UNIVERZITA OBRANY / ČESKÁ REPUBLIKA
8. DOKTORANDSKÁ KONFERENCE
„NOVÉ PŘÍSTUPY K ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI STÁTU“
Brno, 2013
Programový výbor prof. Ing. Ladislav Potužák, CSc. prof. PhDr. Miroslav Krč, CSc. pplk. Ing. Pavel Foltin, Ph.D. Ing. Josef Navrátil, CSc. Ing. Tereza Šrámková
Organizační výbor Ing. Tereza Šrámková Mgr. Tomáš Zeman Ing. Alojz Flachbart npor. Ing. Ondřej Trubecký
Editor sborníku: Ing. Tereza Šrámková © Univerzita obrany © Autoři příspěvků
.
ISBN 978-80-7231-901-5
Úvodní slovo Jak na otázky vojenského managementu a ekonomiky obrany státu v doktorském studiu Nic není pro společnost důležitejší než její obrana a bezpečnost“ (P. A. Samuelson, W. D. Nordhaus) „Obrana a bezpečnost nejsou samozřejmostí“ (A. F. Rassmusen) „Obrana není zadarmo“ (F. Boland) Začínám toto vystoupení skutečností, že Česká republika postrádá vhodnou strategii řízení pro rozdělování vzácných zdrojů v sektoru obrany, ale také mimo něj. Obrana každého státu, proto i obrana České republiky je vždy problémem jak vojenským, ekonomickým, tak i politickým. Z ekonomického hlediska nejsou vzácné zdroje přidělované k obraně až na výjimky dostupné mimo tento sektor. Podle Bílé knihy obrany lze proces rozdělování vzácných zdrojů – lidských, finančních i materiálních, podřídit kritériím ekonomické hospodárnosti, což znamená, učinit rozhodnutí, z něhož vyplyne obrana s nejvyšší mírou důležitosti, a na základě toho vyvodit omezení ve vojenském rozpočtu. Na politické úrovni však zůstává obrana spíše politickým než ekonomickým problémem. Je to díky politické povaze uvědomované hrozby. Výdaje na obranu nebo rozhodnutí o nákladném zbrojním systému by měly být určovány prostřednictvím politického procesu, který ovšem může nabízet často ekonomicky nevýhodná řešení. Stalo se již tradicí v činnosti Fakulty ekonomiky a managementu, že k problémům, které považujeme za zralé k vědeckému zkoumání, pořádáme doktorandské konference. Nedílnou součástí aktivit FEM je vědecká a výzkumná činnost, kterou fakulta přispívá k rozvoji programu výzkumu v oblasti bezpečnosti a obrany a tím i ekonomiky ČR. Sešli jsme se zde proto, abychom předvedli první výsledky své vědecké práce, abychom podstoupili proces verifikace a falzifikace svých vědeckých výsledků. Současná praxe ukazuje, že zatím není dostatečně rozpracovaná metodologie zkoumání reálných a potřebných souvislostí vojenského a ekonomického zabezpečení obrany, a že zatím nemáme k dispozici dostatek srozumitelných a využitelných standardů a norem v této oblasti. Protože ozbrojené síly spotřebovávají finanční zdroje vytvořené z daní, nemůže nám být lhostejné, jakou hodnotu za vydané prostředky získáme. Vážení studenti doktorského studia, věřím, že konferenci takto zaměřenou dokážeme využít jako zdroj poznatků a informací o postupech, ale také uvidíme jak je nutno argumentovat ve vědecké práci. Ani rétorika neujde naší pozornosti. Ekonomika obrany je vědní disciplína, dnes zpravidla praktikována způsobem, který představuje především aplikaci ekonomické analýzy na problémy obrany. Ekonomika obrany je dnes převážně formou aplikace ekonomie. Ekonomiku obrany pojímáme jako odvětví teorie ekonomické politiky zabývající se strukturálními otázkami, které zahrnují problematiku vhodné organizace hospodářství a jeho obranného sektoru v období míru, ale i v době války. Použijeme-li rozlišení, které je dobře známé z diskusí o monetární politice, můžeme říci, že tato disciplína se zabývá spíše pravidly, nežli rozvahou, soudností, volností při jednání. Toto zúžené pojetí nezahrnuje úvahy o taktických záležitostech týkajících se otázek optimálního vedení a financování probíhající války. Také nezahrnuje spekulace o vzájemných kauzálních 3
vztazích mezi válkou a ekonomickým životem. I přes výše uvedené restrikce předmětu našeho zkoumání je třeba říci, že nelze vést žádnou pevnou a ostrou hranici mezi oblastí ekonomiky obrany a širší oblastí témat, která by mohla být zahrnuta do společné kategorie se souhrnným označením např. „válka a ekonomika“. Není možno vypracovat racionální strategii pro období míru, aniž bychom do našich úvah nezahrnuli nouzové plánování řešící problémy přechodu ekonomiky na podmínky válečného stavu pro případ, že by vyvstala jeho nutnost, ale také otázky válečného hospodářství a demobilizace ekonomiky. Musíme reagovat na revoluci ve vojenství, která je významnou změnou v charakteru vedení války vyvolaná inovativním uplatněním nových technologií, které ve spojení s dramatickými změnami ve vojenské doktríně a operační a organizační koncepci zásadně mění způsob a provádění vojenských operací. Těch revolucí ve vojenství je několik druhů a odpovídají našemu mnoho oborovému setkání v tomto auditoriu. Revolution in War (Revoluce ve válce); Military revolution (Vojenská revoluce); Military-technical revolution – MTR (Vojensko-technická revoluce); Revolution in Military affair - RMA (Revoluce ve vojenských záležitostech). Ve svých vystoupeních bychom měli reagovat na výše uvedené vymezení. Vážené dámy, vážení pánové, studenti doktorského studia, vzácní hosté, chtěl bych nám popřát pro jednání konference klidnou pracovní pohodu, aby každému z nás přineslo jednání mnoho zajímavých informací, a podařilo se nám posunout naše dosavadní poznání kupředu. prof. PhDr. Miroslav Krč, CSc. vedoucí Katedry ekonomie
4
Obsah KOMPARACE PODNIKOVÉHO FINANČNÍHO ŘÍZENÍ S FINANČNÍM ŘÍZENÍM MINISTERSTVA OBRANY, Bernatik Petr ............................................................................. 7 POUŽITÍ A PERSPEKTIVY DĚLOSTŘELECTVA AČR, Čep David . Chyba! Záložka není definována. APPROACHES TOWARDS EFFICIENT ALLOCATION OF RESOURCES IN THE BRITISH ARMY, Golik Vladimír ........................................................................................... 22 ZPRAVODAJSKÁ PODPORA ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ AČR A JEJÍ KRITICKÉ ZHODNOCENÍ VČETNĚ SOUČINNOSTI MEZI ZPRAVODAJSKÝMI PRVKY, Havlík Martin ....................................................................................................................................... 30 NOVÉ PŘÍSTUPY KE STANOVENÍ ČASOVÝCH NÁKLADŮ NA PŘESUNY, Křišťálová Dana, Neubauer Jiří ................................................................................................................. 37 ŘÍZENÍ ZÁSOB V PODMÍNKÁCH NEJISTOTY, Kvapilová Petra .................................... 46 ZÁSOBY AČR V MĚNÍCÍCH SE ZDROJOVÝCH PODMÍNKÁCH MO ČR, Lauber Milan .................................................................................................................................................. 57 PODNĚTY K APLIKACI VÝPOČETNÍ PODPORY V ROZHODOVACÍM PROCESU VELITELE, Litvaj Ondřej ....................................................................................................... 65 VÝCHODISKA MODELOVÉ PODPORY ROZHODOVÁNÍ NEJEN V PODMÍNKÁCH AČR, Mokrá Ivana ................................................................................................................... 70 SDÍLENÍ VOJENSKÝCH SCHOPNOSTÍ SE SPOJENCI – CESTA VPŘED?, Novotný Antonín ..................................................................................................................................... 75 PROCESNÍ PŘÍSTUP K PLÁNOVÁNÍ ŽENIJNÍ PODPORY ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ V OPERACÍCH, Palasiewicz Tibor ........................................................................................ 86 VYUŽITÍ ANALYTICKÝCH METOD PRO RACIONALIZACI ŘÍZENÍ VYBRANÝCH PRVKŮ BOJOVÉ PODPORY ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ VE VOJENSKÝCH OPERACÍCH, Palasiewicz Tibor, Šufajzl Martin ................................................................... 93 STANDARDY SYSTÉMU SOCIETÁLNÍ BEZPEČNOSTI PRO IMPLEMENTACI KRIZOVÉHO MANAGEMENTU, Šifferová Olga .............................................................. 107 NOVÉ ZPŮSOBY URČOVÁNÍ ZMĚNY POČÁTEČNÍ RYCHLOSTI STŘEL VLIVEM OPOTŘEBENÍ HLAVNĚ V PODMÍNKÁCH DĚLOSTŘELECTVA AČR, Šilinger Karel ................................................................................................................................................ 115 5
TRENDY VE VÝVOJI VOJENSKÝCH VÝDAJŮ, Šrámková Tereza ................................ 121 MOŽNÉ ASPEKTY OPTIMALIZACE DĚLOSTŘELECKÉ PODPORY PRAPORNÍHO ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ, Šufajzl Martin ......................................................................... 131 PŘÍPRAVA VYBRANÝCH SLOŽEK INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU S VYUŽITÍM SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ, Vonlehmden Jaroslav ........................... 139
6
KOMPARACE PODNIKOVÉHO FINANČNÍHO ŘÍZENÍ S FINANČNÍM ŘÍZENÍM MINISTERSTVA OBRANY COMPARISON OF CORPORATE FINANCIAL MANAGEMENT WITH THE FINANCIAL MANAGEMENT OF THE MINISTRY OF DEFENCE Petr Bernatik Abstrakt Finanční řízení je integrující činitel řízení podniku, což vychází ze základní premisy, že veškerá činnost podniku je spojena s pohybem peněz. Nicméně finanční řízení není vyhrazeno pouze podnikatelskému sektoru, ale nachází se i ve státní správě. Zde však vystupuje zdánlivě ve stejné formě, přesto jeho cíl je diametrálně odlišný od cíle v podnikatelské sféře. Veřejná správa není založena na principu zisku, ale na principu uspokojení veřejné služby a obrana, jako čistě veřejný statek, je jejím zářným příkladem. Komparace finančního řízení v obou sektorech přináší mnoho styčných bodů, nicméně rozdílů je stále velké množství. Klíčová slova: finanční řízení v podniku, finanční řízení ministerstva obrany, finanční plánování, rozpočtování Abstract Financial management is an integrating factor of enterprise management, which is based on the fundamental premise that all business activity is associated with the movement of money. However, financial management is not reserved only for the business, but is also in administration. However, there is apparently acting in the same form, yet his goal is diametrically opposed to the goals in business. Public administration is not based on the principle of profit, but to satisfy the principle of public service and defense, as a pure public good, and her shining example. Comparison of financial management in both sectors has many points of contact, but the gap is still large quantities. Key words: corporate financial management, financial management of the ministry of defence, financial planning, budgeting
ÚVOD V roce 2011 navštívil prezident Václav Klaus Velitelství společných sil v Olomouci a byl seznámen s momentální situací jednotek Společných sil, přičemž jako ekonoma jej zajímal i stav financí. Po prezentování tehdejšího stavu jen zkonstatoval, že když byl ministrem financí a posléze předsedou vlády a bylo potřeba získat dodatečné zdroje, věděl, kde je vzít. Obrana byla spolehlivým dárcem, nicméně pak řekl, „nyní mi však připadá, že jste na hranici, kam já bych se určitě nedostal.“ Tyto slova jen dokreslují situaci rezortu obrany, který se neustálým snižováním zdrojů dostal do velkých problémů. A to je potřeba zdůraznit, že od tehdejší návštěvy uběhlo jeden a půl roku a resort přišel o další zdroje. V roce 2013 se sice podařilo získat zdroje v podobné výši jako v roce 2012, nicméně reálně opět došlo k propadu vinou vyššího DPH a inflace. 7
Tato slova úvodem mají za cíl seznámit čtenáře s neutěšenou situací v rozpočtu Ministerstva obrany. Základním problémem dneška je tedy nedostatek zdrojů a to takové velikosti, že na něj nelze využít doposud známé a používané metody finančního řízení, jako např. „salámovou metodu“1. Dostali jsme se tedy do situace, na kterou již nemáme vytvořeny principy, nástroje či postupy, které by nám umožnily v této krizové situaci adekvátně reagovat, identifikovat a odstranit zrno od plev a provést nutná opatření. To nám způsobuje nemalé problémy a výsledkem jsou chybná rozhodnutí většinou postavená na výše uvedené „metodě“. Pokud se tedy nad danou situací zamyslíme, dojdeme k závěru, že nutně potřebujeme kvalitní teoretickou základnu, která nám umožní vytvořit ony principy, nástroje a postupy pro praxi a tím vytvořit aparát, který nám pomůže v rámci rozhodování udělat správné kroky. Touto kvalitní teoretickou základnou je podnikové finanční řízení.
1
FINANČNÍ ŘÍZENÍ V PODNIKATELSKÉ SFÉŘE
Finanční řízení, tento velmi často zmiňovaný pojem, zná většina alespoň částečně odborně vzdělané společnosti. Otázkou však zůstává, zdali ví, co je jeho obsahem. A na to není jednoduchá odpověď. „Finanční řízení je uvědomělé a cílevědomé ovládání finančních parametrů operací a procesů podniků jeho managementem. Sestává z dlouhodobého, střednědobého a krátkodobého finančního plánování, finančního rozhodování a finanční analýzy. Finanční řízení se odehrává na všech řídících úrovních podniku v odpovídající podrobnosti a časovém dopadu. Hlavními postuláty finančního řízení budiž aktivní ovládání budoucnosti (nikoliv tradiční popisování minulých dějů) a dlouhodobost horizontů pro hodnocení a plánování podnikových operací. Finanční řízení je jakožto průřezová záležitost, úzce provázána s ostatními podsystémy řízení, např. s řízením obchodu, technologických procesů, lidských zdrojů, apod.“ [1] Dle mého soudu jde o jednu z velmi přesných a komplexních definicí. Z jedné strany uvádí, co je hlavním smyslem finančního řízení, z druhé pak z čeho se sestává. Rovněž mne zaujala myšlenka, že se nejedná o autonomní systém v rámci podniku, ale je to průřezová záležitost, která je úzce provázána s ostatními podsystémy řízení. Přesto i v této definici cosi chybí, nazval bych to cílem finančního řízení. Nalézt jinou definici finančního řízení není problém. Např. „finanční řízení podniku je subjektivní ekonomická činnost, zabývající se získáváním potřebného množství peněz a kapitálu z různých finančních zdrojů (financování), alokací peněz do různých forem nepeněžního majetku (investování) a rozdělováním zisku (dividendová politika) s cílem maximalizace tržní hodnoty vlastního majetku firmy“ [2]. Z této definice vyplývá konkrétnější obsah a cíl finančního řízení, tedy získat potřebné množství peněz a pomocí nich maximalizovat tržní hodnotu vlastního majetku firmy. Na základě těchto definic můžeme tedy říci, že finanční řízení je integrující činitel při řízení podniku, protože veškerá činnost podniku či firmy je spojena s pohybem peněz. A jediné 1
„Salámová metoda“ je používaný termín v rámci odborné veřejnosti Ministerstva obrany, který znamená, že snížení zdrojů resortu o 5 % se přenese do snížení zdrojů všech útvarů o 5 % bez ohledu na ekonomické ukazatele útvarů. 8
měřítko úspěchu podniku jsou finance a to nejen z pohledu peněz na účtech a v pokladně, ale i v hodnotě majetku, značky apod. Finanční řízení jako vědní disciplína vzniklo na počátku 20-tého století, kdy se začalo oddělovat od ostatních podnikových činností. Do té doby se spíše jednalo o účetnictví, zachycení pohybu peněz a evidence majetku. Překotný vývoj po první světové válce byl ovlivněn ve 30-tých létech 20-tého století velkou hospodářskou krizí, po které se teorie finančního řízení zaměřuje na získávání kapitálu v souvislosti se založením podniku. Zároveň dochází ke koncipování prvních metod finanční analýzy. Další rozkvět byl přerušen druhou světovou válkou, která nebyla příznivým obdobím pro rozvoj standartního podnikání, jelikož hospodářství fungovalo na podstatě válečné ekonomiky, po níž nastoupilo opětovně na dráhu rozvoje. Dalším přelomem byly 50-tá léta, ve kterých začal nástup informačních technologií. V současné době, zvláště dopadem ekonomické krize přichází pro finanční řízení nové úkoly, nové výzvy. Všeobecně dochází k propadu ekonomik, snaze nejen vlád, ale i domácností omezit spotřebu, zároveň však rostou ceny energií a dalších vstupů. Důraz ve finančním řízení se tedy přesouvá do oblasti rozpočetnictví a plánování zdrojů s cílem maximálně zefektivnit jejich použití. Zde bych si dovolil malou odbočku. Doc. Ing. Jan Petr DrSc. A Ing. Romana Plischková ve svém článku “Model vrcholového finančního řízení podniku” uvádějí: “Typickým je názor, že finanční řízení je věcí ekonomů a účetních, neboť ti tomu rozumějí. Jmenovaní odborníci zpravidla dobře rozumí účetnictví, málokdy však umí finančně řídit. A hlavně nezastávají pozice, kde se finanční řízení, ať už uvědomělé nebo neuvědomělé, odbývá. ….. Finanční řízení je především věcí ne-finančních manažerů podniku, tedy nikoliv ekonomů, ale mistrů, vedoucích pracovníků závodů, odborných ředitelů a samozřejmě generálního ředitele. Ti ve svém každodenním počínání rozhodují o tom, kolik peněz do podniku přiteče, kolik odteče a kolik zůstane vázáno v aktivech podniku, pohříchu aniž by si to často uvědomovali nebo chtěli uvědomit. Finanční účetnictví podniku nepředstavuje finanční řízení podniku. ……Finanční řízení podniku není nic více, než staré dobré kupecké počty, který jednoduchým a přitom výstižným způsobem vypovídají o finanční stránce dění v podniku. A těm není těžké porozumět [1].” Těchto pár vět, které byly pouze poznámkou k výše uvedenému článku je natolik výstižných, že není potřeba dělat hlubší analýzu co to finanční řízení je a kde se odehrává a proč je tak důležité. Finanční řízení podniku se vyznačuje několika pro nás významnými znaky. Jako jeden z hlavních znaků je neustálé sledování nákladů. Toto sledování zahrnuje i porovnávání s rozpočtovanými náklady a vyhodnocování odchylek. Tím máme neustále přehled o tom, k jakým změnám v podniku dochází, dochází-li k úsporám, či překročení plánu apod. Ostatně díky tomuto sledování a vyhodnocování můžeme i zjistit, zdali jsou naše operace hospodárné, účelné a efektivní. Dalším důležitým znakem je možnost, ba doslova povinnost, využívat cizí zdroje a to jak při rozjezdu podniku, tak při rozšiřování výroby či při výpadku příjmů. Zvláště ta poslední možnost nám pomůže překonat nepříjemné období, které nastane v každém podnikání. Zde je však nutné poznamenat, že dluhy jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Přesto je pro nás velmi zajímavým znakem. 9
V podnikání je důležitá možnost ovlivňovat jak náklady, tak výnosy. Náklady můžeme omezovat, snižovat, krátit, racionalizovat, ale hlavně jsme schopni je spojovat s výnosy a posuzovat, které nám přinesou zisk. Toto je nesmírně důležité v období krize, kdy musíme povolat krizový management, který má hlavní úkol osekat vše co nepřináší zisk, nebo přináší pouze nízký zisk. Ovlivňovat výnosy je naopak podstatné pro rozvoj podniku, neboť platí heslo, že kdo neroste, ten zahyne, nebo lépe řečeno, chceme-li přežít, musíme se neustále rozvíjet. Jako velmi důležitá se jeví i ucelenost finančního řízení. Ta vyplývá ze základní charakteristiky finančního řízení, tedy že je to integrující činitel podniku. To znamená, že vše začíná finančním plánováním, pokračuje finančním rozhodováním a to vše je realizováno pomocí nástrojů finanční analýzy. Finanční řízení je tedy od počátku podnikání nástrojem, který nám dává do rukou nástroje pro správná rozhodnutí, jak máme postupovat. Z toho však vyplývá nutnost používat manažerské účetnictví. Jeho metody nám dávají šanci správně analyzovat procesy probíhající v podniku. Na základě těchto analýz pak můžeme přijmout každodenní rozhodnutí tak, aby nám to přineslo zisk. Posledním znakem, který považuji za hodný zřetele a který má význam pro chod podniku je řízení pomocí základních principů. Mezi základní principy se řadí principy optimalizace kapitálové skladby, rizika vs. zisk, cash-flow, čisté současné hodnoty, plánování a trvalé analýzy finančních dat, respektování faktoru času apod. Vzhledem k délce tohoto článku se nebudu těmto principům dále věnovat.
2
FINANČNÍ ŘÍZENÍ V PODMÍNKÁCH MINISTERSTVA OBRANY
Finanční řízení v rámci Ministerstva obrany je realizováno v souladu s RMO č.72/2012 ze dne 26. 12 2012. „Předmětem úpravy tohoto rozkazu je stanovení zásad a pravidel procesu finančního řízení a finančního zabezpečení, stanoveného okruhu působnosti subjektů finanční řízení a finančního zabezpečení a stanovení odpovědnosti, práv a povinností vojáků z povolání, zaměstnanců v pracovním poměru a zaměstnanců na základě dohody o pracovní činnosti nebo provedení práce (dále jen zaměstnanec) kteří se podílejí na finančním řízení a finančním zabezpečení [3].“ Tento dokument by tedy měl jasně popsat samotné finanční řízení, jeho fungování, subjekty, odpovědnosti apod. Co však tento rozkaz ministra obrany hovoří o finančním řízení. “Finanční řízení je nástroj manažerů cílů, jako integrální součást ekonomického řízení, zajišťující hospodárnou, účelnou a efektivní alokaci a využívání peněžních prostředků ve stanoveném čase a v souladu s cíli Ministerstva obrany [3].” Zároveň je zde uvedeno, že finanční řízení se uskutečňuje v procesech rozpočtování, realizace osobních výdajů, financování, účetnictví, finanční kontroly a controllingu. Finanční řízení Ministerstva obrany je však hlavně proces řízení toků peněz z centra směrem k útvarům. A také Ministerstvo obrany (dále jen MO) realizuje plánování v dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé formě. To však není uvedeno ve výše uvedeném rozkaze, což je podle mého soudu pochybením, neboť finanční plánování je integrální součástí finančního řízení. Vždyť finanční plánování je původem ze státního sektoru. “Koncepce finančního plánování se poprvé objevila v plánování státu, kde je sestavován státní rozpočet [4].” 10
Pokud tedy blíže prostudujeme výše uvedený rozkaz, dospějeme k názoru, že má spíše technicistní charakter a to ještě ne zcela jasný a pochopitelný. Finanční řízení MO je bez ohledu na postuláty z rozkazů hlavním nástrojem řízení. Problémem však je, že toto finanční řízení není ucelené, každou jeho část řídí a spravuje jiná složka MO, stanovuje si vlastní standardy a postupy. Tímto se dostáváme k významnému znaku finančního řízení MO, kterým je jeho roztříštěnost. Důkazem této roztříštěnosti je i výše uvedené, tedy popis co to finanční řízení je uvedené v předmětném rozkaze ministra obrany. Jestliže se za jeho součást považuje pouze rozpočtování, realizace osobních výdajů, atd. Je nám jasné, že to není ucelený proces. Dalším významným znakem je to, že finanční řízení MO je jako celek postaveno na sledování a vyhodnocování výdajů, resp. příjmů. Pracujeme tedy s kategoriemi, které nám jsou schopny přinést pouze dílčí informace o stavu naší ekonomiky. Přesto je dostupné i finanční a nákladové účetnictví, které je realizováno cestou Agentury finanční. Důraz na výdaje je však úzce spjat s finanční politikou státu, která je právě na kategoriích příjmů a výdajů založena. Není se tedy možné divit, že se doposud nepodařilo implementovat model finančního řízení založený na nákladech a výnosech. Z hlediska zdrojového je pro finanční řízení MO důležitým znakem nemožnost nahrazení výpadku příjmů cizími zdroji. Stejně tak při tvorbě finančních plánů se Ministerstvo obrany musí zcela spolehnout na přidělené zdroje od ministerstva financí a poté schváleného státního rozpočtu. I když existuje možnost navýšení zdrojů a to odprodejem nepotřebného majetku MO, tuto možnost však v rámci tohoto článku nebudu více rozebírat. Je to tedy pro MO status quo, který však s neutěšenou situací v ekonomice a neplněním příjmů státního rozpočtu může doznat změn, což se objevuje zvláště v posledních létech. A protože krácení rozpočtu resortu obrany je pak schváleno vládou, musí MO vyčlenit zdroje v potřebné výši do rezervy ministerstva financí. Pokud je rozpočet MO již napjatý, respektive pod hranicí, která nám zabezpečí rozvoj, dostáváme se do nepříjemné situace.
KOMPARACE PODNIKOVÉHO FINANČNÍHO ŘÍZENÍ A FINANČNÍHO ŘÍZENÍ MINISTRESTVA OBRANY
3
Pokud se tedy rozhodneme porovnat oba druhy finančního řízení, dospějeme k těmto základním společným znakům:
dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé plánování; nákladové účetnictví.
Dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé plánování tedy nalezneme jak v podniku, tak v MO. Není se však co divit. „Podnikové finanční plánování je v mnoha aspektech podobné plánování státu.“ [4] Plánování státu tedy stálo na počátku finančního plánování státu. Je tedy logické, že sice existuje jak v podniku, tak v MO, nicméně v poněkud jiné formě. „Přestože neexistují striktně daná pravidla pro finanční plánování, měla by forma finančního plánu odpovídat formě účetních výkazů, mělo by to tedy odpovídat především rozvaze, výsledovce a výkazu cash-flow, které jsou v dané společnosti sestavovány [4].“ V současné době je v MO realizováno cíleně orientované plánování a rozpočtování, přičemž se používá stejná datová základna nejen pro plánování, ale i pro sledování a vyhodnocování. 11
Přestože MO je založeno jen a pouze na příjmech a výdajích, lze konstatovat, že je zde velké množství společných znaků. Dlouhodobé plánování se v podniku i v MO zpracovává většinou na 5 let. Toto dlouhodobé plánování je pak základem ročního plánování, v MO je ještě doplněné o střednědobý výhled na další dva roky. Toto však je pouze doplněním střednědobého plánování. Poslední formou je krátkodobé plánování, které je realizováno maximálně v rozsahu 3 měsíců. Tento typ plánování je v MO typický u nejnižších stupňů, tedy útvarů. Druhým společným znakem je existence nákladového účetnictví. Nákladové účetnictví je základním prvkem finančního řízení, neboť zaznamenává procesy, které v podniku i MO probíhají jak z hlediska finančního, tak materiálového. Projevují se v něm tedy veškeré změny, ke kterým dochází. Bohužel rozdílem je používání těchto údajů. Zatímco podnik s těmito údaji pracuje dále v rámci finančních analýz, MO ponechává tyto informace ladem snad s výjimkou výstupů o stavu zásob a majetku. Kromě společných znaků však obě finanční řízení mají i značné rozdíly. Hlavním rozdílem, který má stěžejní dopad na finanční řízení, je to, že pro finanční řízení MO jsou základem výdaje, zatímco v podniku náklady. Tím je dán základní rozpor mezi těmito druhy finančního řízení. MO jako součást státní správy realizuje veškeré plánování, rozpočtování a vyhodnocování pouze formou výdajů. Podnik samozřejmě pracuje s výdaji také, je to např. velmi důležitá součást plánu cash-flow. Nicméně, základem finančního řízení podniku jsou náklady a výnosy. Tento základní rozpor určuje další směřování finančního řízení. To, že MO pracuje pouze s výdaji a příjmy, získává přehled o cash-flow, dnes natolik významné v rámci Integrovaného informačního systému státní pokladny. To mu však dává pouze omezený pohled na jeho ekonomiku a to nám v době výrazného nedostatku zdrojů v podstatě znemožňuje udělat ta „správná rozhodnutí“. S tím je spojen i další rozdíl a to, že finanční řízení podniku je integrujícím činitelem řízení podniku, zatímco v MO je pouze nástrojem pro manažery cílů. Je tu tedy zjevný nepoměr – integrující činitel versus nástroj pro manažery cílů. Samozřejmě můžeme namítnout, že MO není klasický podnik, že není založeno za cílem dosažení zisku, ale za účelem zabezpečení obrany státu. To je pravda, nicméně i stát se musí chovat s péčí řádného hospodáře, realizovat zabezpečení obrany státu efektivně, hospodárně a účelně. Jak má MO realizovat razantní úsporná opatření, pokud mu není zcela zřejmé a jasné, kolik ho ta která součást stojí, tedy jaké jsou náklady. Dalším rozdílem je nemožnost MO řešit nedostatek zdrojů cizími zdroji. Cizí zdroje jsou standardní součástí financování podniku, dokonce se doporučuje při financování podniku tyto zdroje využívat. Je zřejmé, že v případě nedostatku vlastních zdrojů a zároveň možnosti využít díry na trhu k expanzi, je to jediné možné řešení. V případě, že to podnik nevyužije, vzdává se možnosti růstu. To stejné platí v případě nedostatku zdrojů, ať už z důvodu, že naše výrobky či služby se neprodávají, nebo nás trápí platební neschopnost odběratelů. To vše lze řešit několika způsoby bankovním úvěrem počínaje, přes faktoring až po odprodej podílu v podniku. Tato řešení jsou pro MO nemyslitelná, to je závislé na schváleném státním rozpočtu. Do nedávné doby se tvrdilo, že stát nemůže zbankrotovat, ale po posledních problémech Argentiny, Řecka, Španělska a jiných států lze s jistotou tvrdit, že i toto tvrzení již nelze považovat za postulát.
12
Výše uvedené rozdíly mne vedou i k tvrzení, že u MO je tímto zamezeno vytvoření krizového managementu, který by se nám v této době nesmírně hodil. Nevíme co nás co stojí, plánování je roztříštěné, zdroje nepostačují na rozvoj a provoz ministerstva. Nemůžeme využít cizích zdrojů, a protože je obrana čistý veřejný statek a její zabezpečení je hlavní funkcí státu, nesmíme rezignovat na některou její část, která by obranu státu omezila. Tím je tedy dáno, že nemůžeme použít model krizového řízení známý z podniků soukromého sektoru.
ZÁVĚR Zhodnocením výše uvedených informací lze dospět k několika závěrům. Pokud se však na ně podíváme optikou plánovaného cíle, tedy mít efektivní finanční řízení v rámci MO, jehož základem má být podnikové finanční řízení, dospějeme k závěru, že finanční řízení musí být integrujícím činitelem celého řízení resortu obrany. Musí tedy mít jednu hlavu, myšleno musí být řízeno z jednoho centra, které řídí a realizuje dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé plánování, finanční rozhodování a finanční analýzu. O formě lze ještě diskutovat, hlavou by však měl být náměstek MO pro ekonomiku a jako vrcholný orgán pak Sekce ekonomická MO. Současný stav, kdy plánování je řízeno Sekcí obranné politiky a strategie, Sekcí plánování sil a dalšími sekcemi MO a Generálního štábu, nám v dalším období přinese více problémů než užitku. Tímto samozřejmě nenabádám ke zrušení těchto sekcí, tuto změnu je potřebné vnímat jako změnu gestora, který zabezpečí stejná data, standardy, systém zpracování dat, stanoví parametry rozpočtu, finanční výhledy apod. Výše uvedené sekce pak musí své odpovědnosti a úkoly přenést do těchto finančních plánů, přičemž je nutno vycházet ze základního mementa, že každý úkol vyžaduje zdroje. Součástí onoho přechodu finančního řízení na platformu integrujícího činitele řízení resortu obrany je i přechod z plánování a vyhodnocování výdajů na náklady. Teprve tímto dostaneme úplný obraz o tom, co nás který útvar stojí, co stojí ta či ona akce, výcvik, ukázka na veřejnosti. Tento krok bude nesmírně těžký, neboť se jedná o novou dimenzi, kterou jsme doposud znali, nahlíželi do ní, ale nikdy jsme ji plně nevyužívali. Snahy o tyto změny nejsou výdobytkem posledních let, ale lze je pozorovat již od roku 2000. Tehdy začaly odborné diskuse, zvláště na akademické půdě, o využití teoretické základny podnikového finančního řízení ve prospěch MO. Za tu dobu došlo k výraznému posunu na straně akademické a odborné veřejnosti, která tento postulát přijala a dochází k další etapě vývoje, která urychlená výrazným poklesem zdrojů, začíná tryskat na povrch běžného života. Většina vrcholných představitelů resortu totiž dospěla ke stejnému závěru a to, že se současným typem finančního řízení nejsme schopni adekvátně reagovat na situaci trvalého výrazného nedostatku zdrojů. V případě, že se výše uvedený názor neprosadí, a i touto variantou je nutné počítat, musíme opustit myšlenku efektivního finančního řízení MO založeného na podnikovém řízení a vydat se vlastní cestou, založenou na nových metodách měření výdajů. Tato myšlenka se ujala např. v Nizozemsku a není tedy z říše snů. Přesto většina států je zatím v obdobné pozici jako Česká republika, tedy hledá řešení jak z této nepříjemné situace ven. V případě, že by se podařila tato transformace u nás, měli bychom velmi kvalitní produkt, o který byl zajisté mimořádný zájem nejen u postkomunistických zemí střední a východní Evropy.
13
Použitá literatura 1. Doc. Ing. PETR J.,DrSc, Ing. PLISCHKOVÁ R., Model vrcholového finančního řízení podniku, dostupné na WWW:
, 12. 1. 2013, 21:28 2. Valach J a kol., Finanční řízení podniku, 2.vydání,Praha,Ekopress,1999, 324 s. ISBN 8086119-21-1 3. Rozkaz ministra obrany č.72/2012, Finanční řízení a finanční zabezpečení 4. RŮČKOVÁ p., ROUBÍČKOVÁ M., Finanční management, 1.vydání, Praha: Grada Publishing, 2012, 296 s. ISBN 978-80-247-4047-8
14
POUŽITÍ A PERSPEKTIVY DĚLOSTŘELECTVA AČR USE AND PERSPECTIVES OF ARTILLERY IN THE CZECH ARMY David Čep Abstrakt Článek se zabývá určením dělostřelectva AČR v současnosti a perspektivami jeho rozvoje. V článku je uvedena organizace, základní údaje o výzbroji a hlavní úkoly dělostřeleckých jednotek při palebné podpoře úkolových uskupení. Klíčová slova: dělostřelectvo, průzkumný a pozorovací komplet, dělostřelecký systém, palebná podpora, úkolové uskupení Abstract The article deals with the application of the artillery of the Czech army in the present and future operations and perspectives of its development. The article describes the organization, provides basic information about principal assets and main tasks of artillery units for fire support of task forces. Key words: artillery, artillery systems, reconnaissance and observation complete, fire support, task force
ÚVOD Dělostřelectvo sehrávalo již od středověku zásadní roli v obraně i útoku a to ve všech válečných akcích. Pokud dělostřelectvo scházelo nebo zklamalo, vždy to vedlo k porážkám a neúspěchům. Je to zbraň vzdělaných a odhodlaných lidí a její role je ve všech armádách nezastupitelná. Má významné postavení mezi druhy vojsk, to jednoznačně potvrzuje historie a zkušenosti vojenského umění. Dělostřelectvo je základním prvkem palebné podpory úkolových uskupení (ÚU). Svou palbou podporuje pozemní síly a vytváří podmínky pro účinné vedení boje. Hlavním obsahem činnosti dělostřelectva je palebná podpora a palebné ničení protivníka. Bojovou činnost dělostřelectvo vede v rámci AČR nebo v rámci spojeneckých uskupení. Palebná podpora je nezbytná pro efektivní vedení zejména bojových operací, neboť výrazně snižuje ztráty sil a prostředků bojových jednotek [1]. Do stupně brigádního úkolového uskupení má v oblasti palebné podpory hlavní roli dělostřelectvo, disponující značnou palebnou silou a schopností manévru palbou. Je schopno vyřazovat cíle na velké vzdálenosti v krátkém čase (dostupnost palebné podpory je řádově v minutách) a za všech meteorologických podmínek bez ohledu na denní a noční dobu. Dělostřelectvo má nezastupitelnou roli při palebném ničení protivníka, disponuje velkou palebnou silou a přesností palby a je schopno rychle soustřeďovat palbu na nejdůležitější cíle. 15
Je to druh vojska, který je určen k zabezpečení přímé i všeobecné palebné podpory svazků, útvarů a jednotek AČR ve všech druzích operací [2]. Už od vzniku Armády České republiky dochází u všech druhů vojsk k neustálým reorganizačním změnám, které si vynucují neustálý rozvoj všech oblastí. Nejinak je tomu i u dělostřelectva a jeho modernizace, která vyžaduje nemalé finanční prostředky. K naplňování aliančních požadavků bude nezbytné dělostřelectvo AČR zachovat, modernizovat a plnohodnotně využít všech jeho prostředků. A nejen to, je rovněž nutné zpracovat velké množství aliančních dokumentů, týkajících se palebné podpory a následně je implementovat do podmínek dělostřelectva AČR.
1
DĚLOSTŘELECTVO AČR SOUČASNOSTI
Dělostřeleckým svazkem AČR je 13. db, v jejíž organizační struktuře jsou dva, samostatně nenasaditelné, dělostřelecké oddíly. V jejich prospěch jsou vyčleňovány jednotky a prvky logistiky, velení a řízení ze sestavy brigády a jí přímo podřízených jednotek. Od roku 2011 došlo díky začlenění baterie STA2 k posílení schopnosti zapojení dělostřeleckých průzkumných systémů do širšího JISR3 systému a tím širšímu využití všech průzkumných prostředků, včetně moderního radiolokátoru pro průzkum střílejícího dělostřelectva ARTHUR4. V návaznosti na posilování expedičních schopností AČR tím také došlo ke zvýšení schopnosti modularity pro tvorbu různých úkolových uskupení. Dělostřelecká brigáda je určena k vedení bojové činnosti v rámci pozemních sil AČR nebo mezinárodních uskupení, buď jako celek, anebo po jednotlivých oddílech. Vyřazováním jednotek dělostřelectva protivníka, vrtulníků na přistávacích plochách, míst velení, elektronických prostředků, prostředků protivzdušné obrany (PVO), druhých sledů, záloh a dalších důležitých cílů v taktické hloubce sestavy protivníka podporuje bojovou činnost úkolových uskupení. Zabezpečovací jednotky jsou určeny k zabezpečení velení, spojení a základních opatření ženijního zabezpečení dělostřelecké brigády, zásobování palebných jednotek municí a provádění základních opatření ve všech oblastech logistické podpory a případně k vedení specifických druhů průzkumu ve prospěch dělostřeleckých oddílů. Dělostřelecký oddíl vede bojovou činnost zpravidla v sestavě úkolových uskupení. V rámci palebné (dělostřelecké) podpory úkolových uskupení je určen k vyřazování především dělostřelectva, živé síly a palebných prostředků, míst velení a prostředků průzkumu v sestavě prvosledových útvarů protivníka. Má schopnost komunikace a koordinace palby mezi bateriemi a manévrujícími jednotkami. Skládá se z velitelství a štábu, tří identických palebných baterií (152mm ShKH vz.77) a baterie řízení palby. Při vytváření úkolových uskupení umožňuje struktura velitelství brigády a jí přímo podřízených jednotek modulárně vytvářet a doplňovat struktury obou oddílů. Základní palebnou jednotkou dělostřelectva je dělostřelecká (palebná) baterie, která vede bojovou činnost v sestavě oddílu případně i samostatně. Při samostatné činnosti působí jako
2
Surviellance, Target, Acquisition Joint Intelligence, Surveillance, Reconnaissance 4 ARTillery HUnting Radar 3
16
celek nebo po částech, zpravidla po četách a je určena především k dělostřelecké podpoře úkolových uskupení praporního typu. Dalšími prvky dělostřelectva jsou minometné baterie a čety u mechanizovaných praporů. Minometné jednotky začleněné v organizační struktuře mechanizovaných praporů jsou jejich jediným organickým dělostřeleckým prostředkem se schopností vést palbu nepřímou střelbou a jsou primárně určené k provádění přímé palebné podpory na malé vzdálenosti. Minometná baterie mechanizovaného praporu je taktická a palebná jednotka, která je určená k vedení dělostřelecké podpory rot a taktických uskupení vytvářených na úrovni praporů. V rámci dělostřelecké podpory ničí a umlčuje především živou sílu, palebné prostředky a prostředky průzkumu v sestavě prvosledových jednotek protivníka. U lehkých motorizovaných praporů a výsadkového mechanizovaného praporu jsou minometné jednotky začleněny v rotě zbraní. Jsou vyzbrojeny minomety malých ráží. Jednotky minometů malé ráže jsou určeny k blízké palebné podpoře rotních (četových) taktických uskupení. Při dělostřelecké podpoře vyřazují místa velení, živou sílu, palebné a průzkumné prostředky a jiné důležité cíle protivníka v dotyku s vlastními vojsky. V rámci struktur míst velení ÚU se vytváří pracoviště koordinace palby. V rámci palebné podpory se tato pracoviště soustřeďují na součinnost s posilovými silami a prostředky vzdušných sil, kde jsou příslušníci dělostřelectva hlavními koordinátory. Jednotky a prvky, které jsou vyčleňovány ve prospěch mechanizovaných jednotek, jsou schopny součinnosti ve všech druzích činnosti podle standardů NATO po oddílech, případně po jednotlivých bateriích a četách, v závislosti na konkrétním úkolu. V soudobých mírových operacích zůstávají také součásti dělostřelectva ostatních států nadále hlavním prostředkem palebné podpory, a to jak v zastavěném prostoru, který klade vyšší nároky na přesnost dělostřeleckých paleb, tak i v horském terénu. Současné operace se uskutečňují v kratší době, s vyšší přesností a v rychlejším tempu. Pro působení v aliančním uskupení je třeba rovněž sjednocovat postupy s ostatními armádami NATO. Nepřímé palby však nemají pro plnění některých úkolů palebné podpory vševojskových jednotek požadovanou přesnost, z tohoto důvodu se při nasazování dělostřelectva v misích, počítá mimo jiné s využitím dělostřeleckých (předsunutých) pozorovatelů. Dělostřelečtí pozorovatelé (FO)5 hrají rozhodující úlohu při vedení nepřímé palby v misích již nyní. Palba, která je vedena na konkrétní cíle totiž umožňuje minimalizaci ztrát obyvatelstva a na majetku. V posledních letech se organizační struktura dělostřelectva stabilizovala v souladu s požadavky mechanizovaných jednotek na poskytování palebné podpory.
5
Forward Observers 17
2
HLAVNÍ DRUHY ZBRANÍ A TECHNIKY
V roce 2010 došlo k vyřazení 122mm raketometů vz.70 (GRAD) z výzbroje a dělostřelecká brigáda je tak vyzbrojená pouze jediným zbraňovým dělostřeleckým systémem a tím je 152mm samohybná kanónová houfnice vz. 77 (ShKH - DANA). Maximální dostřel této zbraně je ale pouze 20 km a svými bojovými možnostmi nesplňuje požadavek NATO na dostřel. V zahraničních misích/operacích tento prostředek nebyl použit. V budoucnu, z hlediska dostřelu, bude nutné přikročit k přezbrojení novým dělostřeleckým zbraňovým systémem. Na druhé straně, například polská armáda, tento systém úspěšně využívá v misi ISAF v provinci v Ghazni při ochraně základny. Pro podporu mechanizovaných rot a praporů v oblasti průzkumu je prioritně určen průzkumný komplet na podvozku BVP-1 (LOS) a to bez ohledu na to, zda jim bude poskytována palebná podpora vlastním hlavňovým dělostřelectvem. V zahraničních misích/operacích byl tento prostředek využíván při ochraně a obraně základen (např. PRT LOGAR 2008 - 2010). Dalším průzkumným prostředkem dělostřelectva je průzkumný a pozorovací komplet PzPK SNĚŽKA na podvozku BVP-1, který v sobě integruje prvky a subsystémy na bázi optiky, optoelektroniky, elektroniky, výpočetních prostředků, servosystémů a radiolokační techniky. SNĚŽKA je využívána pro zjišťování cílů, a to hlavně na velkých dálkách v noci a za snížených pozorovacích podmínek. Tento prostředek byl úspěšně nasazen v zahraničních misích/operacích na Balkáně. Vysoce mobilním systémem středního dosahu pro vyhledávání a určení polohy palebných prostředků protivníka je radiolokátor pro průzkum střílejícího dělostřelectva ARTHUR. Dosah radiolokátoru je možné nastavit na 20, 30 nebo 40 km. Jednotka vybavená radiolokátory ARTHUR dosáhla plných operačních schopností v roce 2008 a měl být jako hlavní průzkumný prostředek v rámci 1. kontingentu AČR RL ARTHUR nasazen do mise ISAF v provincii Kandahár na jihu Afganistanu k posílení ochrany letecké základny KAF6 v roce 2009, ale díky politickému rozhodnutí k tomu nedošlo. Ke komplexnímu sondování atmosféry a sestavování meteorologických zpráv je především pro potřeby dělostřelectva určená radiosondážní souprava (SONDA-VAISALA). V neposlední době bych zmínil i mobilní topografické pracoviště pro pozemní dělostřelectvo (MTPPD-B), které je v sestavě obou oddílů. Jedná se o velice sofistikovaný prostředek, který umožňuje rychle a přesně určovat souřadnice jednotlivých prvků BS vlastních vojsk, vytvářet geodetické sítě, mapovat terén, přesně zjišťovat směrníky orientačních směrů. Průzkumné a meteorologické prostředky splňují současné požadavky na schopnosti použití v operacích. Vyjma radiolokátoru ARTHUR je však nutné k prodloužení životního cyklu této techniky, provést modernizaci, a to nejen v oblasti aktualizace SW anebo bude potřebné řešit náhradu těchto prostředků modernějšími, aby byla zabezpečena implementace do jednotného systému velení a řízení. Pokud bude využito možností všech dělostřeleckých průzkumných prostředků, bude posílena schopnost zapojení dělostřelectva do širšího systému zpravodajství, sledování, průzkumu a systému včasné výstrahy. 6
Kandahár Air Field 18
Nejrozšířenější dělostřeleckou zbraní zařazenou do výzbroje minometných baterií mechanizovaných praporů je minomet vz. 82 ráže 120mm. Maximální dostřel minometu je 8 km. Největším problémem této zbraně je bezesporu absence především moderní munice a to jak s letálním, tak i s neletálním účinkem v cíli. Používání této zbraně se předpokládá do roku 2015, pak bude nutné nahradit novým dělostřeleckým zbraňovým systémem stejně jako u minometu vz. 85. Ve výzbroji dvou minometných čet 72. mpr je 120mm samohybný minomet vz. 85. Munice do těchto samohybných minometů je identická s minomety 120mm. Maximální dostřel minometu je 8 km. Používání této zbraně se předpokládá do roku 2015 a poté bude nutné přistoupit k přezbrojení novým dělostřeleckým zbraňovým systémem. Ve výzbroji 43. vmpr a 74. lmopr je minomet vz. 52 ráže 82mm, která je nejstarší zbraň používaná v současné době v AČR, jelikož od zavedení 82mm minometu vz. 52 do výzbroje uběhlo již 52 let. Maximální dostřel tohoto minometu je 3040 – 3560 m (v závislosti na rychlosti a orientaci podélné složky větru). Dostřel moderních minometů stejného kalibru se pohybuje v rozmezí od 5,5 do 7,8 km, což je řádově dvojnásobek dostřelu 82mm minometu vz. 52. Dalším problémem, stejně jako u minometů ráže 82mm, je absence moderní munice. K tomuto minometu je k dispozici dokonce jen jeden typ munice, a to tříštivo-trhavá 82mm EOF se zapalovačem s okamžitým účinkem. Ke splnění úkolů palebné podpory je dělostřelectvo AČR vybaveno automatizovaným systémem řízení palby ASPRO, který však nenaplňuje perspektivní požadavky interoperability a modularity. Tento systém je koncipován jako autonomní systém pro podporu řízení palby dělostřeleckého oddílu bez možnosti spolupráce se systémem vyššího řádu. Není schopen spolupráce s jinými automatizovanými systémy, zabezpečujícími bojovou podporu úkolového uskupení. Umožňuje podporu řízení palby oddílu vyzbrojeného pouze jedním druhem zbraňových kompletů. Poskytuje pouze omezené množství informací pro rozhodování velitele. Má omezené možnosti napojení dalších senzorů a pracovišť. Jeho modularita je rovněž značně omezená. Některé prvky palebné (dělostřelecké) podpory úkolových uskupení nejsou systémem pokryty vůbec nebo mezi nimi není možná spolupráce. Rovněž neumožňuje přenos informací o cílech na všechny prvky koordinace bojové podpory úkolového uskupení a pouze v omezeném rozsahu poskytuje informace pro podporu rozhodování velitele. Prostředky dělostřelectva nemohou sdílet údaje s jinými automatizovanými systémy v rámci AČR (OTS, BVIS). Automatizovaným systémem řízení palby ASPRO jsou vybaveny dělostřelecké oddíly. Minometné jednotky tímto systémem vybaveny nejsou.
3
DĚLOSTŘELECTVO AČR BUDOUCNOSTI
Jak již bylo zmíněno, požadavkem je zajistit účinnou palebnou podporu na vzdálenost až 40 km [3] a to za jakýchkoliv meteorologických podmínek. Po ukončení životnosti současného zbraňového systému 152mm ShKH vz. 77 (počítá se řádově do roku 2020) je nutné jej nahradit zbraňovým systémem s požadovaným dostřelem a ráží standardizovanou v NATO. Nabízí se nákup zbraňového systému, jako např. 155mm ARCHER FH77 BW L52 švédské provenience s dostřelem 35 až 60 km (podle druhu munice), u kterého je mimo jiné výhodou balistická ochrana osádky při střelbě nebo francouzského systému 155mm 19
CAESAR7 L52 s dostřelem 42 km, u něhož je další výhodou možnost přepravy vzduchem, naopak nevýhodou je, že obsluha není chráněná. V roce 2009 byl nasazen francouzskou armádou v misi ISAF v afghánské provincii Kapisa [4]. Dále se nabízí tažená houfnice 155mm M 777 BAE USA M777, která je hodnocená z pohledu výhod a nevýhod stejně jako francouzský komplet CAESAR. Houfnice je zavedená u americké, britské a kanadské armády. Její postupně modernizované verze A1 a A2 řadí tuto zbraň k nejlepším současným taženým dělům. Dostřel je 24 (s nábojem M109), 30 (s nábojem ERFB - Extended Range Full Bore) a 40 km se střelou Excalibur [5]. Přezbrojení by umožnilo vést efektivní palebnou podporu bojových jednotek, s využitím celého spektra munice zavedené v NATO. Navíc by dělostřelectvo AČR bylo kompatibilní s dělostřelectvem NATO. Rovněž by bylo možné realizovat logistické zabezpečení dělostřeleckých jednotek v zahraniční operaci jiným státem, což by přineslo značné finanční úspory. U minometných jednotek je nutné ujednotit organizační strukturu. Různé druhy organizační struktury u jednotlivých brigád mají často negativní vliv i na výcvik jednotek a zejména na způsob vedení palby – poskytování a koordinaci palebné podpory. Automatizovaný systém řízení palby ASPRO umožňuje podporu řízení palby oddílu vyzbrojeného pouze jedním druhem zbraňových kompletů a má omezené možnosti napojení dalších senzorů a pracovišť. Automatizovaný systém řízení palby ASPRO je morálně a technicky zastaralý (HW a SW) a je neúčelné jej modernizovat [6].
ZÁVĚR Při ponechání dělostřelecké brigády o síle dvou oddílů (každý minimálně o třech bateriích), z důvodu souběžného zabezpečení vyčleňování sil a prostředků pro BÚU a PrÚU a pro zabezpečení a koordinaci palebné podpory pozemních sil, by bylo možné nové zbraňové systémy zavádět postupně po bateriích tak, aby byly využity zbývající dosluhující samohybné kanónové houfnice např. pro výcvik. Přeškolení na nové zbraňové komplety by proběhlo v rámci standardního výcviku. Nevýhodou by bylo dočasné vyzbrojení dělostřeleckých jednotek dvěma druhy zbraňových kompletů současně., naopak výhodou by bylo částečné snižování počtů u obsluh děl, neboť osádky modernějších zbraňových systémů zpravidla bývají početně menší. Jednotky dělostřelectva AČR mohou působit v mezinárodních strukturách, zejména v rámci NATO. Kromě toho mohou jednotlivé součásti dělostřelectva působit v rámci struktur vytvořených EU, OSN nebo i při jiných mezinárodních akcích. Při protipovstaleckých operacích (Counter Insurgency – COIN) působí jednotky dělostřelectva v rámci vytvářených úkolových uskupení. V operacích na podporu míru (Peace Support Operation – PSO) působí jednotky dělostřelectva především jako prostředek zajištění činnosti vojenských i nevojenských sil zasazených při operaci. Při vojenském mírovém
7
CAmion Équipé d´un Systéme d´ARtillerie 20
nasazení (Peacetime Military Engagement – PME) mohou být výběrově použity průzkumné, velitelské a logistické jednotky dělostřelectva. Pod národním velením působí dělostřelectvo především při obraně území České republiky a to buď samostatně anebo v rámci operací kolektivní obrany členských zemi NATO podle čl. 5 Severoatlantické smlouvy. Nepřetržitá palebná podpora a úzká součinnost dělostřelectva se vševojskovými jednotkami tvoří základ úspěchu v boji. Použitá literatura 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Pub-31-10-01. Pozemní síly v operacích. Vyškov 2011. 296 s. Pub-74-14-01. Pravidla střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva (dělo, četa, baterie, oddíl), ŘeVD Vyškov, 2006, 256 s. Ministerstvo obrany, Bílá kniha o obraně. Praha: MO-OKT, 2011. ISBN 78-80-7278564-3. 168 s. TIM (Terre information magazíne) N° 217. Afghanistan: Enseignements tactiques. Septembre 2010. MACKO, Martin, BRABCOVÁ, Kateřina. Present Development of Artillery Barrel Guns. In Special Technology 2008. Trenčín: TnUAD, 2008. BLAHA, Martin, BRABCOVÁ, Kateřina. Communication environment in the perspective Automated Artillery Fire Support Control System. In The 10th WSEAS International Conference on APPLIED INFORMATICS AND COMMUNICATIONS (AIC '10). Taipei: 2010.
21
APPROACHES TOWARDS EFFICIENT ALLOCATION OF RESOURCES IN THE BRITISH ARMY Vladimír Golik Abstract This paper deals with approaches towards efficient allocation of resources in British Army. It particularly describes resource accounting and budgeting as not only the means of effective resource management but (in the British case) also as the most complex change in the private sector accounting system in history. The reader will be presented with the main factors which have influenced the birth and development of the system and with the process of implementation of RAB. The main advantages and disadvantages will also be mentioned. Key words: Resource Accounting and Budgeting, RAB, Effective Resource Allocation
INTRODUCTION From the historical point of view, funding of military operations has always been a big burden dwelling on the shoulders of the sovereign or the government and financed by means of taxes. No nation in the world can well exist without primary needs. One of those needs is also feeling of security, which is supported by an army. However, in order to keep a regular army developing, working and ready-to-operate, it is unavoidable to invest certain amount of resources (human, material or financial). This is mostly the point, where every army meets some difficulties. Managing resources when a nation is not in a war with another nation puts high pressure on reducing the production inefficiency, and on saving money. This leads to the need for effective allocation of resources. Even the army of Great Britain is not an exception from this rule. In this context we speak about the need for complex interconnection of rational economic thinking, gradual targeting of transformation processes, finding and removing the causes in areas such as resource management, implementation of budget and the way it is funded, accounting, and real estate records. All these factors can seriously influence and limit the department management and at the same time they indispensably influence human, financial and material resources. If the consumption is not effectively managed by a complex and reliable system, it can lead to wasteful use of resources and the Government together with the Ministry of Defence can neither make effective decision, nor predict the development of the system in future or even objectify all problematic elements, all of which can affect the final results.
1
CHANGING THE FEATURES OF BRITISH ARMY AND SEARCHING FOR NEW WAYS OF SAVING RESOURCES
The roots of the current resource management trend date back to the 20th century, as far as to the eighties. The economic crisis, culminating in Britain in 1976, took its financial toll. Therefore, that year the Prime Minister James Callaghan asked International Monetary Fund for providing financial means. In return, Great Britain had to bind itself to cost reduction and 22
budgetary deficit cutbacks. These commitments launched public sector reforms, where the fundamental points of the economic policy aimed to achieving financial stability and reducing the inflation rate to stable and low level. In order to reach this position, a Medium Financial Strategy [15] was adopted in 1980. It determined a four-year-plan for reducing cost and public debt indicators. One important point within the conservative policy was introduction of deregulation reforms so that it was possible to unleash the economy (that time it was a bit too much bound by the bureaucratic system). Next areas for reform implementation were the industry and labour unions. The former had to be privatized, whereas in the latter case it was necessary to reduce excessive power [23]. Naturally, these radical reforms could not avoid the defence industry and the period is particularly marked with privatizations in the economy. The Government applied them in the case of companies such as British Aerospace, British Shipbuilders, Rolls Royce, Short Brothers, Royal Dockyards, Royal Ordnance and the like [2]. However, these privatisations went hand in hand with monopolization and concentration of armament industry (for example, a state factory where tanks were made was sold to Vicker, thanks to which this producer gained monopoly position for tanks and combat vehicles production.8 As Kurinia says [15], Margaret Thatcher´s government went off the right path as they were trying to keep the high level of not only its national military potential but also the public expenditures. To successfully fulfil these aims, some of the preferred companies were made stronger and in the same time, arms were being exported to new markets. But there was no continuous strategy for arms industry development. Such a position was challenge for financial misuse (British Aerospace, for example, bought for a very reasonable price the Rover's plants, which were, in turn sold with significant profit. A group of managers (generally known as the Savoy Mafia) working for war industrial plants or for the Ministry of Defence, tried to influence the consolidation of defence industry around a small number of international giants, such as British Aerospace and General Electric Company. Thus the Defence Services Organisation came into existence. It was established to support better organisation of export services in defence industry and to increase the support of export warranties. The cutbacks in the defence expenditures made many plants undertake changes in their employment structures and in the production plans (seventy thousand workplaces were made redundant). The costs of defence are very significant item in any budget and to keep the defence forces at some level needs sacrifices in the form of reducing the public production and services (guns and butter policy). The reforms together with increasing demand of British Government for the service of its armed forces made the lawmakers ask themselves a question: ‘How to make the resource management in the defence industry more effective?’ The effects of defence expenditure cutbacks were brought to the attention of specialists in research and in the eighties the Economics of Defence proceeds to the problem of effective allocation of defence resources. While doing so, two contradictory criteria had to be taken into account. First, there were obligations towards NATO to increase the defence budget by 3% every year. Second factor which was determining the main progress was the abovementioned economic crisis associated with the reduction of public expenditures, privatisation of the government enterprises and deregulation of the market.9 8 9
For more information see Turner, R.: The British Economy in Transition From the Old Age to the New, p.98 See for ex. Kennedy, G: Defense Economics, Duckworth, London 1983 23
One of the economists, who deal with these questions, is Professor Keith Hartley from the university in York. He managed, among others, to create a research team which would deal with defence economy problems (Nick Hooper, Stephen Martin, John Singelton and others). From his works on the economics of defence we can pick up the piece called ‘The Economics of Defence Policy’ in which he submitted his opinions to the main principle: ‘The task of the economics of defence is rationalization of choice in context of the limits of available resources. Adhering to this rule is the best armament control.’ Part of the reforms was also the reform of defence resources and accounting. The main task was to implement more rational usage of allocated resources and gradual reduction of production inefficiency. The accounting system was to gain a new decentralized character. Under the patronage of the Labour party, a proposal for Defence Strategy revision was made (with the perspective until 2015). This revision aimed to ensure modern, effective and affordable armed forces, which would meet the current requirements for defence but would be, at the same time, flexible enough to adapt to changes [20].
2
HARD TIMES – CHANGING THE WAY OF BOOK-KEEPING IN BRITISH ARMY
Until 2003/2004 the individual departments in public sector used accounting system based on cash transactions (so-called cash basis system). In principle, this system represented cash outflows and inflows. The particular accounts were subjects to annual votes and approval in the Parliament. The allocation of budget depended on the decision of Public Accounts Committee (PAC), which received independent audit results from Comptroller and Auditor general (CAG). In annual budget plan the army represented just ordinal entry where only different units were distinguished. Scoring was then rather subjective. This not-verysophisticated accounting system was, from the control and responsibility points of view, rather internally weak. It enabled to pursue only cash flows with no more supplementary information on e.g. usage of belongings or the level of stock consumption. It neither provided the information on claims nor the debts [6]. However, the most burning problem in the system was the impossibility to distinguish expenses and costs on accrual basis. The departments were not demanded to keep accounts on accrual basis (accounting in the period in which the transactions occur), which was opposite to the accounting principles applied in the private sector. The fact that it was not possible to distinguish between capital expenditures and expenses (earnings and revenues), and that there was no balance sheet to provide information on the state of assets or liabilities, made long term financial planning hard or even impossible. If we speak about budgeting which is kept on cash basis, the most decisive fact is cash fulfilment. Here comes to the earnings and expenditures proceeded before the accounting period finishes. Therefore, when it comes to the budget evaluation and keeping the limits, the current state of claims and debts as well as changes which have happened during the year, are not substantial. If, for example, some department had a claim which would exceed the budget but the due date was beyond the accounting period, then from the accounting point of view the budget would 24
not be exceeded. But still, this would lead to the rise of debt in the department and it would also increase the pressure during the decision-making process on the budget quantity for the next period (the debt would still exist and if it was not settled in time it would come to sanctions for default). Another situation would occur in the moment when there was a claim which had been ordered before and its cost was included in the budget, but for some reason the payment would not be settled until the end of the budget period. These shortages had been known for a long period of time. Hincliffe, to come with an example, in his publication ‘Trust and be Trusted, The Royal Army Pay Corps and its Origins’, stated that: ‘The system is, in fact, so rudimentary that no even moderately complicated commercial business – and the administration of the British Army is probably more complicated than any business in the world – could be conducted successfully without something further, something that would classify and exhibit the expenditure to purpose for which it incurred, distinguishing between ‘capital’ and ‘maintenance’, between the working expenses of the different branches of the organisation and so on; something that would supply at least some general test of economic the economic efficiency of the organisation and working of the concern.’ We can also mention the criticism described in 2002 Spending Review, which aimed at the formerly used system. The author emphasises that this system: ‘…failed to provide the right information and incentives, and in particular, contributed to a bias against essential long term investment’ ... ‘Resource accounting applies the best financial reporting and disclosure practices of commercial accounting to central Government finance, and resource budgeting uses this as the basis for planning and controlling spending’.10 Compared to the budget based on the cash basis there is the budget based on accrual basis (generally known as Resource Accounting and Budgeting – RAB), which appears to be more suitable for accounting purposes of departments (especially at the turn of a year). In the case of accrual accounting the budget includes costs rather than expenditures and for adhering to budget it is important when a transaction is counted (for example when orders are made, items delivered or services occur), not when the money for it (receivables) is paid. If a department had a claim exceeding the budget, it would break the budget discipline. Resource accounting and budgeting is one of the paths which were to lead the UK towards more effective resource allocation (other programmes for effective resource management include Smart Procurement policy, Private Finance Initiative and Public Private Partnerships). The intention of RAB application was to approach accounting practices used in the defence more close to the accounting practices used in private sector so that both became comparable. This would contribute to efficient comparison of results in broader economic context. Resource accounting was to become the main accounting tool for the period 1998-1999 and
10
From Treasury: Opportunity and security for all: investing in an enterprising, fairer Britain. New Public spending plans 2003-06 (Spending Review 2002). 25
the following years whereas it was to remain consistent with Generally Acceptable Accounting Principles (GAAP).11 With the introduction of RAB, the resource accounting and budgeting has become the standard in all public services. Comparing to the cash basis accounting, this form of bookkeeping has many important benefits. It enables better measuring and comparison of the costs and it also includes non-cash costs. Talking about financial reports, RAB enables to monitor the performance based on expenditures and earnings in certain period, not the performance based on cash expenses and revenues. As compared with simple cash statement, accrual accounting provides better survey on the current state in the accounting entity. More advantages come into light in case managers started to use the accrual basis for internal needs of the management. Calculations can be generated on the actually consumed resources rather than on the resources which were bought. Assets can be better managed as records are kept. Decision-making process is also easier because the contemporary period can be easily compared with past as well as future periods. The benefits of accrual accounting can be summarized as follows [17]:
11
Completeness – accounts kept on accrual basis are more complete than accounts kept on cash basis. With the resource accounting it is necessary to keep records about all operations in the period in which they come into existence. This helps to reduce possible data manipulation and improves the opportunity for comparing results both between the individual periods and between different organisations.
Better planning, management and decision-making – accurate and objective financial information is necessary for every business, as they are vitally important for good management, decision-making, resource planning and its allocation.
Ability to change behaviours – Accrual accounting can lead to better management. However the rate is not directly proportional and automatic. In order to achieve some changes it might as well need some development in policy or financial stimuli.
Performance management – Managing the performance needs effective output measurement. Measurements or performance indicators must be worked out on the basis of complex and consistent financial data. Accrual accounting is then the necessary precondition for improving the performance management.
Assessing financial resilience – one of the reasons for publishing financial statements is to enable the user to predicate future cash-flow and evaluate the financial stability or risk. Financial statements cannot predicate with absolute precision the future
It is worth mentioning, that using resource accounting for the army needs is not a new phenomenon at all. As Black (2001) describes, the Government was considering resource accounting implementation as early as in the period 1917-1927. However, the government finally gave it up. The reason was the high costs of system implementation. Besides, the ministry of defence was afraid that the implementation might cause a slowdown in the central financial control. Last, but not least the army officers expressed disapproval about the administrative load which would accompany the implementation. Accrual budgeting is not the privilege of UK only. Many other countries start to implement resource accounting and budgeting into life. Resource accounting is in public sector implemented for example in New Zealand, the United States, India, Island, Italy, Netherlands, Spain, Sweden and many others. 26
development. However, they can show clear and unbiased view of the past and some indices of the future. Still, it is necessary to keep in mind that although accrual accounting has many advantages, there are also some limits. To name a few, there is the system complexity which results in increased requirements for resources (both financial and personal). In addition, most departments had not had any experience with the accrual accounting in the past so the system is still developing and evolving.
CONCLUSION When deciding on the financial resources which are needed for investments in the defence, the government, the minister of defence and other authorities concerned, face a fundamental question: ‘To what extent is it possible to achieve effectiveness, efficiency and purposefulness in such a specific area and what is the most reasonable way of using the resources?’ Defence belongs to commons and it is very specific – its development, or the development of the pace of efficiency measures implementation, is intensified by both the historical development and chains of objective or subjective events. Although the army together with the department of defence fit together with the national economy, it is the part of economy which is characteristic for the way it is funded, managed and controlled. We talk especially about the need for non-market financing and supporting the production by the state. This is given by the characteristics of the goods, which is produced and the demands, which affect the production. For this reason, the military production can be accompanied with phenomena such as ineffective resource allocation and consumption. It is vitally necessary to take these phenomena into account, deal with them, analyse the causes, remove or reduce negative consequences. When we think of economical approaches towards management and effective allocation of resources, it is important to understand the army and the department of defence as internally structured economic system, which is intertwined with economic threads. Above all we speak about the transformation process during which rare and limited resources are transformed into outputs (which help to fulfil the general and particular aims). The current trends and development cause that all the time we have to search for new ways which will make the resource management more effective. The financial reforms, which the UK experienced, have shown us that the way to higher savings does not necessarily have to be paved with cutbacks of defence resources. Complex changes can as well be achieved by effective resource allocation or by changes in management. In the case of UK, this was a big step into unknown and it was necessary to take lots of care during the process of implementation. Still the implementation of new system took its financial toll and the whole process met lots of obstacles which had to be overcome. Questions remain open, what benefits the new RAB system has brought, whether this system will ever manage to totally satisfy all the great expectations and if it brings in what had been forecasted. There has, for example, been some controversy if the choice of the most effective and economical option might not weaken the military power and the national safety in general. It is now evident, that the whole system was not applied as fast as had been predicted. We have witnessed an implementation of a complex and expensive system, the benefits of 27
which Great Britain is just starting to harvest. There is nothing but to hope that this step was the right choice and the future development will bring benefits in the form of reduction the necessary resources which are needed for national safety. Last but not least there are also social benefits – non-renewable resources saved for the future generations.
References 1.
2. 3.
4.
5. 6.
7.
8. 9.
10. 11. 12.
13.
14. 15. 16.
BLACK, J., Full Circle, The Cost Accounting Experiment in the British Army and the Corps of Military Accountants 1917-25, Journal of the Society for Army Historical Research, 2001 Vol 79, No38, pp145-162 CAINCROSS, A., The British Economy since 1945. Blackwell, Oxford 1992. ISBN 0631-18277-2 CHAN J. L., Globální revoluce v účetnictví veřejné správy, [cit. 2012-12-16]. Available at WWW: . CORNER, D., The United Kingdom Private Finance Initiative: The Challenge of Allocating Risk, [cit. 2012-11-06]. Available at WWW: < http://www.oecd.org/unitedkingdom/43479923.pdf>. DEFENCE ANALYTICAL SERVICES AND ADVICE (DASA), [cit. 2012-11-06]. Available at WWW: . DUŠEK, J., HORÁK, R.: Nový způsob rozpočtování a účetnictví v rezortu obrany Velké Británie, [cit. 2012-11-16]. Available at WWW: . HARTLEY, K., MILITARY OUTSOURCING: UK EXPERIENCE, Centre for Defence Economics, University of York, [cit. 2012-11-19]. Available at WWW: HARTLEY, K., UK Defence Policy: An Economists Perspective, [cit. 2012-10-19]. Available at WWW: HEALD, D., The implementation of resource accounting, Financial Accountability & Management, 2005, 0267-4424, [cit. 2012-09-05]. Available at WWW: HINCHCLIFFE L. G., Trust and be Trusted, The Royal Army Pay Corps and its Origins, Cloister Press, 1983 HORÁK, R., Racionalizace řízení finančních zdrojů v obaně a ozbrojených silách ČR, [cit. 2012-10-19]. Available at WWW: HYNDMAN, N., CONNOLLY, C., The impact of resource accounting and budgeting in the Northern Ireland public sector, Research report no. 87 Ciaran, Queen’s University, Belfast JEFFERY, CH,. Money Matters:Devolution and Resource Accounting and Budgeting, University of Edinburgh, 2005, [cit. 2012-09-28]. Available at WWW: KENNEDY, G., Defense Economics, Duckworth, London 1983. KURINIA, S., Současné Britské vojensko-ekonomické myšlení, Vojenská akademie v Brně 2001, 8085960222. MINISTRY OF DEFENCE, Defence Acquisition, December 2001. [cit. 2012-09-11]. Available at WWW: <www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Private_finance_iniciative_CZ_final_ppt.ppt> 28
17. PUBLIC AUDIT FORUM, The Whole Truth: or Why Accruals Accounting Means Better Management, 2002, [cit. 2012-12-16]. Available at WWW: . 18. RESOURCE ACCOUNTING AND BUDGETING (PAC 97-98/14), Letter and Memorandum submitted by HM Treasury, [cit. 2012-09-15]. Available at WWW: 19. TALBOT, P., Accounting and Accountability in the Territorial Army, Yesterday and Today Department of Accounting, Keele University, [cit. 2012-09-15]. Available at WWW: 20. THE STRATEGIC DEFENCE REVIEW 1998, Ministry of Defence, The Stationery Office, London, Cmnd 3999, July. [cit. 2012-09-15]. Available at WWW: 21. TURNER, R., The British Economy in Transition From the Old Age to the New, Routledge, London 1995, 0-415-11114-5 22. UK DEFENCE PROCUREMENT POLICY, Research paper 03/78, 20 October 2003, [cit. 2012-09-15]. Available at WWW: 23. WALTERS, A., Britain´s Economic Renaissance: Margaret Thatcher´s Reforms 19891984. Oxford University Press, Oxford 1986, 0195037391 24. YESCOMBE, R. E.: Partnerství veřejného a soukromého sektoru: poznatky z praxe, [cit. 2012-09-25]. Available at WWW:
29
ZPRAVODAJSKÁ PODPORA ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ AČR A JEJÍ KRITICKÉ ZHODNOCENÍ VČETNĚ SOUČINNOSTI MEZI ZPRAVODAJSKÝMI PRVKY INTELLIGENCE SUPPORT PROVIDED TO THE TASKS FORCES OF THE CZECH ARMY AND ITS CRITICAL ASSESSMENT INCLUDING COOPERATION AMONG INTELLIGENCE ELEMENTS Martin Havlík
Abstrakt Tento odborný příspěvek se snaží kriticky pojednat o současném stavu zpravodajské podpory prvků AČR vyčleněných k působení v soudobých zahraničních operacích. V první kapitole je nastíněn stručný úvod umožňující potencionálním čtenářům lépe se zorientovat v diskutované problematice zpravodajské podpory v současných podmínkách. V další kapitole je vymezena působnost zpravodajských subjektů se zaměřením na taktickou úroveň. Třetí kapitola stručně popisuje hlavní identifikované nedostatky v současné zpravodajské podpoře úkolových uskupení na taktické úrovni. Za nosný praktický příklad byl použit zpravodajský prvek začleněný do sestavy PRT (Provinční rekonstrukční tým) působícího v Afghánistánu. Poslední dvě kapitoly pojednávají obecně o nejvýznamnějších problémech souvisejících se součinností mezi nejrůznějšími zpravodajskými subjekty. Klíčová slova: zpravodajství, podpora, taktická úroveň, HUMINT, SIGINT, IMINT Abstract The aim of this specialized article is to critically evaluate the current status of intelligence support provided to the elements of the Czech Army earmarked for deployment in modern foreign operations. The first chapter represents a brief summary, enabling the potential reader to comprehend the subject matter topics of intelligence support in current conditions. The following chapter describes the scope of operation of the intelligence services with the focus on the tactical level. Third chapter briefly depicts the main identified inefficiencies in the current intelligence support provided to the Tasks Forces on the tactical level. The intelligence element embedded with the PRT (Provincial Reconstruction Team) formation in Afghanistan has been used as the primary practical example. The final two chapters describe the most significant issues related to the cooperation among various intelligence elements. Key words: intelligence, support, tactical level, HUMINT, SIGINT, IMINT
1
ÚVOD DO PROBLEMATIKY
Budeme-li chtít v budoucnu uspět v těžkém boji proti bezpečnostním hrozbám a docílit jejich maximální eliminace, bude zapotřebí, aby všechny zainteresované zpravodajské komunity a další organizace kontinuálně reagovaly na dynamicky měnící se okolní prostředí a působily 30
společným úsilím proti potenciálním i existujícím identifikovaným hrozbám. V této souvislosti je nutné, aby se jednotlivé zpravodajské oblasti souvisle přizpůsobovaly novým metodám a trendům, a to s využitím nejmodernějších technologií. Zejména zpravodajské disciplíny závislé na technických metodách sběru informací a na jejich relevantním a včasném vyhodnocování (SIGINT – Signal Intelligence, COMINT – Communications Intelligence, ELINT – Electronic Intelligence, FISINT – Foreign Instrumentation Intelligence, MASINT – Measurement and Signature Intelligence, IMINT – Imagery Intelligence a TECHINT – Technical Intelligence) musí kreativně rozvíjet své schopnosti s ohledem na prostředí zájmu, a to s přímou následnou podporou pro rozhodovací procesy velitelů na všech hierarchických úrovních (stupních velení). Zpravodajská podpora úkolových uskupení v soudobých operacích proto obecně zahrnuje takovou činnost zpravodajských organizací či prvků, která efektivně, včasně a kontinuálně napomáhá zmiňovaným rozhodovacím procesům jednotlivých velitelů. Zpravodajská činnost je tedy jedním z nejvýznamnějších vstupních informačních faktorů majících přímý a nezastupitelný vliv jak pro následné plánování, rozhodování i provádění bezpečnostních operací (včetně kinetických), tak rovněž pro vytvoření funkčních obranných, ochranných a stabilizačních bariér (Force Protection). V rámci zaměření zpravodajské podpory je nutné brát vždy v potaz existenci určitých úrovní neboli stupňů velení, ve kterých je zpravodajská podpora vymezena. Jedná se o stupeň strategický, operační, taktický a individuální. V této souvislosti nelze také opomenout významnost zpravodajské podpory v rámci spolupráce s případnými vládními či nevládními organizacemi při zabezpečování humanitárně rozvojových činností, a to nejen v současných krizových oblastech světa, ale i v rámci České republiky, případně Evropské unie či Severoatlantické organizace a podobně. Tento odborný příspěvek je koncipován ve snaze kriticky pojednat o současné problematice vzájemné součinnosti mezi zpravodajskými prvky na taktické (takticko-operační) úrovni, a to s ohledem na zpravodajskou podporu úkolových uskupení AČR působících v soudobých operacích v krizových oblastech, obzvláště pak v Afghánistánu. Obsah tohoto příspěvku reflektuje názory autora a všechny nosné i rozšiřující informace jsou primárně založeny na bázi veřejně dostupných informací, a to především z otevřených zdrojů. Vzhledem k tomuto určitému obsahovému a také kvalitativnímu omezení bude příspěvek oproštěn o určitá bližší specifika, která však celkový pohled a samotný závěr pro čtenáře mimo úzkou zainteresovanou zpravodajskou komunitu nijak výrazně neovlivní. Nicméně je vhodné toto uvést, aby bylo možné předejít případným názorovým rozporům.
2
ZPRAVODAJSKÁ PODPORA A JEJÍ VYMEZENÍ
Zpravodajská činnost a také samotná podpora v obecném pojetí a z pohledu Vojenského zpravodajství vychází z platného zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů a je dále vymezována zákonem č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství. Mimo tyto hlavní zákony jsou zpravodajské aktivity, procesy, působnost, spolupráce a další související záležitosti zakotveny v platných doktrínách, nařízeních a dalších specifických směrnicích, a to nejen v omezené působnosti v rámci České republiky, ale po vstupu do NATO12 také v rozsahu aliančním. Je tedy nutné v této souvislosti
12
NATO – North Atlantic Treaty Organization – Severoatlantická aliance 31
respektovat a naplňovat ratifikované doktrinální dokumenty v oblasti zpravodajské činnosti v rámci NATO a Evropské unie. Česká republika vyčleňuje v principu všechny síly a prostředky AČR (Armáda České republiky) pod velení nebo řízení NATO pro potřeby kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské smlouvy. Mimo článek 5 může vyčlenit část sil a prostředků pro použití v operacích určených k řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru [1]. V rámci zpravodajské podpory úkolových uskupení v soudobých operacích je nutné rozlišovat úroveň, respektive charakter těchto operací, a to vzhledem k rozsahu a rozměru použitých sil a prostředků. V tomto příspěvku bude vzhledem k rozsahu věnována pozornost výhradně taktické úrovni. S ohledem na taktickou úroveň je vhodné na tomto místě uvést definici taktického zpravodajství, které je definováno jako „zpravodajství, které je potřebné pro plánování a vedení taktické činnosti" (AAP-6 [2]). Toto zpravodajství je určené pro taktický stupeň a je realizované v rámci prostoru, který dané úrovni velení přísluší [4]. Na základě Doktríny zpravodajství AD-2 se zpravodajskou činností na operačně-taktickém stupni zabývají zpravodajské štáby příslušných velitelství, které odpovídají za provádění vojenského zpravodajství v závislosti na druhu plněného úkolu [4]. Dalším faktorem, který významně ovlivňuje zpravodajskou činnost i rozsah zpravodajské podpory jako takové je typ konkrétní operace, do které jsou prvky AČR v rámci jednotlivých úkolových uskupení začleněny. Zde je nutné brát v potaz, zda se jedná o operace bojového, nebojového, speciálního, psychologického či informačního charakteru. V tomto případě bude taktéž vzhledem k rozsahu tohoto příspěvku pozornost zaměřena na nebojové stabilizační operace, z nichž nosným tématem bude příklad v podobě působení prvku AČR v rámci PRT13 v Afghánistánu. Budeme-li respektovat tato výše zmíněná omezení, je vhodné zdůraznit, že pro operace takto vymezeného charakteru jsou nejvýznamnější zpravodajské oblasti pro získávání informací především HUMINT (Human Intelligence), SIGINT (Signal Intelligence) a případně také IMINT (Imagery Intelligence). S ohledem na uvedené vymezení a položení důrazu na určité obory zpravodajské činnosti je nutné také zmínit nutnost určité centralizace všech souvisejících činností, a to zejména s prioritním cílem eliminovat případné duplicity, dosáhnout maximální možné objektivity a efektivity, co nejvíce snížit ekonomické náklady a zamezit tříštění lidských zdrojů zapojených do všech zpravodajských procesů v rámci samotného zpravodajského cyklu. Smyslem centralizace je také zabezpečovat takzvanou všezdrojovou analýzu, která může být schopna nejefektivněji objektivizovat zájmové informace a také nejobjektivněji posuzovat validitu, relevantnost, včasnost, aktuálnost a další atributy získaných poznatků od jednotlivých zdrojových zpravodajských součástí (prvků), a to nejen na diskutované taktické úrovni. V zahraničních pramenech se v této spojitosti používá anglický termín All-Source Intelligence14.
3
IDENTIFIKOVANÉ PROBLÉMY A OMEZENÍ
Nejdříve je nutné zmínit, že samotná zpravodajská činnost a s tím spojená podpora úkolových uskupení v soudobých operacích je rozčleněna na dvě základní skupiny. V prvním případě se 13 14
PRT – Provincial Reconstruction Team – Provinční rekonstrukční tým All-Source Intelligence – nezdrojové zpravodajství 32
jedná o vlastní zpravodajskou činnost s využitím vlastních sil a prostředků AČR a dále činnost založená především na součinnosti s jinými (zahraničními či lokálními) zpravodajskými subjekty. V této souvislosti nelze také opomenout určitou zpravodajskou podporu jiných mimoresortních českých subjektů, která však v tomto popisovaném případě není až tak významná a přesahuje rámec tohoto příspěvku. V předcházející kapitole bylo zmíněno, že mezi nejvýznamnější obory zpravodajské činnosti v soudobých nebojových stabilizačních operacích jsou především zpravodajská operativní činnost (HUMINT), signálové zpravodajství (SIGINT) a případně obrazové zpravodajství (IMINT). Pokud se zaměříme na taktickou úroveň a bereme v potaz doktrinální vymezení a odpovědnost zpravodajských subjektů, je zřejmé (jak již bylo uvedeno v kapitole 2), že odpovědnost za zpravodajské zabezpečení mají dotčené zpravodajské štáby zasazených prvků AČR. Budeme-li reflektovat zmiňované vymezení a reálný nosný příklad jednotky AČR začleněné do Provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu, je zpravodajské oddělení určitým a jediným komplexním orgánem velitele a je hlavním prvkem AČR určeným k realizaci úkolů zpravodajského zabezpečení (včetně geografického a hydrometeorologického). Odpovídá výhradně za řízení zpravodajského zabezpečení, průzkumu, shromažďování a vyhodnocování informací z prostoru zpravodajské odpovědnosti (AOR15) a z prostoru zpravodajského zájmu (AOI16), a to v souladu s platnými ROE17 mise ISAF18. Pokud se zaměříme na možnou a předpokládanou strukturu zpravodajského prvku AČR působícího v rámci PRT (viz následující obrázek) a odhadneme počet lidských kapacit do tohoto prvku začleněných (max. 15 osob) i dostupné technické vybavení či prostředky, lze vypozorovat určitá omezení, respektive identifikovat související slabé stránky. V této souvislosti lze zdůraznit zejména:
omezené možnosti operativního působení v rámci operací typu HUMINT; absence vlastních prostředků pro signálové zpravodajství – SIGINT; dílčí schopnosti provádět obrazové zpravodajství – IMINT.
Obr. 1 Předpokládaná organizační struktura zpravodajského prvku J-2
15
AOR – Area of Responsibility – prostor zpravodajské odpovědnosti AOI – Area of Interest – prostor zpravodajského zájmu 17 ROE – Rules of Engagement – tzv. pravidla nasazení sil a prostředků 18 ISAF – International Security Assistance Forces – Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly 33 16
3.1 Omezené možnosti operativního působení v rámci operací typu HUMINT Jedním z hlavních důvodů proč lze označit současné možnosti operativního působení HUMINT týmů v prostoru zpravodajské odpovědnosti (AOR) či v prostoru zpravodajského zájmu (AOI) za omezené je současná dlouhodobě nestabilní a zhoršená bezpečnostní situace. I přes tuto skutečnost okolního prostředí lze na základě hrubé vnitřní analýzy vypozorovat určitá vnitřní omezení, která limitují možnosti zpravodajského působení v této oblasti. V této souvislosti lze vyjmenovat několik hlavních faktorů. Jedná se zejména o operativní schopnosti a zkušenosti jednotlivých příslušníků hodnocených týmů s působením ve válkou zmítaném prostředí, které je velmi rizikové a od našich podmínek i značně rozdílné. Tento faktor je dále podpořen velmi hlubokou jazykovou bariérou i rozdílnými kulturními a životními zvyklostmi místních obyvatel orientovaných výhradně k náboženskému vyznání Islámu. Podmínky pro skryté a efektivní operativní působení příslušníků HUMINT týmů jsou dále limitovány současnými ROE, SOP19 a dalšími normativními akty, které omezují pohyb příslušníků ISAF v prostoru, a to zejména příslušníků ISAF mimo hlavní zpravodajskou komunitu reprezentovanou národními zpravodajskými prvky NIC20. Taktéž lze uvést, že v komparaci s obdobnými (co do rozsahu) zpravodajskými prvky dalších států NATO působících ve stejné operaci a stejných podmínkách, nijak zpravodajské prvky AČR nezaostávají za svými partnery. V oblasti působení týmů HUMINT jsou dalším omezujícím faktorem také současné tabulkové počty limitující obsazení jednotlivých prvků, jednotek či úkolových uskupení nasazených do zahraničních operací. 3.2 Absence vlastních prostředků pro signálové zpravodajství – SIGINT V oblasti signálového zpravodajství jsou současné zpravodajské prvky AČR na taktické úrovni působící v rámci operace ISAF na území Afghánistánu omezeny jen na určité dílčí činnosti spadající do oblasti elektronického boje (EB). V této oblasti jsou aktivity vyčleněných příslušníků zaměřeny zejména na datové plnění a nastavování rušičů RCIED21, jejich kontrolu či údržbu, a to často v úzké koordinaci s americkou stranou. Dále lze předpokládat, že se odborníci z oblasti EB dále věnují součinnosti se skupinou EWCC (Electronic Warfare Coordination Cell) řízenou americkým prvkem. Předmětem této součinnosti může být například tvorba systému zpravodajských a elektronických databází k zabezpečení plnění používaných rušičů na vozidlech, či určitá kooperace v rámci společného působení v pásmu VKV (30 – 300 MHz). Na základě obecně sledovaných postupů lze téměř vyloučit, že by mezi zástupci českého EB a zahraničními prvky EW (Electronic Warfare) docházelo k výraznější součinnosti či ke sdílení citlivějších, a to zejména technologických dat. Sdílení informací přímo z oblasti EW/SIGINT bývá téměř výhradně v kompetenci indoktrinovaných národních zástupců SIGINT, a to i v této oblasti omezeně. Pokud hledáme faktory, které mají vliv na absenci prostředků SIGINT v rámci zpravodajských skupin AČR na taktické úrovni, lze zmínit zejména legislativní faktor vnějšího prostředí, který upravuje a specifikuje používání prostředků SIGINT v soudobých operacích, dále pak faktor související s dostupnými fundovanými lidskými zdroji, a to včetně přítomné jazykové bariéry. Nelze opomenout ani tu skutečnost, že jednotky či samotná úkolová uskupení AČR nasazené do zahraničních operací jsou limitovány tabulkovými počty, což samozřejmě ovlivňuje i rozpočet pracoviště zpravodajského zabezpečení včetně jednotlivých odborníků. 19
SOP – Standard Operating Procedures – standardní operační postupy NIC – National Intelligence Cell – národní zpravodajská buňka 21 RCIED – Radio Controlled Improvised Explosive Device – rádiem řízené improvizované výbušné zařízení 34 20
3.3 Dílčí schopnosti provádět obrazové zpravodajství – IMINT Podle dostupných informací jsou sofistikované používané prostředky typu IMINT až na výjimky výhradně v gesci amerických partnerů a jejich používání, respektive využívání se děje na základě požadavků a aktuální vytíženosti těchto prostředků americkou stranou. Prostředky koaličních partnerů (v našem případě zejména americké strany) umožňují například v reálném čase zobrazovat video o situaci v průběhu operace, dále pak poskytovat informace o změnách sledovaných subjektů, o pohybu protivníka a jeho logistických aktivitách a podobně. Podle dostupných informací z otevřených zdrojů disponuje zpravodajský prvek AČR působící v rámci PRT v Afghánistánu průzkumným bezpilotním prostředkem Raven [3], který umožňuje přenos denního či nočního obrazu v reálném čase a monitorování cílů téměř v jakémkoliv terénu. Dále lze předpokládat, že obrazové zpravodajství jednotek AČR v zahraničních operacích je plně podporováno dostupným prvkem geografického zabezpečení, který je schopen v určitém, ale poměrně kvalitním rozsahu poskytovat zpravodajsky cenné podklady z oblasti topografického zabezpečení. V této souvislosti se jedná zejména o velmi cenné zpravodajské informace žádané pro zpravodajskou přípravu operací. V případě schopností v oblasti provádění obrazového zpravodajství na taktické úrovni jsou zpravodajské prvky AČR v zahraničních operacích limitovány zejména dostupnými specifickými prostředky, které jsou velmi ekonomicky nákladné. Rovněž (jak tomu bylo i v předchozích podkapitolách) lze poukázat na omezené možnosti lidských zdrojů limitované současnými tabulkovými počty příslušníků jednotek či úkolových uskupení AČR vyčleněných pro potřeby zpravodajských prvků.
4
SOUČINNOST MEZI ZPRAVODAJSKÝMI PRVKY ČR
Pro efektivní zpravodajskou činnost je v obecném pohledu nesmírně důležitá takzvaná vzájemná součinnost, nebo chceme-li nutnost synchronizace a koordinace zpravodajské činnosti všech zainteresovaných aktérů (místní, národní i mezinárodní zpravodajské prvky). Prioritním cílem je v této souvislosti maximální eliminace při duplikování jednotlivých identických zpravodajských činností. Ve svém důsledku může špatně nastavená součinnost zpomalit proces sběru a analýzy zpravodajských informací, snížit samotnou efektivitu a význam zpravodajské činnosti a v neposlední řadě také navýšit s tímto spojené náklady i cenné lidské zdroje. Mezi prioritní problém při součinnosti mezi zpravodajskými prvky České republiky v rámci působení v soudobých operacích lze považovat zejména samotné sdílení všech zpravodajsky významných informací, které je determinováno vymezením a působností jednotlivých zpravodajských prvků působících v prostoru zpravodajského zájmu (AOI) a odpovědnosti (AOR). V této souvislosti lze rovněž poukázat na problematiku v prolínání a součinnosti mezi informacemi taktického, operačního a strategického charakteru a jejich významu pro samotné vedení operací či plánování a zpravodajskou přípravu bojiště na taktickém, případně takticko-operačním stupni.
5
SOUČINNOST SE ZAHRANIČNÍMI ZPRAVODAJSKÝMI PRVKY
V případě součinnosti se zahraničními zpravodajskými prvky lze poukázat především na omezení plynoucí z využívání dostupných informačních sítí a systémů, jejichž některé podsystémy či databáze jsou považovány za určité národní bohatství, které není s dalšími partnery v plné míře sdíleno. V souvislosti s problematikou sdílení informací z oblasti 35
signálového zpravodajství je často omezujícím faktorem samotná indoktrinace zpravodajských důstojníků a ochrana vlastního „know how“ jednotlivých států. Přestože je v posledních letech patrná snaha o vytváření centralizovaných zpravodajských orgánů směřovaných za účelem provádění všezdrojové analýzy – tzv. Fusion Cell, jsou doposud patrná určitá omezení plynoucí zejména z výše uvedených skutečností. Dalším omezením v rámci zpravodajské komunity obecně (a to i v rámci národní součinnosti) je často zmiňována vzájemná výhodnost a reciprocita mezi jednotlivými zpravodajskými prvky. Budeme-li brát v potaz také soudobé operace (zejména v Afghánistánu), je nutné zdůraznit, že velmi častým omezením při součinnosti mezi zpravodajskými prvky je příslušnost k určitým aliančním celkům (NATO, EU22) či konkrétním operacím (ISAF, EF23). Zde jsou, a to nejen doktrinálně, vymezeny možnosti vzájemné součinnosti mezi zpravodajskými prvky členských i nečlenských států a z toho vyplývající možnosti a omezení.
ZÁVĚR Tento odborný článek částečně a v kritickém pojetí pojednává o zpravodajské podpoře úkolových uskupení AČR v soudobých operacích, a především poukazuje na aktuální problémy a nedostatky identifikované na taktické úrovni. V samotném závěru je vhodné také zdůraznit, že obsah celého článku je limitován jak samotným rozsahem, tak využitím volně dostupných neutajovaných informací a také zaměřením na taktickou úroveň a částečně také na nebojové stabilizační operace. Zpravodajská činnost jako taková zaujímá jednu z nejvýznamnějších a klíčových rolí v boji proti terorismu i extremismu a je také nedílnou součástí dílčích i komplexních strategií pro provádění operací. V této souvislosti lze tvrdit, že se jedná o zásadní činnost úkolových uskupení s přímým dopadem na samotný úspěch a efektivitu konkrétních operací. Bez včasných, aktuálních, validních a věrohodných informací zpravodajského charakteru nemůže být žádná soudobá operace dovedena do úspěšného konce s efektivním vynaložením dostupných zdrojů. Použitá literatura PODHOREC, M., KÁČER, J. Zpravodajská činnost v bojových a nebojových operacích. 1. vydání. Brno: Univerzita obrany. 2005. 149 s. S-3595. Odbor obranné standardizace. Terminologický slovník AAP-6. 2010. [cit. 2013-02-22]. Dostupné na WWW: < http://www.oos.army.cz/aap6.htm>. Pramacom-HT, spol. s.r.o. Raven RQ-11. 2007. [cit. 2013-01-27]. Dostupné na WWW: < http://www.infrared.cz/Produkty/Akvizicni/Ravenrq11b/ >. AD-2. Doktrína zpravodajství. Praha: Ministerstvo obrany ČR. 2002. 37 s.
1. 2. 3. 4.
22 23
EU – European Union – Evropská unie EF – Enduring Freedom – Trvalá svoboda 36
NOVÉ PŘÍSTUPY KE STANOVENÍ ČASOVÝCH NÁKLADŮ NA PŘESUNY Dana Křišťálová, Jiří Neubauer
Abstrakt Plánování tras přesunů vojenských jednotek v neznámém terénu je složitý taktický proces, zejména pokud se jedná o pohyb mimo komunikace. Průchodnost tras je dána komplexním působením enormního množství faktorů, často proměnlivých v čase. Tento vliv je kvantifikován tzv. koeficientem zpomalení, vyjadřujícím míru zpomalení pohybu jednotek oproti maximální možné rychlosti. Velitel musí vyhodnotit schopnosti jednotek a možnosti vojenských vozidel determinující úspěšné provedení přesunu. Pohyblivost jednotek je dána působením geografických a taktických faktorů a jejich parametrů a pohyblivost vozidel je stanovena takticko-technickými daty. Určení vhodných tras, rychlostí a časů přesunů, míry bezpečnosti a ekonomických nákladů jsou úlohy, které by měly být zavedeny v rámci schopností nových systémů moderního vojáka, například C4ISTAR v Systému vojáka 21. století. Klíčová slova: plánování přesunů, pohyb v terénu, průchodnost terénu, náklady/kalkulace, geografické faktory, taktické faktory, takticko-technická data
časové
Abstract Route planning of movements of military troops in unknown terrain is complex tactical process, especially if it is a movement outside communication. Cross-Country movement is given by a complex effect of enormous number of different factors, often variable in time. This effect is quantified by the coefficient of deceleration, expressing the degree of slowing troop movements compared to the maximum possible speed. The commander must evaluate the ability of units and capabilities of military vehicles determining the successful implementation of the transfer. Mobility of units is determined by the action of geographic and tactical factors and their parameters and mobility of vehicles is determined by the tacticaltechnical data. The calculation of suitable routes, speeds and times of movements, level of safety and economic costs are difficult multi criteria tasks that should be implemented within the capabilities of new systems of the modern soldier. Key words: planning of movements, movement in terrain, time costs/calculations, geographical factors, tactical factors, tactical-technical data
ÚVOD Problematika průchodnosti terénu je stále aktuální téma, i přesto, že již delší dobu jsou hledány nové přístupy, které by přispěly k optimalizaci hledaných cest. Nalezení příslušných algoritmů není triviální otázkou, neboť výběr nejvhodnější cesty a odhad času potřebného pro daný přesun je funkcí enormního množství rozličných faktorů – geografických, taktických, technických i vlivů determinovaných působením chování člověka. 37
Vyhodnocení stupně průchodnosti terénu z geografického hlediska je dáno normami definujícími terén jako průchodný (GO), těžko průchodný (SLOW GO) a neprůchodný (NO GO) [1, 2]. Dále je možné optimalizaci tras v terénu stupně GO nebo SLOW GO posuzovat z různých hledisek, například hledání cesty nejrychlejší, nejbezpečnější, nejekonomičtější,… atd. [3]. V průběhu plnění úkolů relevantních ke specifickému výzkumu, prováděném na katedře Vojenské geografie a meteorologie bylo vytvořeno též několik metodik, zejména posuzujících vliv geografických faktorů na přesuny [4, 5, 6]. Nové přístupy pro komplexní vyhodnocení působících faktorů a jejich parametrů bylo též popsáno v několika článcích [7, 8, 9]. Během výzkumu bylo vyhodnoceno několik vlivů, které byly dosud poměrně opomíjené – jedním z nich byl vliv mikroreliéfu na pohyb vojenských vozidel [10], druhým byl vliv lidských reakcí a okolního prostředí, jejichž působení mělo majoritní vliv na jízdu v terénu. Článek se zabývá možným matematickostatistickým vyhodnocení výše zmíněných parametrů.
1
VLIV GEOGRAFICKÝCH, TAKTICKÝCH A TECHNICKÝCH PARAMETRŮ
Vliv uvedených faktorů a jejich parametrů je zásadní. Níže uvedené schéma (viz obr. 1) je nutné respektovat při optimalizaci tras. Nezahrnuje však vliv lidského faktoru, který byl při terénních testech shledán jako významný a který nelze opomenout. Na teoretické rovině by bylo možné eliminovat tento vliv nasazením příslušných pozemních bezpilotních prostředků a tak verifikovat konkrétní hodnoty vypočtených koeficientů uvedených ve třetí kapitole. 1.1
Datové zdroje
Hlavním dodavatelem dat pro AČR je Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) v Dobrušce. Pro aktuální přehled o stávajících analogových i digitálních produktech je možné využít publikaci Katalog geografických produktů [11], který je průběžně aktualizován, případně je možné využít internetového odkazu v prostředí ŠIS. Souhrnný přehled o digitálních datech a systémech v současnosti využívaných pro takticko-geografické analýzy je uveden v článku [12]. Možnost získání dat ze stávající mapové produkce bohužel zcela nepokrývá požadavky pro potřeby vyhodnocení průchodnosti území. V současné době se však vytváří nové digitální modely terénu, jejichž přínos je velmi slibný. Tyto modely jsou vytvářeny metodou leteckého laserového skenování (LLS) a přesnost je výrazně zlepšena. Detailní informace viz [7]. Přestože se přesnost „volně dostupných dat“ (například poskytovaných renomovanými servery) neustále zlepšuje, jednoznačně nejvýhodnější metodou pro sběr aktuálních dat o terénu je letecké laserové skenování, které má do budoucna velké využití též ve spojení s prostředky UAV. Pokud je terén přístupný a časová flexibilita umožňuje přítomnost geografa, ideální metodou je přímé zaměření profilů tratí v terénu. Pro vyhodnocení vlivu povrchu je též důležitá únosnost terénu, jejíž měření je metodicky rozpracováno v metodice [13]. Další nedílnou součástí vyhodnocení vlivu povrchu na pohyb vozidel je rozbor půdních vzorků, neboť půdní vlastnosti mohou výrazně zlepšovat (nebo zhoršovat) jízdní podmínky, zejména pokud jsou ovlivněny meteorologickými podmínkami – především množstvím srážek a teplotou půdy i vzduchu. 38
1.2
Postup vyhodnocení faktorů
Hlavními parametry povrchu terénu stanovující jeho vliv na pohyb vozidel jsou geografické faktory (sklon svahu, mikroreliéfní celky, půdní podmínky a meteorologické podmínky), taktické podmínky stanovující možnosti či schopnosti jednotek pro přesun (oblasti výskytu min, dýmu, aktivního či pasivního působení protivníka, denní či noční doba, skryté či viditelné oblasti) a v neposlední řadě technické parametry vozidel, které stanoví schopnost vozidla pro překonání stanovené tratě přesunu. Na základě vzájemného vlivu výše uvedených faktorů je možné vytvořit časové kalkulace jednotlivých jízd daných dílčími i celkovými koeficienty zpomalení.
Obr. 1 Schéma vyhodnocení vlivu povrchu na pohyb vojenských vozidel Rozborem jednotlivých parametrů se posuzují stupně průchodnosti území na tři úrovně – průchodný (GO), těžce průchodný (SLOW GO) a neprůchodný (NO GO). Normy a limity hodnot či velikostí překážek definujících tyto úrovně jsou sice dány standardy NATO [4,5], ale přijetí těchto norem je často nutné zvážit, neboť rozdílné geografické podmínky i rozdílné parametry vozidel v ČR a některých státech NATO neumožňují přijetí průměrných hodnot daných tabulkami. I zde se jasně ukazuje potřeba pružného systému, který může průjezd každého úseku definovaného hodnotou sklonu svahů, četností a velikostí mikroreliéfních tvarů, materiálem povrchu, meteorologickými podmínkami vyhodnotit zvlášť podle taktickotechnických parametrů příslušného vozidla.
2
VLIV REAKCÍ LIDSKÉHO ELEMENTU A FAKTORU PROSTŘEDÍ
Jak již bylo zmíněno, tyto faktory nebyly dosud podrobně zkoumány, což by mohlo vést k realizaci výzkumné činnosti v některém z budoucích specifických výzkumů či projektů orientovaných na problematiku průchodnosti terénu a pohybu vozidel mimo komunikace. Během terénních testů, které byly konány v několika vojenských prostorech v ČR i v zahraničí bylo na předem stanovených trasách dosahováno odlišných časů daných právě rozdílností řidičů (vycvičenou, zkušenosti, odvaha, únava,…) a působením prostředí, zejména meteorologickými podmínkami (viditelností, intenzitou a směrem slunečního svitu, změnou vlastností povrchu vlivem srážek, teplot atd.) a několika dalšími charakteristikami.
39
Obr. 2 Na obrázku je jasně prokazatelný vliv prostředí daný změnou meteorologických a klimatických podmínek, které ovlivňují vlastnosti povrchu. Na shodné předem určené trase bylo během různých ročních období, při rozdílném množství srážek, teplotách a intenzitě slunečního svitu naměřeny rozdílné časy průjezdů. Rozdílnost časů byla dána též nestejnou úrovní schopností jednotlivých řidičů. Cílem této kapitoly je uvedení matematicko-statistického přístupu, který na základě předem daných kategorií (stanovených kvalifikovanými odhady) a následném vyhodnocení reálných zaměřených údajů, umožní stanovit časové odhady jízd v terénu. Vstupní data byla sestavena do tabulky o 1872 záznamech s 13ti položkami a následně byla sestavena regresní rovnice, která přibližně vystihuje reálnou rychlost vozidel. 2.1
Vyhodnocení komplexního vlivu významných charakteristik
Vyhodnocení závislosti rychlosti vozidel na kategoriálních proměnných v terénu GO či SLOW GO bylo stanoveno několika přístupy. Jedním z nich je využití matematickostatistického aparátu v podobě regresního modelu. Pro vyhodnocení závislosti rychlosti vozidel na mnoha faktorech byl použit program „R“, sofistický software pro regresní analýzu. Byl sestaven jednoduchý regresní model, který popisuje závislost rychlosti jízdy na základě numerického vyjádření kategoriálních proměnných. Vstupní data Pro výpočet závislosti byly stanoveny tyto proměnné:
Typ vozidla; Kvalita řidiče; Příslušnost k primárnímu vozidlu; Typ povrchu; Kategorie jízdy; Variace vlivem zvlnění terénu, tzv. „muldovatosti“; Variace vlivem sklonu svahu; Sklon svahu; Meteorologické podmínky; 40
Metoda měření muld; Faktor prostředí – směr slunečního svitu, nepřehlednost terénu a vliv podélných rýh či příčného sklonu.
Byla ověřena statická významnost jednotlivých parametrů, parametry jsou statisticky významné, pokud jsou výsledné p-hodnoty regresní analýzy menší než 0,05. Koeficienty jsou považovány za statistiky významné – na hladině významnosti 0,05). Jako nevýznamné byly určeny vliv podélných rýh nebo příčného sklonu svahu a nepřehlednost terénu a metoda měření – z modelu byly vypuštěny. Dále byla vypuštěna proměnná „metoda měření“. Zde by autorka ráda poznamenala, že právě díky několika metodám měření drsnosti povrchu (laserové skenování, tachymetrické měření, měření nerovnosti povrchu pomocí metrové nebo dvoumetrové latě a sklonoměru, měření pomocí pásma a sklonoměru či odečítání extrémních bodů z CADu) docházelo k rozdílné podrobnosti vstupních dat, respektive dat pro výpočet variace. Pro případné využití tohoto postupu v budoucnu by bylo nezbytně nutné zaměření četnosti a velikosti mikroreliéfních tvarů stejnou metodou. Byly sestaveny jednotlivé kategorie. Kategorie byly zakódovány a byl proveden první výpočet. Běžně používané abecední řazení jednotlivých parametrů všech proměnných nepodávalo uspokojivé výsledky, a proto bylo provedeno překódování dle následující tabulky: Tab. 1 Kategorizace proměnných regresního modelu První sloupec označuje parametry proměnné, druhý sloupec původní kategorizaci a třetí sloupec nové kódování.
Verifikace vstupních dat Následující tabulka udává výsledky regresní analýzy, druhý sloupec obsahuje odhady parametrů, 3. sloupec směrodatné chyby těchto odhadů, 4. sloupec hodnoty t-testů a 5. sloupec tzv. p-hodnotu. Je-li tato hodnota menší než 0,05 (to je nejobvyklejší volba), potom jsou koeficienty statisticky významné na hladině významnosti 0,05 (což tady vyšlo). Třetí tabulka udává intervaly spolehlivosti pro dané odhady parametrů regresní funkce. 41
Tab. 2 Výsledné hodnoty regresní analýzy
Tab. 3 Intervaly spolehlivosti parametrů regresní rovnice
Reziduální směrodatná odchylka je 6.672, koeficient determinace: 0.5264, korigovaný koeficient determinace:0.5231 F-statistika: 159 při 13 a 1859 stupně volnosti, p-hodnota: < 2.2e-16. Tento F-test testuje významnost celkového modelu. Jelikož je p-hodnota menší než 0,05 (a to významně), je model statisticky významný. Stanovení rovnice regrese Na základě provedených výpočtů byla stanovena rovnice regrese. Rovnice regrese má tedy tvar:
(3-1) Pozn.: Například pro hodnoty num.vozidlo = 8, num.ridic = 2, num.primar.vozidlo = 1, num.povrch = 4 ,num.jizda.kat = 3, variance.muldy = 70, variance.sklon = 4.62, sklon = 1.9, num.podminky = 1, num.slunce = 2je vypočten odhad rychlosti 25.75032 s intervalem spolehlivosti (24.93977;26.56086).
Náhodným výběrem byla otestována data ze vstupní tabulky a poměrně přesně se s reálnými hodnotami shodovala, viz následující tabulka.
42
Tab. 4 Verifikace výsledků regresní rovnice na několika náhodně vybraných záznamech
Je třeba podotknout, že tento regresní model by mohl být vylepšen – jak z hlediska zkoumaných proměnných a jejich parametrů, tak z hlediska praktických dat z terénních testů. Níže uvedený obrázek reziduí by měl být symetricky rozdělený (v ideálním případě má tvar Normálního rozdělení), což prozatím není, ale systematickým doplňováním dat by mohl být velmi dobrým řešením pro odhad rychlosti. Vzhledem k tomu, že „Vliv povrchu na pohyb vojenských vozidel“ je ovlivněn obrovským množstvím faktorů, které dokonce ani nemusí být na první pohled zřejmé nebo jsou obtížně vyčíslitelné či kategorizovatelné, předpokládá se, že řešení pomocí matematické statistiky může být přínosné.
Obr. 3a Histogram reziduí má v ideálním případě tvar Normálního rozdělení, nicméně tento histogram nevykazuje žádné výrazné odchylky.
Obr. 3b Test normálního rozdělení. V ideálním případě by body definované empirickými a teoretickými kvantily ležely na přímce.
Zde je uveden příklad dvou typů grafických znázornění vyhodnocení výsledných vzájemných závislosti různých proměnných jsou uvedeny.
43
Obr. 4 Grafy jsou dvojího typu. Pokud se jedná o kategoriální data (např. typ vozidla,...), tak se pro každou kategorii vykreslí tzv. boxplot (obvykle zobrazuje minimální a maximální hodnotu rychlosti, dolní a horní kvantil a medián). V případě, že vyjadřujeme závislost rychlosti na nějakém reálném čísle, tak je použit bodový diagram (každé kolečko odpovídá dvojici např. [sklon, rychlost]).
ZÁVĚR Vytvoření systému pro optimalizaci cest a stanovování časových odhadů na jednotlivé přesuny, který by mohl být plně zaveden v některém z moderních systémů (např. Systému moderního vojáka 21. století), je zřejmě pouze otázkou času a financí. Nicméně je možné konstatovat, že se na poli vědy a výzkumu rodí stále novější a propracovanější řešení jednotlivých dílčích úloh. Tato řešení přispívají ke komplexnímu vyhodnocení enormního množství jednotlivých faktorů a jejich parametrů, což ovšem není triviálním úkolem. Jednotlivé metody pro vytvoření zmíněného systému jsou velmi různorodé, což přispívá k zakomponování i dříve opomíjených vlivů. Metody moderní informatiky i matematické statistiky přináší závěry a výpočty poměrně přesně se shodující s reálnými daty. Použitá literatura 1. STANAG 3992 – AgeoP-1 Terrain Analyses Field Manual No.5-33. Headquarters Department of the Army. Washington, DC.,., 2005. 302 s. 2. Procedural Guide for Preparation of DMA Cross-Country Movement (CCM) Overlays. Defense Mapping School. Fort Belvoir, Virginia, 1993 3. MAZAL, J., Algoritmy vlivu geografických faktorů na optimalizaci přesunů vojenských vozidel v terénu a na komunikacích, , UO Brno, 2009, 87 s. 4. RYBANSKÝ, M. - MAZAL, J. - ZELINKOVA, D.. Vliv mikroreliéfu na průchodnost terénu, VA Brno, 2002 5. RYBANSKY, Marian, Cross-Country Movement, The Impact and Evaluation of Geograpfical Factors, Brno, Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2009. 114 pp. ISBN 978-80-7204-661-4. 6. RYBANSKÝ, M., RÝDEL, J., ZIKMUND J. KŘIŠŤÁLOVÁ, D.: Metodika vyhodnocování vlivu mikroreliéfu a terénních překážek na průchodnost kolových vozidel“ 44
se zaměřením na různé specifické povrchy území a různé meteorologické podmínky. Vyškov 2011, 32 s., Ident. číslo: J-4-720/74. 7. KRISTALOVA, D.: The contribution of the methods of terrestrial laser scanning to evaluation of The impact on movement of military vehicles [Příspěvek na konferenci]. IDEB Bratislava, 2012. ISBN 978-80-8075-525-6, 8 s. 8. KRISTALOVA, D. – MAZALl, J. – NEUBAUER, J.: The effect of geographical environmental on speed and safety of movement on vehicles, Konference FEM Bezpečnost a management 2012, ISBN 978-80-7231-871-1 8 s. 9. KRISTALOVA, D. – Rybanský, M.: The methods used forcreating a new systém of Cross-Country Movement and detrmination of possible movemnts in the terrain. [Příspěvek na konferenci]. Rumunsko, 2012, ISSN 1843-6722, 8 s. 10. Zelinková, D. (2002): Analýza získávání a využitelnosti informací pro vyhodnocení průchodnosti území. [Diplomová práce]. Brno: VA Brno.118 s. 11. MO ČR, GeoSl AČR, Katalog geografických produktů, Praha, 2007, 2. vydání, 87 s. 12. KRISTALOVA, D. The overview of existing digital data and GIS used in the Army of the Czech Republic and their possible use in tactical-geographic analysis. Sborník příspěvků Mezinárodní Masarykovy konference pro doktorandy a mladé vědecké pracovníky 2011. Hradec Králové: MAGNANIMITAS. 2. vyd. 2011, s. 1107-1025. ISBN 978-80-9048777-2, ETTN 042-11-11010-12-5 13. SOBOTKOVÁ, Šárka. Metodika diagnostiky únosnosti terénu pro stanovení míry průjezdnosti kolovou technikou pomocí kuželového penetrometru. Právní předpis nebo norma. 2012.
45
ŘÍZENÍ ZÁSOB V PODMÍNKÁCH NEJISTOTY INVENTORY CONTROL IN CONDITIONS OF UNCERTAINTY Petra Kvapilová Abstrakt Řízení zásob patří v současnosti k velmi vyhledávaným disciplínám operačního výzkumu. Je to dáno skutečností, že výše kapitálu vázaného v zásobách se pohybuje ve zpracovatelském průmyslu okolo 15 % celkových aktiv a dokonce okolo 20 % celkových aktiv u obchodních podniků. Je zřejmé, že i relativně malé snížení zásob muže znamenat významný ekonomický efekt pro jakoukoliv organizaci. Modelu teorie zásob existuje několik desítek. Článek řeší problematiku řízení zásob v podmínkách nejistoty – stochastické modely řízení zásob. Klíčová slova: zásoba, řízení zásob, zásobování Abstract The inventory management is currently one of the most popular disciplines of the operation research. This is due to the fact that the amount of capital tied up in inventory is in manufacturing around 15% of total assets, and even about 20% of total assets in commercial enterprises. It is evident that even a relatively small reduction in inventory can mean significant economic effect to any organization. Models of inventory theory are dozens. The paper discusses the issue of inventory management in conditions of uncertainty stochastic models of inventory management. Key words: supply, inventory management, supply
ÚVOD Řízení zásob v podmínkách nejistoty se uplatňuje především u nezávislé poptávky, kterou musíme předpovídat. Přesnost předpovědi ovlivňuje např. konkurence, ekonomické podmínky, změny v nákupních trendech. Reakcí na nejistotu je vytvoření dostatečné zásoby ve formě pojistných zásob, které eliminují potenciální ztráty z důvodů vyčerpání zásoby. Rovněž je nutné brát v potaz náklady související s držením zásoby. Cílem řízení zásob v podmínkách nejistoty je nalezení výše pojistné zásoby, která by zabezpečila požadovanou míru zajištěnosti proti ztrátám způsobené nedostatkem zásoby ve vztahu k nákladům na skladování a vázanosti finančních prostředků k této pojistné zásobě.
46
1
STOCHASTICKÉ MODELY ŘÍZENÍ ZÁSOB
Rozhodování o strategii řízení zásob patří mezi typické rozhodovací situace za rizika. Z hlediska volby strategie řízení zásob jsou v praxi významné dva zdroje náhodných vlivů:
náhodné výkyvy v poptávce; náhodné výkyvy ve službách, které poskytují dodavatelé [1].
První skupina náhodných výkyvů je dána turbulentním charakterem tržního prostředí, druhá spočívá zejména v kolísání termínu vyřízení objednávek. U stochastických modelů je třeba počítat s tím, že vytvořená zásoba na skladě nemusí stačit k pokrytí aktuálních požadavků zákazníků. Důsledkem je neplnění objednávek a z toho vyplývající krátkodobé ztráty tržeb, zisku, nebo dlouhodoběji ztráta zákazníka [1]. Vznik nedostatku může vést k vyšším nákladům na získání chybějícího materiálu nebo k omezení plynulosti výroby popřípadě k jejímu úplnému zastavení. Úkolem stochastických modelů zásob je minimalizace nákladů způsobené náhodnými vlivy ve zmiňovaných oblastech. Stochastické modely řízení zásob se dělí na dvě rozdílné podskupiny, a to na modely statické a dynamické.24
Dynamické modely V dynamických modelech zásob je nutné zaměřit se na stanovení:
termínu doplňování zásob; velikosti dodávek.
Rozhodovací proces ovlivňují náhodné změny v poptávce, ale také skutečnost, že spotřeba neprobíhá rovnoměrně v čase, ale dochází k expedování určitého množství zásob. Aby bylo možné vyjádřit spotřebu jako lineární průběh muselo by se jednat o kontinuální výrobu, kdy zásoba je rovnoměrně spotřebovávána [1]. Stanovení termínu doplňování zásob Stanovení objednací úrovně, která signalizuje vyhotovení objednávky v případě, kdy skutečný stav zásob klesne pod tuto mez. Stanovená úroveň musí, s ohledem na případné náhodné výkyvy v poptávce a s ohledem na hladinu zásoby pod objednací úrovní, být schopna pokrýt spotřebu do dodání objednávky. Je možné také stanovit určitý časový interval, v kterém se bude provádět pravidelné doplňování zásob. Stanovení velikosti dodávky Určení velikosti dodávky se odvíjí od situace, jaký systém doplňování zásob zvolíme. Mohou nastat situace, kdy množství doplňování zásob bude:
24
konstantní; proměnlivé.
Článek řeší problematiku dynamických modelů řízení zásob 47
Lze rozlišit dva základní systémy:
Q systém – u tohoto systému dochází ke stanovení objednací úrovně a je doplňováno stále stejné množství zásob. Interval pro opětovné vyhotovení objednávky je proměnlivý. U systém Q jsou základními charakteristikami následující: pojistnou zásobu; signální stav zásob; délka dodacího cyklu; počet objednávek; optimální velikost objednávky.
P systém – vyhotovení objednávky je prováděno ve stejných časových intervalech s rozdílným množstvím. Velikost objednávky je stanovena jako rozdíl mezi maximálním množstvím, tzv. horní objednací úroveň a skutečným stavem zásob v okamžiku vyhotovení objednávky. U systému P jsou základními charakteristikami následující: - pojistnou zásobu; - délka dodacího cyklu; - interval nejistoty; - počet objednávek; - horní objednací úroveň.
V případě řízení zásob mohou nastat různé situace, které si vyžadují konkrétní řešení a zmiňované systémy (Q a P systém) nelze efektivně uplatnit. Je proto možné principy těchto systémů propojit. Mohou vzniknout dva úplně odlišné systémy: 1. objednávka rozdílného množství zásob v rozdílných časových intervalech; 2. objednávka pevně stanoveného množství zásob v pevných časových intervalech. Každá tato metoda si vyžaduje rozdílnou kontrolu zásob, kdy u 1. je nutné kontrolu provádět nepřetržitě a u 2. postačuje kontrola zásob pouze periodická.
2
APLIKACE DYNAMICKÝCH MODELŮ ŘÍZENÍ ZÁSOB U ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
V podmínkách nejistoty a podle charakteru doplňování a řízení zásob u Armády České republiky je možné vyžít dynamické modely řízení zásob, ať už se jedná o systém Q nebo P popřípadě jejich kombinace. Každému majetkové uskupení (MU) vyhovuje odlišný systém řízení zásob.25 V operacích spotřeba MU 1.0 vychází z rovnoměrné spotřeby zásob, a je možné uplatnit systém pro objednání pevně stanoveného množství zásob v pevných časových intervalech. Spotřeba zásob MU 3.0 a MU 5.0 v operacích se vyznačují nepravidelnou spotřebou a je možné provést pouze určitý odhad na základě propočtů nebo plánu, tzn. že bude uplatněn systém 25
Uvedeno pouze pro MU 1.0 Potraviny, MU 3.0 Pohonné hmoty a maziva, provozní hmoty a plyny, MU 5.0 Munice všeho durhu (včetně náhradních dílů) 48
pro objednání rozdílného množství zásob v rozdílných časových intervalech. Spotřebu MU 5.0 (munice) nelze přesně určit, je možné pouze provést základní propočet (odhad) pro stanovení výše zásoby na jeden den pro určitý typ zbraně. V operacích mohou nastat situace, kdy spotřeba munice je nerovnoměrná a neodpovídá výši kalkulované spotřebě na 1 den. Spotřebu MU 3.0 (pohonných hmot a maziv – PHM) lze kalkulovat s větší přesností než munici z důvodu plánu výjezdu techniky, použití vybavení, které spotřebovává PHM (např. akumulátory, klimatizace) avšak mohou nastat mimořádné události, které spotřebu PHM zvýší.
3
VYUŽITÍ MATEMATICKÉHO APARÁTU A STATISTIKY V DYNAMICKÝCH MODELECH ŘÍZENÍ ZÁSOB
Stochastické dynamické modely fungují za určitých podmínek nejistoty, tzn. poptávka zpravidla není rovnoměrná a konstantní, dodávky výrobků na sklad mohou přijít později nebo v jiném množství než je předpokládáno [2]. 3.1 Hlavní faktory ovlivňující pojistnou zásobu Zajistit se proti nejistotě je možné pomocí pojistné zásoby, která eliminuje vznik ztrát z důvodu vyčerpání zásob. Velikost i způsob výpočtu pojistné zásoby je ovlivněn třemi hlavními faktory: 1. spolehlivostí zabezpečení proti vzniku nedostatku zásoby; 2. délkou intervalu nejistoty; 3. intenzitou odchylek. Ad 1) Spolehlivostí zabezpečení proti vzniku nedostatku zásoby Nelze stanovit takovou výši pojistné zásoby, která by s absolutní jistotou pokryla poptávku. Spolehlivost zabezpečení proti vyčerpání zásoby se v praxi měří pomocí dvou ukazatelů [2]:
Stupeň úplnosti dodávky budeme značit symbolem α a lze ho vyjádřit jako pravděpodobnost, že v rámci jednoho cyklu nedojde k vyčerpání zásoby (poptávka bude uspokojena). Doplňkovou hodnotou stupně úplnosti dodávky (1 – α) je míra deficitu neboli míra rizika nedostatku zásoby.
Stupeň pohotovosti dodávky budeme značit symbolem β a lze ho definovat jako pravděpodobnost, že objednávku na položku bude možno plně uspokojit hned po jejím uplatnění ze skladové zásoby. Doplněk (1 – β) vyjadřuje relativní podíl celkové poptávky, který zůstane při předčasném vyčerpání zásoby neuspokojen.
Spolehlivost zabezpečení se do výše pojistné zásoby promítá prostřednictvím pojistného faktoru. Obecně lze konstatovat, že s rostoucí spolehlivostí zabezpečení roste i výše pojistného faktoru (a zároveň i výše pojistné zásoby) nadproporciálně. Pouze se liší způsob určování pojistného faktoru podle toho, zda použijeme k vyjádření spolehlivosti zabezpečení stupeň úplnosti nebo stupeň pohotovosti dodávky [2]. 49
Ad 2) Interval nejistoty Interval nejistoty je období, které představuje míru nejistoty od vystavení objednávky až k následnému doručení. Čím delší je toto období, tím je odhad budoucí poptávky méně spolehlivý, a proto musí být i vyšší pojistná zásoba. U materiálu s Q systémem řízení zásob je nejvýrazněji ovlivněn délkou pořizovací lhůty [2]. Struktura intervalu nejistoty je znázorněna na Obr. 1. interval nejistoty dodací lhůta dodání zboží do místa plnění doručení objednávky dodavateli odeslání objednávky
uložení zboží do skladu
rozhodnutí o vystavení objednávky
Obr. 1 Struktura intervalu nejistoty Zdroj: ŽIŽKA, M. Řízení zásob v podmínkách nejistoty. [prezentace]. Dostupné z www: [cit. 3. března 2011]
Interval nejistoty tn začíná okamžikem, ve kterém je naposled známa skutečná výše zásoby položky, a končí očekávaným okamžikem příjmu dodávky do skladu. Délka intervalu nejistoty závisí na použitém systému řízení zásob [2]: pro Q - systém pro P – systém
tn = tp tn = tk + tp
tn - interval nejistoty tp - pořizovací lhůty tk - časový interval mezi dvěma vystavenými objednávkami Ad 3) Intenzita odchylek Intenzita odchylek se nejčastěji měří pomocí rozptylu (1) nebo směrodatných odchylek (2) (velikosti poptávky, velikosti dodávek, délky pořizovací lhůty). Platí, že s rostoucí intenzitou odchylek roste i velikost pojistné zásoby [2]. ∑ ̅ (1) – rozptyl - výskyt varianty ̅ – aritmetický průměr hodnot x n - četnost √
∑ ̅
(2) - směrodatná odchylka 50
Jelikož zpravidla pracujeme s výběrovým souborem, měli bychom použít výběrovou směrodatnou odchylku (3) ∑ √ ̅ (3) s – výběrová směrodatná odchylka V případě použití Q systému řízení zásob určíme směrodatnou odchylku podle vztahu (4) nebo podle vztahu (5) používá-li se P systém řízení zásob. √ √
(4) (5)
sc – výběrová směrodatná odchylka upravená o interval nejistoty 3.2 Proměnné ovlivňující pojistnou zásobu Výše pojistného faktoru Za předpokladu, že náhodná poptávka po určité položce zásob se řídí normálním rozdělením, tak by pojistná zásoba ve výši dvou směrodatných odchylek pokryla poptávku v 95,44 % případu, pojistná zásoba ve výši tří směrodatných odchylek 99,74 % případu, jak ukazuje Obr. 2. Takto stanovená pojistná zásoba by však pokrývala výkyvy ve srovnání se střední hodnotou nahoru i dolu. Protože nás při dimenzování výše pojistné zásoby zajímají jen odchylky nahoru (tj. zmenšující zásobu), kterých je v průměru 50%, pojistná zásoba stanovená na úrovni dvou směrodatných odchylek ve skutečnosti pokrývá až případů poptávky [2]. Za těchto okolností lze pojistný faktor K definovat jako příslušný kvantil distribuční funkcenormovaného normálního rozdělení. Hodnotu pojistného faktoru lze tak snadno vyhledat v tabulkách běžně uváděných ve statistické literatuře nebo pomocí statistického softwaru [2].
51
Obr. 2 Normální rozdělení poptávky Zdroj: ŽIŽKA, M. Řízení zásob v podmínkách nejistoty. [prezentace]. Dostupné z www: [cit. 3. března 2011]
Obecně celková směrodatná odchylka představuje určitou jednicovou pojistnou zásobu. Pojistný faktor K zvyšuje tuto jednicovou pojistnou zásobu na K-násobek, takže čím vyšší je pojistná zásoba, tím vyšší je i pravděpodobnost uspokojení poptávky (a zároveň i stupeň úplnosti dodávky) [2]. Stanovení výše pojistného faktoru je možné pro stupeň úplnosti dodávky, stupeň pohotovosti dodávky a je možné stanovit výši pojistného faktoru přímo na základně analýzy marginálních nákladů a příjmů. Vyrovnávací konstanta Vliv na stanovení pojistné zásoby mají změny v poptávce. Tak abychom byli schopni tyto výkyvy brát při výpočtu pojistné zásoby v potaz, zahrneme do výpočtu vyrovnávací konstantu. Tato veličina nabývá obecně hodnot z intervalu 0, 1. Jestliže se γ = 0, poptávka má stacionární charakter (její velikost je prakticky konstantní). V případě 0 < γ 1 se poptávka chová nestacionárně, přičemž čím vyšší je hodnota konstanty γ, tím je poptávka méně stabilní (mladším údajům v časové řadě se přiřazuje vyšší váha). Jestliže se γ = 1, poptávka má zcela nahodilý charakter (údaje o minulé poptávce jsou pro předpověď prakticky bezcenné) [3]. Z Grafu 1 je patrné, že při γ = 1 se v závislosti na délce pořizovací lhůty mění výše zásoby. Čím delší je pořizovací lhůta, tím vyšší je pojistná zásoba z důvodu náhodného charakteru poptávku.
52
pojistná jednotková (ks)zásoba pojistná zásoba (j. množství)
25 20
15 10 5 0 0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
pořizovací lhůta (j. (dny) času) pořizovací lhůta
Obr. 3 Vztah mezi pořizovací lhůtou a pojistnou zásobou s ohledem na stanovenou výši vyrovnávací konstanty Zdroj: upraveno podle ŽIŽKA, M. Řízení zásob v podmínkách nejistoty. [prezentace]. Dostupné z www: [cit. 3. března 2011]
3.3 Stanovení pojistné zásoby Pro výpočet pojistné zásoby lze nalézt desítky různých metod. Je to dáno tím, že v podstatě neexistuje žádná univerzálně platná metoda stanovení velikosti pojistné zásoby. Jednotlivé metody se liší počtem a druhů odchylek, které se zahrnují do propočtu i měřením spolehlivosti zabezpečení proti odchylkám. Snaha zahrnout do výpočtu všechny zdroje nejistoty (na straně vstupu i výstupu) vede k velmi složitým analytickým vztahům, jejichž uplatnění je často vázáno pouze na specifické podmínky daného podniku. Pro složitější případy se dnes v praxi častěji využívá simulační přístup [2]. Pojistnou zásobu xp je možné stanovit několika způsoby (vybrané způsoby):
(6) (7) √ (8) √
√ (9)
xp – pojistná zásoba K – pojistný faktor γ – vyrovnávací konstanta 53
3.4 Stanovení základních charakteristik Vztahu určené pro výpočet základních charakteristik jsou uvedeny v Tab. 1. Tab. 1 Základní charakteristiky Systém Q Optimální objednávky
Systém P
velikost √
Délka dodacího cyklu
Počet dodávek Pojistná zásoba Signální stav zásob Horní objednací úroveň
Viz rovnice 6, 7, 8, 9 ̅ X
Qopt – optimální velikost objednávky S – spotřeba položek nj – náklady na objednávku T – jednotka času c – cena skladované položky ns – náklady na skladování jedno položky tc – délka dodacího cyklu oopt – počet dodávek xs – signální stav zásob xh – horní objednací úroveň
Náklady jen objednávky
jako funkce = A:
velikosti
(10) nz – náklady z nedostatku Náklady jako funkce pojistné zásoby a průměrného dodacího cyklu = A: (
)
(11) 54
X ̅
̅ ̅
3.5 Výpočty charakteristik u systému Q a P Tab. 2 znázorňuje výpočty provedené u jednotlivých systémů Tab. 2 Výpočty u systému Q a P Systém Q Charakteristiky Základní Zjednodušený vzorec * vzorec ** Optimální velikost 6891 6891 objednávky (ks) Délka dodacího cyklu 17 17 (den) Počet dodávek 21 21 Pojistná zásoba (ks) Signální stav zásob (ks) Horní objednací úroveň (ks) * ** ***
Excel ***
Systém P Základní Zjednodušený vzorec * vzorec **
Excel ***
7510
6891
6891
7510
18
17
17
18
20 1724 (pojistný faktor 1,59)
21
21
3746
20 2117 (pojistný faktor 1,13)
2169
1764 (pojistný faktor 1,626)
2336 (pojistný faktor 1,247)
5054
4640
4600
X
X
X
X
X
X
13523
12113
11893
pojistný faktor není uveden náklady pouze jako funkce velikosti objednávky u zjišťování pojistného faktoru náklady jako funkce pojistné zásoby a průměrného dodacího cyklu u zjišťování pojistného faktoru
Z výpočtů je možné ověřit, že Q systém řízení zásob pracuje s nižší pojistnou zásobou, to je ovlivněno především dobou trvání intervalu nejistoty, který při výpočtu ovlivňuje směrodatnou odchylku. I když u P systému řízení zásob byl stanoven pojistný faktor na nižší hodnotu, nárůst pojistné zásoby způsobila vyšší směrodatná odchylka upravená o interval nejistoty. Pro stanovení základních charakteristik jsou také důležité způsoby výpočtu a kolik proměnný je do tohoto procesu zahrnuto. Při výpočtu byly přijaty určitá zjednodušení, která braly v potaz jen základní informace. Odlišné hodnoty byly zjištěny při výpočtech, do kterých bylo zahrnuto více proměnných a při aplikaci Excelovské funkce NORMDIST, která prováděla výpočty na základě prokázaného normálního rozdělení. Pro usnadnění výpočtu a vyšší vypovídací schopnost je v praxi využíváno softwarových nástrojů, které tyto činnosti provádějí automaticky na základě algoritmů zapracovaných v programu.
55
ZÁVĚR Zásoby významně ovlivňují konkurenční schopnost a finanční situaci každé organizace, protože vážou finanční prostředky, které by mohly být využity k investicím např. do kapitálových statků. V běžném prostředí každá organizace působí v podmínkách nejistoty. Pro tyto podmínky je možné využít k řízení zásob několik modelů. Aplikace konkrétních stochastických modelů v podmínkách nejistoty závisí na konkrétní situaci a na rozhodnutí organizace. Důležitou roli sehrává i odvětví, v kterém podnik působí, protože i od toho se odvíjí systém řízení zásob. Je nutné brát v úvahu, na jaký druh položky zásoby bude systém uplatňován, jiný systém je využit pro důležité položky zásob (strategické) - (kategorie A) a odlišný na pomocné zásoby s občasnou spotřebou (kategorie C). V procesu řízení zásob v podmínkách nejistoty je několik faktorů, které mohou ovlivnit výpočty jako je např. spolehlivostí zabezpečení proti vzniku nedostatku zásoby; délka intervalu nejistoty; intenzita odchylek; charakter poptávky a další. Výpočet pomocí matematického aparátu, pokud nejsou přijata zjednodušení, je dosti náročný. Proto v organizacích, které provádí řízení většího množství a druhů zásob, je využito softwarové podpory, která dává ucelený přehled o řízení zásob v hlubších souvislostech v celém zásobovacím řetězci. Použitá literatura 1. GROS, I. Kvantitativní metody v manažerském rozhodování 1. vydání. Praha: Grada Publishing a. s., 2003. 432 s. ISBN: 80-247-0421-8. 2. PLEVNÝ, M. Teorie zásob – 13. kapitola. [studijní text]. s. 251 – 282. 3. ŽIŽKA, M. Řízení zásob v podmínkách nejistoty. [prezentace]. Dostupné z WWW: [cit. 3. března 2011] 4. GROS, I. Matematické modely pro manažerské rozhodování. Praha: VŠCHT, 2009. 282 s. ISBN: 978-80-7080-709-5.
56
ZÁSOBY AČR V MĚNÍCÍCH SE ZDROJOVÝCH PODMÍNKÁCH MO ČR THE INVENTORY OF THE CZECH ARMY IN THE CHANGING RESOURCE CONDITIONS MOD OF THE CZECH REPUBLIC Milan Lauber Abstrakt Možné přístupy k plánování zásob rezortu obrany České republiky. Současný stav a moderní koncepty. Reálný předpoklad optimalizace procesu plánování zásobování v souvislosti faktu snižování zdrojového rámce. Klíčová slova: armádní zásoba, operační zásoby, politicko-vojenské ambice ČR, Ministerstvo obrany ČR, tvorba zásob Abstract The possible approaches to the inventory planning at the defence sector of the Czech Republic. The current state and modern concepts. The realistic expectation of the optimization of inventory planning process in the context of the viewpoint of reduced resource framework. Key words: the army invertory, the operating inventory, political-military ambitions of the Czech Republic, Ministry of Defence of the Czech Republic, creation of invertory (the stockpiling
ÚVOD Důležitost zásob si uvědomoval již sparťanský generál Clearchus, nar. okolo 450 př. Kr., kdy roku 401 př. Kr. vyřkl slavný citát: „Bez zásob jsou generál i voják k ničemu“. Co je to vlastně zásoba? Existuje mnoho definic, které jsou však většinou determinovány charakterem zásob, k nimž je daná definice vytvářena a je tím pádem orientována na příslušný přívlastek zásob, např. „operační zásoby“ apod. Pro terminologickou posloupnost je vhodné prvotně definovat samotný termín zásoba. Podle nejobecnějšího majetkového pojetí by jedna z možných definicí mohla znít: Zásoba je označení pro materiál, součástky, polotovary, hotové výrobky, suroviny, které v daném momentu určitý subjekt vlastní nebo vlastnit bude. Uvedenou obecnou kvalifikaci je nutné modifikovat – pokusit se kvalifikovat běžně užívaný pojem „armádní zásoba“. V nejširším kontextu je armádní zásoba souhrn majetku, který je vlastněn institucí, v tomto případě MO a který zabezpečuje činnost a splnění úkolů armádě stanovených. Používání výrazu armádní zásoba zároveň umožňuje položit důraz na její specifické zákonitosti, kterými je charakterizována. Jedná se o zákonitosti, které jsou odlišné od pojetí zásob ve standardním podnikovém prostředí („civilním sektoru“). To však nevylučuje možnost implementace některých vhodných systémů řízení a tvorby zásob do rezortu MO. 57
Cíl prezentace:
1
současný stav a zkušenosti; moderní koncepty a přístupy; předpoklad optimalizace.
SOUČASNÝ STAV A ZKUŠENOSTI
1.1 Charakteristika a popis současného stavu Současný stav a zkušenosti jsou především determinovány změnou přístupů k zajišťování bezpečnosti a obrany. Již se nejedná o tradiční obranu státu v pojetí obrany jeho území a administrativní hranice. Novodobá historie nám přináší změnu paradigmatu, kdy jsou ozbrojené síly nasazovány mimo svá území a mají tzv. expediční charakter. MO (AČR) při tvorbě zásob směřuje svou snahu a úsilí k hlavní náplni, poslání a ambicím rezortu. Tím je zabezpečení obrany vlastního teritoria ve smyslu kolektivní obrany, pokrytí požadavků nasazení vojsk do zahraničních misí a rovněž zabezpečení běžného života, včetně výcviku, který je prioritně zaměřen na přípravu vojsk k nasazení. Uvedená problematika nabývá v současné době na významu. Logická nutnost uplatňování nových přístupů k co možná největší efektivitě při tvorbě zásob je zejména podmíněna neustálým snižováním výdajů na obranu. Nezbytnou nutností je analyzovat současný stav a pokusit se nalézt „novou filozofii“. Nelze se již ubírat směrem jak hodně je již dost, ale změnit způsob myšlení ve smyslu jak málo ještě postačuje. Relevantním a platným dokumentem, který v současné době usměrňuje analyzovanou oblast je Směrnice „ Zásoby pro tvorbu a udržování zásob majetku státu, se kterým je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany“. Směrnice, schválená NGŠ AČR, stanovuje jednotné zásady pro plánování výše, pořízení a udržování zásob majetku v podmínkách organizační složky státu Ministerstva obrany. Neobsahuje údaje o konkrétní výši, ale stanovuje principy, zvláštnosti tvorby zásob v rámci jednotlivých majetkových uskupení a místo uložení vytvářených zásob. Směrnice je určena všem vedoucím funkcionářům organizačních celků rezortu obrany, v jejichž gesci je plánování pořizování a příprava zásob. S ohledem na dobu pohotovosti a způsob nasazení vyčleňovaných jednotek uvádí zásady, které vychází z předpokládaných ztrát a norem spotřeby při bojové činnosti. Rovněž stanovuje způsob tvorby a udržování zásob potřebných k plynulému a včasnému zabezpečení běžné spotřeby majetku u vojsk v mírovém stavu, zabezpečení života a zdraví vojáků, výcviku, k provozu a udržení bojové pohotovosti a pro přechod z mírového stavu na stav ohrožení státu a válečný stav. Kalkulace armádních zásob je vytvářena v závislosti na kalkulačních jednotkách, kterými jsou DOS a SDOS. „Denní objem spotřeby „DOS“ (Day of Supply) je kalkulační standard množství zásob k zabezpečení přímé bojové činnosti zavedený v NATO a vyjadřující přesně denní potřebu k úhradě skutečné potřeby, ztrát a poškození v závislosti na známém přehledu o nepřátelských cílech, předpokládaných ztrátách a operačních parametrech úkolu (mise).“ 58
„Standardní denní objem spotřeby „SDOS“ (Standard Day of Supply) je kalkulační standard množství zásob zavedený v OS ČR, založený na průměrné denní spotřebě, kde není znám počet cílů a operační parametry. Vyjadřuje průměrnou denní potřebu podle národních norem. Tímto standardem se stanovuje potřeba k zabezpečení přechodu OS ČR z mírového stavu na stav ohrožení státu a válečný stav a při přímém zabezpečení bojové činnosti na úhradu spotřeby, ztrát a poškození [1].“ Směrnice rozděluje zásoby majetku z hlediska jejich použití se člení z hlediska účelu a časového použití. Základní rozdělení:
na
druhy,
které
Zásoby pro zabezpečení mírového života (mírové zásoby), tj. zásoby majetku běžné potřeby.
Zásoby pro přechod z mírového stavu na stav ohrožení státu a válečný stav, tj. zásoby k zabezpečení činnosti při rozvinování vojsk v rámci bojového (odborného) stmelení, přesunu do místa zasazení a pokrytí spotřeby do zahájení bojové činnosti. Zejména pro oblast MU 1.0 (potraviny) a MU 3.0 (PHM, provozní kapaliny a plyny), včetně MU 5.0 (munice všeho druhu). Tyto zásoby se kalkulují zpravidla na 30 dnů, tj. 30 SDOS v závislosti na úkolech vytvářených (rozvinovaných) útvarů. Zásoby již v míru kalkuluje každý organizační celek MO, včetně potřeby finančních prostředků potřebných na jejich pořízení, ale vytvářeny jsou na zvláštní nařízení při plnění předběžných opatření.
Zásoby pro přímé zabezpečení bojové činnosti, tj. zásoby všeho nezbytného materiálu určeného k vedení a podpoře bojové činnosti. V míru zásoby kalkuluje každý organizační celek MO, ale vytvářeny jsou pouze pro útvary zařazené do úkolových uskupení [14].
Uvedené rozdělení, je dále podrobněji členěno, celkovou orientaci umožňuje obrázek 1, včetně kalkulací DOS, respektive SDOS.
59
Obr. 1 Rozdělení zásob Od doby vydání směrnice (rok 2005) do dnešního dne nebyly zásoby ve smyslu jejích ustanovení vytvořeny. 1.2 Dopady současného stavu Tvorba zásob je determinována možnými finančními zdroji, které lze pro pořízení uvolnit v rámci rozpočtu rezortu obrany. Zároveň se projevují nešvary, které jsou praktikovány v současné době a zejména v poslední dekádě. Z důvodu nerespektování stanovisek odborných orgánů logistiky je deficit zásob i nadále prohlubován. Nová sofistikovaná technika a materiál je pořizován bez tzv. logistiky, v některých případech není stanovisko logistiky ani požadováno. Tento postup je odůvodňován nedostatečným finančním krytím projektů a potenciální možností pozdějšího dokoupení požadovaného „logistického“ majetku. Přestože jsou finanční prostředky plánované, nestává se, aby byly logistice reálně deponovány. Následně je s obtížemi z toho plynoucími nakupován majetek pro zabezpečení provozu a jeho životního cyklu. V tomto smyslu je nutné uplatňovat algoritmy pro efektivní a ekonomické zabezpečení provozu - pořízení zejména náhradních dílů, poměrových souprav, nástrojů a pomůcek údržby, včetně logistických prostředků. Náhradní díly a další majetek pro zabezpečení provozu techniky (materiálu) jsou aktuálně primárně pořizovány v omezeném množství zejména ve prospěch zahraničních misí. Je to logický důsledek reálného stavu. Bohužel v těchto intencích není vždy obdobně postupováno pro zajištění přípravy a výcviku vysílaných jednotek. Těžkosti se projevují i 60
v případě zajištění závazků ČR (např. EU BG), kdy jsou z nouze přijímána účelová řešení. Často je postupováno metodou lidově nazývanou „vytloukání klínu klínem“. Oblast tvorby zásob v rezortu obrany je nedoceněna a to v obou významech tohoto slova. Jediný regulační nástroj byl vydán již v roce 2005 a v řadě případů nereaguje na současnou situaci, je nutné jej verifikovat. Uváděné zásady nejsou dodržovány a v některých případech nejsou jednoznačné. Například v otázkách kdo si zásoby vytváří a pro koho jsou vytvářeny. U jakých zásob musí být, při jejich pouhém kalkulování, provedeno vyčíslení potřeby finančních prostředků potřebných na jejich pořízení. Rovněž je nutné přehodnotit samotnou strukturu zásob a používanou terminologii. Dodnes některým pracovníkům není zřejmý obsah pojmů. Mylně je často používán termín „operační zásoby“ v kontextu 30 SDOS. V tomto smyslu se však jedná o „zásoby pro přímé zabezpečení bojové činnosti“, které jsou vytvářeny v celkové výši 30 SDOS. Ty jsou pak členěny na pohyblivé zásoby (7 SDOS) a operační zásoby (23 SDOS). Legislativa NATO ve smyslu tvorby zásob upravuje oblast DOS a SDOS. Ostatní regulace této oblasti je řešena účelovými nařízeními NGŠ AČR, které ovlivňují vždy pouze úzkou oblast v celém systému tvorby zásob. V ekonomii jsou zásoby chápány jako jeden ze způsobů plýtvání a „armádní zásoby“ nejsou v tomto smyslu výjimkou. V současné době se nelze ubránit trendu pořizování sofistikovanější výzbroje, techniky a materiálu, s tím však přímou úměrou stoupají finanční nároky na zabezpečení zásob (náhradních dílů) pro její životní cyklus. Pro názornost lze uvést Pandur. Cena soupravy ND (norma pro 18 vozidel a rok) strojového spodku pro provádění první a druhé úrovně údržby a oprav vojskovými prostředky je cca 15,5 mil. Kč. Cena soupravy ND (norma pro 107 vozidel a rok) strojového spodku pro provádění třetí úrovně údržby a oprav vojskovými prostředky je cca 70,6 mil. Kč. V případě soupravy ND LOV Iveco (norma pro 90 vozidel a rok) pro zabezpečení údržby a oprav je cena cca 94,5 mil. Kč.
2 MODERNÍ KONCEPTY A PŘÍSTUPY 2.1 Vnější moderní koncepty a přístupy Pokud budeme uvažovat o vnějším prostředí (vně resortu obrany) nejen, že se nabízí uplatnění široké škály spolupráce, s využitím mezinárodního prostředí, ale jedná se o jakousi nutnost její implementace do systému a to nejen do systému tvorby zásob. Jedná se například o zajištění majetku nebo služby v současné době uplatňovaným principem „pooling and sharing“, respektive „clever defence“. Nabízí se využití spolupráce ve formátu „V-4“, širokospektrální využívání outsourcingu, HNS, rovněž i využití systému zajištění věcných zdrojů pro krizové stavy z mimorezortních zdrojů. V nekonečné škále možné mezinárodní spolupráce je již využíváno např. spolupráce s agenturou NSPA (the NATO Support Agency). NSPA je integrující logistickou a servisní agenturou, která právě uplatňuje filozofii „smart defence” a disponuje 1 200 zaměstnanci. Jedná se o výkonný prvek organizace NSPO (the NATO Support Organisation), ve které jsou všichni členové NATO. “Smart defence” přístup prezentoval 4. února 2011 generální sekretář NATO pan Anders 61
Fogh Rasmussen, kdy upozorňoval na nutnost soustředění úsilí ke spolupráci s cílem dosažení větší flexibility a schopností v době, která je determinována současnou nelehkou ekonomickou situací. Vize spočívají v rozvíjení schopností NATO formou koordinace přístupů k řešení jednotlivých problémů, které jsou jedinou reálnou cestou k úspěchu. 2.2 Vnitřní moderní koncepty a přístupy Pro relevantní rozhodování o možném způsobu optimalizace tvorby armádních zásob je nutné studovat moderní přístupy k řešení, které můžeme čerpat ze zdrojů zejména v civilním sektoru. Teorii armádních zásob bychom mohli charakterizovat jako souhrn matematických metod používaných k modelování a optimalizaci procesů vytváření zásob různých položek s cílem zabezpečit plynulý chod armády. Je zřejmé, že optimalizace zásob může rezortu MO přinést významný a ekonomický efekt. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že optimalizace zásob neznamená automaticky minimalizaci či absolutní redukci jejich velikosti, neboť v případě nedostatku zásob vznikají významné „ztráty“, které ohrožují existenci splnění úkolů. Velikost zásob je vždy v určitém rozporu, měla by být na jedné straně co nejmenší z důvodu umrtvení kapitálu a na straně druhé co největší za účelem dosažení dostatečné pohotovosti zásob. Obě hlediska jsou antagonistická, musíme mezi nimi volit určitý kompromis. Je zřejmé, že přístupy a řešení používané v civilním sektoru nebudou vždy aplikovatelné v rezortu obrany, přesto jsou zejména pro logistický a ekonomický personál určitým návodem jakým směrem se v této oblasti ubírat. Bude vždy záležet na určité míře kreativnosti, která pomůže implementovat získané zkušenosti a poznatky odborné literatury ve prospěch optimalizace tvorby zásob.
3 PŘEDPOKLAD OPTIMALIZACE 3.1 Obecné předpoklady optimalizace V ekonomii jsou zásoby chápány jako jeden ze způsobů plýtvání a takto jsou chápány i vedoucími funkcionáři rezortu obrany. Uvedené pojetí „armádních zásob“ však nelze pouze takto jednostranně kvalifikovat. Problematika nemá pouze dvě strany jedné pomyslné mince, výše zásob a finanční zátěž, ale jedná se o kriteriální prostor, v němž se všechny dimenze vzájemně ovlivňují. MO, respektive AČR se chová jako každý ekonomický subjekt, který se snaží vytvořit podmínky pro co nejmenší zásoby. Charakter financování rezortu obrany způsobuje, že není existenčně závislý na dosahování zisku. Přijatá opatření musí mít racionalizační charakter, jejich cílem bude dosažení optimalizovaného vztahu mezi vstupy a výstupy. Jedině tímto způsobem může být dosaženo změny v tendenci rezortu k neefektivnosti. Optimalizaci armádních zásob je nutné řešit již při samotném pořizování výzbroje, techniky nebo materiálu. U realizovaných projektů stanovovat co možná nejnižší náklady na zabezpečení jeho celoživotního cyklu. Následně při provozování majetku zkracovat reakční dobu zásobování pomocí informačních systémů, které zároveň umožní průběžné hodnocení spolehlivosti a nákladovosti v průběhu ŽCM. Predikcí spotřeby nastavit optimální režim 62
řízení zásob náhradních dílů. Musí být založena na historii spotřeb skladovaných položek, která musí být reprezentativní. Doporučovaná doba pro vyhodnocení je zpravidla pět až deset let. Za minimum je považováno období tří let. Vyhodnocování delších časových úseků umožní získat přesnější údaje pro relevantnější predikci. 3.2 Konkrétní předpoklady optimalizace Bude se jednat o soubor opatření. Můžeme hovořit o faktorech, kterými AČR již disponuje a které si musí i nadále udržet a faktorech, kterými AČR nedisponuje a musí jich dosáhnout. V komplexu poté můžeme hovořit o nutnosti vytvoření podmínek pro SW podporu procesu operačního plánování – „Proces vytváření sil“ (Force Generation Process), implementovat moderní přístupy řízení zásob, stanovení nové výše zásob – SVZ (stanovená výše zabezpečení) pro tabulkový a netabulkový majetek, náhradní díly atd. Vhodné se jeví samostatné zpracování studie (analýzy) možného zabezpečení (SDOS) deklarovaných závazků s důrazem na BÚU (EU BG). Dále pak stanovení požadovaných schopností opravárenských prvků. Následně a v tomto smyslu přijatých opatření verifikovat nebo vydat novou Logistickou doktrínu AČR. V souladu s postupnou realizací úkolů verifikovat příslušné interní předpisy a zařadit přijatá opatření do vzdělávacích programů. Optimalizace tvorby zásob je determinována nutností realizace úkolů v oblastech:
Vytvoření obecného metodického postupu tvorby zásob majetku rezortu obrany ČR. Vytvoření metodického postupu tvorby zásob majetku ve prospěch úkolových uskupení AČR. Stanovení nové struktury zásob majetku rezortu obrany ČR.
ZÁVĚR Zabezpečení armádních zásob je klíčovou oblastí v rámci „všestranného (logistického) zabezpečení“, které determinuje operační schopnosti. Zahrnuje aktivity zaměřené k udržení nepřetržité akceschopnosti (bojeschopnosti) vojenských sil na vlastním území i v zahraničí, tedy v rozhodující době na rozhodujícím místě. Financování je pouze jednou z řady překážek na cestě revolučních změn v oblasti tvorby armádních zásob. Dalším problémem je nutnost změny metod. Jedná se o prosazení filozofie spočívající v přechodu od systému "stále připravených veškerých zásob" (just-in-case) na systém "včasného dodávání pouze těch zásob, které jsou zapotřebí" (just-in-time). Vlastní realizace úspor snížením vázaného kapitálu v zásobách je však dlouhodobý proces. Optimalizace tvorby armádních zásob je nutností, která je vyvolána objektivními skutečnostmi. Jedná se nejenom o zabezpečení efektivního a ekonomického nakládání s prostředky státu, ale rovněž o možnou eliminaci dopadů omezování zdrojového rámce rezortu obrany. Cílem je vytvořit armádní zásoby, které budou umožňovat naplnění politickovojenských ambicí a dosažení požadovaných schopností, které si AČR stanovila. V případě dalšího snižování finančních prostředků vyčleněných pro rezort obrany bude stále obtížnější naplňovat zvyšující se požadavky, ale i závazky vůči NATO a EU.
63
Použitá literatura 1. TSOURAS PETER. Slovník vojenských citátů. První. Baronet, 2007. ISBN 80-7384-048-0. 2. Č.j. 6127-40/2005/DP-3042. SMĚRNICE: Zásady pro tvorbu a udržování zásob majetku státu, se kterým je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany. Praha: MO GŠ AČR, 2005. 3. HAJNA, Petr, Miroslav KRČ a Pavel FOLTIN. Logistika v ozbrojených silách. Vyškov: VVŠ Pozemního vojska, 2004. ISBN 80-7231-119-0. 4. HOLCNER, Vladan, Aleš OLEJNÍČEK, Roman HORÁK a Petr MUSIL. Základy ekonomiky obrany státu. Brno: UO Brno, 2011. ISBN 978-80-7231-817-9. 5. ČR, Ministerstvo obrany. Pub-41-00-02: Vojenská logistika. Vyškov: Institut doktrín VeV - VA, 2009. 6. TŮMA, Miroslav, Josef JANOŠEC a Josef PROCHÁZKA. Obranná politika Československé a České republiky (19 9-2009). Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2009, 231 s. ISBN 80-727-8522-2. 7. Galatík, Vlastimil a kol. Principy obrany České republiky 2030. Brno: UO Brno 2008. ISBN 978-80-7231-513-0. 8. Bezpečnostní strategie České republiky 2011.
64
PODNĚTY K APLIKACI VÝPOČETNÍ PODPORY V ROZHODOVACÍM PROCESU VELITELE MOTIVATIONS FOR THE APPLICATION OF COMPUTER SUPPORT IN THE DECISION-MAKING PROCESS OF THE COMMANDER Ondřej Litvaj Abstrakt Článek pojednává o problematice výpočetní podpory rozhodovacího procesu velitelů, realizované modelem automatické identifikace prostorů vhodných pro provedení léčky nebo přepadu. Základem je seznámení se s možnostmi a přístupy řešící rozhodovací procesy uskutečňující se v bojových situacích. Problematika navazuje na optimalizaci rozhodovacího procesu velitelů při taktických činnostech v neurčitém operačním prostředí. Klíčová slova: výpočetní podpora, proces velení, optimalizace taktických úloh Abstract The article discusses the issue of computer supports in the decision-making process of the commanders, made a model of the automatic identification of premises suitable for carrying out the trap or ambush. The basis is to familiarize with the possibilities and approaches for decision-making processes taking place in combat situations. The issue refers to optimize the decision-making process of commanders in the tactical activities in an uncertain operating environment. Key words: computer support, commanding process, tactical tasks optimalization
ÚVOD Bojiště 21. století vyžaduje stále rychlejší a přesnější rozhodování při řízení prostředků útoku, obrany či léček a přepadů. Na řídící prvky jsou kladeny vysoké požadavky vycházející z pragmatického přístupu k vojenským operacím v dnešní době zakládající se na myšlenkách, co nejefektivněji využít dostupné operační sily s dosažením stejného, ne-li lepšího výsledku. S postupem času lidské životy navyšují na hodnotách ve společnosti a je nutno minimalizovat ztráty společně se splněním požadovaných cílů. V novodobých operacích je důležité zajistit co nejpřesnější splnění úkolů, potažmo cílů, a to s nejnižším personálním i finančním zabezpečením. Zásadně je snaha docílit maximální efektivity všech prostředků zapojených do operace. Proto optimalizace operačně-taktického rozhodování, skládající se z velké množiny podproblémů zasahujících do oblasti vícekriteriálního rozhodování, teorie her, teorie pravděpodobnosti, operačního výzkumu, teorie grafů, lineární algebry, matematické analýzy a dalších, je zásadním podpůrným prvkem při vedení operací v neurčitém prostředí. Současná doba používá počítačovou podporu v mnoha odvětvích vojenských úloh. Toto spojení není nijak výjimečné, ale stále spadá do oblasti mimo přímou podporu rozhodování velitelů v bojových operacích. Matematické modelování složitých bojových situací, 65
podporující systémově rozhodovací proces velení, bylo vyzkoušeno již v šedesátých letech minulého století. Jednalo se o období studené války, kdy se poměrné s velkým úsilím experimentovalo s vývojem značně rozsáhlého matematického aparátu na obou frontách znepřáteleného spektra. Prvotní modely vycházely z velice aproximovaných předpokladů a racionalitu chování vybraného operačního-taktického elementu se snažily zpracovávat pouze v obecné rovině. Postupy vytvářené v šedesátých letech nemohly pojmout komplexnost operačně-taktického problému do takové míry, která by splňovala alespoň náročnost na informační vstupy potřebné pro reálné rozhodovací aktivity. Algoritmy a postupy s nejlepší použitelností pro podporu rozhodovacího procesu byly spíše vhodné jako doktrinální přístupy.
1
APLIKACE VÝPOČETNÍ PODPORY V ROZHODOVACÍM PROCESU
Velitel, jako řídící prvek při vedení operace, dodnes z velké části vychází z empirickyintuitivního přístupu popisujícího použití získaných zkušeností a předvídatelnosti, za účelem aplikace ověřených postupů z již proběhlých operací. Neovlivnitelným prvkem tohoto subjektivního přístupu je schopnost nepřítele zdokonalovat se a učit z dříve provedených chyb v přístupu protější strany. Proto je nutná aplikace objektivního, exaktně-algoritmického, přístupu, který například pomoci vypočtení techniky prokazuje zásadní vliv automatizace na úsilí a čas nutný k přijetí klíčových rozhodnutí, jak je znázorněno umístěním výsledného bodu v obrázku č. 1. Lidský element není vhodný pro zpracování automatizovaných algoritmů, nicméně byl, je a vždy bude stěžejní pro řízení operací a to hlavně kvůli nenahraditelnosti a nepopsatelnosti průběhu rozhodovacího procesu. Za účelem optimalizace je proto nutná koexistence obou zmíněných přístupů, které jsou v následujícím textu hlouběji rozebrány. Při dosažení vyváženého synergetického propojení může být získán maximální zisk a tím i maximální efektivita pro dosažení stejných výsledků u zadaných úkolů.
Obr. 1 Závislost úsilí na čase vytvářené vlivem automatizace 1.1
Empiricko-intuitivní přístup
V soudobém bojišti se v operačně-taktických situacích velitelé rozhodují z velké části pomoci empiricko-intuitivního přístupu. Využíval se již od středověku a je především založen na 66
intuitivních hodnoceních získaných stavových informací, souvislostech historicky podložených, socio-ekonomických, psychologických a dalších faktorech ovlivňujícím operačně-taktickou oblast a požadavky pro rozhodování. Celý rozhodovací proces je nerozlučně propojen s osobností člověka, která utváří a modeluje celý průběh tak, aby bylo dosaženo cíleného výsledku. Ale s vývojem soudobých technologií a rychlostí získávání a šíření informací v bojišti, rostou kritéria definující efektivní hodnoty výsledků, ke kterým by měl velitel svým rozhodováním během operace dospět. Proto dochází ke zcela předvídatelnému posunu a to nahrazení zpracovávání velkého množství získaných dat za pomoci výpočetní techniky namísto člověka. Tím dochází k posunu používání moderních nástrojů k hranicím vědeckého pragmatismu. Stěžejní myšlenkou je rozvoj konceptu C4ISR(command, control, communications, computers, intelligence, surveillance, and reconnaissance) systému, který by zajistil přenos dat v reálném čase z prostoru bojiště přímo na klíčová místa velení a řízení operace. Technologické zabezpečení adekvátní technikou je prioritou v modernizaci a zefektivňování bojeschopnosti dané jednotky potažmo armády. 1.2 Exaktně-algoritmický přístup Popisovaný empiricko-intuitivní přístup byl základem pro rozhodovací proces velitele vykonávaného až do současnosti. Provedení zásadních změn v přístupu vedení operačnětaktického procesu, a to postupným přechodem či úplným zavedením výpočetně technické podpory v části exaktně-algoritmického přístupu, není v dohledné době plánovaná. Celá problematika technologické podpory v této oblasti je novodobá záležitost. První pokusy prováděné v druhé polovině minulého století nebyly vhodným vzorem a to především z nedostatků vyplívajících z komplexnosti datové základny modelu bojiště, která neobsahovala zpracování dostatečně velkého množství kritérií doprovázející proces rozhodování. Druhým záporem tehdejších pokusů byly velmi aproximované předpoklady, ze kterých se vycházelo při definování algoritmických závislostí, mající za následek neadekvátní úroveň racionality a tím i nepoužitelnost v praxi. Zavedení počítačové podpory tak, aby se stala součástí přirozeného rozhodovacího procesu, bude problematikou upínající se na delší časový horizont. V Armádě České Republiky je tato oblast ne příliš prozkoumanou a uplatnitelnost výpočetních technologií není příliš rozšířena. Základem je správné pojetí komplexnosti operačního prostředí, které je ve virtuálním procesu definováno stavy v reálném čase vycházejících z širokého spektra podmínek a řetězců operačně-taktických analýz podporujících vícekriteriální priority. Jako úspěšný příklad vývoje a aplikace podpory rozhodovacího procesu velení je v dnešní době Armáda USA, která své prvenství potvrzuje projektem Deep Green.
2 MODELOVÁNÍ Identifikaci prostorů pro provedení léčky či přepadu a následnou operaci lze velmi přesně modelovat pomoci výpočetní techniky. Druhou možností je postupovat tzv. zpětnou metodou a hledat řešení, které bude dosahovat předem určeným výsledků s velmi vysokou přesností a srovnatelností s reálnými testy v oblasti obecně definovaných vstupních požadavků. Tato skutečnost je zapříčiněna dostatečnou mírou exaktnosti, která je na druhou stranu ovlivňována neurčitosti, vyskytující se ve velké míře hlavně v socio-ekonomické sféře úzce spojované s operačně-taktickými procesy. Modelování průběhu bojové činnosti do míry, která by splňovala míru srovnatelnosti s realitou, nabývá na obtížnosti s rostoucím faktorem neurčitosti. 67
Určení prostorů a upřesnění činností realizovatelných na nich je zprostředkováno matematickým modelem, který aplikuje metody vytvořené geografickými a taktickými analýzami. Řešením operačně-taktických úloh je získávána podpora s mírou pravděpodobnosti pro rozhodování velitelů v průběhu plánování nebo vedení operace a to určováním výchozích pozic, pozorovacích stanovišť, ideálních tras, s reakcemi na možné rizikové situace a mnohé další. V realizaci analýz se vychází z metod hodnocení bojiště po stránce vojensko-geografické, kde dochází k samostatnému víceúrovňovému zhodnocení abstrahované oblastí. Nejrozšířenějším přístupem pro řešení geograficko-taktických analýz je přístup evoluční, který se dá popsat evolučním procesem známým z biologie. Ačkoli problematika nemá žádnou spojitost s problémy řešenými v biologii, tak popisovaný přístup byl úspěšně uplatněn v oblastech lidské činnosti a to nejen technologického ale i manažerského a jiného charakteru. Hlavním přínosem je použití interačního posouzení získaného širokého spektra cílových stavů a vstupů při řešení daného problému.
3 PŘEDPOKLADY PRO ANALÝZU Zápornou složkou komplikující celkovou analýzu je fakt, že dané odvětví, ve kterém se problematika nachází, je hloubkově neprozkoumaná. Volně šířená odborná literatura nepopisuje zkoumanou problematiku do takové hloubky, která by byla potřebná pro naplnění podstaty zadaného tématu. Podobnou komplikací je i nedostatek expertů schopných osvětlit a hlavně se podělit o znalosti v daném oboru. Převážná část literatury pojednává o popisu operačně-taktických situací, například popis jednotlivých aspektů léčky a přepadu, pomoci subjektivních zkušeností získaných veliteli v bojových operacích. To odkazuje na empirickointuitivní přístup nutný pro pochopení celistvého procesu řízení, ale pro následné zoptimalizování rozhodovacího procesu je nutné, aby došlo k zrychlení a zefektivnění velení a řízení u velitelů na taktickém stupni. Proto je zásadní vytvořit samotné metody k získání hodnotných a relevantních informací pro podporu zmiňovaných procesů zakládajících se na algoritmech a metodách získaných z objektivního, exaktně–algoritmického, přístupu, které nejsou volně uveřejněny a publikovány, jak bylo výše popsáno. Z tohoto důvodu musí být potřebné znalosti zkoumány, matematicky a statisticky podloženy a ověřeny v praktických aplikacích.
ZÁVĚR Studie se zabývala analýzou problematiky oblastí možného zavedení výpočetní a technické podpory do rozhodovacího procesu velitele. Problematika není v dnešní době příliš probádaná a naskýtá široké pole působnosti. Využitím výpočetní a technické podpory při rozhodování veliteli na různých stupních a v různých přístupech by mohlo zajistit zkrácení doby pro řešení déle trvajících postupů a umožní zvýšení efektivnosti využití jednotlivých podpůrných prvků techniky či lidské síly v operačně-taktických úlohách. Dnešní úroveň využití počítačových technologií v ostatních odvětvích a organizacích pouze podporuje myšlenku aplikace těchto prostředků do popisované problematiky. Zásadním krokem pro úspěšná zavádění výpočetní a technické podpory by mělo být co největší využití mezioborových schopností, zasahujících daleko za hranice problematiky managementu a případně taktiky a to na co nejvíce řídících úrovních vztahujících se k rozvoji novodobých směrů pro velení a řízení v Armádě České Republiky. 68
Použitá literatura 1. RYBÁR, Mikuláš a kolektiv. Modelovanie a simulácia vo vojenstve. 1. vyd. Bratislava: Ministerstvo obrany Slovenskej republiky. ISBN 80-88842-34-4. 2. STODOLA, Petr. Modelování a simulace bojové činnosti. 1. Brno: Univerzita obrany, 2009. ISBN 978-80-7231-703-5.
69
VÝCHODISKA MODELOVÉ PODPORY ROZHODOVÁNÍ NEJEN V PODMÍNKÁCH AČR ISSUES OF DECISION PROCESS MODELING SUPPORT NOT ONLY IN THE ARMED CZECH FORCES Ivana Mokrá Abstrakt Článek se zabývá východisky modelové podpory rozhodovacích aktivit nejen v podmínkách Armády České republiky. Modelový přístup v rozhodovacích aktivitách ve vojenství může rozhodující měrou přispět ke zdokonalení schopností velitele reagovat na vzniklé situace a změnu podmínek v reálném čase. Ve svém základu se jedná především o přístupy k modelování rozhodovacího procesu a simulace v současném i budoucím pojetí. Klíčová slova: Modelový přístup, DEEP GREEN, C4ISR Abstract The article deals with the basic issue of modeling support for the decision-making activities in general environment and conditions (not only in the Czech Army). The modeling approach to the decision-making activities in the military may decisively contribute to the commander’s skills improvement. This approach helps him to effectively and quickly react in difficult operational situations. Fundamental idea of this approach lay in the decision-making process modeling and simulation in the current and future operational concept. Key words: Modeling approach, DEEP GREEN, C4ISR
ÚVOD Rozhodování patří k nejvýznamnějším aktivitám, které v každodenním životě manažer/člověk obecně realizuje. Rozhodování ve vojenství je pak ve větší míře obdobné jako rozhodování manažerů, neboť i zde představuje rozhodování velitelů snahu o výběru optimální varianty. Avšak při rozhodování ve vojenské praxi do popředí vystupují, více než je tomu ve sféře civilní, faktory jako je čas (rychlost rozhodování), problematika dostupných (materiálních, lidských) zdrojů, neznámé prostředí (terén, protivník, obyvatelstvo) a zejména pak faktor možných ztrát na životech vlastních vojáků či technice. Nutné je přihlédnout také k podmínkám rozhodování, jako je operační prostředí a požadavky na rychlost a kvalitu. V bojových podmínkách je velitel zpravidla nucen rozhodovat jednoznačně bez odkladu a po většinou na základě nedostatku relevantních informací. Proto je tomuto procesu nutné věnovat maximální pozornost, neboť špatná rozhodnutí mohou mít fatální důsledky, a to i na nejnižších stupních velení, čímž je zdůrazněno, a/nebočím se právě odlišuje rozhodování ve vojenské praxi 1. Obecně je vojenství významná oblast společenské teorie a praxe, kde se prostředky modelování a simulace v dnešním slova smyslu používají po dlouhá staletí. V celé 70
své historii plnily důležité poznávací a vojensko-praktické funkce. Vznik modelové podpory rozhodování a především jeho rozvoj tak tvoří neoddělitelnou součást dějin vývoje vojenství a všech základních komponentů (vojenské umění, vojenská technika, výstavba armády, ale především příprava velitelů štábů a vojsk vojensko-teoretického myšlení). Uplatnění tak najde např. při prognózování, predikci a plánování bojové činnosti, při rozhodování ve vedení boje, operace nebo války.
1
SOUČASNÝ STAV VYBRANÝCH ZAHRANIČNÍCH ARMÁD
V rámci dílčí části analýzy současného stavu problematiky systémů na podporu rozhodovacích procesů ve vybraných světových armádách je zřejmé, že k otázce modelování a simulace a zejména k systémům na podporu rozhodovacích procesů má sofistikovanější přístup prozatím jen armáda USA, která v tomto ohledu podnikla již v roce 2008 poměrně zásadní počin. Konkrétně se jednalo o tzv. koncepci DEEP GREEN, která představuje první výrazný inovativní přístup k použití simulace a modelování v podpoře plánování a řízení vojenských operací v reálném čase. Koncept DEEP GREEN umožňuje zpracování informací o vývoji probíhající vojenské operace a za použití simulačních, softwarových a výpočetních technologií umožňuje, resp. má umožňovat modelování vývoje všech optimálních a nejpravděpodobnějších variant činností protivníka spolu s optimálními variantami reakce vlastních vojsk 6. V tomto ohledu se jedná o naprosto revoluční iniciativu předstihující současné operační přístupy o několik generací, neboť klíčovým aspektem konceptu je snaha reagovat na aktuální situaci v prostoru operace v reálném čase a zároveň vysoce pokročilá podpora taktického rozhodování přímo velitelů na nejnižších stupních. K rozvoji zmíněné technologie koncepce však předcházela v USA řada vývojových let v oblasti informačních technologií C4ISR. V současném technologickém pojetí představuje systém C4ISR (dříve C4ISTAR, respektive systém Vojáka 21. Století) ucelenou informační platformu pro přesun stavové operační informace od jednotlivce z prostoru bojové operace k jeho nadřízenému stupni a zpět v reálném čase. Nejdále jsou v této oblasti (v oblasti informačních a komunikačních systémů – hardwarového nástroje) opět Spojené státy americké, které tyto systémy vyvíjejí již do 90. let minulého století pod názvem LAND WARRIOR. Vzhledem k nárůstu požadavků na zefektivnění a optimalizaci bojové činnosti se také řada dalších států začala zabývat vývojem a výzkumem informačních systémů C4ISR podobných americkému bojovému kompletu systému vojáka 21. století. Ve většině případů se však jedná o informace podléhající utajení a tak je možné se odkazovat jen na dostupné elektronické zdroje. Ostatní armády, jak ukazuje tabulka č. 1, jsou prozatím z pohledu informační podpory rozhodnutí na podobné úrovni, jako základní systémy C4ISR v USA, kde je pro tuto chvíli uspokojivě vyřešena pouze distribuce stavové informace z prostoru bojiště k veliteli a zpět v reálném čase.
71
Tab. 1 Výzkumné a vývojové projekty vybraných zahraničních armád Země
Výzkumný a vývojový projekt
Belgie Bulharsko Dánsko Indie Izrael Nizozemí Norsko Polsko Portugalsko Rumunsko Rusko Slovensko Švédsko USA Velká Británie
Belgian Soldier Transformation – BEST Future Soldier Systém Soldier Modernization Programme –SMP Future Infantry soldier as a System - F-IN SA S Advanced Integrated Soldier System – AISS Improved Operational Soldier System – VOSS NORMANS TYTAN Soldado do Futuro Advanced Individual Fighting System – AIFS Komplet Bojovník Pokročilý Individuálny Bojový System PIBS MARKUS Deep GREEN Integrated Digital Soldier Systém
Zdroj: vlastní práce
2
SOUČASNÝ STAV V PODMÍNKÁCH AČR
Oblast modelování a simulace, respektive systémy pro podporu rozhodování jsou v podmínkách AČR reprezentovány především oblastí trenažérové a simulační techniky, kterou zastupuje Centrum simulačních a trenažérových technologií (CSTT) v Brně a ve Vyškově, představující samostatné vojenské výcvikové zařízení společných sil AČR, které slouží především k přípravě, výuce a výcviku vojenských profesionálů. Dále je to oblast simulátorů a simulačních softwarů pozemních sil, které jsou v armádách NATO reprezentovány např. systémem Modsaf, VBS2 nebo VR Forces. Oblast automatizovaných systémů velení a řízení zastupují Informační systém velení a řízení pozemních sil (IS-VŘ-PozS), dříve známý také pod pojmem Operačně-taktický systém velení a řízení pozemních sil, jak je také uvedeno v písemné práci, nebo Bojový komplet Vojáka 21. století známý rovněž pod pojmem C4ISR/V21 nebo projekt obranného výzkumu SESEDÁK. Tyto systémy se pak opírají o tzv. podpůrné nástroje pro rozhodování jako např. o geograficko-informační systémy (které se používají zejména v oblasti taktického zpravodajství). Souvislost výše uvedených systémů s modelovou podporou rozhodnutí reprezentuje zejména společný prvek v podobě virtuální interpretace prostoru bojiště, přestože existuje zásadní rozdílnost, modelové podpory pro podporu rozhodování v kontextu využívání identické informační základny modelu reality v podobě užití těchto systémů a využití některých jejich základních analytických nástrojů pro podporu rozhodovacího procesu (základní analýzy mající charakter podpory rozhodování - aplikace, jenž umožňují provedení výpočtů – přesuny po komunikacích, poměr sil, rádiová nebo optická viditelnost, hodnocení terénu a jiné). 72
Prostředí Armády České republiky tedy provází tzv. simulátory výcvikové a simulátory operačně-taktické, které se snaží nahradit bojiště a virtuálně jej tak reprezentovat. Tyto simulátory tak umožňují provedení taktických cvičení v modelu blízkém realitě a to zejména s nižšími náklady (ať už lidskými, materiálními či finančními) než jak by tomu bylo v reálných cvičeních. (zde je nutné reflektovat fakt celoevropského trendu redukce výdajů na obranu) Ačkoli jsou tyto simulátory určené zejména pro přípravu a výcvik jednotek, tak již ve své podstatě obsahují virtuální reprezentaci bojiště a mají v určitém slova smyslu spojitost s podporou rozhodování v tom ohledu, že je možné na nich v přípravné fází vedení operaci experimentálně ověřit některé přístupy k vedení bojové činnosti.
3
VÝCHODISKA MODELOVÉ PODPORY ROZHODOVÁNÍ
Obecně je možné říci, že východiska modelové podpory rozhodování si prošly poměrně dlouhodobým vývojem již od starověku, kde jejich vyloženě praktickému nasazení bránila teoreticko-technologická základna poplatná dané době. Nicméně v současnosti se tato situace postupně mění a dnešní technologie již umožňují realizovat mnoho pokročilých řešení, která byla v minulosti obtížně představitelná, nicméně tento přístup je stále ještě v začátcích. Dnes je již v podstatě naprosto evidentní, že efektivní vedení budoucích operací v blízké budoucnosti se bez nasazení moderních systémů C4I, potažmo C4ISTAR neobejde. Je tomu především proto, že se prohlubuje trend radikálního snižování počtu vojsk, zejména pozemních sil u vyspělých armád vzhledem k rozšiřujícímu se spektru vojenským operací, jež jsou navíc často vedeny v tzv. asymetrickém prostředí, kde bez masivní implementace zmíněných systémů na nejnižší stupně velení nelze tento trend udržet. Modelový přístup však nelze zaměňovat za pouhé nasazení systémů C4ISR/V21 v operačních podmínkách nebo použití běžných simulátorů (VBS2, VR Forces apod.) ve výcviku, které jsou již ve vyspělých armádách světa běžné a bezpochyby výrazným způsobem navyšují schopnosti bojových jednotek, nicméně tyto systémy prozatím pouze distribuují, interpretují, resp. sdílejí stavovou operační informaci, čímž nenaplňují podstatu modelového přístupu. K významným hlediskům patří také aspekt konstrukce modelů rozhodovacích procesů a jejich řešení, které bylo, je a bude motivováno snahou omezit oblast intuitivního rozhodování a odstranit negativní důsledky subjektivního řešení problémů řízení. Avšak v dohledné době se přesto nepředpokládá, že by počítačový systém mohl v oblasti rozhodování nahradit lidský element, nicméně v dlouhodobém horizontu se zde tato možnost (v některých oblastech) potenciálně objevuje. Rozhodující úlohu v operacích bude dále sehrávat lidský faktor – člověk, který dokáže využít možností technických prostředků, a který na základě teoretických znalostí zákonitostí a souvislostí ozbrojeného zápasu bude schopen přijímat a realizovat odpovídající rozhodnutí dané situaci.
ZÁVĚR Předpokladem, podmiňujícím úspěšné plnění úkolů, bude plně digitální spojení všech zbraňových systémů a příslušníků jednotek v prostoru plnění úkolu, což umožní větší mobilitu, zvýší tempo boje, sníží pravděpodobnost neúmyslného zasažení vlastních jednotek atd. Lze tedy očekávat, že takto vybavené a vycvičené jednotky budou účinněji soustřeďovat 73
palbu, budou agilnější, pružnější, univerzálnější apod. S tím že lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že postupný vývoj systémů C4I/V21 si přirozenou evoluční cestou vyžádá dříve či později implementaci modelového přístupu pro podporu taktických rozhodnutí, neboť tato možnost se vzhledem k vytvořeným podmínkám přímo a logicky nabízí. Tento přístup ve svém důsledku může v mnoha ohledech snížit informační přetížení bojujících jednotek, které ne vždy jsou schopny se s tímto faktorem racionálně vypořádat. Zejména díky pokročilým metodám analýzy, filtrace, generování virtuálních modelů bojiště, extrapolace a matematické optimalizace konfigurací bojiště je možné výrazně redukovat čas potřebný k přijetí zásadních taktických rozhodnutí. K plně bojové funkcionalitě modelů pokročilé podpory taktických rozhodovacích procesů povede pravděpodobně ještě dlouhá cesta, nicméně její finální realizace může posunout systémy ASVŘ na novou úroveň efektivity, v minulosti jen těžko představitelnou. Je proto vhodné s rozvojem modelového přístupu k podpoře taktických rozhodnutí, implementací a experimenty začít co nejdříve, neboť je možné, že okamžik potřeby jeho reálné implementace nastane dříve, nežli předpokládáme.
Použitá literatura 1. 2.
3.
4.
5. 6.
BĚLOHLÁVEK, František, Pavol KOŠŤAN a Oldřich ŠULER. Management. 1. vyd. Brno: Computer Press, a. s., 2006. ISBN 80-251-0396-X GROHMANN, Jan. Vojenská výstroj: Bojový oblek pro ruské vojáky budoucnosti. Vojenské noviny.cz: aktuální zpravodajství ze světa vojenské techniky [online]. 2012, 03. 04. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.armadninoviny.cz/bojovyoblek-pro-ruske-vojaky.html GROHMANN, Jan. Události: Útočná puška CZ 805 BREN pro indickou armádu?. Armádní noviny.cz: aktuální zpravodajství ze světa vojenské techniky [online]. 2012, 22. 01. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.armadninoviny.cz/utocnapuska-cz-805-bren-pro-indickou-armadu3f.html KYSELÁKOVÁ, Kateřina. Zavedení systémů Vojáka 21. století v AČR. Brno, 2010. Diplomová práce. Mendelova univerzita Brno. Vedoucí práce doc. RNDr. Jiří Moučka, Ph.D. MARČÍK, Libor., a kol. Schopnost C4ISTAR v Modulárním Bojovém Kompletu Vojáka 21. století. Štemberk, 2008, 385 s. SURDU, John R. a Kevin KITTKA. The Deep Green Concept. 2008
74
SDÍLENÍ VOJENSKÝCH SCHOPNOSTÍ SE SPOJENCI – CESTA VPŘED? SHARING OF MILITARY CAPABILITIES WITH ALLIES – THE WAY FORWARD? Antonín Novotný Abstrakt Vlivem eurokrize v několika posledních letech došlo u mnoha členských zemí NATO a EU ke snížení výdajů na obranu. Současná krize není jen politickou a ekonomickou výzvou, ale současně také představuje výzvu pro dlouhodobou bezpečnost Evropy, transatlantické vztahy a solidaritu. Bezpečnost také spočívá ve vojenských schopnostech, které umožňují vládám jednotlivých států bránit své obyvatele před hrozbami a aktivně se zapojit do řešení krizí. Jak přežít úsporná opatření, minimalizovat dopad škrtů a zajistit účinnost zemí Aliance a EU? Jedním ze způsobů řešení je vzájemná spolupráce jednotlivých členských států v oblasti vojenských schopností s cílem zajištění bezpečnosti s omezenějšími prostředky. Je však nutné stanovit strategický směr a identifikovat možné oblasti spolupráce. Existují tři základní způsoby – sdružování a sdílení schopností, správné nastavení priorit a lepší koordinace úsilí. V současnosti probíhající iniciativy NATO – Smart Defence a Evropské unie – Pooling & Sharing představují novou kulturu spolupráce, která však má i své slabé stránky a nedostatky. Klíčová slova: Smart Defence, sdružování a sdílení, Obranná strategie, vojenské schopnosti Abstract In connection with the Euro crisis in the last few years, the defence spending of many NATO and EU members has shrunk. But the current crisis is not just a political and economic challenge - it also represents a serious challenge to Europe’s long-term security and transatlantic relationship and solidarity. Security is also about military capabilities that allow national governments to defend their citizens against threats, and to participate actively in crisis management. How to survive austerity measures to minimize the impact of cuts and ensure the effectiveness of NATO and EU countries? One possibility of solving such a problem is the mutual cooperation of NATO and EU member states in the area of military capabilities in order to ensure security with fewer resources. But it is necessary to set the strategic direction and to identify possible areas of cooperation. There are three ways: to pool and share capabilities, to set the right priorities and to coordinate efforts better. Smart Defence in NATO and Pooling & Sharing in EU represent a new culture of cooperation, but it has also its weaknesses and shortcomings. Keywords: Smart Defence, Pooling and Sharing, Defence strategy, military capability
75
ÚVOD „The first is to hold the line on defence investment : there is a lower limit of how little we can spend on defence, while living up to our resposibilities. The second is to start closing the gaps, as our economies start to recover. And the third is to build our strenght in depth [9].“ Bezpečnost a obrana každého státu je zajišťována tvorbou a realizací bezpečnostní politiky, která je dána politikou vnitřní bezpečnosti, hospodářskou a zahraniční politikou a politikou obrannou. Cíle obranné politiky státu vytvářejí politické zadání pro použití ozbrojených sil a definují úkoly pro jejich další rozvoj a výstavbu jako nedílné součásti bezpečnostního systému státu. Pro splnění politických cílů je nezbytné realizovat výstavbu a rozvoj ozbrojených sil a generovat tak odpovídající vojenský potenciál, který je tvořen synergickými účinky jeho koncepční (doktríny, předpisy, standardní operační postupy), morální (motivace, efektivní vedení, kompetentní organizace a rozvoj) a fyzické složky (bojová síla daná kvalitou a kvantitou lidských a materiálních zdrojů). Úkolem státu je definovat své zájmy a cíle při výstavbě vojenského potenciálu a pro jejich naplnění uvolnit potřebné prostředky a vytvořit odpovídající podmínky. Zájmy a cíle státu by měly být reálné (odpovídat zdrojovým možnostem státu) a ve vztahu k výstavbě a rozvoji ozbrojených sil i stálé (neomezovány délkou volebního období zvolené politické garnitury). Aktivita státu není věc ideologická, ale čistě praktická. Stejně jako obrana státu není soukromým majetkem, ale veřejným statkem. Stát, který rezignuje na svoji obranu, dostatečně se nepřipravuje na možné hrozby a v případě napadení není schopen nebo se dokonce odmítá bránit, popírá de facto právo na svoji existenci. Jako člen mezinárodního společenství tím ztrácí legitimitu i možnost se do tohoto společenství někdy jako plnohodnotný člen vrátit. NATO jako organizace kolektivní obrany a EU jako jeho klíčový partner jsou jen tak silní, jak silní jsou její členové. Zejména v situaci, kdy od roku 2008 celkem 16 evropských států NATO snížilo své vojenské výdaje a snížení prostředků v mnoha zemích dosáhlo 10 procent [11], dostávají tato slova jiný rozměr.
1
INICIATIVA NATO - SMART DEFENCE
Termín „Smart Defence“ začal používat veřejně generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen na začátku roku 2011, kdy v několika svých projevech podpořil rozvoj nadnárodní spolupráce, hospodářského plánování a regionální přístupy zaměřené k budování vojenských schopností Aliance. Inciativa NATO Smart Defence je nový přístup, který se snaží lépe sladit národní priority a kolektivní požadavky členských států Aliance. Místo hledání národních řešení v oblasti vojenských schopností, tam kde je to efektivní po stránce nákladů, jsou při budování kapacit Aliance hledána nadnárodní řešení. Myšlenka "sdružování a sdílení" v oblasti vojenských schopností členských států byla vedena snahou odstranit v rámci Aliance mezeru (gap) mezi požadavky a možnostmi NATO. Celý koncept byl oficiálně představen v rámci summitu NATO v Chicagu v květnu 2012, ale samotná myšlenka sdílení schopností nepředstavuje nic nového. Obavy z nedostatku vojenských schopností v NATO pravidelně vyjadřovali četní političtí a vojenští představitelé Aliance. "Sdružování" vojenské síly a prostředků z různých zemí s cílem posílit operační schopnosti, a "sdílení" výzbroje a zabezpečení, již byly realizovány v minulosti. Z tohoto úhlu pohledu se tak současná iniciativa Smart Defence jeví jen jako nový pokus realizovat a oprášit starou myšlenku. Pro představu lze uvést několik posledních aktivit: the Conventional Defence Initiative v roce 1985, the Defence Capabilities Initiative v roce 1999, the Prague Capabilities Commitments v roce 2002, the Usability targets z roku 2004 a the Lisbon Capabilities Package z roku 2010. 76
Všechny byly určeny ke zlepšení kolektivních schopností Aliance, ale i přes některé dílčí úspěchy, zůstala většina těchto aliančních snah pouze na národní úrovni. Jako jeden z největších úspěchů sdílení schopností Aliance lze určitě považovat projekt NATO Airborne Early Warning and Control Force (NAEW&CF), zahájený již v roce 1982. V současnosti se jedná o nejrozsáhlejší společný projekt, který zahrnuje letku AWACS, kterou vlastní a řídí celkem 18 států Aliance. Dalším víceméně úspěšným společným programem je po více než dvacetileté přípravě spuštění projektu Alliance Ground Surveillance System, který bude společně řídit 13 států Aliance. První seznam společných projektů v oblasti obrany, již v rámci iniciativy Smart Defence, byl formalizován na summitu NATO v Chicagu v květnu roku 2012. V současné době existuje kolem 150 projektů, rozdělených do úrovní 1 až 3. Následujících 24 projektů první úrovně patří mezi nejaktuálnější:
Mnohonárodní logistická spolupráce v oblasti údržby zodolněných vozidel (MRAP); Mnohonárodní logistická spolupráce v oblasti údržby vrtulníků; Nasaditelná specializovaná kontraktační skupina; Výcvik v prostředí blížící se reálnému nasazení; Centra Excellence (CoE) jako střediska vzdělání a výcviku; Síť e-lerningových školicích středisek na bázi počítačové informační služby; Individuální výcvikové a vzdělávací programy (ITEP); Sdílení námořních hlídkových letounů (MPA); Dálkově ovládaná vozidla pro silniční vyčišťovací operace; Mezinárodní společné velitelství (MN JHQ) v Ulmu; Ženy ve vysokých funkcích v oblasti bezpečnosti a obrany; Velitelství společné podpůrné skupiny logistiky (JLSG HQ); Sdružování a sdílení mnohonárodních zdravotnických zařízení (Role 2); Sdružování rozmístitelných akvizičních modulů letectva (DAAM); Univerzální rozhraní výzbroje NATO (NUAI); Schopnosti potřebné k zahájení činnosti na bojišti; Mnohonárodní logistická spolupráce pro manipulaci s palivem; Mnohonárodní centrum pro letecký výcvik (MATC); Demontáž, demilitarizace a likvidace (D3) vojenského materiálu; Mnohonárodní spolupráce v oblasti munice (správa životního cyklu munice); Mnohonárodní výcvik vojenských leteckých posádek; Opatření proti improvizovaným výbušným zařízením (IED) – využívání; biometrických údajů; Zřízení mnohonárodní geografické podpůrné skupiny; Rozvoj schopností mnohonárodní kybernetické obrany (MNCD2).26 Ze tří identifikovaných pilířů Smart Defence určené velitelstvím pro transformaci NATO (ACT) - spolupráce, stanovení priorit a zaměření, je z vojenského hlediska asi nejnáročnější otázka specializace. Myšlenka specializace byla v rámci Aliance vznesena již v roce 1990, ale od té doby se tato myšlenka nerozvíjela. I když se jedná svým zaměřením o ekonomicky atraktivní oblast, je zároveň v rámci iniciativy Smart Defence nejsložitější z praktického a politického hlediska. Proto je také přijímána velmi rozporuplně. Specializace znamená, že 26
Seznam projektů. Velitelství NATO Brusel. Listopad 2012. Dostupné na WWW: http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2012_10/20121008_media-backgrounder_MultinationalProjects_en.pdf 77
členské státy NATO se trvale specializují – v míru i ve válce – na určité vojenské schopnosti. Ve svém důsledku by to znamenalo, že budou hlavním nebo v některých případech jediným poskytovatelem těchto schopností při realizaci případných vojenských opatření nebo operací Aliance. V celkovém obsahu by měla Aliance jako celek stejné schopnosti jako dosud, ale místo rozdělení mezi více spojenců by byly soustředěny jen do několika mála zemí. Jakýkoliv stupeň specializace by proto měl přímý dopad na zainteresované členské státy a nutně vyvolá další otázky a diskusi zejména v oblastech:
Strategické flexibility; Politické svobody jednat; Budování další struktury specifických schopností; Obranného průmyslu; Zapojení dalších mezinárodních organizací; Školení a vzdělávání pracovníků [7].
1.1 Nedostatky a omezení projektu Smart Defence I přes velmi často mediálně zdůrazňované kladné a slibné aspekty iniciativy Smart Defence, také existují omezení a nedostatky této spolupráce na nadnárodní úrovni. Jedná se zejména o následující omezení:
Aby mohla inciativa Smart Defence efektivně fungovat, musí být členské státy NATO ochotny vzdát se své určité schopnosti nebo schopností ve prospěch celé Aliance. Tato situace ale vytváří riziko, že tato společná schopnost nebude pro ostatní státy z různých důvodů k dispozici nebo ji nebude možno využít v situaci, kdy ji jiný členský stát bude potřebovat;
Některé národy mají vybrané vnitrostátní úkoly a povinnosti, které mohou nebo musí být řešeny na vnitrostátní úrovni. Proto v současné době neuvažují o sdílení těchto schopností v nadnárodním kontextu. Totéž platí pro specializaci v oblasti kritických schopností. Některé národy se rozhodly zachovat si celé spektrum základních vojenských schopností pro obranu životně důležitých národních požadavků. Přesto by to však neměla být nepřekonatelná překážka spolupráce v oblasti nadnárodního rozvoje schopností;
Další nebezpečí hrozí v situaci, když by členské státy začaly nahlížet na inciativu Smart Defence jako na způsob, jak se vyhnout přiměřené zátěži v rámci vzájemných finančních aktivit Aliance. Smart Defence má smysl pouze tehdy, pokud to pro Alianci přinese nové možnosti nebo přispěje k udržení schopností, které by jinak nebylo možno udržovat. Smart Defence proto v žádném případě není a neměla by být náhražkou za převzetí závazku podílet se na společné obraně;
Iniciativa Smart Defence by neměla nahrazovat spravedlivé finanční sdílení nákladů (burden sharing). Bylo by velmi špatné, pokud by se v rámci přípravy cílů pro Alianci, schopnost jednoduše přesunula na jiný národ pod záminkou specializace a Smart Defence. Hlavním cílem obranného plánovacího procesu by mělo být i nadále spravedlivé sdílení finančních nákladů jednotlivými členskými státy.
78
INICIATIVA EVROPSKÉ UNIE – POOLING AND SHARING
2
Také v případě inciativy Evropské unie „Pooling & Sharing“ (Sdružování a sdílení, P&S) se nejedná o nový koncept. Objevil se již v roce 2003, v materiálu Evropská bezpečnostní strategie [4]. Termín „sdružování“ a „sdílení“ popisuje různé formy spolupráce obrany. Sdílení - jedna nebo více zemí poskytuje svým partnerům schopnost či vybavení (např. leteckou přepravu) nebo plní úkoly ve prospěch jiné země. Jako příklad lze uvést střežení vzdušného prostoru pobaltských zemí státy NATO v rámci iniciativy Air Policing. Sdružování – schopnosti dané země jsou poskytovány ve prospěch jiné země nebo zemí. Speciální nadnárodní struktura je nastavena tak, aby bylo možno koordinovat nasazení těchto schopností. Jako příklad lze uvést Evropské velitelství vzdušné přepravy (EATC) v nizozemském Eindhovenu, které sdružuje státy Beneluxu, Francii a Německo s cílem efektivnějšího využití dopravních letounů těchto zemí. Ke sdružování může docházet již při zadávání veřejné zakázky, rozvoji schopností případně při následném provozování sdíleného zařízení. To umožňuje zemím buď získat vyšší počet jednotek, nebo získat schopnosti, které by si stát nemohl z cenových důvodů sám opatřit. Jako příklad společné zadávání veřejných zakázek a provozu lze uvést již zmíněné provozování systému AWACS nebo společné velitelské struktury NATO. Od roku 2010 zažívají renesanci mezi státy EU dvoustranné a mnohostranné iniciativy sdílení a sdružování vojenských schopností. Mezi nejdůležitější iniciativy v této oblasti patří francouzsko-britské obranné smlouvy (listopad 2010), spolupráce mezi státy Visegrádské čtyřky (Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko), Výmarský trojúhelník (Německo, Francie a Polsko) a ghentská iniciativa. Pouze tato poslední iniciativa, do níž jsou zapojeny všechny státy EU, je ale opravdu nová. Na summitu EU v belgickém Ghentu v září 2010 rozhodli ministři obrany členských zemí EU vypracovat soupis projektů, ve kterých by bylo možno vzájemně sdílet vojenské schopnosti. Nejnaléhavější oblasti spolupráce měla za úkol určit Evropská obranná agentura (EDA) společně s pomocí odborníků - generál Camporini (bývalý náčelník generálního štábu Itálie), Francois Lureau (bývalý ředitel národního úřadu vyzbrojování Francie), Eero Lavonen (ředitel národního úřadu vyzbrojování Finska), generál Mats Nilsson (Švédsko) a Hilmar Linnenkamp (bývalý náměstek generálního ředitele EDA). Tyto vybrané prioritní oblasti spolupráce byly v listopadu 2011 schváleny řídícím výborem EDA na úrovni ministrů obrany členských zemí EU. Všechny oblasti mají potenciál pro další strukturovaný rozvoj, podporu sdružování a sdílení a část řeší problém nedostatků v klíčových operačních schopnostech. Konkrétně byly vybrány následující projekty:
Výcvikový program pro vrtulníky; Schopnosti námořního sledování; Evropská akviziční skupina pro nákup služeb satelitní komunikace; Lékařská podpora - polní nemocnice; Schopnost doplňování paliva za letu; Budoucí vojenská satelitní spojení; Zpravodajství, sledování, průzkum (ISR); Výcvik leteckých posádek; Evropská dopravní střediska; Inteligentní munice; Námořní výcvik a logistika [5].
79
Při iniciativě sdružování a sdílení schopností EU jsou v současnosti ignorována tři témata: role specializace, zbrojní průmysl a další investice. O specializaci lze hovořit, pokud se stát zřekne určité schopnosti a soustředí se pouze na několik dalších. V současnosti tak mnoho evropských států odmítá učinit, neboť se obává vzájemné závislosti. Nicméně taková role specializace již probíhá - ale je to nedobrovolná, nekoordinovaná činnosti, která má nebo může mít závažné důsledky pro schopnosti všech partnerů. Ve střednědobém horizontu může iniciativa P & S pomoci s pořízením služby nebo materiálu levněji případně zprostředkovat pořízení většího množství. Tento proces musí být ale řízen tak, aby nebyly ztraceny životně důležité a jedinečné schopnosti. Prostřednictvím iniciativy P & S existuje možnost zastavit proces zhoršování stávajících schopností, na druhé straně však mohou země sdílet pouze ty schopnosti, které mají. Proto nedostatky ve schopnostech evropských států například v průzkumu, mohou být naplněny pouze další investicí. Operace NATO Unified Protector v Libyi v roce 2011 ukázala jak velké tyto nedostatky a rozdíly jsou. Do současné doby se totiž jednalo o různorodé iniciativy lišící se v cíli i počtu účastníků. Na rozdíl od některých úspěšných projektů jako je např. tankování letounů ve vzduchu, nejsou výsledky v ostatních oblastech nijak uspokojivé nebo nestačí k pokrytí rozsahu potenciálních hrozeb. Tyto aktivity navíc často neslouží cíli zachování evropských společných vojenských schopností, ale slouží spíše k dosažení vnitrostátních cílů. Také proto je diskuse omezena jen na několik vojenských schopností. Navíc se některé iniciativy ke společným schopnostem dokonce opakují nebo blokují navzájem, např. francouzsko-britská obranná smlouva dupluje projekt odminování Evropské obranné agentury. Překážky a omezení v rámci realizace iniciativy Pooling & Sharing
2.1
Projekt sdílení a sdružování není všelékem. Může však posloužit jako jeden z pilířů zajištění evropské bezpečnosti. Je ale nutné provést další opatření k zajištění současné role specializace a další investice do pořízení požadovaných schopnost k zabezpečení obranyschopnosti EU. Iniciativa P & S může pomoci vyřešit problém, jen pokud budou státy ochotny přehodnotit přístup a dát přednost vojenské efektivitě a hospodárnosti před zachováním nebo omezením politické suverenity. Konkrétně to znamená, že si musí národní vlády v souvislosti s projekty P & S položit a být schopny zodpovědět následující otázky:
Za jakých podmínek se dá věřit kooperujícímu partnerovi a do jaké míry mohu omezit svá přání v zájmu obrany potřeby druhých? Je spolupráce efektivní z vojenského hlediska? Umožňuje snížení nákladů a přinese úspory?
Kromě toho, musí státy vytvořit společný rámec pro širokou oblast spolupráce při současných projektech s cílem zaměřit se v oblasti politické, vojenské a ekonomické na přidanou hodnotu. Tento proces by měl zahrnovat následující opatření:
Vytvoření stálé Evropské rady pro otázky obrany. Evropa potřebuje učinit rozhodnutí o podobě budoucích obranných schopností a o obranné průmyslové základně, která bude sloužit k podpoře této funkce. Je pravděpodobné, že Evropané budou v příštích 20 letech častěji spolupracovat v oblasti mnohostranných vojenských aktivit především při zajištění společných operací. Cíl mít účinné Evropské ozbrojené 80
síly by měl dostat přednost před jednotlivými národními plány tak, jak tomu bylo doposud. Jednotlivé priority mohou být nastaveny prostřednictvím hlav států a vlád v usnesení, které by také zavazovalo k vynakládání finančních prostředků na konkrétní cíle. Výsledky tohoto procesu by měly být kontrolovány každý rok;
3
Vypracování společného plánu schopností jako základ pro roli specializace a vzájemné spolupráce na základě stanovených priorit. Tento plán by poskytoval informace o tom, které schopnosti lze rozvíjet nebo utlumovat a při jeho pravidelné konzultaci by plán Evropě umožnil eliminovat možnost případných dalších drastických škrtů. Specializace by měla být orientována odlišně od stávajícího obranného průmyslu. Pouze několik málo zemí by disponovalo konkrétní schopností a následně by se mohla některá průmyslová odvětví přeorientovat na jinou oblast civilní nebo vojenské výroby. Zda to ale bude technicky nebo ekonomicky možné a o jaké obory by se jednalo, je v současné době těžké předvídat. Bylo by také nutné určit, zda tento proces změny v oblasti národního obranného průmyslu by byl dobrovolný nebo po vzájemné dohodě ostatních zemí;
Překonání nedůvěry. Existují dva způsoby, jak se vypořádat s nedostatkem důvěry: státy by mohly buď vyhlásit právně závazné dohody o poskytování vojenských schopností jako je tomu např. v případě francouzsko-britské obranné smlouvy. Nebo mohou kompenzovat případné zrušení vojenských kapacit jiného státu. Například rozhodnutí země stáhnout své letouny z mise nemůže následně vést ke zhroucení schopnosti evropské letecké dopravy. Partneři, kteří se stáhnou z operace, by se zavázali používat svá letadla k provádění běžných úkolů jako náhradu za nasazené letouny jiných zemí v operacích;
Používat cenové srovnání. Každý, kdo chce ušetřit finanční prostředky, musí nejdříve vědět jak moc utrácí. Ve většině případů není možno prokázat úspory, které jsou nebo mohou být přičítány projektu P & S. Je určitě také obtížné stanovit údaje pro náklady na „nespolupráci.“ Každý úkol prováděný ozbrojenými silami v Evropě proto musí mít cenovku. I když není snadné ceny vypočítat, není to na druhou stranu ani nemožné. NATO již představilo seznam úspor, které mohou být získány v případě společně sdílených projektů.
KOOPERACE PŘI PROJEKTECH SMART DEFENCE A POOLING & SHARING
V době finanční krize s přímým vlivem na obranné rozpočty jednotlivých zemí je daleko více než jindy důležitá efektivní obranná spolupráce. Od doby Maastrichtské smlouvy z roku 1992, kdy EU poprvé zmínila Alianci jako svého nejbližšího a přirozeného partnera, již uplynulo více než 20 let. Zejména dnes v situaci, kdy se snižují rozpočty na obranu, je důležité pro obě organizace, aby posílili vzájemnou spolupráci a zlepšili vzájemné doplňování svých obranných schopností. Tento imperativ doby si uvědomují vrcholní představitelé obou organizací, kteří také k této spolupráci vyzvali. “NATO and the EU share common values and strategic interests. The EU is a uniqe and essential partner for NATO [12].” Vysoká představitelka EU Catherine Ashtonová rovněž zdůraznil potřebu spolupráce v této oblasti: “The EU relationship with NATO is essential. The breadth of EU instruments can be usefully combined with the depth of NATO’s role on defence. The two organizations must continue to 81
reinforce each other’s work. The Libya crisis again showed the clear need for this. On capabilities in particular, whether labelled Pooling & Sharing or Smart Defence, we have achieved an unprecedented level of cooperation [13].” řekla na výroční konferenci EDA v lednu 2012. Zejména v současné době by již mělo platit, že štáby NATO a EU by měly úzce koordinovat práci, aby se zabránilo překrývání mezi projekty Smart Defence a P & S. Problémem ovšem je, že rozpočty evropských zemí NATO jsou rozptýleny mezi 26 suverénních zemí a není snadné je v oblasti strategické plánování nebo konkrétních operací kombinovat. Strategickou výzvou evropských členů NATO by mělo být lépe využívat a získat větší přidanou hodnotu a výkon. Za těchto podmínek by skutečně inciativy Smart Defence a P & S mohly být úspěšné pro NATO i EU. Ale objevují se i problémy, které brání jednotlivým národním vládám spolupracovat na udržování vojenských schopností. Mezi hlavní překážky nechuti jednotlivých národních vlád spolupracovat a jejich snaze zachovat si svou suverenitu patří:
Nedostatek důvěry - prvořadé politické omezení pro sdružování a sdílení je jednoznačná důvěra a společný smysl pro identitu, které jsou nezbytné pro řešení společných bezpečnostních otázek. Jestliže mají být obě iniciativy úspěšné, musí investovat do budování důvěry a přizpůsobit cíle projektů tak, aby se s nimi ztotožnily jednotlivé zapojené země.
Úroveň ambicí - více než geografie nebo velikost země zapojené do projektů, určuje obranu a bezpečnostní politiku země úroveň národních ambicí. Jedná se o hlavní faktor při společném sdílení vojenských schopností, který může ovlivnit křehkou rovnováhu nezbytnou pro úspěšné dosažení cílů Smart Defence a P & S.
V této souvislosti lze hovořit o třech úrovních ambicí: a) Ambice udržet si plné spektrum schopností a být celosvětovým a nezávislým hráčem na poli bezpečnosti; b) Ambice na podporu udržitelného rozmístění ozbrojených sil ve vzdálených operacích po omezenou dobu a v rámci multilaterálních stabilizačních operací; c) Ambice rozvíjet specializované schopnosti a pracovat na roli specializaci.
Partnerství NATO a EU – celkem 21 států z 28 členských zemí NATO jsou současně členové Evropské unice a proto jsou klesající obranné rozpočty soustředěny především v Evropě. Proto také inciativa Smart Defence může těžko ignorovat silnou politickou roli EU při podpoře iniciativy P & S.
EU silně prosazuje svoji vlastní politiku v procesu sdružování a sdílení a také přivítala závazky svých členských států na konkrétních projektech vytýčených EDA.
Role specializace - další náročný prvek. Role specializace zůstává stejná, jen se liší od jiných iniciativ v dynamice sdílení nákladů, sdružování aktiv, normalizaci nebo užší spolupráci. Prioritní otázkou tedy je jaký zvolit stupeň specializace a zda zvolit flexibilní nebo neměnný přístup. Specializované struktury Aliance nebo EU vyžadují vysokou míru soudržnosti, aby bylo zaručeno celé spektrum schopností, které by bylo k dispozici vždy, bez ohledu na ochotu účasti zúčastněných národů v pracovní skupině. Zdá se tedy, že vytvoření takové soudržnosti by mohlo být hlavním 82
politickým úkolem, kterým by se mělo NATO a EU zabývat. V konečném důsledku to může být rozhodující prvek pro dosažení úspěchu v obou iniciativách. Evropská unie bude při svém rozhodování o obranných výdajích vždy omezována skutečností, že sdružuje šest neutrálních členských států: Švédsko, Finsko, Irsko, Kypr, Maltu a Rakousko. EU také nezdružuje Norsko a Turecko dva důležité členské státy NATO, které jsou proto vyloučeny z rozhodovacího procesu evropské obrany a bezpečnosti. Kromě toho je velmi ztížena formální spolupráce NATO a EU kvůli pravidelným obstrukcím Kypru v EU a totéž se odehrává na půdě NATO ze strany Turecka. V současné době stojí před jednotlivými členskými státy EU úkol propojit projekt iniciativy P & S s postupy národního obranného plánování. Ministři obrany EU na posledním zasedání v září 2012 projednali otázku sdružování a sdílení na podporu rozvoje vojenských schopností. Na návrh Evropské obranné agentury byl poté v listopadu 2012 přijat Dobrovolný kodex chování pro Pooling and Sharing (Pooling and Sharing Code of Conduct) [14], který by měl usnadňovat spolupráci a měl pomoci udržet projekt i v budoucnosti.
ZÁVĚR V květnu 2012 byla přijetím projektu Smart Defence na summitu NATO v Chicagu započata možná cesta změny Aliance v procesu rozvíjení, získávání a udržování vojenských schopností. Schválením konkrétního balíčku nadnárodních projektů a také činností zaměřených na zlepšení ochrany NATO, lepšího dohledu a lepší odborné přípravy by mělo dojít v dlouhodobějším horizontu k efektivnější činnosti této organizace. Zejména operace Unified Protector v Libyi ale i jiné operace Aliance znovu prokázaly, že Evropa se příliš spoléhá na USA. Tato situace je především důsledkem snížených investic na zabezpečení obrany ze strany evropských členů NATO od konce studené války. Také je ovšem zapříčiněna nedostatkem politické vůle k použití vojenských schopností v situaci, kdy je to zapotřebí. Odstartováním a realizací iniciativy Smart Defence a Pooling & Sharing ale nesmí dojít k situaci, kdy zejména evropské země Aliance se budou domnívat, že mohou dosáhnout více s méně prostředky. Jinak hrozí nebezpečí, že evropské země se v oblasti národní bezpečnosti mohou rozdělit do tří skupin:
Země, které investují do své bezpečnosti a jsou schopné vést operace (např. Francie, Velká Británie) Země, které mají zájem a technologický potenciál, ale chybí jim finanční prostředky (např. Česká republika) Země, které v oblasti vynakládání prostředků na zabezpečení národní bezpečnosti lze pokládat za „černé pasažéry.“
Porovnáme-li výše popsané přístupy v oblasti sdílení vojenských schopností, je zřejmé, že oba aktéři mají stejná východiska, nicméně, jeden i druhý subjekt přistupují k jeho řešení přece jen rozdílně. NATO, jako organizace budovaná tradičně na zásadách spíše vojenské spolupráce, směřuje své úsilí o snížení dopadů současné ekonomické situace ve světě spíše do oblasti změn struktur prosazování nových myšlenek či stylu řízení. Naproti tomu EU se ubírá spíše cestou specializace. Oba přístupy však vykazují shodné atributy – úsilí o vzájemnou spolupráci, sdílení schopností, apod. Zdá se, že právě toto je jediná cesta, prostřednictvím níž lze dosáhnout snížení dopadů krize ekonomiky a s tím spojeného omezování dostupných finančních prostředků. 83
V procesu sdílení schopností, ať už jej nazýváme Smart Defence nebo Pooling & Sharing je velmi důležité, aby byl správně položen základ pro dlouhodobý úspěch. Vyžadují také reálné finanční prostředky. V opačném případě hrozí riziko, že se tyto iniciativy stanou další bublinou s omezenými účinky v reálném světě. Je čas jednat. Použitá literatura 1. ARONSSON, Lisa., O’DONNELL, Molly. Smart Defense and the Future of NATO: Can the Alliance Meet the Challanges of the Twenty-First Century? Conference Report and Expert Papers. Chicago, Illinois, 28-30. března 2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.thechicagocouncil.org/userfiles/file/NATO/Grand_Smart_Defense.pdf 2. BISOGNIERO, Claudio. Speech on NATO’s Smart Defence Initiative. North Atlantic Treaty Organization. 15. prosince 2011. [cit. 2013-01-25] Dostupné na WWW: http://www.nato.int/cps/en/SID-59141228-30D24899/natolive/opinions_83096.htm 3. COFFEY, Luck. The 2012 NATO Summit in Chicago: NATO in Need of American Leadership. 16. května 2012. [cit. 2013-01-25] Dostupné na WWW: http://www.heritage.org/research/reports/2012/05/the-2012-nato-summit-in-chicago-natoin-need-of-american-leadership 4. EU. A better secure Europe in a better world : European security strategy. 12. prosince 2003. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/78367.pdf 28. 8. 2012. 5. European Defence Matters. Issue May – July 2012, on 21 May 2012, ISSN 1977-5059. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.eda.europa.eu/docs/brochures/EDMIssue1.pdf 6. ARNOULD, Claude-France. EDA Chief of Executive, EU Ministers of Defence meeting. Září2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.eda.europa.eu/infohub/news/2012/09/28/ministers-of-defence-welcome-eda-s-pooling-sharing 7. HENIUS, Jakob., MACDONALD, Leone, Jacopo. March 2012, Smart Defense: A critical Appraisal. NDC Řím. Březen 2012. [cit. 2013-01-25] Dostupné na WWW: http://www.ndc.nato.int/research/series.php?icode=2 8. Tisková zpráva. Financial and Economic Data Relating to NATO Defence. North Atlantic Treaty Organization. 13. dubna 2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_85966.htm 9. Tisková zpráva. Hold the line on defence spending, Secretary General urges. North Atlantic Treaty Organization. Brusel. 31. ledna 2013. Dostupné na WWW: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_94266.htm 10. Tisková zpráva. Lisbon Summit Declaration. North Atlantic Treaty Organization. Lisabon. 20. listopadu 2010. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_68828.htm 22. 5. 2012 11. Tisková zpráva. Military Balance 2012. International Institute for Strategic Studies. 7. března 2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.iiss.org/publications/military-balance/the-military-balance-2012/pressstatement/ 12. Tisková zpráva. Chicago Summit Declaration, North Atlantic Treaty Organization, Chicago, 20. května 2012.[cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_87593.htm?mode=pressrelease 84
13. Tisková zpráva. 13. srpna 2012. NATO. Dostupné na WWW: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_89487.htm 14. Tisková zpráva z jednání ministrů obrany zemí EU. Listopad 2012. Brusel. Dostupné na WWW: http://www.eda.europa.eu/docs/news/code-of-conduct.pdf 15. PANAYOTOVA, Illiana., NATO Chicago Summit : Success or Failure? Vox Collegii. The voice of the College. Volume V. červenec 2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.ndc.nato.int/download/downloads.php?icode=343 21.8.2012 16. PANETTA, Leon, E. Speech Carnegie Europe. North Atlantic Treaty Organization. 5. října 2011. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.defense.gov/Speeches/Speech.aspx?SpeechID=1618 17. RASMUSSEN, Fogh, Anders. NATO After Libya, The Atlantic Alliance in Austere Time. Foreign Affairs. červenec/srpen 2011. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.foreignaffairs.com/articles/67915/anders-fogh-rasmussen/nato-after-libya 18. RASMUSSEN, Fogh, Anders. Remarks. North Atlantic Treaty Organization. 4. února 2012[cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.nato.int/cps/en/SID-AD1FADE5491706F7/natolive/opinions_84197.htm 19. U.K. Ministry of Defense, October 2010, Securing Britain in an Age of Uncertainty: The Strategic Defence and Security Review, říjen 2010. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.direct.gov.uk/prod_consum_dg/groups/dg_digitalassets/@dg/@en/documents/ digitalasset/dg_191634.pdf 20. VALÁŠEK, Tomáš., Surviving austerity : The case for a new approach to EU military collaboration., 1. London: Centre for European Reform, duben 2011. ISBN9781901229981 [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.cer.org.uk/sites/default/files/publications/attachments/pdf/2011/rp_981141.pdf
85
PROCESNÍ PŘÍSTUP K PLÁNOVÁNÍ ŽENIJNÍ PODPORY ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ V OPERACÍCH PROCESS APPROACH TO ENGINEER SUPPORT PLANNING OF TASK FORCES IN OPERATIONS Tibor Palasiewicz Abstrakt Příspěvek pojednává o plánování ženijní podpory úkolových uskupení jako o procesu. Stanovuje vstupy, výstupy a vazby mezi jednotlivými prvky procesu. Článek je využitelný pro optimalizaci systému řízení ženijní podpory úkolových uskupení v operacích. Klíčová slova: proces, proces plánování, ženijní podpora operací, systém velení a řízení Abstract The paper referred to the planning of engineer support to task forces as a process. Sets the inputs, outputs and links between the different process elements. The article is usable for optimizing command and control system of engineer support in operations. Keywords: process, planning process, engineer support of operations, command and control system
ÚVOD Procesy jsou děje, události nebo činnosti, které probíhají dynamicky, v určitém čase a postupně na sebe navazují za účelem dosažení předpokládaného stavu nebo cíle. Každý proces má svého nositele, který odpovídá za naplnění jeho obsahu a za dosažení požadované úrovně výstupu. Procesy velení a řízení představují opatření a postupy používané při plánování, vydávání rozkazů, koordinaci a řízení sil v operacích [1]. Plánování operace ve složitém a nejistém bezpečnostním prostředí odhaluje specifické požadavky na všechny aktéry podílející se na dosažení cíle operace [2]. Plánování operace je proces, kterým velitelé a štáby přeměňují svou představu do konkrétní varianty činnosti pro využití v přípravě a provedení operace. Jinak řečeno plánování je o porozumění situaci, představě požadovaného budoucího stavu a navrhování operativního přístupu k dosažení tohoto stavu. Výsledkem plánování je rozhodnutí velitele o tom, jak bude operace provedena. Po přijetí tohoto rozhodnutí pokračuje plánování zpracováním plně synchronizovaného operačního plánu nebo rozkazu, který uvádí předpokládaná opatření v čase, prostoru a s daným cílem k vedení sil v průběhu operace. 86
CHARAKTERISTIKA PROCESU PLÁNOVÁNÍ ŽENIJNÍ PODPORY V OPERACÍCH
1
Ženijní podpora operací zahrnuje širokou škálu činností, které vyžadují mnoho schopností. Velitelé využívají ženisty ve všech úsecích operace v průběhu konfliktu či krizové situace. Primárně jsou jednotky ženijního vojska využívány k zajištění pohyblivosti a ochrany vlastních jednotek, zlepšení možností logistické podpory a k budování a rozvoji infrastruktury. Proces velení a řízení ženijní podpory je součástí oblasti procesů velení a řízení bojové podpory. Proces řízení ženijní podpory v operacích je vlastně skupinou procesů, ve které jsou zahrnuty procesy přípravy, plánování, organizování a kontroly plnění úkolů opatření ženijní podpory (obr. 1).
Obr. 1 Řízení ženijní podpory jako součást řízení bojové podpory Cílem plánování ženijní podpory činnosti jednotek jako součásti řízení ženijní podpory v operacích je zpracování plánu efektivního a včasného nasazení ženijních sil a prostředků úkolového uskupení pro plnění úkolů ženijní podpory. Pro naplnění cíle plánování ženijní podpory v operacích je v prvé řadě potřeba vstupů, bez kterých tento proces nelze zahájit. Těmito vstupy procesu jsou:
operační plán/rozkaz nadřízeného, stanovený úkol, zpravodajské informace, geografické produkty, potřebné součinnostní dohovory. 87
Dalšími údaji, kterými se řídí realizace procesu plánování a tím mají vliv na průběh a výsledky plánovacího procesu jsou omezení stanovená právními předpisy, normami a standardy, tzv. regulátory řízení. V případě plánování ženijní podpory v operacích jsou to:
nařízení pro plánování velitele úkolového uskupení, standardní operační postupy úkolového uskupení, alianční doktríny: - AJP-5 Operational Planning Process, - ATP-52(B) Land Force Military Engineer Doctrine, - ATP-72(A) Interservice Explosive Ordnance Disposal Operations on Multinational Deployments, národní dokumenty doktrinálního charakteru: - Pub-31-10-01 Pozemní síly v operacích, - Pub-31-10-02 Taktika pozemních sil, - Doktrína AČR v mnohonárodních operacích, - Pub-53-01-1 Velení a řízení v operacích, - Pub-53-01-2 Štábní práce v operacích. 1. část Místa velení a orgány, procesy a prostředky velení a řízení, - Pub-53-01-3 Štábní práce v operacích. 2. část Hlavní zásady tvorby stálých operačních postupů, operačních (bojových) dokumentů a hlášení.
Nejen na proces plánování ženijní podpory, ale i na jeho výsledek mohou mít vliv hrozby a rizika, která je třeba vzít v úvahu a je tedy nutné provést účinná protiopatření k jejich zmírnění, či úplné eliminaci. Mezi tato rizika patří:
neúplný plán se špatnou kalkulací času a koordinací jednotek úkolového uskupení provedený nedostatečně připraveným a proškoleným personálem bez zkušeností s plněním úkolů jednotlivých opatření ženijní podpory, neúplný plán s nízkou mírou koordinace sil způsobený nedostatkem času pro jeho zpracování, zvýšení potřeby času pro zpracování plánu z důvodu nenaplněné databáze využívaných aplikací pro řízení a velení, neproveditelný či částečně proveditelný plán v důsledku špatné koordinace mezi prvky podílejícími se na procesu plánování ženijní podpory.
Celý proces plánování řídí náčelník štábu (NŠ) úkolového uskupení a plánovací činnosti koordinuje náčelník plánovacího oddělení (NO5). Plánování ženijní podpory provádí starší důstojník štábu ČVO 17 ve spolupráci se skupinou ženijní podpory a dalšími specialisty štábu dle požadovaných úkolů ženijních opatření. Úplná charakteristika procesu plánování je graficky znázorněna na obrázku 2.
88
Obr. 2 Model přiřazení funkcí procesu plánování ženijní podpory
2
PROCES PLÁNOVÁNÍ ŽENIJNÍ PODPORY V OPERACÍCH
V téměř všech fázích plánovacího procesu plní ženijní specialisté stanovené úkoly a jejich výsledky slouží jako jeden z podkladů pro zpracování závěru dané fáze (obr. 3).
89
Obr. 3 Proces plánování ženijní podpory v operacích Fáze procesu plánování ženijní podpory: I. Ujasnění úkolu V této fázi probíhá hodnocení úkolu stanoveného nadřízeným, ze kterého vyplynou požadavky na plánování. Na závěr je vydáno nařízení k zahájení plánování a jsou vymezena plánovací omezení. II. Analýza úkolu Zde probíhá analýza a přesné vymezení úkolu. Ženijní specialisté řeší:
možnosti všech ženijních sil a prostředků úkolového uskupení, omezení pro plnění úkolů ženijní podpory, ženijní opatření, síly a prostředky protivníka, analýzu terénu v zájmovém prostoru, jeho vlivu na bojovou činnost a plnění úkolů ženijní podpory, jeho průchodnost, výskyt překážek a možnosti jejich překonání a jeho pravděpodobné změny vlivem bojové činnosti, využitelnost zařízení a zdrojů na teritoriu, časové možnosti k plnění úkolů ženijní podpory, vliv prostředí na činnost vojsk.
90
Výsledkem této fáze jsou:
jednoznačná formulace úkolu, záměr operačních činností, grafické znázornění vlivu prostředí na činnost jednotek.
III. Návrh opatření ženijní podpory variant činnosti Ze záměru operačních činností v této fázi vyplyne způsob efektivního a účinného plnění úkolu. Zpracovávají se varianty činnosti dle nařízení velitele a provádí se jejich analýza za účelem stanovení nejvhodnějšího způsobu plnění úkolu. Ženisté zpracovávají návrh ženijní podpory všech variant a podílí se na jejich hodnocení za oblast ženijní podpory. IV. Rozpracování ženijní podpory zvolené varianty činnosti V této fázi se stanoví potřebné síly k úspěšnému splnění úkolu, organizace nasazení sil a požadavky na přípravu a logistickou podporu. Dále se provede součinnost mezi jednotlivými prvky úkolového uskupení, případně dalšími jednotkami. Ženisté v této fázi rozpracovávají plnění úkolů ženijní podpory jednotkami úkolového uskupení do časové osy, rozpracovávají kalkulace ženijních sil a prostředků a podílí se v rámci skupiny targetingu na zpracování seznamu důležitých cílů. V. Zpracování příspěvků do operačního plánu/rozkazu Specialisté ženijního vojska v této fázi zpracovávají příspěvky do rozkazu velitele, a to jak do jeho hlavní části, kde určují úkoly ženijní podpory všem podřízeným jednotkám, které musí být jimi plněny, tak i samostatnou přílohu „Ženijní podpora“, kde jsou uvedeny potřebné údaje a přesné stanovení úkolů pro podřízené ženijní jednotky. Výstupem fáze je podrobně rozpracovaný operační plán/rozkaz s odbornými přílohami.
ZÁVĚR Ženijní podpora má v sestavě společných sil své neoddělitelné místo a při plnění úkolů v operacích hraje důležitou roli. V současných operacích je v rámci ženijních opatření kladen důraz na budování infrastruktury pro nasazené síly, udržování komunikací v prostoru odpovědnosti jednotek, zjišťování a odstraňování nebezpečného výbušného materiálu, podpora logistických a humanitárních operací a podpora projektů civilně-vojenské spolupráce. Stejně jako každý jiný proces v systému velení a řízení ani proces plánování ženijní podpory není vydáním operačního plánu/rozkazu ukončen. Dále musí následovat revize plánu. V této části dochází podle vývoje situace k přehodnocování plánu. Stanoví se potřeba změn úkolů nařízených vydaným rozkazem a to může vést až k novému nařízení pro plánování. Použitá literatura 1.
Kolektiv autorů. Pub-53-01-2 Štábní práce v operacích. 1. část Místa velení a orgány, procesy a prostředky velení a řízení. Vyškov: Správa doktrín ŘeVD, 2007. 91
2. 3. 4.
AJP-5 Allied Joint Doctrine for Operational-Level Planning. Ratification Draft 2. Brusel: NSA, 2012. FM 5-0 The Operations Process. Washington: Headquarters Department of the Army, 2010. GRASSEOVÁ, M., DUBEC, R., HORÁK, R. Procesní řízení ve veřejném i soukromém sektoru. Brno: Computer Press, a.s., 2008. ISBN 978-80-251-1987-7.
92
VYUŽITÍ ANALYTICKÝCH METOD PRO RACIONALIZACI ŘÍZENÍ VYBRANÝCH PRVKŮ BOJOVÉ PODPORY ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ VE VOJENSKÝCH OPERACÍCH THE USE OF ANALYTICAL METHODS FOR STREAMLINING THE COMMAND AND CONTROL PROCESSES WITHIN TASK FORCES AND THEIR COMBAT SUPPORT ELEMENTS IN COMBAT OPERATIONS Tibor Palasiewicz, Martin Šufajzl Abstrakt Příspěvek popisuje využití některých analytických metod pro stanovení klíčových problémů při řízení vybraných prvků bojové podpory. Autoři příspěvku formulují možné postupy racionalizace řízení prvků bojové podpory úkolových uskupení. Klíčová slova: úkolová uskupení, bojová podpora, analytické metody, racionalizace, dělostřelectvo, ženijní zabezpečení Abstract This text describes the use of some analytical methods which are valuable for the determination of the key management relevant issues which are concerning selected combat support elements. The authors formulate procedures which are appropriate for streamlining the command and control processes within task forces and their combat support elements. Key words: task forces, combat support, analytical method, rationalization, artillery, engineer support
ÚVOD Česká republika (ČR) je členským státem několika mezinárodních organizací, jakými jsou např. Organizace spojených národů (OSN), Organizace pro spolupráci a bezpečnost v Evropě (OBSE), Severoatlantická aliance (NATO), Evropská unie (EU) a další, a jako takový se zavázala participovat na plnění politických a bezpečnostních úkolů těchto organizací. Na základě těchto členství byla v roce 2012 vydána Obranná strategie ČR, která popisuje zásady výstavby a činnosti systému obrany státu, rekapituluje hlavní úkoly ozbrojených sil a aktualizuje vojensko-politické ambice. Vychází z Bezpečnostní strategie ČR (2011) a bere v úvahu Strategickou koncepci NATO (2010) a příslušné bezpečnostní dokumenty EU. V této obranné strategii je mimo jiné uvedeno, že Armáda České republiky (AČR) má být připravena na plnění úkolů obrany státu jak samostatně, tak v rámci koaličních sil a na působení i mimo hranice ČR jako součást mnohonárodních jednotek [1]. Podle současných národních doktrinálních dokumentů se AČR bude zúčastňovat společných mnohonárodních operací zpravidla účelově vytvořeným národním kontingentem (úkolovým uskupením) pozemních sil [2]. Takto vytvářená úkolová uskupení taktické úrovně lépe 93
vyhovují vedení současných bojových operací a zabezpečují efektivní využití sil a vyčleněných prostředků s minimálním počtem ztrát na životech, materiálu a technice. Úkolová uskupení jsou vytvářena na základě vojskové organické pozemní jednotky (rota, prapor, brigáda), které jsou přiděleny podpůrné jednotky na základě předpokládaného úkolu, který bude uskupení v případě nasazení plnit. Tyto přidělené jednotky se dělí na jednotky bojové podpory a jednotky bojového zabezpečení [2]. Bojová podpora představuje souhrn činností jednotek druhů vojsk, kterými se tyto jednotky přímo podílí, v součinnosti s bojovými jednotkami, na ničení protivníka a plnění bojového úkolu [2]. V souladu s Vojenskými ambicemi ČR a Doktrínou AČR se do úkolového uskupení brigádního typu vyčleňuje dělostřelectvo v síle až dělostřeleckého oddílu a ženijní vojsko v síle až ženijního praporu.
1
SYSTÉM ŘÍZENÍ BOJOVÉ PODPORY
Tak jako každý systém řízení je i systém řízení bojové podpory určován jednotlivými prvky, vazbami mezi nimi a řídícími procesy, na kterých se tyto prvky podílí nebo jsou jejich přímou součástí. Odpovědnost a pravomoc k řízení úkolového uskupení má vždy daný konkrétní velitel. Ten ovšem sám o sobě nemůže pojmout a vyhodnotit informace ze všech oblastí. Pro tento účel slouží veliteli štáb, který je složen ze specialistů jednotlivých oblastí. Pro oblasti palebné a ženijní podpory jsou ve štábu zařazeni starší důstojník ČVO 14 a starší důstojník ČVO 17. Z přidělených jednotek se dále pro práci štábu vyčleňují prvky: místo koordinace palby a skupina ženijní podpory (obr. 1).
Obr. 1 Prvky řízení bojové podpory 94
Důstojníci štábu a vyčleněné prvky jsou klíčovými prvky řízení bojové podpory úkolového uskupení. V rámci práce štábu úkolového uskupení jsou tyto prvky řízení zařazeny v rozdílných skupinách a nejsou mezi nimi stanoveny žádné vazby. Toto jejich zařazení může vést až ke špatné koordinaci řízení bojové podpory. V praxi to potom nejčastěji vypadá tak, že důstojníci štábu plánují úkoly bojové podpory pro podřízené organické jednotky a odpovídají za jejich plnění, zatímco vyčleněné skupiny provádí stejné úkony pouze ve vztahu k přiděleným podpůrným jednotkám úkolového uskupení. Tyto prvky řízení bojové podpory však přímo jednotky neřídí, úkoly jednotkám nařizuje a jejich činnost řídí vždy velitel daného uskupení. O činnosti a plněných úkolech jsou informování formou zpětných hlášení cestou směrového důstojníka štábu. Specialisté dělostřelectva a ženijního vojska štábu úkolového uskupení slouží tedy veliteli jako poradní orgán v oblasti bojové podpory a jsou jemu podřízeni. Klíčové prvky řízení bojové podpory se významně podílí na všech etapách rozhodovacího procesu velitele. Největší měrou jsou vtaženi do procesu plánování operace. Ten zahrnuje několik fází, ze kterých jsou zpracovávány výstupy, které mají veliteli usnadnit rozhodování o způsobu dosažení cíle operace a efektivním nasazení jednotek úkolového uskupení. V průběhu vedení boje se prvky řízení bojové podpory podílí na:
2
řízení podpůrných a dalších podřízených jednotek při plnění úkolů bojové podpory jako poradní orgán velitele, analyzování a prognózování další činnosti vojsk na základě vzniklé situace, získaných zpráv a informací s perspektivou 24 až 48 hodin, plánování dílčích nebo nových úkolů na základě výsledků analýz a prognóz nebo nového úkolu obdrženého od nadřízeného.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SYSTÉM ŘÍZENÍ BOJOVÉ PODPORY
Prvotním krokem analýzy řízení bojové podpory je shromáždění informací a dat. Pro primární sběr dat je možné s výhodou využít metodu rozhovorů ve stanoveném okruhu respondentů. Cílem těchto rozhovorů je základní vymezení řešené problematiky a částečné stanovení ovlivňujících faktorů z pohledu praktického řízení bojové podpory. Jako sekundárního zdroje dat je možné využít poznatků načerpaných z dokumentů řešících řízení bojové podpory. Je třeba provést i analýzu těchto dokumentů v oblasti řešené problematiky. Pro stanovení faktorů, které ovlivňují systém řízení bojové podpory, je možné využít několik analytických metod. Jednou z takových je i diagram příčin a následků. Tento diagram je právě využíván při analýze problému. Graficky znázorňuje vztahy mezi výsledkem a všemi faktory. S jeho využitím jsou vyhledávány faktory a subfaktory, které zapříčiňují pozitivní nebo negativní výsledek. Poté se zjišťuje, které z těchto faktorů jsou pro daný výsledek klíčové [3].
95
Hlavní problém, který je řešen, je tedy systém řízení bojové podpory. K němu jsou vztaženy hlavní kategorie příčin. Pro účely tohoto příspěvku bylo vybráno pět hlavních kategorií, které se primárně vztahují k problematice, a to:
metody, lidé, management, prostředí, technické prostředky. (obr. 2)
Obr. 2 Diagram příčin a následků Součástí analýzy stavu bojové podpory úkolového uskupení je také posouzení stavu bojeschopnosti minometných jednotek praporů bojových sil27 Armády České republiky předurčených pro bojovou podporu činnosti jednotek těchto útvarů při vedení pozemních operací na území České republiky a v případě nutnosti i mimo toto území. Analýza naznačuje možnost racionalizace výkonu a optimalizace hlavních činností minometných jednotek při podpoře bojové činnosti praporů bojových sil. K posouzení co nejširšího spektra informací může být pro analýzu zvolena metoda analýzy zainteresovaných stran. Aby mohla být tato metoda použita, bylo nutné nejdříve určit vlastní 27
Prapory bojových sil: mechanizovaný, výsadkový, tankový, lehký motorizovaný prapor (pozn. autorů)
96
zainteresované strany. Následně je nutné oslovit jednotlivé zainteresované strany se žádostí o kontakt za účelem získání vstupních dat pro zpracování matice. Posouzení zainteresovaných stran je vyjádřeno pomocí hodnocení vlivu a znalosti předpokladu s následným vyjádřením vlivu na strategii. Pro tento příspěvek byl použit příklad z posouzení zájmu jednotlivých zainteresovaných stran na udržení, popřípadě zvýšení bojeschopnosti minometných jednotek praporů bojových sil. (obr. 3)
Obr. 3 Analýza zainteresovaných stran
3
VYHODNOCENÍ PROVEDENÉ ANALÝZY
Celkové vyhodnocení zjištěného stavu řízení bojové podpory na základě získaných a stanovených poznatků je možné provést s využitím diagramu kauzálních smyček, ve kterém jsou graficky znázorněny vzájemné vlivy jednotlivých faktorů. Takto je možné lépe pochopit vzájemné vazby mezi těmito faktory a určit jejich význam na systém řízení bojové podpory. Nejprve se provede umístění jednotlivých faktorů a následně přiřazení vzájemných vazeb. Takto umístěným vazbám se stanoví orientace s využitím šipek, kdy na začátku šipky je faktor, který je příčinou změny faktoru na konci šipky. Dále jsou tyto vazby označeny znaménkem „+“ nebo „-“, které vyjadřuje pozitivní nebo negativní závislost. Výsledkem je tedy vizualizace vzájemných vztahů jednotlivých faktorů, kde je možné stanovit klíčový faktor, který má největší význam v systému řízení bojové podpory. (obr. 4)
97
Obr. 4 Diagram kauzálních smyček Pokud se tedy zaměříme pouze na oblast řízení, která se nachází v horní části zobrazeného diagramu, a již nebudeme dále rozebírat oblasti týkající se tvorby vnitřních předpisů a praktického výcviku a nasazení, vyplyne z tohoto grafického znázornění klíčový faktor, jehož vyřešení se významně projeví v kvalitě systému řízení bojové podpory.
ZÁVĚR Armáda České republiky se v současné době nachází v období neustálých změn, které se projevují v mnoha oblastech. Jednou z těchto oblastí je i výstavba úkolových uskupení a vyčleňování jednotek a osob předurčených do jejich sestavy a jejich příprava na plnění úkolů bojové podpory. Aby mohly jednotky tyto úkoly plnohodnotně a efektivně vykonávat, je zapotřebí jejich odpovídající řízení. Toto řízení zabezpečují skupiny a osoby zařazené do systému řízení úkolového uskupení a tvoří základ systému řízení bojové podpory daného uskupení. Z uvedeného postupu vyplynulo, že v prvé řadě musí být stanoveno jednoznačné a přesné přidělení kompetencí a odpovědnosti za řízení a plnění úkolů bojové podpory a tím, mimo jiné, i určit vazby mezi jednotlivými prvky řízení.
98
Použitá literatura 1. MO ČR. Obranná strategie ČR. Praha: OKP MO, 2012. 12 s. 2. MO ČR. Pozemní síly v operacích. Vyškov: VaV-VA, 2011. 294 s. [Pub-31-10-01] 3. GRASSEOVÁ, M., DUBEC, R., ŘEHÁK, D. Analýza podniku v rukou manažera. 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. Praha: Grada, 2010. 325 s. ISBN: 978-80251-2621-9
99
SOUČASNÉ PROSTŘEDKY LETECKÉHO MONITOROVÁNÍ RADIAČNÍ SITUACE CURRENT MEANS OF AIRBORNE RADIATION MONITORING Josef Pavlík Abstrakt Letecké monitorování radiační situace představuje sofistikovanou metodu mobilního monitorování radiační situace. Související detekční systémy mohou být použity i na platformě vrtulníků. V nejobecnějším smyslu slouží tyto systémy pro rychlé monitorování přírodních i umělých radionuklidů na rozsáhlém území. S využitím velkoobjemových scintilačních detektorů pak výsledná citlivost moderních systémů umožňuje jejich použití v rámci širokého spektra aplikací. Klíčová slova: letecké monitorování radiační situace, letecká gama spektrometrie, radiační ochrana Abstract Airborne radiation monitoring is a sophisticated method of mobile radiological monitoring. Related detection systems can be carried by helicopters as well. Generally, the aerial measurement can be used for rapid and large-scale monitoring of both natural and manmade isotopes. Because of the substantial sensitivity, up-to-date systems based on large volume scintillation detectors can be used both for various environmental and post-incident applications. Key words: airborne radiation monitoring, airborne gamma spectrometry, radiological protection
ÚVOD ČR je zemí, která stále rozvíjí jadernou energetikou a také zemí, jejíž některá průmyslová odvětví využívají zdroje ionizujícího záření. Problematika radiační ochrany je v ČR řešena komplexně, myšleno z pohledu institucionální i legislativní úrovně. Mezi příčiny zvýšené pozornosti kladené na tuto oblast bezesporu patří i krizové situace spojené s mírovým využíváním jaderné energie, černobylská jaderná katastrofa a nedávná havárie jaderného energetického zařízení (JEZ) Fukušima v Japonsku. Tyto události přitahují mimořádnou a opodstatněnou pozornost obyvatelstva, v jejímž důsledku je sekundárně vytvářen i značný politický tlak. K zabezpečení plnění úkolů spojených s monitorováním radiační situace buduje dlouhodobě AČR systém, jehož složky jsou běžně využívány ve prospěch jednotek AČR na území ČR i v rámci zahraničních operací. Na monitorování radiační situace je tak možné pohlížet z hlediska realizace opatření chemického zabezpečení a tedy jako na součást opatření ochrany vojsk v operacích.
100
Letecké monitorování (vzdušný radiační průzkum) představuje specifickou oblast monitorování radiační situace a je jednou ze součástí armádního systému monitorování radiační situace. Pro plnění úkolů leteckého monitorování je od roku 2006 používán vlastní letecký gama spektrometrický systém IRIS XP, který je průběžně rozvíjen a reprezentuje nejvyspělejší dostupnou technologii v oblasti leteckého monitorování radiační situace.
1 AKTUÁLNÍ APLIKACE LETECKÉHO MONITOROVÁNÍ RADIAČNÍ SITUACE Současné prostředky leteckého monitorování radiační situace, mnohdy komplexní gama spektrometrické systémy, zaznamenávají a zpracovávají jednotlivá kvanta gama záření, která pochází z přírodních i umělých zdrojů. Jsou to především následující příspěvky:
příspěvek záření terestriální složky (ze zemského povrchu); příspěvek kosmického záření; příspěvek vzdušného radonu; příspěvek pozadí (leteckého prostředku).
Základní charakteristikou záření gama je jeho tzv. energetické spektrum, které s výjimkou některých kosmických zdrojů dosahuje energií v rozmezí 100 keV až 3 MeV. Jednotlivé energie je možné při použití spektrometrických systémů ztotožnit s odpovídajícími energetickými kanály (pro letecké systémy běžně 256 nebo 512 kanálů). Letecké monitorování představuje metodu vhodnou pro provedení prvotního a operativního radiačního průzkumu. Toto monitorování může být uskutečněno i nad oblastmi s rizikovými hodnotami dávkového příkonu pro pozemní průzkum. Mezi další výhody patří především značná flexibilita, rychlost provedení, možnost pokrýt rozsáhlá území a to včetně obydlených oblastí a oblastí pod kontrolou protivníka či v těžce dostupném terénu [1]. Letecký gama spektrometrický systémy také nejsou obvykle unifikovány pouze pro konkrétní účel použití. Při vhodném nastavení a optimalizací letových parametrů je možné tyto systémy využít pro celou škálu různých aplikací. Mezi nejobecnější oblasti jejich použití patří monitorování radiační situace rozsáhlých územních celků a vyhledávání bodových zdrojů gama záření. Tyto oblasti je možné dále členit na jednotlivé konkrétní scénáře (úlohy) jako například:
plošné monitorování hodnot dávkového příkonu na terénu; vyhledávání a identifikace bodových zdrojů záření a radioaktivních materiálů; provedení selektivní kontroly významných bodů/tras v zájmovém prostoru; monitorování lokální kontaminace při haváriích; identifikace zdrojů kontaminace, jednotlivých radionuklidů; řádový odhad aktivit vybraných bodových zdrojů na terénu.
Úspěšné nasazení leteckého gama spektrometrického systému je v těchto jednotlivých případech podmíněno zohledněním konkrétní situace, nastavení měřícího systému i volbou letových parametrů. 101
2 PŘEHLED VYBRANÝCH MĚŘÍCÍCH SYSTÉMŮ V současné době je IRIS XP jediný komplexní systém letecké gama spektrometrie, který je zaveden do užívání v AČR. Mezi jeho základní součásti patří scintilační NaI(Tl) detektory o celkovém objemu 16 litrů, gamaspektrometr GRS-10, měřič vysokých dávkových příkonů MDG-03, radarový výškoměr, systém snímkování za letu GeoImage, řídící jednotka, naváděcí jednotka a pilotní indikátor. Tento systém funkčně implementován do vrtulníku Mi-17 (viz obr. 1) a umožňuje v jednosekundových intervalech pořizovat energetické spektrum gama záření v rozsahu 50 až 3 000 keV, s rozlišením na 256 nebo 512 kanálů. Mezi jeho další významné charakteristiky patří plně automatická stabilizace spektra, eliminace mrtvé doby i nakupení pulsů.
Obr. 1 Systém IRIS, jedna ze základních konfigurací Zdroj: vlastní
Použití obdobných systémů v rámci ozbrojených sil rozhodně není běžnou praxí a to ani u vyspělých armád. V současné době se spíše jedná o doménu státních institucí a jednotlivých vědeckých pracovišť. Takovým příkladem může být švýcarský systém, se kterým je od počátku devadesátých let pravidelně prováděno letecké monitorování přírodního pozadí okolí švýcarských jaderných zařízení [2]. Na tomto projektu spolupracují, Institute of Geophysics ETH Zurich,, Swiss Federal Nuclear Safety Inspectorate a švýcarská armáda, která poskytuje letecký prostředek vrtulník typu Super Puma. Detekční část se skládá ze čtyř scintilačních detektorů NaI(Tl) o celkovém objemu 16,7 dm3, energetické rozlišení pořizovaného spektra je 256 kanálů. Udávané detekční limity jsou: pro bodový zdroj záření (zřejmě Cs-137) v rozmezí 0,41,9 GBq a pro plošnou kontaminaci (Cs-137) 5 kBq.m2. Komplexní systém letecké gama spektrometrie a výsledky terénních měření představil Winkelmann (Federal Office for Radiation Protection, Německo). Jedná se o systém zabudovaný do vrtulníku Alouette II (viz obr. 2), který kombinuje scintilační detektor NaI(Tl) s jednosekundovou frekvencí vzorkování dat a polovodičový germaniový detektor s relativní účinností 50 % [3].
102
Obr. 2 Znázornění německého systému letecké gama spektrometrie [3] Ve výzbroji německého Bundeswehru je zařazen systém leteckého monitorování radiační situace MDS (Mobile Detection System), který může být použitý také při mobilním monitorování radiační situace ve vozidle. Detekční jednotky tohoto systému představují 5 litrový plastický scintilátor a proporcionální detektor (viz obr. 3) a umožňují provádět měření dávkového příkonu záření gama v celkovém rozsahu 1nSv/h až 1Sv/h. Tento systém však neumožňuje spektrometrické rozlišení jednotlivých radionuklidů [4].
Obr. 3 Systém MDS, detekční část systému Zdroj: vlastní
Dalším příkladem může být projekt belgické armády z roku 2006, v tomto případě (viz obr. 4) se jedná o použití maloobjemového scintilačního detektoru (přibližně 0,82 dm3) a pouze jednokanálového analyzátoru pro rozlišení energií do 1 MeV a nad tuto úroveň. Systém je používán na letové platformě vrtulníku Agusta A 109 [5].
103
Obr. 4 Znázornění systému leteckého monitorování radiační situace belgické armády [5] Leteckého monitorování radiační situace v maďarské armádě umožňuje systém LABV (Airborne Nuclear Reconnaissance System). Tento systém je charakteristický použitím externího boxu pro zabudování detekčních jednotek (měřič dávkového příkonu BNS-98 a scintilační detektor NDI-65/SK), přijímače GPS a barometrického výškoměru. Tento box je pak možné připevnit (podvěsit) na více typů vrtulníků a to včetně bojového vrtulníku Mi-24 [6].
Obr. 5 Systém LABV, externí box [6] Francouzský systém HELINUC, vyvinutý Commissariat à l'Energie Atomique (CEA - Úřad pro atomovou energii), je příkladem jednoho z koncepčně nejpokročilejších systémů zemí Evropské unie. Tento komplexní spektrometrický systém využívá scintilačních NaI(Tl) detektorů o celkovém objemu 16 litrů, dva polovodičové detektory, radarový výškoměr a přijímač GPS. V tomto případě jsou detekční jednotky zabudovány pod trupem vrtulníku AS355 (viz obr. 6). Systém umožňuje pořizovat energetické spektrum gama záření v rozsahu 40 až 2 800 keV ve dvousekundových intervalech s rozlišením na 512 kanálů [7].
104
Obr. 6 Systémy HELINUC zabudované do vrtulníků AS555 a AS350B [ ] Koncepčně nejstarší systém v tomto přehledu představuje polský letecký rentgenometr RL-75 (viz obr. 7), který je používán na platformě vrtulníku Mi-2Ch (obdobný systém byl také ve výzbroji ČSLA/AČR). V tomto případě umožňují použité radiometry, ve spojení s radiovýškoměrem, stanovit úroveň radiace 1 m nad terénem a to v celkovém rozsahu 0,001 – 10 000 R/h. Systém není vybaven automatickým záznamem georeferencovaných dat. (Piotr Sadys, Polská armáda – osobní sdělení).
Obr. 7 Letecký rentgenometr RL-75 ve vrtulníku Mi-2Ch Zdroj: Piotr Sadys, Polská armáda
ZÁVĚR Monitorování radiační situace je oblastí, které se v rámci ozbrojených sil České republiky dlouhodobě zabývají vybraná vědecko-výzkumná pracoviště a předurčené jednotky AČR, především jednotky chemického vojska (CHV). V posledních několika letech je v této souvislosti rozvíjena i jedna z oblastí detekce gama záření a identifikace jeho zdrojů – letecká gama spektrometrie. Metoda, která již několik desetiletí nachází uplatnění v celosvětovém měřítku především v oblastech geofyzikálního průzkumu a také v rámci specifických aplikací mobilního monitorování radiační situace. I z čistě vojenského pohledu je tato vysoce sofistikovaná metoda perspektivní a její pokračující rozvoj v podmínkách CHV AČR dokládá ambice kladené na rozvoj jednotlivých opatření chemického zabezpečení a je také jedním z příkladů zapojení složek resortu MO v oblasti radiační ochrany civilního obyvatelstva ČR. 105
Použitá literatura 1. NATO STANDARDIZATION AGENCY. AEP-49 - NATO Handbook for sampling and identification of radiological agents. Brusel: 2006. 169 s. 2. RYBACH, L., BUCHER, B., SCHWARZ, G. Airborne surveys of Swiss nuclear facility sites. Journal of Environmental Radioactivity, 2001, 53, 291–300. 3. WINKELMANN, I., STROBL, C., THOMAS, M. Aerial measurements of artificial radionuclides in Germany in case of a nuclear akcident. Journal of Environmental Radioactivity, 2004, 72, 225–231. 4. Mobile Detectio System [online]. [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: http://www.thermo.com.cn/Resources/200802/productPDF_25603.pdf. 5. Integration of Gamma Measuring Equipment into an Agusta A109BA Helicopter of the Belgian Armed Forces for Use in Emergency Situations. [online]. [cit. 2012-06-08]. Dostupné z: http://www.sckcen.be/en/content/download/1622/15906. 6. LABV Airborne nuclear reconnaissance system [online]. [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: http://www.epicos.com/epicos/extended/hungary/gamma/gamma_products.html. 7. GUTIERREZ, S., GUILLOT, L. Example of the French Helinuc© systém [online]. [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: http://wwwpub.iaea.org/MTCD/publications/PDF/P1298/P1298_Posters.pdf. 8. Hélinuc, l’hélicoptère au service de la sureté nucléaire [online]. [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: http://blog.avionslegendaires.net/2012/05/focus-helinuc-lhelicoptere-auservice-de-la-surete-nucleaire/.
106
STANDARDY SYSTÉMU SOCIETÁLNÍ BEZPEČNOSTI PRO IMPLEMENTACI KRIZOVÉHO MANAGEMENTU SOCIETAL SECURITY MANAGEMENT SYSTEM STANDARDS AS CRISIS MANAGEMENT IMPLEMENTATION Olga Šifferová
Abstrakt Na počátku 21. století jsou znaky, vlastnosti a chování prosperujících organizací součástí systémů a procesů, které jsou výsledkem jejich spolupráce a konkurence schopné globalizace. Tato globalizace probíhá na mnoha úrovních. Úrovně zabezpečení jsou stanoveny v mezinárodních standardech. Mezinárodní standard pro systém managementu kontinuity činností ISO 22301:2012 specifikuje požadavky na vytvoření a správu efektivního management kontinuity systému. Plánování podnikání je určováno organizací na základě stanovení vnitřních a vnějších hrozeb, syntetizují se tvrdá a měkká aktiva, s důrazem na prevenci uvnitř organizace a to vše při zachování konkurenční výhody a hodnotového systému integrity organizace. Klíčová slova: societální bezpečnost, mezinárodní standardy, plánovaní kontinuity činností, strategie kontinuity činností, PDCA Abstract The systems and processes of prosperous organizations at the beginning of 21st century embody the characters, property and behavior, resulting from their cooperative or competitive globalization. The globalization takes place on too many levels. Security levels are especially treated in the International Standards. The international standard for BCM, ISO 22301:2012 specifies requirements for setting up and managing an effective business continuity management system. Business continuity planning identifies an organization’s exposure to internal and external threats and synthesizes hard and soft assets to provide effective prevention and recovery for the organization, while maintaining competitive advantage and value system integrity. Key words: Societal security, International Standards, Business Continuity Planning, Business Continuity Strategy, PDCA
1 INTRODUCTION The systems and processes of prosperous organizations at the beginning of 21st century embody the characters, property and behavior, resulting from their cooperative or competitive globalization. The globalization takes place on to many levels. Security levels are especially treated in the International Standards. Sharp [3] says “as business continuity management (BCM) has developed worldwide, there has been a convergence in the methodologies being promoted. It became apparent following the Year 2000 problem or ‘millennium bug’, when organizations were deluged with requests for compliance statements from their customers and 107
clients, that there was a need for a uniform approach to BCM. It is undesirable for major customers to enforce their own approach to BCM down their supply chains, as happened with other management systems, notably quality. While a supplier can run different quality systems to meet the requirements of its customer base, it cannot run different, and possibly conflicting, BCM systems, which will be used during a disruption at a time when tensions are high. This was one of the principal drivers for establishing BCM standards in the UK. BS 25999 was created to set out a uniform benchmark in good practice, satisfying the needs of customers, clients, government, regulators and all other interested parties. BS 25999 has been accepted worldwide and has formed the basis of many other BCM standards, including the US ASIS/BSI BCM.01 standard adopted by ANSI. BS 25999 and other BCM standards from across the globe provided the source material for the creation of two new international standards: ISO 22301 (requirements) and ISO 22313 (guidance). By adopting a standard approach to BCM as set out in ISO 22301, organizations can offer their customers and clients greater assurance that they will be capable of maintaining continuity of operations if they suffer disruptive incidents. For those already certified to BS 25999-2 there will be a transitive period to allow them to update their BCM systems to ISO 22301. For those certified, and those organizations working towards certification, the additional requirements are not onerous. ISO 22301 specifies the requirements for setting up and managing an effective business continuity management system (BCMS) for any organization, regardless of type or size. BSI recommends that every business has a plan in place to avoid excessive downtime and reduced productivity in the event of an interruption.“ 1.1 Implementing ISO 22301 The international standard for BCM, ISO 22301:2012 specifies requirements for setting up and managing an effective business continuity management system (BCMS). Sharp [3] explains „it is for use by internal and external parties, including certification bodies, to assess the organization’s ability to meet regulatory and customer requirements as well as the organization’s own requirements. ISO 22301 contains only those requirements that can be objectively audited and a demonstration of successful implementation can therefore be used by an organization to assure interested parties that an appropriate BCMS is in place. During the latter part of 2012, ISO issued a guidance document ISO 22313. This document will take the form of good practice guidance and recommendations, indicating chat practices an organization should, or may, undertake to implement effective BCM. Organizations may choose to follow all or part of the guidance, which may be used for self-assessment or between organizations. The guidance is not a specification for BCM.“ 1.2 Comparing ISO 22301:2012 with BS 25999-2:2007 The new standard is entitled ‘Societal security – Business continuity management systems – Requirements. Sharp [3] explains “it is designed to achieve greater societal security. Societal security can be defined as providing protection of society from, and the ability to respond to, incidents, emergencies and disasters caused by intentional and unintentional human acts, natural hazards, and technical failures.” “When news of an ISO standard for BCM emerged, business continuity managers expressed concern that they might have to radically rework their BCM procedures and processes once ISO 22301 was introduced. BS 25999-2 had been, and continues to be, used by any organizations across the world as the basis of their BCM procedures and processes. The good 108
news is that BS 25999-2 has provided the main foundation of the new ISO standard. There are some important additions and a few elements that have been omitted. The additions have added greater depth and clarity while the omissions do not detract from the overall good BCM practices and principles” adds Sharp [3]. 1.3 History and mission Business continuity planning (BCP) identifies an organization's exposure to internal and external threats and synthesizes hard and soft assets to provide effective prevention and recovery for the organization, while maintaining competitive advantage and value system integrity. It is also called business continuity and resiliency planning (BCRP). Business continuity plan is a roadmap for continuing operations under adverse conditions (i. e. interruption from natural or man-made hazards). BCP is an ongoing state or methodology governing how business is conducted. In the US, governmental entities refer to the process as continuity of operations planning [1]. BCP is working out how to continue operations under adverse conditions that include local events like building fires, theft, and vandalism, regional incidents like earthquakes and floods, and national incidents like pandemic illnesses. In fact, any event that could impact operations should be considered, such as supply chain interruption, loss of or damage to critical infrastructure (major machinery or computing/network resource). As such, risk management must be incorporated as part of BCP. BCP may be a part of an organizational learning effort that helps reduce operational risk. Backup plan to run any business event uninterrupted is a part of business continuity plan. BCP for specified organization is to be implemented for the organizational level in large scale however backup plan at individual level is to be implemented at small unit scale. Organizational management team is accountable for large scale BCP for any particular firm while respective individual management team is accountable for their BCP at small unit scale. This process may be integrated with improving security and corporate reputation risk management practices [1]. In 2004, the United Kingdom enacted the Civil Contingencies Act 2004, a statute that instructs all emergency services and local authorities to actively prepare and plan for emergencies. Local authorities also have the legal obligation under this act to actively lead promotion of business continuity practices in their respective geographical areas. In December 2006, the British Standards Institution (BSI) released a new independent standard for BCP — BS 25999-1. Prior to the introduction of BS 25999, BCP professionals relied on BSI information security standard BS 7799, which only peripherally addressed BCP to improve an organization's information security compliance. BS 25999's applicability extends to organizations of all types, sizes, and missions whether governmental or private, profit or non-profit, large or small, or industry sector. In 2007, the BSI published the second part, BS 25999-2 "Specification for Business Continuity Management", that specifies requirements for implementing, operating and improving a documented business continuity management system (BCMS). Now, whilst BS25999-2 and BS ISO 2230 are the new standards, the subject matter is anything but new. Since time immemorial people have practiced BCM - from the wise virgins (probably earlier, but we could not find a reference for it) to date - the art of BCM has been practiced. BS25999-1 describes the activities and 'outcomes' of establishing a BCM process. It also provides a series of recommendations for good practice. ISO 22301 defines 109
the requirements for a management systems approach to business continuity management. It provides assistance to the person responsible for implementing BCM within an organization. It describes a framework and process for the Business Continuity Manager to use and offers a range of good practice recommendations. ISO22301 offers the basis for certification. It defines management systems requirements within a specification. These, however, can be used by internal or external bodies. BS25999 was produced through the British Standard Institution. The sponsors of the original document, which was called PAS 56, were the BCI and Insight Consulting, although a number of other organizations were consulted during the development, including EDS, Sainsbury's and the Post Office. ISO 22301 was produced by International Standard Organization, using BS25999-2 as a primary input. This standard will be implemented in various environments. Special targeted environment – societal has derivative ISO/DIS 22313 [2].
2 INTERNATIONAL STANDARD ISO 22313 International Standard ISO 22313 provides guidance to ISO 22301 for setting up and managing an effective business continuity management system (BCMS). A BCMS emphasizes the importance of:
understanding the organization’s needs and the necessity for establishing business continuity management policy and objectives; implementing and operating controls and measures for managing an organization’s overall business continuity risks; monitoring and reviewing the performance and effectiveness of the BCMS; and continual improvement based on objective measurement [2].
A BCMS, like any other management system, includes the following key components: a) a policy; b) people with defined responsibilities; c) management processes relating to: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
policy; planning; implementation and operation; performance assessment; management review; improvement.
d) a set of documentation providing auditable evidence; and e) any business continuity management processes relevant to the organization [2] The wider community and the organization’s environment impact on the organization and therefore other organizations may need to be involved in the recovery process. Business continuity contributes to a more resilient society.
110
2.1 The Plan-Do-Check-Act cycle The standard applies the ‘Plan-Do-Check-Act’ (PDCA) cycle to planning, establishing, implementing, operating, monitoring, reviewing, maintaining and continually improving the effectiveness of an organization’s BCMS. Figure 1 illustrates how the BCMS takes interested parties' requirements as inputs for business continuity management and, through the required actions and processes, produces business continuity outcomes (i.e. managed business continuity) that meet those requirement [2].
Picture 1 PDCA cycle applied to BCMS processes Source: ISO/DIS 22313 (2011, p. 7)
Table 1 Explanation legend of PDCA cycle
Source: ISO/DIS 22313 (2011, p. 7)
2.2. Business continuity management system Business continuity management (BCM) is about preparing an organization to deal with disruptive incidents that might otherwise prevent it from achieving its objectives. In this Standard, the word business is used as an all – embracing term for the operations and services performed by an organization in pursuit of this objectives, goals or mission. As such it is 111
equally applicable to large, medium and small organizations operating in industrial, commercial, public and non-for-profit sectors. Any incident, large or small, natural, accidental or deliberate has the potential to cause major disruption to the organization’s operations and its ability to deliver products and services. However, implementing BCM now, rather than waiting for this to happen will enable the organization to resume operations before unacceptable levels or impact arise [2]. BCM is not complicated. It involves:
Identifying the organization´s key products and services, Identifying the prioritized activities and resources required to deliver them, Evaluating the threats to these activities and their dependencies, Putting arrangements in place to resume these activities following an incident, Making sure that these arrangements will be effective in all circumstances [2].
Activities may be disrupted by a wide variety of incidents, many of which are difficult to predict or analyze. By focusing on the impact of disruption, business continuity management identifies those activities on which the organization depends for its survival, and enables the organization to determine what is required to continue to meet its obligations. BCM may be effective in dealing with both sudden incidents, for example, caused by explosions, and gradual incidents. The following diagrams (Picture 2 – and Picture 3) are intended to illustrate conceptually how BCM may be effective in mitigating impacts in certain situations. No particular timescales are implied by the relative distance between the stages depicted in either diagram [2].
Picture 2 Illustration of BCM being effective for sudden disruption Source: ISO/DIS 22313 (2011, p. 9)
112
Picture 3 Illustration of BCM being effective for gradual disruption (e.g. approaching) Source: ISO/DIS 22313 (2011, p. 9)
Through business continuity management, an organization may recognize what needs to be done to protect its people, premises, technology, information, supply chain, interested parties and reputation, before an incident occurs. With that recognition, the organization is able to take a realistic view on the responses that are likely to be needed as and when a disruption occurs, so that it may be confident of managing the consequences and avoid unacceptable levels of impacts. An organization with appropriate business continuity management measures in place may also be able to take advantage of opportunities that might otherwise be judged to be too high risk [2].
CONCLUSION BS 25999 establishes the processes, principles and terminology to address business continuity and availability risk. It also provides a comprehensive set of controls based on industry leading practices that help organizations develop, implement, maintain and mature business continuity processes [1]. This ISO 22301 and ISO 22313 bring new knowledge from crisis scenarios creation of civil, property and infrastructure protection. It includes implementation and discussion about organization’s Continuity Plans and Management. Here are discussed new important standards for human and social sciences and practice. They will be very helpful for state and municipal authorities and their organizations, as well as for common population living. The standard can be used as a framework so that those organizations without a BCMS can efficiently establish a workable program, and those that already have a program can ensure it meets best practices where applicable. The growing consensus regarding BS 25999, combined with the opportunity to become certified in its use, provides unparalleled benefits to companies of all sizes whose customers rely on the organization’s products and services [1].
113
References 1. How to deploy BS 25999 [online]. 2008. Avalution Consulting. [cit. 2012-12-28]. Source: http://www.avaluation.com/PDF/How_to_deploy_BS_25999_second_edition. pdf. 2. ISO/DIS 22313. 2011. Societal security – Business continuity management systems – Guidance. International Organization for Standardization. 3. SHARP, J. 2012. Moving from BS 25999-2 to ISO 22301. The new international standard for business continuity management systems. British Standards Institution: 2012. 12 p.
114
NOVÉ ZPŮSOBY URČOVÁNÍ ZMĚNY POČÁTEČNÍ RYCHLOSTI STŘEL VLIVEM OPOTŘEBENÍ HLAVNĚ V PODMÍNKÁCH DĚLOSTŘELECTVA AČR NEW METHODS OF DETERMINING OF CHANGE OF BEGINNING PROJECTILE VELOCITY CAUSED BY BARREL ATTRITION IN CONDITIONS OF THE CZECH ARTILLERY Karel Šilinger Abstrakt Článek uvádí nové způsoby, kterými je možné v podmínkách dělostřelectva AČR realizovat zjištění změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně. Po provedeném zhodnocení současného stavu zjišťování hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně pomocí přístroje pro měření vložné hloubky nábojové komory doporučuje použití snímačů úsťové rychlosti a případně i stanovení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně na základě počtu uskutečněných výstřelů se započítáním upřesňující opravy. Klíčová slova: dělostřelectvo AČR, počáteční rychlost, změna počáteční rychlosti, změna počáteční rychlosti vlivem opotřebení hlavně, snímač úsťové rychlosti Abstract This article deals with new methods, which allow establishing of the change of beginning projectile velocity caused by barrel attrition in conditions of the Czech artillery. After carried out the evaluation of the current situation of the change of beginning projectile velocity caused by barrel attrition determining using the device for measuring the loading depth this article recommends to use the muzzle velocity sensor or to establish the change of beginning projectile velocity cause by barrel attrition value with using the clarifying correction. Key words: Field Artillery of the Czech Republic Army, Beginning Projectile Velocity, Change of Beginning Projectile Velocity, Change of Beginning Projectile Velocity Caused by Barrel Attrition, Muzzle Velocity Sensor
ÚVOD Změna počáteční rychlosti střel se určuje v průběhu procesu přípravy řízení palby dělostřelectva. Určení změny počáteční rychlosti střel představuje jedno z dílčích opatření balistické přípravy. Změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně ( ) je dílčí složkou celkové změny počáteční rychlosti střel ( ). Celková změna počáteční rychlosti střel je kromě změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně ( ) tvořena také změnou počáteční rychlosti střel způsobenou vlastnostmi série prachové náplně ( ). Celková změna počáteční rychlosti střel ( ) ovlivňuje dálku střelby, a proto je nutné 115
ji zahrnovat při výpočtu prvků pro střelbu dělostřelectva. Celková změna počáteční rychlosti střel se používá při výpočtu opravy dálky pro celkovou změnu počáteční rychlosti střel.
1
SOUČASNÝ STAV ZJIŠŤOVÁNÍ HODNOTY ZMĚNY POČÁTEČNÍ RYCHLOSTI STŘEL VLIVEM OPOTŘEBENÍ HLAVNĚ
U minometů je vzhledem k hladkému vývrtu hlavně změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně zanedbatelná (na hranici použitelnosti hlavně může dosahovat 0,2 % v0). Změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně se u 152mm ShKH vz. 77 určuje podle výsledků měření vložné hloubky nábojové komory pomocí přístroje pro měření vložné hloubky nábojové komory (PMNK) vždy před každými střelbami. Zjištěnému prodloužení nábojové komory vzhledem k normální (tabulkové) účinné vložné hloubce nábojové komory odpovídá úbytek počáteční rychlosti v procentech počáteční rychlosti střel (v0) uvedený v tabulkách střelby [1] a pravidlech střelby [2]. Čl. 82. publikace 2 zmiňuje možnost určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně u 152mm ShKH vz. 77 i na základě počtu vystřelených ran. K tomu však nejsou u dělostřelectva AČR zpracovány příslušné podklady a jednotliví výrobci zbraňových systémů zpravidla nedefinují závislost úrovně opotřebení hlavně (prodloužení vložné hloubky nábojové komory) na počtu výstřelů. Problémem je, že stupeň opotřebení hlavně závisí rovněž i na velikosti náplně, se kterou jsou jednotlivé rány vypáleny (čím větší je náplň, tím větší je opotřebení hlavně). Naposledy se úroveň prodloužení nábojové komory vzhledem k počtu výstřelů určovala, u dělostřelectva AČR, u 122mm tažených houfnic D-30 a 122mm samohybných houfnic 2S1. Tato dělo však již byla vyřazena z výzbroje. Změnu počáteční rychlosti střel lze rovněž určovat snímači úsťové rychlosti (podle ISO 9001 a ČOS 137701 to mohou být různé dopplerovské radary, světelná hradla, optická hradla, optoelektrická hradla, magnetické cívky a indukční cívky), které v průběhu střelby změří úsťovou rychlost každé střely. V současné době jsou nejčastěji využívány dopplerovské radary, které pracují na tzv. Dopplerově principu, kdy je frekvenční posun signálu odraženého od letící střely úměrný radiální rychlosti střely. Trendem vyspělých zahraničních armád je, aby všechna děla byla vybavena těmito snímači (dopplerovskými radary). Zbraňové systémy dělostřelectva AČR snímači úsťové rychlosti zatím nedisponují. Některými snímači úsťové rychlosti (dopplerovskými radary) je možné určit celkovou změnu počáteční rychlosti střel s přesností do 0,1 % v0. Přesnost určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně pomocí přístroje PMNK je charakterizována pravděpodobnou chybou 0,2 % v0 při , 0,4 % v0 při , 0,7 % v0 při a se započítáním upřesňující opravy pravděpodobnou chybou 0,3 % v0. Použití snímačů úsťové rychlosti má tedy při určování celkové změny počáteční rychlosti střel významný vliv na přesnosti, a proto bude vhodné těmito snímači vybavit i zbraňové systémy dělostřelectva AČR.
116
NOVÉ ZPŮSOBY URČOVÁNÍ ZMĚNY POČÁTEČNÍ RYCHLOSTI STŘEL VLIVEM OPOTŘEBENÍ HLAVNĚ
2
Problematice zjišťování změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně není v současné době věnována odpovídající pozornost a v důsledku minimálního opotřebení hlavní dělostřelectva AČR neexistuje žádná snaha o implementaci efektivnějších způsobů zjišťování změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně. Místo používání přístroje pro měření vložné hloubky nábojové komory jsou vhodné následující způsoby zjištění hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně:
pomocí snímače úsťové rychlosti; podle počtu vystřelených ran se započítáním upřesňující opravy stanovené snímačem úsťové rychlosti.
2.1 Určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně pomocí snímače úsťové rychlosti Snímače úsťových rychlostí snímají úsťovou rychlost vú (v m.s-1) všech střel, z nichž se pak zpětnou extrapolací vypočítají skutečné počáteční rychlosti střel vo (v m.s-1). Změna počáteční rychlosti střel (v % v0) se pak vypočítá podle rozdílu skutečné počáteční rychlosti střel a normální (tabulkové) počáteční rychlosti střel. Výsledná změna počáteční rychlosti střel je aritmetickým průměrem všech zjištěných změn počátečních rychlostí střel během střeleb. K získání nezkreslených hodnot změn počátečních rychlostí střel je při jejich výpočtu zapotřebí vyloučit i dílčí vlivy na počáteční rychlost střely (teplotu prachových náplní, balistické charakteristiky střely aj.). Snímači úsťové rychlosti mohou být vybavena buď všechna děla, nebo lze používat pouze jeden přenosný snímač (dopplerovský radar) pro celou palebnou baterii. Ideálním řešením je vybavit všechna děla snímači úsťové rychlosti (dopplerovskými radary). Změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně každého děla se pak určí (vypočítá) výhradně těmito snímači (výpočet změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně provede počítač automatizovaného systému řízení palby na základě změřených hodnot úsťových rychlostí střel snímačem úsťové rychlosti). Počítač automatizovaného systému řízení palby každého děla si zapamatuje poslední zjištěnou hodnotu změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně (z posledních provedených střeleb). Tato hodnota se pak zahrne při výpočtu počítané dálky cíle daného děla pro první ránu. Hodnotu změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně je nutné po každých provedených střelbách evidovat i mimo počítač automatizovaného systému řízení palby (například zápisem do dělové knihy) pro případ jeho nefunkčnosti. Vybavit všechna děla snímači úsťové rychlosti (dopplerovskými radary) však bude poměrně finančně náročné. Z ekonomických důvodů a rovněž i z hlediska celkového počtu uskutečněných výstřelů jednotlivými palebnými prostředky za dobu jejich používání doporučuji, aby každá palebná baterie disponovala alespoň jedním snímačem úsťové rychlosti (dopplerovským radarem). Jelikož absolutní hodnota změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně roste v závislosti na počtu provedených výstřelů poměrně zvolna, není potřebné znát hodnotu úsťové rychlosti každé vystřelené rány. Je postačující, pokud u daného děla budou měření provedena s určitým časovým odstupem (po několika provedených výstřelech). 117
Palebné baterie bude vhodné vybavit dopplerovským radarem na přenosném stativu, který se během střeleb umístí pro několik výstřelů vedle daného děla. V průběhu střelby daného děla bude snímat úsťovou rychlost všech vypálených střel. Dopplerovský radar bude propojen s počítačem automatizovaného systému řízení palby, který provede výpočet změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně a zjištěnou hodnotu uchová ve své paměti. Tato hodnota bude vždy přiřazena k danému dělu (např. k vojenské poznávací značce – VPZ). Po několika provedených měřeních (vzhledem k uváděné přesnosti měření pomocí dopplerovských radarů do 0,1 % v0 bude postačující provést měření u 2 až 3 ran, bude-li to možné, pak u všech ran během jednoho palebného úkolu) se radar přemístí k dalšímu dělu a připojí se k jeho počítači automatizovaného systému řízení palby. Provede se další série měření a systém opět uchová hodnotu procentuální změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně u příslušného děla. Tento postup se bude opakovat u celé baterie. 2.2 Určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně podle počtu vystřelených ran se započítáním upřesňující opravy stanovené snímačem úsťové rychlosti Tento způsob určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně doplňuje způsob určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně snímačem úsťové rychlosti. Využije se v případě, kdy dělostřelectvo AČR nebude disponovat dostatečným počtem snímačů úsťové rychlosti (dopplerovských radarů) k provádění pravidelných měření (alespoň jedním na palebnou baterii). Při zavádění nových zbraňových systémů do dělostřelectva AČR je potřebné, aby v dokumentaci každého zbraňového kompletu byla uvedena závislost úbytku počáteční rychlosti střel na počtu vystřelených ran a případně i na velikosti použitých náplní. Tato závislost může být stanovena buď konkrétními hodnotami, nebo vyjádřena matematickou funkcí. Jestliže tato závislost nebude součástí dokumentace zbraňového kompletu, může být stanovena v průběhu jeho používání. Stanovení závislosti se provede u těch děl, která budou používána nejčastěji (aby bylo možné využít výsledky i u děl používaných méně často). K tomu musí byt pečlivě evidovány počty výstřelů a velikost použitých náplní u jednotlivých děl pro stanovení vhodných aproximačních funkcí popisujících závislost hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně na počtu vystřelených ran a případně i velikosti použitých náplní. Hodnotu změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovené pouze podle počtu vystřelených ran je nutné brát jako orientační údaj. Tato hodnota může být použita jen při náhradním způsobu stanovení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně. Hodnotu změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovené podle počtu vystřelených ran je nutné upřesnit. K upřesnění této hodnoty budou využity výsledky z posledních měření úsťových rychlostí dopplerovským radarem. Během posledního měření úsťových rychlostí střel daného děla se stanoví hodnota změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně zjištěná snímačem úsťové rychlosti – – . Tato hodnota bude automatizovaným systémem přiřazena ke konkrétnímu palebnému prostředku (například k jeho VPZ) a uložena v paměti počítače. Automatizovaný systém řízení palby bude zároveň disponovat podklady (matematickými funkcemi, intervaly počtu vystřelených ran) pro stanovení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení 118
hlavně podle počtu vystřelených ran a případně i velikosti použitých náplní – . K tomu je vhodné, aby počty vystřelených ran a velikosti jednotlivých náplní byly trvale ukládány do počítače automatizovaného systému řízení palby daného zbraňového systému. Jestliže nebudou tyto hodnoty v paměti počítače k dispozici (dojde k jejich ztrátě, nebo při výměně počítače), musí se do počítače automatizovaného systému řízení palby vložit ručně (podle zápisů v dělové knize). Současně se zjištěním hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně snímačem úsťové rychlosti určí automatizovaný systém i hodnotu změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně podle počtu vystřelených ran a rozdíl těchto hodnot (všechny hodnoty jsou v % v0): . Tento rozdíl hodnot změn počátečních rychlostí střel vlivem opotřebení hlavně v paměti počítače a spolu s hodnotou se zapíše do dělové knihy.
(1) se uloží
Při následujících střelbách bude hodnotě změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně odpovídat pouze hodnota . Jestliže se daným dělem provede od posledního zjištění hodnoty více výstřelů, než je stanovený maximální počet výstřelů pro použití dané hodnoty (hodnotu maximálního počtu výstřelů je potřebné stanovit na základě závislosti opotřebení hlavně na počtu vystřelených ran), hodnota změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně se stanoví podle vztahu: , kde:
(2)
je změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně; je změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovená podle počtu vystřelených ran (a případně i velikosti použitých náplní); rozdíl hodnot změn počátečních rychlostí střel vlivem opotřebení hlavně.
Ze vztahu (2) je zřejmé, že rozdíl hodnot změn počátečních rychlostí střel vlivem opotřebení hlavně představuje upřesňující opravu změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovené podle počtu vystřelených ran .
ZÁVĚR Trendem vyspělých armád je vybavit všechny palebné prostředky snímači úsťové rychlosti. Vzhledem k četnosti používání zbraňových systémů u dělostřelectva AČR a rychlosti růstu absolutní hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně je postačující, aby každá palebná baterie disponovala alespoň jedním přenosným snímačem úsťové rychlosti. Měření úsťové rychlosti střel se v rámci celé baterie bude provádět postupným přemisťováním snímače úsťové rychlosti mezi jednotlivými děly. Z výsledků měření úsťových rychlostí pak budou vypočítány změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně. U nově zaváděných zbraňových systémů do dělostřelectva AČR bude rovněž potřebné, aby v jejich dokumentaci každého palebného prostředku byla uvedena i závislost úbytku 119
počáteční rychlosti střel na počtu vystřelených ran a případně i na velikosti použitých náplní. Jestliže tato závislost v dokumentaci palebného prostředku uvedena nebude, je potřebné ji stanovit během jeho používání. Stanovení hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně podle počtu vystřelených ran bude vhodné zejména tehdy, jestliže u dělostřeleckých útvarů nebude k dispozici dostatečný počet snímačů úsťové rychlosti (alespoň jeden na palebnou baterii). Z posledního provedeného měření úsťových rychlostí pomocí snímačů úsťové rychlosti se pro dané dělo stanoví upřesňující oprava, která se použije k upřesnění hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovené podle počtu vystřelených ran a případně i velikosti použitých prachových náplní. Použitá literatura 1. FMO ČR. Tabulky střelby a horské tabulky střelby pro 152mm samohybnou kanónovou houfnici vz. 77. Děl-11-66. Praha: 1991. 694 s. 2. VELITELSTVÍ SIL PODPORY A VÝCVIKU. Pravidla střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva (dělo, četa, baterie, oddíl). Pub-74-14-01. Praha: AVIS, 2007. 256 s.
120
TRENDY VE VÝVOJI VOJENSKÝCH VÝDAJŮ THE TRENDS IN THE MILITARY EXPENDITURE Tereza Šrámková Abstrakt Cílem příspěvku bylo provést analýzu vývoje velikosti vojenských výdajů a následně identifikovat určité celosvětové trendy v jejich vývoji. V úvodní části byl proveden stručný popis bezpečnostního a ekonomického prostředí a jejich hlavních proměn v posledních letech. Následně byla provedena analýza vývoje vojenských výdajů podle vybraných kontinentů, na základě které byla učiněna komparace mezi těmito oblastmi za posledních dvacet let. Pozornost byla věnována i vývoji výdajů na obranu v rámci členských zemí NATO. V závěru byly popsány hlavní trendy, které vývoj vojenských výdajů doprovázejí. Klíčová slova: vojenské výdaje, bezpečnost, ekonomický vývoj, trend Abstract The aim of this paper was to analyze the development of the size of the military expenditure and to identify the some global trends in their development. In the first part a brief description of the security and economic areas was written, including an identification of their major changes over the few last years. Then the analysis of the development of the military expenditure by selected regions was made and then a comparison between these areas over the past twenty years was done. The development of the defence expenditures in the NATO countries was also pointed out. In conclusion the main trends that could be identified in the development of the military expenditure there were described. Key words: military expenditure, security, economic development, trend
1
PROMĚNY BEZPEČNOSTNÍHO A EKONOMICKÉHO PROSTŘEDÍ
Kategorii vojenských výdajů nemůžeme chápat izolovaně či vytrženě z kontextu, ale naopak musíme vzít v úvahu širší souvislosti. Vojenské výdaje úzce souvisí s vývojem bezpečnostního a ekonomického prostředí, ve kterých jsou vojenské výdaje realizovány. Neméně jsou pak ovlivňovány jejich proměnami v čase. Obě oblasti, tedy jak bezpečnostní, tak ekonomické prostředí, prošly v posledních dvaceti letech značnými změnami a obě se poměrně dynamickým tempem vyvíjejí a mění. Současné bezpečnostní prostředí České republiky je výrazně ovlivněno změnami v aktuálním celosvětovém a euroatlantickém bezpečnostním prostředí. Momentálně se nacházíme v dynamickém, komplexním a proměnlivém globálním bezpečnostním prostředí. Bezpečnostní hrozby a rizika jsou stále hůře lokalizovatelné a mají stále častěji nestátní a nadnárodní charakter. Hovoříme o tzv. hrozbách asymetrického charakteru. Mezi 121
nejzávažnější z nich patří mezinárodní terorismus, politický radikalismus, ideologický a náboženský fundamentalismus [2]. Současně také potenciálně narůstá riziko výskytu nevojenských bezpečnostních hrozeb, jako jsou živelní katastrofy, průmyslové a ekologické havárie, šíření epidemií a epizootií, výroba a distribuce drog, mezinárodně organizovaný zločin, kybernetické útoky atd. V současném bezpečnostním prostředí již převládají nevojenské hrozby nad těmi vojenskými. Mezi nejvýznamnější faktory, které ovlivňovaly a ovlivňují celosvětové bezpečnostní prostředí, můžeme zařadit: postupující globalizaci, vývoj národních ekonomik, existenci slabých a zhroucených států, vynořující se nové globální a regionální aktéry, nestátní aktéry, demografické změny, rostoucí závislost na dostupnosti přírodních zdrojů, dopady klimatických změn apod. Se stále se prohlubující globalizací úzce souvisí i vzrůstající možnost šíření bezpečnostních hrozeb z čím dál více vzdálených oblastí. „Nepřekonatelné“ geografické vzdálenosti se v čase postupně stírají. Globalizace zmenšila svět, proto nemůžeme vyloučit negativní dopad různých místních a regionálních konfliktů na ČR či na některou jinou členskou zemi NATO nebo EU [13]. Vnitřní a vnější bezpečnostní hrozby se prolínají a rozdíly mezi nimi se stírají. Obranu státu nemůžeme chápat izolovaně, ale musíme na ni pohlížet v mnohem širších souvislostech. Roste význam komplexního pojetí bezpečnosti, který kombinuje vojenské a civilní nástroje, včetně diplomatických a ekonomických prostředků. Zajištění obrany a bezpečnosti patří k základním úlohám státu. Zabezpečení svobody, nezávislosti, státní suverenity, územní celistvosti a zásad demokratického zřízení společnosti je především úlohou vlády a dalších exekutivních a zákonodárných institucí. Na plnění těchto úloh vynakládá stát část svých ekonomických zdrojů [2]. Klíčovou determinantou bezpečnosti se tak stává ekonomika, která vytváří disponibilní zdroje, o jejichž alokaci buď do vojenského, nebo civilního sektoru potom společnost rozhoduje. Od vývoje ekonomiky se odvíjí vše ostatní. Co se týče aktuálního vývoje globálního ekonomického prostředí, stále se nepodařilo zcela překonat finanční a hospodářskou krizi, která propukla v roce 2008 na území Spojených států a která měla díky vysoké provázanosti národních ekonomik dalekosáhlé následky i na evropském kontinentu. S jejími negativními dopady se řada států potýká, více či méně, dodnes. Jsou zde však i další faktory, které ovlivňují vývoj regionálního i globálního ekonomického prostředí. Jedním z důležitých faktorů, které ovlivňují globální ekonomické klima, jsou vážné problémy, se kterými se poslední dobou potýká eurozóna (zejména se hovoří o tzv. dluhové krizi), potažmo celá Evropská unie. Zůstává jen málo států EU, které by nečelily vážným problémům spojeným s dlouhodobou (ne)udržitelností svých veřejných financí [13]. V posledních letech jsme svědky postupného snižování konkurenceschopnosti zemí EU (potažmo EU jako celku), které vede k oslabování pozice EU jako jednoho z hlavních lídrů světového trhu. Zejména na evropském kontinentu je vykazován, pokud nějaký, tak nízký ekonomický růst. Celkově dochází k postupné ztrátě dominantního postavení západních civilizací a v návaznosti na tento jev k nástupu nových aktérů a mocností, kteří ovlivňují 122
globální, nejen ekonomické, prostředí. Hlavní ekonomická síla a vliv se tak přesouvá z transatlantického prostoru zejména do oblasti jihovýchodní Asie, příp. Jižní Ameriky.
2
CELOSVĚTOVÝ VÝVOJ VOJENSKÝCH VÝDAJŮ
V následující části 2.1, zabývající se přehledem vojenských výdajů podle vybraných kontinentů a subkontinentů, byla zpracována data ze Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI). SIPRI definuje kategorii vojenských výdajů (military expenditure) následovně: kde je to možné, vojenské výdaje SIPRI zahrnují všechny běžné a kapitálové výdaje na ozbrojené síly, včetně mírových sil; ministerstva obrany a další vládní agentury zapojené do obranných projektů; polovojenské síly, pokud jsou jejich výcvik, vybavení a dostupnost potřebné pro vojenské operace; vojenské kosmické aktivity. Do těchto vojenských výdajů nejsou zahrnovány výdaje na civilní obranu, běžné výdaje za předchozí vojenské činnosti, péči o válečné veterány, demobilizaci, konverzi zbrojní výroby, destrukci zbraní [11]. Za hlavní ekonomické faktory ovlivňující vojenské výdaje můžeme označit: hrubý domácí produkt, HDP na 1 obyvatele, dostupnost přírodních zdrojů, objem průmyslové a zemědělské produkce, vztah export/import – platební bilance, rozpočtový přebytek nebo deficit, zahraniční dluh, míru inflace, obranný rozpočet a jeho alokaci. Celosvětové vojenské výdaje byly tedy v minulých dekádách mj. ovlivňovány působením kombinací různých úrovní stagnace hospodářství, rozpočtových deficitů, narůstající soutěže o omezené zdroje, zahraničními dluhy, devalvací měny a inflací [10]. Příspěvek si vzhledem k omezenému rozsahu klade za cíl soustředit se pouze na velikost vojenských výdajů, provést jejich analýzu a následně se pokusit identifikovat určité celosvětové trendy v jejich vývoji. Analýza rozšířená o popis faktorů, které daný vývoj vojenských výdajů ovlivňovaly a ovlivňují, by mohl být předmětem dalšího, navazujícího výzkumu. 2.1 Vývoj vojenských výdajů podle vybraných kontinentů a subkontinentů Graf č. 1 souhrnně zachycuje vývoj vojenských výdajů dle jednotlivých kontinentů či subkontinentů mezi lety 1988 – 2011. Hodnoty jsou uvedeny ve stálých cenách roku 2010, což nám umožňuje lepší srovnání, než kdybychom použili ceny běžného roku.
123
800 700 600 500 400 300 200 100 0 1988
1993
1998
2003
North America
South America
Africa
Asia and Oceania
Middle East
Europe
2008
Obr. 1 Vojenské výdaje v členění podle kontinentů a subkontinentů (ve stálých cenách roku 2010, bil. USD) * pro Evropu za rok 1991 nejsou data k dispozici – pozn. aut. Zdroj: sestaveno autorkou na základě dat SIPRI, dostupných z:
Z vývoje v grafu je patrné, že prakticky po celé sledované období jednoznačně dominovala a dominuje Severní Amerika (USA, Kanada) a to i přesto, že v průběhu 90. let docházelo k meziročním poklesům v hodnotě vojenských výdajů. Od počátku nového tisíciletí však Severní Amerika vykazuje permanentní a výrazný růst vojenských výdajů, zejména díky roli Spojených států, čímž se stále více vzdaluje ostatním regionům. Celkově na severoamerickém území došlo k růstu vojenských výdajů z hodnoty 560 bilionů amerických dolarů v roce 1988 na 712 bil. USD v roce 2011. Naproti tomu jižní část amerického kontinentu vydává na oblast obrany a vojenství nesrovnatelně méně než jeho severní část. Přesto i zde docházelo k soustavnému, i když mírnému, růstu po celé sledované období. Hodnota vojenských výdajů vzrostla z úrovně 36 bil. USD na 61 bil. USD. Méně než Jižní Amerika vydává na vojenské výdaje už jen oblast Blízkého východu, přičemž rozdíl mezi těmito dvěma regiony se v čase zvětšuje. Blízký východ též vyčleňuje na vojenské výdaje stále větší sumy peněz, za posledních 20 let své výdaje do této oblasti více než zdvojnásobil. Velmi zajímavý je vývoj v Asii a Oceánii a také v Evropě. První jmenovaná geografická oblast vykazuje nepřetržitý růst, co se velikosti vojenských výdajů týče. Tento růst ještě zrychlil svoje tempo po roce 2000, dnes se velikostí vojenských výdajů téměř vyrovná Evropě. Za sledované období došlo k nárůstu vojenských výdajů Asie a Oceánie na 2,5násobek hodnoty roku 1988. 124
Zcela opačná situace je patrná na evropském kontinentu. Zde můžeme vysledovat prudký pokles vojenských výdajů, trvající po celá 90. léta. Po začátku milénia sice v Evropě došlo k mírnému růstu, avšak od roku 2008 opět hodnota vojenských výdajů klesá a postupně se sbližuje s trajektorií vojenských výdajů Asie a Oceánie. Celkový pokles v Evropě činí zhruba 330 bilionů USD, když zde došlo k poklesu hodnoty z 707 bil. v roce 1988 až na hodnotu 376 bil. USD v roce 2011. Na následujícíh třech grafech je zachycen vývoj ve vojenských výdajích jednotlivých regionů, vyjádřený jako jejich procentuální podíl z celku. Podíly jsou pro lepší názornost změn zachyceny po 10 letech, tedy v roce 1990, 2000 a 2010. North America
South America
Africa
Asia and Oceania
Middle East
Europe
37%
43%
4% 5%
1%
10%
Obr. 2 Podíl kontinentů a subkontinentů na vojenských výdajích v roce 1990 (v %) Zdroj: sestaveno autorkou na základě dat SIPRI, dostupných z: North America
South America
Africa
Asia and Oceania
Middle East
Europe
32% 38%
7% 4% 17%
2%
Obr. 3 Podíl kontinentů a subkontinentů na vojenských výdajích v roce 2000 (v %) Zdroj: sestaveno autorkou na základě dat SIPRI, dostupných z: 125
Nejmarkantnější změny mezi lety 1990 a 2000 jsou patrné v nárůstu podílu Asie a Oceánie, která zesílila svou pozici z 10 % na 17% podíl. K tomuto nárůstu došlo na úkor Evropy, u které naopak dochází k poklesu jejího podílu o celých 11 procentních bodů. O dva procentní body se zvýšil podíl Blízkého východu, nepatně si polepšila i Severní Amerika. North America
South America
Africa
Asia and Oceania
Middle East
Europe
23% 45%
6%
20% 2%
4%
Obr. 4 Podíl kontinentů a subkontinentů na vojenských výdajích v roce 2010 (v %) Zdroj: sestaveno autorkou na základě dat SIPRI, dostupných z:
V další dekádě, tedy mezi lety 2000 a 2010, je evidentní zejména prudký nárůst role Asie a Oceánie, která navázala na růst v předchozím desetiletí a svůj podíl na vojenských výdajích za uplynulých 20 let zdvojnásobila. Dále jsme svědky posilování severoamerického kontinentu, tedy zejména USA, když tento region dokázal zvýšit svůj podíl z 37 %, vykazovaných v roce 1990, na 45% podíl v roce 2010. Se sílící pozicí Asie a Oceánie a Severní Ameriky zároveň registrujeme pokračující oslabování role evropských států. Evropa ztratila podíl z výchozích 43 % v roce 1990 na 23 % v roce 2010. V současné době navíc neevidujeme signály či náznaky toho, že by se situace v Evropě měla nějakým zásadním způsobem v oblasti vývoje velikosti vojenských výdajů změnit k lepšímu. Spíše přijímáme zprávy, které předpokládají ještě vyšší posilování role tzv. nových mocností či nových globálních hráčů z Asie, Oceánie, Afriky či Jižní Ameriky, na úkor tzv. „starých mocností“, tedy Evropy a USA. Výše uvedený trend dokládají i predikce budoucího globálního ekonomického vývoje. Jak uvádí Balabán [1], v roce 2010 se Spojené státy americké podílely na objemu světového HDP 24 % a EU 27 %, v roce 2030 by měly jejich podíly klesnout zhruba na polovinu. Naopak podíl Číny se zvýší z 9 na 24 % a Indie ze 2 na 10 %. Prognózy počítají s tím, že na konci druhé dekády může Čína fakticky dohnat USA a v roce 2030 se může stát největší světovou ekonomikou co do objemu HDP. Do globálního ekonomického rozvoje ale budou promlouvat i další dynamicky se rozvíjející země. Nelze opomenout vliv skupiny států BRICS, kam patří vedle Číny a Indie také Brazílie, Rusko a Jihoafrická republika, která je členem uskupení od prosince 2010.
126
2.2 Vývoj obranných výdajů v rámci NATO Zajímavý pohled se nám naskytne i v případě, že se zaměříme na členské státy NATO, přičemž si je rozdělíme podle příslušnosti k jednomu ze dvou kontinentů: Evropy a Severní Ameriky. Následující část je zpracována na základě každoročních přehledových zpráv, které vydává NATO, které získává data od jednotlivých členských států. NATO namísto vojenských výdajů používá kategorii obranných výdajů (defence expenditures). O tom, jak se v čase stále zřetelněji rozevírají pomyslné nůžky mezi Evropou a Severní Amerikou, svědčí následující graf, na kterém je zachycen vývoj velikosti výdajů vyčleňovaných na obranu v členských zemích NATO, a to v rozdělení na evropské členy NATO a severoamerické členy (USA a Kanada). 900 000 800 000 700 000 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 0 1980
1990
2000
2002
NATO - Europe
2004
2006
2008
2010e
North America
Obr. 5 Obranné výdaje členských zemí NATO (v běžných cenách, mil. USD) * ukazatel 2010e vyjadřuje odhady pro rok 2010 – pozn. aut. Zdroj:sestaveno autorkou na základě dat získaných z dokumentů Financial and Economic Data Relating to NATO Defence 2011, 2010, 2009, 2007, 2006, December 2005, June 2005. Table 1, [online]
Fakt, že se stále více prohlubují diference mezi průměrnými obrannými výdaji v Evropě a v Severní Americe je zcela evidentní. Zatímco u evropských členů NATO (NATO – Europe) dochází v průměru v posledních letech spíše k poklesu výdajů na obranu, v Severní Americe (North America) naopak dochází k nárůstu, a to zejména díky obranným výdajům USA. Oproti roku 1980, kdy obě části NATO vykazovaly prakticky totožnou výši výdajů na obranu, došlo na severoamerickém kontinentě k téměř šestinásobnému růstu velikosti obranných výdajů, zatímco Evropa dosáhla pouze zhruba dvou a půl násobku hodnoty těchto výdajů z roku 1980. Přehled vývoje částek, vyjádřených v běžných cenách, přece jen není ke srovnávání v dlouhém období nejvhodnějším ukazatelem, proto je na následujícím grafu vyjádřena velikost obranných výdajů v procentech HDP. Opět jsou data rozdělena na část evropských a severoamerických členů NATO a z těchto údajů je vypočítán průměr, který je zachycen v grafu č. 6.
127
3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
NATO - Europe
2006
2007
2008
2009
2010e
North America
Obr. 6 Obranné výdaje členských zemí NATO (v % HDP) * ukazatel 2010e vyjadřuje odhady pro rok 2010 – pozn. aut. Zdroj:sestaveno autorkou na základě dat získaných z dokumentů Financial and Economic Data Relating to NATO Defence 2011, 2010, 2009, 2007, 2006, December 2005, June 2005. Table 3, [online]
Vývoj v grafu jen dokládá vývoj nastíněný v grafu předcházejícím. U států severoamerického kontinentu dochází k postupnému zvyšování procenta výdajů na obranu, v roce 2010 se blíží poměrně vysoké hodnotě 3,5 % HDP. I přes to, že americká ekonomika byla silně zasažena ekonomickou krizí už v roce 2008, můžeme si všimnout, že ke snížení výdajů na obranu zde po tomto „krizovém“ roce nedošlo. Naopak došlo v roce 2009 ještě k meziročnímu navýšení obranných výdajů, rostoucí trend pokračuje i v roce následujícím. U evropských států je situace zcela opačná. S mírnými výkyvy oscilují obranné výdaje pouze kolem hranice 1,5 % HDP, což je poměrně hluboko pod 2% hranicí, která je doporučována ze strany NATO a kteroužto mj. naše vláda přislíbila, že bude dodržovat.
ZÁVĚR Z provedené analýzy můžeme vysledovat určité trendy, které doprovázely vývoj vojenských výdajů v uplynulém, zhruba dvacetiletém, období. V průběhu sledovaného období se poměrně dramatickým způsobem proměnila pozice jednotlivých regionů, co se týče jejich podílů na celosvětových vojenských výdajích. Není pochyb o tom, že zcela dominantní pozici v globálním měřítku zaujímají státy Severní Ameriky, především záslouhou Spojených států. Mezi lety 1990 a 2010 vzrostl jejich podíl na vojenských výdajích z 37 % na 45% podíl. Severoamerický kontinent se tedy podílí téměř jednou polovinou na celkových vojenských výdajích, které v součtu vydávaly regiony, zahrnuté do analýzy. Signifikantního nárůstu svého podílu dosáhla i oblast Asie a Oceánie, které se podařilo svůj podíl v průběhu uplynulých dvaceti let zdvojnásobit a posunout se tak z 10 % až na jednu pětinu celku, tedy 20 %. K růstu vojenských výdajů došlo i ve všech dalších sledovaných oblastech, pouze s jedinou výjimkou, a tou je Evropa. Evropský kontinent ztratil svou pozici lídra a díky prakticky soustavnému snižování vojenských výdajů došlo ke snížení jeho podílu 128
ze 43 % až na 23 %, které byly vykázány v roce 2010. Tedy došlo k poklesu o celých 20 procentních bodů. Tuto situaci jen dokresluje vývoj v rámci členských zemí NATO, který jasně ukazuje zaostávání evropských členů, kteří na obranu vydávají v průměru jen 1,5 % HDP, a poukazuje na stále více se rozevírající nůžky mezi Evropou a severoamerickými členy Aliance. Výše uvedené trendy lze shrnout v jeden zcela zásadní: v posledních dvaceti letech jsme svědky oslabující role Evropy z hlediska velikosti vojenských výdajů, přičemž všechny ostatní sledované oblasti naopak své vojenské výdaje postupně zvyšují. Nabízí se tedy otázka, jaký bude další globální vývoj? Bude Evropa nadále oslabovat svoji pozici? Z jakých důvodů ostatní regiony svoje vojenské výdaje zvyšují? Použitá literatura 1. BALABÁN, M. Transformace globální moci a vlivu: Politická, ekonomická a bezpečnostní dimenze. Working paper 11/2011 - dokument obdrželi účastníci VII. Pražské bezpečnostní konference (Praha, 11/2011) 2. IVANČÍK, R. Z hospodárskej a finančnej krízy do bezpečnostnej? In Vojenské reflexie, 2011, roč. 6, č. 2, s. 88-99. ISSN 1336-9202 3. NATO. Financial and Economic Data Relating to NATO Defence. [online]. March 2011, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW: 4. NATO. Financial and Economic Data Relating to NATO Defence. [online]. June 2010, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW: 5. NATO. Financial and Economic Data Relating to NATO Defence. [online]. February 2009, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW: 6. NATO. NATO-Russia Compendium of Financial and Economic Data Relating to Defence. [online]. December 2007, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW: 7. NATO. NATO-Russia Compendium of Financial and Economic Data Relating to Defence. [online]. December 2006, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW: 8. NATO. NATO-Russia Compendium of Financial and Economic Data Relating to Defence. [online]. December 2005, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW: 9. NATO. NATO-Russia Compendium of Financial and Economic Data Relating to Defence. [online]. June 2005, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW: 10. OLEJNÍČEK, A. Nové jevy v ekonomice obrany po rozpadu bipolarity. In Vojenské rozhledy, 2006, roč. XV., č. 3, s. 25-39. ISSN 1210-3292 11. SIPRI. SIPRI Military Expenditure Database. [online]. 2012. [cit. 2012-05-18]. Dostupné na WWW: 129
12. SIPRI. The SIPRI definition of military expenditure. [online]. 2013. [cit. 2013-02-28]. Dostupné na WWW: 13. ŠRÁMKOVÁ, T. Výdaje na obranu v době hospodářské recese. In 7. doktorandská konference: Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu. Brno: Univerzita obrany, 2012. s. 101-110, 324 s. ISBN 978-80-7231-876-6
130
MOŽNÉ ASPEKTY OPTIMALIZACE DĚLOSTŘELECKÉ PODPORY PRAPORNÍHO ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ FEASIBLE ASPECTS OF OPTIMIZATION OF BATTALION TASK FORCE FIRE SUPPORT Martin Šufajzl Abstrakt V článku autor popisuje variantu bojové podpory praporního úkolového uskupení v bojových operacích. Naznačuje možný směr optimalizace minometných jednotek bojových praporů při současném tlaku na snižování počtů vojáků, modularitu a interoperabilitu jednotek a útvarů. Je nutné, aby vševojskoví velitelé znali tyto postupy a byli schopni tuto součást bojových sil efektivně využívat. Klíčová slova: palebná podpora, praporní úkolové uskupení, minometná baterie, vševojskové jednotky, zbraňový systém, optimalizace Abstract In article the author describes the variant of the combat support of the battalion task force during combat operations. The author indicates possible direction of optimization of mortar units for combat battalions while pressure for reducing the number of soldiers, modularity and interoperability of units. It is necessary for mechanised commanders to know these procedures and they were able to effectively use this part of combat forces. Key words: fire support, battalion task force, mortar battery, joint forces, weapons system, optimization
ÚVOD V souladu s politicko – vojenskými ambicemi České republiky dělostřelectvo Armády České republiky přispívá do úkolových uskupení svými jednotkami a podílí se na plnění úkolů palebné podpory bojové činnosti praporů bojových sil. K naplnění této ambice při vytváření úkolových uskupení do bojových operací NATO však v současné době nedochází, pravděpodobně z důvodu nedostatečného dostřelu zbraňových systémů dělostřelectva. Při vstupu do aliance počala zdlouhavá jednání, která měla a mají jediný společný cíl. Tím je kompatibilita jednotek praporů bojových sil s aliančními uskupeními, a to nejen administrativní. Uvažujeme-li o našem vlivu či naší účasti při aliančních operacích, je nepopiratelné, že národní jednotky a útvary musí býti kompatibilními pro snadné zařazení do aliančních úkolových uskupení. Efektivní součást bojové podpory praporu bojových sil v operacích je minometná baterie, popřípadě minometná četa roty zbraní. Tato jednotka je schopna ve většině případů efektivně podpořit palbou bojovou činnost prvosledových jednotek praporů bojových sil. Při zařazení 131
do úkolových uskupení vyššího řádu je pravděpodobné, že velitelé praporních úkolových uskupení budou moci využívat dělostřelectvo nadřízeného.
1
OBLAST PŘÍPRAVY MINOMETNÝCH JEDNOTEK
Zásadní oporou pro přípravu jednotek a útvarů na plnění úkolů v bojové činnosti je tzv. „výcviková dokumentace“, zejména pak předpisy bojového použití. Zde existují nedostatky. Velitelé minometných jednotek v současné době nedisponují aktuálními předpisy pro bojové použití, které by popisovaly současné trendy vedení operací. Proto se u jednotek a útvarů improvizuje a tím pak dochází k tříštění úsilí v přípravném období. Souběžně s tímto pak také dochází k mírné disproporci v uchopení jednotlivých oblastí vedení bojové činnosti, což by mohlo vyvolávat kolize při vedení operací národním úkolovým uskupením brigádního typu. Provázanost národních a aliančních dokumentů je a nejspíš ještě nějakou dobu bude mírně řečeno trochu chaotická. Také by se snad dalo říci, že „všechno souvisí se vším“, nicméně spíše by tento stav asi lépe mohl charakterizovat výrok Josefa Švejka: „Nešetři mě. Mysli si, že na klystýru stojí Rakousko a vítězství je naše!“, pronesený v rámci lékařské prohlídky před odesláním na frontu. Nicméně při tvorbě postupů, instrukcí a manuálů jednotek by měl být vzat v úvahu smysl provázání nadřazených předpisů, publikací a doktrín, jak národních, tak i aliančních (viz. obr. 1).
Obr. 1 Zjednodušené schéma provázanosti národních a aliančních bojových dokumentů Zdroj: vlastní
132
V Armádě České republiky prozatím postačí sjednotit dokumentaci bojového použití minometných jednotek s Alianční dokumentací pro snazší zařazení minometných jednotek do aliančních úkolových uskupení. Prioritně tento krok samozřejmě souvisí s pravidelnými hlášeními, zprávami a požadavky a jejich ujednocením pro použití všemi minometnými jednotkami praporů bojových sil Armády České republiky. Při dosažení kompatibility všech komponentů pro vedení bojové činnosti můžeme otevřeně hovořit o zařazení minometných jednotek Armády České republiky do aliančních uskupení s cílem splnění úkolů palebné podpory jednotek v operacích bez nutnosti složité a zdlouhavé přípravy personálu. V současné době se aliančních operací s bojovým nasazením účastnily aktivně pouze minometné jednotky speciálních sil a zde je nutné poznamenat, že je velikým nedostatkem je neschopnost armády využít zkušeností příslušníků těchto jednotek při zpracovávání bojových předpisů pro minometné jednotky. Povzdech nad tím, že složky Armády České republiky, které jsou zodpovědné za přípravu specialistů do mise OMLT, nespolupracují s vojenskými katedrami Univerzity obrany, jen dokresluje nedobrou ne zcela řízenou situaci v některých specializovaných oblastech přípravy personálu.
2
BOJESCHOPNOST MINOMETNÝCH JEDNOTEK
Bojeschopnost minometných jednotek je v přípravném období ovlivněna pestrou škálou faktorů. Jednotlivé faktory jsou součástí nejdůležitějších bloků, k nimž patří personál, zbraně a munice, dokumentace a výcvik (obr. č. 2). Minometné jednotky praporů bojových sil všech druhů (mechanizovaný prapor, výsadkový mechanizovaný prapor, tankový prapor, lehký motorizovaný prapor) by měly být schopné vysoké modularity, rychlé reakce na požadavky velitelů, dostřel odpovídající současnému tempu vedení pozemní operace. Přehled o bojových možnostech dělostřeleckých jednotek působících v bojové sestavě úkolového uskupení je nezbytný pro kvalitní plánovací proces štábu velitele, jehož součásti se podílí na zpracování plánu boje. Pouze efektivní použití všech prvků bojové podpory zabezpečí veliteli úkolového uskupení úspěšné vedení operace. Palebné možnosti jsou součástí bojových možností. Palebné možnosti jsou určeny maximálními rozměry cílů (tab. 1, tab. 2), které je schopna minometná jednotka umlčovat, popřípadě ničit v dosahu dostřelu zbraňového kompletu. Dalšími specifickými ukazateli pro posouzení palebných možností jsou počty munice u zbraní a palebný výkon zbraně.
133
Tab. 1 Maximální rozměry cíle pro postřelování - minomety střední ráže [3]
Tab. 2 Maximální rozměry cíle pro postřelování - minomety malé ráže [3]
Minometné jednotky budou v drtivé většině případů plnit palebné úkoly v rámci přímé palebné podpory bojujících jednotek praporů bojových sil. Bojové možnosti nebo palebné možnosti minometné jednotky jsou v přímé návaznosti na její palebný výkon při postřelování nepozorovaných cílů. Palebný výkon úzce souvisí mimo jiné také s úrovní vycvičenosti obsluh minometů. Nejdůležitějšími faktory bloku personál jsou kvalita přijímaných osob a možnosti resortu celkově zabezpečit personál při výkonu povolání. V bloku zbraně jsou podstatnými ovlivňujícími faktory takticko-technická data a munice. Blok dokumentace obsahuje podklady k vlastní obsluze zbraní (manuály), předpisy pro palebnou službu a taktické předpisy bojového použití minometných jednotek. V posledním bloku výcvik jsou podstatnými faktory finance, dostupnost VVP a výcviková dokumentace.
134
Obr. 2 Nejdůležitější faktory ovlivňující bojeschopnost Zdroj: vlastní
Nevnímáním těchto podstatných ovlivňujících faktorů může docházet k zásadní degradaci snahy řady vojáků plnohodnotně se začlenit do systému, což pak má za následek, že po čase zpravidla opouští buď specializaci, nebo resort jako takový. Řadu těchto faktorů je však armáda schopna zásadně ovlivnit a zabezpečit. Je však nezbytně nutné, aby vysoce postavení funkcionáři pojali za své, že chtějí mít „svůj tým“ kvalitní a loajální.
3
MOŽNÝ SMĚR OPTIMALIZACE ČINNOSTI MINOMETNÝCH JEDNOTEK
Jeden z mnoha racionalizačních směrů k optimalizaci použití minometných jednotek je jejich přezbrojení. V současné době jsou minometné baterie praporů bojových sil vyzbrojeny taženými 120 mm M vz. 82 a samohybnými minomety 120 mm ShM vz. 85, které sice plní současné požadavky na dělostřeleckou podporu boje, nicméně je na místě alespoň se zamyslet nad možnostmi zefektivnění dělostřelecké podpory boje. 135
Přezbrojení je sice drahá záležitost, nicméně při úspěšných jednáních úředníků (nikoliv lobbistů) by šlo nakupovat i zbraňové komplety za cenu ve světě obvyklou. Autor článku pracuje s variantou přezbrojení minometných jednotek praporů bojových sil moderními samohybnými minomety 120 mm ShM AMOS. Zde by mohlo dojít k razantním změnám počtů minometů v sestavě minometné baterie a tím také ke snížení mandatorních výdajů v souvislosti s redukcí personálu. Lze si představit variantu, že současných 12 obsluh minometů nahradí maximálně 6 obsluh nových samohybných minometů. Tím by došlo v rámci jednoho mechanizovaného praporu ke snížení počtů vojáků v obsluhách ze současných 48 vojáků na 24 vojáků. Tím zredukujeme počty o 50%. V celkovém pohledu na čtyři mechanizované prapory (41., 42., 71. a 72.) dojde ke snížení počtů celkem o 96 vojáků. S pohledem na patnáctiletý horizont ve výdajích na platové prostředky se jedná o úsporu zhruba 400 mil. Kč28. Již v měsíčním náhledu na úsporu je vidět rozdíl ve výdajích. (Obr. 3)
Obr. 3 Porovnání měsíčních výdajů na platové prostředky obsluh minometů Zdroj: vlastní
4
PROCESY PŘÍPRAVY ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ DO OPERACE
Povinnosti příslušníků štábů a velitelů jednotek při plnění záměru boje velitele praporu bojových sil se vzájemně prolínají a bez funkční interakce nelze hovořit o naplnění funkce bojových sil v operacích. Základem úspěchu jednotek a útvarů bojových sil je dovedné řízení manévru pohybem a manévru palbou. To představuje komplexní a koordinovanou činnost všech organických i posilových palebných prostředků v jednotném systému palebné podpory, který zahrnuje palebné a elektronické působení.
28
Započtena průměrná hrubá mzda vojáka ve výši 23 500 Kč.
136
Při vytváření úkolových uskupení se jednotky a útvary bojových sil mohou posilovat jednotkami bojové podpory a zabezpečení. Z nich zaujímají výsadní postavení dělostřelecké jednotky, které zahrnují jednotky dělostřeleckého průzkumu, jednotky koordinace palebné podpory a palebné jednotky. Posílení dělostřeleckými jednotkami může být realizováno formou přidělení nebo určení k podpoře. Veškeré dělostřelecké jednotky budou zpravidla přidělovány, to znamená, že přejdou do podřízenosti velitele uskupení. K podpoře budou jednotky určovány pouze pro splnění krátkodobých taktických úkolů s přesně stanovenou dobou trvání, případně konkrétních palebných úkolů [2]. Teoretické otázky velení a řízení, přesněji oblast plánování operace, přípravy vojsk a prostoru operace před vlastním vedením operace, čili zpracování záměru velitele je popsána ve vojenské publikaci Velení a řízení v operacích (Pub-53-01-1), úlohu velitele minometné baterie v rámci těchto procesů je nutné vnímat jako široké prolnutí do všech segmentů tohoto procesu (viz. obr. 3).
Obr. 4 Schéma přípravy praporního úkolového uskupení k plnění záměru velitele praporu Zdroj: vlastní
Důležitost zpracování základních bojových dokumentů je potřebné chápat v širším kontextu. Úkolové uskupení (velikosti mechanizovaného praporu) nebude zpravidla plnit bojový úkol samostatně, ale s největší pravděpodobností ve struktuře (i aliančního) úkolového uskupení vyššího řádu. Proto musí být zabezpečena řádná a efektivní příprava personálu.
137
ZÁVĚR Úloha jednotek bojové podpory, konkrétně minometných jednotek praporů bojových sil, v rámci vedení operace je z hlediska naplnění bojové podpory prioritní. Vševojskoví velitelé by měli znát úlohu všech prvků úkolového uskupení a měli by být schopni tyto prvky efektivně využít k optimálnímu působení na jednotky protivníka. V myšlenkách vynikajícího vojenského stratéga Carla von Clausewitze soustředěných v letech 1832 – 1834 v knize „O válce“ mimo jiných také následující zamyšlení nad smyslem bojové podpory dělostřelectvem. Boj se skládá ze dvou součástí, které je třeba zásadně rozlišovat: z ničivého principu palby a z boje zblízka neboli boje muže proti muži. Dělostřelectvo působí zřejmě jen ničivým principem palby, jezdectvo jen bojem muže proti muži, pěchota obojím. Ničivý princip palby má v našich nynějších válkách zřejmě převládající působnost, ale nicméně je možno zrovna tak zřejmě za vlastní základ boje považovat boj zblízka, muže proti muži. Proto by tedy vojsko skládající se jen z dělostřelectva bylo ve válce holým nesmyslem; mohlo by však vojsko skládající se jen z jezdectva, jenže jeho intenzivní síla by byla velmi nepatrná. Nejen možné, nýbrž už také mnohem silnější by bylo vojsko skládající se jen z pěchoty. Protože ničivý princip je mnohem účinnější než princip pohybu, znamenal by pro vojsko naprostý nedostatek jezdectva menší oslabení než naprostý nedostatek dělostřelectva [1]. Použitá literatura 1. CLAUSEWITZ, Carl von. O válce. 2. Vyd. Brno: Bonus A, s. r. o., 1996. 749 s. ISBN: 80-85914-27-1 2. POTUŽÁK L., VONDRÁK J., SOBARŇA M. Možnosti posilování praporního úkolového uskupení prostředky dělostřelectva s využitím automatizovaného systému řízení palebné podpory dělostřelectva. Vojenské rozhledy, 2010, roč. 19., č. 4, s. 132 – 144. ISSN 1210-3292. 3. VeSPod, VeSpS. Pravidla střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva (dělo, četa, baterie, oddíl). Praha: SpD ŘeVD, 2007. 256 s. [Pub-74-14-01] 4. SOBARŇA, Michal. Možnosti využití automatizovaného systému řízení palby dělostřeleckého oddílu ASPRO při palebné podpoře boje a perspektivy jeho dalšího rozvoje. Disertační práce. BRNO: UO, 2005. 142 s. 5. MO ČR. Obranná strategie ČR. Praha: OKP MO, 2012. 12 s. 6. MO ČR. Pozemní síly v operacích. Vyškov: VaV-VA, 2011. 294 s. [Pub-31-10-01]
138
PŘÍPRAVA VYBRANÝCH SLOŽEK INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU S VYUŽITÍM SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ TRAINING OF SELECTED INTEGRATED RESCUE SYSTEM COMPONENTS USING SIMULATION TECHNOLOGIES Jaroslav Vonlehmden
Abstrakt Cílem příspěvku je prezentace možnosti přípravy v řízení vybraného personálu složek Integrovaného záchranného systému (IZS) s využitím simulačních a trenažérových technologií. Článek popisuje způsob provedení experimentálního cvičení k ověření hypotézy použití simulačních technologií při přípravě vybraného řídícího personálu IZS. V článku jsou uvedeny výhody, ale i nevýhody využití těchto technologií při výcviku. Klíčová slova: hasiči, hasičský záchranný sbor (HZS), integrovaný záchranný systém (IZS), příprava, krizové situace, simulační a trenažérové technologie, Centrum simulačních a trenažérových technologií (CSTT) Abstract Aim of this article is to present the possibilities of management training of selected personnel of the Integrated Rescue System (IRS) using simulation and training technologies. The article describes how to perform an experimental exercise to test the hypothesis using simulation technology for the training of selected management staff of the IRS. This article presents advantages and disadvantages of using these technologies in training as well. Key words: firefighters, Fire Rescue Service (FRS), the Integrated Rescue System (IRS), training, crisis situations, simulation and training technology, Centrum of Simulation and Training Technologies (CSTT)
ÚVOD Proč se v době míru vůbec věnovat bezpečnostním otázkám? Proč se raději nevěnovat stavbě nových domů, nemocnic, škol? Proto, že jak před více než čtyřiceti lety řekl britský labouristický státník Denis Healey, „Snížíme-li prostředky na obranu natolik, že naše bezpečnost bude ohrožena, nebudeme mít žádné domy, žádné nemocnice, žádné školy. Budeme mít jen hořící trosky [1].“ Tímhle výňatkem z Úvodního slova předsedy vlády České republiky RNDr. Petra NEČASE z Bezpečnostní strategie České republiky z roku 2011 jsem chtěl zdůraznit tu skutečnost, že zajištění bezpečnosti občanů, jak před vnějším nepřítelem, tak také před vnitřními hrozbami, je základní funkcí státu. Nejedná se pouze o zajištění svrchovanosti, územní celistvosti a 139
nezávislosti naší vlasti, ale i o zachování demokratického právního státu a základních práv a svobody všech občanů ČR. Klíčovou roli při zajišťování vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatelstva hrají bezpečnostní sbory, zejména pak Policie ČR a Hasičský záchranný sbor ČR. Na této roli se podílejí také městské policie, které přispívají v rozsahu svých zákonných oprávnění k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, a Armáda ČR, jejíž síly a prostředky mohou být využity k posílení Policie ČR a integrovaného záchranného systému v případě, že se jejich síly ukážou jako nedostatečné. Nezastupitelná je role i zdravotnické záchranné služby a zdravotnických zařízení, která zabezpečují poskytování neodkladné zdravotní péče a zajišťování ochrany veřejného zdraví příslušnými orgány [2]. Přípravě personálu podílejícímu se na bezpečnosti a ochraně obyvatelstva je tedy nutné věnovat maximální pozornost. Na jejich připravenosti mnohdy závisí lidské životy. Jak tedy nejefektivněji připravit tento personál. Tuto otázku si kladou téměř všechny státy. Najít ideální řešení je velice složité a nákladné. Nikdy však není možné se předem připravit na všechny možné hrozby a rizika, kterými by bylo možné předejít ztrátám na lidských životech. Důkazem toho je provedení koordinovaného útoku militantní islámskou organizací Al-Kajda na věže Světového obchodního centra v New Yorku a budovu Pentagonu, sídla Ministerstva obrany USA ve Washingtonu, D.C. dne 11. září 2001, tj. na ekonomicky nejvyspělejší stát světa. Hasičský záchranný sbor ČR (HZS) je páteří integrovaného záchranného systému (IZS), zabezpečuje koordinovaný postup při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. HZS ČR při plnění svých úkolů spolupracuje s ostatními složkami IZS i se správními úřady a jinými státními orgány, orgány samosprávy, právnickými a fyzickými osobami, neziskovými organizacemi a sdruženími občanů. Článek je zaměřen na přípravu velitele zásahu HZS ČR s využitím simulačních technologií.
SOUČASNÝ STAV
1
Česká republika rozvíjí systém krizového řízení a metodiku krizového plánování s cílem posílit odborné zázemí pro plánování, přípravu, koordinaci a sjednocení postupů orgánů veřejné správy, právnických a podnikajících fyzických osob při jejich přípravě na krizové situace. Systematicky rozvíjí a posiluje nástroje krizového řízení, přípravu na řešení krizových situací nevojenského charakteru a pro zvládání jejich dopadů [2]. Takto je to uvedené v Bezpečnostní strategii České republiky z roku 2011. ČR upravuje povinnosti a práva státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob k zajištění bezpečnosti a ochraně obyvatelstva zákony. Některé z nich jsou uvedeny níže:
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (Krizový zákon); Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému; Zákon č. 238/2000 Sb., o hasičském záchranném sboru ČR; Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
140
1.1 Současný stav u HZS Hasičský záchranný sbor ČR je jednou ze základních složek integrovaného záchranného systému a tvoří ji Generální ředitelství HZS ČR, 14 HZS krajů, SOŠ PO - VOŠ PO ve Frýdku Místku a Záchranný útvar HZS ČR v Hlučíně. Na SOŠ PO studuje budoucí personál HZS na základních funkcích, ale na základě Rozhodnutí generálního ředitele HZS ČR č. j. MV112678-1/PO-VZ-2010 je v současnosti přijímání do denního studia pozastaveno [3]. Součástí Generálního ředitelství HZS ČR jsou vzdělávací, technická a účelová zařízení jako je Školní a výcvikové zařízení (ŠVZ) HZS v Brně, které má dvě střediska, Středisko Brno a Středisko Frýdek-Místek, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, Technický ústav PO Praha, Opravárenský závod Olomouc a Základnu logistiky Olomouc. Událost, jako třeba lesní požár u obce Bzenec z 24. 5. 2012 (až do 7. 6. 2012) přiměla orgány HZS hledat další možnosti přípravy a výcviku velitelů zásahů a krizových štábů na rozsáhle incidenty co do času i prostoru. Původně nahlášený požár paseky na ploše 50x50 m na Hodonínsku se rozšířil na sousední les. Tento požár zasáhl celkem 160 hektarů lesa, při kterém byl zničen mladý les i borovicový porost ve stáří 100 – 129 let. Kromě jehličnanů požár zasáhl i menší plochu listnatého porostu akátů a dubů. Celková škoda byla upřesněna na 27,7 milionů korun. Za extrémních podmínek by mohlo dojít i k šíření do sousedních revírů a mohla být tak zasažena oblast o velikosti 4 500 hektarů. Odhaduje se tedy, že jednotky HZS svým zásahem uchránili les v hodnotě 400 – 800 milionů korun. Při požáru se vystřídalo přes 200 požárních jednotek z ČR i sousedního Trnavského kraje ze Slovenska. To bylo asi 1 500 hasičů s technikou. Kromě vrtulníků a letadel byly nasazeny 2 hasící tanky, obrněný automobil a další těžká technika [4]. Krizová štáb i s velitelem zásahu původně nepočítal s několikadenním zásahem. Bylo nutné zahájit směnný provoz. Tento příklad události poukázal na nutnost provádět výcvik ve směnném provozu a najít řešení jak tuto činnost procvičovat. ŠVZ HZS Brno ani Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč nedisponuje prozatím simulačními technologiemi určenými pro výcvik řídícího personálu na taktické, operační ani strategické úrovni k procvičování rozhodovacího procesu velitele zásahu a krizového štábu. K těmto účelům v současné době využívá jiné prostředky, například multimediální učebnu s interaktivní tabuli Smart Board. Omezený zdrojový rámec a vzrůstající požadavky na kvalitu přípravy personálu HZS byly důvodem zahájení rámcové spolupráce s Centrem simulačních a trenažérových technologií (CSTT) v řešení možnosti využití simulátoru při výcviku, v rámci kterého bylo zorganizováno experimentální CAX u CSTT. 1.2 Současný stav u CSTT Brno V Armádě České republiky (AČR) existuje zařízení pro přípravu a výcvik příslušníků pozemních sil s využitím simulačních a trenažérových technologií. Tímto zařízením je Centrum simulačních a trenažérových technologií (CSTT). CSTT je špičkovým specializovaným pracovištěm AČR, které má k dispozici moderní výcvikové a vzdělávací nástroje umožňující počítačovou simulaci bojových i nebojových činnosti v prostředí syntetického bojiště. CSTT je určeno k zabezpečení přípravy (výcviku) vojenských profesionálů vševojskových, dělostřeleckých a ostatních jednotek druhů vojsk s využitím prostředků živé, virtuální a konstruktivní simulace.
141
U CSTT je taktický simulátor, který je zařazen do kategorie konstruktivní simulace, a který byl použit pro účely experimentálního CAX HZS. Jedná se o simulační systém OneSAF Testbed (OTB 2.5, dále pouze OTB). OTB je poloautomatický systém, který simuluje chování a činnost všech entit v simulátoru. Proces simulace se odehrává v prostorovém modelu terénu, který je cvičícímu zobrazen na mapovém podkladu připomínající topografickou mapu, viz Obrázek 1. Přesnost a podrobnost zobrazení terénu je dána kvalitou zdrojových dat, kvalitou jejich zpracování, použitím formátu dat a možnostmi simulátoru zobrazovat a ovlivňovat chování různých objektů, modelů a entit vložených v tomto syntetickém prostředí.
Obr. 1 Zobrazení v prostředí OTB Systém OTB je modulární otevřený systém, který je možno doplňovat o jednotlivé dílčí moduly, ve kterém je možno definovat technické parametry (skutečných) bojových nebo nebojových prostředků, případně upravovat chování entit podle měnících se taktických požadavků a zásad činnosti vedení bojové, ale i nebojové činnosti. Tento výcvikový systém je simulátorem s vysokým rozlišením. To znamená, že simulace (chování) je prováděno na úrovni entity. Detailnost modelu je v tom, že v průběhu simulace je řešeno chování jednotlivých vozidel a osob, viz Obrázek 2.
Obr. 2 Zobrazení vozidel a osob Významnou skutečností je, že systém při simulaci respektuje všechny významné faktory prostředí a podmínky. Z nich jako nejvýznamnější je možno uvést vliv počasí, směr a síla větru, denní dobu, znečištění ovzduší kouřem, viz Obrázek 3, charakter půdy, přímou viditelnost, horizont terénu, porost a další.
142
Obr. 3 Zobrazení kouře Tento systém poskytuje komplexní nástroje pro přípravu, průběh a analýzu cvičení. Při přípravě cvičení umožňuje ukládání situací pro jednotlivé části cvičení, včetně konfigurace simulovaného spojení. V průběhu cvičení umožňuje spojení se všemi jeho účastníky, zobrazuje aktuální situaci části nebo celého prostoru na mapě, tj. simulovaný výhled na syntetickém bojišti. Umožňuje spustit i dočasně zastavit simulaci, ovlivňovat průběh činnosti odstraněním nebo vložením entit, zaznamenávat průběh simulace včetně rádiového provozu ve spojovacích sítích. Pro potřeby analýzy cvičení umožňuje získat statistické údaje o simulované bojové činnosti ve formě tabulek a grafů, vytvářet prezentace pro vyhodnocení cvičení, zpětně přehrávat průběh simulace nebo její sekvenci a to jak zrychleně, tak zpomaleně včetně přehrávání hlasového provozu ve spojovacích sítích.
2 EXPERIMENTÁLNÍ CAX HZS ŠVZ Pod pojmem experimentální CAX chápeme počítačem podporované experimentální cvičení. Takovéto cvičení proběhlo ve dnech 23.-24. 1. 2013 u CSTT Brno, které mnělo za cíl ověřit hypotézu, zda je možné provádět přípravu velitelů zásahů HZS ČR s využitím prostředků simulačních a trenažérových technologií, které jsou k dispozici u CSTT. Tohoto experimentálního cvičení se zúčastnili zástupci ŠVZ HZS, příslušníci CSTT a jako pozorovatelé zástupci Krajského ředitelství HZS Jihomoravského kraje (KŘ HZS Jmk). 2.1 Přípravné období Pod pojmem přípravné období rozumíme časový úsek a činnosti, které předchází samotnému provedení daného zaměstnání, v našem případě experimentálnímu cvičení. V přípravném období se uskutečnilo několik pracovních jednání za účasti příslušníků ŠVZ HZS a příslušníků CSTT k ujasnění si cíle experimentu, možností taktického simulátoru a jeho omezení. Poté se upřesnilo, jaká úroveň řídícího funkcionáře bude ověřována v průběhu experimentu na simulátoru pro jeho budoucí využití v rámci výcviku HZS. Jednalo se tedy o velitele zásahu. Dále se upřesnil prostor terénní databáze, kde se bude daný incident nebo událost odehrávat a jaké prostředky budou simulovány. Upřesnil se způsob využití komunikačních systému, režim vedení rádiového provozu, reálné rozmístění všech zúčastněných osob a harmonogram provedení experimentu. Po ujasnění si všech těchto základních informací bylo nutné připravit podrobný scénář rozehrávané situace a připravit samotný simulátor po technické stránce i s výchozí situací.
143
2.2 Výchozí situace - námět Experimentální CAX se odehrával na digitální mapě Jihomoravského kraje severovýchodně od města Hustopeče. V mapě byly označeny místa, kde se nacházejí jednotky HZS nebo SDH. Do simulátoru byly vloženy entity budov, pro simulaci požáru a další prostředky jako ZZS, místní obyvatelstvo a technika, které vytvářely reálny dojem života v simulovaném prostředí. V městyse Boleradice došlo k požáru na rodinném domku, který ohlásil na tísňovou linku 150 soused postiženého majitele domu, viz Obrázek 4.
Obr. 4 Zobrazení výchozí situace, hořícího domu ve 2D a 3D
2.3 Průběh provedení Operační a informační středisko HZS (OPIS HZS) vydalo pokyn jednotce HZS v Hustopečích k provedení zásahu za účelem likvidaci požáru na rodinném domě v Městyse Boleradice spolu se SDH Boleradice. Jako první do prostoru požáru dorazila jednotka HZS Hustopeče a velitel této jednotky se stal zároveň i velitelem zásahu. Provedl součinnost s oznamovatelem požáru (sousedem postiženého, viz Obrázek 5) a vydal pokyny k provedení průzkumu hořícího domu.
Obr. 5 Zobrazení hořícího domu a příjezd jednotky HZS Hustopeče Při řešení situace likvidace požáru byly povolány další jednotky a složky z HZS a SDH. Při provedeném průzkumu bylo zjištěno, že v ohroženém prostoru se nachází osobní automobil s alternativním pohonem na LPG, v technické místnosti byly nalezeny kanystry s naftou, láhev s propan butanem a v jedné z budou byla nalezena zraněná osoba, pro kterou bylo nutné přivolat rychlou zdravotnickou pomoc (RZP) a následně i vrtulník letecké záchranné služby (LZS), viz Obrázek 6. Tady byla ověřována možnost rozhodování a řízení jednotek 144
v součinnosti s dalšími složkami IZS. Velitel zásahu při řešení situace nesměl opomenout na organizování doplňování vody pro hašení.
Obr. 6 Zobrazení spolupráce HZS se SDH a ZZS Cvičící příslušníci HZS používali své rádiové prostředky z důvodu snížení rizika ovlivnění jejich výkon při zásahu v rámci výcviku na simulátoru. Nehrozilo tedy snížení jejich pozornosti soustředěním se na používání spojovacích prostředků, které má CSTT k dispozici. Přesto byl pořízen zvukový záznam vedení rádiového provozu k následné analýze a vyhodnocení, viz Obrázek 7.
Obr. 7 Spojovací prostředky Matra a záznamové zařízení
3 VÝHODY A NEVÝHODY VÝCVIKU HZS S VYUŽITÍM STT Experimentální CAX probíhal ve dvou dnech, přičemž v závěru prvního dne došlo k analýze zjištěných informací, dosaženého stavu a použitých procedur, viz Obrázek 8. Fakta, která se projevovala v negativním smyslu, například nereálnost či spíše nedokonalost poskytovaného prostředí pro výkon velitele zásahu a byla řešena jako implicitní „zásah“ do simulátoru tak, aby následující den bylo možné provést další zkoušku experimentu při stejné rozehrávané situaci s vyšší reálnosti prostředí. Navíc další den byl v roli cvičícího velitele zásahu hasič, který nebyl předchozí den na experimentu přítomen, aby bylo možné reálně zhodnotit dojmy z výcviku na simulátoru a porovnat je s jeho zkušenostmi z reálného prostředí. Nechtěli jsme, aby nový velitel zásahu byl ovlivněn poznatky o nedostatky v simulátoru z předchozího dne.
145
Obr. 8 Porada v rámci experimentálního CAX 3.1 Výhody použití STT při výcviku Nespornou výhodou použití STT při výcviku velitele zásahů a krizových štábů je jeho cena. Už jenom když by jsme porovnali příklad požáru u obce Bzenec, který jsem uvedl v odstavci 2.1, kde došlo vlivem požáru ke škodě v částce 27,7 milionů korun. Při výcviku s využitím simulátoru nedochází k opotřebení a poškození materiálu, který hasiči používají k zásahům, nedochází k ekologickým haváriím a jiným materiálním škodám, nedochází ke zraněním a úmrtím. Lze kdykoliv výcvik přerušit, provést dílčí vyhodnocení a pokračovat z místa, kde činnost byla zastavena, nebo provést tzv. operační skok. Jako další výhodou simulátoru bylo to, že je možné operativněji reagovat na situaci a buď cvičícímu jeho situaci v rámci výcviku ztěžovat, nebo naopak ulehčovat. Výcvikem na simulátoru není vyloučena ani možnost přímého kontaktu s veliteli družstev a úkolovat je tak jako v reálném prostředí, tzv. face to face. 3.2 Zjištěné nevýhody a jejich způsob řešení Při experimentálním CAX s HZS bylo zjištěno, že veliteli zásahu chybělo ve 3D, ale i ve 2D zobrazení vizualizace stříkajícího proudu vody z hadice při hašení. Tento nedostatek byl zřejmý již při zpracování scénáře, neboť tento simulátor tuto schopnost zatím nemá a tudíž nebylo možné danou skutečnost vyřešit pouze tím, že si jí cvičící sám dokázal ve své představě vytvořit. V průběhu experimentálního cvičení se ukázalo, že veliteli zásahu chyběla ve 3D zobrazení na místě zásahu vizualizace rozvinutých hadic z požárních vozidel (co je v reálném prostředí běžné). Tento fakt veliteli zásahu částečně omezovalo empiricky získaný a využívaný přehled o situaci. V první fázi na tuto skutečnost velitel zásahu reagoval tak, že si zakreslil schéma rozvinutých hadic na papír. Ve druhé fázi mu síť hadic byla zakreslena do simulátoru v prostředí 2D (formou lomených čar editoru simulátoru) s maximálním dodržením stanoveného rozvinutí požárních hadic velitelem zásahu, viz Obrázek 9. Cvičící velitel zásahu byl tedy navíc přinucen si připravit schéma, pomocí kterého vydával pokyny podřízeným velitelům družstev.
146
Obr. 9 Zobrazení rozvinuté sítě hadic (1. fáze, 2. fáze) Dalším zjištěním velitele zásahu byl jeho ztížený přehled o vlastních silách a prostředcích, které mněl k dispozici v simulovaném prostředí 3D (stávající entity simulátoru netvoří ucelenou sadu prostředků HZS, v simulátoru jsou implementovány jako entity nebo 3D modely pouze některé zavedené prostředky). Vzhledem k tomu, že všechny zobrazovány vozidla HZS byla stejná, bylo složité je vzájemně od sebe rozeznat. Toto bylo následně odstraněno tím, že se ve 3D i ve 2D umožnilo zobrazování popisu daného vozidla pro ulehčení koordinace velitele zásahu. Dalším nedostatkem bylo to, což bylo zřejmé ještě před experimentem, že ve 3D vizualizaci není možné hasičem vejít do budovy a tak provést průzkum objektu ze vnitř. Z tohoto důvodu podřízené jednotky z HZS a SDH mněli k dispozici zobrazení ve 2D, kde tuto skutečnost bylo možné částečně vyřešit. Následně při nálezu něčeho, třeba kanystru s naftou nebo láhve s propan butanem, se mu zobrazil obrázek s daným předmětem, viz Obrázek 10.
Obr. 10 Zobrazení kanystru, láhev propan butan, sud Další skutečností je to, že na tomto simulátoru lze změnit směr kouře vlivem směru větru, ale není možné regulovat požár v objektu budovy tak, aby v určitou chvíli kouř unikal z budovy oknem, později ze střechy a tím by se zobrazovalo jeho šíření do dalších místností, atd. Pro vytvoření představy šíření nebo naopak zamezování šíření a následně likvidace požáru byla tato skutečnost rozehrávaná dalším systémem. Jednalo se o notebook, kde veliteli zásahu a všem velitelů družstev zasahujících u požáru byl v určitých časových prodlevách zobrazováno šíření požáru na půdorysu objektu. O tomto způsobu znázorňování rozsahu požáru bylo již dohodnuto před samotným experimentem.
147
ZÁVĚR Experimentální CAX HZS u CSTT potvrdil hypotézu, že je možné cvičit příslušníky HZS s využitím simulačních technologií CSTT s určitým omezením. Po provedených dílčích úpravách a doplnění vybrané sady entit a 3D modelů může tento výcvik být ve prospěch velitelů zásahů HZS ještě efektivnější. Experiment tedy nabídl další možnost výcviku příslušníků HZS a zároveň se taky nabízí možnost provádět výcvik krizových štábů.
Použitá literatura 1. NEČAS, P. Úvodní slovo předsedy vlády České republiky z Bezpečnostní strategie České republiky. Září 2011. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. ISBN 97880-7441-005-5. 2. Kolektiv autorů pod vedením Ministerstva zahraničních věcí ČR Bezpečnostní strategie České republiky. Září 2011. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. ISBN 978-80-7441-005-5. 3. http://www.sospofm.cz/view.php?cisloclanku=2010090003 4. http://www.pozary.cz/serial/2012-pozar-lesa-bzenec/ 5. Archív prezentací CSTT. Použité zkratky AČR – Armáda České republiky CAX – Computer Assisted Exercise (počítačem podporované cvičení) CSTT – Centrum simulačních a trenažérových technologií ČR – Česká republika HZS – Hasičský záchranný sbor IZS – Integrovaný záchranný systém KŘ HZS JmK – Krajské ředitelství hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje LZS – Letecká záchranná služba OPIS HZS – Operační a informační středisko HZS OTB – OneSAF Testbed RZP – Rychlá zdravotnická pomoc SDH – Sbor dobrovolných hasičů SOŠ PO – Střední odborná škola požární ochrany STT – Simulační a trenažérové technologie ŠVZ HZS – Školní a výcvikové zařízení HZS VOŠ PO – Vyšší odborná škola požární ochrany ZZS – Zdravotnická záchranná služba
148
