ENS. Nízkoenergetické a pasivní stavby. Přednáška č. 5. Vysoká škola technická a ekonomická V Českých Budějovicích

Vysoká škola technická a ekonomická V Českých Budějovicích

ENS

Nízkoenergetické a pasivní stavby Přednáška č. 5

Přednášky: Ing. Michal Kraus, Ph.D. Cvičení: Ing. Michal Kraus, Ph.D. Garant: Ing. Michal Kraus, Ph.D. Katedra stavebnictví

ENS

Nízkoenergetické a pasivní stavby

Vývoj tepelně technických požadavků

• Přehled základních požadavků na stavební konstrukce, konstrukční detaily, spoje konstrukcí, části budov a budovy z pohledu tepelné ochrany budov podle ČSN 730540-2.

• Po oddělení ČR a SR v květnu 1994 vydána samostatná česká norma ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov, která byla rozdělena do 4 samostatných celků: • ČSN 73 0540-1: Tepelná ochrana budov. Část 1 – Termíny a definice • ČSN 73 0540-2: Tepelná ochrana budov. Část 2 - Funkční požadavky • ČSN 73 0540-3: Tepelná ochrana budov. Část 3 – Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování • ČSN 73 0540-4: Tepelná ochrana budov. Část 4 - Výpočtové metody pro navrhování a ověřování • V roce 2002 byla vydána revize 2. části normy, které zapracovaly změny v souladu evropskými požadavky. Revize zpřísňuje požadavky na prostup tepla a přináší změny v oblasti hodnocení energetických požadavků pomocí měrné spotřeby tepla na vytápění.

2

ENS



• V roce 2005 proběhla další revize normy a zároveň došlo ke změně názvů: • ČSN 73 0540-1: Tepelná ochrana budov. Část 1 – Terminologie • ČSN 73 0540-2: Tepelná ochrana budov. Část 2 - Požadavky • ČSN 73 0540-3: Tepelná ochrana budov. Část 3 – Návrhové hodnoty veličin • ČSN 73 0540-4: Tepelná ochrana budov. Část 4 - Výpočtové metody

• V roce 2007 byla vydána revidovaná 2. část normy. Změny se týkaly požadavků na nejnižší povrchovou teplotu pomocí teplotního faktoru a pro prostup tepla obálkou budovy.

3

ENS



• Zatím poslední změna je novelizovaná 2. část (Požadavky) z roku 2011: • Přehledněji formulovány požadavky na teplotu vnitřních povrchů s využitím teplotního faktoru vnitřního povrchu • Upraveny a doplněny hodnoty součinitele prostupu tepla konstrukcí

• Úprava hodnocení prostupu tepla obálkou budovy pomocí metody referenční budovy • Upravena kapitola na neprůvzdušnost konstrukcí a větrání

• V příloze A podrobně popsány nízkoenergetické, pasivní a orientačně u energeticky nulové budovy • … 4

ENS


Závaznost normy ČSN 73 0540

• Závazná povinnost dodržet požadavky na budovy a jejich konstrukce z hlediska nízké spotřeby energie a tepelné ochrany. • Požadavky tepelné ochrany budov jsou nyní závazně uvedeny ve dvou okruzích předpisů: • V zákoně 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a jeho vyhláškách (např. o technických požadavcích na stavbu) • V zákoně o hospodaření energií ve znění pozdějších předpisů • Splnění požadavků nemusí být vždy snadné, zejména v kontextu požadavků z dalších oblastí (statika, akustika, denní osvětlení). 5

ENS


Tepelně technické požadavky

• Požadavky stavební tepelné techniky lze obecně rozdělit na: • Ochrana uživatelů budov (požadavky na zdravé prostředí a komfort) • Ochrana stavebních konstrukcí (prodloužení životností konstrukcí) • Ekonomie provozu (zajištění nízkých provozních nákladů) • Ochrana vnějšího prostředí (ochrana životního prostředí)

• Tepelně technická kritéria zohledňují fyzikální děje v konstrukcích: • Šíření tepla konstrukcí • Šíření vlhkosti konstrukcí (kondenzace vodní páry uvnitř k-ce)

• Šíření vzduchu konstrukcí (průvzdušnost, větrání) • Tepelná stabilita místností (letní a zimní období)

6

ENS


Tepelně technické požadavky

• Šíření tepla konstrukcí: • Součinitel prostupu tepla

• Nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce • Lineární činitel prostupu tepla • Bodový činitel prostupu tepla • Pokles dotykové teploty podlahy

7

ENS


Součinitel prostupu tepla

• Součinitel prostupu tepla se hodnotí dvěma způsoby: • Součinitel prostupu tepla U [W/(m2.K)] jednotlivých konstrukcí • Průměrný součinitel prostupu tepla Uem [W/(m2.K)] budovy

• Oba požadavky musí být splněny současně • Součinitel prostupu tepla vyjadřuje, kolik tepla unikne konstrukcí o ploše 1 m2 při rozdílu teplot jejích povrchů 1 K.

• Dle zákonných požadavků je nutné splnit požadované hodnoty součinitele tepla konstrukcí • Doporučené hodnoty se doporučuje splnit vždy, pokud tomu nebrání technické, ekonomické či legislativní překážky. • Hodnoty označené jako doporučené pro pasivní budovy se použijí při návrhu konstrukcí pro pasivní a podobné objekty. • Doporučené hodnoty pro pasivní domy mají široké rozpětí. Horní hranice intervalu je určena pro větší a kompaktní budovy. Z 8

ENS


Součinitel prostupu tepla konstrukcí

• Konstrukce vytápěných budov musí mít v prostorech s návrhovou relativní vlhkostí vnitřního vzduchu i  60% součinitel prostupu tepla U [W/(m2.K)] takový, aby splňoval podmínku:

U  UN kde UN je požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla

• Požadovaná hodnota UN se stanoví: • Pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou im v intervalu 18 až 22 °C včetně a pro všechny návrhové venkovní teploty podle tabulky.

• Převažující návrhová vnitřní teplota im [°C] odpovídá návrhové vnitřní teploty i většiny prostorů v budově nebo zóně budovy. Za budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou i od 18 až 22 °C včetně se považují všechny obytné, občanské budovy s převážně dlouhodobým pobytem lidí.

9

ENS



10

ENS



• Pro budovy s odlišnou převažující návrhovou vnitřní teplotou ze vztahu:

UN = UN,20.e1 kde UN,20 je součinitel prostupu tepla z tabulky e1 je součinitel typu budovy, který se stanoví ze vztahu:

e1 = 16/(im-4) kde im je převažující návrhová vnitřní teplota im [°C]

15

16

17

18 -22

23

24

25

26

27

28

e1[-]

1,45

1,33

1,23

1,00

0,84

0,80

0,86

0,73

0,70

0,67

11

ENS



• Pro budovy s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu i  60% se požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla stanoví jako nejnižší z hodnot: • dle tabulky • UN = UN,20.e1 • 𝐔𝐰,𝐍 =

𝟎,𝟔 𝜽𝒂𝒊 −𝜽𝒘 𝑹𝒔𝒊 𝜽𝒂𝒊 −𝜽𝒆

kde ai návrhová teplota vnitřního vzduchu ve °C w teplota rosného bodu ve °C

e návrhová venkovní teplota ve °C Rsi odpor při přestupu tepla na vnitřní straně k-ce ve W/(m2K)

12

ENS



• U budov s odlišnými vytápěnými zónami ve smyslu ČSN EN ISO 13790 se požadavky stanovují pro každou vytápěnou zónu samostatně podle převažující návrhové vnitřní teploty vytápěné zóny. • Při návrhu a posuzování konstrukcí se doporučuje uvažovat i předvídatelné změny v užívání budovy, a tím i změny převažujících teplot. • Součinitel prostupu tepla by měl zahrnovat i vliv lokálních, pravidelně opakujících zhoršení izolační kvality v důsledku nepravidelnosti jako jsou prostupující nosné prvky.

• Hodnoty doporučené pro pasivní budovy se dále použijí jak pro nové stavby a celkové změny staveb, tak v případě celkových nebo dílčích změn.

13

ENS



• Výpočet součinitele prostupu tepla závisí na konstrukci: • Plošně homogenní konstrukce bez tepelných mostů • Konstrukce s tepelnými mosty • Pro plošně homogenní konstrukce bez vlivu tepelných mostů se součinitel prostupu tepla U [W/(m2.K)] vypočte podle vztahu: U = 1/RT kde

RT je odpor při prostupu tepla [(m2.K)/W] 𝑅𝑇 = 𝑅𝑠𝑖 + 𝑅 + 𝑅𝑠𝑒

kde

𝑑𝑗

𝑅 = σ𝜆

𝑗

R je tepelný odpor konstrukce [(m2.K)/W] Rsi je odpor při přestupu tepla na vnitřní straně k-ce [(m2.K)/W] Rse je odpor při přestupu tepla na vnější straně k-ce [(m2.K)/W] d je tloušťka vrstvy materiálu [m]

 je součinitel tepelné vodivosti dílčí vrstvy materiálu [W/(m.K)]

14

ENS



• Konstrukce se systematickými tepelnými mosty • Místa v konstrukci ve kterých dochází ke zvýšenému úniku tepla

• Vliv tepelných mostů v konstrukci je nutné zahrnout do výpočtu • V případě, že je souhrnný vliv tepelných mostů  5% lze vliv tepelných mostů zanedbat. • Kritickou chybou je stanovení součinitele prostupu tepla pouze v ideálním výseku konstrukce bez vlivu systematických tepelných mostů.

15

ENS


Požadavky tepelné ochrany budov

Výpočet součinitele prostupu tepla U s vlivem tepelných mostů

Nesystematické tepelné mosty Metody charakteristických TM

Systematické tepelné mosty Metody charakteristického výseku

Přibližná metoda výpočtu

Přesná metoda výpočtu

Metoda řešením teplotního pole

Fokinova metoda Metoda ekv pro nehomogenní vrstvu

Metoda horní a dolní meze 16

ENS


Průměrný součinitel prostupu tepla

• Průměrný součinitel prostupu tepla Uem [W/(m2.K)] budovy nebo vytápěné zóny budovy musí splňovat podmínku:

Uem  Uem,N kde Uem,N je požadovaná prostupu tepla.

hodnota

průměrného

součinitele

• Požadovaná hodnota Uem,N se stanová v závislosti na převažující návrhové vnitřní teplotě: • Pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou 18 až 22 °C podle tabulky

• Pro budovy s odlišnou převažující návrhovou vnitřní teplotou ze vztahu:

Uem,N = Uem,N,20.e1 17

ENS



• Požadovaná hodnota Uem,N se stanoví výpočtem pro každý hodnocení případ metodou referenční budovy, nejvýše je však rovna tabulkové hodnotě. • Referenční budova je virtuální budova, která: • Má stejné rozměry a stejné prostorové uspořádání • Plní stejný účel a má shodné umístění

• Plochy obálky budovy tvoří konstrukce s normovými požadovanými hodnotami součinitele prostupu tepla

• Doporučená hodnota Uem,N se stanoví ze vztahu:

Uem,rec = 0,75.Uem,N • Doporučené hodnoty se uplatní technické ani ekonomické překážky.

tam,

kde

tomu

nebrání 18

ENS



• Požadované hodnoty pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou 18 až 22 °C včetně, kde tomu nebrání technické ani ekonomické překážky

19

ENS



• Pro pasivní budovy se uplatní tabulka

20

ENS


Nejnižší povrchová teplota

• Hodnotí se v poměrném tvaru jako teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi [-] • Splnění normového požadavku se zabrání povrchové kondenzaci i možnému riziku vzniku plísní, které se mohou objevit na konstrukci již při 80 % povrchové relativní vlhkosti. • V zimním období musí konstrukce v prostorech s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu i  60 % vykazovat v každém místě teplotní faktor vnitřního povrchu podle vztahu: 𝑓𝑅𝑠𝑖 ≤ 𝑓𝑅𝑠𝑖,𝑁 = 𝑓𝑅𝑠𝑖,𝑐𝑟 kde

fRsi,N je kritický teplotní faktor vnitřního povrchu [-] fRsi,cr je požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu [-] 21

ENS


Lineární a bodový činitel prostupu

• Obě veličiny vyjadřují navýšení tepelného toku v místě tepelné vazby (bodová nebo lineární) mezi konstrukcemi. • Činitele vyjadřují kolek tepla ve W prochází při jednotkové teplotním rozdílu jednotkovou délkou tepelné vazby • Význam hodnocení tepelných vazeb narůstá prostupu tepla jednotlivými konstrukcemi nízkoenergetických a pasivních domů.

se snižování zejména u

• Pro tyto konstrukce je třeba optimalizované řešení detailů vzájemného spojení konstrukcí z hlediska prostupu tepla. • Lineární a bodový činitel prostupu tepla musí splňovat:

𝝍𝒌 ≤ 𝝍𝒌,𝑵 (W/(m.K) 𝝌𝒌 ≤ 𝝌𝒌,𝑵 (W/K) 22

ENS



• Požadované a doporučené hodnoty lineárního a bodového činitele prostupu tepla tepelných vazeb mezi konstrukcemi:

23

ENS



24

ENS



• Pokud je návrhem i provedením zaručeno, že působení tepelných vazeb mezi konstrukcemi je menší než 5 % nejnižšího součinitele prostupu tepla navazujících konstrukcí, pak se splnění požadované normové hodnoty lineárního a bodového činitele prostupu tepla v těchto stycích nemusí hodnotit. • Souhrnné působení tepelných vazeb je menší než 5 % obvykle v těch případech, kdy hlavní tepelněizolační vrstva ve stycích mezi konstrukcemi navazuje souvisle, nemá výrazná zeslabení tloušťky a neprochází jí vodivější prvky.

25

ENS


Hodnocení podlahových konstrukcí

• Hodnocení podlahových konstrukcí z hlediska odnímatelnosti tepla charakterizující požadavky na komfort vnitřního prostředí při kontaktu chodidla s podlahou.

• Podlahy lze z hlediska poklesu dotykové teploty podlahy ∆10,N do kategorií členit: Kategorie podlahy

Pokles dotykové teploty ∆10,N [°C]

I. Velmi teplé

do 3,8 včetně

II. Teplé

do 5,5 včetně

III. Méně teplé

do 6,9 včetně

IV. Studené

od 6,9

26

ENS


Hodnocení podlahových konstrukcí

• Pro zatřízení do odpovídající kategorie musí být splněna podmínka poklesu dotykové teploty ∆10 [°C]:

∆10  ∆10,N kde ∆10,N je požadovaná hodnota poklesu dotykové teploty dle tabulky. • Požadavek se nemusí ověřovat u podlah s trvalou nášlapnou vrstvou z textilní podlahoviny a u podlah s povrchovou teplotou trvale vyšší než 26°C. Tyto podlahy jsou zařazeny do kategorie I. • Podle účelu budovy a místnosti jsou stanoveny požadované doporučené kategorie podlah z hlediska poklesu dotykové teploty.

a

• Pokles dotykové teploty podlahy ∆10 se stanoví na základě tepelné jímavosti podlahy B a vnitřní povrchové teploty si. • Pro podlahy s podlahovým vytápěním se pokles dotykové teploty ∆10 stanovuje a ověřuje pro vnitřní povrchovou teplotu si stanovenou bez vlivu vytápění. 27

ENS


Kategorie podlah

28

ENS


Šíření vlhkosti

• Normou definovaným výpočtovým postupem se zjišťuje při standardních zimních podmínkách výskyt kondenzace vodní páry ve skladbě konstrukce. • Pokud ke kondenzaci nedochází, je konstrukce vyhovující. • Pokud ke kondenzaci dochází, můžeme konstrukci považovat za vyhovující pokud: • Kondenzát nemůže ohrozit požadovanou funkci konstrukce • Množství kondenzátu není velké • Roční bilance dokládá, že v průběhu let nemůže dojít ke hromadění vlhkosti v konstrukci

29

ENS


Šíření vlhkosti

• Ohrožením požadované funkce je: • Zkrácení předpokládané životnosti konstrukce • Snížení vnitřní povrchové teploty konstrukce vedoucí ke vzniku plísní

• Objemové změny a výrazné zvýšení hmotnosti konstrukce • Zvýšení hmotnostní vlhkosti materiálu způsobující jeho degradaci

• Při zabudování dřeva nebo materiálů na dřevěné bázi do stavební konstrukce je nutné dodržet povolenou maximální vlhkost. Při překročení rovnovážné vlhkosti dřeva (18%) je požadovaná funkce konstrukce ohrožena.

• Požadavky na šíření vlhkosti a kondenzaci uvnitř konstrukce se uplatňují pro vnější i vnitřní konstrukce s výjimkou konstrukcí přilehlých k zemině a prokazují se bilančním měsíčním výpočtem. 30

ENS


Šíření vlhkosti

• Zkondenzována vodní pára uvnitř konstrukce • Splnění požadavku je určeno zejména pro konstrukce s dřevěnými prvky nebo organickými materiály, ve kterých by případná kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce mohla způsobit poškození a ohrozit funkci konstrukce:

Mc = 0 • V ostatních stavebních konstrukcích, kde kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce neohrozí její funkci, lze připustit omezené roční množství zkondenzované vodní páry:

Mc  Mc,N kde

Mc je množství zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce v kg/(m2.a) Mc,N je maximální normová hodnota množství zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce v kg/(m2.a) 31

ENS


Šíření vlhkosti

• Zkondenzována vodní pára uvnitř konstrukce • Maximální normová hodnota Mc,N se stanoví: • Pro jednoplášťové střechy, konstrukce s vnějším tepelně izolačním systémem, vnějším obkladem nebo konstrukci s difuzně málo propustnými konstrukcemi jako nižší z hodnot: • Mc,N = 0,10 kg/(m2.a) • 3 % plošné hmotnosti materiálu, ve kterém dochází ke kondenzaci vodní páry, je-li jeho objemová hmotnost vyšší než 100 kg/m3; pro materiál s objemovou hmotností větší než 100 kg/m3 se použije 6 % jeho plošné hmotnosti.

• Pro ostatní konstrukce jako nižší z hodnot: • Mc,N = 0,50 kg/(m2.a) • 5 % plošné hmotnosti materiálu, ve kterém dochází ke kondenzaci vodní páry, je-li jeho objemová hmotnost vyšší než 100 kg/m3; pro materiál s objemovou hmotností větší než 100 kg/m3 se použije 10 % jeho plošné hmotnosti;

32

ENS


Šíření vlhkosti

• Roční bilance kondenzace a vypařování vodní páry • V průběhu roku nesmí v konstrukci s připuštěnou omezenou kondenzací vodní páry zůstat řádné zkondenzované množství vody páry, které by trvale zvyšovalo vlhkost konstrukce a zhoršovalo tepelně izolační vlastnosti konstrukce. • Pro roční bilanci platí podmínka:

Mc  Mev kde Mev je množství vypařitelné vodní páry uvnitř konstrukce v kg/(m2.a)

33

ENS


Šíření vzduchu konstrukcí a budovou

• Šíření vzduchu je posuzováno z důvodů: • Zajištění přívodu vzduchu s dostatečnou kvalitou do interiéru • Zajištění odvodu škodlivin a vlhkosti z interiéru budov • Výměnou vzduchu se rozumí tok mezi vnitřním a vnějším prostředím, který může probíhat samovolně nebo řízeně.

• Šíření vzduchu konstrukcí a budovu zahrnuje požadavky: • Průvzdušnost spár lehkých obvodových plášťů • Průvzdušnost spár a netěsností ostatních konstrukcí obálky • Celková průvzdušnost obálky budovy • Průvzdušnost místnosti s nuceným větráním nebo klimatizací • Intenzita větrání nevyužívané místnosti • Intenzita větrání užívané místnosti • Zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu 34

ENS



• Průvzdušnost spár lehkých obvodových plášťů • Průvzdušnost představuje množství vzduchu v m3, které projde za jednotku času stavební konstrukcí, konstrukčním stykem nebo funkční spárou při daném rozdílu statických tlaků vzduchů působících na jeho vnitřní a vnější straně a při daném atmosférickém tlaku, teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. • Funkční spáry lehkých obvodových plášťů musí splnit požadavek pro příslušnou hodnotu třídy neprůvzdušnosti. Třídy LP1 a LP2 odpovídají klasifikaci LOP vztažené na délku spáry dle ČSN EN 12152.

35

ENS



• Průvzdušnost spár a netěsností ostatních konstrukcí • Všechny napojení konstrukcí mezi sebou musí být provedena trvale vzduchotěsně

• V obvodových konstrukcích se nepřipouští netěsnosti a neutěsněné spáry, kromě funkčních spár otvorů a funkčních spár LOP • Požadavek je stanoven zejména na spáry mezi jednotlivými konstrukčními částmi a dílci (spáry mezi panely, skládané konstrukce)

• Tepelně izolační vrstva konstrukce musí být účinně chráněna proti působení větru • Minimalizace průvzdušnosti konstrukcí se zajistí:

• Návaznost vzduchotěsných roviny v napojovaných konstrukcích • Minimalizace počtu a rozsahu styků a spár, prostupů a připojení • Trvalým těsněním vzduchotěsných vrstvy ve stycích a spárách • V projektové dokumentaci dokladováním záruk vzduchotěsnosti u navržených konstrukčních řešení

36

ENS



• Celková průvzdušnost obálky budovy • Celková průvzdušnost obálky budovy nebo její ucelené části, se ověřuje pomocí celkové intenzity výměny vzduchu n50 [h-1] při tlakovém rozdílu 50 Pa, stanovené experimentálně podle ČSN EN 13829. Doporučuje se splnění podmínky:

n50 ≤ n50,N kde n50,N je doporučená hodnota celkové intenzity výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa [h-1], jejíž hodnoty jsou stanoveny v ČSN 73 0540-2.

37

ENS



• Celková průvzdušnost obálky budovy • Hodnoty na úrovni I se doporučuje splnit vždy • Hodnoty na úrovni II se doporučuje splnit přednostně

38

ENS



• Průvzdušnost místnosti s nuceným větráním nebo klimatizací • V případě budovy se systémem nuceného větrání nebo klimatizací se doporučuje splnit podmínky:

n ≤ 0,05 kde n je intenzita přirozené výměny vzduchu bez započtení funkce větracího nebo klimatizačního zařízení pro zimní návrhové podmínky

39

ENS



• Intenzita větrání nevyužívané místnosti • Výměna vzduchu v místnosti je nutná z hygienického hlediska (zajištění kvality vzduchu v místnosti). • Pravidelnou výměnou vzduchu v místnosti dojde k zabránění nárůstu škodlivin • Množství výměny vzduchu je rozlišné v závislosti na užívání místnosti • Intenzita větrání místnosti nmin [h-1] v době, kdy není užívaná, se doporučuje minimálně taková, aby splňovala podmínku:

nmin  nmin,N kde nmin,N je doporučená nejnižší intenzita větrání místnosti [h-1], není-li její hodnota stanovena zvláštními předpisy, je rovna nmin,N = 0,1 h-1. 40

ENS



• Intenzita větrání užívané místnosti • V době, kdy je místnost užívána, musí intenzita větrání místnosti v splňovat požadavek:

n  nN kde

nN je požadovaná intenzita větrání místnosti [h-1], přepočtená z minimálních průtoků čerstvého vzduchu

• Současně musí intenzita větrání užívané místnosti splnit požadavek:

n  1,5 nN • Požadované hodnoty nN se stanovují bilančním výpočtem. 41

ENS



• Intenzita větrání užívané místnosti • Pro obytné a podobné budovy je požadovaná intenzita větrání přepočtená z minimálních množství potřebného čerstvého vzduchu mezi hodnotami nN 0,3 – 0,6 h-1. • Pro pobytové místnosti je nutné zajistit nejméně 15 m3/h čerstvého vzduchu na osobu při klidové aktivitě (při metabolické aktivitě až 25 m3/h). • V učebnách se zpravidla požaduje zajistit výměnu vzduchu 20 – 30 m3/h na žáka.

42

ENS



• Zpětné získávání tepla při nuceném větrání • V případě, že je u novostaveb z hygienických a provozních důvodů celková intenzita větrání v budově vyšší než n = 1 h-1 po dobu nejméně 8 hodin denně, doporučuje se osazení účinného zařízení ke zpětnému získávání tepla z odpadního vzduchu s ověřenou celkovou účinností 60 %.

43

ENS


Hodnocení tepelné stability

• Tepelná stabilita místností se hodnotí zvlášť pro: • Zimní období • Letní období • V zimním období je kriteriálním hlediskem: • Pokles výsledné teploty v místnosti ∆v(t) ve °C • V letním období je kritériem: • Nejvyšší denní vzestup teploty vzduchu ∆ai,max ve °C • Nebo nejvyšší denní teplota vzduchu v místnosti ai,max ve °C

44

ENS



• Požadavek na tepelnou stabilitu místnosti v zimním období • Tepelná stabilita v zimním období se posuzuje zejména pro místnosti s přerušovaným nebo tlumeným vytápěním. • Kritická místnost (vnitřní prostor) musí na konci dob chladnutí t vykazovat pokles výsledné teploty v místnosti v zimním období v(t) [°C] dle vztahu:

v(t)  v,N(t) kde v,N(t) požadovaná hodnota poklesu výsledné teploty v místnosti v zimním období • Hodnocení předpokládá, že výkon otopné soustavy v době chladnutí je nulový. 45

ENS



• Požadavek na tepelnou stabilitu místnosti v zimním období • Požadované hodnoty poklesu výsledné teploty v místnosti

46

ENS



• Požadavek na tepelnou stabilitu místnosti v letním období • Dodržení požadavku zabraňuje přehřívání v letním období • Kritická místnost (vnitřní prostor) musí vykazovat nejvyšší denní teplotu vzduchu v místnosti v letním období ai,max, ve °C, podle vztahu:

ai,max  ai,max,N kde ai,max,N je požadovaná hodnota nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti v letním období, ve °C, která se stanoví podle tabulky.

47

Děkuji za pozornost

Dotazy či připomínky: [email protected]

ENS

Ing. Michal Kraus, Ph.D. [email protected]

48

ENS. Nízkoenergetické a pasivní stavby. Přednáška č. 5. Vysoká škola technická a ekonomická V Českých Budějovicích

Recommend Documents