Elektronický podpis v civilním právu hmotném a procesním

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce

Elektronický podpis v civilním právu hmotném a procesním Kamila Počinková

2015/2016

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Elektronický podpis v civilním právu hmotném a procesním zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

……………………. Kamila Počinková

2

Poděkování Na

tomto

místě

bych

ráda

poděkovala

vedoucímu

diplomové

práce

Mgr. Miloslavu Hrdličkovi za pomoc a cenné rady a připomínky při vedení mé práce. Rovněž bych ráda poděkovala své rodině a příteli za jejich podporu poskytovanou v průběhu celého studia.

3

Abstrakt V diplomové práci je rozebírán institut elektronického podpisu v rámci civilního práva. V první části se práce zabývá elektronickým podpisem obecně, a to zejména z pohledu zákona o elektronickém podpisu, ale také tím, jak elektronický podpis funguje. Další část se věnuje vlivu elektronického podpisu na zachování písemné formy právního jednání v civilním právu hmotném. Poslední část pak popisuje možnosti využití elektronického podpisu v civilním právu procesním, a to jak stranami řízení při činění podání vůči soudu, tak jeho využití soudem při doručování písemností jejich adresátům.

Klíčová slova Elektronický podpis; datová schránka; písemná forma právního jednání; doručování soudních písemností; podání činěna vůči soudu.

Abstract This thesis focuses on institute of electronic signature within the civil law. The first part deals with the electronic signature in general, and especially in view of the Electronic Signature Act, but also with how the electronic signature works. The subsequent part focuses on the influence of the electronic signature to preserve the written form of legal action in the civil substantive law. The last part describes how to use electronic signature in the civil procedural law, both parties to the proceedings while making submissions to the court, and its use by the court for service of documents to their addressees.

Key words Electronic signature; data mailbox; written form of legal action; service of judicial documents; submissions made to the court.

4

Obsah Úvod .................................................................................................................... 7 1

Elektronický podpis .................................................................................... 10 1.1

Druhy elektronického podpisu ............................................................. 10

1.1.1

Prostý elektronický podpis ............................................................ 11

1.1.2

Zaručený elektronický podpis ....................................................... 12

1.1.3

Uznávaný elektronický podpis ...................................................... 13

1.2

Elektronický podpis vs. vlastnoruční podpis......................................... 14

1.3

Právní úprava ....................................................................................... 16

1.3.1

Zákon o elektronickém podpisu .................................................... 16

1.3.2

Právní předpisy Evropské unie ...................................................... 18

1.4

Vytváření a ověřování elektronického podpisu ..................................... 19

1.5

Elektronická značka ............................................................................. 23

1.6

Certifikáty a poskytovatelé certifikačních služeb .................................. 25

1.7

Kvalifikované časové razítko ............................................................... 26

1.8

Osoba podepisující, osoba označující a osoba spoléhající se na

elektronický podpis ........................................................................................ 29 2

3

Elektronický podpis v civilním právu hmotném .......................................... 31 2.1

Náležitost písemnosti ........................................................................... 32

2.2

Náležitost podpisu ............................................................................... 35

2.3

Úředně ověřený podpis ........................................................................ 38

Elektronický podpis v civilním právu procesním ......................................... 41 3.1

Doručování v civilním právu procesním ............................................... 42

5

3.1.1

Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové

schránky……………………………………………………………………..43 3.1.2

Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou

adresu……………………………………………………………………… . 44 3.1.3

Porovnání doručování na elektronickou adresu a prostřednictvím

datové schránky .......................................................................................... 46 3.1.4

Vyznačování právní moci a vykonatelnosti u dokumentů opatřených

elektronickým podpisem ............................................................................. 48 3.2

Podání v civilním právu procesním ...................................................... 49

3.2.1

Podání činěná prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou

adresu……………..…………………………………………………………52 3.2.2

Podání činěná prostřednictvím veřejné datové sítě do datové

schránky…………………………………………………………………….. 54 Závěr ................................................................................................................. 59 Použité zdroje .................................................................................................... 61

6

Úvod V dnešní době dochází k značnému nárůstu využívání moderních technologií jako je elektronická výměna dat. Věci užívané v každodenním životě získávají elektronickou podobu. Předávání elektronických dokumentů je rychlé, snadné a finančně úsporné. Internet je v poslední době jedním z největších masových médií a prostředků komunikace. Vzhledem k dostupnosti dálkového přístupu lze s jistotou očekávat, že zasílání dokumentů v elektronické podobě bude využíváno čím dál častěji. To však vyžaduje potřebu ověření autentičnosti těchto dokumentů a identifikaci odesilatele. Tyto možnosti nám přináší institut elektronického podpisu. S elektronickým podepisováním je nutné samozřejmě počítat i v rámci civilního práva a možnosti užití elektronického podpisu stanovit v právní úpravě. Avšak ne na všechny aspekty týkající se této problematiky zákon pamatuje. Nejen aktuálnost, ale také praktická stránka využívání elektronických dokumentů opatřených elektronickým podpisem při právních jednáních či v rámci civilního řízení mne ovlivnila při výběru tohoto tématu. Při vyhledávání zdrojů pro svou diplomovou práci jsem nenalezla žádnou literaturu, která by se komplexně zabývala využíváním elektronického podpisu v civilním právu hmotném a procesním. Proto je má práce shrnutím toho, kdy se můžeme v civilním právu s elektronickým podpisem setkat. V obecné části práce je mým cílem zejména odpovědět na otázku, co je prostý elektronický podpis a co za něj již nelze považovat. V rámci civilního práva hmotného se budu věnovat řešení otázky náležitostí nutných pro zachování písemné formy právního jednání. Nejprve půjde o otázku týkající se nutnosti užití elektronického podpisu pro splnění požadavku určení jednající osoby v případě elektronického právního jednání, dále zda je pro platnost právního jednání postačující elektronický podpis prostý a co v takovém případě lze za prostý elektronický podpis považovat. V části zabývající se elektronickým podpisem v civilním právu procesním je mým cílem odpovědět na dílčí otázky týkající se elektronického podpisu při doručování

7

a činění podání v civilním soudním řízení. Jedná se zejména o problematiku nutnosti

opatřování

elektronickým

podpisem

datové

zprávy

zaslané

prostřednictvím datové schránky či přílohy datových zpráv nebo o otázku kolize fikce podpisu u datové zprávy opatřené elektronickým podpisem a autentizace dle tohoto elektronického podpisu. Práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola má obecný charakter. Je zde definován institut elektronického podpisu spolu s uvedením jeho jednotlivých druhů a porovnáním s podpisem vlastnoručním. Také je v první kapitole rozebrána právní úprava elektronického podpisu, a to jak úprava česká, tak úprava v rámci Evropské unie spolu s nastíněním blížící se účinnosti nového nařízení eIDAS. Kapitola se dále zabývá fungováním elektronického podpisu z hlediska technického, důležitým pro pochopení jeho vytváření a ověřování z pohledu právního. S tím souvisí i podkapitola pojednávající o certifikátech, na kterých je elektronický podpis založen, a poskytovatelích certifikačních služeb, jenž tyto certifikáty vydávají. Jsou zde zmíněny i další osoby vystupující v procesu týkajícím se elektronického podepisování a jejich povinnosti. Kapitola dále obsahuje definici pojmu elektronická značka, jakožto alternativa elektronického podpisu, a kvalifikovaného časového razítka, které spojuje elektronická data s konkrétním časovým okamžikem. Druhá kapitola se zabývá elektronickým podpisem v civilním právu hmotném, a to konkrétně písemnou formou právních jednání. Kapitola je rozdělena dle náležitostí, které musí splňovat písemné právní jednání, a to na náležitost písemnosti a náležitost podpisu. Dále je pojednáno o vztahu úředně ověřeného podpisu k podpisu elektronickému. Třetí kapitola řeší otázku elektronického podpisu v rámci civilního práva procesního. Jsou zde uvedeny možnosti jeho využití soudem v rámci institutu doručování, ale také využití elektronického podpisu účastníky řízení při činění podání vůči soudu. Téměř v celé první kapitole své diplomové práce využívám zejména metodu vědeckého popisu z důvodu nutné orientace v základních pojmech pro následně možné rozebírání konkrétních problémů, přičemž definice pojmů jsou

8

čerpány z právních předpisů či z odborné literatury. Stejně tak je tomu i v úvodu každé podkapitoly v rámci celé diplomové práci pro uvedení do dané problematiky. Dále používám metodu analýzy, kdy jsou dílčí části daného problému předmětem dalšího zkoumání. Také se objevuje metoda komparace, a to především v případě srovnávání vlastních názorů s názory jednotlivých autorů či judikovaných závěrů. V případě vztažení judikatury z jiných právních odvětví na právo civilní je zde využita metoda analogie. 1 V diplomové práci jsem čerpala především z právních předpisů, které zahrnují úpravu elektronického podpisu a datových schránek. Jsou jimi zejména zákon o elektronickém podpisu a zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a dále občanský zákoník a občanský soudní řád, jež obsahují ustanovení týkající se zmíněných institutů v civilním právu. S tím souvisí i využití komentářů psaných k těmto zákonům. Práce dále vychází z odborné literatury, zabývající se elektronickým podpisem spíše obecněji, a z odborných článků, tištěných i elektronických, řešící konkrétnější problémy a otázky. V práci je zahrnuta i soudní praxe vycházející ze soudních rozhodnutí.

1

Podrobněji k metodám KNAPP, Viktor. Velké právní systémy: úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1996.

9

1 Elektronický podpis Tato kapitola se zabývá základními pojmy v rámci elektronického podepisování, a to zejména samotným institutem elektronického podpisu tak, jak ho vymezuje zákon č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZEP“). Základní funkcí elektronického podpisu v rámci komunikace probíhající v elektronické podobě je jednoznačné

ověření

identity osoby,

která

podepsala

dokument

svým

elektronickým podpisem. Elektronický podpis přináší tuto záruku v různé míře jistoty, a to v závislosti na druhu elektronického podpisu.

1.1 Druhy elektronického podpisu Zákon o elektronickém podpisu rozlišuje tři základní úrovně elektronického podpisu - prostý elektronický podpis, zaručený elektronický podpis a uznávaný elektronický podpis. Druh použitého podpisu záleží především na povaze podepsaného dokumentu, respektive jeho závažnosti, o které se dohodne jeho odesilatel a příjemce. Příjemce stanoví, jaký typ elektronického podpisu je pro zprávy, jež obdrží, přijatelný. Použitý druh elektronického podpisu také závisí na tom, zda se komunikující znají nebo ne. V případě, že se znají, nebude činit příjemci problém ujistit se, zda zprávu podepsal skutečně odesilatel nebo že doručená zpráva je identická se zprávou odeslanou. Pokud se však příjemce a odesilatel neznají, je nutné možnost ověření zajistit jiným způsobem, tj. jiným typem elektronického podpisu. V některých případech je nutnost použít konkrétní druh elektronického podpisu stanoven přímo zákonem. 2 Jednotlivé druhy podpisů totiž poskytují rozdílný „komfort“. Právě o tom pojednává tato podkapitola.

2

§ 11 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů.

10

1.1.1 Prostý elektronický podpis Prostý elektronický podpis je definován dle § 2 písm. a) ZEP jako údaje, které jsou v elektronické podobě, jsou připojené k datové zprávě nebo s ní jsou logicky spojené a slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Přičemž datovou zprávou se dle písm. d) daného ustanovení rozumí jednak elektronická data, jež je možné pomocí prostředků pro elektronickou komunikace přenášet a jež je možné uchovávat na technických nosičích dat určených k jejich elektronickému zpracování a přenosu, a jednak elektronická data, která jsou uložena na technických nosičích jako datový soubor. Datovou zprávou tedy může být například e-mailová zpráva, obrázek, program, databázový soubor atd. Požadavky na tuto kategorii podpisu jsou zcela minimální. Nikde není řečeno, jakou technologií mají být tyto údaje tvořeny, není pro ně dán žádný konkrétní formát či standard, ani není stanoveno, jak se má postupovat při ověřování tohoto podpisu. V praxi se prostý elektronický podpis objevuje například při porovnání podpisu na papíru s podpisovým vzorem, který je oskenovaný a uložený v paměti počítače. Srovnání je zde tedy pouze vizuální a jedná se o postup ryze subjektivní a záleží na momentální fyzické a psychické kondici podepisujícího i na schopnostech toho, kdo podpis kontroluje, proto je důvěra v něj minimální. Slouží spíše pro informaci příjemce. Vybraná odborná literatura uvádí, že lze za prostý elektronický podpis označit pouhé jméno odesílatele uvedené v e-mailu. 3 Dle mého názoru by však toto nesplňovalo požadavek na jednoznačné ověření identity podepsané osoby, jelikož jméno nelze přiřadit pouze jedné osobě. Ke jménu by musely být přidány další konkrétní údaje specifikující danou osobu (rodné číslo, poštovní či e-mailovou adresu, telefonní číslo aj.). Prostým elektronickým podpisem by však mohlo být osobní identifikační číslo, heslo či otisk prstu. Ani 3

SVOBODA, Pavel. Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha: Linde, 2001, s. 188. POLČÁK, Radim. Praxe elektronických dokumentů. Bulletin advokacie. 2011, roč. 2011, č. 7-8, s. 55.

11

jeden z těchto příkladů však nepropojuje tajnou informaci s obsahem zprávy jako je tomu u zaručeného elektronického podpisu, a je tedy možné prostý elektronický podpis zneužít například kopírováním, odposlechem apod. Dle zákona prostý elektronický podpis umožňuje ověření totožnosti, avšak nic nezaručuje.

4

1.1.2 Zaručený elektronický podpis Zaručený elektronický podpis musí k výše uvedené definici elektronického podpisu navíc kumulativně splňovat další čtyři požadavky, kterými jsou zaprvé jednoznačné spojení podpisu s podepisující osobou, dále umožnění identifikace podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, za další vytvoření a připojení podpisu k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou a konečně připojení podpisu k datové zprávě, k níž se vztahuje, takovým způsobem, že lze zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 5 Zaručený elektronický podpis je vytvořen zvláštním postupem, který bude popsán v následující podkapitole. Díky výše uvedeným požadavkům jde tedy o bezpečnější formu elektronického podpisu, než je podpis prostý. Zaručený elektronický podpis umožňuje ověření jednak autenticity zprávy, tedy že odesílatel je skuteční tím, za koho se vydává, jednak datové integrity zprávy, tedy že zpráva nebyla změněna, poškozena či jinak modifikována od doby svého podepsání, a také nepopiratelnosti, tedy zajištění, aby daná osoba nemohla svůj podpis popřít. 6 Dále musí být v případě právního sporu zajištěna neodmítnutelnost elektronického podpisu (právní akceptovatelnost). 7 Na elektronický podpis je možné klást i další požadavky, které nejsou základními požadavky elektronického podpisu. Jedná se 4

SMEJKAL, Vladimír. Právo informačních a telekomunikačních systémů. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 92. 5 § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb. 6 SVOBODA, op. cit., s. 194. 7 BOSÁKOVÁ, Dagmar a kol. Elektronický podpis: přehled právní úpravy, komentář k prováděcí vyhlášce k zákonu o elektronickém podpisu a výklad základních pojmů. 2. vyd. Olomouc: ANAG, 2002, s. 5.

12

například o prokázání existence dokumentu v daném čase. Tyto požadavky je možné splnit pomocí navazujících služeb, kterým je například v tomto případě časové razítko. Tomuto institutu je věnována jedna z podkapitol. Pod zaručený elektronický podpis můžeme zařadit tzv. kvalifikovaný elektronický podpis. Tento pojem sice není vymezen v žádném právním předpisu, ale je možné za něj považovat zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu a vytvořený pomocí použití prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu. 8 ZEP se o něm zmiňuje ve svém ustanovení: „Použití zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a vytvořeného pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu umožňuje ověřit, že datovou zprávu podepsala osoba uvedená na tomto kvalifikovaném certifikátu.“ 9 Samotným certifikátům se budu věnovat v jedné z dalších podkapitol. V kvalifikovaný elektronický podpis je již vysoká důvěra, avšak ta plyne z důvěry v poskytovatele certifikačních služeb, jež certifikát vydal. Certifikát je zde založen pouze na certifikátu neakreditované certifikační autority. Má tedy nižší míru ověření než uznávaný elektronický podpis, kterému je věnován následující oddíl. 1.1.3 Uznávaný elektronický podpis Uznávaný elektronický podpis jakožto třetí úroveň elektronického podpisu je podle § 11 odst. 3 ZEP zaručený elektronický podpis, jenž je založený na kvalifikovaném certifikátu, který vydal akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb a který obsahuje údaje umožňující jednoznačnou identifikaci podepisující osoby. Alternativou pak je zaručený elektronický podpis, jenž je založený na kvalifikovaném certifikátu, který vydal poskytovatel certifikačních služeb usazený mimo území České republiky, pokud byl kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jakožto služba, pro 8 9

BOSÁKOVÁ a kol, op. cit., s. 131. § 3 odst. 2 zákona č. 227/2000 Sb.

13

jejíž poskytování je daný poskytovatel akreditován, či jako služba, nad jejímž poskytováním se vykonává dohled dle předpisů Evropské unie.

10

Přibyl zde tedy

požadavek na akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal kvalifikovaný certifikát. Z důvodu nutnosti akreditace a dozoru Ministerstva vnitra se jedná o jednu z nejbezpečnějších forem elektronického podpisu. Tento podpis je vyžadován při komunikaci s většinou státních orgánů, které ho musí uznávat, z čehož zřejmě vyplývá i jeho název.

1.2 Elektronický podpis vs. vlastnoruční podpis Jak elektronický, tak vlastnoruční podpis jsou výsledkem procesu, který vyplývá z rozhodnutí podepisující osoby a jehož úkolem je stvrdit vůli a identitu této osoby. Vlastnoruční podpis má podobu individuálního a relativně stálého písemného projevu člověka. Tato individuálnost je důsledkem vytvoření složitého systému podmíněných reflexů, jež jsou závislé na stupni procvičování. Avšak na konkrétní písemný projev mají vliv i aktuálně vnější a vnitřní podmínky, při nichž psaní probíhá, které mohou získaný dynamický stereotyp narušit.

11

Co se týká

metod zkoumání pravosti písma, je za základní považována metoda pozorování, dále se pak využívá metoda analytická, syntetická, komparační a grafometrická.

12

Z výše uvedeného vyplývá, že podepisování i zkoumání pravosti (ověřování) vlastnoručního podpisu jsou procesy zejména subjektivního charakteru, ve kterých se promítají obecné a individuální vlastnosti zúčastněných osob. Naproti tomu je elektronický podpis od okamžiku podpisu až do ověření jeho pravosti objektivním výsledkem technologického procesu, jenž je na zvláštnostech zúčastněných osob nebo situace zcela nezávislý. Právě proto je možnost ověření pravosti elektronického podpisu daleko vyšší než u podpisu vlastnoručního. Co se týká identifikace podepisující osoby, je to u vlastnoručního podpisu často 10

§ 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb. SMEJKAL, Vladimír. Elektronický podpis jako nástroj pro zvýšení bezpečnosti informačních systémů: teze přednášky k profesorskému jmenovacímu řízení, obor: odvětvová ekonomika a management. Brno: VUTIUM, 2003, s. 12. 12 Tamtéž, s. 12. 11

14

nemožné z důvodu jeho nečitelnosti, zato u elektronického podpisu jsou údaje v elektronické podobě jednoznačně spojeny s podepisující osobou, tudíž lze osobu identifikovat lehce. Také odhalení jakékoli změny obsahu podepisovaného dokumentu se díky elektronickému podpisu zaručuje, zatímco u listinné podoby se tento problém musí řešit složitými postupy či pravidly (pečetě, uvádění čísel slovy apod.). Další odlišnost spočívá v tom, že na uznávaný elektronický podpis jsou kladeny požadavky týkající se technických standardů a norem. Vlastnoruční podpis oproti elektronickému postrádá technickou specifikaci prostředků, které by vyjadřovaly například kvalitu inkoustu, použitý barevny odstín, kontrast podpisu vůči podkladu apod. Z toho vyplývá, že elektronický podpis je technicky preciznější. Oproti předchozím rozdílům vlastnoručního a elektronického podpisu nyní představím jejich podobnost. Pro podepsání běžného papírového dokumentu potřebujeme kromě psacího nástroje zejména výše popsanou schopnost vytvořit sice ne vždy zcela shodný, ale jednoznačně určující a charakterizující vlastnoruční podpis. Tato schopnost je pro každého člověka jedinečná a je pro jiné osoby tajnou a nedostupnou informací. Princip elektronického podpisu vychází taktéž z existence tajné informace, jež vlastní pouze podepisující osoba. Touto informací je tzv. soukromý klíč, o kterém budu pojednávat v následující podkapitole. Lze říci, že spojení inkoustu s papírem u vlastnoručního podpisu můžeme přirovnat ke spojení elektronického dokumentu a soukromého klíče. 13 Na závěr této podkapitoly je vhodné uvést, že vlastnoruční podpis a elektronický podpis jsou dvě právně rovnocenné alternativy podpisu. Toto tvrzení vychází z ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“). Je tomu tak i přes výše vyjmenované nedostatky vlastnoručního podpisu vůči podpisu elektronickému. Paradoxně se však lze v praxi setkat s nedůvěrou k elektronickému podpisu na rozdíl od vlastnoručního

13

SMEJKAL, 2004, op. cit., s. 76.

15

podpisu, u nějž se nad jeho pravostí a důvěryhodností nikdo příliš nezamýšlí. Jedná se zde samozřejmě zejména o zvyk podepisovat dokumenty vlastnoručním podpisem a nikoliv o nedostatečnou důvěryhodnost, kvalitu a průkaznost podpisu elektronického.

1.3 Právní úprava Základním krokem pro úspěšné zavádění elektronické komunikace je vytvoření jasných a jednoznačných pravidel této formy výměny informací. Důvody jsou jasné, bez standardizace by si komunikující strany prostě nerozuměly.

14

Navazující dva oddíly jsou zaměřeny jednak na českou právní úpravu, jednak na právní úpravu v rámci Evropské unie. 1.3.1 Zákon o elektronickém podpisu Elektronický podpis, jak již bylo zmíněno, je v českém právním řádu upraven zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon byl vytvořen na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/EC ze dne 13. prosince 1999, o zásadách Společenství pro elektronické podpisy U nás byl přijat v roce 2000 a Česká republika se tak stala třetí zemí, kde vstoupil v platnost zákon upravující užívání elektronického podpisu. Jeho smyslem je umožnit použití elektronického podpisu v rámci elektronické komunikace jakožto ekvivalent podpisu vlastnoručního při běžné listinné formě komunikace. 15 Přijetím zákona byly odstraněny dosud exitující rozpory při zacházení s informacemi v elektronické a v listinné formě. Také dosud neexistovala právní úprava, která by jednoznačně připouštěla možnost

14

BUDIŠ, Petr. Elektronický podpis a jeho aplikace v praxi. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2008, s. 99. Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, © 2015 [cit. 25. 3. 2016]. 15

16

existence elektronické formy dokumentu (smlouvy, podání, žádosti, žaloby, rozhodnutí apod.) nebo naopak elektronickou formu komunikace zakazovala. 16 Elektronický podpis je stále se vyvíjejícím konceptem, jak po stránce technologické, tak po stránce právní. Zákon o elektronickém podpisu byl od okamžiku svého schválení v roce 2000 do dnešního dne již sedmnáctkrát novelizován. Vymezení základních pojmů obsažené v původním znění zákona se však následnými novelizacemi měnilo jen velmi málo nebo vůbec. Z toho lze dovodit, že tento zákon byl hned na začátku postaven obecným způsobem, díky kterému nebylo potřebné zákon novelizovat z důvodu pouhé změny technologie. Mezi nejvýznamnější novely zákona lze zařadit novelu č. 440/2004 Sb., kterou se zavedlo kvalifikované časové razítko a elektronická značka, dále novelu č. 101/2010 Sb., která dala Ministerstvu vnitra povinnost vést a zveřejňovat seznam důvěryhodných certifikačních služeb a stanovila orgánům veřejné moci povinnost uznávat kvalifikované certifikáty vydávané v ostatních členských státech EU, a do třetice novelu č. 167/2012 Sb., která zavedla pojem uznávaný elektronický podpis a uznávaná elektronická značka. Zmíněné instituty budou rozebrány v jednotlivých kapitolách. Jako kontrolní a akreditační orgán v duchu zákona o elektronickém podpisu vystupuje Ministerstvo vnitra ČR. Mezi jeho hlavní povinnost patří zejména dozor nad dodržováním zákona o elektronickém podpisu, udělování akreditací poskytovatelům certifikačních služeb a vyhodnocování shody nástrojů elektronického podpisu s požadavky stanovenými zákonem. 17 ZEP je prováděn dvěma aktuálně účinnými prováděcími předpisy na základě zmocňovacích ustanovení § 20 ZEP. Jedná se o vyhlášku č. 378/2006 Sb., o postupech kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb, a vyhlášku č. 212/2012 Sb., o struktuře údajů, na základě kterých je možné jednoznačně identifikovat 16

BOSÁKOVÁ a kol., op. cit., s. 10. Stanovisko k výkonu dozorových kompetencí Ministerstva vnitra na úseku elektronického podpisu dle zákona č. 227/2000 Sb. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, © 2015 [cit. 25. 3. 2016]. 17

17

podepisující

osobu,

a

postupech

pro

ověřování

platnosti

zaručeného

elektronického podpisu, elektronické značky, kvalifikovaného certifikátu, kvalifikovaného systémového certifikátu a kvalifikovaného časového razítka (vyhláška o ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu). Již přede dnem nabytí účinnosti zákona o elektronickém podpisu, tedy před 1. říjnem 2000, bylo možné elektronický podpis používat, a to na základě principu smluvní volnosti. Ustanovení § 2 odst. 3 starého občanského zákoníku stanovovalo, že pokud to zákon výslovně nezakazuje nebo jestliže z povahy daného ustanovení nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit, mohou si účastníci občanskoprávních vztahů dohodou upravit vzájemná práva a povinnosti odchylně od zákona. Toto ustanovení tedy považovalo vzájemné dohody o uznávání elektronických podpisů za právně závazný způsob podepisování právních úkonů činěných elektronicky. Identifikace odesílatele byla prováděna mnoha způsoby, kterými byly například zadání hesla či různé jednorázové tajné klíče. Toto bylo využíváno především bankami pro zabezpečení systémů elektronického bankovnictví. 18 1.3.2 Právní předpisy Evropské unie Normotvorný základ elektronického podpisu vychází z mezinárodní spolupráce zemí EU. Klíčovým dokumentem, kterým se řídí zákony jednotlivých zemí, je zmíněná směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES. Implementace tohoto dokumentu do legislativ jednotlivých států však přinesla často rozdílné výsledky, které komplikují zavádění a užívání bezpečné elektronické komunikace zejména ve větších projektech spojených s mezinárodní výměnou dat. Důvodem rozdílů je nejednoznačnost a nekonkrétnost evropských direktiv, ale také rozdílnost lokálních legislativ. 19 Tyto i další problémy má vyřešit nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 18 19

Viz k tomu SVOBODA, op. cit., s. 198. SMEJKAL, 2003, op. cit., s. 19. BUDIŠ, op. cit., s. 103.

18

o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (zkráceně eIDAS; electronic identification and services), které vešlo v platnost v celé Evropské unii dne 17. září 2014 a bude použitelné, s určitými výjimkami, od 1. července 2016. Nařízení eIDAS lze rozdělit na dvě klíčové oblasti, a to oblast elektronické identifikace a oblast služeb vytvářejících důvěru. Tato druhá oblast obsahuje zejména úpravu platnosti elektronických podpisů, elektronických pečetí, elektronických časových razítek, certifikátů a jejich uchovávání. Elektronickému podpisu, certifikátům a poskytovatelům certifikačních služeb se již věnovala i směrnice 1999/93/ES, nařízení eIDAS se však zabývá dalšími instituty v rámci elektronické komunikace. Například je nově definován pojem elektronická pečeť, která je velice podobná elektronické značce, avšak nikoliv úplně totožná. Dále nařízení hovoří o zaručeném elektronickém podpisu, jenž je založený na kvalifikovaném certifikátu a je vytvořený kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů, jedná se tedy o kvalifikovaný elektronický podpis,

kterému

jsou

přiznány

stejné

právní

účinky

jako

podpisu

vlastnoručnímu. 20 Jelikož se u nařízení jedná o přímo působící předpis, jeho důsledkem s největší pravděpodobností bude značná redukce ZEP, či dokonce jeho úplné zrušení, a další související změny v české legislativě. 21 Diplomová práce je dle jejího zadání vypracována na základě aktuálního stavu českého právního řádu a elektronický podpis je řešen podle ZEP.

1.4 Vytváření a ověřování elektronického podpisu Základním požadavkem na elektronický podpis je jeho elektronická podoba, tedy že nesmí být svázán s matérií nosiče. Nelze tedy podepsat klasickým způsobem technický nosič dat, kde jsou dokumenty uloženy, jelikož by to znemožnilo

20

Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Ministerstvo vnitra České republiky, op. cit. Podrobněji k tomu SMEJKAL, Vladimír, KODL, Jindřich; UŘIČAŘ, Miroslav. Elektronický podpis podle nařízení eIDAS. Revue pro právo a technologie. 2015, roč. 6, č. 11, s. 189-235. 21

19

princip elektronického zasílání dokumentů. Elektronický podpis je možné vytvořit za pomoci technických a programových prostředků a postupů, jejichž vlastnosti jsou vymezeny v § 17 ZEP. Jedním z požadavků na tyto prostředky a postupy je nutnost zajistit, aby se data pro vytváření podpisu vyskytovala pouze jednou a aby jejich utajení bylo náležitě zabezpečeno. To znamená, že pro vytváření elektronických podpisů jsou používána data, u nichž je podstatné utajení. Tato data se nazývají soukromý klíč. Klíče jsou generovány vždy ve dvojici, a to zmíněný soukromý klíč spolu s tzv. veřejným klíčem. Soukromým klíčem jsou označována jedinečná data sloužící podepisující osobě k vytváření elektronického podpisu. 22 Tento klíč je výhradním vlastnictvím uživatele. Klíčem veřejným jsou jedinečná data, jež slouží k ověřování elektronického podpisu. 23 Vydává se ve formě certifikátu, jenž svazuje veřejný klíč s identitou podepisující osoby. Veřejný klíč pak lze získat přímo od podepisující osoby nebo z veřejného seznamu, který musí provozovat každý poskytovatel certifikačních služeb.

24

Důležitou informací je, že se z jednoho klíče nedá žádným způsobem odvodit klíč druhý. Tím se dostáváme k druhé náležitosti prostředků pro bezpečné vytváření elektronického podpisu, která je stanovena ustanovením § 17 odst. 1 písm. b) ZEP a to tak, že se data pro vytváření elektronického podpisu nesmějí dát odvodit ze znalosti způsobu jejich vytváření. Tato náležitost dále stanovuje, že elektronický podpis musí být chráněn proti padělání s využitím existujících dostupných technologií. Touto technologií jsou myšleny kryptografické algoritmy neboli šifrování. Elektronický podpis nelze přečíst přímo, ale je zapotřebí technických prostředků, díky kterým si zobrazíme obsah podpisu v čitelné podobě. Pro maximální flexibilitu v rámci možné potřeby zvýšení požadavků na použité algoritmy z důvodu rozvoje výpočetní techniky zveřejňuje Ministerstvo

22

§ 2 písm. n) zákona č. 227/2000 Sb. Tamtéž, § 2 písm. o). 24 SVOBODA, op. cit., s. 189, 195. 23

20

vnitra kryptografické algoritmy a jejich parametry, které mohou být pro tato data použity, na své úřední desce. 25 Existují dva hlavní typy šifrovacích systémů – šifrovací systémy s tajným klíčem, tzv. symetrické šifrovací systémy, a šifrovací systémy s veřejným klíčem, tzv. asymetrické šifrovací systémy. Elektronický podpis může být založen na symetrických i na asymetrických šifrovacích systémech, avšak pouze systém založený na asymetrickém šifrovacím algoritmu může být kvalifikován jako zaručený elektronický podpis. Symetrické šifrovací systémy využívají k šifrování i dešifrování stejný klíč. Tento klíč musí být udržen v tajnosti. Proto je největším problémem distribuce tajného klíče od odesílatele k adresátovi, neboť během přenosu může dojít k jeho prozrazení. Elektronické podpisy založené na symetrických šifrovacích algoritmech nevyhovují náležitostem zaručeného elektronického podpisu, a to konkrétně požadavku dle § 2 písm. b) bodu 3. ZEP, podle kterého má být zaručený elektronický podpis vytvořen a připojen k datové zprávě prostředky, jež může udržet podepisující osoba pod svou výhradní kontrolou. Tajný šifrovací klíč však v tomto případě vlastní odesílatel i všichni příjemci zprávy. Požadavky kladené na zaručený elektronický podpis je schopen splnit šifrovací systém s veřejným klíčem. 26 Po aplikaci kryptografického algoritmu na text za použití soukromého klíče dostaneme zašifrovaný, nesrozumitelný výsledek a naopak po aplikaci téhož algoritmu na zmíněný výsledek za použití veřejného klíče dostaneme původní text. Podepisující osoba tedy využije soukromý klíč, který drží pod svou výhradní kontrolou, k vytvoření šifrované podoby elektronického dokumentu. Následně k původnímu dokumentu přiloží šifrovanou podobu dokumentu a zároveň veřejný klíč tvořící pár s jejím soukromým klíčem a zašle vše druhé osobě. Ověřování 25

§ 5 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 378/2006 Sb., o postupech kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb, o požadavcích na nástroje elektronického podpisu a o požadavcích na ochranu dat pro vytváření elektronických značek (vyhláška o postupech kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb), ve znění pozdějších předpisů. 26 SVOBODA, op. cit., s. 188, 189.

21

probíhá dešifrováním šifrované podoby textu pomocí veřejného klíče a následným porovnáním s původním textem. Pokud jsou obě podoby textu shodné, dokazuje to, že dokument elektronicky podepsal držitel soukromého klíče. Pokud jsou texty rozdílné, značí to buď skutečnost, že dokument podepsal někdo jiný, nebo se jedná o falsifikát, či došlo k následné změně dat. 27 Ověřování elektronického podpisu se provádí za pomoci vhodných technologických prostředků, na které klade ZEP ve svém ustanovení § 17 odst. 4 určité nároky. Postup ověřování platnosti elektronického podpisu je stanoven vyhláškou č. 212/2012 Sb. Pro shrnutí popíši, jak probíhá získání soukromého a veřejného klíče a následné podepisování elektronického dokumentu v praxi. Na začátku získá uživatel speciální program, který slouží jako nástroj pro vytváření a ověřování elektronického podpisu. Pomocí tohoto programu vygeneruje dvojici klíčů – soukromý a veřejný. Veřejný klíč společně s doklady, jež prokazují totožnost osoby, předloží poskytovateli certifikačních služeb, který mu vystaví certifikát 28. Ten ověřuje, že veřejný klíč je veřejným klíčem dané osoby. Následně může osoba podepisovat dokumenty pomocí svého soukromého klíče a jiné osoby mohou pomocí veřejného klíče ověřovat pravost podpisu a integritu obsahu dokumentu. 29 Následné podepisování probíhá tak, že počítačový program vygeneruje z obsahu dokumentu a soukromého klíče podepisující osoby určitou posloupnost znaků. Tu připojí ke zprávě jako její elektronický podpis. Zpráva i s podpisem je odeslána příjemci, který použije veřejný klíč, jenž je komplementární k danému soukromému klíči. Tak ověří pravost podpisu, tedy provede identifikaci (tj. určení osoby, která úkon učinila, neboli zjištění identity subjektu) a autentizaci (tj. ověření totožnosti, neboli že je subjekt tím, za koho se prostřednictvím dané identity vydává) odesílatele, a zkontroluje integritu zprávy,

27

LECHNER, Tomáš. Elektronické dokumenty v právní praxi. Praha: Leges, 2013, s. 68, 69. Kvalifikovaný certifikát má platnost jednoho roku a jeho cena se pohybuje okolo 400,- Kč, cena za kvalifikovaný systémový certifikát, na němž je založena elektronická značka, pak mezi 800,a 1.000,- Kč. 29 LECHNER, op. cit., s. 78-79. 28

22

tedy její neporušenost. Elektronický podpis je tedy výstupem určitého procesu, do kterého jako parametry vstupují soukromý klíč a podepisovaný dokument. V případě změny klíče či dokumentu dochází k různým výsledkům. Jinými slovy, elektronický podpis je nepřenosný na jiný elektronický dokument, jelikož je pro každý podepsaný dokument různý. 30 Z toho také vyplývá, že zprávu nelze elektronicky podepsat dříve, než byla tato zpráva napsána. Elektronický podpis tedy nemůže existovat sám o sobě bez zprávy, jež jím má být opatřena. 31

1.5 Elektronická značka ZEP ve svém ustanovení § 2 písm. c) definuje elektronickou značku jako údaje, které jsou v elektronické podobě a jsou připojeny k datové zprávě nebo s ní jsou logicky spojeny. Tyto údaje musí být zároveň jednoznačně spojeny s označující osobou a musí umožnit její identifikaci prostřednictvím kvalifikovaného systémového certifikátu. Dále je na dané údaje kladen požadavek, aby byly vytvořeny a připojeny k datové zprávě prostředky pro vytváření elektronických značek, jež může označující osoba udržet pod svou výhradní kontrolou, a zároveň připojeny takovým způsobem, aby bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

Dle

této

definice

můžeme

odvodit,

že

elektronická

značka

je

obdobou zaručeného elektronického podpisu. Elektronické značky jsou založeny na zcela stejném technologickém principu, jaký byl popsán pro elektronický podpis. Data pro vytváření elektronických značek odpovídají soukromému klíči a jsou pod kontrolou označující osoby a data pro ověřování elektronických značek odpovídají veřejnému klíči. Rozdíl mezi elektronickou značkou a podpisem je tedy významový a právní, nikoliv technický. Jelikož jsou zákonné požadavky na tvorbu elektronické značky obdobné jako na zaručený elektronický podpis, praktická realizace může být zcela shodná. Pro vytváření elektronických značek je však nutné použít prostředky pro jejich 30 31

SMEJKAL, 2004, op. cit., s. 77–78. BOSÁKOVÁ a kol., op. cit., s. 130.

23

vytváření, na které jsou zákonem kladeny specifické nároky. Rozdíl mezi elektronickým podpisem a elektronickou značkou dále spočívá především v přístupu podepisující (označující) osoby a závazku z toho plynoucího, který lze nalézt v ustanovení § 3 a § 3a ZEP. Podepisující osoba by se měla před podepsáním datové zprávy s obsahem seznámit, zatímco připojení elektronické značky se děje automatizovaně bez přímého ověření obsahu datové zprávy označující osobou a bez vyjádření její vůle. S tím také souvisí to, že zatímco podepisující osoba je pouze fyzická osoba, označující osobou může být kromě fyzické osoby i osoba právnická nebo organizační složka státu či jiná instituce (např. soud). 32 Elektronickou značku lze přirovnat k otisku soudního razítka. Lze jí podepisovat stejnopisy soudních rozhodnutí. 33 Stejně jako existuje uznávaný elektronický podpis, existuje také uznávaná elektronická značka. Za tuto uznávanou elektronickou značkou je považována elektronická značka založená na kvalifikovaném systémovém certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Lechner ve své publikaci tvrdí, že pro elektronickou značku neexistuje více úrovní, jako je tomu u elektronického podpisu, jelikož institut elektronické značky v sobě zahrnuje podmínky odpovídající úrovni uznávaného elektronického podpisu.

34

S tímto

názorem nemohu souhlasit, jelikož rozdíl mezi „obyčejnou“ elektronickou značkou

a uznávanou

kvalifikovaný

elektronickou

systémový

značkou

certifikát

u

vidím

uznávané

akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb,

v povinnosti elektronické což u

vydat značky

„obyčejné“

elektronické značky není. O této problematice týkající se certifikátů a jejich poskytovatelů se budu zmiňovat v další podkapitole.

32

JIRSA, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. 1. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 284. 33 SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 162. 34 LECHNER, op. cit., s. 94-95.

24

1.6 Certifikáty a poskytovatelé certifikačních služeb O certifikátu bylo již psáno v souvislosti s veřejným klíčem. Dle § 2 písm. k) ZEP se jím rozumí datová zpráva, vydávaná poskytovatelem certifikačních služeb, která spojuje veřejný klíč s podepisující či označující osobou, a tím umožňuje ověřit její identitu. Jedná se o elektronický dokument, který je sám podepsán elektronickým

podpisem

poskytovatele

certifikačních

služeb

jakožto

důvěryhodnou třetí stranou (na bezpečnost soukromého klíče certifikační autority jsou kladeny extrémní nároky a veřejný klíč certifikační autority je distribuován jako součást certifikátu 35). Z certifikátu není možné obecně získat příliš mnoho informací o osobě, které byl vydán. To ovšem ani není jeho účelem. Certifikátem se zaručuje, že veřejný klíč patří opravdu tomu, kdo je označen jako jeho vlastník. Fyzická osoba může vlastnit libovolný počet certifikátů. Certifikát je veřejný a je k dispozici každému, s kým hodlá vlastník komunikovat za použití elektronického podpisu. Rozlišujeme tři druhy certifikátů, které zaručují propojení podepisující osoby s jejím veřejným klíčem. Existují certifikáty „obyčejné“, certifikáty kvalifikované a kvalifikované systémové certifikáty. Kvalifikované certifikáty, které se využívají u zaručeného elektronického podpisu, a kvalifikované systémové certifikáty, které se uplatní u elektronické značky, jsou vydávány kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb a musí splňovat předepsané náležitosti, jež stanovuje ustanovení § 12 a 12a ZEP. Záruky, které poskytne použití zaručeného elektronického podpisu, platí v plné míře pouze při vystavení kvalifikovaného certifikátu. Je nutné, aby příjemce zprávy na první pohled rozeznal, že se jedná o kvalifikovaný certifikát, což je důležité z důvodu důvěryhodnosti a nezaměnitelnosti s „obyčejným“ certifikátem. 36 Certifikát je vystavován, jak už bylo několikrát řečeno, poskytovatelem certifikačních služeb, neboli certifikační autoritou, na základě žádosti. 35

DOSTÁLEK, Libor a kol. Velký průvodce protokoly TCP/IP: Bezpečnost. 2. vyd. Praha: Computer Press, 2003, s. 14. 36 SMEJKAL, 2004, op. cit., s. 93.

25

Poskytovatel vede evidenci certifikátů, případně poskytuje i další služby spojené s elektronickým podpisem. ZEP rozeznává tři úrovně poskytovatelů certifikačních služeb. Vydávat certifikáty může téměř kdokoliv, ať už osoba fyzická, právnická nebo organizační složka státu. Takový certifikát však nemá žádnou právní platnost a v soukromoprávní oblasti funguje například při komunikaci dvou obchodních společností po jejich domluvě. Vyšší stupeň je kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb, jenž vydává kvalifikované certifikáty, kvalifikované systémové certifikáty, kvalifikovaná časová razítka nebo prostředky pro bezpečné vytváření elektronických podpisů. Na kvalifikovanou certifikační autoritu již zákon klade určité podmínky, které musí splňovat. 37 Nejvyšší úroveň certifikačních autorit představuje akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb. 38 Tomuto poskytovateli musí být udělena akreditace Ministerstvem vnitra, proto se jedná o nejvyšší stupeň bezpečnosti. Akreditace znamená osvědčení, že certifikační autorita splňuje podmínky stanovené ZEP pro výkon činnosti akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb. O udělení akreditace může požádat každý poskytovatel certifikačních služeb. Náležitosti akreditace jsou dány ustanovením § 10 odst. 2 ZEP. Ministerstvo následně buď vydá rozhodnutí o udělení akreditace, nebo žádost zamítne. Postupy kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb jsou dále upraveny vyhláškou č. 378/2006 Sb.

1.7 Kvalifikované časové razítko V případě zasílání klasickou poštou je možné dokument poslat doporučeně s potvrzením o skutečnosti, ve kterém časovém okamžiku byl tento dokument odeslán. Do elektronicky podepsaného dokumentu lze však snadno vložit libovolné datum. Samotný elektronický podpis totiž prokazuje identitu tvůrce, ale neumožňuje dokázat, že je čas vytvoření dokumentu správný. Pro odstranění

37

Základní povinnosti jsou stanoveny § 6 a speciální povinnosti § 6a zákona č. 227/2000 Sb. Seznam akreditovaných poskytovatelů certifikačních služeb je dostupný z: http://www.mvcr.cz/clanek/prehled-kvalifikovanych-poskytovatelu-certifikacnich-sluzeb-a-jejichkvalifikovanych-sluzeb.aspx 38

26

tohoto nedostatku bylo vytvořeno časové razítko, které je potvrzením o existenci, držení a pravosti podpisu dokumentu k danému času. Dle § 2 písm. r) ZEP je kvalifikované

časové

razítko

datová

zpráva

vydaná

kvalifikovaným

poskytovatelem certifikačních služeb, jež důvěryhodným způsobem spojuje elektronická data s časovým okamžikem, a tím zajistí, že tato data existovala před daným časovým okamžikem. Je to tedy údaj přidaný k datové zprávě podepsané elektronickým podpisem, který stvrzuje, že tato datová zpráva existovala ještě před přidáním časového razítka. Okamžik, kdy se rozhodneme označit dokument časovým razítkem, vůbec nesouvisí s okamžikem, kdy jsme tento dokument vytvořili nebo s ním provedli nějaký procesní úkon (např. podání či doručení). Časové razítko můžeme připojit i k dokumentu vytvořenému před mnoha lety. Podmínkou však je, že tento dokument musí existovat. Proto časové razítko zaručuje, že daný elektronický dokument existoval před daným časovým okamžikem a nikoliv v daném okamžiku. 39 Časové razítko může také sloužit k prokázání skutečnosti, že datová zpráva, jež se uchovává dlouhodobě, byla podepsána v době platnosti daného certifikátu. 40 ZEP nikde nehovoří o časovém razítku

bez

přívlastku

kvalifikované.

V praxi

však

mohou

existovat

i nekvalifikovaná časová razítka. Čas v nich uveden ale není dle ZEP uznáván jako důvěryhodný. Taková jsou pouze kvalifikovaná časová razítka vydaná kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb.

41

Vydávání kvalifikovaných časových razítek je jednou ze služeb právě kvalifikovaného poskytovatele certifikačních služeb. Této autoritě se zasílá žádost o časové razítko k danému dokumentu. Ta je povinna v případě formální správnosti žádosti časové razítko vydat. Žádost o časové razítko nemusí být elektronicky podepsána,

ani

nemusí obsahovat

identifikaci

uživatele.

42

Kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb je povinen zajistit, aby časová 39

LECHNER, op. cit., s. 98. BOSÁKOVÁ, op. cit., s. 125. 41 LECHNER, op. cit., s. 96. 42 DOSTÁLEK, op. cit., s. 15. 40

27

razítka obsahovala všechny náležitosti stanovené ZEP, kterými jsou dle § 12b unikátní číslo razítka, pravidla vydání daného razítka, identifikační údaje poskytovatele, hodnota času odpovídající koordinovanému světovému času při vytváření razítka (včetně údaje o časovém pásmu vzhledem k možnosti celosvětového použití), elektronická data, pro která bylo razítko vydáno, a elektronická

značka

poskytovatele.

Dalšími

povinnostmi

takového

poskytovatele je přijetí odpovídajícího opatření proti padělání kvalifikovaných časových razítek, poskytnutí třetím osobám podstatné informace o podmínkách pro využívání kvalifikovaných časových razítek a informace o tom, zda je akreditován

Ministerstvem

vnitra

a

další.

Kvalifikovaný

poskytovatel

certifikačních služeb je zejména povinen vydat kvalifikované časové razítko neprodleně po přijetí žádosti o jeho vydání. 43 Proces ověřování kvalifikovaného časového razítka je velice podobný ověřování uznávaného elektronického podpisu. Pro dokument s připojeným kvalifikovaným časovým razítkem, které je platné a založené na kvalifikovaném systémovém certifikátu akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, platí, že obsah dokumentu nebyl od časového okamžiku uvedeného v razítku změněn a elektronický dokument včetně všech součástí existoval v nezměněné podobě před tímto časovým okamžikem. Takto je možné prodloužit ověřitelnost uznávaného elektronického podpisu, jelikož platnost kvalifikovaného certifikátu, jenž je připojen, lze vztáhnout k času uvedenému v kvalifikovaném časovém razítku. 44 Časové razítko je stejně jako certifikát elektronickým dokumentem. Rozdíl mezi nimi je ten, že certifikát je vázán na subjekt vlastníka, avšak časové razítko je spojeno s dokumentem. Certifikát definuje vlastnosti subjektu, zatímco časové razítko definuje vlastnosti elektronického dokumentu, konkrétně čas jeho existence.

43

Další povinnosti kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb při vydávání kvalifikovaných časových razítek jsou vyjmenovány v ustanovení § 6b zákona č. 227/2000 Sb. 44 LECHNER, op. cit., s. 100.

28

1.8 Osoba podepisující, osoba označující a osoba spoléhající se na elektronický podpis Z osob

vystupujících

v procesu

týkajícím

se

podepisování

dokumentů

elektronickým podpisem či jejich označování elektronickou značkou jsem se zatím zaměřila pouze na poskytovatele certifikačních služeb. Dále se zde objevuje osoba podepisující, označující a spoléhající se na elektronický podpis. Podepisující osoba může být pouze fyzickou osobou. Tato osoba je držitelem prostředku a dat pro vytváření elektronických podpisů. Jedná svým jménem nebo jménem jiné fyzické osoby či jménem osoby právnické, jelikož není možné, stejně jako je tomu u podpisu vlastnoručního, aby se elektronicky podepsala právnická osoba, ač by to bylo v elektronické podobě technické možné. Osoba spoléhající se na podpis pak v certifikátu vidí, že je tato fyzická osoba oprávněna podepisovat se jménem právnické osoby. 45 Podepisující osoba je tedy zároveň držitelem certifikátu, který je, jak konstatuje ustanovení § 5b ZEP, povinen podávat úplné a pravdivé informace certifikační autoritě ve vztahu ke kvalifikovanému certifikátu či kvalifikovanému systémovému certifikátu, a to bez zbytečného odkladu. Podepisující osoba má dále za povinnost s prostředky a s daty pro vytváření zaručeného elektronického podpisu zacházet s náležitou péčí takovým způsobem, aby nedošlo k jejich neoprávněnému použití a případně neprodleně uvědomit danou certifikační autoritu o tom, že hrozí nebezpečí zneužití dat pro vytváření podpisu. První povinnost podepisující osoby se týká zejména zacházení se soukromým klíčem, ale také s prostředky pro podepisování. Bezpečnost elektronického podepisování je do značné míry závislá právě na chování podepisující osoby, konkrétně na její schopnosti uchovat data pro vytváření elektronického podpisu v tajnosti. Podepisující osoba odpovídá za škodu dle ObčZ, kterou způsobí porušením uvedených povinností jí daných. Odpovědnosti 45

BOSÁKOVÁ a kol., op. cit., s. 134.

29

se může zprostit v případě, že prokáže, že ten, jemuž vznikla škoda, neprovedl úkony potřebné k tomu, aby si ověřil, že zaručený elektronický podpis je platný a že kvalifikovaný certifikát, na němž byl podpis založen, nebyl zneplatněn.

46

Obdobné povinnosti má i osoba označující, tedy osoba vytvářející elektronickou značku. Hlavní rozdíl oproti osobě podepisující je ten, že tato osoba může být nejen osoba fyzická, ale i osoba právnická nebo organizační složka státu. Příjemce dokumentu opatřeného elektronickým podpisem bývá někdy označován jako osoba spoléhající na podpis. Zákon o elektronickém podpisu o této osobě prakticky nehovoří, pouze nepřímo říká, že příjemce zprávy je povinen učinit veškeré úkony potřebné k tomu, aby si ověřil, že zaručený elektronický podpis je platný a jeho kvalifikovaný certifikát nebyl zneplatněn. Osobou spoléhající na podpis může být ale i osoba, která není přímým příjemcem zprávy od podepisující osoby. Může s elektronicky podepsanou zprávou pouze pracovat a je nucen se na podpis spoléhat. Jedná se například o správce daně, soud apod. 47 Osoba se spoléhá konkrétně na to, že poskytovatel před vydáním certifikátu ověřil totožnost žadatele o vydání certifikátu. Jelikož se u certifikátů nižší úrovně neověřuje totožnost, ale například pouze existence a platnost e-mailové adresy, lze se spoléhat jenom na kvalifikovaný certifikát, při kterém se ověření totožnosti požaduje. Na závěr jen dodám, že poskytovatel certifikačních služeb nemůže osobě spoléhající na podpis poskytnout údaje, které nejsou obsahem certifikátu a které sdělil žadatel o vystavení certifikátu poskytovateli certifikačních služeb (například telefonní číslo, poštovní adresa). Výjimkou může být situace, kdy dotčená osoba se sdílením údajů souhlasí nebo je to dáno přímo zákonem (v případě soudního řízení apod.).

46 47

§ 5 odst. 1, 2 zákona č. 227/2000 Sb. BOSÁKOVÁ a kol., op. cit., s. 119, 132.

30

2 Elektronický podpis v civilním právu hmotném V této kapitole se budu v rámci civilního práva procesního zabývat právním jednáním učiněným v elektronické podobě, zejména pak zachováním jeho písemné formy, což se jeví jako komplikovanější problém, než je tomu u zachování písemné formy právního jednání zachyceného na hmotném nosiči dat. Pojem právní jednání je definován jako chování subjektu práva, které je podle ustanovení zákona způsobilé vyvolat právní následky. 48 V zákonem stanovených případech musí být vůle jednajícího projevem v určité formě. Forma je zde náležitostí právního jednání a předpokladem jeho platnosti. Nepožaduje-li zákon nebo ujednání stran kvalifikovanou formu právního jednání, postačuje jednání neformální, tedy jednání ústní nebo konkludentní. V takovém případě má každý právo zvolit si pro své jednání libovolnou formu, 49 jelikož mezi obecné zásady soukromého práva se řadí zásada bezformálnosti právního jednání a zásada autonomie vůle, kdy si jednající může zvolit nejen obsah a adresáta, ale právě i formu svého jednání. Základní zvláštní zákonnou formou právního jednání je pak forma písemná, kterou se budu následovně zabývat. Písemná forma se rozděluje na formu prostou a formu kvalifikovaná – např. se svědky či s úředně ověřenými podpisy. Úředně ověřeným podpisům se ve vtahu k podpisu elektronickému budu ještě věnovat později. Od písemné formy jakožto zákonného požadavku se obecně ustupuje. V některých konkrétních případech však ObčZ nutnost písemné formy stanovuje. Písemná forma takového právního jednání pak musí splňovat dvě náležitosti – písemnost a podpis 50. Dle ustanovení § 561 ObčZ je nepodepsané právní jednání neplatné. Dle § 586 a 588 ObčZ se pak jedná o neplatnost relativní, jelikož se toto jednání nepříčí dobrým mravům ani nenarušuje veřejný pořádek, a proto může 48

ZUKLÍNOVÁ; Michaela. Definice právního jednání podle (nového) občanského zákoníku I. Pravniprostor.cz [online]. ATLAS consulting spol. s. r. o., publikováno 20. 4. 2015 [cit. 26. 3. 2016]. 49 § 559 zákona č. 89/2012 Sb. 50 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 176/99.

31

vznést námitku neplatnosti pouze osoba, jejíž zájmy jsou chráněny, v tomto případě tedy osoba jednající. Vhodnější by dle mého názoru však bylo, kdyby zákonodárce pro nepodepsané právní jednání stanovil sankci zdánlivosti, neboť u zdánlivého právního jednání se pouze jeví, že toto jednání vyvolává nějaké právní následky, ale ve skutečnosti tomu tak není, jelikož z hlediska práva vůbec neexistuje. Stejně tak je tomu i u písemného právního jednání neopatřeného podpisem, kdy písemná forma bez podpisu postrádá zcela smysl. Stejný názor týkající se sankce pro nepodepsané písemné právní jednání zastává i Zuklínová ve své publikaci. 51 Druhou náležitostí pro písemnou formu právního jednání je podmínka písemnosti, která předpokládá, že všechny podstatné náležitosti právního jednání jsou zachyceny na relativně trvalém nosiči (nejčastěji na papíru, ale lze i např. na zdi, kameni, kůře apod.). Nosič je kritériem pro rozlišení právního jednání v listinné a elektronické podobě. Elektronické právní jednání představuje datová zpráva, která byla popsána, tak jak ji definuje ZEP, již v první kapitole. Každá datová zpráva však nemůže být považována za právní jednání. Je tomu tak pouze tehdy, je-li datová zpráva projevem vůle směřujícím k vyvolání právních následků, které právní řád s takovým projevem spojuje. Následující dvě podkapitoly jsou rozděleny podle právě nastíněných náležitostí písemné formy právního jednání.

2.1 Náležitost písemnosti Ustanovení § 562 odst. 1 ObčZ stanovuje, že písemná forma právního jednání je zachována i v případě právního jednání učiněného elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které umožňují zachytit jeho obsah a určit jednající osobu. V zákoně se vyskytují některá konkrétní ustanovení, kdy je tato možnost učinit právní jednání v elektronické podobě vyloučena (je tomu tak například 51

Viz k tomu ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.: komentář, srovnání se zahraničím a vybraná judikatura. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2013, s. 82.

32

u holografní závěti, jenž musí být sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele). V ostatních případech je užití elektronické formy pro písemné právní jednání možné. Z výše uvedeného ustanovení však vyplývá, že to lze pouze za předpokladu

způsobilosti

elektronické

formy

nahradit

formu

listinnou.

Elektronická podoba právního jednání musí být schopna umožnit zjištění obsahu jednání, tedy vůle, jež byla projevena, a určit, jaká osoba jedná. Požadavek zachycení obsahu právního jednání je v případě datové zprávy zaslané elektronickou poštou splněn bez dalšího. Na druhý požadavek však odborná literatura nemá jednotný názor, a to zejména na otázku, zda je nutné k zachování písemné formy právního jednání opatřit datovou zprávu elektronickým podpisem, nebo zda bude stačit jakýkoli jiný způsob určení jednající osoby (např. dle e-mailové adresy). Většina autorů zabývající se problematikou elektronického podpisu se přiklání k názoru, že elektronický podpis není nutný, jelikož je zde kladen požadavek pouhé možnosti určení jednající osoby, tedy že určitelnost neznamená spolehlivou identifikaci, a není nutné, aby toto určení bylo vždy úspěšné. Jednou z možností následné identifikace jednající osoby je zjištění, z jakého počítače či z jaké IP adresy byl e-mail odeslán. Pro takovou identifikaci je možné využít i jiných nepřímých, ale také přímých důkazů (např. výslech svědků apod.). Korbel a Melzer demonstrují výše zastávaný názor na porovnání možností určení autora u listinné a elektronické písemnosti, kdy se u obou případů setkáváme s obtížemi a limity specifickými pro danou formu. Poukazují na to, že častý neúspěch v praxi bude jak u prokazování autorství listiny, jež nebyla sepsána vlastnoručně a následně byla opatřena nečitelným podpisem s minimem charakteristických znaků, tak u prokazování autorství elektronického dokumentu, který vytvořil autor se smyšleným jménem a použil k tomu neznámý počítač nepřipojený k síti. Tedy že určitelnost jednající osoby je v některých případech u listinné podoby právního

33

jednání neméně snadná než u právního jednání elektronického. 52 Stejný názor zastává i Frimmel, který tvrdí, že se u určení jednající osoby nevyžaduje taková míra jistoty, a není proto nutné, aby toto určení bylo v každém jednotlivém případě nepochybné. 53 Můj názor ohledně určení jednající osoby při elektronickém právním jednání je opačný. Jak už jsem zmínila výše, jednou ze zásad soukromého práva je zásada bezformálnosti. Písemná forma je vyžadována pouze v několika konkrétních ustanoveních (jedná se například o uznání dluhu, nakládání s nemovitými věcmi aj.). Zákonodárce v těchto případech dle mého názoru stanovil písemnou formu z důvodu ochrany dotčených subjektů i třetích osob, proto nesouhlasím s názorem, že zde není vyžadována vysoká míra jistoty ohledně skutečnosti, která osoba právně jednala. Zároveň je dle ustanovení § 2 odst. 2 ObčZ nutné použít na ustanovení § 562 odst. 1 restriktivní výklad, z čehož vyplývá, že je potřeba určit danou osobu bez jakýchkoli pochybností. Zastávám proto názor, že určení osoby například z pouhé e-mailové adresy je nedostačující, a e-mail, který není opatřený elektronickým podpisem, nebude splňovat podmínku určitosti jednající osoby. Pro zachování písemné formy právního jednání je tudíž podle mého názoru nutné jej opatřit elektronickým podpisem. Také z rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, že je nutné v takovémto případě opatřit e-mailovou zprávu elektronickým podpisem. Soud v tomto rozsudku posoudil smlouvu, jejíž návrh byl zaslán e-mailem bez elektronického podpisu, za neplatnou, jelikož nesplňovala požadavek písemné formy. 54 I v dalším svém rozsudku Nejvyšší soud judikoval, že v případě, aby byla dodržena písemná forma právního jednání, je nutné návrh předkládaný prostřednictvím elektronických prostředků opatřit zaručeným elektronickým podpisem. 55 V případě, kdy nebude nutná písemná forma, lze elektronický

52

KORBEL, František; MELZER, Filip. Písemnost, elektronický a biometrický podpis. Bulletin advokacie. 2014, roč. 2014, č. 12, s.35. 53 FRIMMEL, Martin. Písemná forma právního úkonu a e-mail. ITpravo.cz [online]. Společnost pro právo informačních technologií (SPIT), publikováno 21. 1. 2002 [cit. 25. 3. 2016]. 54 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007. 55 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007.

34

dokument podepsat pouhým elektronickým podpisem prostým. 56 Problematika prostého a zaručeného elektronického podpisu ve vztahu k platnosti právního jednání bude rozebrána v následující podkapitole.

2.2 Náležitost podpisu Právní jednání v elektronické podobě z povahy věci vyžaduje, aby této formě odpovídal i podpis jednající osoby. ObčZ ve svém ustanovení § 561 odst. 1 stanovuje, že pro platnost právního jednání v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, a dále pak, že jiný právní předpis stanoví, jak lze v případě elektronického právního jednání písemnost elektronicky podepsat. Zde je samozřejmě myšlený ZEP, kterému ObčZ přenechává určení způsobu, jak elektronicky dokument podepsat. Melzer a Korbel uvádějí, že ustanovení § 561 ObčZ týkající se zachování písemné formy, které bylo rozebíráno v předchozí kapitole, je lex specialis k ustanovení písemné formy s podpisem (§ 561 ObčZ), a to z důvodu, že upravuje případy, kdy elektronická forma dostačuje požadavku písemné formy, aniž by bylo právní jednání elektronicky podepsáno. Tudíž podle Melzera a Korbela elektronické právní jednání nemusí být vždy takové, jenž je podepsáno elektronickým podpisem. 57 Jelikož jsem v předchozí kapitole dospěla k závěru, že je pro zachování písemné formy datové zprávy zasílané elektronickou poštou nutné připojení elektronického podpisu, nemohu souhlasit s názorem těchto dvou autorů a domnívám se, že § 562 ObčZ není možné považovat za zvláštní ustanovení k ustanovení § 561 ObčZ. Obdobný názor se vyskytuje i v některé odborné literatuře. 58

56

LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2014, s. 2024. MELZER, Filip a kol. Občanský zákoník: velký komentář. 1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 646. 58 LAVICKÝ a kol., op. cit., s. 2025. 57

35

S nutností podepisování písemného jednání v elektronické podobě zde vyvstává otázka, zda pro platnost právního jednání učiněného v písemné formě bude postačovat pouhý elektronický podpis prostý. Ústavní soud se ve svém usnesení vyjádřil tak, že k dodržení písemné formy právního jednání je nutné toto jednání opatřit zaručeným elektronickým podpisem. Jednalo se o případ, kdy povinná zaslala advokátnímu koncipientovi návrh splátkového kalendáře k úhradě svého dluhu, na což advokátní koncipient reagoval pouhou e-mailovou zprávou s potvrzením o doručení jejího návrhu. Ústavní soud v tomto sporu dal za pravdu Městskému soudu v Praze, který ve svém rozsudku rozhodl, že splátkový kalendář nelze považovat za písemně uzavřenou dohodu dle ObčZ, a to z důvodu nedodržení písemné formy způsobené nepřipojením zaručeného elektronického podpisu. 59 Podle mého názoru by však mohl být prostý elektronický podpis dostačující. Sám ZEP ve svém ustanovení § 3 odst. 1 stanovuje, že datová zpráva je podepsána, jestliže je opatřena elektronickým podpisem, tedy i prostým elektronickým podpisem. Můj názor také vychází ze směrnice č. 1999/93/ES , a to konkrétně z čl. 5 odst. 2, který ukládá členským státům povinnost dbát na to, aby elektronickým podpisům, tedy opět i prostým elektronickým podpisům, nebyly odpírány právní účinky a nebyly odmítány jako důkazy v soudním řízení z toho důvodu, že mají elektronickou podobu, nezakládají se na kvalifikovaném osvědčení nebo nejsou vytvořeny prostředky pro bezpečné vytváření podpisu. Podobný názor zastává i Polčák, který se ve svém článku vyjádřil tak, že pro platnost právního jednání postačuje prostý elektronický podpis, jelikož je dle ZEP za elektronický podpis považován a plní, byť slaběji než zaručený elektronický podpis, identifikační funkci. 60 Stejný názor podporuje také Čermák, a to v souvislosti s funkcemi podpisu. Podpis dle něho zastává tři funkce – označovací, deklarační

a

důkazní.

Funkci

označovací,

tedy

označení

toho,

kdo

učinil právní jednání, prostý elektronický podpis splňuje. Potvrzení skutečnosti, že

59 60

Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2250/14. POLČÁK, op. cit., s. 57.

36

se jedná o projev vlastní vůle osoby, která právní jednání učinila, neboli funkci deklarační, prostému elektronickému podpisu přiřadit nelze. To však nelze ani zaručenému elektronickému podpisu, tudíž se tato náležitost od prostého elektronického

podpisu

nevyžaduje,

jelikož

zákonodárce

připustil

u elektronických podpisů oslabení funkce deklarační, a to z důvodu určitých výhod elektronického podpisu oproti podpisu vlastnoručnímu. Ověření totožnosti jednajícího, důkazní funkci, pak podle Čermáka má elektronický podpis zaručený i prostý. 61 Navazující otázkou je, zda lze pro platnost písemného právního jednání považovat za prostý elektronický podpis pouhé uvedení jména v e-mailové zprávě. Touto problematikou jsem se již zabývala v první kapitole své práce. Nyní ji budu řešit ve smyslu § 561 odst. ObčZ. Chum s Matejkou uvádějí, že prostý e-mail je datovou zprávou ve smyslu ZEP a že připojením elektronického podpisu k datové zprávě je myšleno připojení téměř jakéhokoli textu, jenž umožňuje ověření totožnosti podepsané osoby. Tedy zastávají názor, že e-mail s pouhým uvedením jména v textu za elektronicky podepsaný považovat lze. 62 Domnívám se, že pouhé uvedení jména v e-mailu není dostačující. Podle důvodové zprávy k ZEP může být elektronickým podpisem „faksimile vlastnoručního podpisu dané osoby, speciální kód (PIN, heslo apod.), kterým osoba disponuje, nebo bezpečnější varianta elektronického podpisu,

tzv. zaručený elektronický

podpis“ 63. Z toho vyplývá, že zaručený elektronický podpis je jednou z možností jednoznačného ověření identity ve smyslu § 2 písm. a) ZEP, tudíž podle mého názoru není elektronickým podpisem pouhé jméno v e-mailu právě z důvodu nemožnosti jednoznačného ověření identity. Také mne v souvislosti s tímto problémem napadá srovnání situace, kdy je jméno a příjmení napsáno na počítači

61

ČERMÁK, Karel. Elektronický podpis: pohled soukromoprávní. ITpravo.cz [online]. Společnost pro právo informačních technologií (SPIT), publikováno 21. 1. 2003 [cit. 25. 3. 2016]. 62 MATEJKA, Ján; CHUM, Václav. K právní úpravě elektronického podpisu. Bulletin advokacie. 2002, roč. 2002, č. 3, s. 31. 63 Obecná část důvodové zprávy k zákonu č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.

37

a následně vytištěno na papír. V takovém případě nemá toto jméno a příjmení charakter podpisu. Vyťukání jména a příjmení na klávesnici do e-mailové zprávy není obsahově nic jiného, než je uvedeno v předchozí situaci, proto jej ze stejného důvodu také nemůžeme považovat za podpis, byť elektronický. K názoru, že uvedení jména není prostým elektronickým podpisem, se přiklánějí i například Korbel 64 nebo Hulmák, který tvrdí, že identifikace autora prosté e-mailové zprávy s pouhým uvedením jména a příjmení je nejednoznačná 65.

2.3 Úředně ověřený podpis V některých případech je zákonem požadována tzv. vyšší forma podpisu. Jedná se o úředně ověřený podpis, u kterého dochází k ověření jeho pravosti, neboli k tzv. legalizaci. Ověřování pravosti podpisu je upraveno zejména zákonem č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů, dále zákonem č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, ale i jinými předpisy. Legalizace se provádí dvojím způsobem. Prvním je ověření, že žadatel před ověřující osobou listinu vlastnoručně podepsal, a druhou pak ověření, že podpis na listině uznal žadatel za vlastní. 66 Některé právní předpisy staví elektronický podpis na roveň právě úředně ověřeného podpisu a umožňují nahradit úředně ověřený podpis uznávaným elektronickým podpisem. Je tomu tak například v ustanovení §16a odst. 3 zákona o veřejných dražbách, § 97 odst. 2 zákona o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon) nebo § 22 odst. 3 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Lechner zastává názor, že by uznávaný elektronický podpis měl 64

Viz k tomu KORBEL; MEZLER, op. cit., s. ??. Viz k tomu HULMÁK, Martin. Elektronický právník styk. Právní rozhledy. 2005, roč. 2005, č. 7, s. 229. 66 § 10 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s litinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů. 65

38

mít

váhu úředně ověřeného podpisu, ač je proces ověřování svěřen

soukromoprávním subjektům (certifikačním autoritám), jelikož v elektronické podobě probíhá ověření osoby v rámci procesu vydání kvalifikovaného certifikátu jako je tomu u procesu legalizace v případě listinné podoby dokumentu. 67 Samotné Ministerstvo vnitra ČR však konstatuje, že zaručený elektronický podpis nenahrazuje podpis úředně ověřený.

68

Podle mého názoru nelze zaručeným

elektronickým podpisem nahradit úředně ověřený podpis také z toho důvodu, že legalizací na papírovém dokumentu dochází k ověření podpisu až poté, co daná určitá osoba listinu podepsala, popřípadě uznala podpis za vlastní, zatímco u elektronického podpisu jde o ověření pro futuro, kdy dochází k vydání certifikátu certifikační autoritou, který je poté zveřejněn, a následně si může každý adresát elektronického dokumentu podepsaného danou osobou ověřit její totožnost sám právě z uveřejněného certifikátu. I přesto dle mého názoru zaručený elektronický podpis poskytuje vyšší míru zabezpečení než úředně ověřený podpis už jen z toho důvodu, že takto elektronicky podepsaný dokument zaručuje, že lze zjistit případné porušení dokumentu, a dokument je tedy chráněn proti případnému padělání. Co se týká úředního ověření samotného elektronické podpisu, bylo by jeho ověřování dle mého názoru prakticky nemožné. Ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ověřování stanovuje, že legalizace se vyznačí ověřovací doložkou a otiskem úředního razítka. Bylo by obtížné do elektronicky podepsaných dokumentů připojit tuto ověřovací doložku. Vložení otisku úředního razítko by pak bylo zcela nemožné. V našem právním řádu ani neexistuje obecná úprava úředního ověření elektronického podpisu. Navíc zákon o ověřování stanovuje, že žadatel má listinu před ověřovací osobou podepsat vlastnoručně. Další možností je potom uznání podpisu na listině za vlastní. Zákon v tomto případě sice žádný požadavek na podpis neuvádí, dle mého názoru však byl i zde 67

LECHNER, op. cit., s. 87. Přijímání a doručování písemností. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, © 2015 [cit. 25. 3. 2016]. 68

39

zákonodárcem myšlen podpis vlastnoruční. V případě úředního ověření podpisu dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, může advokát nahradit úřední ověření podpisu svým prohlášením, které má stejné účinky jako úředně ověřený podpis. Podmínkou pro učinění takového prohlášení je to, že advokát danou listinu sám sepsal nebo ji jednající osoba před advokátem vlastnoručně podepsala. Prohlášení o pravosti podpisu musí být učiněno na podepisované listině, a právě to podle mého názoru jakoukoli možnost elektronického ověření vylučuje, jelikož k písemnosti opatřené elektronickým podpisem prohlášení již připojit nelze.

40

3 Elektronický podpis v civilním právu procesním Tato kapitola pojednává o možnostech využití elektronického podpisu v rámci civilního soudního řízení, a to jak při doručování písemností soudem jejich adresátům, tak při činění podání účastníky řízení vůči soudu. V českém právním řádu upravuje způsob komunikace mezi soudem a účastníky v rámci civilního soudního řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Zákon vyjmenovává prostředky sloužící k této komunikaci nikoliv pro všechny situace obecně, ale vždy v souvislosti s konkrétním procesním úkonem, buď ze strany soudu či ze strany účastníků řízení. Z logiky věci vyplývá, že jestliže zákon přiznává soudu v konkrétním případě právo komunikovat s účastníkem prostřednictvím konkrétního média, je potřebné, aby i druhá strana komunikace měla možnost využít v podobných situacích tentýž prostředek komunikace. 69 Mezi soudem a účastníky řízení rozeznáváme dva základní způsoby komunikace. Jedná se o komunikaci přímou bez zprostředkujícího média, která probíhá zejména při ústním jednání, a komunikaci nepřímou prostřednictvím hmotného nebo elektronického nosiče dat. Druhá z těchto možností má výhodu v tom, že díky zachycené komunikaci přetrvává samotný okamžik sdělení, a to buď v písemnosti, nebo v elektronickém úložišti dat. Přesný obsah komunikace lze tedy prověřit i po čase, což se využije zejména při přezkoumávání událostí, které nastaly před soudem prvního stupně, nadřízeným soudem. Ve své práci se dále zaměřím na komunikaci elektronickou.

69

SVOBODA, Karel; SUK, Milan; ZEMAN, Pavel. Doručování v soudním řízení. Praha: Linde, 2009, s. 23.

41

Za okamžik vstupu do etapy elektronické komunikace lze označit tzv. souhrnnou novelu OSŘ 70, která upravuje nový typ soudního doručování, tzv. elektronické doručování 71. Procesní předpisy braly v úvahu komunikaci prostřednictvím veřejné datové sítě i před souhrnnou novelou OSŘ, úprava v těchto předpisech však byla z důvodu neexistence speciálního zákona upravujícího elektronickou komunikaci, jehož vydání se předpokládalo, příliš kusá a nejednoznačná. Žádným právním předpisem nebylo stanoveno, jakým typem elektronického podpisu musí soud elektronický dokument před doručením vybavit.

Kvůli

těmto

nesrovnalostem

soudy

elektronicky

prakticky

nedoručovaly. 72 Následující podkapitoly jsou rozděleny dle směru komunikace v civilním právu procesním, a to na procesní úkony činěné ze strany soudu a procesní úkony činěné stranami řízení.

3.1 Doručování v civilním právu procesním Tok informací mezi soudem a stranami řízení zabezpečuje jednak přímá komunikace, jak bylo uvedeno výše, jednak institut soudního doručování, které se v civilním soudním řízení řadí mezi procesní úkony soudu. Soudní doručování je tedy cestou, jak seznámit adresáta s informací, která je obsažena na zákonem předepsaném nosiči dat. OSŘ pojem doručování nikde nedefinuje, pouze stanovuje, jak má doručování vypadat. Za soudní doručování lze považovat postup, který je stanovený zákonem a na jehož základě soud musí uzavřít, že doručovaná soudní písemnost byla dodána do dispozice adresáta této písemnosti. Není zde podstatné, zda adresát písemnost opravdu převzal (tzv. náhradní

70

Za souhrnnou novelu OSŘ je považován zákon č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009 a byl jím ve velkém rozsahu novelizován občanský soudní řád. 71 KORBEL, František; PRUDÍKOVÁ, Dana. Změny v systému doručování po 1. červenci 2009. Právní rozhledy. 2009, roč. 2009, č. 17, s. 1. 72 SVOBODA a kol., 2009, op. cit., s. 28, 163.

42

doručení), ale postačí, když písemnost bude doručena na jeho tzv. adresu pro doručování nebo do jeho datové schránky. 73 3.1.1 Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky Pokud nedošlo k doručení písemnosti soudem při jednání nebo jiném soudním úkonu jako je dožádání, přípravné jednání, místní ohledání nebo zajištění důkazů (tzv. krátkou cestou 74), doručuje se tato písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Datová schránka je obdobou fyzické poštovní schránky, avšak v elektronické podobě, a přístup do ní je zajištěn bezpečným způsobem na základě průkazné autentizační a autorizační procedury. 75 Jedná se o elektronické úložiště zřízené Ministerstvem vnitra k doručování orgány veřejné moci, tedy i soudy, jejich adresátům, dále k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci a k dodávání dokumentů právnických, fyzických a podnikajících fyzických osob. 76

„Doručování

prostřednictvím

datové

schránky

je

nejčastějším

a nejsofistikovanějším typem elektronického doručování.“ 77 Tento způsob doručování byl v rámci elektronizace justice zaveden souhrnnou novelou OSŘ. Podrobnosti o datových schránkách upravuje zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EIÚkon“). Jedná se o prioritní způsob „dálkového“ doručování. Soud v informačním systému datových schránek spravovaném Ministerstvem vnitra 78 ověří, zda má adresát soudní písemnosti zřízenou datovou schránku. V případě, že datovou schránku zřízenou má, je soud povinen písemnost v elektronické podobě zaslat v podobě datové zprávy do datové schránky, a to i písemnosti, které jsou zákonem určeny výlučně do vlastních rukou 73

SVOBODA a kol., 2009, op. cit., s. 11. JIRSA a kol., op. cit., s. 322. 75 BUDIŠ, op. cit., s. 25. 76 § 2 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. 77 SVOBODA a kol., 2009, op. cit., s. 178. 78 Průběžně aktualizovaný seznam datových schránek je dostupný na: http://seznam.gov.cz/ovm/welcome.do 74

43

(například rozsudky). Je-li doručení do datové schránky možné, nelze jej nahradit níže uvedenými způsoby, ani kdyby o to účastník požádal. 79 Ten, kdo datovou schránkou vybaven není, naopak povinnost přistoupení k elektronickému doručování nemá. Do datových schránek se doručují písemnosti, u kterých to jejich povaha umožňuje. Jedná se o elektronicky vyhotovená rozhodnutí, elektronicky vyhotovený stejnopis rozhodnutí nebo další elektronicky vyhotovené písemnosti soudu či dokumenty převedené soudem do elektronické podoby. Tyto písemnosti se doručují v podobě tzv. datové zprávy, kterou odesilatel „složí do obálky“, jenž obsahuje elektronickou značku a kvalifikované časové razítko. Samotný obsah zprávy má pak formu příloh. 80 3.1.2 Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu V případě, že adresát soudní písemnosti nemá zřízenou datovou schránku a není tedy možné doručit tímto způsobem, doručuje se písemnost na žádost adresáta na jinou adresu. Může se jednat mimo jiné i o adresu elektronickou, tedy o „klasickou“ e-mailovou adresu. V takových případech soud použije k podepsání či označení dokumentu, jehož prostřednictvím činí úkon, uznávaný elektronický podpis či uznávanou elektronickou značku. 81 Pokud adresát požádal o doručování na elektronickou adresu, považuje se pro dané řízení tato adresa za adresu pro doručování. Na tuto elektronickou adresu však zákon umožňuje soudu doručovat písemnosti jen za přísně stanovených podmínek, jelikož doručování na elektronickou adresu není na rozdíl od systému datových schránek chráněno bezpečnostními pravidly. Prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, kterou adresát sdělil soudu, lze doručovat pouze tehdy, jestliže adresát soud o doručení písemnosti tímto způsobem požádal nebo s ním vyslovil

79

KORBEL; PRUDÍKOVÁ, op. cit., s. 5. JIRSA a kol., op. cit., s. 299. 81 § 11 odst. 2 zákona č. 227/2000 Sb. 80

44

souhlas 82 a jestliže uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát. Doručování písemnosti tímto způsobem také nesmí vylučovat zákon nebo povaha věci. 83 Spolu s odesláním elektronické zprávy prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu vyzve soud adresáta písemnosti, aby soudu potvrdil doručení do tří dnů ode dne odeslání písemnosti datovou zprávou opatřenou uznávaným elektronickým podpisem. Tato datová zpráva se dle § 50f odst. 2 OSŘ považuje za průkaz doručení. Jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do tří dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí, je doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu neúčinné. V takovém případě pak soud doručuje prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení či jeho zástupce. 84 Skutečnost, kdy má soud povinnost v případě, že adresát nepotvrdí přijetí zprávy ve lhůtě tří dnů, zaslat písemnost prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce, je dle mého názoru snadno zneužitelná pro úmyslné průtahy v soudním řízení. Účastník může požádat o zaslání zprávy na elektronickou adresu spolu s předložením platného kvalifikovaného certifikát či uvedením akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb. Po obdržení dokumentu na svou e-mailovou adresu má pak následně příležitost se s tímto dokumentem seznámit a nepotvrzením přijetí zprávy si tak prodloužit lhůtu pro možné řešení situace vzniklé doručením dané písemnosti, než mu bude písemnost doručena náhradním způsobem. Je zde však upřednostňován materiální přístup k doručování před přístupem formalistickým, a proto je podstatné, zda bylo zachováno právo na

82

Soud se pokusí vyžádat od adresáta souhlas s doručením na elektronickou adresu. Souhlas se získává dotazem, jenž je připojen k první písemnosti doručované adresátovi neelektronickou cestou. Soud by mě při tomto zjišťování elektronické adresy postupovat aktivně, na rozdíl od zjišťování jiné doručovací adresy. 83 § 46 odst. 2, § 46a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 84 § 45 odst. 3, § 47 odst. 2, 3 a zákona č. 99/1963 Sb.

45

spravedlivý proces a adresát se mohl s doručovanou písemností seznámit. O tomto judikoval Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku tak, že soud sice nerespektoval zákonem stanovená pravidla pro doručování a doručil výzvu adresátovi prostřednictvím provozovatele poštovních služeb namísto prostřednictvím datové schránky, kterou měl adresát zřízenou a zpřístupněnou, avšak významná je skutečnost, zda byla písemnost doručena jiným nezpochybnitelným způsobem a zda se s jejím obsahem seznámil. Pochybení tudíž nemá vliv na platnost doručení. 85 3.1.3 Porovnání doručování na elektronickou adresu a prostřednictvím datové schránky OSŘ tedy rozeznává dvě základní možnosti elektronického doručování. První možností je doručování z datové schránky do datové schránky účastníka, tou druhou komunikace prostřednictvím veřejné datové sítě bez využití datové schránky, tedy komunikace prostřednictvím e-mailové zprávy s uznávaným elektronickým podpisem na sdělenou elektronickou adresu. U obou způsobů doručování se jedná o tzv. zaručený (kvalifikovaný) způsob doručování. Soud může s účastníky komunikovat také prostou e-mailovou poštou v případě, že doručuje písemnosti menšího procesního významu. Na takové písemnosti však nelze pohlížet jako na řádně doručené a v situaci, kdy na takovéto neformální výzvy nebude adresát reagovat, je nutné je doručit jiným způsobem. Rozdíl mezi dvěma výše uvedenými způsoby elektronického doručování je v tom, že při doručování prostřednictvím datové schránky je soud v případě, že jí účastník disponuje, povinen do ní doručovat (a účastník, který disponuje datovou schránkou, je povinen prostřednictvím jí soudem doručená sdělení či rozhodnutí přijímat 86). Rovněž není třeba součinnosti účastníka k tomu, aby byla písemnost doručena, tudíž lze písemnost doručit náhradně, pomocí fikce. O doručování 85 86

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011. ŠÍNOVÁ a kol., op. cit., s. 23.

46

prostřednictvím veřejné datové sítě na e-mailovou adresu musí účastník požádat. Navíc je zapotřebí přijetí písemnosti potvrdit datovou zprávou s uznávaným elektronickým podpisem. U doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu tedy nemůže nikdy na rozdíl od doručování do datové schránky nebo prostřednictvím doručovacího orgánu nastat fikce doručení. V případě doručování do datové schránky pak podle § 17 odst. 4 EIÚkon platí, že pokud se osoba do datové schránky ve lhůtě deseti dnů ode dne dodání dokumentu nepřihlásí, lze považovat tento dokument za doručený, a to posledním dnem zmíněné lhůty. Pokud je však doručení na elektronickou adresu neúčinné, je soud povinen se pokusit o doručení písemnosti jiným zákonem daným způsobem. Prostřednictvím veřejné datové sítě je možné doručovat i písemnosti, u nichž je náhradní doručení vyloučeno. 87 Podle § 49 odst. 6 OSŘ se doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě považuje za doručené do vlastních rukou adresáta. Soud stranám řízení doručuje nejen vlastní písemnosti, ale také písemnosti, jejichž autory jsou účastníci řízení, případně jiné osoby na řízení zúčastněné. Ustanovení § 40b odst. 3 OSŘ stanovuje, že úkony vyhotovené soudem musí být podepsány předsedou senátu nebo tím, kdo takový úkon z pověření předsedy senátu či podle zákona učinil. Elektronicky vyhotovený úkon podepisují výše zmíněné osoby svým uznávaným elektronickým podpisem nebo tento úkon označí uznávanou elektronickou značkou soudu. Vyhotovení rozsudku v elektronické podobě podle § 158 odst. 1 OSŘ musí být pak podepsáno uznávaným elektronickým podpisem soudce. Elektronické písemnosti orgánů veřejné moci opatřené uznávaným elektronickým podpisem mají stejné účinky jako veřejné listiny, které jsou těmito orgány vydány.

88

Dle mého názoru

z uvedeného vyplývá, že výše zmíněné písemnosti je nutné opatřit elektronickým podpisem i v případě doručování do datové schránky.

87 88

§ 114b odst. 4 a § 114c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. LECHNER, op. cit., s. 143.

47

3.1.4 Vyznačování právní moci a vykonatelnosti u dokumentů opatřených elektronickým podpisem S doručováním

elektronických

dokumentů

a

hlavně

s jejich

následným

praktickým použitím souvisí vyznačování právní moci, popřípadě vykonatelnosti. Tímto vyznačením by se však v případě, že by se do textu elektronického dokumentu opatřeného uznávaným elektronickým podpisem vepsala daná doložka, porušil elektronický podpis a zároveň i celková důvěryhodnost dokumentu. Pokud se má cosi vyznačit na dokumentu, lze to v případě elektronické formy realizovat připojením. Návod na řešení tohoto problému byl obsažen v první verzi tzv. Národního standardu pro elektronické systémové služby, přičemž byl tento postup následně vypuštěn 89. Postup popisoval řešení tak, že vyznačení právní moci nebo vykonatelnosti se provádí na samostatném dokumentu v elektronické podobě, jenž tvoří přílohu rozhodnutí v elektronické podobě, a to s využitím stejnopisu dokumentu nebo s využitím výtahu stejnopisu rozhodnutí v elektronické podobě s výrokem rozhodnutí nebo rozsudku, přičemž se právní moc nebo vykonatelnost vyznačí na výtahu rozhodnutí v elektronické podobě. Důvěryhodnost výsledku je zajištěna tak, že se stejnopis rozhodnutí s doložkou nebo výtah rozhodnutí s doložkou nově podepíše uznávaným elektronickým podpisem oprávněné úřední osoby. Stejně jako nový elektronický podpis se připojí i kvalifikované časové razítko. 90 Dle mého názoru je tento postup adekvátním řešením problematiky vyznačování nabytí právní moci a vykonatelnosti a jiným způsobem to vzhledem k následnému narušení elektronického podpisu nelze.

89

Oznámení Ministerstva vnitra, kterým se zveřejňuje národní standard pro elektronické systémy spisové služby. Věstník Ministerstva vnitra čá . 101/2010, č. j. MV-93214-3/AS-2010, str. 1. 90 Oznámení Ministerstva vnitra, kterým se zveřejňuje národní standard pro elektronické systémy spisové služby. Věstník Ministerstva vnitra čá. 76/2009 (část II), str. 95

48

3.2 Podání v civilním právu procesním „Podáním se rozumí procesní úkon účastníka adresovaný soudu, který účastník činí v době, kdy není v přímém styku se soudem v rámci jednání nebo jiném soudním kroku.“ 91 Každé podání adresované soudu, a to i elektronické, musí být podepsáno. Výjimku tvoří elektronická podání uskutečněná účastníkem vůči soudu prostřednictvím datové schránky.

92

Pokud by u podání adresovaného

soudu podpis chyběl, předseda senátu vyzve dle ustanovení § 43 OSŘ usnesením účastníka k doplnění podání. K doplnění podání určí předseda senátu lhůtu a poučí účastníka, jak je třeba doplnění provést. V případě, že podání i přes výzvu předsedy senátu nebylo řádně doplněno, v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat a soud usnesením podání, jímž se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně doplněna. O takových následcích soud musí účastníka řízení poučit. Požadavkem na podání činěné účastníkem vůči soudu je také jeho datování. V zákoně není nikde přímo požadováno připojit kvalifikované časové razítko pro elektronické podání, ani se nelze domnívat, že by z podmínky datování podání vyplývala povinnost jej použít. I přesto by elektronické podání s kvalifikovaným časovým razítkem jistě vzbuzovalo větší důvěryhodnost než pouhé uvedení data na listinném dokumentu. Ustanovení § 41 odst. 1 OSŘ stanoví, že účastník řízení si sám může zvolit formu svého podání doručovaného soudu, pokud zákon pro daný úkon konkrétní formu nepředepisuje. Písemné podání účastníka řízení vůči soudu lze činit v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě. Elektronická cesta je oproti tradiční písemné formě pro účastníka pohodlnější, rychlejší a často přináší i nesporné materiální výhody jako je nižší soudní poplatek v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebo úspora nákladů na tisk příloh apod. Mezi další výhody patří fakt, že lze podání učinit

91 92

Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 26 Cdo 930/98. § 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.

49

i mimo pracovní dobu soudu, z kteréhokoli místa, kde je připojení k internetu a krátce před uplynutím důležitých lhůt. Platí bezvýjimečná zásada, že není podstatné, kdy se pověřený soudní zaměstnanec seznámí s doručenou písemností, ale podstatný je okamžik dodání do datové schránky či do elektronické pošty. Toto tvrzení je podloženo usnesením Vrchního soud v Praze, ve kterém je uvedeno, že účinky nastávají okamžikem, kdy soudu došlo podání v elektronické podobě, a to i bez ohledu na úřední hodiny.

93

Procesní úkony v elektronické podobě může účastník činit ze své datové schránky do datové schránky soudu nebo prostřednictvím e-mailové zprávy. Rozlišujeme elektronická podání zaručená (doručená soudu z datové schránky nebo

e-mailová

zpráva

opatřená

uznávaným

elektronickým

podpisem)

a nezaručená („prostá“ e-mailová zpráva bez uznávaného elektronického podpisu). 94 Některé nosiče dat mají nevýhodu spočívající v tom, že neumožňují spolehlivou identifikaci jejich odesílatele. Proto je v případě návrhu ve věci samé 95 nutné písemné podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, a to nejpozději do tří dnů. 96 Kromě zákona toto judikoval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku. Soud stanovil, že pokud bylo podání, které obsahuje úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, učiněné elektronicky, aniž by bylo opatřeno elektronickým podpisem, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, v opačném případě se k němu nepřihlíží. Pojmem originál se dle Nejvyššího správního soudu ČR rozumí: „nejen původní vyhotovení v listinné podobě, nýbrž i původní

93

Usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 5 Cmo 406/2005. JIRSA a kol., op. cit., s. 298. 95 Podáním ve věci samé zákon rozumí návrhy, kterými účastník disponuje s řízením ((např. žaloba, zpětvzetí žaloby, odvolání apod.). U podání nikoliv ve věci samé (např. omluva apod.) nemusí účastník toto podání nijak doplňovat ani předkládat jeho originál. 96 Tato lhůta je lhůtou procesní, jak stanovil v judikatuře například Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 294/2001. 94

50

vyhotovení elektronického podání s elektronickým podpisem.“ 97. Dle mého názoru je tento výklad použitelný s největší pravděpodobností i v civilním právu pro svoji univerzálnost a praktické použití napříč právním řádem. Předložením originálu se tedy rozumí, že podatel doručí soudu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,

odevzdá osobně

v podatelně

nebo

zašle zaručenou

elektronickou zprávou totéž podání, jež dříve zaslal prostou e-mailovou poštou bez uznávaného elektronického podpisu. Zatímco předložením písemného podání shodného znění se rozumí, že podatel již odeslané nezaručené elektronické podání sepíše znovu nebo okopíruje a připojí svůj podpis, a to buď vlastnoruční či uznávaný elektronický, případně podání odešle z datové schránky. Na podání zaslané v elektronické podobě na soud bez uznávaného elektronického podpisu se hledí, jako by ještě neexistovalo. Dané podání začne „existovat“ jen tehdy, je-li ve třídenní lhůtě řádně doplněno. Pokud podání nebylo ve stanovené lhůtě doplněno, soud k němu nepřihlíží a ani nemá povinnost o tom účastníka informovat. Z praktického důvodu je však na místě dát soudem podateli ex post na vědomí, jaké pro něj plynou důsledky, jelikož někdy může dojít k technickým problémům či omylům na straně soudu, což nemůže jít k tíži účastníka. K tomu judikoval Ústavní soud ČR v několika svých nálezech a to tak, že situace, kdy se nepodaří u soudu dohledat podání, jehož doručení účastník prokáže, nemůže jít k tíži účastníka. 98 Pokud se jedná o podání v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem nebo podání v elektronické podobě podle EIÚkon, doplnění podání předložením jeho originálu se dle § 42 odst. 3 OSŘ nevyžaduje, jelikož zde není pochyb o tom, že autorem podání je osoba, která jej stvrdila svým podpisem. O zproštění povinnosti předložit originál či podání shodného znění u podání opatřených uznávaným elektronickým podpisem se zmiňuje i Ústavní soud 97 98

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 2 Afs 81/2006. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. I. ÚS 460/1997. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 547/03. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 329/2000.

51

ve svém nálezu. Bylo judikováno, že povinnost dle ustanovení § 42 odst. 3 OSŘ, tedy povinnost písemně doplnit své podání v elektronické podobě do tří dnů, se nevztahuje na elektronické podání, ke kterému je připojen uznávaný elektronický podpis podle ustanovení § 11 ZEP. 99 Charakteristiku obou způsobů elektronických podání obsahují navazující oddíly. 3.2.1 Podání činěná prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jediným typem elektronického podpisu, s nímž lze činit vůči soudu oficiální podání ve smyslu § 42 odst. 1 a 3 OSŘ, aniž by byla podání činěna prostřednictvím datové schránky, je uznávaný elektronický podpis. Účastník může se soudem komunikovat také prostřednictvím prostého elektronického podpisu či zaručeného elektronického podpisu, v takovém případě bude však muset svá podání do tří dnů doložit písemným podáním shodného obsahu. Také ZEP ve svém ustanovení § 11 odst. 1 konstatuje, že k podepisování či označování dokumentů v podobě datových zpráv, jejichž prostřednictvím se činí úkon vůči orgánu veřejné moci, lze použít pouze uznávaný elektronický podpis či uznávanou elektronickou značku. Podání doručená soudu elektronickou poštou bez uznávaného elektronického podpisu, která neobsahují návrh ve věci samé, není nutné doplňovat a soud k nim bez dalšího přihlíží. I přesto může soudce vyzvat účastníka k předložení originálu. Případné nejasnosti či popření autorství předmětných podání řeší soudce ad hoc. Je nutné, aby elektronický podpis, jímž účastník stvrdí své elektronické podání,

byl

podpisem

právě

tohoto

účastníka.

V případě

právnické

osoby jakožto účastníka řízení není možné, aby úkon podepsal statutární orgán této právnické osoby svým vlastním elektronickým podpisem, jelikož elektronický podpis není skutečným podpisem, ale souborem dat, jež identifikují

99

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05.

52

podepisující osobu, a pouze tato osoba nese odpovědnost za korektnost podpisu, nikoliv její statutární orgán. 100 V praxi se objevují případy, kdy soudy nepřihlížejí k elektronickým podáním podepsaným elektronickým podpisem z důvodu, že tímto podpisem bylo opatřeno pouze vlastní tělo zprávy (e-mail) a nikoliv příloha elektronické zprávy (e-mailu), kterou tvořil dokument obsahující vlastní podání (tj. návrh ve věci samé – typicky žaloba). Česká advokátní komora proto doporučuje opatřit zaručeným elektronickým podpisem jak elektronickou zprávu, tak vlastní podání obsažené v příloze, tedy dokument tvořící přílohu elektronické zprávy, popřípadě napsat text podání přímo do elektronické zprávy, kterou je následně nutné opatřit zaručeným elektronickým podpisem. 101 Ústavní soud se též zabýval otázkou, zda má být „vnitřek“ datové zprávy či e-mailové zprávy se zaručeným elektronickým podpisem také opatřen zaručeným elektronickým podpisem. Výsledkem řešeného sporu je, že dosah zaručeného elektronického podpisu na elektronické zprávě se vztahuje i na přílohu. Městský soud v Brně totiž nerespektoval, že smyslem a účelem ustanoveních OSŘ týkajících se podání učiněných v elektronické podobě je záruka identifikace účastníka a autenticita podání. Povinnost doplnit elektronická podání je snahou o odstranění pochybností o totožnosti osoby, jež podání

učinila.

V případě

elektronického

podání

odeslaného

e-mailem

a opatřeného zaručeným elektronickým podpisem s přílohou, která je součástí podání, ač není samostatně opatřena elektronickým podpisem, splňuje zákonné podmínky a není třeba ho doplňovat. 102 Co se týká problému opatřování přílohy zprávy dalším elektronickým podpisem, přiklonila bych se zde k názoru Ústavního soudu, a to, že stačí elektronicky podepsat pouze samotnou zprávu. Stvrzení zprávy podpisem dokazuje, že zde není pochyb ohledně totožnosti osoby a je zde patrná i skutečná vůle účastníka učinit podání i s obsaženou přílohou. 100

SVOBODA a kol., 2009, op. cit., s. 181. E-podatelna i datová schránka: podepisujte podání zaručeným elektronickým podpisem! Česká advokátní komora [online]. Česká advokátní komora, © 2012 [cit. 25. 3. 2016]. 102 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1829/13. 101

53

Dle mého názoru je odmítnutí takového podání nepřiměřeným formalismem a je zde odepřeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a na přístup k soudu. Do komunikace mezi soudem a účastníky řízení prostřednictvím veřejné datové sítě se řadí také institut elektronického platebního rozkazu. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podává žalobce na elektronickém formuláři podepsaném uznávaným elektronickým podpisem. V případě podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu je možné rovněž využít elektronický

formulář,

avšak

opět

vybavený

zaručeným

elektronickým

podpisem. 103 Překvapující je, že zde zákon vyžaduje pouze zaručený elektronický podpis žalobce, nikoliv jeho uznávaný elektronický podpis. Z ustanovení § 42 OSŘ však vyplývá, že je zde zapotřebí použít uznávaný elektronický podpis. Také z § 11 ost. 1 ZEP dle mého názoru plyne, že je v tomto případě nutné podepsat formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu i formulář pro odpor uznávaným elektronickým podpisem, jelikož se jedná o komunikaci s orgánem veřejné moci. 3.2.2 Podání činěná prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky Používání datových schránek pro komunikaci fyzický osob a většiny podnikajících fyzických osob s orgány veřejné moci je ponecháno na rozhodnutí těchto osob, a to vzhledem k přihlížení k reálným možnostem všech potencionálních účastníků komunikace. Datové schránky jsou těmto osobám zřizovány výhradně na základě jejich žádosti. Bez podání žádosti jsou datové schránky automaticky zřízeny právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku, organizačním složkám zahraničních právnických osob umístěných na území České republiky, všem orgánům veřejné moci a dalším. Pro tyto subjekty je používání datových schránek povinné. Pokud má fyzická či právnická osoba zřízenou datovou schránku, je orgán veřejné moci povinen doručovat v elektronické formě právě do datové schránky dané osoby, v obráceném případě 103

§ 174a zákona č. 99/1963 Sb.

54

tato povinnost není. Účastník vybavený datovou schránkou má tedy právo si vybrat, zda bude soudu své písemnosti zasílat poštou či prostřednictvím datové schránky. Úkon učiněný oprávněnou nebo pověřenou osobou prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, jak stanovuje ustanovení § 18 odst. 2 EIÚkon. Tímto je založena dvojí právní fikce, jež měla usnadnit komunikaci vůči orgánům veřejné moci. Jedná se o fikci písemnosti a fikci podpisu dokumentu. Z toho vyplývá, že podání učiněná vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky není obecně nutné elektronicky podepisovat. Dalším argumentem je, že datová zpráva odeslána z datové schránky je sama o sobě dostatečným identifikátorem odesílatele, jednalo by se tak o nadbytečné vyžadování dvojí identifikace. Sama důvodová zpráva k zákonu o elektronických úkonech uvádí, že ke zprávám není nutné připojovat zaručený elektronický podpis, jelikož jej v případě provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci nahrazuje přihlášení do informačního systému datových schránek.

104

Tato

povinnost se objevuje pouze v případě požadavku společného úkonu více osob daného právním předpisem či vnitřním předpisem. 105 Ten, kdo činí svá podání vůči soudu prostřednictvím datové schránky, tedy nemusí tato podání opatřovat ani zaručeným, ani uznávaným elektronickým podpisem, jelikož samotné doručení podání prostřednictvím datové schránky je dostatečnou identifikací účastníka. Proto soud nemusí pochybovat o tom, kdo je autorem podání a nemůže trvat na tom, aby podání bylo opatřeno zaručeným nebo uznávaným elektronickým podpisem původce dokumentu. 106 Orgány veřejné moci však v praxi elektronický podpis často vyžadují i přesto, že tento požadavek

104

Obecná část důvodové zprávy k zákonu č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. 105 § 18 odst. 2 zákona č.300/2008 Sb. 106 SVOBODA a kol., 2009, op. cit., s. 176.

55

neodpovídá ani textu zákona ani judikatuře. 107 Jedním z příkladů je případ, kdy Městský soud v Praze odmítl žalobu, jež podal stěžovatel prostřednictvím datové schránky, s odůvodněním, že podání nebylo opatřeno elektronickým podpisem, ani dodatečně potvrzeno písemným podáním shodného obsahu. Nejvyšší správní soud se následně zabýval kasační stížností, v níž stěžovatel napadl postup Městského soudu, a v záležitosti opatřování podání zaručeným elektronickým podpisem se vyjádřil tak, že není nutné, aby bylo podání podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, jestliže se jedná o podání vůči orgánu veřejné moci učiněné prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou či k tomuto úkonu pověřenou. 108 Podle mého názoru lze tuto judikaturu Nejvyššího správního soudu ČR opět vztáhnout i na civilní právo již z výše zmíněných důvodů univerzálnosti institutu činění podání prostřednictvím datové schránky. Česká advokátní komora připojení elektronického podpisu k datové zprávě doporučuje s argumentací, že zákon o elektronických úkonech sice neukládá povinnost opatřovat zprávy zaslané datovou schránkou zaručeným elektronickým podpisem, avšak pro účely předejití výkladovým problémům týkajících se náležitostí elektronického podání doporučuje Česká advokátní komora opatřovat dokumenty, které obsahují vlastní podání, zaručeným elektronickým podpisem rovněž v případě, jestliže budou zaslány prostřednictvím datové schránky. 109 Zde bych přirovnala obezřetnost České advokátní komory k podobné situaci rozebírané výše, která se týkala otázky opatřování elektronickým podpisem nejen samotnou zprávu, ale i její přílohu. I v tomto případě se opět ztotožňuji s judikaturou Nejvyššího správního soudu a argumentací, že doručení podání prostřednictvím datové schránky je samo o sobě dostatečným důkazem toho, kdo je autorem podání, a proto ho již není nutné elektronicky podepisovat. Odborná literatura se k této problematice

107

STUCHLÍKOVÁ, Zuzana; DVOŘÁKOVÁ, Kateřina. Datové schránky: Je při podání prostřednictvím datové schránky nutný zaručený elektronický podpis? Kdy je datová zpráva doručena? Epravo.cz [online]. Epravo.cz, publikováno 6. 3. 2013 [cit. 25. 3. 2016]. 108 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011. 109 E-podatelna i datová schránka: podepisujte podání zaručeným elektronickým podpisem! Česká advokátní komora, op. cit.

56

vyjadřuje takto: „Je-li obsahem zprávy odeslané z datové schránky podatele do datové schránky soudu nebo opatřené elektronickým uznávaným podpisem dokument (podání v příloze), který další uznávaný elektronický podpis neobsahuje, je na něj přesto nutno pohlížet, jako by byl řádně podepsán.“ 110 Je nutné však zohlednit i názor Peterky s Podaným. Dle jejich názoru zaslání podání prostřednictvím datové schránky neznamená jasný důkaz pro to, kdo je autorem takového podání. 111 Odesilatel může zasílat i dokumenty, jenž nepředstavují jeho vůli, například v případě, kdy advokát přeposílá písemnosti učiněné ze strany svého klienta. I přes tuto skutečnost zastávám názor uvedený výše. Jedním ze základních principů právního státu je, že je povinen maximálně šetřit práva soukromých osob a neukládat soukromým osobám povinnosti, není-li to nezbytně nutné. Kromě toho, uložil-li stát povinně zřídit a využívat datové schránky určitým subjektům, bylo by dle mého názoru již nad míru únosné, aby je zatěžoval dalšími administrativně technickými požadavky. Z výše uvedených důvodů proto připojení uznávaného elektronického podpisu ke každé příloze, ani jeho zřízení pro subjekty, které jsou ze zákona povinny používat datové schránky, není podle mého názoru důvodné. Další otázka s touto problematikou spojená je postupování v případě, kdy podání učiněné prostřednictvím datové schránky jedné osoby obsahuje připojený zaručený či uznávaný elektronický podpis jiné osoby. V žádném právním předpisu není, na rozdíl od společného podání více podatelů, stanoveno, zda má v této situaci přednost autentizace autora takového podání jeho uznávaným elektronickým podpisem, nebo zda se má uplatnit fikce podpisu, tedy autentizace přihlášením do datové schránky. Dle Peterky a Podaného má v takovém případě přednost elektronický podpis, a to vzhledem k již jejich výše uvedenému nesouhlasu s tím, že zprávy zaslané do datové schránky není nutné podepisovat. Uplatnit fikci podpisu lze podle nich tedy pouze u nepodepsaných 110

JIRSA a kol., op. cit., s. 302. PETERKA, Jiří; PODANÝ, Jan. Problematika elektronického podpisu v soudní praxi. Právní rozhledy. 2010, roč. 2010, č. 19, s. 689. 111

57

datových zpráv. 112 Také dle mého názoru byl měl mít v případě této kolize přednost elektronický podpis. Důležité totiž je, kdo daný úkon vůči soudu činí a e skutečnost, kdo podání soudu zaslal. To lze přirovnat k situaci týkající se listinného podání, kdy je také důležité, kdo podání činí a nikoliv to, kdo písemnost přinesl na soud. Z toho vyplývá, že stejně jako je tomu v případě nutnosti opatřit elektronickým podpisem společný úkon činěný více osobami, což je dle mého názoru nutné z důvodu využití datové schránky pouze jednoho z nich a tedy nemožné identifikace ostatních osob, je nutné připojit vlastní elektronický podpis také tím, kdo využije datovou schránku jiné osoby.

112

PETERKA; PODANÝ, op. cit., s. 689.

58

Závěr Cílem této diplomové práce byla nejen analýza institutu elektronického podpisu jako takového, ale zejména nastínění situací, při kterých je možné přijít do styku s elektronickým podpisem v rámci civilního práva hmotného a procesního. Při definování elektronického podpisu na základě zákona o elektronickém podpisu byly zmíněny tři jeho možné druhy, přičemž nejnižší kategorií elektronického podpisu je elektronický podpis prostý. Problémem týkajícím se stanovení, co vše může představovat prostý elektronický podpis, byla otázka, zda jím může být pouhé jméno a příjmení v e-mailové zprávě odesilatele. Dospěla jsem k závěru, že jméno vyťukané na klávesnici do elektronické zprávy není dostatečným identifikátorem podepisující osoby, jak požaduje zákon v rámci definice elektronického podpisu, neboť takové údaje neoznačují právě jednu osobu, ale může jimi oprávněně disponovat více osob. Následně bylo pojednáváno o elektronickém právním jednání v civilním právu hmotném. Pro nahrazení písemné formy formou elektronickou musí být elektronické právní jednání schopno umožnit zjištění obsahu jednání a určit jednající osobu. Ve své práci usuzuji, že pro splnění podmínky určitelnosti osoby, která právně jednala, je nutné připojení elektronického podpisu k datové zprávě. Jiný způsob určení této osoby, například zjištění této osoby na základě e-mailové adresy, tuto podmínku nesplňuje. Pro platnost právního jednání v písemné formě je nutné právní jednání podepsat. Jako problém se v tomto případě ukázalo, zda je možné připojit pouze elektronický podpis prostý, aby bylo elektronické právní jednání platné. V práci zastávám názor, že prostý elektronický podpis svými náležitostmi vyhovuje podmínce platnosti písemného právního jednání. Jinak je tomu však u napsání pouhého jména a příjmení k datové zprávě. To ze stejného důvodu, jak bylo uvedeno výše při řešení otázky, co vše může být prostým elektronickým podpisem, pro platnost právního jednání nepostačuje. V rámci civilního práva hmotného bylo také pojednáno o úředně ověřeném podpisu, který

59

elektronický podpis nahradit nemůže, ač to některé právní předpisy připouštějí. Také samotný elektronický podpis nelze úředně ověřit, jak vyplývá ze závěrů učiněných v obsahu práce. V rámci civilního práva procesního byla věnována velká část zejména podáním činěným vůči soudu. Zde se naskytl problém týkající se především toho, zda je nutné opatřovat kromě vlastní datové zprávy také její přílohu elektronickým podpisem. Zejména na základě judikatury, která obsahovala problematiku elektronického podepisování, lze usoudit, že přílohy opatřovat elektronickým podpisem není nutné z důvodu patrnosti vůle účastníka učinit podání zahrnující i danou přílohu. Rovněž jsem dospěla k závěru, že není nutné opatřovat elektronickým podpisem datovou zprávu zaslanou prostřednictvím datové schránky, jelikož doručení datovou schránkou je samo o sobě dostatečným důkazem, kdo je autorem učiněného podání. V případě podepsání datové zprávy zaslané do datové schránky má pak však přednost elektronický podpis, jelikož zde může jít o situaci, kdy učinila podání osoba prostřednictvím datové schránky patřící osobě jiné. V diplomové práci je poukázáno na některé nedostatky právní úpravy v rámci civilního práva hmotného a procesního související s elektronickým podepisováním. Jedná se především o chybějící konkretizující stanovení, kdy je možné použít pouze elektronický podpis prostý a kdy je nutné připojit elektronický podpis zaručený či dokonce uznávaný. Diplomová práce je praktickým přínosem využití elektronického podpisu v civilním právu.

60

Použité zdroje Odborná literatura BOSÁKOVÁ, Dagmar a kol. Elektronický podpis: přehled právní úpravy, komentář k prováděcí vyhlášce k zákonu o elektronickém podpisu a výklad základních pojmů. 2. vyd. Olomouc: ANAG, 2002, 141 s. ISBN: 80-7263-125-X. BUDIŠ, Petr. Elektronický podpis a jeho aplikace v praxi. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2008, 157 s. ISBN 978-7263-465-1. DOSTÁLEK, Libor a kol. Velký průvodce protokoly TCP/IP: Bezpečnost. 2. vyd. Praha: Computer Press, 2003, 571 s. ISBN 80-7226-849-X. HULMÁK, Martin. Elektronický právník styk. Právní rozhledy. 2005, roč. 2005, č. 7, s. 229-234. ISSN 1210-6410. JIRSA, Jaromír. Souhrnná novela občanského soudního řádu – příležitost ke změně. Právní rozhledy. 2009, roč. 2009, č. 6, s. 198-208. ISSN 1210-6410. JIRSA, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. 1. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, 515 s. ISBN 978-80-87109-39-7. KNAPP, Viktor. Velké právní systémy: úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1996, 248 s. ISBN 80-7179-089-3. KORBEL, František; MELZER, Filip. Písemnost, elektronický a biometrický podpis. Bulletin advokacie. 2014, roč. 2014, č. 12, s. 31-36. ISSN 1210-6348. KORBEL, František; PRUDÍKOVÁ, Dana. Změny v systému doručování po 1. červenci 2009. Právní rozhledy. 2009, roč. 2009, č. 17, s. 1-12. ISSN 1210-6410. LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2014, 2380 s. ISBN 978-80-7400-529-9.

61

LAVICKÝ, Petr; POLIŠENSKÁ, Petra. Právní jednání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 475 s. ISBN 978-80-7478-821-5. LECHNER, Tomáš. Elektronické dokumenty v právní praxi. Praha: Leges, 2013, 255 s. ISBN 978-80-87576-41-0. MACKOVÁ, Alena; ŠTĚDROŇ, Bohumír. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem: včetně souvisejících zákonů a předpisů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 518 s. ISBN 978-80-7357-472-7. MATEJKA, Ján; CHUM, Václav. K právní úpravě elektronického podpisu. Bulletin advokacie. 2002, roč. 2002, č. 3, s. 27-41. ISSN 1210-6348. MELZER, Filip a kol. Občanský zákoník: velký komentář. 1. vyd. Praha: Leges, 2014, 1234 s. ISBN 978-80-7502-003-1. PETERKA, Jiří; PODANÝ, Jan. Problematika elektronického podpisu v soudní praxi. Právní rozhledy. 2010, roč. 2010, č. 19, s. 689 a násl. ISSN 1210-6410. POLČÁK, Radim. Praxe elektronických dokumentů. Bulletin advokacie. 2011, roč. 2011, č. 7-8, s. 53-61. ISSN 1210-6348. SMEJKAL, Vladimír. Elektronický podpis jako nástroj pro zvýšení bezpečnosti informačních systémů: teze přednášky k profesorskému jmenovacímu řízení, obor: odvětvová ekonomika a management. Brno: VUTIUM, 2003, 30 s. ISBN 80-2142447-8. SMEJKAL, Vladimír. Právo informačních a telekomunikačních systémů. Praha: C. H. Beck, 2004, 770 s. ISBN 80-7179-765-0. SMEJKAL, Vladimír, KODL, Jindřich; UŘIČAŘ, Miroslav. Elektronický podpis podle nařízení eIDAS. Revue pro právo a technologie. 2015, roč. 6, č. 11, s. 189235. ISSN 1804-5383.

62

SVOBODA, Karel; SUK, Milan; ZEMAN, Pavel. Doručování v soudním řízení. Praha: Linde, 2009, 267 s. ISBN 978-80-7201-777-5. SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, 1398 s. ISBN 978-80-7400-506-0. SVOBODA, Pavel. Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha: Linde, 2001, 461 s. ISBN 80-7201-311-4. ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Doručování v civilním soudním řízení. 1. vyd. Praha: Leges, 2009, 143 s. ISBN 978-80-87212-20-2. ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 1667 s. ISBN 978-80-7478-370-8. ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.: komentář, srovnání se zahraničím a vybraná judikatura. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2013, 189 s. ISBN 978-80-7201-918-2.

Elektronické prameny ČERMÁK, Karel. Elektronický podpis: pohled soukromoprávní. ITpravo.cz [online]. Společnost pro právo informačních technologií (SPIT), publikováno 21. 1.

2003

[cit.

25.

3.

2016].

ISSN

1801-4089.

Dostupné

z:

http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=114821 E-podatelna i datová schránka: podepisujte podání zaručeným elektronickým podpisem! Česká advokátní komora [online]. Česká advokátní komora, © 2012 [cit. 25. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=8630 FRIMMEL, Martin. Písemná forma právního úkonu a e-mail. ITpravo.cz [online]. Společnost pro právo informačních technologií (SPIT), publikováno 21. 1. 2002 [cit.

25.

3.

2016].

ISSN

http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=62154

63

1801-4089.

Dostupné

z:

PETERKA, Jiří; PODANÝ, Jan. Problematika podání k soudu prostřednictvím datové schránky. Bulletin-advokacie.cz [online]. Česká advokátní komora, publikováno 20. 3. 2013 [cit. 25. 3. 2016]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/problematika-podani Přijímání a doručování písemností. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, © 2015 [cit. 25. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/prijimani-a-dorucovani-pisemnosti.aspx Stanovisko k výkonu dozorových kompetencí Ministerstva vnitra na úseku elektronického podpisu dle zákona č. 227/2000 Sb. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, © 2015 [cit. 25. 3. 2016]. Dostupné

z:

http://www.mvcr.cz/clanek/stanovisko-k-vykonu-dozorovych-

kompetenci-ministerstva-vnitra-na-useku-elektronickeho-podpisu-dle-zakona-c227-2000-sb.aspx STUCHLÍKOVÁ, Zuzana; DVOŘÁKOVÁ, Kateřina. Datové schránky: Je při podání prostřednictvím datové schránky nutný zaručený elektronický podpis? Kdy je datová zpráva doručena? Epravo.cz [online]. Epravo.cz, publikováno 6. 3. 2013 [cit.

25.

3.

2016].

ISSN

1213-189X.

Dostupné

z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/datove-schranky-je-pri-podani-prostrednictvimdatove-schranky-nutny-zaruceny-elektronicky-podpis-kdy-je-datova-zpravadorucena-89535.html Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, © 2015 [cit. 25. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/zakon-c-227-2000-sb-o-elektronickempodpisu.aspx

64

ZUKLÍNOVÁ; Michaela. Definice právního jednání podle (nového) občanského zákoníku I. Pravniprostor.cz [online]. ATLAS consulting spol. s. r. o., publikováno 20. 4. 2015 [cit. 26. 3. 2016]. ISSN 2336-4114. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/definice-pravniho-jednanipodle-noveho-obcanskeho-zakoniku

Právní předpisy Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 3. 2016]. Dostupné

z:

http://eur-lex.europa.eu/legal-

content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32014R0910&from=CS Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 3. 2016]. Dostupné

z:

http://eur-lex.europa.eu/legal-

content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:31999L0093&from=CS Vyhláška č. 212/2012 Sb., o struktuře údajů, na základě kterých je možné jednoznačně identifikovat podepisující osobu, a postupech pro ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu, elektronické značky, kvalifikovaného certifikátu, kvalifikovaného systémového certifikátu a kvalifikovaného časového razítka (vyhláška o ověřování platnosti zaručeného elektronického podpisu). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Vyhláška č. 378/2006 Sb., o postupech kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb, o požadavcích na nástroje elektronického podpisu a o požadavcích na ochranu dat pro vytváření elektronických značek (vyhláška

65

o postupech kvalifikovaných poskytovatelů certifikačních služeb). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Zákon č. 101/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016]. Zákon č. 167/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění zákona č. 205/2015 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016]. Zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s litinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., 15/2015 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016]. Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 440/2004 Sb., zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 190/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 110/2010 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 89/2012 Sb., zákona č. 64/2014 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016].

66

Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění zákona č. 219/2009 Sb., zákona č. 190/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Zákon č. 440/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016]. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016]. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016].

Soudní rozhodnutí Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 26 Cdo 930/98. In: Soudní judikatura. 1998, roč. 1998, č. 15, pod číslem 108. ISSN 1211-8362. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. I. ÚS 460/1997. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 329/2000. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 176/99. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26. 3. 2016].

67

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 294/2001. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 547/03. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 5 Cmo 406/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 2 Afs 81/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1829/13. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2016]. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2250/14. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016].

68

Jiné prameny Důvodová zpráva k zákonu č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016]. Důvodová zpráva k zákonu č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 3. 2016]. Oznámení Ministerstva vnitra, kterým se zveřejňuje národní standard pro elektronické systémy spisové služby. Věstník Ministerstva vnitra čá. 76/2009 (část II). Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/76vmv-pdf.aspx Oznámení Ministerstva vnitra, kterým se zveřejňuje národní standard pro elektronické systémy spisové služby. Věstník Ministerstva vnitra čá . 101/2010, č. j. MV-93214-3/AS-2010. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/101vmv-pdf.aspx

69