Elektronická verze této pamětní knihy je pro pamětníky a případné zájemce ke stažení na webové stránce

Tato pamětní kniha obce Plevnice byla zachráněna před ztrátou a úplným zapomenutím p. Antonínem Vávrů z Pelhřimova, rodákem z Plevnice, čp. 37. U výše jmenovaného je nyní originál pamětní knihy v držení. Elektronický opis této pamětní knihy pořídil vlastní rukou p. Jiří Šejnoha z Nové Cerekve, zeť p. Antonína Vávrů. Pravopisné chyby a překlepy z úcty ke kronikáři nebyly revidovány a vlastní text s výjimkou nečitelných slov byl ponechán v původní podobě včetně členění stran, odstavců a bočních popisků. Elektronická verze této pamětní knihy je pro pamětníky a případné zájemce ke stažení na webové stránce http://www.ijs-security.cz. V Nové Cerekvi 1. 12. 2010 Ing. Jiří Šejnoha

Kniha tato byla zřízena od obecního úřadu obce Plevnice v roce 1924. Toho času byl starostou Jos. Bloudek č 10 náměstkem jeho byl Jan Novák č 2, radními byly Jos. Benýšek č 4 a Jos. Linhart č 31. členové zastupitelstva byly Jos. Vítek č 7 Matěj Šramota č. 6 Jos. Poul č. 28. Jan Hron č. 21. Alois Zmátlo č. 11. Josef Straka č 23. Antonín Jílek č 17 a Jos. Pihávek č. 18.

Tato kniha ale založena byla až v roce 1928 starostou Jos. Benýškem kdež počína základ od r 1914 kdež jsem svými vzpomínkami započal od vyhlášení mobilisace.

Zakládaje tuto knihu obracím se s pamětí svojí a dle svých zápisků k roku 1914 tedy o čtrnáct roků nazpět. Tehdy naše obec čítala 39 popisných čísel které byly následujících majitelů. čís. 1. Vrátný Matěj, čís. 2. Novák Jan, čís. 3 též Novák Jan v kterém pobýval jeho podruh, čili pazderka čís 4 Benýšek Josef, čís. 5 Paclík Matěj, čís. 6 Šramota Matěj, čís. 7 Vítek Josef, čís 8 Oubrecht Matěj, čís. 9. Turek Jan, čís. 10. Bloudek Josef, čís 11 Zmátlo Alois, čís. 12 Oubrecht Jan, čís. 13 Kocour František, čís 14 Farka Josef, čís. 15 Obecní budova kovárna kovář vni bydlel Jelínek Jan a chudobinec, čís. 16 Nacházel Antonín, č 17 Jílek Josef, čís 18 Pihávek Jan, čís. 19 Martínek Matěj, čís. 20 Beneš Josef, čís 21 Hron Jan, čís 22 Picka František, čís 23 Straka Josef, čís 24 Benýšek Josef majitel č 4. jeho pazderna kde měl deputatníka, čís 25 Šmíd Jan, čís 26 Straka Jan, čís 27 Bečka Antonín, čís 28 Poul Josef čís 29 Poul Jan, čís 30 Dolejš František, čís. 31 Václav Linhart, čís 32 byla sušárna na len Ant Bečky čís 33 Buček Jan, čís 34 Dalík Matěj, čís 35 Novák Josef, čís 36 Maděrova Terezie, čís 37 Vávrů Václav čís 38 Dvořák Emanuel, čís 39 Čáp Jan. Hostinec zde v obci nebyl pouze Čáp Jan měl obchod smíšeny a hokynářství a pivo v láhví.

Byl krásný letní čas v roce 1914. Sluníčko milé hřálo, ptactvo v přírodě tak jásavě pělo, a pole jako „zlaté plné stoly“ zvala pracovitého venkovana k hostině. Již několik dní milá křepelička svým zvučným „poďte žít!“ vybízela k žním a naklepávaní kos ze všech chalup odpovídalo, že výzvě milého ptáčka bude vyhověno. Leč pojednou, jako před nějakou zlou, těžké krupobití nesoucí bouři, zavládlo dusno. To rozlétla se zpráva o zavraždění následníka trůnu Ferdinanda de Este v Sarajevě a po ní přicházely stále věrohodnější zprávy o možnosti války. Až pojednou přišla hromová rána, uhodilo, a rázem otřásl se celý kraj. Nebylo popřáno toho roku užíti bohatých darů matky Přírody v svatém klidu. V neděli dne 26 července 1914 v dopoledních hodinách, kdy byly lidé v kostele někteří byly na Křemešníku neb se tam odbývala pouť na sv. Annu. Kolem jedenácti hodin přijel do naší vesnice kočár sním jistý pán který šel přímo k p. starostovi, toho času byl nim Jan Novák č 2. kdež mu předal vyhlášky mobilisační které pojednou objevily se přibyté na kapličce. Výhlášky ty rozvířily klid naší vesnice. Byla to hromová rána!

Mužové staří i mladí, ženy dívky, stařeny i dítky, všichni se zastavovali pobledlí a zamlklí před tímto papírem, který nevěstil nic dobrého. Žlutý papír hlásal vypovědění války a rozkaz mobilizační. Vojáci svobodní i ženatý do 37 let museli se okamžitě dostaviti k svým plukům. Nastal neobvyklý bolestný šum a ruch, hrozné, nezapomenutelné divadlo v Plevnici a jistě že v každé obci. Dojímavé loučení, truchlohra skutečnosti to byla, jež přeplnila mozek, srdce i celou duši lidu obavami do budoucnosti, strachem o bytosti nejdrazší a rozjimaním o spravedlnosti války. Vždyť naši vojáci měli jíti do boje za cizí zájmi, proti svému přesvědčení, proti bratrským národům. Druhý den v pondělí připravovali se naši vojíní k odchodu, co slz skropeno bylo v každé rodině! Matky objímaly své syny, ženy vyprovázely své milé manžely. Starci pokyvovali šedýmí, ustaranými hlavami a otcové rodin snad po prvé se slzami v očích tiskli na prsa své nevinné dítky a žehnajíce jím líbali bělostná jejich čílka. Odcházelo nás 10.

Nyní vypisuji všechny kteří se te válečné litice zúčastnily: sloužili tehda právě ve vojsku tyto hoši kteří konali ješte povinnou službu. Byly to: Linhart Josef z čísla 31, bratr tehdejšího majitelé chalupy, Matějů Josef z čísla 12 nevlastní syn Jana Oubrechta. Straka Antonín z čís. 23 bratr majitele. Straka Matěj ž čís. 26 bratr majitele. Jílek Antonín z čís 17 rovněž bratr majitele. Celkem jich sloužilo aktivně 5. V mobilisaci narukovali: Benýšek Josef syn čís. 4. Beneš Josef majitel čís. 20. Jelínek Jan kovář na obecní kovárně čís. 15 Straka Josef majitel čís 23. Jílek Josef majitel čís 17 a jeho bratr Jan Jílek. Pihávek Jan majitel č 18. Straka Jan majitel č 26 a bratr jeho Josef Straka Zmátlo Alois majitel č 11. Další výhláškou někdy koncem srpna byly povolány vojáci do 42 roků a to byly: Oubrecht Matěj majitel čís 8. Dalík Matěj majitel čís. 34. Později byly konány odvody těch kteří v míru u vojska nebyly a nebo staří vojáci odvody takové byly dosti často z těchto odvodu narukovaly z naší vesnice následující: Byly to odvody od 18 roků do 50 roků

Vítek Josef majitel čís. 7. Poul Josef majitel čís 28. Buček Jan majitel čís. 33. Linhart Václav majitel čís. 31. Poul Antonín syn z čís 29. Farka Josef majitel čís 14. Oubrecht Jan majitel čís. 12 a jeho syn Antonín Oubrecht, Turek František syn z čís. 9. Maděra Frant. syn čís 36 Nacházel Josef syn z čís.16. Novák Josef syn z čís 35 Jílek Václav a Jílek František bratři majitele z čís 17 Z této rodiny bylo ve válce pět bratrů z nichž tři padli. Dolejš František majitel čís. 30 a jeho syn Jan Dolejš. Martínek Josef syn z čís. 19. Kalců František z čís 38. Dvořák Emanuel majitel čís 38. Vávrů Václav majitel čís 37 a jeho syn Josef Vávrů. Čáp Jan majitel čís. 39. Celkově bylo narukovaných ve světové válce z naší vesnice 39 mužů. Z těcho bylo asi raněných Straka Josef čís 23 do nohy Benýšek Jos. čís. 4. dvakráte do nohy. Poul Antonín čís. 29 do prsou Linhart Josef čís 31 do ruky Matějů Josef čís 12 do ruky. Do zajetí jich upadlo šest a to: Vítek Josef čís 7 vrátil se jako italský legionář. Jelínek Jan čís 15 vratil se jako ruský legionář. Dolejš Jan čís 30 vrátil se jako ruský legionář. Pihávek Jan čís 18 zajat na ruském bojišti v legii nebyl Straka Antonín čís 23 zajat na rusku v legii nebyl. Straka Matěj čís 26 zajat na rusku v legii nebyl. Nacházel Josef čís. 16 zajat na italském bojišti.

Padlích ve světové válce měla nase vesnice sedm a to: Jílek Josef, Jílek Jan, Jílek Václav, č. 17 Linhart Václav čís. 31. Straka Josef čís. 26 Martínek Josef čís 19. Čáp Jan čís 39.

Nyní se rozepíšu o těch trampotach a svízelých těch kteří zůstali doma. Po prvním odchodu vojínů v mobilisaci nastaly starosti jak se dostane úroda domů. Strachy o sklízeň byly zbytečné, neboť počasí bylo velmi příznivé a úroda šla do stodol hračkou. Výsledek žní byl celkem skoro velmi pěkný a také brambor bylo na podzim dosti. Za to na ceně jich bylo znáti že je válka; prodával se 1q. za 7 k. kdežto v r 1913 stal 1q brambor 3’20 k, V roce 1915 byla úroda špatná, čas ve žní byl nepřízniví. V prosinci nařízen soupis zásob obilí i nevymláceného a mouky, úroda se nesmí prodávat. Každý hospodář musí mleti na mlecí výkaz. Na hejtmanství mu určí, do kdy musí s moukou vystačit, a tak to bylo se vším, v obchodech nebylo nic ke koupi vše se dostávalo jen na lístky a to jen v malem množství

Na lístky se bralo mouku to malé lidi kteří ze své sklizně se nemohli vyživit dále, cukr se dostával na lístky totiž přišel příděl každý měsíc starosta dostal lístky, pro každou osobu byl jeden asi ¾ kg na měsíc, ani kuřáci neměli volnost bylo jím vydáváno kuřivo rovněž na lístky a stím musel vystačit, naruživí kouřili různé listí různé trávy a potom ta vůně, rovněž mýdlo nebylo byly v obchodech prodavány jenom náhražky a ty nestali za nic, petrolej byl rovnež dáván jen na příděly Koncem roku 1915 byl proveden soupis dobytka, byla stanovena maximalní cena též i u obilí byla maximální cena, pod tajmu bylo prodáváno obilí za nesmírně vysokou cenu. Počátkem roku 1916 byl proveden po vsi soupis slámy a sena, i to později bral rekvíroval. v roce 1916 nastaly rekvisice obilí, které ty trampoty dovršily. V naší vesnici byly koncem toho roku v zimě, přišel některý úředník z hejtmanství, sním jeden jako znalec byl to p. Herman z Pelhřimova bývalý obchodník s obilím s ními vrchní četnický strážmistr Babel se šesti vojáky kteří měly stavení prohledati není-li někde obilí schováno. Neboť museli lide obilí schovávat neboť na to co předepisovali nemohli být živi, tím se také mnoho obilí zničilo myši zničily pytle a

obilí se roztrousilo ve slámě a všude kde kdo jakou schovávačku měl. Zajiste si každý představí když přišlo šest vojáků do stavení trnul každý zda-li nenajdou jeho skrýše. I brambory se musely schovávat ty rovněž rekvírovaly. Rekvisice jsou stále přísnejší, z hejtmanství vyhrožovalo nedodá-li obec obílí že zastaví příděl tabáku, cukru, petroleje a mlecích výkazů. Hrozí pokutou až 5000 k nebo vězením 6 měsíců. Byl to však jen strašák. Revise z hejtmanství byli dosti časté ve mlýnech, mlelo se jen na mlecí výkazy, obylí bez mlecích výkazů bylo zabavováno bez náhrady. Nařízeno mlíti na 80%. V roce 1917 byla nařízena rekvisice másla obec musela dodavati nějaké máslo nebo mléko, naše vesnice byla určena dodávati mléko, jezdil si jsem pro něj mlekář. Stalo se, že Bečka Antonín č 27 nechtěl mléko dávati tu podal to mlekař na hejtmanství a stalo se, že jednoho dne v letě ve 4 a ½ hod ráno přišel komisař z hejtmanství s jednou najatou ženou a šly k jmenovanému Bečkovi dojit krávy aby veděli mnoho-li udojí neb on se vymlouval, že jeho krávy málo dojeji při te příležitosti ale p. komisař obešel již celou vesnici aby shledal jaký

je velký stav dojnic v obci. Jinde již nedojili. Byl též soupis vepřů, a kdo si zabil vepře pro svou spotřebu musel odvesti asi 3 kg sádla nebo 6 kg masa. V roce 1917 nastaly rekvisice dobytka. S těmi to dopadalo hůře neboť dobytek nešel nikam ukrýti, tak, že kdo měl před válkou 16 – 20 kusů dobytka měl jen 7 – 8 kusů. V březnu 1918 rekvírovali už i krávy. Rekvisice doléhali na občanstvo více a více jak na obilí tak i na dobytek a brambory. Na jaře dostoupila bída v špatném zásobování měst takového stavu, že bylo dovoleno „baťochové zásobování. Následkem toho zástupy lidu městkého přicházely na venkov skupovati potraviny za každou cenu. Většinou dělo se získávaní potravin výměnou zboží. Takovíto kupovali živobytí do závratné výše na příklad 1q žita stal až 400 k, 1q bramborů 80 k. Počátkem roku 1918 byl nařízen soupis zvonů, které budou rekvírovány. V obci naší byl zvoník již starý, tu chodil za něho někdy zvonit hoch asi osmiletý z čís. 34 stalo se když šel 8 února 1918 ráno zvonit zatáhl za provaz a on mu spadl na hlavu a po zvonu ani stopy.

Věc byla vyšetřována četníky ale bez výsledku. Bylo vyhrožováno starostovi, že na účet obce bude vyslána komise zvon hledati. Pak vše usnulo a vojáci rekvírovat zvony nepřišly. Kde byl zvon ukryt vědělo jen málo občanů snad jen Ti kteří jej schovali. Schován byl ve stodole v zemi zahrabán v párni v čís 11. Na to byl 27 řijna 1918 zavěšen a v sedm hodin večer snim bylo zvoněno klekání právě kdy přišel telegram o československé samostatnosti. Na začátku řijna 1918 vypukla epidemie chřipky tak zvané španielské. Obec naše ni byla ušetřena až na něco málo onemocnění úmrti nebylo žádné. Za to v jiných vesnicích měla smrt své žně. Málo majetné ženy vojáků dostavaly od státu podporu. Chodily pro ni každý měsíc na berní úřad, a velkou část mnohá žena té podpory nechávala v Pelhřimově za různé nepotřebné věci trety a nápoje.

Nyní se rozepíši o té drahotě která nesmírně stoupla do závratné výše. Látky byly nahražovány se směsi s papíru tak, že trochu látka stala mnoho peněz. Šaty staly až 1000 k – 1200 k vysoké boty 400 k až 500 k. a tak všechny potřeby obyvatelstva byly proti předválečne době strašně zvýšené, o výrobkách hospodářských do jaké ceny byly zdraženy je napsáno na vedlejší straně. V roce 1919 byly nařízeny ve všech obcí obecní volby v naší obci byl zvolen starostou Bloudek Josef čp. 10. V roce 1923 byly opět volby obecni a zvolen byl starostou opět Bloudek Josef členove zastup. byly Novák Jan, Benýšek Jos. Vítek Josef, Jílek Ant. Pihávek Jan, Zmátlo Alois. Linhart Jos. Šramota Matěj, Poul Josef, Hron Jan, Straka Josef V roce 1916 padaly u naší obce kroupy ve velkosti slepičího vejcete, střechy byly poškozený zvláště šindelové a co byly kryté lepenkou V roce 1919 byly vysázeny stromky na návsí opatřené ze školky ze Strměch od p. řídicí Jiráska, za sazeny byly 8 a 9 května též byly zasázeny lípy svobody a to tři jedna u kapličky a dvě na hrazi u rybníka, sázeny byly slavnostně s hudbou pak měla chasa věneček.

Porovnání cen předválkou a po válce. roku 1913 se prodávalo: 1q žita za 18 až 20 kč, oves 1q za 16 – 18 kč, 1q. brambor za 1‘60 – 1’80 kč, dobytek byl v následujicí ceně voly 12q. těžký prodávali se na živou váhu za 90 hal. jedno kg. kráva měla cenu 160 kč až 240 kč. dvě prasata se prodávaly za 300 kč až 330 kč tele od krávy se prodávalo za 60 až 70 kč jeden pár podsvinčat se prodával za 30 až 60 kč. Ve válce byla stanovena maximalní cena jak na obilí tak i na dobytek tak, že v roce 1918 byly následujicí ceny za 1q. žita platilo se od erálu 70 kč za 1q. ječmena 65 kč, za 1q. ovsa 50 kč brambory za 1q 29 kč dobytek měl cenu následujicí dva voly stály 4000 kč kůň 3800 kč kráva 1400 kč dvě prasata 700 kč. V roce 1919 byly ceny obilý a dobytka následujicí: žito 1q za erálu 80kč oves erálu 1q za 75 kč ječmen 1q za 75 kč brambory 60 – 70 kč dobytek se platil kůň až 8000 kč ostatní dobytek měl cenu jako v roce 1918. V roce 1919 asi v březnu bylo kolkování peněz čimž každému kdo měl na hotově peníze jich okolkovaly jenom polovic a druhou polovici každému zadržely což pusobylo pak na ceny obilý a dobytka tak, že v roce 1920 byly již ceny následujicí: dosud ještě kupoval erál žito za 190 kč oves 170 kč brambory 45 kč jiz se prodavalo obilý též i překupnikum.

Dobytek se prodával též již soukromě překupníkum a řezníkum tak jse prodal jeden býk na živou váhu 15 kč za 1 kg. Dobytka však bylo málo neb byly stáje po rekvizicich hodně vyprázdněné vepřoví dobytek byl spíše k prodeji a utržilo se za prase až 2000 kč tohoto roku stouply koně do závratné výše tak, že stál slušný pár koní 50.000 kč i více V roce 1921 byly ceny obylí následujicí: žito 320 kč za 1q. oves 235 kč ječmen 320 kč brambory 125 kč. dobytek měl cenu voly 1 kg živé váhy 9 kč býk 6 kč prasata 1 kg živé váhy 15 kč koně již oslabyly na ceně prodavaly se od 20 tisíc do 30 tisíc. Tyto ceny obilý a dobytka zůstávaly si tak několik let přiměřené až na malé změny. Až v roce 1922 obylí pokleslo, žito po sklízni se platilo 80 kč a pak připlatilo až na 115 kč oves stál 110 kč brambory 10 kč 1q. ječmen 105 kč. Dobytek v letě měl cenu slušnou pradávaly se voly na 9 kč za 1 kg živé váhy avšak na podzim silně poklesl tak, že v listopadu se prodávali voly na 4 ½ kč 1 kg živé váhy.

Silnice. V roce 1922 na podzim nabýdl starostu Josefa Bloudka, Benýšek Josef mladší aby podal žádost aby byla do naší obce postavena silnice jako přípojka ze státní silnice který uposlechl a žádost podal. Nekteří občane pochybovaly o příznivé vyřízení této žádosti, neboť nebyla to první žádost o silnici, vetšinou každy nově zvolený starosta neb rádni tuto žádost obnovoval ale však bezvýsledně tak proto i nyní byla většina občanů nakloněna ktomu, že se nic nedokáže a také by se bylo nic nedokázalo kdyby byl Josef Benýšek neměl švagra Josefa Bezděkovského mlynáře v Rohozné náměstkem v okresní správní komisi ten byl hlavní pracovník který nám s velkýma potížema silnici vybudoval. Neboť starostou okresní správní komise byl velkostatkář a poslanec p. Václav Donát z Pavlova a ten stěžoval práci p. Josefa Bezděkovského jednak z toho důvodu, že obec Plevnice byla většinou lidová stranu tu p. Bezděkovský zastupoval a p Donát byl za stranu republikánskou avšak p. Bezděkovsky nedal se jen tak odbyti a stále pracoval až se věc stala skutkem. Když byla žádost vyřízena příznivě na okrese staraly jsme se o další, aby byla též příznivě vyřízena v Praze u zemského výboru.

A stalo se, že i tam jsme našly dobrého zastance byl to Dr. p. Josef Novák přísedicí u zemského výboru rodák z Chvojnova, stalo se, že jsme o božím těle ve Chvojnově vypravily se jako deputace od obce a to Bloudek Josef starosta Novák Jan a Benýšek Josef za Dr. p. Novákem neb právě meškal na návštěvě u svých rodičů ve Chvojnově, požádaly jsme jej o přispění což on velice ochotně nám svojí pomoc přislýbýl a naše žádost v Praze byla rychle a příznivě vyřízena. Dne 27 prosince 1922 uvolily se občané Plevničtí, že dají zdarma pozemky které bude v pádu potřeby silnice zabírati. Na to byla v roce 1924 v létě silnice vyměřena. Obec se musela zavázati, že dodá potřebné množství kámene jak štětového tak štěrku i písku na silnici a to kámen nalámat a navézt za 6 kč rovnež i písek navezt za 6 Kč jeden m3. planýrku tlučení štěrku, kopání písku, štětění a ostatní práce měl též vše v režii okres. Poněvadž obec se zavázala dodati kámen jen za nízkou cenu jednak z nevědomosti a pak z toho důvodu aby spíše okres započal stavbu když za tak nízkou cenu jím obec matrial potřebný dodá.

Proto stanovilo obecní zastupitelstvo větší ceny za lámaní a dovoz kamene. Obec si na to sama připlatí a tak se platilo od nalámání 1 m3 7 kč a od dovozu jednoho m3 8 kč tak, že celkem obec doplacela na 1 m3 9 kč. Obec tehdy disponovala větším obnosem peněz tak, že onen příplatek nepřišel nikterak poplatníkům k tíži. Celkově obec doplatila na stavbu silnice 25.174 kč 80 hal. Stavba silnice byla započata 15 září 1925 dokončena byla v řijnu 1926. Na silnici se začaly vysazovati stromky ovocné v roce 1927 nasázeno bylo na silnici 100 kusů a to jabloně hrušky a třešně, druhého roku bylo vysázeno dalších 50 stromků.

Roku 1927 byla špatná sklizeň žita. Žita zaseta na podzim r 1926 byly stiženy plísní snětivou a větší část pozbyla klíčivosti tak, že byly žita velice řídké celkově jich bylo málo. Na zrno jich bylo dosti slušně, dobře odkvétla proto dost sypala. Jaro toho roku bylo studené, na pole se jelo dosti dlouho a to až koncem března, v květnu ještě chumelilo. Léto bylo suché tak se dobře sklízelo, 19 srpna již byly ovsi doma, otavy i brambory se rovněž dobře sklízely, bramborů byla hojná úroda Ceny obylí se pohybovaly u obilý následovně Žito 220 – 227 kč před novím polevilo na 180 kč oves 170 – 185 kč, ječmen 190 – 200 kč brambory 24 kč později 28 kč vše za 1q. Dobytek se prodával voly na 6 kč za 1 kg živé váhy cucaví telata na 7 kč živé váhy prasata za 10 kč 1 kg živé váhy V říjnu se měly konati obecní volby podána byla jedna kandidátka. Starostou zvolen byl Benýšek Josef náměstkem Linhart Jos. rádními Novák Jan a Hron Jan, členové zastupitelstva byly: Vítek Jos. Bloudek Jos. Turek Jan Buček Jan Nacházel Ant. Pihávek Jan Dolejš Jan a Vávrů Josef

Obecní volby.

Rok 1928 jaro tohoto roku bylo mokré a studené léto pak bylo suché ba velice suché sena bylo málo též i jetelů bylo málo ovsi krátké otavy též bylo málo následkem sucha jinak sklízelo se dobře. Ceny obilí byly následující žito po žni se platilo 170 kč za 1q. později 155 kč před novim vzláště polevilo až na 125 kč oves dosahl vetší ceny než žito poněvadž byl bílý platil se po žní 140 kč za 1q. v únoru 167 kč v březnu 165 kč přede žněmi polevil a platilo se 135 kč za 1q. ječmen při vanoci stál 160 kč brambory na začátku měli cenu průmyslové až 36 kč pak polevily na 30 kč a bílí 26 kč Dobytek se prodával v létě voly 6 ½ kč za 1 kg živé váhy prasata na 9 kč za 1 kg živé váhy V neděly dne 2 prosince 1928

Volby do

konaly se volby do zemských a okresních

zemských

zastupitelstev. Voličů bylo všech 107

a okresních

k volbě se jich dostavilo 105 voličů.

zastupitelstev

Z toho obdržely hlasy: Republikanská strana 40 hlasů Lidová strana 53 hlasů Čsl. živnostenská 4 hlasy, Čsl. soc. dem. dělnická 4 hlasy Komunisticka strana Čsl. III. sekce inter. 4 hlasy

Rok 1929 zůstal v paměti mnoha občanům hned při jeho počátku nastaly kruté mrazi které dovršovaly a 30 stupňů docela až v některých místech 38 stupňů sněhu bylo hodně nebylo pamětníka na tak krutou zimu zvěře mnoho zhynulo hlady a mrazem tak, že ten rok nesměli majitelé honiteb bez povolení koroptve střílet u zajíců rovněž byla prodloužena doba šetření. Zima ta trvala dlouho do března avšak jaro a léto bylo pěkné úroda byla pěkná a dobře se sklízelo. Léto však bylo bouřlivé spojené s krupobytím naší obec však minulo avšak stranama měly zničenou ůrodu od krup úplně ba i střechy rozbyté u některé vesnice to vypadalo k zoufalství bylo to u Svépravic u Bácovic, Těchoraz a jiné. Ceny obilí toho roku oslabily prodávalo se žito setové po sklizni 115 – 120 kč za 1q avšak při vánocí jenom za 102 – 105 kč oves měl rovnež špatnou cenu 103 kč při vánocí 95 kč brambory se prodavaly z počátku 15 kč později 17 až 20 kč pro průmysl Dobytek měl cenu slušnou platilo se voli 1 kg živé váhy 7 – 7 ½ kč prasata 10 kč až 10 ½ kč za 1 kg živé váhy Viděl 10/II 1930 FrantVopálenský učitel

Na den 27 řijna 1929 byly vypsány volby

Volby do

do obou sněmoven Národního shromáždění

Národního

a to do senátu a do poslanecké sněmovny.

shromáždění

Ve zdejší obci bylo do sněmovny voličů 126. a to 59 mužů a 67 žen, k volbě se dostavilo 116 voličů a to 55 mužů a 61 žen Znich připadá na kandidatní listinu strany: Čsl. strana lidová

60 hlasů

Republikánská strana

49 ˝

Čsl. strana živnostenská

5 ˝

Čsl. strana národně socialní Platných hlasů bylo

1 ˝

115 hlasů

Jeden hlas byl neplatný neb byly vloženy dva hlasovací lístky do jedné obálky. Do senátu bylo voličů 108. z toho 50 mužů, a 58 žen K volbě se jich dostavilo 99 voličů a to 45 mužů a 54 žen. Z nich připadá na kandidátní listinu strany Čsl. strana lidová

53 hlasů

Republikanská strana

41 ˝

Čsl. živnostenská strana

4 ˝

Celkem hlasů - 98 Mimo toho byl jeden hlas neplatný neb byly vloženy dva hlasovací lístky vloženy do jedné obálky.

V roce 1930 dne 22 června pořádal

Okrskové

místní sbor dobrovolných hasičů

cvičení místního

okrskové cvičení. Na sjezd dostavily se všechny okolní sbory v dostatečném počtu a to sbory, ze Strměch, Zachotína Č. Výskytné, Olešné, Proseče pod Křem. a též i několik členů z Pelhřimova. Též se sjezdu zúčastnil župní starosta p. Jan Keš z Nové Cerekve jeho náměstek p. Jindřich Světnička ze Strměch a ještě několik jiných zástupců župy. Veškeré sbory i obecenstvo uvítáno bylo starostou obce p. Jos. Benýškem potom provedl místní sbor školové cvičení se strojem, pak provedl požární cvičení, načež byl průvod seřazen a odchod na cvičiště, které bylo na sadě p. Matěje Šramoty čp. 6. Na cvičišti promluvil o významu hasičství župní vzdělavatel p. J. Bělohlav učitel z Rynárce. Pak následovalo vyčerpání programu jako cvičení se sekerkami ze všech sborů, dále dostavivši se odbor žen ze Zachotína a Strměch provedli cvičení s tlumicemi a kotouči několik skupin provedli členové sboru z Č. Výskytné.

sboru hasičů

Dále cvičilo 10 chlapců školáků ze zdejší obce to s prapůrky a několik skupin, veškerý nácvik chlapců provedl p. Josef Linhart t.č. velitel sboru, dále cvičení se žebříky, nakonec vztýčení státní vlajky a zahrány hymny kde domov můj a hej slovane. Průběh sjezdu a cvičení byl zdařilý zúčastnilo se všechno místní občanstvo i s přespolních vesnic byla hojna návštěva. V roce 1930 ze 27 řijna na 28 řijna napadla spousta sněhu tak, že tím byly poškozeny hrozně lesy, spousta polomů bylo ve všech lesích tak, že škody byly ohromné. Kniha tato byla vyložena k veřejnému

veřejné

nahlédnutí počínajíc dnem 26 března 1930 vyložení po dobu 14 dní.

pamětní knihy

Krupobití

V roce 1931 byla zdejší obec poškozena krupobitím a to dne 18 června 1931 o 3 hodině odpolední, mračno přihnalo se jihozápadní strany to jest směrem mezi Prosečí a Putimovem kroupy ve velikosti holubího vejcete sypali se bez deště tak hustě, že v malé chvíli bylo bílo. O hodinu později přišel mrak noví a to od západu který byl tak hrozný, že se zdálo, že snad již bude soudný den. Mračno toto bylo provázeno tak silnou vychřicí, že nemožno ji zde vypsat počaly se zněho rovněž sypati kroupy které byly o něco větší než zmraku prvního. Veskerá úroda byla poškozena některá úplně zničena, největší škoda byla způsobena na žitech neboť tyto bylo tak řka zničeny úplně rozdíl v poškození byl 80 – 100% u žita. Oves byl poškozen na 40 – 50% poněvadž ještě nevymetávaly později se trochu zlepšily ale sklízeň jich byla slabá tak též u ječmene. Pšenice byly poskozeny na 60 – 80%. U bramborů nebylo při sklizni tak velký rozdíl těch byla sklizeň uspokujicí Obec ohlásila škodu krupobitím okresnímu úřadu který obdržel od státu podporu pro poškozené naší obci bylo přiděleno podpory na skodu způsobenou krupobitím 20.000 kč obnos tento rozdělil okresní úřad na poškozené ale peníze jím nebyly vyplaceny nybrž dostaly poukazi na které si mohli v družstvech vzíti hnojiva, osiva, krmiva neb potraviny.

Na neděli 27 září r 1931 byly vypsány obecní

Obecní volby

volby pro naši obec. Podány byly dvě kandidátky a to podaly strana lidova a strana republikánská poněvadž každá strana podala návrh na 6 (šest) členů do obecního zastupitelstva volby odpadli, okresní úřad schválil návrhy kandidátů. Za členy obecního zastupitelstva zvoleni byly: Za stranu lidovou: Benýšek Josef čp.4, Novák Jan čp.2., Vítek Josef čp.7, Turek Jan čp.9. Pihávek Jan čp.18, Novák Josef čp. 27. Za stranu republikánskou: Linhart Josef čp.31 Bloudek Josef čp.10, Beneš Josef čp. 1, Šmíd Josef č.p.25, Martínek Frant. čp.19 a Straka Josef č.p.23. Na den 29 listopadu byla svolána ustavující schůze obecního zastupitelstva nového a provedena volba starosty náměstka a dvou radních. Starostou obce byl zvolen Benýšek Josef čp.4. náměstkem starosty Linhart Josef č.p.31. radními Bloudek Josef čp.10. a Pihávek Jan č.p.18 obecním účetním Josef Vítek čp.7. V roce tomto byla pociťována hospodářská krise hospodářské produkty klesali a byla pociťována nezaměstnanost .

r 1932 Přeškolení obce Plevnice ze

Dne 23 června roku 1929 jednalo obecní zastupitelstvo obce Plevnice o odškolení se

školní obce

ze školní obce Chvojnova a přiškolení

Chvojnova do

se do školní obce Olešné. Zastupitelstvo uznalo

školní obce

že následkem postavení okresní silnice z obce na státní silnici bylo by schůdnější cesta v zimní době zvlašť do Olešné. Zatím účelem usneseno jednohlasně podati žádost okresnímu školnímu v Pelhřimově Žádost tato odeslána byla dne 26 června 1929 Meření vzdálenosti cesty do Chvojnova a Olešné bylo vykonáno dne 10 září 1929. Nameřeno po státní silnici do Olešné o 227,15 m méně než do Chvojnova a uznána cesta do Olešné pohodlná v létě i v zimě schůdna a frekventovaná do Chvojnova uznaná za cestu obtížnou. Místní školní rada ve Chvojnově neuznávala za vhodno obec Plevnici propustiti čímž delala dosti Plevnici potíže. Místní školní rada v Olešné obec Plevnici přijímala bez námitek avšak politicka obec Olešná žádala na obci Plevnici příspěvek za přijmutí do školní obce 15.000 kč, zastupitelstvo obce Plevnice ve schůzi konané dne 11 srpna 1929 příspěvek ten zamítlo jelikož podle zákona nebyl povinný. Žádost o přiškolení se dlouho nevyřizovala byla jaksi založena u zemského školního vyboru v Praze kde asi nějaký strejček věc ošlapal aby byla ponechána ve tmě.

Když se věc stále nevyřizovala požádan byl p. stavitel Mašek z Pelhřimova aby intervenoval u poslance Seidla t.č za stranu soc. dem. aby u zemskeho školního výboru věc urychlil, což se také stalo, že vynesením ze dne 22 března 1932 čís. I-968/5 ai 1930 č.2.š. r 20.024 ai 1932

povolila zemská školní rada za souhlasu zemského úřadu na základě usnesení svého českého odboru z 6 března 1932, aby se obec Plevnice přeškolila ze školní obce Chvojnova do školní obce Olešné. Přeškolení dětí stalo se na počátku školního roku dne 1 září 1932. V roce tomto doléhala hospodářská krise

Podpora na

více a více stát dával obcím podpory –

nezaměstnanost

na nouzové práce aby nezaměstnaní měly částečně výdělek, též i naše obec žádala o státní podporu na nezaměstnané žádosti bylo vyhověno a byla přidělena obci podpora od ministerstva socialní péče 7000 kč totiž 7 kč na jednoho dělníka na den, obec dávala ještě příspěvek na jednoho dělníka 6 kč tak, že denní plat byl stanoven na 12 kč denně. Za podporu

plodin ani jedna nechyběla píce bylo rovněž hojnost avšak ceny hospodářských produktů byly velmi nízké žito se prodávalo za 80 kč 1q oves 60 kč nejlepší cenu měly brambory 1q stál 18 – 20

říd. učitel ve Olešné.

Úroda v roce 1932 hojna tak, že z hospodářský

Josef Holoušek

most přes potok před p.č.1.

v zast. okr. šk. inspektora

a na návsí byla opravena cesta a zřízen

Viděl dne 14/II 1933

tuto byla opravena cesta od plevnice k olešné

rok 1933. Příspěvek

Školní obec Olešná stále trvala na tom

obce za

aby obec Plevnice věnovala nějaký příspěvek

přiškolení

ku škole v Olešné za to že byla obcí

do Olešné

Olešnou přijmuta do tamnější školní obce. Tu usneslo se obecní zastupitelstvo obce Plevnice ve schůzi konané dne 19 února 1933, že daruje místní školní radě v Olešné za přiškolení obce Plevnice do tamní obce 5000 kč (pět tisíc kčsl.) s podotknutím, že příspěvek ten může být použit pouze na splacení školního dluhu a nebo uložen jako reservní fond školy v Olešné. Obnos ten vymínila si obec splatiti ve dvou splátkách a to prvních 2500 kč v roce 1933 ostatní v roce 1934 Po velkém debatování školní obec Olešná příspěvek ten dle usnesení zastupitelstva v Plevnici přijala.

Požár

Dne 7 září t.r. vznikl požár stohu ovsa

v obci Plevnici

Janu Dolejšovi č.p. 30 v Plevnici požár vznikl

u č p. 30

kolem jedenacté hodiny polední. Při rychlém zakročení místního sboru hasičského byl stoh uhašen jenom shořela na něm sláma kterou byl přikryt, ve stohu bylo uloženo asi 30 mandel ovsa škoda timto byla způsobená neb při hasení byl stoh zmočen, tak že jej musely rozvazovat a snopy znovu přesušovat, stoh měl uložen na své zahradě za stavením. Jak požár vznikl nebylo známo, než se proslychalo, že to měl zavinit jejich chlapec kterému byly asi 3 roky

Nebylo však dosti na tom, že pohořel stoh

Požár č. p. 30

který když přesušovaly a mlátily dne 12 září vznikl požár jím ve stavení, ačkoliv byly všichni domácí zaměstnáni doma ve stodole při mlácení nezpozorovali požár až když se jím kouř valil do stodoly na mlat. Požár povstal asi po jedenácté hodině dopolední. Seběhnuvší se sousedé pomohli již jen stěží domácím vyvésti dobytek z maštale která sousedila těsně při stodole, dvě prasata ve váze asi 25 kg nemohli býti již zachraněny a také uhořely. Místní sbor hasičský který byl ihned pohotově musel obrátit svou činost pouze na strop na světnici který byl dřevěný aby měl majitel kde bydlet což se také podařilo. Krytinu měl šindel a došky na obytném a na stodole kterou na jaře roku 1933 opravoval dal noví krov a krytinu cementové tašky shořelo vše. Veškeré příslušenství jako mlátička, motor, vůz v žebřinách, veškerá sklízeň obilí a sena. Požár vznikl dle dohadování od špatného komína u nehož bylo uloženo seno. K požáru dostavily se sbory Strměchy a Olešná ale již nezakročily.

Dne 2 řijna 1933 snesla se bouře s kroupami

Bouřka a

na zdejší obci kroupi nebyly velké asi jako

kroupi

lískoví ořech ale spadlojich že bylo bílo škodu nezpůsobily žádnou neb již v poli nebylo než brambory a řípa.

Vyložení pamětní knihy

Kniha tato byla vyložena

k veřejnému

k veřejnému nahlédnutí počínajíc

nahlédnutí

dnem 20 listopadu 1933 po dobu 14 dnů

a přístupna obecenstvu

a obecenstvu přístupna. Rok 1933 byl hospodářsky dobrý, úroda byla velmi dobrá na vše.

Rok 1934.

Rok 1934 měl pěkné jaro a dosti časné, v měsíci dubnu byly již krásné teple dni v měsíci květnu byly již horka jaké bývají v červenci, léto bylo více suché. Obilní

V tomto roce byl stanoven obilní monopol

monopol

z důvodů aby se odpomohlo hospodářské krisi, vláda stanovila pevné ceny obilí tak, že veškerá spekulace na burse odpadla. Ceny byly stanoveny následující: Pšenice: 160 kč Žito: 116 kč ječmen: 116 kč oves: 103 kč Každý měsíc ceny stoupaly o 1’50 kč. tak, že v prosinci se platilo žito 122 kč ječmen 122 kč oves 107 kč také byly ceny nižší záleželo na hektolitrové váze u obilí, tyto ceny byly prvotřídní. Brambory do monopolu nespadaly ale byla u nich stanovena též vysoká cena která však neměla dlouhého trvání. Při začátcích bramborové sezony byla

stanovena cena brambor průmyslových 28’50 kč neboť se předpokládalo, že bude bramborů malý výnos, když se otevřely bramborové žně bylo bramborů velká nabýtka, tu cena jejich rázem poklesla na 17 kč ba dokonce nebylo ani odbytu tak, že někteří hospodáři kteří brzo sbíraly a ihned vozily nebo zaprodaly získaly slušný obnos, kteří však se opozdily byly strašně poškozeny. V druhé polovici měsíce září konaly se velké vojenské manévry čsl. armády které také zasáhly kraj poblíž Pelhřimova.

Manévry V okolí Pelhřimova

Po státní silnici od Jihlavy k Pelhřimovu přijelo velké množství automobilů kteří vezli různý potřebný material i vojsko převáželi, přijeli tady obrněná auta, těžká děla a jiné potřeby. Též přejel tudy celý pluk ciklistický. Velký počet létadel kroužil nad naším krajem kteří slídily po postupujicím vojsku které se sjíždělo ku Pelhřimovu jak od Jihlavy tak po silnici od Nového Rychnova k Putimovu kudy hlavně jela samá jízda. Dne 23 září dostala se bitevní linie ku Starému Pelhřimovu kdež byly o 10 hodině manevry dokončeny. Po dokončení manévrů sjelo se do Pelhřimova velká spousta vojska všech oddílů odkud se kolem poledne rozjížděly do okolních vesnic na ubytování v naší vesnici ubytováno nebylo vojsko žádné, hlavně ve vesnicích

na silnicích ležících jako v Olešné ve Strměchách tam již bylo vojsko ubytováno

Úmrtnost

V roce 1934 byla v naší obci velká úmrtnost tak že v tomto roce žemřelo v naší obci 10 osob vesměs dospělých takoví počet nebyl nikdy dosažen ani v době poválečné kdy řádila

Příznivý podzim a vánoce.

skřipka. Podzim byl velice pěkný mrazi nebyly celkem žádné, jako větší mrazi byly celkově až do nového roku pouze tři, sníh nepadal žádný až po novém roce tak že do vánoc nebyla žádná zíma.

Viděl v zastoupení okr.škol.inspektora Dne 15. ledna 1935 Josef Holoušek řídicí učitel v Olešné

Rok 1935. V roce 1935 dne 19 května konaly se volby do poslanecké sněmovny a senátu. Jako zástupce dohledacího úřadu byl do zdejší obce jmenován Volby do

p. Fr. Beránek učitel na měštanských školách

poslanecké chlapeckých v Pelhřimově. Do volební komise sněmovny a senátu.

jmenovalasi strana komunisticka z Pelhřimova Jos. Bednáře z Pelhřimova. Členové komise do poslanecké sněmovny byly pp. Novák Jan, Zmátlo Alois, Picka Fr. Hadrava Al. Výsledek volby do poslanecké sněmovny byl následujicí: 1 Rep. strana zem. a malorol. lidu

41 hlasů

2 Čsl str. social. demokracie

1

-„-

4 Komunistická str. Čsl

6

-„-

5 Čsl strana lidová

56

-„-

10 Čsl. strana živnostenská

11

-„-

3

-„-

13 Čsl. strana fašistická Celkem odevzdáno hlasů

118 platných.

Výsledek voleb do senátu byl nasledujicí: 1 Rep. strana zem. a malorol.

Volby senátu

35 hlasů

2 Čsl socialní demo- strana děl. 4 Komunist str. Čsl.

1

6

5 Čsl strana lidová

-„-

-„46

-„-

10 Čsl živnost obchod.

9

-„-

13 Narod. ob. fašistická

2

-„-

Celkem odevzdáno platných 99 hlasů

Volby do zemského a okresního zastupitelstva se konaly dne 26 května 1935. Výsledek voleb do zemského zastupitelstva

Volby do

byl následujicí:

zemského

1 Rep. str. zem. a malorol. lidu

38 hlasů

2 Čsl str. social demokrat. dělnická

---

4 Komunisticka str. Čsl.

4

-„-

47

-„-

10 Čsl str. živnostenska

9

-„-

20 Národní sjednocení

1

-„-

24

2

-„-

5 Čsl strana lidová

-„-

obec fašistická

Vysledek voleb do okresního zastupitelstva: byl následující: 37 hlasů

2 Čsl. social demokrat. str. dělnická

1

4 Komunistická str. Čsl.

-„-

5 Čsl. strana lidová

4 51

8

20 Národní obec fašistická

1

-„-

21

2

-„-

-„-

sjednocení

-„-

-„-

10 Čsl živnost- obchod. strana

okresního zastupitelstva

Celkem odevzdáno platných 101 hlasů

1 Rep. strana zem. a malorol. lidu

a

-„-

Celkem odevzdáno platných 104 hlasů.

V roce 1935 dne 14 prosince vzdal se T. G. Masarik osvoboditel presidentského stolce. Volba na nového presidenta Čsl republiky Vzdání se presidenta Čsl. republiky a volba nového

se konala 18 prosince 1935. Nově zvoleným presidentem Čsl republiky byl zvolen Dr. Eduar Beneš. Jiné paměti hodné události v roce 1935 se ve zdejší obci nepřihodily.

Rok 1936. Kniha tato byla vyložena k veřejnému nahlédnutí

Vyložení

a přístupna obecenstvu počínaje dnem 10 prosince 1936

pamětní

do 23 prosince 1936.

knihy

Umrtí Presidenta

Rok 1937.

Osvoboditele T.G.Masaryka

V úterý den 14 září 1937 přinesl našemu národu a státu největší zármutek od založení Československé republiky, zemřel President Osvoboditel T. G. Masaryk, přesmutná tato zpráva rozletěla se bleskurychle i do nejodlehlejších vísek a samot. T. G. Masaryk byl presidentem osvobozeného státu 15 let, dožil se dlouhého věku přes 87 let. Pohřeb konal se v uterý dne 21 září, telesné ostatky jeho byly uloženy v rodinné hrobce na hřbitově v Lánech.

Rok po stránce

Rok 1937 byl rokem pokud se týče hospodářsky

hospodářské

rokem úrodným, obilí byla dobrá úroda též i ceny jeho byly slušné, obilní monopol dosud trval a dosti se již mezi hospodáře vžil. Úroda píce byla též dobrá a dostatek jí. Brambor byla v tomto roce úroda nadprůměrná tak, že se jich hospodáři těžko zbavovaly.

Viděl z pověření okresního úřadu v Pelhřimově Z 6/5 1938 č. 16.168 JosefHoloušek, říd. učitel 3/6 1938

Rok 1938.

Rok tento byl celkově a všestraně zlý, který utkvý v paměti dlouho všem československým občanům. Hned v měsíci květnu hrozila našemu národu válka, dne 21 května jezdila po obcí vojenská doručovačka která rozvážela svolávací lístky některým záložníkům, do naší obce přivezla svolávací lístky pro záložníky Václava Beneše č.p. 1 a pro Jos. Nováka čp. 26 toho dne navečír byl ještě povolán záložník Bloudek František č.p. 10 jiní záložníci z naší obce povoláni nebyly, povolaní musely nastoupit ku svým plukům během 6 hodin. Veškeré občanstvo žilo v nejistotě neb se nevědělo jak se vše vyřeší, pak se věc mezi státy částečně urovnala a záložníci byly postupně propouštěni domů. Jednalo se tehdy o část území československého státu obývané němci které chtěl německý vládce Adolf Hitler osvobodit zdůvodů, že jsou v našem státě utiskování a připojili je ku své říši. Vláda česlov. záhy zpozorovala nekalé úmysly říšského kancléře Hitlera a narychlo obsadila hranice čímž předešla vtrhnutí říšského vojska na naše území. Zdálo se, že na čas je nebezpéčí zažehnáno avšak ne na dlouho.

V měsíci září se situace tak zostřila, že dne 14 září přijela autem opět vojenská doručovačka se svolávacím lístkem pro Václava Beneše čp. 1. který měl opět během 6 hodin odejeti ku svému pluku, dne 17 září byl též na rychlo opět povolán Frant. Bloudek čp. 10, a nyní se čekalo to nejhorší čehož jsme se dočkaly. V Pátek v noci mobilisace

na sobotu 24 září byla vyhlášena mobilisace a to všeobecná celé první zálohy to je do 40 let. Do naší obce byla mobilisační vyhláška doručena 24 září o 4 hodině raní, přivezl jí jeden úředník z okresního úřadu z Pelhřimova. Záložníci museli narukovati v 6 hodinách ku svým plukům, rozloučivše se známými odjely nejbližším vlakem, hotovy bránit svojí milou vlast. Byly to tito záložníci: Beneš Frant. čp. 1, Novák Frant čp. 2, Paclík Ant. čp. 5., Zmátlo Ant. čp. 11., Novák Jos. čp. 26., Beran Jan čp. 38., Dalík Frant. čp. 39, a Dolejš Jan který byl starší než 40 roků avšak byl podělen určovacím lístkem kde měl psáno, že v případě mobilisace musí během 6 hodin narukovat ku svému pluku. Smutno zavládlo vesnicí po odchodu záložníků nikdo nevěděl jak to bude dále byly i obavy zda-li se nemusíme z vesnice vystěhovat kdyby snad nepřítel se k nám blížil i okresní úřad na to občanstvo upozorňoval.

Občané majíce zkušenost z války světové zásobovali nejnutnějšími potřebami jako šatstvo, prádlo, cukr, mýdlo, kafe aj. Z mobilisační vyhláškou byla doručena i vyhláška na zatemňovaní v obci nesměla světla pronikati okny ven musely byti okna tak zastřena aby ani paprsek od lampy nikde nepronikl. Obecnímu úřadu bylo nařízeno by postavil hlídku u mostu na státní silnici na hranici Plevnicko-Oleských t.j. za lesem spálenou, hlídka musela býti ozbrojena jelikož nebylo jine zbraně v obci než lovecké pušky tedy bylo použito té hlídka musela míti pušku nabytou a ještě více nabojů míti vzásobě úkol hlídky byl dávati pozor by někdo nevyhodil jmenovaný most a nezadržel tím přesuny vojska, kterého po zdejší státní silnici zvláště za noci přejelo velká síla to všech zbraní. Hlídky se střídaly po 6 hodinách ve dne byl na hlídce 1 muž v noci byla hlídka zesílena na 2 muže. Též i ve vesnici musely býti hlídky ale pouze v noci hlídka rovněž čítala 2 muže a služba její trvala taktéž 6 hodin. Na hlídky dávaly každé č.p. jednoho muže tak, že každou noc bylo třeba na hlídky 8 mužů, bralo se to popořadě.

Na polí se pracovalo dle možnosti dál. Některé obce museli též dáti přípřeže které vojenská zpráva v Pelhřimově si odebírala naše obec nebyla mezi nimy, co byly koně evidenční rovněž všechny až na malou vyjímku vojenská zpráva převzala, z naší obce byla to pouze klisna Jos. Výtka č.p. 7 avšak, že byla hřebná vojenská komise jí propustila. Mezi tím bylo projednáváno mezi státy aby se předešlo válce docela snad zase světové. Náš stát spoléhal se na spojence Francii která nám slibovala v případě války pomoc, avšak když mělo dojíti k uskutečnění nám pomoc odepřela, zůstala tedy naše českoslov. republika sama ode všech opuštena. Anglický ministerský předseda Chambrlein odejel za Hitlerem do německa a tam vyjednával ale na účet našeho státu a tu stalo se, že dne 30 září rozhodla konference čtyř státu v Mnichově o našem osudu ale bez zástupců našeho státu, byly to za říši německou kancléř Adolf Hitler, za Anglii ministerský předseda Chambrlein, za Francii ministerský předseda Daladier a za Italii minister. předseda Musolini. Tito státníci nás zbavily tisíciletých hranic u naší české země, tak dopadl náš národ že musel postoupit část území sudet německu

část slovenska Maďarsku a Polsku tak zaplatilo Československo nejkrutejší cenu za dočasný mír Evropy. Naše armada bez rány musela opustit území které bylo jmenovaným statům přiděleno zmenšila se Československá republika o jednu třetinu a též i na obývatelstvu se zmenšila o třetinu obyvatel. Žádný stát se nás nezastal. Státní zaměstnanci české národnosti i jiní češi kteří obávali zůstati vzabraném území se vystěhovaly do Čech mnohý sebou nemohl vziti než co měl na sobě. V této kritické době odstoupil president Československé republiky Dr. Ed. Beneš stalo se to dne 5 řijna vnejvětším rozvratu bylo

Odstoupení presidenta republiky.

naše Československo bez presidenta, až do 30 listopadu kdy byl zvolen nový president pro Československo Emil Hácha, po dobu mezi 5 řijnem až do 30 listopadu zastupoval presidenta předseda vlády generál Syrový. Po rozhodnutí o odstoupení území Německu muselo býti vojsko staženo do středu země tak v každé vesničce byla ubytována nějaká posádka tak též i do naší vesnice přijela posádka vnoci zpátku na sobotu dne 1 řijna byla to jedna rota ciklistického pluku č. 1 ze Slaného velitelem roty byl záložní nadporučík Zeman

posádka vojska v naší vesnici

Posádka čítala 220 mužů z toho byly tři čety ciklistické jedna četa kulometná a pomocné družstvo, velitelé čet byly čtyři podporučíci a to Bohuslav Nálevka, Josef Bláha, Emil Rybka a Malas, dále byl u roty štábní rotmístr Jan Bělohlávek. Jako vyzbroj měly sebou dva těžké kulomety, tři těžká nákladní auta tři motocikli a jednu tříkolku pro velitele roty a vlastní kuchyni ostatní mužstvo mimo obsluhy kulometů měly kola. Ubytováni byly 1 četa v č.p. 2 kdež bylo ubytováno i pomocné družstvo a dva podporučíci, v č.p. 1 byly též ubytování dva podporučíci č.p. 14 byl ubytován št. rotmistr, v č.p. 5 byla ubytovaná 2 četa a v č.p. 7 bylo ubytováno půl třetí čety a druhá polovice byla ubytována v č.p. 12., v č.p. byl ubytován velitel roty kde též bylo velitelství roty a dále tam byla ubytována kulometná četa a rovněž tam měly skladiště s náboji i kulomety, kuchyně byla umístněna v č.p. 4 kde vařili vždy buď mezi zahradami nebo před zahradami. Vojsko se zdrželo v naší vesnici až do 7 řijna tedy celých 6 dní po tu dobu byl obci nezvyklý ruch každý den měly navečír čten rozkaz chodily i na cvičení, nejvíce na louky tzv. kačíny, též pomáhaly hospodářům

někteří při vybírání brambor, večír byla troubívána večírka a i ráno budíček, po jejich odchodu osmutněla vesnice a bylo jak by vní žádný nebyl. V tomto roce byly vypsány obecní volby též

Obecní volby

i pro naši obec podány byly dvě kandidátky a to strany lidové a strany republikánské jelikož se zastupci stran dohodli volba nekonala za členy zastupitelstva pak následkem dohody byly zvoleni: Bloudek Jos. č.p. 10, Vítek Jos. č.p. 7, Novák Frant. č.p. 2, Martínek Frant. č.p. 19 Vávrů Jos. č.p. 37., Straka Jos. č.p. 23 Picka Frant. č.p. 22, Bečka Ant. č.p. 14, Mezera Em. č.p. 29, Jílek Ant. č.p. 17., Hron Josef č.p. 21., Benýšek Jos. č.p. 4., na to byla dne 10 července volba starsty a radních, starostou byl zvolen Benýšek Jos. náměstkem Bloudek Jos. radními: Novák Fr. a Martínek Fr. Rok tento byl i pro hospodáře zlý ačkoliv

Rok po stránce

úroda byla všeho hojna i ceny obilí byly

hospodářské

slušné ale sklízeň byla moc špatna, později sklízené obilí nemohlo se pro stálé deště skliditi tak, že na poli zrostlo z žita postavené kopky se zelenaly i oves na řadech rostl tim také obilí stratilo na ceně a mnohý hospodář byl tímto špatným počasím velice poškozen.

Slintavka kulhavka

Jako další pohromou pro hospodáře přišla koncem řijna do naší obce tak jako do všech jiných slintavka kulhavka bez několika málo čísel byla skorem po celé vesnicí průběh této nemoci nebyl v každém čísle stejny dokonce i v jedné stáji odbýval tuto nemoc každý ku jinak jeden těžko druhý lehčeji, též i dobytek uhynul v naší obci uhynuly dvě krávy které musely býti zakopány na obecním mrchovišti, v některých vesnicích uhynulo hodně kusů dobytka, užitek od krav po dlouhou dobu byl špatný.

Postavení pomníku Dne 17 července konala se slavnost odhalení pomníku padlým

padlým vojínům ve světové válce. Na pomník byla učiněna dobrovolná sbírka po obci.

Pomník je dílem p. Pišana kameníka v Pelhřimově a byl smluven za 2.000 kč. O slavnosti dne 17 července byl pomník posvěcen dustoj. p. děkanem Mančálem z Chvojnova. Jako hlavní řečník o významu této slavnosti promluvil Jos. Hloušek řídicí učitel v Olešné. Slavnosti se zúčastnilo mnoho obecenstva i z okolních obcí místní hasičský sbor též i sbor hasičů ze St. Pelhřimova a zastupce hasič. župy p. Topinka říd. učitel ze Zachotína který též měl kratší proslov. Průvod k pomníku byl velký za zvuku hudby p. Kotrče z Pelhřimova odebral se na místo kde přednesly též básně ze školních dítek za dívky Františka Straková z č.p. 20, za chlapce Ant. Jílek z č.p. 17. Tímto končím rok 1938. 18. V. 1939 Jar. Paleček

Kniha tato byla vyložena k veřejnému nahlédnutí a přístupna obecenstvu počínajíc dnem 20 února 193 do 6 března 1939.

Rok 1939. V tomto roce se mnoho změnilo, zbylá část českoslov. republiky neměla dlouhého trvání, Slovensko pracovalo o odtržení se od Čech a Moravy a toužilo by se stalo samostatným státem, což se mu uskutečnilo 14 března kdy je vláda československá propustila. Zůstala nyní republika Čech a Moravy, avšak tato osamocená část republiky brzo podléhla. Dne 14 března večer odejel president Dr. Emil Hácha v doprovodu ministra zahraničí Dr. Chvakovského do Berlína k říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi kde byly ním přijati ve slyšení a stalo se, že dne 15 března v 6 hodin ráno přestoupilo říšské vojsko hranice Čech a Moravy a táhlo bez veškerých překážek do vnitrozemí. Říšské vojsko jelo upředu samé motorisované jednotky. Ráno 15 března bylo obyvatelstvo vyzýváno rozhlasem aby zachovalo úplný klid a pořádek, každý by šel za svou prací jako kdykoliv jindy, do úřadu do škol a všude muselo vše jíti svým tempem, dále bylo občanstvo upozorňováno rozhlasem aby nikde nečinilo žádných překážek a vycházelo říšskému vojsku o co bude žádat se vším vstříc.

Občanstvo uposlechlo výzvy a zachovalo všude úplný klid a pořádek a tak říšské vojsko bez nejmenšího odporu obsadilo celé území Čech a Moravy, v postupu jedině zabraňovala sněhová vánice která 15 března vyvrcholila v některých krajích Čech tak, že některé říšskoněmecké motorisované jednotky uvázly na silnicích v sněhových závějí. Do hlavního města Prahy přijely říšskoněmecké vojenské oddíly již odpoledne 15 března. Do města Pelhřimova přijelo říšské vojsko 16 března kde odzbrojilo četnictvo a místní posádku vojska která byla do Pelhřimova přidělena po odtržení sudet, byl to jeden prapor 29 pěšího pluku z Jindřichova Hradce, umístění byly v národním domě a v továrně fir. Kouřimský. Asi za tři dny přijelo do Pelhřimova větší část říšského vojska a četnictva které se zde zdrželo asi tři týdny, umístněny byly ve školách auta měly u škol a na náměstí kde též měly i kuchyně na vesnicích ubytováni nebyly po jejich odjezdu zůstalo v Pelhřimově jenom říšské četnictvo které rovněž asi za tři měsíce bylo otud odvoláno. Po obsazení Čech a Moravy oddíly říšskoněmeckým vojskem rozhodl Vůdce a říšský kancléř zřízení protektorátu Čechy a Morava. Armada československá byla úplně rozpuštená a výzbroj a ostatní vojenský materiál odvezen.