Červen 2009 v mateřské škole Měsíc červen každoročně zahajuje Den dětí. Ani letos tomu nebylo jinak. Do školky za námi přijel „Balonkový klaun“, se kterým jsme si zazpívali spoustu krásných písniček, pověděli jsme mu pár říkanek a básniček, které jsme se v průběhu roku v MŠ naučili, a za odměnu každý z nás dostal nafouknutý balónek. Ale ne jen tak ledajaký. Z každého balónku nám totiž klaun něco vytvořil. Ať už to byl pejsek, tygr, včelka nebo květinka. Ještě že budeme dětmi tak dlouho a Den dětí si prožijeme ještě tolikrát. Naposled v letošním roce za námi přijel pan Forejt se svým projektem „Zdravý úsměv“. Rozloučili jsme se s jeho pomocnicí – plyšovou myškou Elinkou. Dostali jsme na rozloučenou zubní kartáček a pastu a hned jsme je také vyzkoušeli. Třída větších dětí se vydala společně se školáky na školu v přírodě. Pro většinu dětí do byly první noci bez maminek, ale přesto jsme to společně všichni zvládli. Jsme totiž už opravdu velcí šikulkové. Jak škola v přírodě probíhala, se můžete podívat v sekci Fotogalerie. Celý červen probíhal v rytmu indiánských pokřiků. Hráli jsme si na indiány, kde jen to šlo, a tak se nebylo čemu divit, když jsme se na školní výlet s naší školkou vydali na ranč do Kostelan. Čekala nás tady střelba z luku, jízda na koni, povídání o amerických indiánech, o lovu zvěře a pár dramatických scének. Dokonce i oběd probíhal v duchu divokého západu. Opékali jsme si špekáčky u ohně. Byl to moc hezký výlet. Podnikli jsme i takový pěší výlet. Do Lhotky k Janíkům do cukrárny. Každý jsme si vyrobili malý dortík. Zdobili jsme si jej, ovocem, čokoládou, marcipánem a vším možným zdobením na dorty. Dostali jsme každý také obrovskou točenou zmrzlinu. To vám byla dobrota. A co teprve když jsme si pak ve školce každý pochutnali na tom svém dortíku... A úplně nakonec? No přeci rozloučení. V tomto případě rozloučení s předškoláky. A tak jsme se společně, šestnáct dětí a čtyři paní učitelky, jednoho krásného letního odpoledne sešli na zahradě naší školky. Nejprve jsme byli rytířem v brnění pasování na školáky. Poté jsme splnili pár úkolů a za perníkový klíč dostali odměnu. Připili jsme si jahodovým šampaňským, pochutnali si na dortu a na závěr za zpěvu písní a zvuků kytary jsme si opekli špekáčky. Za všechny paní učitelky přejeme našim „školákům“, aby se jim ve škole dařilo... A nyní? Přejeme všem krásné prázdniny a už se těšíme na nový školní rok.
Květen v mateřské škole Měsíc květen nám na svém začátku přinesl předposlední lekci projektu „Zdravý úsměv“. S panem Forejtem jsme si tentokrát ukazovali, jak by měl vypadat správný
zubní kartáček a jakým způsobem a jak dlouho si máme zoubky čistit. Všichni jsme k tomuto účelu dostali dětskou zubní pastu a dokonce i jednu zubní pastu pro dospěláky – maminku nebo tatínka. Den tatínků byl u nás v mateřské škole horkou novinkou a všichni jsme se na něj moc těšili. Větší děti upekly svým tatínkům štrúdl, menší děti bábovku. A pak za námi tatínkové jedno krásné odpoledne přišli. Přivítali jsme je krásnou písničkou, pak jsme trošku sportovali, společně kreslili i si hráli. Všechno jsme to zakončili společnou svačinkou – bábovkou a kafíčkem (šťávou). Jak to probíhalo, se můžete podívat, v sekci Fotogalerie. Také v květnu v naší školičce proběhl výukový program DDM Astra, tentokrát na téma Dopravní prostředky. Naučili jsme se, co to takový dopravní prostředek je, kam všude můžeme cestovat, že můžeme jezdit po vodě, na souši i létat ve vzduchu, povídali jsme si také o tom, co potřebujeme, pokud chceme jezdit na kole. Na toto téma navázaly děti ze třídy Srdíček návštěvou dopravního hřiště v Malenovicích, kde si vyzkoušely jak se mají na kolech či koloběžkách, ale také jako chodci, chovat v provozu. Uprostřed měsíce přišlo překvapení pro maminky. Uspořádali jsme jim besídku. Nejprve děti ze třídy Srdíček, o týden později děti ze třídy Berušek. Jsme teď už všichni šikovnější než, když jsme připravovali besídku vánoční, proto jsme si tentokrát troufli zahrát i krátké divadelní představení, říkat básničky sami a dokonce někteří i zpívat sóla v písničkách. V průběhu obou besídek se se samostatným krátkým programem představily i děti z kroužků probíhajících v naší školce: Korálky, Veselé pískání a Zpívánky. Vyvrcholením celého měsíce května se pro nás stala vycházka s myslivci k „Rosničce“. Je to v naší školce již taková tradice, že společně s myslivci zpíváme, střílíme ze vzduchovky a opékáme si špekáčky. Tentokrát ovšem vycházka neprobíhala v duchu hledání stop lišky Ryšky, ale pustili jsm se po stopách indiánů. A tak přestože měsíc květen končil, pro nás také něco nového začalo. Vycházkou k Rosničce a indiánskou stezkou nám totiž začal projekt Indiánské léto a všichni se už moc těšíme, co nás v něm čeká...
Duben v mateřské škole Měsíc duben nám začal výukovým programem Domu dětí a mládeže Astra nazvaným tentokrát „Mraveniště a jeho obyvatelé“. Dozvěděli jsme se toho moc zajímavého. Kde mravenci žijí, kolik mají nohou, že mají královnu. Povídali jsme si i o tom známém mravenci Ferdovi a nakonec jsme si domů odnášeli mravenečka papírového, který dokonce mrkal.
Projekt „Z pohádky do pohádky“, který u nás probíhal již od zimních měsíců, jsme v dubnu zakončili společnou akcí starších i mladších dětí – Nocí s Andersenem. Pan Andersen psal ovšem až pro školáky, a tak si představte, že nám napsal dopis sám Josef Čapek! Přinesli nám ho ti jeho pejsek s kočičkou. A pak jsme společně i s paními učitelkami dělali přesně to, co pejsek s kočičkou v pohádce. Pekli jsme dort, zdobili noční košilku, prali prádlo, a představte si, že nakonec došlo i na živého pejska. Ba dokonce dva. Bylo to bezvadné odpoledne. Byli jsme ve školce až do šesti do večera! A víte, co bylo uplně nakonec? Ten náš dort jsme si snědli. A byl moc dobrý... Byli jsme vynášet Morénu. Kde se vzala tu se vzala, najednou ošklivá babice. A protože začalo jaro, šli jsme tu babici – zimu – Morénu hodit do tečovského potoka. Neodplavala sice moc daleko, ale i tak zima utekla a začalo jaro. Ještě že tak! Jen co jsme vynesli Morénu, už tu bylo zase něco nového. Putování za velikonočním zajíčkem. Zanechával nám na stromě i v trávě dopisy s veršovanými úkoly. A tak jsme si například připomněli velikonoční říkanky, naučili se rozeznat stopy zajíce mezi jinými, zazpívali jsme si písničku o zajíčkovi, viděli jsme, jak se plete tatar a dokonce vyřezávají vrbové píšťalky. A dokonce tam byl i ten zajíček (i když to byla paní učitelka). A komu se podařilo ho chytit, mohl si jít do trávy najít čokoládové vajíčko. Tak jsme si každý jedno našli. Přijel za námi pan fotograf. Všichni jsme se pěkně ustrojili, učesali a naučili se usmívat do fotoaparátu. Vždyť to budou přeci fotky hlavně pro ty naše maminky. Den Země jsme strávili v přírodě. Objevili jsme strom hrůzy. Všude visely pet láhve, zmuchlané papíry, dokonce byly u kmenu i nějaké staré sklenice. Naštěstí měly paní učitelky s sebou barevné krabice, a my jsme ten odpad mohli ihned roztřídit, tak jak to má být. Víte, my totiž třídíme odpad! Když už jsme byli venku, tak jsme tam i posvačili a chutnalo nám to mnohem víc než ve školce. Tvořili jsme si hrůzné domečky pod keři, hráli si s míčem a pozorovali všechny ty broučky v trávě. Byli jsme rádi, že svítilo sluníčko a že se nám tento den vydařil. Na divadelní představení „O pejskovi a kočičce“ jsme se všichni velmi těšili. Také proto, že jsme všechny pohádky o nich tak dobře znali, a že jsme si je tak společně v naší školce prožili. A tak jsme si opět ty nejznámější pohádky připomněli. A víte, co se Vám pokusíme slíbit? Už si budeme hračky uklízet. Aby se pak někdy nestalo, že zase někde někdo najde pohozenou panenku, co tak tence plakala... Jestlipak víte, co je tradicí na konci dobna? Jistě Vás hned napadá slet čarodějnic. Spousta dětí a paní učitelek ze školky i ze školy se sešla 30. dubna za hasičskou zbrojnicí. Ale nebyly to obyčejné paní učitelky. Ani obyčejné děti. Všichni to byli čarodějové a čarodějnice, kouzelníci a kouzelnice. A byla to paráda. Museli jsme splnit různé úkoly, abychom byli privilegovaní čarodějové. Tak jsme například museli
letět na koštěti, dostat se k bludné studánce, míchat lektvary... Také jsme hodně tancovali, špekáčky jedli, povídali si, a zase tancovali. Co slet čarodějnic. Byl to hotový čarodějnický rej! Škoda jen, že takhle nekončí každý měsíc...
Březen v mateřské škole V měsíci březnu u nás ve školce stále pokračovala pohádková tématika a tak se není čemu divit, že jsme se vydali do zlínského zámku na výstavu Jak se rodí večerníčky. Na začátku měsíce děti ze třídy Srdíček, ke konci měsíce poté děti ze třídy Berušek. Co všechno jsme si mohli prohlédnout, se můžete podívat v sekci fotogalerie. Kromě povídání o exponátech jsme si ovšem zkoušeli třeba i to, jak se to dělá, že se animovaná postavička hýbe, zkoušeli jsme se navzájem natáčet na kameru a následně se pozorovat, vyzkoušeli jsme si na chvíli se stát i televizními moderátory a hrát v televizi pohádku. Pro každého z nás byla přichystána pěkná večerníčková vymalovánka, mohli jsme si zahrát pexeso a dokonce si i vyzkoušet, jak se taková animovaná postavička kreslí. A v neposlední řadě jsme se samozřejmě dívali na ukázky večerníčků, které byly vytvořeny právě ve Zlíně, ve zlínských ateliérech. S velkými dětmi jsme se po výstavě zastavili i v nákupním centru Zlaté jablko, kde právě probíhala výstava Dinosaurů. A to bylo něco pro děti! Vždyť kolik si jich hraje v naší školce právě na dinosaury nebo alespoň s figurkami dinosaurů. A jaké to na výstavě bylo, co jsme viděli a co jsme dělali, si můžete opět prohlédnout v sekci fotogalerie. Prozradíme Vám však, že to rozhodně stálo za to. Zima pro nás jako každoročně již tradičně končívá velkým dětským karnevalem. I tentokrát se konal v Sazovicích. Účast byla hojná, od nás ze školky chybělo jen pár dětí. Celým odpolednem nás provázel milý pan DJ, který nám pouštěl známé pohádkové a dětské písničky. Vrcholem programu bylo vystoupení kouzelníka, kterému někteří z nás zdatně asistovali, a tak nyní někteří z nás umí pouštět vodu z nosu jako z kohoutku, umí vyčarovat holubičku a spoustu jiných kouzel. Ale pšt, nikdo Vám to nepoví, vždyť je to přeci kouzlo! Za zmínku samozřejmě stojí i veselé vystoupení s pejskem, bohatá tombola, kde každý něco vyhrál, soutěže na stanovištích, taneční soutěž ve dvojicích s balónky, ocenění masek a v neposlední řadě soutěže s rodiči. Vždyť každé děťátko si nejraději hraje právě s maminkou a s tatínkem. Tak ať se ti naši milí rodičové už těší na Den tatínků a na Den maminek. Ke konci měsíce jsme se opět vydali za pohádkou, tentokrát na Malou scénu a divadlení představení Krkonošské pohádky. Krakonoš se Sojkou opět vytrestali pyšného Trautenberka a odměnili hodnou Ančí a pracovitého Kubu. Tak to má také v pohádkách být. Dobro vždy vítězí nad zlem. Závěr měsíce pak patřil projektu Nebojme se nemocnice, v rámci nehož jsme se s většími dětmi vydali do Střední zdravotnické školy do Zlína. Tady jsme se mohli podívat, jak ta naše malá tělíčka vypadají zevnitř, z jakých se skládají orgánů i jak ty orgány fungují. Dozvěděli jsme se, co udělat, pokud se setkáme s úrazem nebo
onemocněním. Budoucí sestřičky a paní doktorky nám dokonce názorně ukazovaly, jak se správně zavazují obvazy, a tak někteří z nás najednou zmizely pod nánosem gázy. Bylo to ale pro nás přínosné, neboť teď! Teď už se nikdo z nás paní doktorky bát nebude, když s ní může být i taková legrace.
Únor 2009 v mateřské škole Začátek měsíce února poznaly zejména děti ze třídy srdíček. Navštívili jsme totiž společně s paními učitelkami prváčky v základní škole. Prvňáčci jsou veliké šikulky, ale my taky! Ukázali jsme našim paním učitelkám, že už umíme rozeznat hlásku na začátku a na konci slova, že umíme trošku počítat a poznávat barvy. A představte si, že už jsme si ve škole i něco oblíbili – přestávky. A protože jsme dokázali, že už opravdu mnozí z nás mohou klidně do školy nastoupit, na závěr jsme všichni dostali odměnu. Poznatky, které jsme ukázali při návštěvě prvňáčků se nám brzy osvědčily. Nadešel totiž den zápisu do základní školy. A jak to probíhalo, se můžete podívat v sekci fotogalerie. V polovině měsíce února za námi přijela mladá slečna s Domu děti a mládeže Astra s výukovým programem nazvaným tentokrát Čokoláda. Všichni máme tuto dobrůtku moc rádi a všichni jsme se těšili. Nejprve jsme si povídali, jak taková čokoláda vznikla, kde se narodila, kdo ji vynalezl. Poté jsme si vyprávěli, kdo má jakou čokoládu rád a jaké tedy mohou být její druhy. Přišli jsme i na spoustu dobrot, do kterých se čokoláda přidává. A nakonec jsme si opravdovou čokoládu i uvařili. A po jejím ztuhnutí jsme si již jen pochutnávali. Měsíc únor byl v naší školičce zaměřený na pohádky. Povídali a hráli jsme si snad na všechny známé pohádky a tak není divu, že za námi pohádka i přijela. Přijel za námi pan Taraba s loutkovým představením O Popelce. Všichni jsme se u ní hodně nasmáli a každý z nás si mohl loutku i vyzkoušet. Třeba jednou také budeme hrát divadlo. Ke konci měsíce jsme se se všemi dětmi a paními učitelkami ze školky vydali navštívit tečovskou knihovnu. Paní Nováková nám ukázala spoustu nových knížek a i když ještě neumíme číst, našly se tam knížky i pro nás maličké. Poslouchali jsme pohádku o Křemílkovi a Vochomůrkovi a nakonec jsme jako poděkování všichni nakreslili paní Novákové pěkný obrázek. Maminko! Tatínku! My už víme, že v knihovně je otevřeno vždy v pátek odpoledne. Půjdeme se tam také podívat?
Leden 2009 v mateřské škole Po Vánocích jsme se s úsměvem vrátili do naší školičky. S děmi z malé třídy jsme se naučili písničku „My tři králové“ a společně se svými paními učitelkami se vydali koledovat po mateřské škole. Za odměnu jsme byli obdarováni obrovským potleskem, úsměvem a malými sladkostmi.
Venku stále kralovala paní Zima a proto jsme se s děmi z velké třídy rozhodli, že nesmíme zapomínat na kamarády v lese a že jim tedy přineseme něco na zub. Připravili jsme si jablíčka, suchý chléb, oříšky, nějaká semínka, a vydali jsme se na dlouhý výlet. Nebylo snadné šlapat tak dlouho vysokým sněhem, ale my jsme šikulky a krásně jsme to zvládli. V lese jsme zvířátkům připravili lákavou hostinu. Chvilku jsme se bobovali, ale pak pro nás paní učitelka přichystala milé překvapení! Ve sněhu na poli nám vyšlapala obrovské bludiště. Měli jsme radost, že můžeme šlapat takovou sněhovou nadílkou. Někteří z nás trošku bloudili, ale nakonec jsme se všichni zdárně dostali zpátky k paní učitelce. A nakonec jsme opět nasedli na boby a dojeli na nich skoro až ke školce. Byl to moc krásný výlet. Představte si, že ke konci ledna za námi přijel koncert. Byl to hudební program „Zpívánky“. Sešli jsme se ve třídě Berušek i s dětmi ze třídy Srdíček a s prvňáčky z naší základní školy. S písničkou „Já jsem muzikant“ jsme se naučili pojmenovat spoustu nových hudebních nástrojů a naučili se na ně „hrát“. V písni „Když jsem já sloužil“ jsme se dozvěděli, že některá zvířátka jsou maličká a nesmíme je vylekat, proto jsme se snažili zpívat úplně potichoučku, naopak některá zvířátka jsou veliká a těm jsme zpívali hodně nahlas. Určitě nás slyšely i paní kuchařky v kuchyni. V programu byla spousta známých písniček a tak jsme zpívali několik písní o lidských povoláních, písničku o rodině, o zvířátkách... Samozřejmě že jsme u zpívání celou dobu jen nečinně neseděli, ale učili jsme se do rytmu tleskat, pleskat do stehen, dupat, ale také jsme se například naučili znázorňovat pohybem i dynamiku. Všechno jsme to hezky zvládli. Jsme totiž už velké děti a spoustu toho umíme.
Prosinec v mateřské škole: Prosinec prá nás ve školce a ve škole začal už v listopadu. A víte, čím to? O posledním listopadovém dnu jsme všichni i s rodiči přišli k obecnímu úřadu, abychom slavnostně rozsvítili vánoční stromeček. Paní ředitelka všechny mile přivítala, zazpívali jsme si společně pár vánočních písní a koled, a vystupující děti dostaly za odměnu malou dobrotu. A od toho dne jsme se začali těšit na Vánoce. Hned 1. prosince jsme se autobusem vydali do zlínského divadla Malá scéna, kde na nás čekala Pipi dlouhá punčocha a bavila nás svými veselými příhodami s Tomíkem a Anikou, s lupiči, s tátou – pirátským králem, svými zvířátky a ostatními obyvateli v okolí vily Vilekuly. Kéž by tato copatá holčička chodila k nám do školky! Ale my jsme si taky tak trošku zahráli na divadelníky. Uspořádali jsme totiž rodičům mikulášskou besídku. Malé děti se přestrojily za andílky a ukázali rodičům, že i když jsou maličcí, přeci jen toho spoustu dovedou! Větší děti se převlékly za čertíky a opravdu nás alespoň na chvilku přenesli k čertům do pekla. A tam bylo všem opravdu teplo a živo. A když potom za námi přišli převlečení tatínkové a maminky za Mikuláše, čerta a anděla, to teprve bylo živo. U některých dětí se objevily slzičky. Ale brzy všichni viděli, že i ten čert přeci jen rozdává také pouze dárky.
To, že budou Vánoce, jsme všichni už dlouho dopředu věděli a snad každou chviličku strávili přemýšlením, co že nám ten Ježíšek letos přinese. Společně jsme si ozdobili stromeček, napekli cukroví. Přijela za námi dokonce Vánoční pohádka o Prasátku a Kůzleti, kteří se těšili a připravovali na Štědrý den, rozdávali si dárky a společně s dětmi si zazpívali koledy. Bylo to moc pěkné. V základní škole jsme navštívili vánoční dílny. V tělocvičně střídalo jedno milé představení druhé. I my, děti ze školky, jsme se účastnili slavnostního programu. Hráli jsme divadlo a někteří z nás pak i vystupovali s kroužkem Tečovjánek. Mezitím jsme se ve třídách mohli od paní učitelek naučit vyrábět ozdoby z různých materiálů, mohli jsme péct a ochutnávat dobroty a dokonce si i zazpívat. To už nikdo nepochyboval o tom, že i tyto Vánoce opravdu budou, a že budou již brzy. Návštěvu vánočních dílen jsme zakončili adventním koncertem v kostele sv. Jakuba. A abychom ty Vánoce přežili ve zdraví, přišel za námi opět pan Forejt s další lekcí programu „Zdravý úsměv“. A když se pak o několik dní později na nás přišla podívat i paní zubařka MUDr. Vidrasová, nikdo z nás už se nebál. A také jsme snad všichni dostali pochvalu za to, jaké máme krásné zoubky. Tak. A teď už jsme všichni zvědaví, co nás v té naší školičce čeká v tom Novém roce 2009!
Listopad v mateřské škole: V listopadu jsme se přestali bát zubaře. A víte, čím to? Nejprve za námi přijel pan Forejt se svým projektem „Zdravý úsměv“ a povídal nám o tom, proč si máme čistit zoubky a ukazoval nám, co k tomu potřebujeme, a jak na to. Dokonce nám zadal i domácí úkol. Do přístí lekce si máme společně s maminkou nebo s tatínkem vyplňovat každé ráno a večer tabulku, zda si zoubky čistíme opravdu poctivě a pravidelně. Snad se nám to všem zdaří. O pár dní později za námi přijelo Divadlo M. Horákové se svou pohádkou „O krtečkovi a zubaři“. A to Vám byla taková legrace, že už se pana zubaře vůbec nebudeme bát. Ale kromě toho, že jsme se zbavili strachu ze zubaře, nás toho samozřejmě v listopadu potkalo víc. Třeba prodejní výstavka knih. Společně s paními učitelkami jsme si byli překrásné dětské knížky prohlédnout nejen my maličcí, ale i naši kamarádi školáci. A protože se nám tam spousta knížek líbila, odpoledne jsme pak snad všichni přemlouvali maminky a tatínky, ať nám nějakou pěknou knížku koupí. Za odměnu jsme pak dostávali kalendáříky na příští rok a dokonce i vánoční cukroví!
Jednoho dne jsme vyšli na procházku hned po snídani. Vydali jsme se totiž na Chlum - do lesa za zvířátky. Aby neměla hlad, přinesli jsme jim žaludy, kaštany a dýněčky. A když jsme jim všechny dary položili na zem, našli jsme krabici bonbónů. Tu nám tam pravděpodobně nechal pan hajný jako odměnu za to, že jsme tak hodní a nezapomínáme na zvířátka. A na konci listopadu do tělocvičny přijel kouzelník. Sešli jsme se tam všichni. Malí i velci, školkáčci i školáci, všechny paní učitelky. Spousta nás bylo. Sotva jsme se usadili, pan kouzelník začal čarovat. A že mu to šlo! Vyčaroval nám z ošklivé kytičky krásnou, ze čtyř malých kapesníčků jeden velký, všelijaké věci tahal z klobouku i z kouzelné krabičky, nebo naopak nechal některou věc zmizet. Do školky i do školy jsme se vraceli z přesvědčením, že se taky jednou staneme kouzelníky. A teď už se těšíme, co pěkného nás čeká v prosinci. Už aby to bylo!
Říjen v mateřské škole: Měsíc říjen jsme zahájili výstavou ovoce a zeleniny, kde jsme si všichni mohli vyrobit saláty, různá zeleninová či ovocná jídla, dezerty, nápoje. Hodnotili jsme nejkrásnější předmět (výrobek, vypěstované ovoce či zeleninu) výstavy, mohli jsme se seznámit s nástroji, které se dříve využívaly v hospodářství, vyráběli jsme mošt. Všichni jsme odcházeli domů dobře najedení, spokojení a usměvaví. Na začátku října jsme navštívili také dopravní hřiště v Malenovicích. Rozdělili jsme se na dvě poloviny. Jedna skupina si hrála na řidiče na koloběžkách a dětských kolech, to vše samozřejmě s ochrannou přilbou na hlavě. Učili jsme se jezdit po správné straně silnice, dávat pozor na dopravní značky, dávat přednost chodcům. Druhou skupinu totiž tvořili právě chodci, kteří společně se svými kamarády procházeli celé dopravní hřiště, dávali pozor na projíždějící „řidiče“ a po ohlédnutí na obě strany přecházeli přes silnici. Naučili jsme se zde, jak je důležité, vždy dávat v okolí silnice dobrý pozor, ať už jako řidiči nebo jako chodci. Navštívila nás milá paní vychovatelka z Domu dětí a mládeže Astra. S ní jsme se dozvěděli, jak ošetřit poranění v případě píchnutí včelou či vosou, v případě upadnutí a odření, v případě uštknutí hadem či dalších jednodušších úrazů. Ke konci jsme dostali maličký obrázek, který jsme si všichni u stolečků vykreslili. Velmi nás všechny zaujala pohádka „Babička školnice“, na kterou se přišli společně s námi podívat i prvňáčci ze základní školy. Slíbili jsme babičce školnici, že nebudeme nepořádní jako ta Lucinka z písničky a že se o své věci budeme vzorně starat a uklízet je na své místo. Milé divadlo jsme odměnili obrovským potleskem. S dětmi ze třídy srdíček jsme nacvičili vystoupení na setkání s důchodci, na které jsme se všichni velmi těšili. Poprvé v letošním roce jsme tak mohli ukázat, jaké
krásné písničky, říkanky a tanečky se společně s paními učitelkami v naší školičce učíme. A jak se nám to povedlo? Velmi dobře. Můžete se podívat v sekci Fotogalerie. Přijela za námi do školky paní fotografka. Snad všichni jsme se před fotoaparátem tvářili jako opravdoví profesionálové. A na fotkách nám to opravdu moc sluší. Ale pst! Třeba to pro někoho bude překvapení pod stromečkem.:-) Se některými staršími dětmi jsme přihlášení do Klubu mladého díváka v Městském divadle Zlín. A v říjnu jsme se tam poprvé v letošním školním roce vydali. A ta pohádka! Ta Vám byla! O opičce Žofce a jejích kamarádech ze zoologické zahrady. Určitě se do divadla všichni příště zase rádi vrátíme. A nakonec, po podzimních prázdninách, nás čekala nejočekávanější akce celého října. Nazvali jsme ji „Slavnost dýní“. Začalo to tím, že jsme se k večeru i s maminkami a tatínky vrátili zpátky do školičky. Měli jsme s sebou spoustu věcí. Dýně, nože, svíčky, různé přírodniny... A z nich jsme si vyráběli strašidýlka. A představte si, sešlo se nás tolik, že nám i třída mateřinky byla malá a zaplnili jsme i jídelnu. Strašidýlek byla spousta a byla opravdu nádherná! A to co teprve nastalo potom! Přinesli jsme si totiž s sebou ještě něco. Strašidelné masky a lampiónky. A tak se náš veselý a předlouhý strašidelný průvod dal na pochod obcí s rozsvícenými lampiónky. Rozhlas nám k tomu vyhrával pohádkové písničky, aby se nám šlo ještě lépe. V průvodu jsme se navzájem i strašili. Ale vůbec jsme se nebáli, vždyť nás přece drželi za ruku maminky a tatínkové. A představte si, že zatímco jsme pochodovali, v mateřince se nám rozsvítila všechna vyrobená dýňová strašidýlka a vytvořila nám ještě prosvětlenou stezku odvahy celou zahradou. A když jsme si ji všichni prošli, odcházeli jsme domů s přesvědčením, že příští rok znova!
Září v mateřské škole V měsíci září jsme se zaměřili především na adaptaci dětí do mateřské školy. Přišla mezi nás nejen spousta nových dětí, ale i ostatní děti po prázdninách si znovu zvykaly na své kamarády, na paní učitelky, na prostředí mateřské školy a v neposlední řadě na denní režim. Všechny počáteční obtíže jsme zvládli také díky nikdy nekončícímu úsměvu, pochopení, trpělivosti a dětským přátelstvím. Když už jsme si v mateřské škole našli kamarády a docházeli do školky bez pláče, přišla za námi návštěva. Přijelo za námi maňáskové divadlo Alibaba se svou pohádkou „O pejskovi“. Jak se nám představení líbilo, se můžete podívat v sekci Fotogalerie. A ke konci září na nás čekala zasloužená odměna – podzimní procházka na Chlum. Sešli jsme se tu i se školáky z naší základní školy. Všichni jsme si pochutnali na langoších a na sodovce. Cestou zpět jsme zjistili, že les na Chlumě je tak trošku kouzelný a tak trošku pohádkový. Zdejší skřítkové nám zanechali dopis, ve kterém nám poděkovali, že jsme takové šikulky a takovou dlouhou cestu jsme pěkně zvládli.
A věnovali nám za odměnu svůj poklad! Ale jak už to tak v pohádkách bývá, museli jsme si jej zasloužit splněním několika úkolů. Truhla s pokladem byla plná dobrot, které nám paní učitelky po návratu zpět do mateřské školy poctivě rozdělily. Byl to krásný výlet a jak jsme ho prožívali, můžete opět shlédnout v sekci Fotogalerie. A teď už se všichni těšíme, co dalšího nás v naší školce čeká.
