ČESKÁ POEZIE V LETECH 1945–1969 VARIANTA A Část literárněhistorická 1. O jaké osobě je řeč v následujících úryvcích? ………………………………
2. Přiřaďte správně k jednotlivým úryvkům jejich autory: (Josef Kainar – František Halas – Václav Hrabě – František Hrubín) 1. Nechci být masem vzduchu okolo jak se to líbí jim nechci být kůlem vyhlášek veřejným míněním nechci být nápovědou co polyká jen prach těch jejich komedií hraných na márách Pták hlas Pták svoboda Pták prostor 2. Toto jsou verše pro zedníka Petra který mne naučil dělat s lopatou a dělit se o chleba a cigarety Pro dědu – socana ani v smrti nebyl bohabojný (…) Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil
hrát dţez toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid 3. Obleču ji do hvězd, její tělo posázím vesmíry, poslední křísnutí cvrčka na podzim bude jí slyšitelné stejně jako exploze, kdyţ vzniká nová hvězda, i v nejbědnějším hvozdíku bude celá, jeden vesmír však sotva bude stačit na slzu v koutku očí. 4. Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn Jenom se dívali Jenom se dívali Ţe uţ je chlapeček chycen a obelstěn V té bílé zástěře kolem krku
3. Edice Půlnoc byla… a) ediční řada, zavedená (r. 1949) v nakladatelství Československý spisovatel pro vydávání básníků evropského romantismu b) samizdatová, strojopisná edice, pořádaná v první polovině 50. let okruhem kolem V. Holana, jako jediná možnost, jak vydávat texty umlčených básníků (J. Koláře, F. Halase aj.) c) samizdatová, strojopisná edice, založená počátkem 50. let mj. Egonem Bondym, později spojovaná s počátky českého undergroundu; v jejím rámci vyšly např. texty B. Hrabala, I. Vodseďálka, práce V. Boudníka
4. Jde o text kritický k poúnorovému režimu, či o text tzv. režimní? Proč? Doložte.
1950
Část interpretační 1. Jan Skácel: Co zbylo z anděla Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla. Jaký okamžik dne je tématem básně, proč právě ten? Jak se svět jeví v tomto čase? V jakých podobách se v textu objevuje ANDĚL?
2. Také milenci chodí po Praze rozviklaní jako má tuţka Proto jsou v práci liknaví Neměl bych tedy mít rád milence (Egon Bondy, Totální realismus 1950) Do jakého poměru báseň / mluvčí klade lásku a práci?
Jak to souvisí s dobovou (režimní) rétorikou?
Jak rozumět poslednímu verši?
Najděte v básni příklad některého z „básnických obrazů“ (BO), naznačte jeho (konkrétní) logiku – o jaký typ BO jde?
3. Jan Zábrana: 1 (ze sbírky Černá lyrika, 1953 – z almanachu Život je všude, 1956) Vítr strkal do zmačkaného balicího papíru a ten se otáčel, zvedal a padal jako dva rvoucí se psi. Po ulici přicházela stařena. „Pojď sem, papírku,“ řekla nahlas. „Tebe zrovna potřebuju.“ Snad právě proto, ţe nevím, kde končí vesmír, můţu říct: bylo to v něm. A k tomu nebe, padající v časném podzimu kolem páté odpoledne do naší ulice. Pokuste se – strofu po strofě – postihnout celkovou kompozici básně.
V jakém poměru je mluvčí básně k představované skutečnosti?
Vyzvedněte z textu alespoň 2 příklady „básnického pojmenovaní / obrazu“ – určete jejich typ, zkuste naznačit jejich logiku.
ČESKÁ POEZIE V LETECH 1945–1969 VARIANTA B Část literárněhistorická 1. O jaké osobě je řeč v následujících úryvcích? ………………………………
* autory textů jsou František Hrubín (1956) a Jiří Brabec (1957) 2. Přiřaďte správně k jednotlivým úryvkům jejich autory: (Jan Skácel – Vladimír Holan – Jan Zahradníček – František Hrubín) 1. nechce se mi halekat ano a halekat ne podle toho jen, odkud vítr fouká děsím se mravenišť okusujících krabičku od zápalek děsím se stád přeţvykujících od rána do večera jediný ţvást Jsem tu, můj Boţe, na planetě naší rychle se otáčející návštěvou u krásy bytem v hrůze a mezi hrůzou a krásou se potáceje tak sotva stačím si rozváţiti co všechno ztraceno, co všechno ztratit ještě lze
Můţete se smát, ale orla napadne jen orlice a raněného Achilla jen Bríseovna. Být není lehké… Lehká jsou jen hovna… 3. To aţ se v září stmívá, uţ bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a zpívá, smuténka chodí kolem hrud šedých jak skřivani a zpívá, (je příběh starší jeţli já, neţ moje smrt, neţ smutek ze mne, odpusť)
2. A uţ mám dost vaší sprostoty, a nezabil-li jsem se ještě, pak je proto, ţe jsem si nedal ţivot a ţe ještě kohosi miluju, protoţe miluju sebe…
4. uţ dnes v té noci všech nocí, kdy poprvé nesu břímě lásky a smrti současně a kdy je chci nést, navţdycky třeba, uţ dnes je mne víc o hrůzu, s níţ jednou lidé uvidí šílený negativ svého díla
3. K jakému seskupení se vztahuje úryvek? V citované stati z roku 1940 Chalupecký napsal: „Skutečností moderního malíře a básníka je prakticky město.“ (…) Na několika Grossových plátnech se za šedými činţáky či ohrady s potrhanými plakáty vynořuje velká barevná koule plynojemu; Hudečkovi noční chodci jsou v řadě variací svými souřadnicemi promítnuti do kontextu hvězdného nebe sice v přesném řádu, ale zároveň s rozmáchlou obrazností nočních vizí Kolářových (…) objevuje i Lhoták v hřištích a pláních periferie věcnou poetičnost. A. surrealistická skupina Ra B. skupina 42 C. okruh kolem časopisu Květen
4. Jde o text kritický k poúnorovému režimu, či o text tzv. režimní? Proč? Doložte.
Část interpretační 1. Jan Skácel: Co zbylo z anděla Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla. Jaký okamžik dne je tématem básně, proč právě ten? Jak se svět jeví v tomto čase? V jakých podobách se v textu objevuje ANDĚL?
2. Také milenci chodí po Praze rozviklaní jako má tuţka Proto jsou v práci liknaví Neměl bych tedy mít rád milence (Egon Bondy, Totální realismus 1950) Do jakého poměru báseň / mluvčí klade lásku a práci?
Jak to souvisí s dobovou (režimní) rétorikou?
Jak rozumět poslednímu verši?
Najděte v básni příklad některého z „básnických obrazů“ (BO), naznačte jeho (konkrétní) logiku – o jaký typ BO jde?
3. Jan Zábrana: 1 (ze sbírky Černá lyrika, 1953 – z almanachu Život je všude, 1956) Vítr strkal do zmačkaného balicího papíru a ten se otáčel, zvedal a padal jako dva rvoucí se psi. Po ulici přicházela stařena. „Pojď sem, papírku,“ řekla nahlas. „Tebe zrovna potřebuju.“ Snad právě proto, ţe nevím, kde končí vesmír, můţu říct: bylo to v něm. A k tomu nebe, padající v časném podzimu kolem páté odpoledne do naší ulice. Pokuste se – strofu po strofě – postihnout celkovou kompozici básně.
V jakém poměru je mluvčí básně k představované skutečnosti?
Vyzvedněte z textu alespoň 2 příklady „básnického pojmenovaní / obrazu“ – určete jejich typ, zkuste naznačit jejich logiku.
ČESKÁ POEZIE V LETECH 1945–1969 VARIANTA C Část literárněhistorická 1. Jaké jméno patří do začerněných polí? ………………………………
2. Přiřaďte správně k jednotlivým úryvkům jejich autory: (Jiří Kolář – Miroslav Holub – Oldřich Mikulášek – František Hrubín) 1. Zde v Pánu leţí jazyky chudáků, plíce generálů, oči udavačů, kůţe mučednic, v absolutnu sklíček mikroskopických. 2. To není láska, pravil jsem, a jako z velké dálky slyším pak: to není láska; láska je, kdyţ nelze vypovědět… Kdyţ pouhým dechem pouště se v nás šíří. Kdyţ se chce nedýchat.
3. Já a umřít? Nač umírat? Jsem přece k zbláznění ţivý, má křídla, zřasená v krvi ţil a cév, šíleně tepají. 4. mezi tupci jsi stále sám a co děsivějšího stáváš se zvolna chtěj nechtěj jedním z nich Řekni tupci ţe ţivot je něco jiného neţ pohodlí ţe je to neustálý boj tím plnější čím těţší ţe radost je podmíněna námahou láska čistotou
3. Patrně jediný český básník, autenticky a osobitě navazující na poetiku i životní postoj, příznačné pro americkou „beat generation“, včetně zásadní inspirace jazzem. Knižně byly jeho básně publikovány teprve několik let po jeho smrti (pod názvem Stop-time, 1969). a) Zbyněk Havlíček b) Jiří Kolář c) Václav Hrabě
4. Jde o text kritický k poúnorovému režimu, či o text tzv. režimní? Proč? Doložte.
1950
Část interpretační 1. Jan Skácel: Co zbylo z anděla Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla. Jaký okamžik dne je tématem básně, proč právě ten? Jak se svět jeví v tomto čase? V jakých podobách se v textu objevuje ANDĚL?
2. Také milenci chodí po Praze rozviklaní jako má tuţka Proto jsou v práci liknaví Neměl bych tedy mít rád milence (Egon Bondy, Totální realismus 1950) Do jakého poměru báseň / mluvčí klade lásku a práci?
Jak to souvisí s dobovou (režimní) rétorikou?
Jak rozumět poslednímu verši?
Najděte v básni příklad některého z „básnických obrazů“ (BO), naznačte jeho (konkrétní) logiku – o jaký typ BO jde?
3. Jan Zábrana: 1 (ze sbírky Černá lyrika, 1953 – z almanachu Život je všude, 1956) Vítr strkal do zmačkaného balicího papíru a ten se otáčel, zvedal a padal jako dva rvoucí se psi. Po ulici přicházela stařena. „Pojď sem, papírku,“ řekla nahlas. „Tebe zrovna potřebuju.“ Snad právě proto, ţe nevím, kde končí vesmír, můţu říct: bylo to v něm. A k tomu nebe, padající v časném podzimu kolem páté odpoledne do naší ulice. Pokuste se – strofu po strofě – postihnout celkovou kompozici básně.
V jakém poměru je mluvčí básně k představované skutečnosti?
Vyzvedněte z textu alespoň 2 příklady „básnického pojmenovaní / obrazu“ – určete jejich typ, zkuste naznačit jejich logiku.
