OBSAH Slovo úvodem …...........................................
2
Víte, ţe .…......................................................
3
Pozvánka .......................................................
4
Prozaické pok(l)usy .....................................
4
Trocha poezie nikoho nezabije ...................
8
Fotopozdravy z blízkých dálek ..................
10
Rozhovor s L. Lţíčařem ..............................
11
Perličky našich učitelů .................................
13
Slovo nakonec ...............................................
14
SLOVO ÚVODEM Ondřej Vláčil (MES 3) Všude kolem nás jsme my, lidé, obklopeni energiemi. Pokládáme za samozřejmost, ţe kdyţ sáhneme po vypínači, rozsvítí se nám světlo, naprosto běţný je pro nás fakt, ţe otočením klíče nastartujeme auto, neumíme si svůj ţivot představit bez sociálních síti, internetového bankovnictví, bez wifi. Drze - aţ doslova nenaţraně - vyuţíváme naši modrozelenou planetu, ze které denně odčerpáváme zásoby uhlí, zemního plynu a ropy, abychom mohli vést své pohodlné ţivoty. Moţná se někteří z nás zamýšlejí nad tím, co by se dělo, kdyby naše energetické toky ze dne na den ustaly. Dokáţeme vůbec ještě ţít bez závislosti na elektřině či plynu? Umíme ještě zhasnout a místo toho zapálit svíčku? Dokáţeme ještě chvíli klidně a soustředěně sedět, pozorovat plamen svíčky, sledovat oheň - ten prapůvodní nefalšovaný ţivel - s jeho váhavou plápolavostí, ale i vrozenou divokostí, účelností a uţitečností, avšak se zvířecí dravostí? Oheň, který disponuje bezmeznou čistotou, teplem a klidem, oheň, který ale také umí pálit a ničit ... Tím vším by si měl vydobýt náš respekt … Moţná bychom si čas od času mohli dopřát alespoň několik hodin ţivota bez internetu, bez připojení k síti, bez jakýchkoliv moderních technologií – bez mobilu, bez notebooku, bez wifi, bez GPS navigace. Moţná bychom měli občas vyrazit do přírody, napospas ţivotu, téměř bez ničeho, pouze s takovým vybavením, které je pro ţivot nepostradatelné. Moţná je právě teď nejvhodnější doba zhasnout světla, rozsvítit svíčku a na chvíli se zastavit, klidně a nerušeně sedět, poslouchat tlukot svého vlastního srdce, přemýšlet … Milí čtenáři našeho školního časopisu, redakční rada vám všem přeje šťastné proţití vánočních svátků a mnoho úspěchů v novém roce 2015.
VÍTE, ŢE ... aneb jak slaví Vánoce jiná náboţenství převzato z časopisu ABC č. 25-26 (2. 12. 2014), ročník 59, str. 84 - 85
svátek
nejpodobnější
Vánocům
zvaný
Diwali
slaví
hinduisté
uţ
s předstihem, a to v říjnu nebo listopadu (kaţdý rok se datum liší). Slaví se návrat mytického indického krále Rámy z vyhnanství. Zapalují se hliněné lampičky, naplněné olejem a pokládají se na kraje cest, aby králi ze starých eposů posvítily na cestu domů. Diwali trvá pět dní. Světla ve tmě symbolizují Slunce, které daruje ţivotní energii;
mezi mnoha náboţenskými svátky je u muslimů jeden, na který se bez rozdílu těší všichni. Konec ramadánu neboli měsíce, kdy kaţdý den od východu do západu slunce drţí muslimové půst. Svátek se nazývá Íd al-fitr, tedy slavnost přerušení půstu. Trvá tři dny. V mešitách jsou recitovány svaté texty a v některých zemích oţijí ulice pouťovými atrakcemi pro děti, které zároveň dostávají dárky a sladkosti. Jisté je, ţe konec ramadánu je důvodem k velké oslavě;
ţidovská oslava konce roku se nazývá chanuka. Trvá osm dní a podle tradičního kalendáře se koná v listopadu, prosinci či lednu. Letos chanuka vychází na 16. aţ 24. prosince. Tato slavnost připomíná povstání proti zákazu ţidovské víry v r. 165 př. n. l. Kdyţ pak znovu vysvěcovali Jeruzalémský chrám, potřebovali Ţidé zapálit osmiramenný svícen zvaný menora. Ačkoli měli jen trošku oleje, plamen svítil celých osm dní. Ţidé na památku tohoto zázraku zapalují na menora kaţdý den jednu svíčku. Pak se hraje hra o sladkosti s káčou zvanou drejdl. Zpívají se chanukové písně a připravují
jídla
na
oleji,
rovněţ
jako
vzpomínka
na
zázrak
v chrámu. Na ţidovském vánočním stole najdete třeba bramboráky nebo sladké koblihy.
POZVÁNKA na 9. maturitní ples tříd OM4, PE2, MEV4, MES4, PV3 SRPŠ při SŠTO Kosinova 4, Olomouc Vás srdečně zve na ples školy, který se koná 9. ledna 2015 ve Slovanském domě od 19.oo hod.
K poslechu hraje skupina TequilaBand. Vstupné s místenkou 200 Kč (lístky lze zakoupit u Ing. Magdy Zbraňkové)
PROZAICKÉ POK(L)USY Jak jsem potkal medvěda (sci-fi vypravování) Jan Sedáček (T1)
Jmenuji se Marshall MacConnor a jsem serţantem 3. tankového praporu armády USA, který působí v Íránu. Nedávno jsme se s jednotkou konečně z toho pekla vrátili. Avšak ne tak, jak bychom to očekávali – vrátili jsme se totiţ zranění nemocničním vrtulníkem z naší mise s krycím názvem „Medvěd“.
Operace „Medvěd“ 10. 11 .2014, jihovýchodní Írán 3. tankový prapor armády US Hlášení jednotky „Eagle“ Sgt. MacConnor, Sgt. Kowalski, Pvt. Maurice, Pvt. Jackson Ráno vypadalo jako kaţdé jiné – sušené jídlo a mokrá voda, ale při nástupu nás kapitán tentokrát nepříjemně překvapil, měli jsme totiţ - já a moje jednotka - zničit Íránskou tankovou jednotku Medvěd IV. „No nic…“, řekl jsem, protoţe jsem tušil, co se bude dít, jelikoţ Medvěd IV. byla nejobávanější íránská jednotka. V 8:05 jsme se nasoukali do našeho „Orlíka“, jak jsme přezdívali M1A2 Abrams. Vyjeli jsme. „Kowalski? Myslíš, ţe z toho vyvázneme ţivi?“ „Ale, Jacksone, moje současný já si s tím hlavu neláme … Moje budoucí já to vyřeší…“. V poledne jsme dojeli do města, které mělo být blízko toho, kde se Medvěd ukrýval. To nám však k ničemu nebylo – nepřítel na nás čekal … Ta bestie stála před námi – tank T-90 ruské výroby v barvě černého medvěda. Vystřelili. Orlíkovi odlétla část aktivního pancíře. V rádiu jsme slyšeli věty jako: „Zemřete!“ nebo „Teď to s Vámi skoncujeme!“. Vystřelili jsme my. Z rádia se uţ ozývala pouze statika, upálili jsme jim totiţ radioanténu. Neţ se vzpamatovali, skryli jsme Orlíka do polorozpadlé budovy. Cítili jsme, jak Medvěd dojel blízko nás, ale my vypálili první, bohuţel, střela neprošla. Medvěd vypálil pro Orlíka osudovou ránu – střela škrábla nádrţ a tank začal hořet. Rychle jsme se snaţili vyškrábat se ven. Povedlo se, ale Mauricovi oheň popálil nohu, takţe téměř nemohl chodit. Uţ nám zbývaly pouze 2 rakety do raketometu. Kowalski popadl jednu z nich a vystřelil – zničil nepříteli pravý pás – uţ se nemohli pohybovat. Nepřítel vystřelil. Kus zdi rozdrtil Jacksonovi levou nohu. Kowalski popadl druhou raketu a vystřelil – Medvěd začal hořet a vybuchl. Výbuch mne a Kowalského odhodil asi 100 metrů. Já si zvrtl kotník, ale Kowalskému se jako zázrakem nic nestalo. Dimitri vytáhl jeho placatici a řekl: „To vodka mě drţí při ţivotě“ a napil se. Vystřelili jsme světlici a do hodiny pro nás přiletěla helikoptéra a odnesla nás zpět na základnu. Na toto setkání s Medvědem nikdy nezapomenu.
******
Soumrak (sci-fi vypravování) Martin Picur (MES3)
Uprostřed Elrowindu se seběhl dav lidí, spíše dětí, na malý palouček ke starci, který putuje světem. „Soňo, kam jdeš?", ozvalo se náhle. „Jdu si poslechnout, co zaţil, třeba něco ví". „Zase jdeš poslouchat pohádky a legendy?". Soňa se prudce otočila na svého společníka, musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do jeho potetované tváře, která budila strach i respekt. „Milý Hrude, ráda bych ti připomněla, kdo tuhle výpravu vede a uţ několikrát jsem ti říkala, ţe v legendách se skrývá pravda a ponaučení, nejsou to klepy starých bab, běţ klidně do hospody, já pak přijdu". „Nemůţu", zamumlal Hrun. „Tvůj otec říkal, ţe tě musím hlídat". „Tak pojď se mnou", rozkázala mu Soňa. Přišli zrovna, kdyţ stařec začal s vyprávěním. Sedli si na okraj a začali poslouchat příběh o Emě Tadţinské. V jedné vesnici ţila dívka, která měla hodně nápadníků, ale nikoho z nich nechtěla. Její otec chodil často na lov s jejími dvěma bratry. Ema se chtěla lovu také účastnit, ale otec o její účasti na lovu nechtěl ani slyšet. Tak alespoň trénovala a za chvíli byla lepší neţ její bratři. Jednoho dne, kdy se dny zkracovaly a noci prodluţovaly, byl její otec s bratry na lovu mnohem déle, čehoţ samozřejmě vyuţili její nápadníci. Pozdě v noci, kdyţ uţ nikdo nepřicházel a Ema hlídala svoji malou sestru, měla divný pocit, ţe se něco stane. Vtom její sestra řekla: „Jsou ve vesnici, mají velký oheň, asi něco slaví.". To, co řekla, ji velmi znepokojilo. Vesnice byla daleko a oheň by musel být obří. Kdyţ vyhlédla, uviděla celou vesnici v plamenech. Slyšela dokonce řinkot zbraní a výkřiky. Viděla několik postav, jak jdou po kopci nahoru. Myslela si, ţe jsou to přátelé. Ovšem kdyţ spatřila zbraně a brnění, změnila názor a běţela do chalupy. Právě zavřela dveře na petlici, kdyţ uslyšela první náraz. Vzala svoji sestru a schovala ji do sklepa. Pak ji napadla hrozivá myšlenka, vzala svůj luk, otcův tesák, připnula si koţené nátepníky, napnula luk a čekala, jakmile vyrazí dveře, Ema vypustila šíp, první z útočníků skončil s prostřelenou hlavou. Udělala krok dozadu, sáhla pro šíp, kdyţ vtom jí hrudí projela strašlivá bolest. Podívala se na šíp trčící z její hrudi, spadla na zem a pozorovala, jak se jeden z útočníků snaţí vylomit dveře do sklepa. Ema vyskočila, vytasila tesák a probodla ho, vytrhla z něj čepel a podívala se na dva zbývající útočníky. Rozběhla se k nim a uţ za běhu ťala starou ostrou čepelí, která projela muţem jako horký nůţ máslem. Ovšem druhý útočník ji vrazil dýku do
zad. Rychle se otočila, usekla mu hlavu a poté se zakymácela, upadla a umřela mezi svými nepřáteli. Soňa se rozplakala, nechala své slzy pomalu stékat po tvářích. „Proč pláčeš, Soňo?", zeptal se jí Hrun něţně. Soňa se zadívala na své spálené ruce a smutně se usmála: „Víš, Hrune, to je dlouhý příběh". Pak se jedno z dětí zeptalo, co bylo dál. „Inu", pokračoval stařec ve svém vyprávění, „Ema padla a divoká smečka nájezdníků zapálila dům a utekla". To malé děvče schované ve sklepě prý bloudí světem se svými spálenými dlaněmi a hvězdou na krku. Sonina ruka vystřelila ke krku, kde se dotkla své tetované hvězdy. Vtom ji Hrun obejmul a zašeptal: „Neplač, Ema zemřela jako hrdinka".
Čas (úvaha) Michal Piňos (MES3)
Čas je jediná věc, která byla, je a bude s námi. Je to nemilosrdný „(ne)přítel“. Přítelem se stává, kdyţ se snaţíme zapomenout, odpustit, ale nepřítelem bývá častěji. Nepřítel je čas tehdy, pokud trávíme chvíle například u počítače, her, televize či dokonce v práci. Čas je krutý tím, ţe neodpouští a nelze ho vrátit zpět. „Co si čas vezme, to už nevrátí“, kaţdý máme svoji „svíčku ţivota“, která jednou navţdy uhasne. A přitom nejkrutější trest je pro člověka zanedbaný čas. Umře-li vám blízká osoba, nemusíte pociťovat ani tak bolest z jeho ztráty, ale z toho, ţe s ním uţ nestrávíte ani o minutu navíc, ani o tu hloupou vteřinu a nebudete mít šanci rozloučit se. Mnozí z nás tráví čas - místo s rodinou a přáteli, tedy s lidmi, na kterých nám zaleţí - buď v práci, ze které nemůţeme odejít a nebo třeba doma u televize, od které odejít můţeme, ale nechceme. Nemilosrdným noţem řezajícím do srdce je obchodování s časem a z něj pramenící zklamání ze sebe sama. A proto buďte u rodin, přátel a přítelkyň i domácích mazlíčků, protoţe Vánoce jsou jednou za rok, za 52 týdnů, 365 dní, 8760 hodin, 525 600 minut, 31 536 000 sekund ... Je to moc? Ani ne, kdyţ si vezmete, ţe jednu třetinu z toho prospíme a pak dalších 8 hodin jsme buď v práci nebo ve škole. Potom děláme běţné věci, úklid, vaření, domácí práce. Potom nám zůstane uţ jen málo času a ten mnohdy strávíme zbytečnostmi. Jsou to jenom čísla, ale i krátký moment ţití.
Tak přestaňme sedět u počítače či televize. A běţme za svou rodinou, za svými přáteli. A buďme s nimi v tento jedinečný a neopakovatelný nádherný zimní čas plný pocitu radosti. Není nic lepšího neţ pocit domova s mazlíčky a podpora lidí, kterým na vás záleţí. Nepromarněte čas, protoţe ten uţ nikdy nelze vrátit zpět.
TROCHA POEZIE NIKOHO NEZABIJE Přítel můj Jiří Zedek (MES3) Kdyţ tě ţivot někdy zklame, přátelé ti zůstanou ... To v písničce se často zpívá, však v ţivotě to jinak bývá. Ten, kdo ti něţně ruku hladí, v těţké chvíli tě pak zradí. Kdo však chce moudrou radu dáti, tomu ty nechceš naslouchati. Věř ale, to je přítel tvůj, který v neštěstí se neodvrátí.
Proč Jiří Zedek (MES3) Krásná jak kvítka na modranském dţbánku, poctivá jak střída dalamánku, je ta země, která vlastí je ti. Krásné jsou verše básníka, však něco dnes z nich uniká. Tak vroucí jsou ta jeho slova, ţe musím je číst stále znova. V srdcích mnohých však místo lásky najdu jen zlobu, v duši vrásky, v hlavě se rojí samé zmatky... Proč? Vţdyť jsou děti jedné matky. Proč kruté války jdou tím světem, co zanecháme našim dětem? Jen hořkou slinu, trpkost jedu, na místo lásky sladkost medu, jeţ malá včelka ve svém letu vysaje z nejkrásnějších květů. Proč tolik zášti mezi všemi? Ţijem přec v drahé naší zemi, v té zemi krásné, milované, proč s námi láska nezůstane? Proč tolik vraţd a znásilnění, proč tu nikdo šťastný není? řekni člověče: "Proč?!"
******
FOTOPOZDRAVY Z BLÍZKÝCH DÁLEK Daniel Butora a Michal Křenek (T3)
ROZHOVOR S ING. LADISLAVEM LŢIČAŘEM 1. Odkud pocházíte? Narodil jsem se, ţiju a předpokládám, ţe i umřu v Olomouci.
2. Kde jste pracoval před tím, než jste přišel na naši školu? Za svůj profesní ţivot jsem vystřídal několik zaměstnání. Začínal jsem jako konstruktér v bývalém podniku Sigma Olomouc, poté jsem téměř 20 let učil na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci. V roce 2009 jsem odešel do německé projekční strojírenské firmy a během hospodářské krize jsem se vrátil do školství - Sigmundova škola v Lutíně.
3. Jak dlouho učíte na naší škole? Na Kosince učím čtvrtým rokem.
4. Kdo vás přivedl k oboru, který vyučujete, kde se vzala vaše láska ke strojírenství? Od malička mne bavila matematika, takţe jsem tíhl k technickým oborům. Moji rodiče byli také technici, takţe jsem to měl v rodině.
5. Jaké máte koníčky, co děláte ve volném čase? Jednoznačně cyklistika, běh na lyţích a turistika. Kromě toho se věnuju zahradě a samozřejmě, ţe dům i chata v Jeseníkách vyţadují údrţbu - takţe se cítím být domácím kutilem. Mám toho hodně. Nedávno se k nám zatoulalo ztracené kotě, takţe se začínám věnovat i zvířatům.
6. Jak si užijete vánoční prázdniny, co máte v plánu? Původně jsem měl v plánu věnovat se běhu na lyţích, ale kdyţ se podívám z okna, tak .... (nemohu zde pouţívat vulgarismy).
7. Potrpíte si na tradiční Vánoce nebo ne, dodržujete zvyky, v případě že ano, jaké? Klasické Vánoce - stromek, dárky, kapr, půlnoční, ale jinak zvyky nedrţím. Vzhledem k tomu, ţe mám uţ velké děti, které slaví Vánoce se svými partnery, scházíme se celá rodina aţ 25. 12., takţe mám Štědrý večer posunutý o jeden den.
8. Plánujete na Silvestra nějakou větší oslavu s přáteli nebo budete slavit poslední den v roce v rodinném kruhu? Na
Silvestra
si
nepotrpím,
zásadně
ho
proţívám
v
rodinném
kruhu
a výrobcům alkoholu tedy nepřinesu větší zisky.
9.
Máte
pro
naše studenty
nějaké
doporučení
na
to,
jak
prožít
Silvestra?
Proţít tak, aby v pondělí 5. 1. (nástup do školy) jiţ nebyli fyzicky indisponováni.
10. Dáváte si předsevzetí do nového roku? Předsevzetí si do nového roku nedávám, protoţe předsevzetí z 1. ledna se většinou neplní.
Děkuji za rozhovor.
Jiří Zedek (MES 3)
PERLIČKY NAŠICH UČITELŮ ... „Kam to hledíš, lotosový květe?" ****** „Opakuji pro jednobuněčné..." ****** „Vy jste mistři kamufláže ...." ****** „Pánové, víte, co to znamená mystifikace? Nevadí, píšu do třídní knihy podvod, mystifikace." ****** „Pane kolego, v mých třídách je vysoká úmrtnost." ****** „Vás to nebaví !?! ..." ****** „Je toto možné?!" ****** „Už je to zase tady - vole, kozy, krávy - jak zemědělci někde na poli..." ****** „Odplivněte si! To je jako u lékaře, že ano..!" ****** „Houba nemá parametry!" ****** „Je po zvonění! Jak to, že nedodržujete pravidla hry?" ****** „Písemku chráníš vlastním tělem!" ****** „Nesedej na ten radiátor, ty blboune, tady se to uvolní a bude se muset vypustit voda v celé škole." ****** „Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, jaký jsi." ****** „Tak, přeju vám hezké svátky a moc se nezhulákejte!" ******
SLOVO NAKONEC ... Cesta Text: Jana Skácelová Foto: Miroslav Zapletal (T3) Patrně kaţdý z nás někdy cestoval - někdo dál, jiný třeba jen za hranice města, někdo za prací, někdo za odpočinkem, někdo za přáteli. Dovolím si tvrdit, ţe téměř všichni cestujeme opravdu rádi. A určitě většina z nás, neţ na cesty vyrazí, stanovuje si svůj cíl - bod konce cesty. Ano, vím, existují také výjimečné chvíle, kdy občas neukotveně bloudíme neznámo kam, ale cílenost našich cest je mnohem běţnější a častější. Ţivot kaţdého z nás je taky taková cesta. Zatímco výlety a putování si bez přesného zacílení a často i mapy dovede představit jen málokdo, nad cíli svých cest ţivotem se mnozí z nás nikdy nezamýšleli. A přitom je tato nasměrovanost pro naše bytí naprosto zásadní věcí. Cest, jak ţít, je mnoho. Cestovat ţivotní poutí s jasným cílem je ovšem mnohem jednodušší. Cíl našeho putování nám svítí na cestu jako maják a pomáhá nám v případě bloudění ... Zároveň je ale třeba naše ţivotní cíle nepřeceňovat. Někdy vytouţeného cíle nedosáhneme hned, někdy třeba vůbec... Ale to paradoxně není tak důleţité ... Dobře zacílená cesta ţivotem bývá totiţ nakonec tím pravým cílem našeho ţití.
Pohodové Vánoce přeje celá redakce!
Zaujal Vás náš časopis? Chcete se s ostatními podělit o své články a příspěvky? Staňte se jedním z nás! Kontaktujte redakci a připojte se! Redakce: Ondřej Vláčil a Jiří Zedek (MES 3) www.kosinka.com
