Ženy v korintském sboru
1. Ježíši krásný, | panovníku jasný, | Boží i lidský synu, | tebe milovat a oslavovat | žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, | pole, luhy, háje, | zavítá-li jarní čas: | nad vše vezdejší | Ježíš milejší, | utěšuje srdce v nás. 3. Krásné je slunce | i ten svit měsíce, | záře hvězd na obzoru: | jasněji svítí | než nebes kvítí | Ježíš v andělském sboru. 4. Veškerá krása, | jakou země hlásá, | stín je v nebeské říši: | žádný však v nebi | krásnější není | nad tebe, můj Ježíši!
1K 11,2-16 (Jeruzalémská Bible) Chválím vás, že si ve všem vzpomínáte na mne a dodržujete podání tak, jak jsem vám je předal.
Teze 3 A přece chci, abyste věděli toto: hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je muž a hlavou Krista je Bůh. Zahalená a nezahalená hlava jako symbol podřízenosti a cti 4 Každý muž, který se modlí anebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu své hlavě. 5 Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou, dělá ostudu své hlavě; je to právě tak, jako kdyby byla dohola ostříhaná. 6 Když si tedy žena nebere závoj, pak ať si ostříhá vlasy! Je-li však pro ženu hanbou mít nakrátko či dohola ostříhané vlasy, ať si bere závoj. 7 Muž, ten si hlavu pokrývat nemá, protože je obrazem a slávou Boží; pokud jde o ženu, ta je slávou muže. Odůvodnění 1 – řád stvoření muže a ženy – odlišnost, hierarchie 8 Není totiž muž ze ženy, nýbrž žena z muže; 9 muž zajisté nebyl stvořen pro ženu, nýbrž žena pro muže. 10 Právě proto má mít žena na hlavě nějaké znamení podrobenosti, kvůli andělům.
Intermezzo: Ale… v Kristu jsou oba jedno – nerozluční, závislí na sobě 11 V Pánu ostatně ani žena není bez muže, ani muž bez ženy; 12 vždyť stejně jako žena byla z muže, tak zase muž se rodí prostřednictvím ženy a vše pochází od Boha.
Odůvodnění 2 – co učí příroda (čemu patří od přírody čest?) 13 Posuďte to sami. Je vhodné, aby se žena modlila k Bohu s nepokrytou hlavou? 14 Což vás sama příroda nepoučuje o tom, že pro muže je hanbou mít dlouhé vlasy, 15 zatímco pro ženu je slávou, když je takové má? Neboť vlasy jí byly dány namísto závoje. Odůvodnění 3 – Nikde to není zvykem (rozhled do dalších sborů) 16 Ostatně, líbí-li se někomu hašteření, naším zvykem to není a nemají to ve zvyku ani Boží církve.
1 Korintským 14,32-36 (ČEP) Prorok přece ovládá svůj prorocký dar. 33 Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje.
Jak je zvykem Jako ve všech obcích Božího lidu, 34 ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. 35 Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění. 36 Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
Kontext Obecná situace korintského sboru Duchovní a mravní nedospělost, bezohledné užívání legitimní svobody
Obecná situace společnosti • Korint – nejprostopášnější město své doby, • postavení ženy ve společnosti – podřadné • židovství – ženy v synagoze odděleny • závoj žen – znamení cti a počestnosti ženy
Pavlův stín Jeruzalémská Bible – „Pavlova argumentace je úzce spjata s mravy, na něž je zvyklý, což relativizuje platnost jeho závěrů.“
1. Sám Bůh veď rozum náš, | dej věrné srozumění! | Sám Bůh zrak osviť náš, | dej pravé, čisté zření! | Sám Bůh řiď jazyk náš, | slov znění rozjasňuj! | Sám Bůh cit naplň náš | a v srdce mír vlej svůj.
Pavlovy motivy Zájem o Boží slávu uprostřed sboru a společnosti. Vše se má dít „slušně a spořádaně“ (1K 14,40).
Pavlovy teze a korekce Privilegium – modlitba a prorocké slovo ve shromáždění • 11,5 „Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou…“ => ženy se smějí modlit a prorocky vzdělávat sbor • 11,10 „Právě proto má mít žena na hlavě nějaké znamení podrobenosti (doslova „moci“!!! – ČEP má pouze výklad), kvůli andělům.“ • 11,34 „ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. 35 Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.“
Pavlovy teze a korekce Problémy – zneužití svobody • Překřikování, skákání do řeči (?) • Závoj na hlavě
Řešení – Pavlovy argumenty • zachování úcty • řád stvoření – podřízenost ženy muži z titulu stvoření (?) • řád přírody • řád společenských konvencí
Závěr Pavlovi jde především o to, aby se církvi dělo vše slušně, ve vážnosti a podle řádu. Podle řádu stvoření i podle řádu společnosti. Jen tak totiž může být oslaven Pán Bůh jen tak je možno sloužit druhým ke spáse. K bohoslužbě patří služba mužů i žen podle darů, které dává sám Bůh.
1. Můj Pane! Tobě cele chci | sloužit z všech sil svých, | jen rozněť Duchem svatým sám | vděčnost v citech mých! | Své srdce v oběť díků rád tobě vydávám; Toužím, prosím, věřím, že zapálíš ji sám.
2. Dej plnost Ducha svého, | jenž k tobě vedl mne, | ať učí s tebou chodit | mne vždycky upřímně! | Své srdce v oběť díků rád tobě vydávám; Toužím, prosím, věřím, že zapálíš ji sám.
3. Rač proudy Ducha svého | mne svlažit zas a zas, | ať pln jsem svaté síly | i v parný sucha čas! | Své srdce v oběť díků rád tobě vydávám; Toužím, prosím, věřím, že zapálíš ji sám. 4. A hlasem Ducha svého | mne dále ujišťuj, | ať znovu nad tím jásám, | že můj jsi a já tvůj. | Své srdce v oběť díků rád tobě vydávám; Toužím, prosím, věřím, že zapálíš ji sám.
Bože, vylej požehnání na nás všecky! Z výsosti dej, ať ctíme přikázání Slova tvého s radostí! Apoštolské učení nám je dáno k spasení, bychom Krista, vůdce, znali, hlasu jeho poslouchali.
