Červen 2014
Tak mi rychle napište ty jedničky, ať už konečně můžu vypadnout!
Milí čtenáři, je mnoho způsobů, jak strávit prázdniny. Někdo jezdí k moři, někdo cestuje všude, kde se dá, a jsou i tací, kteří prázdniny tráví doma u počítače hraním různých her. Chápete je? Já tedy ne! Vraťme se radši k zábavnější věci, k cestování. Každý si určitě někdy přál letět na dovolenou na létajícím koberci nebo na koštěti. A proč ne? Vždyť se přece nemusí cestovat jenom vlakem, autem a letadlem. O tom a ještě o dalších věcech se dočtete v tomto čísle. :P
Michaela Pilárová IX. B
KAM, S KÝM, KDY? To je hlavní téma tohoto čísla. Přemýšleli jste někdy o tom, kam byste jeli, s kým a kdy, kdybyste měli možnost jet kamkoliv, s kýmkoliv a kdykoliv? To je ale představa! Tolik možností a každá se může splnit, ale teď kterou vybrat? Ptali jsme se našeho pana školníka a ten odpověděl velmi jednoduše: „Já bych jel někam s rodinou, ale jenom po Česku.“ Každý z nás má zřejmě jinou představu! Když jsem já poprvé slyšela toto téma, hned mě napadla slova jako moře, pláž, New York, Anglie, Afrika, vysoké budovy, Paříž, prostě místa, kde jsem nebyla a strašně ráda bych se tam podívala. Ale když jsem se nad tím zamyslela víc… Proč na místa, kam se můžu dostat i za normálních podmínek? Co třeba vesmír, historie, budoucnost? Řeklo se přece kdykoliv a kamkoliv! A teď by přišel další problém! S kým? Vybrat si toho pravého, s kým budete trávit delší chvíle… Určitě všichni známe situaci, kdy se s někým vídáme fakt pořád a pak už vám leze všechno na nervy a potřebujete mít svoje soukromí a svůj klid. Ano, takže volba spolucestujícího by byla asi také těžká. Já bych asi brala své kamarády. Samozřejmě jsem přemýšlela i o rodině, ale potom mě napadlo: „Tohle můžeš.“ „No tak tam rozhodně nejdeme!“ „Ty jdeš jako v tomhle? Vezmi si tepláky, je tam zima!“… Ne, tohle bych na své dovolené, kterou si můžu vybrat sama a užít si dobrodružství, asi nechtěla. Takže kamarádi jsou jasná volba! Ale na místě bychom se museli domluvit. Každý máme jiné představy, nakonec bychom však vybrali určitě něco skvělého a pořádně si to užili! Tak co, kam se poletíme podívat?
Tereza Pešáková Obr. http://www.sokolvyskov.cz/sites/default/files/images/stories/user-createdyyyy/20110612huranaprazdniny_1.jpg
2
Jaká přání mají? Zeptali jsme se nejdříve těch menších: Chtěla bych být v Anglii, být anglická princezna a nosit krásné šaty.
Barbora Švomová IV. C Chtěla bych se setkat s třemi mušketýry, stát se jedním z nich, jít s nimi
mečovat proti mušketýrům zloduchům a zachraňovat
svět proti padouchům.
Eliška Koumarová IV. A Ráda bych se podívala do minulosti a setkala se s pravěkými lidmi, aby mě přijali mezi sebe. Lovili bychom mamuty, zubry a tak dále. Ráda bych si hrála s malými dětmi, protože mám děti ráda. Chtěla bych si vyzkoušet jejich život, protože se
Nela Dvořáková IV. A
zajímám o historii.
Chtěla bych jet k moři a plavat s delfíny a pak bych šla na pláž procházet se a dívat se na moře a ráno bych chtěla jít do muzea pozorovat živočichy, kteří žijí Veronika Havlíčková IV. A
pod vodou.
Chtěla bych plout po moři a pak doplout na ostrov do nějakých tropických pralesů a dělat takové zásadní věci: postavit si přístřeší z palmových listů, potom si vykopat ohniště, najít kameny, ulovit si nějaké ryby k jídlu a na ohni si je opéct. Dále bych se podívala po nějakém ovoci a možná bych si tam našla i nějakého mazlíčka, např. opici.
Michaela Čumplová IV. A Chtěl bych jet na západ za kovboji a bojovat s nimi proti banditům, potom bych se stal šerifem celého divokého západu. Dále bych se chtěl přesunout na
Ondra Pařík IV. B
pirátskou loď za piráty a být kapitán.
Chtěl bych se vrátit do 16. června 2013, do dětství mého kuřete
Mikuláš Radouš IV. C
Pípy. 3
Chtěl bych do Legolandu, protože je tam lego.
Zdeněk Cink IV. A Chtěla bych být potápěčkou a vidět delfíny, ryby a mořské
Bobr IV. A
koníky.
Chtěla bych se podívat do země, kde žijí dinosauři. V době pravěku bych se podívala, jak dinosauři žili a co jedli. Mohla bych se setkat s masožravci a býložravci.
Radka Jánská IV. A
…a pak těch větších Můj sen je stát se zpěvačkou a zpívat s Mikem Spiritem nebo s Justinem Bieberem. Třeba bych s nimi mohla jet na turné. Tohle je můj sen už od školky.
Chlebárna Já si chci splnit svůj sen, chci vidět mého dědu, který umřel 2. května 2014. Mám a měla jsem ho moc ráda. Chtěla bych si s ním povídat, protože byl můj nej děda pod sluncem. Zemřel kvůli rakovině slinivky, protože moc pil alkohol a kouřil. Umřel mladý. Chtěla bych se s ním potkat 14. 8. 2014 na jeho narozeniny.
Anonym Já bych chtěla žít na farmě, kde bych choval kravičky a kozy na mléko, slepice na vejce a králíky s prasaty na maso. Chtěl bych vlastnit pár menších polí, kde bych pěstoval mrkev, kukuřici a obilí, případně brambory.
Radiavoy Nepievoda
Kdybych mohla kamkoliv na světě, vybrala bych si něco exotického. :D Takže třeba Hawaii. Něco přehnaně krásného. Spala bych v nějakém hotelu s výhledem na pláž, jak je to v těch filmech. :D A při vstupu na balkon by byly krásné hedvábné závěsy a okolo postele bílá nebesa. Na pláži by tančily hawaiské tanečnice. Místo: Maledivy, Hawaii
Anonym
S kým: S kým jiným, než s kámoškama. 4
Chtěla bych být v džungli jako Katty Perry v klipu ROAR a hrát si s opičkami. S mojí nej kámoškou Maky, Naty, Pájou, Klaris, Amčou,… Bydlely bychom ve vile a bylo by to v roce 2020 (hezké číslo).
Zarostlý hokejista Já bych toho chtěla. Například být paní Bieberovou, ale to, co bych nejvíc chtěla, je potkat se s jednorožcem :3
Eliška Čumplová 6. A Já, kdybych si mohl cokoliv přát, tak bych si přál domek na pláži na ostrově
Jakub Brož 6. A
KUBA.
JÁ bych toho chtěla, například být královnou celého světa, ale to, co chci, je setkat se s Eliškou Mrázovou a zahrát si v jejím klipu.
Zuzka Dvořáková 6. A ...a nakonec těch nejstarších – dospělých: Vydala bych se na hodně dlouhou poznávací cestu, abych co nejvíce viděla, ale zároveň si i odpočinula. Hlavně aby se mnou byli lidé, které mám ráda a se
J. Kalábková
kterými je mi dobře.
Chtěla bych třídenní poklidnou dovolenou v Provence ve starodávném městě.
E. Kratochvílová Když jsem byla malá, asi kolem 10 let, četla jsem hodně knížky K. May, tzv. mayovky, o Vinnetouvi a Old Shatterhandovi. Mým snem bylo být indiánkou, žít mezi Apači a jezdit na koni po boku Vinnetoua, Old Shatterhanda a dalších zálesáků. Teď bych chtěla plout lodí po Středomoří, navštívit co nejvíc zajímavých míst, koupat se v moři a užívat si klidu a sluníčka.
Zd. Bužgová 5
Kam by se učitelé rádi podívali a kam pojedou? Otázky: 1. Vysněná dovolená? 2. Co by tam dělali? 3. Kam se chystají? Jana Dvořáková:
1. Itálie, Chorvatsko. 2. Relaxovala. 3. K moři.
Lenka Richterová: 1. K moři. 2. Opalovala se a chodila po památkách. 3. Neví. Zdeňka Bužgová:
Jarmila Kalábková:
Jitka Říhová:
1. Řecko. 2. Chodila po památkách. 3. Nevím, nechávám to na poslední chvíli, ale asi někam k moři nebo po Česku. 1. Egypt. 2. Po památkách. 3. Francie.
1. Mexiko. 2. Poznávala bych kulturu. 3. Chorvatsko.
Martin Lexa: 1. Zůstal bych doma. 2. Pracoval na zahradě, hrál si s dětmi a četl si. 3. Výlet s rodinou. Zbyněk Waserbauer: 1. Cesta kolem světa, 1 rok na Novém Zélandu. 2. Válel bych se u moře, zkoušel adrenalinové sporty a zkoumal okolí. 3. Cestu po Irsku. Vladimír Košina: 1. Pustý ostrov daleko od lidí. 2. Opaloval bych se a plaval. 3. Jednodenní výlet do okolních zemí.
6
Daniel Kratochvíl: 1. Maledivy. 2. Odpočíval bych. 3. Nemám zatím nic v plánu, asi last minute. Zdeňka Dufková: 1. Někam do klidu, do lesa. 2. Chodila bych na houby. 3. Nikam se nechystám. B. Bradáčová, K. Čermáková, A. Havlíčková, E. Boháčková
Za námi jsou už i školní výlety. Jak na ně vzpomínáme? Náš výlet Přijeli jsme ve středu,
V matracích seno,
a co bylo k obědu?
v polštářích sláma,
Divná rýže maličko
tohle nesnese,
a s omáčkou masíčko.
polenská dáma.
Potom jsme odešli na chatku
Postele čtyři, nás je pět,
a chvilku seděli na zadku.
nejspíš se zboří celý svět.
Vyndali věci z Kaufíku,
Máša si zabrala Bětinu postel,
cpali je do svých pupíků.
a tak se stala nezvaným hostem. Výlet byl jeden z nejlepších, rozhodně nechyběl žádný smích.
Eliška Řeháková, Alžběta Kvasničková IX. B Obr. http://dt040.k12.sd.us/old/Clip%20Art/loghome_c.gif
7
♥ VÝLET ♥ Jediný den v roce, na který se žáci těší, prostě den bez učení. :3 Tady máte na ukázku pár příběhů.
VÝLET DO BONGA Letos nám paní učitelka vybrala výlet do zábavního parku BONGO v Brně a plavbu parníkem po Brněnské přehradě. Jeli jsme s třídou 5. A. Z náměstí jsme odjížděli v 7:00. Na dálnici jsme nechytli žádnou kolonu, takže jsme do Brna dojeli už ve čtvrt na devět. Panu řidiči chvilku trvalo, než BONGO našel, ale stálo to za to. Podívali jsme se prosklenými dveřmi do BONGA a byli jsme překvapeni. Velká hala, hodně klouzaček, trampolíny, stolečky, jídlo. Když konečně v devět hodin otevřeli, měli jsme dvě hodiny na to, abychom celé BONGO prošli. Nejvíce se nám asi líbila horolezecká stěna, strmá klouzačka „volný pád", atrakce sopka, bludiště a trampolíny. Po BONGU jsme jeli autobusem k přístavu a plavili se lodí. Spoustu z nás omámila krása a velikost přehrady. Ale plavil se s námi pán, který vezl ryby, takže „prosmrádla" celá loď. Cesta autobusem zpět byla plná srandy, ale nemohli jsme si ani pustit klimatizaci. Kája na tom byla nejhůř, protože na ni v autobuse z klimatizace kapala voda. Myslím si, že se všem výlet líbil. Někomu víc BONGO, jiným plavba parníkem. Dokonce jsme přemluvili paní učitelku na masážní křeslo! Byli jsme celkem hodní, a proto doufáme, že nás paní učitelka vezme příští rok na dvoudenní výlet.
Za třídu VI. B Bára Vlková Mně se výlet líbil, protože jsem věděla, že děti si ho užívají. Bongo bylo super, 6. B konečně mohla řádit, aniž by to někomu vadilo. Někteří však raději dávali přednost pohodlí masážního křesla, z něhož se nemohli odtrhnout. Když jsme ho s p. uč. Prokešovou vyzkoušely, pochopily jsme, proč tomu tak je. Skvělý relax! Na lodi v hustém dešti trochu zhoustla atmosféra a taky vzduch. A to díky dvojici lidí, psů a jedné tašky s páchnoucím obsahem. Smrděl též jeden pes a jeho majitelka, což některým jedincům zvedalo žaludek. Nicméně jsme přežili a vrátili
Zd. Bužgová
se v pořádku a doufám, že i spokojeni. 8
♥ Výlet 9. A ♥ 22. 5. – 23. 5. 2014. Náš poslední společný výlet. Začal, pokračoval a skončil DOBŘE. Všichni se samozřejmě moc těšili. Bohužel jsme zjistili, že půjdeme kus po silnici, kde na nás z obou stran bude foukat vzduch od projíždějících náklaďáků a rychle svištících motorek. No prostě to bylo strašné. Vyjížděli jsme v 9.30 z Dobronína vlakem, v Havlíčkově Brodě jsme měli asi 5 minut na to, abychom vystoupili z vlaku a nasedli do jiného. Když jsme dorazili na místo, rozběhli jsme se všichni, abychom si zabrali co nejlepší chatku. Najednou jsme s Nikčou, Anet, Sabčou, Marťou a Aničkou zahlédly menší hřiště s houpací sítí. Všechny jsme na ni chtěly jít, a tak jsme se rozběhly, která tam bude dřív. Nikča byla u sítě jako první, a když si v té rychlosti sedala, překulila se dozadu a ležela s nohama nahoře. Nikdo jí nechtěl pomoci, protože jsme se všechny mohly smíchem přetrhnout. Takže Nikča musela udělat kotoul, aby se vůbec z té sítě vymotala. Potom byla na řadě přehazka a Nikča nadávající Jirkovi Kaplanovi slovy: „Házej už sakra, Kaplane“ , „Nezdržuj, Kaplane“, „Neštvi mě, Kaplane“ :D To bylo krásně zabité poledne.. Odpoledne jsme strávili v malé konferenční místnosti, kde jsme se dívali na ♥HOKEJ♥ USA:ČR. Nejlepší zážitky, ale nejhorší bylo, že jsem fandila našim hokejistům s polštářkem s AMERICKÝM vzorem -_-..., ale všimla jsem si toho, až když jsme šli na večeři.
Ale to není všechno. Jako další následuje příběh z chatky: Nikča J., Anet K., Marťa H., Nička Č. a Anička F. seděly večer v chatce, uslyšely nějaké divné zvuky a bály se jít každá do své postele. Proto si srazily dvě postele k sobě 9
a spalo jich tam všech 5! :O Bohužel to pro Marťu byla celkem drsná noc, protože Anička ji pořád kopala a Anet jí brala deku, a tak jí byla pořádná zima!. Z chatky Domči D., Šárky K, Terky D., Ádi K, Lucky F. a Páji Z.: Holky musely v noci na záchod, a tak šla Terka za Domčou nahoru do chatky. Lucinka, která zůstala dole sama, pronesla, že se tam bojí, takže půjde za nimi. Zvedla se z postele a po tmě vyrazila ke schodům. Najednou Terka řekla 3,2,1 a než dořekla teď, uslyšely jsme ránu a Lucčin výkřik. Co se vlastně stalo?? - Lucka zapomněla, že kousek před schody je sklápěcí stoleček, a narazila do něj! :D Na výletě s námi byla paní učitelka Kratochvílová, která si z tohoto výletu taky odnese zábavnou vzpomínku. Jedna určitá osoba se jí zeptala, jaké má dnes na sobě spodní prádlo. Paní učitelka se nám s radostí svěřila, že dnes její kalhotky mají fialovou barvu :DD Nejlíp to ale vystihl Patrik D.: „Byl pozdní večer, 23. máj, 23. máj byl pařby čas. Fuitíkův zval ku pařbě hlas, kde rozpadající se chatka nacházela se.“ Ten večer, který jsme strávili na výletě, byl prostě the best. Nejenom že Fuit raplil tak, až málem rozbil střechu naší chatky, ale taky jsme objevili záhadnou černou a nekonečnou díru ve skříni na spodní prádlo. Zkoukli jsme pár videí od Stejka a řezali jsme se z jeho vtipů tak, až nám málem vyprskla nudle z nosu. Lepší večer jsme si v naší chatce nemohli přát. A nakonec už jen asi řeknu naši hlášku z výletu: But first, let me take a selfie'' A tady na ukázku pár našich ‘‘selfíí‘‘:
10
Za třídu IX. A Marie Čermáková
Sluneční zátoka Nastalo úterý a my celí natěšení stojíme na autobusovém nádraží. Přijede autobus a my do něj nastupujeme. Jedem přes Havlíčkův Brod a dostáváme se do malé vesnice a pokračujeme k vlakovému nádraží přes starý železný most do kopce okolo léčebny, z kopce a jsme tam. Paní učitelka nám obstará pokoje a my si jdeme vybrat ten „svůj“. Někteří začnou stěhovat postele a já se zabydluji ve svém pokoji. Po ubytování jdou někteří hrát fotbal, jiní házenou, basket nebo zkoumat, kde jsou záchody. (Pokoje vypadaly „jako z koncentráku“, byly v nich jednoduché postele, skřínky a okna bez topení.) Kolem třetí jdeme do Ledče nad Sázavou. Tam se procházíme po náměstí, něco si kupujeme a kdoví co ještě. Když se vracíme, hrajeme zase nějakou hru 11
a já si čtu. Večer byli ostatní dlouho vzhůru. Slyšel jsem od paní učitelky a spolužáků o tom, že dvě holky se v noci schovaly ke klukům, ale pak zase odešly pryč. V sobotu ráno se sbalíme, nasnídáme a jdeme k autobusovému nádraží (asi 6 km). Kolem dvanácté tam všichni jsme. Žízniví, unavení a nedočkaví čekáme na autobus. Když konečně přijede, odjíždíme směrem k nám do Polné.
Jakub Koumar VIII. B
Pohádka, či horor aneb Lyžák 2014 (vzpomínka) Už od okamžiku, kdy nám ve škole rozdal p. uč. Dvořák přihlášky, jsme se hor nemohly dočkat. První den byl podle našeho očekávání - stihly jsme vysklít skříňku a rozbít Áně brýle. Avšak od druhého rána jsme se těšily domů, poněvadž jsme začaly zažívat pekelnou nudu! Učitelé sice chválili naši poslušnost a klidnost, ale to bylo to, co nám na lyžáku nejvíce vadilo! Jeden večer se nám sice povedlo ostatní nahnat do jídelny na hraní společných her, ale bylo to poprvé a naposled! Všichni tvrdili, že jsou unavení a že si potřebují odpočinout (= zasednout za své notebooky či tablety!) Jistě jste už pochopili, že jsme z hor zklamané. Jediné, co nám zpříjemňovalo každý den, byly Prdíkovy „dotěrné kecy“! :D Každý má z hor spousty zážitků a my myslely, že nebudeme výjimkou! Ale opak se stal pravdou! Jediné, na co budeme navěky vzpomínat, byla cesta autobusem: Špindl → Erlebaška. Cestovali jsme společně s „islámskými teroristy“, kteří byli velmi dobře naladěni a svými vtipnými písničkami bavili celý autobus. Museli jsme přislíbit věrnost Alláhovi, pokud jsme chtěli vystoupit z autobusu živí. Jednou z veselých písní byl song s názvem: Buffalo Bill - v pr...i byl, h...o viděl. Při této muzice a příjemné společnosti jsme společně zpívali a bavili se! Nyní už se o horách moc nebavíme a nerady se k nim vracíme. Nikdy předtím bychom nevěřily, že to někdy řekneme, ale tento výlet byl nečekaným zklamáním pro naše srdce! Za VII. A nerozlučná čtveřice Áďa, Kačka, Bára a Eva
Tento článek, uveřejněný v posledním čísle Školního poslíčka vyvolal v řadách účastníků lyžařského zájezdu značnou odezvu. Proto se k němu vracíme a vy si nyní můžete přečíst některé reakce a názory.
12
Ještě jednou o horách V minulém čísle školního časopisu jsme si přečetli, že byly nudné a pro „nerozlučnou čtveřici“ ze 7. A byly dokonce velkým zklamáním. A pod tímto textem byla dokonce podepsaná celá 7. A! Rádi bychom tedy uveřejnili i hodnocení ostatních. My si myslíme, že jsme na horách zažili spoustu legrace, něco se naučili, poznali nové lidi. Překvapivě tu byla legrace i s pedagogickým doprovodem, třeba když jsme byli poučeni, jak si právně zapínat bundy. Utvořili jsme bezva kolektiv a (skoro) všichni si se všemi rozuměli. Začátečníci se s lyžemi seznamovali, naučili se na nich nejen stát, ale i sjíždět kopečky, pokročilí si zajezdili opravdu pořádně. A právě proto se nám na horách tolik líbilo. A na chatě taky žádná nuda nebyla. Ano, po „vyčerpávajících“ sportovních výkonech jsme mnozí chtěli odpočívat, ale na pokojích bylo taky veselo, neseděl každý jen u tabletu. Nejlepší byl poslední večer, kdy nám „Prdík“ vypravoval legrační pohádku. Hory tedy pro nás zůstanou navždy nezapomenutelným zážitkem, za který bychom chtěli našemu učitelskému doprovodu moc poděkovat. Saša NIEJADLÍKOVÁ, Eva SMEJKALOVÁ a třída VII. C
Lyžák V minulém čísle Školního poslíčka padlo od holek ze sedmiček vyjádření, že si lyžák neužily. Když jsem to četla, byla jsem zděšena. Neříkám, všechny nemusí bavit to stejné. Ale já beru lyžák jako nejlepší zážitek ze základní školy! Vím, že třeba letošní lyžák nebyl plný sněhu, ale také vím, že tam jezdí skvělý kolektiv dospělých, učitelů, kteří nás hlídají. Lepší zábavu jsem nikdy nezažila. Provlékat si mezi sebou provázek, dávat si facky, pusinky, poskládat se do soch a pak udělat stejnou pózu, naučit se lyžovat. Sněhule pana učitele Bužgy byly taky libový! A hlášky všech učitelů a vůbec všech? Nezapomenutelné! O zážitcích z lyžáku bych mohla mluvit klidně celý týden, protože bych vám popsala všechno do puntíku! Klidně i vylité špagety na stole, o kterých doteď ví jen náš stůl. Vše se podařilo utajit! Na lyžáku je také důležité, jaký jste kolektiv, jestli jste schopní se zapojit všichni do her a společně se smát, nebo jestli si sednete na zadek v pokoji a vytáhnete svoje super smártfouny, tablety a podobný věci. Tím nechci říkat, že holky, které to psaly, takové jsou, ale naše generace je bohužel ponořena to techniky a nemá chuť se bavit bez ní. Zkuste to někdy, prosím!
Tereza Pešáková 13
Už se blíží!!! Prázdniny Léto pomalu přichází a na nástěnce se nachází, že prázdniny se tryskem blíží, známky nám již neublíží. Učebnice leží v skříni, rozvrh dne je zcela jiný. Děti s elánem se balí, na výlety se chystají. Na kolech jet na výlet, konečně poznat celý svět, smát se, hrát si celičký den, bude z toho krásný sen.
A když potom léto skončí, budík zase ráno drnčí. Prázdniny ach, škoda, ach zůstanou jen ve vzpomínkách. Nikola SOBOTKOVÁ, VII. C
Blíží se prázdniny Blíží se prázdniny, už je to tak, všechno už brzy bude naopak. Teplé slunce, lehký vánek, a po ránu dlouhý spánek. Večer půjdu pozdě spát, k tomu si horor pustím rád. Odpoledne vyčvachtám se, domů možná dobelhám se. Tenis potom zahraji si, s fingerboardem pohraju si. Tenhle život mám moc rád, jsem s ním velký kamarád.
Aneta ŠORFOVÁ, Štěpán VYTLAČIL, VII. C
14
Blíží se prázdniny Už se nám to blíží,
Koupeme se v rybníku či v řece,
ve škole se oči klíží.
jsou tu prázdniny přece
Těšíme se na ten den,
a sluníčko svítí
27. červen.
na všechno co můžu jísti.
Usedneme naposledy do lavic,
Jahody a třešně,
na to se těšíme snad nejvíc.
k tomu si dám někdy višně,
Dostaneme vysvědčení
které taky zavaříme
a pak budeme přesvědčení,
a v zimě je potom sníme.
že za dva měsíce se sejdem zas po prázdninách odpočatí jen pro vás.
Už tu máme prvního září a nám zmizí úsměv z tváří.
O prázdninách si budeme hrát,
Deset měsíců ale uteče jako voda
a pořád se budeme smát.
a budou tu prázdniny znova.
I když bude třeba pršet, úsměv na tváři nám bude slušet. Pod širákem nebo pod stanem, vždy si někde ustelem.
Veronika VENCOVÁ, VII. C
Obrázky: http://www.kotatkova-trida.estranky.cz/img/picture/38/istockphoto_16314331-happy-summer-holidaykids-jumping-at-beach-ocean-cartoon-illustration.jpg http://thumbs.dreamstime.com/z/gl%C3%BCckliche-familie-im-auto-auf-ferien-13549568.jpg http://www.aqua-olomouc.cz/news/183/slunicko.gif
Umyvadlo Je čtvrtek, hodina češtiny a chystáme se nastoupit do fronty na zápis známek v žákovské. Já sedím v lavici a čekám, až zmizí fronta. Náhle slyším hlasité bouchnutí a pak už jen hrobové ticho. Koukám, odkud vyšel ten zvuk. A můj zrak směřuje k umyvadlu. Leží na zemi asi na čtyři kusy! Co se stalo? Dívky se strachují, jestli se kvůli tomu nezruší výlet. Nakonec po pár chvílích strachu, fotografování a obviňováni nakonec umyvadlo odnášíme. Je pryč. Druhý den ráno je tam nové a my jsme na výlet jeli.
Jakub Koumar Foto Lucka Coufalová VIII. B
Ze života jedné třídy Jsem školní třída, jmenuji se 7. C a bydlím na Základní škole v Polné. Většinou si mě nikdo nevšímá, protože si všichni myslí, že jsem jenom obyčejná třída. Já vám chci ale ukázat, že i třídy žijí svým tajným životem. O víkendu si ráda přispím, ale v týdnu se probouzím kolem půl osmé. To už slyším štěbetat první žáky. Postupně přicházejí další a další a začíná tu být rušno. Žáci si vyprávějí své zážitky z minulého dne. Za chvíli můj kolega zvonek začne zvonit. A to všichni žáci vědí, že už je tu začátek hodiny. Při příchodu paní učitelky se však všichni zklidní a uhnízdí se v lavicích. Být třídou ale není tak jednoduché, jak si každý myslí. Spousta dětí se ke mně chová slušně a ohleduplně, ale všichni takoví nejsou. Tu a tam někdo napíše 16
něco na zeď, poškrábe lavici nebo po sobě neuklidí nepořádek. Naštěstí takových darebů není moc. Jako třída se však můžu učit společně s žáky a to se mi docela líbí. A taky nejsem jen tak obyčejná třída. Jednou jsem si řekla: „Co kdyby se tu děti učily například dějiny?“ A od té doby jsem učebnou dějepisu. Ten mě moc
baví a už o něm vím skoro všechno. A jednou si možná najdu jiný předmět, kdo ví? Ale co by byla třída bez žáků? Nejraději bych byla, aby všichni dávali pozor, hlásili se a poslouchali. Ne všichni žáci jsou takoví. Ale když jednou za rok přijdou velké prázdniny, zjistím, že je mi vlastně po dětech smutno. Jak po těch po těch hodných a šikovných, tak i po těch neposedných a nepozorných. Teď už končí osmá hodina a můj kolega zvonek ohlašuje konec vyučování. No a já si můžu chvíli odpočinout a připravit se na další den.
Ondřej ULAK, VII. C
ODHALENÍ Je to tady, je to tady! Čeká tu na vás další odhalení! A tentokrát to bude velké! Jednou, v krásný letní den, jsme se rozhodly jít koupat. Sluníčko svítilo, opalovalo naše bílá těla, hic byl jako v pekle. Den jako dělaný na pořádnou koupačku v Pekle se sinicemi! Cesta na jednom kole s Nikčou byla vážně humorná, naše zpocená těla se na sebe lepila, kolo si jelo, kam chtělo, ale ten osudový moment, kdy jsme se ocitly „na Pekle“, byl vážně skvělý. Zvládly jsme to! Zaparkovaly jsme náš bicykl a šly si vyhlídnout fleka. A najednou... Najednou jsme byly v rozpacích! Na pláži byla spousta lidí, ale jedna skupinka se nám líbila nejvíce! Partička kluků, válejících se na dece, bez holek! No co víc si přát? :D
17
Rychle jsme zabraly místo, dost daleko, aby nebyla vidět naše plnoštíhlá těla a zároveň dost blízko na to, abychom měly dobrý výhled. Po chvilce opalování přišla nudná chvíle, kdy už sluníčko pálilo, a proto jsme si půjčily šlapadlo a šly pracovat na našich lýtkových svalech formou zábavy! Když jsme byly zhruba uprostřed, čeho si nevšimneme! Kluci zmizeli! Woho houuu! Kluci si to razí na šlapadle směrem k nám!! Co dělat? Slečnu Čumplovou nenapadne nic lepšího, než jezdit na šlapadle dokolečka! Kluci si to kolem nás prosviští a jenom se pozdravíme, už to v nás udělalo dobrý pocit, že jsme dostaly pozdrav a letmý úsměv od takových slaďoušů! :3:D Rozhodly jsme se, že si skočíme párkrát do vody, ale hned se nalodíme zpět na šlapadlo, protože moc dobře víme, že v našem skvělém Peklíčku plave dost velkých ryb! Skáčeme, skáčeme a co se nestane? :D Slečna Čumplová se vynoří, na tom sice není nic zvláštního, ale vzápětí se vynoří i její vrchní část plavek. Já se začnu smát a ona si hned povšimne, co není v pořádku. Tato situace se však vyřešila včas a kluci si ničeho nevšimli. Ale… I když si ničeho nevšimli, nic víc než pozdrav na uvítanou s úsměvem jsme nedostaly.
Tereza Pešáková
Loučení. Loučení. Loučení. Jsme v devítce, je po poletí, kašlem na všechno. Známky už nám jsou vcelku jedno, hlavně když neprolítneme. Tak se teď cítí asi každý z nás. Ano, užíváme si to, užíváme si to pocení ve škole a nicnedělání. Protože spolu trávíme poslední chvíle, ty poslední chvíle tady na základce. Zároveň si přijdeme strašně staří, jdeme už na střední školu a všichni už nám přisuzují zodpovědnost, věří nám a už jsme i poučováni o tom, že na školním výletě se pít alkohol nebude, dokonce ani kouření cigaret se konat nebude! Jo, když vám tohle začnou učitelé říkat, víte o tom, že už jste částečně velcí. Nebo to také může znamenat, že jste pěkní grázlové a nemají ve vás žádnou důvěru. :D To je asi ten horší případ. Ale zpět k tématu. Přijde mi strašně smutné, že už nebudu dušena na základní škole písemkami se stejnými lidmi! Nebudu trpět se stejnými lidmi a dohadovat se, jestli se na výlet pojede, nebo ne! Nebudu se s celou třídou smát Vláďovým vtípkům a odpovědím, ani Mattyho přeřekům s „ano/ne“. Ale co dál? Budeme se dál vídat? No jasně, že budeme! Nad tímhle vůbec nepřemýšlím, vždyť jsme spolu strávili přece devět let, s některými dokonce i celou školku a s některými jenom čtyři roky, ale i to je přece tolik času, tolik 18
hodin! Ale věřím, že každý z nás odchází s tím, že si to tu užil a že to zde s ostatními přežil skvělým způsobem! Každý z nás odchází a věřím, že vzpomínky zůstanou v našich srdcích, jak zpívají zpěvačky skupiny HOLKI: „Krásný vzpomínky mi zůstanou, navždy mě budou hřát.“ ♫ Nebo jak zpívá Míša David: „Nesnáším loučení, jsem dál a v hlavě mě máš, mně na tom záleží, to zlý a hloupý smaž.“ ♫ Nebo také skupina PUNKHEART, která není moc známá, ale v písničce se najdeme: „Znali jsme se dlouho a to nás sloučilo, bylo málo věcí, co by nás dělilo, kamarády, hudbu, akci společně jsme sdíleli, a tak roky ubíhaly, společně jsme dospěli. Nikdy nebudu míň než kamarád, když budou problémy, budu s tebou stát proti všem a proti všemu, kdo nás nemá rád, přátelé až dokonce, to jsme ty a já.“ ♫ Mám vás ráda deváťáčci! ♥
Tereza Pešáková http://www.tydeniky.cz/cz/menu/74/zajimavosti/clanek-13683-focus-pres-25-lety-televizefox-poprve-ukazala-rodinu-simpsonovych/
19
Ať žije Anglie! Dne 9.6. jsme v hojném počtu odjeli na studijní pobyt do Anglie, konkrétně do Londýna. Zde jsme prožili krásné 3 dny v rodinách, do kterých jsme byli rozděleni po skupinách. Nejhorší byla 15-ti hodinová cesta, které ale za to stála. Všichni jsme se těšili na nová místa a nové zážitky, které si přivezeme domů. A že jich nebylo málo. Vše začalo srazem před Základní školou Poděbradova. Všichni se naskládali do autobusu. Zavřely se dveře, zamávali jsme svým blízkým a mohli jsme se vydat na dlouhou a namáhavou cestu. Po cestě jsme ještě museli v Jihlavě nabrat pana průvodce, na kterého jsme ho čekali celkem dlouhou dobu:D Ale nakonec dorazil a přišel i pan ředitel se svojí svačinkou z Lidlu, kterou si šel koupit. Naší první a poslední zastávka v České republice byla na Rozvadově. Nakoupili jsme si ještě nějaké jídlo a pití a pokračovali jsme dál v cestě směr Německo a pak jsme projeli ještě Nizozemím a Belgií, než jsme se dostali do Francie, kde jsme najeli autobusem do vlaku, který s námi projel tunelem pod Lamanšským průlivem. Byl to jeden ze zážitků. Každému tlakem praskalo v uších. Cesta vlakem trvala asi 50min. Po několika dalších hodinách jsme se dostali do Londýna a vystoupili u London Eye, z kterého jsme se také ještě ten den podívali na Londýn z výšky. Ale nejprve jsme si prohlédli Big-Ben, Parlament a další místa. Po projížďce London Eye, která byla uchvatná, jsme šli do 4D kina, ve kterém jsme si to užili. Večer jsme se dostali do rodin. Byla to obrovská zkušenost zjistit, jak rodiny žijí a jaké mají zvyky. Každé ráno nás někdo z rodiny dovezl na parkoviště, kde jsme se všichni sešli a jeli autobusem na další místa. Druhý den, jsme navštívili Windsor castle a muzeum voskových figurín Madame Tussauds. To byl snad ten ze všech ten největší zážitek z Londýna. Bylo to něco úchvatného. Večer jsme se opět vrátili do rodiny. Třetí den, jsme navštívili Tower of London, Tower Bridge a další krásná místa. Tečkou za celým zájezdem byla plavba lodí. Ještě než jsme se na ni vydali, holky z UCUTU s pomocí přemlouvání pane učitele nám zatancovaly. Kousek od místa, kde jsme vystoupili z lodě, jsme se pokřikem rozloučili s krásným městem Londýnem! Celý studijní pobyt se nám vydařil. Stihli jsme vše, co bylo naplánovaného, i nějaké věci navíc. Počasí nám také přálo, co víc si přát. Nikomu se nic nestalo, všichni jsme domů přijeli opálení, živí a zdraví. Určitě bych doporučila těm, co 20
by měli možnost zajet podívat do Anglie, ať neváhají a jedou, opravdu to za to stojí! Velké díky patří určitě učitelům, kteří ten to zájezd zařídili, pánům řidičům, kteří nás ve zdraví a bez komplikací dovezli tam i zpět domů, a panu průvodci, který s námi vydržel a řekl nám všechno, co se týkalo míst, která jsme navštívili.
Venďa a Nikča s Beatles
.
S Mr. Beanem :D 21
Která z fotek je z muzea voskových figurín?
22
Výherci z minulého luštění: Jakub Doupovec 3. C Natálie Zábojová 2. B Martina Vacková 4. C Eliška Koumarová 4. A Bára Válalová 4. C Antonín Trnka 4. A V
Ý
L
E
T
S
L
H
P
R
O
T
A
O
Á
Z
T
A
K
R
O
K
E
N
R
O
T
O
M
O
D
N
I
N
Y
C
VÝLET, TOTEM, MOTOR, VLAK, KROK, ROH, STAN, NOC TAJENKA……………………………………………… Připravil Jakub Koumar Obrázek: http://images.clipartlogo.com/files /images/45/452491/campersleeping-clip-art_f.jpg
23
↑↑↑ Doufáme, že vaše vysvědčení bude vypadat nějak tahle! Na konci roku se s vámi loučí a přejí krásné prázdniny: Jakub Koumar 8. B
Aneta Havlíčková 7. A
Tereza Pešáková 9. B
Kačka Čermáková 7. A
Nikča Čumplová 9. A
Bára Bradáčová 7. A
Maruška Čermáková 9. A
Eva Boháčková 7. A
Kristýna Peřinová 9. B
Zuzana Dvořáková 6. A
Tereza Dvořáková 9. A Obrázek na titulní straně: Sabina Kanswohlová Jazyková kontrola: Zdeňka Bužgová a Jarmila Kalábková Vydáno: 18. 6. 2014 na ZŠ Polná v počtu 200 výtisků 24
