MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií
Energetický metabolismus místních potravinových systémů: případová studie Ekologická farma Pospíšilovi Magisterská diplomová práce
Vypracovala: Bc. Lucie Jahnová Vedoucí práce: Mgr. Eva Fraňková, Ph.D. Brno, prosinec 2013
Poděkování Děkuji Evě Fraňkové za vedení diplomové práce, veškerou její pomoc a čas, který mi věnovala. Děkuji rodině Pospíšilů za jejich vstřícnost a ochotu při a poskytování pouţitých dat. Děkuji Vláďovi za IT pomoc a podporu. Děkuji Majce za inspiraci a podporu.
-2-
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto magisterskou práci vypracovala samostatně a ţe všechny pouţité zdroje informací v práci řádně cituji a uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 16. prosince 2013 Lucie Jahnová podpis autora
Rozsah hlavního textu včetně poznámek, bez anotace, obsahu, rejstříku, bibliografie a příloh je XXXX slov. -3-
Anotace Práce se zabývá místními potravinovými systémy jako jedním z moţných přístupů udrţitelného zemědělství a zároveň ekonomické lokalizace. Na začátku jsou rozebrány industrializované a ekologické zemědělství z hlediska historie a energetické náročnosti na obnovitelnou a fosilní energii. Dále jsou analyzovány environmentální aspekty lokalizace a místní potravinové systémy. Cílem výzkumné časti práce je empiricky ověřit předpoklady energetické náročnosti místního potravinového systému. Pouţitou výzkumnou metodou je koncept sociálního metabolismu, konkrétně energetického metabolismu. První fázi výzkumu je zmapovat zkoumaný systém z hlediska jeho sloţek, vstupů a výstupů. Dále jsou počítány energetické vstupy v podobě lidské práce, pohonných hmot a elektřiny a výstupy v podobě vyprodukované zeleniny.
Klíčová slova: místní potravinové systémy, lokalizace, energie, ekologické zemědělství, sociální metabolismus.
Abstract The thesis focuses on local food systems as one of the approaches of sustainable agriculture and also economic localization. In the beginning, the industrialized and organic agriculture are explicated from the historical point of view and in the frame of requirements on renewable and fossil energy. Furthermore, the environmental aspects of the localization and local food systems are analyzed. The goal of the research part of this thesis is an empiric verification of the premises of the local food systems energetic requirements. The social metabolism (specifically the energetic metabolism) concept represents the research method utilized in this thesis. The first research stage involves mapping of the examined system in terms of its components, inputs and outputs. Consequently, the energy inputs are calculated in a form of the human labour, fuel, electricity and the outputs are calculated in a form of the production of vegetables.
English title: Energetic metabolism of local food systems: case study of the Organic farm Pospíšilovi, Holubí Zhoř, Czech Republic.
Keywords: local food systems, localization, energy, organic agriculture, social metabolism.
-4-
Obsah 1
ÚVOD.................................................................................................................................................. 7
2
ZEMĚDĚLSTVÍ A PRODUKCE POTRAVIN............................................................................... 9
3
2.1
PRINCIPY EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ .................................................................................. 13
2.2
LIDSKÁ PRÁCE V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ......................................................................... 14
2.3
ENERGIE V ZEMĚDĚLSTVÍ .......................................................................................................... 14
2.4
UDRŢITELNÁ PRODUKCE POTRAVIN .......................................................................................... 15
2.5
PLOŠNÁ NÁROČNOST A VÝNOSY V ZEMĚDĚLSTVÍ ...................................................................... 16
2.6
SPOTŘEBA, DOVOZ A VÝVOZ POTRAVIN V ČESKÉ REPUBLICE .................................................... 18
2.7
CO SE IMPORTUJE A EXPORTUJE ................................................................................................ 20
2.8
TRANSPORT POTRAVIN .............................................................................................................. 20
ENERGIE ......................................................................................................................................... 22 3.1
ZÁKLADNÍ SYSTÉMY HOSPODAŘENÍ S ENERGIÍ RŮZNÝCH SPOLEČNOSTÍ .................................... 22
3.2
METABOLISMUS LIDSKÉ SPOLEČNOSTI ...................................................................................... 23
3.3
SOCIÁLNÍ METABOLISMUS ......................................................................................................... 24
3.4
ENERGETICKÝ METABOLISMUS ................................................................................................. 25
3.5
ENERGETICKÁ BILANCE ZEMĚDĚLSTVÍ ...................................................................................... 26
3.5.1 4
5
6
7
Biologická kulturní energie ................................................................................................. 27
SHRNUTÍ ARGUMENTŮ LOKALIZACE .................................................................................. 29 4.1
GLOBÁLNÍ A LOKÁLNÍ MODEL PRODUKCE POTRAVIN ................................................................ 31
4.2
KRITICI LOKALIZACE ................................................................................................................. 32
CHARAKTERISTIKA A VÝZNAM MÍSTNÍCH POTRAVINOVÝCH SYSTÉMŮ .............. 34 5.1
JÍDLO Z BLÍZKA.......................................................................................................................... 34
5.2
KOMUNITOU PODPOROVANÉ ZEMĚDĚLSTVÍ............................................................................... 35
5.3
BEDÝNKOVÝ SYSTÉM ................................................................................................................ 36
METODIKA ..................................................................................................................................... 38 6.1
MUSIASEM ............................................................................................................................. 38
6.2
TIME-USE ANALÝZA .................................................................................................................. 39
6.3
POSTUP VÝZKUMNÝCH PRACÍ .................................................................................................... 40
VÝSLEDKY ..................................................................................................................................... 42 7.1
POPIS EKOLOGICKÉ FARMY POSPÍŠILOVÝCH V HOLUBÍ ZHOŘI.................................................. 42
7.1.1
Vstupy .................................................................................................................................. 43
7.1.2
Výstupy ................................................................................................................................ 46
7.1.3
Distribuce ............................................................................................................................ 46
8
DISKUSE .......................................................................................................................................... 50
9
ZÁVĚR ............................................................................................................................................. 53
-5-
10
JMENNÝ REJSTŘÍK A SEZNAMY ........................................................................................ 55
11
POUŽITÁ LITERATURA ......................................................................................................... 56
12
PŘÍLOHY .................................................................................................................................... 63
-6-
1
Úvod Produkce a spotřeba potravin patří k nejdůleţitějším oblastem lidské činnosti. Současné
industrializované zemědělství je i navzdory rostoucímu technologickému pokroku do značné míry energeticky neefektivní a stalo se velkým konzumentem dodatkové energie, která je dotována především neobnovitelnými fosilními palivy. Ta jsou vyuţívána jednak pro samotné pěstování rostlin a chov zvířat, ale aţ z 90 procent fosilní energie v globálním průměru spotřeby v zemědělství je zapotřebí na posklizňovou úpravu a prodej včetně transportu. Často dochází k transportu potravin na velmi velké vzdálenosti nebo k environmentálně nešetrným způsobům balení potravin. (Tansey, Worsley 1995) V současnosti spotřebitel často nevidí tyto souvislosti, které plynou ze samotné produkce, nebo dovozu potravin. Například u zeleniny činí dovoz 62 % z její celkové spotřeby v České republice. Objem spotřeby však kupodivu rapidně roste i u produktů, které jsou v zemi vyráběny a pěstovány. Stává se tak, ţe se vyváţí i dováţí stejné kategorie zboţí (např. jablka), coţ se jeví jako zbytečná zátěţ ţivotního prostředí, která plyne z dopravy. Objem dovozu potravin a zemědělských komodit narostl od roku 1989 do současnosti dvojnásobně. (Kušková a kol. 2009) Potraviny přitom tvoří základní prvek lidské existence. Jídlo ale přispívá k ţivotu i něčím víc - je součástí našeho odkazu, tradic a kultury. Potraviny a zemědělství hrají klíčovou roli ve vytváření naší kultury, krajiny a zdraví. Nakupování je pro člověka i sociálním záţitkem, tak proč nechat obstarávání potravin v anonymitě a nezajímat se o širší souvislosti, jako je poznat svého sedláka, nebo zjistit, ţe existuje větší diverzita druhů ovoce a zeleniny, neţ jsme zvyklí z regálů toho nejbliţšího či nejlevnějšího supermarketu? Odpověď na problémy plynoucí z dovozu potravin můţeme hledat v lokalizaci. Renesance lokálních potravinových systémů a přímého prodeje potravin – objevování krátkých cest od producenta ke spotřebiteli nastala v České republice okolo roku 2010. V té době se u nás objevila vlna několika desítek farmářských trhů po celé České republice. Vznikly prodejny specializované na místní jídlo a zároveň se rozšiřovala poptávka i nabídka bedýnkových
systémů,
byť
objemem prodeje
ani zdaleka
nekonkurují běţnému
maloobchodnímu systému. V posledních letech vzniklo také několik málo systémů zemědělec-spotřebitelé. Tyto systémy se hlásí k principům lokální produkce a distribuce potravin, a často také zároveň biopotravin. (Frélichová 2013) Ať uţ se jedná o komunitou podporované zemědělství (KPZ), kdy si skupina lidí předplatí svůj podíl vyprodukovaných -7-
potravin, nebo bedýnkový systém, kdy jednotliví odběratelé (mohou být i nepravidelní) platí podle mnoţství aktuálně dodaných potravin v bedýnkách. Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na lokální potravinový systém, který můţe být udrţitelným protipólem a moţná i řešením mnoha problémů souvisejících s energeticky náročnou produkcí potravin a jejich dovozem potravin ze vzdálenějších zemí. V České republice zatím neexistují data o energetické náročnosti jednotlivých lokálních potravinových systémů, proto bylo důleţité je zmapovat prostřednictvím sběru dat v terénu a vyhodnotit za pomoci metody sociálního metabolismu (Singht a kol. 2010), konkrétněji energetického metabolismu. Ve své diplomové práci jsem se zabývala energetickým metabolismem vybraného lokálního potravinového systému, konkrétně Ekologickou farmou Pospíšilových v Holubí Zhoři. Blíţe jsem se zaměřila na energetické vstupy a energii vyuţitou v procesu produkce a distribuce potravin tohoto lokálního potravinového systému. Cílem této předkládané práce bylo empiricky ověřit předpoklady energetické náročnosti lokálního potravinového systému v kontextu udrţitelné produkce a distribuce potravin v České republice.
-8-
2
Zemědělství a produkce potravin Zemědělskou činností člověk značně zasahuje do ekosystému planety a přispívá do určité
míry jeho degradaci. Zemědělství však nespočívá pouze v produkci potravin, jeho dalším aspektem je ovlivňování, či případně tvorba a péče o krajinu a krajinný ráz. Hlavním znakem zemědělství euroamerického regionu, které je výsledkem industrializace ve 20. století, je celková intenzifikace výroby a s ní spojená zvýšená environmentální zátěţ. Zemědělství je tím pádem dnes vnímáno jako jedno z environmentálně nejnáročnějších odvětví lidské činnosti. (Čermáková 2008) V našich podmínkách, kdy je zhruba polovina území České republiky vyuţívána pro zemědělskou produkci, zůstává dilematem, jestli se soustředit více na produkci potravin, nebo na údrţbu krajiny do jisté míry závaţné. Údrţba krajiny včetně zachování jejích přirozených prvků a ochrany ovzduší a vody v krajině je pro zemědělce a zemědělské podniky často v konfliktu s ekonomicky nejvýhodnějším produkčním vyuţitím plochy. (Picková, Vilhelm 2010) Zemědělství (stejně jako lesnictví), na rozdíl od jiných odvětví, vyuţívá schopnosti rostlin transformovat sluneční energii na biologickou hmotu1 a můţe tak zvyšovat svoji energetickou bilanci2. V tomto okamţiku je téměř 40 % veškerých fotosyntetických procesů na povrchu Země pod kontrolou lidí. Tím se zemědělství liší od ostatních hospodářských aktivit, které jsou převáţně spotřebiteli energie. Energetická bilance je však pouze jednou stranou produkčního procesu v zemědělství. Obvykle jsou rozlišovány dva typy energií: Energie neobnovitelné, coţ jsou v zásadě fosilní a jaderná energie, nacházející se v zemské kůře; jsou povaţovány za zásoby. Energie obnovitelné, které se jednak obnovují relativně rychle (dřevo, ostatní organická hmota), jednak pocházejí ze zdrojů jako je slunce, vítr, voda a jsou povaţovány za toky. Moderní zemědělství je masivním spotřebitelem fosilních zdrojů energie, a to zejména nafty k pohonu zemědělských strojů a dopravních prostředků a výrobu chemických prostředků (pesticidů a umělých hnojiv) a elektrické energie, spotřebovávané především v
1
Transformace sluneční energie na biologickou hmotu znamená metabolickou přeměnu sluneční energie pomocí fotosyntézy probíhající v rostlinných chloroplastech. 2
Energetická bilance je poměr mezi příjmem a výdejem energie. Dodávaná energie nahrazuje spotřebované energetické zásoby, nebo je přímo přeměněna na potřebnou energii. Jestliţe se mnoţství energie spotřebované rovná mnoţství energie vynaloţené, pak je energetická bilance vyváţená.
-9-
provozech ţivočišné výroby. V rostlinné výrobě v konvenčním reţimu hospodaření jsou navíc důleţitými energetickými vstupy hnojiva, zejména dusíkatá, a prostředky ochrany rostlin. 3 Nezanedbatelnou energetickou spotřebu4 představují i samy zemědělské stroje a zařízení, stejně jako budovy pouţívané pro skladování zemědělských produktů a některé provozy. Energetická bilance zemědělství se výrazně historicky posunula. Kinetická energie, která byla zajišťována silou zvířat resp. člověka, vyuţívajících obnovitelné zdroje energie, je nyní získávána především prostřednictvím techniky - motorů spalujících paliva z fosilních zdrojů. Posuzování energetické efektivnosti zemědělství má přitom dva různé aspekty. První, a z obecného pohledu významnější hledisko tkví v tom, ţe zemědělství je producentem potravin vyuţívající především přeměnu energie slunečního záření na organickou hmotu v procesu fotosyntézy (a to jak primárně potravin rostlinného původu tak sekundárně i potravin ţivočišného původu, kde jsou vyuţívána krmiva z rostlinné výroby). Z druhého hlediska je současně zemědělství i přímým producentem zdrojů energie, a to v současné době zejména ve formě bioplynu nebo bionafty (metylesteru řepkového oleje)5. V procesu intenzifikace, se
3
Pimentel a Giampetro (1994) odhadli, ţe na kaţdých 0.7 (kcal) fosilních paliv vyprodukovalo zemědělství USA 1 kcal potravin. (Do těchto vstupních výdajů nebyly zahrnuty energie pro výrobu hnojiv, energie pro výrobu pesticidů a palivo pro práci zemědělských strojů. Další energetické vstupy nezahrnuté do výpočtu byly energie a stroje pro sušení plodin, doprava uvaţovaných vstupů a výstupů na farmu a zpět, elektřina a stavba a údrţba budov a infrastruktury). Pokud bychom přidali tyto náklady do rovnice, výsledný zlomek by se blíţil k 1. To stále ještě nezahrnuje energii nutnou pro balení, dovoz do obchodů, chlazení a domácí přípravu jídla. Později se pokusili odvodit přesnější poměr mezi energií vloţenou a odebranou ze zemědělství. V této studii autoři definovali dvě rozdílné formy energetických vstupů: endosomatickou a exosomatickou energii. Před začátkem průmyslové revoluce bylo téměř 100 % veškeré endosomatické i exosomatické energie získáno ze slunečního záření. Dnes reprezentují fosilní paliva 90 % veškeré exosomatické energie pouţívané ve Spojených státech a ostatních rozvinutých zemích. Typický poměr exo/endo předprůmyslové, solárně poháněné společnosti je okolo 4 ku 1. Tento poměr se v rozvinutých zemích zvýšil destinásobně a vyšplhal se aţ na 40 ku 1. A ve Spojených státech je to více neţ 90 ku 1. Způsob vyuţití endosomatické energie se rovněţ výrazně změnil. Ta uţ nadále není vyuţívána k dodání energie do ekonomických procesů. Dnes je vyuţívána především k vytváření toku informací, které řídí tok exosomatické energie, pohánějící stroje. Budeme-li se drţet poměru 90 ku 1 exo/endo pro Spojené státy, kaţdá kilokalorie endosomatické energie vynaloţené v USA způsobuje cirkulaci 90 kcal exosomatické energie. Ve své podrobné studii Giampetro a Pimentel zjistili, ţe v potravinovém systému USA je potřeba 10 kcal exosomatické energie k produkci 1 kcal potravin doručených ke konečnému spotřebiteli. Ve výpočtu je zahrnuto balení a všechny náklady spojené s doručením, ale nezahrnuje domácí přípravu jídla. Potravinový systém USA spotřebuje 10krát více energie, neţ produkuje ve formě potravin. Tento nepoměr je moţný pouze vyuţitím neobnovitelných fosilních paliv. Za předpokladu potřeby 2 500 kcal pro denní výţivu jedné osoby v USA, poměr 10/1 znamená spotřebu 25 000 kcal exosomatické energie na hlavu kaţdý den. Průměrný obyvatel USA si za jednu hodinu endosomatické práce vydělá přibliţně na 100 000 kcal exosomatické energie. Z toho vyplývá, ţe si na svou denní dávku potravin vydělá v současném systému přibliţně za 20 minut. Bohuţel, v okamţiku, kdy odstraníte z rovnice fosilní paliva, bude denní dávka potravin vyţadovat 111 hodin endosomatické práce na hlavu; coţ znamená, ţe výroba denní dávky potravin pro jednu osobu by v současném systému vyţadovala téměř tři týdny její práce. (Pfeiffer 2004) 4
Ke spotřebě energie zemědělskými stroji, zařízeními a budovami, dochází nejen v samotném provozu, ale také v procesu jejich výroby, distribuce a následné likvidace či recyklace. 5
Bionafta (metylester řepkového oleje) je palivo, při jehoţ výrobě se jako vstupní surovina pouţívá řepkový olej a menší mnoţství metanolu. Celý proces se tak skládá z lisování oleje, filtrování a následné chemické reakce oleje, metanolu a katalyzátoru na methylester a glycerin. Ve srovnání s motorovou naftou dochází při jeho spalování k významnému sníţení emisí nespálených uhlovodíků, částic a na nich navázaných polycyklických
- 10 -
zemědělství stalo významným spotřebitelem fosilní energie. To souvisí zejména s pouţíváním průmyslových hnojiv, zvláště dusíkatých, dále spotřebou pohonných hmot pro provoz zemědělských strojů, posklizňové sušení a vytápění. Moderní zemědělství je i významným spotřebitelem elektrické energie. (Picková, Vilhelm 2010) Pimentel (2005) a FAO (2006) uvádějí ve spojitosti s dopady industrializovaného zemědělství sniţující se zásoby čisté sladké vody, půdní erozi, ztrátu biodiverzity, globální klimatické změny a jako jeden z hlavních problémů současnosti také rostoucí světovou populaci, která předchozí faktory umocňuje. Růst světové populace je jedním z hlavních problémů současnosti. Podle OSN má do roku 2050 vzrůst počet lidí na planetě aţ o polovinu, tj. ze současných 6,3 aţ na 9,4 miliardy lidí (FAO 2006). Takový růst s sebou přináší i zvyšující se potřebu zemědělských produktů, tedy i spotřebu většího mnoţství přírodních zdrojů. (Pimentel & Pimentel 1999; FAO 2006) Jedním ze souvisejících problémů je nedostatek pitné vody, jímţ je v současnosti postiţena přibliţně miliarda lidí s předpokladem budoucího nárůstu (FAO 2006). Světově největším konzumentem sladké vody je právě zemědělství, které spotřebuje aţ 70 % z celkové spotřeby sladké vody. Různé zemědělské sektory jsou však na spotřebu vody rozdílně náročné. Rostlinná produkce je obvykle hodnocena jako méně náročná na spotřebu vody neţ produkce ţivočišná, neboť je při produkci rostlinných bílkovin spotřebováno podstatně niţší mnoţství vody, neţ je tomu u bílkovin ţivočišných. (Pimentel a kol. 2004) Velká spotřeba vody (zejména podzemní) ale není jediným problémem. Dalším, neméně významným, je znečišťování povrchových i půdních vod průsaky pesticidů, hnojiv a odpadem z ţivočišné výroby. Zemědělství se také přímo podílí na degradaci půd. Za posledních 50 let bylo přibliţně 85 % světové zemědělské půdy postiţeno degradačními procesy, které zahrnují zejména půdní erozi, salinizaci, půdní kompresi, ztrátu ţivin, biologickou degradaci a znečištění. (FAO, 2006) Dle Pimentela (2004) je v současnosti největší hrozbou produktivity zemědělské půdy půdní eroze, která redukuje přístup k vodě, ztenčuje půdní vrstvu a sniţuje mnoţství ţivin a půdní bioty. V průběhu posledních 40 let se díky ní okolo 30 % orné půdy stalo neproduktivní (z toho důvodu také docházelo a stále dochází k jejímu opouštění).
aromatických uhlovodíků. Při spalování MEŘO dochází v důsledku asimilace nově vysazených rostlin k návratu CO2 vznikajícího při spalování paliva znovu do přírodního koloběhu .(Anonymus 1 2013)
- 11 -
Úrodná půda hraje v ţivotě lidstva bytostně důleţitou úlohu, neboť 99,7 % veškerých potravin se získává ze suchozemských ekosystémů. (Pimentel, 2005) Je proto nezbytné, aby tato půda zůstala produktivní. Zemědělská produkce se také významně podílí emisemi skleníkových plynů na globálních klimatických změnách. Velkochovy hospodářských zvířat se na této skutečnosti podílejí značnou měrou. K dalším vlivům patří zvýšení úrodnosti půdy, koloběh ţivin a produkce energií ze statkových hnojiv. V posledním období je v celém světě věnována zvýšená pozornost plynným a pachovým emisím z velkochovů hospodářských zvířat. Z celkového počtu 136 plynů vznikajících ve velkochovech ohroţuje ţivotní prostředí zejména amoniak a metan.6 Posledním, často zmiňovaným environmentálním dopadem zemědělství je ztráta biodiverzity. Podle FAO (2007) jsou hlavními příčinami ztráty biodiverzity změny přirozeného prostředí (např. vlivem vyuţívání krajiny), klimatické změny, invazivní druhy ţivočichů a rostlin, nadměrné vyuţívání přírodních zdrojů a jejich znečištění. Produkční zemědělské systémy nemusí být nutně stejnou měrou devastující. Existují formy méně i více trvale udrţitelné (viz kap. 2.1). Jako ekologicky málo příznivá varianta zemědělství je vnímána industrializovaná zemědělská produkce, která převládá v euroamerickém regionu a po proběhnutí tzv. Zelené revoluce7 se rozšířila i do původně méně industrializovaných států.
6
Zemědělská výroba je se svým podílem 90 % emitovaného amoniaku jeho hlavním zdrojem. Amoniak způsobuje znečištění terénu a vod, jeho dálkový přenos atmosférou spolu s imisemi vede ke vzniku kyselých dešťů a následnému okyselování půdy a vod. Na stanovištích rostlin dochází k prudkým změnám pH, vadnutí habitu rostlin, přemíře tvorby zeleného barviva a spálení rostlinné tkáně. U hospodářských zvířat se jeho vlivem zhoršuje zdravotní stav, který následně vede k poklesu uţitkovosti, sníţení příjmu a vyuţití krmiva. Amoniak je velmi toxický pro vodní organismy Metan je nejdůleţitějším plynem obsahujícím uhlík a spolu s oxidem uhličitým, který se více neţ z poloviny podílí na vzniku skleníkového efektu a následném globálním oteplování, jsou hlavní příčinou tohoto jevu. Odhaduje se, ţe dobytek přispívá asi 3 % ke globálnímu oteplování produkcí metanu a rozklad hnoje odpovídá asi 25 % z tohoto celku. (Malířová 2013) 7
Zelená revoluce - Podle zastánců Zelené revoluce v Jiţní Americe a v Asii vzrostly výnosy kukuřice, pšenice a rýţe jako nikdy v historii. Mezi lety 1960 a 1985 se celková produkce potravin v zemích globálního Jihu více neţ zdvojnásobila. (Conway, 1997 podle zdrojů FAO) To vedlo k poklesu cen obilovin, z čehoţ profitovaly především nejchudší populace. Míra absolutní chudoby v Indii se sníţila jednak díky vyšší produktivitě drobných zemědělců, jednak zvýšením reálných mezd v zemědělství. Podle DeGregori (2004) byly vysokoplodící kultivary díky vnesení těch správných genů odolnější vůči napadení škůdci, a proto vyţadovaly méně pesticidů, svou odolnost a výnosy si dlouhodobě uchovávají, na jednotku produkce vyţadují méně vody atd. V Mexiku po Zelené revoluci následovala koncentrace půdy v rukou menšího počtu velkých vlastníků, přesto ţe z nových technologií nejvíce profitovaly největší farmy, i příjmy malých farmářů podle něj vzrostly. Šlo o triumf vědy a ještě spíše technologie, ve smyslu investic do způsobů, jak byly vědecké poznatky transformovány do zvýšené zemědělské produkce. Odpůrci Zelené revoluce (Shiva, Madeley, Conway) zdůrazňují, ţe za ni platíme vysokou daň v podobě environmentálních dopadů včetně vyšší závislosti na fosilních palivech. Nejhorší dopad byl, podle nich v oblastech, kde uţ předtím byly rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími větší a naopak. V některých oblastech profitovali nejchudší alespoň z nárůstu pracovních příleţitostí na velkých farmách, jinde ale úspěšní velkopěstitelé sáhli k herbicidům a mechanizaci. Kdo na Zelené revoluci nejvíc vydělat byli ovšem dodavatelé vstupů, velcí vlastníci půdy a banky. (Lappé, Holt-Giménez a Patel
- 12 -
(Čermáková 2008).
2.1 Principy ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je zaloţeno na celé řadě metod, kterými nahrazuje vnější vstupy klasicky vyuţívané v industrializovaném zemědělství. Takovými metodami jsou např. pouţívání přírodních pesticidů, vyuţívání správných osevních postupů, mechanické ochrany, aţ po péči o habitaty přirozených nepřátel škůdců. Pouhé nepouţívání externích vstupů však ještě neznamená, ţe můţeme mluvit o ekologickém zemědělství, zvláště pokud vede k nadměrné exploataci zdrojů. (Scialabba 2007) Místo nich vlastně ekologické zemědělství vyuţívá ekosystémové sluţby, kterým se snaţí porozumět a posílit je (v prvé řadě však tyto ekosystémové sluţby nenarušovat) (Lundberg a Moberg 2008). Zemědělství provozované na velké části plochy v zemích globálního Jihu, je v podstatě také průmyslové zemědělství, ale v jakési nahotě bez potřebných drahých vnějších vstupů. Penning de Vries a kol. (1995) jako jedinou alternativu k průmyslovému zemědělství prezentují velmi okleštěnou formu zemědělství ekologického, pozornost věnují pouze niţším vstupům minerálních hnojiv. Pokládají za legitimní odhadovat produktivitu těchto tzv. LEI systémů podle známých výnosů zemědělství kolem roku 1900, jako by od té doby EZ neprodělalo ţádný vývoj. Tutéţ logiku uplatňuje Smil, kdyţ globální potenciál ekologického zemědělství neváhá spočítat pouze jako násobek nárůstu plochy obdělávané půdy oproti začátku 19. století. Ekologické zemědělství je v tomto jeho pojetí totéţ co zemědělství před více neţ sto lety. (in Kostřicová 2011) Ekologické zemědělství můţeme také vnímat jako potravinový systém přátelský ke klimatu. Jeho hlavními principy pak jsou: Adaptabilita k dramatičtějším teplotám a vodním cyklům Vyuţívání ekologických principů uzavřených cyklů, kde se odpad z jednoho procesu zuţitkuje jiným Spoléhání se na trvalky, střídání plodin a krycí plodiny na obnovu a ochranu půdy, zásobu uhlíku a absorbci vody Podpora místních příslušných postupů a technologií
dodávají, ţe paradigma Zelené revoluce vedlo k monopolizaci výroby a distribuce semen a agrochemie a 90% poklesu diverzity zemědělských plodin v zemích globálního Jihu. (Kostřicová 2011) Zelená revoluce zvýšila tok energie proudící do zemědělství v průměru 50krát oproti zemědělství tradičnímu. (Giampietro, Pimentel, David, 1994)
- 13 -
Zahrnutí zkušenosti zaloţených na znalostech, adaptivní řízení a zpětné vazby do řízení zemědělských podniků (Edwards a kol. 2009)
2.2 Lidská práce v ekologickém zemědělství Je pravdou, ţe většina metod vyuţívaných v ekologickém zemědělství je náročnější na lidskou práci, oproti industrializovanému zemědělství. Někteří autoři to explicitně pokládají za negativum: „Farmáři mají také právo uţívat si ţivota díky moderním technologiím a vhodné mechanizaci― (Ammann, 2008:101) Podle Nátra (2002) společenský přínos pesticidů spočívá ve sníţení potřeby lidské práce. Podle kritiků ekologického zemědělství, představa, ţe niţší zaměstnanost v zemědělství je známkou pokroku, jinak řečeno, ţe lidská práce v zemědělství je neţádoucí, se často vyskytuje zároveň se skepsí k ekologickému zemědělství. Holt-Giménez a Patel (2009) na základě analýzy dokumentů Světové Banky tvrdí, ţe její základní politika je namířena proti drobným zemědělcům. Větší farmy totiţ spíše pouţívají mechanizaci, tím pádem na jednotku produkce potřebují méně lidské práce, tudíţ jsou efektivnější. Pracovní síla bude lépe vyuţita v průmyslu. Ostatně v Severních ekonomikách se počet osob pracujících v zemědělství soustavně sniţuje. Techniky, které by snad vyţadovaly naopak větší zaměstnanost v zemědělství, by šly proti něčemu, co odpůrci ekologického zemědělství pokládají za přirozený projev rozvoje. Z mnoţství občanských iniciativ, které se snaţí naopak pomoci drobným rolníkům, aby se mohli na své půdě a u své práce udrţet (a které vycházejí přímo z nich), je ale zřejmé, ţe ne všichni sídlí představu, ţe rozvoj znamená vyvázání se z kontaktu s půdou. (in Kostřicová 2011)
2.3 Energie v zemědělství Velmi důleţitou roli, jestliţe chceme zhodnotit udrţitelnost zemědělství, hraje energetická bilance zemědělského systému. Vyloučení aplikace herbicidů, většiny pesticidů a minerálních hnojiv znamená vyšší spotřebu energie na likvidaci plevelů i na aplikaci organických hnojiv. Jestliţe však analyzujeme celkovou energetickou bilanci, docházíme k závěrům, ţe ekologické zemědělské systémy hospodaření jsou energeticky efektivnější – přinášejí větší energetický uţitek na jednotku vloţené energie. Potvrzují to například analýzy ekologického pěstování ţita v Finsku (Lötjönen 2003), jarního ječmene a mléčné produkce - 14 -
v Dánsku (Dalgaard 2003), srovnání výkonnosti ekologického a konvenčního osevního postupu v Polsku (Kus, Stalenga 2000). (in Ulčák 2003) S postupným vývojem zemědělství roste také míra nároků na jeho kontrolu a řízení. Tím se myslí řízení stále většího mnoţství aspektů produkce – od přísunu vody a ţivin aţ po omezování škůdců. Např. systémy bez úhoru jsou komplexněji kontrolované (s vynaloţením vyšší energie). Oddělovat pastvu a orbu, zajistit transport ţivin a organické hmoty z prvního do druhého, vkládat znalosti o vhodném způsobu rotace atd. Kdyţ uţ další vkládání energie v rámci jedné technologie nevede ke zvyšování výnosů, je jedna technologie nahrazena jinou, zpravidla s vyšším vkladem znalostí a vyšší komplexností. Energetické vstupy neklesnou, ale jsou vyuţity jinak. 8 9(Kostřicová 2011)
2.4 Udržitelná produkce potravin Snad nejznámější a také nejjednodušší definice trvale udrţitelného rozvoje pochází ze zprávy Naše společná budoucnost, kterou vydala Světová komise pro ţivotní prostředí a rozvoj OSN (UN WCED) v roce 1987: „Trvale udržitelný rozvoj je takovým rozvojem, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat potřeby své.“ Dále byl koncept rozvíjen i na konferenci OSN v Rio de Janeiru v roce 1992, která je povaţována za jeden z významných milníků v environmentální politice. V dokumentu Agenda 21, který z konference vzešel, se hovoří právě o neudrţitelných spotřebních vzorcích současných vyspělých společností jako o jedné z klíčových hnacích sil zvyšující se globální zátěţe ţivotního prostředí (Kušková, 2009).
8
Nahrazování jednodušší technologie tou sloţitější a s vyšším vkladem znalostí např. přechodem od trojpolního systému k zavedení jetelovin do osevních postupů, nebo upuštěním od přechovávání semen k pořizování GMO semen, která někdo v genetickém základu vylepšil. 9 Sami autoři podotýkají, ţe ne vţdy méně intenzivní znamená méně komplexní – naopak snaha (i z donucení) co nejlépe vyuţít potenciál daného (i méně příznivého) prostředí vede k nutnosti detailních znalostí a pečlivému „managementu― všech sloţek systému. Taková pečlivá komplexnost (spletitost a úspornost toků ţivin a energie) můţe být vynucena právě chudobou, a podle některých autorů se jí dá vysvětlit neobyčejná komplexnost některých současných afrických potravinových systémů. Autoři nicméně pokračují: „Dříve či později, toto spletitost musí ustoupit nové technologii, které bude komplexnější a produktivnější sama o sobě, má-li daná společnost přeţít.― (2008:236). V tom všem je znát jisté předporozumění – lineární vývoj zemědělství – které neochvějně spěje k tomu technologickému. Pro některé biooptimisty můţe být sama tato představa lineárního vývoje důvodem celý model odmítnout. (viz myšlení odpůrců Zelené revoluce obecně). Pokud jej přijmeme, můţeme se ptát, kde by se na pomyslném kopci nacházelo současné ekologické zemědělství? Myslím, ţe překvapivě vysoko, resp. v místech s relativně niţší (fosilní) energií a velmi vysokou komplexitou.Celou historií se táhne tlak na zvyšování výnosů, ale lidský důvtip vţdy momentální ekosystémová omezení překoná. (Kostřicová, 2011)
- 15 -
V roce 2002 na konferenci OSN v Johannesburgu se vlády zavázaly přijmout desetileté rámce udrţitelné spotřeby a výroby a akcentovat tím důleţitost tématu spotřeby pro trvale udrţitelný rozvoj (Michaelis a Lorek, 2004). Od té doby je pojem rozpracováván a jsou identifikovány jednotlivé dimenze a principy. V kaţdém případě je koncept trvale udrţitelného rozvoje mnohem širší neţ ochrana ţivotního prostředí. Trvale udrţitelný rozvoj stojí na třech pilířích, a to na environmentální udrţitelnosti, ekonomické udrţitelnosti a sociální udrţitelnosti. Pokud z hlediska sociální udrţitelnosti rozlišíme rovinu politiky a rovinu společnosti, můţeme říci, ţe udrţitelný rozvoj vyţaduje současný a vyrovnaný pokrok ve čtyřech oblastech, které jsou relativně nezávislé: sociální, ekonomické, ekologické a politické. (Rynda 2013) Čerpání neobnovitelných zdrojů podle Goodlanda (1997) být udrţitelné nemůţe. Cestou udrţitelnosti by v jejich případě bylo jejich čerpání v rovnováze s vývinem jejich obnovitelných náhraţek. Z hlediska lidského vlivu na ekosystém, se tento princip vykládá jako udrţování emisí odpadů lidské činnosti v rámci asimilačních kapacit ekosystémů bez narušení asimilační či jiné sluţby v budoucnosti. Zásadním poţadavkem environmentální udrţitelnosti je, aby přírodní kapitál zůstal nedotčený. V zemědělství a dalších odvětvích lidské činnosti to znamená udrţovat ekonomiku v rovnováze s limity jednotlivých ekosystémů společně s udrţitelnou spotřebou. (Goodland 1997) Stejně tak by i podle Ulčáka & Palla (2003) neměla být udrţitelnosti v zemědělství redukována na environmentální pilíř udrţitelnosti, ale měla by zohledňovat i sociální a ekonomickou stránku udrţitelnosti. (Čermáková 2008)
2.5 Plošná náročnost a výnosy v zemědělství Ze srovnávacích studií (Halberg a kol. 2007) vychází plošné výnosy v ekologickém zemědělství průměrně o 20% niţší. V ţivočišné produkci, v ekologickém chovu, vzhledem k volným výběhům zvířat, je údajně niţší efektivita vyuţití krmiva, na stejné mnoţství vyprodukovaného masa se spotřebuje cca o 10% více krmiva (Halberg a kol. 2005a:14). S niţšími výnosy úzce souvisí vyšší plošná náročnost ekologického zemědělství. Ve většině bohatých zemí by bylo teoreticky moţné obdělávanou plochu i plochu pastvin rozšířit, v chudých zemích se na to ale spoléhat nedá, protoţe do hektarových výnosů by měla být započítána veškerá plocha systému, včetně např. luk, nutných k produkci píce v případě, ţe pole je hnojeno chlévskou mrvou (Kostřicová 2011). - 16 -
Čím je agroekosystém závislejší na obnovitelné energii a tocích organického materiálu, tím více půdy zabírá. Udávané hektarové výnosy by měly být zmenšeny o plochu úhoru, kdy se půda nechává ladem, případně oseje rostlinami fixujícími dusík (Casado, de Molina 2009:502). Penning de Vries et al. (1995) tvrdí, ţe ekologické zemědělství vyţaduje třikrát tolik půdy ve srovnání s progresivním průmyslovým zemědělstvím. Uţivit populaci očekávanou v roce 2050 metodami spoléhajícími na recyklaci minerálních ţivin, zavlaţování sráţkami a biologickou fixaci dusíku by podle Smila (2000: 37) vyţadovalo ztrojnásobení stávající zemědělské půdy. Podle Connora (2008, 189) svět potřebuje co nejproduktivnější zemědělství, které uchrání co největší moţnou plochu pro přírodu. „Důsledkem méně efektivních forem zemědělství bude likvidace divočiny (...) toto je základní rozpor v současné environmentální agrumentaci.― (Trewavas 2001:176). DeGregori (2004) předpokládá, ţe je moţné rozdělit svět na plochu pro zemědělství a plochu pro přírodu, ţe lze zajistit, aby agrochemikálie nekontaminovaly okolní prostředí. S tvrzením, ţe industrializované zemědělství chrání přírodu, lze však polemizovat. Všeobecně je známo, ţe např. stopy DDT byly nalezeny i ve tkáních polárních ţivočichů, a ţe tudíţ lze jen obtíţně splnit předpoklad, ţe aplikovaná agrochemie nepoškodí okolní i vzdálené ekosystémy. Pouţívané chemikálie omezí potravní nabídku pro divoce ţijící ţivočichy, jejich vstupu do potravních řetězců lze těţko zabránit (Luttikholt 2008). Podle dvojice autorů Angelsen a Kaimowitz (1999), kteří provedli analýzu teoretických i empirických prací k předpokladu, ţe intenzifikace zemědělství ušetří plochu pro přírodu, dospěli k závěru, ţe takové intenzifikační postupy, které zvyšují výnosy na jednotku práce či jednotku kapitálu, mohou naopak výrazně podpořit další odlesňování. Postupy, které vedou ke zvýšení výnosů cestou vyššího vkladu lidské práce, ve většině případů zbrzdily rozšiřování zemědělské plochy. Oproti industrializovanému zemědělství se to ekologické vyznačuje vyšší potřebou lidské práce a je vhodné i pro marginální oblasti a menší rodinné farmy. Tento aspekt podporuje udrţení osídlení a napomáhá obnově venkova. Levnější konvenční produkty ve srovnání s biopotravinami dosud těţí z toho, ţe do jejich ceny nejsou promítnuty veškeré náklady na produkci a distribuci, mezi nimi, jak jiţ bylo zmíněno výše: energeticky náročná výroba hnojiv a pesticidů, znečištění vod a dalších sloţek ţivotního prostředí, vlivy na zdravotní stav populace, nebo cena ropy za distribuci na velké vzdálenosti atd. Je všeobecně uznávaným faktem, ţe ekologické zemědělství potřebuje více pracovních sil, neţ převládající konvenční
- 17 -
model zemědělství, který nahradil vstupy lidské práce chemickými vstupy a stroji. Větší potřeba lidské práce v ekologickém hospodaření byla dosud nahlíţena jako nevýhoda. Systém ekologického zemědělství můţe na druhou stranu zajišťovat více pracovních míst na farmu, ale i na hektar zemědělské půdy. Ekologické zemědělství je unikátní především tím, ţe je systémem produkce potravin značně zaloţeným na managementu (řízení farmy), není tak silně závislý na technologicky náročných vstupech (jako jsou hnojiva a pesticidy), a také právě proto je náročnější na lidskou práci. Místo pouţívání umělých dusíkatých hnojiv ekologičtí zemědělci zlepšují úrodnost půdy pomocí jetelovin a luskovin, které váţí dusík přirozeně. Ekologické farmy navíc přináší i výhody pro zaměstnance, protoţe bývají zahrnuti i do aktivit, jakými jsou faremní zpracování, marketing a maloobchodní prodej, budování důvěry a propojení a komunikace mezi zemědělci a spotřebiteli biopotravin.
2.6 Spotřeba, dovoz a vývoz potravin v České republice „Supermarket s klimatizací, bez vůní i pachů, zato zalitý světlem bzučících zářivek nepůsobí dojmem, že by toho s přírodou měl zase tolik společného. Ovšem čím jiným vlastně je než krajinou (pravda, stvořenou lidskou rukou) plnou rostlin a zvířat?… Oddělení s ovocem a zeleninou je jedinou částí supermarketu, kde nás může napadnout: „Ach, jak je ta příroda štědrá!“ Pravděpodobně právě proto zákazníka hned za automaticky otevíranými dveřmi v supermarketu obvykle vítá tato zahrada s bohatou přehlídkou rozmanitých druhů ovoce a zeleniny… Snaha supermarketu zakrývat syrovou skutečnost pronikla v posledních letech i do prodeje ovoce a zeleniny: brambory, na nichž tu a tam bývala zaschlá ornice, se změnily v bílé dokonale čisté kostky a všem „baby“ mrkvičkám stroj dodává úhledný kuželovitý tvar připomínající torpédo… S výjimkou soli a hrstky syntetických potravních doplňků je každá jedlá položka v sortimentu supermarketu článkem potravního řetězce, který začíná u konkrétní rostliny, která vyrostla v půdě na určitém poli někde na Zemi“ (Pollan 2013: kap.1). Česká spotřeba potravin, ale i jiných komodit, má environmentální dopady daleko za hranicemi státu. Zejména u zboţí dlouhodobé spotřeby a dalších průmyslových výrobků, a také u paliv, je logické, ţe tak malá země, jako je Česká republika, nedokáţe pokrýt veškerou svou spotřebu z vlastních zdrojů. Objem spotřeby však kupodivu rapidně roste i u produktů, které jsou v České republice vyráběny a pěstovány. (Kušková a kol. 2009)
- 18 -
Stává se tak, ţe se vyváţí i dováţí stejné kategorie zboţí (např. brambory), coţ se jeví jako zbytečná zátěţ ţivotního prostředí, která plyne z dopravy. Objem dovozu potravin a zemědělských komodit narostl od roku 1989 dvojnásobně. Hodnotově dováţíme nejvíce ovoce a zeleniny (čtvrtina celkových importů potravin) (ČSÚ), ale i krmivo pro hospodářská zvířata. Objem dovozu u ostatních poloţek rovněţ vzrůstá. To má bezpochyby své environmentální důsledky nejen v nepřímé spotřebě energie pro zpracování a dopravu, ale také ve formě zabrané plochy daleko za hranicemi země (Kušková a kol. 2009). Zahraniční obchod ČR s potravinami je dokladem pozitivních i negativních rysů globalizace. Dovozy potravin do České republiky se výrazně zvětšily v období kolem vstupu země do Evropské unie a jejich růst poté dále pokračoval. Rychlé tempo dovozů potravin převýšilo v letech 2000-2011 jak dynamiku celkových dovozů do ČR, tak i rychlost importu strojů nebo např. minerálních paliv. (Dubská 2012) Před Sametovou revolucí byla skladba potravin zaloţena především na klasické české kuchyni (maso, příloha ve formě brambor nebo knedlíků, omáčka) coţ znamenalo vysokou konzumaci masa a obilovin, navíc rostla před revolucí spotřeba potravin ţivočišného původu a stagnovala poptávka po zelenině. Ta byla do určité míry způsobena nedostupností některých druhů zboţí. Po revoluci, vlivem otevření trhu, došlo ve spotřebě potravin, podobně jako i v jiných oblastech spotřeby, k celé řadě kvantitativních a kvalitativních změn. Trend zvyšující se poptávky po mase a sniţující se poptávky po zelenině se po roce 1989 zcela zvrátil. (Kušková a kol. 2009) V první polovině roku 2013 jsme podle statistik ČSÚ dovezli potraviny za 73 miliard korun, do zahraničí jsme současně vyvezli potraviny za téměř 56 miliard. Je to o několik miliard více neţ za stejné období roku 2012. Evropou i světem tedy křiţuje ještě více potravin neţ v roce 2012. Uţ loňská statistika byla varující jak objemem, tak sloţením potravin. V roce 2012 jsme dovezli potraviny v hodnotě 145 miliard Kč a vyvezli potraviny za 110 miliard. Potravinám dovezeným z Evropské unie poprvé vévodilo maso a masné výrobky, jejichţ import převýšil i zeleninu a ovoce, které do té doby převládaly. (Hnutí Duha 2013) Ve výţivě českého obyvatelstva došlo k zásadním a zejména k pozitivním změnám ze zdravotního hlediska. Lidé dnes jedí více ovoce, zeleniny a ryb, kuchyně je bohatší a také mezinárodní. S tím ale také souvisí mnoţství dováţených a balených potravin, coţ má negativní vliv na ţivotní prostředí. (Štiková 2004) V souvislosti s rostoucí nabídkou ovoce a zeleniny a jejich dostupností po celý rok je nárůst spotřeby těchto druhů potravin logický. Pozitivní skutečností je rovněţ sníţení energetické hodnoty jídelníčku české populace, coţ souvisí s poklesem spotřeby masa (na sníţení příjmu energie se podílel především pokles příjmu bílkovin a tuků). - 19 -
Velká část ovoce a zeleniny se dováţí z velkých dálek, coţ má na druhou stranu negativní dopady na ţivotní prostředí. Například u zeleniny činí dovoz 62 % spotřeby. Cenová konkurenceschopnost českého zemědělství je slabší neţ v Evropě, proto ty levné dovozy potravin. Podepisuje se však na ní z velké části rozdílná politika zemědělských dotací. (Kušková a kol. 2009)
2.7 Co se importuje a exportuje Do České republiky se běţně dováţejí potraviny tradičně pěstované na jejím území a ty stejné potraviny jsou zároveň exportovány. Například za rok 2012 import brambor činil 90 tisíc tun, export necelých 48 tisíc tun. Česneku jsme dovezli 7 tisíc tun a do zahraničí jej putovalo 1,5 tisíce tuny. Jablek jsme koupili 83 tisíc tun a prodali 108 tisíc tun. Na tomto vývoji tratí především čeští zemědělci a zpracovatelé potravin. V letech 2000 aţ 2011 ubylo v českém zemědělství 15 % skotu, 53 % prasat a 31 % drůbeţe. Více neţ třetina lidí zaměstnaných v zemědělském odvětví musela změnit zaměstnání nebo přišla o práci. Spolu s českými zemědělci se tento vývoj projevuje také na českém venkově a krajině.10 Navíc kamiony, lodě a letadla zbytečně převáţející potraviny napříč kontinenty znečišťují ovzduší, produkují nadměrný hluk a znepříjemňují ţivot v mnoha městech a obcích. V neposlední řadě na tento trend doplácejí samotní spotřebitelé, kteří místo čerstvých potravin musejí vybírat z nekvalitních, chemicky ošetřených výrobků často nejasného původu. (Hnutí Duha 2013) Člověk mnohokrát za vidinou nakoupit co nejlevnější potraviny zapomíná na všechny skryté náklady, které sice nezaplatí při nákupu v supermarketu, ale promítnou se jinde jako tzv. „negativní externality―. 11
2.8 Transport potravin Přeprava potravin je ve velké míře zajišťována pomocí rozsáhlé sítě prostředníků, kteří jsou součástí distribučního řetězce, který má za úkol dostat potraviny do našeho
10
Dochází k odchodu lidí z venkova do měst, zemědělská krajina buď pustne, nebo dochází k zániku menších polí, pustnutí sadů a dříve kosených luk. S tím je také do jisté míry spojena ztráta biodiverzity. 11
Negativními externalitami jsou zde myšleny náklady spojené s produkcí a distribucí potravin, které nejsou započítány do finální ceny potravin.
- 20 -
supermarketu. To obecně zahrnuje dopravu z farmy do centrálního skladu, ze skladu do velkoobchodu a z velkoobchodu pomocí
distributora do prodejny potravin nebo
poskytovatele sluţeb ( např. stravování). Tato dopravní vzdálenost, kterou jídlo urazí, neţ se dostane ke spotřebiteli, se můţe v USA v průměru pohybovat mezi 1600 aţ 3200 km pro maso a daleko více km pro zpracované produkty, které jsou vyrobené z více sloţek. Toto číslo můţe být mnohem vyšší pro potraviny, které by mohly být zpracovány ve více místech, jako je například odesílání masa a drůbeţe ke zpracování do Číny a následné posílání zpět do USA ke konzumaci. Tento vliv se zvýší ještě mnohem více, pokud se jedná o potraviny, které obsahují větší mnoţství vody svém objemu, jako např. zelenina, nebo obilniny a obilí, a z nich následně zpracované potraviny, které mají ještě více mezikroků ve svém distribučním řetězci. Dopravní vzdálenost hraje také velmi důleţitou roli v distribučním řetězci chlazeného zboţí, které podléhá rychlé zkáze, coţ je více energeticky náročné, neţ standardní přepravy. Nicméně, stejně důleţité jako
celkové
cestovní
vzdálenosti
jsou
i
pouţívané
metody
dopravy.
Letecká doprava má zdaleka nejvyšší emise skleníkových plynů na tunokilometrech12 potravin, následuje nákladní doprava, pak námořní doprava a ţelezniční. Globální dodavatelské řetězce jsou energeticky náročné, a také zvyšují zranitelnost potravinového systému, jestli se regiony staly zcela závislé na dovozu potravin. Přestoţe tyto energetické dopady nejsou zahrnuty v ceně potravin, je důleţité si uvědomit, ţe je třeba sníţit uhlíkové náročnosti spotřebitelů dopravy k nákupu potravin. (Edwards a kol. 2009)
12
Tunokilometr (tkm), neboli tunový kilometr představuje přepravu jedné tuny nákladu v nákladní dopravě na vzdálenost jednoho kilometru.
- 21 -
3
Energie
3.1 Základní systémy hospodaření s energií různých společností Švýcarský environmentální historik Rolf Peter Sieferle rozdělil společnost do dvou hlavních skupin v závislosti na tom, jakým způsobem hospodaří s energií, neboli jaký je jejich „energetický metabolismus―: tj. na společnosti závislé na sluneční energii a společnosti se systémem fosilní energie. Lovci a sběrači pasivně vyuţívají sluneční energii, to znamená, ţe jejich socioekonomický energetický metabolismus závisí na intenzitě slunečního záření a vázání jeho energie do rostlinné biomasy, přičemţ oni sami do tohoto procesu nijak významně nezasahují. Tento druh hospodaření přetrvával na Zemi tisíce let, mnohem déle neţ naše současná společnost s průmyslovým způsobem hospodaření (to trvá cca 300 let).13 Zemědělské společnosti dle Sieferleho (2001) aktivně vyuţívají energii pomocí mechanických nástrojů a vyuţíváním určitých rostlin zasahují do přirozeného procesu vstřebávání sluneční energie rostlinami. Kácejí lesy, vytvářejí agroekosystémy, pěstují nové druhy plodin a snaţí se zbavit těch nepotřebných. Jejich základní strategie je ovládnout území (a tím vlastně rovněţ odpovídající sluneční svit). Mechanické prostředky na druhou stranu převádějí sluneční energii, která se vyskytuje na Zemi ve formě větru, větrnými mlýny na pohyb, jeţ mohou lidé vyuţít. Současný industrializovaný model společnosti a způsobů jejího hospodaření je zaloţen na vyuţívání fosilních paliv. Jeho doba trvání se zdá být do budoucna omezena nejenom omezeným mnoţstvím zdrojů, ale také tím, ţe uvádí do pohybu globální změny ţivot podporujících systémů. (Kušková 2008)
13
Průmyslová revoluce byla hlavní technologickou, sociálně ekonomickou a kulturní změnou na přelomu 18. a 19. století. Začala ve Velké Británii a v průběhu času byla manuální práce do značné míry nahrazena průmyslovou strojní výrobou. Tento proces začal mechanizací průmyslu a vývojem ţelezo-technické výroby. Expanze obchodu byla umoţněna zavedením kanálů, zlepšením silnic a později rozvojem ţeleznic. Výkonnost podniků (hlavně na výrobu textilu) byla podpořena zavedením parní energie. Vývoj všech kovových nástrojů v prvních dvou desetiletích 19. století usnadnil výrobu v dalších odvětvích průmyslu. S rozvojem výroby a transportu zboţí začalo postupně docházet k „reorganizaci― krajiny, dislokaci výroby, parním strojem osvobozené od alokace energie a surovin. (Kušková 2008)
- 22 -
3.2
Metabolismus lidské společnosti Zemědělská společnost neboli „člověkem řízený systém sluneční energie" je společnost
zaloţená na energii získávané z lidmi přeměněného a kontrolovaného prostředí (pole, louka, les, tzv. „agro-ekosystému―. Sluneční energie proto, ţe veškerá energie, kterou takto člověk získá je sluneční energie fixovaná fotosyntézou do rostlinných těl. Lidé odebírají energii ve formě biomasy (potrava, krmivo pro dobytek). Takový zemědělský systém poskytuje více energie, neţ do něj člověk vkládá ve formě práce, hnojiva - v tomto případě přírodního. Průmyslová společnost „systém fosilní energie", na rozdíl od předchozího systému, jehoţ přísun energie je závislý na biomase, tedy ploše, u tohoto systému hrají důleţitou roli vstupy energie zvenčí, tj. energie fosilních paliv. Ta nahrazuje lidskou práci a práci zvířat. Tento vnější vstup energie není omezen plochou, je tudíţ odpoután od půdy. Zemědělský systém tohoto typu je závislý na vnějších přísunech energie, které jsou vyšší neţ následné výstupy člověk „dotuje― zemědělství zvenčí. (Kušková 2008) Srovnání rostoucí spotřeby energie na osobu a rok ukazuje tabulka č. 1. Můţeme zde pozorovat, při porovnání „Lovců a sběračů― s „Průmyslovými společnostmi―, více neţ desetinásobný nárůst spotřeby energie na osobu a rok. Lidská populace s objevem ropy a uhlí přestala být limitována pouze vyuţitím půdy a lidské práce. Biomasa přestala být v industrializovaných společnostech klíčovým zdrojem energie, i kdyţ její spotřeba stále roste (viz následující tabulka). Člověk si začíná uvědomovat svoji závislost a omezenost zdrojů fosilních paliv a snaţí se znovu vyuţívat biomasu jako zdroj energie, ať uţ jako přímý zdroj potravy pro sebe a dobytek, nebo pro topení a přípravu potravy. Tabulka č. 1. Průměrná spotřeba energie na osobu a rok. 14 Průměrná spotřeba energie na osobu a rok (pouze relativní hodnoty) Základní potřeba lidského těla 1 Lovci a sběrači 3-6 První zemědělské společnosti 18-24 Průmyslové společnosti 70-80 Zdroj: Mc Neil (2000)
14
Jednotkou je zde průměrná metabolická potřeba dospělého, zde okolo 3,5 GJ/rok.
- 23 -
Tabulka č. 2. Světová produkce vybraných druhů paliv v letech 1800, 1900 a 1990. Produkce (miliardy tun) Typ paliva/letopočet 1800 Biomasa 1000 Uhlí 10 Ropa 0
1900 1400 1000 20
1990 1800 5000 3000
Zdroj: Mc Neil (2000).
3.3 Sociální metabolismus Během posledních dvou desetiletí se sociální metabolismus stal uznávanou metodou výzkumu. Vychází z myšlenkového pozadí ekologické ekonomie (Martinez-Alier 2009), a jeho cílem je studovat sociálně-ekonomické systémy a jejich interakce s prostředím. Intelektuální historii a základy sociálního metabolismu konceptu viz Fischer-Kowalski (1998a; 1998b) a Fischer-Kowalski a kol. (1999). Přístup sociálního metabolismu je "zaloţen na předpokladu, ţe kaţdý sociální systém funguje nejen kulturně, ale i biofyzikálně, prostřednictvím neustálého toku materiálu, financí a energie v jeho přirozeném prostředí." (Singh a kol. 2010: 5). Sociální metabolismus je metoda zaloţená na pozorování společnosti jako metabolismu. Společnosti, podobně jako organismy, zajišťují svoji existenci a reprodukci pomocí výměny energie a hmoty s okolním prostředím a stejně tak i s ostatními sociálními systémy. Velikost toků je sloţitě propojena s biofyzikálními zdroji sociálních systémů a determinována jejich sociometabolickým reţimem. Kaţdý sociometabolický reţim má jiný metabolický profil, tzn. kvantitu a kvalitu pouţitých materiálů a energie. Singht a kol. (2010). Sociální metabolismus se skládá z těchto sloţek: vstupy = zdroje & výstupy = odpady biofyzikální indikátory – toky energie a hmoty land-use analýza time-use analýza finanční toky (Fraňková 2012) V diplomové práci byly pouţity následující sociálně-metabolické indikátory vstupů a výstupů energií a jejích toků: Energetická spotřeba systému (elektřina, nafta, lidská práce) - 24 -
Sociální metabolismus je moţné aplikovat na širokou škálu sociálních úrovní napříč časem. I kdyţ na národní úrovni existuje značné mnoţství dat ke studiu sociálního metabolismu, na lokální úrovni je to problém. Data pro menší jednotky existují většinou v rámci několika vesnic, měst, či regionů15, v mém studiu bylo však důleţité posbírat data, která se vztahují ke konkrétní farmě, jako ke zkoumanému systému. V samotném výzkumu bylo pak důleţité rozlišit pro mě relevantní data. K tomu byla pouţita ABC analýzu, která mi pomohla odlišit dominantní zdroje a toky, které se vyskytují ve zkoumaném systému. Na začátku jsem se zaměřila na odlišení nejdůleţitějších toků, poté jsem postupovala k těm v nějakém směru odlišnějším aţ k těm nejméně důleţitým z pohledu systému jako celku. (Singht a kol. 2010)
3.4 Energetický metabolismus Energetická i materiální sloţka místního potravinového systému se obvykle ve velké míře překrývají, bývají ale měřeny v odlišných jednotkách (hmota a energie). V mojí diplomové práci budu sledovat, kromě spotřeby elektrické energie a spotřeby plynu ještě jiné energetické toky, které se právě překrývají s materiální sloţkou, jako jsou krmiva pro zvířata, nebo spotřeba dříví na topení v domácnosti. Ty budu převádět z materiálních na energetické jednotky. Blíţe se zaměřím na energeticky vyuţitelné materiály, jako jsou energie vyprodukované domácnostmi, import a export biomasy a fosilní energii. V případě spotřeby elektřiny, nafty a benzínu (která se nepřekrývá s materiální sloţkou systému) je to jednodušší, zde stačily účty za elektřinu, naftu a benzín. V mojí diplomové práci jsem tedy počítala energie za pouţití následujících energetických indikátorů: 15
Casado a de Molina (2009) studovali udrţitelnost zemědělského systému jedné vesnice v blízkosti Granady (Španělsko). Bilance materiálních toků byla přiměřeně vyrovnaná jen, dokud skutečně převládalo samozásobitelství. Kdyţ bylo zemědělství komercializováno, orientováno na vývoz, tedy vtaţeno do delších cyklů ţivin, začaly být ţiviny postupně vyváţeny z lokality pryč. To nastalo zhruba v polovině 18.století. Z toho je zřejmé, ţe ekologické farmy v zemích globálního Jihu orientované na vývoz sice mohou slušně vydělávat a tím přispět k potravinové zabezpečenosti komunity, dříve či později ale se ale budou potýkat s následky vývozu ţivin. Ani důsledným zkompostováním se veškeré ţiviny do půdy nevrátí, hnojení chlévskou mrvou je moţné pouze pokud je k dispozici ještě plocha pastviny pro produkci krmiva. To ostatně platí pro jakoukoli farmu, bez ohledu na region. Přitom ekologické zemědělství tvrdí, ţe v co největší míře usiluje o práci v rámci uzavřených cyklů. (Lampkin, 1998) Podle Lampkina tento princip nemusí platit na úrovni farmy ale na úrovni regionální, předpokládá se, ţe v dlouhodobém a prostorovém měřítku se bilance ţivin vyrovná. To ale nemění nic na skutečnosti, ţe pokud je farma alespoň částečně orientována na trh, část ţivin se kaţdým rokem z farmy odveze, proběhne potravním průmyslem, domácnostmi, trávicími trakty a končí v kanalizaci, v horším případě ve směsi s odpadem z průmyslu. Recyklace organických zbytků dodá kvalitativně všechny makroţiviny i mikroţiviny, nebude jich ale dostatečné mnoţství. Konvenční přístup dodá kvantitativně veškeré nutné makroţiviny, mikroţiviny, které nejsou součástí umělých. (in Kostřicová 2011)
- 25 -
Přímý energetický vstup (veškeré importované energie a energie vyprodukované domácností) Import (celkové mnoţství energie jako jsou fosilní paliva, elektřina atd.) Spotřeba elektřiny (závislost na elektrospotřebičích a světle) Export (celkový export systému) Domácí spotřeba energie Využívání fosilních paliv Využívání obnovitelné energie (závislost na biomase a dřevu jako zdroji energie) (Singht a kol. 2010) Podle John Mc Neila (2000) není moţné přesně určit, zda lidstvo vstoupilo do opravdové ekologické krize. Je však jasné, ţe jeho současná cesta, způsob lidské produkce a spotřeby, jsou neudrţitelné. Nevíme, jak dlouho můţeme současnou lidskou existenci udrţet a co se můţe stát, pokud v ní setrváme i se svými dosavadními nároky. V kaţdém případě je lidská existence jiţ od počátku zemědělství plná neudrţitelných společností, některé z nich zanikly a jiné přeţily do dneška. Budoucnost, i ta nejbliţší, není jenom nepoznatelná, je i velmi nejistá. Ve skutečnosti je dnes budoucnost mnohem více nepostiţitelná neţ kdykoliv předtím. (Kušková 2008)
3.5 Energetická bilance zemědělství Zemědělství je proces, ve kterém člověk ovlivňuje zachycování a toky energie v ekosystémech. Člověk pomocí agroekosystémů pomáhá přetvářet sluneční energii na biomasu vyuţitelnou v mnoha podobách – potraviny, krmiva, vlákniny a paliva. Zemědělské ekosystémy potřebují nejen energii slunce, ale rovněţ dodatkovou energii, kterou z agroekosystémů zemědělec odčerpá v období sklizně. Zemědělství se také snaţí ovlivňovat přirozené procesy sukcese, kterými mají agroekosystémy tendenci procházet. Tyto procesy ovlivňují zemědělci pomocí kultivace půdy, hnojením, osevními postupy plodin, technologiemi chovu zvířat a sklizní. V neposlední řadě je téţ důleţité zpracování a distribuce sklizně, která si také vyţaduje dodatkovou energii. Procesem „modernizace― zemědělství je člověk nucen dodávat čím dál více dodatkové (kulturní) energie do agroekosystému za účelem zvyšování výnosů. Dodatková (kulturní) energie můţe být buď ve formě biologické kulturní energie, představované převáţně lidskou prací, energií zvířat a organických hnojiv (Gliessman 2000). Podstatnější část této energie je ovšem tvořena industriální kulturní energií, pocházející přímo, či nepřímo z neobnovitelných fosilních zdrojů. (Ulčák 2003) Asi 75 procent celosvětové spotřeby fosilní energie je konzumováno v rozvinutých zemích, přičemţ 17 procent z tohoto mnoţství připadá na produkci, zpracování, balení a - 26 -
konzervaci potravin. (Pimentel a Pimentel 1996) Industriální zemědělská produkce vyuţívá fosilní energii ve formě umělých hnojiv, pesticidů, závlah a pohonných hmot pro mechanizaci, která nahrazuje lidskou práci v zemědělství. Oproti tomu v zemích globálního Jihu zůstává podíl lidské práce poměrně vysoký, fosilní energie je vkládána hlavně ve formě umělých hnojiv a závlah, v menší míře pak pesticidů. (Ulčák 2003) Moţná aţ 90 procent fosilní energie v globálním průměru spotřeby není vynaloţeno bezprostředně na pěstování rostlin a chov zvířat, ale je spotřebováno na posklizňovou úpravu a prodej, včetně transportu často na velké vzdálenosti nebo environmentálně nešetrné způsoby balení. (Tansey, Worsley 1995) Günther (2001) došel ve své studii ke zjištění, ţe k produkci a zpracování potravin pro průměrnou švédskou rodinu na 1 rok je spotřebováno více energie, neţ spotřebuje tato rodina na provoz domu a automobilu za celý rok. (in Ulčák 2003) Umělá (dusíkatá) hnojiva tvoří jednu třetinu veškeré přímé zemědělské spotřeby a je na ně vynaloţeno nejvíce industriální kulturní energie. Dalších 20 procent zastupují pesticidy.16 17
(Gliessman 2000) Nízká účinnost vyuţití dusíku znamená plýtvání neobnovitelnými zdroji energie.
Z ekonomického, sociálního a dokonce i politického hlediska znamená tato vysoká závislost industriálního zemědělství na fosilní energii mnohem větší nestabilitu v případě pohybu cen zdrojů fosilní energie. V zemích globálního Jihu, kde se stále více rozšiřuje industrializovaný způsob hospodaření, dochází k hrozbě nestability tím, ţe jsou nahrazovány tradiční způsoby hospodaření industriálním zemědělství. (Ulčák 2003)
3.5.1 Biologická kulturní energie Biologická kulturní energie je jakýkoliv energetický vstup s biologickým zdrojem pod dohledem člověka – zahrnuje lidskou práci, práci zvířat řízených člověkem a jakoukoliv člověkem řízenou biologickou aktivitu nebo vedlejší produkt této aktivity. Biologická kulturní energie je obnovitelná pomocí energie získané z potravy, která je získávána pomocí přeměny 16
Výroba jednoho kilogramu dusíku pro hnojivo vyţaduje energii obsaţenou v 1.4 aţ 1.8 litru nafty. A to do ní nezahrnujeme potřebu původní suroviny, coţ je zemní plyn. Z údajů Institutu pro výzkum hnojiv (The Fertilizer Institute), vyplývá, ţe od 30. června 2001 do 30. června 2002 pouţili zemědělci v USA 12 miliónů tun dusíkatých hnojiv.10 Při spotřebě 1,4 litrů nafty na výrobu 1 kg dusíku odpovídá toto mnoţství 15,3 miliardy litrů nafty. Kvůli zákonům termodynamiky však není přímá úměra mezi energií do zemědělství vloţenou a energií získanou. Kaţdý krok na její cestě je energetickou ztrátou. Mezi lety 1945 aţ 1994 vzrostlo mnoţství energie vloţené do zemědělské výroby čtyřnásobně, zatímco úroda vzrostla pouze trojnásobně. Od té doby vklady energie stále rostou, ale úroda se jiţ nezvyšuje. Dosáhli jsme maximální výtěţnosti. Naopak, díky postupnému vyčerpávání půdy, zvýšené nutnosti ochrany před škůdci a zvýšeným energetickým nákladům na zavlaţování, musí moderní zemědělství stále zvyšovat své náklady na energii, jen aby zajistilo stávající neměnnou úroveň výroby. (Pfeiffer 2004) 17
Energetický obsah dusičnanu amonného činí 62 000 kJ.kg-1, insekticidů a herbicidů (včetně spotřeby energie při jejich výrobě) 360 000 kJ.kg-1 a 466 000 kJ.kg-1, výroba nafty včetně dopravy 48 000 kJ.kg-1. (Gliessman 2000)
- 27 -
energie ze slunce. Agroekosystémy, které jsou závislé hlavně na lidské práci, jsou schopny dosahovat nejpříznivější podíly energetických výstupů vůči vstupům. Lidská práce byla, kromě energie získané ze slunce nutné k fotosyntéze, klíčovým zdrojem energetického vstupu do zemědělství. V mnoha částech světa je i dnes, hlavně v zemích globálního Jihu, vedle práce zvířat, lidská práce primárním energetickým vstupem. (Gliessman 2000) (viz kapitola 2.4) Vysoké
podíly
těchto
systémů
(energie
produkovaných
potravin
vzhledem
k investované kulturní energii), které se pohybují v rozmezí 10:1-40:1, jsou odrazem toho, jak efektivně dokáţe lidská práce směřovat přeměnu solární energie do vyprodukovaného biologického materiálu (Rappaport 1971, Pimentel 1980) Tabulka č. 3. Typy vstupů biologické kulturní energie Typ vstupu Těžká lidská práce (např. vysekávání s mačetou) Lehká lidská práce (např. řízení traktoru) Práce tažného zvířete Kravský hnůj Prasečí hnůj Komerční kompost Bioplyn z kejdy Zdroj: Gliessman (2000)
- 28 -
Energetická hodnota 400-500 kcal/h 175-200 kcal/h 2400 kcal/h 1611 kcal/kg 2403 kcal/kg 2000 kcal/kg 1730 kcal/kg
4
Shrnutí argumentů lokalizace „Být lokální neznamená oddělit se od okolního světa. Znamená to pečovat o rozvoj
místních podniků, které používají lokální zdroje udržitelným způsobem, zaměstnávají místní pracovníky za slušné mzdy a slouží primárně místním zákazníkům. Znamená to stát se více samozásobitelem a být méně závislým na importu. Kontrola se přesouvá ze zasedacích místností vzdálených korporací zpět do místní společnosti, kam patří.“ (Shuman 1998) Ekonomickou lokalizaci můţeme definovat jako všestrannou podporu lokální výroby, spotřeby a investic. Lokalizace vede k menšímu měřítku a větší diverzitě podniků, coţ usnadňuje vzájemné napojení výrob a přechod k ekonomice uzavřených cyklů – vzniká tzv. bioregionální výhoda.18 (Johanisová 2008) Norberg-Hodge (1996) vyzdvihuje jako další aspekt lokalizace, ţe malé měřítko a ekonomická diverzifikace umoţňují vyuţít i zdroje, které by se jinak vyuţívat nevyplácelo.19 Douthwaite (1996) tvrdí, ţe nestabilita světového ekonomického systému a rostoucí nezaměstnanost je způsobena liberalizací ekonomiky. Pokud chceme usilovat o ekonomiku, která je stabilní, podle něj můţe být taková jedině ekonomika lokální. Autor dále navrhuje postupně nahradit model, v němţ převládá průmyslový systém, neboli také systém investorů, akcionářů a podílů na zisku, takovým systémem, v němţ stále větší roli hrají místní systémy, kde má většina rodin vlastní zdroj obţivy: farmu, ţivnost, obchod či soukromou praxi. Zastánci lokalizace však nehovoří o zrušení mezinárodního obchodu. Douthwaite (1996) propaguje co největší soběstačnost v produkci toho, co potřebujeme nejvíc: potravin, peněz a energie. Oblast energie povaţuje za stěţejní hned po finančním systému, protoţe na energii závisí řada dalších aktivit, včetně produkce potravin. Nemá podle něj například valný smysl lokálně pěstovat plodiny, jejichţ úroda závisí na přísunu umělých hnojiv zvenčí. Navíc světové zdroje energie jsou vysoce centralizované a nejisté. 18
Bioregionální výhoda znamená, ţe vytvoříme v ekonomice bohatou síť vztahů mezi jednotlivými odvětvími a mezi odvětvími a spotřebiteli. Má-li oblast bioregionální výhodu, můţe se vyvinout ve zdravou vzkvétající ekonomiku, dokonce v čelního představitele nových obnovitelných technologií. (Desai a Riddlestone 2002: 86) 19
V knize Dávné budoucnosti (1996) popisuje tato autorka ţivot domorodců v Ladakhu, kdy místní obyvatelé ţili dost izolovaně od okolního světa, ale soběstačně v souladu s přírodou, v rámci vesnice, sociální vazby ve vesnici byly pevné, lidé si váţili jeden druhého. Jako jeden příklad nám můţe poslouţit tento úryvek: „Sonamova babička, Abi-le, nikdy nevyhodila ječmen, ze kterého dělala čhang (místní pivo). Připravila z vařeného a fermentovaného ječmene čtyři várky čhangu a pak rozprostřela zrní na pokrývku z jačí kůže, aby uschlo a mohlo se rozemlít na jídlo. Tmavě hnědou hmotu z rozmačkaných jader meruňkových pecek, ze kterých už byl vytlačen olej, uhnětla do tvaru kalíšku. Až ztvrdne, použije ho na stáčení vřetýnek. Schovávala dokonce i vodu z nádobí - malé zbytky jídla, které v ní zůstaly, budou vítaným přilepšením pro zvířata.“
- 29 -
Ekonomická lokalizace přináší, podle svých zastánců pozitiva ve vztahu k sociálnímu kapitálu. U lidí, kteří jsou silněji spojeni s místem, kde se narodili, kde ţijí, a s komunitou, se kterou přicházejí kaţdodenně do kontaktu, se ukazuje, ţe jsou více spokojeni se svým ţivotem, jsou šťastnější (Shuman, 1998: 31-33, Douthwaite, 1996: 362, Norberg-Hodge, 1991: 83-87). Lokalizace, která je postavena na principu soběstačnosti, tak sociální kapitál významně ovlivňuje. (Vávrů) Ekonomická lokalizace, podle svých zastánců navíc umoţňuje lidem podílet se na rozhodování, které má dopad na jejich ţivot a je tedy podmínkou skutečné demokracie. Lokalizace můţe také posílit pocit smysluplnosti lidského ţivota. Podle Hinese (2000) je ale přechod na lokální ekonomiky nutný především proto, ţe jedině tak lze prý zamezit závodu ke dnu20, kdy nadnárodní firmy přesunují svou výrobu tam, kde jim kynou levnější pracovní síly, niţší ekologické standardy a niţší daně. (Johanisová 2008) Z hlediska environmentálních přínosů, se do souvislosti s ekonomickou lokalizací dává omezení transportu, které s sebou přináší niţší spotřebu energie a méně znečištění (Hines 2000: 35), jinými slovy sníţení tzv. „food miles―21. Zřejmě by se zde dalo očekávat také sníţení tzv. ekologické stopy22, navrţené Williamem Reesem (1992) a v současnosti slouţící jako měřítko lidských nároků na ekosystém Země. Dalším indikátorem lokalizace podle Desai a Riddlestone (2002:13) je např. tzv. FEET index (Foreign Exchange Earnings per Transport tonne CO2), tedy indikátor vyjadřující poměr exportního peněţního zisku na jednotku emisí CO2. 23 Podle Norberg-Hodge (1996) je další výhodou lokalizace z hlediska přírody, ale i lidského zdraví a globálního oteplování, sníţení dopravní vzdálenosti a v případě potravin i dalších energetických výdajů: nutnosti balení a dalšího zpracování, aby vydrţely čerstvé,
20
Situace, kdy dochází k intenzivní konkurenci nejen mezi jednotlivými místními zhotoviteli, ale i mezi celými státy a regiony. Ty usilují o vytvoření co nejlepších podmínek pro zahraniční investory nebo kontraktory, od jejichţ zájmu si slibují pracovní místa, příjmy do rozpočtu státní správy, vybudování lepší infrastruktury, zvýšení renomé coby vhodné lokality pro další průmysl apod. Dochází k tlaku na úroveň mezd a dalších nákladů, na omezení odborové činnosti a k prosazování poţadavků na maximální časovou flexibilitu výroby. (Špačková 2005) 21
„Food miles― je označení pro vzdálenost, kterou musí potravina urazit mezi produkcí a spotřebou. (Desai a Riddlestone 2002: 64; Seyfang 2007) 22
Ekologická stopa je často pouţívaným indikátorem v hodnocení udrţitelné spotřeby a udrţitelného rozvoje obecně (Zelený kruh 2010). Způsob pěstování potravin, pouţité ochranné prostředky, vloţenou energii, obaly a dopravní vzdálenost lze zhruba přepočítat na pomyslnou jednotku plochy, tj. globální hektar. Na základě těchto informací pak můţeme vyhodnotit např. to, ţe ekologicky šetrnější je vegetariánský způsob stravování oproti masitému jídelníčku – spotřebovává menší mnoţství zdrojů přepočítaných na plochu (Čermáková 2008). 23
V pojetí autorů Desai a Riddlestone (2002) čím větší je peněţní zisk z mezinárodního obchodu vůči emisní jednotce, tím výhodnější či příznivější je s danou komoditou mezinárodně obchodovat (např., léčiva či software se tedy vyplatí obchodovat mezinárodně, oproti např. běţným potravinám). (Fraňková 2012)
- 30 -
(například nutnost dopravních kontejnerů pro dálkovou přepravu nebo sloţitých strojů na masovou produkci zboţí mizí) (Douthwaite 1996). Norberg-Hodge (2002) dále zmiňuje, ţe ovoce a zeleninu je lépe konzumovat v sezónně a lokálně, není tudíţ zapotřebí pouţívat mrazáky pro jejich dlouhodobé uchování nebo daleký transport. Velké mnoţství obalové techniky není biologicky rozloţitelné, jejich pouţíváním a následnou likvidací vzniká zátěţ ţivotního prostředí. Lokalizace můţe mít význam i pro zachování biodiverzity, protoţe podle Prettyho (2001: 161-162) mají farmáři pěstující pro konkrétní lidi tendenci pěstovat větší mnoţství odrůd, např. aţ 20 nebo 50. „Lze očekávat, ţe drobnější provozy, jakkoli početné, způsobí v přírodním prostředí menší škody neţ provozy velké, jednoduše proto, ţe jejich dopad je v porovnání se schopností sebeobnovy přírody nepatrný. Navíc je zřejmé, ţe lidé soustředění do menších skupin se budou lépe starat o svůj kousek půdy nebo jiné přírodní zdroje neţ anonymní společnosti nebo vlády, které samy sobě předstírají, ţe celý vesmír je jejich zákonitou kořistí― (Schumacher 2000: str. 38).
4.1 Globální a lokální model produkce potravin Autoři zabývající se lokalizací např. (Norberg-Hodge a kol. 2002) odlišují dva základní protikladné modely produkce potravin - globální potravinový systém vs. lokálně adaptovaný potravinový systém: Globální potravinový systém je charakterizován velkým měřítkem, vysoce mechanizovanými, monokulturními a chemicky intenzivními metodami s produkcí orientovanou na vzdálené a stále více globalizované trhy. Systém je extrémně kapitálově a energeticky intenzivní právě díky rozšířenému pouţívání externích vstupů, velkých strojů, dálkové dopravy a komunikační infrastruktury. Tento potravinový systém je také výrazně závislý na znalostech a technologiích vytvořených malým počtem institucí západního typu. Cílem globálního systému, je podle autorků Norberg-Hodge a kol. (2002), neustále se zvyšující zemědělská efektivita – definovaná jako maximalizace sklizně úzké škály globálně obchodovaných komodit a minimalizace lidské práce. Dalším problémem globalizovaných potravinových systémů je, ţe jsou výsledné technologie velmi často prosazovány na farmách bez přihlédnutí k lokálním ekologickým a sociálním podmínkám. „To vedlo k přizpůsobení zemědělské produkce, krajiny a rozmanitých kulturních tradic potřebám dostupných technologií a homogenizaci přírody a kultury tak, aby slouţily globální ekonomice.― (Norberg-Hodge a kol. 2002:3-4 in Fraňková 2012)
- 31 -
Naproti tomu lokálně adaptované potravinové systémy jsou typicky orientované na lokální a regionální spotřebu s relativně malými vzdálenostmi – tzv. potravinovými mílemi (food miles) – mezi producentem a spotřebitelem. V mnoha případech jsou tyto dvě skupiny přímo propojeny. Lokálně adaptované potravinové systémy, které se vyvinuly ve specifickém sociálním, ekonomickém a environmentálním kontextu, v mnoha ohledech připomínají ty v tradičních kulturách. V zemích globálního Jihu lze ještě stále najít tisíce původních, tradičních, lidových, místně zakořeněných zemědělských systémů – lokální potravinové systémy v relativně malém měřítku, které uchovávají zdroje a jsou adaptovány na specifické místní podmínky. (Norberg-Hodge a kol. 2002:4 in Fraňková 2012) Podle Norberg-Hodge a kol. (2002) tedy posun směrem k lokalizaci znamená „získání zdravé rovnováhy mezi obchodem a lokální produkcí a ukončení fikce, ţe obchod je vţdycky výhodný pro všechny strany a více obchodu je vţdycky lépe neţ méně. Tento posun také znamená uvědomění si, ţe základní není trţní cena jídla, ale jeho náklady – pro ţivotní prostředí, venkovská ţivobytí, lidské zdraví a pocit komunity. Globální potravinový systém je ve všech těchto ohledech velmi nákladný, zatímco potravinová bezpečnost24, kterou tento globální systém slibuje, je přinejlepším nejistá. (Norberg-Hodge et al. 2002:100) Cílem lokalizace pak podle těchto autorů „není vyloučit veškerý obchod, ale omezit ten obchod, který není nutný, a podpořit změny, které vedou k posílení a diverzifikaci ekonomik jak na komunitní, tak na národní úrovni. Stupeň diverzifikace, druh produkovaného zboţí a mnoţství obchodu se přirozeně budou lišit region od regionu.― (Norberg-Hodge et al. 2002:113 in Fraňková 2012) Propojit s klasifikací zemědělských systémů
4.2 Kritici lokalizace Podle kritiků lokalizace je lokalizace neefektivní.
25
„Další linii kritiků lze najít v rámci
sociální geografie, kdy kritici poukazují na velkou míru zjednodušení, se kterým lokalizační 24
Potravinová bezpečnost podle FAO, je stav, který existuje, pokud všichni lidé po celou dobu mají fyzický i ekonomický přístup k dostatečnému, bezpečnému a výţivnému jídlu, aby uspokojili své stravovací potřeby a potravinové preference pro aktivní a zdravý ţivot.― (Hines 2000:209) V roce 1974 World Food Conference definovala potravinovou bezpečnost z hlediska dostupnosti potravin: „ Dostupnost adekvátních světových potravinových zásob v kaţdé době s cílem udrţet rostoucí spotřebu potravin a vyrovnat kolísání produkce potravin a jejich cen.― 25
Klíčovým teoretickým argumentem ve prospěch specializace a globálního volného obchodu, a tedy zároveň vysvětlením i podporou dalšího prohlubování procesu ekonomické globalizace, zůstává teorie komparativních výhod. Teorie komparativní výhody (tak, jak ji formuloval Ricardo) opomíjí dopravní náklady, resp. je povaţuje
- 32 -
autoři kladou rovnítko mezi lokalizačními aktivitami a přínosy z hlediska udrţitelnosti obecně nebo jejích jednotlivých aspektů (jedním z příkladů můţe být velmi častý předpoklad, ţe lokalizovaná produkce a spotřeba jaksi automaticky vedou ke sníţení emisí CO2).― (Fraňková 2012) Born a Purcell (2007) tvrdí, ţe jakékoliv měřítko, ať uţ globální, lokální, či jiné je pouze sociálním konstruktem a jako takové nemá ţádné konkrétní vlastnosti či zákonité dopady. Podle nich je pouze strategií, kterou vyuţívají různí aktéři a na jejich cílech záleţí, k jakým výsledkům lokalizace povede. Předpokládané pozitivní environmentální dopady lokalizace jsou, podle těchto dvou autorů, sporné, protoţe za lokální můţe být povaţováno i např. v místním supermarketu nakoupené maso z blízkého velkokapacitního prasečáku či úroda z velkoprodukčního kukuřičného nebo pšeničného pole, které přitom fungují na principech industrializovaného zemědělství. Kapitál je v rukou jednotlivců, odpadá tak ekonomická diverzifikace. Podle autorů DuPuis & Goodman (2005), Hinrichs (2003) či Winter (2003), lokalizační argumentace tvoří podhoubí moţných elitářských, opozičních a potenciálně národnostněnesnášenlivých nálad, spíše neţ aby přispívala ke slíbené sociální integraci. (in Fraňková 2012)
za nulové. Model porovnává pouze kolik zboţí vyrobí daná pracovní síla za určitý čas v rámci nespecializovaných domácích ekonomik vs. s vyuţitím specializace a mezinárodního obchodu. Dopravní náklady ale představují výdaj, který je z hlediska kalkulace výhodnosti třeba započítat. Navíc, zdroje potřebné pro dopravu, a také pro výrobu většího objemu zboţí dosaţeného díky specializaci, znamenají nejen peněţní náklady, ale také zvýšenou fyzickou spotřebu přírodních zdrojů a tedy negativní dopady na ţivotní prostředí (v podobě těţby nerostných surovin či emisí z dopravy. Model nezahrnuje náklady, které přináší změna orientace výroby z jednoho produktu na jiný v rámci specializace, tj. přeškolení pracovníků, obměna fyzického kapitálu apod. (Fraňková 2012)
- 33 -
5
Charakteristika a význam místních potravinových systémů
5.1 Jídlo z blízka „Local Food― nebo se můţeme setkat také s názvy jako lokální jídlo, místní jídlo, regionální jídlo či jídlo z blízka. Můţeme jej definovat jako jídlo získané výrobou či zpracováním, nejlépe v rámci ekologického či udrţitelného hospodaření, jenţ slouţí ke spotřebě či distribuci v místě svého vzniku místním lidem. K distribuci místním spotřebitelům by mělo docházet především pomocí přímého prodeje či malých zásobovacích řetězců. Pokud některá z potravin nebude moci být produkována v místě, bude dovezena za cenu, která bude spravedlivě odráţet náklady výrobce a zároveň bude dostupná pro všechny spotřebitele. Cílem jídla z blízka je snaha o ekonomickou a materiální lokalizaci v rámci území či regionu, kde jídlo z blízka vzniklo, coţ s sebou přináší řadu zdravotních, ekonomických, environmentálních a sociálních výhod pro komunity ţijící v místě jeho vzniku (La Trobe 2002, Egerton 1998). Koncept jídlo z blízka vychází z rovnováhy mezi udrţitelným zemědělstvím a lidmi, kteří v něm pracují, vyjadřuje větší sepjetí s půdou a úctu k přírodě. Jídlo z blízka pomáhá udrţovat místní tradice a zvyky. Jídlo, které se vypěstuje v regionu a zároveň je v něm i nabízeno a distribuováno spotřebitelům, má celou řadu výhod, vzájemně se prolínajících. Do jaké vzdálenosti je ještě jídlo bráno jako lokální? Význam slova lokální je v podstatě relativní a jeho význam závisí na zemi, ve které se o lokálnosti hovoří, neboť se musí brát v potaz geografické, sociální i ekonomické podmínky. V Británii, a podobně i u nás, bývá za jídlo z blízka povaţováno to, které vzniklo v okruhu zhruba 50 – 60 km od místa své následné distribuce (Guthová, 2006). Můţe být ale také vymezeno např. vznikem na území správní jednotky – okresu. „Lokálnost― výrobku je poměřována téţ způsobem jeho distribuce, spravedlivou cenou pro prodejce i spotřebitele. Řada autorů spojuje s jídlem z blízka i poţadavek na biokvalitu. Jak se ovšem ukazuje v praxi, poptávka po biopotravinách je podstatně vyšší neţ jsou schopni biofarmáři uspokojit, a distribuce bioproduktů v rámci marketingu místních výrobků tak významně sniţuje pozitiva spojená s jídlem z blízka. (Vávrů 2007)
- 34 -
Místní potravinové systémy (KPZ a bedýnkový systém, dále viz níţe) jsou jednou z forem produkce a distribuce potravin na lokální úrovni. Jedná se o systémy, kdy spotřebitelé znají původ potravin, nebo jej mohou snadno dohledat, svého farmáře i farmu, na které byly tyto potraviny vyprodukovány. V takto definovaných systémech jsou minimalizovány jednak obalová technika, energetická náročnost na uchování potravin čerstvých, tak i energie vynaloţená na distribuci a počet kilometrů, které zboţí urazí z místa produkce do místa spotřeby. Místní potravinové systémy také minimalizují energii a náklady na zpracování suroviny, většinou totiţ produkují zeleninu, ovoce, v menší míře pak mléko, maso nebo vejce, v některých případech také sýr nebo tvaroh. V souvislosti s poptávkou po čerstvé zelenině můţeme hovořit o spojitosti se zdravou stravou, touhou po čerstvých surovinách nebo po biokvalitě. KPZ a bedýnky jsou totiţ často spojovány právě s ekologickým zemědělstvím. Pokud farma na CSA systém přechází z jiného způsobu odbytu, mění se často její struktura pěstování zeleniny; začíná pěstovat více druhů a klade důraz na celoroční produkci, oproti pěstování na vizuální podobu zeleniny, které je vhodné více pro farmářské trhy, nebo velkých mnoţství jedné komodity pro velkoobchody. (Frélichová 2013). Henderson uvádí jako optimální produkci 30-50 druhů zeleniny v sezóně (1999:168).
5.2 Komunitou podporované zemědělství Community supported agriculture (CSA), pro které se v češtině ujal doslovný překlad komunitou podporované zemědělství neboli KPZ je zemědělství zaloţené na „partnerství zemědělců a spotřebitelů, ve kterém jsou sdíleny přínosy a rizika zemědělské výroby―. (Soil Association 2011, překlad Frélichová). V praxi vypadá model organizace KPZ jako domluva mezi jedním či více zemědělci a skupinou několika málo aţ několika stovek spotřebitelů, kteří mají zájem o odebírání produktů – zpravidla zeleniny, ale také ovoce, mléčných výrobků, masa, vajec a dalších potravin z farmy. Komunitou podporované zemědělství můţe vypadat např. jako skupina třiceti rodin, které si předplácí na celý rok předem produkty od konkrétního zemědělce a kaţdý týden si je někde odebírají, nebo také jako malá farma fungující jako občanské sdruţení, jehoţ členové mají určité povinnosti vykonávat pravidelnou práci a také určitá práva dostat podíly z úrody, případně zaměstnávají farmáře (Frélichová 2013).
- 35 -
Henderson (2011) si na KPZ systémech cení diverzity, unikátnosti kaţdého z nich, která je přizpůsobena místním podmínkám – stejně jako jsou ţivé organismy přizpůsobeny ekosystémům. Adam (2006), JOAA (1993) Groh a Mc Fadden (1990) uvádějí také prvky sdílené odpovědnosti, společných investic a plateb za produkci předem, uţší vztah zemědělců a spotřebitelů na bázi osobní známosti, transparentní proces jak potraviny vznikají. Další důleţitou vlastností KPZ je konkrétní uspořádání distribučního řetězce potravin s důrazem na jeho co největší zkrácení. Způsoby, kterými se ke spotřebiteli dostávají potraviny, můţeme rozdělit na konvenční (nákup v běţném obchodě) a více či méně alternativní – čili takové přístupy, které jsou definovány jako kontra- ke konvenčním, jsou v menšině a zároveň doplňují určité chybějící funkce konvenčních přístupů. (Frélichová 2013) Robinson (2008) pojmenovává tyto přístupy jako alternativní potravinové sítě, kdy se produkce, zpracování, distribuce a konzumace potravin odehrává v jednom regionu a eliminuje se počet aktérů v potravinovém řetězci. Zároveň však alternativní potravinové sítě skýtají mnohé nevýhody v porovnání s konvenčním modelem nakupování – je to často vyšší cena produktů, sezónní omezení, vyšší organizační a časová náročnost pro uskutečnění nákupu nebo také vnímání dlouhodobých vazeb s producenty jako svazující. Právě vědomí skupinové identity je v CSA důleţité, byť ani nemusí být vyjádřeno přímými osobními vztahy mezi členy. (Frélichová 2013)
5.3 Bedýnkový systém Pojem bedýnkový systém, nebo bedýnky bývá často zaměňován s KPZ a naopak. Bedýnka, či „biobedýnka―, protoţe tento způsob prodeje je často spojen s ekologickým zemědělstvím, je označení pro dodávku čerstvé zeleniny (popřípadě i ovoce), většinou sklizené týţ den. (Dvořáková 2012). Podle webu bedynky.cz jsou obecnými principy bedýnek lokálnost (ideálně znát svého zemědělce), rozmanitost daná sezónností (ne výběr konkrétních produktů), pravidelnost (ne nákup jednorázově), vysoká kvalita (ne nutně certifikované bio), přiměřená cena. Existují různé typy bedýnkových druţstev, které se liší podle míry závazku, organizátora, typu plateb apod. Jedním z typů je i „zemědělství podporované místní komunitou―. Praxe českých bedýnkových systémů se odklonila v posledních dvou letech od více participativního modelu ke konzumnímu modelu, bedýnky tak pohltil klasický trh. Dnes je jich nabízeno velké mnoţství jako poloţka v e-shopu distribuční firmy, kdy se často - 36 -
nedozvíte, z jaké farmy jsou produkty v bedýnce, objednáte si, kdy chcete, a platíte jednorázově za skutečný nákup. KPZ můţeme tedy v zásadě v českém kontextu vnímat jako druh bedýnkování, a to ten nejvíce participativní s největším podílem spotřebitelského závazku. Nebo také naopak, bedýnkování v uţším smyslu můţe znamenat pouze technické provedení produkce v KPZ – způsob doručování produktů v kaţdotýdenní bedýnce. (Frélichová 2013)
- 37 -
6
Metodika Ve studii jsem se řídila manuálem autorů Singht et al. (2010), v kombinaci s prací od
Hammer et al. (2003) a praktickými aplikacemi od Haas (2002) a dalších, kteří se zabývali výzkumem
sociálního
metabolismu
na
lokální/regionální
úrovni
v kontextu
industrializovaných zemí. Hlavním rozdílem mezi studiem národního a lokálního metabolismu je existence a charakter dostupných statistických dat. Zatímco data na národní úrovni jsou do značné míry dostupná z ČSÚ, data na lokální úrovni musejí být nejprve posbírána z různých dostupných zdrojů (účetnictví, rozhovory, zúčastněné pozorování…) na vybrané farmě.
6.1 MuSIASEM Koncept MuSIASEM z anglického (Multi-scale integrated analysis of societal and ecosystem metabolism) byl vyvinut za účelem zkoumání proveditelnosti a vhodnosti různých modelů produkce a spotřeby socio-ekonomických systémů. Metodologie byla vyvinuta pomocí zapojení odlišných teoretických konceptů z odlišných oborů: nerovnováţné termodynamiky pouţité v ekologické analýze (Odum a Ulanowitz), komplexní systémové teorie (Kauffmann, Morowitz, Rosen, Zipf) a bioekonomie. Empirické analýzy zaloţené na tomto přístupu uţ byly provedeny v Ekvádoru, Španělsku, Vietnamu a Číně. „Metabolismus lidské společnosti― je pojem pouţívaný k charakterizování procesů transformace energie a materiálu ve společnosti, které jsou nezbytné k zachování její existence
(Martinez-Alier,
Fischer-Kowalski).
„Endosomatický―
a
„exosomatický―
metabolismus byly představeny Geogescu-Roegen, v návaznosti na původní myšlenku Lotka, k indikování toků energetických a materiálních vstupů, transformovaných vlivem člověka v socio-ekonomických procesech jak uvnitř, tak i vně skupiny členů dané společnosti. Endosomatický metabolismus je metabolismus energie potravy na energii svalů lidského těla. Exosomatický metabolismus je procesem transformace energie mimo lidské tělo, jako například spalováním nafty v motoru traktoru.26 26
Před začátkem průmyslové revoluce bylo téměř 100 % veškeré endosomatické i exosomatické energie získáno ze slunečního záření. Dnes reprezentují fosilní paliva 90 % veškeré exosomatické energie pouţívané ve Spojených státech a ostatních rozvinutých zemích.17 Typický poměr exo/endo předprůmyslové, solárně poháněné společnosti je okolo 4 ku 1. Tento poměr se v rozvinutých zemích zvýšil destinásobně a vyšplhal se aţ
- 38 -
Ke studiu biofyzikálních kořenů ekonomických procesů navrhuje Georgescu-Roegen osvojení modelu toku zdrojů pro reprezentování socio-ekonomického procesu produkce a spotřeby zboţí a sluţeb. Tento rámec zobrazuje rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi pouţitými ke kvantitativnímu zobrazení: ( Giampietro a kol. 2009) Kategorie toků představuje prvky systému, které v průběhu reprezentace mizí (odcházejí, aniţ by byly vloţeny) (fosilní energie), a nebo prvky objevující se v průběhu prezentace a zůstanou (nebo nový produkt). (Buď vstupují, nebo jen vystupují). Jsou ovlivňovány interními (technologie, know-how) a externími faktory (dostupnost adekvátního vstupu z prostředí). Kategorie zdrojů (kapitál, lidé, Ricardianská půda). Zdroje zůstávají neměnné (vstupují a vystupují z procesu). Přeměňují vstupující toky ve vystupující toky v časovém měřítku. V metabolických tocích plní funkci převodníků (converter). Pro zdroje dále platí dvě klíčové charakteristiky: mohou být pouţity pouze ve specifickém měřítku a musejí být periodicky obnovovány. Rozvíjející se metabolický systém vyjadřuje sérii očekávaných vzorců přeměny energie současně, ale v odlišných měřítkách: vstupy se stávají výstupy na úrovni kaţdého uzlu dané sítě, sloţky sítě mění jejich originální nastavení vnitřních vztahů, a v celé síti mění její celkový vzorek vztahů s jejich kontextem na vyšší úrovni.
6.2 Time-use analýza V historických zemědělských reţimech jsme mohli snadněji vypozorovat přímý vztah mezi mnoţstvím investované (lidské a zvířecí) práce a kolonizací půdy. Ještě dnes, v době industrializovaného zemědělství, existují některé místní venkovské systémy, které vyuţívají primárně lidské a zvířecí práce pouze pro zemědělskou výrobu. (Singht 2010) Např. v ekologickém zemědělství hraje lidská práce velmi podstatnou úlohu. A právě z tohoto důvodu bylo důleţité v této práci zmapovat intenzitu lidské práce v zemědělství a s ním spojeným vyuţitím půdy.
na 40 ku 1. A ve Spojených státech je to více neţ 90 ku 1.18 Způsob vyuţití endosomatické energie se rovněţ výrazně změnil. Převáţná většina endosomatické energie uţ nadále není vyuţívána k dodání energie do ekonomických procesů. Dnes je vyuţívána především k vytváření toku informací, které řídí tok exosomatické energie, pohánějící stroje. Budeme-li se drţet poměru 90 ku 1 exo/endo pro Spojené státy, kaţdá kilokalorie endosomatické energie vynaloţené v USA způsobuje cirkulaci 90 kcal exosomatické energie. Jako příklad uveďme malý benzínový motor, který dokáţe převést 38 000 kcal v 3,8l benzínu na 8.8 kWh mechanické energie, coţ odpovídá 3 týdnům práce jednoho člověka. (Pfeiffer 2005) From The Wilderness Publications, www.copvcia.com.
- 39 -
6.3 Postup výzkumných prací Výzkum byl prováděn jednak formou rozhovorů s Pospíšilovými a zúčastněného pozorování na farmě, jednak pomocí dohledávání pro tuto práci důleţitých údajů a přepisováním účetnictví do tabulek programu MS Excel a následné analýzy takto získaných dat. Návštěvy na farmě probíhaly v průběhu od 2. května 2013, kdy jsme se, společně se školitelkou Evou Fraňkovou, vydaly poprvé na Ekologickou farmu Pospíšilových do Holubí Zhoře. Poslední návštěvu farmy jsme uskutečnily v termínu 31. října – 4. listopadu 2013. Při naší první návštěvě farmy jsme se dověděly základní informace o farmě, mimo ty, které byly dostupné z webu a diplomové práce Veroniky Frélichové (2013)27. Při našem druhém, dlouhodobějším pobytu na farmě, nás přivítala Lída Pospíšilová se slovy: „Zrovna jdu dojit kozy, nechcete se ke mně přidat?“ A tak jsme měly moţnost si vţdy na pár dní vyzkoušet být součástí farmy a pomáhat Pospíšilovým s dojením koz, krmením zvířat, pletím a sklizní na poli, čištěním a přípravou zeleniny pro zákazníky i samotnou rozváţkou na odběrná místa, ale také sledovat, jak rostou děti a všechna mláďata na farmě. Pobyty na Ekologické farmě Pospíšilových v Holubí Zhoři probíhaly v těchto termínech: 2. května, 22. - 27. července, 19. - 22. srpna, 17. - 20. října, 31. října - 4. listopadu 2013. Pro výpočet energetického metabolismu bylo zapotřebí posbírat data týkající se zdrojů energie vyuţívané k provozu farmy. Zdrojem dat bylo účetnictví – účty za elektřinu a pohonné hmoty jako je nafta, benzin a motorový olej, a faktury, prodejní a objednávkové deníky a sešity brigádníků ke zjištění odpracovaných dní jak stálými zaměstnanci farmy, tak i brigádníky a dobrovolníky. Mnoţství spotřebovaného dříví za jednu topnou sezonu bylo odborně odhadnuto L. a L. Pospíšilovými. Jelikoţ je farma součástí statku Pospíšilových, ke které náleţí i domácnost a dílna, a celý statek má jeden společný elektroměr, řídila jsem se při oddělení spotřeb jednotlivých součástí systému rovněţ kvalifikovaným odhadem L. a L. Pospíšilových Analýza získaných dat pak probíhala v Brně pomocí práce v tabulkách programu MS Excel. 27
Frélichová, V. 2013: Jídlo s tváří farmáře: Komunitou podporované zemědělství v České republice, Magisterská diplomová práce, Masarykova univerzita.
- 40 -
Obrázek č. 1. Schéma vymezení systému (domácnost a farma) a toků energií
- 41 -
7
Výsledky
7.1 Popis Ekologické farmy Pospíšilových v Holubí Zhoři Statek Pospíšilových se skládá z domácnosti, hospodářských budov, jejichţ součástí jsou stodoly a sklepy pro uskladnění úrody, stodoly pro úschovu zemědělských strojů a stáje pro hospodářská zvířata a truhlářské dílny (vlastní pozorování 2013). K farmě náleţí 22 ha pozemků, z toho 17 ha orné půdy. Na necelém 1 ha byl zaloţen sad, ve kterém jsou nasazeny ovocné stromy původních odrůd. S jeho rozšiřováním by chtěli farmáři dále pokračovat. Mimoto Pospíšilovi vlastní 5 ha lesa (Pospíšilová 2013). V domácnosti ţije trvale celkem 8 obyvatel. Manţelé Lída a Luboš Pospíšilovi, bratr Luboše Josef Pospíšil a dědeček Josef Pospíšil Pospíšilovi mají 4 děti ve věku 5, 7, 11 a 12 let. V truhlářské dílně pracují Luboš s Josefem (vlastní pozorování 2013). Obrázek č. 2. Mapa
zemědělských
ploch,
které
náležejí
k Ekologické
farmě
Pospíšilových v Holubí Zhoři
Zdroj: Portál zemědělce
Holubí Zhoř se nachází nedaleko Velké Bíteše směrem na Velké Meziříčí. Na mapě najdete tuto obec v trojúhelníku vymezeném městy Velká Bíteš, Náměšť nad Oslavou a - 42 -
městečkem Tasov. Obec leţí ve zvlněném podhůří Vysočiny na náhorní planině pod kopcem Koní hora (524 m n. m.), v údolí potoka Jelenka. Název Zhoř můţe mít původ v pojmu "proláklina". Většina obce se skutečně nachází pod úrovní náhorní planiny. Další moţné vyloţení pramení z tehdejšího způsobu získávání zemědělské půdy vypalováním lesů. Obec tvoří zemědělské usedlosti nepravidelně rozestavěné, kolem podlouhlé návsi. (Los 2011) Pospíšilovi hospodaří na této farmě jiţ několik generací, po vzniku druţstva však byli nuceni s hospodařením přestat. V roce 1993 rodina pozemky restituovala a od této doby se zde znovu hospodaří, od roku 2006 formou ekologického zemědělství. Umělá hnojiva ani pesticidy se při pěstování plodin moc nepouţívaly ani předtím, a proto se přechod na ekologický reţim nabídl sám.
7.1.1 Vstupy Elektřinu odebírá farma ze sítě, celý statek má pouze jeden elektroměr, nebylo zde moţné přesně oddělit spotřebu energie farmy, domácnosti a dílny. Zhruba 75% celkové spotřeby elektřiny spotřebovává ke svému provozu farma a domácnost, asi 25% odebírá truhlářská dílna (kvalifikovaný odhad L. Pospíšila 2013). Tabulka č. 4. udává celkovou spotřebu statku Pospíšilových. Elektřina dodávaná ze sítě pochází z uhelných elektráren (70,20%), jaderných elektráren (20,50%), zemního plynu (0,80%), ostatních obnovitelných zdrojů (2,20%) a ostatních zdrojů ( 6,30%) (vyúčtování Centropol energy 2012). Tabulka č. 4. Spotřeba elektřiny v roce 2012 Množství 12,324 9,243 3,081
Celková spotřeba statku Domácnost+farma Truhlářská dílna
Jednotka MWh MWh MWh
Zdroj: Vlastní šetření dle vyúčtování Centropol energy 2012.
V obci není rozvod plynu. Dřevo je pouţíváno k topení v litinovém kotli. Za jednu topnou sezónu se spotřebuje cca 30 m3. (Kvalifikovaný odhad L. Pospíšil 2013) Dřevo pochází z lesa, který náleţí k farmě Pospíšilových. Průměrná výhřevnost dřeva je 15,3 MJ/kg. (Sladký a Šafařík 2006) Lidská práce hraje při provozu farmy velmi důleţitou roli (setba, pletí, vyorávání, sklizeň). (více viz kap. 7.1.3) Na farmě pracují v průběhu celého roku manţelé Pospíšilovi a bratr Josef Pospíšil. Zejména v sezóně vypomáhají také dědeček Josef Pospíšil a babička Ludmila Dufková. V sezóně si Pospíšilovi najímají brigádníky na pomoc na poli a při sklizni. - 43 -
Tabulka č. 5 udává počet odpracovaných hodin rodiny Pospíšilových za rok 2013. Tato data Pospíšilovi za rok 2012 neevidovali, vycházelo se tedy z time-use analýzy. Ta byla prováděna ve dnech 15. 8. 2013 – 21. 8. 2013 a 31. 10. 2013 – 3. 11. 2013. Spočívala v pozorování a zapisování jednotlivých činností a jejich časové náročnosti celé rodiny Pospíšilových. Tyto časové údaje byly zprůměrovány ve dvou kategoriích (v plné sezóně a mimo hlavní sezónu) a následně zohledněny na celý rok 2013. Time-use analýza pouţitá v této diplomové práci spočívala v několikadenním pozorování a zapisování jednotlivých činností celé rodiny Pospíšilových, včetně časové náročnosti jednotlivých úkonů. Rozlišovány byly tyto kategorie vyuţití času: čas věnovaný práci na farmě a distribuci zeleniny čas věnovaný práci v domácnosti čas věnovaný soukromí (rodině a dětem) čas věnovaný spánku Takto spočítaná časová vyuţití byla zprůměrována na dvě hlavní roční období (v plné sezóně a mimo hlavní sezónu). Následně byla tato data přepočítána na celý rok 2013 u jednotlivých osob. Práce brigádníků za rok 2012 v tabulce č. 6 byla zjištěna na základě záznamů v sešitě brigádníků 2012 Lídy Pospíšilové. Tabulka č. 5. Práce rodiny Pospíšilových 201328 FARMA pracovní čas [h] Lída Luboš Pepa děda babička CELKEM
varianta I 3743 2037 252 459 563 7054
varianta II 3431 2037 252 396 396 6513
DOMÁCNOST
podíl celého standardního úvazku [%] farma I
478 128 869 0 0 1475
186 101 13 23 28 350
farma II 170 101 13 20 20 323
Zdroj: time use analýza Eva Fraňková + kvalifikovaný odhad Pospíšilovi 2013.
28
Pracovní doba 2013: Rok má celkem 252 pracovních dnů, t.j. 1890 pracovních hodin. S placenými svátky má rok 261 pracovních dní, t.j. 1957,5 pracovních hodin.( http://calendar.zoznam.sk/worktime-czcz.php)
- 44 -
Suma za rok Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec
17 1 1 3 3 9 6 10 10 1 2 3 1
444 5 6 10 34 60 60 97 100 27 8 12 25
171,5 0 0 3 35 42 36,5 11 27 17 0 0 0
počet hodin domácnost
počet hodin zemědělství
počet člověkodní v domácnosti
počet pracovních člověko-dní
počet lidí
Tabulka č. 6. Práce brigádníků 2012
3268,4 24,4 25,5 72,5 273,5 468 428 615,5 818,5 166 166 122,5 88
147 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 59 88
Zdroj: záznamy v sešitě brigádníků Lídy Pospíšilové 2012
Farma vyuţívá k hnojení polí vlastní hnůj, k zelenému hnojení a zaorávání pěstuje jeteloviny, luštěniny, vikev, Triticale a drcenou slámu. Ze zemědělské techniky Pospíšilovi vlastní 2 velké traktory a 1 minitraktor, 1 bramborový kombajn, 1 obilní kombajn, pluh, nakladač a smyk. Dále příslušenství za traktor: 3 vlečky, síťové brány, kultivátor, rotavátor, mulčovač, sběrací vůz, secí stroj, rotační ţací sekačku, obracák, nahrnovač, diskový podmítač, lehkou plečku, sazeč, vyorávač na brambory a radlo na vyorávání mrkve, dále 4 ruční plečky. Nafta je vyuţívána jednak k produkci potravin (jako palivo k pohonu zemědělské techniky), jednak jako palivo do dodávky, kterou je zajišťována distribuce vyprodukovaných potravin do míst odběru zákazníky. Celková spotřeba pohonných hmot je uvedena v tabulce č. 7. V tabulce č. 8 je pak odlišena spotřeba farmy, soukromých cest a dílny. Tabulka č. 7. Spotřeba pohonných hmot celkem 2012 Pohonná hmota a využití benzín (pila, křovinořez) nafta (traktory, Volkswagen) olej (Volkswagen)
Kč 739 134534 1490
Zdroj: vlastní šetření dle účetnictví.
- 45 -
litry 20,3 3728,0 4,5
Průměrná cena (Kč/l) 36,3 36,1 331,1
Tabulka č. 8. Odlišení spotřeby pohonných hmot Spotřeba Farma Traktory Volkswagen
km 17540 4540
soukromé cesty VW
2310
děti do školy
1540
l Vysvětlivky 2698 2000 odhad Luboš + Lída 698 spotřeba VW: 6,5l/100km 355
výlety
480
koně dovolená
50 100
nákupy
140
5x týdně, 9 měsíců v roce (tj. 44 týdnů), 1x 237 denně, 7km 1 cesta 2x měsíčně 1 výlet v rámci kraje, cca 20km 74 zpáteční cesta 1x týdně, 2 měsíce (tj. 10 týdnů), 5 km 8 zpáteční cesta 15 1x za rok v Brně, zpáteční cesta 100 km většinou při cestě, 10x za rok Velká Bíteš, tj. 22 14 km zpáteční cesta
4385
20% z celkové pracovní spotřeby (tj. celková spotřeba - soukromé cesty) - odhad Luboš a 675 Lída
cesty dílna VW
Zdroj: vlastní šetření dle účetnictví, Eva Fraňková, kvalifikovaný odhad L. a L. Pospíšilových.
Jen traktory mají roční spotřebu nafty cca 2000 l (odhad L. a L. Pospíšilových). K dopravě rodiny i distribuci zeleniny slouţí dodávka (Volkswagen Transporter, spotřeba 6,5 l/100 km).
7.1.2 Výstupy Rostlinná produkce: K farmě náleţí 22 ha, z toho 17 ha orné půdy, na které Pospíšilovi pěstují krmné plodiny pro zvířata, jeteloviny, brambory, krmnou řepu, a mák. Dále pěstují zeleninu na rozloze 2 ha, a to tyto druhy: mrkev, petrţel, pastinák, cibuli, naťovou cibulku, pórek, ředkvičky, zelí, cukety, dýně atd. Ţivočišná produkce: chovají prasata, ovce, kozy, brojlery, slepice a včely. Ke krmení zvířat je na farmě pouţíváno vlastní obilí a seno. Jako doplněk krmiva dokupují minerální směsi.
7.1.3 Distribuce Vypěstovanou zeleninu a ţivočišné produkty Pospíšilovi prodávají hned na několika místech. Jednak je vozí kaţdý týden do Brna, a to podíly do KPZ29, bedýnek, několika restaurací, kaváren a obchodů se zdravou výţivou. Dále Pospíšilovi zásobují obchody, které
29
KPZ Brno zaloţil Ekologický institut Veronica na počátku roku 2012 na základě informací z PRO-BIO LIGY a brněnského semináře se zahraničními hosty. V roce 2012 měla 24 podílů, na kaţdý podíl připadalo v průměru 7 kg zeleniny, dovezených na odběrné místo jednou týdně.
- 46 -
prodávají zdravou výţivu v Třebíči a Jihlavě. Je moţné si také koupit u Pospíšilů zeleninu přímo ze dvora v Holubí Zhoři. Na následujícím obrázku jsou shrnuta hlavní distribuční místa produkce farmy, dle následující tabulky. Obrázek č. 3.Počty závozů na distribuční místa prodeje zeleniny 2012.
Tabulka č. 9. Počet závozů a množství prodané zeleniny za rok 2012. ZÁVOZY typ produktu množství [kg] počet závozů bylinky 51,61 1 krmné obilí 1320 5 krmné obilí 6180 1 zelenina 260 8 zelenina 57,89 1 zelenina 2095,06 40 zelenina 2736,64 32 zelenina 949,6 27 zelenina 899,21 17 zelenina 265,1 13 zelenina 50,36 5 zelenina 75 1 zelenina 58,66 1 zelenina 19,4 1 zelenina 15,6 1 zelenina 395,32 7
místo Čejkovice Lesní Jakubov Sasov u Jihlavy Boskovice Boskovice Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Holubí Zhoř Jihlava
- 47 -
součet pro místo [kg] 51,61 1320 6180 317,89 7149,03
15,6 573,28
zelenina zelenina zelenina zelenina zelenina zelenina zelenina zelenina zelenina zelenina
177,96 177,84 2,75 50 2,6 88,2 7,64 1500 16 6,6
7 3 1 1 0 1 1 15 1 1
Jihlava Klentnice Náměšť nad Oslavou Nové Sady poštou Tišnov Třebíč Velehrad Velké Meziříčí Velké Meziříčí
177,84 2,75 50 88,2 7,64 1500 22,6
Zdroj: účetnictví Luboš Pospíšil 2012
Tabulka č. 10.
Vstupy a výstupy Ekologické farmy Pospíšilových v Holubí Zhoři -
(stav výpočtů ke 13. 12. 2013)30 vstupy osivo vlastní osivo nákup sadba vlastní sadba nákup živiny/hnůj výstupy brambory ječmen oves peluška pšenice senáž seno sláma zelenina
množství [kg] 1642 1000 2260 25 40666 množství [kg] 16000 10000 2000 500 2500 0 150 4,2 viz jinde
plocha [ha] 7,96 6,15 7,17 1,00 11,93 plocha [ha] 7,17 3,74 1,21 1,21 1,24 2,41 7,54 7,17 7,17
Zdroj: Ekofarma Pospíšilovi, evidence v aplikaci Portál zemědělce, data po půdních blocích 2012
Tabulka č. 11.
Nákupy a prodeje za rok 2012
NÁKUPY Luboš Pospíšil jablka mrkev paprika brambory (sadba) jahody (sadba) ovocné stromy
30
množství 232 100 31 25 1500 24
Významně neúplná data byla označena ţlutě.
- 48 -
jednotka kg kg kg kg ks ks
částka [Kč] 6612 2300 1106 250 5598 2985
PRODEJE Luboš Pospíšil bylinky krmné obilí zelenina
množství 52 7500 9982
Zdroj: účetnictví Luboš Pospíšil 2012
- 49 -
jednotka kg kg kg
částka [Kč] 18414 24354 218708
8
Diskuse
Současný industrializovaný model společnosti a způsobů jejího hospodaření je plně závislý na vyuţívání fosilních paliv. Jeho doba trvání se zdá být do budoucna omezena nejenom omezeným mnoţstvím zdrojů, ale také tím, ţe uvádí do pohybu globální změny ţivot podporujících systémů. (Kušková 2008) Přesvědčení, ţe je moţné mít trvalý " ekonomický růst " zaloţený na energii z fosilních zdrojů je zpochybňován od roku 1970. Nicméně, v posledním desetiletí se tato otázka objevuje mnohem častěji v souvislosti se změnami klimatu a ropným zlomem. Energetická bilance zemědělství se výrazně historicky posunula. (Giampietro 2013) Nastal posun směrem k mechanizaci a energie lidské práce byla nahrazena energií vyrobenou z ropy. Většina metod, které jsou pouţívány v ekologickém zemědělství je náročnější na energetické vstupy ve formě lidské práce, oproti energetickým vstupům industrializovaného zemědělství. S energetickými vstupy také úzce souvisí mnohdy niţší výnosy ekologického zemědělství, jak tvrdí Trewavas (2002): „Protože ekologické zemědělství dobrovolně sahá k metodám, kterými produkuje menší, než maximální dosažitelné výnosy, vysloužilo si označení jako „romantický pohled na život lovců sběračů“ případně je mu vykazována skulina na trhu, kde bude produkovat luxusní potraviny pro nejbohatší konzumenty.― Tím, ţe v ekologickém zemědělství dochází k vyloučení aplikace herbicidů, většiny pesticidů a minerálních hnojiv znamená to, ţe roste spotřeba energie na likvidaci plevelů a na aplikaci organických hnojiv. Při analýze celkové energetickou bilance, docházíme k závěrům, ţe ekologické zemědělské systémy hospodaření jsou energeticky efektivnější – přinášejí větší energetický uţitek na jednotku vloţené energie, coţ potvrzují například jiţ zmíněné analýzy ekologického pěstování ţita ve Finsku (Lötjönen 2003), jarního ječmene a mléčné produkce v Dánsku (Dalgaard 2003), srovnání výkonnosti ekologického a konvenčního osevního postupu v Polsku (Kus, Stalenga 2000). (in Ulčák 2003). Další srovnávací studie konvenčního a ekologického zemědělství, vypracované výzkumným ústavem „Enrico Avanti― na Univerzitě v Pise, Itálie, také uvádějí, menší energetickou náročnost ekologického zemědělství neţ konvenčního zemědělství. Konvenční zemědělství spotřebuje, podle jejich výpočtů, při pěstování tradičních plodin přibliţně 21 000 MJ energie na hektar a rok, zatímco ekologické zemědělství spotřebuje jen 12 000 MJ, coţ je o necelých 50 procent méně. - 50 -
Výzkumníci zkoumali energetickou bilanci různých metod obdělávání půdy na 24 hektarech pokusných ploch. Plochy byly rovnoměrně rozděleny mezi ekologickou a konvenční produkci. Pěstované plodiny zahrnovaly pšenici, kukuřici, bob a slunečnici. Energetická bilance zahrnovala pohonné hmoty pouţité traktorem při orbě a energii spotřebovanou na produkci herbicidů, hnojiv a pesticidů. Analýza dat dospěla k jasnému závěru, ţe konvenční hospodaření vyţaduje výrazně větší mnoţství energie neţ ekologické, zejména díky vysoké spotřebě chemických látek, k jejichţ výrobě je zapotřebí dodávat energii. V souvislosti s energií vkládanou do ekologického zemědělství se nám skýtá otázka, jak je to s vyšším poměrem vloţené lidské práce? Někteří autoři vyšší podíl lidské práce v ekologickém zemědělství explicitně pokládají za negativum: „Farmáři mají také právo užívat si života díky moderním technologiím a vhodné mechanizaci― (Ammann, 2008:101) Nátr (2002) vidí jeden z největších společenských přínosů pesticidů ve sníţení potřeby lidské práce. Podle kritiků ekologického zemědělství, představa, ţe niţší zaměstnanost v zemědělství je známkou pokroku, jinak řečeno, ţe lidská práce v zemědělství je neţádoucí, se často vyskytuje zároveň se skepsí k ekologickému zemědělství. Podle kritiků ekologického zemědělství větší farmy, oproti těm menším spíše pouţívají mechanizaci, tím pádem na jednotku produkce potřebují méně lidské práce, tudíţ jsou efektivnější. Pracovní síla bude podle nich lépe vyuţita v průmyslu a v jiných odvětvích lidské produkce. 31 (Kostřicová 2011) V této diplomové práci se však nejedná pouze o energii spojenou s produkcí, ale také o energii vynaloţenou na distribuci vyprodukovaných potravin. Industrializované zemědělství je masivním spotřebitelem fosilních zdrojů energie, a to zejména nafty k přepravě potravin na velké vzdálenosti. Další souvislostí plynoucí z přepravy potravin je snaha o zachování jejich čerstvosti, se kterou jsou spojeny další výdaje energie, nutné k provozu chladících zařízení a také obalovou technikou. (Norberg-Hodge 2002, Douthwaite 1996) V místních potravinových systémech dochází ke zkrácení cesty od producenta ke spotřebiteli. Tato kratší distribuční
31
Jevonsův paradox: ekonomové předpokládají, ţe technologickými inovacemi a zvyšováním efektivity produkce lze dosáhnout úspor — jak finančních, tak materiálových a energetických. To je častá námitka v debatách s environmentalisty: ekonomiky jsou čím dál efektivnější a technologické inovace šetří přírodní zdroje. V realitě ale můţe být — a v mnoha případech je — dopad vyšší efektivity naprosto opačný. Zmíněný paradox spočívá v tom, ţe efektivnější vyuţití zdroje sníţí náklady produkce, a tím zpravidla i cenu konečného zboţí či sluţby. Niţší cena ovšem umoţní více lidem si danou věc pořídit, případně umoţní produkci větších či technicky náročnějších výrobků. Efektivnější letecká doprava tak nevedla ke sníţení spotřeby paliva, ale k výraznému nárůstu objemu letecké přepravy. Stejně tak úspornější elektronika nevede k menší spotřebě energie a pouţitých materiálů, ale často k větším obrazovkám nebo třeba ledničkám, případně k jejich miniaturizaci, ale současně nárůstu spotřeby v míře, která přesáhne potenciální jednotkové úspory. Fraňková E. 2012 Prosperita bez ekonomického růstu (http://nerust.wordpress.com/2012/06/07/60/#more-60).
- 51 -
vzdálenost s sebou přináší nejen menší energetickou náročnost na přepravu potravin, ale také tím pádem odpadá nutnost existence skladišť, kam je např. sváţena úroda z větších podniků. Zastánci lokalizace v její definici mj. vidí nejschůdnější uzavřený oběh hmoty a energie, včetně nakládání s odpady jako zdroje. Kladou důraz na udrţitelnost výroby a spotřeby, upřednostňují místní vlastnictví výrobních faktorů a kladou důraz na místní oběh peněz a místní finanční kapitál. (Norberg-Hodge 2002) V souvislosti s potravinovou lokalizací a místními produkčními a distribučními systémy můţe být spojeno také sociální a ekonomické hledisko. Pro zemědělce i spotřebitele je výhodnější, kdyţ si domluví na celou sezónu dopředu, jaké mnoţství potravin a pro koho bude pěstovat. Zemědělec má tím způsobem jednak zajištěn odbyt na celou sezónu a jednak nemusí čekat, aţ se mu peníze, které investuje do osiva vrátí za prodané potraviny. Zemědělec si také můţe dovolit najmout více placených brigádníků z peněz, které dostane od předplatitelů, díky jejich práci je schopen lépe zvládat např. pletí, coţ se mu v konečném důsledku odrazí na kvalitě vypěstované zeleniny. Na sezónní produkci často navazuje farmářům další odbyt ve formě nákupu na farmě. (Frélichová 2013) Z teorie sociálního metabolismu plyne, ţe pokud je farma orientována na trh, část ţivin se zákonitě z farmy odveze, ve formě vypěstované zeleniny, která putuje domácnostmi.
- 52 -
9
Závěr Ve své diplomové práci jsem se věnovala místním potravinovým systémům, jako
formám produkčních a distribučních systémů. Konkrétně se jednalo o koncepty Komunitou podporovaného zemědělství a Bedýnkový systém, které mohou být svým zkracováním cesty od producenta ke spotřebiteli jako šetrnější způsob produkce a distribuce potravin, oproti běţnému modelu industrializovaného zemědělství. V přehledové části svojí diplomové práce jsem se pokusila nastínit problémy industrializovaného zemědělství, jako formy získávání ţivin dotovaných fosilní energií. Tato cena fosilní energie se nepromítá na reálně zaplacené ceně potravin spotřebitelem. V práci jsem rozdělila energiii investovanou do produkce potravin podle kritérií různých autorů. Sieferle (2001) rozdělil společnost do dvou hlavních skupin v závislosti na tom, jakým způsobem hospodaří s energií, neboli jaký je jejich „energetický metabolismus―, tj. na společnosti závislé na sluneční energii a společnosti se systémem fosilní energie. Gliessman (2000) zase odlišuje dodatkovou (kulturní) energii, která můţe být buď ve formě biologické kulturní energie, představované převáţně lidskou prací, energií zvířat a organických hnojiv nebo podstatnější část této energie, tzv. industriální kulturní energií, pocházející přímo, či nepřímo z neobnovitelných fosilních zdrojů. Norberg-Hodge a kol. (2002), jedna ze zastánců lokalizace, rozlišuje dva základní modely produkce potravin podle jeho měřítka – globální, který je charakterizován velkým měřítkem, s produkcí orientovanou na vzdálené a stále více globalizované trhy a extrémně energeticky náročný. A lokální model produkce potravin orientovaný na lokální a regionální spotřebu s relativně malými vzdálenostmi, připomínající ty v tradičních kulturách. Součástí výzkumné části této práce bylo empiricky ověřit energetickou náročnost místního potravinového systému, konkrétně Ekologické farmy Pospíšilových v Holubí Zhoři, pomocí metody zvané sociální metabolismus, konkrétněji jeho části zvané energetický metabolismus. (Singht a kol. 2010) Na začátku výzkumu byla popsána ekofarma jako systém, do kterého vstupují a vystupují toky energií. V kategorii vstupů byly počítány energetické vstupy (dodatková kulturní energie) jednak ve formě biologické kulturní energie, představované převáţně lidskou prací, energií zvířat a dřeva. A jednak industriální kulturní energií, pocházející přímo, či nepřímo z neobnovitelných fosilních zdrojů, a to s naftou, benzínem, olejem a elektřinou. (Gliessman 2000) - 53 -
Ve výzkumné části jsem se pokusila aplikovat metodu sociálního metabolismu na zvolený místní potravinový systém. V této části jsem vycházela z informací zjištěných při pobytu na farmě, z účetnictví a záznamů farmy. Ekologická farma Pospíšilových pouţívá ke svému provozu hlavních energetických vstupů ve formě elektřiny a nafty, velmi významnou roli ale hraje také podíl lidské práce. Spotřeba elektřiny farmy a domácnosti byla 9,243MWh v roce 2012. Nafty farma spotřebovala 2000 l na provoz traktorů a 698 l do dodávky, kterou je prováděn pravidelně rozvoz zeleniny do distribučních míst. (Viz kapitola Výsledky) Podíl lidské práce na farmě byl poměrně značný, za rok 2012 bylo odpracováno brigádníky 3268,4 hodin. V roce 2013 rodinou Pospíšilových 7054 hodin.
- 54 -
10 Jmenný rejstřík a seznamy Seznam tabulek Tabulka č. 1.
Průměrná spotřeba energie na osobu a rok. ........................................... 23
Tabulka č. 2.
Světová produkce vybraných druhů paliv v letech 1800, 1900 a 1990.. 24
Tabulka č. 3.
Typy vstupů biologické kulturní energie Vysvětlit! + zdroj .................. 28
Tabulka č. 4.
Spotřeba elektřiny v roce 2012............................................................... 43
Tabulka č. 5.
Práce rodiny Pospíšilových 2013 ........................................................... 44
Tabulka č. 6.
Práce brigádníků 2012 ............................................................................ 45
Tabulka č. 7.
Spotřeba pohonných hmot celkem 2012 ................................................ 45
Tabulka č. 8.
Odlišení spotřeby pohonných hmot........................................................ 46
Tabulka č. 9.
Počet závozů a mnoţství prodaných produktů 2012. ............................. 47
Tabulka č. 10.
Vstupy a výstupy Ekologické farmy Pospíšilových v Holubí Zhoři -
(stav výpočtů ke 13. 12. 2013) ................................................................................................. 48 Tabulka č. 11.
Nákupy a prodeje za rok 2012.............................................................. 48
Seznam obrázků Obrázek č. 1. Počty závozů na distribuční místa prodeje zeleniny 2012. ............................... 47 Jmenný rejstřík
- 55 -
11 Použitá literatura Adam, K. L. Community Supported Agriculture [online]. ATTRA - NCAT, 2006.Staţeno 3. 12. 2013 na: www.attra.ncat.org/attra-pub/PDF/csa.pdf Ammann, K 2008: Integrated farming: why organic farmers should use transgenic crops. New Biotechnology, 2/3, 101-107, Angelsen, A., and D. Kaimowitz. 1999. Rethinking the causes of deforestation: Lessons from economic models. The World Bank Research Observer 14(1): 73–98. cit. dle Chappell and LaValle, 2011. Anonymus 1. Biopaliva MEŘO. In: [online]. 2013 [citováno 15. 12. 2013]. Dostupné z: http://biopaliva.webgarden.cz/rubriky/mero Anonymus 2. Dovoz a vývoz potravin stále stoupá. In: [online]. 2013 [citováno 8. 12. 2013]. Dostupné z: http://hnutiduha.cz/aktualne/dovoz-vyvoz-potravin-stale-stoupa. Born B & Purcell M. 2007. Avoiding the local trap. Scale and food systems in planning research. Journal of Planning Education and Research 26 : 195-207. Casado, G., de Molina, G. (2009) Preindustrial agriculture versus organic agriculture: The land cost of sustainability G.I. Guzmán Casado, M. González de Molina Land Use Policy 26 (2009) 502–510. Communities. Kimberton: Bio-dynamic Farming and Gardening Association, 1990. Connor 2008 Connor, D.J.: Organic agriculture cannot feed the world. Field Crops Research 106 (2008) 187–190. Čermáková, M., 2008: Jak levné je jíst maso? Analýza nákladů, energetické efektivnosti a environmentálních souvislostí různých druhů stravy. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Brno. Dalgaard, T. On-farm fossil energy use. Ecology and Farming. 2003, č. 32, s. 9 Desai, P. & Riddlestone, s. 2002: Bioregional Solutions : for Living on One Planet. Green Books, Totnes. Douthwaite, R., 1996: Short circuit. Lilliput Press, Dublin, (386 s.), dostupné na: http://lets.ecn.cz/clanek.php?slozka=cojelets&soubor=zkratky1
[staţeno
29.11.2013] – shrnutí prvních dvou kapitol od N. Johanisové v 1. a 2. díle.
- 56 -
dne
Dubská, Drahomíra. Potravinová bilance ČR: eficit obchodu zvětšují především dovozy masa z
EU.
[online].
2012,
s.
18
[cit.
2013-12-08].
Dostupné
z:
www.czso.cz/csu/csu.nsf/.../$FILE/cpotrzo041112analyza.pdf DuPuis EM & Goodman D. 2005. Should we go ―home‖ to eat?: Toward a reflexive politics of localism. Journal of Rural Studies 21 : 359-371. Dvořáková, T., 2012: Prodej lokálních potravin v Brně, Magisterská diplomová práce, Masarykova univerzita. Edwards, J., Kleinschmit J., Schoonover, H. 2009: Identifying our Climate ―Foodprint‖ in Assessing and Reducing the Global Warming Impacts of Food and Agriculture in the U.S. Institute for Agriculture and Trade Policy Minneapolis, Minnesota. Egerton, L. Local Food for Local People, Bristol: Soil Association, 1998. 48 s. FAO. The state of food and agriculture 2007. Rome: FAO, 2007. s. [online]. [cit. 2008-0404]. Dostupné na internetu: http://www.fao.org/docrep/010/a1200e/a1200e00.htm Fischer-Kowalski, M. 1998a: Society’s metabolism. In: Redclift, G. & Woodgate, G. (Eds.) International Handbook of Environmental Sociology. Edward Elgar, Cheltenham. Fischer-Kowalski, M. 1998b: Society's Metabolism. The Intellectual History of Materials Flow Analysis, Part I, 1860-1970. Industrial Ecology 2 (1), 61-78. Fischer-Kowalski, M.& Hüttler, W. 1999: Society's Metabolism. The Intellectual History of Materials Flow Analysis. Part II, 1970-1998. Journal of Industrial Ecology 2 (4), 107-136. Fraňková, E. & Johanisová, N. 2012: Economic Localisation Revisited. Environmental Policy and Governance, accepted for publication. Fraňková, E. 2012: Ekonomická lokalizace v environmentálních souvislostech aneb Produkce a spotřeba zblízka, Disertační práce, Masarykova univerzita, Brno. Frélichová, V. 2013: Jídlo s tváří farmáře: Komunitou podporované zemědělství v České republice, Magisterská diplomová práce, Masarykova univerzita. Brno. Giampietro, Mario and Pimentel, David, 1994. The Tightening Conflict: Population, Energy Use, and the Ecology of Agriculture, GLIESSMAN, S. R.
http://www.dieoff.com/page69.htm
2000: Agroecology. Ecological Processes in Sustainable
Agriculture. Giampietro, M., Mayumi, K., Ramos-Martin, J. 2009: Multi-scale integrated analysis of societal and ecosystem metabolism (MuSIASEM): Theoretical concepts and basic rationale. Energy 34 313–322. - 57 -
Giampietro, M., Sorman A. H., 2013: Journal of Cleaner Production Volume 38, s. 80–93 Degrowth: From Theory to Practice.
Goodland R.: Environmental sustainability in agriculture: diet matters. Ecological Economics, 1997, vol. 23. , is. 23, pp. 189-200. Groh, T.; McFadden, S. Farms of tomorrow: Community Supported Farms, Farm Supported Günther , F. (2001) Making western agriculture more sustainable. In. Douthwaite, R., Jopling, J. (eds.) FEASTA Review. 2001, s. 130 – 144. Guthová, Z. Komunitní svépomoc v Anglii [online]. Literárky v síti. Text z archívu 2004-36. Literární noviny. 2007. [cit. 20. 4. 2007] Dostupné na World Wide Web http://www.literarky.cz/?p=archiv&text=703 Haas, W. 2002: What do social systems consume? A different view on sustainable consumption. In: Hertwich (ed.) Life-cycle approaches to sustainable consumption. Workshop proceedings, 22 November 2002. IIASA, Laxenburg. Pp. 48-56. Halberg, N., Alrøe, H.F. and Kristensen, E.S. 2005b: Synthesis: Perspectives for organic agriculture in a global context. in N. Halberg, H.F. Alroe, M.T. Knudsen and E.S. Henderson, E. a kol..: Sharing the harvest: a guide to community supported agriculture. 1st print. Vermont : Chelsea Green Publishing Company, 1999. 254 s. Halberg, N., Sulser, T.B., Høgh-Jensen, H., Rosegrant, M.W., and Knudsen, M.T. 2005a: The impact of organic farming on food security in a regional and global perspective. in N. Halberg, H.F. Alroe, M.T. Knudsen and E.S. Kristensen (eds) Global Development of Organic Agriculture: Challenges and Promises. CABI publishing Henderson, E. 2011: Report from the Social Justice Dialogue at IFOAM, September 28, 2011 [online]. Staţeno 5. 3. 2013 na http://blog.urgenci.net/?p=762Kristensen (eds) Global Development of Organic Agriculture: Challenges and Promises. CABI publishing Hammer et al. 2003: Material Flow analysis on the regional level: Questions, problems, solutions. NEDS working papers 2, 04/2003. Hines, C., 2000: Localization: A global manifesto. 1. vyd. Earthscan Publications, London. Hinrichs C. 2003. The practice and politics of food system localization. Journal of Rural Studies 19: 33-45.
- 58 -
Hnutí
Duha,
2013:
Dovoz
a
vývoz
potravin
stále
stoupá.
Dostupné
z:
http://hnutiduha.cz/aktualne/dovoz-vyvoz-potravin-stale-stoupa. [Staţeno: 10. 12. 2013]. Holt-Giménez, E. and Patel, R., 2009: Food Rebellions! Pambazuka Press. JOAA: "TEIKEI" system, the producer-consumer co-partnership and the Movement of the Japan Organic Agriculture Association [online]. In Country Report for the First IFOAM
Asian
Conference,
1993.
Staţeno
3.
8.
2012
na
http://www.joaa.net/english/index-eng.htm. Johanisová, N. 2008: Kde peníze jsou sluţebníkem, nikoliv pánem: výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku. Stehlík, Volary, Jiná ekonomika. Kostřicová, Z. 2011: Ekologické zemědělství v rozvojových zemích, Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Brno. Kus, J., Stalenga, J. Comparison of economic and energy efficiency in ecological and conventional crop production system. In. IFOAM 2000 – The World Grows Organic. 13th International IFOAM Scientific Conference. 2000, s. 395. Kušková, P., 2008: Od lovce a sběrače k industriálnímu metabolismu, Klaudyán: internetový časopis pro historickou geografii a environmentální dějiny. Ročník 5/2008, č. 2, s. 73-84. Kušková, P., Marková, A., Najmanová K. 2009: Češi ve spotřebitelském ráji (!?) Vývoj spotřeby českých domácností v posledních 20 letech. CENIA, česká informační agentura ţivotního prostředí, ve spolupráci s Ministerstvem ţivotního prostředí, 2009. La Trobe, H. Local food, future directions [online]. A report for Friends of the Earth. London: 2002.
[cit.
13.
2.
2007]
Dostupné
na
World
Wide
Web
http://www.foe.co.uk/resource/reports/local_food_directions.pdf Los,
J.,
2011:
Holubí
Zhoř,
Historie
a
současnost
dostupné
z:
http://holubi-
zhor.ic.cz/historie.html [Staţeno: 3. 12. 2013]. Lőtjőnen, T. Machine work and energy consumption in organic farming. Ecology and Farming. 2003, č. 32, s. 7 - 8 Lundberg, J and Moberg, F.: Ecological in Ethiopia – report. Swedish Society for Nature Conservation, Stockholm, 2008. Luttikholt, L.: Feeding th World – Organic Perspective on the Current Hunger Crisis. Ecology and Farming 43, 9-12, 2008.
- 59 -
Malířová, J., Velkochovy hospodářských zvířat a jejich vliv na ţivotní prostředí dostupné z: -
-
[Staţeno:
10. 12. 2013]. Martinez-Alier, J., 2009: Social metabolism, ecological distribution conflicts, and languages of valuation. Capitalism Nature Socialism 20 : 58-87. Mc Neil, J. R., 2000: Something New Under the Sun: An Environmental History of the Twentieth-Century World. WW Norton and Company, New York-London. Michaelis, L.; Lorek, S. Consumption and the Environment in Europe: Trends and Future. Copenhagen: Danish Environmental Protection Agency, 2004. 128 s. Nátr, L., 2002: Fotosyntetická produkce a výţiva lidstva. ISV, Praha Norberg-Hodge H, Merrifield T & Gorelick S. 2002. Bringing the food economy home: The social, ecological and economic benefits of local food. International Society for Ecology and Culture: Dartington, Devon. Norberg-Hodge, H., 1996: Dávné budoucnosti. Poslední generace, Brno (Ancient futures 1992). Penning de Vries, F.W.T., Van Keulen, H. & Rabbinge, R. (1995). Natural resources and limits of food production in 2040. In: J. Bouma et al. (eds.) Eco-regional approaches for sustainable land use and food production. 65-87. Penning de Vries, F.W.T., Van Keulen, H. & Rabbinge, R. (1995). Natural resources and limits of food production in 2040. In: J. Bouma et al. (eds.) Eco-regional approaches for sustainable land use and food production. 65-87 Pfeiffer,
D.
A.
2004:
Jíme
potraviny
vyrobené
z ropy.
Dostupné
z:
http://biom.cz/cz/legislativa/fyto-legislativa/jime-potraviny-vyrobene-z-ropy [Staţeno: 27.11.2013] Picková, A., Vilhelm V., 2010: Aspekty energetické efektivnosti v zemědělství Dostupné z: [Staţeno 8.12.2013]. Pimentel, D. Pimentel, M., 1999: Population growth, environmental resources and the global availability of food. Social Research, vol. 66, pp. 417-428. Pimentel, D. Berger, B. & Filiberto, D. et al.: Water Resources: Agricultural and Environmental Issues. Bioscience, 2004, vol. 54, is. 10. Pp. 909 – 918. Pimentel, D. Hepperly, P. & Hanson, J. et al.: Environmental, Energetic and Economic Comparisons of Organic and Conventional Farming Systems. BioScience, 2005, vol. 55, is. 7, pp. 573-582. Pimentel, D., Pimentel, M. Food, Energy and Society. 1996, - 60 -
Pollan, M., 2013: Dilema všeţravce: Přírodopis čtyř jídel. Argo, Praha (Omnivore’s Dilemma A Natural History of Four Meals by Michael Pollan 2007). Pospíšilová, L., farmářka z Ekologické farmy Pospíšilovi, 2009: Ekofarma Pospíšilových v Holubí
Zhoři.
Dostupné
z:
http://www.ekofarmy-
vysocina.wz.cz/holubi_zhor/holubi_zhor.html [Staţeno: 27.11.2013] Pretty, J., 2001: The living land: Agriculture, food and community regeneration in rural Europe. Earthscan Publications, London. Rees, W.E., 1992: Ecological footprints and appropriated carrying capacity: what urban economics leaves out. Environment and Urbanisation, roč. 4, č. 2, str. 121–130. Dostupné na: http://eau.sagepub.com/content/4/2/121.full.pdf+html [Zobrazeno 30. 11. 2013] Robinson, G.: Sustainable rural systems: sustainable agriculture and rural communities. Aldershot, England: Ashgate, 2008. 210 s. Rynda, Ivan . Co trvale udrţitelný rozvoj je [online]. Enviwiki, ; [citováno 9. 12.. 2013 ]. Online
získáno:
. Scialabba, N., 2007: Organic Agriculture and Food Security. FAO conference paper, dostupné z ftp://ftp.fao.org/paia/organicag/ofs/OFS-2007-5.pdf citováno 20.3.2011 Seyfang, G., 2007: Cultivating carrots and community: Local organic food and sustainable consumption. Environmental Values, roč. 16, č. 2, str. 105 -123. Shuman, M. 1998: Going Local: Creating Self-Reliant Communities in a Global Age. 1st ed. New York: Routledge,. 320 s. Schumacher, E. F., 2000: Malé je milé. Doplněk, Brno (Small is beautiful 1973). Sieferle, R. P. 2001: The Subterranean Forest: Energy Systém and the Industrial Revolution. The White Horse Press, 230s. Singh, S.J. et al. 2010: Local studies manual. A researcher’s guide for investigating the social metabolism of local rural systems. Social Ecology Working Paper, Vienna. Dostupné z http://www.uni-klu.ac.at/socec/downloads/WP120_Web.pdf (19.6.2012). Sladký, V., Šafařík M., 2006: Energetické plodiny: Technologie, zpracování a vyuţití energetických plodin, Praha. Smil, V., 2000: Feeding the World. MIT Press, Massachusetts. Špačková, Š., 2005: Důsledky globalizace oděvního průmyslu pro země a iniciativy za jejich zmírnění. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Brno. - 61 -
Štiková, O., (2004): Aktuální spotřeba potravin v ČR a trendy v posledních 10 letech. Zpráva o
výţivě
v
ČR.
Společnost
pro
výţivu.
http://www.spolvyziva.cz/zprava_o_vyzive/zprava_4.php Tansley, G., Worsley, T. The Food System. A Guide. 1995, Trewavas, A., 2001: The Population/Biodiverzity Paradox. Agricultural Efficiency to Save Wilderness. Plant physiology, vol 125, s. 174-179 Ulčák, Z. 2003: Metodologické aspekty hodnocení udrţitelného hospodaření v krajině. Doktorská disertační práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Brno. Ulčák, Z. Pall, J.: Indicators of Agricultural Sustainability - The Moral of a Story. In Sustainable Development of Multifunctional Landscapes. 1. vyd. Berlin, Heidelberg, New Human appropriation of the products of photosynthesis, Vitousek, P.M. et al. Bioscience 36, 1986. http://www.science.duq.edu/esm/unit2-3York : SpringerVerlag, 2003. s. 67 - 78. Vávrů, E. 2007: Jídlo z blízka. Diplomová magisterská práce. Masarykova univerzita, Brno. Winter M. 2003b. Embededness, the new food economy and defensive localism. Journal of Rural Studies 19 : 23-32. Zelený kruh: Indikátory blahobytu (všechno, co jste kdy chtěli vědět o štěstí, ale báli jste se zeptat). Praha, 2010.
- 62 -
12 Přílohy Příloha 1 – Zadání diplomové práce
- 63 -
- 64 -
- 65 -
