Česká škola na mini škole v přírodě Domain de Grand Villette - Le Chalet SAINT-LAURENT-DU-PONT První den jsme našli knihu Děda Vševěda. Avšak děti nejdříve musely pomoci Jiříkovi posbírat perly, najít prsten, živou a mrtvou vodu a nakonec najít pravou Zlatovlásku. Druhý den byla cesta mnohem náročnější a děti i rodiče se vydali na cestu kaskádami a horskými cestičkami. Tady se ukrývala kniha Ferdy mravence. Třetí den nás čekala cesta pro třetí, knihu Na konci května se poprvé konala mini česká škola v přírodě, na kterou jsme se připravovali již od začátku ledna, a to nejen my, vyučující. Velkou odpovědnost na sebe totiž vzali i rodiče a postarali se o přípravu jídelníčku a nákup jídla. Dobrá příprava se nám vyplatila. Maminky i tatínci se zapojili jak do programu, tak jako skvělá kuchyňská rota. Nechyběla pravá česká jídla, například rajská, řízky, domácí knedlíky a sekaná, ale i štrúdl, bábovky, marlenka, bb řezy, tvarohové buchty a další.
A co jsme nachystali dětem? Dobrodružství začalo hned po příjezdu. Děti nejdříve otevřely důvěrný dopis od královny Elišky a zjistily, že se královně ve Francii ztratily tři vzácné knihy českých pohádek. Naštěstí dvorní detektiv zanechal stopy v okolí, které nás dovedly k místu, kde byly knihy ukryty. Cesta však nebyla jednoduchá, děti musely plnit úkoly a překonat nelehké cesty.
Klasických českých pohádek. Děti musely pomoci kohoutkovi najít vodu. Nejtěžší bylo dojení krávy, ale zvládly to všichni. Za nález knih královna Eliška dětem prozradila, kde se ukrývá poklad. Cesta k němu sice vedla přes bažiny, ale děti nakonec poklad našly a každý si odnesl v batůžku jednu světlušku. Skvělý prodloužený víkend jsme zakončili rejem masek, opékáním párků a zpěvem u kytary. Děkujeme všem za účast a už teď se těšíme příští rok na nové dobrodružství.
Za ČŠ Lyon: Marta Daeuble
OBSAH • ÚVODNÍK /2
Úvodník
2
Svět pod vodou
3
Výročí a významné dny
4
Čeští svatí a patroni
5
Pověsti
Otočíme papírovou misku dnem nahoru a vodovkami ji pomalujeme. Můžeme vybarvit obě strany misky. Aby byly barvy správně rozpité a „vodové“, použijeme více vody. Pak necháme misku uschnout.
6–7
Zpívánky
8
Volnočasovky
9
Kam s dětmi v Lyonu
10–11
Domalovánka
12
Křížovka
13
Krajánkova knihovna
14–15
Čtení na pokračování
16–17
Hrátky s češtinou
18–19
České stopy
20
Putování za chutěmi
21
Krajánkovo tvoření
22–23
Česká škola Lyon
24
Redakce: Hana Katzourakisová, Jana Schulzová, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Marta Daeuble, Mirka Čechovská, Radka Çelik, Soňa Klimešová, Svatava Lévová, Zuzana Doğan Titulní strana: Magdaléna Sevinç Domalovánka: Marta Daeuble Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová, Marta Daeuble, Radka Çelik Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odp. redaktorka: Barbora Aydın Kontakt:
[email protected] http://www.franco-tcheque-lyon.fr/ www.facebook.com/casopiskrajanek
Roman Daeuble, Lyon
Milí krajánci, červen je první letní měsíc, na lukách kvete plno kvítí a ptáčci zpívají pod okny už od prvního rozbřesku. Dny se prodloužily a zem vyhřívá sluníčko. Už brzy začnou zrát jahody, třešně a maliny. Červen je také poslední měsíc školního roku a vy se jistě už nemůžete dočkat, až vám začnou prázdniny a pojedete na dovolenou. K prázdninám patří nejen slunce, ale i voda a koupaní. A tak není divu, že si pro vás Krajánek v tomto čísle připravil nejedno povídaní právě o tom, co se děje pod vodou. Přejeme vám pěkné čtení! Vaše redakce
Uprostřed misky uděláme nůžkami malou dírku a protáhneme provázek k zavěšení. Pro větší stabilitu můžeme udělat dírky dvě, stejně vzdálené od středu misky, a protáhnout provázek oběma. Na provázku uděláme uzel. Do misky potom nalepíme stužky. Stuhu hadovku a tenčí stužky nalepíme ve větším množství do středu misky. Kolem okraje potom nalepíme široké a průhledné stuhy z organzy. Nakonec medúze nalepíme oči.
Hotová medúza se bude určitě skvěle vyjímat pověšená na lampě v pokoji nebo kdekoli jinde. Krásu mořského světa tak můžeme mít i doma!
© Čeští krajané v Istanbulu Rubriku připravila: Marie Švédová
23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ
OBSAH
BUDEME POTŘEBOVAT papírovou misku vodovky a štětec lepidlo (nebo izolepu) provázek nůžky stuhu hadovku, organzovou stuhu a různé další laděné do podobných
barev (můžeme nahradit také dlouhými pruhy krepového papíru, běžnými dárkovými stužkami atd.) samolepící oči (pokud nemáme, můžeme je namalovat na kousek papíru)
Lidé, stromy, domy, hluk aut, vzduch, modré nebe, pevná zem pod nohama, sníh, vítr, horko, zpěv ptáků, vůně. To je svět kolem nás, který známe a poznáváme. Což ale nahlédnout do jiného světa, který je sice také na Zemi, ale je úúúplně odlišný? Chcete, děti? Tak hurá do světa pod vodou! Jak se žije pod hladinou, na to jsme se chtěli zeptat vodníka či mořské panny, jenže jsme je nezastihli. Ale o své dojmy se s námi podělil Pavel, jehož velkým koníčkem je potápění. Na podvodním světě ho fascinuje to, že „do něj vlastně nepatříme, ale on nás, pokud se v něm chováme ohleduplně, rád přijme“. Je to dobrodružství, o němž mnozí sní od dětství. Pod vodou Pavla nejvíc přitahuje „rozmanitost nejpodivuhodnějších rostlin a živočichů“ a také pocit při úplném vyvážení, který se podobá stavu beztíže pro kosmonauty. Jééé, kdo by to chtěl zažít? Zásadní rozdíl mezi životem nad a pod vodou vidí Pavel v tom, že pod hladinou člověk dýchá jen za pomoci přístroje. Také pohyb je ve vodě jiný. Ideální je ve stavu vznášení se. K tomu má potápěč zvláštní vestu, kterou přifukuje či vyfukuje. Dopředu se hýbe díky ploutvím na nohou.
Také zvuky jsou pod vodou odlišné a potápěči se místo mluvení dorozumívají mezinárodními posunky. Na otázku, zda se pod vodou bojí, nám řekl, že k potápění nepatří strach ani adrenalin. Je jen nutné respektovat pravidla správného potápění a přírodu! A když se budete chtít dozvědět víc o životě pod hladinou, skočte po knížkách či přírodopisných filmech nebo navštivte akvárium. Nejlepší je ale přímo nakouknout pod vodu. Nemusíte hned s přístrojem do hlubin, stačí zkusit trochu se ponořit se šnorchlem. Kdoví, třeba vás to chytne a svět pod vodou se stane i vašim koníčkem!
Mattia Gabriel Iannone, Legnano
KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22
3/ TÉMA
Jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších mořských živočichů je rozhodně medúza. Některé druhy medúz přímo hýří barvami a jejich dlouhá vlnící se chapadla a zářivě barevné tělo jsou pastvou pro oči. Největší medúzy mají chapadla dlouhá až 37 metrů! Kvůli žahavým buňkám však může být setkání s medúzou při koupání hodně nepříjemným zážitkem. My si ale tentokrát společně vyrobíme medúzu, se kterou se nám nic nepříjemného stát nemůže.
Článek připravila: Jana Schulzová Plejtvák a murena: Filippo Rillosi, Piacenza
20. června 1848 se narodil JOSEF VÁCLAV MYSLBEK Byl nejvyžnamnejsím ceskym socharem prelomu 19. a 20. století. Vytvarel ceske bajne hrdiny, ale i skutecne osobnosti ceske historie, spolupracoval na vyždobe vyžnamnych domu. Vrcholem Myslbekovy tvorby je ježdecka socha sv. Vaclava, umístena na pražskem Vaclavskem namestí. Na tomto díle pracoval pres tricet let.
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
Byl ceskym spisovatelem, textarem a dramatikem. Tvoril nerožlucnou hereckou dvojici s Janem Werichem, žnamou take jako V+W. Spolecne s Jaroslavem Ježkem pak pracovali na žacatku 20. století v Osvoboženem divadle. Hral take v mnoha filmech.
27. června slavíme SVĚTOVÝ DEN RYBÁŘSTVÍ
Roman Daeuble, Lyon
Rybolov je odchyt ryb ž tekoucích vod, ježer, ž umelych nadrží, jako jsou prehrady ci rybníky, nebo odchyt prímo v morích. V Česke republice ma rybarení mnohaletou tradici. Rybari se starají nejen o pravidelny vylov, ale take o prikrmovaní ryb a kontrolu cistoty vody, prípadne její cistení. Vsechny Svažy rybaru ci rybarska sdružení po celem svete slaví tento den, aby upožornily na duležitost žachovaní svetoveho rybolovu a hlavne jeho rožvoj. Roman Daeuble, Lyon
Milí krajánci, v červnovém Putování za chutěmi budeme ochutnávat španělskou kuchyni. Když se zeptáte dětí ve Španělsku, co jim nejvíce chutná, co mají nejvíce rády, většina vám odpoví, že to jsou těstoviny (nejčastěji asi makaróny), pak pizza a krokety (croquetas). A právě recept na krokety si dnes ukážeme. Uvidíte, že je velmi jednoduchý a že celé rodině budou krokety strááášně moc chutnat. A mají jednu velkou výhodu: mohou se totiž (taky) snídat, obědvat i večeřet.
Příprava tzv. bešamelu: Na velkou pánev dáme 2 lžíce oleje. Olej necháme rozpálit a přidáme dvě vrchovaté lžíce hladké mouky. Zmírníme oheň, přidáme sůl a mícháme (POZOR: tuto část dělají dospělí, nikoli děti!!!). Pak po troškách přiléváme mléko a stále mícháme. Dáváme pozor, aby se nám netvořily hrudky. Když je těsto dostatečně husté, odstavíme jej z ohně a vmícháme např. najemno nakrájené vajíčko natvrdo, tuňáka z konzervy nebo nadrobno nakrájenou šunku. Přísada může být jakákoliv, záleží jen na vás, co máte rádi. Do bešamelu se totiž může vmíchat téměř vše.
Příprava kroket: Nachystáme tzv. trojobal, to znamená, že na jednom talíři máme hladkou mouku, na dalším rozšlehané vajíčko a na třetím strouhanku. Ze ztuhlého bešamelu začneme vytvářet krokety: malé válečky, které v mouce, vajíčku a strouhance obalujeme. Doporučujeme vám omastit si prsty, aby se bešamel nelepil. Krokety se tvarují také pomocí dvou velkých lžic. Obalené krokety pak smažíme na oleji jako třeba bramborové hranolky. Až jsou krokety dozlatova osmažené, vytáhneme je a necháme odkapat přebytečný tuk. (Smažení, krajánci, také přenechte dospělákům!)
Až krokety vychladnou, můžete se do nich pustit. DOBROU CHUŤ! ¡BUEN PROVECHO!
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4
Tento Den byl vyhlasen již v roce 1992, ale slaví se teprve od roku 2009. Ma pripomínat duležitost oceanu a morí pro cely svet, co vsechno nam Jan Moscardino, Milán oceany poskytují – od kyslíku, ktery dychame, pres jídlo, leciva a krasy podmorskeho sveta. Proto musíme more a ocany chranit a nežnecisťovat je.
CROQUETAS/KROKETY
19. června 1905 se narodil JIŘÍ VOSKOVEC
21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
8. června slavíme MEZINÁRODNÍ DEN OCEÁNŮ
Josef Ressel byl český vynálezce, lesník a konstruktér. Dnes se o něm můžete, milé děti, dočíst dokonce ve školních učebnicích, do historie totiž vstoupil jako vynálezce lodního šroubu, o kterém si řekneme za chvíli. Narodil se dne 29. června 1793 v Chrudimi, jeho otec Anton Hermann byl Němec a matka Marie Anna Češka. Josef měl ještě tři sourozence, staršího bratra a dvě mladší sestry. Do školy začal chodit v Chrudimi, a protože byl velmi nadaný žák, tak pokračoval ve studiu na gymnáziu v Linci a později na univerzitě ve Vídni, kde na závěr studia obdržel vynikající vysvědčení. Josefovo první zaměstnání bylo lesník, musel měřit lesy, vysušovat bažiny a stavět cesty. Když byl poslán na práci do přístavního města Terst, často přemýšlel nad tím, jak to udělat, aby lodě pluly rychleji, až vymyslel onen slavný lodní šroub. Víte vy
ČESKÉ STOPY /20
vůbec, k čemu takový šroub slouží? Je umístěný na spodní části lodi, tedy pod vodou, a díky rotaci – točení vytváří sílu, která loď pohání, a proto loď pluje rychleji. Až někdy na nějaké poplujete, schválně se ze zádě podívejte a vzpomeňte si na pana Ressela. Když Josef viděl, že nápad funguje, své pokusy vyzkoušel na lodi Civetta, která vyplula na moře vybavena parním strojem, který poháněl právě lodní šroub. Stalo se tak 4. srpna 1829. Technická závada na parním stroji však způsobila, že další plavby byly zakázány a Resslův patent byl zrušen. Lodní šroub ale není jediná věc, kterou Josef Ressel vynalezl! Mezi jeho vynálezy patří i lisovací válcový stroj, silniční lokomotiva s parním pohonem, přístroj k určování jakosti dřeva a celá řada různých technických vylepšení, která používáme i dnes. Josef Ressel zemřel na inspekční cestě, zřejmě na malárii nebo tyfus, 9. října roku 1857 v Lublani. Článek připravila: Kateřina Zástěrová
Milé děti, jmenuji se Jan Nepomuk Neumann, jsem patronem Čech a lidí, kteří svou práci vykonávají svědomitě a s úsměvem na tváři. Povyprávím vám příběh o mém dětství, cestě do daleké Ameriky a o dobrodružstvích, která jsem tam zažil. Bude to už nějaký ten pátek, co jsem se v obci Prachatice narodil Filipovi a Anežce. I přesto, že tatínek byl původem z Německa, s maminkou si vždy dobře rozuměl. Jak sami říkali, byl jsem dítkem šikovným a učenlivým. Gymnázium jsem zvládl levou zadní a pozdější studium náboženství mi také problémy nečinilo. Jednou se mi dostal do rukou časopis, kde jsem si přečetl článek o amerických misiích. A bylo rozhodnuto! Od té chvíle jsem dělal vše pro to, abych se i já jednou do Ameriky podíval a do misií zapojil. Začal jsem se sám učit anglicky a kouzlu jazyků jsem propadl natolik, že ke konci života jsem jich ovládal hned osm. Když jsem úspěšně studia dokončil, pomýšlel jsem na kněžskou kariéru. Ale: „Kněží je u nás nadbytek,“ sdělil mi jeden farář. Protože mě v Čechách
už nic nedrželo, vyrazil jsem do Ameriky. Doputoval jsem až k Niagarským vodopádům, kde jsem měl jako kněz působit. Setkával jsem se s lidmi nejrůznějšího původu, kteří jako já přicestovali do Ameriky splnit si své sny. Nešlo nevšimnout si, že pro ně byl počet škol, nemocnic a také kostelů nedostatečný. Právě zakládání těchto institucí se stalo mým celoživotním posláním. Představte si, za osm let jsem vybudoval až osmdesát kostelů! Po smrti filadelfského biskupa se hledal jeho vhodný nástupce a volba padla na mě. Díky svému povýšení jsem odcestoval pracovně do Říma, kde jsem se setkal se samotným papežem. Této cesty jsem využil také k návštěvě mého rodného kraje. Po týdnu stráveném s rodinou přišel čas vrátit se do Ameriky a pokračovat v tvrdé práci. Bylo mi čtyřicet devět let, kdy mě práce přemohla a zastavila mi srdce. Ale přiznám se, že ani teď se nemám tak špatně! Ležím si ve filadelfském kostelu a konečně poznávám, co je to dát si nohy nahoru a odpočívat.
Zdroje: wikipedia.cz, catholica.cz, radio.cz
Článek připravila: Mirka Čechovská
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI
Josef Ressel
POVĚSTI /6
v čele vladyků a žádajícím navrácení starých pořádků. Jako divoká smečka se vypravili k Neumětelům, které Horymír spravoval. Rozlícená cháska napadla Neumětely, vypálila celou dědinu i s poli, chlévy a domy. Co mohli, to odvezli a dobytek odvedli. Horymírovi se mezitím podařilo uprchnout na věrném grošáku Šemíkovi. Poté se Horymír vrátil zpět do své vesnice a svým nepřátelům přísahal přísnou a krvavou odplatu. Během pár dní shromáždil své věrné a vyrazili k Březovým dolům za krutou pomstou. Hornic-
lachtan
tulen
sepie
rejnok
morska sasanka
ryba klaun
humr
meduža
morsky ježek
kreveta
ryba fugu
koral
modry bodlok Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová
19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU
Za vlády Křesomysla z rodu Přemyslovců se lidé více zabývali dolováním vzácných kovů z hlubin země. Vábení rychlého zbohatnutí podléhaly celé vesnice, lidé hromadně odcházeli a zanedbávali práci na polích, země ležela ladem a zvířata nikdo neobhospodařoval. Místní vládci, kterým se v té době říkalo vladykové, v čele s Horymírem z Neumětel nesouhlasili s tím, že půda začala upadat a dobré mravy s ní. Tito nespokojenci se vypravili za knížetem Křesomyslem, aby mu vysvětlili své obavy a požádali ho o nápravu. Křesomysl, oslněn zlatým a stříbrným kovem, vladyky neposlechl. Horníci a zlatokopové se doslechli o jejich jednání a přísahali pomstu zejména Horymírovi, stojícímu
ustrice
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.
morska želva
murena
morsky koník
delfín
velryba
hveždice
chobotnice
krab
mrož
žralok
kou osadu neumětelští lidé vypálili, doly zavalili kameny, obyvatele potrestali smrtí. Horymír se pak na svém koni vydal k Vyšehradu vstříc Křesomyslovi. Tomu se donesly zprávy o řádění v Březových dolech, a tak se rozhodl Horymíra potrestat, navzdory protestům a žádostem na jeho osvobození. Horymír pokorně přijal svůj trest a skromně požádal o splnění posledního přání. Přál si naposledy se projet na svém milovaném koni Šemíkovi. Vězni odsouzenému k trestu smrti bylo jeho přání splněno a koně mu přivedli. Kůň se svým jezdcem se několikrát otočil na nádvoří Vyšehradu, jehož brány byly zavřené, aby nemohl vězeň nikudy ujet. Grošák se po chvilkovém tančení na nádvoří rozběhl, mocně odrazil, přeskočil hradby i obranný val a uháněl se
svým jezdcem přímo k Neumětelům. Křesomysl a ostatní užasli nad tím výkonem rovnajícím se zázraku a uprosili knížete, aby Horymíra nechal naživu. Křesomysl, zcela užaslý nad Šemíkovým skokem, se rozhodl prosby vyslyšet a neumětelského rebela osvobodil z trestu. Dal ihned poslat za Horymírem, aby se na Vyšehrad navrátil, že je mu vše odpuštěno. Vladyka z Neumětel se tedy vrátil zpět ke knížeti, který mu osobně odpustil. Co se stalo s věrným Šemíkem, ptáte se? Kůň si skokem nesmírně ublížil a svým zraněním nakonec podlehl. Jeho pán, hořce litující ztráty svého zvířecího přítele, ho nechal slavně pohřbít před vraty svého dvora. Dodnes je prý v Neumětelích k vidění místo, kamenem označené, kde věrný kůň Šemík byl pohřben.
Podle sbírky Staré pověstí české Aloise Jiráska připravila: Jitka Lores Zákoucká
HRÁTKY S ČEŠTINOU /18
1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku. 2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe. 3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit. 4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky.
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.
7/ POVĚSTI
Jak se domino hraje?
ZPÍVÁNKY /8
D
G
D
G
D
G
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,
G
D
G
D
G
D
G
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
Ami
Emi
D
G
Ami
Emi D
Za našich mladejch let bejval svět jako květ,
G
D
G
D
G
D
G
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
Písničku vybrala: Zuzana Doğan
ně vyčerpaně Kiko. „No to teda ne, nikdo nás žrát nebude!“ dopálil se Lukáš. A protože chodil do zoologického kroužku, tak věděl, že na pavouky platí jednoduchá věc – vytáhl z kapsy svých lacláčů baterku, kterou tam s nožem a sirkami vždycky měl pro případ, že by se dostal do nějakých nesnází. Namířil ostré světlo baterky přímo do osmi pavoučích očí. „Uáááá!“ zavyl tentokrát ne vlk, ale pavouk. A rozběhl se pryč z bludiště, co mu jeho dlouhé chlu- paté nohy stačily. „Oni totiž pavouci žijou v šeru a tmě a ze všeho nejvíc nesnáší světlo,“ řekl Lukáš. „Aha,“ vydechla Kiko vděčně. „Ty jsi ale statečný!“ dodala obdivně a hezky se na Lukáše usmála. Jenže za zády se jim ozvalo temné vlčí vrčení. Lukáš a Kiko se ohlédli a uviděli vlčího biskupa, jak se už už chystá ke skoku. „Rychle, potřebujeme nějaký oheň,“ zašeptal trochu vyděšeně Lukáš a mával před sebou baterkou. Konec vyprávění příště
Rubriku připravila: Radka Çelik
17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
G
do lýtek švihají větvičky nějakých keřů, které ale neviděl. Taky se mu zdálo, že zaslechl vlčí vytí, a zahlédl nějaký zlověstný šedý stín. Ještě zrychlil. Už byl uprostřed louky, a tam motýlí šipky končily. Kiko ale pořád nikde. A Kiko zatím obrůstala živým plotem a kopřivami přímo uprostřed bludiště. V chřípí už už cítila smrdutý vlčí dech. Slyšela tiché hmyzí našlapování nočních pavouků, kteří si chystali své jedovaté hroty a napínali sítě. Byla v koncích. Zdálo se jí, že motýlí legenda nefunguje, protože když své přání vyslovila, nic se nestalo. Vůbec nic. „Kdyby tady tak byl aspoň Lukáš Mařata,“ pomyslela si zoufale. Nevěděla, proč si vzpomněla zrovna na toho protivného posměváčka. Ale kde se vzal, tu se vzal, Lukáš stál před ní. „No konečně! Tady jsi!“ řekl jí a bylo zvláštní, že mu Kiko rozuměla, protože mluvil úplně stejnou řečí jako princezna Františka, asi to bylo tím zakletým bludištěm. „Tys bulila, co?“ Kiko věděla, že má určitě opuchlé oči od pláče a že je celá červená od kopřivových štípanců a šlehanců a taky možná ještě kvůli něčemu úplně jinému… Lukáš totiž vypadal jako nějaký princ z pohádky. Díval se rozhodně a nebojácně rozhrnoval rukama to palčivé zelené vězení z keřů a kopřiv. Když se mu podařilo vyrvat poslední kopřivu, podal Kiko ruku, aby jí pomohl vstát. „Tak už nebreč,“ řekl jí tiše a podíval se na ni svýma hezkýma modrýma očima. Kiko se po tváři kutálela slza. „Tobě se to řekne…, to, to přání… vůbec nefunguje,“ popotahovala. „Šmarjáá, co to sakra je?“ zakřičel najednou Lukáš, protože uviděl obrovského pavouka síťáka, jak na něho poulí svých osm očí a míří na něj jedovatým hrotem. „Chce nás sežrat,“ zašeptala úpl-
Část osmnáctá Když Kiko vešla do začarovaného bludiště z dávných časů, ostatní na louce už ji neviděli. Když ale přicházeli, byly si maminka i paní učitelka jisté, že Kiko stojí kousek od platanu, na který vylezl Lukáš. Jenže teď si najednou uvědomily, že zmizela. Obloha se mezitím zatáhla černými mraky a bouře se rychle blížila. Nad zámkem s ohlušujícím rachotem zahřmělo. V mamince i v paní učitelce hrklo. Obě si pomyslely: „No nazdar!“ Eva Zázvorková si dala úlekem ruku na pusu. Jediný Lukáš Mařata, no ano, ten protivný Lukáš Mařata, bleskově sešplhal se stromu dolů, protože se mu zdálo, že kdesi v dálce zaslechl slabounký výkřik a že je to Kiko. Kiko už byla téměř uprostřed bludiště. Strašně ji bolely nohy a byla k smrti unavená, ale když se ohlédla, viděla za sebou v živém plotě mihnout se šedou vlčí srst. Dala se zase do běhu. Z živého plotu kolem cestičky po ní sekly špinavé černé drápy. Kiko uskočila stranou a uslyšela těsně za sebou hrozivé zavrčení. Pak jí těsně u hlavy zacvakaly ostré vlčí tesáky jako dva nabroušené nože. Kiko se lekla, ale stačila uhnout. Utíkala jako o život, co jí bolavé nohy stačily. Konečně doběhla až do samého středu bludiště. Keře živého plotu tam byly vysázené do tvaru srdce a kvetly rudě. Kiko si vyčerpaně sedla na kostřičkovou cestičku. Keře a kopřivy ji okamžitě začaly celou zarůstat a Kiko
bylo jasné, že je v koncích. Už nebylo kam běžet. Už nemůžu dál čekat, pomyslela si. Musím říct to přání… Třeba to papíroví motýli uslyší. Třeba se ještě zachráním. A Kiko rychle zašeptala: Ať zmizí ta popletená kletba. Ať jsou Františka, její maminka a tatínek…, a taky ten biskup Zlobisko a jeho pavoučí stráže zase lidi a ne duši,“ odříkávala Kiko uprostřed bludiště, už úplně celá zarostlá kopřivami. Jenže jak tak drmolila své přání, přímo nad ní se v živém plotě začalo míhat něco lesklého. Upřeně se na ni dívalo osm pavoučích očí. A dlouhá chlupatá noha s jedovatým hrotem se k ní pomalu přibližovala. Lukáš Mařata zatím utíkal na louku. Byl nejlepší v běhu na patnáct set metrů, a tak mu to šlo rychle. Nevěděl sice ještě, co má dělat, ale věděl, že si moc přeje stát se statečným princem a zachránit Kiko jako nějakou princeznu před všemi nebezpečími, která, jak tušil, na ni na louce číhají. Všude ale byla jen čerstvě posečená, voňavá tráva. Když se ale podíval nad sebe na nebe zatažené bouřkovými mraky, uviděl, jak na něm plachtí všech tisíc papírových motýlů. Připomínali mu hejno vzácných, pestrobarevných ptáků. A ti ptáci mu jako barevné šipky ukazovali cestu. Lukáš se podle nich rozběhl. Všelijak kličkoval, protože cesta se kroutila – vedla asi nějakým bludištěm. Lukáš utíkal a cítil, jak ho
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
Až budu oheň, budu sálat, až budu mustang, budu cválat, až budu vítr, budu dout, až budu loďka, budu plout, až budu oko, budu koukat, až budu kočka, budu mňoukat, až budu voda, ztuhnu v led, až budu orel, dám se v let. Až budu ruka, budu hladit, až budu hlava, budu radit, až budu jabloň, rozkvetu, až budu koště, zametu. Až budu lampa, budu svítit, až budu srdce, budu cítit, až budu vlajka, budu vlát, až budu člověk, budu rád.
Obouváš je na nožičky, můžes s nimi do vodičky. Kaluže jim nevadí, nestudí a nechladí. Kamarádí s deštíkem, pláštěnkou a deštníkem. Když je teplo, tak si troufám, po stupíncích vzhůru stoupám. Když je ale mráz a led, pod nulu si vlezu hned. Chráním ruce chráním, před mrazem je bráním. Kamarádka čepice, nebojí se vánice. Každý prstík ohřeju, teplíčka mu dopřeju. gumáky, teploměr, rukavice
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16
Jiří Žáček: AŽ
HÁDANKY
Říkanku vybrala: Zuzana Doğan Hádanky a jazykolamy vybrala: Kateřina Balunová
JAZYKOLAMY Plch zdrhl skrz drn, prv zhltl hrst zrn. Ty Kadle, netykej Madle, Madla nemá tykadla!
9/ VOLNOČASOVKY
ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY
KAM S DĚTMI V LYONU /10
Máte ráda českou historii? Co vás na ní přitahuje? Pravděpodobně ta houževnatost Čechů, snaha malého národa vyrovnat se světu a zvládnout všechna příkoří, pocházející od velkých států. A co vaše „zlobivé“ knihy? Chystáte další díly? Myslím, že děti už se nazlobily dost…
Měsíc červen je pro procházky jako stvořený, protože prší méně než v květnu a zároveň je teplo, ale ne vedro jako v srpnu. Tentokrát se vydáme na procházky do oblasti Chartreuse, do bažin Tourbière de l’Herretang. Tato přírodní chráněná oblast se nachází zhruba 80 kilometrů jihovýchodně od Lyonu. Děti z lyonské České školy u babiček již tuto vycházku absolvovaly v měsíci květnu v rámci první společné školy v přírodě.
Oblast Tourbière de l‘Herretang se nachází nedaleko městečka Saint-Laurent-du-Pont. Hned vedle přírodní bažinové oblasti můžete zaparkovat na přilehlém parkovišti. Vchod je označen dřevěnými vrátky. Pozor, v této přírodní oblasti jsou zakázáni psi a také zde nesmíte s koly. Procházka bažinami je vhodná pro rodiny s dětmi. Je dlouhá jen 3 kilometry, takže trvá maximálně dvě hodiny. Tato bažinová oblast se vytvořila během devatenáctého století přirozeně na okraji jezera, které se zde kdysi nacházelo.
Cesta tudy je velmi zajímavá, protože zde můžete pozorovat mnoho druhů hadů, hmyzu a ptáků. Z ptáků zde můžete spatřit cvrčilku, rybaříka, straku nebo krutihlava. Celkem se zde vyskytuje 153 druhů rostlin a také mnoho druhů vážek a motýlů. Velmi zajímavé jsou pozorovatelny ptáků, které umožnují sledovat ptáky a přitom je nerušit. Pokud nebudete při prohlídce hluční a budete mít trochu štěstí, můžete spatřit i srnku nebo jezevce. Na zdějších loukách můžete pozorovat i krávy a koně.
Byla jste sama zlobilka, když jste byla malá? Vzpomenete si na nějakou opravdu povedenou rošťárnu? Ano, nasadila jsem brýle učitelky vycpané sově. Ten příběh si děti mohou přečíst v mé knížce Sísa Kyselá. Já jsem vždycky chtěla spolužáky pobavit. Brýle a sova – to byl důvod k zasmání – jenže učitelka to viděla jinak. Řekla, že jsem zlomyslná a že jsem ji chtěla zesměšnit. Trest byl pro mě ten nejhorší možný – maminka mi vzala rozečtenou knížku… Blíží se léto a s ním i prázdniny. Kam se chystáte na dovolenou? Na chalupu v Jižních Čechách s celou rodinou a hlavně téměř dvouletou vnučkou. Co nového připravujete pro děti? Chystám knížku Příběhy o Rudolfovi II. a pro starší děti Lví kouzlo, o českém cestovateli Emilu Holubovi. V příštím roce uplyne 170 let od jeho narození. NEJOBLÍBENĚJŠÍ: Jídlo: pečená kuřecí křidýlka (a nenávidím špenát v jakékoliv podobě) Barva: černá Den v týdnu: sobota Roční obdodí: léto Vůně: jasmín Zvíře: pes
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
Procházka bažinami Tourbière de l‘Herretang
Knihy máte moc ráda, četla jste už od dětství. Která dětská kniha vám utkvěla v paměti? Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová), Holubí pošta (A. Ransome), Podivuhodné putování Nilse Holgerssona Švédskem (S. Lagerloffová). Studovala jste ve Francii, tatínek je Holanďan. Většina našich čtenářů je bilingvních. Mluvila jste i vy od malička dvěma jazyky? Ne, rodiče se brzy po mém narození rozešli, s otcem jsem mluvila francouzsky. Letos si připomínáme 700. výročí narození Karla IV. Napsala jste pro děti o něm celou knihu. Co na něm máte nejraději? Asi snahu dělat něco pro druhé, ne jen pro sebe. O české historii a památkách byla i kniha Tajemný kůň aneb Cesta za českými památkami. Jezdíte ráda po památkách? Kde to máte nejraději? Za památkami jezdím celý život. Nejraději pobývám v Jižních Čechách. Ráda jezdím do Českého Krumlova a Tábora, to jsou města, která skrývají mnohá tajemství. Stejně jako mramorová Chýnovská jeskyně, skrytá hluboko pod zemí.
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14
Jak určitě víte, v bažinách se také nachází mnoho rostlin a stromů. Nejvíce se tu vyskytují břízy, vrby, olše a rákosí. Bažinná oblast je protkaná chodníčky a také dřevěnými můstky na místech, kde je mnoho vody. Při procházce můžete také pozorovat ve vodě ryby a žáby. Po celou dobu jsou rodičům a dětem k dispozici vysvětlivky na dřevěných tabulkách. Popsána je nejen historie bažin, ale také jejich vývoj.
Vstup do bažinové oblasti je zcela zdarma a je otevřena celý rok. Pokud však chcete pozorovat většinu rostlin a zvířat, je třeba se do tohoto parku vydat od dubna do září.
V letních měsících si můžete užít procházku bažinami s průvodcem, je ale třeba se zapsat v informačním centru městečka Saint-Laurent-du-Pont. Zakladatelé této oblasti mysleli také na odpočinková místa, kde jsou k dispozici lavičky, na kterých můžete posvačit. A teď stačí jen připravit pevnou nepromokavou obuv, batůžek se svačinkou, mapu a můžete vyrazit. Článek připravila: Svatava Lévová
11/ KAM S DĚTMI V LYONU
S pejskem u nohou píše pohádky, dobrodružné příběhy, zábavné a zajímavé knihy o české historii či památkách. Píše také o tom, jaké to je, když doma chybí táta nebo když máte postiženého sourozence. Je rodačkou z Prahy. Tam také studovala na filmové a televizní fakultě. Studia ji na čas zavála i do Francie na slavnou pařížskou univerzitu Sorbonnu. V průběhu své velmi úspěšné kariéry spolupracovala snad se všemi českými dětskými časopisy, ať už se jedná o Sluníčko, Mateřídoušku, Ábíčko či dvě desítky jiných. Šest let byla redaktorkou dětského rozhlasového vysílání. K dětem a jejich vnímání světa má velmi blízko. Za více než sto knih, scénářů, rozhlasových seriálů, televizních pořadů a divadelních her získala dosud dvacetpět ocenění. Nejnovější je Cena Albatrosu za významný přínos v oblasti literatury pro děti a mládež – 2016.
DOMALOVÁNKA /12
Znáš české písničky? 1. Pec nám... 2. Jede, jede, poštovský... 3. Okolo Frýdku... 4. Ovčáci, čtveráci, vy jste naši... 5. Červená, modrá... 6. Kalamajka mik, mik, mik, oženil se... 7. Kočka leze dírou, pes...
Vašík Kaçmaz, Istanbul
6.
1.
2.
4. 3.
7. 5.
Křížovku připravila: Hana Katzourakisová
13/ KŘÍŽOVKA
8. června slavíme Mezinárodní den oceánů. Největší oceán se jmenuje Tichý, ale někdy se mu také říká... Odpověď najdeš v tajence křížovky:
