Environmentální. v podnikání. informační centrum Radnice

Environmentální principy v podnikání

Environmentální informační centrum Radnice

Vážené kolegyně a vážení kolegové, publikace, která leží před vámi, je manuálem pro předmět Praxe – Fiktivní firma pro SOŠ Rokycany, obor Ekonomické lyceum. Vznikla v rámci projektu „Specializované environmentální programy pro střední školy Plzeňského kraje“ v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Fiktivní firmy studenti zakládají ve  3. ročníku studia. Vyberou si, v jakém oboru chtějí podnikat, firmu si založí a pak v ní pracují až do konce svého středoškolského studia. Fiktivně uskutečňují vše, co se děje v denní praxi běžné firmy. Obchodují s jinými fiktivními firmami, vedou personální agendu, účetnictví, počítají mzdy, zajišťují marketing, spravují účet ve fiktivní bance apod. Garantem činnosti fiktivních firem je Centrum fiktivních firem, které sídlí v Praze v Národním ústavu odborného vzdělávání. Každý podnikající subjekt má své zákonné povinnosti i  v  oblasti ochrany životního prostředí. Nároky na  splnění všech zákonných povinností v  oblasti životního prostředí se neustále zvyšují. Mnoho společností musí k plnění těchto povinností vyčlenit osobu, která se problematice životního prostředí bude věnovat. Podniky, které se chtějí prosadit na  národních a  mezinárodních trzích, dokládají kvalitu podnikového managementu různými certifikáty a  zavedením systémů řízení. Těmito systémy jsou Systém řízení jakosti a Systém environmentálního řízení. Tento systém minimalizuje dopad činností podniku na životní prostředí. Tato publikace má napomoci studentům k základní orientaci v problematice fiktivních firem a  podnikové ekologii. Shrnuje základní pojmy, hesla a povinnosti a vede studenty jejich samostatnou prací a samostudiem v předmětu Praxe – Fiktivní firma. Mgr. Markéta Purmová

Zpracování: Environmentální informační centrum Radnice Autoři: ing. Jitka Honzů, Mgr. Markéta Purmová, Mgr. Vladimír Valach Grafická úprava: Hana Lehmannová (hanja.eu) Tisk: Dragon Press s.r.o. © 2011 ENVIC, o.s.

3

Obsah Metodický list č. 1 Fiktivní firma

4

Metodický list č. 2 Legislativa6 Metodický list č. 3 Zelené úřadování

10

Metodický list č. 4 Zelené nakupování

10

Metodický list č. 5 Ekoznačky12 Metodický list č. 6 Systémy řízení

12

Zdroje15 Slovník ekologických pojmů

Pro usnadnění orientace Vás budou celým výukovým programem provázet následující symboly Klíč k poznání aneb Co je důležité vědět? (klíčová slova, nosné informace) Ukažme si... aneb Co by Vás mohlo zajímat? (zajímavosti, tipy, nápady, návrhy...) Téma pod lupou aneb Chcete se dozvědět víc? (odkazy a literatura k tématu)

15

4

Metodický list č. 1 Fiktivní firma

Metodický list č. 1 TÉMA: Fiktivní firma

Co je to fiktivní firma? Fiktivní firma je nástrojem pro rozvoj podnikatelských kompetencí a  poskytuje absolventům možnost aktivně rozvíjet své obchodní dovednosti a rozvíjet znalosti a dovednosti obchodní praxe. Jedná se o virtuální společnost, která je vedena jako reálná společnost. Simuluje reálné procesy, produkty a služby.

• • • • •

dobře připravená pracovní síla snížené náklady na vyhledávání nových zaměstnanců snížení času nutného na zapracování vyvarování se chybám při umísťování nových pracovníků dobré public relation

Vnitřní struktura fiktivní firmy

V  českých podmínkách je zakládána studenty středních odborných škol pod dohledem jejich vyučujícího a ve spolupráci s Centrem fiktivních firem, které výuku ve fiktivní firmě koordinuje.

1. Ředitelství 2. Obchodní a reklamní oddělení 3. Personální a právní oddělení 4. Účtárny – mzdová a všeobecná 5. Ekologické oddělení – podnikový ekolog

Fiktivní firma odpovídá reálné společnosti svojí formou, strukturou a  funkcí, řídí se stejnými právními předpisy, využívá stejné podklady z hospodářské praxe. Fiktivní firmy spolu obchodují navzájem podle běžných obchodních zvyklostí. Její pracovníci uskutečňují všechny základní podnikové činnosti:

Náplň jednotlivých oddělení FF

• • • •

nákup, prodej, reklama písemný i telefonický hospodářský styk fakturace a účtování činnosti podnikového sekretariátu

Cílem výuky ve fiktivní firmě je trénovat iniciativu, samostatnost a také poskytnout studentům znalosti jak založit a vést obchodní společnost nebo živnost. Studenti se učí jak pracovat v týmu, přijímat odpovědnost, rozvíjet iniciativu a zlepšovat své měkké a také odborné dovednosti. Důležitý je i trénink prezentace své práce a výsledků jak svých, tak celé společnosti. Práce ve fiktivní firmě integruje jednotlivé odborné ekonomické předměty a  poskytuje studentům znalosti a  dovednosti, které upotřebí při zakládání vlastní firmy, nebo které jim umožní získat zaměstnání po dokončení jejich vzdělávání. Ačkoliv nejsou používány reálné peníze, ale fiktivní, ostatní akce probíhají ve  stejné podobě, jako – firmy jsou zakládány podle stejné legislativy jako reálné společnosti, živnostenské listy jsou vydávány, povinné odvody placeny, platební příkazy jsou zadávány, faktury vystavovány, účty vedeny, mzdy vypláceny. Fiktivní firma používá nástroje marketingu jako je průzkum trhu, reklama, připravuje se na veletrhy. Fiktivní firma často spolupracuje s reálným podnikatelským subjektem – prodává jeho výrobky, poskytuje jeho služby, nese jeho jméno nebo svým jménem sponzora připomíná. Na oplátku dostává propagační předměty, rady a někdy i technickou a materiální pomoc. Výhody pro reálné firmy plynoucí ze spolupráce s firmou fiktivní:

Ředitel • • • •

řídí a koordinuje práci vede porady eviduje úkoly, které jsou před FF a organizuje jejich zajištění hodnotí vedoucí oddělení

DŮLEŽITÉ! Ředitelem by měl být dobrý organizátor s přirozenou autoritou.

Asistentka • • • •

vede záznamy o korespondenci firmy (knihu pošty) zpracovává zápisy z porad pomáhá vedení firmy s evidencí úkolů zpracovává korespondenci firmy (přihlášky na  veletrhy, do soutěží, …) • orientuje se v dokladech firmy a předkládá je • zpracovává a odesílá v září dotazník CEFIF

DŮLEŽITÉ! Asistentka je pravou rukou vedení firmy, měla by mít dobrý přehled a být pečlivá a zodpovědná.

Obchodní oddělení • zpracovává obchodní korespondenci (nabídky a  poptávky zboží) • vyhledává aktivně obchodní partnery • eviduje odběratelské požadavky a  zajišťuje dostatek zboží k prodeji • koordinuje nákup a prodej na veletrzích

5

Metodický list č. 1 Fiktivní firma

• koordinuje zpracování výběrových řízení a  případně účast na dalších akcích

DŮLEŽITÉ! Znalosti ekonomiky, účetnictví a pečlivost.

DŮLEŽITÉ! Je nutná pečlivost, zodpovědnost, iniciativa.

Marketingové oddělení • vytváří logo firmy • zpracovávání tiskopisy firmy, oficielní dopisy a mail firmy, objednávky a faktury, vizitky • zpracovává katalog, letáky a  ostatní propagační materiály firmy • zpracovává aktuální akční nabídku • zpracovává webové stránky firmy a internetový obchod

DŮLEŽITÉ! Nutnost dobré znalosti práce na PC, včetně grafiky, Internetu a PowerPointu. Nápaditost.

Všeobecná účtárna • zpracovává objednávky a faktury dle pokynů obchodního oddělení • sleduje splatnost pohledávek a urguje je • zpracovává platby v hotovosti na akcích FF • zpracovává a kontroluje bankovní účet

DŮLEŽITÉ! Znalosti účetnictví a pečlivost.

Výrobní oddělení DŮLEŽITÉ! Fiktivní firma nevyrábí ani neprovádí služby.

Právní oddělení • zpracovává doklady ke vzniku, změně a zrušení FF pro fiktivní úřady • Obchodní rejstřík • Živnostenský úřad • Finanční úřad • Správu sociálního zabezpečení • Zdravotní pojišťovnu • Komerční pojišťovnu

DŮLEŽITÉ! Znalost práva a zodpovědnost, vědomí důsledků jednání a chování.

Personální oddělení • • •

zpracovává vnitřní doklady firmy • pracovní smlouvy • platové výměry • popisy práce • dovolené a nemocnost koordinuje odměňování pracovníků koordinuje zpracování hodnocení zaměstnanců

DŮLEŽITÉ! Znalosti ekonomiky a pečlivost.

Mzdová účtárna • zpracovává mzdy zaměstnanců včetně odměn, nemocenské a dovolené • zpracovává a odesílá sociální pojištění • zpracovává a odesílá zdravotní pojištění • zpracovává a odesílá pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu

Výrobní oddělení a  oddělení služeb jsou samostatnými organizačními složkami firmy, ve fiktivní firmě se neprojevují. Na veletrzích FF a na dalších akcích je možné některé další činnosti předvádět v rámci propagace firmy.

Oddělení podnikového ekologa v běžné firmě • spolupráce s útvary zodpovědnými za funkčnost systému řízení organizace, zavedeného dle příslušných norem (integrovaný systém řízení, systém environmentálního managementu (EMS), systém řízení jakosti (QMS), bezpečnosti a  ochrany zdraví při práci (BOZP) atd.) • spolupráce na finančním plánování • spolupráce na  úrovni vrcholového managementu organizace na koncepcích a plánech organizace z hlediska jejich dopadu na životní prostředí • hodnocení funkčnosti a environmentální výkonnosti zařízení • spolupráce na schvalování investičních záměrů, změn technologií a technologických postupů, surovinových, meziproduktových a produktových změn • iniciace opatření organizace respektujících princip předběžné opatrnosti v oblasti managementu chemických látek • komunikace s orgány státní správy a samosprávy a zájmovými skupinami na základě pověření vrcholovým vedením organizace • řízení a plánování tvorby integrovaných programů a opatření na ochranu životního prostředí v organizaci, vyvolaných environmentální legislativou a legislativou chemických látek nebo jinými aspekty, které mají dopad na životní prostředí • metodické řízení aplikace předpisů, standardů a  činností na ochranu životního prostředí a v oblasti managementu chemických látek • řízení tvorby informačního systému životního prostředí a chemických látek včetně vedení registru právních předpisů • zajištění komplexního bilancování materiálových toků a výkonu kontroly v  jednotlivých složkách životního prostředí v  organizaci

6

Metodický list č. 1 / Metodický list č. 2 Fiktivní firma / Legislativa

• spolupráce s kontrolními orgány pro životní prostředí • zajištění vedení příslušné dokumentace o  plánování a  řízení ochrany životního prostředí v organizaci • stanovení obsahu a formy vzdělávání pracovníků organizace v oblasti životního prostředí a chemických látek • zadávání studií pro potřeby organizace ke zpracovávání plánů, bilancí zdrojů, programů, expertiz a posudků z hlediska environmentálních, ekonomických a sociálních dopadů • předkládání návrhů na využívání aplikované ekologie (tj. zavedení výsledků výzkumu do praxe) • předkládání návrhů nápravných opatření k  odstranění nedostatků v ochraně životního prostředí, zjištěných kontrolními orgány, interní kontrolou, peticemi, stížnostmi a oznámením občanů

ní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků).

Seznam fiktivních firem

Databáze zahraničních FF

Fiktivní firmy v České republice sdružuje CEFIF Centrum fiktivních firem, zřízené Národním ústavem odborného vzdělávání (Národ-

Je k dispozici na  ://cms.europen.info (Practice Firms). Jsou zde plné kontakty na fiktivní firmy, včetně toho, čím se zabývají. V databázi je možné vyhledávat podle různých kritérií.

Seznam všech fiktivních firem je k dispozici na www.nuov.cz/centrum-fiktivnich-firem a je pravidelně aktualizován. Naleznete v něm: • jméno FF, • plnou adresu, včetně školy, • mailovou adresu, • webové stránky, • jak mnoho firma v danou chvíli obchoduje, • s čím obchoduje.

Metodický list č. 2 TÉMA: Legislativa

Zákony v oblasti životního prostředí • Ústava ČR (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. v platném znění) • Zákon o životním prostředí (zákon č. 17/1992 Sb. v platném znění) • Zákon o  právu na  informace o  životním prostředí (zákon č. 123/1998 Sb. v platném znění) • Zákon o  ochraně přírody a  krajiny (zákon č. 114/1992 Sb. v platném znění) • Zákon o  poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (zákon č.115/2000 Sb. v  platném znění) • Zákon o  ochraně ovzduší (zákon č. 86/2002 Sb. v  platném znění) • Zákon o  podmínkách obchodování s  povolenkami na  emise skleníkových plynů (zákon č. 695/2004 Sb.) • Zákon o vodách (Vodní zákon, zákon č. 254/2001 Sb. v platném znění) • Zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (zákon č. 274/2001 Sb. v platném znění) • Zákon o povodích (zákon č.305/2000 Sb. v platném znění) • Zákon o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb. v platném znění) • Zákon o obalech (zákon č. 477/2001 Sb. v platném znění) • Zákon o ochraně a využítí nerostného bohatství (Horní zákon, zákon č. 44/1988 Sb. v platném znění) • Zákon o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě (zákon č. 61/1988 Sb. v platném znění)

• Zákon o  geologických pracích (zákon č. 62/1988 Sb. v  platném znění) • Zákon o  nakládání s  geneticky modifikovanými organismy a produkty (zákon. č. 78/2004 Sb. v platném znění) • Zákon o ochraně veřejného zdraví • Zákon o chemických látkách a chemických přípravcích (zákon č. 356/2003 Sb. v platném znění) • Zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (zákon č. 167/2008 Sb v platném znění) • Zákon o  posuzování vlivů na  životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb. v platném znění) • Zákon o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa (zákon č. 282/1991 Sb. v platném znění) • Zákon o  podpoře výroby elektřiny z  obnovitelných zdrojů energie (zákon č. 180/2005 Sb. v platném znění) • Zákon o  Státním fondu životního prostředí České republiky (zákon č. 388/1991 Sb. v platném znění) • Zákon o prevenci závažných haváriích způsovených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky (zákon č. 59/2006 Sb. v platném znění) • Zákon o integrované prevenci o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování (zákon č. 76/2002 Sb. v platném znění) • Zákon o  integrovadném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (zákon č. 25/2008 Sb. v platném znění)

7

Metodický list č. 2 Legislativa

• Zákon o územním plánování a  stavebním řádu (Stavební zákon, zákon č. 183/2006 Sb. v platném znění) • Zákon o obcích (zákon č. 128/2000 Sb. v platném znění) •

Povinnosti vyplývající ze zákonů Ochrana vod Povinnosti uživatelů vod, které stanovuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách: • Provozovatelé plavidel, přístavů a speciálních lodí jsou povinni plnit povinnosti stanovené v § 7 vodního zákona. • K nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (nejde-li o obecné nakládání) je nutné povolení. • K  provádění vybraných činností, které mohou ovlivnit vodní poměry, je nutné povolení. • K provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich odstranění je třeba povolení. • K  vypouštění odpadních vod do  kanalizace, u  nichž lze mít důvodně za  to, že mohou obsahovat jednu nebo více zvlášť nebezpečných závadných látek, je třeba povolení. • Souhlas vodoprávního úřadu je třeba ke stavbám, zařízením nebo činnostem, k nimž není třeba povolení, které však mohou ovlivnit vodní poměry. • Každý má právo na vyjádření k záměru, pokud takový záměr může ovlivnit vodní poměry, energetický potenciál, jakost nebo množství povrchových nebo podzemních vod. • Při nakládání s  vodami v  množství alespoň 6  000 m3 vody v kalendářním roce nebo 500 m3 vody v kalendářním měsíci, je oprávněný povinen měřit množství vody, a předávat výsledky tohoto měření správci povodí. • Oprávněný, který má povolení ke vzdouvání nebo k akumulaci povrchových vod v množství přes 1 000 000 m3, je povinen měřit množství vzduté nebo akumulované vody a  předávat o tom údaje příslušnému správci povodí. • Odběratelé povrchových nebo podzemních vod, a dále ti, kteří vypouštějí do vod povrchových nebo podzemních vody odpadní nebo důlní v množství přesahujícím v roce 6 000 m3 nebo 500 m3 v měsíci, nebo ti, jejichž povolený objem vody vzduté vodním dílem ve vodním toku nebo vody vodním dílem akumulované přesahuje 1mil. m3, jsou povinni jednou ročně ohlašovat správcům povodí vybrané údaje. • Vlastníci pozemků jsou povinni zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. • V chráněných oblastech přirozené akumulace vod jsou zakázány vybrané činnosti. • Výskyt podzemních vod v  neobvyklém množství, je povinen vlastník pozemku ohlásit příslušnému vodoprávnímu úřadu. • Ve  zranitelných oblastech se musí provádět činnosti (používání a  skladování hnojiv, střídání plodin a  provádění protierozních opatření) podle stanovených pravidel (akční program). • Ten, kdo vypouští odpadní vody do  vod povrchových nebo podzemních, je povinen  měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění a výsledky těchto měření předávat příslušnému vodoprávnímu úřadu a správci povodí. • Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do  povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. • V  případech, kdy uživatel závadných látek zachází s  těmito látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spo-

• •

• •

• • •

•

• •

jeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, má uživatel závadných látek povinnost vypracovat havarijní plán, zaznamenávat a archivovat provedená opatření. Kdo zachází se zvlášť nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými látkami nebo kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, je povinen učinit odpovídající opatření, aby nevnikly do  povrchových či podzemních vod. Každý, kdo zachází se zvlášť nebezpečnými látkami, je povinen vést o nich záznamy. Mytí vozidel a  mechanismů ve  vodních tocích nebo na  místech, kde by mohlo dojít k ohrožení jakosti vod, je zakázáno. Ten, kdo způsobil havárii, je povinen činit bezprostřední opatření k  odstraňování příčin a  následků havárie. Kdo způsobí nebo zjistí havárii, je povinen ji neprodleně ohlásit. Vlastníci pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, jsou povinni plnit stanovené povinnosti. Vlastníci pozemků sousedících s koryty vodních toků jsou povinni plnit stanovené povinnosti. Vlastníci staveb a  zařízení v  korytech vodních toků jsou povinni plnit stanovené povinnosti. Vlastník pozemku, na kterém je umístěna stavba k vodohospodářským melioracím pozemků, je povinen plnit stanovené povinnosti. Vlastník vodního díla je povinen plnit stanovené povinnosti. V  záplavových územích je nutné dodržovat stanovaná omezení a zákazy. Oprávněný, který má povolení k odběru podzemní vody, je povinen platit za  skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Právnická nebo fyzická osoba, která vypouští odpadní vody do vod povrchových, je povinna platit poplatek za vypouštěné odpadní vody. Za vypouštění odpadních vod do vod podzemních je oprávněný povinen platit poplatek. Oprávněný, který odebírá povrchovou vodu z  vodního toku nad stanovený limit, je povinen platit úhradu za tento odběr.

Chemické látky a přípravky Povinnosti, které stanovuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií: • Právnické a  fyzické osoby nesmějí poskytovat nebezpečné chemické látky a přípravky klasifikované jako vysoce toxické jiným než oprávněným osobám. Firmy nesmějí prodávat nebezpečné chemické látky a  přípravky klasifikované jako vysoce toxické,  toxické nebo žíravé v  prodejních automatech a do přinesených nádob. • Právnické a fyzické osoby jsou povinny dodržovat stanovená věková omezení při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické nebo žíravé. • Firmy smějí nakládat s látkami nebo přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické jen tehdy, jestliže nakládání s těmito látkami mají zabezpečeno osobou odborně způsobilou. • Fyzické osoby, které nakládají s nebezpečnými chemickými látkami nebo přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé nebo karcinogenní musí být prokazatelně proškoleny. • Firma je povinna vydat pro pracoviště, na  němž se nakládá s nebezpečnými chemickými látkami nebo přípravky klasifiko-

8

•

•

• •

• •

Metodický list č. 2 Legislativa

vanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé nebo karcinogenní písemná pravidla o bezpečnosti. Firmy jsou povinny skladovat nebezpečné chemické látky a přípravky klasifikované jako vysoce toxické podle stanovených podmínek. Firmy, které nakládají s  nebezpečnými chemickými látkami nebo přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické, jsou povinny vést evidenci těchto chemických látek a přípravků. K zabezpečení nakládání s vysoce toxickými látkami a přípravky je nutná odborná způsobilost. Běžnou ochrannou dezinfekci, dezinsekci a  deratizaci je povinna podle potřeby provádět každá osoba, a to jako součást čištění a běžných technologických a pracovních postupů. Na pracovištích s výskytem rizikových faktorů je zaměstnavatel povinen plnit stanovené povinnosti. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která užívá objekt nebo zařízení, v němž je umístěna jedna nebo více nebezpečných látek, je povinna provést jeho posouzení.

Nakládání s odpady Povinnosti, které stanovuje zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech: • Původce odpadu a  oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem odpad zařadit podle Katalogu odpadů. • Původce odpadu a  oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem zařadit odpad do kategorie. • Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která uvádí na trh výrobky, je povinna uvádět v průvodní dokumentaci výrobku, na  obalu, v  návodu na  použití nebo jinou vhodnou formou informace o  způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků.Právnická osoba a  fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby omezila vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů. • V rámci odpadového hospodářství musí být dodržována hierarchie způsobů nakládání s odpady. • Převzít odpad do  svého vlastnictví může pouze   oprávněná osoba. Každý je povinen zjistit, zda osoba, které předává odpad, je k jejich převzetí podle zákona o odpadech oprávněna. • Ředění nebo míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku je zakázáno. Míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami nebo materiály je též zakázáno. • Zákon ukládá balit nebezpečné odpady podle zvláštních předpisů. • Původce odpadu a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečnými odpady, jsou povinni zajistit, aby nebezpečné odpady byly správně označeny. • Původce odpadu a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit. • Zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů lze provozovat pouze na  základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k  provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem. • V  zařízeních, která nejsou určena k  nakládání s  odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny.

• Původce odpadů a oprávněná osoba, kteří nakládali v posledních 2 letech s  NO v  množství větším než 100 t NO za  rok, a  provozovatel první a  druhé fáze provozu skládky jsou povinni zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odpadového hospodáře. • Je uloženo shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. • Zákon ukládá zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem. • Původci odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady jsou povinni vést průběžnou evidenci o  odpadech. Tuto evidenci archivovat po dobu nejméně 5 let. • Původci odpadů a  oprávněné osoby v  případě, že produkují nebo nakládají s více než 100 kg nebezpečných odpadů za rok nebo s více než 100 tunami ostatních odpadů za rok, jsou povinni zasílat každoročně hlášení o produkci odpadů. • Povinnost zpracovat plán odpadového hospodářství, pokud původce odpadů  produkuje ročně více než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1000 t ostatního odpadu. • Zákon stanovuje povinnost vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí v souladu se zvláštními právními předpisy a plánem odpadového hospodářství. • Zákon stanovuje platbu poplatků za  ukládání odpadů na skládky. • S nebezpečnými odpady může původce nakládat pouze na základě souhlasu příslušného orgánu státní správy. • Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů je povinen plnit povinnosti stanovené v § 18 zákona o odpadech. • Provozovatel zařízení k využívání odpadů je povinen plnit povinnosti stanovené v § 19 zákona o odpadech. • Provozovatel zařízení k odstraňování odpadů je povinen plnit povinnosti stanovené v § 20–23 zákona o odpadech. • Firmy zúčastněné na přepravě odpadů jsou povinny plnit požadavky § 24 zákona o odpadech (zabezpečení přepravy podle ADR, uchovávat doklady, informovat řidiče a další). • Při přepravě nebezpečných odpadů jsou odesílatel a příjemce povinni vyplnit evidenční list. • Vlastníci PCB, odpadů PCB, odpadů perzistentních organických znečišťujících látek, provozovatelé zařízení obsahujících PCB jsou povinni plnit povinnosti stanovené v § 27–27a zákona o odpadech. • Při nakládání s  odpadními oleji je nutné plnit stanovené povinnosti (zejména správné skladování a odstraňování olejů). • Povinnosti pro uvádění baterií a akumulátorů na trh, požadavky pro zpětný odběr, oddělený sběr, zpracování, využití a odstraňování odpadních baterií a akumulátorů. • Poslední prodejci baterií a akumulátorů jsou povinni plnit stanovené povinnosti. • Aplikovat kaly z čistíren odpadních vod, septiků a podobných zařízení na  půdu je možné pouze za  určitých podmínek. Původce těchto kalů musí plnit stanovené podmínky. • Provozovatel zařízení ke sběru, výkupu nebo využívání biologicky rozložitelných odpadů je povinen plnit požadavky stanovené v § 33b zákona o odpadech. • Původce odpadů obsahujících azbest a oprávněná osoba, která nakládá s těmito odpady, jsou povinni zajistit, aby nedocházelo k unikání azbestu. • Povinnosti při nakládání s  autovraky stanovuje § 37. Povinnosti výrobců a  akreditovaných zástupců při využití odpadů z vybraných autovraků stanovuje § 37a. Povinnosti provozo-

Metodický list č. 2 Legislativa

vatele zařízení ke sběru autovraků stanovuje § 37b. Povinnosti zpracovatele autovraků: § 37c. • Povinnosti výrobcům, posledním prodejcům a  distributorům elektrických a elektronických zařízení a zpracovatelům elektroodpadu stanovuje § 37f–37o zákona o odpadech. • Povinná osoba musí zajistit zpětný odběr použitých výrobků a další povinnosti v oblasti zpětného odběru. • Zákon stanovuje povinnosti při přeshraniční přepravě odpadů.

Nakládání s obaly Povinnosti, které stanovuje zákon č. 477/2001 Sb., o obalech: • Osoba, která uvádí na trh obal, je povinna zajistit, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší. • Osoba, která uvádí na trh obal, balený výrobek nebo obalový prostředek, je povinna zajistit stanovené požadavky (obsah nebezpečných látek, využitelnost). • Pokud je označován materiál, ze kterého je obal vyroben, je nutné provést toto značení podle stanovených pravidel. • Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichž obaly jsou opakovaně použitelné, je povinna učinit stanovená organizační, technická nebo finanční opatření. • Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichž obaly jsou vratné, je povinna zajistit opakované použití těchto obalů nebo využití odpadů z těchto obalů. • Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, je povinna zajistit zpětný odběr.  Osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky prodejem spotřebiteli, jsou povinny informovat odběratele a spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru. • Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, je povinna zajistit, aby odpady z obalů jí uvedených na trh nebo do oběhu byly využity ve stanoveném rozsahu.

Ochrana ovzduší V této kapitole jsou uvedeny povinnosti, které stanovuje zákon č. 86/2002 Sb., o ovzduší: • Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely je povinna plnit stanovené povinnosti. • Provozovatel je povinen zařadit zdroj znečišťování ovzduší do příslušné kategorie. • Provozovatelé středních nebo velkých zemědělských zdrojů zpracovávají plán zavedení zásad správné zemědělské praxe. • Provozovatel zvlášť velkého, velkého nebo středního zdroje znečišťování ovzduší je povinen zjišťovat množství vypouštěných znečisťujících látek (emise). • Vnášení pachových látek ze stacionárních zdrojů do  ovzduší nad přípustnou míru obtěžování zápachem není dovoleno. Provozovatel stanovených zdrojů je povinen zjišťovat množství vypouštěných pachových látek. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a  středních stacionárních zdrojů jsou povinni uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v  souladu s  povolujícími a  dalšími podmínkami. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni dodržovat emisní limity, limitní obsah látek ve  výrobcích, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře a přípustnou míru obtěžování zápachem.

9

• Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni vést provozní evidenci,  zpracovat a předat roční souhrnnou provozní evidenci. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni poskytovat orgánům ochrany ovzduší stanovené údaje potřebné zejména ke  zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni odstraňovat v provozu zdrojů nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií. V případě výskytu takového stavu podat o něm zprávu orgánu ochrany ovzduší. V  případě poruchy, při které u zdroje nemohou být dodrženy emisní limity, odstavit zdroj. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a  středních stacionárních zdrojů jsou povinni při vážném nebo bezprostředním ohrožení zdraví z  důvodu nadměrné koncentrace znečišťujících látek bezodkladně zastavit nebo omezit provoz zdroje a informovat inspekci, správní úřady a veřejnost. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a  středních stacionárních zdrojů jsou povinni zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni předkládat ČIŽP protokoly o výsledcích měření emisí. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a vybraných středních stacionárních zdrojů jsou povinni vypracovat provozní řád. • Spalovny odpadu a zařízení povolená pro spoluspalování odpadu mohou být provozovány pouze pod dohledem osoby, která je držitelem platné autorizace. • Provozovatel je povinen oznámit malý zdroj, který vypouští těkavé organické látky. Dále provozovatel ostatního středního či velkého zdroje, ve kterých se používají organická rozpouštědla zpracovává jejich roční hmotnostní bilanci. • Provozovatelé malých spalovacích zdrojů jsou povinni zjišťovat účinnost spalování, množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest. • Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou dále povinni plnit stanovené povinnosti. • Provozovatelé, výrobci a dovozci mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni dodržovat stanovené podmínky. • Odpad včetně odpadních olejů může být spalován nebo spoluspalován jen v povolených zařízeních a za stanovených podmínek. • Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší. • Provozovatelé malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší. • Zákon stanovuje povinnost používat hydrochlorfluoruhlovodíků jen s  povolením MŽP a  držení, znovuzískávání regulovaných látek za stanovených podmínek. • Provozovatelé zařízení s náplní regulované látky nad 3 kg, které se nepřemisťuje, jsou povinni každoročně zajistit kontrolu těchto zařízení a vést evidenční knihu. • Výrobci, dovozci, vývozci, přepravci a  prodejci regulovaných látek, výrobků a zařízení, které je obsahují, jsou povinni provést stanovené označení. • Zákon ukládá povinnost oznamovat zacházení s regulovanými látkami. • Výrobce regulovaných látek a  výrobků, které je obsahují, je povinen platit poplatek.

10

Metodický list č. 3 / Metodický list č. 4 Zelené úřadování / Zelené nakupování

Metodický list č. 3 TÉMA: Zelené úřadování

Co to je zelené úřadování? Chování na  pracovišti šetrné k  přírodě a  životnímu prostředí.

Kancelářské potřeby • v nabídce kancelářských potřeb nalezneme psací a kreslící potřeby  z ekologičtějších materiálů, např. kovové, dřevěné nebo z recyklovaných materiálů. Tužky, pastelky a fixy použijme nelakované, v případě lepidla sáhněme po lepidlu na vodní bázi. Značka CE (příp. CCZ) nám zaručí, že  koncentrace toxických kovů je bezpečně nízká. • kde je to možné, využijeme recyklovaný papír. Na jeho výrobě se spotřebuje 5 x méně vody, než na  bílý papír. Používáme recyklovaný kancelářský papír, obálky, hygienický papír, ale i propagační materiály: vizitky, ročenky, zpravodaje… mohou být na recyklovaném papíru.  1 tuna sběrového papíru představuje až 17 stromů

Metodický list č. 4 TÉMA: Zelené nakupování

Existuje několik základních principů, jak nakupovat ekologicky šetrněji. Ekologický institut VERONICA shrnul na stránkách Zelené úřadování tyto principy do osmi bodů. Ideální je plnění všech principů najednou, ale i částečné dodržování má velký přínos.

1. 3R (Reduce, Reuse, Recycle) Kupujte jen to, co potřebujete, nechte funkční věci dosloužit, abyste nevytvářeli zbytečný odpad. Kupujte výrobky na  více použití, které dlouho vydrží. Nepotřebných a  nefunkčních věcí se přednostně zbavte tak, aby je mohl využít ještě někdo jiný, a každopádně, aby alespoň materiál z nich mohl být znovu zužitkován.

• dávejme přednost elektronické verzi dokumentů před tištěnou • využívejme oboustranný tisk, ušetříme nejenom značné množství papíru (a tím pádem také náklady na jeho nákup), ale také místo pro archivaci tištěných materiálů. • zbytečné tisky omezíme i tak, že tiskárnu umístíme, pokud to lze na  druhou stranu chodby, či elektronická evidence počtu vytištěných či nakopírovaných stran • důležité je separování jednotlivých složek odpadu a, je-li to možné, i kompostování biologických odpadů • na pracovišti umístíme nádoby na separovaný sběr odpadů • papíry skartujeme – zmenšíme tím objem odpadů • PET lahve sešlápneme, nebo slisujeme pro zmenšení objemu • nefunční elektroniku a rozbitý nábytek odvezeme do sběrného dvora • šetříme s vodou • šetříme energie • nepřetápíme, větráme intenzivně a krátkou dobu Zavedená opatření mohou vést ke získání státní ekoznačky „Ekologicky šetrná služba“ – směrnice č. 60/2008 Kancelářské a  administrativní služby.

11

Metodický list č. 4 Zelené nakupování

2. Biologicky rozložitelné a recyklovatelné materiály (včetně obalů) Dávejte přednost výrobkům, které jsou biologicky rozložitelné nebo alespoň recyklovatelné s možností jejich předání k recyklaci ve vaší obci – to platí i o obalech.

možno s  označením „A“(ideálně A++), případně jinými systémy značení vztahujícími se k úsporám energie. Sem patří i využívání obnovitelných zdrojů energie (slunce, voda, vítr, biomasa).

7. Výrobky vzniklé udržitelným způsobem

3. Čím méně obalů, tím lépe (větší balení) Větší balení šetří obalový materiál a zmenšují množství odpadu. Optimální jsou obaly vratné a znovu použitelné/naplnitelné. Opakem jsou obaly na jedno použití. Ze stejného důvodu se vyplatí upřednostňovat koncentrované prací a čisticí prostředky.

Upřednostňujte produkty, jejichž způsob výroby je v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Kupujte produkty ekologického zemědělství, které se vyhýbá používání umělých hnojiv a pesticidů. Dbejte, aby vaše dřevěné výrobky pocházely z šetrně obhospodařovaných porostů a ne tropických pralesů či jiných míst, kde kácení ohrožuje vzácnou faunu a flóru. Kupujte výrobky spravedlivého obchodu (Fair Trade), který zaručuje šetrný management území a  spravedlivý výdělek lidem v  rozvojových zemích. To se týká hlavně těch produktů, které nejsou „zblízka“, ale přesto je nezbytně potřebujeme.

4. Výrobky s co nejnižším obsahem látek poškozujících životní prostředí a lidské zdraví Zvažte nákup výrobků obsahujících jedy, organická rozpouštědla a další látky, které se uvolňují do prostředí, akumulují se v tělesných tkáních a jsou těžko odbouratelné – tím spíše, je-li dostupná nějaká šetrnější (přírodní) alternativa.

5. Výrobky a potraviny zblízka Nakupováním místních produktů podporujete místní živnostníky a  tím i  prosperitu regionu. Nepřímo také chráníte životní prostředí tím, že snižujete nutnost dálkové (většinou silniční) dopravy – šetříte ovzduší, vodu, silnice, pohonné hmoty a  v  konečném důsledku i  zdraví a lidské životy.

6. Výrobky šetřící zdroje a energii

8. Ekoznačky

Dávejte přednost takovým výrobkům, jejichž výrobou i provozem jsou materiální (přírodní) suroviny i energie využívány s maximální efektivitou. Kupujte spotřebiče s energetickým štítkem pokud

Pro snazší orientaci spotřebitelů byly vyvinuty systémy ekologického značení. Ekoznačka na výrobku znamená, že daný produkt splňuje předepsaná kritéria vlivu na životní prostředí.

12

Metodický list č. 5 / Metodický list č. 6 Ekoznačky / Systémy řízení

Metodický list č. 5 TÉMA: Ekoznačky

Ekoznačení (ecolabelling) je označování výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele.

Jejich kvalita přitom zůstává na  velmi vysoké úrovni. Výrobky nebo služby, které splňují tyto podmínky lze poznat podle ekoznačky. Ekoznačku lze z hlediska firmy využít při marketingu certifikovaných výrobků. Zákazník – spotřebitel ekoznačkou získává jasné vodítko při nákupu ekologicky šetrných výrobků nebo služeb. Česká informační agentura životního prostředí CENIA zprostředkovává udělování ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek nebo služba a Ekoznačky EU. Seznamy označených výrobků a směrnic s příslušnými požadavky a další podrobné informace pro spotře-

Loga ekoznačení České republiky a Evropské unie

bitele na jedné straně a výrobce a prodejce na straně druhé jsou k dispozici na stránkách www.cenia.cz. Ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek nebo služba a Ekoznačka EU jsou zárukou ekologické šetrnosti, zdravotní nezávadnosti a  kvality u  produktů, které jsou jimi označeny. Věrohodnost ekoznaček je garantována Ministerstvem životního prostředí (zřizovatem CENIA).

Co ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek a Ekoznačka EU přinášejí spotřebiteli? • věrohodnou a srozumitelnou informaci o vlastnostech výrobku a o jeho vlivu na životní prostředí, • záruku, že u označeného výrobku jsou omezeny nepříznivé vlivy na životní prostředí, • záruku zdravotní nezávadnosti a kvality produktu, • snadnější orientaci na trhu v široké škále téměř rovnocenných výrobků se stejnou funkcí, • úsporu peněz, protože je zaručena jejich kvalita a  trvanlivost. Pro získání certifikátu Ekologicky šetrná služba musí žadatel splnit celou řadu kritérií, týkajících se omezování spotřeby energií, vody a  produkce odpadů. Naopak má být podporováno využívání obnovitelných zdrojů a látek šetrných k životnímu prostředí. Pokud je žadatel splní, má nárok i na ekoznačku Evropské unie.

Metodický list č. 6 TÉMA: Systémy řízení

Základní normy systému řízení: • ČSN EN ISO 9001:2001 Systémy managementu jakosti – Požadavky • ČSN EN ISO 9000:2006 Systémy managementu kvality – Základní principy a slovník • ČSN EN ISO 9004:2001 Systémy managementu jakosti – Směrnice pro zlepšování výkonnosti • ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu – Požadavky s návrhem na použití

13

Metodický list č. 6 Systémy řízení

• ČSN EN ISO 14004:2005 Systémy environmentálního managementu – Všeobecná směrnice k  zásadám, systémům a podpůrným metodám • OHSAS 18001 Bezpečný podnik – bezpečnost práce • ČSN EN ISO 19011:2003 Směrnice pro auditování systému managementu jakosti nebo environmentálního managementu

Systém řízení kvality (QMS) ISO 9001 Norma ISO 9001 vydaná v ČR jako ČSN EN ISO 9001:2009, řeší systém managementu kvality procesním přístupem. Uplatnění tohoto přístupu je základní nutností u všech organizací, které mají systém zaveden a následně certifikován. Mezi základní požadavky patří i neustálé zlepšování a spokojenost zákazníka. Pomůže organizaci identifikovat a uspořádat všechny činnosti v organizaci, stanovit jasné pravomoci a odpovědnosti za řízení těchto činností a k přispívá k celkovému zprůhlednění fungování organizace. Systém managementu kvality dle požadavků normy ISO 9001 je určen všem typům organizací jakéhokoliv velikosti či zaměření. Norma ISO 9001 je dostatečně přizpůsobena k aplikaci ve všech sférách podnikání. Může se jednat například o výrobní, obchodní, servisní, poradenskou společnost, ale i o instituce veřejné správy, zdravotnická zařízení, vzdělávací instituce a  mnoho dalších. Systém managementu kvality je velmi vhodným nástrojem pro všechny organizace, které chtějí zlepšit fungování procesů, zprůhlednit činnosti a nastavit jasná pravidla.

Přínosy systému managementu kvality v podniku

NORMA ISO 14001 Norma ISO 14001 je v ČR vydána jako ČSN EN ISO 14001 Systémy environmentálního managementu Tato mezinárodní norma specifikuje požadavky na systém environmentálního managementu (EMS). Z  norem ISO řady 14000 je právě norma ISO 14001 tou, podle jejíž požadavků se systém zavádí a certifikuje. Základním cílem normy je podpora ochrany životního prostředí a prevence jeho znečišťování. Norma nestanovuje žádné absolutní požadavky na environmentální chování organizace, klade však důraz na  dodržování legislativních požadavků týkajících se jednotlivých složek životního prostředí (voda, vzduch, půda, odpady, atd.). Základem je určení všech možných aspektů, které mají vliv na životní prostředí. Organizace sama si pak může určit, čím nejvíce životní prostředí zatěžuje a hledat vhodné metody k postupnému snižování dopadů chování na životní prostředí. Systém environmentálního managementu dle požadavků normy ISO 14001 je určen všem organizacím bez ohledu na  obor činnosti nebo velikost, které chtějí aktivně a účinně zlepšovat svůj přístup k ochraně životního prostředí a vyhnout se možným pokutám od  České inspekce životního prostředí za  nedodržování požadavků legislativy. Ekologicky orientované řízení nemusí znamenat ekonomické zatížení firmy, zavádění EMS zpočátku vyvolává náklady, ale užitek z EMS by měl ve střednědobém horizontu převyšovat výdaje na zavedení, udržování a zlepšování systému.

• celkové posílení stávajícího systému managementu organizace • zvýšení konkurenceschopnosti • plnění požadavků zákazníků a zvyšování jejich spokojenosti • zvýšení hodnoty organizace • zlepšení image organizace • snížení organizačních nákladů • lepší úspěšnost ve výběrových řízeních • zvýšení exportních možností • efektivnější alokace zdrojů • aplikace principu neustálého zlepšování • podstatné snížení reklamací a  nákladů plynoucích ze zjištěných neshod • zvýšená ochrana dat a informací • lepší interní komunikace • zvýšení spokojenosti zaměstnanců

Hlavní přínosy fungujícího EMS, které jsou pro firmu zřetelné

Systém environmentálního managementu (EMS)

Řízení dokumentů

Zpřísňování environmentálních norem a  vzrůstající zájem o  environmentální problematiku a trvale udržitelný rozvoj podporují trend dosažení a  udržení dobrého environmentálního profilu řízení dopadů činností, výrob a služeb na životní prostředí. Normy environmentálního managementu poskytují organizacím a  podnikům nástroje účinného systému EMS, které je možné začlenit do managementua dosahovat společně environmentálních i ekonomických cílů.

Dokumentace systému EMS musí být řízená. Záznamy jakožto zvláštní druh dokumentů musí být řízeny.

• dodržování legislativních požadavků v  oblasti životního prostředí a tím i snížení rizika případné pokuty • celkové posílení stávajícího systému managementu organizace • hospodárnějším využíváním surovin, energií, dalších zdrojů • snížení rizika environmentálních nehod a  havarijních stavů, za než podnik nese odpovědnost • zvýšení podnikatelské důvěryhodnosti pro partnery, investory, peněžní ústavy, pojišťovny, veřejnou správu i  širokou veřejnost • snazší získání povolení a licencí • získání konkurenční výhody • zavedení pořádku (zejména v  provozu, v  dokumentaci, v  organizační struktuře a v environmentálních odpovědnostech)

Organizace musí vytvořit, prosadit a zachovávat postupy pro: • schvalování dokumentů z  hlediska správnosti před jejich vydáním, • přezkoumávání a  aktualizování dokumentů podle potřeby včetně potvrzení jejich platnosti,

14

• zajištění označení změn a stavu po poslední revizi dokumentů, • zabezpečení dostupnosti důležitých verzí dokumentů na místech, kde jsou potřebné, • zabezpečení čitelnosti a snadné identifikace dokumentů, • zajištění, aby externí dokumentace, určená organizací jako nezbytná pro provozování systému EMS, byla identifikovaná a její distribuce řízená, • vyloučení neúmyslného použití neaktuálních dokumentů a jejich označení, pokud zůstávají z nějakých důvodů zachovány. Organizace by měla mít zpracovánu interní směrnici pro řízení dokumentace. Správnost dokumenty by měla být schválena (autorizována), neplatné dokumenty označeny, změny po revizi by měly být jasně a zřetelně identifikované. Správné řízení dokumentů systému EMS zajišťuje, aby: • dokumenty byly vhodné pro organizaci, činnost nebo uživatele, • dokumenty byly schvalovány, pravidelně přezkoumávány a revidovány, • byla zajištěna dostupnost platných verzí na  všech místech, kde se provádí činnosti důležité fungování systému EMS, • bylo zabezpečeno rychlé stažení neplatných dokumentů z míst, kdy byly původně používány.  K řízení dokumentů přispívá: • určení úkolů pro schvalování a přezkoumávání dokumentů, • formát dokumentu, který by měl zahrnovat jednoznačný nadpis, číslo, datum vydání/schválení, verzi  (historie revizí), oprávněnou osobu, • efektivní systém distribuce (přístupu) dokumentů. Organizace si musí stanovit rozsah dokumentace nutný pro řízení systému EMS a  na  tuto dokumentaci uplatňovat stanovené požadavky na řízení dokumentace. Pro řízení dokumentace v organizaci je obvykle definován postup (interní směrnice) pro tvorbu a řízení organizačních norem, který upřesňuje jednotlivé činnosti pro řízení dokumentů. Postup udává jednak zvolenou strukturu dokumentů organizace a  jednak postupy pro její tvorbu, aktualizaci a uchovávání. Má-li dokumentace plnit úlohu účinného přímého nástroje řízení, musí splňovat určité požadavky kladné na  postup jejího zpracování, vydávání, uchování a na vnitřní strukturu a podobu dokumentace. Zpracováním dokumentu bývá pověřen zpravidla příslušný odborný pracovník nebo tým – podnikový ekolog. Při zpracování dokumentu je třeba respektovat platné legislativní předpisy a  technické a  manažerské praktiky. Zpracovaný dokument by měl být připomínkován všemi dotčenými funkcemi a následně schválen příslušným nadřízeným místem (u  organizačně řídicích dokumentů zpravidla generálním ředitelem, u  provozně-technické dokumentace technickým či provozním ředitelem

Metodický list č. 6 Systémy řízení

apod.). Stejný postup platí i  pro případné změny dokumentů. Měla by být zabezpečena snadná identifikace změn dokumentu a aktuálního stavu revize dokumentu. Další požadavky na řízenou dokumentaci lze shrnout do následujících bodů – dokumentace musí být: • čitelná a identifikovatelná, • snadno dostupná, udržovaná po celou dobu používání, • na  místech, kde se dok umentace používá, musí být pouze platné dokumenty, zastaralé dokumenty musí být staženy (zajištěny proti neúmyslnému použití) a alespoň jedna podoba původního znění musí být po stanovenou dobu archivovaná, archivované dokumenty musí být vhodně označeny (např. razítkem „Neplatné“). Organizace musí provádět revize dokumentů v přiměřeném časovém intervalu. Revizemi jsou míněny kontroly dokumentů, které se provádějí např. ve 1–2letých intervalech, kdy se prověřuje jednak formální správnost dokumentů (jejich čitelnost a dostupnost na  příslušných místech), jednak jsou revize důvodem prověření věcné správnosti, popř. impulsem k aktualizaci dokumentů. Vedle evidovaných dokumentů mohou být distribuovány tzv. „informativní výtisky“, tj. dokumenty, u kterých není zabezpečován režim řízené dokumentace, zejména její aktualizace. Informativní výtisky mohou být určeny např. pro zákazníky nebo pro různé operativní potřeby organizace. Aby nedošlo k záměně s řízenými dokumenty, je třeba tento status dokumentu zaznamenat (např. razítkem „Informativní výtisk!“ nebo „Jen pro informaci!“). Záznamy jsou považovány za zvláštní typ dokumentu, který musí být řízen v souladu s požadavky.

Při řízení dokumentů často dochází k těmto chybám: • Nejsou dostatečně řízeny dokumenty nižší úrovně (např. řády skladů, havarijní plány, požární a poplachové směrnice apod.). • Správnost a aktuálnost dokumentů, které se používají při havarijních situacích (např. aktuálnost telefonních seznamů). • Není zajištěn přístup k  potřebné dokumentaci na  příslušných místech (zejména na pracovních místech). • Zastaralé dokumenty nejsou označeny/staženy z míst původního používání. • Externí dokumenty nejsou řízeny (např. označení, seznam, odpovědnost za udržování aktuálnosti apod.). • Dokumenty nejsou schvalovány před jejich vydáním nebo jsou v dokumentech neautorizované změny. • Není přiměřeně prováděno přezkoumávání a aktualizování dokumentů. • Často se opomíjí nebo nedodržuje systém zálohování u dokumentace v elektronické podobě.

15

Zdroje / Slovník ekologických pojmů

Zdroje

• www.cenia.cz • www.mzp.cz

• www.ekonoviny.cz • www.nuov.cz

Slovník ekologických pojmů

• abiotické podmínky (faktory) | podmínky prostředí určené neživou složkou prostředí (klima, složení půdy…), ‚neživý‘ faktor (voda, vítr…) ovlivňován jinými abiotickými faktory ale i faktory biotickými a sám na všechny tyto faktory také působí. • absolutní vzdušná vlhkost | rosný bod je stav kdy je vzduch maximálně nasycen parami, nemůže pojmout další vodní páru a ta se začíná srážet na okolních předmětech (kondenzačních jádrech), dochází k přeměně vodních par na srážky – kondenzaci na  předmětech, které mají nižší teplotu, než je teplota rosného bodu. Například zrcadlo v koupelně, když se sprchujete. • abundance | početnost jedinců jednoho druhu na určitém místě (populace). • abysální organismus | o. žijící hluboko v moři • acidofilní organismus | vyskytující se na  kyselých půdách (brusnice borůvka, vřes, azalky, suchopýr, rosnatka) • adaptace | přizpůsobení se prostředí, i dědičné přizpůsobení organismu tvarem těla a  jednotlivých orgánů (například tvar nohou), fyziologickými změnami (například zimní spánek) nebo chováním (například dorozumívání, způsob lovu). • afotická zóna | neprosvětlená vrstva vody • agregace | sdružování, shlukování. Nedostatek nebo nadbytek agregace je často limitujícím faktorem populace. • albedo | poměr odraženého světla ku přijatému • alelopatie | viz kompetice • agrotechnická lhůta | doba, do které musíme zasadit plodinu, aby stačila dozrát. • alkalofyt | též bazifyt, rostliny rostoucí na zásaditých půdách s pH více než 7,2. Opak acidofyt. • Allenovo pravidlo | příbuzné druhy homoiotermních (teplokrevných) organismů žijící v chladnějších oblastech, mají menší tělní přívěsky, tzn. kratší ocasy, čumáky, uši,… aby omezili svou styčnou plochu s prostředím a tím i množství vydaného tepla. • alochtonní | druh nepůvodní, zavlečený na daném území, vyskytující se mimo původní areál výskytu • amenzalizmus | interakce, při nichž jedinec (druh, populace) působí nepříznivě na  jiného jedince, přičemž druhý jedinec na prvního nijak nepůsobí

• antropoekologie | ekologie člověka – zkoumá vzájemný vliv člověka a přírody • antropogenní vliv | záměrný nebo náhodný vliv člověka např. na rozšíření areálu organismu • areál | území, na kterém se určitý organismus vyskytuje, areál primární – přirozeně vzniklý, organismy v nich jsou autochtonní, areál sekundární – vytvořený druhotně člověkem; organismy jsou zde alochtonní • arktoalpinský | rostoucí v Arktidě a vysokých horách • autochtonní druh | organismus původní na daném území, areálu • autoekologie | ekologie druhu nebo jedince; zkoumá vztahy k prostředí – chování, adaptaci.. • autotrofní organismus | vytváří si organické látek z anorganických – zelené rostliny… • bentos | vodní organismy, žijící na dně (raci, mlži, nitěnky…) • Bergmannovo pravidlo | endotermní („teplokrevní“) živočichové v  chladných oblastech dosahují větších rozměrů než jejich příbuzní v oblastech s teplým podnebím. Ve studených oblastech je výhodné mít malý poměr povrchu k objemu, aby nedocházelo ke ztrátám tepla a platí, že velké těleso má tento poměr menší. • biocenóza | viz společenstvo • biodegradace | biologický rozklad chemických sloučenin, rozklad působením biologických činitelů – dekompozitorů = rozkladačů – bakterie, houby, prvoci, členovci, hlodavci… Při rozkladu látek s obsahem bílkovin dochází k hnití. • biodiverzita | biologická rozmanitost – variabilita všech žijících organismů, diverzita v rámci druhů, mezi druhy i diverzita ekosystémů. Je popsána jako rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích. Nejde o pouhý součet všech genů, druhů a ekosystémů, ale spíše o variabilitu uvnitř a mezi nimi. V tomto pojetí považována za vlastnost života. Někdy pojetí omezeno na  úplný soubor ekosystémů, druhů a genů v určité, geograficky definované, oblasti. • biogeochemické cykly | cyklus určitého chemického prvku (kyslík, dusík, uhlík, síra) nebo látky (voda), který probíhá živým (biosféra) i neživým prostředím. Látka je zpravidla recyklována, přestože se mohou vyskytovat rezervoáry, kde je na delší dobu ukládána.

16

• bioindikátor | organismus s úzkou ekologickou valencí = stenovalentní organismus citlivý k určitému ekologickému faktoru. Zjištění výskytu tohoto organismu se používá ke stanovení (= indikaci) přítomnosti či nepřítomnosti tohoto ekologického faktoru • biom | soubor biocenóz / ekosystémů podobné struktury a funkce, které se vyvinuly v určitých abiotických podmínkách (poušť, tropické deštné lesy, jehličnaté lesy severní polokoule…) • biomasa | těla všech organismů na daném místě nebo v určitém objemu vody, měřitelná v kg (včetně např. schránek) • biosféra | soubor všech ekosystémů na Zemi • biotické podmínky (faktory) | podmínky prostředí určené organismem / organismy, tzn. jedincem téhož druhu, jiného druhu nebo člověkem • biotop | místo, které organismům (společenstvu) poskytuje podmínky pro život; charakterizováno geografickou polohou, klimatem a abiotickými podmínkami • brakická voda | přechod mezi slanou a sladkou vodou, např. v  deltách velkých řek nebo pobřežních přílivových lagunách s přítokem sladké vody. • cenóza | viz společenstvo • C-3 rostliny | rostliny, u  nichž v  Calvinově cyklu fotosyntézy dochází k asimilaci CO2 přímo v buňkách mezofylu (vazba na  ribulózobisfosfát). Celá reakce probíhá přes tříuhlíkaté sloučeniny, proto C-3 rostliny (pšenice, žito, vojtěška, dub, bříza apod.). • C-4 rostliny | k asimilaci CO2 dochází ve vrstvě buněk obklopující přímo cévy v listech (vazba na fosfoenylpyruvát). Prvním produktem fixace CO2 je dikarboxylová kyselina se 4 atomy uhlíku, proto C-4 rostliny (kukuřice, cukrová třtina, čeledi rostlin laskavcovitých a merlíkovitých). Rychlejší přírůstky, náročnější na teplo, světlo a množství oxidu uhličitého. • C-stratégové (C-konkurence) | – rostliny, které mají trofické a  metabolické vlastnosti, které jim zajišťují vysokou konkurenční schopnost. Nesnášejí poškozující vnější faktory (aktivitu býložravců, patogenů, zásahy člověka, půdní erozi, oheň). Takové druhy jsou dlouhověké (buk, dub). • CAM (Crassulacean Acid Metabolism ) | způsob fotosyntézy, kdy průduchy rostlin jsou otevřeny v noci a CO2 je vázán změnou kyselin C-3 na kyseliny C-4 (rostliny tučnolisté z čeledi kosmatcovitých, pryšcovitých, liliovitých apod.). • CFC | freony, deriváty uhlovodíků s  obsahem fluóru a  chlóru obsažené v  hnacích plynech sprejů, používané jako chladící médium (ledničky) či při výrobě plastů. Silně poškozují ozónosféru a jsou druhým nejsilněji působícím skleníkovým plynem. • Červená kniha | Červený seznam IUCN (také Červený seznam ohrožených druhů) je seznam ohrožených živočichů a  rostlin, vydávaný každé dva roky Mezinárodní unií pro ochranu přírody a  přírodních zdrojů, anglicky International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, IUCN. Každoročně aktualizován – v únoru 2011 celkem uvedeno 49 000 druhů. Kategorie vyhynulých (či vymřelých) přes střední stupně ohrožení až po kategorii označující druhy, u nichž se jedná o ohrožení regionální. • Česká inspekce životního prostředí | odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem (zákony o  ochraně ovzduší, vod, přírody, lesa, zákony o  odpadovém hospodářství a  zákona o  integrované prevenci a  omezování znečištění – IPPC) v  oblasti životního

Slovník ekologických pojmů

• •

• •

•

•

•

• • • • •

•

• •

prostředí a  dodržováním závazných rozhodnutí správních orgánů v  oblasti životního prostředí. Zjišťuje nedostatky, popřípadě škody vzniklé na  životním prostředí, jejich příčiny a původce, ukládá opatření k odstranění a nápravě zjištěných nedostatků, provádí kontrolu uložených opatření, omezuje nebo zastavuje škodlivou činnost právnických nebo fyzických osob, ukládá právnickým a  fyzickým osobám pokuty za  prokázané porušení stanovených povinností v  oblasti životního prostředí, ukládá některé další povinnosti původcům odpadů (poplatky za  ukládání odpadů apod.), vydává rozhodnutí ke  starým ekologickým škodám, odebírá nedovoleně držené nebo získané jedince zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a druhů chráněných mezinárodními úmluvami. degradovaná krajina | narušená kulturní krajina, jejíž přírodní složky jsou poškozovány hospodářskou činností člověka dekompoziční potravní řetězec = detritický | rozkladný; výsledkem je mineralizace, tzn. rozklad organických látek dekompozitory = rozkladači (bakterie, houby..) až na prvky nebo anorganické sloučeniny, umožňuje koloběh látek dekompozitor | rozkladač – viz dekompoziční potravní řetěze demekologie | populační ekologie – ekologická věda studující populace organismů – zejména vztahy populace k  jejímu životnímu prostředí denzita populace | vyjádřena buď počtem jedinců nebo jejich biomasou na jednotku plochy nebo objemu, velká u drobných organismů, malá u  velkých, zjišťuje se sčítáním, odchytem, značkováním…, viz kolísání hustoty populace, oscilace, fluktuace detergenty | prací, čisticí a  odmašťovací prostředky, jejichž hlavní účinnou složkou jsou tenzidy, látky s povrchovou aktivitou, snižující povrchové napětí na rozhraní kapalina – vzduch, kapalina – kapalina, kapalina – pevná látka. Znečišťující látky povrchových vod – způsobují vznik nepropustné vrstvy, která zabraňuje výměně plynů mezi vodním a okolním prostředím. dioxiny | toxické polychlorované uhlovadíky – organické heterocyklické sloučeniny odvozené od dibenzo(b,e)(1,4)dioxinu, obsahujícího šestičlenný 1,4-dioxanový cyklus. Většinou se mezi ně řadí i  polychlorované deriváty dibenzofuranu. trvalé poškození pokožky známé jako chlorakné. V nízkých dávkách je dioxinům připisována teratogenita (vývojová toxicita) a karcinogenicita. Součást Agent Orange. detritický potravní řetězec | viz dekompoziční diaspora | část rostliny, kterou se rostlina šíří (semeno, plod, oddělená část rostliny…) disperze populace | viz rozptýlení populace disturbance | opakované vnější škodlivé vlivy vedoucí ke snížení počtu jedinců diverzita | rozmanitost; druhová (počet druhů) nebo např. diverzita krajinné mozaiky (počet společenstev nebo typů prostředí, nacházejících se na dané ploše), viz biodiverzita dlouhodenní rostliny | urychlují nástup kvetení při prodlužujícím se dni, jinak nekvetou nebo se kvetení opožďuje (pšenice, žito, ječmen, oves, salát, cukrovka, ředkvička), většinou je pro kvetení požadována délka osvitu delší než 12 hodin dominantní organismy | o. tvořící většinu společenstva; často určují / vytvářejí biotické podmínky ve společenstvu druh | soubor jedinců, kteří se vyznačují stejnými druhovými znaky, též soubor populací s jedinečným vývojovým původem, tvořený navzájem si podobnými jedinci, kteří se mezi sebou mohou plodně křížit

Slovník ekologických pojmů

• dusík | 78 % v atmosféře, využitelný pouze ve sloučeninách – limitující bývá pro rostliny pouze na  extrémně neúživných stanovištích, vzdušný nereaktivní, a  proto téměř nevyužitelný organismy – pouze některé bakterie (hlízkové na kořenech bobovitých rostlin) • edafon | organismy žijící v půdě – bakterie, řasy, sinice, houby, prvoci, hlístice, kroužkovci, členovci… potravní řetězce jsou naprosto nezbytné pro tvorbu humusu (viz též dekompozitor) a výrazně tak ovlivňuje úrodnost půdy. Euedafon – druhy trvale žijící v půdě, např. krtek, krtonožka, protoedafon – v půdě jen vývojová stadia, např. larvy a kukly hmyzu, hemiedafon – druhy v půdě příležitostně, např. chvostoskoci, pseudoedafon – v půdě jen dočasně – úkryt, potravu…, např. drobní hlodavci) • efemery | jednoleté rostliny s extrémně zkráceným vegetačním cyklem (osívka jarní) • ekologie | věda zabývající se vztahy mezi organismy a  prostředím a mezi organismy navzájem • ekologie člověka | zabývá se vztahy mezi člověkem a  jeho prostředím • ekologická nika | Jedinec nebo druh zaujímá v  ekosystému tzv. ekologickou niku. Ekologická nika je „funkční začlenění jedince (popř. populace) v ekosystému. Je vymezena měřitelnými nároky organismu na biotické a abiotické faktory prostředí (potravu, prostor, světlo, teplo, pH, vlhko). • ekologická valence | tolerované rozmezí působení kteréhokoli ekologického faktoru. Organismus je nejzdatnější / nejživotaschopnější (schopný rozmnožování) při optimálních podmínkách. Čím vzdálenější jsou podmínky optimálním, tím hůře to organismus snáší (např. špatné rozmnožování) a může dojít ke stavu, kdy úmrtnost (mortalita) převýší porodnost (natalitu) a organismus se buď přizpůsobí = adaptuje nebo vyhyne. • ekologicky šetrná služba | certifikované označení je součástí programu • ekologicky šetrný výrobek (služba) | ekoznačka používaná v  národním programu environmentálního značení České republiky. Značka dává spotřebitelům možnost dobrovolně při nákupu výrobku či služby preferovat výrobky zohledňující požadavky ochrany životního prostředí a  trvale udržitelného rozvoje. • ekosystém | ucelená část přírody, která komunikuje s okolním prostředím – například ekosystém mokřadu, pole, zahrady, listnatého lesa, pouště, remízku… dělení ekosystémů • ekosystémy přírodní (les, louka, potok, jezero…) • ekosystémy umělé ( vytvořené člověkem – rybník, pole, zahrada…) složky ekosystému • živá – tvoří ji organismy = společenstvo neboli biocenóza • neživá – tvoří ji prostředí = biotop • základní funkce ekosystému | koloběh látek a tok energií • ekoton | místo střetu různých prostředí; jsou zde organismy z obou prostředí a organismy typické pro tento přechod; rozhraní vesnice – volná krajina: typické – toulavý pes, smetiště; z vesnice jabloň, slepice; z okolí – veverka • ekoznačení (ecolabelling) | je označování výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. • ekoznačka | marketingový nástroj, viz ekoznačení • ektoparazit | vnější cizopasník, tzn. žijící na  povrchu svého hostitele

17

• emigrace | viz migrace • emise | zplodiny, jdoucí do okolí (atmosféry) • endemit | organismus vyskytující se jen na  jednom místě na Zemi, tzn. jen na jednom poměrně malé areálu (varan komodský, lýkovec slovenský) • endoparazit | vnitřní cizopasník, tzn. žijící uvnitř těla svého hostitele • endotermní živočichové = homoiotermní | teplokrevní živočichové, živočichové se stálou tělesnou teplotou, která není závislá pouze na teplotě okolního prostředí, hlavním zdrojem tepla je vlastní energie (práce svalů, metabolismus). Mohou být aktivní po celý rok, v případě snížení teploty či zdrojů se snaží snížením aktivity minimalizovat výdej energie (zimní spánek – dormance), nebo změnit prostředí – migrace ptáků. savci, ptáci a  výjimky z  ostatních obratlovců (např. tuňáci). Ztrátě tepla brání izolační vrstvou (peří, srst a tuková tkáň). Rychlost metabolismu endotermů v klidu je většinou nejméně pětkrát vyšší než u ektotermů stejné velikosti a stejné tělesné teploty. Heterotermní ž. jsou homoiotermní živočichové, kteří mají schopnost přečkat nepříznivé období ve stavu strnulosti (hibernace, estivace) • environmentální | týkající se životního prostředí, též „životněprostřeďový“ • ektotermní živočichové = poikilotermní | studenokrevní ž., ž. s proměnnou tělesnou teplotou, která je závislá pouze na teplotě okolního prostředí, viz také endotermní ž. • estivace | letní spánek (bodlín, frček, bahník) viz endotermní živočichové • eufotická vrstva vody | dostatečně prosvětlená; oceány – do 200m, sladké vody několik cm až několik metrů • euryvalentní organismy = euryektní | o. se širokou ekologickou valencí – viz • eutrofizace vody | obohacování vod o  živiny, zejména dusík a fosfor: přirozená eutrofizace (hlavním zdrojem výplach živin z půdy a rozklad mrtvých organismů) a nepřirozená = nadměrná eutrofizace způsobená lidskou činností zejména dusíkatými látkami a  fosfáty pocházejícími ze splavovaných zemědělských hnojiv, fosfátů z  pracích prostředků z  městských kanalizací apod. Důsledkem je nejprve přemnožení planktonu (viz vodní květ) a posléze, po jeho masovém odumření, nedostatek kyslíku ve  vodě (zejména u  dna, kde ho odebírá tlení hmoty) a následné vymírání ryb a dalších organismů, zejména těch žijících u dna, v extrémním případě většiny rybí populace i dalších organismů v potravním řetězci. • eutrofní | bohatý na živiny • exhaláty | tuhé, kapalné a plynné látky uvolňované z přirozených či umělých zdrojů do ovzduší – mění jeho kvalitu • exotermní živočichové | viz ektotermní živočichové • faktory | podmínky, vytvářející prostředí organismu • fluktuace | neustálé drobné změny hustoty populace, druhové bohatosti a  biomasy nebo pokryvnosti, při kterých nedochází k  zásadní přestavbě struktury společenstva a  vychýlení z rovnovážného stavu. Postavení dominantních a subdominantních populací společenstva zůstává nezměněno, ale dochází ke  kolísání v  kvantitativním a  kvalitativním složení dominant a  subdominant. F. je většinou výsledkem stárnutí populací a změn mikroklimatu prostředí. • fotoperiodismus | reakce rostlin na  rozdílnou délku světla a  tmy. Mnohé rostliny, aby mohly vytvořit květy, popřípadě zásobní orgány, vyžadují určitou délku dne. Velký význam má

18

• • • • • •

•

• • • •

• • • •

• • •

• •

•

délka fotoperiody i na klíčení, rychlost růstu, ukládání asimilátů a další procesy. Viz krátkodenní a dlouhodenní rostliny. freony | viz CFC fytocenóza | rostlinné společenstvo fytofágové | živočichové živící se rostlinami; dělí se na herbivory a fytoparazity fytoparazité | skupina fytofágů parazitjících na rostlinách glaciál | doba ledová globální problémy lidstva | zásadní konflikt člověka se životním prostředím ohrožující existenci civilizace způsobený populační explozí a potravinovou krizí vých. Asie, Jižní Ameriky a Afriky, surovinovou krizí – pravděpodobné vyčerpání zdrojů neobnovitelných surovin, energetickou krizí – ve  20. století zdvojnásobení spotřeby energie každých 14 let a dalším, viz také oteplování planety Glogerovo pravidlo | teplejší a vlhčí klima má vliv na tmavší zbarvení – v teplejších a vlhčích oblastech jsou někteří endotermní živočichové tmavší než jejich příbuzné formy ze sušších a chladnějších oblastí – viz albedo halofilní organismy | o. na  půdách s  vysokým osahem solí (chloridů, síranů, uhličitanů)m – ploštice, lebeda hematofág | organismus živící se krví herbivoři | býložravci heterotrofní organismy | nejsou schopny vytvářet organické látky (konzumenti, paraziti, dekompozitoři); čerpají je z autotrofních organismů hibernace | zimní spánek (ježek, netopýr), viz endotermní živočichové humus | viz půda hustota populace | viz denzita populace hustota vzduchu | hustota vzduchu je příčinou jeho malé nosnosti. Létající živočichové proto mají menší rozměry a hmotnost než pozemní a vodní. Vzduch na druhou stranu umožňuje velkou pohyblivost. Organismy ve vzduchu aktivně létají i pasivně se vznášejí a dosahují vysoké rychlosti pohybu. Nemohou zde však žít trvale (hnízdění…). hydrofyty | vodní rostliny, viz hygrofyty hygrofilní | vlhkomilné hygrofyty | rostliny mající některé části ponořené ve  vodě nebo žijící na zamokřených půdách. Tím se liší od hydrofytů, což jsou vysloveně vodní rostliny s obnovovacími pupeny pod vodou. K hygrofytům patří například suchopýr, rákos, vachta trojlistá, ďáblík bahenní chladnomilné organismy | psychrofilní (tučňák, medvěd lední) chráněná krajinná oblast | velkoplošné chráněné území nižšího stupně ochrany, než jaký platí pro národní parky, např. CHKO Český ráj nebo CHKO Český kras. Rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a  trvalých travních porostů s  hojným zastoupením dřevin, případně s  dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a  byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území.CHKO se vyhlašují vládním nařízením. ISO | zavedení systému řízení společnosti podle některé systémové normy (ISO 9001, ISO 14001, OHSAS 18001) nejčastěji se můžete s tímto termínem setkat v souvislosti s po-

Slovník ekologických pojmů

• •

•

• • •

• • • •

•

•

•

• •

•

jmem managementu kvality. Základní normou, podle jejíchž požadavků je systém zaváděn a následně certifikován je norma ISO 9001. imigrace | viz migrace imise | zplodiny, jdoucí zpět z  atmosféry a  dopadající např. na rostliny, do povrchových vod, na lidská obydlí, která / které jsou často poškozována / poškozována (kyselé deště…) infračervené záření | víceméně teplo, (IR, z anglického infrared) je elektromagnetické záření s  vlnovou délkou větší než viditelné světlo, ale menší než mikrovlnné záření. Název značí „pod červenou“ (z latiny infra = „pod“). Infračervené záření má vlnovou délku mezi 760  nm a  1  mm. Zemský povrch absorbuje viditelné záření ze Slunce a vyzařuje mnoho energie jako infračervené záření skrze atmosféru zpět do vesmíru. Některé plyny v atmosféře, zejména vodní pára, absorbují toto infračervené záření a vyzařují je zpět ve všech směrech včetně zpět k povrchu Země. Tento takzvaný skleníkový efekt udržuje atmosféru a zemský povrch o 33 °C teplejší, než kdyby plyny pohlcující infračervené záření nebyly v atmosféře přítomny. introdukce | zavlečení nebo záměrné vysazení organismů do oblastí, kde předtím nežily invazní druhy | druhy, které se momentálně intenzivně šíří IUCN | Mezinárodní unie pro ochranu přírody a  přírodních zdrojů. Vydává Červenou knihu ohrožených druhů – viz Červená kniha, jinak Červený seznam ohrožených druhů jedinec | individuum omezené v prostoru i čase kanibalismus | požírání jedinců stejného druhu karnivoři | dravci klima dynamické | jeskyně a sutě – v zimě uvnitř teplý vzduch – stoupá vzhůru – dole se nasává studený – v létě uvnitř studený vzduch – klesá dolů – nahoře se nasává teplý klimax | vrchol vyzrání ekosystému; konečné stadium sukcese ekosystému, dané klimaticky, ke kterému vegetace dospěje, není-li ovlivněna výraznou změnou ekologických faktorů (př. disturbancí, lokálními podmínkami…), klimaxová smrčina koevoluce | společný vývoj nejméně dvou druhů, při kterém dochází k jejich vzájemnému přizpůsobování (př. tráva a živočichové, kteří ji spásají) kolísání hustoty populace | krátkodobé či dlouhodobé změny hustoty podmíněné změnou ekologických faktorů, některé druhy se periodicky přemnožují (myši) – fáze přemnožení: gradace → gradační vrchol → kulminace → retrogradace → latence → pregradace → progrese s novým gradačním vrcholem. Na kolísání početnosti populací mají vliv klimatické podmínky, nemoci, zásahy člověka, … sociální struktura populace a poměr pohlaví. viz oscilace, fluktuace koloběh prvků a sloučenin | viz biogeochemické cykly komenzalismus | vztah dvou organismů nebo populací, kdy některé druhy využívají ke  svému prospěchu aktivit jiných druhů, aniž by jim přitom škodily či prospívaly. Jednostranně pozitivní vztah. hostitelský druh a komenzál. Prase divoké rytím půdy usnadňuje hmyzožravým ptákům přístup k potravě, např. července obecné (Erithacus rubecula). Holub doupňák a  sýc rousný jsou komenzálové hojně využívající k  hnízdění opuštěné dutiny vytesané datlem černým, neboť přirozené doupné stromy jsou v hospodářských lesích vzácné. Hostitelským druhem je často člověk, na jehož skládkách se objevují komenzálové jako racek chechtavý, potkan či liška obecná. kompetice | konkurence, např. rostliny ke  svému růstu potřebují podobné zdroje (světlo, voda, základní živiny), a proto

19

Slovník ekologických pojmů

• •

•

•

si konkurují. Klasická teorie by předpokládala, že vyhraje ten druh, který je kompetičně nejsilnější, neboť postupně vytlačí ostatní druhy. Existence druhově bohatých rostlinných společenstev ukazuje, že tomu tak většinou není – zpravidla proto, že i v rámci zdánlivě homogenní lokality existuje značná mikrovariabilita, která způsobuje, že lokálně je kompetičně silnější pokaždé jiný druh. Výjimkou jsou agresivní metody kompetice, mezi něž patří např. alelopatie – vypouštění toxických látek do okolí, které znemožňují růst ostatních druhů (např. trnovník akát). Další metodou je tvorba hustého listového opadu, který znemožňuje růst dalších druhů, což vede např. ke vzniku tzv. „nahých“ bučin. Kompetice mezi rostlinami je často asymetrická, tj. že jedna rostlina utlačuje druhou víc, než se to děje naopak. Tak např. buk lesní ve výše zmíněné nahé bučině utlačuje šťavel kyselý a třtinu chloupkatou, protože je prostě větší, víc stíní, má hlubší a rozvětvenější síť kořenů a tvoří víc opadu. Naopak někdy může platit asymetrický vztah i  obráceně – semenáček buku na pasece je utlačován třtinou, která na jaře vyroste mnohem rychleji. kompostování odpadů | využití biodegradace ke zpracování tříděného organického odpadu. komunální odpady | odpady vznikající na území obce činností fyzických osob, pro kterou nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo osob oprávněných k podnikání. Komunálním odpadem se také rozumí odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a  prostranství, při údržbě veřejné zeleně… Vzniká tak heterogenní směs obsahující například popel, papír, plasty, zbytky potravin, zahradní zbytky, smetky, textil, kovy, sklo, gumu atd. Složení komunálního odpadu se liší podle typu zástavby, ročního období a  podle typu sídla, v němž je produkován. V případě odděleného sběru využitelných složek se každý materiál sbírá zvlášť do speciálních oddělených nádob, pytlů nebo jiných sběrných prostředků. Nebezpečné odpady tvoří v komunálních odpadech přibližně 1 %. Obce a tedy i občané jsou povinni nebezpečné odpady odděleně shromažďovat, sbírat a předávat k oddělenému zpracování. Sběr nebezpečných odpadů se uskutečňuje ve sběrných dvorech zřizovaných v obcích nebo mobilním sběrem. Nejčastější způsoby dalšího nakládání s  komunálními odpady v  ČR jsou především skládkování, spalování a kompostování. Byla zjištěna i  poměrně vysoká výhřevnost některých složek tuhého komunálního odpadu, výrazně převyšující výhřevnost hnědého uhlí. Vytříděním vhodných složek a  mechanickou úpravou (drcením a tříděním), lze získat alternativní ekopalivo s výhřevností 20–22 MJ/kg využitelné pro výrobu tepla v hutnictví a v cementárnách. kondenzační jádra | velmi drobné aerosolové částice, které při vniknutí do atmosféry výrazně urychlují kondenzaci vody, tzn. přechod vody z  fáze plynné do  fáze kapalné. Bez jejich přítomnosti by kondenzovala by voda až při výrazně větším přesycení než je díky nim běžné, tedy kolem 100 % relativní vlhkosti. Nejvýznamnějšími kondenzačními jádry jsou kapičky mořské vody, které se uvolňují z  moří a  oceánů. Proto také oděvy napuštěné solí snadno vlhnou. Přidáváním velice účinných kondenzačních jader lze například kondenzovat vodu z mlhy na letištích, a tím mlhu omezit. Mohou mít i další zdroje: vulkanické, prachové a kouřové. konkurence mezidruhová | vztah mezi populacemi ve společenstvu; boj o prostor nebo o omezené zdroje výživy a ener-

• • •

• •

•

•

•

•

•

•

gie; populace různých druhů se stejnými nároky na prostředí spolu mohou existovat jen když mají různé ekologické niky konzument | heterotrofní organismus; přímo či nepřímo závislý na producentech koprofágové | organismy živící se výkaly kořenová čistírna odpadních vod | (KČOV) patří mezi přírodní čístírny, které využívají přirozené biochemické procesy probíhající ve vodním a mokřadním prostředí k odstraňování znečišťujících látek z  vody. Jedná se tedy o  umělý mokřad, což je komplex zvodnělého nebo mělce zaplaveného zemního lože, vegetace, živočichů a vody, který napodobuje přirozené mokřady. Kořenové čistírny tedy využívají samočistící pochody, které probíhají působením bakterií a  odstraňovat organické znečištění v porézním půdním prostředí za spoluúčasti rostlin, které zejména provzdušňují substrát a  vylučují látky, které odstraňují bakterie indikující fekální znečistění. Nejčastěji se využívají mokřadní rostliny, které rychle rostou, vytváří velké množství biomasy a jsou schopny maximálně využít dostupné živiny: rákos, orobince, chrastice rákosovitá, zblochan vodní, sítina rozkladitá, zevar vzpřímený a kosatec žlutý. kosmopolitní | osidlující téměř celou Zemi krajina | vybraná část zemského povrchu s  typickou kombinací přírodních a kulturních prvků a charakteristickou scenérií, základní složky: reliéf, půda, vodstvo, klima, vegetační pokryv, zvířena a člověk. přírodní krajina: území nedotčené lidskou činností, v němž dominují přirozené prvky – velmi málo. Převládá kulturní krajina vzniklá přetvořením původní přírodní krajiny činností člověka. krátkodenní rostliny | urychlují nástup kvetení při zkracujícím se dni, jinak nekvetou nebo se kvetení opožďuje (kukuřice, rýže, konopí, bavlník, sója, chryzantémy), většinou je pro kvetení požadována délka osvitu kratší než 12 hodin K-strategové, (K-nosná kapacita prostředí) | často dlouhověké druhy s  menším počtem potomstva dobře vybaveným zásobními látkami (u rostlin) či zkušenostmi a výhodným chováním (u  živočichů) umožňující snadnější přežívání. Rostou a dospívají pomaleji. Investují u svých potomků spíše do kvality než do kvantity. Osídlování nových biotopů je pozvolné, ale trvalé. Jejich populace je stabilní, vytěsňují konkurenční druhy a trvale žijí ve vysoké denzitě (např. sloni, velcí kopytníci). kumulace | hromadění chemických látek v organismech, vodě, půdě, kumulace uhličitanů v sedimentech (viz také biogeochemické cykly) nebo kumulace toxických PCB v tělech organismů (viz PCB) kyselost půdy | pH půdy – určeno reakcí horniny v  podloží půdy – kyselé – žula, neutrální – fylit, porfyr, alkalické – vápenec, opuka kyselý déšť | typ srážek s pH nižším než 5,6. Normální déšť má pH mírně pod 6 — je mírně kyselý – způsobuje oxid uhličitý, který tvoří s  vodou slabou kyselinu uhličitou. Kyselý déšť je způsoben oxidy síry pocházejícími ze sopečné činnosti a spalování fosilních paliv nebo také oxidy dusíku pocházejícími například z  automobilů. Po  rozptýlení do  atmosféry začnou reagovat s vodou za tvorby kyselin, které padají na zem ve formě deště. Zvýšená kyselost v půdě a ve vodních tocích se nepříznivě projevuje na  rybách a  rostlinstvu. Kyselý déšť také urychlí zvětrávání uhličitanových materiálů (například vápencové skály nebo i omítek na budovách atd.). kyslík | O2 – 21 % v atmosféře, limitující faktor ve vodě, půdě a velkých nadmořských výškách

20

• legislativa v oblasti životního prostředí | soubor zákonů, vyhlášek, norem v oblasti životního prostředí • Liebigův zákon minima | život a růst organismů je limitován tím ekologickým faktorem, kterého je nedostatek (je v  minimu). Například pro růst rostlin jsou nejdůležitějšími prvky N, P a  K. Draslíku (K) potřebují jen velice málo a  v  půdě ho je většinou dostatek, dusíku (N) je v mnoha oblastech díky lidské činnosti dokonce nadbytek. Limitujícím prvkem pro rostliny je tedy ve většině společenstev fosfor (P). Rostliny ho potřebují poměrně velké množství a v půdě (ani ve vodě) nebývá hojný. • limitující faktor | omezuje život populace nebo jedince • limnetické pásmo | hluboká voda – hrotnatky, ryby, méně organismů • litorál | pobřežní vody • litorální pásmo | mělká voda, popř. voda u  hladiny – vodní rostliny, hmyz, obojživelníci, brouci, plovatka, nejvíce živočichů • lokalita | přesně vymezené místo, kde se vyskytuje určitý organismus, společenstvo nebo kde je například naleziště nerostů nebo zkamenělin. • management | způsob zacházení s určitým územím (ať plánované nebo bezděčné) • mezidruhové vztahy | vzájemné vztahy druhů / populací – pozitivní (viz protokooperace, mutualismus, komenzalismus), negativní (viz predace, parazitismus, kompetice) • mezofyty | rostliny se středními nároky na vodu (kopretina) • mezotrofní rostliny | rostou na  půdách se střední zásobou živin (trávy) • migrace | stěhování členů skupiny z jedné populace do druhé. Z hlediska určité konkrétní populace lze rozlišit emigraci, což je počet jedinců, kteří se z této populace odstěhovali za určitou jednotku času (zpravidla rok), a imigraci, což je naopak počet jedinců, kteří se do této populace za příslušnou časovou jednotku přistěhovali. Pravidelné migrace jsou většinou dané některými fázemi životního cyklu organismů. Mohou opakovat v periodě: denní (cirkadiánní) – příkladem je fytoplankton migrující za denního světla k hladině, aby zde mohl fotosyntétizovat, naopak v  noci se stahuje do  větších hloubek, aby unikl případným predátorům, měsíční (lunární) – poměrně řídký případ, souvisí zpravidla s  rozmnožováním spojeným s  konkrétní lunární fází (palolo zelený), roční – nejčastější případ, patří sem jak migrace ptačí (tah do  „teplých krajin“), tak migrace velkých kopytníků na savanách řízené střídáním období sucha a dešťů (popřípadě tah sobů v severské tundře), tahy lososovitých ryb koryty řek či tah lumíků, tahy některých druhů hmyzu, kupř. severoamerického druhu motýla z rodu Monarch. Nepravidelné migrace mohou mít za příčinu lokální přemnožení, zhoršení životních podmínek (např. znečištění, úbytek potravy či jiných zdrojů, nárůst počtu predátorů nebo kompetitorů). Do  nepravidelných migrací lze zařadit i šíření organismů – např. invazní nebo expanzivní druhy. • mineralizace | rozklad organických látek dekompozitory = rozkladači (bakterie, houby..) až na  prvky nebo anorganické sloučeniny, viz dekompoziční potravní řetězec • mixotrofní organismy | o., které se živí autotrofně i heterotrofně (masožravé rostliny, krásnoočka) • množivost | viz natalita • monofág | organismus živící se jediným druhem potravy = potravní specialista (koala, panda, bourec) • monokultura | společenstvo tvořené převážně (9/10) jedinci jednoho druhu. Poměrně stabilní přírodní monokultury jsou např. rákosiny, některé druhy ostřicových porostů, olšiny nebo

Slovník ekologických pojmů

•

•

•

• • •

•

•

•

• • • • • • • •

některé druhy bučin. Pokud je uměle vytvořeno, má většinou extrémní nároky na dodávku energie z vnějších zdrojů (obhospodařování): pěstované druhy: smrkový les, pšeničné, bramborové, řepkové pole. mortalita | úmrtnost, množství jedinců uhynulých za určitou časovou jednotku, vyjadřuje se i v procentech celkového počtu jedinců populace mutualismus | oboustranně prospěšné soužití (symbióza) 2 druhů / populací, obligátní m. – těsné soužití – vzájemně nutné, popř. méně těsné – fakultativní – organismy bez sebe mohou žít = někdy nazýváno protokooperací mykorhiza | symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Může docházet buď k pronikání houbových vláken do kořenových buněk primární kůry (endomykorhiza), v druhém případě zůstávají vlákna jen v mezibuněčném prostoru (ektomykorhiza). Společným znakem je to, že houbové mycelium nezasahuje nikdy do  středního válce kořenu rostliny. Mykorhiza je především mutualistický vztah, tedy oboustranně prospěšný, přestože existují výjimky. Jejím základem je rovnovážný stav mezi organismy, při jeho porušení jde o  parazitismus. 70– 90 % všech rostlin je mykorhizních. myrmekochorní rostliny | rostliny, jejichž semena roznáší mravenci naleziště | viz stanoviště národní park | rozsáhlé chráněné území, jedinečné v  národním nebo mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy. Rostliny, živočichové i  neživá složka v  NP mají mimořádný vědecký a výchovný význam. V ČR: NP Šumava, Krkonošský národní park, NP Podyjí, Národní park České Švýcarsko. národní přírodní památka | chráněné území obvykle menší rozlohy zřízené k  ochraně určitých přírodních objektů národní až nadnárodní hodnoty. V místním měřítku je její obdobou přírodní památka. Většinou geologické nebo geomorfologické útvary (jeskyně, geologické profily), naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů fauny a flóry v ekosystému i útvary zformované lidskými aktivitami (historické parkové úpravy krajiny). NPP Kozákov, Pravčická brána, Šipka národní přírodní rezervace | nejvýznačnější druh ochrany maloplošných území, chrání v  mezinárodním nebo národním měřítku unikátním přírodní ekosystémy s vzácnými a ohroženými organismy i anorganickými fenomény. NPR Adršpašsko-teplické skály, Bílá strž, Černé a Čertovo jezero natalita | množivost; množství jedinců narozených za určitou časovou jednotku, vyjadřuje se i v procentech celkového počtu jedinců populace nekrofág | živočich živící se mrtvými živočichy neofyt | rostlina, která se u nás oblevila až po počátku novověku nekton | vodní organismy – aktivně plovoucí živochové (např. ryby). viz také plankton neuston | organismy v povrchové vrstvě vody (bičíkovci, plovatka, někdy i hadi) nika | viz ekologická nika neutrální rostliny | r. nevyžadující pro kvetení zvláštní délku dne, sedmikráska chudobka, viz fotoperiodismus nitrofilní | bohatý na dusík nebo vázaný na stanoviště bohatá na dusík – kopřiva dvoudomá niva | ploché okolí vodního toku tvořené jeho sedimenty od štěrků po hlíny

Slovník ekologických pojmů

• obnovitelné zdroje | obnovitelný zdroj energie je označení některých forem energie, získaných primárně především z jaderných přeměn v nitru Slunce. Druhotnými zdroji jsou teplo zemského nitra a setrvačnost soustavy Země-Měsíc. Lidstvo je čerpá ve  formě slunečního záření, větrné energie, vodní energie, energie přílivu, geotermální energie, biomasy… • ochrana přírody | obor mající chránit přírodní prostředí a zabránit jejich ničení • oligotrofní | chudé na živiny • omnivor | živočich živící se rostlinnou i živočišnou potravou; vždy je to polyfág • oscilace | kolísání hustoty populace během 1 roku – viz hustota populace • oteplování planety | průběžné zvyšování průměrných teplot atmosféry a  mořské vody. Lidstvo přispívá k  oteplování vypouštěním oxidu uhličitého a  jiných skleníkových plynů uvolňovaných při spalování, mýcením lesů… Míra vlivu člověka je ale neprokazatelná. Očekává se, že přijde zvedání hladiny moří a  změn v  množství a  intenzitě srážek, časté povodně, sucha, vlny veder, hurikány, vysychání menších řek, prudké změny počasí v polárních oblastech začne rychleji odtávat led, což povede k zvednutí hladiny světového oceánu. viz také globální problémy • oxid uhličitý | potřebný jako zdroj uhlíku při fotosyntéze – vliv na  její rychlost a  tím i  na  rychlost růstu rostlin, koncentrace v atmosféře cca 0,038 % (r. 2004) se neustále zvyšuje, je jednou ze složek způsobujících tzv. skleníkový efekt, produkován při dýchání aerobních organismů a spalovacích procesech • ozón | O3 – nejvíce ve  výšce cca 25 km nad povrchem – pohlcuje nejškodlivější složku UV záření, po  jejímž působení na molekuly kyslíku vzniká, přízemní ozón organismům škodlivý, rozkládají jej polychlorované uhlovodíky (PCB) a vzniká tak ozónová díra – oblast atmosféry s redukovanou nebo žádnou ozónosférou – ohrožení zemského povrchu UV zářením; měří se jeho obsah a vyjadřuje se v tzv. Dobsonových jednotkách – DJ nebo DU), • parazitický potravní řetězec | vztah cizopasníka a  hostitele. Parazit je většinou menší, početnější a rozmnožuje se rychleji než hostitel. Na jednom velkém organismu parazituje více parazitů, na nich mnoho dalších parazitů. Dokonalý parazit hostitele pouze omezuje, ale nezahubí, nedokonalý jej zahubí. • pastevně-kořistnický potravní řetězec | rostlina = producent – býložravec (všežravec) = konzument 1. řádu; – konzument 2. řádu (všežravec nebo dravec živící se býložravci) – konzumenti dalších řádů (dravci živící se jinými dravci); organismy na vyšších trofických úrovních spotřebují mnoho organismů na nižších úrovních (př.1 liška – mnoho zajíců – každý zajíc mnoho jetele); vyšší řád spotřebovává 10–20 % nižšího řádu • patrovitost společenstva | vertikální prostorové uspořádání společenstva, slouží k  popisu struktury rostlinných společenstev a  jsou na  ně vázány i  mnohé živočišné druhy, např. bezobratlí nebo ptáci. Rozvrstvení živočišných společenstev do  různých pater výrazně omezuje mezidruhovou kompetici a  je jedním ze základních mechanismů kompetičního vyloučení. porosty jednopatrové (např. porost lišejníků na  skále) až mnohapatrové (např. tropický deštný prales). V Evropě se v rostlinné ekologii zpravidla užívá rozdělení do 5 základních pater (viz rozvrstvení společenstva): • E4 – stromové patro, vegetace dosahující nad 5 m

21

• E3 – keřové patro, vegetace dosahující výšky 1 až 5 m • E2 – bylinné patro, bylinná vegetace a dřevinná vegetace nedosahující výšky 1 m • E1 – mechové patro, mechy a lišejníky • E0 – kořenové patro, kořeny nebo např. les: NADZEMNÍ PATRA – stromové (korunové) patro (3 m a  více), keřové patro (1–3 m), bylinné patro (0–1 m), mechové patro (0 m), PODZEMNÍ PATRA – svrchní kořenové patro (0–20 cm pod zemí), střední kořenové patro (20 cm – 1 m pod zemí), spodní kořenové patro (1 a více m pod zemí) • PCB | polychlorované bifenyly, chemicky stálé, tepelně odolné, přilnavé a nehořlavé, bezbarvé krystaly bez zápachu, rozpustné v organických rozpouštědlech a v tucích, používaly se jako běžná aditiva v barvách, lacích, hydraulických zařízeních, či teplonosných médiích, jako náplň transformátorů a kondenzátorů. Při nahromadění v těle zvyšují karcinogenní rizika, poškozují játra a imunitní systém a snižují plodnost. • pedogeneze | viz půda • pelagiál | (limnetická zóna) – volná voda (= veškerá voda mimo vody kolem dna), volné vody v moři, jezerech i ve větších nádržích osídlené planktonem • pionýrské druhy | druhy úspěšně osidlující nově vzniklé, nehostinné biotopy • plankton | vodní organismy s malou schopností pohybu (pohyb závislý na proudu); žijí téměř všude (mimo rychle tekoucích řek); živočišný zooplankton, např. larvy a dospělci korýšů; rostlinný fytoplankton, především různé řasy. Epiplankton jsou organismy připevněné k jiným planktonním nebo nektonním organismům. • pleuston | organismy žijící na vodní hladině (vodoměrky, vířníci, někt. perloočky) • polyfág | živočich s více zdroji potravy; může to mýt býložravec, masožravec i všežravec • populace | soubor jedinců téhož druhu v  určitém prostoru a čase • pórovitost půdy | fyzikální vlastnost půdy vyjadřující objem všech prostor mezi pevnými částicemi ve  vztahu k  objemu vzorku, udává se v procentech. Závisí na velikosti půdních částic. Závisí na ní obsah vody a vzduchu v půdě. Viz půda • potravní nika | viz ekologická nika • potravní pyramida = trofická pyramida | vyjadřuje potravní vztahy, jež panují v  ekosystému, vzniká spojením všech potravních řetězců v ekosystému a znázorňuje tok látek a energie mezi jednotlivými články • potravní řetězec | popisuje potravní vztahy mezi druhy v ekosystému, tj. které druhy požírají které, ukazuje, jak se v rámci ekosystému přesunuje biologický materiál a energie z jednoho druhu na druhý. • predace | kořistnictví – dravec (predátor) obvykle větší než kořist, predátorů je méně než kořisti, loví živé živočichy • profundál | voda ve středu nádrže • producent | organismus vytvářející organickou hmotu, primární producenti (autotrofní organismy) vyrábí organickou hmotu z anorganické a tvoří základnu potravní pyramidy, sekundární producenti jsou zároveň konzumenty 1. řádu (např. býložravci – kráva) • produkce ekosystému | hrubá primární – množství organické hmoty vyprodukované na určité ploše nebo v objemu za určitou dobu – produkce čistá primární – skutečný přírůstek rostlin (hrubá produkce po  odečtení ztrát dýcháním), produkce

22

• • • •

•

• • •

• •

• •

•

•

čistá sekundární – přírůstek na  konzumentech prvního řádu po odečtení energie potřebné k jejich životním projevům (dýchání, rozmnožování,…) profundální pásmo | neosvětlená voda; zásobárna živin i toxic. látek; larvy, kroužkovci (nitěnky) prostorové uspořádání společenstva | viz patrovitost společenstva protokooperace | viz mutualismus prostředí | část okolí, která má vztah k  živým systémům – prostředí živého systému = životní prostředí – prostředí, které umožňuje existenci živého systému; jakékoliv prostředí živého systému (planeta, světadíl, město, ulice, …) proudění vzduchu | přizpůsobení tvaru těla k  životu v  silném proudu vzduchu – aerodynamický tvar, jiné podmínkám v klidném prostředí. Proudění vzduchu umožňuje přenos pylu, semen, spor, plodů, migraci a orientaci živočichů (přenos zvuku, chemických signálních látek). Na druhou stranu může vítr ochlazovat a  vysušovat organismy či měnit jejich prostředí (eroze, ničení porostů atd.). přírodní památka | viz národní přírodní památka přírodní krajina | viz krajina přírodní park | obecně chráněné území, s omezením činností, jež by mohly vést k rušení, poškození nebo k zničení dochovaného stavu území, cenného pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty. PP Horní Berounka, Trhoň přírodní rezervace | viz národní přírodní rezervace půda | nejsvrchnější vrstva zemské kůry prostoupená vodou, vzduchem a organismy vzniká v procesu pedogeneze vlivem vnějších faktorů a  času a  je produktem přeměn minerálních a organických látek a činnosti organismů, jimž také poskytuje životní prostředí. Pevná složka půdy vzniká z větší části rozpadem a rozkladem hornin, zahrnuje ale i organickou neživou složku – humus a živou složku – organismy. Póry pevné složky vyplňuje plynná a kapalná složka půdy. Kapalná se volně pohybuje půdním prostorem pod vlivem gravitace a může dosáhnout až k podzemní vodě, nebo je vázána na povrch půdních částic coby adsorpční voda, nebo je vázána na půdní částice adhezními silami coby kapilární voda, takže může být spojena s hladinou podzemní vody. Půdní voda je obohacována o látky z  pevné i  plynné složky půdy a  vzniká půdní roztok. Plynná složka půdy je kapalnou půdní složkou přesunována a uzavírána v  půdním prostoru. Půdní vzduch díky dýchání půdních organizmů a  podzemních částí rostlin obsahuje několikanásobně více oxidu uhličitého, obsahuje i větší podíl vodní páry než vzduch nad úrovní terénu a jeho relativní vlhkost je větší. Mezi jednotlivými půdními složkami probíhá přenos hmoty a energie. psychrofilní | studenomilné radioaktivní znečištění atmosféry | ionizující záření prostupující do  atmosféry z  různých zdrojů: kosmické záření, rozpadající se radioizotopy (radon) v půdě a horninách, zkoušky jaderných zbraní, radioizotopy používané v medicíně, využíváním elektrárenského popílku – radioizotopy koncentrovanéz velkého množství spáleného uhlí recyklace | opětovné použití výrobku nebo jeho části k  novému účelu, r. plastů, papíru, kovů, skla, organických látek – potravin reducent | rozkladač = dekompozitor – mikroorganismus živící se mrtvou organickou hmotou, viz dekompoziční potravní řetězec

Slovník ekologických pojmů

• regelační cykly | opakované tání a mrznutí vody (povrch skal), čím vícekrát, tím intenzivnější zvětrávání • reintrodukce | opětovné vysazení druhu, který na území byl, ale vymizel • rekultivace | obnovení kulturní krajiny v místě skládky navezením ornice a vysazením rostlin • relikt | organismus přežívající na daném místě od některého z minulých historických období (ostružiník moruška v Krkonoších od poslední doby ledové) • rozkladný potravní řetězec | viz dekompoziční • rozptyl populace | disperze p., rozmístění jedinců náhodné, shlukovité = shloučené, rovnoměrné, časová změna prostorové struktury! • rozvrstvení společenstva | stratifikace, v  prostoru – svislé (vertikální) – rostlinná patra (E0, E1, E2, E3…) viz také patrovitost společenstva, vodorovné (horizontální) – okraj a střed lesa, pobřeží a volný okraj oceánů, v čase: sezónní změny (růst listů, kvetení…) • rtuť | toxický kovový kapalný prvek, jehož průmyslové využití přináší vážné ekologické, zdravotní a společenské problémy. Evropská unie proto přijala strategii eliminace rtuti, která má zahrnovat snížení emisí rtuti do prostředí. • r-stratégové (r-rychlost růstu populace) | druhy organismů, u  nichž přírodní výběr zvýhodňuje jedince obvykle menšího těla, rychle se rozmnožující, kteří jsou však krátkověcí. Často se přemnožují, rychle pronikají do nových míst, ale také katastrofálně rychle vymírají (především drobní hlodavci – hraboši, lumíci, myšice). • R-stratégové – ruderální (R) stratégové | rostliny rostoucí v  prostředí často silně narušovaném. Naproti tomu nejsou adaptováni na stres. Mnoho energie vkládají do reprodukčních orgánů, většinou jsou jednoleté a produkují mnoho drobných semen s dobrou klíčivostí. Mají exponenciální růst početnosti (merlík, lebeda, hořčice rolní, mák). • řízená skládka | technické zařízení určené k ukládání určitých druhů odpadů za daných technických a provozních podmínek, a při průběžné kontrole jejich vlivu na životní prostředí. musí být vybavena zařízením na  zhutňování odpadů, dokonalým těsnícím systémem, drenážním systémem, zařízením na jímání skládkového plynu. Projekt skládky musí zahrnovat i  způsob její rekultivace. • salinita | slanost vod či půdy omezující výskyt organismů – limitující faktor pro většinu organismů mimo halofyty = slanomilné rostliny (solnička přímořská) • samočistící schopnost vody | viz kořenová čistička • saprofágové | organismy živící se rozkládajícími se organismy • skládka komunálních odpadů | viz řízená skládka, viz komunální odpad • skleníkový efekt | krátkovlnné záření po odrazu od povrchu změní vlnovou délku na dlouhovlnné tepelné záření, které neprochází sklem, nebo atmosférou. Dochází tak k oteplování. viz infračervené záření, viz oteplování planety • skleníkový plyn | plyny absorbující dlouhovlnné infračervené záření, díky čemuž je ohřívána spodní vrstva atmosféry a zemský povrch: vodní pára, freony, ozón, oxid dusný, metan, oxid uhličitý – seřazeno podle intenzity vlivu, oxid uhličitý více než 10 000x menší vliv než vodní pára a 7 000x než freony, Podle některých odhadů činí podíl zemědělství (chov dobytka – hnojiště – CO2, umělé hnojení – zvýšená koncentrace dusíku v  půdě, který pak uniká ve  formě skleníkového plynu oxidu

Slovník ekologických pojmů

•





•

• •

•

•

• •

• • • •

dusného) na celosvětové produkci skleníkových plynů dokonce až 22 %, což je číslo srovnatelné s podílem průmyslu a vyšší než podíl dopravy. smog | silné antropogenní znečištění atmosféry, která je obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro zdraví. • Redukční smog (též londýnský nebo zimní) | městský a průmyslový kouř s mlhou, vyskytující se v zimě s výraznými přízemními inverzemi teploty vzduchu – složen převážně z  oxidů siřičitého SO2 a  některých dalších látek, které snadno podléhají oxidaci. Tyto látky mají často silně redukční účinky na své okolí. • Oxidační smog (též kalifornský, losangelský, fotochemický či letní smog) | vysoké koncentrace přízemního ozónu, směs uhlovodíků, oxidů dusíku (NOx) a uhlíku (CO, CO2). Silné oxidační, agresivní, dráždivé (na sliznice, dýchací cesty, oči atd.) a  toxické účinky. Patří k  nejzávažnějším problémům znečištění ovzduší v  Evropě. Koncentracím ozónu, které přesahují prahové hodnoty stanovené EU, je vystaveno asi 30 % obyvatel evropských měst, přičemž v důsledku znečištění ovzduší ozónem v Evropě každý rok předčasně umírá na 20 tisíc lidí. • Kombinovaný typ sorpční komplex půdy | soubor půdních koloidů tvořený minerálními koloidy (jílové minerály) a organickými sloučeninami (humus), který výrazně ovlivňuje vlastnosti půdy. Má schopnost sorpčními silami poutat prvky, které jsou důležité pro půdotvorný proces i  výživu rostlin. Zabezpečuje tak sorpční schopnost půd, silně ovlivňuje její dynamiku i  fyzikální stav. Je také do  značné míry nositelem přirozené úrodnosti půdy a schopnosti úrodnost udržovat. sorpční schopnost půd | viz sorpční komplex půdy spalovna odpadů | zařízení určené ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití vzniklého tepla, přímým oxidačním spalováním nebo jinými způsoby tepelného zpracování (pyrolýzua; zplyňování; plazmové procesy, pokud jsou vzniklé látky následně spáleny). Další zařízení mají za úkol využití energie nebo výrobu hmotných výrobků a používají odpad jako základní nebo přídavné palivo. společenstvo = cenóza = biocenóza | soubor jedinců různých druhů / populací v určitém prostoru a čase, společenstvo rostlin (= fytocenóza) na louce, společenstvo živočichů (= zoocenóza) v rybníce, společenstvo lemové – žijící na místě přechodu mezi ekosystémy, typické pro tento přechod – s  abiotickým prostředím tvoří ekoton stabilita společenstva | schopnost společenstva vracet se po určitém narušení do původního stavu. Čím je společenstvo blíže přirozenému klimaxu, tím je stabilnější. stanoviště = naleziště = lokalita | topograficky přesně vymezený biotop určitého organismu (př.: rybník Rolák) státní fond životního prostředí ČR | SFŽP, shromažďuje poplatky za ukládání odpadů, vypouštění odpadních vod, státní dotace a rozděluje je mezi projekty zlepšující životní prostředí. stěhování | viz migrace stenoektní | viz stenovalentní stenovalentní organismus | o. s  úzkou valencí v  některém faktoru; stenoektní stínobytné rostliny | sciofyty, dobře adaptované na velké zastínění (hrachor jarní při 20–33 % ozáření). Požadavek na ozáření klesá od zelených kvetoucích rostlin přes kapradiny a me-

23

chy k řasám. Adaptace na stinné podmínky: liánovitý vzrůst, epifytismus, ztráta chlorofylu ( až heterotrofie). • strategie ~ přežití populací | komplex přizpůsobení, který řeší danou situaci (vztah k vnějšímu prostředí) jedním z možných způsobů • r-stratégové • K-stratégové • S-stratégové • R-stratégové • C-stratégové – viz • S-stratégové (stres snášející stratégové) | organismy citlivé na disturbance – narušování. Je pro ně charakteristický malý energetický vklad do reprodukčních orgánů, pomalý růst, vývoj i tvorba biomasy a dlouhý věk. Žijí na vyčerpaných půdách, rašeliništích, slaniscích a vřesovištích. • stratifikace společenstva | viz rozvrstvení společenstva • stres | působení faktoru, který negativně ovlivňuje vitalitu jedince • struktura populace | věková (rozvíjející se populace má strukturu s převažujícím počtem mladých jedinců, kdežto vymírající populace má poměr jedinců opačný, stagnující populace má strukturu zvonovitou s převažujícím počtem pohlavně dospělých jedinců) • hmotnostní či velikostní (zjišťuje se např. u hlodavců u kte rých nejde zjistit stáří) • sexuální (zastoupení pohlaví v populaci) • sociální (vztahy mezi jedinci) • subalpinské pásmo | u nás pásmo kleče s ostrůvky alpinských holí • suchomilné rostliny | xerofyty, adaptované fyziologicky nebo morfologicky na sucho a vysoké teploty • sukcese | vyzrávání ekosystému; vývoj společensta spočívající v postupném nahrazování populací určitých druhů populacemi druhů jiných • sukcese progresívní – postupné osidlování (mech – byliny – les) • sukcese regresívní = zpětná – např. pískovcové skály: ústup skal – ústup lesa – vřes – holá skála • primární – na nově vzniklé lokalitě (sopečný ostrov) • sekundární – opakovaně na místě, kde již proběhla (požá řiště…) • sukulentní rostliny = tučnolisté | vnořené průduchy, slizovité či voskové látky bránící výparu, součást suchomilných – xerofytních rostlin • synantropizace | přizpůsobování se některých volně žijících druhů prostředí, které vytvořil člověk • synantropní | provázející člověka • systém | soubor všech (různých) prvků, vytvářejících celek • systém živý – soubor, který se vyznačuje projevy života (pohyb, dýchání, rozmnožování, metabolismus); je to např. společenstvo, populace, jedinec, orgán, buňka X neživý • systém otevřený – není odizolovaný, přijímá a vydává látky (potrava, O2, CO2,…) X uzavřený • teplomilné organismy | pro správný rozvoj vyžadující vysoké průměrné teploty, vyšší teplotní optimum než chladnomilné o. • termofilní organismy | teplomilné • tolerance | snášenlivost k působení jednotlivých faktorů • transpirace | výdej vody povrchem těla. U rostlin je ukončením tzv. transpiračního proudu, který vede vodu z kořenů cévními svazky do listů.

24

• trofické úrovně | potravní stupně – postavení organismu v potravním systému • trvale udržitelný rozvoj | rozvoj lidské společnosti v souladu s  hospodářským a  společenským pokrokem a  s  plnohodnotným zachováním životního prostředí dalším generacím v  co nejméně pozměněné podobě. Evropský parlament definoval udržitelný rozvoj jako „zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v  mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace.“ • ultrafialové záření | UV, neviditelné elektromagnetické záření o  vlnové délce kratší, než má světlo fialové barvy. Jeho nejkratší vlnové délky zasahují do  oblasti rentgenového záření. Na zrakový orgán působí škodlivě – je nutné chránit oči před jeho účinky brýlemi se speciálními skly. V  nejjednodušším případě stačí obyčejné sklo, které UV záření pohlcuje. Ozáření pokožky vyvolává vznik ochranného pigmentu, což se projevuje při opalování zhnědnutím. Na  ozáření tělo reaguje produkcí vitamínu D. Velké dávky ultrafialového záření však lidskému organismu škodí. Je prokázán vliv ultrafialového záření na  vznik rakoviny kůže. Ultrafialové záření ale ničí choroboplodné mikroorganismy. Proto se používá při sterilizaci a dezinfekci. UVA, UVB • úmrtnost | viz mortalita • UNEP | Program OSN pro životní prostředí, Cíle: stimulovat a koordinovat akce na ochranu životního prostředí především na mezinárodní úrovni a poskytovat podklady pro rozhodování příznivé životnímu prostředí. Po konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v r. 1992 v Rio de Janeiru se stal jednou z nejvýznamnějších organizací pomáhající prosazovat závěry konference a přijaté dokumenty, zejména Agendy 21 a mezinárodních úmluv. K zajišťování cílů UNEP byl vytvořen mezinárodní informační systém INFOTERRA a regionální systémy monitorování a vyhodnocování stavu životního prostředí – GEMS, EARTHWATCH, GRID a IRPTC. • valence | rozmezí podmínek, za nichž je organismus schopen žít; je vymezena krajními hodnotami podmínek, za nichž je organismus schopen žít (minimum a maximum); organismy stenoektní (viz stenovalentní) a euryektní (viz euryvaletní) • vegetace | rostlinstvo, fytocenózy rostoucí na daném území. Rozlišujeme vegetaci azonální – jedná se o přirozené fytocenologické jednotky podmíněné specifickými půdními podmínkami (nejsou vázány na  určitou klimatickou vegetační zónu. Vegetace extrazonální – stanovištní anomálie lokality podmíní, že se vegetační jednotky vyskytnou v jižních expozicích i v chladnějších zónách. Vegetace zonální – přirozené fytocenologické jednotky, odpovídající současným klimatickým podmínkám většího území. Při nepřerušeném vývoji je vegetace zonální současně vegetací klimaxovou. • vegetační období | ve  střední Evropě tzv. malé vegetační období, které je vymezeno průměrně denními teplotami nad 5 °C a velké vegetační období s průměrnými denními teplotami nad 10 °C. • vegetační pásma | horizontální rozlišení výskytu rostlinstva ve směru od rovníku k pólům, pásma obsazena typickými biomy. • vegetační stupně | Výškové rozlišení výskytu rostlinstva v  horských oblastech Země – souvislý a  plynulý sled rozdílů vegetace se sledem rozdílů klimatu, projevujících se v celém území nebo v jeho části. V území, kde je povrch výškově členěn, je zonálnost vegetace kombinována s vertikální vegetační

Slovník ekologických pojmů

•

• •

• • • •

•

• • • • • • •

• • •

•

stupňovitostí. Je podmíněna změnou klimatu, zejména teplot a srážek s měnící se nadmořskou výškou terénu. Se zvyšující se nadmořskou výškou stoupá intenzita slunečního záření asi o  10 % na  jeden kilometr, teplota však klesá (na  100 m o 0,54 ºC) a množství srážek se zvyšuje. Tyto změny přímo působících ekologických faktorů na vegetaci způsobují, že od nížin do hor v tomtéž území se mění životní podmínky pro vegetaci, což se odráží na její skladbě. Vegetační stupně do určité míry opakují analogicky vegetační zonálnost podle zeměpisné šířky. Vertikální vegetační stupňovitost a  horizontální zonálnost vegetace jsou však naprosto odlišné jevy, a nemohou být proto spolu ztotožňovány. vegetační zóny | oblasti výskytu rostlinných společenstev s podobnými požadavky na abiotické a biotické faktory, druhy zón: vegetační pásma a v. stupně viskozita vody | vnitřní tření vody. Odpor tekutiny vůči tělesu, které se v nich pohybuje. vlajkové stromy | stromy s jednostranně vyvinutými korunami, vznikající poškozováním větví a pupenů na návětrné straně, obrušované silnými větry, sněhem, zmrzlými krupkami, případně pískem (v horách, na pobřeží a podobných exponovaných místech). vlhkost, humidita | obsah vodní páry ve vzduchu, nebo množství vody v půdě. vlhkomilné rostliny | vyžadující vyšší než průměrnou vlhkost vnitrodruhová konkurence | konkurence v rámci druhu / populace o samice, nejlepší pastvu.. vnitrodruhové vztahy | vzájemné vztahy jedinců / skupin jedinců – pozitivní (viz protokooperace, mutualismus, komenzalismus), negativní (viz predace, parazitismus, kompetice) vodní květ | mohutně rozvinuté společenstvo fytoplanktonu – zejména sinic, které omezuje rozvoj biocenózy zakrytím hladiny vody a produkcí toxinů, posléze hnitím všežravec | viz omnivor WCS | Světová strategie ochrany přírody, základní dokument IUCN WWF = Word Wildlife Fund | Světový fond pro ochranu přírody. xerofilní | suchomilné viz xerotermní | suchomilné a teplomilné xylobiont | organismus žijící ve  dřevě. Organismy xylofágní nebo lignivorní se přímo živí dřevem. zákon frekvence Raunkiaerův | vyjadřuje homogenitu společenstva. Čím více druhů je ve IV. a V. frekvenční třídě ( z pěti tříd po 20 %), tím je porost nebo společenstvo stejnorodější. (Počet druhů v I. třídě je největší, ve II. a III. třídě je postupně menší, ve IV. třídě je stejný nebo o něco vyšší než ve III., v V. třídě je vyšší než ve IV. třídě). zákon minima | viz Liebigův zákon minima zelená kancelář (zelené úřadování) | chování na  pracovišti šetrné k přírodě a životnímu prostředí zelené nakupování | způsob nákupu či zásobování, při kterém je brán ohled na dopad používání vybraného zboží a služeb na životní prostředí. Přednostně až výlučně jsou vybírány produkty, jejichž negativní dopad na životní prostředí je co nejnižší. Kritéria, která se při tom berou v úvahu, jsou například recyklovatelnost, biologická rozložitelnost, materiální a energetická náročnost výroby, zdravotní nezávadnost, transportní vzdálenost od výrobce ke spotřebiteli a podobně. zoocenóza | živočišná složka biocenózy.

Slovník ekologických pojmů

• zooedafon | soubor všech živočichů žijících trvale nebo dočasně v půdě. • zoofágové | živočichové živící se jinými živočichy; dělí se na karnivory a zooparazity • zooparazité | skupina zoofágů; živí se parazitováním na  jiných živočiších. • zoochorie | přenášení rostlinných rozmnožovacích částic, také přenos drobných živočichů jinými živočichy. Epizoochorie – přenos na povrchu těla, endozoochorie – přenos v trávicím traktu, ornitochorie – přenos ptáky, myrmekochorie – přenos mravenci. • zoonózy | infekční choroby přenášené parazity z  divokých nebo domácích zvířat na  člověka a  naopak, též antropozoocenózy. • zooplankton | živočišná složka planktonních mikroskopických organismů.

25

• zvrat vegetačních stupňů | následkem inverze teploty (při zemi chladno, nahoře tepleji – např. v  mrazovém údolí), roste dole chladnomilná vegetace a nad ní naopak teplomilnější. V hlubokých údolích nebo v nižších polohách tak mohou růst přirozeně smrky a nad nimi teplomilnější bučina. • žďáření | způsob získávání zemědělské půdy vypalováním lesních porostů (u  nás ve  12. a  13. století, v  tropech je užíván dosud). • životní prostředí | ta část světa, s níž je člověk ve vzájemném působení, kterou používá, ovlivňuje a které se sám přizpůsobuje. Soubor všech vnějších podmínek, biotických i  abiotických, které obklopují jedince, populaci nebo jiný živý systém a poskytují mu všechny podmínky k životu. viz prostředí živého systému • složky životního prostředí | ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie

26

27

© 2011 ENVIC, o.s. Environmentální principy v podnikání Zpracování: Environmentální informační centrum Radnice Autoři: ing. Jitka Honzů, Mgr. Markéta Purmová, Mgr. Vladimír Valach Grafická úprava: Hana Lehmannová Tisk: Dragon Press s.r.o.