ZPRAVODAJ
2007
klubu pěstitelů citrusových a jiných užitkových tropických a subtropických rostlin v Brně Vydává klub citrusářů v Brně pro vnitřní potřebu členů, vydáno v prosinci 2006 Vstupujeme do 32. roku trvání naší organizované citrusářské činnosti v Brně a blízkém okolí a tak, jak jsme psali v loňském zpravodaji, tak i nyní vstupujeme s nadšením, s velkými plány, odhodláním a vírou v další úspěchy pokračovatelů našeho ušlechtilého díla. Na úvod několik slov předsedy klubu. Vážení přátelé, v uplynulém roce se podařilo připravit a zásluhou mnoha členů i realizovat řadu akcí. Mnoho členů naší citrusářské organizace obětovalo svůj čas a finanční prostředky, abychom se mohli zúčastnit zájezdů nebo odborných přednášek či výstav. Poděkování patří i Vám, kteří jste se podíleli na organizaci akcí, v době kdy Vám zdraví nepřálo nebo jste řešili různé rodinné či profesní a životní problémy . Některé akce patřily z Vašeho pohledu mezi ty výborné, jiné mohly mít různé nedostatky. Snahou členů výboru bylo zajistit v rámci možností co nejvyšší úroveň. Ne vždy se dílo podaří, protože jsou věci, které lze těžko předvídat . Jako příklad uvádím těžký úraz pana Maděryče , který se stal těsně před jeho přednáškou a v důsledku toho jsme museli na říjnové schůzi improvizovat . Vysokou úroveň měly zájezdy. Zásluhou našich členů pana Čapka a především ing.Veselého jsme mohli navštívit zahradnictví v Rakousku : Sylvia Tunkel, Il Giardino, Starkl a jiné. Další náš zájezd vedl tradičně do Moravce. Nejdříve jsme si prohlédli skleník našeho člena pana Sojky v Brně, pak prohlédli v Měříně skleník pana Koldy a nakonec jsme po prohlídce rozsáhlé sbírky Petra Broži využili jeho pohostinosti . V roce 2006 se nám na pět členských schůzí podařilo zajistit odborné přednášky spojené s videoprojekcí. Vysokou úroveň měla přednáška o pěstování Diospyros kaki v Jižní Koreji . Při přednášce o pěstování rostlin ve Vietnamu jsme se museli spokojit s diapositivy. 1
Pravidelně se konal diskusní klub vždy začátkem každého měsíce ve Středisku volného času v Lužánkách. Zde si vyměňujeme zkušenosti i rostliny. Po diskusním klubu se konaly schůze výboru. Za zdařilou a velmi zajímavou akci lze považovat jarní burzu rostlin spojenou s roubováním citrusů. Této akce se zúčastnilo cca 80 návštěvníků. V listopadu 2006 jsme uspořádali úspěšnou a hojně navštívenou výstavu v galerii Lužánky. Závěrem bych chtěl popřát do Nového roku všem, členům spolku a příznivcům citrusářského hnutí, pevné zdraví a hodně pěstitelských úspěchů . Jiří Trávníček - předseda PROGRAM NA ROK 2007 Diskusní klub: 8.1., 5.2. , 5.3. , 2.4. , 7.5. , 4.6. , 3.9. , 1.10. , 5.11. , 3.12. vždy v 15,00 - 17,00 ve Středisku volného času - Lužánky, Lidická 50 , Brno - skleník č.2 Členská schůze : 10.2. , 14.4. , 9.6. , 6.10. , 8.12. v přednáškové síni I. Chirurgické kliniky Nemocnice U sv. Anny, budova M1 V 8,00 - 9,00 hod je burza rostlin Od 9,00 do 11,00 členská schůze s odbornou přednáškou .
Trocha historie nikoho nezabije Na výborové schůzi Citrusáři Brno bylo před vydáním tohoto zpravodaje domluveno, že pro osvěžení paměti starších pěstitelů a pro informovanost nových, začínajících pěstitelů, by bylo vhodné napsat tento článek.
2
V naší zemi byli průkopníky pěstování citrusových a subtropických i tropických rostlin naše šlechtické rody. Jejich příslušníci jezdili do jižních zemí za zábavou, ozdravnou rekreací a mnozí se vraceli s rostlinami a doma budovali oranžérie při svých hradech a zámcích. Jejich služebnictvo (hlavně zahradníci) se zase postaralo, aby namnožené rostliny se dostaly blíže k ostatním lidem. Pěstování citrusů bylo velice individuální a o mnoha pěstitelích se dodnes nic neví - prostě nejsou známí, protože informovanost byla minimální, i když existují rostliny, které se honosí označením " Bydžovský ", "Lednický", "Prostějovský" atd. Pro rozvoj naší specializace pravděpodobně nejvíce udělali ing František Pospíšil a ing Bohumil Jaša, kteří v roce 1948 napsali knihu Subtropy za oknem, a inspektor Jirásek napsal další knihu Pěstování jižních plodin na Moravě. Tyto knihy nastartovaly zvýšený zájem o pěstování užitkových subtropických rostlin u nás. Dalšími autory, kteří v tisku a odborných časopisech popularizovali pěstování citrusů a subtropických rostlin, byl profesor Vladimír Truhlář, Alena Rozinková, Hlava, Hrachová, prof. Valíček a mnoho dalších. Po únoru 1948 došlo ke zrušení Svazu zahrádkářů a díky odborům, které tuto činnost zaštítily, nebylo pěstitelské úsilí udušeno. Postupně se podařilo vsunout tento obor i do výuky, a tak nakonec ing František Pospíšil a ing Bohumil Jaša v roce 1957 napsali skripta - učební text vysokých škol při Vysoké škole zemědělské v Brně, fakultě agronomické s názvem Pěstování subtropických ovocných dřevin v obytných místnostech. Mnoho skript se nedostalo do rukou studentů a stalo se metodickou příručkou amatérů, prvních průkopníků naší specializace. V roce 1961 na Vysoké škole zemědělské v Praze byla zřízena nová katedra světového zemědělství a lesnictví, která se v r. 1969 změnila na Institut tropického a subtropického zemědělství. Z našeho středu je nejznámější Karel Buďárek. Ten v roce 1949 zasázel semínka pomeranče do květináče s pelargóniemi a tento počin byl počátkem jeho celoživotního koníčka. Při návštěvě Lednice navštívil pracoviště genetické laboratoře, kde se seznámil s ing. F. Pospíšilem a výsledkem tohoto setkání byla smluvně uzavřená dohoda dne 28. dubna 1960 o pokusnické spolupráci vč. zapůjčení 6 rostlin k odzkoušení. 3
V letech 1972 - 1973 byla snaha převést pozornost lidí ke koníčkům, a tak v mediích byla věnována velká publicita i pěstování citrusů.V časopisu Zahrádkář 2 / 1973 prof. Truhlář vyzval čtenáře k založení specializovaných organizací a k zaslání přihlášek na Svaz zahrádkářů. A protože zájemců bylo hodně, tak pod hlavičkou svazu byly ustaveny specializované organizace. V roce 1974 již bylo v brněnské lokalitě více zájemců o pěstování citrusů a tak K. Buďárek, bratři Alois a Antonín Dobešovi, Oldřich Čapek, Holčapek, Koudelka, Hrubá, Koza, Kunovský, Janoušek, Piler, Urbánek, Pekař, Petrla, Žatek zakládají v Brně 27.4.1974 specializovanou organizaci pěstitelů citrusů a subtropických rostlin. Karel Buďárek byl zvolen prvním předsedou a funkci vykonával po dobu šesti let. Po K. Buďárkovi byl zvolen a byl také nejdelší dobu ve funkci předsedy Antonín Dobeš z Drysic, po něm Šebesta ze Šlapanic, Pokorný, Oldřich Čapek, Stanislav Šebesta z Brna, doc.Milan Jirmář a stávající ing. Jiří Trávníček. V době 10. výročí v roce 1984 měl klub již 150 členů a uspořádal první výstavu, a pak každým druhým rokem opakoval výstavy. K oživení přispěl velmi záslužně přítel Ivan Kunovský z Brna, který vydal první zpravodaj ZO ČZS s pěstiteli citrusových rostlin v Pardubicích v březnu 1981 po zániku pražského Zpravodaje (Pražská organizace byla první v republice, brněnská byla až druhá) . Od roku 1982 začal vycházet cyklostylový časopis Citrusář pro vnitřní potřebu brněnské organizace v počtu 4 čísel ročně. Citrusář jako zpravodaj byl zdrojem poučení a udržoval dobrou amatérskou úroveň i díky obětavosti redaktorů – Kunovský, Holub , Hrubá, Čapek a mnoha dalších. Příchodem přítele Jiřího Šamly začátkem roku 1986 došlo k výraznému zlomu v organizaci. Citrusář změnil tvář, místo A4 cyklostylu začal dubnem 1986 vycházet 28 stránkový časopis formátu A5 - Zpravodaj tištěný v tiskárně a distribuovaný do organizací v republice do Čech, Moravy a Slezska a na Slovensko, který zajistil nárůst členské základny v tehdy existující celé federaci. Celostátní časopis se stal sjednocujícím citrusářským periodikem a informátorem s narůstajícím počtem výtisků (v době nejvyšší kulminace cca 10000 ks výtisků). Jiří Šamla věnoval značné úsilí rozšiřování počtu organizací a kroužků, zvyšování naší odbornosti po celé federaci a skrytě pilně shromažďoval materiály pro vydání citrusářské encyklopedie. Říkával: „Při mém stáří mám málo času na to, abych 4
lenošil, a když chci toho ještě moc vykonat, tak musím pracovat s dvojnásobným úsilím!" K maximálnímu rozkvětu brněnské organizace dochází v roce 1988, kdy jsme měli ke dni 19.12.1988 již 557 členů a na prosincovou schůzi přišlo 650 lidí. Sametovou revolucí spolu s dovozem jižního ovoce došlo změnou politických a sociálních poměrů ke značnému odlivu lidí z členské základny ve všech citrusářských organizacích v republice (nejzdatnější se věnovali politice a podnikání a ti méně zdatnější museli napnout síly při shánění zaměstnání a peněz na obživu). Vydáním třetího čísla Citrusáře v roce 1990 odchází Jiří Šamla z redakce a věnuje se vlastní podnikatelské činnosti a vydává své citrusářské publikace. V roce 1990 Citrusářův rok - rady pro začátečníky, v roce 1991 Citrusy A - Z a to I. A II. díl. V roce 1993 vydává Subtropy A -1. díl pěstitelské praktikum a v roce 1994 vydává Subtropy B -2. díl pěstitelského praktika s radami pro pěstování subtropických a tropických rostlin. Po Jiřím Šamlovi se pokusil udržet časopis v chodu redaktor Býček Milan (který byl před tím jeho zástupcem) a to se mu podařilo číslem 4/1990 a čísly 1,2,3 /1991. Rozhodnutím předsednictva Specializace byl časopis z Brna předán do Nového Jičína. Veškerý připravený materiál na poslední číslo 4/1991 byl tam předán a tím začal konec vydávání časopisu. Po dvou a půlleté pauze v únoru 1994 vychází znovu Citrusář. Zde prof. František Pospíšil upozornil, že hnutí již po druhé začíná znovu. U této obnovené práce již zase stál kádr spolehlivých funkcionářů, kteří tvořili pilíř hnutí. Nemoc a úmrtí Jiřího Šamly dne 14.5.1994 zasadilo hnutí velkou ránu, jeho odchodem vznikla nenahraditelná ztráta pro celé hnutí. Jeho organizátorské citrusářské nadšení bylo strhující a málokdo stačil jeho tempu V roce 1995 a 1996 vycházel Citrusář jen díky iniciativě Berounské organizace a pak zase bylo mrtvo. Hnutí bez Citrusáře – zpravodaje, informátora a koordinátora začalo skomírat. A tak jsme všichni byli rádi, že se vydávání Citrusáře v letech 2001 až 2005 ujali pražští citrusáři. Jejich časopis Citrusy a jiné subtropické rostliny vydávaný ing. Matějkou s redakční radou ve složení Matějka, Svítek, Faltýnek i přes vysokou kvalitu nepřežil ekonomické tlaky a zanikl tak jako jiné 5
časopisy (např. Živa, Zahrádky a zahrady při OV ČZS Brno venkov). V této chvíli je hnutí zase bez časopisu, který by byl celostátně distribuován a napomáhal tak rozvoji naší specializace. Pro vážné pěstitele vyšla v roce 2005 publikace Přehled světových druhů a odrůd rodu Citrus, která popisuje více nežli 3500 druhů a odrůd včetně synonym (360 str.,120 foto). Literaturu uvádím záměrně, aby se zvětšila informovanost pěstitelů a vedla je k samostudiu. V dnešní době pěstování rostlin naší specializace není již motivováno samozásobitelstvím, jako tomu bylo v minulé době. Nyní si již těžko dovedeme představit bytový interiér v moderních novostavbách, rodinných domcích či na pracovištích bez svěží zeleně. A mnoho lidí chce mít kromě krásy také i užitek a proto, kdo jednou ochutnal své první výpěstky, pěstuje dál . Kvetoucí a silně aromatické květy citrusů i jejich plody okouzlí každého. A proto se nebojíme, že by zanikla naše specializace v naší vlasti. V této obě čekáme na novou vlnu organizačně schopných citrusářů, kteří i v nových podmínkách zajistí pokračování naší specializace a upevní hnutí. Omlouvám se závěrem všem které jsem opomněl uvést. Věřte, že jsem se snažil osvětlit mnohé již zapomenuté .
Pěstujeme jižní ovoce Každý se musí sám rozhodnout, co hodlá pěstovat, a také musí vědět, jaké požadavky tyto rostliny budou mít. Nejjednodušší je začít granátovým jablkem, fíkovníky, psidii cattleanum, fejchoou, mučenkami a citrusy. V rámci omezeného prostoru se pokusíme ve zkratce tato témata probrat. Bližší viz Zpravodaj 2005, kde byly popsány rostlinné pochutiny a simulanty - čajovník, kávovník, cesmína kakaovník, quarana, kola, kata, piper a vitis.
6
Granátové jablko Původně se jednalo o rostlinu z indoevropských zemí , které byly dovezeny do Afriky a do jižních zemí okolo Středozemního moře. Tyto rostliny snesou sucho i drsné klima (vyskytovaly se i v Himálaji) a v době vegetačního klidu snesou na chráněném stanovišti mínus 15 stupňů Celsia. Dle pěstitele vytváří stromek nebo keř o výšce 2 až 5 m. Na větvičkách vyrůstají opadavé, lesklé, protáhle kopinaté 3 až 8 cm dlouhé listy. Květy jsou jednotlivé nebo ve svazečcích po dvou až třech, kalich květu je masitý a vytrvalý. Uvnitř v kruhu je asi 20 tyčinek a dokola je 5 až 8 granátově křiklavě červených korunních plátků.V našich podmínkách pěstujeme zakrslou formu granátového jablka Punica granatum - „Nana“. Rostlina je zdobná, užitková, dá se vypěstovat i v hrnkové kultuře. Ve volné půdě se dá u nás pěstovat v chladném skleníku. Na půdu není náročná,vyžaduje střední, úrodnou půdu s občasným přihnojováním. Půda by měla být neutrální až mírně zásaditá. Zakrslá rostlina dorůstá cca 60 cm až 1 m výšky. Snese silný řez,včetně tvarování koruny a odvděčuje se svou krásou a plody, které lze využít tak, že z nasládlé dužniny se lisováním dá vyrobit osvěžující šťáva. Slupky obsahují třísloviny a jsou trpké a nejedlé. Zakrslá forma nemusí opadat a v pokojových podmínkách se dá udržet v celoroční vegetaci. Kvete a plodí po celý rok, plody jsou kyselejší a velikost dle rostliny bývá cca od 3 až do 6 cm.
Fíkovník Ficus carica L. Patří do čeledi Moraceae a je jedním z pěti set druhů rodu, které mají společný znak: po narušení dochází k výronu bílého mléka - latexu. Fíkovník je malý strom, častěji keř, který vyniká dlouhověkostí cca 50 - 60 let v průměru. Jsou známé stromy starší dvou set let a výšky nad 10 m. Jedná se o odolné rostliny, neboť snáší v době vegetačního klidu běžně teploty až do -15oC. V brněnské lokalitě v chráněných venkovních polohách jsou známé rostliny, které přežily i -22 stupňů Celsia. Pro naše podmínky jsou nejvhodnější odrůdy skupiny adriatické, které dávají ve skleníku 2 až 3 úrody ročně, plody se vytvářejí partenokarpicky tj. bez opylovačů. První úroda je slabší s velkými, kvalitními plody a druhá a třetí násada je větší s drobnějšími plody. Fíkovník vyžaduje bohatou zálivku na jaře v první růstové periodě a po každé násadě plodů. Pokud je přísušek, musíte počítat s opadem násady. Dále je nutné 7
průběžně přihnojovat jak organickými hnojivy, tak i hydroponicky. Prostě - když nepohnojíte, tak také nic nenaroste. Neuškodí prosvětlovací a zkracovací řez. Rostlina zakracováním konečků větví více nasazuje plůdky. V bytech je pěstování bez problémů a pokud máte rostliny fíkovníku ve volné půdě, tak vždy na jižním stanovišti, na zimu ochráněné prodyšnou pytlovinou a při zemi nasypeme navýšenou zeminu, přikrýváme chvojím, listím a tak chráníme před vymrznutím kořenový systém i nadzemní část rostliny, kterou přitlačíme ke stěně obytného domu a tím snížíme možnost vymrznutí .
Psidium cattleianum Rod Psidium zahrnuje asi stovku druhů, většinou s jedlými plody. Pochází původně z Brazilie, kde tvoří rychle rostoucí, stále zelený keř a zřídka i strom s max. výškou 7 - 14 metrů. U nás se pěstuje v bytech a zateplených sklenících. Tvoří vždy ozdobnou rostlinu s tuhými lesklými listy vejčitého tvaru, mírně zašpičatělými listy a s pěknou korunou, která snese i silný řez. Listy jsou hladké, tmavozelené s téměř neznatelnou žilnatinou. Snáší krátkodobě v době vegetačního klidu i mínus 5 stupňů. Kvete bohatě většími bílými květy s četnými tyčinkami, které květům dávají jemný vzhled zářivých velkých sněhových vloček. Objevují se jednotlivě i v malých skupinách, zpravidla v úžlabí listů. Většina odrůd je samosprašná, u semenáčů se vyskytuje zvýšená cizosprašnost. Plody jsou tmavočervené, sladké, chutí podobné jahodám, ale jsou méně kyselé a mají větší počet semen. Podle počtu plodů a velikosti rostliny a způsobu hnojení lze vypěstovat plody ve velikosti 1cm, průměrně 3 cm a špičkově až do 5 cm. Dužnina je bílá, většinou narůžovělá a hlavně chutná a díky obsahu vitaminu C i zdravá. Kromě červenoplodé variety existuje i žlutoplodá - varieta Lucidum, která má skutečně žluté plody větší velikosti a sladší , při přezrání až fádní chuti .
Fejchoa V roce 1890 dovezl z Uruguaye francouzský botanik Andreé rostlinu z čeledi Myrtaceae, která vynikala chutnými plody. Tato rostlina roste keřovitě až do výšky 5 m. Ve sklenících ji nenecháme vyrůst více než 3 m. Má tmavě zelené neopadavé listy, které jsou zespod stříbřitě 8
plstnaté. Listy rostou vstřícně a jsou kožovité. Tvar listů oválný nebo opakvejčitý a jsou prostoupeny množstvím siličnatých žlázek. Oboupohlavní květy vyrůstají jednotlivě nebo ve shlucích, jsou až 3 cm velké, mají 4 bělorůžové krásné masité a sladké jedlé korunní plátky. Uvnitř květu je kolem stovky tyčinek s jasně červenými nitkami, pestík je dlouhý a obdobně zbarvený. Plodem je čtyřpouzdrá, kulovitá nebo vejcovitá bobule zelené barvy 2 až 8 cm dlouhá s hmotností od 32 až do 100 gramů . Povrch bývá hladký až hrbolatý a bývá voskově ojíněný. Dužnina je krémově bílá, trochu nazelenalá, šťavnatá a lehce zrnitá, někdy i rosolovitá s obsahem většího počtu drobných semen. Má příjemně osvěživou poněkud nakyslou vynikající chuť. Zralé plody opadávají a pokud jsou doopravdy zralé, pak při přičichnutí k plodu voní. Pokud nevoní a jsou tvrdší, pak necháváme pár dní dojít a rychle konzumujeme, protože skladováním se kazí. V našich podmínkách je to nenáročná rostlina vyžadující hodně vody, téměř polohydroponii. A pokud má dostatek vody a živin - odvděčí se. Jedno úskalí zde přece jenom je - většina rostlin je cizosprašných a potřebuje druhou rostlinu - opylovače.
Kávovník arabský - Coffea arabica L. Je to v našich podmínkách bytová stálezelená, dekorativní rostlina. Má velké, lesklé, tmavozelené listy. Květy jsou drobné, bílé, vyrůstající v paždí listů, příjemně voní. Plody jsou zpočátku zelené, dorůstají cca do 15 mm a po dozrání se vybarví do tmavočervena. Známe kávovníky červenoplodé a žlutoplodé, které mají dužnaté nasládlé oplodí, které obsahuje dvě semena, kryté lesklou blankou. Kávovníky nejsou náročné na pěstování. Stanoviště na přímém slunečním místě moc nesnáší, protože při nízké relativní vzdušné vlhkosti snadno dochází k úpalu a popálení listů. V době vegetace vyžaduje hodně vody a v době zimní zase potřebuje omezení zálivky . Pokud by jste si chtěli vypěstovat nové rostlinky už přímo od semene, pak musíte mít čerstvá semínka (nejlépe přímo od pěstitelů, kteří mají plodné rostliny) a tyto zasázet do kypré, kyselejší zeminy . Za 4 - 6 týdnů vám semínka vyraší a pak se již můžete těšit a radovat, neboť se jedná o vděčnou pokojovou rostlinu, která je samoprašná. Nesnáší měnění polohy na jiné stanoviště a i natáčení rostliny musí být pozvolné.
9
Množit se dá i řízky, ale je to jen pro trpělivější neboť zakořenění trvá půl až celý rok .
Mučenky Obsáhlý rod mučenek Passiflora byl rozdělen na deset sekcí a z toho polovina jsou ovocné, jedlé mučenky, které se dělí na tropické, polotropické a subtropické. Pro nás mají význam subtropické, kterým jsme schopni zajistit podmínky a z nich je nejznámější Passiflora edulis. Mučenky mají nádherné, velké, intezivně vonící květy, které mají květní orgány uspořádány tak, aby se zabránilo opylení vlastním pylem. Květy mučenek jsou svou barvou, nápadnou vůní a bohatým nektarem velkým lákadlem pro hmyz (včely, čmeláci, motýli) Květy ovocných mučenek se tvoří obvykle po jednom v paždí listů nového výhonu. Pokud se na něm vytvoří postupně 4 - 6 květů, pak jsou opyleny a další květy opadnou, i když by byly opáleny (proto za 4. květem před dalším květem výhon zatípnu). Plody bývají kulaté až vejčité až do 5 cm . Jsou vyplněny semínky s rosolovitou chutnou dužninou .Mučenky pocházejí z 95% z amerického kontinentu a jen 20 druhů pochází z ostatních lokalit. Jsou to bylinné, polodřevité liány, které se přidržují opor svými nedělenými úponky . Úponky vyrůstají na lodyze proti listovým řapíkům . Jako liána se snaží vyrůst do co nejdelší délky, většinou po 1 m zaštipujeme. Z 350 druhů mučenek rodu Passiflora jen cca 50 druhů lze zařadit mezi ovocné - jedlé. Passiflora edulis - mučenka purpurová je nejrozšířenější mučenkou, plody se rozkrojí, pocukrují a obsah se vybírá lžičkou. Při průmyslovém využití se ze šťávy dělá osvěžující nápoj grenadina, sirup a přidává se do koktejlů i bonbonů. Tato mučenka je silně plodná a proto je tak rozšířená. Vyžaduje slunné a teplé stanoviště,musí se udržovat řezem, neboť plodí na jednoletém dřevě. Setkáváme se s rostlinami s purpurovými a žlutými plody .
Citrusy Botanicky patří citrusy do čeledi Rutaceae (routovité), podčeled Citrusoideae (Aurantioideae).Tato podčeleď má 33 rodů a z nich se pěstují zástupci rodů Citrus, Fortunella, Poncirus , Mikrocitrus a Eremocitrus včetně kříženců. Téměř vždy se jedná o stálezelené až opadavé dřeviny. Rod Citrus, který má největší význam i rozšíření, se 10
pěstuje jako menší stromky a stromy s kožovitými a na líci lesklými listy. V pletivech kůry, listů a plodů jsou četné siličné žlázky s charakteristicky vonícími éterickými oleji .Listy jsou eliptické až kopinaté a většinou zřetelně odčlánkované od více či méně křídlatého řapíku. Květy bývají většinou bílé až růžové, někdy až do fialova, vždy intenzivně vonící. Květy vyrůstají na loňských výhonech nebo letorostech a to buď jednotlivě nebo v hroznech. A protože nakvétají v nadbytku, vždy nadbytečné květy v etapách vyštipujeme. Plody se nazývají hesperidy, vnější vrstva „kůry“ je barevné flavedo, pod ním je bílé albedo a uvnitř je šťavnatá váčkovitá dužnina členěná do osmi až čtrnácti segmentů. Semena bývají většinou bělavá, na řezu bílá až nazelenalá, často polyembryonická -mnohozárodečná . Díky globalizaci již není v dnešní době problém zakoupit dovezené kvalitní rostliny v obchodní síti. Hypermarkety již po několik let zajišťují dovoz kumkvatů (kultovní rostliny pro vietnamskou menšinu - náhrada vánočního stromečku - slaví Nový rok někdy na jaře ), citroníků, pomerančovníků a mandarin s certifikátem a označením sorty.
Zkrácený popis nejvíce rozšířených druhů citrusů Citrus aurantifolia - kyselý lajm Jedná se o polotropický až tropický druh, pocházející pravděpodobně z Malajaska. Je slabě vzrůstný, trnitý. Listy jsou 5 - 7 cm dlouhé, tmavozelené, s úzce křídlatým řapíkem. Je remontantní, kvete po celý rok. Plody jsou drobné, oválné žlutozelené s velmi tenkou kůrou a zelenavou, ostře kyselou dužninou s typickou vůní. Nesnáší teploty pod nula stupňů. Citrus aurantium - bigaradie Bigaradie - také zvaná hořký pomeranč, je subtropický strom dorůstající výšky až 8 metrů. Má hustou sevřenou korunu, větve s trny. Květy jsou velké, bílé a silně voňavé. Plody jsou podobné pomerančům s velmi aromatickou kůrou. Dužnina je žlutá až oranžová a hořká. Plody mají hodně semen, která po zasazení dávají vynikající podnoživo pro citrusové rostliny do oblastí, kde se nevyskytuje virové onemocnění - tristéza. 11
Z listů, květů a kůry se lisuje silně vonný olej, kůra se zpracovává do likéru Curacao a z dužniny se dělají marmelády . Citrus bergamia - bergamot Jedná se o menší, drobnější strom podobný citroníku, nejvíce se pěstuje v Itálii pro plody - z kůry se lisuje bergamotový olej pro výrobu parfémů. Citrus clementina – mandarina klementina Strom s rozložitou korunou vzniklý z C. deliciosa, plody kvalitní, malé až středně velké, velmi chutné, nové odrůdy s málo semeny i bez semen, dozrávání dle odrůdy velmi rané až pozdní. Nejžádanější mandarinka na trhu. Citrus deliciosa – mandarina středozemní Subtropický strom do 6 m výšky, listy malé, kopinaté, plody malé (4 až 6 cm), zploštělé, šťavnaté, velmi chutné, specifická vůně éterických olejů. Základní druh má mnoho semen. Citrus grandis - šedok - pumelo Tropický až subtropický vzrůstný strom dosahující až 12 m výšky. Podobá se grapefruitu, liší se od něj plstnatými mladými listy a větvičkami. Kvete v hroznech velkými, bílými květy. Plody na velkých dospělých rostlinách mohou dorůst až do 25 cm a jsou kulovité až hruškovité se žlutou dužninou s nádechem do červena. Semenné váčky jsou sladkokyselé, mírně nahořklé. Semena, pokud jsou, jsou monoembryonická. Plody jsou dováženy do hypermarketů. Citrus ichangesis - ičangkan Je malý trnitý stromek s nejedlými kyselými a šťavnatými plody s velkými jedno zárodečnými semeny, která se využívají na podnože, které jsou mrazuvzdornější . Citrus jambiri - džambiri - rough-limon (raflimon) Je podobný citroníku se žlutými, hrbolatými plody. Dříve se používal jako podnož. Mrazuvzdornost je nízká, kvalita naroubovaných rostlin je zhoršená .
12
Citrus junos Jedná se o trnitý druh s malými až středními plody se snadno loupatelnou kůrou. Dužnina je nakyslá, příjemné chuti. Používá se jako podnož i jako opylovač ke šlechtění na mrazuvzdornost. Citrus limetta - limeta Je to druh blízký citroníku, kterému se habitem podobá. V některých teplejších krajích se používá jako podnož. Citrus limon - citroník Jedná se o nejrozšířenější druh stálého subtropického stromu, který dorůstá do výšky 7 metrů s kulovitou, nepravidelnou korunou. Větve bývají silné a otrněné, listy eliptické 6 - 12 cm dlouhé a 3 - 6 cm široké. Nesnese teploty pod minus 5 stupňů Celsia. Nejznámější odrůdy: Eureka, Feminello, Genoa, Lisbon, Verna , Villa Franca. Nejznámější citroníkový hybrid je Meyer (C.Meyerii). Citrus limonia - kantonský červený citroník Tento druh se nejvíce hodí pro bytové pěstování i když je více zdobný než kvalitní. Má malé oranžové kyselé plody. Existuje bezkyselinná varieta, pěstovaná pod pseudonázvem mandarinka taitensis s chuťově nekvalitními plody. Někdy sem bývá zařazován kříženec lajmu s mandarinou pod názvem Rangpurský lajm. Citrus medica - cedrát Jedná se o malý trnitý keř či stromek max. do 3 m výšky. Listy dorůstají až 20 cm délky. Mladé listy a poupata mají purpurovou barvu. Květy vyrůstají v řídkých hroznech a jsou narůžovělé. Plody jsou velké 12 až 30 cm, oválné až válcovité s hladkou až bradavičnatou kůrou. Kůra je silná a špatně loupatelná. Dužnina je nazelenalá kyselá až nasládlá s mnoha semeny. Používá se jako podnož s dobrou srůstností. Citrus madurensis – kalamondin Bývá znám pod názvem Mitis. Je to středně velký strom s hustou korunou, téměř bez trnů a s malými listy. Má značně kyselé plody s množstvím semen, které jsou podobné malým mandarinkám. Hodí se pro bytové pěstování.
13
Citrus myrtifolia - chinoto - tak zvaná myrtolistá bigaradie. Jedná se o okrasný, velmi dekorativní, zakrslý citrus s drobnými 2 cm dlouhými lístky s drobnými, jedlými plody. Chuť se dá vylepšit proslazením cukrem. Citrus nobilis - mandarina King středně velké stromy s řídkými, silnými větvemi. Plody až 10 cm se silnou, dobře loupatelnou hrbolatou, žlutooranžovou kůrou. Citrus paradisi – grapefruit Jsou to velké vzrůstné stromy až do 15 m výšky, robustní, mnohdy otrněné. Plody velké, hladké, kulovité až mírně zploštělé . Citrus reshni - mandarina Kleopatra Malý keř s drobnými, oválnými listy. Plody malé, zploštělé, oranžově červené se sladkokyselou dužninou. Cenná podnož. Citrus reticulata – mandarina obecná Subtropický až tropický strom výšky 2 až 8 m. Listy malé, plody středně velké, zploštělé, mnoho malých semen. Citrus sinensis - pomerančovník Jsou to subtropické stromy dorůstající až 10 m výšky s kulovitou a pravidelnou korunou. Květy má bílé až 3 cm široké, silně vonné a rostoucí jednotlivě i ve shlucích. Násada se musí probírat u rostlin pěstovaných v hrnkové kultuře. Až 90% nasazených květů opadává a rostlina ze zbytku nasazených pak udělá plody 8 - 12 cm veliké. Citrus tangerina jedná se o mandarinu podobnou deliciose. Má řidší korunu a širší listy. Plody jsou větší a sytě červenooranžově vybarvené s hladkou a tenkou kůrou a tmavožlutou až oranžovou dužninou. Jedná se o pozdně dozrávající druh . Citrus unshiu – mandarina unshiu - satsuma Subtropický, nízký, pomalu rostoucí strom s převislou korunou, poměrně mrazuvzdorný (do -9°C). Bílé, jednotlivě vyrůstající květy, plody středně velké, nakyslé ale velmi chutné, bezsemenné. Existuje
14
řada odrůd s různým stupněm ranosti i kvality plodů. Nejranější jsou kultivary skupiny Goku Wase a Wase (viz výše doporučená literatura). Citrus wilsonii Je u nás málo známý druh. Strom s výškou do 5 m, trnitý, poměrně mrazuvzdorný (do -11°C), vhodný na využití jako podnož. Plody nejsou poživatelné. Citrus myrtifolia - chinoto tak zvaná myrtolistá bigaradie. Jedná se o okrasný, velmi dekorativní, zakrslý citrus s drobnými 2 cm dlouhými lístky s drobnými, jedlými plody. Chuť se dá vylepšit proslazením cukrem.
Nejvýznamnější blízcí příbuzní rodu citrus Poncirus trifoliata Jedná se o monotypický druh , který roste jako strom či keř s výškou do 5 m s opadavými trojčetnými listy. Květy jsou bílé, přisedlé s pěti korunními plátky. Čnělka je krátká, tlustá, semeník je 6 - 8 pouzdrý, v každém pouzdře 4 - 5 vajíček. Plody jsou plstnaté a mají cca 30 semen. Rostliny jsou silně trnité, mrazuvzdorné (do -22°C), v jižních částech ČR lze pěstovat venku. Je to nejvíce používaná vynikající podnož pro chladné zimování, která velmi dobře srůstá s většinou citrusů. Plody naroubovaných nebo naočkovaných odrůd jsou kvalitní. Trifoliáta je dobrou odolnou ponoží proti přemokření půdy, hnilobě kořenů a proti virózám. Je citlivá na exocortis. Půdu vyžaduje mírně kyselou a nehodí se do vápenitých a alkalických půd. Hlavní vlastností je nutnost vegetačního klidu v zimě. Fortunella - kumkváty Existují kulatoplodé - fortunella japonica a oválné fortunella margarita. Plody jsou menší, kůra bývá hladká, nasládlá a jedlá dužnina je kyselá se zelenými semeny. Jsou konzumovatelné včetně kůry. Jako podnož se příliš nepoužívá
15
Významná výročí členů klubu v roce 2007 7.března
Blahopřejeme ! Truhlář Stanislav
70 let
15.března
Rotreklová Daniel
60 let
5.července
Emilie Zálešáková
60 let
23.července
Vintrlíková Anna
60 let
12.srpna
Pohlová Antonie
65 let
28.srpna
Hrstka Jan
65 let
2.září
Doležal Arnošt
80 let
20.září
Dobeš Alois
90 let
21.října
Ondráková Jiřina
75 let
24.října
Kaňa Rudolf
65 let
9.prosince
Sojka Jaroslav
80 let
30.prosince
Vlasák Milan
60 let
30.prosince
Býček Milan
65 let
Redakce zpravodaje : Býček Milan, Chaloupkova 15, 612 00 BRNO- Královo Pole, telefon 723 624 511 V Brně dne 2.11.2006
(Verze pro webstránky 8.12.2006 – úprava Ing. Iva Hažmuková)
16
