Orlické hory a Podorlicko 22/1–2: 279–283 (2015) © 2016 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN 0475-0640, ISBN 978-80-86076-80-5
ERB RODU ZE SEMANÍNA, JEHO VARIANTY A ERBY OD NĚJ ODVOZENÉ THE COAT OF ARMS OF THE NOBLE FAMILY FROM SEMANÍN, ITS VARIATIONS AND THE COATS OF ARMS THAT DERIVED FROM IT David Smyčka a Tomáš Urban Semanín 103, 560 02 Česká Třebová, e-mail:
[email protected]
Abstract: The coat of arms of the noble family from Semanín was used by several families. Some other families obtained their coat of arms which derived from the Semanín one. Most recently it was used as an inspiration for the emblem of village Semanín. Modern idea about using this coat of arms differs significantly from how it was used by members of Semanín nobility according to documents of that period. How did it come to this deviation from the original? Keywords: coat of arms, Semanín, East Bohemia
Erb rodu ze Semanína užívalo několik rodin. Několik dalších rodin obdrželo erb ze semanínského odvozený. Naposledy byl erb rodu předlohou pro současný znak obce Semanín. Novodobé představy o vzhledu erbu se však odlišují od dokladů autentického používání členů rodu. Jak k uchýlení od původní předlohy došlo? ERB RODU ZE SEMANÍNA A JEHO VARIANTY Původní erb, tedy obrazové znamení a přídomek ze Semanína, obdrželi společně Mistr Mikuláš Šud a Daniel ze Semanína majestátem krále Ludvíka Jagellonského, vydaným v roce 1525 v Budíně v den Povýšení svatého Kříže. Originál majestátu je nezvěstný. Jeho znění je však zaznamenáno opisem v městské Knize zelené zápisní z roku 16141/. Text opisu je snadno čitelný, působí úplným a precizním dojmem. Majestát zmiňuje malířské zobrazení erbu, které však v opise chybí. Slovní popis bohužel není vypovídající natolik, aby z něj vyplynula jednoznačná varianta zobrazování erbu. Nejstarším zobrazením erbu bez tzv. klenotu je erb bratrského kněze Jindřicha Daniela ze Semanína v kancionále Písně duchovní evangelické z roku 1576. Erb s těžko čitelnými detaily, ale zobrazený i s klenotem a s monogramem HDZS, je také na vazbě Nového zákona, který J. Daniel v téže době vlastnil. Teprve třetí autentický doklad používání erbu a to otisk pečeti na listině Simeona Daniela ze Semanína, patrně synovce kněze Jindřicha, z roku 1624, dovoluje závěr, že Danielovská větev rodu ze Semanína používala erb skutečně v podobě zobrazené v kancionále. Otisk pečeti popsal Antonín Haas takto: „…štít svisle rozdělen ve dvě poloviny, v pravé kozoroh s rybím ocasem, v levé pruh od horního pravého rohu k dolnímu levému a v něm tři hvězdy, 1/ Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem: fond Archiv města Nymburk, Kniha zápisní zelená (neinv.), ff. 286-287.
Orlické hory a Podorlicko 22/1–2: 279–283 (2015)
Obr. 1. Popis erbu v nymburské Knize zápisní zelené: „Totiž štít na dvé rozdělený, zlatem a červeným okolo vynášený, půl zlatého a půl červeného, v červeném štrych bílý šmikem dolů, v štítu dvě ze dvanácti znamení nebeských, totiž v zlatém Kozorožec našeré barvy, kterýž má zadek podobenství mořské ryby a v červeném bílém štrychu váha zlatá z pěti hvězd zlatých udělaná, a nad štítem helm turnýřský na krajích zlatem vynášený, nad helmem koruna zlatá, v koruně dvě křídla, jedno půl zlatého a půl šerého a druhé půl červeného a půl bílého, mezi křídly hvězda zlatá, okolo helmu helmdek z jedné strany šerý a zlatem a z druhé červený a bílým vynášený“.1/
Obr. 2. Detail vazby Nového Obr. 3. Písně duchovní evangelic- Obr. 4. Meraviglia-Crivelli,5/ Zákona (vytištěn roku1569), ké, vydání 1576 v Ivančicích, erb obr. tabule č. 30 u písně č. 703.4/ původně vlastněný J.D. ze 3/ Semanína.
nad pruhem i pod ním po šesticípé hvězdě, nad helmem s rozvilinami mezi ptačími křídly šesticípá hvězda a po stranách písmena SDZS“.2/ 2/ HAAS, Antonín, Archiv žerotínsko-vrbenský: listiny a listy z let 1497–1624. Praha 1948, s. 360–361. 3/ BLAHOSLAV, Jan, Nový zákon, Ivančice 1568 (uloženo v Národní knihovně ČR – Oddělení rukopisů a starých tisků, kn. č. 54 C 6). 4/ BLAHOSLAV, Jan, Písně duchovní evangelické, Ivančice 1568, č. písně 703. 5/ MERAVIGLIA-CRIVELLI, Johann Rudolf, Der Böhmische Ade,l Norimberk 1886, s. 37-38, obrazová tabule 30; dostupné na http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/meraviglia1886–031–040.pdf z 1. 5. 2016.
280
Smyčka D. a Urban T.: Erb rodu ze Semanína, jeho varianty a erby od něj odvozené
Obr. 5. a 6. Otisk pečeti a podpis Simeona Daniela ze Semanína na listině z roku 1624. Zdroj: Zemský archiv v Opavě, fond Archiv žerotínsko – vrbenský, inv. č. 901.
Další doklady podob semanínského erbu jsou již z odborné historické či heraldické literatury 19. a 20. století. Slovní popisy erbu z textu majestátu opsaného do nymburské Knihy zápisní zelené, tedy bez vyobrazení, publikoval s charakteristickou neúplností v přepisu nejméně od roku 1860 několikrát Antonín Rybička6/. Nepřesností bylo vynechání údajů o zlatošedém křídle z popisu erbu, zatímco zlatošedé přikryvadlo zmínil. Toto jisté zkreslení umožňuje sledovat, kdo údaje přebíral dále. Stejnou chybou zatížené zpodobnění erbu vladyků ze Semanína, pouze s červenobílými křídly, podává v heraldickém atlase R. J. Meraviglia-Crivelli z roku 18865/. Neupřesňuje zdroj, ale protože v životopise semanínského rodu uvádí pouze astrologa Mikuláše Šuda, jeho syna Eliáše a vnuka Jana, je zřejmé, že údaje pocházejí pouze z nymburských archiválií šudovské větve, či ještě přesněji vzhledem k chybné barevnosti křídel, z článků A. Rybičky. A nepřesnosti se začaly zmnožovat. Meraviglia-Crivelli si, patrně pouze podle vlastní představivosti, domyslel chybějící údaje – například pro zobrazení symbolu vah výslovně uvádí 5 hvězd v poloze 1,2,2. Pomíjí údaj o šikmosti bílého břevna v červené polovině štítu (v majestátu je uvedeno „šmikem“) a zobrazuje ho svisle, tedy jako kůl, zatímco dochovaná vyobrazení ukazují kosmé břevno. Protože ani v nymburském opise majestátu není způsob dělení štítu upřesněn, zvolil ze dvou možností tu nesprávnou, štít rozdělil dělením, nikoliv polcením. Tak vznikla nesprávná varianta semanínského erbu, která ovlivnila následná novodobá znázorňování – Vojtěchem Králem 19017/, Augustem Sedláčkem 19258/, Milanem Myslivečkem 19939/ a nakonec Zdeňkem Velebným10/. Co semanínský erb znázorňuje? Je odvozen z hvězdopravecké profese Mistra Mikuláše Šuda ze Semanína. Základem jsou dvě nebeská znamení. Kozoroh v antickém mytologickém zobrazení s rybím ocasem. Tuto podobu na sebe vzal bůh Pan, též Faun, když prchal po obloze – napůl v podobě kozorožce, aby se nezřítil z výšek, napůl v podobě ryby, aby překonal i hlubiny vod. Pan je samotář, trávící noci hrou 6/ RYBIČKA, Antonín, O Nymburských rodinách erbovních, Památky archeologické, 4, 1860, s. 92–93; týž, M. Mikuláš Šud z Semanína, hvězdář český, Živa, 4, 1861, s. 321; týž, Královéhradecké rodiny erbovní, Praha 1873 dle http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/rybicka1873.pdf z 1. 5. 2016. 7/ KRÁL z Dobré Vody, Vojtěch, Heraldika: souhrn pravidel a předpisův znakových. Praha 1900– 1901. 3 svazky (zejména 2. díl, s. 315).
281
Orlické hory a Podorlicko 22/1–2: 279–283 (2015)
Obr. 7. Mysliveček: Erbovník9/ Obr. 8. Kresba: Zdeněk Veleb(repro upravené autorem D.S.) ný10/, 2012.
Obr. 9. Patrně nejsprávnější podoba erbu, autor Tomáš Urban.
na flétnu nymfám. Souhvězdí Kozoroha je znamením zimního slunovratu, předzvěst prodlužujících se dnů a jara. Váhy jsou symbol nestrannosti a vyzrálosti. U učenců symbol nestranného objevování pravdy (vzpomeňme např. Galileiho odvolání obíhání Země kolem slunce, když mu šlo o život). Na obloze zvěstují Váhy podzimní rovnodennost, čas setby ozimů. ERBY A ZNAKY ODVOZENÉ Z ERBU RODU ZE SEMANÍNA Epizodkou v užívání rodového erbu ze Semanína je neoprávněné používání erbu „falešným vladykou“ Kryštofem Načerackým v letech cca 1600–1609. Proti jeho příslušnosti k rodu se ohradil Eliáš Šud ze Semanína, syn astrologa Mikuláše, u královské komory a dosáhl odevzdání erbovních insignií od Načerackých11/. Od rodu ze Semanína je odvozen erb Šturmů z Hranic12/, udělený císařem Ferdinandem v roce 1556 Adamu Bakaláři čili Šturmovi z Hranic, jehož manželkou byla Ludmila, rozená Danielová ze Semanína. Šturmovský erb je zjednodušením semanínského: štít červené barvy, v něm šedý kozoroh s rybím ocasem a zlatou šestihrotou hvězdou u hlavy. Klenotem střídavě červenostříbrná otevřená křídla a mezi nimi hůlka obtočenou dvěma hady, na níž stojí holubice. Jde o obdobu hole boha Herma tzv. kaduceus, znamení učenosti a duševního rozhledu. Zajímavou variantou erbu, patřící nejspíše Adamu Šturmovi z Hranic, je polcený štít s rostoucím kozorohem a dvěma hvězdami v kancionále Písně duchovní evangelické (1576). 8/ SEDLÁČEK, August, Českomoravská heraldika – část zvláštní, IV. odd. – Rodiny erbovní a přistěhovalé, Praha 1925, s. 435-436. 9/ MYSLIVEČEK, Milan, Erbovník, aneb, kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě: podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví, Praha 1993. 10/ Zdeněk Velebný vytvořil erb rodu ze Semanína v roce 2002, originál ruční kresby, archiv autora D. S. 11/ Blíže viz kapitola: Falešný vladyka Kryštof Načeracký ze Semanína; internetový zdroj: www.historie-semanin.webnode.cz z 1. 5. 2016.
282
Smyčka D. a Urban T.: Erb rodu ze Semanína, jeho varianty a erby od něj odvozené
Obr. 10. Erb Šturmů z Hranic, autor Tomáš Urban.
Obr. 11. Písně duchovní evange- Obr. 12. Polepšený erb Šturmů lické, tisk 1576 v Ivančicích, a Bohutovských z Hranic, erb u písně č. 703. autor Tomáš Urban.
Šturmům z Hranic byl roku 1614 císařem Matyášem erb polepšen čtvrcením o 2. a 3. pole modré barvy a v něm figuru loubku, tj. zlaté úzké čelenky, oplétané růžemi, která již na původním šturmovském erbu zdobila turnajský helm. Loubek je opět symbolem humanitní vzdělanosti. Změnila se tak i barevnost otevřených křídel, pravé má zlatomodrou barvu. Erbovní privilegia byla při polepšení erbu zároveň rozšířena na Bohutovské z Hranic. Posledním odvozeným znakem z erbu rodu ze Semanína je současný znak obce Semanín, udělený Poslaneckou sněmovnou ČR v roce 2003. Znak vytvořil Vladimír Velebný13/. Vyšel z předlohy Meravigli-Crivelliho, proto je štít dělen a ne polcen. Nůž je atributem sv. Bartoloměje, kterému je zasvěcen kostel v Semaníně.
Obr. 13. Znak obce Semanín, autor Zdeněk Velebný13/.
Obr. 14. Prapor obce Semanín, autor Zdeněk Velebný13/.
12/ blíže viz kapitola: Adam Bakalář (z Litomyšle) čili Adam Šturm z Hranic; internetový zdroj: www.historie-semanin.webnode.cz 13/ VELEBNÝ, Zdeněk, datový soubor – návrh znaku pro obec Semanín z roku 2002, archiv autora D. S.
283
