Oxana Smilková Absolutní štěstí mouchy aneb poslední mystifikace Salvadora Dalí studio Marta Premiéra: 12. 10. 2014 Režie: Oxana Smilková Dramaturgie: Oxana Smilková, Dagmar Haladová Výprava, light design: Jevgenij Kulikov Asistent režie: David Janošek Pohybová spolupráce: Hana Halberstadt Výběr hudby : Oxana Smilková Produkce: Klára Šťastná Zvuk: Jan Škubal Světla: Lukáš Paleček, Petr Kevin Kupka Duše Motýli/ Entechemie: Milada Vyhnálková, Ondřej Dvořák , Daniel Ondráček, Michaela Foitová, Juraj Háder, Barbora Nesvadbová, Tereza Slavkovská Tvůrci Salvador Dalí: David Janošek Pablo Picasso: Jiří Svoboda Fjodor Dostojevskij: Jiří Svoboda Paul Eluard: Daniel Ondráček Tonino Guerra: Juraj Háder Múzy Gala: Tereza Slavkovská Amanda Lear: Milada Vyhnálková Výtvory postavy z Dostojevského románu Idiot Kníže Myškin: Ondřej Dvořák Parfen Rogožin: Daniel Ondráček Nastasja Filippovna: Barbora Nesvadbová Aglaja: Michaela Foitová
1
Lizaveta Prokofjevna: Petra Staňková Marie: Milada Vyhnálková Vesnické děti: Michaela Foitová, Petra Staňková, Juraj Háder postavy z příběhu Tonino Guerry Lidé a vlci Lovci Tereza: Michaela Foitová Giovanni: Ondřej Dvořák Vlk: Jiří Svoboda Vlčice: Barbora Nesvadbová Vlčátko: Daniel Ondráček fantaskní obrazy Salvadora Dalí Slepice Rembrandta: Michaela Foitová Sněhobílá slepice: Milada Vyhnálková Černá slepice: Petra Staňková Galský kohout: Juraj Háder Španělský kohout: Ondřej Dvořák postavy ze vzpomínek Salvadora Dalí Otec Salvadora Dalí: Ondřej Dvořák Matka Salvadora Dalí: Petra Staňková Fotograf: Juraj Háder Novinářka: Petra Staňková
2
„Já, Salvador Dalí, španělsky spasitel tužeb, mám právo na vlastní šílenství.“ Původní scénář Oxany Smilkové vznikl jako materiál vycházející z výuky a metodiky práce se studenty ateliéru činoherního herectví Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Ve scénáři je zohledněn aspekt pohybověfyzického jednání v propojení s vnitřním hereckým prožíváním, nevyjímaje ani práci s metaforou. Princip textové koláže byl zvolen cíleně jako prostředek umožňující rozvoj hereckého rejstříku u studentů. Ve fantaskní situaci kómatu-snu Salvadora Dalí se střetávají Entechemie čili Motýli čili duše s výtvory tvůrců a tvůrci, jakými jsou Salvador Dalí, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Tonino Guerra, Pablo Picasso či Paul Eluard. Konfrontace autorů s jejich díly umožňuje zachytit nejen herecký proces tvorby, ale i diváka bezprostředně vtahuje do spletitého procesu tvorby, který vždy byl a bude provokativní překážkou nejen pro génie. Tématika polidštění člověka souvisí s naleznutím morálního zákona jednotlivce, bez něhož by umění nemohlo existovat, právě proto zde vystupují postavy, umělci, kteří se ve své tvorbě uchýlili cestou vnitřních stavů a zachytili surrealismus jakožto stav lidské duše. „Surrealismus je čistý psychický automatismus, jímž má být vyjádřen, ať slovně, ať písmem nebo jakýmkoliv jiným způsobem, skutečný průběh myšlení, s vyloučením kontroly vykonávané rozumem, mimo jakékoliv estetické nebo mravní zaujetí.“ André Breton „Surrealismus jsem já.“ Salvador Dalí Salvador Dalí a surrealismus jsou dva od sebe neoddělitelné pojmy. Oba tyto fenomény jsou nesmrtelné a otevírají nekonečné možnosti, jsou stejně jedinečné a neohraničené jako lidská duše, jako sen. Sigmund Freud v knize Výklad snů popisuje sen a jeho obsah jako materiál, který v bdělém stavu neuznáváme za příslušný k našemu vědění a k našim prožitkům. Vzpomínáme si, že se nám zdálo o dotyčné příhodě, ale nevzpomínáme si, jak a kdy jsme ji prožili. Zůstává nám nejasné, z jakého pramene sen čerpal, a jsme v pokušení věřit v samostatně tvořivou činnost snu, až po mnohdy dlouhé době nový prožitek vzbudí domněle ztracenou vzpomínku na prožitek dřívější, a tak rychle odkryje zdroj snu. Musíme přiznat, že jsme ve snu věděli a vybavili si něco, co bylo nedostupné vzpomínací schopnosti za bdění. Tento sen se odehrává za noci sebeupálení Salvadora Dalí, který touží po vzkříšení vlastního těla a vede úporný zápas s vlastním dílem. Dalí bojuje proti smrti, je pohlcen neutěšitelnou touhou poznat vše, co jej obklopuje, je pohlcen touhou vyložit nejhlubší tajemství všeho, s čím se setkává. Svojí neúprosností a genialitou, již otiskl do svého díla, bojuje proti té, z níž měl panickou hrůzu. V tomto prostoru se střetává smrt a nesmrtelnost lidské fantazie, genialita a tvorba. Fenomén geniality a ceny umění. Nejen Dalí, ale většina postav fantasmagorického snu Salvadora Dalí, je svázána genialitou a otisky, které zanechaly v umění. Dvacáté století přináší rozvoj vědy a umění. Umění použilo vědu jako svůj nástroj a stejně tak tomu bylo i naopak. Přeměňování psychické pudové síly do různých forem tvorby se stalo jedním z ústředních bodů spolupráce vědy a surrealismu, který se ponořil do hlubin nitra a oprostil se od prostředí vnějšího, které z nás dělá bytost nevyváženou.
3
Ve středu pozornosti je člověk, jehož výchova započíná již v útrobách matky. Je to žena, která se stala inspirací a múzou pro mnohé génie. Múzy žijí v obrazech, sochách, písních i básních od nepaměti. Jsou dokladem dřívějších ideálů krásy i poctou tvůrců konkrétním osobám či přeludům , které žily v jejich duších, naplňovaly osudy a probouzely imaginaci. Ve dvacátém století se obraz ženy, který z umění nikdy zcela nezmizel, vrací v plné síle. Dokladem může být nejen tvorba Salvadora Dalí, ale i tvorba Fjodora Michajloviče Dostojevského, Paula Eluarda nebo Pabla Picassa. „Gala je jedinou bytostí, v které mám chuť se rozplynout.“ Salvador Dalí Člověk se rodí do duchovního prostoru, který má možnost rozvíjet a poznávat a uvědomit si svobodu duše, neboť právě kategorie duše dělá z člověka to, co je. A představivost, jež neodmyslitelně patří k tvůrci a člověku, v nás vždy alespoň nepatrně probouzí dětskou duši. Myškin: Před odjezdem mi doktor řekl, že s určitostí došel k názoru, že jen tváří a vzrůstem vypadám jako dospělý, že však duší, charakterem a snad ni rozumem dospělý nikdy nebudu. Poznání „vlastního já“, poznání hranic a proniknutí do vlastní duše a tvorby, je cestou nejen postav, ale i studentů 4. ročníku činoherního herectví doc. Oxany Smilkové. Kdo jsi ? Jsem senzitivně hyperaktivovaná osoba. (Petra Staňková) Jsem ten, jakého mě společnost za 22 let utvořila, a já se teď s velkou vervou usilovně snažím všechny tyto slupky strhávat a přicházet na to, kdo jsem. Až se to dozvím, tak to povím! Fakt. (Ondřej Dvořák) Jsem leccos. (Michaela Foitová). Setrvávám ve svém přesvědčení, které jsem opírala o názory, vyjádření, stanoviska a informace osob, které pro mě byly autoritou, o dva nejvzácnější lidi Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. (Milada Vyhnálková) Snílek, jenž hledá svůj svět, zpívá, hraje, tančí a chce být o krok vpřed. (Juraj Háder) Zdaleka ne ten, kým jsem býval, ale ani ten, kým být chci. (Daniel Ondráček) David Janošek . Kdo jsem? Velké dítě milující svoje laskavé světy. (David Janošek) Jsem Tereza. Trochu divoženka. Trochu Slovenka. A tak trosku z každého rožku trošku. Ráda miluju a maluju a u toho si zpívám. Mám ráda kolemjdoucí, kteří mají v očích TO. A někteří mi říkají – čučorietka. Jsem Tereza a to, co je kolem mě, mě inspiruje. (Tereza Slavkovská) Jsem Kristina Povodová a vím, kdo jsem. A vy ? ( Kristina Povodová) Princ chuďas. (Jiří Svoboda)
4
Nevím, zjistím. Holka z Moravy, co miluje hory, lidi, venkov a bydlí v centru Brna, protože centrum Brna je centrem divadla. (Barbora Nesvadbová) Co je pro tebe tvorba? Tetelení se s potem na čele. (Petra Staňková) Nad tím už teď (10 dní před premiérou) nemám čas přemýšlet, ale tvořím. Tedy aktivně činím, hořím, tvořím, bolí mě tělo i duše, ale je to strašně příjemná bolest. Otázkou je, co si pod pojmem ,,tvorba“ představuje naše hypermoderní-záchodohumorová (a zase ta společnost). (Ondřej Dvořák) Makačka. (Michaela Foitová) Fuente Ovejuna. (Milada Vyhnálková) Volnost a svoboda. Krása za kterou stojí spousta krve, slz potu a lásky. (Juraj Háder) Tvorba je pro mě nespoutaná představivost, cesta ke svobodě a spousta dřiny. (Daniel Ondráček) Klíč k těm laskavým světům. (David Janošek) Koření všednosti….. (Tereza Slavkovská) Tvorba je pro mě únik od reality, hledání pravdy a svoboda fantazie. (Kristina Povodová) Tvorba pro mě znamená proměňovat prázdná místa v ementálu v zaplněná. (Jiří Svoboda) Nářez. Vzniká něco nového… čas běží jinak … jsou to nové světy… (Barbora Nesvadbová)
5
