Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 1
Erich Maria Remarque
JISKRA ÎIVOTA
Ikar
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 2
Erich Maria Remarque DER FUNKE LEBEN Copyright © 1952 by the Estate of the late Paulette Remarque Alle Rechte vorbehalten Translation © 2003, 2015 by Vûra Houbová, heirs
ISBN 978-80-249-2682-7
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 3
/I/
09 pomalu zvedl hlavu a otevfiel oãi. Nevûdûl, jestli omdlel nebo jen usnul. Mezi jedním a druh˘m zmizely skoro v‰echny rozdíly; hlad a vyãerpanost se o to uÏ dávno postaraly. Obojí mu pokaÏdé pfiipadalo, jako by se potápûl do bahnit˘ch hlubin, odkud se uÏ nemûl nikdy vrátit. 509 chvíli ti‰e leÏel a naslouchal. Byla v tom stará táborová zku‰enost; ãlovûk nikdy nevûdûl, z které strany hrozí nebezpeãí, a dokud zÛstával nehybn˘, mûl stále nadûji, Ïe bude pfiehlédnut nebo povaÏován za mrtvého – prost˘ pfiírodní zákon, kter˘ zná kaÏd˘ brouk. Nesly‰el nic podezfielého. StráÏe na kulometn˘ch vûÏích podfiimovaly, a taky za ním panoval v‰ude klid. Opatrnû otoãil hlavu a pohlédl dozadu. Koncentraãní tábor Mellern pokojnû dfiímal na slunci. Velk˘ apelplac, kterému SS s humorem fiíkávali taneãní parket, byl skoro prázdn˘. Jenom na siln˘ch kÛlech napravo od brány viseli ãtyfii lidé s rukama svázan˘ma za zády. Byli na provaze vytaÏeni tak vysoko, Ïe se nohama nedot˘kali zemû. PaÏe mûli vykloubené. Dva topiãi z krematoria se bavili tím, Ïe po nich z okna házeli kousky uhlí; ale nikdo z tûch ãtyfi se neh˘bal. Viseli na kfiíÏích uÏ pÛl hodiny a byli teì v bezvûdomí. Baráky pracovního tábora byly opu‰tûné; ausnkomanda se je‰tû nevrátila. Uliãkami se mihlo nûkolik lidí, ktefií mûli sluÏbu na svûtnici. Vlevo od velké brány, pfied trestním bunkrem, sedûl SS scharführer Breuer. Dal si vynést na slunce
5
3
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 4
kulat˘ stolek a proutûnou Ïidli a popíjel kávu. Na jafie 1945 byla dobrá zrnková káva vzácností; Breuer v‰ak pfied chvílí zardousil dva Îidy, ktefií uÏ ‰est t˘dnÛ hnili zaÏiva v bunkru, a pokládal to za humánní ãin, kter˘ zasluhoval odmûny. Kápo z kuchynû mu ke kávû poslal i talífi s kousky bábovky. Breuer jedl pomalu, s poÏitkem; mûl rád rozinky bez jadérek, kter˘ch bylo v tûstû plno. Se star‰ím Îidem moc zábavy neuÏil; to mlad‰í se drÏel líp; dost dlouho sebou házel a chroptûl. Breuer se ospale usmál a zaposlouchal se do zvukÛ táborové kapely, která zkou‰ela za zahradnictvím. Hrála valãík RÛÏe z jihu – oblíben˘ kousek velitele tábora, obersturmbannführera Neubauera. 509 leÏel na protûj‰í stranû tábora, blízko bloku dfievûn˘ch barákÛ, oddûlen˘ch plotem z ostnatého drátu od velkého pracovního tábora. ¤íkalo se jim mal˘ tábor. Byli v nûm vûzÀové, ktefií zeslábli natolik, Ïe nemohli pracovat. âekali tam na smrt. Skoro v‰ichni rychle umírali; ale noví pfiicházeli dfiív, neÏ stafií je‰tû staãili zemfiít, a tak byly baráky neustále pfieplnûné. Umírající leÏeli ãasto jeden pfies druhého i na chodbách nebo dodûlávali prostû venku, pfied baráky. V Mellernu nebyly plynové komory. Na to byl velitel obzvlá‰È hrd˘. S oblibou prohla‰oval, Ïe v Mellernu se umírá pfiirozenou smrtí. Úfiednû se mal˘ tábor naz˘val rekonvalescenãní oddûlení – ale bylo tu jen málo takov˘ch, ktefií se vzchopili natolik, aby vydrÏeli rekonvalescenci déle neÏ jeden dva t˘dny. Malá skupinka tûch, ktefií ji aÏ doposud pfieÏili, bydlela v baráku 22. Se zbytkem ‰ibeniãního humoru si fiíkali veteráni. 509 patfiil k nim. Pfii‰el do malého tábora pfied ãtyfimi mûsíci a pfiipadalo mu samotnému jako zázrak, Ïe je‰tû Ïije. Z krematoria se sem hnal ãern˘ koufi. Vítr jej stlaãil nad tábor a chuchvalce d˘mu se plouÏily nízko nad baráky. Páchly mastnû a nasládle a dráÏdily ke zvracení. 509 si na d˘m nezvykl – ani po deseti letech v tábofie. Dnes v nûm byly 4
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 5
i ostatky dvou veteránÛ: hodináfie Jana Sibelského a univerzitního profesora Joela Buchsbauma. Oba zemfieli v baráku 22 a v poledne je odvezli do krematoria. Buchsbaum ov‰em nebyl cel˘; chybûly mu tfii prsty, sedmnáct zubÛ, nehty na prstech na nohou a ãást pfiirození. O to v‰echno pfii‰el bûhem své pfiev˘chovy v uÏiteãného ãlovûka. Na kulturních veãírcích v kasárnách SS b˘val ten kousek s pfiirozením zdrojem veliké ‰vandy. Vymyslel si ho scharführer Günter Steinbrenner, kter˘ pfii‰el do tábora teprve nedávno. Nápad byl prostink˘ jako v‰echna velkolepá vnuknutí – pouhá injekce koncentrované kyseliny solné. Steinbrenner si tím rázem získal úctu sv˘ch pfiátel. Bfieznové odpoledne bylo vlahé a slunce uÏ zaãínalo slabû hfiát; 509 v‰ak bylo zima, tfiebaÏe mûl na sobû kromû vlastních ‰atÛ vûci tfií jin˘ch – blÛzu Josefa Buchera, plá‰È vete‰níka Lebenthala a roztrhan˘ svetr Joela Buchsbauma, kter˘ zachránili, neÏ byla mrtvola odvezena. Ale ãlovûka, kter˘ mûfiil metr osmdesát a pfiitom váÏil sotva víc neÏ tfiicet kilo, by uÏ asi nezahfiál ani koÏich. 509 mûl nárok leÏet pÛl hodiny na slunci. Pak se musel vrátit do baráku a odevzdat vypÛjãené vûci, navíc svou vlastní blÛzu, a na fiadu pfii‰el dal‰í. Tak si to mezi sebou dojednali veteráni od té doby, co pominuly mrazy. Nûktefií se nezúãastnili. Byli pfiíli‰ vyãerpaní a chtûli po zimním utrpení uÏ jen v klidu zemfiít v barácích; ale Berger, kter˘ byl stubenältester, trval na tom, aby v‰ichni, kdo se je‰tû mohli pohybovat, vycházeli teì po chvilkách na ãerstv˘ vzduch. Na fiadû byl Westhof; po nûm mûl jít Bucher. Lebenthal odfiekl; mûl na práci nûco lep‰ího.
509 se opût zadíval pfied sebe. Tábor byl zfiízen na kopci a ostnat˘m drátem bylo vidût mûsto. LeÏelo v údolí, hluboko pod táborem, a nad zmûtí stfiech se tyãily vûÏe kostelÛ. Bylo to staré mûsto; bylo v nûm plno kostelÛ 5
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 6
a hradeb, lipov˘ch alejí a kfiivolak˘ch uliãek. Na severu se rozprostírala nová ãtvrÈ se ‰ir‰ími ulicemi, hlavním nádraÏím, ãinÏáky, továrnami, mûìárnou a Ïelezárnami, kde pracovaly skupiny vûzÀÛ z tábora. ·irok˘m obloukem protékala mûstem fieka, ospale zrcadlící mosty a oblaka. 509 sklonil hlavu. Dokázal ji udrÏet pozvednutou jen chvilku. Pro krãní svalstvo, které se scvrklo na pár provázkÛ, byla lebka pfiíli‰ tûÏká – a pohled na koufiící komíny v údolí v nûm probouzel jen je‰tû vût‰í hlad. A hlad zachvacoval nejen Ïaludek, ale taky mozek. Za léta si Ïaludek uÏ zvykl a nebyl schopen jiného pocitu neÏ ustaviãné, tupé laãnosti. S hladov˘m mozkem to bylo hor‰í. Hlad probouzel halucinace a nikdy se neunavil. Ve spánku se sám sÏíral. V zimû to 509 trvalo tfii mûsíce, neÏ se zbavil pfiedstavy smaÏen˘ch brambor. Cítil je v‰ude, dokonce i ve smradu latrín. Teì zase v‰ude cítil slaninu. Slaninu se sázen˘mi vejci. Pohlédl na niklové hodinky leÏící vedle nûho na zemi. PÛjãil mu je Lebenthal. Cel˘ barák o nû peãoval jako o drahocennost; do tábora je pfied lety propa‰oval Polák Julius Silber, kter˘ byl uÏ dávno mrtv˘. 509 vidûl, Ïe mu zb˘vá je‰tû deset minut; pfiesto se rozhodl, Ïe poleze zpátky k baráku. Nechtûl znovu usnout. âlovûk nikdy nevûdûl, jestli se znova probudí. Opatrnû se rozhlédl po hlavní táborové ulici. Ani teì nespatfiil nic, z ãeho by hrozilo nebezpeãí. Vlastnû ani nic neoãekával. Opatrnost pramenila spí‰ ze zvyku starého mazáka neÏ ze skuteãného strachu. Mal˘ tábor byl kvÛli úplavici pod jakousi karanténou a SS sem pfiicházeli jen zfiídka. Kromû toho se dozor v posledních letech v celém tábofie znaãnû uvolnil. Válka se projevovala stále dÛraznûji a i SS, ktefií aÏ dosud hrdinnû vraÏdili a muãili nevinné vûznû, byli koneãnû posláni na frontu. Teì, na jafie 1945, byla v tábofie jen tfietina dfiívûj‰í posádky SS. Skoro celá vnitfiní správa pfie‰la dávno do rukou vûzÀÛ. KaÏd˘ barák mûl svého blockältestra 6
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 7
a nûkolik stubenältestrÛ; pracovní oddíly, arbeitskomanda, podléhaly kápÛm a pfiedákÛm, cel˘ tábor pak lagerältestrovi. Tyto funkce zastávali vûzÀové. Kontrolovali je lagerführefii, blockführefii a komandoführefii, v‰ichni jen samí esesáci. Zpoãátku byli v tábofie politiãtí vûzÀové; bûhem let k nim houfnû pfiib˘vali obyãejní zloãinci z pfieplnûn˘ch mûstsk˘ch a okresních vûznic. Skupiny vûzÀÛ se od sebe li‰ily barvou trojúhelníku z látky, kter˘ mûli v‰ichni pfii‰it˘ na ‰atech vedle ãísla. Politiãtí mûli ãerven˘, trestanci zelen˘. Îidi mûli jeden Ïlut˘ trojúhelník navíc, takÏe oba dohromady tvofiily Davidovu hvûzdu. 509 sebral LebenthalÛv plá‰È a blÛzu Josefa Buchera, pfiehodil si je pfies záda a zaãal se plazit k baráku. Cítil, Ïe je unavenûj‰í neÏ jindy. UÏ i lézt mu bylo zatûÏko. Po chvíli se pod ním zaãala zemû otáãet. Zastavil se, zavfiel oãi a zhluboka se nadechl, aby se vzpamatoval. V tom okamÏiku se ve mûstû rozjeãely sirény. Zprvu jen dvû. Ale za nûkolik vtefiin se pfiidaly dal‰í, a vzápûtí uÏ se zdálo, jako by se dole rozefivalo celé mûsto. Jeãelo ze stfiech a z ulic, z vûÏí a továren; leÏelo bezbranné na slunci, nic se v nûm nepohnulo, jen najednou zaãalo fivát jako ochromené zvífie, které vidí pfiicházet smrt a nemÛÏe utéct; fivalo sirénami a parními pí‰Èalami k nebi, které bylo úplnû tiché. 509 se v mÏiku pfiikrãil. Pfii leteckém poplachu nesmûl b˘t nikdo venku. Pokusil by se vstát a bûÏet, ale byl pfiíli‰ zeslábl˘, aby se rychle nûkam dostal, a barák byl pfiíli‰ daleko; mezitím by po nûm tfieba zaãal nûjak˘ znervóznûl˘ nováãek na stráÏi stfiílet. Odlezl proto co nejrychleji pár metrÛ zpátky k mûlké prohlubni v zemi, vmáãkl se do ní a pfiehodil pfies sebe vypÛjãené ‰aty. Vypadalo to, jako by se tam nûkdo zhroutil a zÛstal leÏet mrtv˘. To se stávalo ãasto a nebude to tedy podezfielé. Poplach beztak nepotrvá dlouho. V posledních mûsících jeãely ve mûstû sirény 7
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 8
obden, a nikdy se nic nepfiihodilo. Letadla pfielétávala dál na Hannover a na Berlín. Teì se rozjeãely taky sirény v tábofie. Po chvíli zaãal hlavní poplach – vytí kolísalo, jako by nûkdo pfiehrával pokfiivené desky na obrovském gramofonu. Letadla se blíÏila k mûstu. I to uÏ 509 znal. Net˘kalo se ho to. Jeho nepfiítelem byl stráÏn˘ na nejbliωí kulometné vûÏi, kter˘ by mohl rozeznat, Ïe tu neleÏí Ïádná mrtvola. Co se dûlo venku za ostnat˘m drátem, to mu bylo jedno. Namáhavû d˘chal. Pod plá‰tûm se dusn˘ vzduch mûnil v ãernou vatu, která stále houstla a zavalovala ho. LeÏel v prohlubni jako v hrobû a pomalu mu zaãalo pfiipadat, Ïe je to opravdu jeho hrob, Ïe uÏ nikdy nevstane, Ïe tentokrát je to konec a on tu zÛstane trãet a zemfie, pfiemoÏen nakonec poslední slabostí, proti které tak dlouho bojoval. Pokusil se vzchopit, ale moc to nepomohlo; spí‰ je‰tû silnûji cítil podivnû odevzdané ãekání, které se v nûm ‰ífiilo, uvnitfi a pak dál, ven, jako by pojednou v‰echno ãekalo – i mûsto, jako by ãekal vzduch, jako by ãekalo samo svûtlo. Bylo to, jako kdyÏ zaãíná zatmûní slunce a barvy ve vzdálené pfiedtu‰e jakéhosi mrtvého svûtla bez slunce uÏ dostávají nádech olovûné ‰edi, bylo to vzduchoprázdno, bezdeché ãekání, jestli smrt je‰tû jednou pfiejde kolem nebo ne.
Úder nebyl prudk˘, ale neoãekávan˘. Pfii‰el ze strany, která se zdála chránûnûj‰í neÏ ostatní. 509 jej ucítil na Ïaludku jako tvrd˘ otfies pfiicházející z hloubi zemû. Souãasnû proÈal vytí nad mûstem vysok˘ ocelov˘ jekot, kter˘ hrozivû sílil, podobn˘ fievu sirén, a pfiece docela jin˘. 509 nevûdûl, co pfii‰lo dfiív, jestli úder ze zemû, nebo jekot a po nûm v˘buch, ale vûdûl, Ïe jedno ani druhé tu pfii Ïádném dfiívûj‰ím poplachu neexistovalo, a jak se to teì opakovalo, blíÏ a silnûji, nad ním i pod ním, 8
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 9
pochopil, co to je: poprvé neletûla letadla dál. Mûsto bylo bombardováno. Zemû se opût zachvûla. 509 mûl pocit, jako by do nûho z podzemí bu‰ily obrovské gumové obu‰ky. Náhle byl zcela pfii smyslech. Smrtelná mdloba se rozplynula jako d˘m ve vichfiici. KaÏd˘ otfies zemû se mu pfiená‰el do mozku. Chvíli je‰tû leÏel nehybnû; pak, takfika aniÏ si toho byl vûdom, vysunul opatrnû ruku a nadzvedl plá‰È pfied obliãejem, aby mohl mezerou vyhlíÏet dolÛ na mûsto. Právû se pfied ním jako hraãka rozsypávalo nádraÏí a zvedlo se do vzduchu. Pozlacená kopule pfieplula skoro pÛvabnû nad stromy mûstského parku a zmizela za nimi. Zdálo se, jako by dunivé exploze k tomu nepatfiily – na to bylo v‰echno pfiíli‰ pomalé a palba protiletadlov˘ch dûl se v rachotu utápûla jako Àafání teriéra v basovém ‰tûkotu velké dogy. Pfii dal‰ím mocném záchvûvu se zaãala naklánût jedna z vûÏí kostela svaté Katefiiny. I ta padala velmi pomalu a v pádu se ladnû rozlomila na nûkolik kusÛ – jako by to v‰echno byl zpomalen˘ film, a ne skuteãnost. Mezi domy zaãaly teì vyrÛstat hfiibovité sloupy d˘mu. 509 je‰tû stále nemûl pocit zkázy; tam dole si prostû hráli neviditelní obfii. V nezasaÏen˘ch ãtvrtích dál pokojnû stoupal koufi z komínÛ; fieka dál zrcadlila oblaka a obláãky vybuchl˘ch protiletadlov˘ch stfiel lemovaly oblohu, jako by to byla ne‰kodná podu‰ka, z níÏ v‰emi praskl˘mi ‰vy vyráÏely ‰edobílé chomáãky bavlny. Jedna z bomb dopadla daleko za mûsto do luk, táhnoucích se nahoru k táboru. 509 je‰tû pofiád nepociÈoval strach; v‰echno bylo pfiíli‰ vzdálené tomuto uzounkému svûtu, kter˘ jedinû je‰tû znal. Strach mohl mít leda z hofiících cigaret na oãích a na varlatech, z t˘dnÛ v hladomornû, v kamenné rakvi bunkru, kde se nedalo ani stát, ani leÏet, z kozy, na které mu mohli rozmlátit ledviny; z muãírny v levém kfiídle vedle brány, ze Steinbrennera, z Breuera, z lagerführera Webera, ale i tohle uÏ trochu 9
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 10
vybledlo od té doby, kdy ho pfiemístili do malého tábora. Musel se nauãit rychle zapomínat, aby dokázal sebrat síly k dal‰ímu Ïivotu. Kromû toho se koncentraãní tábor Mellern deseti lety muãení trochu unavil; i ãerstvého esesáka, plného ideálÛ, ãasem znudilo tr˘znit kostlivce. Málo vydrÏeli a nic s nimi nebylo. Jen kdyÏ pfii‰ly pfiírÛstky, silné a schopné sná‰et utrpení, vzplála nûkdy vlastenecká horlivost. Pak vypadali o nûco obãerstvenûj‰í, jako po dobré vepfiové s brambory a ãerven˘m zelím. Jinak v‰ak byly nûmecké tábory v prÛbûhu váleãn˘ch let ãím dál tím humánnûj‰í. UÏ se jen zplynovávalo, utloukalo a stfiílelo, nebo se lidé sedfieli k smrti a pak se nechali pojít hlady. Îe tu a tam byl v krematoriu spálen i Ïiv˘, to zavinilo spí‰ pracovní pfietíÏení a skuteãnost, Ïe nûktefií kostlivci se uÏ ani neh˘bali, neÏ nûjak˘ zl˘ úmysl. Docházelo k tomu taky jenom tenkrát, kdyÏ bylo nutno získat místo pro nové transporty hromadn˘mi likvidacemi. Práce neschopní byli ponecháni, aby po‰li hladem, ale ani to se v Mellernu surovû nepfiehánûlo; i v malém tábofie se vÏdycky na‰lo nûco k snûdku a veteráni jako 509 tak dokázali zlomit v‰echny rekordy a udrÏet se naÏivu.
Bombardování náhle ustalo. Jen protiletadlová dûla je‰tû bûsnila. 509 nadzvedl plá‰È, aby vidûl na nejbliωí kulometnou vûÏ. Stanovi‰tû bylo prázdné. Podíval se dál vpravo a pak nalevo. Ani tam nebyly stráÏe na vûÏích. Esesáci v‰ude slezli a utekli do bezpeãí; mûli dobré úkryty poblíÏ kasáren. 509 shodil plá‰È a pfiilezl aÏ k ostnatému drátu. Vzepfiel se na loktech a zadíval se dolÛ do údolí. Hofielo teì celé mûsto. Co pfiedtím vypadalo jako hra, to se mezitím promûnilo a ukázalo svou pravou tváfi. Jako obrovsk˘ v‰eniãící mûkk˘‰ dfiepûl v ulicích ãern˘ a Ïlut˘ koufi a poÏíral domy. Z nádraÏí vylétl do v˘‰e snop jisker. PfieraÏená vûÏ kostela sv. Katefiiny zaplápolala a zaãaly ji 10
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 11
olizovat ohnivé jazyky, podobné sinal˘m bleskÛm. Bezstarostnû, jako by se nic nestalo, stálo za v‰ím slunce v zlaté záfii a pÛsobilo skoro pfií‰ernû, Ïe modré a bílé nebe je stejnû jásavé jako pfied chvílí a Ïe lesy a pohofií kolem dokola leÏí klidnû a neúãastnû dál v nûÏném oparu, jako by jen nad mûstem sam˘m byl vynesen nûjak˘ neznám˘, temn˘ ortel. 509 pohlíÏel dolÛ. Zapomnûl na v‰echnu opatrnost a upfienû hledûl dolÛ. Neznal mûsto jinak neÏ skrz ostnat˘ drát a nikdy v nûm nebyl. Ale za tûch deset let, která strávil v tábofie, se mu stalo nûãím víc neÏ pouh˘m mûstem.
Zpoãátku pro nûho bylo skoro nesnesiteln˘m obrazem ztracené svobody. Den co den na nû shlíÏel – vidûl jeho bezstarostn˘ Ïivot, kdyÏ se vracel od lagerführera Webera zbit˘ tak, Ïe sotva lezl; vídal jeho kostely a domy, kdyÏ visel s vyklouben˘mi paÏemi na kfiíÏi; vídal bílé ãluny na fiece a auta vyjíÏdûjící do jarní pfiírody, zatímco moãil krev z rozmlácen˘ch ledvin; oãi mu plály, kdyÏ se na nû díval, a vidût je bylo pro nûho dal‰ím utrpením vedle tûch v‰ech, která tábor pfiiná‰el. Pak zaãal mûsto nenávidût. âas plynul a v mûstû se nic nemûnilo, aÈ se tady nahofie dûlo cokoli. Dál stoupal kaÏd˘ den koufi z jeho kamen a krbÛ, jako by neexistoval d˘m z krematoria – hfii‰tû a parky b˘valy plné radostného ruchu, zatímco v tábofie dodûlávaly na taneãním parketu stovky u‰tvan˘ch uboÏákÛ; v létû putovaly houfy v˘letníkÛ do lesÛ, zatímco kolony vûzÀÛ se vracely z kamenolomÛ a vlekly s sebou své mrtvé a povraÏdûné druhy; nenávidûl mûsto, protoÏe byl pfiesvûdãen, Ïe navÏdy zapomnûlo na nûj i na ostatní vûznû. Nakonec i nenávist pohasla. Boj o kÛrku chleba byl dÛleÏitûj‰í neÏ v‰echno ostatní – a taky poznání, Ïe nenávist a vzpomínky by mohly zniãit jeho du‰i stejnû jako 11
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 12
bolest. 509 se nauãil stáhnout se do sebe, zapomenout a nestarat se o nic neÏ o svÛj hol˘ Ïivot z hodiny na hodinu. Mûsto mu zaãalo b˘t lhostejné a jeho nemûnící se obraz mu byl jen symbolem toho, Ïe se uÏ ani jeho vlastní osud nezmûní.
Teì hofielo. Cítil, jak se mu tfiesou ruce. Pokusil se to potlaãit, ale marnû; je‰tû to zesílilo. V‰echno se v nûm náhle uvolnilo a nûjak rozpojilo. Hlava ho bolela, jako by ji mûl dutou a nûkdo mu v ní bubnoval. Zavfiel oãi. O tohle nestál. Nechtûl, aby v nûm znovu nûco vyklíãilo. Rozdupal a zniãil v‰echnu nadûji. Nechal ruce sklouznout na zem a poloÏil si na nû obliãej. Mûsto se ho net˘kalo. Nechtûl, aby se ho nûjak t˘kalo. Chtûl, aby mu zase jako dfiív svítilo neteãné slunce na ‰pinav˘ pergamen, kter˘ mu místo kÛÏe potahoval lebku, chtûl d˘chat, zabíjet v‰i, nemyslet – jak uÏ se tomu dávno nauãil. Ne‰lo to. Chvûní v nûm neustávalo. Pfievalil se na záda a natáhl se na zemi. Nad sebou mûl oblohu s obláãky v˘buchÛ protiletadlov˘ch granátÛ. Rychle se rozpl˘valy a vítr je odhánûl. Tak leÏel chvíli, ale pak nevydrÏel ani leÏet. Obloha se promûnila v modrobílou propast a jemu se zdálo, Ïe se do ní fiítí. Otoãil se a posadil se. Na mûsto uÏ nepohlédl. Díval se na tábor a poprvé se na nûj díval tak, jako by odtamtud oãekával pomoc. Baráky dfiímaly na slunci stejnû jako pfiedtím. Scharführer Breuer zmizel, ale z krematoria dál stoupal d˘m; jen trochu zfiídl. Buì právû spalovali dûti, nebo dostali rozkaz zastavit práci. 509 se pfiinutil, aby si v‰echno dobfie prohlédl. Tohle byl jeho svût. Îádná bomba ho nezasáhla. Byl tu, neúprosn˘ jako vÏdycky. Jen tento svût mûl nad ním moc; to, co bylo venku, za ostnat˘m drátem, to se ho net˘kalo. V tom okamÏiku utichla protiletadlová dûla. Jako by praskla obruã hluku, která ho tûsnû obepínala. Na oka12
Jiskra Ïivota 2015
6.1.2015
20.10
Stránka 13
mÏik si pomyslel, Ïe se mu v‰echno jenom zdálo a Ïe se zrovna probudil. Prudce se otoãil. Nezdálo se mu to. Pod ním skuteãnû leÏelo hofiící mûsto. Pod ním byl d˘m a zkáza, a pfiece jen se ho to trochu t˘kalo. UÏ se nedalo rozeznat, co bylo zasaÏeno, vidûl jen koufi a oheÀ, v‰echno ostatní zmizelo, ale to nebylo dÛleÏité; hofielo mûsto, to mûsto, které se zdálo b˘t nezmûnitelné – nezmûnitelné a nezniãitelné jako tábor.
Pfiepadla ho hrÛza. Náhle mu bylo, jako by na nûho zezadu mífiily ze v‰ech vûÏí v‰echny kulomety v tábofie. Rychle se ohlédl. Nic se nedûlo. VûÏe byly prázdné jako pfiedtím. Ani v uliãkách nebylo nikoho vidût. A pfiece to nepomohlo; jako pûst mu zniãehonic dopadl na ‰íji divok˘ strach a zalomcoval jím. Nechtûl zemfiít! Teì ne! Ve spûchu posbíral kusy ‰atstva a lezl zpátky. Pfiitom se zapletl do Lebenthalova plá‰tû, hekal, klel a rval jej zpod kolen a plazil se dál k baráku, chvatnû, hluboce rozãílen˘ a zmaten˘ – jako by prchal je‰tû pfied nûãím jin˘m neÏ pfied smrtí.
13
