Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství

Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství

Praha, 2004

Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství

IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. Praha 2004

Tato publikace byla vydána s finanční podporou prostředků z V ě d y a v ý z k u m u Minis ters tva ž i vo tn ího pr os t ře d í Česk é re pub l ik y ( VaV 720/2/02).

Název:

Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství

Autor:

Jan Slavík a kolektiv

Technická spolupráce:

Soňa Veverková, Martin Doležal

Vydavatel:

IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. Mařákova 292/9, Praha 6, 160 00 tel.: +420 222 230 704 fax: +420 222 230 704 e-mail: [email protected] http://www.ireas.cz

Místo a rok vydání:

Praha, 2004

Vydání:

První

Náklad:

300 kusů

Rozsah:

231 stran

Tisk a vazba:

Tiskárna JDS, spol. s r. o.

ISBN

80-86684-23-7

© IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s.

Obsah 1

Komunální odpady.................................................................................. 8

1.1 Analýza legislativních opatření, administrativních a ekonomických, případně dalších nástrojů ovlivňujících hospodaření s komunálním odpadem........................................................ 8 1.2 Specifikace účelných modelových řešení, sledovaných příčinných souvislostí způsobů, metod a systémů hospodaření s komunálním odpadem .................................................................................................. 23 1.3 Modelování ekonomických souvislostí nakládání s komunálními odpady ..................................................................................................... 32 1.4 Soustředění dostupných informací o technických, provozních a ekonomických charakteristikách, jejich analýza a zobecnění, doplňující šetření požadovaných údajů................................................... 40 1.5 Zpracování nákladových modelů hospodaření s komunálním odpadem a jejich variant v závislosti na variabilitě ovlivňujících faktorů ..................................................................................................... 49 1.6 Vyhodnocení ekonomických souvislostí ................................................ 57 1.7 Návrh opatření v oblasti administrativních, ekonomických a jiných nástrojů řízení odpadového hospodářství v obcích................................. 61 1.8 Závěr 2

Obaly a obalové odpady........................................................................ 70

2.1 Analýza legislativních, administrativních a ekonomických opatření a nástrojů ................................................................................... 70 2.2 Modely nakládání s obaly a obalovými odpady v ČR ............................ 86 2.3 Stručná charakteristika modelových řešení............................................. 90 2.4 Identifikace datových zdrojů pro modelová řešení............................... 103 2.5 Ekonomické ukazatele hospodaření s komunálními odpady včetně jejich obalové složky............................................................................. 107

3

3

Vybrané druhy odpadů nebo výrobků dle zákona o odpadech...... 122

3.1 Soustředění informací o technických a ekonomických charakteristikách vybraných odpadů..................................................... 123 4

Zařízení na odstranění a využití odpadů (nakládání s odpady) ..... 157

4.1 Metodický postup.................................................................................. 157 4.2 Kvantifikace nákladů na komunální odpad, spotřebitelské obalové odpady a vybrané druhy odpadů nebo výrobků.................................... 165 4.3 Vyhodnocení ekonomických souvislostí využívání zařízení na využívání a odstraňování....................................................................... 174 4.4 PŘÍLOHA.............................................................................................. 175 5

Makroekonomický model národního hospodářství......................... 178

5.1 Problematika modelování odpadového hospodářství: komunální odpad ..................................................................................................... 178 5.2 Problematika modelování odpadového hospodářství: průmyslový odpad ..................................................................................................... 184 5.3 Apendix: Ekonometrická reprezentace a způsob odhadu behaviorálního chování domácností v problematice odpadového hospodářství .......................................................................................... 195 5.4 Národohospodářské souvislosti odpadového hospodářství .................. 197 5.5 Modelování nákladů odpadového hospodářství – teoretická východiska............................................................................................. 199 5.6 Formulace a ekonometrický odhad modelu .......................................... 208 5.7 Projekce................................................................................................. 217 5.8 Příloha A. Kvantitativní analýza vztahu mezi daňovou strukturou a materiálovou náročností – panel zemí OECD.................................... 221 6

Navrhovaná opatření a doporučení................................................... 225

6.1 Závěry.................................................................................................... 225 6.2 Doporučení ............................................................................................ 228

4

Zpracovatelé jednotlivých kapitol: kapitola 1 – Ing. Zdenka Kotoulová (účast 1.3. Ing. Jan Slavík) kapitola 2 – RNDr. Martina Vrbová, Ph.D. kapitola 3 – Ing. Pavel Novák kapitola 4 – Ing. Pavel Novák kapitola 5 – Ing. Jan Brůha, M.A.

5

Úvodní slovo Vážený čtenáři, vážená čtenářko, do rukou se Vám dostává shrnutý výstup řešení projektu Vědy a výzkum s názvem „Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství“, který byl řešen v období let 2002–2004. Na jeho řešení se podílel expertní tým složený ze zástupců nositele projektu IREAS, Institutu pro strukturální politiku a odborníků na odpadové hospodářství v České republice. Ideovým základem průběhu řešení projektu v jednotlivých letech byla analýza aspektů politiky nakládání s odpady v České republice zejména s ohledem na vyvolané náklady zúčastněných subjektů. Výstupy z této analýzy byly využity při tvorbě národohospodářského modelu všeobecné rovnováhy, který umožňuje predikovat nákladovou náročnost odpadového hospodářství v krátkodobém (do pěti let), ale především dlouhodobém horizontu (10–15 let). Vzhledem ke specifickým vlastnostem jednotlivých odpadových toků bylo řešení projektu rozděleno na dílčí moduly, jež se zabývají analýzou komunálních odpadů, obalů a obalových odpadů a vybraných výrobků s tím, že prostor je rovněž věnován analýze zařízení nakládání s odpady. Podrobná analýza hnacích sil (tzv. driving forces) nakládání s jednotlivými odpadovými toky je nezbytným předpokladem pro formulaci parametrů národohospodářského modelu. Řešení projektu se tak zaměřuje na aspekty politiky nakládání s odpady, které v současné době nejsou ve strategických dokumentech (např. Plán odpadového hospodářství ČR) uvažovány. Formulace principů, cílů, opatření a nástrojů odpadového hospodářství vyvolává změnu nákladů činnosti dotčených subjektů související s nakládáním s odpady, jež se zprostředkovaně odrazí na změně jejich chování. Dílčí moduly řešení projektu se tak zaměřují právě na analýzu faktorů, jež vyvolávají změnu nákladů. Mezi zmiňované hnací síly nakládání s odpady v České republice patří především právní normy v odpadovém hospodářství, administrativní opatření či ekonomické nástroje politiky nakládání s odpady. Analýza vlivu hnacích sil na náklady v odpadovém hospodářství nabývá na významu v souvislosti s rostoucím podílem nákladů na odpadové hospodářství na hrubém národním produktu, který

6

dosahuje téměř 1 % (což je téměř na úrovni výdajů státního rozpočtu na vysoké školství). Z předložených výstupů je zřejmý tříletý horizont, v kterém byl projekt řešen. Řada dat již sice zastarala, ale svou funkci při tvorbě parametrů zcela splnila. Význam projektu nespočívá v poskytování nejaktuálnějších dat, ale v tvorbě národohospodářského modelu všeobecné rovnováhy, který je možné v případě potřeby aktualizovat prostřednictvím čerstvých dat z Informačního systému odpadového hospodářství či Českého statistického úřadu. Předložený text představuje nejen shrnutí práce na projektu VaV 720/2/02 „Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství“, ale je významným příspěvkem k diskusi o účinnosti a důsledcích politiky nakládání s odpady. Svou povahou umožňuje navázat na představené výstupy a pokračovat při analýze ekonomických souvislostí nakládání s odpady v České republice. Přeji čtenářům tohoto textu, aby při jeho čtení získali cenné informace pro svou každodenní práci v oboru odpadového hospodářství. Za řešitelský tým Ing. Jan Slavík

7

1

Komunální odpady

1.1 Analýza legislativních opatření, administrativních a ekonomických, případně dalších nástrojů ovlivňujících hospodaření s komunálním odpadem Základním mechanismem pro řízení postojů, chování a jednání subjektů zúčastněných v procesu hospodaření s odpady směrem k naplnění požadovaných cílů jsou nástroje řízení odpadového hospodářství. Současné závazně platné nástroje odpadového hospodářství jsou vymezeny právními a dalšími předpisy a akty. Základním právním předpisem je zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí předpisy k tomuto zákonu. S problematikou nástrojů řízení souvisí i některé obecně platné normy, jako např. zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, všechny ve znění pozdějších předpisů. Hospodaření s komunálními odpady je spojeno i se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, rovněž všechny ve znění pozdějších předpisů. Za hlavní nástroje odpadového hospodářství lze považovat: administrativní nástroje (právní, institucionální a jiné normativní nástroje), ekonomické nástroje (poplatky, daně, daňová zvýhodnění, sankce, dotace a jiné), ostatní nástroje (informační nástroje, dobrovolné dohody a jiné).

1.1.1 Administrativní nástroje Základní administrativní nástroje odpadového hospodářství jsou vymezeny zákonem o odpadech a navazujícími prováděcími předpisy v podobě práv a povinností původců odpadů, oprávněných osob, orgánů veřejné správy. Nástroje jsou vyjádřeny jako zákazy, povolení, standardy, limity apod.

8

Práva a povinnosti původce komunálního odpadu V souladu se zákonem o odpadech je za původce komunálního odpadu, který vzniká na území obce a který má původ v činnosti fyzických osob, považována obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů a současně i jejich vlastníkem v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném. Komunálním odpadem je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Odpady vyloučené z komunálního odpadu jsou pak chápány jako „odpad podobný komunálnímu“, a to v případě, že jsou komunálnímu odpadu podobné svým původem a složením (odpad z obchodů, kanceláří, úřadů apod.) a obec není považována za jejich původce. V souladu se zákonem o obcích je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů. Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečuje mj. o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů. Jedná se o uspokojování potřeb bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Obce jako původci komunálního odpadu v samostatné působnosti mají: a) pravomoci - upravit obecně závaznou vyhláškou systém nakládání s komunálním odpadem (systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování), - upravit obecně závaznou vyhláškou systém nakládání se stavebním odpadem, - upravit obecně závaznou vyhláškou poplatek za komunální odpad. b) povinnosti i. všeobecné povinnosti - předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti, - využít, případně odstranit odpady způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí, - zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním, materiálové využití má přednost před jiným využitím odpadů, 9

- nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními právními předpisy na ochranu životního prostředí, - nakládat s odpady pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady určena. ii. povinnosti původců odpadů - odpady zařazovat podle druhů a kategorií, - zajistit přednostní využití odpadů, - odpady, které nemůže původce sám využít nebo odstranit, převést do vlastnictví pouze oprávněné osobě, - ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s odpady podle skutečných vlastností, - shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií, - zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, - vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady příslušnému správnímu úřadu (při nakládání s více než 50 kg nebezpečných odpadů za rok nebo s více než 50 t ostatních odpadů za rok), obce zasílají také údaje o užívaných shromažďovacích místech nebezpečných odpadů a sběrových místech a skladech odpadů, - umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace, - zpracovat plán odpadového hospodářství (při roční produkci více než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1000 t ostatního odpadu), společný plán mohou zpracovat obce, které vytvořily dobrovolný svazek podle zákona o obcích, - vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí, - ustanovit odpadového hospodáře (při nakládání se 100 t nebezpečného odpadu a v případě provozování skládek nebezpečných a komunálních odpadů), - platit poplatky za ukládání odpadů na skládky.

10

iii. povinnosti obcí při nakládání s komunálním odpadem - určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují; fyzické osoby jsou pak povinny odkládat odpad na místech k tomu určených, - určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat druhy nebezpečných odpadů (určení míst k soustřeďování nebezpečných složek ve stanovených termínech, minimálně však dvakrát ročně a dále zajištění odvozu oprávněnou osobou, v případě potřeby doplnění pravidelným mobilním svozem oprávněnou osobou); fyzické osoby jsou pak povinny odkládat odpad na místech k tomu určených, - provozovat zařízení v souladu s provozním řádem a zveřejnit seznam odpadů, s nimiž je provozovatel oprávněn nakládat (zařízení pro sběr, využívání, odstraňování odpadů). Ze systémového hlediska úloha obcí jako původců komunálních odpadů spočívá především: a) v opatřeních pro předcházení vzniku odpadů a omezování jejich množství, b) ve shromažďování odpadu (soustřeďování, sběr, přeprava), c) v odděleném sběru využitelných složek (zejména papír, sklo, plasty, kovy, bioodpad) a jejich předání k využití, d) v odděleném sběru nebezpečných složek a jejich předání k využití či jinému odstranění, e) ve sběru směsného (zbytkového) komunálního odpadu a jeho předání k využití (např. energetickému) nebo k odstranění (zejména skládkováním). Stejně jako obec, i kraj pečuje v souladu se zákonem o krajích o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Úloha kraje v samostatné působnosti z hlediska hospodaření s komunálním odpadem spočívá především v koncepčním a plánovitém usměrňování činnosti původců komunálních odpadů v zájmu naplnění cílů státní a regionální politiky. Práva a povinnosti oprávněných osob Obdobně jako povinnosti původců odpadů jsou zákonem upraveny povinnosti povinných osob při nakládání s komunálním odpadem a s ním souvisejícím provozem zařízení v činnostech sběr a výkup odpadů, 11

využívání odpadů, odstraňování odpadů. Práva a povinnosti veřejné správy Orgány veřejné správy disponují významnými regulačními nástroji zejména v podobě: a) udílení souhlasů k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů a s jeho provozním řádem; souhlasu k míšení nebezpečných odpadů; souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady; souhlasu k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování nebo soustřeďování odpadů; souhlasu k dispozici s vázaným účtem a k čerpání prostředků z finanční rezervy pro rekultivaci a asanaci skládky; udílení souhlasů je možno vázat na podmínky, b) dávání vyjádření k podnikání v oblasti nakládání s odpady pro potřeby živnostenského úřadu; ke zřízení zařízení pro odstraňování odpadů; v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady; k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, které mají vliv na nakládání s odpady, c) přímých omezujících opatření, jako jsou zákaz činnosti pro původce odpadů; zákaz provozu zařízení k odstraňování odpadů; pozastavení platnosti osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů či jeho odejmutí; stanovení opatření a lhůt pro zjednání nápravy; zrušení nebo změna souhlasu k provozování zařízení. Administrativní nástroje využívané v současné době v České republice Administrativní nástroje odpadového hospodářství konkrétně upravují způsoby dosažení cílů stanovených zákonem o odpadech a zákonem o obalech v oblasti recyklace a využití odpadů. Většina nástrojů má preventivní, stimulační charakter. Jejich účinnost je založena na existenci kontroly a následných sankcí. V praxi je však kontrola uplatňována velmi omezeně, protože nástroje nemají patřičnou váhu. Administrativní nástroje odpadového hospodářství uplatňované v podmínkách ČR mají velmi široký rozsah. Obecně je lze charakterizovat následujícím popisem výhod a nevýhod jejich aplikace.

12

i.

odpadový hospodář

Původci včetně obcí nakládající v posledních dvou letech s nebezpečným odpadem v množství větším než 100 t a provozovatelé skládek nebezpečných nebo komunálních odpadů zajišťují odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, která splňuje podmínky zákona. Odpadový hospodář zastupuje původce při jednání s orgány státní správy v oblasti odpadového hospodářství. Jedná se o preventivní nástroj pozitivní stimulace, který má dopad na původce odpadů, v případě obce na státní rozpočet. Působení odpadového hospodáře má zajistit eliminaci nákladů původce nebo úsporu výdajů z rozpočtů obcí na sanace škod na životním prostředí způsobené špatným nakládáním s odpady. ii.

určení míst k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálního odpadu

Obec musí určit místa, kam mohou fyzické osoby (občané) odkládat komunální odpad, a zajistit místa, kam mohou odkládat nebezpečné složky komunálních odpadů. Zajištění splní obec určením místa k soustřeďování nebezpečných složek ve stanovených termínech (min. 2× ročně). Jedná se o preventivní nástroj pozitivní stimulace. Nástroj působí na zvýšení nákladů obce spojených s nakládáním s komunálním odpadem, které však lze uplatnit v úhradě od občanů (v poplatku). iii. obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Obec může stanovit obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Vyhláška je závazná pro všechny fyzické osoby žijící v obci. Jedná se o preventivní nástroj pozitivní stimulace, který má dopad na veřejné rozpočty. Nástroj působí na zvýšení nákladů obce spojených s nakládáním s komunálním odpadem, které však lze uplatnit v úhradě od občanů (v poplatku). iv. smlouva o zařazení původců do systému obce Původci, kteří produkují odpad zařazený v Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, mohou, na základě písemné smlouvy obsahující ujednání o ceně za

13

službu, využít systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem. Jedná se o preventivní nástroj pozitivní stimulace, který má dopad na veřejné rozpočty. Veřejné rozpočty s využitím plateb za „živnostenské“ odpady mohou být ve výdajích spojených s nakládáním s odpady rozpočtově neutrální. v.

seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku

Přehled odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin z důvodů jejich nebezpečných vlastností nebo jejich využití nebo jiných žádoucích způsobů nakládání, uvádí příloha č. 8 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Ve vztahu k omezení skládkování a k materiálovému využití komunálních odpadů se jedná o využitelné odpady včetně složek již vytříděných z komunálních odpadů, odpady podléhající zpětnému odběru, pneumatiky a s určitými výjimkami o kompostovatelné odpady. Nástroj je preventivním nástrojem pozitivní stimulace. Má dopad na náklady původců vybraných druhů odpadů v důsledku nakládání s odpady jiným způsobem, než je odstranění skládkováním. vi. zpětný odběr vybraných výrobků Povinnost zpětného odběru se vztahuje na výrobce a dovozce vybraných druhů výrobků (minerální oleje a oleje ze živičných nerostů jiné než surové, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, chladničky používané v domácnostech, nově pak všechna elektrozařízení pocházející z domácností). Zpětný odběr musí být proveden bez nároků na úplatu od spotřebitele. Místa zpětného odběru musí být přístupná jako místa prodeje. Povinné osoby musí zajistit využití nebo odstranění zpětně odebraných výrobků v souladu se zákonem. Povinné osoby mohou na základě písemné dohody využít systému sběru a třídění komunálních odpadů stanovaných obcí. Nástroj je preventivním nástrojem pozitivní stimulace. Zvýšené náklady na zpětný odběr a zajištění využití nebo odstranění použitých výrobků nesou povinné osoby, které mohou tyto náklady promítnout do ceny zboží pro spotřebitele. vii. plán odpadového hospodářství Plán odpadového hospodářství (POH) se zpracovává na určité časové období za účelem vytvoření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi podle zákona. POH vyhodnocuje stávající stav nakládání s odpady včetně 14

toků odpadů a jejich materiálových bilancí. POH stanovuje cíle a podmínky pro splnění těchto cílů – pro předcházení a omezování vzniku odpadů, jejich nebezpečných vlastností a dále cíle pro využití a případně odstranění odpadů. Plány jsou veřejné dokumenty. Pro materiálové využití odpadů definuje POH ČR 13konkrétních cílů pro odpadní oleje, baterie a akumulátory, autovraky, komunální odpady, stavební odpady a odpadní elektrická a elektronická zařízení. Strategickým cílem v oblasti komunálních odpadů je zvýšení jejich materiálového využití na 50 % do roku 2010. Jedná se o preventivní nástroj pozitivní stimulace, který by měl mít pozitivní dopad zejména na vznik nových podnikatelských příležitostí a přispět ke stabilizaci podmínek trhu s odpady. Je očekáván nárůst nákladů původců, obcí a občanů na služby v odpadovém hospodářství, které splní podmínky POH. Rozsáhlé investice budou provázet naplnění vysokých cílů recyklace zejména komunálního odpadu, dopad pocítí zejména obce, na které je jako na původce odpadu povinnost přenesena i v souvislosti se závazností „závazných“ částí Plánů odpadového hospodářství krajů. viii. zpětný odběr obalů Povinné osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu spotřebitelské obaly nebo balené výrobky, určené spotřebiteli, musí zajistit přímo od spotřebitele zpětný odběr bez nároků na úhradu za tento odběr. Zpětný odběr musí být zajištěn dostatečnou četností sběrných míst a jejich dostupností. V případě spotřebitelských obalů distribuovaných v české obchodní síti se jedná o zajištění zpětného odběru použitých obalů na území celé ČR alespoň v rozsahu prodejní sítě. Náklady na zajištění zpětného odběru promítají povinné osoby do konečných spotřebitelských cen balených výrobků. ix. zajištění využití a recyklace odpadů z obalů Povinné osoby musí zajistit, aby odpady z obalů nebo balených výrobků byly využity a částečně recyklovány v rozsahu daném zákonem o obalech. Povinné osoby mohou tuto povinnost zajistit 3 způsoby: 1) samostatně organizačně a technicky na vlastní náklady, 2) přenesením povinností na jinou osobu spolu s přenesením vlastnického práva k obalu, 3) uzavřením smlouvy o sdruženém plnění, které provozuje autorizovaná obalová společnost (AOS). Náklady na zajištění recyklace a využití odpadů z obalů nesou povinné osoby. Tyto náklady se promítají do ceny zboží pro konečného spotřebitele. 15

x.

zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů

Osoba, která uvádí odpady na trh nebo do oběhu nebo balené výrobky, je povinna podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů. Zápis do seznamu se vztahuje na osoby, které plní povinnosti samostatně, organizačně a technicky na vlastní náklady (nevztahuje se tedy na osoby, které mají uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění). Osoba musí dokladovat zajištění zpětného odběru, využití zpětně odebraných odpadů, způsob informování spotřebitele atd. Osoba, na kterou se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu, musí vést evidenci množství obalů jí uvedených na trh a do oběhu a z toho množství vratných obalů; množství zpětně odebraných obalů a z toho vratných; způsobů nakládání s použitými obaly. Údaje se ohlašují MŽP do 15. 2. následujícího kalendářního roku. Doklady vztahující se k evidenci podle zákona je nutné archivovat nejméně 5 let. Opatření k zajištění zpětného odběru a využití odpadů z obalů mohou vést ke zvýšení nákladů povinných osob, které se mohou promítnout do konečné ceny zboží. xi. autorizace k zajišťování sdruženého plnění Zajištění sdruženého plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů může vykonávat jen autorizovaná obalová společnost, která musí splnit podmínky dané zákonem jak pro udělení autorizace, tak pro vlastní provozování sdruženého plnění. Náklady na poplatky ve sdruženém plnění se promítají do konečné ceny zboží pro spotřebitele. xii. dohled nad činností autorizované společnosti Dohled nad činností AOS vykonává MŽP v souladu se zákonem o státní kontrole. Ministerstvo může při zjištěných nedostatcích uložit lhůtu ke zjednání nápravy, rozhodnout s MPO a MZE změně nebo zrušení rozhodnutí o autorizaci. Nedostatkem se rozumí porušení povinností AOS dané zákonem nebo povinností akciové společnosti stanovené jinými právními předpisy nebo porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o autorizaci.

16

Možnost udělení pokuty se promítá do nákladů na celý systém sdruženého plnění a postihne spíše spotřebitele v cenách zboží nebo smluvní partnery AOS vlivem snížení dotací.

1.1.2 Ekonomické nástroje Výhodou ekonomických nástrojů je jejich snadné nastavení a široké působení na podnikatelskou sféru i veřejnost. S uplatněním ekonomických nástrojů v porovnání s administrativními nástroji jsou obecně spojovány nižší náklady. Hlavní funkcí většiny současných ekonomických nástrojů odpadového hospodářství je jejich fiskální efekt, tj. možnost využití výnosů plateb. Ekonomické nástroje umožňují dosažení zvolených cílů odpadového hospodářství a regulovanému subjektu dovolují zvolit si vlastní specifickou cestu k naplnění cílů s ohledem na ekonomickou výhodnost rozhodnutí. Ekonomické nástroje podnítí subjekty ke změně chování pouze v případě, že mají možnost jiného řešení situace. Problémem ekonomických nástrojů je nastavení rámce jejich působení a stanovení výše jejich hodnot. Dále skutečnost, že nikdy nezmění chování všech subjektů působících v rámci dané oblasti. i.

poplatek za ukládání odpadů

Za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek. Poplatek je povinen platit i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení všech odpadů, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka. Základní sazby pro poplatky za ukládání odpadů stanoví příloha č. 6 zákona o odpadech. Konkrétně na rok 2002–2004 je stanoven základní poplatek pro komunální a ostatní odpad 200 Kč, pro nebezpečný odpad 1 100 Kč, riziková složka pro nebezpečný odpad je 2 000 Kč. Poplatek za ukládání odpadů dopadá především na původce odpadů, ovlivňuje jejich další chování z hlediska způsobů nakládání s odpady. Nastavení výše poplatku působí nápravně, ale i preventivně. Poplatek, jeho základní složka, je příjmem obce, na jejímž katastrálním území se skládka nachází, a Státního fondu životního prostředí (riziková složka). Postupným zvyšováním sazeb se zvýrazňuje stimulativní funkce tohoto nástroje. Základní poplatek za komunální a ostatní odpad činí 200 Kč/t v roce 2004 a poroste až na 500 Kč/t v roce 2009. 17

ii.

povinná finanční rezerva pro rekultivace a asanace skládek

Finanční rezervy jsou částky odváděné v určitých pravidelných intervalech do rezervního fondu. Jejich účelem je vytvořit prostředky pro budoucí použití. Budoucí plnění je jisté, neboť rezerva je vytvářena pro konkrétní událost, pro konkrétní účel a o jejím použití rozhoduje souhlasem krajský úřad. Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu pro rekultivaci a asanaci skládky, která slouží k úhradě nákladů na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu. Účelem je zamezit negativnímu vlivu skládky na životní prostředí, provozovatel musí tyto činnosti zajišťovat nejen z finanční rezervy, ale i z vlastních prostředků po dobu nejméně 30 let. Jedná se o nápravný nástroj pozitivní stimulace, který má dopad na provozovatele skládek. Finanční rezerva pro rekultivace a asanace skládek, vytvářená v souladu se zákonem o odpadech, společně s poplatkem za uložení odpadu mají být motivací k postupnému omezování skládkování a zvyšování využití odpadů. Výše sazeb finanční rezervy se od roku 2002 zvýšila pro nebezpečný a komunální odpad na 100 Kč/t, lze však očekávat, že pro výhledové pokrytí nákladů péče o skládku nebude postačující. iii. místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Úhrada nákladů spojených s provozem systému nakládání s komunálním odpadem v obcích může být zajištěna v souladu se zákonem několika způsoby. Jedním z nich je úhrada formou místního poplatku. Zákon o místních poplatcích stanoví cenový strop pro místní poplatek za odpady na jednoho obyvatele v maximální výši 500 Kč za poplatníka a kalendářní rok. Poplatek je tvořen ze dvou složek: první složka může dosáhnout až 250 Kč za osobu a kalendářní rok, druhá složka je stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu a činí až 250 Kč za osobu a kalendářní rok. Specifikace plátce (fyzické osoby) poplatku je v § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích. Poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci. Platba poplatku ovlivňuje rozpočty jednotlivých občanů (domácností). Výše poplatku má ovlivňovat chování původců odpadů, kteří tento poplatek platí, ať

18

již směrem k „nižší“ produkci odpadů nebo k vyššímu množství odděleně sebraného odpadu, a tedy ke snížení produkce směsného odpadu domácnostmi. iv. poplatek za komunální odpad Úhrada nákladů spojených s provozem systému nakládání s komunálním odpadem v obcích může být zajištěna v souladu se zákonem několika způsoby. Jedním z nich je úhrada formou poplatku za komunální odpad podle zákona o odpadech. Maximální výše poplatku se stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění tohoto odpadu. V poplatku mohou být promítnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených – k odkládání odpadu. Poplatek je příjmem obce. Platba poplatku ovlivňuje rozpočty jednotlivých domácností. Výše poplatku má ovlivňovat chování původců odpadů, kteří tento poplatek platí, ať již směrem k „nižší“ produkci odpadů, nebo k vyššímu množství odděleně sebraného odpadu, a tedy ke snížení produkce směsného odpadu domácnostmi. v.

úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

Úhrada nákladů spojených s provozem systému nakládání s komunálním odpadem v obcích může být zajištěna v souladu se zákonem několika způsoby. Jedním z nich je úhrada na základě smluvního vztahu. Obec může vybírat od fyzických osob úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů na základě písemné smlouvy. Platba úhrady ovlivňuje rozpočty jednotlivých domácností. Výše úhrady by měla ovlivňovat – chování původců odpadů, kteří tuto úhradu platí, ať již směrem k „nižší“ produkci odpadů, nebo k vyššímu množství odděleně sebraného odpadu, a tedy k snížení produkce směsného odpadu domácnostmi. vi. rozšířená (finanční) odpovědnost výrobce Rozšířená finanční odpovědnost výrobce znamená, že výrobce kryje všechny celospolečenské náklady spojené s životním cyklem konkrétního výrobku. Rozšířená zodpovědnost výrobce je jednou ze strategií ochrany životního prostředí, jejímž cílem je snížení celkových dopadů výrobku na životní prostředí tím, že 19

činí výrobce administrativně odpovědného za celý životní cyklus výrobku. Nástroj je realizován např. zavedením povinnosti zpětného odběru na všechny obaly a vybrané výrobky. Jedná se o preventivní negativně stimulující nástroj, který má dopad na podnikatelský subjekt a spotřebitele. Náklady spojené se zavedením tohoto nástroje nesou zejména producenti výrobků (a zprostředkovaně spotřebitelé), kteří zvýšené náklady promítají do ceny výrobku. Výrobek šetrný k životnímu prostředí, jehož životní cyklus bude ovlivněn aplikací tohoto nástroje, je však nutno vnímat v tržním prostředí, kde se pohybují i substituty, které nejsou nástrojem zasaženy. Tento výrobek je tak cenově znevýhodněn oproti ostatním konkurenčním variantám, proto je snaha postihnout opatřením vždy celou výrobkovou kategorii, např. obaly, baterie apod. Poptávka po ekologicky kvalitnějších výrobcích je tedy odvozena od jeho ceny, ale i ekologického povědomí spotřebitelů v případě, že se jednotliví výrobci k rozšířené odpovědnosti sami přihlásí. Na tomto principu funguje například udělování značky Ekologicky šetrný výrobek. Všechny související náklady jsou hrazeny přímo zodpovědným subjektem nebo na základě smlouvy a plateb v rámci sdruženého plnění výrobců (např. systém EKO-KOM u odpadů z obalů). vii. záloha Nástroj je v podmínkách ČR uplatňován v souvislosti se zákonem o obalech. Pro úspěšné fungování systému vratných zálohovaných obalů je důležité, aby záloha motivovala spotřebitele k vrácení obalu (výrobku), to znamená byla stanovena v dostatečné výši, aby užitek z navrácení peněžité částky byl pro spotřebitele vyšší než náklady (čas, práce) spojené s fyzickým vrácením obalu. Zálohy však rovněž zvyšují cenu výrobků ve vratných obalech, které se tak stávají méně konkurenceschopné vůči nevratným substitutům. Řešení této situace může být následující: a) výrobci nevratných obalů nesou celkové náklady jejich konečného odstranění, které jsou dražší alternativou vůči znovupoužití/recyklaci, čímž se odpovídajícím způsobem zvyšuje i cena jednosměrných výrobků (nástroj rozšířená zodpovědnost výrobce), b) substituty v nevratných obalech neexistují nebo je jejich používání administrativně omezeno,

20

c) na nevratné obaly je uvalena ekologická daň v takové výši, že se výrobky ve vratných obalech stanou cenově atraktivnějšími. Pro akceptaci tohoto nástroje výrobci a obchodními řetězci je důležité, aby výše záloh odpovídala nákladům na zpětný odběr, a nedocházelo tak k dotování celého systému z režie podnikatelů nebo k dalšímu umělému navyšování ceny výrobků ve vratných obalech. Záloha je účtovaná zvláštní peněžní částka, která je přímo vázána na prodej vratného obalu spolu s konkrétním výrobkem. Vrácení zálohy i její výše jsou při zpětném odevzdání tohoto obalu legislativně zaručeny. Jedná se o nápravný nástroj pozitivní stimulace. viii. daně Podle již novelizované právní úpravy byla daňová zvýhodnění poměrně obsáhlá, avšak z hlediska účinnosti hospodaření s odpady měla pouze doplňkový význam. Zákonem o daních z příjmu byly od daně osvobozeny příjmy ze zařízení na výrobu a využití bioplynu a biomasy, odčitatelnou položkou od základu daně bylo 15 % vstupní ceny třídicích a úpravárenských zařízení na zhodnocení druhotných surovin. Podle zákona o dani z přidané hodnoty podléhaly snížené sazbě daně dřevěné brikety, papírové výrobky vyrobené ze 70 % z recyklovaných surovin, tepelná izolace ze sběrového papíru, bioplyn. Zákonem o dani z nemovitosti byly od daně osvobozeny stavby a pozemky k úpravě odpadů pro další využití, k rekultivaci skládek odpadů, pro třídění a sběr odpadů, pro tepelné, biologické, chemické a fyzikální zneškodňování odpadů, pro skládky odpadů splňující podmínky provozu stanovené legislativou, pro generátory bioplynu. Podle nové právní úpravy však byla daňová zvýhodnění v rámci daně z přidané hodnoty zrušena a zůstávají tak pouze daňová zvýhodnění v rámci daně z příjmu podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (v posledním znění zákona č. 562/2004 Sb.). Podle tohoto jsou od daně osvobozeny příjmy z provozu zařízení na výrobu a energetické využití bioplynu a dřevoplynu, zařízení na výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy či zařízení na výrobu biologicky degradovatelných látek stanovených zvláštním předpisem. Tato zařízení jsou od daně osvobozena v kalendářním roce, kdy byla poprvé uvedena do provozu a v bezprostředně následujících pěti letech.

21

Daňovým zvýhodněním podle zákona o daních z příjmů jsou i položky odčitatelné od základu daně. Pro účely daňového zvýhodnění v rámci odpadového hospodářství si poplatníci mohou odečíst 15 % ze vstupní ceny třídících a úpravárenských zařízení na zhodnocení druhotných surovin. V případě daně z nemovitosti a ze staveb je pro rozhodnutí o osvobození rozhodující to, zda nemovitost či stavba slouží pro účely ochrany životního prostředí. V souladu se státní politikou je uplatnění systému ekologických daní podmíněno nezvýšením celkového daňového zatížení poplatníků a dále připraveností trhu ve smyslu dostatečné možnosti volby mezi ekologicky přijatelnějšími a méně přijatelnými výrobky a službami. Systém daní k ochraně životního prostředí není proto dosud dopracován. ix. finanční podpory Důležitým ekonomickým nástrojem stimulujícím realizaci environmentálních opatření jsou podpory poskytované Státním fondem životního prostředí ČR (SFŽP). Finanční prostředky ze SFŽP na investiční projekty jsou poskytovány ve formě přímé podpory (dotace, půjčka) nebo nepřímo (záruka na úvěr, příspěvek na úhradu úroků z úvěru). Implementace směrnic EU v podmínkách ČR bude vyžadovat investice do rozvoje infrastruktury také i pro oblast nakládání s komunálními odpady. K financování investic ve veřejném sektoru může být využito i prostředků ze strukturálních fondů EU. Z těchto zdrojů je financován např. současný „Operační program Infrastruktura – Zlepšování environmentální infrastruktury“, kde zprostředkujícím subjektem a platební jednotkou pro projekty v oblasti priorit životního prostředí je SFŽP. Některé další ekonomické nástroje uplatňované v odpadovém hospodářství, jako např. vratné zálohy, finanční záruky, povinné pojištění, recyklační poplatky aj., přímo nesouvisí s problematikou komunálních odpadů anebo se dotýkají této problematiky nepřímo, a navíc souvisí s dalšími okruhy problémů řešených v rámci výzkumného projektu, např. s vybranými výrobky, obaly a obalovým odpadem. S ohledem na to nejsou v této části projektu analyzovány.

22

1.2 Specifikace účelných modelových řešení, sledovaných příčinných souvislostí způsobů, metod a systémů hospodaření s komunálním odpadem Hlavním cílem legislativních opatření a jejich prostřednictvím uplatňovaných nástrojů v hospodaření s komunálním odpadem je zvýšit materiálové a energetické využití odpadů a omezit množství odpadů ukládaných na skládky. Působení nástrojů, především administrativních, směrem k naplnění požadovaného cíle podstatně ovlivňuje výši nákladů na hospodaření s komunálním odpadem, který vzniká jako produkt materiální spotřeby občanů a jejich nepodnikatelské činnosti na území obcí. V této souvislosti ovlivní i výši nákladů spojených s bydlením, respektive výši spotřeby domácností. Vhodnou kombinací nástrojů a jejich nastavením lze tyto náklady optimalizovat. K tomu směřuje výzkum v oblasti ekonomických modelů hospodaření s komunálním odpadem. Na základě analýzy nástrojů řízení působících v této oblasti odpadového hospodářství se ukazuje, že hlavním předmětem modelování ekonomických souvislostí by měly být oblasti zkoumání vztahů: a) nákladů na odstraňování komunálního odpadu a nákladů na materiálové a energetické využití odpadů, především s ohledem na výši zákonem stanoveného zpoplatnění, b) nákladů na hospodaření s komunálním odpadem a podílu výrobců zboží na jejich úhradě, především s ohledem na výši příspěvku osob povinných ke zpětnému odběru obalového odpadu.

1.2.1 Vztahy mezi náklady na odstraňování komunálního odpadu a náklady na materiálové a energetické využití odpadů Nejvýznamnější položkou v hospodaření s komunálním odpadem jsou náklady na sběr, svoz a odstranění směsného komunálního odpadu. V průměru obcí dosahují tyto náklady přibližně 60 % z celkových nákladů na odpadové hospodářství (viz následující tabulka). To odpovídá současným systémům nakládání s komunálním odpadem v České republice, kdy se v průměru 63 % komunálního a jemu podobného odpadu ukládá na skládky. Cena samotného skládkování komunálního odpadu pak tvoří 40–50 % nákladů sběru, svozu a odstranění směsného komunálního odpadu.

23

Tab. 1. Měrné náklady v Kč/obyvatel a rok ve skupinách obcí podle velikosti populace v roce 2000 Druh odpadu/činnosti

Měrné náklady odpadového hospodářství v roce 2000 podle velikostních skupin obcí (Kč/obyvatel a rok) do 1 tis.

1–5 tis.

5–10 tis.

10–50 tis.

nad 50 tis.

průměr

Směsný KO Oddělený sběr Sběrné dvory Nebezpečný odpad Objemný odpad Odpadkové koše Černé skládky

229 85 – 7 43 – 20

197 35 9 10 24 10 8

122 49 11 13 34 26 1

259 49 35 8 26 22 6

277 43 46 10 36 23 4

217 52 20 10 33 16 8

Celkem

384

293

256

405

439

356

Zdroj: EKO-KOM

S postupným zvyšováním poplatku za ukládání odpadu na skládkách a finanční rezervy pro rekultivace a asanace skládek, tj. ekonomických nástrojů uplatňovaných zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, dochází k nárůstu nákladů skládkování, a tím i cen za odstraňování komunálního odpadu. Přesto při porovnání měrných nákladů (Kč/t) jednotlivých způsobů nakládání s komunálním odpadem je jakýkoliv jiný způsob finančně náročnější než odstranění odpadů skládkováním. Odhadované průměrné náklady (ceny) jednotlivých způsobů hospodaření s komunálním odpadem v roce 2002 byly: skládkování oddělený sběr skla oddělený sběr papíru oddělený sběr plastů energetické využití ve spalovnách (po odpočtu tržeb za získanou energii)

700 Kč/t 1 700 Kč/t 3 100 Kč/t 6 900 Kč/t 2 000 Kč/t

1.2.2 Vztahy mezi náklady na hospodaření s komunálním odpadem a podílem výrobců zboží na jejich úhradě Současná strategie hospodaření s odpady postupně směřuje k systémům trvale udržitelného rozvoje zdrojů. S tím souvisí i opatření založená na udržitelném

24

odpadovém hospodářství a spojovaná s účastí výrobců na hospodaření s výrobkem ve fázi ukončení jeho životního cyklu. Zapojování výrobců zboží do systému hospodaření s odpady, jež má za cíl zvyšování podílu výrobců na péči o výrobek po celou dobu jeho životního cyklu, jsou obsažena již v zákonné úpravě (zákon o odpadech, zákon o obalech). Realizace opatření povede k účasti výrobců na úhradě části nákladů hospodaření s komunálním odpadem. Účast výrobců může přispět ke stagnaci či snížení nákladů obcí na hospodaření s komunálním odpadem. Výrobci se současně budou orientovat na snadnější materiálovou recyklaci výrobků, na minimalizaci odpadů a jejich nebezpečnosti. V souladu s tím pak zvýšení podílu výrobců na úhradě nákladů hospodaření s komunálním odpadem nemusí mít vždy za následek zvýšení ceny výrobků. Vedle nákladů na sběr, svoz a odstranění směsného komunálního odpadu náleží k významným nákladovým položkám v odpadovém hospodářství obcí také oddělený sběr využitelných složek komunálního odpadu. Z dostupných informací je zřejmé, že celkové náklady na 1 tunu odděleně sebraných využitelných složek jsou přibližně 2× vyšší než na samotný sběr a svoz komunálního odpadu (EKO-KOM jako průměr za rok 2000 uvádí 2 321 Kč/t sebraných využitelných složek). Podstatné snížení nákladů na oddělený sběr využitelných složek komunálního odpadu může pro obce znamenat příspěvek poskytovaný původci obalového odpadu. V souladu se zákonem o obalech mají všechny osoby, které uvádí na trh nebo do oběhu obaly, povinnost zajistit zpětný odběr těchto obalů nebo odpadu z těchto obalů a jejich další využití. S ohledem na roztříštěnost zdrojů obalových komunálních odpadů mohou tyto osoby za tímto účelem využívat formu sdruženého plnění prostřednictvím autorizované obalové společnosti. Takovouto autorizovanou společností v podmínkách ČR je společnost EKO-KOM. Společnost poskytuje na smluvním základě obcím tzv. platby za zajištění recyklace (viz příklad v následující tabulce).

25

Tab. 2. Sazby odměn za zajištění recyklace odpadů z obalů obcím (od 1. 4. 2002) Sídla do 3 000 obyvatel Platba za zajištění recyklace (Kč/t obalových komunálních odpadů)

Výtěžnost1) sběru na obyvatele (kg/rok)

Papír

Plasty

do 15 15–30 nad 30

1 630 1 760 1 860

4 300 4 500 4 900

Sklo

Kovy

590 620 700

1 500 1 700 2 100

Kombin. materiál2) 2 900 3 000 3 200

Sídla nad 3 000 obyvatel Platba za zajištění recyklace (Kč/t obalových komunálních odpadů)

Výtěžnost sběru na obyvatele (kg/rok)

Papír

Plasty

Sklo

Kovy

do 14 14–28 nad 28

1 560 1 700 1 800

4 200 4 400 4 800

580 600 650

1 300 1 500 1 900

Kombin. materiál 2 900 3 000 3 200

Pozn. 1) Výtěžnost je počítána jako součet hmotností všech uvedených vytříděných komodit z komunálního odpadu. 2) Např. nápojové kartony od mléka, džusů, vína apod. Zdroj: http://www.ekokom.cz

Obdobně jako u obalů je zákonem o odpadech zavedena povinnost zpětného odběru vybraných výrobků. Jedná se o minerální oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, chladničky používané v domácnostech. Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků určených ke zpětnému odběru má právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vybrané výrobky vyrábí nebo dováží. Výčet vybraných výrobků se bude postupně rozšiřovat, např. v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES o odpadech z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ). Systém a způsob zpětného odběru vybraných výrobků zákon o odpadech povinným osobám nepředepisuje. Např. ve Slovenské republice bylo k zavedení zpětného odběru obalů a vybraných výrobků podle směrnic EU přistoupeno odlišným způsobem. K financování nákladů spojených s povinností zpětného odběru byl zde zaveden 26

Recyklační fond, do kterého výrobci a dovozci musí uhradit poplatky celkem za deset komodit (viz následující tabulka). Předpokládaný příjem fondu pro rok 2002 činí 1,2 mld. Sk. Recyklační fond je zdrojem finančních prostředků na sběr a využití odpadů jako druhotné suroviny či na podporu odděleného sběru komunálního odpadu. O příspěvky z fondu se na základě projektů recyklace a využití zpoplatňovaných komodit mohou ucházet obce, fyzické i právnické osoby oprávněné k podnikání. Tab. 3. Sazby pro výpočet příspěvků do recyklačního fondu v SR pro rok 2002 Komodita Baterie a akumulátory Minerální oleje (motorové, převodové, hydraulické) Pneumatiky pro motorová vozidla Vícevrstvé kombinované materiály Spotřební elektronika Výrobky z PET, PVC, PS, PE Zářivky s obsahem rtuti Papír a lepenka Sklo (včetně obalového a tabulového) Osobní automobily

Sazba (Sk/kg) 8,00 0,50 8,20 7,00 12,00 5,00 15,00 0,60 0,62 5 000,00

Zdroj: http://www.enviro.gov.sk

1.2.3 Způsoby, metody a systémy nakládání s komunálním odpadem Nakládání s komunálním odpadem je již v dnešní době složitou aktivitou, která se vyznačuje kombinací různých metod, způsobů a jejich modifikací v rámci jednotlivých fází tohoto procesu. Následující kapitola popisuje základní metody a způsoby nakládání s komunálním odpadem a zejména jejich přednosti a nedostatky. I. Metody shromažďování, soustřeďování a sběru odpadu Metody lze rozlišit z následujících hledisek: technického vybavení, dostupnosti sběrného místa, organizace sběru. Z hlediska technického vybavení pro shromažďování odpadu je nejrozšířenější nádobový způsob sběru, který pro některé druhy odpadu může být doplněn 27

pytlovým sběrem. Konkrétní volba typu a objemu nádoby závisí na druhu sbíraného odpadu, konkrétním typu obytné zástavby a dalších převážně místních podmínkách. Předimenzování velikosti nádob vede ke zvyšujícím se nákladům sběru, u směsného (netříděného) odpadu pak i ke zvýšení jeho sbíraného množství. Naopak nedostatečná velikost nádob zvyšuje nebezpečí vzniku „černých skládek“. Velikost nádob má podstatný vliv na výkony svozových firem. Např. náklady svozu směsného komunálního odpadu z nádob o objemu 110 litrů jsou 2–3 násobně vyšší než při svozu odpadu z nádob o objemu 1 100 litrů. Použití sběrných nádob uvedených objemů však nelze zaměnit, typy jsou předurčeny pro konkrétní druh zástavby a složení směsného odpadu. Nejrozšířenější způsob sběru prostřednictvím přesypných nádob je užíván jak ke sběru směsného komunálního odpadu, tak i pro sběr odděleně sbíraných využitelných složek. Pro sběr objemného odpadu jsou užívány výměnné velkoobjemové kontejnery a pro sběr nebezpečných složek speciální, většinou výměnné nádoby. Nádoby se odlišují především barevností, povrchovými úpravami, úpravami vík, rozsahem využitelných objemů a v neposlední řadě cenou. Nejčastěji užívaným typem sběrných nádob jsou: pro směsný komunální odpad – kovové a plastové nádoby o objemu 70, 110, 240 a 1 100 litrů, pro využitelné složky – kovové, plastové, případně sklolaminátové nádoby objemů 120, 240, 1 100, 1 300, 1 500, 2 000, 2 500 litrů, pro nebezpečné složky – kovové nebo plastové nádoby opatřené atestem, pro objemný odpad – odpadové přepravníky (kontejnery) v různém provedení v návaznosti na úpravu podvozku automobilu, o objemech 3–20 m3. Pytlový sběr komunálních odpadů je alternativou nádobového sběru, jež je vhodná zejména k oddělenému sběru využitelných složek. Používány jsou pytle plastové a papírové o objemu od 40 do 120 litrů. Předmětem tohoto způsobu sběru jsou většinou papír (včetně kombinovaných obalů od nápojů), plasty či kompostovatelný odpad ze zahrad. Pro sběr skla je tento způsob sběru nevhodný. Účinnost sběru i kvalita sbíraných složek je vysoká. Náklady pytlového sběru jsou v porovnání s nádobovým sběrem vyšší. Pytlový sběr využitelných složek komunálního odpadu je vhodný pro zástavbu rodinných domů ve městech i na venkově a v horských oblastech. Podle dostupnosti (vzdálenosti) sběrného místa od zdroje vzniku odpadu se sběr rozlišuje na donáškový a odvozový. Donáškový způsob je v podmínkách 28

ČR nejrozšířenějším sběrem využitelných složek komunálního odpadu. Zjevným příkladem odvozového způsobu sběru je sběr směsného komunálního odpadu. Za určitých podmínek, jako např. při sběru odpadu v sídlištní zástavbě panelových domů, se eliminují rozdíly v těchto způsobech a donáškový sběr se stává způsobem odvozovým. Při donáškovém sběru musí občané odpady donést (dovézt) na obcí určené místo, které je obvykle ve vzdálenosti 100–150 m od obytného objektu. Donáškový sběr je vhodný pro sběr papíru, skla, plastů a nebezpečného odpadu. Lze jej uplatnit v městské zástavbě i ve venkovské zástavbě, v zástavbě rodinných domů, ale i v sídlištní zástavbě panelových domů. Jednou z forem donáškového sběru je odkládání odpadu ve sběrných dvorech. Při donáškovém sběru jsou užívány nádoby o objemech 1,0–3,2 m3, přičemž za optimální jsou považovány objemy 1,0–2,0 m3. Nádoby jsou umístěny v tzv. sběrných hnízdech (barevně rozlišené nádoby pro jednotlivé sbírané druhy na jednom stanovišti) v množství, jež odpovídá napojení 200 obyvatel na jedno sběrné místo. V podmínkách ČR se tento ukazatel zahuštění sběrné sítě pohybuje v rozmezí 400–600 obyvatel, optimum 200 obyvatel je dosaženo např. v hl. m. Praze. Objem nádob na papír a plasty (při stlačení PET) bývá přibližně shodný, nádoba na sklo může být až 4× objemově menší (v praxi se používají 2× nižší objemy). Interval odvozu je stanoven obvykle u nádob na papír a plasty 1× za 2–3 týdny, na sklo 1× za 8–10 týdnů. Odvozovým sběrem se rozumí takový sběr, při kterém občané nemusí donášet odpad na vzdálenost větší než 30–50 m. Sběrná místa jsou zřizována v blízkosti vchodu do obytných domů, případně uvnitř domů. Tento způsob sběru je pro občany velmi pohodlný. Ve srovnání s donáškovým sběrem je však náročný především z hlediska pořizovacích nákladů. Při sběru využitelných složek komunálního odpadu má však vyšší výtěžnost a kvalitu sebraných odpadů. Při odvozovém způsobu sběru jsou užívány nádoby menších objemů (70, 120, 240 litrů). Nádoby jsou opět barevně rozlišeny. Odvozový způsob sběru je vhodný pro sídlištní zástavbu, pro zástavbu bytových domů uvnitř měst, zástavbu rodinných domů ve městech. Sběrné dvory se zřizují především pro odkládání objemného a nebezpečných druhů komunálních odpadů. Sběr objemného odpadu do jednotlivě rozmisťovaných velkoobjemových kontejnerů je sice občany žádanou službou, ale dostatečně nereaguje na výkyvy v množství odkládaného odpadu. Tato nevýhoda se 29

kompenzuje zřízením sběrných dvorů. Ve sběrných dvorech lze odpad třídit již při samotném jeho odkládání. Sběrné dvory jsou v mnoha obcích jediným místem, kde občané mohou odkládat nebezpečný odpad a které mají obce za povinnost určit jako původci komunálního odpadu. Při rozlišení metod sběru z hlediska organizace se hovoří o stacionárním a mobilním sběru. Stacionárním sběrem jsou všechny donáškové sběry do veřejně přístupných sběrných nádob, do sběrných dvorů, ale i zaváděný zpětný odběr upotřebených výrobků v obchodní síti prodejen. Mobilní sběr je uplatňován především při sběru drobného nebezpečného odpadu od občanů, ale může jím být také sběr „dům od domu“ např. u sběrového papíru či kovového odpadu, který je analogický pytlovému sběru. II. Metody třídění a úpravy odpadu Třídění a úprava odpadu se týkají především odděleně sebraných složek komunálního odpadu, ale mohou být uplatňovány také u směsného komunálního odpadu v podobě tzv. mechanicko-biologické úpravy odpadu před jeho uložením na skládku. Cílem odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů je snížit množství směsného odpadu ukládaného na skládku v souladu s principem „minimalizace odpadu“. Dalším cílem je vytvořit z vytříděného odpadu druhotnou surovinu, která je použitelná při materiálové recyklaci ve výrobním procesu. Pro jednotlivé druhotné suroviny existují technické normy, které specifikují, za jakých podmínek lze odpad považovat za druhotnou surovinu, určenou k prodeji. V normách jsou uvedeny maximální množství znečišťujících příměsí, fyzikální vlastnosti suroviny (např. vlhkost), způsob dodávek apod. Požadavky na kvalitu druhotných surovin se postupně zpřísňují. Z tohoto důvodu je nutné odděleně sebraný odpad upravit na prodejnou surovinu. V úpravárenských provozech (dotřiďovací linky a lisy u sběrových firem) se sebraný odpad třídí, většinou ručně, do kvalitativních tříd, ale i z důvodů odstranění nežádoucích příměsí a dále upravuje podle požadavků zpracovatele. Technologie mechanicko-biologické úpravy směsného komunálního odpadu jsou velmi rozdílné, což vyplývá z předem stanovených cílů této úpravy. Základním principem úpravy je požadavek na úpravu směsného odpadu před jeho uložením na skládku, a to buď pro následné tepelné využití, nebo pro roztřídění do látkových toků pro rozdílné následné zpracování. 30

Zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu komunálního odpadu v ČR nejsou v současnosti provozována (v 80. letech zpracovatelský závod v Ostravě a poloprovozní ověření technologie v ÚNS Kutná Hora). V mnoha zařízeních v Německu je tato technologie založena na rozdrcení a homogenizaci odpadu, následné degradaci odpadu v otevřených jímkách a v konečné fázi v uložení upraveného odpadu do tělesa skládky. V zařízeních uvedených nově do provozu jsou mechanicky odděleny frakce s vysokou výhřevností určené pro tepelné zpracování, odloučeny kovy a částečně i minerální látky. Zařízení prokazují vysokou srovnatelnou úroveň technických postupů. Biologická úprava probíhá v uzavřeném prostoru s čištěním odpadního vzduchu pomocí biofiltrů. Biologicky upravená frakce je ukládána na skládku. III. Přeprava a doprava Svoz komunálního odpadu je převážně prováděn systémem jednoetapové přepravy, tj. sběr odpadu a jeho přeprava na místo zpracování se zajišťuje jedním a tímtéž svozovým automobilem. S ohledem na hospodárnost dopravy odpadů jsou užívány různé velikostní typy nástaveb s objemy 5–23 m3 a užitečnou hmotností 2–12 tun. Užití velikostních typů pak závisí na konkrétních podmínkách svozové oblasti. Při výběru svozového automobilu je nutné přihlížet k mnoha faktorům, především k dopravním podmínkám, k druhu sbíraného odpadu a k jeho plošnému soustředění. Např. velkého rozšíření, vzhledem k výraznému zvýšení výkonnosti, doznaly svozové automobily s lineárním stlačováním ve sběrné nádrži, konstruované často s velkými objemy nástaveb (16–21 m3). Takovýto svozový automobil při sběru odpadu v sídlištní zástavbě obslouží ročně až 30 000 obyvatel a při odděleném sběru papíru pak více než 100 000 obyvatel (v závislosti na výtěžnosti sběru). V zástavbě vytápěné tuhými palivy mají své uplatnění automobily s rotačním stlačováním odpadu ve sběrné nádrži a s menšími objemy nástaveb. Zvyšováním vzdáleností zařízení pro odstraňování a využití odpadů se postupně rozvíjí také přeprava dvouetapová. U této přepravy dochází v první fázi k postupnému sběru odpadů svozovým automobilem, který po naplnění převáží odpady do překládací stanice. Ve druhé fázi se nejčastěji používají velkoobjemové návěsy, které přepravují odpad z překládací stanice dále do míst jeho zpracování.

31

Sběr vytříděného nebezpečného odpadu z komunálního odpadu je prováděn mobilním sběrem nebo prostřednictvím sběrných dvorů. Pro mobilní sběr je užíván speciálně upravený automobil, jehož vybavení musí splňovat normy pro přepravu nebezpečných věcí. Po ukončení sběru je odpad přepravován do centrálních sběrných dvorů, kde je soustřeďován za účelem přepravy ke zpracování nebo odstranění. Automobil pro přepravu nebezpečného odpadu ke zpracování musí rovněž splňovat podmínky přepravy odpadu této kategorie. Odděleně sebrané využitelné složky po dotřídění a úpravě jsou přepravovány ke zpracovateli většinou nákladními automobily.

1.3 Modelování ekonomických souvislostí nakládání s komunálními odpady Za hlavní předmět modelování ekonomických souvislostí byly zvoleny následující oblasti zkoumání vztahů: a) nákladů na odstraňování komunálního odpadu a nákladů na jeho materiálové využití, především s ohledem na výši zákonem stanoveného zpoplatnění, b) nákladů na hospodaření s komunálním odpadem a podílu výrobců zboží na jejich úhradě, především s ohledem na výši příspěvku osob povinných ke zpětnému odběru obalového odpadu. Východiskem modelování je definice modelového území v podobě „průměrného kraje“ či „průměrného okresu“. V návaznosti na vymezená zkoumání ekonomických souvislostí byla zpracována metodika kalkulace nákladů pro základní způsoby nakládání s komunálními odpady a soustředěny dostupné informace o technických, ekonomických a provozních charakteristikách pro provedení těchto kalkulací především se zaměřením do oblastí sběru a úpravy směsného a tříděného komunálního odpadu.

1.3.1 Definování modelového regionu z hlediska územních, demografických, sociometrických a jiných faktorů vztahujících se k nakládání s komunálním odpadem Pro vytváření modelových situací a zkoumání souvislostí mezi vymezenými jevy působícími v daném předem definovaném systému jsou nezbytné objektiv-

32

ní informace. Hlavními zdroji informací pro hodnocení stavu nakládání s komunálním odpadem v ČR jsou: informační soubory MF ČR, informační soubory ČSÚ, informační systém odpadového hospodářství MŽP, jiné informační soubory. Informační soubory MF ČR Z hlediska tvorby ekonomických modelů v oblasti hospodaření s komunálním odpadem jsou významné především informace týkající se příjmů a výdajů v členění podle „Rozpočtové skladby“, a to v následující skupině, oddílu, pododdílu a paragrafech: 3 SLUŽBY PRO OBYVATELSTVO 37 372

Ochrana životního prostředí Nakládání s odpady

3722

Sběr a svoz komunálních odpadů

3725

Využívání a zneškodňování komunálních odpadů

Tyto informace jsou logicky zaměřeny na příjmy a výdaje veřejného sektoru. Výdaje privátního sektoru, pokud nejsou dotovány z veřejných prostředků, nejsou v těchto souborech podchyceny. V případě komunálních odpadů nemá toto účelové omezení na stanovení výše alokace finančních prostředků do této oblasti podstatný vliv. Informační soubory ČSÚ Statistické informace o hospodaření s odpady jsou sledovány a publikovány v rámci statistiky životního prostředí. Z hlediska tvorby ekonomických modelů v oblasti hospodaření s komunálním odpadem jsou významné především informace: o produkci odpadů podle druhů a způsobů nakládání s odpady v členění podle Katalogu odpadů nebo podle skupin OKEČ (v t), o celkových nákladech na nakládání s odpady podle druhů v členění podle Katalogu odpadů nebo podle skupin OKEČ (v tis. Kč). Data zpracovávaná Českým statistickým úřadem pochází z Ročního výkazu o odpadech Odp 5–01, které jsou zasílány vybraným respondentům. Těmito re33

spondenty jsou ekonomické subjekty (podávající informace o průmyslovém odpadu) a obce zařazené do OKEČ 751 (podávající informace o komunálním odpadu). Mezi vybrané ekonomické subjekty patří podniky zaměstnávající dvacet a více zaměstnanců, dále podniky vybraných OKEČ (zpracovatelé druhotných surovin a velkoobchod s odpadem a šrotem) s pěti a více zaměstnanci a podniky nakládající s odpady (OKEČ 90) bez ohledu na počet zaměstnanců. Počet šetřených obcí v minulém roce byl více než 1 300 s tím, že údaje pocházely ze všech velkých obcí a zbytek za celou ČR byl dopočten. V rámci statistiky ČSÚ jsou publikovány pouze údaje o určitém druhu odpadů, který vykáží čtyři a více producentů (tím je zajištěna ochrana individuálních dat) s tím, že produkovaný odpad, jenž vykáží méně než čtyři producenti, je zahrnut do celkové produkce odpadu. Výhodou statistiky ČSÚ je skutečnost, že jsou data k dispozici již po 30. 6. následujícího roku a dochází k minimálnímu zkreslení. Kontrola zasílaných dat probíhá v rámci více než 50 kontrolních vazeb v programu, kam jsou data vkládána. Kvalita dat je zaručena i každoroční obhajobou metodiky šetření. Vstup České republiky do EU se odrazí i na způsobu statistického zjišťování dat v odpadovém hospodářství. Požadavky na statistiku členských států EU jsou obsaženy v tzv. Compendium requirements. Jedná se v podstatě o průvodce statistikami EU, který říká, jaké statistiky jsou povinné, co se v rámci statistiky dělá apod. Druhy sledovaných odpadů jsou specifikovány v Evropském katalogu odpadů, který je plně kompatibilní s českým katalogem odpadů. V roce 2002 vyšlo nové Nařízení 2150/2002/ES o statistice odpadů, které stanovuje nový způsob vedení evidence od roku 2004. Tato evidence bude muset být zasílána Eurostatu každé dva roky. Důležitým znakem nového nařízení je i skutečnost, že povinnost vedení evidence budou mít organizace, jež zaměstnávají více než deset zaměstnanců, a dále obce a zařízení nakládající s odpady. Informační systém odpadového hospodářství MŽP Vytvoření informačního systému o odpadech je důsledkem povinností původců odpadu a oprávněných osob vyplývajících ze zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech (jmenovitě § 39 a 40), jenž těmto subjektům ukládá povinnost vést

34

průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi1. Podrobnosti o způsobech vedení evidence obsahuje vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, jmenovitě § 21–25, a to včetně formulářů pro vedení této evidence. Údaje o produkci a způsobech nakládání s odpady jsou subjekty povinny zasílat do 15. 2. následujícího roku obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Pro obce s rozšířenou působností vyplývají ze zmíněných právních norem následující povinnosti: zpracovat evidenci: - odpadů a způsobů nakládání s nimi, - zařízení k nakládání s odpady, - zařízení uvedených v § 14 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, - shromažďovacích míst nebezpečných odpadů, - sběrových míst odpadů, - skladů odpadů v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, zasílat evidenci do 30. dubna následujícího roku Ministerstvu životního prostředí prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo na technickém nosiči dat, vést evidenci jimi vydaných souhlasů a dalších rozhodnutí vydaných podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, zasílat evidenci do 30. 4. následujícího roku Ministerstvu životního prostředí prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo na technickém nosiči dat. Osoby, jež jsou povinny vést evidenci, se mohou při plnění povinnosti vyplývajících ze zákona o odpadech v souvislosti s vedením evidence řídit manuálem, který na žádost Ministerstva životního prostředí České republiky vytvořil Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M. Manuál je umístěn na stránkách http://www.env.cz. Z dosavadních zkušeností vedení evidence na základě zákona o odpadech lze odvodit následující výhody oproti alternativním informačním zdrojům: zákonná povinnost poskytovat pravdivé a úplné údaje o druzích, množství odpadu a způsobech nakládání, která by v případě důsledné kontroly dat představovala záruku kvality získaných dat, existence sankcí v případě poskytování nepravdivých a neúplných údajů, sběr dat subjekty (pověřenými obecními úřady), které splňují princip subsidiarity (neboli jsou blízko původcům odpadu a oprávněným osobám).

1

Popř. zákona č. 188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech.

35

Na druhou stranu je však možné identifikovat i možná omezení, která mohou snižovat důvěru v kvalitu dat a následně vyvolávat neochotu činit na základě těchto dat strategická rozhodnutí. Těmito nedostatky jsou především zpoždění, s jakým jsou údaje z ISOH k dispozici pro orgány státní správy, nedostupnost tohoto informačního zdroje pro veřejnost či nedostatečná verifikace dat, která probíhá až u provozovatele systému (ke zkreslení dat může dojít již při vkládání dat do systému). Potenciální riziko lze odvodit i z interpretačních nejasností v případě využívání dvou měrných jednotek (kg a t). Informační systém odpadového hospodářství je součástí Jednotného informačního systému o životním prostředí připravovaného Ministerstvem životního prostředí, jehož cílem je zajistit garantovaný systém informací využitelný pro potřeby čerpání strukturální pomoci z fondů EU2 a který je budován na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Data z Informačního systému odpadového hospodářství jsou rovněž daty, která jsou využívána pro účely plnění povinností vyplývajících pro jednotlivé členské země ze směrnice o reportingu a statistice odpadů. Jiné informační soubory Do této skupiny informačních zdrojů se řadí zejména soubory informací vytvářené účelovými průmyslovými svazy, svazky obcí, občanskými sdruženími apod., patří sem také např. soubory informací autorizované obalové společnosti EKO-KOM, sdružení ECOBAT a další. Do této skupiny patří také informační zdroje všech subjektů působících přímo v oblasti hospodaření s komunálním odpadem (původci odpadů, provozovatelé zařízení, ale i orgány veřejné správy). Všechny tři výše uvedené veřejně přístupné zdroje informací poskytují takové druhy dat, které mohou být využitelné pro makroekonomické modely odpadového hospodářství. Pro výzkum ekonomických jevů a jejich souvislostí v mikroekonomickém modelu hospodaření s komunálním odpadem nelze tato data pokládat za postačující. Řešením je využití dat shromážděných ve čtvrté skupině

2

Podrobnější informace o Jednotném informačním systému o ŽP je možné získat z aktuální verze Státní politiky životního prostředí (2004), na stránkách http://www.env.cz.

36

zdrojů informací, která však jsou veřejně přístupná pouze omezeně a získání potřebných informací je závislé na rozhodnutí provozovatele (majitele) databáze. Na základě výše uvedených závěrů analýzy zdrojů informací byl pro vytváření modelových řešení v hospodaření s komunálním odpadem zvolen následující postup. Základem tohoto postupu je definování modelového regionu, ve kterém budou simulovány průměrné podmínky hospodaření s komunálním odpadem v ČR. Pro takto vytvořené modelové území bude navržen obecný systém nakládání s komunálním odpadem, konkretizovaný v podobě standardizovaných parametrů. Standardy, které budou představovat zejména údaje o množství a skladbě komunálních odpadů, užívaných zařízeních a jejich provozních a ekonomických parametrech, budou vytvořeny z dostupných informačních zdrojů. Dostupnými informačními zdroji se rozumí především veřejně přístupné literární a internetové informace a informace z databází řešitelů výzkumného projektu. Účelové šetření např. formou dotazníkového průzkumu nebude v rámci tohoto řešení projektu prováděno.

37

Definování modelového regionu Modelové území, ve kterém budou simulovány podmínky hospodaření s komunálním odpadem, bude vymezeno územními, demografickými, sociometrickými, případně dalšími parametry „průměrného kraje“ nebo „průměrného okresu“ České republiky. Základní parametry modelového území jsou uvedeny v následující tabulce. Tab. 4. Základní parametry modelového regionu Ukazatel Počet obcí Počet trvale bydlících obyvatel Počet obcí do 2 tis. obyvatel Počet obyvatel v obcích do 2 tis. Počet obcí s 2–100 tis. obyvatel Počet obyvatel v obcích 2–100 tis. Počet obcí nad 10 tis. obyvatel Počet obyvatel v obcích nad 10 tis. Průměrné stáří obyvatel: 0–14 let 15–59 let 60 a více let Podíl ekonomicky aktivních obyvatel Počet trvale obydlených domů v tom: Bytové domy Rodinné domy Počet trvale obydlených bytů v tom: Bytové domy Rodinné domy Počet osob na trvale obydlený byt Počet obyvatel: v bytových domech v rodinných domech Počet obyvatel v zástavbě vytápěné tuhými palivy Počet obyvatel v zástavbě vytápěné jinak

Průměrný kraj 447 735 210 402 190 916 44 390 752 10 399 778 17 % 65 % 18 % 45 % 116 234 16 752 99 482 273 494 164 064 109 430 2,7 441 043 294 167

Průměrný okres 73 119 685 65 31 079 7 63 611 2 65 080 17 % 65 % 18 % 45 % 18 922 2 727 16 195 44 522 25 088 19 434 2,7 67 440 52 245

257 324

41 427

477 886

78 258

Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů 2001, ČSÚ (s úpravami propočtu na průměrný kraj a okres)

38

Hlavními charakteristikami, na jejichž základě lze vytvářet modelová řešení nakládání s komunálním odpadem, jsou množství a skladba komunálního odpadu v členění do skupin rozhodných z hlediska uplatňovaných rozdílných způsobů nakládání s tímto odpadem. Z tohoto pohledu je komunální odpad dále členěn na: domovní a jemu podobný odpad (z živností, průmyslu a úřadů), objemný odpad, odpad ze zahrad a parků, odpad z čištění veřejných prostranství. Na základě základních, především demografických parametrů modelového regionu, uvedených v tabulce 4 a zatím oponentně neprojednaných výsledků řešení výzkumného projektu VaV/720/2/00 „Intenzifikace sběru, dopravy a třídění komunálního odpadu, DV1 – Stanovení skladby komunálních odpadů“, byl proveden propočet množství a skladby komunálního odpadu ve dvou vymezených modelových územích „průměrný kraj“ a „průměrný okres“. Tyto charakteristiky jsou uvedeny v následující tabulce. Tab. 5. Množství a skladba komunálního odpadu v modelovém regionu Druh odpadu Domovní a jemu podobný V tom: Papír/lepenka Plasty Sklo Kovy Bioodpad Textil Minerální odpad Nebezpečný odpad Spalitelný odpad Jemný podíl

Průměrný kraj kg/obyv. % hmot. t/rok *) a rok

Průměrný okres kg/obyv. % hmot. t/rok *) a rok

180 126

245

72,7

29 323

245

72,7

34 555 24 262 14 704 6 617 24 997 8 087 4 411 735 13 234 48 524

47 33 20 9 34 11 6 1 18 66

19,0 13,5 8,0 3,5 14,0 4,5 2,5 0,5 7,5 27,0

5 625 3 950 2 394 1 077 4 069 1 317 718 120 2 154 7 899

47 33 20 9 34 11 6 1 18 66

19,0 13,5 8,0 3,5 14,0 4,5 2,5 0,5 7,5 27,0

39

Druh odpadu Objemný odpad V tom: Obalový odpad Pneumatiky Elektrošrot Nebezpečný odpad Kovový odpad Minerální odpad Ostatní odpad (spalit.) Odpad ze zahrad a parků Z toho: Biodegradabilní Odpad z čištění veřejných prostranství Z toho: Spalitelný CELKEM

Průměrný kraj kg/obyv. % hmot. t/rok *) a rok

Průměrný okres kg/obyv. % hmot. t/rok *) a rok

36 761 1 470 1 103 1 838 368 8 823 10 293 12 866

50 2 1,5 2,5 0,5 12 14 17,5

14,8 4,0 3,0 5,0 1,0 24,0 28,0 35,0

5 984 239 180 299 60 1 436 1 676 2 094

50 2 1,5 2,5 0,5 12 14 17,5

14,8 4,0 3,0 5,0 1,0 24,0 28,0 35,0

25 732

35

10,4

4 189

35

10,4

12 500

17

48,0

2 035

17

48,0

5 146

7

2,0

838

7

2,0

1 470

2

30,0

239

2

30,0

247 765

337

100,0

40 334

337

100,0

*) procenta hmotnostní vyjadřují podíl produkce odpadů v hlavních skupinách odpadů, u látkových skupin pak podíl látek na hlavní skupině odpadů Zdroj: VaV/720/2/00, zpráva za rok 2003 (údaje aplikovány na modelový region)

1.4 Soustředění dostupných informací o technických, provozních a ekonomických charakteristikách, jejich analýza a zobecnění, doplňující šetření požadovaných údajů Cílem této kapitoly je vytvořit soubor standardizovaných parametrů pro základní způsoby nakládání s komunálním odpadem. Jedná se především o technické, provozní a ekonomické parametry technologií užívaných v oblasti sběru a úpravy směsného a tříděného komunálního odpadu. Způsoby a technologie nakládání s komunálním odpadem v rámci významově rozlišených skupin těchto odpadů byly již popsány v kapitole 1.2.3. Z těchto důvodů nebudou dále podrobněji rozváděny. Tato kapitola je zaměřena na vytvoření souboru základních parametrů v následujících oblastech: oddělené shromažďování a sběr využitelných složek, jejich dotřiďování a přeprava ke zpracování,

40

shromažďování a sběr směsného domovního a jemu podobného odpadu a jeho přeprava k odstranění či jinému zpracování.

1.4.1 Shromažďování a sběr využitelných složek Využitelné složky komunálního odpadu jsou chápány především jako využitelné složky obsažené v domovním a jemu podobném odpadu (dále DO). Jedná se o následující hmotnostně významné materiálově využitelné látkové skupiny: papír, sklo, plasty, bioodpad. Shromažďování a sběr mají u každé této látkové skupiny svá specifika, a proto je vhodné soubory základních parametrů v této oblasti nakládání s odpadem vytvářet odděleně. Základní provozní a ekonomické parametry jsou obsaženy v následující tabulce. Tab. 6. Výkony a náklady odděleného sběru využitelných složek v modelovém území Ukazatel Počet obyvatel území Výskyt složek v DO

Měrná jednotka

Papír

počet obyv. t/rok kg/obyv.rok−1

120 000 5 600 47

Využitelné látkové skupiny Plasty Sklo Bioodpad 120 000 4 000 33

120 000 2 400 20

120 000 6 100 50

Donáškový způsob sběru s 30% účinností

osob/nádobu ks t/rok kg/obyv. rok−1 kg/ m3 četnost/rok ks/rok ks/cyklus cyklů/rok

1,1 horní výsyp 200 600 1 680 14 60 52 31 200 70 446

1,1 horní výsyp 200 600 1 200 10 30 52 31 200 50 624

1,0 spodní výsyp 200 600 720 6 300 4 2 400 23 105

0 0 0 0 0 0 0 0 0

Náklady dotřídění Náklady přepravy

Kč/rok Kč/t Kč/rok Kč/t Kč/t Kč/t

850 000 506 2 367 120 1 409 764 534

850 000 708 3 252 000 2 710 1 502 899

900 000 1 250 373 680 519 0 378

0 0 0 0 0 0

Náklady celkem

Kč/t

3 213

5819

2 147

0

Objem sběr. nádob

m3

Počet obyv. na místo Počet sběr. nádob Sebrané množství Hustota složky Interval svozu Počet nádob ke svozu Počet nádob svozu Počet svozů Náklady sběr. nádob Náklady svozu

41

0

Měrná jednotka

Ukazatel

Papír

Využitelné látkové skupiny Plasty Sklo Bioodpad

Odvozový způsob sběru s 60% účinností

osob/nádobu ks t/rok kg/obyv.rok−1 kg/m3 četnost/rok ks/rok ks/cyklus cyklů/rok

0,240 horní výsyp 60 2 000 3 360 28 60 104 208 000 320 650

0,240 horní výsyp 60 2 000 2 400 20 30 156 312 000 250 1 248

0,240 horní výsyp 60 2 000 1 440 12 250 12 24 000 125 192

Náklady dotřídění Náklady přepravy

t/rok Kč/t t/rok Kč/t Kč/t Kč/t

503 000 150 4 667 040 1 389 764 534

503 000 209 5 872 800 2 447 1 502 899

503 000 350 469 440 326 0 378

618 000 389 3 095 730 1 947 0 0

Náklady celkem

Kč/t

2 837

5 057

1 054

2 336

Objem sběr. nádob

m3

Počet obyv. na místo Počet sběr. nádob Sebrané množství Hustota složky Interval svozu Počet nádob ke svozu Počet nádob svozu Počet svozů Náklady sběr. nádob Náklady svozu

0,120 horní výsyp 20 2 650 (RD)*) 1590 30 200 52 137 800 170 810

*)

RD = rodinné domy, Zdroj: SLEEKO

Náklady svozu, dotřídění a přepravy využitelných složek ke zpracovateli uvedené v tabulce 6 jsou výsledkem podrobných kalkulací obsažených v následujících tabulkách a provedených za využití parametrů modelového území (sídelní struktura obyvatelstva, množství a skladba komunálních odpadů) a parametrů uvedených v tabulce 6 (vybavení a výkony sběru podle způsobů sběru). Náklady svozu využitelných složek V rámci kalkulace nákladů v tabulce 7 se při svozu papíru a plastů předpokládá užití svozového automobilu s lineárním stlačováním s objemem nástavby 19 m3, při svozu skla automobil s hydraulickou rukou o objemu nástavby 20 m3 u donáškového způsobu sběru a svozový automobil s objemem nástavby 16 m3 u odvozového způsobu sběru.

42

Tab. 7. Kalkulace nákladů svozu využitelných složek v modelovém území Náklady svozu (Kč/rok) – donáškový způsob sběru Papír Plasty Sklo Bioodpad Spotřeba pohonných hmot (50 a 65 l/100 km, 19 Kč/l) Mzdové náklady (2 osoby)

323 000

285 000

123 500

0

336 000

336 000

336 000

0

Sociální a zdravotní pojištění (35 % z mezd)

117 600

117 600

117 600

0

Odpisy svozového automobilu (d. ž. 6 let)

835 000

835 000

500 000

0

Silniční daň, zákonné pojištění Opravy a údržba (3 % z pořizovací ceny)

50 000 150 000

50 000 150 000

55 000 90 000

0 0

Režijní náklady (10 % z provozních nákladů)

181 200

177 400

122 200

0

1 992 800 1 414 1 409

1 951 000 720 2 710

1 344 300 2 588 519

0 0 0

Náklady celkem (Kč/rok) Sebrané množství (t/rok) Měrné náklady (Kč/t)

Náklady svozu (Kč/rok) – odvozový způsob sběru Papír Plasty Sklo Bioodpad Spotřeba pohonných hmot (50 a 65 l/100 km, 19 Kč/l) Mzdové náklady (3 osoby) Sociální a zdravotní pojištění (35 % z mezd) Odpisy svozového automobilu (d. ž. 6 let) Silniční daň, zákonné pojištění Opravy a údržba (3 % z pořizovací ceny) Režijní náklady (10 % z provozních nákladů) Náklady celkem (Kč/rok) Sebrané množství (t/rok) Měrné náklady (Kč/t)

92 600

115 800

130 600

154 400

456 000

456 000

456 000

456 000

159 600

159 600

159 600

159 600

835 000

835 000

500 000

835 000

50 000 150 000

50 000 150 000

55 000 90 000

50 000 150 000

174 300

176 600

139 100

180 500

1 917 500 1 380 1 389

1 943 000 794 2 447

1 530 300 4 688 326

1 985 500 1 020 1 947

Zdroj: SLEEKO

Náklady dotřiďování využitelných složek Kvalita vytříděných materiálů získaných odděleným sběrem je dosti proměnlivá a obvykle nedosahuje parametrů požadovaných odběrateli. Je proto nutné dotříděním minimalizovat obsah příměsí a nečistot. Dalším účelem dotřídění je

43

oddělení těch druhů materiálů, které mají vyšší tržní hodnotu a u kterých je materiálové využití bezproblémové. Náklady dotřiďování obsažené v tabulce 8 vychází z následujících vstupních údajů. Pro dotřiďování papíru a plastů je použita technologie ručního třídění na třídicí lince instalované u sběrových (svozových) firem. Odděleně sebrané sklo je dotřiďováno až na zařízeních zpracovatelů, tj. převážně výrobců skleněných obalů. a) b) c) d) e)

výkon třídicí linky doba provozu počet pracovníků spotřeba energie investiční náklady

2 500 t/rok 1 800 hod./rok 5 osob 17 500 kWh/rok 9 mil. Kč

Tab. 8. Náklady dotřiďování využitelných složek (papír, plasty) Kč/rok Spotřeba energie Mzdové náklady Sociální a zdravotní pojištění Odpisy technologického zařízení Odpisy stavby Opravy a údržba (2 % z ceny technologie) Režijní náklady (5 % z provozních nákladů)

70 000 528 000 185 000 1 000 000 250 000

Náklady celkem

2 260 700

120 000 107 700

Zdroj: SLEEKO

Vzhledem k tomu, že časová náročnost dotřiďování jednotlivých složek je rozdílná, je nutno při stanovení měrných nákladů tuto rozdílnost zohlednit. Vhodnou měrnou jednotkou pro tento účel jsou objemy dotřiďovaných složek. Při přepočtu pomocí hustoty (objemové hmotnosti) představuje poměr složek v objemových jednotkách následující hodnoty: 40 % papíru a 60 % plastů. Rozdělením celkových nákladů ve stanoveném poměru činí měrné náklady dotřiďování: u papíru u plastů

624 Kč/t, 1 292 Kč/t.

44

Náklady odstranění nevyužitelných zbytků Při dotřiďování využitelných složek se vytváří zbytkový především materiálově nevyužitelný odpad. Analýzy odděleně sebraných složek, prováděné v rámci výzkumného projektu VaV/720/2/00 ukazují, že u těchto látkových skupin (papír, plasty) vznikají následující minimální podíly nevyužitelných příměsí a odbytem nezajištěných kvalitativně rozdílných druhů materiálů, které je nutné odstraňovat skládkováním případně využívat energeticky: papír plasty

20 %, 30 %.

Při zohlednění nákladů na odstranění těchto nevyužitelných zbytků (700 Kč/t) v nákladech dotřiďování se pak tyto měrné náklady zvyšují: u papíru o 140 Kč/t, tj. na 764 Kč/t, u plastů o 210 Kč/t, tj. na 1 502 Kč/t. Náklady přepravy využitelných složek ke zpracovatelům Přepravu odděleně sebraných a upravených využitelných složek ke zpracovateli v praxi zajišťují buď přímo sběrové firmy, nebo firmy specializované na obchod s těmito surovinami (případně i jejich úpravu), anebo přepravu si zajišťují samotní zpracovatelé. Podle toho se pak v praxi kalkulují či vykazují náklady na oddělený sběr využitelných složek. V kalkulaci nákladů na oddělený sběr využitelných složek je sledován především požadavek jejich komplexnosti, proto náklady přepravy těchto složek jsou její součástí. Náklady přepravy uvádí tabulka 9. Uvažována je přeprava papíru, plastů i skla po pozemních komunikacích za využití nákladního automobilu s přívěsem. Využitelný objem této soupravy představuje 40 m3. průměrná vzdálenost (2 x 130 km) obsluha spotřeba pohonných hmot doba trvání jízdy (včetně nakládky a vykládky)

45

260 km 2 osoby 45 l/100 km 7,5 hodin

Tab. 9. Náklady přepravy využitelných složek (papír, plasty, sklo) Kč/rok Spotřeba pohonných hmot Mzdové náklady Sociální a zdravotní pojištění Odpisy automobilu Opravy a údržba (5 % z ceny automobilu) Režijní náklady (5 % z provozních nákladů) Náklady celkem

(Kč/rok) (Kč/km)

556 000 300 000 105 000 360 000 110 000 143 000 1 574 000 24,00

Zdroj: SLEEKO

Vzhledem k tomu, že náročnost na výkony přepravy je u jednotlivých složek rozdílná, je nutno při stanovení měrných nákladů tuto rozdílnou vytíženost automobilu zohlednit. Vhodnou měrnou jednotkou pro tento účel jsou objemy přepravovaných složek. Při přepočtu pomocí hustoty (objemové hmotnosti) již upravených (slisovaných) složek představuje poměr složek v objemových jednotkách 40 % u papíru, 48 % u plastů a 12 % u skla. Rozdělením celkových nákladů v tomto poměru činí měrné náklady přepravy: u papíru u plastů u skla

534 Kč/t, 899 Kč/t, 378 Kč/t.

1.4.2 Shromažďování a sběr směsného domovního odpadu Směsný domovní odpad tvoří přibližně 70 % produkce komunálních odpadů. Tento odpad je také hlavním zdrojem materiálově využitelných složek komunálních odpadů (papír, plasty, sklo). Náklady shromažďování a sběru směsného domovního odpadu se proto stanoví ve stejně simulovaných podmínkách modelového území jako náklady shromažďování, sběru a úpravy materiálově využitelných složek. Tímto postupem lze pak dospět k účelným modelovým řešením, na jejichž základě bude provedeno zkoumání ekonomických souvislostí. Základní parametry shromažďování a sběru směsného domovního odpadu obsahuje tabulka 10. Ke shromažďování domovního odpadu jsou užívány normalizované nádoby různých velikostních objemů (od 70 dm3 do 1 100 dm3) a různých provedení. Nakladače současných svozových automobilů již umožňují vyprazdňovat všechny objemy nádob v dané normované řadě tak, že není třeba pro jednotlivé 46

objemy užívat odlišné typy automobilů. Protože však objem nádob má vliv na výkony svozu, jsou sledované parametry stanoveny v minimálním počtu dvou nejčastěji užívaných objemů sběrných nádob 110 dm3 a 1 100 dm3. Tab. 10. Výkony a náklady sběru směsného domovního odpadu Ukazatel

Měrná jednotka

Shromažďování v nádobách o objemu 110 dm3 1100 dm3 52 000 (RD)*) 12 690 245 52 3 16 000 136 832 000 475 1 752

Počet obyvatel území Množství odpadu

Počet obyv. t/rok kg/obyv. rok−1 Interval svozu četnost/rok Počet obyv. na sběrnou nádobu osob/nádobu Počet sběrných nádob ks Hustota odpadu v nádobách Kg/m3 Počet nádob ke svozu Ks/rok Počet nádob svozu ks/cyklus Počet svozů cyklů/rok Náklady sběrných nádob Náklady svozu Náklady celkem

Kč/rok Kč/t Kč/rok Kč/t Kč/t

1 866 667 147 9 771 300 770 917

*)

RD = rodinné domy, BD = bytové domy Zdroj: SLEEKO

68 000 (BD)*) 16 633 245 52 20 3 635 80 189 020 85 2 224 4 543 750 273 7 484 850 450 723

Z

Náklady svozu směsného domovního odpadu jsou vykalkulovány v tabulce 11.

47

Tab. 11. Kalkulace nákladů svozu směsného domovního odpadu Náklady svozu směsného domovního odpadu (Kč/rok) Svoz z nádob 110 dm3 Svoz z nádob 1 100 dm3 Spotřeba pohonných hmot (65 l/100 km, 19 Kč/l) Mzdové náklady (3 osoby) Sociální a zdravotní pojištění (35 % z mezd) Odpisy svozového automobilu (d. ž. 6 let) Silniční daň, zákonné pojištění Opravy a údržba (3 % z pořizovací ceny) Režijní náklady (10 % z provozních) Náklady celkem (Kč/rok) Množství svezeného odpadu (t/rok) Měrné náklady (Kč/t)

231 600

270 200

456 000

456 000

159 600

159 600

835 000

835 000

50 000

50 000

150 000

150 000

188 200

192 800

2 070 400 2 700 770

2 113 600 4 700 450

Zdroj: SLEEKO

Náklady shromažďování a sběru směsného domovního odpadu jsou zpřehledněny v tabulce 10. I když náklady svozu směsného domovního odpadu ze zvolených objemů sběrných nádob (tabulka 11) se podstatně neliší, nejen ve fixních, ale i ve variabilních nákladech, hodnoty měrných nákladů vykazují podstatné rozdíly. S ohledem na vyšší časovou náročnost svozu odpadu ze sběrných nádob o objemu 110 dm3, a tím i nižší roční výkon automobilu jsou tyto měrné náklady o 71 % vyšší než při svozu odpadu z nádob o objemu 1 100 dm3 (770 Kč/t u nádob objemu 110 dm3 a 450 Kč/t u nádob 1 100 dm3). Při započtení opotřebení (odpisů) sběrných nádob do nákladů se tento rozdíl snižuje na 26 %. V aplikaci na modelové území „průměrného okresu“, kdy počet obyvatel v zástavbě rodinných domů (umístění nádob 110 dm3) tvoří 43 % z celkového počtu obyvatel území a v zástavbě bytových domů (umístění nádob 1 100 dm3) tvoří 57 %, představují průměrné náklady shromažďování a sběru domovního odpadu 806 Kč/t. Stanovené parametry ekonomických charakteristik nakládání s využitelnými složkami domovního odpadu a se směsným domovním odpadem jsou podkladem pro navazující etapu řešení výzkumného projektu, kterou je zpracování nákladových modelů hospodaření s komunálním odpadem.

48

1.5 Zpracování nákladových modelů hospodaření s komunálním odpadem a jejich variant v závislosti na variabilitě ovlivňujících faktorů V souladu s vymezeným cílem řešení jsou v této části projektu rozpracovány následující nákladové modely: model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru využitelných složek, model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho materiálového využití s příspěvkem osob povinných ke zpětnému odběru obalového odpadu, model celkových nákladů hospodaření s komunálním odpadem.

1.5.1 Model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru využitelných složek Modelové řešení nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho materiálového využití je vytvořeno za užití hodnot ukazatelů stanovených v této kapitole. Řešení je založeno na modelování nákladů na oddělené shromažďování a sběr využitelných složek domovního odpadu (papír, plasty, sklo) při různých výtěžnostech těchto složek, respektive účinnostech odděleného sběru a nákladů na odstranění zbytkového domovního odpadu za účelem definování odchylek porovnávaných nákladů. Domovní odpad byl zvolen jako předmět modelování z toho důvodu, že jednak představuje hmotnostně významnou skupinu komunálního odpadu (přibližně 70 %) a jednak je téměř výlučným zdrojem sledovaných materiálově využitelných složek komunálního odpadu. Využitelné složky (papír, plasty, sklo) tvoří převážnou část obalového odpadu zastoupeného v komunálním odpadu. Do těchto složek nebyly zahrnuty kovové obaly, které v domovním odpadu představují zejména obaly od nápojů a konzervovaných potravin a které nejsou většinou odděleně sbírány a pro separaci využitelných složek nemají podstatný význam. Základní údaje pro vytvoření modelového řešení jsou obsaženy v následující tabulce.

49

Tab. 12. Náklady odstraňování domovního odpadu (DO) a jeho materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru (třídění) 10% účinnost sběru 20% účinnost sběru Tříděný Měrné Náklady Tříděný Měrné Náklady odpad Odpad náklady celkem náklady celkem (Kč/t) (tis. Kč) t/rok % (Kč/t) (tis. Kč) t/rok %

Druh odpadu

Množství v DO (t/rok)

Domovní odpad

29 300

28 100

96

1 500*)

42 150

26 900

92

1 500

40 350

V tom: Papír/lepenka

5 600

480

8,5

3 200

1 536

840

15

3 200

2 688

Plasty

4 000

120

3

5 800

696

480

12

5 800

2 784

Sklo

2 400

600

25

2 150

1 290

1 080

45

2 150

2 322

1 559

45 672

2 400

20

1 643

48 144

Celkem třídění

1 200

**)

10

30% účinnost sběru Tříděný Měrné Náklady odpad náklady celkem (Kč/t) (tis. Kč) t/rok %

40% účinnost sběru Tříděný Měrné Náklady Odpad náklady celkem (Kč/t) (tis. Kč) t/rok %

Druh odpadu

Množství v DO (t/rok)

Domovní odpad

29 300

25 700

88

1 500

38 550

24 500 84

1 500

36 750

V tom: Papír/lepenka

5 600

1 440

26

3 200

4 608

2 300 41

2 850

6 555

Plasty

4 000

720

18

5 800

4 176

20

5 050

4 040

Sklo

2 400

1 260 52,5

2 150

2 709

1 700 71

1 050

1 785

Celkem třídění

3 600

1 708

50 043

4 800 40

1 677

49 130

Množství Druh odpadu v DO (t/rok)

50% účinnost sběru 60% účinnost sběru Tříděný Měrné Náklady Tříděný Měrné Náklady odpad Odpad náklady celkem náklady celkem (Kč/t) (tis. Kč) (Kč/t) (tis. Kč) t/rok % t/rok %

Domovní odpad

29300

23 300

80

1 500

34 950

22 100

75

1 500

33 150

V tom: Papír/lepenka

5600

3 100

55

2 850

8 835

3 900

70

2 850

11 115

30

800

Plasty

4000

1 000

25

5 050

5 050

1 400

35

5 050

7 070

Sklo

2400

1 900

80

1 050

1 995

1 900

80

1 050

1 995

6 000

50

1 735

50 830

7 200

60

1 820

53 330

Celkem třídění *)

náklady sběru a svozu směsného domovního odpadu byly stanoveny na 800 Kč/t a jeho odstranění skládkováním na 700 Kč/t, **) při účinnostech sběru využitelných složek v rozpětí 10–30 % je uvažován donáškový způsob sběru a v rozpětí 40–60 % odvozový způsob sběru. Zdroj: SLEEKO

50

Průběh nákladů odstraňování směsného domovního odpadu a jeho materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru, jejichž hodnoty jsou uvedeny v tabulce 12, je znázorněn v obrázku č. 1.

Náklady (Kč/t)

Obr. 1. Náklady odstraňování domovního odpadu a jeho odděleného sběru v závislosti na účinnostech sběru 2000 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 0

10

20

30

40

50

60

70

Účinnost sběru VS (% hmotn.) Skládkování DO

Poplatek za skládkování

Sběr a skládkování DO

Nakládání s DO s tříděním VS

Zdroj: SLEEKO

Při stanovení nákladů na oddělený sběr využitelných složek domovního odpadu ve zvolených intervalech účinnosti sběru byly uvažovány dva způsoby sběru (donáškový a odvozový způsob) s odlišnými měrnými náklady. Toto rozlišení vytváří podstatné změny v tendenci vývoje nákladů v závislosti na postupném nárůstu účinnosti sběru. V praxi pak tento vývoj, tj. přechod z donáškových způsobů separace na odvozové způsoby, bude postupný a bude provázen postupným zahušťováním sítě stanovišť sběrných nádob. Dokonce, např. v sídlištní zástavbě bytových domů, dojde ke splynutí rozdílů mezi těmito dvěma způsoby sběru. S ohledem na to bylo přistoupeno k vyrovnání měrných nákladů pomocí průměrných nákladů separace, které činí 2 900 Kč/t. Průběh takto vyrovnaných nákladů je znázorněn na obrázku č. 2, který vychází z hodnot uvedených v následující tabulce 13.

51

Tab. 13. Průměrné náklady odstraňování směsného domovního odpadu a jeho materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru Účinnost odděleného sběru (% hmotnostní) 10 20 30 40 50 60

Ukazatel Průměrné náklady separace (Kč/t) Náklady separace (tis. Kč) Náklady odstraňov. DO (tis. Kč) Náklady separace a odstraňování DO (Kč/t)

Průměr

2 935

3 248

3 193

2 579

2 647

2 803

2 900

3 480

6 960

10 440

13 920

17 400

20 880

12 180

42 150

40 350

38 550

36 750

34 950

33 150

37 650

1 557

1 615

1 672

1 729

1 787

1 844

1 700

Zdroj: SLEEKO

Obr. 2. Náklady odstraňování domovního odpadu a jeho odděleného sběru v závislosti na účinnostech sběru 2000 1800

Náklady (Kč/t)

1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 0

10

20

30

40

50

60

70

Účinnost sběru VS (% hmotn.)

Skládkování DO

Poplatek za skládkování

Sběr a skládkování DO

Nakládání s DO s tříděním VS

Zdroj: SLEEKO

Cílem tohoto modelového řešení je vyjádřit vztah nákladů odděleného sběru využitelných složek domovního odpadu a nákladů na odstraňování směsného domovního odpadu skládkováním. Z průběhu nákladů stanovených při rozdílných účinnostech odděleného sběru je zřejmé, že měrné náklady (Kč/t) odděleného sběru a úpravy využitelných složek za účelem materiálového využití oproti nákladům na sběr a skládkování směsného odpadu představují v průměru téměř 100% navýšení. Vzhledem k tomu, že při mezní 60% účinnosti separace tvoří podíl vyseparovaných složek na celkové produkci domovního odpadu pouze

52

25 %, je celkový vliv na zvýšení nákladů hospodaření s domovním odpadem podstatně nižší (v průměru 1 700 Kč/t oproti 1 500 Kč/t).

1.5.2 Model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho materiálového využití s příspěvkem osob povinných ke zpětnému odběru obalového odpadu Řešení vychází z modelu nákladů uvedeného v předcházející kapitole, tj. z modelového zpracování nákladů na oddělené shromažďování a sběr využitelných složek domovního odpadu (papír, plasty, sklo) při různých výtěžnostech těchto složek a nákladů na odstraňování směsného domovního odpadu skládkováním. Začleněním výše příspěvků (odměn) poskytovaných autorizovanou obalovou společností EKO-KOM obcím na separaci využitelných složek umožňuje modelové zpracování stanovit současný podíl osob povinných ke zpětnému odběru obalového odpadu na nákladech hospodaření s komunálním odpadem. Sazby odměn poskytované společností EKO-KOM obcím za zajištění recyklace odpadů z obalů jsou obsaženy v tabulce 2. S platností od 1. 7. 2003 se k sazbám odměn uvedeným v tabulce 2 může připočíst také bonus, pro který jsou stanoveny zvláštní podmínky a koeficienty zaměřené do tří úrovní, na hustotu sítě sběrných nádob, na dočasnou kompenzaci výkyvů trhu druhotných surovin a na kvalitu managementu provozních firem (splnění požadavku na akreditaci firem). Bonusy v těchto úrovních mají vytvářet stimuly ke zvýšení výtěžnosti odděleného sběru (třídění) obalového odpadu a jeho recyklace (viz kapitola 2). Zkoumání závislostí přírůstku nákladů na hospodaření s komunálním odpadem v důsledku odděleného sběru využitelných složek a výše odměn poskytovaných obcím na úhradu těchto nákladů je založeno na průměrných hodnotách zvolených veličin. Tyto hodnoty měrných nákladů jsou uvedeny v tabulce 14. Modelové zpracování je vyjádřeno obrázkem č. 3. Stanovení výše příspěvku EKO-KOM vychází z hodnot výkonů a nákladů odděleného sběru využitelných složek v tabulce 6 a řídí se pravidly uvedenými v tabulce 2 s tím, že z odměn byla vyloučena bonusová složka a ze separace kovy.

53

Tab. 14. Průměrné náklady odstraňování směsného domovního odpadu a jeho materiálového využití s příspěvkem ze systému EKO-KOM Účinnost odděleného sběru (% hmotnostní) 10 20 30 40 50 60

Ukazatel

Průměr

Náklady separace (Kč/t)

2 935

3 248

3 193

2 579

2 647

2 803

2 900

Náklady odstraňování DO (Kč/t)

1 500

1 500

1 500

1 500

1 500

1 500

1 500

Náklady separace a odstraňování DO (Kč/t)

1 557

1 615

1 672

1 729

1 787

1 844

1 700

Příspěvek EKO-KOM na separaci (Kč/t)

1 298

1 717

1 718

1 746

1 771

1 917

1 728

Náklady separace a odstraňování DO s příspěvkem (Kč/t)

1 487

1 473

1 460

1 446

1 433

1 419

1 453

Zdroj: SLEEKO

Obr. 3. Náklady odstraňování domovního odpadu a jeho odděleného sběru s příspěvkem EKO-KOM, a. s. 2000 1800

Náklady (Kč/t)

1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 0

10

20

30

40

50

60

70

Účinnost sběru VS (% hmotn.) Skládkování DO Poplatek za skládkování Sběr a skládkování DO

Nakládání s DO s tříděním VS

DO a třídění VS s příspěvkem

Zdroj: SLEEKO

Cílem tohoto modelového řešení je vyjádřit vztah mezi výší nákladů odděleného sběru využitelných složek domovního odpadu a výší příspěvku na úhradu těchto nákladů poskytovaného osobami povinnými ke zpětnému odběru obalového odpadu prostřednictvím k tomu účelu vytvořené autorizované společnosti.

54

Z údajů uvedených v tabulce 14 a z grafického znázornění je zřejmé, že poskytovaný příspěvek (v průměrné výši 1 728 Kč/t vyseparovaných složek) pokrývá přírůstky nákladů na hospodaření s domovním odpadem (v průměru 200 Kč/t oproti 247 Kč/t), které se vytváří v důsledku separace využitelných složek domovního odpadu za účelem jejich recyklace.

1.5.3 Model celkových nákladů hospodaření s komunálním odpadem Řešení vychází z modelu nákladů uvedeného v předcházející kapitole. Začleněním modelového zpracování odděleného sběru objemného odpadu včetně v něm zastoupených nebezpečných odpadů a hospodaření s bioodpady se vytváří model komplexního pohledu na hospodaření s komunálním odpadem. Základní údaje modelového řešení obsahuje tabulka 15 a průběh nákladů na hospodaření s komunálním odpadem je znázorněn na grafu (obr. 4). Cílem modelového řešení je vyjádřit vztah mezi výší nákladů odděleného sběru využitelných složek a nákladů na komplexní hospodaření s komunálním odpadem. Z údajů uvedených v tabulce 15 a z grafického znázornění je zřejmé, že zatímco náklady odděleného sběru využitelných složek při započtení příspěvků ze systému EKO-KOM nemají vliv na celkové nakládání s komunálním odpadem, oddělený sběr objemného odpadu včetně části nebezpečného odpadu a výhledově také oddělený sběr bioodpadů z domácností zvyšují náklady sběru a odstraňování směsného komunálního odpadu přibližně o 12 %. Vzhledem k tomu, že v rámci modelového zpracování představuje oddělený sběr využitelných složek, objemného odpadu a bioodpadů (v rozsahu bioodpadů z domácností v zástavbě rodinných domů obcí nad 2 000 obyvatel) v průměru 34 % (po odpočtu sběru využitelných složek 24 %) celkové produkce komunálních odpadů, není nákladové zatížení podstatné. Při přepočtu na obyvatele představuje toto zvýšení nákladů 60 Kč na obyvatele a rok (s vyloučením příspěvkem pokrytých nákladů na separaci využitelných složek).

55

Tab. 15. Průměrné náklady hospodaření s komunálním odpadem v závislosti na účinnostech odděleného sběru využitelných složek Účinnost odděleného sběru využitelných složek (% hmotnostní) 10 20 30 40 50 60

Ukazatel Náklady odstraňování domovního odpadu (Kč/t) Náklady separace využitelných složek(Kč/t) Náklady sběru a kompostování bioodpadu (Kč/t) Náklady sběru objemného odpadu (Kč/t) Náklady hospodaření s KO (Kč/t) Náklady hospodaření s KO s příspěvkem EKO-KOM (Kč/t)

Průměr

1 500

1 500

1 500

1 500

1 500

1 500

1 500

2 900

2 900

2 900

2 900

2 900

2 900

2 900

2 200*)

2 200

2 200

2 200

2 200

2 200

2 200

2 500

2 500

2 500

2 500

2 500

2 500

2 500

1 753

1 795

1 836

1 878

1 920

1 961

1 857

1 701

1 692

1 682

1 672

1 662

1 653

1 677

*)

náklady sběru bioodpadu z domácností byly stanoveny v tabulce 3 na 2300 Kč/t a sběru odpadu z údržby zeleně 700 Kč/t, kompostování je v nákladech zakalkulováno uznávanou ztrátou ve výši 700 Kč/t Zdroj: SLEEKO

Obr. 4. Náklady hospodaření s komunálním odpadem 2200 2000

Náklady (Kč/t)

1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 0

10

20

30

40

50

60

70

Účinnost sběru VS (% hmotn.) Skládkování DO

Poplatek za skládkování

KO s tříděním OO a BIO

KO s tříděním OO, BIO a VS

KO s tříděním a příspěvkem

Zdroj: SLEEKO

Z dosavadního modelového řešení této problematiky je patrno, že užitím standardních ukazatelů se podařilo izolovat závisle proměnné veličiny od půso56

bení vedlejších vlivů, a tím snadněji určit funkci závislosti zkoumaných parametrů, která je v tomto případě lineární. V modelech vyjádřené závislosti mají tvar přímky. S ohledem na to jsou pak nákladové modely vytvořené v rámci kapitoly považovány za „lineárně regresní modely“.

1.6 Vyhodnocení ekonomických souvislostí Hlavním cílem této kapitoly je na jedné straně provést porovnání dat užívaných při modelovém zpracování s údaji statisticky či jinak evidovanými, na druhé straně se pokusit o zobecnění modelových řešení v podobě matematického vyjádření.

1.6.1 Porovnání dat modelových řešení s dostupnými statistickými údaji Dostupné informace o nákladech na nakládání s komunálním odpadem evidovaných ČSÚ a AOS EKO-KOM jsou zpřehledněny v následující tabulce. Cílem tohoto přehledu je porovnat údaje použité při modelovém zpracování s údaji skutečně vykazovanými původci komunálního odpadu a posoudit míru objektivity použitých údajů. Tab. 16. Porovnání údajů o měrných nákladech nakládání s komunálním odpadem stanovených v rámci modelového řešení a získaných z dostupných zdrojů Ukazatel Náklady třídění VS DO Náklady směsného DO

Zdroj Měrná VaV/720/2/02 jednotka Rok 2003 Kč/t Kč/t

2 900 1 500

Zdroj AOS EKO-KOM Rok 2003

Zdroj ČSÚ Rok 2001

2 440 1 822

470 791

VS … využitelné složky DO …domovní odpad Zdroj: SLEEKO

Z porovnání dat měrných nákladů nakládání s domovním odpadem je patrno, že za porovnatelné lze považovat údaje v informačním systému AOS EKO-KOM a údaje stanovené pomocí kalkulace výkonů v modelovém území průměrného okresu v rámci řešení tohoto výzkumného projektu (VaV/720/2/02) v roce 2003.

57

Údaje získané z informačního souboru ČSÚ vykazují několikanásobně nižší hodnoty ve srovnání s ostatními dvěma zdroji. Z provedeného srovnání lze usuzovat, že náklady evidované ČSÚ nejsou úplné. Analýzou evidovaných způsobů nakládání s komunálním odpadem bylo zjištěno, že pro 73 % evidovaných komunálních odpadů je vykazován způsob „předání jiné firmě“. To naznačuje, že se náklady vztahují pouze k výkonům svozové firmy a nezahrnují další způsoby zpracování odpadů. Např. náklady na směsný komunální odpad (domovní odpad) činí 791 Kč/t, což odpovídá kalkulovaným nákladům svozu tohoto odpadu (v průměru 806 Kč/t domovního odpadu). Z porovnání nákladů stanovených pomocí kalkulace a nákladů z informačního souboru AOS EKO-KOM je patrno, že se liší v ukazatelích nákladů na třídění a nákladů na odstranění směsného odpadu maximálně o 19 %. To ukazuje na přibližnou shodu. S ohledem na to lze použití hodnot nákladů stanovených pomocí kalkulace v rámci modelových řešení považovat za vhodné a závěry vyplývající ze zkoumání ekonomických souvislostí v rámci modelových řešení za přijatelné.

1.6.2 Zobecnění modelových řešení Z provedeného modelového řešení problematiky hospodaření s komunálním odpadem je patrno, že užitím standardních ukazatelů se podařilo izolovat závisle proměnné veličiny od působení vedlejších vlivů, a tím snadněji určit funkci závislosti zkoumaných parametrů, která je ve všech případech lineární. Závislosti vyjádřené modelově mají tedy tvar přímky. Nákladové modely vytvořené v rámci toku komunálních odpadů jsou považovány za „lineárně regresní modely“. V případě, že je modelové řešení funkcí přímky, pak je lze vyjádřit následujícím algebraickým výrazem: y = a + b.x kde,

y ……. hodnota sledované vlastnosti (veličiny) v závislosti na „x“ (osa „y“), x ……. nezávisle proměnná veličina (osa „x“), a ……. konstanta (udává úsek, který přímka vytíná na ose „y“), b ……. konstanta (směrnice přímky, udává tzv. strmost přímky, je určena poměrem přírůstku „y“ k jednotkovému přírůstku „x“).

58

1.6.3 Matematické vyjádření zpracovaných modelových řešení (1) model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho třídění za účelem materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru využitelných složek Na základě analýzy souvislostí v rámci tohoto modelového řešení lze funkci závislosti nákladů na účinností třídění domovních odpadů vyjádřit následujícím výrazem: y = a + 5,7 x kde,

y ……. měrné náklady na odstraňování domovního odpadu a třídění využitelných složek (Kč/t), x ……. účinnost třídění vyjádřená jako podíl vytříděných složek na jejich celkovém výskytu v domovním odpadu (% hmotnostní), a …….. konstanta vyjádřená měrnými náklady na odstraňování domovního odpadu, tj. náklady svozu a skládkování domovního odpadu bez třídění využitelných složek (Kč/t), b ……. konstanta vyjadřující přírůstek měrných nákladů třídění využitelných složek ve vztahu k nákladům na odstraňování domovního odpadu (Kč/t), v případě modelového zpracování hodnota této konstanty je (+ 5,7).

Interpretace vyjádřené závislosti: Současné náklady na odstraňování domovního odpadu (svoz a skládkování) činí v průměru 1 500 Kč/t odpadu. V případě, že bude v obci zaveden oddělený sběr využitelných složek domovního odpadu (třídění papír, plasty, sklo), pak při 20 % účinnosti třídění se současné náklady na odstraňování domovního odpadu v důsledku třídění využitelných složek zvýší na 1 614 Kč/t (tj. 1 500 + 5,7 . 20). (2) Model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho třídění za účelem materiálového využití s příspěvkem osob povinných ke zpětnému odběru obalového odpadu Na základě analýzy souvislostí v rámci tohoto modelového řešení lze funkci závislosti nákladů dotovaných z příspěvku EKO-KOM na účinností třídění domovních odpadů vyjádřit následujícím výrazem:

59

y = a - 1,3 x kde,

y ……. měrné náklady na odstraňování domovního odpadu a třídění využitelných složek (Kč/t), x ……. účinnost třídění vyjádřená jako podíl vytříděných složek na jejich celkovém výskytu v domovním odpadu (% hmotnostní), a …….. konstanta vyjádřená měrnými náklady na odstraňování domovního odpadu, tj. náklady svozu a skládkování domovního odpadu bez třídění využitelných složek (Kč/t), b …….. konstanta vyjadřující přírůstek měrných nákladů třídění využitelných složek korigovaný příspěvkem EKO-KOM a vztažený k nákladům na odstraňování domovního odpadu (Kč/t), v případě modelového zpracování hodnota této konstanty je (−1,3).

Interpretace vyjádřené závislosti: Současné náklady na odstraňování domovního odpadu (svoz a skládkování) činí v průměru 1 500 Kč/t odpadu. V případě, že bude v obci zaveden oddělený sběr využitelných složek domovního odpadu (třídění papír, plasty, sklo), pak při 20% účinnosti třídění se současné náklady na odstraňování domovního odpadu v důsledku třídění využitelných složek zvýší na 1 614 Kč/t, ale v důsledku přijetí příspěvku na třídění využitelných složek ze systému EKO-KOM dojde ve skutečnosti k jejich vyrovnání nebo dokonce ke snížení na 1 474 Kč/t. Vyjádřené závislosti na základě modelových řešení lze využívat zejména při koncepčních úvahách o zvyšování výtěžnosti využitelných složek obsažených v komunálním odpadu za účelem jeho recyklace např. v podmínkách ČR. Při zpracování konkrétních projektů separace komunálních odpadů v regionech je nutno vycházet z hodnot naměřených v místě týkajících se pro rozhodování potřebných technických, ekonomických a dalších charakteristik. Náklady třídění využitelných složek jsou ve skutečnosti ovlivněny mnoha faktory, z nichž za významné lze označit: strukturu vytříděných využitelných složek, neboť každá ze složek má jiné nákladové zatížení, velikost sídelní jednotky a charakter její obytné zástavby, jiné nákladové zatížení bude mít odvozový způsob sběru v zástavbě bytových domů na sídlišti a jiné odvozový způsob sběru v zástavbě rodinných domů. Předkládaná analýza závislosti nákladů a účinnosti tříděného sběru komunálních odpadů je v podmínkách České republiky zatím prvním výzkumem v této 60

oblasti, jehož výsledky dovolují vyvodit určité obecné souvislosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce aktuální problematiku bude účelné i výhledově vytvářet prostor pro zkoumání a rozšíření poznatků z této oblasti.

1.7 Návrh opatření v oblasti administrativních, ekonomických a jiných nástrojů řízení odpadového hospodářství v obcích Odpadové hospodářství obcí je usměrňováno řadou administrativních, ale i ekonomických a jiných nástrojů, které jsou součástí právní úpravy odpadového hospodářství České republiky a většinou výsledkem implementace evropských právních norem v podmínkách členského státu. Jedním z prioritních cílů Evropských společenství v oblasti odpadového hospodářství je vytvoření společné tematické strategie, která by upravovala prevenci a recyklaci odpadů (Sdělení Komise K tematické strategii prevence a recyklace odpadů, COM(2003) 301 final). Tato strategie by měla být zaměřena na možnosti podpory udržitelnějšího nakládání s odpady prostřednictvím minimalizace vlivu odpadů na životní prostředí, s přihlédnutím k hospodářským a sociálním aspektům. Komunitární opatření by měla vycházet z důkladné analýzy nákladů a přínosů, a také z efektivity vynaložení nákladů na realizaci různých variant. Souhrnně se jedná o nalezení a definování takových cílů a opatření v oblasti prevence a recyklace odpadů, které by měly přispět (společně s energetickým využitím odpadů a šetrnými metodami jejich odstraňování) k dosažení optimální strategie odpadového hospodářství zaměřené na minimalizaci dopadů na životní prostředí tím, že se zajistí realizace varianty nejefektivnější z hlediska vynaložených nákladů. V rámci příprav budoucí tematické strategie je zkoumána také možnost doplnění stávající komunitární odpadové politiky o ekonomické nástroje, ve kterých je spatřován značný potenciál při motivaci všech ekonomických subjektů, včetně domácností, ke změně svého chování směřující k dosažení udržitelnějšího nakládání s odpady. Cílem v této oblasti je zlepšit efektivitu politiky odpadového hospodářství a zároveň přitom uplatňovat jednoduchá pravidla, která budou efektivní z hlediska vynaložených nákladů. V další části jsou přiblíženy některé zásadní definice současného stavu a budoucího vývoje v rámci příprav této strategie, související s problematikou komunálních odpadů.

61

1.7.1 Nástroje v připravované strategii prevence a recyklace ES Indikátory použité při zpracování projektů zaměřených na problematiku odpadového hospodářství EU ukazují na zvyšování produkce odpadů v některých tocích, jako jsou např. komunální odpad, stavební a demoliční odpad a průmyslový odpad. Všeobecně se uznává, že bez dalších opatření dojde v EU v blízké budoucnosti pravděpodobně k růstu produkce odpadů. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odhaduje, že se produkce komunálních odpadů v regionu OECD zvýší o 43 % do roku 2020 oproti úrovni roku 1995 a dosáhne 640 kg na osobu a rok. V problematice nakládání s komunálními odpady byl v období několika málo let zaznamenán určitý pokrok. Statistické údaje ukazují na omezení skládkování jako hlavního způsobu zpracování tohoto odpadu v EU, neboť ke konci 90. let tento způsob představoval v EU ještě 57 %. Určitý pokrok lze pozorovat i v oblasti recyklace a kompostování komunálních odpadů, kde došlo k nárůstu z 15 % v roce 1995 na 20 % ke konci 90. let. Způsoby nakládání s komunálním odpadem v jednotlivých zemích jsou velmi rozmanité, stejně tak procentní podíly využití a odstraňování komunálních odpadů. V souladu s tematickou strategií EU je výhledově nutno věnovat pozornost prevenci odpadů, podporovat environmentálně šetrné využívání odpadů, zejména materiálovou recyklaci, s přihlédnutím k přínosům energetického využití s ohledem na zvyšující se poptávku po energii. Získání kvalitních materiálů vhodných k recyklaci ze směsných komunálních odpadů je obvykle z technického hlediska obtížné a z ekonomického hlediska nákladné. Recyklovatelné stejnorodé a kvalitní suroviny z komunálních odpadů lze však získat separovaným sběrem. V této souvislosti nelze pominout nepříznivý vliv chování spotřebitele na realizaci systémů separovaného sběru na obecní úrovni. Separovaný sběr vyžaduje aktivní účast občanů na řešení problémů odpadového hospodářství. Tato účast může být podnětem k získání lepšího povědomí o environmentálních dopadech odpadů a ke změnám chování spotřebitelů. Využívání komunálních odpadů je výrazně nákladnější než jejich odstranění skládkováním. Stabilní zdroj financování, který kompenzuje nevýhody recyklace z hlediska jejich nákladů, přináší „zásada odpovědnosti výrobce“. Stávající platná směrnice o obalech sice tento princip neupravuje, ale téměř všechny členské státy se rozhodly implementovat směrnici na principu institutu „odpovědnosti výrobce“. Zde je vhodné připomenout, že naopak směrnice o vozidlech 62

s ukončenou životností (o autovracích) a směrnice o elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) výslovně institut „odpovědnosti výrobce“ v těchto komoditách zavádí. Míra využití obalového odpadu, jehož velká část v podobě spotřebitelských obalů je obsažena v komunálním odpadu, je složitou otázkou, která souvisí se stanovením rovnováhy mezi objemem, hmotností, funkcí a environmentálním dopadem obalů, o níž se nadále vedou intenzivní diskuse. Prioritní význam proto budou mít iniciativy směřující k zajištění přínosů pro životní prostředí v oblastech, kde recyklace nejlépe obstojí z hlediska poměru nákladů a přínosů. Rámec pro stanovení optimálních úrovní recyklace zajišťuje „Analýza nákladů a přínosů“ (CBA – Cost Benefit Analysis). V oblasti nástrojů odpadového hospodářství budou prioritou tržně orientované mechanismy, které vydávají správné cenové stimuly, a to kdykoli bude možné pomocí těchto mechanismů dosáhnout společenských a environmentálních cílů flexibilním a nákladově efektivním způsobem. Mechanismy musí být v souladu s mezinárodními obchodními normami. Pokud však budou ekonomické nástroje nepřijatelné nebo nerealizovatelné, ať z politických, nebo technických důvodů, budou ekonomické nástroje nahrazeny nástroji administrativními zaměřenými na udržitelnější nakládání s odpady. Nástroje na podporu recyklace i.

daň ze skládek

Harmonizace skládkových daní se považuje za nevhodnou, neboť vede k tomu, že skládkování se zdražuje, aniž by docházelo ke zlepšení standardů kvality. Vhodnější alternativou jsou přísnější kritéria pro ukládání odpadu na skládkách a pro izolaci skládek a zákazy skládkování využitelného odpadu. ii.

odpovědnost výrobce

Ukazuje se, že zavedení institutu odpovědnosti výrobce není vhodné pro řešení u všech toků odpadů (vhodnější pro standardizované a objemné produkty, produkty s krátkou dobou životnosti, projevují se monopolní tendence výrobců). iii. obchodovatelné certifikáty V oblasti odpadového hospodářství se sice jedná o relativně nový institut, ale v rámci EU je již zaveden ve Velké Britanii v kontextu směrnice o obalech

63

a obalovém odpadu a směrnice o skládkování odpadu, jejímž hlavním cílem je omezování množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných místními orgány na skládky. Nástroj je považován za nejefektivnější způsob realizace environmentálních cílů s ohledem na vynaložené náklady. Jeho realizace však předpokládá jednoznačné vymezení působnosti systému, způsobu ukládání recyklačních povinností, mechanismů monitorování a vynucování povinností včetně sankcí za jejich neplnění. iv. systémy Plať, když vyhazuješ (Pay-As-You-Throw) Systémy PAYT se opírají o poplatky za odpady založené na objemu nebo hmotnosti vyprodukovaného odpadu. Systémy mají ekonomicky stimulovat občany ke snížení množství „zbytkového“ odpadu, neboť náklady na sběr odpadů rostou se zvyšujícím se objemem či hmotností odkládaných směsných odpadů. Projevem zavedení těchto systému však může být snížení celkového množství komunálních odpadů odevzdávaných do systému a zvýšení protiprávního skládkování odpadů občany. v.

stimulační systémy

Např. systémy daňových a jiných poplatkových úlev v případech, kdy subjekt prokáže účast na programech odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů či domácího kompostování. vi. normativní nástroje K normativním nástrojům patří např. zákazy skládkování konkrétních druhů odpadů, jejichž záměrem je využití odpadů pro jiné způsoby zpracování (včetně recyklace odpadů). V praxi pak závisí konečné zpracování odpadu na vlastnostech konkrétního druhu odpadu a na relativních nákladech možných způsobů zpracování (spalování má často přednost před materiálovým využitím odpadů, jež nelze ukládat na skládky). Dalším normativním nástrojem může být povinná separace (třídění u zdroje), protože jsou-li odpady odděleně shromážděny, pak i jejich recyklace je již většinou ekonomicky výhodná. Komise EU předložením strategie vyvinula snahu o aktualizaci a upřesnění strategie Společenství pro odpadové hospodářství z let 1989 a 1996. Evropská komise zastává přístup, který zohlední celý životní cyklus v procesu nakládání se zdroji a zohlední fázi odpadu jako východisko. Cílem strategie je podpořit více udržitelné nakládání s odpady na základě třech pilířů v podobě environmentálních, hospodářských a sociálních faktorů. Z toho důvodu budou příslušná 64

opatření založena kromě jiného na analýze nákladů a přínosů a na nákladové efektivnosti. Primárním požadavkem je zajistit, aby strategie zapadala do základního rámce udržitelnosti a environmentální politiky EU.

1.7.2 Návrh opatření v oblasti nástrojů řízení odpadového hospodářství v obcích Nedílnou součástí analýzy současných nástrojů v oblasti nakládání s komunálními odpady je identifikace nástrojů, které mají nebo mohou mít vliv na omezení odstraňování komunálních odpadů skládkováním a na vyšší využívání a recyklaci využitelných složek komunálních odpadů. Zdrojem informací pro tuto analýzu jsou zkušenosti získané v průběhu spolupráce zemí EU a také poznatky získané z uplatnění základních nástrojů v této problematice v podmínkách ČR. Na základě dosavadních informací a poznatků se ukazuje, že hlavní překážkou zvýšení materiálového využití komunálních odpadů je nákladová nevýhodnost v porovnání s jinými způsoby nakládání s odpady. Změna poměru nákladů různých způsobů nakládání s odpady, především v důsledku internalizace externalit, může být účinným nástrojem k dosažení obratu v tomto směru. V souladu s Tematickou strategií prevence a recyklace odpadů, připravovanou Komisí ES, by všechna opatření za účelem zvýšení materiálového využití odpadů měla splňovat následující základní předpoklady: prokazatelně vysokou úroveň ochrany životního prostředí, tzn. že nepovedou k nepřijatelným emisím do životního prostředí (v tomto ohledu bude rozhodně významným nástrojem rozšíření působnosti směrnice IPPC na celé odpadové hospodářství a vytvoření harmonizovaných environmentálních standardů pro provoz zařízení k nakládání s odpady, včetně jejich materiálového využívání), výrobky z recyklovaných materiálů budou mít přijatelnou kvalitu a budou mít zajištěn odbyt. Opatření v oblasti ekonomických nástrojů Za rozhodující ekonomické nástroje uplatňované v podmínkách ČR stimulující materiálové využívání komunálních odpadů lze považovat: poplatek za ukládání odpadů na skládky, povinnou finanční rezervu pro rekultivace a asanace skládek, rozšířenou (finanční) odpovědnost výrobce, 65

úhradu nákladů shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů občany. Poplatek za ukládání odpadů na skládky a povinná finanční rezerva pro rekultivace jsou sice nápravnými nástroji, ale s pozitivní stimulací. Účelem těchto nástrojů je předcházet negativním vlivům skládky na životní prostředí, ale při vhodném nastavení jejich výše jsou motivací k omezování skládkování a zvyšování využití odpadů. Výše sazby poplatku za ukládání komunálního a ostatního odpadu má v zákonu o odpadech vzestupnou tendenci a zvýšení ze současných 200 Kč/t ukládaného odpadu až na 500 Kč/t v roce 2009 vytváří předpoklady pro postupné vyrovnání nákladů sběru a odstraňování směsného komunálního odpadu a odděleného sběru nebezpečných a dalších využitelných složek komunálních odpadů. U finanční rezervy pro rekultivace při současné výši 100 Kč/t lze výhledově očekávat určité disproporce ve výši nákladů spojených s péčí o skládku a jejich pokrytí z finanční rezervy, a to i s ohledem na snižování množství odpadů ukládaných na skládky. Oba nástroje působí v této oblasti pozitivně a mají perspektivu dalšího uplatnění i přes to, že je diskutována oprávněnost příjmů obcí z poplatků za ukládání odpadů na skládky, které se nachází na jejich území. Přístup Evropské komise by neměl mít podstatný vliv na další uplatnění a nastavení těchto nástrojů. V tomto přístupu se harmonizace skládkových daní považuje za nevhodnou, neboť vede k tomu, že skládkování se zdražuje, aniž by docházelo ke zlepšení standardů kvality. V této souvislosti jsou za vhodnější považována přísnější kritéria pro ukládání odpadu na skládkách a kritéria pro izolaci (těsnění) skládek a zákazy skládkování využitelného odpadu. Rozšířená (finanční) odpovědnost výrobce je jednou ze strategií ochrany životního prostředí, jejímž cílem je snížení celkových dopadů výrobku na životní prostředí tím, že činí výrobce administrativně odpovědného za celý životní cyklus výrobku. Nástroj je v ČR realizován např. zavedením povinnosti zpětného odběru na všechny obaly a vybrané výrobky. Jedná se o nástroj preventivní negativně stimulující. I když, jak se ukazuje, nelze tento nástroj uplatnit u všech toků odpadů, osvědčil se zejména v oblasti obalů a obalového odpadu, kde téměř všechny členské státy EU uplatnily tento nástroj i při nové právní úpravě předmětné problematiky. Rozšířená (finanční) odpověd-

66

nost výrobce v rámci legislativy EU je stanovena zatím pro oblast vozidel s ukončenou životností a oblast výrobků elektrických a elektronických zařízení. Působnost nástroje rozšířené odpovědnosti výrobců v oblasti obalů a obalového odpadu se významně dotýká problematiky nakládání s komunálními odpady. Jak ukazuje modelové zpracování nákladů odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů, příspěvky osob povinných ke zpětnému odběru obalů poskytované v rámci sdruženého plnění AOS EKOKOM obcím smluvně zapojeným do systému plně pokrývají zvýšené náklady současné separace využitelných složek, ve kterých je převážně zastoupen obalový odpad. Nástroj je konkrétním a účinným stimulem separace využitelných složek z komunálních odpadů za účelem jejich materiálového využití. V případě upuštění od uplatnění tohoto nástroje zaměřeného do oblasti obalového odpadu dojde i k postupnému zániku separace komunálních odpadů v obcích. Samotná povinnost odděleného shromažďování a sběru využitelných složek bez ekonomické pobídky není pro obce motivací. Úhrada nákladů shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů občany je nástrojem, který vychází ze zásady „znečišťovatel platí“. Konečným producentem spotřebitelských (komunálních) odpadů je občan. Zde však je nutno určitou zodpovědnost delegovat na výrobce, neboť ten zajišťuje vývoj a výrobu výrobku a podstatně tak ovlivňuje budoucí produkci odpadů z výrobku. Podíl na produkci komunálních odpadů mají však nejen výrobci, ale i spotřebitelé, neboť v tržní ekonomice není výroba bez poptávky možná. Současná právní úprava, ve které jsou zakotveny tři formy úhrady nákladů spojených s nakládáním s komunálním odpadem (formy místního poplatku, poplatku za komunální odpad, smluvní ceny) vytváří pro obce široký prostor pro výběr jí vyhovující a pro občany přijatelné formy. Je na rozhodnutí obce, kterou z možných forem úhrady uplatní a kolik nákladů přenese na občany a kolik uhradí z rozpočtu obce. V rámci forem úhrady může obec uplatnit i systém stimulace občanů založený na rozdělení nákladů podle objemu či hmotnosti produkce směsných komunálních odpadů (PAYT – Plať, když vyhazuješ).

67

Opatření v oblasti administrativních nástrojů Za rozhodující administrativní nástroje uplatňované v podmínkách ČR stimulující materiálové využívání komunálních odpadů lze považovat: seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku, zpětný odběr obalů, zajištění využití a recyklace odpadů z obalů, autorizace k zajišťování sdruženého plnění, zpětný odběr vybraných výrobků, obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, plán odpadového hospodářství. Zákaz ukládání vymezených druhů odpadů na skládky odpadů je vhodným a mohl by být i účinným nástrojem stimulujícím oddělený sběr a recyklaci komunálních odpadů. Účinnost nástroje je značně snížena současnými podmínkami vynucování práva v odpadovém hospodářství. Prioritou řady firem působících v nakládání s komunálním odpadem je vytvoření co nejvyšší míry zisku a často na úkor jejich image. Zpětný odběr obalů, zajištění využití a recyklace odpadů z obalů, autorizace k zajištění sdruženého plnění jsou nástroje, které jsou právně upraveny obalovým zákonem a které mají úzké vzájemné souvislosti. Jejich uplatnění se významně dotýká problematiky materiálového využití komunálních odpadů, ve kterých mají spotřebitelské obaly výrazné zastoupení. Tyto nástroje spolu s rozšířenou (finanční) odpovědností výrobců tvoří nástrojový mix pro danou oblast odpadového hospodářství. Podíl materiálově využitých komunálních odpadů bez finanční účasti výrobců obalů na separaci využitelných složek těchto odpadů by byl zanedbatelný. Stejně tak důležitým nástrojem se stává povinnost výrobců zajistit využití a recyklaci odpadů z obalů. Realizace nástroje by měla zajistit recyklaci stále se zvyšujícího množství odděleně sebraných složek v rámci komunálních sběrů. Zpětný odběr vybraných výrobků je v podmínkách ČR novým nástrojem a hodnotit jeho uplatnění je zatím nadčasové. Vzhledem k očekávanému nárůstu objemného odpadu v důsledku růstu spotřeby domácností v položce vybavenosti předměty dlouhodobého užívání nelze význam tohoto nástroje v oblasti materiálového využívání komunálních odpadů podceňovat. Jedná se především o oblast výrobků a odpadů elektrických a elektronických zařízení. 68

Obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů je nástrojem, jehož uplatnění ve většině obcí je jediným prostředkem, jak realizovat práva a povinnosti obcí jako původců komunálních odpadů, daná zákonem o odpadech a navazujícími předpisy, na jimi spravovaném území. Zpracování plánu odpadového hospodářství je v podmínkách České republiky legislativně upraveno pro celou republiku, kraje a původce odpadů (včetně obcí). V souladu s časovým harmonogramem upraveným legislativou je zpracován Plán odpadového hospodářství České republiky a krajů a probíhají práce na přípravě a projednání plánů odpadového hospodářství původců odpadu (vč. obcí). Plán odpadového hospodářství je především preventivním nástrojem, který by měl mít pozitivní dopad zejména na vznik nových podnikatelských příležitostí a přispět ke stabilizaci podmínek trhu s odpady. V souladu s realizací vládou přijatého Plánu odpadového hospodářství ČR je očekáván nárůst nákladů původců, obcí a občanů na služby v odpadovém hospodářství. Rozsáhlé investice budou provázet naplnění vysokých cílů recyklace zejména komunálního odpadu, dopad pocítí především obce, na které je jako na původce odpadu povinnost přenesena i v souvislosti s povinností plnit „závazné“ části Plánů odpadového hospodářství krajů.

1.8 Závěr Závěrem lze konstatovat, že v současné době v mnoha oblastech životního prostředí se začínají prosazovat ekonomické nástroje, které pomalu nahrazují tradiční přístupy založené na přímých formách regulace, často fungují jako doplněk administrativních nástrojů nebo působí ve vzájemné kombinaci. Ekonomické nástroje umožňují dosažení zvolených cílů v rámci politiky životního prostředí s vyšší efektivností. Oproti administrativním nástrojům (příkazy, limity) jsou charakterizovány možností regulovaného subjektu zvolit si vlastní specifickou cestu k naplnění konkrétních požadavků.

69

2

Obaly a obalové odpady

2.1 Analýza legislativních, administrativních a ekonomických opatření a nástrojů Přehled hlavních právních norem v ČR, které usměrňují nakládání s odpady z obalů: Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech - Nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů, - Vyhláška MPO č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly, - Vyhláška MPO č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných obalů, - Vyhláška č. 117/2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů - Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, - Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Plán odpadového hospodářství ČR a následně krajů Revize evropské směrnice o obalech a s tím spojená úprava stávající české právní úpravy v oblasti obalů a obalových odpadů Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech Základní legislativní rámec pro nakládání s obaly a odpady z obalů je dán zákonem o obalech č. 477/2001 Sb., o obalech, přičemž jsou v tomto zákoně implementovány principy evropské směrnice o obalech. Zákon ukládá: povinnost zpětného odběru obalů (obalových odpadů) pro všechny, kdo uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a balené výrobky, zavedení povinných kvót na recyklaci obalových odpadů podle materiálových komodit, minimalizace nebezpečných vlastností a hmotnosti a objemu obalů, důraz na recyklovatelnost obalů. Zákon také stanovuje způsoby plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů, dále pak definuje způsoby využití odpadů z obalů. Definuje také požadavky na vedení evidence obalů a odpadů z obalů a požadavky na informování spotřebitele. 70

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech Nakládání s upotřebenými obaly stanovuje zákon o odpadech. Povinné osoby vystupují v roli původců odpadů, obce pak jako původci odpadů komunálních, jejichž nedílnou součástí jsou odpady z obalů. Problematika obalů je řešena také v dalších zákonných normách (např. zákon o technických požadavcích na výrobky, o ochraně spotřebitele apod.).

2.1.1 Faktory ovlivňující ekonomiku nakládání s obaly a odpady z obalů Hlavní právní normy představují zejména tyto nákladové položky, které se promítají do systému nakládání s obaly a odpady z obalů: Zákon o obalech zavedení a zajištění zpětného odběru spotřebitelských obalů, zajištění recyklace a využití v rozsahu daném zákonem, zajištění informování spotřebitelů, agenda spojená s evidencí obalů a využitých odpadů z obalů, provoz sdruženého plnění, zajištění samostatného plnění, úprava obalů (omezování nebezpečných vlastností, minimalizace obalů) – vliv na výrobu a podmínky distribuce a prodeje obalů, značení obalů, agenda spojená s prohlášením o splnění podmínek uvedení obalu na trh. Zákon o odpadech zajištění a provoz odděleného sběru využitelných odpadů z obalů, systémy sběru a recyklace obalové složky komunálních odpadů v obcích, dotřiďování a úprava odpadů na druhotnou surovinu, obchodování s druhotnou surovinou, zajištění zařízení na odstranění nevyužitelných odpadů z obalů, komunikace s veřejností, vedení evidence odpadů a způsobů nakládání s nimi. Veškerá opatření vyplývající ze zákona o obalech a okrajově ze zákona o odpadech mají přímou vazbu na samotný vývoj a výrobu obalu. Oba zákony představují zvýšené nároky na informační systémy povinných osob, personální zajištění výkonu povinností ze zákonů, řadu technických i organizačních opatře-

71

ní v rámci podniku. Zákon o odpadech pak určuje způsob nakládání s odpady vznikajícími v podniku a speciálně nakládání s obalovými odpady. Zde je nutné zmínit, že přímá vazba mezi povinnostmi vyplývajícími pro povinné osoby ze zákona o obalech a tytéž subjekty jako původce odpadů ze zákona o odpadech není. Administrativní nástroje Základní administrativní nástroje jsou vymezeny především zákonem o obalech a zákonem o odpadech jako práva a povinnosti povinných osob, autorizovaných společností, původců odpadů, oprávněných osob, orgánů státní správy a samosprávy. Jedná se především o limity, cíle, standardy, povolení, zákazy. Regulačními administrativními nástroji disponují orgány státní správy (udělení autorizace pro obalovou společnost, zápis do Seznamu povinných osob, rozhodování, zda výrobek je, či není obalem, pokuty za neplnění zákonných požadavků, vydávání souhlasů k provozu zařízení, institut oprávněné osoby, plány odpadového hospodářství apod.). Ekonomické nástroje Použití ekonomických nástrojů v odpadovém hospodářství je velmi účinné a většinou méně nákladné než užití administrativních nástrojů. Ekonomickými nástroji v oblasti obalů jsou: výše poplatků za produkované obaly do sdruženého plnění (poplatky musí být koncipovány tak, aby zohledňovaly recyklovatelnost jednotlivých materiálů a motivovaly povinné osoby k omezování produkce nerecyklovatelných obalů nebo nadbytečně velkých obalů), výše záloh u vratných obalů (výše záloh musí odpovídat nákladům na zpětný odběr, musí být dostatečná, aby motivovala občany k vracení obalů, ale nesmí omezovat produkci vratných obalů), platby za zapsání do seznamu nebo do sdruženého plnění (příjem SFŽP), pokuty a sankce za neplnění zákonných povinností, poplatek od občanů za provoz systému nakládání s komunálními odpady (forma místního poplatku, poplatku nebo ceny za službu) – má vliv na zapojení občanů spotřebitelů do systému recyklace a využití obalových odpadů, cena za ukládání odpadů na skládky (ovlivňuje míru využívání odpadů včetně odpadů z obalů), cena za spalování nebo energetické využití odpadů a odpadů z obalů, 72

cena služeb v odpadovém hospodářství za sběr, svoz, úpravu odpadů – má vliv na celkovou výši poplatků povinných osob do systému sdruženého plnění (pokud se jedná o integrovaný systém nakládání s komunálními a obalovými odpady), cena služeb v odpadovém hospodářství za sběr, svoz, úpravu odpadů – vliv na náklady povinných osob na zajištění zpětného odběru a recyklace, pokud si tento systém zajišťují samostatně organizačně a technicky (§ 13) finanční podpory (dotace, půjčky) – finanční podpory státu ve formě zřízených dotačních titulů. Finanční podpory se mohou týkat spíše oblasti recyklace a úpravy odpadů na druhotnou surovinu. Jsou spíše určeny pro komunální sféru (forma dotací) nebo podnikatelské subjekty (forma nízko úročených půjček), pokuty, sankce – penalizační prostředky orgánů státní správy v oblasti odpadového hospodářství a v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů.

2.1.2 Souhrn působení jednotlivých opatření a nástrojů na účastníky procesu nakládání s obaly a odpady z obalů Jako účastníky procesu je nutno označit povinné osoby ze zákona o obalech, spotřebitele – občany, obce jako původce komunálních obalových odpadů, právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání jako původce odpadů z obalů ve smyslu zákona o odpadech a všechny subjekty, které se podílejí na nakládání s odpady z obalů (od sběru a shromažďování až po jejich využití nebo odstranění). Vytipované hlavní skupiny jsou: povinné osoby – dovozce, výrobce, plnič, prodejce, spotřebitel – občan, původce odpadů – obec, původce odpadů – právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, odpadářská firma (sběr, svoz, úprava odpadů na druhotnou surovinu, transport), zpracovatel.

73

Tab. 17. Souhrn působení možných opatření a nástrojů v jednotlivých vytypovaných skupinách

Obec

Spotřebitel

Povinné osoby

skupiny

legislativní

administrativní

Prevence obalů Koncentrace nebezpečných látek Opakované použití nebo využití Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh Značení obalů Povinnosti k opakovaně použitelným a vratným obalům Povinnosti zpětného odběru Informování spotřebitelů Povinnost využití a recyklace Povinnost vedení evidence Povinnosti při sdruženém plnění Respektování místní vyhlášky o systému nakládání s komunálním odpadem Povinnosti k ochraně životního prostředí vyplývající z jiných zákonů Povinnosti původce odpadů dle § 16 Povinnosti původce komunálních odpadů § 17

Zápis do Seznamu Udělení autorizace pro AOS Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh Rozsah recyklace a využití obalového odpadu

Registrační Oborové normy a evidenční poplatky Pokuty dle § 44 Výše záloh u vratných obalů Výše plateb za obaly do sdruženého plnění Náklady na služby v odpadovém hospodářství Poplatky za uložení odpadů

Plán odpadového hospodářství obce Vyhláška obce

Přestupkové řízení s možností sankcí Místní poplatek nebo jiná forma úhrady za provoz systému nakládání s KO

Plán odpadového hospodářství kraje formou vyhlášky kraje Souhlas k provozu zařízení pro oprávněnou osobu Souhlas k upuštění od třídění Zákaz provozu zařízení k odstraňování odpadů

Trh s druhotnými Náklady na služby surovinami v odpadovém hospodářství Poplatky za uložení odpadů Pokuty a přestupky § 66–79 Příjmy ze sdruženého plnění (v integrovaném systému) Finanční podpory (dotace a půjčky)

74

ekonomické

ostatní

Výchova a osvěta

skupiny

legislativní

administrativní

Původce odpadů

Povinnosti původce odpadů dle § 16

Plán odpadového hospodářství kraje formou vyhlášky kraje Rozhodovací řízení o tom, zda se movitá věc považuje za odpad, či nikoliv Plán odpadového hospodářství kraje formou vyhlášky kraje Souhlas k provozu zařízení pro oprávněnou osobu Zákaz provozu zařízení k odstraňování odpadů Souhlasy s dovozem, vývozem a tranzitem odpadů Souhlasy s dovozem, vývozem a tranzitem odpadů

zpracovatel

Odpad.firma

Povinnosti dle zejména § 18–25

Povinnosti zejména dle § 19

ekonomické

ostatní

Náklady na služby EMS, programy v odpadovém čistší produkce, hospodářství normy ISO Poplatky za uložení odpadů Pokuty a přestupky § 66–79 Pokuty a přestupky Normy ISO § 66–79 Trh s druhotnými Poplatky za uložení surovinami odpadů Příjmy z prodeje druhotných surovin

Pokuty a přestupky § 66–79 Poplatky za uložení odpadů Nákup druhotných surovin

Zdroj: vlastní šetření

V tabulce je uveden přehled základních nástrojů a faktorů, které mohou ovlivnit nakládání s obaly a odpady z obalů v ČR.

2.1.3 Specifikace modelových řešení nakládání s obaly V podstatě lze vymezit tři základní způsoby řešení nakládání s obalovými odpady: Státní postup – průmysl nenese žádné náklady sběru a třídění odpadů. Pokud nese nějakou povinnost, pak pouze za převzetí surovin vytříděných na požadovanou kvalitu. Náklady při takovém řešení nesou obce, případné ekologické daně jsou příjmem státu. Burzovní postup – podniky jsou povinny si nakupovat potvrzenky o vytřídění a využití obalů na volném burzovním trhu v množství odpovídajícím určitému procentu z vlastní produkce obalů. Potvrzenky jsou cenným volně obchodovatelným papírem.

75

Systémový postup – průmysl je ze zákona povinen vytvořit systém (např. autorizovanou společnost), který se na základě dlouhodobé koncepce podílí na rozvoji sběru a třídění odpadů tak, aby bylo dosaženo požadovaných výsledků. Systémový přístup má dvě základní řešení: - duální systém (sběr obalů probíhá odděleně od komunálního nakládání s odpady, bez finančního podílu a vlivu obcí), - integrovaný systém (sběr obalů probíhá společně s ostatním tříděným odpadem v dohodě systému a obce při zachování řízení odpadového hospodářství obcí). Tab. 18. Srovnání nejběžnějších typů systémů Ukazatele

Zálohový systém

Duální systém

Typy obalů

Pouze vybrané nápojové obaly (plechovky, PET lahve, skleněné lahve apod.)

Všechny druhy obalů

Administrativní náklady

Vysoké

Vysoké

Vysoké

Vysoké Vytváří se samostatný systém nakládání s obaly hrazený výrobci – zdvojení nákladů na třídění odpadů. Náklady srovnatelné se zálohovým systémem

Náklady na systém sběru a využití

Promítnutí nákladů do cen Navýšení o 40–60 % Navýšení o 15–30 % výrobků v ČR Účinnost systému Celkově cca 90 % obalů Cca 80 % obalů Zapojení Pouze přes spotřebitele Není komunální sféry EU

Výhody systému

Systém odporuje pravidlům volného mezinárodního obchodu Přímé zapojení výrobců do systému – snahy o minimalizaci obalů a prevenci vzniku odpadů

Integrovaný systém Všechny druhy obalů Nižší

Nižší Část nákladů se realizuje přes obecní systémy třídění odpadů

Navýšení o cca 1 % Cca 50 % obalů Obce jsou součástí systému

Kvóty na povinné využívání vratných obalů – ochrana domácích výrobců Vysoká efektivita při využití obalů

76

Koncepční řešení v rámci komunálních systémů

Celkové shrnutí

Nekoncepčnost řešení při využívání KO Zapojení malého množství obalů

Oddělení samotných výrobců obalů a obchodu, která se systému neúčastní Vysoké náklady Nekoncepčnost systému nakládání s odpady

Výrobci a dovozci obalů nejsou do systému přímo zapojeni – není motivace na využívání nebo prevenci vzniku odpadů

Zdroj: vlastní šetření

Ekonomicky nejvýhodnější jsou systémy organizované v přímé spolupráci průmyslu a obcí. Průmysl je pro potřeby systému reprezentován k tomuto účelu zřízenou společností. Pro podrobný technickoekonomický popis modelového řešení byl vybrán systém EKO-KOM, provozovaný od roku 1997 jako integrovaný systém nakládání s komunálním a obalovým odpadem. Od dubna 2002 je společnost EKO-KOM a. s., provozující systém, první autorizovanou obalovou společností podle zákona o obalech. Systém je popsán několika hlavními ukazateli: zapojení povinných osob, podíl na trhu spotřebitelských obalů (uvedených na trh a do oběhu), průměrný poplatek na 1 tunu obalů, pokrytí populace systémem (+ zapojení obcí), výtěžnost tříděného sběru v kg/obyvatel/rok, průměrná platba na 1 tunu vytříděných odpadů, 1 tunu využitých obalových odpadů, míra recyklace, míra využití. Pro podrobný popisy jednotlivých řešení byly vybrány systémy DSD (duální řešení Duales System Deutschland, působící v SRN již 10 let), ARA v Rakousku, EKO-KOM v ČR a systémy záloh v Dánsku a Švédsku. Součástí je i porovnání zálohových a systémových přístupů. 1. DSD – duální systém (Duales System Deutschland) Populace Počet samospráv Množství obalů Množství využitých odpadů z obalů Aktuální situace (spotřebitelské obaly)

82,3 mil. obyvatel Cca 900 14,178 mil. tun (1999) 5,3 mil tun (2001) 81 % recyklace

77

Legislativa Nařízení o předcházení vzniku odpadů z obalů přijaté v roce 1991 a novelizované v roce 1998. povinnost všech prodejců a výrobců obalů a baleného zboží zajistit zpětný odběr a následné využití odpadů z obalů, tuto povinnost lze splnit zapojením se do privátního systému (DSD) zajišťujícího sběr a recyklaci odpadů z obalů a spolupracujícího se soukromými a komunálními firmami zaměřenými na využití odpadů, stanovení dosti vysokých cílů míry recyklace pro DSD, a to vzhledem k množství obalů, které jsou zapojeny do systému provozovaného DSD, všeobecná povinnost dosažení 45 % recyklace a 65 % míry využití. Cíle na využití odpadů pro povinné osoby participující na systému DSD se pohybovaly v roce 1999 od 75 % (sklo) do 60 %. Cíle jsou stanoveny pro: sklo, ocel (resp. obaly na bázi železa), hliník, papír, lepenka, karton, plasty, kompozity. DSD – Duales System Deutschland začal v roce 1991, založen jako neprofitní organizace 95 firmami, do systému platí plniči obalů, dovozci obalů a obchodní síť za vyprodukované množství obalů, počet licencí (resp. zapojených povinných osob) byl v r. 2000 cca 19 150, celková hodnota poplatků dosáhla cca 2 mld. eur (2000) a 1,9 mld. v roce 2001, systém je zaměřen na spotřebitelské obaly a „živnostenské“ obaly, DSD hradí náklady na sběr, třídění a úpravu odpadů z obalů a dále hradí recyklaci plastů, systém používá jako značku Zelený bod, kterou propůjčil evropské organizaci PRO Europe k udělování licence na tuto známku v ostatních zemích Evropy. Tato značka je v systému DSD povinná. Princip DSD uzavírá smlouvy s odpadářskými firmami (privátní i komunální) na zajištění sběru, svozu, úpravy a transportu obalových odpadů do recyklačních zaří78

zení v 537 samosprávných celcích na území Německa. V obcích kromě sběru obalů probíhá ještě sběr ostatních využitelných složek mimo působnost DSD. DSD provozuje vlastní zpracovatelské kapacity (plasty) Tab. 19. Poplatky do systému v eurech/kg Plasty Kompozity Nápojové kartony Hliník Plechovky Papír, lepenka Přírodní materiály Sklo

1,508 1,073 0,864 0,766 0,286 0,204 0,102 0,076

Zdroj: http://www.gruener-punkt.de

2. ARA Populace Počet samospráv Množství obalů Množství využitých odpadů z obalů Aktuální situace (spotřebitelské obaly)

8,1 mil. obyvatel 100 1,1 mil. tun 634 000 tun 60 % obalového trhu, z celkového množství využitých odpadů 90 % recykluje, 10 % energeticky využívá

Zdroj: vlastní šetření

Legislativa Od roku 1993 platí nařízení o obalech na bázi zákona o hospodaření s odpady, přičemž v roce 1996 došlo k jeho novelizaci. Výrobci, distributoři a dovozci mají povinnost zpětného odběru použitých obalů a zároveň jsou stanoveny kvóty recyklace. Povinné osoby mohou zajistit plnění využití odpadů z obalů samy nebo zapojením do existujících systémů sběru a využití odpadů, které provozují komunální nebo jiné systémy. Právní norma se týká spotřebitelských, skupinových i přepravních obalů (průmyslové obaly). Novela ustanovila autorizační proces pro systémy recyklace a využití.

79

Tab. 20. Cíle pro recyklaci Sklo Kov Papír, lepenka Plasty Kompozity

93 % 95 % 90 % 40 % 15 %

Zdroj: http://www.ara.at

ARA byla založena v roce 1993 jako obalová společnost. Systém ARA je sestaven z této společnosti (ARA AG) a osmi recyklačních společností, které se specializují na efektivní sběr, třídění a využití jednotlivých typů obalů, zahrnuje všechny typy obalů, do systému platí domácí i zahraniční výrobci, dovozci, plniči a distributoři, počet licencí v roce 2001 byl cca 13 000, členové systému mohou používat ke značení Zelený bod, systém hradí plné náklady na sběr, třídění a recyklaci odpadů z obalů. Princip ARA má uzavřeny smlouvy se všemi rakouskými municipalitami, s odpadářskými firmami (cca 100) a recyklátory. Provoz systému a komunikaci všech složek (včetně informování spotřebitelů) zajišťuje 220 odpadových konzultantů. Tab. 21. Příklad poplatků do systému za nevratné spotřebitelské obaly v eurech/kg Plasty Kompozity Hliník Plechovky Papír, lepenka Dřevo Sklo

0,8604 0,743 0,4615 0,3990 0,1824 0,0225 0,0872

Zdroj: http://www.ara.at

3. EKO-KOM Populace Počet samospráv

10,3 mil. obyvatel 6 258

80

Množství obalů Množství využitých odpadů z obalů Aktuální situace (spotřebitelské obaly)

717 tis. tun (z toho 253 tis.tun nevratných) 123 800 tun (2001) 42 % obalového trhu, z celkového množství využitých odpadů 100 % recykluje

Zdroj: http://www.ekokom.cz

Legislativa První právní úprava – zavedení povinnosti zpětného odběru a využití pro výrobce a dovozce obalů na bázi zákona o odpadech (č. 125/97 Sb.). V roce 2001 byl přijat nový zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, který implementoval evropskou směrnici. Povinnost zpětného odběru a zajištění využití a recyklace obalů a obalových odpadů je stanovena pro všechny, kdo uvádějí obaly na trh a do oběhu (výrobci, plniči, dovozci, distributoři). Povinné osoby si mohou plnění zákona zajistit technicky a organizačně samy nebo mohou přenést povinnost na někoho jiného (téměř se nevyužívá) nebo mohou využít státem autorizovaného systému sdruženého plnění, který provozuje autorizovaná obalová společnost. Cíle pro recyklaci a využití jsou stanoveny do roku 2005 a mají vzrůstající tendenci. Tab. 22. Cíle pro rok 2002 využití

recyklace

11 % 35 % 17 % 32 % 30 %

11 % 30 % 15 % 32 % 25 %

Kov Papír, lepenka, karton Plasty Sklo Celkem

Zdroj: http://www.ekokom.cz

EKO-KOM založen v roku 1997 skupinou 11 firem (výrobci a plniči). Od roku 1999 fungoval na bázi dobrovolné dohody s českým státem, od konce března 2002 je autorizovanou obalovou společností, zajišťující sdružené plnění podle zákona o obalech, zahrnuje všechny druhy a typy obalů, do systému platí výrobci, dovozci, plniči, distributoři, počet licencí v roce 2001 byl 581, v 11/2002 bylo celkem 13 000 licencí, členové systému mohou používat Zelený bod, 81

systém hradí plné náklady na sběr, třídění a recyklaci odpadů z obalů. Princip Integrované řešení. Smlouvy s jednotlivými obcemi na zajištění zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Obce systém zajišťují prostřednictvím smluv s odpadářskými firmami. Upotřebené spotřebitelské obaly jsou sbírány a recyklovány v rámci komunálních systémů odděleného sběru odpadů. Tab. 23. Příklad poplatků do systému za nevratné spotřebitelské obaly v eurech/kg Plasty Kompozity Hliník Plechovky Papír, lepenka Dřevo Sklo

0,066 0,066 0,0329 0,02467 0,0104–0,0344 0,00653 0,01097

Zdroj: http://www.ekokom.cz

4. REPA, Returpack Švédsko Populace Počet samospráv Množství obalů Množství využitých odpadů z obalů Aktuální situace (spotřebitelské obaly)

8,8 mil. obyvatel 289 1,306 mil. tun 957 000 tun (2000) 50 % energetické využití

Zdroj: http://www.repa.se

Legislativa Švédsko bylo jednou z prvních evropských zemí, která se vydala cestou recyklace odpadů. Právně byla povinnost využití odpadů z obalů dána v roce 1994 pro výrobce, prodejce a dovozce obalů a baleného zboží. Švédsko přijalo zvláštní právní normy na zálohování PET lahví a plechovek na nápoje. Každá povinná osoba si může systém sběru a využití zajišťovat sama, přitom ale musí dodržovat podmínky dané zákonem (při zavádění systému musí respektovat místní pod-

82

mínky, musí konzultovat systém s municipalitami, musí dosáhnout cílů recyklace atd.). Tab. 24. Cíle pro recyklaci Hliník (kromě plechovek) Lepenka Papír Plast (kromě PET lahví) Sklo PET lahve Hliníkové plechovky

70 % 65 % 40 % 30 % 70 % 90 % 90 %

Zdroj: http://www.repa.se

REPA byla založena v roce 1994 společnostmi, které se zabývaly zajištěním recyklace pro jednotlivé obalové materiály (kovy, plasty, lepenky, papír, sklo), všechny typy obalů kromě nápojových plechovek a PET lahví, vybírá především poplatky od povinných osob, ze kterých jsou potom hrazeny náklady na sběr a třídění jednotlivým materiálovým společnostem, počet licencí v roce 2001 byl cca 10 000, klienti mohou používat Zelený bod, platí především plniči. Returpack Returpack byl založen v roce 1992 a Returpack PET v roce 1994. Podstatou systému je výběr záloh stanovených státem na nápojové plechovky a PET lahve. Záloha do Returpacku činí 0,115–0,229 za jednotku podle objemu PET a 0,057 za jednotku Al plechovky. Svensk GlasAtervinning Svensk GlasAtervinning se zabývá skleněnými obaly, přičemž poplatek do systému činí 0,007–0,026 za jednotku podle objemu. Princip Systém je úplně decentralizován. Jedna společnost shromažďuje poplatky od povinných osob, které se do ní dobrovolně zapojily. Z těchto poplatků potom 83

hradí náklady na sběr a recyklaci odpadů z obalů několika firmám, které zabezpečují ve Švédsku nakládání s jednotlivými materiálovými komoditami. Pro vybrané druhy obalů (PET, plechovky) jsou státem stanoveny povinné zálohy, ze kterých je hrazen sběr těchto obalů zajišťovaný obchodní sítí. Zálohy jsou vybírány Returpackem. Tab. 25. Příklad poplatků do systému REPA v eurech/kg Plasty Hliník Plechovky (ne nápojové) Papír, lepenka

0,172 0,172 0,007 0,0401

Zdroj: http://www.repa.se

5. Zálohový systém Dánsko Populace Počet samospráv Množství obalů Množství využitých odpadů z obalů Aktuální situace (spotřebitelské obaly)

5,3 mil. obyvatel – 871.000 tun 721.000 tun (1994) 89 % využití, 50 % recyklace

Zdroj: http://www.dansk-retursystem.dk

Legislativa Dánsko vytvořilo speciální právní úpravu pro nápojové obaly. Povinnost užití vratných obalů pro pivo a nealkoholické nápoje vyráběné v Dánsku byla zavedena již v roce 1975. Od roku 1989 (novelizace 1996 a 1997) bylo v Dánsku zakázáno využívání plechovek na nápoje. V roce 2001 byl přijat zákon na zálohový systém vratných obalů, přičemž systém platí pro všechny výrobce a dovozce piva a nápojů. Rovněž bylo přijato nařízení o sběru obalů na pivo a ostatní nápoje, které detailně stanoví povinnost platby záloh a úroveň záloh pro jednotlivé obaly. Celý systém byl označen Evropskou komisí za diskriminační a znemožňující volný obchod. Cíle pro recyklaci pro přepravní obaly byly stanoveny na 80 % pro papír a karton a 40 % pro plasty. Ostatní recyklační cíle podle Plánu odpadového hospodářství:

84

Tab. 26. Recyklační cíle Kovy Sklo Papír a lepenka Plasty

25 % 65 % 55 % 15 %

Zdroj: http://www.dansk-retursystem.dk

Systém oddělený sběr obalových i neobalových využitelných odpadů je zajišťován municipalitami. Obaly nejsou sbírány odděleně. Většina domovních odpadů je spalována s energetickým využitím. výrobci a uživatelé přepravních obalů zabezpečují využití na základě dobrovolné dohody. Sběr je potom prováděn v obcích. pro nápojové obaly je povinný zálohový systém a obaly jsou vratné od roku 2000 Dansk Retursystem A/S (tvořený nápojaři, výrobci, prodejci nápojů) rozvíjí užití nápojových třídících automatů. Tab. 27. Daně na obaly v eurech (příklady) Skleněné a plastové lahve Nápojové kartony Ostatní: Papír Plasty

0,03–0,43/jednotka 0,02–0,27/jednotka 1,35/kg 2,96/kg

Zdroj: http://www.dansk-retursystem.dk

Záloha na nápojové obaly činí 0,22–0,57/paket. Srovnání zálohových a systémových řešení Většina evropských států založila řešení nakládání s obaly a obalovými odpady na přímé odpovědnosti výrobců obalů a balených výrobků. Většinou je výrobcům a dovozcům uložena povinnost zajistit zpětný odběr a využití různého rozsahu podle jednotlivých materiálových komodit. Tuto povinnost mohou většinou plnit individuálně nebo zapojením se do systému, do kterého platí poplatky podle produkovaných obalů, a systém jim zajišťuje splnění podmínek zákona. Systémy mohou být v jednotlivých zemích více či méně kontrolovány státem (např. autorizace systému). Podle čl. 7 směrnice o obalech musí být takový sys-

85

tém otevřený všem povinným osobám, aby nedošlo k diskriminaci žádného hospodářského subjektu na trhu. Všechny systémy existující v EU jsou založeny jako soukromoprávní subjekty vlastněné výrobci obalů a baleného zboží. Stát takto nemůže být obviněn z toho, že sám nebo prostřednictvím veřejných institucí ovlivňuje činnost systému ve prospěch nebo neprospěch určitých hospodářských subjektů. Z tohoto důvodu je také méně vhodné řešit implementaci směrnice formou ekologických daní na jednotlivé typy obalů nebo formou komunální daně apod.

2.2 Modely nakládání s obaly a obalovými odpady v ČR Vzhledem k ověření funkčnosti zákona o obalech a vývoje plnění povinností zpětného odběru povinnými osobami bylo přistoupeno k revizi modulových řešení. Následující obrázek naznačuje základní průběh toků obalů a obalových odpadů v ekonomice.

86

Obr. 5. Základní schéma toků obalů a obalových odpadů

vstupní surovina - primární

plnič obalu

výrobce obalu

odběratel výrobku

obchod

vratné obaly

průmysl

spotřebitel

vratné obaly

nevratné obaly

systém nakládání s komunálním odpadem

třídění

nevratné obaly

odpadové hospodářství obchodu

odstranění

odpadové hospodářství podniku

odstranění

využití

spotřebitelské obaly a odpady

skupinové obaly a odpady

přepravní obaly a odpady

všechny skupiny obalů a odpadů

Schéma ukazuje vznik odpadů z obalů, přičemž nakládání s nimi je možné organizačně zajistit mnoha způsoby. Tyto způsoby jsou na jedné straně limitovány zákonnými předpoklady a na druhé straně technickou dostupností zvoleného systému. Nejjednodušším a nejméně ekonomicky náročným způsobem nakládání s odpady je odstranění uložením na skládku, případně spálením ve spalovně komunálních odpadů. Tento způsob je však v rozporu se stávající českou i evropskou legislativou, která upřednostňuje využívání a recyklaci odpadů. Nakládání s odpady z obalů lze rozdělit na nakládání s odpady z obalů přepravních a skupinových (tzv. „průmyslových“) a nakládání s odpady ze spotřebitelských obalů, které se stávají součástí komunálních odpadů. 87

Nakládání s odpady z přepravních a skupinových obalů je řešeno v rámci odpadového hospodářství jednotlivých původců odpadů. Jejich povinnosti v tomto ohledu jsou stanoveny zákonem o odpadech. Kromě toho jsou vznikající odpady z velké většiny kvalitní druhotnou surovinou s odlišným režimem nakládání, než je tomu v případě komunálních odpadů z obalů. Velká část těchto obalů je také vratných nebo opakovaně použitelných, a nepředstavují tedy výraznou ekonomickou zátěž, která by mohla ovlivnit ekonomiku odpadového hospodářství ČR. Tato kapitola se tedy přepravními a skupinovými obaly a odpady nezabývá. Upotřebené spotřebitelské obaly se stávají součástí komunálních odpadů, neboť vznikají hlavně v domácnostech. Hmotnostně představují přibližně 30 % z celkové hmotnosti produkovaných domovních odpadů a více než 50 % z tříděných využitelných složek komunálních odpadů. V případě neexistence právních předpisů v oblasti nakládání s upotřebenými obaly by se jednalo o standardní sběr a svoz v rámci směsných komunálních odpadů a následné uložení na skládku. V České republice je však nakládání s obaly řízeno zákonem o odpadech, který také stanoví cíle pro recyklaci a využití odpadů z obalů. Náklady spojené s využitím a recyklací odpadů z obalů mají přímý dopad na konečného spotřebitele – občana. A to jednak v cenách za služby v odpadovém hospodářství (úhrada je vybírána na základě místního poplatku, nebo poplatku za produkovaný komunální odpad, nebo na základě smlouvy) a dále v konečné ceně zboží. Nejčastějším způsobem plnění povinnosti zpětného odběru a využívání odpadu z obalů je uzavření smlouvy o sdruženém plnění s autorizovanou obalovou společností (AOS). EKO-KOM a. s. je zatím jedinou AOS, která obdržela autorizaci v březnu 2002. Provozovaná AOS představuje model integrovaného řešení (spotřebitelské obaly se stávají nedílnou součástí komunálních odpadů). V současné době využívá služeb AOS více než 20 000 povinných osob. Nárůst zapojení povinných osob představuje následující obrázek.

88

Obr. 6. Zapojení povinných osob do systému autorizované obalové společnosti 25000

Poče zapojených firem

1600 20000

1400 1200

15000

1000 800

10000

600 400

5000

200 0

množství zapojených obalů (tis.t)

1800

0 1999

2000

2001

Počet firem zapojených v systému množství nevratných obalů

2002

2003 (odhad)

Celkové množství obalů uvedených na trh

Do sdruženého plnění je nyní zapojeno cca 85 % spotřebitelských obalů, které se vyskytují na českém trhu. Individuální plnění využilo podle informací z MŽP, které je správcem Seznamu povinných osob, přibližně 1 000 povinných osob, z nichž zhruba 200 splnilo podmínky pro zápis do Seznamu. Celkové množství obalů, uvedených na trh v rámci individuálního plnění není známo. Pro modelová řešení lze využít následující systémy: integrovaný systém nakládání s obalovými a komunálními odpady - varianta komoditního sběru duální systém nakládání s obalovými a komunálními odpady - varianta sběru lehké obalové frakce a ostatních využitelných složek KO zálohový systém - varianta zálohování spotřebitelem pro sběr, recyklaci hradí povinné osoby prostřednictvím vlastní obslužné organizace nebo státní organizace

89

2.3 Stručná charakteristika modelových řešení 2.3.1 Integrovaný systém nakládání s obalovými a komunálními odpady Použité spotřebitelské obaly jsou sbírány v rámci stávajících systémů odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů. Systém organizuje obec, smluvně zajišťuje oprávněná osoba (svozová firma) a další oprávněné osoby (úprava odpadů na druhotnou surovinu, zpracování). Sběr je komoditní – papír, plast, sklo, kov, nápojový karton (současný stav v ČR). Povinné osoby hradí podíl nákladů spojených se sběrem a přepravou obalové složky sbírané v rámci komunálních odpadů (obce), úpravou odpadů na druhotnou surovinu (provozovatelé dotřiďovacích linek) a u vybraných komodit se zpracováním (zpracovatelé směsných plastů). Povinné osoby musí informovat spotřebitele o zpětném odběru (rozšířeno na působení na změnu postojů veřejnosti k nakládání s komunálním odpadem). výhody: lze využít pro všechny typy a druhy obalů, nižší administrativní a provozní náklady spojené se sběrem, tříděním a zpracováním odpadů, nižší dopad na cenu obalů a baleného zboží (do 1 % z ceny), koncepční řešení pro vytvoření integrovaného modelu nakládání s komunálními odpady. nevýhody: nižší účinnost, omezené nástroje k přímému ovlivňování toku odpadů (omezení hospodářské soutěže), menší flexibilita systému vzhledem k velkému počtu subjektů působících v celém řetězci nakládání s obalovými a komunálními odpady.

90

Obr. 7. Integrovaný systém nakládání s obalovými a komunálními odpady Produkce odpadů z obalů (domácnosti, instituce)

Směs domovních a obalových odpadů

Využitelné složky domovních odpadů včetně obalů

Sběr a svoz

Oddělený sběr a svoz

Odstranění (příp. energetické využití)

Úprava (dotřídění) odpadů

Druhotná surovina Trh s druhotnými surovinami

Odpad po třídění Skládka

Spalovna Zpracování Vývoz Odpad po zpracování

Výrobky (distribuce, prodej

Tok odpadů začíná u spotřebitele, který si nakoupil výrobky balené v nevratných spotřebitelských obalech. Vzniklý odpad se objevuje ve větší míře ve směsném komunálním odpadu (tok k odstranění), v menší míře v odděleně sbíraných složkách komunálních odpadů (tok k využití). Č.

Účastník

Vlivový faktor

Nástroj

Povinná osoba

2 – nárůst ceny výrobků

Informování spotřebitele, značení obalů, vedení evidence, cíle recyklace a využití, zpětný odběr

Zákon o obalech AOS – poplatky Licence na Zelený bod – poplatky

Občan – spotřebitel (domácnosti)

3 – úhrada služeb za provoz systému 3 – vliv na rozvoj systému třídění

Povinnost dodržování vyhlášky obce Spotřeba domácností

Místní vyhláška Místní poplatek Poplatek za komunální odpad Smlouva s obcí Sankce

1

2

Vazba k účastníku č.

91

Č.

Účastník

Vazba k účastníku č.

Nástroj

Obec

1 – příjmy za sběr obalů 2 – postih za nedodržení povinnosti třídit odpady 4 – úhrada nákladů na provoz systému třídění odpadů

Povinnost třídit odpady Povinnost upřednostnit využívání odpadů

Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Ceny za služby s OH Vyhláška kraje o POH

Svozová firma

3 – služby v oblasti zajištění svozu odpadů (fakturace obci) 5 – dodávka odpadů k úpravě (úhrada nákladů s tím spojených zejména u komodity plastů, u ostatních komodit příjem)

Povinnost odpady třídit a využívat Efektivita systému sběru a svozu Nákladovost úpravy nebo odstranění odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování)

Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba) Zákaz ukládání vytříděných využitelných odpadů na skládky

Úpravce odpadů

4 – viz předchozí 6,7 – prodej druhotných surovin

Povinnost odpady třídit a využívat Nákladovost úpravy odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování) Trh s druhotnými surovinami

Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba)

Obchodník s DS

5 – nákup druhotných surovin 7 – prodej druhotných surovin

Trh s druhotnými surovinami Dovozy a vývozy surovin

Zákon o odpadech – zelený seznam Celní předpisy

Zpracovatel

(4), 5,6 – nákup druhotných surovin

Trh s druhotnými surovinami Dovozy surovin

Odstranění

4,5 – služby v oblasti odstranění odpadů (fakturace)

Nákladovost úpravy odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování

Orgány státní správy

1-8 (vyjma 2) – kontrola plnění povinností ze zákona

3

4

5

6

7

8

9

Vlivový faktor

Zákon o odpadech Ceny za skládkování Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba) Zákaz ukládání vytříděných využitelných odpadů na skládky Zákon o odpadech Zákon o obalech sankce

92

Popis jednotlivých nákladových složek působících v modelu integrovaného systému: cena výrobků, množství obalů uvedených na trh a do oběhu – výše poplatků do AOS, podle jednotlivých komodit: - množství odpadů z obalů, - ceny za sběr a svoz odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, příjmové položky obecních rozpočtů – platby občanů a podnikatelů, odměny AOS, tržby za prodej druhotných surovin), - ceny za úpravu odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, platby nebo příjmy za přijatý odpad), - ceny za prodej druhotné suroviny, - ceny za zpracování druhotné suroviny, ceny za odstranění odpadů. Ceny za skládkování jsou obecně nízké, což má za následek, že skládkování je upřednostňováno z ekonomických hledisek před ostatními způsoby nakládání s odpady včetně nakládání s využitelnými složkami odpadu. Cena za skládkování působí jako jeden z hlavních ekonomických nástrojů v celém toku nakládání s obalovými a komunálními odpady. Aby bylo nakládání s obalovými odpady v souladu s požadavky zákona o obalech, je třeba i v integrovaném systému zajistit cenovou intervenci v oblasti úpravy (dotřídění odpadů) a konečného zpracování (zvláště u některých materiálových komodit), která by potlačila vliv ceny za skládkování. Naproti tomu ceny za spalování jsou vyšší a spalovny nemohou úspěšně konkurovat skládkám. Efekt spaloven však spočívá i v tom, spotřebovávají velké množství odpadů s dostatečnou výhřevností. Ve spádových oblastech spaloven se třídění spalitelných složek omezuje a odděleně se sbírá především sklo, případně kovy.

2.3.2 Duální systém nakládání s obalovými a komunálními odpady Používané spotřebitelské obaly jsou sbírány odděleně jako samostatný sběr odpadů z obalů (pouze sklo je sbíráno v rámci obecních systémů sběru). Systém sběru obalů organizují povinné osoby prostřednictvím najatých oprávněných osob (svozových firem). Sběr ostatních využitelných komunálních odpadů organizují obce, smluvně může být zajištěn svozovými firmami nebo prostřednictvím obalové společnosti, která potom 93

zajišťuje sběr a další nakládání s obaly i komunálními odpady na bázi smluv se svozovými firmami. Sběr je zajištěn jako lehká obalová frakce (směs plastových, papírových, kovových obalů, nápojových kartonů apod.), sklo je sbíráno jako samostatná komoditní surovina. Povinné osoby hradí náklady spojené se sběrem obalů, přepravou, úpravou a zpracováním. Obce hradí náklady spojené se sběrem ostatních složek komunálních odpadů (případně je hradí obalové společnosti, která může systém zajišťovat organizačně celý). výhody: lze jej použít pro všechny druhy a typy obalů, vyšší účinnost (až 80 % obalů), vysoká efektivita při využití obalů, zjednodušení toků odpadů a možnost přímého vlivu na jednotlivé procesy nakládání s obalovými i ostatními využitelnými odpady, omezení počtu smluvních subjektů na minimum umožňující provoz systému. nevýhody: vysoké administrativní i provozní náklady, spojené se zajištěním investic do sběru a zpracování odpadů, náklady se promítají do ceny obalů a balených výrobků přibližně 15–30 % z ceny, nekoncepčnost systému nakládání s odpady, nerovné podmínky na trhu se službami v odpadovém hospodářství.

94

Obr. 8. Duální systém nakládání s komunálními a obalovými odpady

Produkce odpadů z obalů (domácnosti, instituce)

Směs domovních a obalových odpadů

Upotřebené spotřebitelské obaly

Využitelné složky domovních odpadů

Oddělený sběr a svoz

Oddělený sběr a svoz

Sběr a svoz

Odstranění (příp. energetické využití)

Úprava (dotřídění) odpadů

Odpad po třídění Skládka

Druhotná surovina

Trh s druhotnými surovinami

Spalovna Zpracování

Vývoz Odpad po zpracování

Výrobky (distribuce, prodej

Tok odpadů začíná u spotřebitele, který si nakoupil výrobky balené v nevratných spotřebitelských obalech. Vzniklý obalový odpad se objevuje ve větší míře ve směsném komunálním odpadu (tok k odstranění), v menší míře v odděleně sbíraných složkách komunálních odpadů a obalových odpadů (tok k využití). Pro vlastní sběr použitých obalů (nejčastěji „lehká“ obalová frakce a sklo) se používá oddělený systém sběru obalů, zajišťovaný organizačně i technicky obalovou společností (prostřednictvím odpadářských firem). Kromě tohoto sběru je obcemi organizován (případně jako služba pro obce i obalovou společností) rovněž oddělený sběr využitelných složek komunálního odpadu. Oproti integrovanému systému se jedná o zdvojení služeb na úrovni sběru od spotřebitele – občana.

95

Č.

Účastník

Vazba k účastníku č.

Vlivový faktor

Povinná osoba

2 – nárůst ceny výrobků

Občan – spotřebitel (domácnosti)

3 – úhrada služeb za provoz systému 3 – vliv na rozvoj systému třídění

Obec

1 – příjmy za sběr obalů úhrada nákladů za systém třídění ostatních odpadů (v případě, že AOS organizuje celý systém) 2 – postih za nedodržení povinnosti třídit odpady 4 – úhrada nákladů na provoz systému třídění odpadů (v případě, že není organizováno AOS) 1 – služby v oblasti zajištění svozu obalů a ostatních odpadů (fakturace AOS) 3 – služby v oblasti zajištění svozu odpadů (fakturace obci – v případě, že systém neorganizuje AOS) 5 – dodávka odpadů k úpravě (úhrada nákladů s tím spojených zejména u komodity plastů, u ostatních komodit příjem)

Informování spotřebitele, značení obalů, vedení evidence, cíle recyklace a využití, zpětný odběr Organizace sběru, svozu a následné úpravy a zpracování obalových odpadů Povinnost dodržování vyhlášky obce Spotřeba domácností

1

2

3

Svozová firma

4

Povinnost třídit odpady Povinnost upřednostnit využívání odpadů

Povinnost odpady třídit a využívat Efektivita systému sběru a svozu Nákladovost úpravy nebo odstranění odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování) Smluvní vztah s AOS, která kontroluje rozsah a kvalitu poskytovaných služeb

96

Nástroj Zákon o obalech AOS – poplatky Licence na Zelený bod – poplatky Zákon o odpadech (při organizování služeb v OH)

Místní vyhláška Místní poplatek Poplatek za komunální odpad Smlouva s obcí Sankce Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Ceny za služby s OH Vyhláška kraje o POH

Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba) Zákaz ukládání vytříděných využitelných odpadů na skládky

Č.

Účastník

Vazba k účastníku č.

Vlivový faktor

Úpravce odpadů

1 – zajištění úpravy odpadů pro AOS, pokud ji AOS zajišťuje (fakturace AOS) 4 – viz předchozí 6,7 – prodej druhotných surovin

Obchodník s DS

1 – zajištění obchodování s druh. surovinami na základě smlouvy s AOS 5 – nákup druhotných surovin 7 – prodej druhotných surovin 1 – nákup druhotných surovin, pokud jej AOS zajišťuje (4), 5,6 – nákup druhotných surovin 4,5 – služby v oblasti odstranění odpadů (fakturace)

Povinnost odpady třídit a využívat Nákladovost úpravy odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování) Trh s druhotnými surovinami Smlouva s AOS Trh s druhotnými surovinami Dovozy a vývozy surovin Smlouva s AOS

5

6

Zpracovatel

7 Odstranění

9

Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba)

Zákon o odpadech – zelený seznam Celní předpisy

Trh s druhotnými surovinami Dovozy surovin

Nákladovost úpravy odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování)

8

Orgány státní správy

Nástroj

1–8 (vyjma 2) – kontrola plnění povinností ze zákona

Zákon o odpadech Ceny za skládkování Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba) Zákaz ukládání vytříděných využitelných odpadů na skládky Zákon o odpadech Zákon o obalech sankce

Popis jednotlivých nákladových složek působících v modelu integrovaného systému: cena výrobků, množství obalů uvedených na trh a do oběhu – výše poplatků do AOS, podle jednotlivých komodit: - množství odpadů z obalů, - ceny za sběr a svoz odpadů z obalů (investiční, provozní + režijní náklady, příjmové položky – tržby za prodej druhotných surovin),

97

- ceny za sběr a svoz ostatních využitelných odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, příjmové položky – tržby za prodej druhotných surovin, platby obcí za zajištění tohoto systému sběru), - ceny za úpravu odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, platby nebo příjmy za přijatý odpad), - ceny za prodej druhotné suroviny, - ceny za zpracování druhotné suroviny. Ceny za odstranění odpadů (ceny za skládkování) jsou obecně nízké – skládkování je upřednostňováno z ekonomických hledisek před ostatními způsoby nakládání s odpady, včetně nakládání s využitelnými odpady. Cena za skládkování působí jako jeden z hlavních ekonomických nástrojů v celém toku nakládání s obalovými a komunálními odpady. V duálním systému není ovšem hlavním faktorem, který ovlivňuje materiálové toky. Systém je uměle prostřednictvím plateb povinných osob (výrobců, plničů a dovozců obalů a balených výrobků) saturován na všech úrovních nakládání, aby bylo dosaženo zákonných cílů.

2.3.3 Zálohový systém Vybrané použité obaly jsou sbírány na základě stanovených záloh do sběrných míst (nejčastěji obchodní síť) pomocí sběrných automatů nebo jiných způsobů odběru použitých obalů. Zálohy mají být motivací pro spotřebitele, aby měl zájem použitý obal vrátit na určené místo. Ostatní druhy použitých obalů jsou sbírány v rámci obecních systémů sběru využitelných složek komunálních odpadů (případně sběru obalových složek). Systém sběru organizuje obchod a svozové firmy, v případě ostatních obalů sběr organizují obce prostřednictvím najatých svozových firem. Sběr je zajištěn jako sběr vybraných druhů obalů prostřednictvím obchodní sítě, ostatní obaly jsou sbírány jako komoditní v rámci obecních systémů Povinné osoby hradí náklady spojené s oběma způsoby sběru, úpravou odpadů a vlastním zpracováním. Náklady hradí buď samy prostřednictvím své organizace, která zajišťuje oba systémy sběru, nebo je hradí prostřednictvím státem zřízené organizace. výhody: vyšší účinnost sběru pro vybrané druhy obalů (80–90 % obalů), přímé zapojení povinných osob do systému.

98

nevýhody: omezený počet druhů obalů, vysoké nároky na organizaci systému, nekomfortní pro spotřebitele, vysoké administrativní náklady, vysoké investiční náklady na zřízení sítě ke zpětnému odběru zálohovaných obalů, vysoké provozní náklady, omezuje volný pohyb zboží mezi státy, znevýhodňuje jen vybrané druhy obalů. Obr. 9. Zálohový systém

Produkce odpadů z obalů (domácnosti, instituce)

Nevratné nezálohované obaly

Směs domovních a obalových odpadů

Jednocestné zálohované obaly

Využitelné složky domovních odpadů včetně obalů

Sběr a svoz

Oddělený sběr a svoz

Odstranění (příp. energetické využití)

Úprava (dotřídění) odpadů

Místa odběru v obchodní síti

Druhotná surovina

Odpad po třídění Skládka

Trh s druhotnými surovinami

Spalovna Zpracování Odpad po zpracování

Vývoz

Výrobky (distribuce, prodej

99

Tok odpadů začíná u spotřebitele, který si nakoupil výrobky balené v nevratných spotřebitelských obalech. Malá část balených výrobků (některé nápojové obaly) je zálohována peněžní zálohou placenou občanem při vlastní koupi. Vzniklý obalový odpad se objevuje ve větší míře ve směsném komunálním odpadu (tok k odstranění), v menší míře v odděleně sbíraných složkách komunálních odpadů (případně obalových odpadů, pokud se jedná o duální systém) – tok k využití. Zálohované obaly jsou sbírány odděleně, nejčastěji v obchodní síti, kde byly prodány. Občan je k jejich sběru (vrácení) motivován zmíněnou peněžní zálohou. Pro vlastní sběr použitých obalů se používají sběrné automaty umístěné na prodejních místech nebo jiný systém výkupu. Odpady sebrané v obecních systémech a v obchodní síti jsou dále sváženy odpadářskými firmami k úpravě, využití nebo odstranění. Princip je tedy stejný jako u předchozích dvou systémů, jen zdvojuje (případně u duálního systému ztrojnásobuje) možnosti sběru použitých obalů. Č.

Účastník

Vazba k účastníku č.

Povinná osoba + obchodní řetězce

2 – nárůst ceny výrobků

Informování spotřebitele, značení obalů, vedení evidence, cíle recyklace a využití, zpětný odběr Zajištění výkupu zálohovaných obalů Zajištění organizace svozu a následného nakládání se zálohovanými obaly

Zákon o obalech AOS – poplatky Licence na Zelený bod – poplatky Povinné zálohy na vybrané druhy obalů

Občan – spotřebitel (domácnosti)

3 – úhrada služeb za provoz systému 3 – vliv na rozvoj systému třídění 1 – platba a vracení záloh

Povinnost dodržování vyhlášky obce Spotřeba domácností Preference nezálohovaných obalů

Místní vyhláška Místní poplatek Poplatek za komunální odpad Smlouva s obcí Sankce zálohy

Obec

1 – příjmy za sběr obalů 2 – postih za nedodržení povinnosti třídit odpady 4 – úhrada nákladů na provoz systému třídění odpadů

Povinnost třídit odpady Povinnost upřednostnit využívání odpadů

Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Ceny za služby s OH Vyhláška kraje o POH

1

2

3

Vlivový faktor

100

Nástroj

Č.

Účastník

Vazba k účastníku č.

Vlivový faktor

Svozová firma

1 – služby v oblasti zajištění svozu odpadů (fakturace AOS nebo obchodu) 3 – služby v oblasti zajištění svozu odpadů (fakturace obci) 5 – dodávka odpadů k úpravě (úhrada nákladů s tím spojených zejména u komodity plastů, u ostatních komodit příjem)

Povinnost odpady třídit a využívat Efektivita systému sběru a svozu Nákladovost úpravy nebo odstranění odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování)

Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba) Zákaz ukládání vytříděných využitelných odpadů na skládky

Úpravce odpadů

4 – viz předchozí 6,7 – prodej druhotných surovin

Povinnost odpady třídit a využívat Nákladovost úpravy odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování) Trh s druhotnými surovinami

Zákon o odpadech Ceny za skládkování (spalování) Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba)

Obchodník s DS

5 – nákup druhotných surovin 7 – prodej druhotných surovin

Trh s druhotnými surovinami Dovozy a vývozy surovin

Zákon o odpadech – zelený seznam Celní předpisy

Zpracovatel

(4), 5,6 – nákup druhotných surovin

Trh s druhotnými surovinami Dovozy surovin

Odstranění

4,5 – služby v oblasti odstranění odpadů (fakturace)

Nákladovost úpravy odpadů (výše nákladů na úpravu x výše nákladů na skládkování)

Orgány státní správy

1–8 (vyjma 2) – kontrola plnění povinností ze zákona

4

5

6

7

8

9

101

Nástroj

Zákon o odpadech Ceny za skládkování Souhlas k provozu zařízení (oprávněná osoba) Zákaz ukládání vytříděných využitelných odpadů na skládky Zákon o odpadech Zákon o obalech sankce

Popis jednotlivých nákladových složek působících v modelu integrovaného systému cena výrobků, množství obalů uvedených na trh a do oběhu – výše poplatků do AOS, podle jednotlivých komodit: - množství odpadů z obalů, - množství odpadů ze zálohovaných obalů, - ceny za sběr a svoz využitelných odpadů včetně obalů – dtto jako v případě integrovaného nebo duálního systému, - ceny za vytvoření a provozování sítě pro zpětný výkup zálohovaných obalů (investiční, provozní + režijní náklady ve variantách výkupních automatů a výkupu s obsluhou), - ceny za oddělený sběr a svoz zálohovaných obalů z obchodní sítě, - ceny za úpravu odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, platby nebo příjmy za přijatý odpad), - ceny za prodej druhotné suroviny, - ceny za zpracování druhotné suroviny. Ceny za odstranění odpadů (ceny za skládkování) jsou obecně nízké – skládkování je upřednostňováno z ekonomických hledisek před ostatními způsoby nakládání s odpady, včetně nakládání s využitelnými odpady. Cena za skládkování působí jako jeden z hlavních ekonomických nástrojů v celém toku nakládání s obalovými a komunálními odpady. Platí pro ni stejná pravidla jako v integrovaném nebo duálním systému. Zálohovaní vybraných druhů většinou nápojových obalů vede k neúměrnému ekonomickému zatížení kvůli vysokým investicím potřebným k vytvoření a provozování sběrné sítě zálohovaných obalů. Účinnost sběru je sice vysoká, ale je nutné poznamenat, že v současné době patří v České republice právě nápojové obaly k odpadům s nejvyšší mírou separace a následné recyklace. Zálohy by logicky měly být nástrojem ke zvýšení sběru, využití nebo odstranění obalů, které se v běžných komunálních systémech téměř nesbírají (např. papírové obaly, kelímky od jogurtů, mikrotenové sáčky, obaly s nebezpečnými vlastnostmi apod.) a společnost má z různých důvodů zájem na jejich recyklaci nebo správném způsobu odstranění.

102

2.4 Identifikace datových zdrojů pro modelová řešení Pro potřeby mikroekonomických modelových řešení vybrané skupiny obalových odpad byly identifikovány zdroje dat, která výše uvedená modelová řešení kvantifikují a dále umožňují jejich porovnání v různých zvolených parametrech. Pro popis systémů se používají ukazatele, jejichž zdroj je jasně definovaný a pokud možno obecně přístupný. Většina popisných ukazatelů vychází ze statistických nebo evidenčních výkazů, jejichž existence je podpořena příslušnými zákony. 1. Ukazatele o produkci a skladbě obalů a odpadů 2. Ukazatele o způsobech nakládání s odpady 3. Ekonomické ukazatele V ČR se sledují jen velmi ojediněle na úrovni obcí nebo odpadářských firem. Nákladovost systémů tříděného sběru není žádným způsobem sledovaná a všechny publikované údaje vycházejí ze standardizovaných výpočtů nebo omezeného zdroje dat. Přitom ekonomika systémů je jedním z nejdůležitějších faktorů, ovlivňujících konečný výsledek. Nákladovost systémů je také důležitou informací pro veřejnost a zvýšení odpovědnosti k produkovaným odpadům. Nákladovost implementace zákona o obalech do podniků rovněž není sledována a vyhodnocována. 4. Environmentální ukazatele Ukazatele popisující vliv jednotlivých prvků odpadového hospodářství na životní prostředí. Lze je použít jako vstupní do analýz LCA nebo pro hodnocení vlivu systému na životní prostředí v procesu EIA. 5. Sídelní ukazatele 6. Sociální ukazatele Pro měřitelnost byly vzaty v úvahy účasti na osvětových akcích a náklady na osvětu. Doplňující informací je způsob platby a podíl občana na platbách v odpadovém hospodářství. Ověřovacím zdrojem dat jsou průzkumy veřejného mínění o postojích třídění odpadů apod. 7. Právní prostředí

103

Data sloužící k popisu systému a) Demografické a sídelní Hloubka dat závisí na požadovaných výstupech a způsobu použití ekonomického modelu. i.

Celkový počet obyvatel žijících v ČR, celkový počet domácností

Většina srovnávacích ukazatelů se přepočítává na průměrného obyvatele nebo domácnost a zdrojem je ČSÚ. ii.

Hustota obyvatel

Řada nákladových položek na provozování systémů sběru, třídění a zpracování odpadů závisí na hustotě obyvatel. V oblastech s vyšší hustotou je dosahováno lepších výsledků v třídění odpadů a provozní náklady přepočtené na množstevní jednotku jsou nižší. V zahraničních studiích se udává jako měřítko hustoty 200 obyvatel/km2. Pro potřeby modelu je nutné zvolit velikost sídelní jednotky – kraj, „malý“ okres apod. Hustotu obyvatel lze zjistit z ČSÚ. iii. Počet obcí podle velikosti sídel Systémy sběru a třídění odpadů a s tím související náklady jsou rozdílné ve skupinách obcí podle počtu obyvatel (případně počtu domácností). Protože budou informace o nákladech a třídění odpadů čerpány převážně ze systému EKOKOM, bude využito následující rozdělení velikostních kategorií: obce do 500 obyvatel, obce s 501–1000 obyvatel, obce s 1001–2000 obyvatel, obce s 2001–5000 obyvatel, obce s 5001–10000 obyvatel, obce s 10001–20000 obyvatel, obce s 20001–50000 obyvatel, obce s 50001–100000 obyvatel, obce nad 100000 obyvatel. U každé kategorie bude uveden počet obcí, počet obyvatel, počet domácností v ČR. Podle stejného členění budou rozdělena i ostatní ekonomická a výkonnostní data ve sledovaném vzorku obcí. Zdrojem dat je ČSÚ nebo EKOKOM.

104

iv. Typy zástaveb Tato data sledují rozdělení obcí, resp. obyvatel a domácností podle způsobu vytápění na zástavbu centrální (sídlištní s dálkovým vytápěním), smíšenou (zástavba center měst se smíšeným vytápěním) a venkovskou (rodinné domky se zahradami). Dělení může být ještě podrobnější. Typy zástaveb jsou důležité pro stanovení složení a produkce domovních odpadů. Pro potřeby ekonomického modelu však nejsou rozhodujícím ukazatelem, spíše doplňkovým. Zdrojem těchto dat je ČSÚ (obtížné rozdělení do zástaveb). b) Produkce a složení odpadů a obalů i.

Celkové množství komunálních odpadů

Zdrojem těchto dat je produkce komunálních odpadů na území ČR, přičemž tu lze dále členit podle rozdělení obcí do velikostních skupin. Stanovení produkce slouží k výpočtu kvalitativních srovnávacích ukazatelů, jako je účinnost a výtěžnost tříděného sběru odpadů apod. Zdrojem dat je ISOH (spíše orientační), ale zejména vlastní výpočet na základě měrných produkcí odpadů v kg/obyvatel.rok (VaV 720/2/00). ii.

Bilance využitelných složek komunálních odpadů

Data dávají přehled o celkovém výskytu využitelných složek v komunálním odpadu, výskytu obalové složky v ČR a detailnější dělení podle skupin obcí. Stanovení podle materiálových komodit (papír, plast, sklo, kov, atd.) – každá má jiný způsob nakládání. Pro ekonomický model představuje množství odpadů, na které lze uplatnit vlivy ekonomických nástrojů vyplývajících z právních norem. Zdrojem dat je VaV 720/2/00 a vlastní výpočet na základě měrných produkcí jednotlivých materiálových komodit. iii. Celkové množství vratných a nevratných spotřebitelských obalů uvedených na trh Jedná se o data o celkovém množství obalů a množství po jednotlivých materiálových komoditách uvedených na trh a do oběhu v daném čase (kalendářní rok) na území ČR. Tato data nelze členit na menší sídelní jednotky. Pro zjištění podílu vratných a nevratných obalů se sleduje množství obalů v obou skupinách. Pro ekonomický model jsou vstupními daty pro stanovení rozsahu povinností vyplývajících ze zákona o obalech. Zdrojem dat je EKO-KOM a Seznam MŽP.

105

c) Nakládání s odpady i.

Množství odpadů (a odpadů z obalů) využitých z tříděného sběru v obecních systémech

ii.

Množství odpadů odstraňovaných (skládkovaných nebo spalovaných)

Oba tyto ukazatele slouží ke zjištění účinnosti nástrojů ovlivňujících míru využití a recyklace komunálních a obalových odpadů. Pro vlastní ekonomický model mohou sloužit ke stanovení základních závislostí mezi mírou využití odpadů a náklady na hospodaření s nimi. Zdrojem dat je EKO-KOM a ISOH. d) Ekonomika i.

Celkové náklady na hospodaření s KO

ii.

Náklady na tříděný sběr využitelných složek

iii. Náklady na tříděný sběr obalů iv. Náklady na směsný komunální odpad v.

Náklady na odpad ze zeleně

Ostatní nákladové položky nejsou většinou ovlivňovány legislativními cíli a pro ekonomický model nejsou nutné. Rozdělení nákladů na investiční a provozní by se mělo promítnout do tvorby závislostí mezi výkonem systému a náklady. Pro vlastní model by měly být použity právě tyto závislosti, kde by zadávanou proměnnou byl požadovaný výkon systému. Ten by promítnul prostřednictvím stanovených závislostí do nákladů. Ekonomické údaje od obcí nejsou systematicky sledovány. Kromě toho není k dispozici jednotná metodika, jak se náklady stanovují a jaké položky se do nich začleňují. Investiční náklady se odhadují bez ohledu na vlastnictví (většina obcí nevlastní vybavení na sběr odpadů. Náklady na jeho pořízení se umořují v pronájmu od svozových firem). Zdrojem těchto dat je EKO-KOM (dotazníky obcí z let 2000–2002). vi. Způsob úhrady nákladů od občanů Jedná se o místní poplatek, poplatek za komunální odpad (formou kapitační platby nebo platby za nádobu) nebo smlouvu s občanem. Způsob a výše plateb 106

by měly sloužit k vytvoření závislosti mezi způsobem platby a účinností systému (účinnost tříděného sběru, omezení černých skládek apod.) Tyto informace nejsou sledovány. Kromě toho všechny tři typy úhrady platí od roku 2002, což je příliš krátká doba pro vysledování jakýchkoliv závislostí. Zdrojem dat je EKO-KOM (dotazníky obcí 2000–2002). e) Environmentální a sociální ukazatele Environmentální dopady jednotlivých řešení nakládání s odpady vyžadují vysokou míru znalostí a hodnocení na základě LCA. Sociální ukazatele jsou v odpadovém hospodářství obtížně sledovatelné. V modelu by měly objevit ve formě dopadů na spotřebu a životní úroveň domácností.

2.5 Ekonomické ukazatele hospodaření s komunálními odpady včetně jejich obalové složky V České republice jsou k dispozici údaje pouze z integrovaného systému, ve kterém jsou využitelné složky komunálních odpadů a upotřebené spotřebitelské obaly sbírány společně. Zároveň není zaveden na rozdíl od ostatních evropských států sběr lehké obalové frakce. Využitelné odpady jsou sbírány odděleně po jednotlivých materiálových komoditách. Tento sběr má již dlouholetou tradici, zejména v oblasti papíru a skla. Údaje o ekonomice nakládání s komunálním odpadem nejsou v ČR systematicky sledovány. Údaje uváděné ze šetření, která provádí ČSÚ, jsou zkreslené a neodpovídají reálným nákladům a cenám v oblasti služeb v odpadovém hospodářství. Pro potřeby tohoto výzkumného projektu byla použita data ze systému EKO-KOM, který je provozován autorizovanou obalovou společností. V současné době tento systém shromažďuje podrobné údaje o odpadovém hospodářství z více než 4 600 obcí (9,6 mil. obyvatel). Kromě technických podmínek a organizačních opatření jsou sledovány od roku 1999 také ekonomické ukazatele. Výstupy z těchto údajů byly použity pro charakteristiku odpadového hospodářství obcí. Hodnocení vychází z údajů ročního dotazníku, který obce poskytují do systému EKO-KOM. V hodnocení byla použita data za období 2001–2003, přičemž data za rok 2001 jsou použita pro srovnání v časové řadě. Pro potřeby statistického zpracování dat bylo použito 2 347 dotazníků, které reprezentovaly cca 107

6,351 mil. obyvatel ČR (do hodnocení byly vybrány obce, které v obou letech 2002 a 2003 poskytly požadované údaje v plném rozsahu).

2.5.1 Celkové náklady na odpadové hospodářství obce Celkové náklady obcí na tříděný sběr se velmi liší. Údaje z obcí jsou také často zkresleny neznalostí položek, které jsou do systému zahrnovány. Do celkových nákladů při hodnocení byly zahrnuty tyto položky: směsný KO, tříděný sběr, objemný odpad, nebezpečné odpady, sběrné dvory, propagace, koše, černé skládky, ostatní (např. biologický odpad apod.). Obr. 10. Poměr nákladových položek v obcích ČR (průměr za rok 2003) 5,1%

3,3%

9,3% 2,4% 6,9% 6,9% 0,2%

64,7%

1,2%

směsný KO

objemný odpad

koše

tříděný sběr

NO

sběrné dvory

ostatní

propagace

černé skládky

Největší podíl nákladů tvoří náklady na odstraňování směsných komunálních odpadů. Ve srovnání s rokem 2002 došlo ke zvýšení podílu nákladů za směsný odpad, a to zejména z důvodu zvýšené poptávky po těchto službách vyvolané zejména paušalizací plateb od občanů formou poplatků. Postupně se zvyšuje podíl na tříděný sběr odpadů a sběrné dvory. Nárůst absolutních nákladů průběhu let 2001–2003 ukazuje následující obrázek, který je pro srovnání uveden v nákladech přepočtených na jednoho průměrného obyvatele ve sledovaných obcích. K největšímu nárůstu došlo u směsných komunálních odpadů a u tříděného sběru využitelných složek. V případě nárůstu nákladů za směsný komunální odpad mezi rokem 2001 a 2002 lze hovořit o vlivu přechodu na paušální platbu formou místního poplat108

ku nebo poplatku za komunální odpad (viz výše), kdy občané byli zpoplatněni, všem byla zajištěna stejná služba, a tudíž přestali mít důvody k odkládání odpadů nelegálním způsobem. Tento trend zřejmě pokračuje, i když se projevuje i nárůst provozních nákladů na svoz a odstraňování odpadů. Postupně narůstají také náklady na tříděný sběr využitelných složek odpadů. Nárůst je vyvolán zvýšenou poptávkou po službách na zajištění odvozu odpadů. Tento trend lze částečně přičítat vlivu zákona o obalech a činnosti autorizované obalové společnosti, která provozuje integrovaný systém založený na spolupráci s obcemi a ekonomicky je stimuluje ke zvyšování výtěžnosti a účinnosti tříděného sběru. Obr. 11. Vybrané nákladové položky v obcích ČR v období 2001–2003 700 650 600

Kč/obyvatel.rok

550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 směsný KO

objemný odpad

koše

tříděný sběr

r.2001

r.2002

NO

sběrné dvory

černé skládky

celkem

r.2003

K nárůstu nákladů dochází také v oblasti sběrných dvorů, jejichž existence je svázána zejména se zákonnou povinností sběru nebezpečných odpadů. S rozvojem odpadového hospodářství lze očekávat další nárůst nákladů na provozování sběrných dvorů, které jsou nedílnou součástí komplexní nabídky obce pro občany v oblasti komunálních odpadů.

109

Celkové náklady na provoz odpadového hospodářství v obcích se liší podle velikosti obce. Rozdílné náklady ve skupinách obcí podle počtu obyvatel ukazuje následující obrázek. Celkové náklady na odpadové hospodářství v obcích se pohybují v jednotlivých velikostních skupinách v rozmezí 506–746 Kč/obyvatel.rok, průměr je 716,3 Kč/obyvatel.rok (údaj za rok 2003). Pro srovnání: v roce 2002 byly náklady nižší, a to v rozmezí 506–676 Kč/obyvatel.rok, to představuje meziroční nárůst o 26 %. Nejvyšší náklady byly zjištěny v malých obcích do 500 obyvatel a ve velkých městech nad 100 000 obyvatel. Vyšší náklady v malých obcích jsou dány především horší obslužností svozové oblasti a velkými přejezdovými vzdálenostmi. U velkých měst je systém náročnější na organizaci. Do vzorku sledovaných obcí bylo zahrnuto také hl. m. Praha, které má vysoce organizovaný systém nakládání s komunálními odpady a v němž jsou směsné odpady odstraňovány spalováním, což samo o sobě představuje nárůst oproti obcím, kde jsou odpady skládkovány.

Obr. 12. Náklady na odpadové hospodářství ve skupinách obcí podle počtu obyvatel (2003) 800,00

716 700,00

568

Kč/obyvatel.rok

600,00

500,00

400,00

300,00

200,00

100,00

0,00

do 500

směsný KO sběrné dvory

501-1000

10015000

objemný odpad ostatní

500110000

1000120000

koše propagace

110

2000150000

50001100000

nad 100000

tříděný sběr černé skládky

celkem 2003

NO

celkem 2002

2.5.2 Nakládání se směsným komunálním odpadem Nejrozšířenějším způsobem odstraňování komunálních odpadů je skládkování. Ceny za skládkování se různí a pohybují se mezi 597–774 Kč/t, průměr 722 Kč/t (údaje za rok 2003). Spalování odpadů je nákladnější variantou. Náklady se pohybují mezi 1 017– 1 428 Kč/t, průměr 1 140 Kč/t (ceny za rok 2003). Nutno poznamenat, že u všech stávajících spaloven nejsou v ceně promítnuty investice, jedná se hlavně o provozní náklady. Při srovnání nákladů na odstraňování směsného komunálního odpadu jsou náklady jednoznačně nejvyšší v krajích, kde se odpad spaluje (Praha, Jihomoravský, Liberecký), a to v průměru o 58 % než v krajích, kde se odpad převážně ukládá na skládku. Náklady na směsný komunální odpad jsou promítány do plateb občanů (místní poplatek, poplatek za komunální odpad). Ve 38 % sledovaných obcí náklady spojené se směsným komunálním odpadem plně hradí občan, v 51 % obcí obce přispívají v průměru 28 % z nákladů a v 11 % obcí obce plně hradí náklady za občany. Poslední jmenovaná skupina je tvořena z 98 % obcemi menšími do 5.000 obyvatel.

2.5.3 Tříděný sběr využitelných odpadů včetně obalové složky Stejně jako došlo k nárůstu nákladů u směsného komunálního odpadu, došlo rovněž k nárůstu nákladů na tříděný sběr využitelných složek. Nárůst nákladů na tříděný sběr byl zřejmě způsoben investicemi do sběrových systémů a růstem výtěžnosti tříděného sběru od obyvatel, a tím tedy zvýšenou poptávkou po službách na zajištění svozu a recyklace vytříděných složek. Náklady na tříděný sběr se v roce 2002 pohybovaly podle velikostí obcí v rozmezí 41,4–55,72 Kč/obyvatel.rok a v roce 2003 to již bylo 49,4–94,63 Kč/obyvatel.rok, přičemž nejvyšší náklady měla města nad 100 000 obyvatel a obce pod 500 obyvatel. Přehled nákladů a příjmů v oblasti tříděného sběru využitelných složek v období 2001–2003 ve sledovaném vzorku obcí ukazuje následující tabulka.

111

Tab. 28. Náklady a příjmy obcí v oblasti tříděného sběru využitelných složek v Kč/obyvatel.rok Náklady na tříděný sběr

Náklady obcí

Příjmy za prodej Platby EKO-KOMu druh. surovin

2001

52,2

–

2002

46,04

25,8

27,2

2003

66,70

32,72*

41,98**

* uveden průměr bez měst nad 100.000 obyvatel z důvodů nedostatečných údajů ** uveden průměr z přímých plateb obcím. Se započtením nákladů na projekty v obcích a krajích se zvýší na 43,85 Kč/obyvatel.rok Zdroj: EKOKOM

Samozřejmě, že se náklady liší u jednotlivých materiálových komodit. Přímé údaje z obcí, které by popisovaly nákladovost tříděného sběru jednotlivých komodit, nejsou k dispozici. Údaje uvedené v následující tabulce jsou získány zejména z šetření u odpadářských firem a vlastními výpočty. Je nutné je brát jako orientační. Tab. 29. Náklady na tříděný sběr jednotlivých komodit Náklady na tříděný sběr

Kč/t

Platba EK (Kč/t)

papír

2100–2600*

1100–2300

plasty

6000–9000

5300–8200

700–1500

650–1300

sklo

Zdroj: EKO-KOM

Jednoznačně nejnákladnější je sběr plastů. Je to způsobeno jeho nízkou objemovou hmotností, čímž vzrůstají především přepravní náklady při nakládce odpadu i při jeho transportu na další zařízení. Vysoká hodnota nákladů je způsobena také negativní cenou směsných plastů při zpracování. V případě sběru PET lahví a nakládání s PET lahvemi (bez ostatních plastů) je sběr díky vysoké prodejní ceně PET na trhu druhotných surovin spíše výdělečný.

112

Obr. 13. Výtěžnost a nákladovost tříděného sběru v jednotlivých krajích za rok 2003 140

30

120

25

100

80 15 60

kg/obyvatel.rok

Kč/obyvatel.rok

20

10 40 5

20

in a

ín sk ý Zl

so č

Vy

Ú

st e

ck ý

sk ý če

do

Pr

ře St

Ji ho

náklady

ah a

0

če Ji sk ho ý m or av sk Ka ý rl o Kr va ál rs ov ký eh ra de ck ý Li be M or re av ck sk ý os le zs ký O lo m ou ck ý Pa rd ub ic ký Pl ze ňs ký

0

výtěžnost Pa+Pl+Sk

Zdroj: EKO-KOM, a. s.

Výtěžnost tříděného sběru (v kg/obyvatel.rok), která může vyjadřovat míru účinnosti tříděného sběru, úzce souvisí s náklady na tuto činnost. Pro představu o kolísání nákladů a výtěžnosti je uveden následující obrázek, který znázorňuje výtěžnost a nákladovost tříděného sběru v jednotlivých krajích za rok 2003. Pro srovnání byl proveden přepočet mezi výtěžností a náklady na tzv. měrné náklady, tj. náklady na 1 kg vytříděných surovin. Pro představu je uvedena následující tabulka s přepočtem.

113

Tab. 30. Měrné náklady v jednotlivých krajích Kraj Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královéhradecký Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Praha Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský

Kč/kg 3,81 1,86 3,96 2,67 2,75 3,89 3,73 1,90 2,57 4,54 4,04 3,81 2,53 3,20

Efektivita nákladů 4,10 10,03 3,05 7,87 6,52 4,19 4,37 11,64 9,21 5,88 3,99 2,86 7,83 5,29

Zdroj: EKO-KOM, a. s.

Ve třetím sloupci tabulky je uveden přepočet na tzv. efektivitu nákladů, tj. poměr mezi výtěžností tříděného sběru a měrnými náklady. Tučně vyznačené jsou kraje, ve kterých je efektivita nejvyšší. Poměr mezi efektivitou nákladů a výtěžností tříděného sběru v krajích ukazuje následující obrázek. Tyto křivky jsou základem pro hodnocení vztahu mezi účinností tříděného sběru (zde vyjádřené pomocí výtěžnosti v kg/obyvatel.rok). Vztah bude dále rozveden v následujícím textu.

114

Obr. 14. Poměr mezi efektivitou nákladů a výtěžností tříděného sběru v krajích

14,00

30

12,00

25

10,00

8,00 15 6,00

výtěžnost

efektivita

20

10 4,00 5

2,00

0

Ú st Ka eck ý rl o va rs ký Ji ho če St sk ře M do ý or če av sk sk ý os le z O sk lo ý m ou ck ý Zl ín sk Li be ý re Ji ho ck m ý or av s Vy ký Kr so ál č ov eh ina ra de ck Pa ý rd ub ic ký Pl ze ňs ký Pr ah a

0,00

efektivita

výtěžnost Pa+Pl+Sk

2.5.4 Příjmové složky odpadového hospodářství v obecních rozpočtech Hlavní příjmovou složkou je bezesporu poplatek od občanů za provozování systému nakládání s komunálními odpady. Platby se pohybovaly v roce 2003 v rozmezí 299–450 Kč/obyvatel.rok, průměr 352 Kč/obyvatel.rok. Poplatky pro občany se zvyšují s velikostí obce, přičemž nejvyšší jsou v městech nad 50 000 obyvatel. Součástí příjmů jsou také tržby za druhotné suroviny. Více než 70 % obcí sledovaných obcí neví, zda jsou příjmy z prodeje druhotných surovin zohledňovány ve fakturaci svozových firem. Příjmy jsou vyšší s rostoucí velikostí měst a rovněž ve městech, které vlastní nebo spoluvlastní technické služby. Tržby za druhotné suroviny se pohybovaly v roce 2003 v rozmezí 11–78 Kč/obyvatel.rok, průměr 32 Kč/obyvatel.rok. Nejvyšší příjmy byly ve skupině měst s 5 000 až 20 000 obyvateli.

115

Dalším příjmem mohou být také platby od živnostníků, kteří využívají systém obce. Tyto příjmy se pohybovaly v roce 2003 v rozmezí 36–93 Kč/obyvatel.rok, průměr 47 Kč/obyvatel.rok. Obdobně jako u tržeb za druhotné suroviny byl příjem nejvyšší ve skupině měst s 5 000–20 000 obyvateli. Nedílnou součástí příjmů do obecních rozpočtů se staly také platby povinných osob s povinností zpětného odběru obalů. Jedná se o platby autorizované obalové společnosti EKO-KOM, která provozuje integrovaný systém založený na spolupráci s obcemi. V průměru tato platba v roce 2003 činila 42 Kč/obyvatel.rok. Celkové průměrné příjmy dosahují cca 446 Kč/obyvatel.rok, tj. 62 % průměrných nákladů na OH obce. Poměr mezi náklady a příjmy ve skupinách obcí podle velikosti ukazuje následující obrázek.

Obr. 15. Poměr mezi náklady a příjmy ve skupinách obcí podle velikosti 800 700 600

k g/ 500 o 400 b yv 300 at 200 100 0 do 500

500 až 1 000

1 000 až 5 000

5 000 až 10 000

10000– 20 000

náklad

20 000 až 50 000

50 000 až 100 000

nad 100 000

příjm

Zákon o odpadech umožňuje 3 způsoby, jak může obec zpoplatnit občana za služby v odpadovém hospodářství. Jak ukazuje následující tabulka, jednoznačně nejrozšířenějším způsobem je místní poplatek, který byl v roce 2003 zaveden téměř v 80 % sledovaných obcí.

116

Tab. 31. Způsoby plateb občanů v obcích ČR Místní poplatek Poplatek za KO Z toho Platba na obyvatele Platba za nádobu Platba za známku Ostatní

2002

2003

75,6 % 20,0 %

79,5 % 20,2 %

5,4 %

5,4 %

8,2 % 6,4 % 3,7 %

7,9 % 6,9 % 0,3 %

Zdroj: EKO-KOM, a. s.

2.5.5 Sazba místního poplatku versus zákon o odpadech Pro místní poplatek je v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech stanovena maximální výše místního poplatku, která při sečtení obou sazeb činí 500 Kč/obyvatel.rok. Reálné náklady v obcích ČR jsou však vyšší: rok 2002 – 506–676 Kč/obyvatel.rok (průměr 568 Kč), po odečtení nákladů na černé skládky, osvětu a koše 533,2 Kč, rok 2003 – 506–746 Kč/obyvatel.rok (průměr 716 Kč), po odečtení nákladů na černé skládky, osvětu a koše 683,5 Kč. Od května 2003 došlo také ke zvýšení sazby DPH za služby v odpadovém hospodářství, a to: zvýšení DPH o 14 % – nárůst o 71–104 Kč/obyvatel.rok, poplatek za skládkování od r. 2005 o 100 Kč/t – nárůst o cca 30 Kč/obyvatel. Předpokládané reálné náklady v roce 2005 (bez růstu provozních nákladů) by mohly činit cca 607–880 Kč/obyvatel.rok. Z uvedených faktů je zřejmé, že je nutné revidovat stávající právní úpravu týkající se výše místních poplatků. Rovněž negativně působí zvýšená sazba DPH, která je v evropských státech běžně zařazena do nižší (5 %) sazby. Pouze jí narostou celkové náklady obcí bez efektu na odpadové hospodářství (efektivně působí např. navýšení skládkového poplatku – nutí původce hledat jiné alternativy nakládání s odpady).

117

2.5.6 Závislost nákladů a účinnosti tříděného sběru komunálních odpadů Vzhledem k tomu, že v ČR je provozován sběr využitelných složek KO a upotřebených obalů jako integrovaný, není v podstatě možné oddělit mikroekonomické vazby komunálních a obalových odpadů.

2.5.7 Závislost nákladů na účinnosti třídění – skutečnost Modelové řešení souvislostí mezi náklady a účinností třídění využitelných složek domovního odpadu je dále porovnáváno s údaji dosahovanými v provozních podmínkách. Pro tento účel srovnání modelového a provozního řešení bylo využito hodnot vybraných ukazatelů sledovaných a evidovaných v systému EKO-KOM v letech 2002 a 2003. Zdrojem hodnot sledovaných ukazatelů v tomto informačním systému jsou údaje evidované a předané obcemi, tedy původci komunálních odpadů, zapojenými do systému EKO-KOM. Množství využitelných složek v komunálním odpadu Z informačního systému EKO-KOM byly převzaty údaje o nákladech a množství (výtěžnosti) vytříděných využitelných složek z komunálních odpadů podle předem definovaných velikostních kategorií obcí. Získané údaje byly přepočteny na měrné ukazatele (Kč/t, kg/obyvatele a rok). Pro zkoumání stanovené závislosti je nutno znát také účinnost třídění, která se vypočítá z celkového výskytu jednotlivých využitelných složek v komunálních odpadech. Vzhledem k tomu, že nelze nepřetržitě analyzovat složení komunálního odpadu, využívají se k tomuto účelu standardy skladby komunálního odpadu. Skladba běžného odpadu z domácností (domovního odpadu – DO) a jemu podobného odpadu (živnostenského odpadu – ŽO) byla sledována v průběhu systematických analýz komunálního odpadu prováděných v rámci řešení VaV/720/2/00 „Intenzifikace sběru, dopravy a třídění komunálního odpadu“, jehož nositelem v letech 2000–2003 byla Univerzita Karlova v Praze. Průměrné hodnoty ukazatelů skladby tohoto odpadu, respektive podílu využitelných složek na obyvatele podle velikostních kategorií obcí jsou obsaženy v následující tabulce.

118

Tab. 32. Měrná množství využitelných složek v komunálním odpadu (DO a ŽO) Výskyt využitelných složek v KO Množství (kg/obyv. a rok) KO Velikostní kategorie obcí (kg/obyv. z toho celkem a rok) Papír Plasty Sklo Kovy do 5 000 obyvatel 230 88 35 28 17 8 5 000–10 000 obyvatel 205 104 45 30 20 9 10 000–50 000 obyvatel 301 143 65 44 24 10 50 000–100 000 obyvatel 296 143 65 44 23 10 100 000 a více obyvatel 293 141 66 40 25 10 Celkem ČR 256 118 52 36 21 9

Zdroj: SLEEKO

Údaje převzaté ze systému EKO-KOM a zpracované do podoby ukazatelů potřebných pro vzájemné srovnání modelového řešení a skutečnosti v závislosti nákladů a účinnosti třídění využitelných složek komunálních odpadů jsou uvedeny v tabulce č. 33 (rok 2002) a tabulce č. 34 (rok 2003). Tab. 33. Výtěžnost, účinnost a náklady třídění využitelných složek KO – skutečnost 2002 Ukazatel Velikostní kategorie obcí

Výskyt VS Výtěžnost v KO (DO a ŽO) třídění VS (kg/ob. a rok) (kg/ob. a rok)

Účinnost třídění VS (% hm.)

Náklady třídění VS (Kč/t)

do 5 000 obyvatel 5 000–10 000 obyvatel 10 000–50 000 obyvatel 50 000–100 000 obyvatel 100 000 a více obyvatel

88 104 143 143 141

43 33 26 12 25

49 32 18 8 18

1 065 1 504 1 968 3 818 2 965

Celkem ČR

118

25

21

2 321

Zdroj: SLEEKO

119

Tab. 34. Výtěžnost, účinnost a náklady třídění využitelných složek KO – skutečnost 2003 Ukazatel Velikostní kategorie obcí

Účinnost Výskyt VS Výtěžnost třídění VS v KO (DO a ŽO) třídění VS (kg/ob. a rok) (kg/ob. a rok) (% hm.)

Náklady třídění VS (Kč/t)

do 5 000 obyvatel 5 000–10 000 obyvatel 10 000–50 000 obyvatel 50 000–100 000 obyvatel 100 000 a více obyvatel

88 104 143 143 141

33 37 31 20 28

38 36 22 14 20

1 356 1 479 1 953 2 470 3 407

Celkem ČR

118

29

25

2 377

Zdroj: SLEEKO

Průběh nákladů třídění využitelných složek komunálních odpadů, respektive běžného domovního a jemu podobného odpadu, v závislosti na účinnostech třídění za užití skutečných údajů za léta 2002 a 2003 ze systému EKO-KOM a údajů modelového řešení uvádí následující obrázek. Z grafického zpracování je patrno, že závislost nákladů třídění využitelných složek z komunálních odpadů na účinnosti třídění má tvar nelineární funkce. Křivky vyjadřující skutečné náklady třídění využitelných složek (obrázek č. 16) mají tvar hyperbolické funkce. Křivky vypovídají o tom, že se zvyšující se účinnosti třídění klesají náklady na třídění využitelných složek a naopak, že čím nižší je účinnost třídění, tím vyšší jsou náklady třídění využitelných složek. Další křivka, která se týká modelového řešení nákladů třídění v závislosti na účinnostech třídění však ukazuje na to, že výše uvedená závislost má určitá omezení. Od určité výše účinnosti třídění (při modelovém řešení od 50 %) mají náklady třídění opět vzestupnou tendenci. Tato tendence potvrzuje skutečnost, že míra třídění využitelných složek za účelem jejich materiálového využití má určité technické a ekonomické meze. Využitelné složky jsou vytřiďovány za podmínek vynaložení dodatečných nákladů na technicky náročné vybavení tříděného sběru, které má trvale vzestupnou tendenci a postupně se stává neúměrným vzhledem k dosaženému efektu.

120

Obr. 16. Náklady třídění KO v závislosti na účinnostech třídění 4500 4000 Náklady třídění (Kč/t)

3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 0

10

20

30

40

50

60

70

Účinnost třídění (%)

Náklady třídění r. 2002 (Kč/t)

Náklady třídění r. 2003 (Kč/t)

Náklady třídění - modelové řešení (Kč/t)

Na základě dosud získaných poznatků ze zkoumání závislosti nákladů a účinnosti třídění využitelných složek komunálních odpadů lze vyvodit následující obecné souvislosti: nejvyšší náklady třídění se projevují při účinnosti třídění do 10 %, tj. při celkové výtěžnosti využitelných složek menší než přibližně 12 kg na obyvatele a rok, při účinnosti třídění vyšší než 10 % dochází k postupnému poklesu nákladů třídění, jehož minimum se nachází mezi 40–50% účinností třídění, tj. přibližně při vytřídění 48–60 kg na obyvatele a rok, při účinnostech třídění vyšších než 40–50 % dochází k opětnému zvyšování měrných nákladů třídění, jejichž výše při přiblížení se k maximu účinnosti by se pravděpodobně mohla přibližovat k nekonečnu. Náklady třídění využitelných složek jsou ve skutečnosti ovlivněny mnoha faktory, z nichž za významné lze označit strukturu vytříděných využitelných složek, neboť každá ze složek má jiné nákladové zatížení, dále pak velikost sídelní jednotky a charakter její obytné zástavby, jiné nákladové zatížení bude mít odvozový způsob sběru v zástavbě bytových domů na sídlišti a jiné odvozový způsob sběru v zástavbě rodinných domů. 121

3

Vybrané druhy odpadů nebo výrobků dle zákona o odpadech

Mezi vybrané odpady byly pro účely této kapitoly zařazeny odpady, které charakterem výskytu dávají předpoklad ovlivnění širším spektrem nástrojů ekologické politiky. Jsou to: PCB, odpady azbestu, pneumatiky, autovraky, elektrošrot, odpadní zářivky a výbojky, ledničky, odpadní oleje, odpadní baterie a akumulátory, biodegradabilní odpady, kaly z ČOV. Zvláštní kategorii tvoří odpady s obsahem PCB, nakolik jejich životní cyklus je uzavřen tím, že je ukončena produkce a je stanovena povinnost materiály s PCB odstranit do roku 2010. Nebyly uvažovány odpady z výroby TiO2, protože je v ČR jediná výrobna. Tab. 35. Působení nástrojů na nakládání s vybranými odpady a výrobky Nástroje Etapa nakládání Produkce odpadu Shromažďování Úprava vlastností Recyklace Energetické využití Biozpracování Odstranění – skládka

Dobrovolné nástroje Zpětný odběr (dobrovolné dohody) + recyklovatelné

Zákazy (skládky)

Příkazy (povinná úprava/recyklace – kvóty)

Poplatek za ukládání na skládky

++ recyklovatelné + recyklovatelné ++recyklovatelné, biodegradabilní + recyklovatelné + recyklovatelné ++ recyklovatelné + oleje + pneumatiky, - biodegradabilní, oleje, PCB, pneumatiky, oleje biodegradabilní ++biodegradabilní ++biodegradabilní -- všechny - recyklovatelné, biodegradabilní

122

+ recyklovatelné + pneumatiky, oleje, biodegradabilní ++biodegradabilní - všechny

Legenda:

autovraky elektrošrot odpadní zářivky a výbojky ledničky odpadní oleje odpadní baterie a akumulátory

biodegradabilní odpady = Recyklovatelné

pneumatiky

= odpady Biologicky azbestu, upravitelné PCB

= Nezpracovatelné

kaly z ČOV

„-“ = snížení odpadů postupujících do dané etapy nakládání „+“ = zvýšení odpadů postupujících do dané etapy nakládání

3.1 Soustředění informací o technických a ekonomických charakteristikách vybraných odpadů Tato kapitola soustřeďuje informace formou rozsáhlé citace a kompilace údajů z Implementační a investiční strategie pro směrnice ES o odpadech (autovraky, oleje, PCB, kaly, baterie a akumulátory), práce Ekonomická analýza regulace odpadového hospodářství, vybrané odpady (ledničky, pneumatiky), Koncepce odpadového hospodářství Středočeského kraje (elektrošrot), Koncepce odpadového hospodářství ČR a výsledků vlastního průzkumu.

3.1.1 Autovraky a)

výrobky

Největším výrobcem osobních vozů v České republice je ŠKODA AUTO, a. s. Mladá Boleslav. Asi polovina v České republice prodaných vozů se dováží (nové vozy, ojeté vozy). Průměrné stáří všech provozovaných (nejen osobních) vozidel je 16,4 let. Toto konstatování je o to významnější, že průměrné stáří vozového parku v zemích EU je poloviční. V roce 1999 bylo v České republice registrováno 5 082 176 motorových vozidel.

123

Tab. 36. Stavy motorových vozidel v letech 1994–1999 Rok

Osobní a dodávkové

1994 1995 1996 1997 1998 1999

2 967 253 3 113 476 3 349 008 3 547 745 3 687 451 3 695 792

Nákladní

Speciální nákladní

160 793 182 326 235 114 265 598 312 404 302 487

125 360 125 176 119 448 115 839 111 030 104 184

Autobusy 22 761 21 912 21 460 20 916 20 505 20 013

Malé Motocykly motocykly 666 352 667 782 666 210 659 951 645 922 558 237

476 453 457 560 439 247 438 484 446 350 401 463

Zdroj: vlastní šetření

Ve srovnání s EU má Česká republika v oblasti osobních automobilů (2,96 obyvatel/automobil) již vysoký stupeň motorizace (Velká Británie 2,4; Španělsko 2,6; SRN 2,1 obyv./auto) – za posledních 12 let se počet osobních automobilů v České republice zvýšil o 161 %; za poslední 4 roky pak nárůst činí 10 %. b)

odpady

V devadesátých letech stoupl počet ročně vyřazovaných vozidel v České republice na 100 000 až 130 000 – průměrné stáří vyřazovaných vozidel je 20 let. V roce 1999, díky zavedení nového systému zákonného pojištění motorových vozidel, bylo však odhlášeno 299 849 vozidel. c)

nakládání i.

organizace

Základními články organizace nakládání s vyřazenými vozidly v ČR jsou: autovrakoviště, provozy podniků Kovošrot, sběrná síť autovraků značky Škoda (Akce „Věrnost“ ŠKODY AUTO, a. s.) a následní zpracovatelé získaných materiálů (hutě, spalovny, cementárny, sklárny). ŠKODA AUTO jako marketingovou akci podporoval dva zpracovatele vyřazených vozidel značky Škoda – ŽDB Bohumín a Klán Kutná Hora – takto bylo zpracováno cca 5 000 vozů (tj. necelá 4 % všech likvidovaných autovraků). Přibližně stejné množství prošlo podniky zabývajícími se sběrem a zpracováním šrotu. Zbytek vyřazených vozidel končí na autovrakovištích (demontáž pouze barevných kovů, popř. náhradních dílů) bez záruky ekologického zpracování vyřazeného vozidla; cca 3 500 vyřazených vozidel je ročně exportováno. 124

ii.

využití

K nejvýznamnějším zpracovatelům vyřazených vozidel v ČR patří Kovošrot Praha, a. s. Podmínkou přijetí vyřazených vozidel je odhlášení vozidla z provozu na dopravním inspektorátu; v takovém případě je vystaven doklad o ekologickém zneškodnění vozidla. Poté následuje odstranění provozních kapalin, demontáž pneumatik, drcení zbytku, magnetická separace železných kovů, separace barevných kovů (hliník, měď, zinek) a separace polymerních odpadů (plasty, guma, sklo, dřevo). Magnetický podíl (tzv. sbalky) je dodáván do hutí (pouze export, protože české hutě neakceptují zvýšený obsah zinku). Tímto způsobem je zpracováno cca 400 vyřazených vozidel/rok, což je způsobeno především provozem tzv. autovrakovišť, kde poslední majitel dostane alespoň minimální úhradu. Významnou aktivitou v roce 1999 byla akce ŠKODA AUTO, a. s. s názvem „Věrnost“; vztahovala se výhradně na vozy této značky. Sběrná síť byla tvořena 255 obchodními místy této značky (značkovými servisy), 27 sběrnými místy a dvěma zpracovateli – ŽDB, a. s. – závod Recyklace a Klán, s. r. o. Kutná Hora. (ŠKODA AUTO z obchodních důvodů dotovala tuto činnost částkou cca 3 500 Kč/vyřazené vozidlo, což je cena obvyklá v EU (200 DM/vyřazené vozidlo). V ČR existují dvě zařízení na drcení částečně demontovaných vyřazených vozidel – Kovošrot Kladno a Metalšrot Tlumačov. Jedná se o zařízení firmy PWH (1 800 kW) s projektovanou kapacitou 120 000 autovraků/rok, která je v současné době z výše uvedených důvodů nevyužita. Výstupem ze šrédrů jsou především ocelové sbalky velikosti zhruba 50–100 mm (ČSN 42 0030, druh 76). d)

ekonomika

Hodnota vyřazeného vozidla, vzhledem k nákladům na jeho zpracování, je velmi nízká – do 500 Kč/t; při výkupní ceně 300 Kč/t je v současné době tato činnost ekonomicky nezajímavá. Náklady na zpracování vyřazených vozidel tvoří především doprava vyřazených vozidel (při středních cenách 20 Kč/km a vzdálenosti na sběrné místo – autovrakoviště 10 km to je 400 Kč/vyřazené vozidlo), úpravu na autovrakovišti (odstranění kapalin, akumulátoru, využitelných náhradních dílů – průměrná tržba za náhradní díly na autovrakovišti je 500 Kč/vyřazené vozidlo), dopravu ke šrédrům (na kratší vzdálenosti se používají nízkoložné přívěsy, na větší vzdálenosti se používá železniční přeprava – při125

bližně 1 Kč/tkm) naplocho lisovaných vyřazených vozidel (přibližně 350 až 450 Kč/t). Při cenách šrotu (1 800–2 700 Kč/t) a kurzu Kč/DM lze příjmovou položku zpracovatele vyřazených vozidel ohodnotit částkou 2 400 Kč/t – čistá ztráta se pak odhaduje na 1 700 Kč/vyřazené vozidlo. e)

výhled

Stupeň motorizace se v ČR ustálí na 2,4 osob/automobil, kterou podle současných poznatků je možné považovat za horní hranici. Počet registrovaných automobilů bude cca 4,2 mil. (2015). Hlavními faktory ovlivňujícími počet vyřazovaných vozidel jsou: počet registrovaných vozidel, stáří vyřazovaných vozidel a příjmová úroveň občanů. Při předpokládané rychlejší výměně by se v nejbližších 5–10 letech vyřazovalo 210 000–280 000 vozidel/rok. Podrobnější představu poskytuje následující tabulka. Tab. 37. Prognóza počtu vozidel po skončení životnosti v České republice do roku 2010 Počet vyřazených 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 vozidel (tis. ks/rok)* varianta A** varianta B

150 150

175 165

200 175

220 180

240 185

250 190

260 195

265 200

270 205

275 210

280 215

* Týká se osobních a dodávkových automobilů; počty v ostatních kategoriích silničních vozidel (nákladní, autobusy, motocykly) nelze odhadnout, avšak vzhledem k podílu na celkovém počtu registrovaných vozidel (nákladní 8 %, autobusy 0,4 %, motocykly 19 %) budou řešeny společně s osobními a dodávkovými vozidly. ** Varianta A – růst HDP v letech 2001-2005 v průměru ročně o 3-3,5 %; index růstu průmyslové výroby 1,06-1,07 Varianta B – růst HDP v letech 2001-2005 v průměru ročně o 1,5-2 %; index růstu průmyslové výroby 1,03-1,05

3.1.2 Baterie a akumulátory a)

výrobky

Baterie jsou zdroje elektrické energie generované přímou přeměnou chemické energie, které se skládají z jedné či několika primárních článků neschopných opětovného nabití. Akumulátory jsou sekundární elektrochemické články používané jako mobilní zdroje stejnosměrného elektrického proudu vyznačující se 126

vratností přeměny chemické energie v elektrickou. Dělí se podle velikosti a použití na průmyslové a spotřebitelské. Nejběžnějšími druhy průmyslových akumulátorů jsou olověné (autobaterie) a Ni-Cd (staniční a trakční zdroje) akumulátory, ze spotřebitelských Ni-Cd, Li-Ion, Li-Pol akumulátory (např. mobilní telefony, notebooky apod.). Jediným výrobcem spotřebitelských baterií v České republice je společnost Energizer s. r. o. Tato společnost pokrývá cca 40 % trhu, zbylé množství se do České republiky dováží. Mezi největší dovozce patří firmy Philips, Gilette (Duracel), Varta, Bateria Slaný apod. Výrobci olověných akumulátorů jsou Autobaterie Česká Lípa a AKUMA Mladá Boleslav. Monopolním výrobcem průmyslových nikl-kadmiových akumulátorů v České republice je SAFT-FERAK Raškovice. Spotřeba baterií je v České republice odhadována na cca 80–100 mil. ks ročně, což reprezentuje 2 800 až 3 500 t za rok (zdroj: údaje o dovozu, vývozu a výrobě baterií, zahraniční srovnání). Na trhu baterií v České republice je v současné době nekontrolovaný stav – výrobci a dovozci nemají povinnost prokazovat kvalitu článků nebo baterií autorizovanou zkušebnou, a proto se na trhu v České republice prodávají baterie často v nízké kvalitě, nezjistitelného původu, se zvýšeným obsahem škodlivých látek (zejména rtuti). Spotřebu spotřebitelských akumulátorů lze odhadnout na přibližně 300 t za rok, průmyslových Ni-Cd akumulátorů na 50 000–60 000 ks/rok a olověných akumulátorů na 1,5 mil. ks ročně. Výroba a spotřeba akumulátorů v ČR je uvedena v následující tabulce: Tab. 38. Množství akumulátorů na trhu v letech 1995–2000 Typ Spotřebitelské akumulátory Olověné akumulátory Ni-Cd akumulátory**

1995

1996

1997

1998

1999

2000

X

X

X

X

X

cca 300 t

X

X

X

X

2 500 000 ks*

X

155 070 ks

162 000 ks

82 700 ks

80 150 ks

54 260 ks

50 100 ks

X – není známo * VARTA-AUTOBATERIE Česká Lípa, z toho 1 000 000 exportováno (největší výrobce v ČR) ** SAFT-FERAK Raškovice, monopolní výrobce průmyslových Ni-Cd akumulátorů v ČR

127

b)

odpady

Produkce odpadů baterií a akumulátorů podle Informačního systému o odpadech (ISO, provozovaný Českým ekologickým ústavem) v roce 1999 byla: Tab. 39. Produkce odpadu z baterií a akumulátorů v roce 1999 Kód podle katalogu odpadů

160601 160602

Název

Kód podle Basilejské úmluvy

Množství (t/rok)

Galvanické články sekundární: olověný akumulátor Galvanické články sekundární: nikl-kadmiový akumulátor

Y31 Y26

26 444 446

Y29

6,4

Y35

125 86,3

160604 160605

Galvanické články primární: suchý galvanický článek s obsahem rtuti Suchý a mokrý alkalický galvanický článek Ostatní neuvedené články

200120

Galvanický článek elektrický suchý anebo mokrý

160603

Y26, Y31, Y34

1 294,4

Zdroj: vlastní šetření

v příloze č. 1 seznam výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru. Patří sem mimo jiné i elektrické akumulátory (kód celního sazebníku 8507) a galvanické články a baterie (kód celního sazebníku 8506), povinnost bezplatného zpětného odběru použitého výrobku pro toho, kdo takový výrobek uvádí na trh, povinnost využít a recyklovat použité výrobky nebo jejich části do jednoho roku od okamžiku jejich sběru. c)

nakládání i.

organizace

Je třeba rozlišit mezi sběrem spotřebovaných akumulátorů a baterií s pozitivní hodnotou (olověné akumulátory, Ni-Cd akumulátory) a s negativní hodnotou (přenosné baterie a akumulátory). Olověné akumulátory V případě olověných akumulátorů je schéma toku odpadů od původců (právnické osoby, obce) až ke konečnému zpracovateli dvoustupňové. Od původců 128

shromažďují odpady podniky Sběrných surovin, Kovošroty či různé soukromé firmy podnikající v oblasti odpadů či druhotných surovin. Tyto společnosti dodávají akumulátory jedinému konečnému zpracovateli v České republice (Kovohutě Příbram), a to buď přímo, nebo prostřednictvím překupníků. Často odebírají použité olověné akumulátory i prodejní místa nových olověných akumulátorů a dodávají takto shromážděné odpady konečnému zpracovateli. V České republice tedy existuje paralelní systém sběru odpadních olověných akumulátorů organizovaný jak odpadovými firmami, tak některými prodejci nových olověných akumulátorů. Vzhledem k pozitivní hodnotě olověných akumulátorů je sběrný systém samofinancovatelný. Nikl-kadmiové akumulátory V roce 2000 byl monopolním výrobcem firmou SAFT-FERAK, a. s. zahájen sběr průmyslových Ni-Cd akumulátorů. Bližší podrobnosti nejsou známy. Přenosné baterie a akumulátory V České republice není v současné době zaveden celostátní systém sběru přenosných baterií a akumulátorů. Sběr těchto odpadů je organizován nahodile, většinou obecními a městskými úřady v rámci sběru nebezpečných odpadů od obyvatel. Objem přejímaných přenosných baterií a akumulátorů je velmi malý v porovnání s množstvím expedovaným na trh. V České republice dnes neexistuje vhodná kapacita pro zpracování a třídění tohoto druhu odpadu. V minulosti byly v České republice pokusně provozovány samostatné systémy sběru přenosných baterií a akumulátorů ve třech městech. Bezúplatný sběr baterií v obchodní síti byl se 4% účinností vyzkoušen v Příbrami. Zálohový sběr byl dále vyzkoušen v Semilech, kde byl dlouhodobý pokus založen na zálohování (4 Kč/ks, nálepka) nově nakoupených baterií a vrácení zálohy při odevzdání vyřazených baterií v obchodní síti (60% účinnost). Zálohovaný sběr suchých galvanických článků byl odzkoušen v letech 1992–1997 také ve Žďáru nad Sázavou. Obchody zapojené do tohoto systému byly povinny účtovat za každou prodanou baterii k běžné tržní ceně zálohu ve výši 2 Kč s tím, že za odevzdané použité baterie nebylo možno žádat zpět peníze ani nebylo možno za vyšší počet odevzdaných použitých baterií než koupených žádat doplatek nebo snížení nákupní ceny. Tržní cena bez zálohy byla účtována v případě, že kupující poskytl protihodnotou za nově kupované baterie stejný počet použitých baterií (nezávis-

129

le na druhu baterií). Prostřednictvím tohoto systému se podařilo ročně sebrat přibližně 3 tuny použitých baterií od 24 000 obyvatel. V současné době probíhá pilotní projekt sběru přenosných baterií a akumulátorů v Kladně, jenž je organizován a financován Českým sdružením výrobců a dovozců přenosných baterií (ČSVDPB). Toto sdružení soustřeďuje všechny hlavní výrobce a dovozce přenosných baterií a od roku 2002 převezme pravděpodobně kolektivní odpovědnost za zpětný odběr přenosných baterií v ČR. Samostatný sběr přenosných baterií se provádí také v Liberci, na severní a jižní Moravě a připravuje se v hl. m. Praze. ii.

sběr

Olověné akumulátory Sběr olověných akumulátorů se provádí do typizovaných plastových nebo kovových nádob s víkem o objemu přibližně 500 l. Sběrná místa jsou umístěna u benzínových stanic, u prodejců nových akumulátorů, ve výkupnách sběrných surovin a barevných kovů a v komunálních systémech (sběrné dvory a mobilní sběrny nebezpečných odpadů). Nikl-kadmiové akumulátory Sběr je zajišťován servisním způsobem, při němž dodavatel nového zařízení odebere upotřebený výrobek, a dále také prostřednictvím firem zabývajících se výkupem kovového odpadu. Systém sběru musí odpovídat požadavkům na nakládání s nebezpečnými odpady. Přenosné baterie a akumulátory Přenosné baterie a akumulátory jsou sbírány do plastových nebo kovových uzamykatelných nádob o objemu 10–120 l. Sběrná místa jsou umístěna v hypermarketech a supermarketech, prodejnách s elektronickým zbožím, fotokino, školách a v komunálních systémech (sběrné dvory a mobilní sběrny nebezpečných odpadů).

130

iii. přeprava Přeprava odpadních baterií a akumulátorů se uskutečňuje po silnici či železnici s respektováním příslušných právních předpisů pro přepravu nebezpečných věcí. iv. využití Olověné akumulátory Hlavním zpracovatelem olověných akumulátorů v České republice jsou Kovohutě Příbram, a. s. Od října 1997 je v Kovohutích Příbram v provozu nová šachtová pec na zpracování akumulátorů s technologií firmy Varta, která dovolila postupný nárůst sběru a technologicky a kapacitně bezproblémové přepracování použitých akumulátorových baterií a výroby olova z těchto druhotných surovin. V říjnu 2000 byla uvedena do provozu technologie využívající akumulátorovou kyselinu sírovou k úpravě pH při odstraňování těžkých kovů ze skládkových vod. Kovohutě Příbram tak mohou zpracovávat akumulátory celé, včetně obalu a elektrolytu. Z 1 t olověných akumulátorů lze získat 0,55–0,60 t olova. V roce 1998 zpracovaly Kovohutě Příbram přes 20 000 t olověných akumulátorů, čímž bylo dosaženo účinnosti sběru přibližně 75 %. V roce 1999 (leden až září) vykazoval vývoj zvýšení účinnosti sběru na 79–80 %. Nikl-kadmiové akumulátory Výkupem nikl-kadmiových akumulátorů se v České republice zabývá řada firem, které buď vyvážejí celé akumulátory, nebo provádějí jejich demontáž a vyvážejí pouze niklové desky. V České republice neexistuje recyklační zařízení na kadmiové desky z akumulátorů. Zařízení na úpravu Ni-Cd akumulátorů a Ni-Fe akumulátorů (pouze průmyslových) je k dispozici a v provozu ve firmě NIMETAL, s. r. o. Tursko s kapacitou 700 t/rok. Jedná se o demontáž a třídění na složky, které jsou předávány jiným firmám, buď jako druhotné suroviny k využití (železné obaly do hutí, Ni a Cd na vývoz do Francie), nebo jako odpady ke zneškodnění. SAFT-FERAK jako monopolní výrobce v České republice plánuje rozšířit sběr Ni-Cd akumulátorů s následným exportem do recyklačního závodu Saft AB, Oskarshamn ve Švédsku s tím, že recyklovanou aktivní hmotu pak použije na výrobu nových výrobků.

131

Nikl-kadmiové akumulátory mohou být po ukončení provozu v železničních vagónech a lokomotivách, tramvajích a trolejbusech městské dopravy, kdy jejich kapacita poklesla na 60–70 % jmenovité hodnoty, dále použity jako náhradní zdroje elektrické energie. Osvědčily se také jako akumulátorové baterie v systému s větrnými elektrárnami jako náhradní zdroje energie. Bylo zjištěno, že nikl-kadmiové akumulátorové baterie vyřazené z provozu českých drah mohou být takto využívány ještě 10–15 let. Přenosné baterie a akumulátory Suché galvanické články s obsahem rtuti: Společnost EKO-VUK zavedla pro výrobce, obchod i obce bezplatný sběrový systém nefunkčních knoflíkových baterií formou: zásilkové služby odebírají od zákazníků za dohodnutou cenu na dobírku knoflíkové baterie, uložené do speciálně vyrobených krabiček s otvory rozměrově odpovídajícími knoflíkovým bateriím a označením druhu odpadu a adresou zpracovatele, zpětného odběru s využitím distribuční obchodní sítě firmy Melichar. V tomto systému se odebírají upotřebené knoflíkové baterie a původci za ně obdrží dohodnutý podíl nového zboží. Těmito způsoby sebere EKO-VUK ročně 300 až 500 kg knoflíkových baterií s obsahem rtuti a drahých kovů. Tato firma rovněž zpracovává knoflíkové baterie s obsahem rtuti. Recyklace sekundární rtuti z odpadů je ekonomicky přijatelná při obsazích nad 10 % rtuti. Z důvodů ochrany životního prostředí se provádí demerkurizace i při podstatně nižších obsazích rtuti. V hodinkách, fotoaparátech, digitálních hrách apod. se používají knoflíkové baterie, z nichž mnohé obsahují 0,4–30 % rtuti. To znamená, že po ukončení jejich životnosti je nutno s nimi zacházet jako s nebezpečným odpadem a zajistit jejich ekologické zneškodnění. Stříbrozinkové baterie (3 % Hg) se v České republice zčásti vyvážejí na zpracování do zahraničí, zbytek odebírá EKO-VUK a zpracovává žárovou demerkurizací (využívá se Ag a Hg). S ohledem na vysokou těkavost elementární rtuti a její nebezpečnost pro životní prostředí (nehledě na skutečnost, že jde o drahou dováženou surovinu) by bylo žádoucí zvýšit podíl recyklace na spotřebě rtuti v České republice.

132

Suché a mokré alkalické galvanické články a ostatní galvanické články: V České republice neexistuje v současné době vhodné zpracovatelské zařízení na zpracování tohoto materiálu. Formou poloprovozů s vysokým podílem ruční práce, velmi nízkou kapacitou (řádově desítky tun/rok) a nevyřešeným odbytem získaných surovin pracují v České republice dvě zařízení. Jedná se o firmu EKOGALVA se sídlem ve Žďáru nad Sázavou a společnost Livia s. r. o., provoz Kutná Hora. v.

zneškodnění

Zbytky po zpracování baterií a akumulátorů lze uložit na skládkách nebezpečného odpadu. Tímto způsobem se také zneškodňují zbytky ze zpracování olověných a Ni-Cd akumulátorů. Samostatné použité baterie, případně akumulátory by měly být uloženy na skládkách jen výjimečně, a to výhradně na skládkách jednodruhových. d)

ekonomika

Cena olova v olověných akumulátorech kryje náklady na jejich dopravu a zpracování. Celý systém je samofinancovatelný, a z tohoto důvodu vykazuje vysokou účinnost. V současné době činí cena recyklace přenosných Ni-Cd článků přibližně 8 Kč/kg a průmyslových článků zhruba 4 Kč/kg (dodáno do recyklačního závodu). Náklady na zpracování suchých a mokrých přenosných galvanických článků v poloprovozních zařízeních se pohybují od 18 do 22 Kč za kg. Přesné ceny za sběr a dopravu těchto druhů odpadů nejsou známy a pohybují se pravděpodobně v cenových relacích jiných druhů nebezpečných odpadů. e)

výhled Roční množství upotřebených olověných akumulátorů je stabilizované a do budoucna se bude spíše snižovat. Po dramatickém nárůstu počtu provozovaných automobilů v devadesátých letech se toto množství v současné době stabilizovalo. V oblasti olověných akumulátorů se přechází na bezúdržbové systémy s prodlouženou životností. Účinnost dnešního sběru olověných akumulátorů se odhaduje na cca 80 %. Prognóza spotřeby Ni-Cd akumulátorů je nejasná s ohledem na rozšiřování aplikací na jedné straně, ovšem na druhé straně s technickým pokrokem jiných zdrojů energie, které mohou Ni-Cd akumulátory částečně nahradit. 133

Vzhledem k stále většímu množství aplikací lze očekávat zvýšení výskytu přenosných spotřebitelských baterií a akumulátorů. U spotřebitelských baterií lze očekávat postupný přechod od jednorázových baterií k opakovaně nabíjeným akumulátorům. Vzhledem k progresivnímu nárůstu počtu mobilních telefonů (v roce 2000 o milion ks za rok), osobních organizérů a laptopů lze předpokládat výrazný nárůst počtu upotřebených spotřebitelských akumulátorových paketů (Ni-Cd,Li-Ion, Li-Pol). Nové druhy spotřebitelských baterií mají velmi nízké obsahy škodlivých složek (Hg, Cd) a do budoucna se obsah těchto látek bude dále snižovat.

3.1.3 Kaly z čištění odpadních vod a)

odpady

Produkci a způsoby nakládání s kaly z čistíren odpadních vod je možné rozlišit podle následujících druhů: stabilizovaný kal z komunálních a podobných čistíren odpadních vod, č. katalogu 19 06 01, stabilizovaný kal z čistění komunálních odpadních vod, č. katalogu 19 08 05. V roce 1999 byla kapacita ČOV v České republice 3 752,6 mil. m3/den odpadních vod. V roce 2000 se kapacita ČOV zvýšila na 3 926,6 mil. m3/den odpadních vod. Celkové množství čištěných odpadních vod činilo v České republice v roce 1999 podle ČSÚ 814,6 mil. m3/rok a v roce 2000 to bylo 808,8 mil. m3/rok. Na kanalizaci bylo napojeno v roce 2000 v České republice 7 028 800 tisíc obyvatel, což je 74,8 % (v roce 1999 to bylo 74,6 %). Na ČOV bylo v roce 1999 napojeno 6 418 500 obyvatel, přičemž v roce 2000 tento počet sice vzrostl na 6 571 200 obyvatel, ale podíl na celkovém počtu obyvatel z roku 1999 zůstal nezměněn (64 % – vztaženo ke střednímu stavu v roce 2000). Počet ČOV vzrostl z 959 v roce 1999 na 1055 v roce 2000, z toho je 1 013 mechanicko-biologických. I přes zvýšený počet ČOV klesá množství čištěných odpadních vod. Uvedeným trendům odpovídá i množství produkovaných čistírenských kalů. Podle ČSÚ bylo ČOV v roce 1999 produkováno celkem 198 200 tun sušiny kalu, z čehož bylo 38 100 tun sušiny (19,2 %) skládkováno. V roce 2000 byla produkce kalů zpřesněna na množství 206 700 tun sušiny, přičemž z tohoto množství bylo 44 200 tun sušiny skládkováno (což je 21,4 %). Uvedené hodnoty již odpovídají reálné produkci sušiny čistírenských kalů v České republice. 134

Ohledně produkce čistírenských kalů jsou k dispozici údaje ISO (součet odpadů č. 19060100 a 19080500) v původních hmotách a údaje VÚV o produkovaných kalech v sušině. Primární kaly z izolovaných komunit nejsou ve statistice uvedeny. Podle odhadů VÚV je možno uvažovat o množství 60 000 t sušiny kalů ročně. b)

toky a způsoby nakládání Nejčastější způsoby nakládání s čistírenskými kaly: Anaerobně stabilizovaný kal je odvodněn na sušinu vyšší než 18 % a do doby zemědělské aplikace je skladován buď přímo na ČOV, nebo v zemědělském závodě, nebo přímo na pozemku, kde bude aplikován. Při skladování kalu v zemědělském závodě se často provádí jeho smíchání s vegetativními zemědělskými odpady, případně se statkovými hnojivy, a to zejména u méně stabilizovaných kalů. Odvodněný kal je rozmetán na zemědělskou půdu rozmetadly statkových hnojiv a zaorán do půdy. Anaerobně nebo aerobně stabilizovaný kal je skladován na ČOV, případně v zemědělském závodě a je o sušině 5–8 % rozstřikován po půdě (nebo je výjimečně vnášen do půdy radličkovými aplikátory). Hygienicky závadný čistírenský kal je po odvodnění smíchán s 5–15 % vápna, nejčastěji pomocí nakladače (výjimečně s využitím míchačky). Po proběhnutí hydratační reakce CaO s vodou a nárůstu alkality na pH 11,5– 12 je směs skladována na ČOV nebo v zemědělském závodě. Zachycování čpavku uvolněného chemickou reakcí se neprovádí. Rozmetání kalu ošetřeného vápnem na půdu se provádí rozmetadly. Kal je po odvodnění přepraven na vodohospodářsky zabezpečenou kompostárnu, kde je kompostován s 30–50 % hmotnosti dalších organických strukturních odpadů po dobu 3–6 měsíců s 2–5 překopávkami kompostů. Po uzrání kompostu je kompost dopraven do zemědělského závodu a aplikován rozmetadly statkových hnojiv na půdu a pak zapraven do půdy. Výjimečně bývá aplikován neodvodněný čistírenský kal o sušině cca 8 % do lagun vytvořených v koruně kompostových zakládek nebo aplikován postřikem při překopávání kompostových zakládek. Do surovinové skladby kompostu je možno aplikovat maximálně 20 % hmotnosti čistírenského kalu o sušině 8 %. Kal nadlimitně kontaminovaný cizorodými látkami je odvodněn a přepraven a uložen na skládky odpadů, zpravidla S III. Solidifikace nebo enkapsulace čistírenských kalů se provádí jen výjimečně. V některých

135

případech je čistírenský kal před uložením na skládku míšen s dalšími odpady. Ze současných údajů o způsobech nakládání s kaly je zřejmé, že 45 % produkce kalů je přímo aplikováno do půdy, 26,3 % produkce kalů kompostováno a 28,7 % produkce kalů skládkováno. V dotazníku pro statistiku OECD 2000 byly uváděny následující podíly: zemědělství: 74 %, skládkování 22 %, jiné způsoby 4 %. i.

organizace

ČOV zabezpečují odvodňování a případné vápnění čistírenských kalů. Další nakládání s čistírenskými kaly u velkých ČOV bývá zajišťováno službou dispečerských firem, které organizují zemědělské využití čistírenských kalů nebo jejich transport na skládky. ii.

sběr a přeprava

Pro přepravu kalů se používá klasických sklápěcích nákladních automobilů, sklápěcích vleků, cisternových automobilů a kontejnerových přepravníků. iii. využití Hygienizace kalů vápnem se pro zemědělské využití provádí nejčastěji v míchačkách nebo přehazováním nakladači nebo na automatizovaném míchacím zařízení firmy Agrofuture. Toto zařízení se též používá jako mobilní. Pro nové technologie úpravy kalů chybí dostatečné množství kontejnerů na odvodněný kal. Aplikace odvodněného kalu do půdy se provádí rozmetadly chlévské mrvy. Chybí speciální aplikátory kalů s dávkováním nižším než 10 t/ha. Pro aplikaci neodvodněného čistírenského kalu chybí dostatečné množství tlakových radličkových aplikátorů. Aplikace se provádí rozstřikem na půdu. Kapacita pro kompostování čistírenských kalů je přibližně 200 000 t/rok. iv. zneškodnění Je nedostatek zařízení pro dokonalé odvodnění čistírenského kalu pro skládkování kalu. Stav značného počtu ČOV při stabilizaci kalů ve vztahu na možnost využití kalů v zemědělství dle nové právní úpravy je nevyhovující. Solidifikace kalů např. přípravkem Rhenipal se provádí jen výjimečně.

136

c)

ekonomika Současné průměrné náklady: přímá aplikace kalu do půdy 290 Kč/t (do nákladů nejsou zahrnuty nekompenzované náklady zemědělce na nakládání, rozmetání a zaorání, které představují v průměru 185 Kč/t), kompostování kalu včetně odvozu 350–500 Kč/t (při průměrné realizační ceně kompostu 350 Kč/t), termofilní kompostování kalů v biofermentoru včetně odvozu 700 Kč/t, zneškodnění kalu na skládce včetně transportu 850 Kč/t.

d)

výhled

Nové čistírny odpadních vod budou převážně budovány u menších sídel bez průmyslu. Vznikající kal bude obsahovat méně rizikových prvků a bude vhodný pro zemědělské využití. Nárůst produkce kalu bude zčásti kompenzován úbytkem hmotnosti kalu vyšší stabilizací a odvodněním. Po vybudování ČOV v sídlech s počtem nad 2000 EO do roku 2005, resp. 2010 v souladu s požadavky nařízení vlády č. 82/1999 Sb. (v návaznosti na směrnici 91/271/EEC o ochraně povrchových vod před znečišťováním výpustěmi komunálních odpadních vod a biologicky odbouratelných průmyslových vod v ČR) by mohl dosáhnout počet obyvatel napojených na ČOV teoreticky maximálně hodnoty cca 7,7 mil. s odhadovanou celkovou roční produkcí cca 250 000–300 000 tun sušiny kalu (údaje VÚV Praha). Je možné přepokládat, že do roku 2005 se zvýší produkce čistírenských kalů na 870 000–900 000 t/rok (tj. o cca 9–12 %) a do roku 2010 na 940 000 až 1 000 000 t/rok (tj. zvýšení o 18–25 % oproti roku 1999).

3.1.4 Odpadní oleje a)

výrobky

Podstatou výroby čerstvých olejů je destilace ropy, při které se za různých teplot vydělují určité specifické uhlovodíkové frakce, které se dále podrobují olejářským operacím (rafinace, odparafinování, aditivace); například motorové oleje se vyznačují vysokou viskozitou a odolností vůči oxidaci a obsahují detergenty a disperzanty, transformátorové oleje mají velmi nízký bod tuhnutí (− 45ºC) a velmi vysokou elektrickou pevnost. Aditiva jsou složité, převážně or137

ganické sloučeniny obsahující v některých případech kovy (např. zinek) nebo polymerní látky. Přísady se při použití oleje v zařízení chemicky mění a někdy výrazně ovlivňují kvalitu vyřazeného oleje. Větší měrou se na trh postupně dostávají oleje syntetické a polosyntetické, které již nemají přímý základ v ropě, ale jsou vyrobeny chemickými procesy. Do této skupiny například patří polyalfaolefinové oleje (PAO), které se vyrábí polymerací z vybraných specifických frakcí alfaolefinů. Tyto oleje mají v řadě případů lepší vlastnosti než oleje ropného původu a v budoucnosti je zčásti nahradí. S tímto typem olejů je obvykle nutné nakládat odlišným způsobem než s ropnými oleji. Výrobou olejů se v České republice zabývají dva subjekty – KORAMO Kolín a PARAMO Pardubice. V České republice se ročně spotřebuje přibližně 150 000 tun mazacích olejů (motorových, převodových, průmyslových a ostatních). Podíl spotřeby jednotlivých druhů v letech 1993–1998 na celkové spotřebě je uveden v následující tabulce (statistika ČAPPO). Tab. 40. Podíl spotřeby jednotlivých druhů olejů na celkové spotřebě (%) Období 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999

Motorové oleje 35,0 34,8 34,1 33,0 33,2 32,0 33,5

Druh olejů Převodové oleje Průmyslové oleje 6,7 6,8 6,7 6,5 6,4 6,6 6,5

25,0 24,7 24,2 24,2 23,7 23,4 32,2

Ostatní oleje 33,3 33,8 35,0 36,3 36,7 38,0 27,8

Zdroj: vlastní šetření

Asi 30 000 t jsou procesní oleje, které se zpracovávají jako suroviny při výrobě plastů a pryží (návratnost je 0 %); 10 000 t jsou oleje formové, konzervační, emulzní řezné kapaliny a bílé oleje, jejichž návratnost je z technologických důvodů rovněž blízká 0 %, tzn. že návratnost použitých a odpadních olejů lze vztahovat pouze k přibližně 110 000 t olejů/rok.

138

b)

odpady

Použité a odpadní oleje (používaný termín v průmyslu zpracování a využití ropy nahrazující pojmy odpadní oleje, upotřebené minerální oleje, upotřebené ropné oleje) vznikají vyřazením motorových, převodových, hydraulických, turbinových, elektroizolačních, teplonosných a dalších olejů z provozu po skončení doby jejich životnosti, v důsledku jejich znečištění mechanickými látkami, vodou, provozními kapalinami a produkty degradace způsobené oxidací či tepelným namáháním původních (čerstvých) olejů a jejich přísad (aditiv). Na konci 80. let se na základě platné právní úpravy sbíralo v České republice přibližně 35–40 % olejů z celkové spotřeby na území republiky (tato povinnost byla v roce 1990 zrušena). Pokles podílu řádně sebraných a evidovaných mazacích olejů charakterizuje tabulka (statistika ČAPPO). Tab. 41. Sběr použitých a odpadních olejů v ČR 1988–1999 Rok

Prodej čerstvých olejů (tis. t)

1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

150,7 170,2 155,3 162,8 160,7 140,8 151,9 148,8 154,4 150,5 151,0 138,7 136,5

Sběr použitých a odpadních olejů (tis. t) 58,1 60,0 45,1 40,7 36,0 28,2 27,0 26,7 24,8 24,3 23,1 22,2 23,9

Podíl sběru (%) 38,6 35,2 20,0 25,0 22,4 20,0 17,8 18,0 16,1 16,1 15,3 16,0 17,5

Zdroj: vlastní šetření

Posouzení současného stavu je však velmi obtížné pro absenci statistických údajů a nepřehledný segment firem, u kterých nelze přesně zjistit jejich situaci, předmět podnikání a záměry.

139

c)

nakládání i.

organizace

Základní orientaci v nakládání s odpadními oleji v ČR poskytuje uvedený obrázek: Obr. 17. Nakládání s odpady v ČR Tuzemští výrobci olejů

Prodejci

Dovozci čerstvých olejů

Uživatelé a spotřebitelé čerstvých olejů Producenti-dodavtelé POO pozn.1

Sběrná místa 1. stupně pro drobný sběr POO

Prodejci a jejich servisní zařízení

Čerpací stanice PHM

Garáže Servisy

Autoopravny

Universální sběrny aj.

Sběrná střediska (sběrná místa 2. stupně) pro sběr, třídění a úpravu POO /pozn. 2/ zajišťují: odběr a dopravu kontrolu a rozbory znovuvyužití informaci a propagaci

sběr od velkých původců třídění a úpravu zneškodnění škodlivin, obalů, odpadních vod a kalů

Recyklace a využití: v rafinérii POO pro výrobu topných a mazacích olejů /pozn.3/

Tepelné zpracování vysokoteplotní zařízení (cementárny) speciální spalovny /pozn.4/

Prodej recyklovaných produktů a výrobků /pozn. 5/

Zneškodňování odpadních vod, odpadů a exhalátů

POO – použité a odpadní oleje Pozn. 1: Producenti POO dodávající do sběrných míst POO v množství menším než 200 l v jedné dodávce jsou označováni jako malododavatelé. Pozn. 2: Sběrná střediska jsou dodavatelem upravených POO zpracovateli (rafinériím POO nebo provozovatelům spalovacích zařízení). Pozn. 3: POO neobsahují PCB, chlorované sloučeniny a další nebezpečné látky.

140

Pozn. 4: POO kontaminované PCB a chlorovanými sloučeninami. Pozn. 5: Topné a mazací oleje.

K největším firmám zabývajících se nakládáním s použitými a odpadními oleji patří firma BAUFELD-Ekologické služby, která provozuje 7 sběrných míst (Mstětice, Třemošná, Cerekvice nad Bystřicí, Roudnice n/Labem, Střelice, Smyslov, Loukov). Tato sběrná místa odpovídají požadavkům právních předpisů a jsou pro potřeby Českou republiku (co do objemu a vybavenosti) dostatečná. Společnost má i vyhovující cisternové automobily pro svoz olejů. K dalším významným společnostem patří BS Reclaim, a. s. Děčín, která organizuje sběr použitých a odpadních olejů a dalších ropných odpadů ve sběrných místech v České Lípě, Stráži pod Ralskem, Děčíně a Kralovicích. Skladovací, přepravní a stáčecí kapacity umožňují zpracovávat odpady dodané v sudech, kontejnerech, autocisternách nebo cisternách železničních. Skladovací kapacity jsou dostatečné, jak co do objemu, tak do počtu, což umožňuje důsledné třídění podle přesných postupů v závislosti na druhu odpadních olejů, stupni znečištění a předpokládaném způsobu dalšího využití. Společnost má rovněž vlastní laboratoř, což umožňuje kontrolu kvality přijímaných použitých a odpadních olejů, včetně systému odebírání a archivace vzorků. Mimořádná pozornost je věnována kontrole obsahu chlorovaných sloučenin, PCB a dalších nebezpečných látek. Sběrem použitých a odpadních olejů se v České republice dále zabývají např. REKOL Kladno, GAMAOIL Havířov, MICARB Ostrava. Kromě těchto firem existuje dále řada menších firem, u kterých však chybí podrobnější informace o způsobu provozu těchto společností. Lze předpokládat, že valná většina takových společností pracuje v primitivních podmínkách neumožňujících dostatečné třídění přijímaných olejů a zejména vstupní a výstupní kvalitativní kontrolu se zaměřením na obsah zvlášť nebezpečných škodlivin. ii.

sběr a přeprava

Kapacita sběrných míst se pro současný i výhledový objem sběru – 70 000 t/rok– jeví jako dostatečná. Je však třeba dobudovat síť malých sběren (sběrných dvorů) především v obcích a případně u vybraných čerpacích stanic pohonných hmot, která by sloužila obyvatelstvu a drobným producentům použitých a odpadních olejů. Přeprava použitých a odpadních olejů se řídí požadavky zákona o silniční (ADR) a železniční (RID) dopravě.

141

iii. využití Použité a odpadní oleje lze úspěšně recyklovat na topné oleje. Úprava k tomuto účelu představuje sedimentaci, odvodnění, filtraci hrubých nečistot a centrifugaci vody (tento postup provádí např. ELIKOL Český Těšín, REKOL Kladno). Takto získané topné oleje jsou zajímavé především nízkým obsahem síry. Náročnějším postupem je úprava (tepelný rozklad při 450 oC) použitých a odpadních olejů na lehké topné oleje. Společnost BS Reclaim, a. s. staví recyklační jednotku s cílovou kapacitou zpracování 30 000 t/rok. Vzhledem k uvedené kapacitě počítá společnost s rozšířením vlastní sítě sběru, ale i se zpracováním olejů sebraných ostatními společnostmi v České republice. Na území ČR není v současné době provozována jednotka regenerace použitých olejů na oleje čerstvé. V současné době se odpadní oleje využívají v malých tepelných spalovacích zařízeních určených na výrobu horkého vzduchu, které jsou často používány např. v autoservisech (technologie firem Konfoma, Valter Kroll aj.). Použité odpadní oleje bez kontroly kvality jsou zde spalovány se souhlasem ČIŽP, zpravidla však nejsou pod její kontrolou a podle některých odhadů mohou i výrazně přispět ke znečištění ovzduší přímo v hustě zastavěných částech měst. d)

ekonomika

Současné a výhledové ceny ropných produktů dovolují provozovat systémy sběru a regenerace použitých a odpadních olejů v České republice s mírným ziskem. Podmínkou dalšího rozvoje firem je však zvýšení úrovně sběru alespoň na 40 000 t POO/rok. e)

výhled

Prognózu vývoje produkce odpadních olejů v České republice ovlivňují tři základní faktory: nárůst počtu motorových vozidel (do roku 2010), vývoj hospodářství (dva scénáře růstu do roku 2005) a kvalitativní změny olejů (prodlužování výměnných lhůt). Základní představu poskytuje tabulka (prognóza ČAPPO):

142

Tab. 42. Prognóza produkce odpadních olejů v České republice do roku 2010 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Spotřeba mazacích olejů celkem (tis. t/rok): 139,5 140,5 145 146 146 – varianta A* 136,5 133,5 131,5 132,5 132 – varianta B 17,5 20 Návratnost** (%) Produkce odpadních olejů (tis. t/rok) 24,4 28,1 – varianta A 23,9 26,7 – varianta B

146 133

145 132

143 130

140 127

138 125

135 122

23

26

30

35

38

42

45

48

52

33,4 30,2

38 34,5

43,8 39,6

51,1 46,6

55,1 50,2

60,1 54,6

63 57,2

66,2 60

70,2 63,4

* Varianta A – růst HDP v letech 2001–2005 v průměru ročně o 3–3,5 %; index růstu průmyslové výroby 1,06–1,07 Varianta B – růst HDP v letech 2001–2005 v průměru ročně o 1,5–2 %; index růstu průmyslové výroby 1,03–1,05 ** Předpoklad (odborný odhad) vycházející z předpokládaného postupu realizace systému hospodaření s odpadními oleji v ČR

Spotřeba motorových a převodových olejů poroste ve variantě A do roku 2002 (na přibližně 60 tis. t/rok) a poté bude stagnovat v důsledku významného nárůstu podílu olejů s prodlouženými lhůtami výměny (po roce 2005 lze očekávat mírný pokles spotřeby těchto druhů olejů). U varianty B bude spotřeba motorových a převodových olejů od roku 2000 trvale klesat. U obou variant se očekává výrazný nárůst obsahu aditivačních přísad, což může znamenat zhoršené podmínky pro další využití odpadních olejů. Rovněž výrazně poroste podíl syntetických a polosyntetických olejů (z dnešních 15–18 % na cca 50–60 %), což bude mít důsledky pro organizaci sběru a využití odpadních olejů. Na významu bude nabývat regenerace průmyslových olejů v mobilních zařízeních. Varianta B je rovněž pravděpodobná v případě dlouhodobé ceny ropy nad 30 USD/barel a dlouhodobém kurzu nad 40 Kč/USD. Dosažení přibližně 50 % návratnosti odpadních olejů je možno považovat za maximální hranici pro Českou republiku, tzn. že k roku 2010 bude produkce odpadních olejů max. 70 000 t/rok.

3.1.5 Odpady PCB a)

výrobky

Pod název polychlorované bifenyly se řadí velká skupina látek odvozených od bifenylu. Chlorované deriváty bifenylu – polychlorované bifenyly (PCB) představují skupinu 209 izomerů (kongenerů) se sumárním vzorcem C12H10-nCln. Polychlorované bifenyly se vyznačují chemickou a fyzikální stabilitou, jsou stá143

lé i za teploty 300 °C, nehořlavé (highly fire resistant liquid), odolné proti kyselinám, zásadám a dalším chemickým sloučeninám, nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v organických rozpouštědlech a tucích. K hoření PCB dochází až při teplotách okolo 1 000 °C. V ČSSR byly PCB vyráběny v letech 1959–1984 v chemickém kombinátu CHEMKO Strážské – odhaduje se, že bylo vyrobeno 21 500 t PCB především v těchto výrobcích: Delor 103, Delor 104 – jako dielektrická náplň silových kondenzátorů (cca 13 000–15 000 t), z toho v ZEZ Žamberk bylo v letech 1967–1985 spotřebováno k výrobě kondenzátorů celkem 4 000 t Deloru 103, Delotherm DH (Delor 103 + 20–30 % Delor 104) – jako teplonosná kapalina pro těžké setrvačníkové zařízení (s označením AP do 200 °C, s označením HP pro vyšší teploty), Hydelor 104 (Delor 104 + 10–25 % Delor 104 + 10–30 % vyšších polychlorbifenylů), Hydelor 103, Hydelor 30 – jako hydraulická kapalina pro hydraulická zařízení, lisy, vývěvy, kompresory, turbiny, válcovací stolice, Delor 105/80 – jako dielektrická a chladicí kapalina pro náplně kondenzátorů a transformátorů, Delor 106 – jako plastifikátor do nátěrových hmot a polymerních směsí, Delor 106/90 X – jako plastifikátor i filmotvorná přísada do nátěrových hmot. Na území České republiky zůstalo v náplních zařízení asi 4 000–6 000 t PCB (bez Slovenska a bez použití PCB do otevřených systémů). Asi polovina veškeré výroby byla exportována do zemí RVHP. Dovoz v zařízeních (transformátory) činil podle odhadu tuzemských výrobců (ZEZ Žamberk, ČKD Elektro) asi 1 000 t. b)

odpady

Tab. 43. Odpady z PCB podle Katalogu odpadů Kód

Název

Kód podle Basilejské úmluvy

130101 Hydraulické oleje s obsahem PCB a PCT 130301 Izolační a teplonosné oleje s PCB a PCT 160201 Transformátory a kondenzátory s PCB a PCT

Zdroj: ISOH

144

Y 10 Y 10 Y 10

Lze předpokládat výskyt kolem 20 000 t kategorie s koncentrací PCB pod 20ppm, stejné množství kategorie 20–80 ppm a 4 200 t kategorie s koncentrací nad 80 ppm. Může se jednat o 30 000–50 000 ks zařízení (převážně kondenzátory) a řádově menší počet transformátorů. Existuje však i reálná možnost kontaminace zařízení s minerálním olejem, kam byly při manipulacích s provozní kapalinou vneseny PCB a jejich koncentrace je nad 50 ppm. U těchto zařízení neexistuje žádná evidence. Jejich majitelé a provozovatelé většinou vůbec neznají stav olejové náplně s ohledem na případnou kontaminaci PCB. Lze konstatovat, že nelze provést solidní odhad výskytu PCB v České republice bez řádně provedené inventarizace definovaných zařízení. Tab. 44. Produkce odpadů s PCB za rok 1999 Skupina

Podskupina

Odpady s obsahem PCB Hydraulický olej s obsahem PCB Izolační a teplonosný olej s obsahem PCB Transformátor nebo kondenzátor s obsahem PCB

Kód odpadu Množství (t) 130101 130301

7,5 19,0

160201

264,7

Zdroj: ISOH

c)

nakládání i.

organizace

V České republice neexistuje ucelený přehled o firmách zabývajících se nakládáním s odpady PCB. Lze předpokládat, že většina společností působí pouze v oblasti sběru odpadů a zařízení a v jeho další distribuci ke konečnému zneškodňovateli (většinou zahraničnímu). Recyklace odpadů s obsahem PCB se (vzhledem k záměru vyřadit tyto látky z používání) neplánuje. ii.

zneškodnění

Univerzální metodou zneškodňování PCB odpadů je spalování, zejména pokud jsou PCB obsaženy v hořlavé matrici (kontaminované oleje). V České republice je povoleno spalovat použité a odpadní oleje v cementářských pecích za těchto podmínek: obsah PCB max. 30 mg/kg (do 80 mg/kg pouze ve spalovnách nebezpečného odpadu), obsah Cl max. 1 % hm., obsah F max. 600 mg/kg, obsah Tl max. 10 mg/kg, obsah Hg max. 2 mg/kg, obsah S max. 3 % hm., obsah vody 145

max. 10 % hm., obsah mechanických nečistot max. 1 % hm., výhřevnost min. 38 MJ/kg. Pro spalování odpadů s obsahem PCB je možno využít zařízení v MCHZ Ostrava. V České republice je umožněno ukládání tuhého odpadu s obsahem PCB do 100 mg/kg na vybrané skládky (třída IV). Hlavní výhoda tohoto způsobu nakládání spočívá především v nižších cenových relacích než u jiných metod. Vzhledem k budoucím rizikům, mnohdy i obtížně definovatelným, je tato metoda vhodná především pro velké objemy nízkokontaminovaných materiálů (cca pod 10 mg/kg) – zemina, stavební suť atd., kde by jiné metody dekontaminace byly neúměrně drahé. Vývoz do země s vhodným zařízením a s cenově dostupnými službami (v našem regionu většinou země EU) nabízí v České republice řada firem (ceny se pohybují od 115 do 250 Kč/kg). Tento způsob se týká především celých zařízení (např. pevné části transformátorů – kovy, papír, dřevo, lepenka), kde nelze použít jinou metodu dekontaminace používanou v tuzemsku. Ve světě i v Evropě existuje dostatečná technologická kapacita pro zneškodňování a dekontaminaci odpadů s PCB, avšak pro tuzemské původce mnohdy velmi finančně nákladná. d)

ekonomika

Náklady na zneškodňování odpadů s obsahem PCB se odvíjejí od koncentrace PCB v daném druhu odpadu, přičemž v podmínkách České republiky se jedná o desítky až stovky Kč/kg odpadu. e)

výhled

Vzhledem k tomu, že výroba látek na bázi PCB byla v České republice v roce 1984 ukončena, lze důvodně předpokládat, že množství zařízení s PCB je již konečné a bude ubývat tak, jak budou jednotlivá zařízení dekontaminována a zneškodňována. Jediným způsobem, jak by se toto množství mohlo zvyšovat, by mohla být další kontaminace technických kapalin stávajícími PCB, eventuelně dovoz kontaminovaných kapalin či zařízení ze zahraničí.

146

3.1.6 Odpady azbestu a)

výrobky

Hlavními výrobky jsou tepelně izolační materiály a stavební materiály (azbestocementové krytiny). S ohledem na poznatky o škodlivých účincích azbestu byl tento materiál postupně nahrazen ve většině aplikací náhradními materiály. b)

odpady

Odpady jsou produkovány převážně ve stavebnictví při odstraňování, opravách a přestavbách staveb. Produkce těchto odpadů v roce 2001 byla kolem 3 000 t. Tab. 45. Produkce odpadu z azbestu v roce 2001 podle ISOH Kód podle katalogu odpadů 170601 170105 160204

Název Izolační materiály s obsahem azbestu Azbestové stavební hmoty Zařízení s obsahem volného azbestu

Množství (t/rok) 407 2731 2

Zdroj: ISOH

c)

nakládání i.

organizace

Odpady z azbestu jsou vesměs ukládány na skládky, přičemž je s nimi třeba manipulovat tak, aby nedošlo při jejich přepravě a dalším nakládání k únikům azbestových vláken. To v praxi znamená potřebu odpady balit do bezprašných obalů. V současné době je většina stavebních odpadů přepravována volně, obdobně jako je tomu u jiných stavebních materiálů (izolační materiály jsou obvykle baleny do pytlů). Přeprava odpadů je prováděna místními svozovými firmami přímo na skládky odpadů. Je běžné skládkování na skládkách skupiny S–O a S–N, ovšem v rámci nových provozních řádů skládek se prosazují přísnější postupy, které vedou k vylučování možnosti skládkování odpadů s azbestem na skládkách S–O.

147

ii.

využití

Odpady azbestu nejsou prakticky využitelné, což znamená, že je nelze (s ohledem na nutnost zabránit šíření vláken azbestu) využít na technické zabezpečení skládek. d)

ekonomika

Odpady s azbestem se na skládkách S–O ukládají za částky obdobné jako ostatní odpady, t. j. kolem 900 Kč/t. Na skládkách S–N mohou ceny dosahovat kolem 5 000 Kč (to je dáno výší poplatku za skládkování nebezpečných odpadů). Vzhledem k tomu, že odpady s azbestem nevykazují takové nebezpečné vlastnosti, které by bránily jejich skládkování na skládkách S–O, je neracionální s nimi nakládat jako s nebezpečnými. Striktní výklad platné legislativy tak vede potenciálně ke značnému plýtvání prostředky. e)

výhled

Množství odpadů s azbestem bude v příštích letech stabilizované s ohledem na dlouhou životnost výrobků s azbestem.

3.1.7 Odpadní pneumatiky a)

výrobky

Hlavními výrobci jsou BARUM Continental a Mitas Praha. Převážnou většinu pneumatik uváděných na trh tvoří pneumatiky pro osobní automobily. Zatímco pneumatiky pro osobní automobily mají hmotnost zpravidla 5–7 kg, pneumatiky pro nákladní automobily mají hmotnost až několik desítek kg. Množství na trh dodávaných pneumatik nebylo zjišťováno, ale Koncepce odpadového hospodářství ČR uvádí množství kolem 40 000 t za rok. b)

odpady

Odpadní pneumatiky jsou pneumatiky s opotřebovaným dezénem. Jejich další upotřebitelnost je omezena požadavky na bezpečnost silničního provozu a se zvyšující se motorizací jejich množství dlouhodobě narůstá.

148

Tab. 46. Produkce pneumatiky v roce 2001 podle ISOH Kód podle katalogu odpadů 160103

Název Pneumatiky

Množství (t/rok) 29235

Zdroj: ISOH

c)

nakládání i.

organizace

Odpadní pneumatiky jsou přejímány na sběrných dvorech a v servisech od občanů, (firmy poskytující služby pro odpady je odebírají od organizací). Odpadní pneumatiky jsou často meziskladovány v areálech skládek nebo zařízení pro úpravu odpadů. Převažující způsob nakládání s pneumatikami je úprava na palivo z odpadů nebo přímé spalování v cementářských pecích. K tomu účelu odebírají pneumatiky smluvní organizace cementáren, které je upravují na požadovanou kvalitu paliva. Materiál je do cementáren dodáván výhradně ve schválené jakostní třídě, která odpovídá požadavkům cementárny na materiálové složení paliva. Dalším způsobem nakládání je recyklace pryže a kovového kordu pneumatiky. Poslední možností je využití pro technické zabezpečení skládek, při zatěžování fólií skládek a ochraně svahů skládek. I v těchto případech je distribuce odpadních pneumatik prováděna firmami, svážejícími odpady. Menší část pneumatik, shromážděných na skládkách, pochází z vytřídění pneumatik jako příměsí komunálních odpadů ii.

využití

Práce Ekonomická analýza regulace odpadového hospodářství – vybrané odpady uvádí, že v České republice se hojně uplatňuje tepelné a surovinové využití opotřebovaných pneumatik v cementárnách, především v Mokré u Brna, Čížkovicích (výhřevnost pneumatik je vysoká, srovnatelná s běžnými fosilními palivy.) Cementárny však mohou mít problémy se získáváním pneumatik, a to i přesto, že podle sledované produkce by v České republice mělo vznikat odpadních pneumatik dostatečné množství. Jde buď o nadhodnocení produkce, nebo vysoký podíl nelegálního nakládání s pneumatikami. Spalovny často využívají možnosti dovážet pneumatiky, jednak za ně dostanou více zaplaceno a jednak jsou kvalitněji tříděny.

149

Další možností využití pneumatik je jejich protektorování. Vzhledem ke zvyšujícím se požadavkům na kvalitu a bezpečnost pneumatik je sice protektorování pneumatik málo výhodné, ale u pneumatik z nákladních automobilů se výhoda tohoto nakládání zvyšuje. Protektorování naráží především na problém nestabilního a nedostatečného přísunu pneumatik a konkurenci levných neprotektorovaných pneumatik. Materiálová recyklace pneumatik jako zdroje pryže a železného šrotu má omezení daná cenami primárních vstupních surovin pro výrobu pneumatik. Pro některé výrobky (jako jsou zátěžové koberce a podobné interiérové a exteriérové prvky) je aplikace pryžové drtě velmi vhodná, ale trh je omezený a pneumatikám konkurují i jiné materiály (pásové dopravníky). Materiálová recyklace je nicméně druhým nejvýznamnějším způsobem zpracování pneumatik. d)

ekonomika

Cena za odběr pneumatik pro úpravu pneumatik k energetickému a materiálovému využití v cementárnách se pohybuje (včetně dopravy) mírně nad 1 000 Kč/t. Všechny jiné postupy zpracování pneumatik naráží na tuto nízkou cenu za odběr pneumatik, která se drží díky energetickému využití. Kromě specializovaných a omezených oblastí, kde je recyklát z pryže potřebný pro výrobu nových pneumatik nebo granulát vhodný pro podlahové krytiny, není možné očekávat odbyt pneumatik bez cenové intervence nebo přikázaného způsobu nakládání s těmito odpady. Tyto možnosti se však nejeví z hlediska ekonomiky jako praktické. e)

výhled

S ohledem na silnou vazbu na spotřebitelský trh lze využít obecný předpoklad, že množství odpadních pneumatik bude v příštích letech stoupat tempem nejméně stejným jako růst ekonomiky (reprezentovaný HDP).

3.1.8 Elektrický a elektronický šrot a)

výrobky

Skupina zahrnuje širokou škálu výrobků, v širším slova smyslu jsou do ní řazeny i některé jiné vybrané výrobky. Pro naše účely půjde o vyřazená zařízení,

150

osazená deskami s tištěnými spoji, obrazovky, monitory, elektrické spotřebiče apod. Odhad množství těchto výrobků uváděných na trh nebyl proveden. b)

odpady

Produkce elektrošrotu v České republice je odhadována na 2,9 kg na obyvatele (Koncepce odpadového hospodářství Středočeského kraje). Pomocí propočtů lze dospět k ještě vyšším číslům (při aproximaci elektrospotřebičů televizorem a pračkou s životností 10, resp. 15 let a hmotností 20, resp. 80 kg a předpokladem 1 ks spotřebiče na domácnost) vychází při počtu 4,1 mil. domácností v České republice přibližně 30 000 tun elektrošrotu ročně, přičemž je třeba vzít v úvahu ještě další drobné elekrospotřebiče a počítače. Statistika odpadů do roku 2001 nereprezentuje tento typ odpadu příliš jednoznačně, s určitostí lze k této skupině zařadit odpad 200124 a 160202, avšak mohlo by jít i o odpady jiných druhů. V roce 2001 je uváděna následující produkce odpadů podchycených statistikou: Tab. 47. Produkce elektrošrotu v roce 2001 podle ISOH Kód podle katalogu odpadů 200124 160202

Název Elektrotechnický odpad Ostatní elektronická zařízení (např. vyřazené desky s tištěnými spoji)

Množství (t/rok) 7574 726

Zdroj: ISOH

c)

nakládání i.

organizace

Odpady jsou přejímány ve sběrných dvorech nebo při mobilních sběrech od občanů (firmy poskytující služby pro odpady je odebírají od organizací). Odpady jsou často meziskladovány a upravovány rozebíráním v centrálních sběrných dvorech, kde je tato činnost doplňkovou činností k provozu centrálního sběrného dvora. Rozebrání umožňuje sice získat z některých složek zařízení kladnou odbytovou cenu, ale zároveň je časově poměrně náročné. Na demontáž a recyklaci drobných elektrozařízení se také specializuje několik menších firem, které odebírají zařízení k demontáži v celku. Odbyt rozebraných dílů je stejný jako u obdobných odpadů stejných materiálových skupin (sklo, plasty, dřevo, kovy),

151

specialitou jsou desky s tištěnými spoji, které se převážně zpracovávají v zahraničí. ii.

využití

Využití odpadů po úpravě (demontáži) je možné prostřednictvím materiálové recyklace vytříděných materiálů, znovupoužití dílů (jako náhradních dílů a k dalšímu zpracování desek s tištěnými spoji). Díky množství vložené práce a dosahované relativně vysoké čistotě vytříděných materiálů není problém s odbytem materiálu z elektrošrotu. d)

ekonomika

Odběr elektrošrotu ke zpracování se pohybuje v cenách kolem 5 000 Kč/t. Odbytová cena materiálů závisí na situaci na trhu (v jednotkách Kč/kg). e)

výhled

Předpokládá se další prudký růst množství elektrošrotu, který zřejmě převýší tempo růstu ekonomiky (jako růst HDP) a bude souviset i s vyřazováním stále silnějších „ročníků“ novějších spotřebičů. Díky rychlému vývoji technologie se bude spíše zkracovat životní cyklus zařízení. Proti tomuto trendu bude působit snižování hmotnosti nových zařízení. Množství elektrošrotu na obyvatele v zemích EU je nyní asi 4 kg (Koncepce odpadového hospodářství Středočeského kraje), což ukazuje prostor pro podstatný výhledový nárůst elektrošrotu.

3.1.9 Ledničky a)

výrobky

Skupina zahrnuje zařízení pro domácí i komerční chlazení (lednice, mrazáky, chladící boxy apod.). Podle publikace Ekonomická analýza regulace odpadového hospodářství – vybrané odpady je počet vyřazovaných ledniček 350 000 ročně, což by odpovídalo rozsahu vybavenosti domácností (cca 1 lednička na domácnost, životnost 15 let) rozšířenému asi o 40 %. Toto rozšíření je možno přičítat komerčnímu chlazení.

152

b)

odpady

Při průměrné hmotnosti zařízení 40 kg se ročně jedná asi o 14 tis. tun materiálu (včetně komerčního chlazení). Materiály obsažené v chladničkách lze rozdělit na plasty, kovy, sklo, náplně (chladící médium, olej v kompresoru) či izolační pěnu. Všechny tyto materiály je možné do značné míry recyklovat. Způsob zpracování odpadů může být v rozmezí dílenského rozebírání až po průmyslové drcení s odsáváním plynné fáze z rozdrcené izolační pěny. Za nejúčinnější postup zpracování chladniček lze považovat kombinaci manuálního odčerpání náplní a mechanizované úpravy a třídění těl ledniček. Výtěžnost těchto postupů snižuje množství zbytkových odpadů na minimum. Evidovaná produkce chladniček v roce 2001 je uvedena v následující tabulce. Tab. 48. Produkce ledniček za rok 2001 podle ISOH Kód podle katalogu odpadů 200123 160203

Název Zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků Zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků

Množství (t/rok) 3 817 18

Zdroj: ISOH

Množství odpadů převzatých k nakládání však o více než polovinu převyšuje evidovanou produkci, což je možné přičíst postupně uvolňovaným zásobám chladniček z domácností. Tempo uvolňování zásob starých chladniček bude zřejmě dále narůstat s rozšiřováním nabídky pro odstranění těchto zařízení sběrovými akcemi měst. c)

nakládání i.

organizace

Odpady jsou přejímány na sběrných dvorech nebo při mobilních sběrech od občanů (firmy poskytující služby pro odpady je odebírají od organizací). Odpady jsou meziskladovány v centrálních sběrných dvorech, jejich zpracování však mohou provádět jen firmy vybavené odpovídajícím zařízením k odsávání freonů. Na centrální sběr a úpravu a recyklaci chladniček se specializuje několik větších firem, které využívají mobilních nebo stacionárních zařízení. Odbyt materiálů získaných úpravou a vytříděním je stejný jako u obdobných odpadů stej-

153

ných materiálových skupin (sklo, plasty, kovy), specialitou jsou náplně freonů, které je nutno spalovat. ii.

využití

Po úpravě a vytřídění jsou tyto odpady vhodné k materiálové recyklaci vytříděných materiálů. d)

ekonomika

Ceny za odběr chladniček jsou zpravidla uváděny v Kč/ks, přepočty ukazují na rozpětí mezi 5 000–14 000 Kč/t. Odbytová cena materiálů závisí na situaci na trhu (v jednotkách Kč/kg) a nemůže významněji přispět k pokrytí nákladů na recyklaci. e)

výhled

V případě množství chladniček je možné předpokládat další růst, a to i přesto, že nedosáhne úrovně růstu elektrošrotu. Tempo růstu prodeje chladniček v devadesátých letech ukazuje, že vývoj množství odpadních chladniček by zřejmě mohl podstatně převyšovat tempo růstu ekonomiky (jako růst HDP). Další zvýraznění výskytu bude souviset i s akcemi zaměřenými na odstranění starých zásob ledniček, dotovaných programem SFŽP, které v současnosti probíhají.

3.1.10 Biologicky rozložitelné komunální a podobné odpady (BRKO) a)

výrobky

Pro tyto odpady nejsou specifické zřetelně ohraničené výrobkové skupiny, vyjma odpadů z potravin. Dalšími složkami BRKO jsou materiálové skupiny – výrobky z papíru a výrobky ze dřeva pro domácnosti a sektor služeb. Tato šíře trhu neumožňuje ani se pokusit o odhad produkce souvisejících výrobků, proto se analýza výskytu BRKO opírá výhradně o analýzu odpadů. b)

odpady

BRKO jsou součástí komunálních a podobných odpadů. Produkce komunálních odpadů (skupina 20) dosahovala podle ISO v roce 2001 téměř 4 mil. tun. Podíl BRKO na tomto množství se podle Implementační a investiční strategie pro směrnice ES o odpadech pohyboval v tomto období kolem 41 %, tedy asi 154

1,64 mil. tun. Toto množství je podle rozborů odpadů (například Koncepce odpadového hospodářství ČR) z přibližně 1/3 tvořeno papírem. Podíl dřeva je zanedbatelný, zbytek jsou bioodpady z domácností a služeb. Tab. 49. Produkce BRKO v roce 2001 podle ISOH Kód podle katalogu odpadů 200000

Název skupiny odpadů Komunální odpady

Množství (t/rok) 3964534

Zdroj: ISOH

c)

nakládání i.

organizace

Směsné komunální odpady jsou shromažďovány do normalizovaných shromažďovacích nádob, zpravidla o objemu 110–1 100 litrů. Jsou sváženy svozovými vozy buď přímo do zařízení pro odstraňování odpadů (skládka, spalovna), nebo na překládací stanici, odkud jsou k odstranění přepravovány výkonnějšími dopravními prostředky. Odděleně shromažďované odpady (prakticky výhradně papír) jsou shromažďovány pomocí kontejnerů, zpravidla o objemu 240 litrů až 2 m3 a sváženy specializovanou svozovou technikou na dotřiďovací linky k roztřídění do využitelných frakcí. Alternativou je donáškový způsob do sběrných dvorů, které také často přijímají odpady ze zeleně. Ve sběrných dvorech jsou odpady přijímány do standardních kontejnerů nebo velkoobjemových kontejnerů (nejčastěji 5 m3). Papír je po vytřídění vázán do balíků a předáván ke zpracování papírnám. Odpady ze zeleně jsou kompostovány na místních kompostárnách klasickou kompostářskou technologií v řadách nebo v boxech. Ojedinělé je kontejnerové kompostování. Technologie zpracování těchto odpadů je vyřešena, za problematické jsou však považovány bioodpady z domácností, které by měly být v budoucnu shromažďovány odděleně. Čistota těchto sběrů může být překážkou využití produkovaného kompostu ze zpracování, a proto jsou hledány alternativní techniky. Podle vlastních průzkumů oddělený sběr bioodpadů z domácností v současnosti běží jen v necelé desítce obcí a měst.

155

ii.

využití

Odpad z papíru je vhodný k recyklaci na vlákno pro nový papír. Bioodpady a odpady ze zeleně jsou vhodné pro výrobu kompostů, rekultivačních substrátů, bioaktivních substrátů na technické zabezpečení skládek, perspektivně (u bioodpadů z domácností) pro výrobu bioplynu v anaerobních reaktorech nebo zpracování na bioetanol. d)

ekonomika

Nakládání s bioodpady není ekonomicky samofinancovatelné, přičemž cena za odbyt odpadů se pohybuje na úrovni kolem 500 Kč/t. Také ceny za odbyt papíru shromážděného odděleným sběrem jsou záporné s výraznými výkyvy podle situace na trhu. e)

výhled

V budoucím období se předpokládá nárůst produkce BRKO tempem růstu ekonomiky (přímá souvislost s vývojem spotřeby). Různé scénáře předpokládají kromě toho nárůst podílu BRKO v komunálních odpadech z 41 % až na 60 % v horizontu 8 let. Tento trend souvisí se změnami struktury spotřeby, trávení volného času (přeměna zahrad z pěstitelských na okrasné), rozšiřováním využití papíru. Roční produkce BRKO by tak mohla dosáhnout do roku 2010 až 2 mil. tun.

156

4

Zařízení na odstranění a využití odpadů (nakládání s odpady)

4.1 Metodický postup Základem řešení v rámci této části projektu byla anketa u provozovatelů skládek, která zjišťovala ceny za ukládání komunálních odpadů a typického zástupce průmyslových odpadů (kategorie ostatní) ve dvou časových bodech plus ceníkovou cenu pro rok 2003. Vzhledem k ukončení platnosti zvláštních podmínek pro nevyhovující skládky odpadů v polovině roku 1997 reprezentují získané údaje období s jedním legislativním zlomem (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech), který zavedl zvýšení poplatků za ukládání odpadů a zvýšil povinnou finanční rezervu na rekultivaci a následnou péči o skládku. Anketa byla prováděna telefonicky u 34 náhodně vybraných provozovatelů skládek, kteří reprezentují asi pětinu až čtvrtinu trhu. Počet skládek je sice relativně nízký, ale předpokládá se, že díky značnému podílu skládek na trhu a jejich náhodnému výběru lze pracovat se vzorkem jako s reprezentativním. Období před rokem 1997 nelze v rámci tohoto výzkumného úkolu zmapovat, a to především z následujících důvodů: souběžný provoz vyhovujících skládek a skládek se zvláštními podmínkami, progresivní náběh poplatků za ukládání odpadu na skládky v období 1992 až 1997, časový odstup. Pro účely dalších kapitol však bude podle potřeby možno použít některé obecné předpoklady o účinku sankčních poplatků, které lze odvodit z vývoje infrastruktury skládek v období 1992–1997. Jejich formulace bude diskutována až v souvislosti s vývojem vlastního modelu. Kromě anketních údajů byly pro práce využity statistické údaje, jejichž zdrojem byla Analýza financování nákladů v oblasti nakládání s odpady (6. verze pro POH ČR, Milan Ščasný, 2002).

157

4.1.1 Výsledky průzkumu údajů o cenách skládkování Pro vyhodnocení trendu vývoje cen byly použité cenové údaje z let 1997, 2002 a ceníku 2003. Ceny byly upraveny odečtením poplatků a povinné finanční rezervy, které podle sdělení provozovatelů tvoří zpravidla přičitatelné hodnoty vlastním cenovým kalkulacím cen za skládkování odpadů. Časová řada upravených cen byla pro roky 1998–2001 dopočtena na základě předpokladu o aritmetickém růstu upravených cen. Tento umělý předpoklad je v mírném protikladu s vývojem, který naznačují údaje za roky 2002 a 2003. Vychází se přitom z toho, že vývoj let 2002 a 2003 je determinován spíše novou právní úpravou. Protože je tento předpoklad podstatný pro modelové postupy, bude jej třeba v další etapě prověřit doplňkovým průzkumem. Průměrné hodnoty cen a upravených cen ukazuje následující tabulka. Tab. 50. Průměrné hodnoty cen za ukládání odpadu na skládky v období 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 tuhý komunální odpad – ceny průmyslový odpad – ceny tuhý komunální odpad – uprav průmyslový odpad – uprav

426 516 406 506

427 546

447 585

467 625

488 665

808 939 508 704

805 956 505 721

zdroj: osobní šetření

Z tabulky je dobře patrný cenový skok způsobený zvýšením poplatků za ukládání odpadů na skládky a finanční rezervy. Předpokládá se, že zmírnění růstu (respektive u tuhého komunálního odpadu stagnace) cen je způsobeno snahou provozovatelů skládek udržet pozici na trhu ovlivněném zvýšením ceny vlivem poplatků a finanční rezervy.

4.1.2 Interpretace výsledku průzkumu skládek Vzhledem k tomu, že na trh zatím působí pouze vliv zvýšených poplatků, a nikoli relativní, nebo dokonce místně absolutní snižování množství odpadů ukládaných na skládky, které lze očekávat v důsledku nové právní úpravy později v této dekádě, je takto interpretovaná reakce cen velmi výrazná. Ukazuje, že provozovatelé skládek by mohli mít v budoucnosti možnost mobilizovat rezervy pro udržení relativně nízkého nárůstu cen i při dalším zvyšování poplatků.

158

Možnosti provozovatelů skládek odolávat (alespoň lokálně) promítnutí zvyšování poplatků do cen za skládkování odpadů, čemuž nasvědčují také výsledky průzkumů koncepcí odpadového hospodářství krajů, ukazují na dlouhodobý přebytek skládkových kapacit. Některé skládky přitom budou mít potíže vyrovnat se s požadavky na technické zabezpečení skládek a/nebo s obtížnou konkurencí. Možné trendy vývoje schematicky charakterizuje následující tabulka.

ekonomicky slabé (malé)

ekonomicky silné (velké)

Tab. 51. Trendy v ukládání odpadu na skládky špatně zabezpečené (do r. 2009)

dobře zabezpečené (po r. 2009)

Profinancované skládky: snaha o zaplnění skládky i za cenu minimálních cen (provoz + zisk + poplatek + rezerva). Skládka nebude vytvářet zdroje pro svoji obnovu.

Pod cenovým tlakem skládek z předchozího kvadrantu nebudou všude moci zvyšovat ceny tak, aby vytvářely v potřebné míře prostředky pro obnovu. To může dostat do dočasných potíží neprofinancované skládky. Nedostatek vlastních zdrojů podváže schopnost provozovatelů těchto skládek realizovat rozvojové projekty (využití skládkového plynu, třídění na skládkách), třebaže lze předpokládat, že budou schopni využít úvěrů.

Neprofinancované skládky: mohou se dostat do potíží, protože jejich vzorec ceny (provoz + splátka úvěru + poplatek + rezerva) neponechává mnoho místa pro zisk, a tedy zájem provozovatele o řádný provoz skládky Přes nízké ceny pomalé zaplňování neumožní vytvoření dostatečné rezervy pro rekultivaci. Skládky se po uzavření ocitnou bez zdrojů na rekultivaci a následnou péči. Pravděpodobná snaha o předčasné uzavření a úhradu rekultivace z veřejných zdrojů.

Zvýšení cen za skládkování na vrub poplatků při současném cenovém tlaku velkých skládek značně sníží atraktivitu tohoto podnikání. Lze předpokládat snahu o převzetí silnějším partnerem.

Zdroj: osobní šetření

Předpokládaný vývoj ve skládkování odpadů, ale i v případě spalování odpadu, které podle různých zdrojů (například studie Strategie implementace a investic pro směrnice ES o odpadech, AEA Technology/PHARE, 2001) budou mít v řadě případů potíže realizovat programy rekonstrukce potřebné pro splnění požadavků na ochranu ovzduší, ukazuje, že odpadové hospodářství čeká dekáda nových investic do jiných zařízení, technologií a systémů nakládání s odpady.

159

4.1.3 Vývoj investic a běžných nákladů Investice se v období 1990 až 2000 vyvíjely nejprve rychlým nárůstem v první polovině 90. let, což bylo spojeno s investiční aktivitou vyvolanou prvním zákonem o odpadech. Velmi rychle však bylo dosaženo vyrovnaného stavu investic (měřeno přepočtem investic indexem stavebních prací) a po dokončení výstavby nové infrastruktury s koncem zvláštních podmínek v roce 1997 nastává postupné snižování investic (a to i v nominálu). Přehledně to zobrazuje následující tabulka. Tab. 52. Investice do oblasti nakládání s odpady 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Investice – odpady, mld. 1,10 1,43 3,12 2,89 3,13 2,77 3,45 4,77 4,70 2,60 2,27 Kč (v běžných cenách) Investice – odpady, mld. Kč (deflátor dle indexu 2,3 2,5 4,9 3,6 3,5 2,8 3,1 3,8 3,5 1,8 1,5 cen stavebních prací)

Zdroj: Ščasný, M.: Analýza financování nákladů v oblasti nakládání s odpady, 2002

Pro období od roku 2001 lze očekávat, že se zastaví pokles investic do odpadového hospodářství. V tomto roce byla schválena nová právní úprava odpadů, jejíž podoba byla známa již na pokraji roku a firmy na jejím základě začaly připravovat nové investice. Zlom v investicích lze očekávat v roce 2002, kdy začnou opět zvolna narůstat. V letech 2003 až 2010 nastane významné oživení investic do odpadů. Investiční a implementační strategie pro směrnice ES o odpadech vyčísluje potřebné investice do odpadového hospodářství v různých variantách na částku kolem 20 mld. Kč do roku 2010. Tato prognóza, založená především na kvalitativní změně nakládání s komunálními odpady, nebude zřejmě naplněna, neboť počítá s rozsáhlými investicemi do spaloven, avšak je „varovnou“ prognózou, kam až by investice mohly dojít. Studie prováděné v rámci krajských koncepcí odpadového hospodářství (např. Krajská koncepce odpadového hospodářství Zlínského kraje) prokazují, že vyhovět požadavkům nové legislativy lze za podstatně nižších investičních nákladů. Celkové nové investice do komunálních odpadů se budou pohybovat v rozsahu kolem 300 mil. Kč do roku 2010. Při promítnutí této částky na úroveň celé ČR je možné hovořit o přibližně 6 mld. Kč investic. Tato částka bude rozložena spíše na období druhé poloviny dekády. Druhou polovinu nákladů 160

v prognóze Implementační a investiční strategie tvoří náklady spojené s nakládáním s ostatními a nebezpečnými odpady, včetně vybraných odpadů a výrobků. Pro období do roku 2009 lze předpokládat částku 10 mld. Kč (investice budou směřovat do lépe zabezpečených skládek, recyklace odpadů, logistických systémů s horizonty k rokům 2005 – obaly, 2006 – autovraky, 2009 – skládky nebo průběžnou realizací – většina vybraných výrobků). V logice vývoje investičních nákladů v 90. letech by průběh investic mohl být následující: Tab. 53. Prognóza vývoje investičních nákladů na odpady v letech 2003–2010, v mld. Kč 2003 3,6

2004 3,6

2005 4,6

2006 4,6

2007 4,6

2008 4,6

2009 4,6

2010 3,2

Zdroj: osobní šetření

Běžné výdaje se vyvíjely poměrně nevyrovnaně, avšak za významné je možné považovat rovnoměrné zvyšování běžných výdajů ve veřejné sféře. Přibližně 3,3 mld. Kč z těchto výdajů v roce 2001 bylo spojeno s nakládáním s komunálními odpady (v roce 1997 zhruba 1,2 mld. Kč). To ukazuje na podstatný nárůst podílu běžných výdajů na komunální odpady. Tab. 54. Výdaje ekonomických subjektů na úpravu, využití a zneškodnění odpadů („běžné výdaje“) v mil. Kč 1995 Běžné výdaje celkem

1996

1997

1998

1999

2000

2001

3 300 8 600 3 200 4 600 6 130 5 560

Výdaje z veřejných zdrojů

1 515 2 518 3 301 3 613 3 976

z toho na komunální odpady

1 196 2 146 2 814 3 007 3 291

Zdroj: Ščasný, M.: Analýza financování nákladů v oblasti nakládání s odpady, 2002

4.1.4 Interpretace vývoje investic a běžných nákladů Investiční náklady Vývoj investic v běžných a přepočtených cenách (podle indexu cen stavebních prací) v tabulce 4 ukazuje, že na konci 90. let a v roce 2000 došlo v sektoru nakládání s odpady k útlumu investiční aktivity. Tento útlum souvisí nepochybně s „vybíráním zisků“, které investoři sklízejí ze svých úspěšných investic v předchozích letech. Zároveň je příčinou tohoto stavu také relativně dobrá za161

investovanost systému nakládání s odpady, měřeno potřebami danými produkcí odpadů a právními podmínkami. Uspokojení se stávající situací ve vybavenosti systému nakládání s odpady ukazují také průzkumy (rok 2001), prováděné v rámci dvou koncepcí odpadového hospodářství krajů Vysočina a Zlínského firmou Dekont Umwelttechnik (Koncepce odpadového hospodářství Zlínského kraje, Koncepce odpadového hospodářství kraje Vysočina, Dekont Umwelttechnik, 2002). U skládek ilustruje situaci fakt, že z 351 skládek v Katalogu skládek k roku 2001 (stav před novou kategorizací skládek podle zákona 185/2001 Sb., o odpadech) jich plná pětina (71) předpokládalo ukončení etapy skládky do roku 2002. Ukončení etapy skládky přitom zpravidla znamená plnou úhradu výstavby skládky, kdy skládka začíná vytvářet velké množství volného kapitálu. Tyto prostředky lze využít pro různé účely mimo odpadové hospodářství. V této dekádě lze očekávat jistou obdobu vývoje z 90. let, kdy dojde k obnově investičních prostředků na technologicky vyšší úrovni, ovlivněné i požadavky nové legislativy. Běžné náklady Vývoj u běžných nákladů popsaný v tabulce 54 je náznakem nejen racionalizace výdajů za nakládání s odpady v soukromé sféře, ale také schopnosti veřejného sektoru platit za rostoucí kvalitu a šířku služeb pro odpady stále vyšším objemem prostředků. Tato situace je určitým příslibem pro nadcházející období změn systému nakládání především s komunálními odpady, kdy prokázání schopnosti uhradit běžné výdaje nového systému bude klíčové pro profinancování potřebných investic. Základem běžných výdajů jsou provozní náklady, pro něž byla stanovena hypotéza, že narůstají tempem daným košem hlavních prvků provozních nákladů, kterými jsou: práce, energie a PHM, stočné. Z přehledu statistických údajů k těmto složkám provozních nákladů za období 1991–2001 vyplývá trvalý růst těchto nákladů. Třebaže je zřejmé, že růst provozních nákladů se promítá do nákladů za nakládání s odpady, zřejmě ve sledovaném období nebyl hlavním vlivem, který určoval vývoj běžných výdajů. Pro vývoj běžných výdajů v 90. letech je nepochybně určující změna rozsahu a kvality služeb v odpadovém hospodářství, vyvolaná první právní úpravou odpadového hospodářství a do ní zabudovanými nástroji. 162

V následujícím období lze očekávat pokračující nárůst výdajů z veřejných zdrojů, který je dán nárůstem nákladů na nakládání s komunálními odpady (rozšiřování třídění odpadů, zvyšování produkce odpadů) a na nakládání s kaly z ČOV. Výdaje veřejného sektoru budou v příštím období tahounem celkových výdajů, ale zvýšení výdajů lze očekávat také u objemu výdajů na nakládání s odpady v podnikové sféře. Po poklesu výdajů, umožněném vytvořením funkčního trhu a určitým přetlakem nabídky služeb pro odpady na konci 90. let a počátkem této dekády, dojde vlivem nové legislativy k rozšíření požadavků na služby pro odpady i ve výrobní sféře (zpětný odběr a recyklace vybraných výrobků, skládky, poplatky za ukládání odpadů). Lze však očekávat, že výrobní sféra bude postupně tyto náklady opět efektivně snižovat převáděním nakládání s odpady do standardního oběhového systému materiálů, jehož náklady nebudou deklarovány v rámci statistiky nakládání s odpady.

4.1.5 Závěr Vývojové trendy investic a provozních nákladů a ceny za skládkování odpadů ukazují, že politika odpadového hospodářství se výrazně odráží v chování ekonomických subjektů. Poskytuje impulsy pro změnu rozložení trhu, avšak dlouhodobě trh směřuje k rovnováze (každý rozvojový impuls se proto časem vyčerpává). V politice odpadového hospodářství musí být vyváženost mezi četností a silou impulsů pro rozvoj a periodami stabilizace podmínek, aby dlouhodobé investiční cykly mohly proběhnout v celku a bez finanční újmy subjektů odpadového hospodářství. Financování nákladných investic do změn nakládání s komunálními odpady ponese sice zejména soukromý sektor, avšak pro zajištění financování investic budou důležité i platby za služby. Tento fakt bude o to významnější, že vzhledem k tlaku na skládkování a spalovny sektor nakládání s odpady zřejmě nevytvoří dostatek vlastních zdrojů a bude opět sahat, podobně jako počátkem 90. let, k úvěrům. Finanční instituce budou přitom velmi pozorně dohlížet na úvěrové případy a zjišťovat, zda jsou v plném souladu jak po technické a ekonomické stránce, tak zejména pokud jde o schopnost projektů generovat dostatečné zdroje na úhradu finančních a všech ostatních nákladů. Skutečnost, zda budou situaci hodnotit příznivě, je přitom základním předpokladem toho, aby politika odpadového hospodářství státu orientovaná na principy a cíle evropské legislativy, obtisknutá do nové právní úpravy, nezůstala jen na papíře. 163

Rostoucí požadavky vyplývající z právních norem Evropských společenství, které zahrnují subjekty nakládající s odpady, kladou důraz na substituci mezi technikami pro úpravu a zpracování odpadu, jeho využívání a odstraňování. Tato substituce je odvozena z předpokladů o postupném nahrazování levnějších technik technikami dražšími v případě působení (dostatečně razantního) nástroje proti nakládání s odpady některou z technik na nižším stupni odpadové hierarchie. Z předpokládaného nakládání s odpady mohou odpady unikat následujícími postupy: deklarování odpadů na skládkách jako materiálu na technické zabezpečení (v souladu s projektovou dokumentací a integrovaným povolením), přijímání odpadů na skládky „na černo“ (to bude typické pro malé špatně řízené skládky), skládkování ostatních, případně nebezpečných odpadů na skládkách S–I nebo přímo jejich využití v terénních úpravách, biologická úprava odpadů, které tímto způsobem nelze dobře dekontaminovat, a deklarace ne-náhodně odebraných vzorků (dekontaminovaných) jako vzorků reprezentativních, ukládání odpadů dekontaminovaných v rámci sanačních projektů („onsite“) na limity jiné než limity pro ukládání odpadů na skládky S–I zpět do horninového prostředí, spalování nebezpečných odpadů ve spalovnách komunálních odpadů ve směsi s komunálním odpadem (tomu se prakticky nelze vyhnout s ohledem na povahu směsných komunálních odpadů), fyzikálně-chemická úprava odpadů na parametry, které nesplňují požadavky na konečné odstranění odpadů následnou technikou (nedodržení výluhových tříd pro skládkování na nižší kategorii skládek nebo pro zpravidla stavební využití odpadů), kompostování odpadů nevyhovujících vstupních parametrů a uplatnění produktů pro rekultivace nebo zemědělské účely. Stupeň fungování politiky pro odpady a jejích nástrojů v praxi proto kriticky závisí na účinnosti vynucování platného regulačního rámce prostředky licencování, kontroly, uplatňováním sankcí, trvalého informačního a výchovného působení na všechny účastníky systému hospodaření s odpady.

164

4.2 Kvantifikace nákladů na komunální odpad, spotřebitelské obalové odpady a vybrané druhy odpadů nebo výrobků 4.2.1 Komunální odpady Z předchozích kapitol je zřejmé, že v letech 2003 až 2010 se očekává významné oživení investic v odpadovém hospodářství. Na základě dílčího vyhodnocení krajských koncepcí hospodářství odpadového se předpokládá, že celkové potřebné nové investice do komunálních odpadů se budou v jednom kraji pohybovat v rozsahu kolem 300 mil. Kč do roku 2010. Samozřejmě jsou mezi kraji značné odchylky. Při výstavbě nových spaloven by výše investic byla ovšem podstatně vyšší a mohla by se i blížit odhadu z Implementační a investiční strategie pro směrnice ES o odpadech (rok 2001), který je na dvou až trojnásobné úrovni. Nové poznatky o vývoji plánů odpadového hospodářství krajů a vývoji přípravy nových spaloven komunálních odpadů ukazují, že předpoklady z koncepcí odpadového hospodářství krajů jsou v plánech odpadového hospodářství krajů vesměs potvrzovány, vyjma přípravy nových spaloven komunálních odpadů, která se setkává s všemožnými obtížemi. Při promítnutí částky 300 mil. Kč na kraj na úroveň celé ČR je tedy možné hovořit s určitou rezervou o částce přibližně 6 mld. Kč investic, která je minimem pro dosažení zákonem stanovených cílů pro nakládání s komunálními odpady do roku 2010. Tato částka bude rozložena spíše na období druhé poloviny dekády, neboť se předpokládá, že nové investice strukturálního charakteru budou soustředěny až do období po roce 2006. Lze také očekávat skluz realizace investic3. Při trvání cyklu přípravy složitějších zařízení pro nakládání s odpady minimálně 4 roky to znamená posun do roku 2012, se kterým lze reálně počítat. Do roku 2006 se budou realizovat spíše investice do obnovy a rozvoje zařízení pro odpady v rámci vlastních zdrojů investorů, zatímco projekty pro financování z fondů EU se s ohledem na proces přípravy a schvalování rozběhnou zřejmě až po tomto roce. Protože je v nakládání s komunálními odpady velký podíl komunálního sektoru, který může získat v podpoře ze zdrojů EU lepší

3

Opatření k jejich urychlení mohou být přijata po vyhodnocení zpětné vazby z POH obcí a následné úpravě POH ČR a krajů nejdříve v roce 2007, spíše však 2008, pokud bude nutná novela právní úpravy

165

podmínky než soukromý sektor, lze očekávat, že půjde převážně o investice veřejného sektoru (obcí, případně krajů a jejich organizací). Veřejný sektor však bude s investicemi vyčkávat až do doby naprostého vyjasnění podmínek financování a provozu nebo do doby, kdy budou příprava a zahájení investic nutné s ohledem na legislativní tlak. Z těchto i výše uvedených důvodů je možné náklady na „nové“ investice do komunálních odpadů rozložit na období 2007 až2012. „Nové“ investice, prováděné v důsledku legislativou přímo nebo nepřímo požadovaných strukturálních změn v nakládání s komunálními odpady (hlubší vytřiďování využitelných složek – odděleným sběrem i fyzikálními postupy, energetické využití, biologická úprava a využití), zvýší náklady na nakládání s odpady kvůli odpisům nových zařízení. Legislativní požadavky formulované jako příkazy nebo zákazy obsažené v zákoně budou mít tedy vliv na investice do nakládání s odpady a tyto investice se promítnou do nákladů a cen za odpady. Přitom prakticky nedojde ke snižování jiných nákladů. Lze však předpokládat, že výsledkem hlubšího zpracování komunálních odpadů budou prodejné produkty, které alespoň uhradí zvýšené provozní náklady. Těžištěm vlivů zvyšujících náklady na komunální odpady tedy budou tyto faktory: odpisy „nových“ investic (vyvolaných uplatněním administrativních nástrojů), inflační vlivy, vliv ekonomických nástrojů řízení odpadového hospodářství (především poplatky za ukládání odpadů). Východiskem pro prognózu vývoje cen jsou údaje o výdajích na nakládání s odpady v roce 2001 zveřejněné v ročence životního prostředí. Mezi tyto výdaje jsou zahrnuty výdaje na nebezpečné odpady z územních rozpočtů a všechny výdaje na nakládání s komunálními odpady. Údaje o produkci komunálních odpadů jsou získány z ISO za rok 2001 (skupina katalogu 20 – Komunální odpady). Náklady za rok 2001 jsou vypočteny z těchto údajů, náklady za rok 2002 jsou vypočteny odečtením poplatku za skládkování podle zákona 125/1997 Sb., o odpadech, přičtením poplatku dle tohoto zákona a zohledněním inflace.

166

Tab. 55. Náklady na nakládání s komunálními odpady Výdaje tis. Kč 2001 celkem – z toho na KO Produkce KO (t) 2001 Náklady Kč/t KO 2001 Náklady Kč/t KO 2002

4 450 954 3 442 553 3 975 951 865 1 085

Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)

Z uvedených tří faktorů má každý svůj díl vlivu na náklady za odpady. Není zohledněn vliv zvýšení DPH od roku 2004. Pouhým vlivem inflace na úrovni v EU povolených 3 % by náklady na nakládání s komunálními odpady do roku 2010 vzrostly následovně: Tab. 56. Prognóza vývoje cen komunálních odpadů vlivem inflace rok cena s inflací 3 % od r. 2004 (Kč/t KO)

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

1 105 1 138 1 172 1 208 1 244 1 281 1 320 1 359

Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)

Třebaže je zřejmé, že inflační růst provozních nákladů se promítá do nákladů za nakládání s odpady, v 90. letech zřejmě nebyl hlavním vlivem, který určoval vývoj běžných výdajů. Pro vývoj běžných výdajů v 90. letech byla nepochybně určující změna rozsahu a kvality služeb pro odpady vyvolaná první právní úpravou odpadového hospodářství a do ní zabudovanými nástroji. Další srovnání ukazuje, že za předpokladů o investicích stanovených výše by v této dekádě mohl mít inflační růst běžných výdajů přibližně stejný podíl na růstu nákladů na odpady, jako normativní a ekonomické nástroje. Je to ovšem dáno vysokým základem výchozích nákladů spíše než malým rozsahem požadovaných změn v odpadovém hospodářství. Vlivy nových investic a inflace jsou zobrazeny v následující tabulce. Je patrné, že za daných předpokladů by regulační rámec, daný zákazy a příkazy ze zákona, nemusel mít rozhodující vliv na náklady na nakládání s komunálními odpady.

167

Tab. 57. Prognóza vývoje cen KO – vliv „nových“ investic a inflace rok cena s inflací 3 % od r. 2004 (Kč/t KO)

2003

2004

2005

2007

2008

2009

2010

1 105 1 138 1 172 1 208 1 244 1 281 1 320 1 359

odpisy „nových“ investic (Kč/t KO) cena celkem

2006

26

52

76

99

1 105 1 138 1 172 1 208 1 270 1 333 1 396 1 458

x) propočtová průměrná cena za rok 2001 byla s ohledem na minimální inflaci a názory podnikatelské sféry na vývoj cen, zjištěna průzkumem v roce 2003, promítnuta s navýšením o inflaci v roce 2002 (1,8 %) do roku 2003, za který se nový průzkum neprováděl. Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)

Vliv ekonomických nástrojů, zejména poplatků za ukládání odpadů na skládky, se bude odvíjet od množství odpadů ukládaných na skládku. V roce 2001 bylo skládkováno přibližně 63 % komunálních odpadů (zdroj: POH ČR, komunální odpady v členění dle OECD). POH ČR předpokládá, že do roku 2010 dosáhne 50 % materiálového využívání komunálních odpadů. Očekávat však lze spíše zajištění 50 % využívání komunálních odpadů a snížení přímého skládkování komunálních odpadů na přibližně 33 % produkce (tedy asi na polovinu stávajícího stavu). Razantní snížení podílu, ale do jisté míry i absolutního objemu komunálního odpadu určeného pro přímé skládkování, je nutné s ohledem na požadavek zákona o odpadech snížit skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Podíl přímého skládkování komunálního odpadu, které bude možné při dosažení cílů pro biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO), závisí na kombinaci několika předpokladů (podíl BRKO v komunálním odpadu, účinnost odděleného sběru BRKO, vývoj produkce komunálního odpadu), které dohromady dávají nepřeberné množství různých scénářů, jejichž analýza je zřejmě nad rámec tohoto textu. Za předpokladu postupného snižování podílu skládkování komunálního odpadu od roku 2007 (účinnost „nových“ investic) do roku 2010 z 63 na 33 % a při promítnutí vývoje poplatku za ukládání odpadů od roku 2003 až do roku 2010 by se průměrná cena za komunální odpad mohla se zohledněním poplatků za ukládání odpadů vyvíjet tak, jak ukazuje následující tabulka.

168

Tab. 58. Prognóza vývoje cen KO při zohlednění poplatků za ukládání odpadů rok cena s inflací 3 % od roku 2004 (Kč/t KO)

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1 105 1 138 1 172 1 208 1 244 1 281 1 320 1 359

odpisy „nových“ investic (Kč/t KO) poplatky za ukládání odpadů cena celkem

63

63

26

52

76

99

111

96

122

99

1 105 1 138 1 235 1 271 1 381 1 429 1 517 1 557

Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)

Z této tabulky je patrné, že za daných předpokladů by poplatky za ukládání odpadů měly mít významný vliv na náklady na odpady (pro roky 2003 a 2004 je poplatek již započítán v nákladech), a právě jejich současné nastavení zákonem bude rozhodujícím stimulem pro nastartování strukturální změny v systému nakládání s odpady. V tabulce znázorněný vývoj počítá se snížením skládkování odpadů mezi roky 2001 a 2010 na polovinu (z 63 na 33 %). Jen tak se podaří udržet náklady na poplatky za ukládání komunálního odpadu na přijatelné úrovni. Tato úspora nákladů však bude vykoupena zvýšením nákladů souvisejících s „novými“ investicemi, které se budou v další dekádě ještě zvyšovat, dokud strukturální změny v systému nakládání s odpady nebudou převážně dokončeny. Tyto investice by byly obtížně zvládnutelné bez pozitivního stimulu zajištěného připravovanými programy podpory z EU, případně jiných dotačních zdrojů. Efekt dotací bude ovšem jen dočasný, protože financování provozu a obnovy investic bude nutné pokrýt z vlastních zdrojů systému odpadového hospodářství, tedy bude nutné promítnout tyto náklady do cen.

4.2.2 Vybrané odpady a výrobky Druhou polovinu nákladů v prognóze Implementační a investiční strategie tvoří náklady spojené s nakládáním s ostatními a nebezpečnými odpady, včetně obalů a vybraných výrobků. Konkretizace nákladů pro obaly a zejména vybrané výrobky a odpady se setkává s obtížemi, zejména pokud jde o údaje o nákladech na jednotlivé druhy technologií a jejich provoz. U zařízení pro zpracování vybraných výrobků a odpadů se často jedná o velmi individuální technická řešení, a jelikož jde převážně o nové postupy, nejsou k dispozici ani cenové údaje, které by bylo možno analyzovat a odvozovat z nich závěry o nákladech. Lze však vy-

169

slovit na základě dílčích poznatků z loňských a letošních průzkumů některé předpoklady o nákladech, jak je uvedeno níže. Z údajů zjištěných v rámci průzkumu provedeného v předchozích etapách řešení tohoto modulu je patrné, že investice do odpadového hospodářství kopírují vývoj legislativních požadavků na odpadové hospodářství. Požadavky na změnu nakládání s odpady vyvolávají vlnu nových investic, které jsou několika základních typů: průmyslové inovace s cílem snížit produkci odpadů (typicky substituce nebezpečných látek v technologii), průmyslové inovace s cílem převést produkované odpady mimo rámec zákona o odpadech (typicky tvorba certifikovaných výrobků z báze původních odpadů, což umožňuje vyvést materiálový tok z evidence odpadů a převést ho do evidence skladu podniku), investice do recyklace odpadů, bioúpravy a energetického využití odpadů, investice do odstraňování odpadů (zejména skládky). Tyto čtyři typy reakcí lze přiřadit různou měrou k různým výrobkům a odpadům. Zároveň lze v některých případech náklady na tyto reakce vyhodnotit. V následující tabulce je pokus o přiřazení kvantitativního nebo kvalitativního ohodnocení možností všech 4 typů reakcí pro vybrané výrobky a odpady a obaly. Tab. 59. Možnosti jednotlivých typů reakcí autovr. baterie kaly oleje bioodp. pneu lednice azbest EVVO zářivky, výb. PCB průmyslové inovace – typ 1 průmyslové inovace – typ 2 investice do odpadů – typ 3 investice do odpadů – typ 4

+

+

-

+

-

-

+

+

+

+

-

-

-

+

-

+

-

-

-

-

-

-

+

+

+

+

+

+

+

−

+

+

-

-

-

+

-

-

-

-

-

-

-

+

Legenda: „-“ není relevantní, „+“ je využíváno/je využitelné Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)

Z tabulky je zřejmé, že snad s výjimkou pneumatik, kde podmínkou kvality výrobku je určitá, obtížně ovlivnitelná, míra opotřebení výrobku, všechny výrobky mají stejný „vzorec“ reakcí, které se soustřeďují na inovace do výrobků 170

a do investic na recyklaci a jiné využití odpadů z výrobků. U biologicky rozložitelných odpadů připadají v úvahu reakce typu 2 a 3. Pro odpad azbestu je charakteristická prevence vzniku, azbest je kvůli zákazu využívání nahrazován jinými materiály, avšak pro jeho odstraňování nejsou potřebná žádné zvláštní investice. Naproti tomu PCB pro svoje odstraňování vyžaduje náročné postupy, jejichž zajištění je spojeno s novými investicemi. Žádný z těchto materiálů, vyjma PCB a kalů z ČOV, nevyžaduje zvláštní investice do odstraňování odpadů, pro většinu vybraných odpadů a výrobky z nich je postačující existující infrastruktura služeb pro odstraňování odpadů. Je to dáno zejména relativně malým množstvím produkce. Kaly z ČOV mohou být odstraňovány spalováním (s ohledem na výhřevnost odvodněných kalů nelze hovořit při přímém spalování o energetickém využití), avšak to je spíše krajní řešení, protože existuje několik alternativních technologických možností, které mají obecně nižší náklady. Vyhodnocení nákladů souvisejících se čtyřmi typy reakcí na požadavky na nakládání s odpady je obsaženo v následující tabulce. Tab. 60. Investice a provozní náklady nakládání s vybranými odpady Investice (tis. Kč/1t Provozní roční kapacity) náklady (Kč/t)

Poznámka

Autovraky průmyslové inovace – typ 1

x

x

průmyslové inovace – typ 2

-

-

investice do odpadů – typ 3

1 000

510

investice do odpadů – typ 4

-

–

Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků

Při počtu demontážních středisek 1–2 na kraj. Studie RRA Střední Čechy naznačuje vysokou připravenost některých firem na demontáž, což by mohlo snížit náklady očekávané původně Implementační a investiční strategií. Podobně by připravenost provozovatelů sběrných středisek mohla podstatně snížit/eliminovat náklady na sběrná střediska, které by prakticky byly zahrnuty do nákladů na obnovu/údržbu zařízení. Odhad investic vychází z předpokladu 20 demontážních středisek s průměrnými náklady na dovybavení 10 mil. Kč. 510 Kč je rozdíl mezi předpokládanými tržbami a náklady v nejhorší variantě ve studii RRA Střední Čechy

Baterie a akumulátory průmyslové inovace – typ 1

x

X

průmyslové inovace – typ 2

−

–

Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků

171

Investice (tis. Kč/1t Provozní roční kapacity) náklady (Kč/t)

Poznámka

investice do odpadů – typ 3

x

x

Investice do zařízení na odstranění malých baterií a akumulátorů jsou nad potřeby ČR, zařízení je zapotřebí jen několik v Evropě. Pro NiCd akumulátory je v ČR jediné zařízení, investice nejsou známy. Pb akumulátory se zpracovávají v jediné huti, nové investice nejsou nutné.

investice do odpadů – typ 4

−

7 906

Odstranění malých baterií a akumulátorů je za náklady spalování NO.

Kaly z ČOV průmyslové inovace – typ 1

−

−

průmyslové inovace – typ 2

4 095

515

Přibližné náklady na linku biologického sušení s granulací biopaliva s kapacitou 10 kt/rok biologicky rozložitelných odpadů.

investice do odpadů – typ 3

3 600

220

Náklady na boxovou provzdušňovanou kompostárnu s kapacitou 5 kt/rok.

investice do odpadů – typ 4

x

x

Výše investic do spalovny a provozní náklady nejsou známy, budou se pravděpodobně pohybovat v podobném rozsahu jako u spalování KO.

Oleje průmyslové inovace – typ 1

x

x

průmyslové inovace – typ 2

–

–

investice do odpadů – typ 3

X

2 000

investice do odpadů – typ 4

–

–

průmyslové inovace – typ 1

–

–

průmyslové inovace – typ 2

4095

515

Přibližné náklady na linku biologického sušení s granulací biopaliva s kapacitou 10 kt/rok biologicky rozložitelných odpadů.

investice do odpadů – typ 3

3600

220

Náklady na boxovou provzdušňovanou kompostárnu s kapacitou 5 kt/rok; investiční náklady na jednodušší kompostárnu mohou být i nižší (od 1 000 Kč/t), to ovšem zvyšuje náklady na provoz.

4500

283

Investice – kalkulované náklady na regionální anaerobní linku, Dekont, provoz – kalkulace z VaV 720/1/2003.

investice do odpadů – typ 4

–

–

průmyslové inovace – typ 1

–

–

průmyslové inovace – typ 2

–

–

Prodlužování životnosti olejů, v rámci inovačního cyklu.

Výše investic není známa, odhad provozních nákladů se odvíjí od rozdílu mezi výkupní cenou a prodejní cenou upraveného odpadního oleje, u nekontaminovaných olejů jde o cca 2 000 Kč/t.

Bioodpady

Pneumatiky

172

Investice (tis. Kč/1t Provozní roční kapacity) náklady (Kč/t)

investice do odpadů – typ 3

5 000

1 600

investice do odpadů – typ 4

–

–

Poznámka

Investice nejsou dobře známy, „mlýn“ na alternativní palivo přijde investičně na cca 50 mil. Kč při kapacitě 10 kt/rok. Maximální provozní náklady na úpravu pneumatik na palivo propočteny jako rozdíl mezi odbytovými náklady na pneumatiky (cca 1 100 Kč/t) a příspěvkem cementáren na 1 GJ tepla z upraveného paliva (20 Kč, výhřevnost gumy je cca 25 MJ/kg).

Ledničky průmyslové inovace – typ 1

x

x

průmyslové inovace – typ 2

–

–

investice do odpadů – typ 3

21 875

8 400

investice do odpadů – typ 4

–

150

Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků, prodlužování životnosti lednic.

Investiční náklady zařízení s kapacitou 80 000 ks/rok; maximální provozní náklady – odhad na základě tržních cen .

Odpady azbestu průmyslové inovace – typ 1

x

x

průmyslové inovace – typ 2

–

–

investice do odpadů – typ 3

–

–

investice do odpadů – typ 4

–

–

Investice nejsou známy.

Elektrošrot průmyslové inovace – typ 1

x

x

průmyslové inovace – typ 2

–

–

investice do odpadů – typ 3

x

X

investice do odpadů – typ 4

–

–

Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků, prodlužování životnosti výrobků, usnadnění demontáže designem/konstrukcí/značením.

S ohledem na různorodost elektrošrotu nelze stanovit. Náklady na recyklaci se pohybují v rozsahu 1 250 Kč/t (úprava drcením) u těžkého šrotu až po několik tisíc Kč/t (obrazovky).

Zářivky, výbojky průmyslové inovace – typ 1

x

x

průmyslové inovace – typ 2

–

–

investice do odpadů – typ 3

x

32 600

investice do odpadů – typ 4

–

–

Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků, prodlužování životnosti výrobků, usnadnění demontáže designem/konstrukcí/značením.

Investiční náklady nejsou známy, maximální provozní náklady odhadnuté na základě tržních cen.

173

Investice (tis. Kč/1t Provozní roční kapacity) náklady (Kč/t)

Poznámka

PCB průmyslové inovace – typ 1

–

–

průmyslové inovace – typ 2

–

–

investice do odpadů – typ 3

–

–

investice do odpadů – typ 4

100 000

x

Investiční náklady odvozeny od nákladů na zabezpečenou spalovnu NO s licencí na PCB; provozní náklady nejsou známy.

Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)

4.3 Vyhodnocení ekonomických souvislostí využívání zařízení na využívání a odstraňování Rozvoj odpadového hospodářství je ovlivněn následujícími hybnými silami: působení ekonomické aktivity má krátkodobé účinky; to se týká plnou měrou i vlivu dotací, které mohou být spíše dočasným stimulem rozvoje, než trvalou zárukou žádoucího nakládání s odpady, dlouhodobé účinky mají technologický pokrok, včetně vývoje materiálové náročnosti, pro komunální odpad a jeho složky (včetně elektrošrotu, ledniček, obalů a pod.) je rozhodující vývoj spotřebitelských návyků a preferencí, (zatím utvářených mimo dosah politiky odpadového hospodářství), nelze dosáhnout snížení jeho produkce investicemi do životního prostředí.Na druhé straně je třeba prověřit dílčí závěry o vlivu intervencí politiky odpadového hospodářství. Tyto intervence mohou mít krátkodobý i dlouhodobý vliv a nelze je proto jednoznačně řadit mezi „krátkodobé“ hnací síly (driving forces) odpadového hospodářství.

174

4.4 PŘÍLOHA 4.4.1 Poplatky za ukládání odpadu na skládky: rok 2002 – komunální odpad (200 Kč obci, 100 Kč na fond rekultivace a asanace skládek), plasty (200 Kč obci, 35 Kč na fond rekultivace a asanace skládek), rok 1997 – komunální odpad (20 Kč obci), plasty (10 Kč obci)

Firma Rumpold UHB Uh. Brod Svazek obcí TKO Třebíč EKO-Unibau Praha Depoz Zdounky Marius Pedersen Valašskokloboucké služby

Skládka

2002 KO lamináty 750

Petrůvky

890

890

890

890

Březová Kuchyňky Kvítkovice

950 870 870

1 035 1 075 870

950 870 870

1 035 1 075 870

Smolina

400

2435

400

2435

320

?

A.S.A. Bystřice pod Hostýnem

Cihelna

714,50 (767) 966

793 982

?

?

?

?

Služby města Slavičína

Radašovy

698

698

698

698

?

?

1095

domovní 420 směsný 780

odpadní plasty 390

Hrachovec

DEPOZ Horní Suchá

Solecká

HBSS služby A.S.A. Dačice TS Velká Bíteš TS Velké Meziříčí

Horní Benešov Výskytná Vlkovská U Vysokého mostu

MěÚ Přibyslav

Ronov

SOMPO Pelhřimov

Hrádek u Pacova

820

1095

760

820

815–855

1997 KO lamináty

Prakšická

TS Valašské Meziříčí

805–845

2003 KO lamináty

440

?

562

562

520 398(540) 575

570 520 565

693,50 (1070,5)

840,50

693,50

840,50

?

755

586,80

755

586,80

420

310

850–914 850–914 850–914 850–914 800 neberou ? ?

? 350

? nebrali

?

900

650

950

700

?

?

520 (910)

910

520

910

330

550

650–750 1 500

300

1 200

650–750 1 500

175

Firma TS Chotěboř A.S.A. PERGO Uhl. Janovice Lazce GIS Horšovský Týn Podnik služeb Jirkov TS Benešov CELIO Litvínov Služby města Jihlavy JIP Větřní ZITAS Gesta Rynoltice MěÚ Kralovice LIDRONE Břasy SONO Plus Hantály V. Bílovice EKO-HUKR Brno

Skládka

2002 KO lamináty

Lapíkov Ďáblice

990 735

915 ?

Bláto

966,50

803,75

Lazce

2003 KO lamináty

1997 KO lamináty

? ?

? ?

690 450

615 ?

966,50

803,75

600

510

1 276,50 1 276,50 1 276,50 1 276,50

?

?

JirkovVysoká Pec Přibyšice Most

575

350

575

350

350

?

740 535

800 410

740 535

800 410

495 235

500 175

Henčov

903,50

546,50

903,50

546,50

−

−

Přídolí Lověšice Činov, Karlovy Vary Chotyně Kralovice Flóra Úpohlavy, Čížkovice Hantály Bratčice

1 500

1 500

1 500

1 500

120

120

740

700

?

?

?

?

987,50 987,50 575 900/m3 720 1 100

? ? 720

? ? 1100

650

800

650

800

?

?

700 800

980 980

700 800

980 980

400 −

700 −

− − 400 − 400–500 400–500

Další komentář: 1. Všichni dotázaní uvedli, že ceny zůstanou pro další rok stejné, nebo nevědí, co řeknou noví radní. 2. Většina dotázaných uvedla, že se ceny od roku 1997 zvedly pouze o poplatky, základní cena zůstala stejná nebo s minimálním rozdílem. 3. Někteří provozovatelé skládek si neuschovali ceníky z minulých let, někteří uvedli, že nastoupili na místo později a neznají situaci před svým příchodem do firmy nebo že ji zná pouze ředitel firmy, který ale není přítomen. 4. Většina dotázaných nedokázala zařadit lamináty do určitého katalogového čísla, uváděli cenu za „ostatní plasty, obalové plasty, sklo“. 5. Většina dotázaných ochotně sdělila údaje o roku 2002.

176

6. V období let 1997–2002 se 3× měnil Katalog odpadů, je problém zařadit něco takového, jako je laminát, navíc skládky pracují ještě dva roky podle staré vyhlášky (přechodné období) a původci už mají odpad zařazený podle nové vyhlášky. 7. V roce 1997 byla cena bez složky poplatku na finanční rezervu na rekultivaci, ten nabyl platnosti až vyhláškou 125/1997. 8. Skládky mají většinou 3 ceny: – pro nahodilé zákazníky – ceníková cena, – pro obce svazku, – množstevní slevy pro velké a stálé zákazníky. V tabulce jsou uvedeny běžné ceny bez slev.

177

5

Makroekonomický model národního hospodářství

5.1 Problematika modelování odpadového hospodářství: komunální odpad Východiskem pro modelování v oblasti nakládání s komunálními odpady je koncept Pigouviánských daní. Tento koncept představuje teoretický přístup k otázce volby a optimálního nastavení ekonomických nástrojů pro řešení problému externalit v tržní ekonomice. Nehledě na mnohé praktické překážky4 pro plné použití konceptu Pigouviánských daní, některé teoretické práce poukázaly na skutečnost, že Pigouviánské daně nejsou schopny dosáhnout ekonomicky efektivní alokace v oblasti nakládání s odpady, pokud vezmeme v úvahu specifika této oblasti národního hospodářství. Z tohoto důvodu je nemožné docílit konstrukce modelu typu policy-optimization, neboť tvůrci politiky odpadového hospodářství budou vždy postaveni před jistá dilemata (viz níže), která nemohou být řešena v rámci ekonomického modelu. Argumenty zmíněných teoretických prací jsou zajímavé i sami o sobě, a proto je užitečné si jich všimnout podrobněji. Autoři Choe, Fraser (1999) ve svém teoretickém příspěvku analyzovali způsoby, pomocí nichž mohou tvůrci hospodářské politiky docílit optimálního množství produkovaného komunálního odpadu. Jejich práce metodologicky vychází z pozic neoklasické ekonomie, a to jak v pozitivní, tak v normativní rovině. Normativní přístup neoklasické ekonomie se odráží v definici optimálního množství produkovaného odpadu: je jím takové množství, při kterém se mezní společenský náklad vyrovnává s mezním společenským přínosem. Pozitivní přístup spočívá v modelování ekonomických subjektů (domácností, firem) jako racionálních subjektů sledujících své vlastní cíle. Poněvadž obecně platí, že ekonomické subjekty nenesou plné společenské náklady nakládání s odpady, jejich jednání, které je individuálně racionální, nemusí nutně vést k společensky optimálnímu výsledku. Tudíž se zde otevírá prostor pro státní intervence a standardní Pigouviánskou analýzu. 4

Můžeme jmenovat informační bariéry, neboť tvůrci hospodářské politiky obvykle nedisponují potřebnými informacemi o tom, jak domácnosti ohodnocují kvalitu životního prostředí, aby bylo možné velikost Pigouviánských daní vypočítat.

178

Autoři ovšem upozorňují, že specifikum odpadového hospodářství znemožňuje použití jednoduchých schémat a implikací takovéto analýzy. Zabývají se modelováním dilematu ekonomických subjektů mezi „nákladnou“ akcí na zamezení generování odpadu a nelegálním nakládáním s odpadem, jak na straně domácností, tak na straně firem. „Nákladná“ akce nemusí mít nutně explicitně monetární podobu ve smyslu placení poplatku za ukládání odpadu, příp. investic pro zamezení vzniku dopadu (např. nové technologie firem). Tato nákladná akce může souviset např. s nechutí domácností třídit, recyklovat odpad z důvodu ztráty volného času, celkové neprestižnosti dané činnosti apod. Autoři dále předpokládají, že autorita hospodářské politiky monitoruje ekonomické subjekty a s jistou pravděpodobností odhalí nelegální nakládání s odpady. Předpokládají, že pravděpodobnost tohoto odhalení je relativně vyšší u firem a nízká u domácností. Autoři docházejí k závěru, že při existenci nezanedbatelných nákladů na zamezení odpadů u domácností a možnosti ilegálního nakládání s odpady není možné implementovat optimální poplatek za odpady, který by internalizoval společenské náklady odpadového hospodářství a společnost musí nést dodatečné náklady buď vyšších nákladů na odpadové hospodářství, nebo ve formě nižší produkce zboží a služeb, jehož spotřebou je odpad generován. Není tedy možné dosáhnout optimálního stavu, který by naznačovala Pigouviánská analýza a tvůrci hospodářské politiky obecně čelí dilematu volby mezi několika zly. Toto dilema je tím závažnější, čím je nižší pravděpodobnost odhalení nelegálního nakládání s odpady a čím jsou vyšší oportunitní náklady na legální zacházení s odpady (opět ať již explicitně peněžní, nebo pouze implicitní). Výše uvedená práce dokládá obecnou nemožnost nalezení optimálního a zároveň robustního pravidla, které by implementovalo společenské optimum5 v odpadovém hospodářství. Tudíž není možné pouze na základě teoretického modelu vyřešit problematiku optimální politiky nakládání s odpadovým hospodářstvím, ale je nezbytné konstruovat „policy-evaluation“ modely kalibrované na základě empirických údajů, které mohou poskytnout cenné údaje o změně chování domácností při změně parametrů politiky odpadového hospodářství. Tudíž vysvítá potřeba použití ekonometrických a statistických metod pro konstrukci modelu.

5

Opět je společenské optimum chápáno ve smyslu neoklasické ekonomie.

179

Ve světové literatuře lze nalézt studie a články6, které používají ekonometrických metod pro odhad behaviorálních odezev domácností na politiku nakládání s komunálním odpadem. Tyto ekonometrické metody však nebyly pro tento typ problémů v České republice aplikovány a ekonometrická analýza byla provedena jako součást rozšíření CGE modelu. Z formálního hlediska se přistupuje k modelování chování domácností v rámci odpadového hospodářství pravděpodobnostně. Zaveďme následující značení: nechť q(mP X) je pravděpodobnostní distribuce7 (hustota pravděpodobnosti) jevu, že daný ekonomický subjekt, charakterizovaný vektorem X reprezentujícím jeho sociální, geografické a ekonomické vlastnosti, při určitém typu politiky odpadového hospodářství reprezentované vektorem P, generuje množství komunálního odpadu m.8 Podle druhu dostupných dat a účelu projektu je možné za zkoumaný ekonomický subjekt volit např. individuální domácnost nebo obec. Pro účely tohoto projektu byla za základní jednotku zvolena obec. Pravděpodobnostní distribuce q je obecně neznámá a úlohou ekonometrických metod je odhadnout ji; nejlépe ve formě konečné parametrizace. Poté je cílem modelu zkoumat, jak se změní hodnota q(mP, X) při změně určité hodnoty ve vektoru P, případně též vektoru X, což umožní odhadnout „průměrnou“ odezvu zkoumaného ekonomického subjektu na příslušné politicko-hospodářské opatření. Pro účely projektu byla jako jeden z požadavků po ostatních modulech soustředěna panelová data, která slouží k parametrickému odhadu této pravděpodobnostní distribuce. Podrobnější zdůvodnění, jak intuitivní, tak formální, zvoleného přístupu je možné nalézt v apendixu. Tento apendix obsahuje též stručný úvod do odhadovacích metod, které budou použity pro odhad distribuce q a které jsou implementovány v programovém systému MATLAB.

6

7

8

Mezi nejdůležitější práce, které posunuly výrazným způsobem vpřed poznání v oblasti ekonometrických metod aplikovaných na problematiku odpadového hospodářství, patříFullerton, Kinnaman (1996), Palmer, Sigman, Walls (1997), Jenkins et al. (2003). Dále v textu značíme q(a|b) pravděpodobnostní distribuci veličiny (vektoru) a, při daných hodnotách vektoru b. Volím matematicky poněkud nepřesnou – leč čitelnější a uživatelsky příjemnější – notaci a různé pravděpodobnostní distribuce odlišuji pouze pomocí jejich argumentů. Myslím, že nedorozumění nemůže hrozit. Vektory X, P atd. mohou obsahovat jak kvantitativní proměnné, tak kvalitativní proměnné. Mezi typické kvalitativní proměnné patří např. nula-jedničkové proměnné, které udávají, jaký typ politiky odpadového hospodářství zvolila daná samospráva.

180

5.1.1 Výsledky zahraničních studií Výsledky empirických odhadů převzatých z výše citovaných zahraničních studií jsou si navzájem značně podobné. Nejdůležitější závěry je možné shrnout do následujících bodů: 1. Vliv poplatků vázaných na objem/váhu komunálního odpadu je velmi malý, některé studie dokonce udávají, že zpoplatnění jednotky komunálního odpadu nemá statisticky významný vliv na celkovou váhu komunálního odpadu. Vliv tohoto poplatku na množství recyklovaného odpadu je zanedbatelný, což indikuje skutečnost, že mnohé domácnosti volí při zvýšení/zavedení poplatku za množství možnost ilegálního nakládání s odpady. 2. Významně se projevuje vliv sociálních kategorií (vzdělání a příjem) na množství generovaného komunálního odpadu, taktéž na množství recyklovaného odpadu. 3. Snadná přístupnost možností recyklace odpadu zvyšuje objem recyklace, příznivý vliv má také délka programu. Vliv na celkové množství nerecyklovaného odpadu je malý. Celkově se dá říci, že cenový nástroj (zpoplatnění komunálního odpadu pomocí poplatku za množství) není velmi účinný, příp. že může být kontraproduktivní. Numerické výsledky elasticit (procentní změna množství odpadu) se liší studie od studie, nicméně výše uvedené závěry jsou dosti robustní.

5.1.2 Výsledky pro ČR K dispozici je zatím pouze velmi předběžná ekonometrická analýza dat. Z tohoto důvodu zatím řešitelský tým podrobné výsledky neuvádí, ale omezuje se na konstatování, že předběžná analýza neodhalila podstatné kvalitativní rozdíly v chování domácností oproti závěrům výše citovaných studií. Použitím speciálních numerických metod je možné využít znalosti pravděpodobnostní distribuce q(mP, X) pro simulace dopadů hospodářské politiky. V nejjednodušším případě je možné vyčíslením této funkce odhadnout změnu množství komunálního odpadu při změně typu politiky odpadového hospodářství (tj. při změně relevantních prvků ve vektoru P). Je také možné pomocí numerických metod hledat parametry vektoru P tak, aby množství komunálního 181

odpadu (případně jiného vybraného ekonomického ukazatele) bylo udrženo v blízkosti zadané exogenní trajektorie. Na základě vyhodnocení změn parametrů P nutných k dosažení zadané trajektorie se pak může následně provést costbenefit analysis – CBA analýza a pronést závěry, zda je dosažení takovéto trajektorie žádoucí nebo dokonce realistické. Vliv neekonomických nástrojů politiky odpadového hospodářství, jako je osvěta, ekologická výchova a vzdělání atp., je možné formálně zkoumat pomocí změn parametrů distribuce q(mP, X). Ve světové literatuře se objevilo několik prací, které zkoumaly dopady takovýchto neekonomických nástrojů změn na chování domácností ve vztahu k životnímu prostředí obecně a k odpadům jako jednu ze součástí9. Tyto studie však obvykle využívají interdisciplinárního přístupu a jsou mimo rámec čistě ekonomického modelování. Z tohoto důvodu jsou již také mimo rámec této kapitoly. Je-li k dispozici věrohodný odhad distribuce q, naskýtá se možnost odhadnout celkové množství komunálního odpadu v ČR M pomocí vztahu M = ∫q(mP, X)dµ(P, X), kde µ je distribuce relevantních ukazatelů X a parametrů politiky nakládání s komunálními odpady P v České republice. Nicméně takovýto přístup není správný. Je tomu tak ze dvou důvodů: jednak změna parametrů P ovlivňuje také parametry X, neboť např. forma plateb za komunální odpad ovlivňuje rozpočtové omezení domácností a obcí. Tento vliv je však kvantitativně zanedbatelný a můžeme jej ignorovat, aniž bychom se dopustili výraznějších numerických nepřesností. Druhý důvod je závažnější: politika nakládání s komunálním odpadem je v České republice decentralizována a rozhodování o ní je do značné míry v rukou samosprávy. Je zřejmé, že sociální, ekonomická atd. specifika jednotlivých obcí ovlivňují zvolený typ politiky odpadového hospodářství. V ekonomické literatuře se takový problém označuje jako problém endogenity hospodářské politiky10. Otázkou však je, nakolik lze tento problém považovat

9 10

Reprezentativní příklad takové studie obsahuje kniha Huib, van der Veen (2002), která je zaměřena na příklad Holandska. O endogenitě hospodářské politiky mluvíme obecně tehdy, pokud existuje zřejmá, stabilní, leč explicitně nespecifikovaná reakce (zpětná vazba) politicko-hospodářských opatření na sociální nebo ekonomické šoky, specifika apod. Přítomnost této zpětné vazby může naprosto zkreslit výsledky statistických a ekonometrických analýz dopadů hospodářské politiky, pokud není brána do úvahy. Podrobnější teoretická diskuse, včetně empirických příkladů, viz Besley, Case (2000).

182

pro Českou republiku za kvantitativně významný. Výsledky zahraničních studií indikují, že tento problém může být potencionálně velmi významný. Například Kinnaman a Fullerton (2000) na datech USA uvádí, že pokud není provedena korekce pro endogenitu politiky odpadového hospodářství, analýzy podhodnocují dopad množstevních poplatků na celkový produkovaný komunální odhad (o významnou část 44 %!) a nadhodnocují vliv těchto poplatků na množství recyklovaného materiálu. Jako jednu ze součástí prácí na rok 2004 řešitelský tým připravuje ekonometrickou analýzu dopadu endogenity hospodářské politiky v České republice. Z formálního hlediska je třeba pro účely korekce endogenity politiky odpadového hospodářství odhadnout následující distribuci q(m, Pk Pc, X), kde byl vektor P rozdělen na 2 části: první část Pk obsahuje proměnné modelující politiku, která je rozhodována na úrovni obcí (typickými poměnými jsou forma a velikost poplatku za odpadové hospodářství, dostupnost možností na recyklaci odpadů) a část Pc ty politické nástroje, které jsou použitelné státní správou (např. podpůrné granty na recyklaci odpadu). Endogenita politiky odpadového hospodářství na lokální úrovni pak může být odhadnuta pomocí distribuce q(PkPc, X). Pokud bude taková distribuce odhadnuta, je možné pro odhad produkce celkového komunálního odpadu – za předpokladu, že státní správa zvolí svoji politiku na úrovni Pc – vzít výraz M = ∫∫q(m  Pk , Pc, X) q(Pk  Pc, X)dPk dµ(Pc,X). Tento vzorec udává očekávanou produkci komunálního odpadu při zvoleném typu politiky odpadového hospodářství Pc. Podobně jako je specifikována distribuce q pro celkové množství komunálního odpadu, je možné specifikovat také jiné distribuce, které mohou sloužit k odhadům ostatních relevantních ukazatelů (např. množství recyklovaného odpadu). Vyhodnocením výše uvedených formálních výrazů je možné nejen zkoumat přímé dopady hospodářsko-politických intervencí, ale také odhadnout vyčíslení přínosů, resp. nákladů decentralizace politiky nakládání s komunálními odpady. Toho lze dosáhnout srovnáním výše diskutovaných výrazů ∫∫q(m, Pk Pc, X)dPk dµ(Pc, X) a ∫q(mP, X)dµ(P, X). Dále je třeba zdůraznit, že přesný funkční tvar příslušných distribucí a jejich parametrů bude záviset na poptávce zadavatele projektu po zpracované analýze.

183

Tuto problematiku nelze řešit v rámci modelu, ale vždy mimo model a poptávka po konkrétní analýze ovlivní tvar modelu pro řešení příslušného zadání.

5.2 Problematika modelování odpadového hospodářství: průmyslový odpad Pro účely dopadů politiky hospodaření s průmyslovými odpady na makroekonomické úrovni bude model CGE rozšířen o blok W umožňující další modelování. CGE model má dvě související stránky: statickou a dynamickou. Statická stránka je odvozena na základě statické teorie všeobecné rovnováhy (viz Brůha 2002a) a modeluje toky naturální a peněžní, zaměstnanost a příjmy/výdaje veřejných financí v jednom daném časovém období. Dynamická stránka formalizuje dynamické vazby v ekonomice, jakými jsou např. tvorba kapitálu atd., a tak vytváří časový rámec pro statickou část modelu.

5.2.1 Statická struktura CGE modelu Statická verze CGE modelu vychází ze statické teorie modelů všeobecné rovnováhy. Na nabídkové straně rozeznáváme 9 sektorů. Tři z nich jsou sektory mezinárodně neobchodovatelného zboží (doprava, služby a stavebnictví), tři z nich jsou sektory mezinárodně obchodovatelného zboží (zemědělství, výroba strojů a zařízení a ostatní obchodovatelné zboží) a zbylé tři představují energetiku (těžba energetických surovin, výroba tepla a elektřiny a ostatní energetická odvětví). Tyto sektory jsou modelovány pomocí reprezentativních výrobců produkujících zboží, které může být spotřebováváno domácnostmi nebo firmami nebo spotřebováváno vládou (struktura vládní spotřeby je exogenním parametrem hospodářské politiky). Celková poptávka je součet domácí poptávky a poptávky zahraniční (ta se samozřejmě netýká sektorů neobchodovatelného zboží). Zahraniční poptávka je určena relativním poměrem domácích a zahraničních cen a také stavem zahraniční konjunkturní situace, která je opět exogenním parametrem modelu. K těmto sektorům existuje protiváha v podobě zahraniční produkce (opět s pochopitelnou výjimkou sektoru neobchodovatelného zboží). Protiváhu sektoru těžeb energetických surovin tvoří dovoz ropy a zemního plynu.

184

Dovoz se tedy člení na tyto odvětví: dovoz potravin, dovoz energetických surovin (ropa, zemní plyn), dovoz strojů a investičních zařízení, dovoz ostatního obchodovatelného zboží. Předpokládáme, že malá otevřená ekonomika (jakou ekonomika ČR bezpochyby je) je cenový příjemce, tj. ceny světového zboží jsou pro ni exogenní. Ceny dovezeného zboží však nejsou dány jen světovými cenami, mohou být také modifikovány nepřímými daněmi a cly. Jejich sazby jsou parametrem hospodářské politiky. Chování ekonomických subjektů je standardně formalizováno následujícími předpoklady: reprezentativní firmy v jednotlivých odvětví maximalizují zisk. Pomocí produkční funkce (specifikované pomocí hierarchické CES struktury) vyrábí zboží. Vstupem do produkce jsou práce, kapitál, energie, dovozy a výstupy jednotlivých odvětví (samozřejmě ne všechny výstupy a dovozy jsou relevantní pro všechny výrobní sektory). Ceny a množství jsou stanovovány tak, aby čistily příslušný trh. Celková spotřeba domácností se skládá ze spotřeby produkce relevantních výstupů domácích odvětví a dovozů. Užitková funkce domácností má hierarchickou formu CES funkce, proto je možné modelovat různé míry substituce mezi jednotlivými druhy zboží. Např. tak je možné modelovat nedokonalou substituovatelnost mezi domácím a zahraničním spotřebním zbožím, což umožňuje, aby se jejich ceny lišily. Spotřebitelské ceny jsou ovlivněny nepřímými daněmi. Příjmy vlády tvoří daně z mezd, cla, nepřímé daně a zdaněná část zisku firem. Sazba daně z mezd je progresivní, to znamená, že míra zdanění mezd se v jednotlivých odvětví liší podle průměrné mzdy. Vláda poskytuje lump–sum transfery domácnostem (zejména ve formě starobních důchodů, což zdůvodňuje volbu lump–sum charakteru transferů), poptává zboží a obsluhuje dluhovou službu. Podle struktury vlastnictví uvolňuje placená dluhová služba rozpočtové omezení jednotlivých subjektů. Vláda si může půjčovat jak v zahraničí, tak na domácím trhu. Vývoz zboží je determinován zahraniční poptávkou a poměrem domácích a světových cen. Ekonomika je malá ve srovnání s okolním světem, tj. objem vývozů neovlivňuje světové ceny. Platí podmínka rovnováhy platební bilance. Tato podmínka tvoří uzávěr modelu.

185

Statická verze neobsahuje dynamické vazby, např. tvorbu kapitálu, úspor apod. Tyto dynamické vazby jsou modelovány v dynamické části modelu.

5.2.2 Dynamická struktura CGE modelu Dynamická struktura modelu je konceptuálně založena na moderní neoklasické metodologii, která přistupuje k modelování dynamických vazeb v ekonomice (zejména rozhodování ekonomických subjektů o velikosti úspor, investic atd.) na základě mezičasové optimalizace. Model vychází z předpokladů pohybu relativních cen v malé otevřené ekonomice s dvěma typy agregátního zboží – domácího a zahraničního. Mezi těmito zbožími existuje nedokonalá substituce z důvodu nestejné kvality domácího a zahraničního produktu a též proto, že část domácího zboží není mezinárodně obchodovatelná (to se týká zejména služeb a stavebnictví). Označme PH a PF cenový index agregátní domácí, resp. zahraniční komodity. Agregátní domácí cenový index může být zapsán v následujícím tvaru: P = Γ( P H , P F )

kde Γ je tzv. cenový agregátor. Tento agregátor odráží optimální zastoupení domácího a zahraničního zboží ve spotřebních koších domácností a výrobních faktorech firem. Optimální váhy různých druhů zboží mohou být snadno odvozeny z optimalizačního chování ekonomických subjektů. Zejména předpokládáme-li, že produkční a užitkové funkce mají vnořenou CES strukturu, je možné tento agregátor odvodit v uzavřeném tvaru, viz Chung (1994). Pro detailní odvození tvaru vnořených CES funkcí a další reference viz zprávu Brůha, Jílková, Vávra et al. (2001). Nabídková strana modelu Chování výrobců je modelováno na základě předpokladů o tom, že domácí firmy se chovají tak, aby maximalizovaly čistou současnou hodnotu firmy V, která je dána diskontovaným tokem zisků. Diskontování je určeno tržní úrokovou mírou r. Zisky pochází z realizované výroby pomocí produkční funkce F a jsou očištěny od nákladů na investice I, od zaplacených mezd w za práci L a ostatních nákladů produkce C. Formálně je možné zapsat řešení problému výrobce jako maximalizační úlohu tvaru: 186

∞

{

}

∞ − r ( s ) ds V (0) = ∫ e ∫t P H F ( K , L, E ) − P( I + γ ( I )) − wL − C dt → max

τ =0

Dynamické omezení tohoto problému je dáno standardní akumulací fyzického kapitálu: d K = I − δK . dt

K nákladům na investice je třeba přičíst tzv. náklady na přizpůsobení γ(I), předpokládáme, že tyto náklady jsou následujícího tvaru: 1 2

γ ( I ) = γI 2

pro kladnou konstantu γ a jsou placeny formou agregátního komoditního koše, což je obvyklý předpoklad. Dynamický vztah pro akumulaci kapitálu K je standardní: kapitál je akumulován pomocí investic a depreciuje mírou δ. Předpokládáme, že hranice výrobních možností daná produkční funkcí F je homogenní řádu jedna. Řešením výše uvedené maximalizační úlohy je možné získat soustavu rovnic (podrobnosti viz Brůha, Jílková et al. 2002), které na jedné straně modelují vztah mezi mezními produkty jednotlivých výrobních faktorů a jejich reálnými cenami. Na druhé straně udávají dynamický vztah pro ocenění hodnoty investic Λ: dΛ ∂F = Λ(r + δ ) − P H , dt ∂K Λ = P[1 + γI ].

Tento vztah, který spojuje reálný náklad investic (dán relativní cenovou hladinou P a PH), náklady na přizpůsobení γ a mezní produkt kapitálu ∂F/∂K, je základní behaviorální vztah popisující akumulaci kapitálu v modelu. Makroekonomické dopady politiky odpadového hospodářství se pak odvodí na základě kalibrace kvantitativního dopadu této politiky na mezní produkt kapitálu. Brůha, Jílková et al. (2002) také odvodili na základě těchto rovnic a z definice cenového agregátoru Γ vztah pro dynamiku cenové hladiny ve formě: d log(P) dI  P H ∂F  −1   = [1 + γI] r + δ − γ  − . dt dt P K ∂    

187

Tyto rovnice nám formalizují nabídkovou stranu modelu a jsou pro účely tohoto projektu v jistém smyslu nejdůležitější. Pomocí výše uvedené rovnice lze odvodit dopady politiky odpadového hospodářství – přes změnu jednotkových nákladů11 – na relativní ceny domácí a zahraniční, a tedy na celkovou konkurenceschopnost národního hospodářství. V již několikrát citované zprávě Brůha, Jílková et al. (2002) se kladl značný důraz na modelování trhu práce: bylo tomu tak proto, že daná zpráva se zabývala jako jedním z nejdůležitějších bodů možností substituce energií (fosilních paliv) v produkci, zejména s ohledem na tzv. dvojitou dividendu v zaměstnanosti12. Pro účely tohoto projektu není modelování trhu práce natolik klíčový bod, abychom se jim podrobněji zabývali, a proto odkazujeme na výše uvedenou studii a jen se omezíme na konstatování, že trh práce je modelován na základě teorie kolektivního vyjednávání (tzv. „right to manage“ model) o mzdách mezi odbory a zaměstnavateli podél křivky poptávky po práci, viz Layard, Nickell a Jackman (1991). Poptávková strana modelu V modelech všeobecné rovnováhy je také třeba specifikovat poptávkovou stranu modelu, neboť k analýze makroekonomických dopadů politických opatření v odpadovém hospodářství není dostačující zkoumat dopady na nabídkovou stranu (na výrobce), ale je třeba se také zabývat na změnou poptávky. Je tomu tak proto, že zvýšení nákladů např. z důvodů zavedení nových požadavků na zpracování odpadů, zákazu používaní určitých technologií atp. se odrazí do cen, což mění nejenom domácí, ale také zahraniční poptávku po produkci příslušného odvětví a potažmo se odráží v poptávce daných odvětví po výrobních faktorech (práce, kapitál).

11 12

Jednotkové náklady totiž ovlivňují reálný mezní produkt kapitálu ∂F/∂K. Dvojitá dividenda v zaměstnanosti je hypotéza, že fiskálně neutrální daňová reforma, spočívající v daňovém zatížení spotřeby fosilních paliv a současném snížení zdanění práce, může přinést nejenom zlepšení stavu životního prostředí, ale také tzv. druhou dividendu ve formě zvýšení zaměstnanosti. Mechanismus potencionálního fungování dvojité dividendy spočívá v tom, že kladný vliv na poptávku po práci z důvodu snížení zdanění práce převáží negativní efekt způsobený zdaněním použití fosilních paliv, viz Goulder (1995). Teoretické, ale také empirické studie ukazují, že institucionální uspořádání trhu práce je klíčovým faktorem, který ovlivňuje, zda dvojitá dividenda v zaměstnanosti bude přítomná, viz Koskela a Schob (1999) pro přehled.

188

Tento efekt je významný zejména v malé otevřené ekonomice (jakou je ekonomika ČR), neboť zde mohou spotřebitelé substituovat produkci domácí produkcí zahraniční, alespoň u určitých typů zboží. Obdobný efekt existuje také u spotřeby domácího zboží v zahraničí (tedy u exportů). Obecně zvýšení nákladů domácích výrobců, např. z důvodů zásahů environmentální politiky, může poškodit jejich konkurenceschopnost, s negativními dopady na HDP nebo zaměstnanost. K uzavření modelu je tedy třeba také specifikovat poptávkovou stranu modelu. Velice stručně se dá říci, že dynamické CGE modely řeší odvození poptávky domácností a tvorby úspor na základě teorie profilu spotřeby během životního cyklu: předpokládá se, že spotřebitelé maximalizují diskontovaný očekávaný užitek z toku spotřeby proti rozpočtovému omezení, které je na agregátní úrovni dáno podmínkou rovnováhy platební bilance. Tento předpoklad umožňuje odvodit poptávku domácností jako funkci domácí cenové hladiny, investičních příležitostí a akumulace celkového dluhu v ekonomice. Toto byl stručný popis CGE modelu13. Tento model vychází ze stejných principů jako řada zahraničních modelů14, které byly úspěšně použity pro vyhodnocování dopadů environmentální politiky na HDP, zaměstnanost a jiné makroekonomické proměnné. Avšak aby mohl být používán také pro vyhodnocování dopadů politiky odpadového hospodářství, musí být rozšířen o tzv. blok W.

5.2.3 Rozšíření CGE modelu o blok W – blok odpadového hospodářství Blok W rozšiřuje stávající CGE model o problematiku odpadového hospodářství. Základním přístupem je poznání skutečnosti, že politicko-hospodářská opatření ovlivňují nákladovou strukturu produkce (a tedy hranici výrobních možností) jednotlivých odvětví národního hospodářství.

13 14

Poněvadž je model dynamický, je třeba použít speciálních technik při jeho řešení. Použití možných numerických technik diskutuje Brůha (2002b) nebo Brůha et al. (2003). Bye (2002).

189

Obr. 18. Schéma CGE modelu

Politika odpadového hospodářství

Vývozy

Platební bilance

Dovozy

Jednotkové náklady produkce

Zahraniční ceny (kurz)

Domácí produkce

Domácí ceny

Spotřeba (poptávka)

Zaměstnanost

Obrázek 19 stručně představuje fungování CGE modelu při rozšíření o blok

W. Schéma v silném obdélníku prezentuje základní statické vazby formalizované CGE modelem. Politika nakládání s odpady ovlivňuje jednotkové náklady firem na produkci, a tak se promítá i do ostatních vztahů mezi relevantními makroekonomickými veličinami. Je třeba zdůraznit, že politika odpadového hospodářství vstupuje do modelu exogenně. Taktéž pro numerické simulace s modelem je nutné převzít kvantifikace dopadů politiky odpadového hospodářství, jež jsou výsledkem předchozích kapitol. Simulace s rozšířeným CGE modelem mohou vypadat následovně: na základě specifikace zásahu (změny) politiky odpadového hospodářství je nutné kvantifikovat dopady takového zásahu (změny) na jednotkové náklady firem vně modelu. Poté se tento údaj převezme do CGE modelu a je možné propočíst dopady takového politicko-hospodářského opatření na důležité národohospodářské proměnné, jako je produkce, zaměstnanost, spotřeba, investice a konkurenceschopnost. Simulace s modelem tudíž vyžadují dva základní údaje: specifikace politiky odpadového hospodářství, kvantifikace vlivu této politiky na jednotkové náklady firem.

190

První údaj by měl vycházet z představ tvůrců hospodářské politiky, kdežto druhý údaj je založen na výsledcích předchozích kapitol. Základní výhodou CGE modelu je, že na základě těchto údajů může poskytnout konzistentní rámec pro vyhodnocování makroekonomických dopadů politiky odpadového hospodářství. Nyní budou diskutovány mechanismy v CGE modelu formálně. Byla-li v dřívější verzi CGE modelu produkční funkce pro dané odvětví f, jejímiž argumenty jsou výrobní faktory práce L, kapitál K a vektor produkce ostatních odvětví M, bylo třeba pro účely projektu rozšířit tuto produkční funkci o další vstup, jímž je vektor množství produkovaného odpadu W. Tento vektor obecně obsahuje více proměnných podle sledovaných druhů odpadů. Na první pohled může být překvapivé, proč je množství produkovaného odpadu vstupem do produkční funkce. Z technologického hlediska se jedná o výstup produkce. Ovšem pro ekonomické modelování není rozhodující technologické hledisko, ale hledisko ekonomické. To implikuje, že produkce odpadu tvoří náklad produkce, nikoliv výnos, a tudíž se jedná o vstup do produkční funkce, nikoliv o výstup. Tento přístup je v modelování v oblasti environmentální ekonomie standardní a používá se např. také v modelování ekonomické regulace emisí apod. (viz Tahvonen a Kuuluvainen 1993). Produkční funkce odvětví bude tedy ve tvaru: Y = f(K, L, M, W), kde Y je celková produkce odvětví. Nechť D(P) je poptávka po produkci tohoto odvětví, pokud je cena produktu P. Modely typu CGE předpokládají, že výrobci ve všech odvětví maximalizují zisk z produkce při cenách vstupů (dále jsou ceny jednotlivých vstupů značeny písmenem P s horním indexem, který odpovídá popisu vstupu, např. PL je cena práce). Pak při dané úrovni kapitálu je produkční strana ekonomiky formalizována soustavou úloh typu: Pf(K,L,M,W) – LPL – MPM – WPW → max Je nutné zde učinit poznámku, co se rozumí „cenou“ odpadu PW. Cenou odpadu se míní náklad na zpracování jednotky odpadu, který výrobci v daném odvětví chápou jako ekonomicky nejvýhodnější a který je zároveň umožněn stávající legislativou. Na základě údajů a výsledků z ostatních modulů je možné získat informace o tom, jak se změní tato cena při určité změně politiky odpadového hospodář-

191

ství. Jsou-li tyto změny známy u jednotlivých druhů odpadů PW, je možné simulovat statické – krátkodobé – dopady těchto cen na jednotlivé proměnné: množství produkce v jednotlivých odvětví Y, a tedy zprostředkovaně na přidanou hodnotu jednotlivých odvětví a na celkový HDP (což je zjednodušeně řečeno suma přidaných hodnot jednotlivých odvětví za celé národní hospodářství), ceny produkce P a dopady na mezinárodní konkurenceschopnost jednotlivých odvětví, změny poptávaných vstupů (zejména vstupů ostatních produktů M a práce L), množství produkovaného odpadu W. Zatím byly diskutovány mechanismy vyhodnocování politiky odpadového hospodářství v rámci statických vazeb CGE modelu bez ohledu na dynamiku. To sice umožní zachytit určitý aspekt problému, nicméně zdaleka není dostačující. Při vyhodnocování ekonomických, ale také environmentálních dopadů hospodářské politiky by hlavní cíl měl být v zachycení dlouhodobých vztahů, vazeb a dopadů. Dynamická stránka CGE modelu to umožňuje. Podobně jako se ve statickém rámci primárně projeví opatření politiky odpadového hospodářství jako vzrůst jednotkových nákladů produkce. V dynamickém rámci ovšem lze chápat tento vzrůst jako náklad na kapitál, a tudíž dojde k ovlivnění trajektorie akumulace kapitálu, následně k ovlivnění celkového výstupu ekonomiky a v neposlední řadě ke změně rozložení příjmů z vlastnictví výrobních faktorů (práce a kapitál). Tyto distribuční efekty jsou apriori nejisté, a to nejen z kvantitativního hlediska. Uvažujme např. dopad politiky odpadového hospodářství, která by zvýšila jednotkové náklady na akumulaci kapitálu. Na jedné straně by zvýšení jednotkových nákladů vyvolávalo tlaky na pokles produkce, a tudíž na snížení akumulace kapitálu. Na druhé straně – pokud jsou kapitál a materiálové vstupy relativní substituty v produkci – způsobí zvýšení nákladu na odpadové hospodářství snížení relativní ceny kapitálu, a tak indukuje kapitálovou akumulaci. Oba efekty působí proti sobě a výsledný efekt závisí na jejich relativní síle. Navíc se relativní síla těchto efektů může měnit s časovým horizontem. Podobné efekty pochopitelně fungují také v případě jiných vstupů produkce (např. práce), ačkoliv můžeme očekávat, že substituční vliv změny relativních cen nebude pravděpodobně tak kvantitativně výrazný jako v případě kapitálu.

192

5.2.4 Popis a analýza dat použitých ke kalibraci bloku W modelu Teoretické mechanismy popsané v předcházející části textu je třeba empiricky kalibrovat. Zejména je významná otázka substituce mezi jednotlivými výrobními faktory v produkčních funkcích. V případě, že by bylo možné jednoduše v produkci substituovat jednotlivé vstupy (materiál, práce, energie), pak politika odpadového hospodářství by neměla výrazné dopady na základní makroekonomické agregáty. Bohužel empirická zkušenost indikuje, že materiálové vstupy se obvykle dají substituovat ostatními vstupy pouze velice nesnadno (na rozdíl od možnosti substituce mezi prací, kapitálem a energiemi), a tudíž je důležité zkoumat makroekonomické souvislosti politiky odpadového hospodářství. V každém případě je možnost substituce v produkční funkci empirická otázka, která nemůže být zodpovězena pouze na základě teoretických úvah. Kalibrace produkčních funkcí využitých v modelu využívá zejména dat z ČSÚ, jež se týkají celkových nákladů na odpadové hospodářství v jednotlivých odvětvích, způsobů nakládání s odpady v jednotlivých odvětvích, celkového množství produkovaných odpadů v jednotlivých odvětví a v neposlední řadě také dalších makroekonomických proměnných, jakými jsou nákladová struktura, přidaná hodnota a kapitálová a materiálová náročnost. Následující obrázek (obr. 20) ukazuje časové řady celkových nákladů na odpadové hospodářství ve vybraných sektorech. Celkové náklady je vhodné vztáhnout na finanční ukazatele, jakými jsou např. přidaná hodnota nebo celkové náklady. Následující obrázek uvádí podíl nákladů na odpadové hospodářství na přidané hodnotě ve vybraných odvětví.

193

Obr. 19. Náklady na nakládání s odpady ve vybraných sektorech národního hospodářství 3 500 3 000

Mil. Kč

2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 1998

1999

2000

2001

Zpracovatelský průmysl

Stavebnictví

Zemědělství a výroba potravin

Energetika

2002

Poznámka: energetika nezahrnuje těžbu energetických surovin, zpracovatelský průmysl nezahrnuje výrobu kovů a zpracování druhotných surovin. Tyto podsektory se budou v W bloku CGE modelu řešit zvlášť. Zdroj: ČSÚ

Obr. 20. Podíl nákladů na odpadové hospodářství na přidané hodnotě v letech 1998 a 2000 ve vybraných sektorech národního hospodářství 1,00%

Zpracovatelský průmysl

0,90% 0,80%

Stavebnictví

0,70% Zemědělství

0,60% 0,50% 0,40%

Tržní služby (s vyjímkou dopravy a stavebnictví)

0,30%

Doprava

0,20% Národní hospodářství

0,10% 0,00% 1998

2000

Zdroj: vlastní propočty na základě údajů ČSÚ

194

Lze vidět, že odvětví s podobnými celkovými náklady mohou mít různou nákladovou skladbu (např. stavebnictví a zemědělství). Tyto skutečnosti se pochopitelně projeví v rozdílech produkčních funkcí jednotlivých odvětví.

Obecná struktura modelu

Požadovaná analýza ze strany tvůrců politiky odpadového hospodářství

Konkrétní aplikace a úprava modelu Výstupy řešení ostatních modulů Modelové výsledky

Interpretace a analýza modelových výsledků

Schéma ukazuje, že vyvinutá obecná struktura modelu (zejména bloku W) tvoří spolu s konkrétními požadavky tvůrců politiky odpadového hospodářství základ pro možnosti využití modelu CGE. V mnoha případech bude také využito výsledků řešení jiných modulů projektu.

5.3 Apendix: Ekonometrická reprezentace a způsob odhadu behaviorálního chování domácností v problematice odpadového hospodářství Různé společensko-vědní disciplíny přistupují k popisu chování ekonomických subjektů různým způsobem. Neoklasická ekonomie, na níž je postaven předkládaný model CGE, vychází z metodologického předpokladu, že chování ekonomických subjektů je možné popsat jako vhodnou maximalizační úlohu: firmy maximalizují dlouhodobý zisk, domácnosti maximalizují svůj užitek proti rozpočtovému omezení. Teoretické přístupy neoklasické ekonomie pro analýzu odpadového hospodářství obvykle vycházejí z následující specifikace problému domácností: Max U(x,δ) vzhledem k omezení px + g(x,δ) ≤ y.

195

V tomto případě U představuje užitkovou funkci domácností závisející na dvou argumentech: vektoru spotřeby x a ocenění životního prostředí δ. Dále se předpokládá, že vektor spotřeby je (alespoň principiálně) pozorovatelný pro jistý agregát domácností (míra agregace závisí na konkrétní aplikaci a dostupnosti dat), kdežto veličina δ je privátní informací domácností, kterou výzkumník nepozoruje. Právě existence této nepozorované veličiny je primární důvod, proč se v empirických přístupech používá pravděpodobnostní přístup: nelze předpovědět chování jednotlivé domácnosti, nicméně lze odhadnout agregátní charakteristiky. Rozpočtové omezení se skládá z výdajů na spotřebu px (vektor p značí cenový vektor) a výdajů na odpadové hospodářství popsané pomocí funkce g. Tato funkce obecně modeluje dostupné alternativy nakládání s odpady. Rozpočtové omezení závisí na spotřebním koši, dostupných alternativách nakládání s odpady a na disponibilních příjmech domácností y. V případě, že by byl známý tvar funkcí U, g a veličina δ, bylo by možné odvodit chování reprezentativní domácnosti ve formě nějaké funkce Q, která by udávala spotřebu domácností a způsob nakládání s odpady v závislosti na cenách, dostupné technologii zpracovávání dopadů g a veličině δ. Hypotetická funkce Q by pak vyčerpávajícím způsobem popisovala relevatní chování domácností (nebo – po příslušných modifikacích – jiného ekonomického subjektu). Tento obecný princip je skutečně používán (alespoň implicitně) v různé specifikaci v teoretických modelech, viz Choe, Fraser (1999) nebo Fullerton, Wenbo (1998). Mnohé z těchto údajů nejsou pochopitelně k dispozici. Tudíž je nutné pro empirické účely nahradit hypotetickou funkci Q jiným vhodným nástrojem. Takovýmto nástrojem obvykle je výše diskutovaná pravděpodobností distribuce, která udává např. pravděpodobnost, že domácnost charakterizovaná jistými sociálními a ekonomickými ukazateli generuje jisté množství odpadu. Pravděpodobnostní distribuce je osvědčený nástroj, neboť mnohé znaky domácností, které nepozorujeme, chápeme jako náhodnou veličinu. Tato náhodná veličina modeluje idiosynkratické rozdíly v chování domácností. To se týká zejména nepozorovatelné veličiny δ. Dále je tvar funkcí U, g apod. neznámý. Z toho důvodu se distribuce q obvykle parametrizuje a využívá se známých distribucí (např. log-normální, exponenciální), přičemž parametry těchto distribucí závisí jednoduchým 196

a jednoznačným způsobem na pozorovaných veličinách. Např. je-li distribuce q parametrizována jediným parametrem α, pak se předpokládá, že tento parametr splňuje následující vztah: α = Σi βiXi + Σi γiPi. Parametry βi, resp.γ i pak udávají relativní vliv sociálních a ekonomických veličin shrutých ve vektoru X, resp. vliv politicko-hospodářských veličin ve vektoru P. Výše citované empirické práce přistupují k odhadu dopadů politiky hospodaření s komunálním odpadem právě tímto způsobem. Pokud jsou k dispozici podrobná panelová data, lze parametry βi a γi odhadovat např. metodou maximální věrohodnosti, viz např. Green (2003). Pro vyčíslení dopadu např. určité ekonomické nebo sociální charakteristiky, např. Xi, se pak použije výraz β j

X j ∂q , který udává očekávanou procentní q ∂α

změnu ukazatele q, pokud se příslušný ukazatel Xi změní o jedno procento.

5.4 Národohospodářské souvislosti odpadového hospodářství Problematika odpadového hospodářství je důležitá nejenom z environmentálního hlediska. Náklady na nakládání s odpady totiž představují makroekonomickou položku, která není bez významu. Následující obrázek ukazuje vývoj podílu celkových nákladů na odpadové hospodářství na hrubém domácím produktu. Obr. 21. Podíl nákladů na odpadové hospodářství na hrubém domácím produktu Náklady na OH/HDP 0,8 0,7 0,6 %

0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 1998

1999

2000

Zdroj: ČSÚ

197

2001

2002

Na první pohled se může zdát, že tento podíl (jenž je menší než 1 % HDP) není příliš významný. Ovšem tato částka je jenom o něco málo nižší než výdaje státního rozpočtu na vysoké školství, nebo výdaje veřejných rozpočtů (tj. výdaje centrální vlády plus výdaje samospráv) na sport a kulturu dohromady15. V této perspektivě získávají tato čísla úplně jinou dimenzi. Dalším významným faktem je rostoucí trend podílu nákladů na odpadové hospodářství na HDP v čase. Tyto náklady ovšem nejsou rovnoměrně rozloženy mezi jednotlivé sektory národního hospodářství. Následující obrázek ilustruje skutečnost, že jednotlivé sektory jsou zatíženy náklady na odpadové hospodářství různou měrou. Obr. 22. Podíl nákladů na odpadové hospodářství na hrubé přidané hodnotě v jednotlivých sektorech národního hospodářství 1,20% 1,00% 0,80% 2000

0,60%

2002

0,40% 0,20% 0,00% Zemědělství

Zpracovatelský průmysl

Energetika

Stavebnictví

Zdroj: ČSÚ

Hospodářsko-politické zásahy s přímým dopadem na oblast odpadového hospodářství mívají obvykle mikroekonomickou povahu. Jak však ukážeme v dalším textu, makroekonomické souvislosti jsou taktéž významné, zejména pro středně- a dlouhodobý horizont. Je proto důležité zkoumat tyto souvislosti ovlivňující jak množství odpadu vygenerovaného v celém národním hospodářství, tak jeho množství na jednotku HDP. Oba tyto ukazatele vypovídají jak o zátěži životního prostředí, tak o výši nákladů ekonomiky ve vztahu k odpadům. Cílem tohoto textu je nejen diskutovat relevantní faktory ovlivňující odpadové hospodářství na makroúrovni a prezentovat vytvořený model, ale také provést simulace. Z tohoto důvodu budou zpracovány nepodmíněné prognózy pro

15

Pro srovnání: tyto výdaje činily 0,8 %, resp. 1,05 % HDP v roce 2002.

198

množství odpadu a náklady na odpadové hospodářství pro střednědobý horizont16. Tyto prognózy jsou zpracovány tak, aby byly metodologicky konzistentní se studií zpracovanou Evropskou environmentální agenturou (European Environmental Agency, dále jen EEA) s názvem Prospective analysis on waste and material flows vypracovanou pro Evropskou komisi v roce 2004.

5.5 Modelování nákladů odpadového hospodářství – teoretická východiska Pro modelování nákladů je třeba porozumět zejména dvěma oblastem: faktorům ovlivňujícím náklady na nakládání s odpady na jednotku odpadu, motivaci ekonomických subjektů týkající se tvoření odpadů. Tyto dvě oblasti jsou úzce propojeny a musí být zkoumány společně. Proto se model vytvořený v rámci projektu zaměřuje na simultánní zachycení a modelování jak množství odpadů, tak i nákladů v odpadovém hospodářství. Důvodem simultánní závislosti obou oblastí je to, že ekonomické subjekty při rozhodování o množství a formě odpadů berou v úvahu zejména nákladovost nakládání s jednotlivými druhy odpadů, náklady na zamezení a relativní cenu materiálových vstupů vzhledem k ostatním produkčním vstupům (kapitálu, technologii, případně lidské práci). Ekonomická teorie přistupuje při modelování k firmám a domácnostem jako k racionálním subjektům, které sledují své cíle. Cíle, institucionální podmínky a tržní prostředí jsou odlišné u firem, které jsou orientované na zisk, a u domácností, orientovaných na uspokojování svého užitku. Z tohoto důvodu je nutné zkoumat odděleně problematiku komunálního odpadu a problematiku odpadového hospodářství na úrovní sektorů národního hospodářství (jako je zpracovatelský průmysl, zemědělství, energetika a sektor tržních služeb).

5.5.1 Modelování odpadového hospodářství v rámci sektorů NH Pro rozhodování firmy v oblasti nákladového hospodářství je klíčové modelovat nákladovou stránku odpadového hospodářství, relativní ceny jednotlivých

16

Poněvadž se v průběhu roku 2004 změnil odborný garant projektu, byl tento záměr představen také novému garantovi na schůzce v létě 2004.

199

vstupů a dostupnou technologii. Tyto faktory ovlivňují jak množství odpadů, tak náklady na odpadové hospodářství. Věnujme se nejprve determinantům množství odpadů. Pro otázku výběru technologie je klíčovým faktem to, že je technologie v krátkém období obtížně měnitelná a každá jednotka produkce vyžaduje určitou kombinaci vstupů. Tyto vstupy je sice možné vzájemně substituovat, ale možnost substituce je do značné míry omezená. Proto je možné v krátkém časovém horizontu dosáhnout vytváření menšího množství odpadů pouze v omezené míře (v závislosti na možnosti substituce jednotlivých zdrojů), nebo za cenu poklesu produkce, což může být společensky těžko akceptovatelné. Naopak v delším období používání nových, materiálově a energeticky úsporných technologií může přispět ke snížení množství odpadů jak na jednotku produkce, tak v absolutní výši. Důležitost snížení materiálové a energetické náročnosti výroby zmiňují i strategické politicko-hospodářské dokumenty17. V této souvislosti se mluví o tzv. BAT (best-available technology), tj. nejlepší dostupné technologii. To je taková technologie, která využívá co nejméně služeb životního prostředí (neobnovitelných surovin, energií) na jednotku produkce. Při zpracování modelových projekcí nákladů odpadového hospodářství a množství odpadů je tedy třeba specifikovat hypotézy ohledně vývoje ekonomické aktivity a materiálové náročnosti. Základním determinantem je vývoj ekonomické aktivity (nejlépe měřený hrubým domácím produktem, případně přidanou hodnotou na úrovni jednotlivých sektorů národního hospodářství). Můžeme odlišit tři základní tendence: úrovňový efekt: za jinak nezměněných podmínek dojde při růstu ekonomické aktivity ke zvýšení produkce odpadů, efekt intenzity: technologický pokrok snižuje materiálovou náročnost výroby, a tím také produkci odpadů na jednotku HDP (přidané hodnoty). Efekt intenzity působí proti úrovňovému efektu, a může jej dokonce převážit,

17

Citujme např. Průmyslovou politiku: „Upřednostňování řešení s důrazem na nízkoodpadové technologie, na likvidaci průmyslového znečistění a rizik, na snižování výskytu průmyslových odpadů, na recyklace materiálů, na úspory surovin a pod.“ (str. 24); dále též viz str. 25, 35, 47. Obdobné pasáže je možné nalézt v Státní politice životního prostředí (str. 26, 27 a dále) a v ostatních sektorových politikách, viz např. návrh Dopravní politiky (str. 5).

200

strukturní efekt: v průběhu času se mění struktura národního hospodářství. Strukturní efekt může působit oběma směry. Algebraicky si můžeme dané efekty představit následovně:

W je celkové množství odpadu vyprodukované v národním hospodářství, Y je celková ekonomická aktivita měřena pomocí HDP, si je příspěvek i-tého sektoru na HDP, tj. si=Yi/Y, (Yi značí přidanou hodnotu i-tého sektoru NH) a αi jsou materiálové intenzity v i-tém sektoru, tj. množství odpadu na jednotku přidané hodnoty. Označíme-li tečkou nad písmenem změnu příslušné veličiny v čase, pak platí, že

Jednotlivé výrazy na levé straně rovnice nám udávají po řadě: strukturní efekt, efekt intenzity a efekt úrovně. Vydělíme-li tento vztah celkovým množstvím odpadů W, získáme

značí zřejmě procentní přírůstek veličiny X. Procentní přírůstek (úbykde tek) odpadů se tedy rozkládá na příspěvky jednotlivých efektů. Pokud by zůstala zachována struktura národního hospodářství, pak bude

,a

To znamená, že aby se nezvětšovalo množství odpadů v čase, je třeba, aby byl efekt intenzity výraznější než úrovňový efekt. Efekt intenzity získáme jako vážený průměr změn intenzit v jednotlivých sektorech tak, že váhy jsou dány zastoupením jednotlivých sektorů v národním hospodářství.

201

Situace, při které efekt intenzity převáží úrovňový efekt, se nazývá decoupling, tj. rozdvojení mezi ekonomickou aktivitou a zátěží životního prostředí. Zátěž životního prostředí v tomto případě představuje produkce odpadů. Náklady na odpadové hospodářství hrají v tomto pojetí duální úlohu: na jedné straně dochází při zvýšené produkci odpadů ke zvýšeným nákladům na odpadové hospodářství, na druhé straně mohou vhodné zásahy hospodářské politiky, které ovlivní náklady odpadového hospodářství, ovlivnit množství a strukturu produkovaných odpadů. Je to z toho důvodu, že při vysokých nákladech odpadového hospodářství mají firmy motivaci používat materiálově úsporné technologie, omezit výrobní postupy, které generují větší množství odpadů apod. Tuto duální roli nákladů je třeba vzít v úvahu při formulaci modelu a tvorbě regresních rovnic. Celkové náklady odpadového hospodářství mohou růst dokonce i tehdy, klesá-li množství odpadů. Vskutku, růst nákladů na jednotku odpadu může být dokonce podmínkou poklesu množství odpadů. Otázkou efektivnosti je, jaké nástroje zvolit, aby bylo dosaženo žádoucího stavu decouplingu mezi ekonomickým výkonem a množstvím odpadů bez významných makroekonomických ztrát. Jak bylo diskutováno výše, hospodářsko-politické cíle obsahují často požadavek aplikace BAT technologií, neboť tyto technologie mohou vést k výraznému omezení zátěže životního prostředí (ať již z emisí, nebo z produkce odpadů), aniž by byl omezen růstový potenciál ekonomiky. Ovšem aplikace BAT může být v krátkém časovém období nákladná a obtížná. Vyvstává proto přirozená normativní otázka, kde je hranice výše nákladů (včetně externích), při které je žádoucí požadovat zavádění těchto technologií. Z makroekonomického hlediska by takovýto normativní požadavek byl zdůvodněn pouze tehdy, pokud by tvůrce environmentální regulace disponoval nejenom podrobnými údaji o environmentálních přínosech zavedení nových technologií, ale také o jejich nákladovosti pro firmy. To je ovšem silně nerealistický předpoklad. I kdyby tvůrce environmentální regulace disponoval takovouto znalostí, je zde ještě podstatné hledisko politické ekonomie. Jsou to totiž firmy, které podrobně znají možnosti vývoje a aplikace BAT technologií. Jednotlivé ekonomické subjekty ale mohou mít motivaci zkreslovat potřebné údaje, aby se vyhnuly nákladům na zavádění těchto nových technologií. V této souvislosti se dokonce mluví i o tzv. „mlčenlivém kartelu inženýrů“ (Jílková 2003).

202

Proto normativní regulace ve smyslu požadování zavádění BAT technologií může být kontraproduktivní. Naopak nepřímé nástroje environmentální regulace, ovlivňující relativní ceny (daně na určité vstupy, dotace na zpracování druhotných surovin), mohou vytvořit prostředí, kdy budou mít soukromé subjekty motivaci k zavádění šetrných technologií. Můžeme si ovšem představit také normativní nástroje odpadového hospodářství ve formě příkazů nebo zákazů (například zákaz určitého nakládání s určitým druhem odpadu). Ukazuje se, že takovéto nástroje ovlivní spíše složení / strukturu odpadů než dlouhodobý trend produkce odpadů v národním hospodářství, tj. nemohou výraznou měrou přispět k realizaci decouplingu. Navíc tyto nástroje mají spíše mikroekonomický dopad na konkrétní sektor národního hospodářství, a z toho důvodu jsou spíše předmětem řešení ostatních částí projektu. Je ovšem také nutné zdůraznit, že mnohé nepřímé nástroje environmentální regulace, jako jsou daně nebo obchodovatelná povolení, které našly své uplatnění např. v oblastech ochrany klimatu apod., nejsou mnohdy v odpadovém hospodářství aplikovatelné. Důvodem je značná nehomogennost odpadu, informační bariéry a potencionální morální hazard ilegálního nakládání s odpady. To však není důvodem k pesimismu ohledně nemožnosti ovlivňovat množství odpadů a nákladů na odpadové hospodářství na makroekonomické úrovni. Celkové nastavení hospodářské politiky je významné, neboť má nepřímý vliv jak na množství odpadů, tak na náklady odpadového hospodářství. Například vysoké zdanění kapitálu negativně ovlivňuje motivaci investovat a inovovat, a tím potažmo snižuje výši investic do nových technologií včetně BAT. Obdobně vysoké mezní zdanění práce omezuje investice do lidského kapitálu. Malá motivace investovat do technologií a nízká úroveň lidských zdrojů jsou tím, co vede firmy k tomu, aby se spoléhaly na energetické a materiálové zdroje. Tím je však produkce náročná s ohledem na dopady na životní prostředí (např. z důvodu generování velkého množství odpadů na jednotku přidané hodnoty). Navíc vysoká surovinová a energetická závislost malé otevřené ekonomiky18 (kterou je i Česká republika) vede k tomu, že se takto ekonomika stává zranitelnou vůči exogenním pohybům světových cen primárních surovin. Je také vhodné podotknout, že ekonomika, jejíž značná část přidané hodnoty se vytváří 18

Malá otevřená ekonomika se definuje jako otevřená ekonomika (s indexem otevřenosti nad 50 %), která nemá vliv na světové ceny. Příkladem takovéto ekonomiky je Česká republika. Index otevřenosti se definuje jako podíl vývozu a dovozu na HDP děleno 2.

203

zpracováváním surovin, čelí elastičtější poptávce na světových trzích než ekonomika, jejíž přidaná hodnota vzniká převážně v sektorech, které vysoce využívají vstupu lidského kapitálu (sofistikované zboží). Problém elastické poptávky je relevantní zejména tehdy, pokud dojde k neočekávanému zhodnocení reálného kurzu. K tomu může dojít např. při náhlém zhodnocení nominálního kurzu nebo při vysoké inflaci nedoprovázené kurzovým znehodnocením. V takovém případě domácí výrobci snadno ztrácejí zahraniční trhy, pokud je poptávka po jejich zboží značně citlivá na cenu. Empiricky platí, že cenově elastickou (citlivou) poptávku má zboží, které má malý vstup kvalifikované práce (suroviny a výrobky z nich, např. ocel), kdežto sofistikované komodity mají poptávku méně citlivou. To je z toho důvodu, že první typ zboží je snadno substituovatelný mezi různými dodavateli. Na druhé straně relativně vyšší daňové zatížení materiálových vstupů znamená motivaci směrem k investicím do BAT technologií. To platí zvláště tehdy, jeli toto zdanění kompenzováno snížením přímého zdanění práce nebo kapitálu. V takovém případě jsou totiž investice do BAT technologií relativně levnější. Výše uvedená diskuse potvrzuje důležitost ekonomických nástrojů. Tyto nástroje jsou explicitně zmíněny v mnoha strategických dokumentech, Státní politiku životního prostředí nevyjímaje19. Nastavení fiskálního systému může značně ovlivnit to, zda národní hospodářství bude směřovat od systému, který je založený na značných materiálních a energetických zdrojích, k systému, v němž bude přidaná hodnota vytvářena spíše lidským umem a technologickým pokrokem. Implikace pro odpadové hospodářství je zřejmá. Skutečně, mnohé mezinárodní studie dokazují, že ceny materiálových vstupů a energií hrají významnou úlohu pro rozdvojení (decoupling) mezi zátěží životního prostředí a ekonomickým rozvojem, viz např. Agras, Chapman 1999, de Bruyn et al. 1998. Tito autoři zkoumají faktory ovlivňující tzv. bod zvratu environmentální Kuznetsovy křivky (EKC). EKC je grafickým protějškem konceptu decouplingu: udává zátěž životního prostředí v závislosti na ekonomickém rozvoji. Na počátku 90. let minulého století byla propagována hypotéza, že tato křivka má tvar obráceného písmene U, což znamená, že s ekonomickým rozvojem je nejprve spojen růst zátěže životní-

19

SPŽP požaduje „rozpracovat a prosazovat uplatňování ekonomických nástrojů (poplatky, daně, podpory a další) vedoucí k předcházení vzniku odpadů ”, str. 27.

204

ho prostředí, a od určitého bodu zvratu dochází k poklesu této zátěže i při pokračujícím ekonomickém růstu. Právě v bodu zvratu dochází k decouplingu. Objevilo se mnoho studií, které hypotézu EKC testují na empirických datech a zkoumají determinanty bodu zvratu. V řadě z nich autoři dochází k závěru, že ceny materiálových a energetických vstupů ovlivňují bod zvratu. Z toho vyplývá, že hospodářská politika má k dispozici nástroj, jenž může ovlivnit materiálovou a energetickou náročnost tvorby HDP a potažmo množství odpadů na jednotku HDP a nákladů na odpadové hospodářství. Příloha A zprávy (na konci textu) uvádí kvantitativní analýzu na panel zemí OECD, která potvrzuje závislost mezi energetickou a materiální úrovní a strukturou daní na úrovni národního hospodářství. Pokud použijeme data ČSÚ o odpadovém hospodářství, zjistíme, že v České republice klesá odpadová náročnost hrubého domácího produktu, tj. klesá množství odpadu na jednotku HDP. Následující obrázek udává poměr množství odpadu ze sektorů národního hospodářství na jednotku HDP. Obr. 23. Odpadová náročnost HDP (kg odpadu na 1000 Kč hrubého domácího produktu) O dpadová nároč nos t H D P 25,00 20,00 15,00 Odpadov á nár oč nos t HDP

10,00 5,00 0,00 1998

1999

2000

2001

2002

2003

Zdroj: ČSÚ

Z obrázku je patrný klesající trend odpadové náročnosti HDP. Tento trend je však do značné míry ovlivněn změnou metodiky statistiky odpadového hospodářství, což platí zejména o velkém skoku mezi roky 2001 a 2002. Nicméně i po statistickém očištění získáváme klesající trend odpadové náročnosti HDP (i když velice mírný). 205

5.5.2 Přístupy k modelování komunálního odpadu Modelování komunálního odpadu vychází taktéž z pozic ekonomické teorie, která předpokládá, že se racionální subjekty (domácnosti) rozhodují na základě maximalizace svého užitku. Pokud domácnosti obecně nenesou všechny náklady spojené s odpadovým hospodářstvím, můžeme očekávat, že nebudou zahrnovat do svých aktivit také externality spojené s produkcí odpadu. Teorie environmentální politiky přišla s možností řešení takovéto situace. To spočívá v uvalení daní (tzv. Pigouviánská daň) na příslušné aktivity tak, aby ekonomické subjekty tyto externí náklady vzaly v úvahu. Zpráva Slavík et al (2003), oddíl M6, analyzující výsledy řady modelových i empirických studií20, diskutuje řadu důvodů, proč je prakticky nemožné použít princip Pigouviánských daní v odpadovém hospodářství. Zásadní důvod spočívá především v existenci morálního hazardu spojeného s možností nelegálního zacházení s odpady. Z tohoto důvodu je obtížné aplikovat v odpadovém hospodářství mnohé nástroje environmentální regulace, které se osvědčily v jiných oblastech. Autoři analyzovaných studií dochází k závěru, že při existenci nákladů na zamezení odpadů u domácností a možnosti ilegálního nakládání s odpady není možné implementovat optimální poplatek za odpady, který by internalizoval společenské náklady odpadového hospodářství. Řešením ale mohou být tzv. dvoustranné nástroje (two-party instruments)21: daň na produkci (například formou DPH nebo spotřební daně) a dotace (ve formě záporné daně) na recyklaci odpadu. V takovém případě totiž domácnost na jedné straně nese náklad odpadového hospodářství (daň na produkci), na druhé straně tento systém poskytuje motivaci k recyklaci odpadu a tím ke snižování komunálního odpadu. V určitém smyslu se jedná o zobecnění zálohovacího systému: záloha je placena formou daně, vrátí se domácnosti zpátky při recyklaci.

20 21

Např. Choe, Fraser (1999), Fullerton, Kinnaman (1996), Fullerton, Wenbo (1998), Jenkins et al. (2003). Přehled aplikací těchto dvoustranných nástrojů uvádí např. Fullerton, Wolverton (2003).

206

Bohužel tyto dvoustranné nástroje mají z praktického hlediska také množství překážek: Praktické uplatňování záporné daně za recyklaci může být u mnoha druhů odpadů špatně technicky realizovatelné. Uplatnění tohoto principu si lze představit pouze u určitých druhů odpadů (např. určité typy obalů). Daně neslouží pouze k nápravě cen (k zahrnutí externích nákladů do ceny), ale mají také příjmovou funkci, tj. slouží k získání příjmů pro veřejné finance. Interakce těchto dvou funkcí je složitá a lze ukázat, že z pohledu veřejných financí nemusí být optimální nastavit daně a dotace na Pigouviánskou úroveň22. Pro případ dvoustranných nástrojů to znamená, že bychom měli očekávat nižší dotaci na recyklaci, pokud je významná role daní jako nástrojů pro získání veřejných příjmů. To ovšem pochopitelně omezuje možnosti motivace domácností k omezování odpadů. Pokud je obtížné aplikovat jak Pigouviánské daně, tak dvoustranné nástroje, společnost musí nést dodatečné náklady buď vyšších nákladů na odpadové hospodářství, nebo ve formě nižší produkce zboží a služeb, jehož spotřebou je odpad generován. Není tedy možné dosáhnout optimálního stavu, který by naznačovala Pigouviánská analýza, a tvůrci hospodářské politiky obecně čelí dilematu volby mezi několika zly. Toto dilema je tím závažnější, čím je nižší pravděpodobnost odhalení nelegálního nakládání s odpady a čím jsou vyšší oportunitní náklady na legální zacházení s odpady. Analýza Statistiky rodinných účtů ukazuje, že případné poplatky za domovní odpad, které domácnosti platí, jsou relativně malé (zhruba do 2 % běžných výdajů), tudíž nemohou hrát výraznou motivační roli, a to i v případě, že by byly výše uvedené problémy ignorovány. Nejdůležitější závěry empirického chování domácností lze shrnout do následujících bodů: Pokud existuje vliv poplatku, který je vázán na objem komunálního odpadu, pak je tento vliv velmi malý. Statisticky je nesignifikantní. Obdobně také vliv tohoto nástroje na množství recyklovaného odpadu je zanedbatelný, což indikuje skutečnost, že mnohé domácnosti volí při zvýšení / zavedení poplatku za množství možnost ilegálního nakládání s odpady.

22

Interakcí těchto dvou motivů se zabývají např. studie Bovenberg, Goulder (1996), Bovenberg, van der Ploeg (1994).

207

Významně se projevuje vliv sociálních kategorií (vzdělání a příjem) na množství generovaného komunálního odpadu, taktéž na množství recyklovaného odpadu. Snadná přístupnost možností recyklace odpadu zvyšuje objem recyklace, příznivý vliv má také délka programu. Tyto empirické závěry jsou podobné závěrům obdobných studií ze zahraničí. Taktéž studie Šauer (2003) došla k podobným výsledkům. Celkově se dá říci, že cenový nástroj (zpoplatnění komunálního odpadu pomocí poplatku za množství) není účinný, resp. může být kontraproduktivní.

5.6 Formulace a ekonometrický odhad modelu Při formulaci a ekonometrickém odhadu modelu vycházíme z přístupu, který byl zvolen ve studii zpracované Evropskou environmentální agenturou EEA (2004). Tento přístup ovšem rozšiřujeme a modifikujeme podle našich potřeb.

5.6.1 Modelování odpadového hospodářství na úrovni produkčních odvětví Redukovaný tvar modelu sestává ze dvou systémů regresních rovnic. Pro modelování závislosti množství odpadu na ekonomické aktivitě jsme zvolili přístup aplikovaný ve studii EEA (2004) s tím, že prezentovaný model jsme rozšířili o regresní rovnici jednotkových nákladů odpadového hospodářství. První regresní rovnice, jež modeluje množství odpadu na úrovni jednotlivých sektorů národního hospodářství, má následující tvar:

kde Wt je množství odpadu v daném sektoru národního hospodářství v čase t, HPHt je hrubá přidaná hodnota (resp. HDP na úrovni celého národního hospodářství) a T je časový trend, který modeluje autonomní technologickou změnu, parametr c vyjadřuje elasticitu množství odpadu k jednotkovým nákladům odpadového hospodářství. Poslední člen v regresní rovnici νt je náhodná chyba, zahrnující modelem nespecifikované faktory.

208

Druhá regresní rovnice má následující tvar:

Na levé straně rovnice jsou jednotkové náklady odpadového hospodářství v daném sektoru, které závisí na časovém trendu (přes parametr δT) a na cenách druhotných surovin πi. Tyto ceny jsou však do značné míry ovlivňovány cenami na světových trzích, jsou tedy exogenní pro malou světovou ekonomiku a mimo kontrolu tvůrců hospodářské politiky. Aplikace tohoto typu modelu se ukázala jako velmi vhodná pro střednědobé projekce množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství. Pro jednoduchost jsou výše uvedené rovnice zapsány s minimálním počtem parametrů. Při vlastním empirickém výzkumu jsou regresní rovnice modelu rozšířeny o pomocné proměnné (které odfiltrovávají změnu metodiky v datech) a další relevantní proměnné (indexy produktivit apod.). Výsledky ekonometrických odhadů na úrovni národního hospodářství jsou následující: Tab. 61. OH na úrovni národního hospodářství Parametr a Parametr b Parametr c Parametr d

1,03 - 0,018 - 0,10 0,11

Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ. Odhad byl proveden metodou nejmenších čtverců. Metody robustní regrese poskytují velice podobné výsledky.

Parametr a vyjadřuje elasticitu množství odpadů k HDP, tato elasticita je takřka jednotková, což je dobře zdůvodnitelné. Parametr b vyjadřuje autonomní technologický pokrok, kdežto parametr c elasticitu množství odpadu vzhledem k jednotkovým nákladům odpadového hospodářství. Tato elasticita je záporná (což lze očekávat), nicméně je relativně nízká. To koresponduje s teoretickými východisky popsanými v části 2 o tom, že střednědobá možnost substituce mezi materiálovými a nemateriálovými vstupy je nízká. Parametr dT se vztahuje k trendu růstu jednotkových nákladů odpadového hospodářství. Dále jsme provedli takovouto ekonometrickou analýzu speciálně pro vybrané sektory národního hospodářství. Výsledky této analýzy jsou uvedeny v následujících tabulkách. 209

OH – zemědělství Parametr a 1,10 Parametr b 0,00 Parametr c - 0,27 Parametr d 0,23 OH – zpracovatelský průmysl Parametr a 1,25 Parametr b - 0,10 Parametr c - 1,08 Parametr d 0,03 OH – energetika Parametr a 0,80 Parametr b - 0,07 Parametr c - 0,74 Parametr d 0,04

Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ.

Z uvedených výsledků je zřejmé, že nejcitlivěji na náklady odpadového hospodářství reaguje zpracovatelský průmysl. Naopak sektor zemědělství je velmi necitlivý na tyto náklady. Produkce odpadů je k přidané hodnotě nejméně citlivá v sektoru energetiky, což je pravděpodobně způsobeno rostoucími výnosy z rozsahu. Výsledků těchto odhadů jsou využity v části 4 zprávy pro konstrukci projekcí množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství v České republice pro střednědobý horizont.

5.6.2 Modelování komunálního odpadu a nákladů na makro-úrovni Studie EEA (2004) při modelování komunálního odpadu vychází ze dvou principů: jednak se jedná o tzv. „consumption approach“ (neboli přístup založený na spotřebě), alternativní přístup je tzv. „population approach“ (tj. přístup založený na počtu obyvatelstva). Tyto principy vedly ke specifikaci následujícího regresního modelu:

210

kde W je množství komunálního odpadu, C je agregátní spotřeba domácností, T modeluje časový trend. Tento časový trend je autonomní: může vyjadřovat autonomní růst environmentální uvědomělosti společnosti, technologický pokrok způsobující dematerializaci výroby apod. Opět, poslední člen v regresní rovnici εt je náhodná chyba, zahrnující modelem nespecifikované faktory. Obdobně v případě druhého přístupu je použita následující analogická specifikace: kde P značí stav populace. Před tím, než se zmíníme o kritice tohoto přístupu, ukažme si, co takovýto model implikuje. Především pro okamžik mezi dvěma časy platí, že:

což udává závislost změny vyprodukovaného komunálního odpadu na změně příslušné veličiny (příslušných veličin), a v případě, že bychom analýzu vztáhli k nějakému počátečnímu data, pak získáme:

Předpokládáme-li, že spotřeba (resp. populace) poroste průměrným tempem γ ročně, pak bude platit následující vztah:

Z toho je zřejmé, že může dojít k dlouhodobému poklesu množství komunálního odpadu jen tehdy, pokud autonomní vliv trendu převáží přírůstek spotřeby (případně růstu populace, pokud bychom uvažovali alternativní přístup založený na „population approach“). Ačkoliv jsme provedli ekonometrický odhad těchto dvou modelů, které navrhla EEA, na datech České republiky, neočekáváme, že by jejich výsledky byly příliš vypovídající. Je tomu tak z několika důvodů: Předně, je neuspokojivé vysvětlovat množství odpadů na základě autonomního trendu, jako jednoho z hlavních faktorů, neboť tím se ztrácí hodnotná informace ohledně hnacích sil („driving forces“). 211

Dále se ukazuje, že spotřeba domácností není homogenní agregát, je třeba přihlédnout k její struktuře, což může přinést mnoho zajímavých poznatků. Přístup založený na populaci by nepřinesl v případě České republiky kýžený výsledek, neboť populace v současné době stagnuje (resp. klesá velmi mírným tempem). Pokud bychom tedy slepě převzali regresní model EEA a aplikovali jej na Českou republiku, získáme pravděpodobně nekonzistentní výsledky. Na druhé straně jsme – podobně jako tým EEA – omezeni délkou dostupné konzistentní řady. Z tohoto důvodu aplikujeme nový, alternativní přístup ke konstrukci regresního modelu. Využíváme regionálních dat o produkci komunálního odpadu k tomu, abychom využili mezi-regionální rozdíly k jemnější identifikaci důležitých faktorů. Konstruujeme tedy regresní model založený na analýze panelových dat. Před tím, než budeme tento přístup aplikovat, popíšeme výsledky aplikace modelu EEA na data za Českou republiku. Oba regresní modely byly odhadnuty jednak metodou nejmenších čtverců (dále jen OLS odhad) a také metodou robustní regrese (dále jen robustní odhad). Metody robustní regrese jsou speciální ekonometrické techniky určené pro práci s daty, která by mohla být zatížena odlehlými pozorováními, hrubými chybami měření apod. Podrobněji viz např. Green (2003, kap. 10). Signifikantní rozdíl mezi oběma metodami by byl signálem pro opatrné zacházení s výsledky, resp. pro jejich nevěrohodnost, způsobenou odlehlými pozorováními. Pro model EEA č. 1 (přístup založený na spotřebě) získáváme následující výsledky regresního modelu: Consumption approach Parametr a Parametr b

OLS odhad 3,444 - 0,125

Robustní odhad 3,443 - 0,124

Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ.

Parametr a se vztahuje ke spotřebě, kdežto parametr b k časovému trendu. Oba parametry jsou významné na 95 % hladině významnosti23. Z výsledků je

23

Nicméně testy významnosti parametrů musíme brát s určitou rezervou. Analýza regresního modelu ukazuje silnou autokorelaci reziduí, která může být pravděpodobně

212

patrná vysoká citlivost množství komunálního odpadu na reálnou soukromou spotřebu a také významný časový trend. Pozn.: reálná spotřeba, kterou jsme použili pro odhad modelu EEA, byla získána jako nominální soukromá spotřeba, deflovaná indexem spotřebitelských cen. Nominální spotřeba zahrnuje nejen spotřebu domácností, ale také spotřebu soukromých neziskových organizací. Reálná soukromá spotřeba rostla v ČR v posledních 5 letech průměrným tempem 2,3 % ročně. Pokud by byl model EEA realistický, znamenal by při odhadech uvedených v tabulce, roční pokles množství komunálního odpadu ve výši – 4,7 %. Pro srovnání mezi léty 1998 a 2003 pokleslo množství komunálního odpadu průměrným tempem 3 % ročně. Jako citlivostní analýzu jsme změnili definici spotřeby v modelu a zahrnuli jsme do modelu také spotřebu vlády. V takovém případě je výsledek modelu následující: Consumption approach Parametr a Parametr b

OLS odhad 3,009 - 0,137

Robustní odhad 3,003 - 0,134

Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ

Tyto numerické výsledky se liší od předcházejících výsledků málo, nicméně na základě analýzy regresního modelu vychází přístup se zahrnutím vládní spotřeby lépe. Provedeme-li obdobné kvantitativní cvičení jako v předcházejícím případě, získáme také obdobný odhad pro roční pokles komunálního odpadu (−6,9 %). Nyní uvedeme výsledky odhadu druhého modelu EEA založeného na populaci, jako na hnací síle, na datech ČR. Výsledky jsou následující: Population approach Parametr a Parametr b

OLS odhad 0,506 - 0,050

Robustní odhad 0,506 - 0,050

Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ

způsobena nepřesnou funkcionální specifikací modelu. Nicméně vzhledem ke krátkosti časových řad je z praktických důvodů rozumné držet se jednoduché a snadno interpretovatelné log-lineární specifikace.

213

Tento model dává obtížně interpretovatelné výsledky, což není příliš překvapující, poněvadž se nezdá, že by populační vývoj v ČR v současné době ovlivňoval strukturu spotřeby. Nízký parametr b ve srovnáním s přístupem založeným na spotřebě je podle našeho názoru výsledek zdánlivé regrese (spurious regression), neboť mírný pokles populace je na krátkém úseku časové řady takřka neodlišitelný od log-lineárního trendu a proto „tahá“ část vlivu v modelu nespecifikovaných veličin. Pro zajímavost srovnejme s výsledky aplikace těchto modelů na data zemí EU podle studie EEA (2004). Vesměs byly při odhadech učiněny restrikce na hodnotu parametru a, a to a = 1 pro přístup založený na spotřebě, resp. a = 0 pro přístup založený na populaci. Efektivně byl tedy odhadnut pouze časový trend (s případnými pomocnými proměnnými). Tento časový trend vyšel negativní pouze pro Dánsko a Finsko, pro několik málo zemí byl odhadnut jako nulový (Spojené království) a v jiných zemích bývalé EU15 jako kladný. Z těchto výsledků je zřejmé, že se jedná spíše o hypotézu než o model, pevně založený na empirické analýze. Pokud bychom tento velmi restriktivní model aplikovali na data ČR, pak zjistíme, že koeficient časového trendu vyjde24 - 0,10. Významná odlišnost od výsledků výše je způsobena tím, že tato restrikce podceňuje citlivost ke spotřebě a také autonomní, v modelu nespecifikované, vlivy. Vysoké odhady citlivosti ke spotřebě se mohou jevit jako překvapující. Je to způsobeno tím, že odhad byl proveden na agregátních datech, která na jedné straně v sobě zahrnují makroekonomické trendy, na druhou stranu stírají regionální socio-ekonomické rozdíly. Abychom se vyhnuli tomuto nebezpečí, konstruujeme model založený na metodě panelových dat, přičemž zkoumáme determinanty komunálního odpadu na úrovni regionů. Za základní jednotku regionů byly vzaty oblasti NUTS III. Model má následující tvar:

24

Jak odhad metodou nejmenších čtverců, tak odhad pomocí robustních ekonometrických metod poskytují takřka shodné výsledky.

214

Význam symbolů je následující: Wit je množství komunálního odpadu v čase t v regionu i, kdežto Ct je agregátní spotřeba (na úrovni národního hospodářství). T je časový trend a β je mu odpovídající parametr. Makroekonomický vývoj ovlivňuje množství odpadů dvakrát: jednak přes agregátní spotřebu, jednak přes distribuci národního důchodu v jednotlivých regionech. To je zachyceno veličinou wit v regresní rovnici. Pro účely odhadu používáme pro tuto proměnou úroveň reálných mezd v regionech za příslušné časové období. To vhodně zachycuje rozdíly v ekonomické úrovni a spotřebních vzorcích napříč regiony25. Poslední člen v regresní rovnici εit je náhodná chyba, zahrnující modelem nespecifikované faktory. Socio-ekonomická různorodost, je ovlivněna přes vektor veličin zi, které zůstávají v čase konstantní, nicméně se liší napříč regiony. Pro konzistentní odhad parametrů, jež nás nejvíce zajímají, tj. parametrů α, β, η, je nutné specifikovat hypotézy ohledně jejich vztahu k veličinám Ct, wit. V ekonometrických modelech založených na panelových datech se obvykle specifikují dvě odlišné hypotézy ohledně vztahu mezi těmito veličinami, viz např. Hsiao (2003, kap. 3), Davidson, MacKinnon (2004, kap. 7.10). Jednou z hypotéz je tzv. model s pevným efektem (fixed effect), druhou hypotézou jsou modely s náhodnými efekty (random effect). Modely s náhodnými efekty předpokládají, že mezi veličinami obsaženými ve vektoru zi a zbylými veličinami neexistuje systematický vztah. Na druhou stranu, modely s pevným efektem předpokládají, že tento vztah je významný a není jej možné ignorovat. Oba typy modelů jsou tak zřejmě vhodné pro rozdílné typy situací26. Je intuitivně zřejmé, že pro náš případ je vhodnější model založený na pevných efektech, neboť úroveň reálné mzdy a spotřeby je jistě korelovaná s charakteristikami, jako je vzdělání, demografická struktura a struktura spotřeby, které množství komunálního odpadu v jednotlivých regionech ovlivňují.

25 26

Pochopitelně je taktéž možné pracovat s jinými typy proměnných, např. s regionálními příspěvky k HDP apod. Ovšem jako nejpřesvědčivější se ukázala právě reálná mzda. Ekonometrická terminologie je v této oblasti poněkud nešťastná. Rozdíl mezi oběma typy modelů není v tom, zda jsou uvažované proměnné deterministické, nebo stochastické (jak by mohl název mylně napovídat). Fundamentální rozdíl je ve vztahu mezi regresními veličinami.

215

Model s pevným efektem Parametr α Parametr β Parametr η

OLS odhad 1,15 - 0,17 - 3,56

Robustní odhad 1,08 - 0,15 - 3,42

Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ.

Poněvadž se odhad modelu metodou nejmenších čtverců poněkud liší od robustního odhadu, indikuje to přítomnost odlehlých pozorování. Ekonometrická analýza indikuje, že spolehlivější je robustní odhad. Vidíme, že elasticita vzhledem k agregátní spotřebě je takřka jednotková. Na druhou stranu lze taktéž pozorovat silný vliv regionálního rozvoje, jenž je charakterizován parametrem η. Tento vliv vysvětlujeme vyšším podílem venkovského obyvatelstva a nižší úrovní příjmů v regionech s nižší průměrnou mzdou. Na základě Statistiky rodinných účtů (ČSÚ) se lze přesvědčit, že takové regiony jsou charakterizovány ceteris paribus vyššími výdaji na tuhá paliva a nižším podílem služeb a volnočasových aktivit na spotřebě, což vede k relativně vyššímu objemu komunálního odpadu na hlavu. Z tohoto důvodu je zřejmé, že pro konstrukci projekcí odpadů je klíčové to, zda ekonomický růst zachová, sníží, či naopak zvýrazní regionální rozdíly. Ekonomická intuice za tímto zjištěním je taková, že struktura spotřeby (a potažmo tedy množství komunálního odpadu) je ovlivněna nejenom agregátním HDP (nebo spotřebou), ale také regionálními socio-ekonomickými charakteristikami. Kvantifikace těchto vlivů je to, čeho model ze zprávy EEA (2004) nemůže dosáhnout, a co je přínosem předvedeného modelu. Na závěr této části ještě následuje statistický test významnosti modelu s pevnými efekty. Pokud bychom ignorovali meziregionální rozdíly a použili prostý regresní model na panelová data, výsledek by vypadal následovně: Model bez pevných efektů Parametr α Parametr β Parametr η

OLS odhad - 0,37 - 0,03 1,95

Robustní odhad - 0,35 - 0,03 1,91

Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ

216

Vidíme, že oba odhady se výrazně liší, přičemž ekonometrické výsledky při ignorování regionálních rozdílů jsou těžko interpretovatelné. Navíc formální statistický test nevýznamnosti pevných efektů, založený na F statistice, je 26,93 což je mnohem více než kritická hodnota na 99% intervalu spolehlivosti, která je 2,49. Tudíž je možno zamítnout hypotézu o nepřítomnosti pevných efektů jako neplausibilní.

5.7 Projekce Na základě ekonometrických modelů z části 5.6 bude v této části provedena projekce množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství pro Českou republiku do roku 2010. Projekce bude provedena zvlášť pro komunální odpad a zvlášť pro odpadové hospodářství na makroekonomické úrovni.

5.7.1 Projekce na makroekonomické úrovni V této části bude provedena projekce na makroekonomické úrovni. Tato projekce bude vycházet z výsledků obsažených v této kapitole. Budou provedeny celkově dvě projekce, které jsou založeny na rozdílných scénářích. Jak bylo diskutováno v části 5.5.1, ve střednědobém horizontu jsou tři důležité efekty: efekt úrovně, efekt intenzity, efekt struktury. Co se týče efektu úrovně, vycházíme z Makroekonomické predikce MF ČR27 ohledně vývoje HDP v České republice. Všechny scénáře budou vázány na tuto predikci. Efekt úrovně je modelován prostřednictvím parametru a. Projekce č. 1, nazvaná BAU (business as usual), předpokládá, že se nezmění struktura národního hospodářství (tj. nepřítomnost strukturního efektu), a předpokládá, že odpadová náročnost jednotlivých sektorů se bude zmenšovat současným tempem, které je dáno parametry b, odhadnutými v části 5.6.1. Tento scénář je realistický v případě, že nedojde k výrazné změně v hospodářské politice ČR. 27

Viz Makroekonomická predikce ČR, (Ministerstvo financí), červenec 2004.

217

Naopak, projekce č. 2, nazvaná INT, předpokládá výrazná opatření ve formě hypotetického daňového zatížení všech materiálových a energetických vstupů (ekvivalentní 15% daně ad valorem) se současnou podporou investičních aktivit ve formě zrychlených odpisů v rámci fiskálně neutrální operace. Tento scénář zahrnuje jak efekt struktury, tak efekt intenzity. Zatížení materiálových vstupů se odrazí formou parametrů c a d modelu. Následující obrázky a tabulky ukazují projekce na základě jednotlivých scénářů: Tab. 62. Projekce odpadů na úrovni NH (tisíce tun), rok 2003 je skutečnost BAU INT

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2517,2 2517,2

2696,3 2589,1

2794,8 2683,7

2899,5 2784,3

3017,2 2897,3

3081,8 2959,4

3148,0 3022,9

3215,8 3088,0

Zdroj: modelové simulace

Tab. 63. Projekce nákladů odpadového hospodářství na úrovni NH (v mld. Kč, s. c. 2003), rok 2003 je skutečnost BAU INT

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

14,06 14,06

15,06 14,46

17,43 16,73

20,18 19,38

23,44 22,51

26,73 25,67

30,48 29,27

34,75 33,37

Zdroj: modelové simulace.

Následující graf (obr. 24) prezentuje tatáž data. Je patrné, že bez výrazné změny orientace národního hospodářství, resp. bez výrazné změny hospodářské politiky, je nemožné dosáhnout významného poklesu množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství. Dále přepokládáme, že poměr celkových nákladů odpadového hospodářství k HDP bude mírně rostoucí, na konci projekčního období by mohl dosáhnout 1 %. Je nerealistické ve střednědobém horizontu očekávat pokles množství odpadů v sektorech národního hospodářství, pokud bude dosažen ambiciózní růst ve výši přes 6 % ročně, jak předvídá Ministerstvo financí. Pouze výrazná změna přesunu daňové zátěže by mohla tyto nepříznivé trendy zvrátit.

218

Obr. 24. Projekce nákladů odpadového hospodářství na úrovni NH (v mld. Kč, s. c. 2003), rok 2003 je skutečnost

Zdroj: modelové situace

5.7.2 Projekce na úrovni komunálního odpadu V této části zprávy představíme projekci komunálního odpadu a nákladů hospodaření s komunálním odpadem ve střednědobém horizontu do roku 2010. Při projekci množství komunálního odpadu vycházíme z predikce spotřeby a využíváme predikci obsaženou v Makroekonomické predikci ČR Ministerstva financí. Pro projekci nákladů odpadového hospodářství vycházíme ze dvou scénářů. Jeden scénář předpokládá konstantní účinnost odděleného sběru využitelných složek komunálního odpadu. Druhý scénář předpokládá zvýšení této účinnosti o 10 % během následujících tří let. Při projekcích nákladů komunálního odpadu využíváme výsledků modulu M1 za rok 2003, viz zpráva Slavík et al. (2003), s. 10–31. Výsledky projekcí jsou obsaženy v následující tabulce: 219

Tab. 64. Projekce komunálních odpadů (v tisících tun) a komplexních nákladů na komunální odpad (v mld. Kč., stálé ceny 2003) Množství KO ( tis. t.) Komplexní náklady KO - sc. 1 Komplexní náklady KO - sc. 2

2003 2857 5.29 5.29

2004 3027 5.60 5.64

2005 3165 5.85 5.95

2006 3341 6.18 6.25

2007 3505 6.48 6.55

2008 3676 6.80 6.87

2009 3857 7.14 7.21

2010 4046 7.49 7.57

Zdroj: modelové simulace

Tytéž údaje uvádí následující graf:

Obr. 25. Projekce komunálních odpadů (v tisících tun) a komplexních nákladů na komunální odpad (v mld. Kč., stálé ceny 2003)

Zdroj: modelové sitace

5.7.3 Závěr Simulační experimenty a projekce provedené na základě odhadnutých ekonometrických modelů ukazují značně nepříznivé trendy v oblasti odpadového hospodářství v České republice ve střednědobém horizontu. V posledních letech byl sice na úrovni mnoha sektorů národního hospodářství vykázán značný pokles množství odpadů (a také nákladů odpadového hospodářství), ale to bylo způsobeno zejména změnou statistické metodiky. Exemplární příklad je sektor zemědělství, kde došlo od roku 2002 ke výrazným změnám v klasifikaci odpadů. 220

Ačkoliv materiálová náročnost HDP postupně klesá, pokud bude dosaženo ekonomického růstu do roku 2010 alespoň 5 % ročně (což předpokládá např. prognóza Ministerstva financí), je iluzorní se domnívat, že by celková produkce odpadů a nákladů odpadového hospodářství klesala. Podobné závěry platí také pro oblast komunálního odpadu. Očekáváme, že poměr nákladů na odpadové hospodářství k HDP v oblasti jednotlivých sektorů OKEČ mírně vzroste do roku 2010 zhruba na úroveň 1 %, kdežto poměr nákladů na odpadové hospodářství pro oblast komunálního odpadu zůstane ve zhruba konstantním poměru k HDP. Tyto nepříznivé trendy mohou být zvráceny, pokud by se podařilo přenést fiskální břemeno z pracovních příjmů a kapitálu na zdanění materiálových a energetických vstupů. Nicméně i tehdy by došlo spíše k pozvolné změně trendu než k okamžité změně situace.

5.8 Příloha A. Kvantitativní analýza vztahu mezi daňovou strukturou a materiálovou náročností – panel zemí OECD Tato příloha ke zprávě obsahuje jednoduchý ekonometrický model, který na panelu zemí OECD testuje hypotézu, že celkové nastavení fiskálního systému ovlivňuje materiálovou náročnost tvorby HDP. V ekonomické literatuře je možné najít řadu empirických doložení skutečnosti, že vysoké mezní zdanění práce negativně ovlivňuje nabídku práce. Například nedávná analýza nositele Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2004 Edwarda Prescotta28 dokládá na transparentním modelu, že elasticita nabídky práce k mezní daňové sazbě se pohybuje okolo 3. To znamená, že 10% pokles mezního zdanění způsobí 30% vzrůst nabídky práce. Obdobně existují studie29 dokládající silný vztah mezi energetickou efektivitou a cenami energií, jež jsou ovlivněny spotřebními daněmi. Výsledky těchto studií mohou být překvapující z toho pohledu, že ekonometrické modely využívající analýzy časových řad obvykle naznačují nízkou elasticitu poptávky po práci, resp. po energiích. Naopak výše uvedené studie, jakož

28 29

E. Prescott: Why Do Americans Work So Much More Than Europeans?, Federal Reserve Bank of Minneapolis Quarterly Review, July 2004, s. 2–13. Např. J. Griffin, P. Gregory: An Intercountry Translog Model of Energy Substitution Responses, American Economic Review 66(5), 1976, s. 845–857.

221

i jiné, které pracují s modely panelových dat, indikují naopak silnou elasticitu (ať už energetickou, nebo pracovní). Atkeson a Kehoe (1999)30 nabídli logické vysvětlení tohoto zdánlivého paradoxu: jedná se o to, že v krátkém časovém období je technologie používaná v národním hospodářství neměnná, a tudíž ekonomické subjekty nejsou schopny plně reagovat na změny relativních cen jednotlivých vstupů. Naopak variabilita cen a daňových politik mezi jednotlivými zeměmi ovlivňuje typ používaných technologií, indukovanou technologickou změnu apod., a proto příslušné elasticity vychází velmi vysoké. Z toho vyplývá, že zásahy hospodářské politiky mohou změnit energetickou a materiálovou náročnost HDP pouze tehdy, pokud bude tato politika důvěryhodná, dlouhodobá a transparentní. Autoři podpořili toto vysvětlení pomocí simulací s makroekonomickým modelem ekonomiky USA. Problematika materiálové nebo odpadové náročnosti HDP se tematizuje v ekonomické, resp. ekonometrické literatuře méně často než problematika energií nebo práce. To může být způsobeno tím, že materiálové toky nebo odpady jsou značně nehomogenní, a je proto obtížné najít jeden nebo několik málo vypovídajících cenových indexů nebo indexů zdanění, jež by vstoupily do regresního modelu. Jak bylo argumentováno v části zprávy 7.2.1, je možné na základě ekonomické teorie očekávat, že země s vysokým podílem pracovního zdanění, budou tendovat k vyšší energetické, materiálové (a tím i odpadové) náročnosti HDP, než země, které mají relativně vyšší podíl environmentálních daní a poplatků (environmental related levies, pro definici viz webovou stránku OECD: http://www.oecd.org) na veřejných příjmech. Všimněme si, že teoretické argumenty se nevztahují k celkové výši přímého resp. environmentální zdanění, ale k relativním podílům na veřejných příjmech. To je dáno tím, že o využívání jednotlivých zdrojů jako je práce, kapitál nebo materiálové toky na tvorbě přidané hodnoty rozhodují poměrné (relativní) ceny. Tyto teoretické argumenty nyní budeme testovat na jednoduchém ekonometrickém modelu. Budeme testovat závislost odpadové náročnosti HDP na poměru výnosů environmentálních daní na celkových příjmech veřejných rozpočtů.

30

A. Atkeson, P. Kehoe: Models of Energy Use: Putty-Putty versus Putty-Clay, American Economic Review 89(4), 1999, s. 1028–1043.

222

Určitý argument proti použití environmentálních daní jako vhodné proxiproměnné ekonometrického modelu může být fakt, že větší část těchto daní je uvalena na energetické produkty. Ovšem pokud si uvědomíme, že empiricky platí, že energie a materiálové vstupy jsou obvykle komplementární vstupy, kdežto kapitálové vybavení / práce tvoří substitut k těmto vstupům, pak výše uvedený argument ztrácí na přesvědčivosti. Testujeme tedy následující vztah:

Význam symbolů je následující: Mj je množství odpadů (v kg) na 1000 USD HDP země j, Lj je procento podílu environmentálních daní na příjmech veřejných financí, µ0 a µL jsou parametry modelu, kdežto ej je reziduum, které zachycuje vlivy nespecifikované v tomhle jednoduchém modelu. Pokud je teoretická hypotéza pravdivá, měli bychom očekávat, že parametr µL bude mít kladné znaménko. Tento ekonometrický model je velice jednoduchý. To je jeho slabina, neboť nemůžeme očekávat, že by modeloval komplexní determinaci odpadové náročnosti HDP v jednotlivých zemích. To také ostatně není ani účelem tohoto modelu, ani účelem této zprávy. Na druhou stranu je to také jeho síla, neboť umožní dokumentovat přítomnost nebo nepřítomnost robustního vztahu mezi těmito proměnnými, a tak testovat závěry ekonomické teorie z části 7.2.1. Model byl odhadnut na panelu zemí OECD pro rok 2001. Zdrojem dat je webová stránka OECD: http://www.oecd.org. Panel zemí OECD byl použit, poněvadž se jedná o relativně homogenní skupinu zemí. V případě, že bychom použili panel zemí, který by zahrnoval i méně rozvinuté země, pak by výsledky vyšly velmi přesvědčivě, ovšem mohlo by dojít k tzv. zdánlivé korelaci (spurious correlation): rozvojové země mají daleko větší materiálovou náročnost na jednotku HDP na jedné straně, na straně druhé naprosto chybějící environmentální regulaci. Pak by empirický model mohl být jednoduše kritizovatelný: tomuto jsme se chtěli vyhnout. Dalším problém je ten, že rozvojové země mají daleko horší dostupnou datovou základnu, což snižuje věrohodnost dosažených odhadů. Proto jsme se omezili na panel zemí OECD. Výsledky ekonometrického odhadu jsou následující: µ0 = 102,31, µL = 38,70. Oba parametry jsou spolehlivé na 95 %. Kladné znaménko parametru µL potvrzuje hypotézu. 223

Následující graf znázorňuje data zemí OECD. Na vodorovné ose je poměr environmentálních poplatků na veřejných příjmech, na svislé ose odpadová náročnost HDP (kg na 1000 USD HDP), která je měřena jako celkové množství odpadů, vyjma odpadu komunálního. Na grafu je vyznačena odhadnutá ekonometrická funkce, která demonstruje vztah mezi veličinami. Obr. 26. Data zemí OECD

Je takřka překvapující, jak velmi jednoduchý model dokáže poskytnout robustní závěry. Tyto empirické výsledky jsou robustní, co se týče zvoleného roku. Ekonometrický test s obdobnými závěry byl proveden i na datech roku 2000 a 2002 (dále do minulosti nejsou k dispozici vhodná data). Argumentace autorů Atkesona a Kehoe (1999) implikuje, že daňové změny neovlivní využití práce, resp. energetickou a materiálovou náročnost, a investice do technologií okamžitě, ale spíše až ve středně- nebo dlouhodobém horizontu. Proto také nelze očekávat náhlé změny v množství odpadů při nepřímých zásazích hospodářské politiky, ale spíše pozvolnou změnu trendu.

224

6

Navrhovaná opatření a doporučení

Následující text shrnuje zásadní výstupy projektu, jež tvoří doporučení pro Ministerstvo životního prostředí České republiky pro proces rozhodování v sektoru nakládání s odpady.

6.1 Závěry A. Na základě dosavadních informací a poznatků v problematice nakládání s komunálními odpady se ukazuje, že hlavní překážkou materiálového využití komunálních odpadů je v současné době nákladová nevýhodnost v porovnání s jinými způsoby nakládání s těmito odpady (zejména skládkováním). B. V souladu s připravovanou Tematickou strategií ES je výhledově nutno věnovat pozornost prevenci odpadů, podporovat environmentálně šetrné využívání odpadů, zejména materiálovou recyklací s přihlédnutím k přínosům energetického využití s ohledem na zvyšující se poptávku po energii. C. Získání kvalitních materiálů vhodných k recyklaci ze směsných komunálních odpadů je obvykle z technického hlediska obtížné a z ekonomického hlediska nákladné. Recyklovatelné stejnorodé a kvalitní suroviny z komunálních odpadů lze získat především separovaným sběrem. V této souvislosti nelze pominout možný nepříznivý vliv chování spotřebitele na realizaci systémů separovaného sběru na obecní úrovni. Separovaný sběr vyžaduje aktivní účast občanů na řešení problémů odpadového hospodářství. Tato účast může být podnětem k získání lepšího povědomí o environmentálních dopadech odpadů a ke změnám chování spotřebitelů. D. Za rozhodující ekonomické nástroje uplatňované v podmínkách ČR stimulující materiálové využívání komunálních a obalových odpadů lze považovat: i. poplatek za ukládání KO na skládky, ii. povinnou finanční rezervu pro rekultivace a asanace skládek, iii. rozšířenou (finanční) odpovědnost výrobce, iv. úhradu nákladů shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování KO občany. 225

ad i) Výše sazby poplatku za ukládání komunálního a ostatního odpadu má v zákoně o odpadech vzestupnou tendenci a zvýšení ze současných 200 Kč/t ukládaného odpadu až na 500 Kč/t v roce 2009 vytváří předpoklady pro postupné vyrovnání nákladů sběru a odstraňování směsného KO a odděleného sběru nebezpečných a dalších využitelných složek KO. ad ii) U finanční rezervy pro rekultivace při současné výši 100 Kč/t lze výhledově očekávat určité disproporce ve výši nákladů spojených s péčí o skládku a jejich pokrytí z finanční rezervy, a to i s ohledem na snižování množství odpadů ukládaných na skládky. Na základě zjištěných výsledků tohoto projektu doporučujeme zvýšení poplatku úpravou příslušné právní normy. ad iii) Rozšířená (finanční) odpovědnost výrobce je jednou ze strategií ochrany životního prostředí, jejímž cílem je snížení celkových dopadů výrobku na životní prostředí tím, že činí výrobce administrativně odpovědného za celý životní cyklus výrobku. Působnost nástroje rozšířené odpovědnosti výrobců v oblasti obalů a obalového odpadu se významně dotýká problematiky nakládání s komunálními odpady. Jak ukazuje modelové zpracování nákladů odděleného sběru využitelných složek KO v rámci výzkumného projektu, příspěvky osob povinných ke zpětnému odběru obalů poskytované v rámci sdruženého plnění AOS EKO-KOM smluvním obcím v průměru pokrývají zvýšené náklady současné separace využitelných složek. Nástroj je konkrétním a účinným stimulem separace. E. Dalším možným nástrojem k stimulaci separace odpadů mohou být obchodovatelná povolení, která jsou založena na principu obchodování s právem emitovat určitou škodlivinu v konkrétním období (nyní jsou v ČR uplatňována především na úseku ochrany ovzduší). Důležitým momentem pro zavedení nástroje je prvotní nastavení množství škodlivin. Musí se stanovit jasná pravidla obchodování a tvorby cen. Vzhledem k současnému stavu znalostí o nakládání s KO, kdy nejsou vyjasněna pravidla pro kvalitativní kontrolu odpadů ukládaných na skládky, tento nástroj nedoporučujeme zatím zavádět. F. Ekonomický model je specifikován na základě ekonomické teorie. Nicméně pro praktické propočty je třeba také přihlédnout k dostupným datům a jejich kvalitě. Ekonomická teorie pro modelování činnosti firem a domácností přistupuje k těmto jednotkám jako k racionálním subjektům, které sledují své cíle. Pro oblast odpadového hospodářství to znamená, že 226

firmy se rozhodují při volbě formy a velikosti odpadů na základě dostupné technologie (která je v krátkém období neměnná), nákladovosti jednotlivých způsobů nakládání s odpady, tržní pozice a relativních cen. G. V krátkém časovém horizontu se jako relevantní veličiny specifikují následující: i. HDP na úrovni národního hospodářství, resp. hrubá přidaná hodnota na úrovni jednotlivých odvětví nebo firem. Tato veličina udává objem výroby, a tudíž nepřímo také nároky na materiálové toky a potažmo na množství odpadů. ii. Spotřeba hraje pro komunální odpad podobnou roli jako přidaná hodnota pro množství odpadů v jednotlivých sektorech OKEČe. Ekonometrická analýza ukázala zajímavou skutečnost, že predikční vlastnosti modelu se vylepší, pokud do makroagregátu spotřeby zahrneme nejen soukromou spotřebu, ale také spotřebu veřejného sektoru. iii. Intervence politiky odpadového hospodářství. Ty se velmi obtížně kvantifikují, nicméně lze využít komunikace s modulem M5 a modelovat dopady politiky odpadového hospodářství nejen na množství a náklady odpadů, ale také na ostatní ekonomické ukazatele (produkce, …). H. V delším časovém horizontu je nutno tyto faktory doplnit o strukturní modelování. Vliv HDP v delším časovém horizontu má několik protichůdných tendencí. Jednak se jedná o úrovňový efekt, který je shodný s krátkodobým působením: za jinak nezměněných podmínek růst HDP zvyšuje množství produkovaných odpadů. Ovšem působí zde také kompoziční efekt, který modeluje změnu struktury HDP a zejména změnu materiálové náročnosti. K poklesu materiálové náročnosti dochází např. tehdy, pokud tvorba HDP bude využívat více lidského kapitálu a méně služeb životního prostředí – přírodního kapitálu (surovin, energie). Aby byl ekonomický rozvoj dlouhodobě udržitelný, měl by být kompoziční efekt výraznější než úrovňový efekt. V ekonomické literatuře se v této souvislosti mluví o tzv. decouplingu, zmenšování materiálové náročnosti v čase. Hospodářská politika může tento decoupling ovlivnit, např. nepřímo pomocí výše relativního zdanění práce a služeb životního prostředí.

227

6.2 Doporučení A. Dalším diskutovaným tématem je splnitelnost cílů POH ČR v oblasti nakládání s komunálními odpady a jejich využitelnými složkami. POH ukládá 50% recyklaci (materiálové využití) do r. 2010. Už samotné bilance výskytu využitelných složek komunálních odpadů v různých studiích včetně státních programů VaV ukazují, že materiálově využitelné složky (především papír, plasty, sklo, kovy) jsou zastoupeny v KO pouze v 30–40 %. I při 100% účinnosti tříděného sběru není tedy možné dosáhnout požadované 50% výtěžnosti a následné recyklace. Průzkumy provedené v rámci tohoto projektu výše uvedený závěr potvrdily z jiného – ekonomického pohledu. V projektu byly popsány základní souvislosti mezi výtěžností sběru a jeho nákladovostí. Bylo zjištěno, že míru separace (poměr mezi sebraným množství a výskytem konkrétního materiálu v KO) nelze zvyšovat nad určitý rámec, aniž by došlo k výraznému nárůstu nákladů. Při účinnostech třídění vyšších než 40–50 % využitelných složek dochází k opětnému zvyšování měrných nákladů třídění, jejichž výše při přiblížení se k maximu účinnosti by se pravděpodobně mohla přibližovat k nekonečnu. Bylo zjištěno, že nejvyšší měrné náklady (v Kč/t) jsou dosahovány při nízkých mírách využití (cca 10 % – cca 10–12 kg/obyv.rok). S narůstající výtěžností pak náklady klesají až k optimu mezi 40-50 % míry separace využitelných složek. Toto množství představuje ale cca 15 až 20 % materiálově využitelných komunálních odpadů. Při vyšších mírách separace se začnou měrné náklady neúměrně zvyšovat. Vzhledem k tomu, že oddělený sběr komunálních odpadů je hrazen především občany spotřebiteli a obcemi, je otázkou, nakolik je přípustné zdražení poplatků pro občany v oblasti tříděného sběru. Vzhledem k uvedeným skutečnostem doporučujeme zrevidovat cíle pro obce jako původce KO uvedené v POH ČR a následně převzaté do krajských POH.

228

B. Výsledky projekce ukázaly, že je iluzorní očekávat ve střednědobém horizontu pokles množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství v České republice. Pokud by si autority hospodářské politiky přály tyto trendy zvrátit, případně dosáhnout decouplingu, měly by usilovat o fiskální reformu, která by přenesla zatížení zdanění od fiskálního zatížení práce a kapitálu k zatížení materiálových a energetických vstupů.

229

Literatura Besley T., Case A. (2000): Unnatural Experiments? Estimating the Incidence of Endogenous Policy, Economic Journal 110, s. F672–94. Brůha J. (2002a): Aplikované modely všeobecné rovnováhy, Politická ekonomie 2002/3, s. 407–417. Brůha J. (2002b): A Backward Integration Method for Solving Dynamic Models of Environmental Policy using MATLAB, Sborník příspěvků 10. konference MATLAB 2002, Praha, díl I., s. 44–49. Brůha J., Jílková J., Vávra D., et al. (2001): Modelování dopadů intervenčních zásahů státu do ekonomiky, závěrečná zpráva projektu MŽP VaV 320/01/1, Praha 2001. Brůha J., Jílková J., et al. (2002): Modelování dopadů intervenčních zásahů státu do ekonomiky, závěrečná zpráva projektu MŽP VaV 320/01/1, Praha 2002. Brůha J. et al. (2003) Assessing Numerical Techniques for Evaluation of Environmental Taxation, working paper prezentován na konferenci „The Fourth Annual Global Conference on Environmental Taxation Issues, Experience and Potential“, Sydney, 5.–7. června 2003 Bye B. (2002): Taxation, Unemployment, and Growth: Dynamic Welfare Effects of "Green" Policies, Journal of Environmental Economics and Management 43, s. 1–19. Choe C., Fraser I., (1999): An Economic Analysis of Household Waste Management, Journal of Environmental Economics and Management 38, s. 234–246. Chung J. W. (1994): Utility and production functions, Cambridge: Blackwell. Fullerton D., Kinnaman T. (1996): Household Responses to Pricing Garbage by the Bag, American Economic Review 86, s. 971–984. Fullerton D., Wenbo W. (1998): Policies for Green Design, Journal of Environmental Economics and Management 36, s. 131–148. Goulder L. (1995): Environmental Taxation and the Double Dividend: A Reader´s Guide, International Tax and Public Finance 2, s. 157–184. 230

Green W. (2003): Econometric Analysis, Prentice Hall 2003. Huib P., van der Veen R., (2002): Environmental Dilemmas and Policy Design, Cambridge: Cambridge University Press. IREAS (2002): Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství, Dílčí zpráva projektu MŽP VaV 720/2/02, Praha 2002. Jenkins R., Martinez S., Palmer K., Podolsky M. (2003): The Determinants of Household Recycling: A Material-Specific Analysis of Recycling Program Features and Unit Pricing, Journal of Environmental Economics and Management 45, s. 294–318. Kinnaman T., Fullerton D. (2000) Garbage and Recycling with Endogenous Local Policy, Journal of Urban Economics 48, s. 419–442. Koskela E., Schob R. (1999): Alleviating Unemployment: The Case for Green Tax Reforms, European Economic Review 43, s. 1723–1746. Layard R., Nickell S., Jackman R. (1991): Unemployment: macroeconomic performance and labor market, Oxford: Oxford University Press. Palmer K., Sigman H., Walls M. (1997): The Cost of Reducing Municipal Solid Waste, Journal of Environmental Economics and Management 33, s. 128–150. Tahvonen O., Kuuluvainen J. (1993): Economic Growth, Pollution and Renewable Resources, Journal of Environmental Economics and Management 24, s. 101–118. Agras J., Chapman D. (1999): A dynamic approach to the Environmental Kuznets Curve hypothesis, Ecological Economics 28, s. 267–277. Bovenberg A., Goulder L. (1996): Optimal Environmental Taxation in the Presence of Other Taxes: General Equilibrium Analyses, American Economic Review 86, s. 985–1000. Bovenberg A., van der Ploeg (1994): Environmental Policy, Public Finance and the Labor Market in the Second-Best World, Journal of Public Economics 55, 349–390. de Bruyn S. M., van den Bergh J. C. J. M., Opschoor J. B. (1998): Economic growth and emissions: reconsidering the empirical basis of environmental Kuznets curves, Ecological Economics 25, 161–175.

231

Choe C., Fraser I., (1999): An Economic Analysis of Household Waste Management, Journal of Environmental Economics and Management 38, s. 234–246. Davidson R., MacKinnon J. (2004): Econometric Theory and Methods, Oxford University Press: Oxford. Environmental European Agency (2004): Prospective analysis on waste and material flows, zpráva vypracovaná pro Evropskou komisi. Fullerton D., Kinnaman T. (1996): Household Responses to Pricing Garbage by the Bag, American Economic Review 86, s. 971–984. Fullerton D., Wenbo W. (1998): Policies for Green Design, Journal of Environmental Economics and Management 36, s. 131–148. Fullerton D., Wolverton A. (2003): The two-part instruments in a second-best world, NBER working paper n. 10140. Green W. (2003): Econometric Analysis, Prentice Hall, The 5th edition. Hsiao C. (2003): Analysis of Panel Data, Cambridge University Press, 2nd edition: Cambridge. Jenkins R., Martinez S., Palmer K., Podolsky M. (2003): The Determinants of Household Recycling: A Material-Specific Analysis of Recycling Program Features and Unit Pricing, Journal of Environmental Economics and Management 45, s. 294–318. Jílková J. (2003): Daně, dotace a obchodovatelná povolení: nástroje ochrany klimatu, IREAS. Ministerstvo dopravy (2004): Dopravní politika, návrh zpracovaný CDV a MD. Ministerstvo průmyslu a obchodu (2001): Průmyslová politika. Ministerstvo životního prostředí ČR (2001): Státní politika životního prostředí. Slavík J. et al. (2003): Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství, Dílčí zpráva projektu MŽP VaV 720/2/02 za rok 2003, Praha 2003. Šauer P. et al. (2003): To PAY(T) or not to PAY(T) for Household Waste: Results of Statistical Surveys in the Czech Republic. Praha 2003.

232

Seznam právních norem zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti zákon č. 128/2000 Sb., o obcích zákon č. 129/2000 Sb., o krajích zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí z rozšířenou působností zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky zákon č. 477/2001 Sb., o obalech Nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů Vyhláška MPO č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly Vyhláška MPO č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných obalů Vyhláška č. 117/2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady

233

Zkratky AOS

autorizovaná obalová společnost

ARA

„Altstoff Recycling Austria“

BAT

„Best Available Technology“

BD

bytové domy

BRKO

biologicky rozložitelný komunální odpad

CBA

„Cost Benefit Analysis“

ČOV

čistírna odpadních vod

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

DO

domovní odpad

DS

druhotné suroviny

DSD

„Duales System Deutschland“

EEA

Evropská environmentální agentura

EIA

„Environmental Impact Assessment“ (posuzování vlivu na životní prostředí)

EO

ekvivalentních obyvatel

ES

Evropská společenství

EU

Evropská unie

HDP

hrubý domácí produkt

IPPC

„Integrated Pollution Prevention and Control“ (Integrovaná prevence a kontrola znečištění)

ISO

informační systém odpadového hospodářství

KO

komunální odpad

LCA

„Life Cycle Assessment“ (posuzování životního cyklu výrobku)

MF

Ministerstvo financí

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

NH

národní hospodářství

234

OECD

„Organisation for Economic Cooperation and Development“ (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

OEEZ

odpady z elektronických a elektrotechnických zařízení

OH

odpadové hospodářství

OKEČ

oborová klasifikace ekonomických činností

PAO

polyalfaolefinové oleje

PAYT

„Pay as you throw“ (Plať, pokud vyhazuješ)

PCB

polychlorované bifenyly

PET

polyetylentereftalát

PHM

pořízení hmotného majetku

POH

plán odpadového hospodářství

RD

rodinné domy

RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci

SFŽP

Státní fond životního prostředí

SR

Slovenská republika

SRN

Spolková republika Německo

VaV

věda a výzkum

VS

využitelné složky

VÚV

výzkumný ústav vodohospodářský

ŽO

živnostenský odpad

235

IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. je nevládní nezisková organizace, která si klade za cíl analyzovat a rozvíjet podmínky pro přizpůsobení strukturálním změnám v České republice, v kontextu mezinárodního vývoje. Zaměřuje se na regionální, hospodářskou, zemědělskou a sociální politiku i politiku životního prostředí jako základní směry strukturální politiky. IREAS spolupracuje s odborníky z veřejných institucí i soukromých podniků. Vytváří podmínky pro interdisciplinární spolupráci odborníků působících na vysokých i středních školách, na vědeckých, výzkumných a odborných pracovištích, ve veřejné správě, v neziskových organizacích. Pro řešení konkrétních problémů a zadání vytváří IREAS flexibilní, projektově orientované týmy složené z vlastních i externích expertů. IREAS působí jako síť expertních týmů. Její regionální pracoviště jsou rozmístěna po celém území České republiky.

V roce 2004 vydal IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. za finanční pomoci Ministerstva životního prostředí České republiky.

ISBN 80-86684-23-7