EMPIRICKÉ ŠETRENÍ V DĚTSKÉM DIAGNOSTICKÉM ÚSTAVU
Ilona
Pešatová
Jedním z nejzávažnějších fenoménu ve vývoji trestné činnosti v České republice jsou kvalitativní a kvantitativní změny v trestné činnosti dětí a mladistvých. Za posledních dvacet let se počet stíhaných mladistvých zvýšil trojnásobně a dětí 3,5krát. Od roku 1990 vzrostl počet mladistvých pachatelů ve věku od 15 do 18 let o 100 % a dětí ve věku do 15 l e t o 160 % ( 1 ) . Kriminalita dětí do 15 let vykázala opět mírný počemí nárůst v letech 1998 a 1999. Daleko závažnějším celospolečenským signálem je však skutečnost, že se oběti dětských útočníků stále častěji setkávají s agresivitou až brutalitou. Výjimkou nejsou ani útoky na zdraví a životy osob, útoky ozbrojených pachatelů a jednání směřující k trýznění obětí. Dětská kriminalita se i nadále nejintenzivněji projevuje v oblasti majetkové. Struktura trestné činnosti dětí a mládeže doznala v posledních letech významných změn, a to zejména v posunu ke k v a l i f i k o v a n ý m a závažnějším formám. Společně se samotným způsobem páchání j e ovlivňována vývojovými proměnami osobnosti, existencí kriminogenních faktorů a schopností dětí a mládeže negativní jevy rozpoznat a eliminovat. 242
Mění se i profil pachatelů, kteří se již markantněji neliší od průměru celé populace. Z v y š u j e se podíl prvopachatelů a pachatelů, jejichž trestná činnost, byť někdy závažná, bývá epizodického charakteru. Mezi pachateli téměř všech trestných činů roste podíl dětských, mladistvých a mladých dospělých delikventů. Mapování a analýza sociálně patologických jevů u dětí je tedy aktuální problematikou, jejíž důležitost stále roste. V naší práci jsme takové empirické šetření provedli na vzorku dětí a mládeže umístěných v dětském diagnostickém ústavu (DDÚ) během let 1985-1999. Při výzkumu a následné analýze rodinného prostředí respondentů jsme zjišťovali např. strukturu rodiny respondenta v době příchodu do ústavu, vzdělání jeho rodičů, nadměrné užívání alkoholu rodiči respondenta a jejich trestanost. Při analýze školního prostředí jsme sledovali současné vzdělávání respondenta a černost opakování tříd. Při analýze způsobu trávení volného času respondentů jsme zjišťovali následující sociálně patologické jevy: záškoláctví, útěky a toulání, užívání psychoaktivních látek (kouření, konzuma-
ci alkoholu, ostatní drogy), neadekvátní sexuální aktivity, trestnou činnost aj. Charakteristika v ý z k u m u Ve výzkumu jsme se zaměřili na děti ve věkové kategorii 12-15 let, neboť odborníci se shodují na tom, že kritické období pro vznik sociálního narušení j e v rozmezí desátého až patnáctého roku věku dítěte, zejména pak mezi dvanáctým až patnáctým rokem. Zkoumané vzorky respondentů zahrnovaly vždy prvních sto svěřenců ve věku 12-15 let, kteří byli umístěni do Dětského diagnostického ústavu v Liberci podle pořadí, v jakém přicházeli do DDU ve školním roce 1985/1986 (výzkumný soubor A), 1991/1992 (výzkumný soubor B), 1997/1998 (výzkumnýsoubor C), vždy od září, tj. na začátku školního roku. Celkem bylo výzkumu podrobeno 300 respondentů včetně jejich rodinného zázemí. S r o v n á v a c í data Zjištěná data byla porovnávána s údaji z jiných pramenů. Zdrojem základních demografických dat byly statistické ročenky (2, 3) a data zveřejněná Českým statistickým úřadem v elektronické podobě na www stránce (4), zvláště v sekci Sčítání lidu. Referenční data týkající se školství byla zjišťována z www databáze Ústavu pro informace ve vzdělávání (5). Statisticky spolehlivé porovnání většiny ostatních dat je obtížné, neboť referenční data zjištěná v literatuře buďto neodpovídají svou strukturou, nebo nejsou statisticky úplná. Hodnoty zjištěné ze srovnávacích
souborů jsou uváděny v tabulkách pod označením „D" a jejich statistické parametry jsou velmi dobré. Jedná se o soubory obsahující odpovídající vzorky celé populace České republiky, tj. např. v případě porovnání pohlaví žáka je velikost srovnávacího vzorku cca 500 000 osob. Charakteristika z k o u m a n é h o vzorku Pohlaví respondenta: Časová změna počtu chlapců či dívek ve zkoumaném v z o r k u j e na h r a n i c i s t a t i s t i c k é významnosti při 95% úrovni spolehlivosti. Projevuje se tendence nárůstu počtu dívek a poklesu počtu chlapců, poměr dívek a chlapců se blíží k p o m ě r u „ D " zpracovanému pro r. 1997 a stejnou věkovou skupinu z celé populace všech žáků v ČR. Statisticky významná je převaha chlapců ve vzorcích A a B, ve vzorku C se počet chlapců od počtu dívek významně neodlišuje. Věk respondenta: Věkové rozdělení sledované srovnávací skupiny v populaci je přibližně rovnoměrné, všechny etapy výzkumu zahrnují respondenty narozené až po příchodu populační vlny z počátku 70 let. Tomu odpovídá prakticky rovnoměrné rozdělení žáků ZŠ v populaci (skupina D, v r. 1997 stáří 12, 13 a 14 let) (5), úbytek patnáctiletých žáků je způsoben jejich odchodem ze ZŠ. Ve zkoumaných vzorcích je proti tomu statisticky významná převaha čtrnáctiletých a patnáctiletých respondentů, která se od vzorku A k vzorku C zmenšuje. 243
ci alkoholu, ostatní drogy), neadekvátní sexuální aktivity, trestnou činnost aj. Charakteristika v ý z k u m u Ve výzkumu jsme se zaměřili na děti ve věkové kategorii 12-15 let, neboť odborníci se shodují na tom, že kritické období pro vznik sociálního narušení je v rozmezí desátého až patnáctého roku věku dítěte, zejména pak mezi dvanáctým až patnáctým rokem. Zkoumané vzorky respondentů zahrnovaly vždy prvních sto svěřenců ve věku 12-15 let, kteří byli umístěni do Dětského diagnostického ústavu v Liberci podle pořadí, v jakém přicházeli do DDU ve školním roce 1985/1986 (výzkumný soubor A), 1991/1992 (výzkumný soubor B), 1997/1998 (výzkumnýsoubor C), vždy od září, tj. na začátku školního roku. Celkem bylo výzkumu podrobeno 300 respondentů včetně jejich rodinného zázemí. Srovnávací data Zjištěná data byla porovnávána s údaji z jiných pramenů. Zdrojem základních demografických dat byly statistické ročenky (2,3) a data zveřejněná Českým statistickým úřadem v elektronické podobě na www stránce (4), zvláště v sekci Sčítání lidu. Referenční data týkající se školství byla zjišťována z www databáze Ústavu pro informace ve vzdělávání (5). Statisticky spolehlivé porovnání většiny ostatních dat je obtížné, neboť referenční data zjištěná v literatuře buďto neodpovídají svou strukturou, nebo nejsou statisticky úplná. Hodnoty zjištěné ze srovnávacích
souborů jsou uváděny v tabulkách pod označením „D" a jejich statistické parametry jsou velmi dobré. Jedná se o soubory obsahující odpovídající vzorky celé populace České republiky, tj. např. v případě porovnání pohlaví žáka je velikost srovnávacího vzorku cca 500 000 osob. Charakteristika z k o u m a n é h o vzorku Pohlaví respondenta: Časová změna počtu chlapců či dívek ve zkoumaném v z o r k u j e na h r a n i c i s t a t i s t i c k é významnosti při 95% úrovni spolehlivosti. Projevuje se tendence nárůstu počtu dívek a poklesu počtu chlapců, poměr dívek a chlapců se blíží k p o m ě r u „ D " zpracovanému pro r. 1997 a stejnou věkovou skupinu z celé populace všech žáků v ČR. Statisticky významná je převaha chlapců ve vzorcích A a B, ve vzorku C se počet chlapců od počtu dívek významně neodlišuje. Věk respondenta: Věkové rozdělení sledované srovnávací skupiny v populaci je přibližně rovnoměrné, všechny etapy výzkumu zahrnují respondenty narozené až po příchodu populační vlny z počátku 70 let. Tomu odpovídá prakticky rovnoměrné rozdělení žáků ZŠ v populaci (skupina D, v r. 1997 stáří 12,13 a 14 let) (5), úbytek patnáctiletých žáků je způsoben jejich odchodem ze ZŠ. Ve zkoumaných vzorcích je proti tomu statisticky významná převaha čtrnáctiletých a patnáctiletých respondentů, která se od vzorku A k vzorku C zmenšuje. 243
D ů v o d u m í s t ě n í r e s p o n d e n t a do DDÚ: Námi sledovaní respondenti byli nejčastěji přijímáni na základě soudního rozhodnutí o ústavní výchově. Dále je znatelný nárůst dobrovolných diagnostických pobytů po společenských změnách v roce 1989. Ve školním roce 1991/1992 to bylo pouze 5 % respondentů, ale již v roce 1997/1998 byl nárůst na 15 %. Stejný trend udávají i odborní pracovníci diagnostického ústavu, kteří uvádějí, že asi třetinu míst obsadí během roku klienti přijati na základě dobrovolného diagnostického pobytu (DDP). Ve v ý z k u m u j e p a t r n ý o d k l o n od u m i s ť o v á n í svěřenců do DDÚ na základě s o u d n í h o r o z h o d n u t í o o c h r a n n é výchově, což je vzhledem k věku respondentů velice závažná skutečnost. Neodpovídá to však nárůstu násilné trestné činnosti i vysokému počtu majetkové trestné činnosti vzhledem k věku respondentů. Statisticky významný je také počet respondentů, kteří byli přijati v naléhavých případech do D D Ú jen na základě předběžného opatření. Svědčí to o vyšším počtu respondentů, které je nutno urychleně přijmout do D D Ú , i když ještě nemají rozsudek o ústavní výchově. Patří sem např. děti týrané, zneužívané, opuštěné. Pokud j s o u děti u m i s ť o v á n y do DDÚ ze sociálních důvodů, děje se tak asi z padesáti procent v období podzimu a zimy, které j e nejvíce spojeno se strádáním a v návaznosti s trestnou činností.
244
Interpretace výsledků výzkumu Analýza rodinného prostředí respondentů: Ukázalo se, že v mnoha rodinách našich respondentů jsou závažným způsobem narušeny základní funkce rodiny a současně se v nich objevují sociálně patologické jevy. Rodina pak neposkytuje dostatek kladných podnětů pro optimální vývoj dítěte. Při vlastní analýze sociálních charakteristik rodin respondentů jsme se zaměřili především na tyto znaky: I. strukturu rodiny respondenta v době příchodu do ústavu, II. rozvodovost rodičů respondenta, III. vzdělání rodičů respondenta, IV. hygienickou a kulturní úroveň rodiny respondenta, V. počet sourozenců respondenta, VI. nadměrné užívání alkoholu rodiči respondenta, VII. trestanost rodičů respondenta, XIII. aktuální pobyt rodičů ve věznici v době příchodu respondenta do DDÚ, IX. prostituci matek, X. negativní výchovné praktiky. Údaje ve výzkumných souborech A a B se vztahovaly vždy k celkovému počtu sta otců a sta matek, pouze údaje ve výzkumném souboru C se vztahují k celkovému počtu 88 otců a 75 matek, protože osobní spisy respondentů tohoto vzorku neobsahovaly potřebné údaje.
i. Struktura rodiny respondenta v d o b ě p ř í c h o d u do ústavu Většina respondentů přišla do DDÚ z neúplných rodin, ve kterých chyběl otec nebo matka, případně oba rodiče. Rodiče byli buď rozvedeni, otec nebo matka rodinu opustili, nebo jeden či oba rodiče byli aktuálně ve vězení, a respondenti pak přicházeli do zařízení většinou od příbuzných. Často jsme se setkávali s rodinami, ve kterých byl jeden rodič vlastní a jeden nevlastní; zde bývá výchova dětí rovněž komplikovaná. Jestliže v neúplné rodině chybí matka, zhorší se většinou situace z výchovného hlediska. Jestliže chybí otec, zhorší se nejen výchovné působení na respondenta, ale podstatně se zhorší i hospodářská situace rodiny. Nepřítomnost otce může být závažným deprivačním činitelem. Týká se to mnohých dětí žijících se svými n e p r o v d a n ý m i či z j i n ý c h důvodů osamělými matkami, jež zůstávají bez ochrany a bez pomoci. Řada studií také dokumentuje zvýšený výskyt asociálního chování, delikvence a jiných odchylek v sociálním vývoji dětí vyrůstajících trvale bez otce. Zejména chlapci, kterým chybí otcovská postava spojovaná s mužskou autoritou, mají ve svém pozdějším vývoji sklon projevovat se neukázněně, asociálně, bývají agresivní vůči dospělým i dětem. Přičítá se to především nedostatku autority v rodině, a z toho plynoucí životní nejistotě dítěte, která je kompenzována příklonem k delikventní „par-
tě" nebo jinými formami asociálního chování. Výchova pouze jedním z rodičů sama o sobě však nemusí představovat zvýšené nebezpečí zanedbávání (6). II. R o z v o d o v o s t rodičů respondenta Vysoké bylo procento rozvodovosti u rodičů respondentů. Téměř polovina rodičů našich respondentů byla rozvedena. Rozvodovost je celospolečenským jevem, z dat získaných při sčítání v roce 1991 (3) lze odhadnout, že přibližně 16 % dětí žilo v r. 1991 v neúplných rodinách. Censové údaje neobsahují údaje o počtu rodin, v nichž se rodiče v neúplných rodinách znovu oženili, a proto přesně neodpovídají struktuře dat zjišťovaných v prováděném výzkumu, přesto však lze odhadn o u t , že p o č e t r e s p o n d e n t ů ž i j í c í c h v n e ú p l n ý c h r o d i n á c h j e ve srovnání s celou populací ČR téměř trojnásobný. III. Vzdělání rodičů r e s p o n d e n t a Vzdělanostní úroveň rodičů respondentů je ve srovnání s celou populací výrazně horší. V našem souboru byl největší počet rodičů s nízkým vzděláním, nejčastěji byly zastoupeny kategorie bez úplného z á k l a d n í h o vzdělání a základní vzdělání. Překvapující je ve výzkumných souborech A i B značná pologramotnost, až negramotnost, hlavně u matek. Kritériem pro rozpoznávání pologramotných a negramotných byla zpráva sociálních pracovnic v o s o b n í c h listech respondenta, které rodinu znaly, a také osobní z k u š e n o s t p r a c o v n í k ů D D Ú , kteří se 245
setkali s rodiči při návštěvách. Ve výzkumném souboru C však nebyli zaznamenáni téměř žádní pologramotní a negramotní rodiče, resp. jejich zastoupení není statisticky významné.Ve vzorku C statisticky významně vzrostl počet rodičů se středoškolským vzděláním, který však ještě nedosáhl zastoupení v celé populaci. Současně statisticky významně klesl počet rodičů bez úplného základního vzdělání. Důsledkem velmi nízké vzdělanosti rodičů může být nezájem rodičů o volný čas dítěte, neschopnost vychovávat dítě na patřičné úrovni a neschopnost pomoci a doplnit vzdělávací funkci školy. Šotolová (7) uvádí, že úroveň vzdělání romské populace j e neobyčejně nízká. Projevuje se negramotností ve starších věkových skupinách a rozsáhlou pologramotností u mladších věkových skupin. S rostoucím věkem přibývá zastoupení negramotných osob. Nízkou vzdělanostní úroveň však mají i Romové mladší věkové kategorie, většinou prošli jen základním vzděláním bez další kvalifikace. Začíná se projevovat generační rozdíl, kdy tlak na ukončené vzdělání byl u mladších generací větší. Většina rodičů našich respondentů neměla odborné vzdělání. Rodiče byli nekvalifikovaní, často nezaměstnaní a byli nuceni žádat o sociální podporu. Řada rodin našich respondentů žila na pokraji životního minima. Vysokoškolské vzdělání se během celého výzkumu nevyskytlo.
246
IV. Hygienická a kulturní úroveň rodiny respondenta Jedním z významných faktorů působících na vývoj osobnosti dítěte je celková kulturní a hygienická úroveň rodiny. Ze zkušeností vyplývá, že rodiče negramotní, pologramotní a bez úplného základního vzdělání nejsou ve většině případů schopni zajistit potřebnou hygienickou a kulturní úroveň své rodiny. Hygienická a kulturní úroveň rodin respondentů byla spíše průměrná, až špatná. U těchto rodin j s m e se setkávali s nevyhovujícími bytovými podmínkami, s nedostatečným ošacením dětí, s nedostatečným příjmem potravy aj. Rodiny našich respondentů nezřídka žily v přeplněných bytech a ve špatných hygienických podmínkách a v konfliktech se sousedy v bydlišti. V rodinách s průměrnou, až špatnou hygienickou a kulturní úrovní rodiny jsme se také setkávali s vyšším počtem sourozenců respondenta. Jde o faktor celkového postoje k vlastní zodpovědnosti. Neschopnost plnit rodičovské povinnosti je často spojena i s nezodpovědností za počet dalších dětí. Domníváme se, že na špatné hygienické a kulturní úrovni rodiny se často spolupodílejí následující faktory: větší počet dětí v rodině, velmi nízké vzdělání rodičů a u některých příslušníků minorit i odlišné pojetí hodnot a morálky, čímž dochází k rozporům s pojetím hodnot a s morálkou příslušníků majority.
V. Počet sourozenců respondenta Respondenti častěji pocházeli z početnějších rodin, neboť zejména v těchto rodinách byla výchovná a ekonomická funkce rodiny nedostačující. Větší počet sourozenců respondenta často souvisel s nižším vzděláním jeho rodičů. Respondenti z rodin s osmi a více sourozenci měli rodiče většinou bez základního vzdělání a matka byla často pologramotná, ba i negramotná. U rodin s více dětmi jsme se mnohdy setkávali s jejich špatnou ekonomickou situací, kterou bychom mohli zařadit mezi další příčiny ohrožující rodinné zázemí. Často sem patří rodiče, kteří nejsou dostatečně zodpovědní za své jednání, kdy počet dětí není volbou, ale výsledkem určitého přístupu který souvisí s hodnotovou orientací rodičů a jejich stylem života. VI. Nadměrné užívání alkoholu rodiči respondenta Dle Nešpora (8) jsou děti v rodinách, kde se vyskytuje závislost na alkoholu, častěji vystavovány fyzickému násilí, zanedbávány a sexuálně zneužívány. K tomu ještě v některých rodinách přistupují i ekonomické a sociální problémy. Podle jistého zahraničního výzkumu měly matky s návykovým problémem sklon děti více trestat, autoři tohoto výzkumu proto varují před týráním těchto dětí. V jiném výzkumu se ukázalo, že rodiče, kteří byli pod vlivem alkoholu, nerozpoznávali problémové chování svých dětí, věnovali dětem
menší pozornost, byli méně produktivní a vydávali více příkazů. Jiný výzkumný tým poukazuje na souvislost návykového chování pijící matky a dysfunkčního chování dítěte jako na problémy, které se v bludném kruhu navzájem posilují. Dítě v rodině, kde se u rodičů vyskytuje závislost na alkoholu, často cítí strach, že bude opuštěno, že jeho rodiče zemřou nebo že se cizí lidé o problému s alkoholem dozvědí a rodina bude vystavena hanbě. Nároky na děti z takových rodin často přesahují jejich možnosti. Jde o lhostejnost nebo neadekvátní požadavky. Alkohol uvolňuje nejen agresi, a to zvláště u predisponovaných osob, ale vede u mnoha jedinců k projevům silné žárlivosti a podezíravosti vůči partnerovi. Dítě bývá „vtahováno do hry", jeden z rodičů je žádá, aby sledovalo chování toho druhého, aby poslouchalo telefonické hovory a přinášelo nějaké důkazy o domnělé, či faktické nevěře. Protože alkohol u některých lidí velmi výrazně odstraňuje společenské zábrany, vede často k sexuálnímu násilí, a to i vůči dětem. Zvláště často se to děje v rodinách, ve kterých žije matka s dcerou z prvého manželství a nevlastní otec (6). Nadměrné užívání alkoholu rodiči respondenta může mít nežádoucí vliv na morální vývoj respondenta, uvědomíme-li si, jak alkohol nepříznivě ovlivňuje interpersonální vztahy v rodině a hospodářskou situaci celé rodiny. Výzkumné soubory A i B shodně potvrzují velký počet rodičů, kteří nadměrně užívají alkohol. Ve výzkumném vzorku C se projevuje 247
statisticky významný pokles užívání alkoholu rodiči respondenta. Nadměrné užívání alkoholu rodiči je poměrně častou příčinou prodlužování ú s t a v n í h o pobytu r e s p o n d e n t ů . Ú d a j o nadměrném užívání alkoholu rodiči hraje též významnou roli v anamnézách dětí přicházejících do dětských psychiatrických léčeben. Děti v rodinách, kde se vyskytuje problém s alkoholem, jsou ve větší míře vystavovány citovému i fyzickému zanedbávání, chování jejich rodičů bývá nepředvídatelné, jsou nuceny předčasně přebírat úkoly, které jim nepřísluší a na které nestačí, častěji jsou sexuálně zneužívány nebo týrány, trpí více pocity méněcennosti, strachem o rodiče, depresemi, nedostatky v komunikaci a tajnůstkářstvím rodičů (9). VII. Trestanost rodičů respondenta Kriminalita a-následná trestanost rodičů je všeobecně velká, je výrazně vyšší u otců než u matek. Kriminalita rodičů se jeví jako závažný negativní faktor. Takový rodič se stává nežádoucím sociálním modelem a většinou se ukazuje, že jeho výchovné praktiky jsou nevhodné. VIII. Aktuální pobyt rodičů ve věznici v d o b ě p ř í c h o d u r e s p o n d e n t a do D D Ú Rodiče našich respondentů byli často opakovaně trestáni a velká část z nich o své děti nemohla pečovat, neboť otec anebo matka nebo oba rodiče aktuálně pobývali ve věznici. 248
V době přijetí respondentů do D D Ú vykonávalo trest odnětí svobody ve výzkumu A 63 % otců, ve výzkumu B 29 % a ve výzkumu C 10 % otců. U matek to bylo ve výzkumu A 36 %, ve výzkumu B 19 % a ve výzkumu C 3 %. Počet otců i matek vykonávajících výkon trestu se statisticky významně snižuje. IX. Prostituce matek respondentů je dalším značným záporným jevem. Vyskytovala se zejména u matek respondentů ve výzkumných souborech A a B. Tyto matky nebyly vhodnými morálními vzory pro své děti a některé z nich tolerovaly, nebo i podporovaly prostituci svých dcer. Tento jev však patří k jevům latentním a uvedené četnosti by bylo vhodné ověřit nezávislými postupy. X. Negativní v ý c h o v n é praktiky (např. týrání) Týrání bylo zaznamenáno ve výzkumných vzorcích A, B a C vždy přibližně v jedné pětině případů. Nejčastější formou týrání bylo používání nadměrných fyzických trestů. Trestajícím rodičem byl většinou otec. Tento jev však také patří k jevům latentním. V souvislosti s týráním dítěte uvádíme děti s LMD, kdy postižení těchto dětí není na první pohled viditelné, porucha se projevuje především změnami v chování dítěte. Děti jsou zpravidla neklidné, těžko se soustřeďují a dokážou svými obtížemi rozčilovat své okolí až k nepríčetnosti. Jsou n e o b r a t n é , h l u č n é , m a j í o b t í ž e
v sociálním kontaktu a obzvláště odolné se zdají vůči jakémukoliv výchovnému působení. Tyto děti se stávají velmi často terčem velmi tvrdých disciplinárních opatření ze strany rodičů, kteří mají pocit, že s dítětem není absolutně žádné pořízení. Jejich chování neznamená ani tak negativní vztah k dítěti jako spíše naprostou výchovnou bezradnost. Bohužel tělesné tresty a tvrdá opatření na dítě s LMD zpravidla nepůsobí a situaci spíše zhoršují, protože zvyšují neklid a úzkost dítěte [10].*
7.
8.
9.
10. 11.
Literatura: G J U R I Č O V Á , J. A k t u á l n í stav a východiska ke snižování trestné činnosti dětí a mládeže. Sociální práce, Vol. 4/98, s. 3 6 - 4 1 . 2. Statistická ročenka ČSSR 86. Praha : SNTL, 1986. 3. Statistická ročenka ČSFR 91. Praha : SEVT, 1991. ISBN 80-7049-016-0. 4. Český statistický úřad: www stránka. Online, cit. 15. 8. 2001.
. 5. Ustav pro informace ve vzdělávání (ÚIV): www stránka. Online, cit. 16. 8.2001. . 6. DUNOVSKÝ, J.; DYTRYCH, Z.; MATĚJČEK, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Gra1.
12.
13.
14.
15.
16. 17.
da Publishing, 1995.ISBN 80-7169192-5. ŠOTOLOVÁ, E. Vzdělávání Romů. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169528-9. N E Š P O R , K. Návykové chování a závislost. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-432-X. N E Š P O R , K.; E X N E R O V Á , P. Mladí lidé a alkohol. Děti a my, 2001, č. 2, roč. 31. ČERNÁ, M. Lehká mozková dysfunkce. Praha : SPN, 1982. VÁGNEROVÁ, M. Komplexní problematika školního neprospěchu. Liberec : TU, 1996. ISBN 80-7083174-X. VEČERKA, K. a kol. Prevence kriminality v teorii a praxi. Praha: Themis, 1997. ISBN 80-85821-48-6. MATOUŠEK, O ; KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-226-2. DLOUHÝ, P. Kdo uteče, vyhraje! Rodina a škola, 1997, Vol. 6 - 7 , s. 16. ŠVANCAR, Z. a kol. Kriminalita mládeže. Praha: VÚKpři GP ČSSR, 1972. POLEDNE, R. Počet kouřících dětí stoupá. MF Dnes, 12. 10. 2000. GROHOVÁ,J., SUCHÁ, V. Děti pijí víc alkohol. MF Dnes, 11.11. 2000.
* Interpretace výsledků výzkumu o vlivu školního prostředí a analýza sociálně patologických jevů respondenta obsahuje příspěvek, který bude publikován v některém z dalších čísel Speciální pedagogiky.
249
18. 19. 20. 21.
250
M V ČR: Kriminalita dětí a mládeže. Sociální práce, 1998, č. 4, s. 24-31. Boj s drogami je obtížnější, [sign. l d s . ] M F Dnes, 10. 4. 2001. ŠTVERKA, D. Kriminalita na Liberecku. MFDnes, 15. 3. 2001. J EDLIČKA, R.; KOŤA, J. Aktuální problémy výchovy : Analýza a prevence sociálně patologických jevů u děti a mládeže. Praha : UK-Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-555-8.
22.
23.
24.
MALÁ, E. Vliv násilí v médiích na dětí a mládež z pohledu dětského a dorostového psychiatra. Čs. psychiatrie, 1995, Vol. 9, č.l, s. 3-6. CHMELÍK, J. Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži. Praha : MV ČR - odbor personální práce a vzdělávání, 1998. C H V O J K A , ! ; PEKAŘ, P. Kriminalita dětí hrozivě roste. Metro, 17. 7. 1997.
