Ekonomická lokalizace a aplikace lokálního multiplikátoru

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Ekonomická lokalizace a aplikace lokálního multiplikátoru Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Ing. Pavlína Balcarová

Eva Rejmanová

Brno 2014

Ráda bych tímto poděkovala Mgr. Ing. Pavlíně Balcarové za její ochotu, cenné rady a připomínky při vedení bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat zaměstnancům obecních úřadů obcí Hostětín, Kaly a Slavětice za poskytnutí dat potřebných pro výpočty.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Ekonomická lokalizace a aplikace lokálního multiplikátoru vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 29. dubna 2014

_______________________________

Abstract Rejmanová, E. Economic localization and application of local multiplier. Bachelor thesis. Brno: Mendel University, 2014. The bachelor thesis is focused on the issue of economic localization and uses local multiplier (LM) as its indicator. The thesis is divided into three parts. The first part contains literary research, where the issue is summarized on the basis of scholarly publications. The second and third part contain methodics and specific calculations of local multiplier 2 (LM2) for local authorities of municipalities Hostetin, Kaly and Slavetice. The values are interpreted and compared with one another. The municipalities are then provided with specific suggestions that could lead to increasing the level of economic localization. Keywords Economic localization, local multiplier, LM2, municipality, local authority.

Abstrakt Rejmanová, E. Ekonomická lokalizace a aplikace lokálního multiplikátoru. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. Bakalářská práce se zabývá problematikou ekonomické lokalizace a jako její indikátor využívá nástroj lokálního multiplikátoru (LM). Práce je rozdělena do tří částí. První část se zabývá shrnutím problematiky na základě studia odborných publikací. Druhá a třetí část práce obsahují metodiku a výpočet hodnot lokálního multiplikátoru 2 (LM2) pro obecní úřady obcí Hostětín, Kaly a Slavětice. Tyto hodnoty jsou interpretovány a vzájemně porovnány. Obcím jsou pak navrženy změny, které by mohly vést ke zvýšení úrovně ekonomické lokalizace. Klíčová slova Ekonomická lokalizace, lokální multiplikátor, LM2, obec, obecní úřad.

Obsah

9

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod....................................................................................................................................... 15

1.2

Cíl práce................................................................................................................................ 16

Literární rešerše 2.1

17

Ekonomická lokalizace ................................................................................................... 17

2.1.1

Výhody ekonomické lokalizace ......................................................................... 20

2.1.2

Kritické argumenty ................................................................................................ 21

2.1.3

Státní zásahy podporující lokalizaci ............................................................... 21

2.2

Globalizace .......................................................................................................................... 22

2.2.1

Principy podporující proces globalizace ....................................................... 23

2.2.2

Pozitivní důsledky globalizace .......................................................................... 24

2.2.3

Negativní důsledky globalizace ........................................................................ 24

2.3

Teorie multiplikátoru ..................................................................................................... 25

2.3.1

Investiční (Kahn-Keynesův) multiplikátor .................................................. 25

2.3.2

Multiplikátor vládních výdajů ........................................................................... 26

2.3.3

Daňový multiplikátor ............................................................................................ 26

2.3.4

Multiplikátor transferových plateb ................................................................. 26

2.3.5

Peněžní multiplikátor ........................................................................................... 27

2.4

3

15

Lokální multiplikátor ...................................................................................................... 27

2.4.1

Zjednodušená představa lokální ekonomiky .............................................. 29

2.4.2

Ukázka multiplikačního efektu ......................................................................... 29

2.4.3

Lokální multiplikátor 2 (LM2) .......................................................................... 30

2.4.4

Lokální multiplikátor 3 (LM3) .......................................................................... 32

Metodika

34

3.1

Příjmy a výdaje obecních úřadů ................................................................................. 35

3.2

Výběr zkoumaných subjektů a získávání dat ........................................................ 36

3.3

Vymezení lokality ............................................................................................................. 38

3.4

Hypotézy .............................................................................................................................. 41

10

Obsah

3.5

4

Popis zkoumaných subjektů......................................................................................... 42

3.5.1

Hostětín ...................................................................................................................... 42

3.5.2

Kaly .............................................................................................................................. 44

3.5.3

Slavětice ..................................................................................................................... 44

Aplikace lokálního multiplikátoru 4.1

45

Aplikace LM2 v obci Hostětín ...................................................................................... 45

4.1.1

Rychlý náhled na rozpočet obce ....................................................................... 45

4.1.2

Kolo 1 .......................................................................................................................... 45

4.1.3

Kolo 2 .......................................................................................................................... 46

4.1.4

Výpočet LM2 ............................................................................................................. 48

4.2

Aplikace LM2 v obci Kaly ............................................................................................... 48

4.2.1


4.2.2

Kolo 1 .......................................................................................................................... 49

4.2.3

Kolo 2 .......................................................................................................................... 50

4.2.4

Výpočet LM2 ............................................................................................................. 51

4.3

Aplikace LM2 v obci Slavětice ...................................................................................... 51

4.3.1


4.3.2

Kolo 1 .......................................................................................................................... 51

4.3.3

Kolo 2 .......................................................................................................................... 52

4.3.4

Výpočet LM2 ............................................................................................................. 54

4.4

Komparace rozpočtů zkoumaných obcí................................................................... 54

4.4.1

Příjmy .......................................................................................................................... 54

4.4.2

Výdaje.......................................................................................................................... 55

4.5

Interpretace a komparace hodnot LM2 ................................................................... 56

4.5.1 4.6

Testování stanovených hypotéz ....................................................................... 57

Jak dále zvyšovat úroveň ekonomické lokalizace ................................................ 58

5

Závěr

61

6

Literatura

62

Obsah

11

12

Seznam obrázků

Seznam obrázků Obr. 1 Objemy peněz, které zůstaly v obcích Zdroj: Penězům na stopě, 2007.

30

Obr. 2 Proces multiplikace Zdroj: Penězům na stopě, 2007.

30

Obr. 3 Vymezení lokality pro obec Hostětín Zdroj: Freemaptools.com, 2014.

39

Obr. 4 Vymezení lokality pro obec Kaly Zdroj: Freemaptools.com, 2014.

40

Obr. 5 Vymezení lokality pro obec Slavětice Zdroj: Freemaptools.com, 2014.

41

Obr. 6 Rozložení příjmů obcí Zdroj: Obecní úřady Hostětín, Kaly, Slavětice, 2014.

54

Obr. 7 Procentuální podíl lokálních výdajů v jednotlivých třídách pro všechny obce Zdroj: Obecní úřady Hostětín, Kaly, Slavětice, 2014.

56

Seznam tabulek

13

Seznam tabulek Tab. 1

Rozpočet Hostětína v roce 2013

45

Tab. 2

Příjmy Hostětína v roce 2013

45

Tab. 3

Výdaje Hostětína v roce 2013

47

Tab. 4

Rozpočet Kalů v roce 2013

48

Tab. 5

Rozpočet Kalů v roce 2013 - očištěný

49

Tab. 6

Příjmy Kalů v roce 2013

49

Tab. 7

Výdaje Kalů v roce 2013

50

Tab. 8

Rozpočet Slavětic v roce 2013

51

Tab. 9

Příjmy Slavětic v roce 2013

52

Tab. 10 Výdaje Slavětic v roce 2013

53

Úvod a cíl práce

15

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Fenoménem posledních několika desetiletí je bezpochyby proces globalizace. Svět je stále více propojený, a to v téměř všech oblastech života – obchod, ekonomika, informace, kultura. V současnosti se výrazně projevuje zejména ekonomická globalizace, při níž dochází k propojování výroby a trhů různých zemí a jejímž hlavním znakem je existence nadnárodních společností. Ekonomická globalizace je však spojena s řadou problémů, například se znečištěním životního prostředí či hospodářskou nestabilitou. Na problémy spojené s ekonomickou globalizací reaguje teorie ekonomické lokalizace, která je v podstatě jejím opakem. Ekonomická lokalizace spočívá v rozvoji místních ekonomik, které využívají místní zdroje, odebírají od místních dodavatelů, zaměstnávají lokální zaměstnance a nabízejí své služby a zboží opět v dané lokalitě. Tímto jednáním se místní ekonomiky stanou soběstačnými, nezávislými a stabilními. Místní ekonomikou pak může být myšlena obec, sdružení obcí, region, stát či dokonce sdružení států. Teorie ekonomické lokalizace je úzce spjata s mnoha environmentálními tématy a otázkou dlouhodobě udržitelného rozvoje. Za účelem kvantifikace míry ekonomické lokalizace u konkrétních subjektů byl v roce 2002 britským nezávislým think tankem New Economics Foundation (NEF) pod vedením ekonoma Justina Sackse vytvořen nástroj lokálního multiplikátoru. Tento indikátor je založen na principu multiplikačního efektu a jeho výpočtem se dozvíme, kolik dodatečných peněz je v dané lokalitě vytvořeno z jedné přijaté peněžní jednotky. Lokální multiplikátor (LM) může mít více podob podle toho, do jaké hloubky je zkoumána cesta peněz (tedy kolik kol útrat sledujeme). Jednodušší a rychlejší varianta, LM2, se zabývá pouze prvními dvěma koly útrat, příjmy a lokálními výdaji zkoumaného subjektu. Získání údajů potřebných k provedení výpočtu LM3 je sice obtížnější, ale tento indikátor má větší vypovídací hodnotu, protože se kromě prvních dvou kol zabývá i třetím kolem útrat, tedy lokálními výdaji subjektů (firem či jednotlivců), které přijaly peníze ve druhém kole. Bakalářská práce bude rozdělena do tří hlavních částí. První částí bude literární rešerše, která shrne zkoumanou problematiku na základě informací získaných z odborných publikací. Praktická část práce pak bude rozdělena na kapitoly Metodika a Aplikace lokálního multiplikátoru. Náplní praktické části práce bude výpočet hodnoty lokálního multiplikátoru LM2 pro obecní úřady dvou vybraných malých obcí a rok 2013. Jedna ze zkoumaných obcí bude velmi ekologicky uvědomělá a druhá naopak zcela běžná, přičemž tyto vlastnosti pravděpodobně budou mít nezanedbatelný vliv na hodnoty indikátoru. Zjištěné hodnoty LM2 budou interpretovány a vzájemně komparovány a budou testovány předem stanovené hypotézy. Na závěr budou uvedeny konkrétní návrhy a doporučení, které by mohly vést ke zvýšení úrovně ekonomické lokalizace.

16

Úvod a cíl práce

1.2 Cíl práce Cílem práce je na základě hodnoty lokálního multiplikátoru LM2 porovnat dva ekonomické subjekty, konkrétně obecní úřady malých obcí, a těmto následně navrhnout možné změny na poli ekonomické lokalizace. 1.

Dílčí cíle práce jsou následující: Vypočítat hodnoty lokálního multiplikátoru 2 (LM2) pro obecní úřady dvou vybraných malých obcí (jedna ekologicky uvědomělá, jedna běžná) za rok 2013 a tyto hodnoty interpretovat,

2.

Vzájemně porovnat obě vypočtené hodnoty,

3.

Uvést konkrétní doporučení a návrhy, které by mohly vést ke zvýšení úrovně ekonomické lokalizace.

Literární rešerše

17

2 Literární rešerše 2.1 Ekonomická lokalizace Ekonomickou lokalizaci, o které pojednává tato práce, je třeba rozlišovat od teorie lokalizace, která spadá do oboru regionální ekonomie. Čadil (2010, s. 7) ji definuje následovně: „Základním cílem lokalizačních teorií a modelů je definovat lokalizační faktory a za předpokladu racionálního chování ekonomických subjektů určit optimální umístění těchto subjektů v území. Ekonomickými subjekty jsou přitom zpravidla myšleny výrobní podniky nebo služby. Z tohoto pohledu nejsou lokalizační teorie ničím jiným než standardní mikroekonomickou analýzou firmy promítnutou do území.“ Jde tedy v zásadě o zjištění, kam nejlépe umístit vybraný podnik, aby jeho zisky byly v závislosti na prostorové orientaci co nejvyšší (Čadil, 2010). Problematika lokalizace ekonomiky (dále i jen „lokalizace“), kterou se zabývá tato práce, je úzce svázána s environmentálními tématy a otázkou dlouhodobě udržitelného rozvoje. Brundtland et al. (1987, s. 16) definují udržitelný rozvoj jako „uspokojování potřeb současné generace bez toho, aby byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat potřeby jejich“. Jak uvádí Douthwaite (1996), velká část světové populace se postupem času stala závislou na jediném a nestabilním ekonomickém systému a ztratila tak schopnost zajišťovat zdroje sama pro sebe. Jednotlivé komunity jsou téměř zcela závislé na vnějších dodávkách. Je ovšem možné nalézt určitou rovnováhu mezi světovou ekonomikou na jedné straně a miliony lokálních ekonomik na straně druhé a tuto rovnováhu je třeba rozvíjet. Podle Douthwaitea (1996) musí ekonomiky, které se chtějí stát lokalizovanými, provést tři základní změny: 1. Využívání lokálních zdrojů a zjištění potřeb lokální komunity Požadavky lokální komunity by měly být vždy důležitější než požadavky komunity vzdálené. Pokud se lokální ekonomika zaměří na jiné komunity, bude pod neustálým tlakem ekonomického boje a bude nucena snižovat ceny svého zboží a služeb, což jí bude přinášet stále méně peněz. V takovém případě navíc neustále hrozí odchod zákazníka jinam a rizikem je také vysoká závislost na výkyvech dané ekonomiky. Prodej zboží a služeb mimo lokalitu nemůže tvořit stabilní a dlouhodobě udržitelný základ komunity. Primárním cílem ekonomik by tedy mělo být minimalizování závislosti na externích zdrojích. 2.

Měření efektivnosti komunity na základě stability, udržitelnosti a prospěšnosti Světové tržní ceny by neměly určovat, co bude místní ekonomika produkovat. Ekonomie hlavního proudu tvrdí, že rozhodnutí co, jak a v jakém množství se bude vyrábět by mělo být stanoveno na základě tržní ceny. Efektivita výroby však může být měřena i ve vztahu k jinému cíli, než je maximalizace výnosů,

18


a to například na základě stability a udržitelnosti či celkové prospěšnosti dané komunitě. To, co je efektivní pro komunity, se tedy může zásadně lišit od toho, co je efektivní pro investory. 3.

Provádění základních výrobních procesů v komunitě bez účasti vnějších vstupů V současné době je lokální produkce pro místní využití velmi limitována a komunity jsou na sobě vzájemně závislé, což může být nebezpečné. Je tedy nezbytné v klíčových oblastech budovat soběstačnost a samostatnost komunity. Klíčovými oblastmi jsou: nezávislý měnový systém, nezávislý bankovní systém, výroba dostatečného množství energie z obnovitelných zdrojů a produkce základních potravin a oděvů pro potřebu komunity.

Douthwaite (1996) shrnuje svoji představu udržitelného (a tedy lokalizovaného) světa jako místo, které nebude ovládáno nadnárodními společnostmi a nebude vyžadovat udržování mezinárodní konkurenceschopnosti a neustálé zrychlování hospodářského růstu. Naopak bude složeno z menších obcí, které se starají o své vlastní záležitosti a zajímá je zejména to, aby co nejvíce z jejich požadavků bylo uspokojeno z místních zdrojů. Douthwaite počítá s tím, že s postupným ekonomickým osamostatňováním venkovských oblastí bude klesat ekonomická role velkých měst, protože řada městských pracovních míst již nebude potřeba nebo se přesune na venkov. To by mělo v konečném důsledku vést k lepší rovnováze mezi městem a venkovem. Podle Kutáčka (2007a) je nezbytné si uvědomit, že lokalizaci bychom mohli nazývat i re-lokalizací, protože se jedná o jakýsi návrat k původnímu místnímu životu. Aspekty lokalizace jsou podle něj například: 1. Vykonávání rozhodnutí přednostně na úrovni nižších správních celků, než na úrovni státní a regionální, 2. 3.

Ochrana životního prostředí a udržitelný rozvoj, Zachování a rozvoj místní kultury a tradic,

4.

Důraz na vztahy mezi lidmi žijícími ve stejné komunitě,

5. 6.

Ocenění jedinečnosti a nenahraditelnosti místa, Důležitost rozvoje ekonomických aktivit, které podpoří ekonomické osamostatnění dané lokality,

7.

Zabezpečení výroby energie z místních zdrojů,

8.

Produkce, zpracování a konzumace potravin přímo v dané lokalitě.

Lokalizaci v extrémním pojetí představuje zcela nezávislá komunita. Přechod k takové ekonomice by byl ovšem velmi náročný a mnohdy ani nelze lokálně vyrobit vše, co je nutné pro život. Cílem lokalizace tedy nemusí být naprostá nezávislost komunit, ale alespoň jejich relativní soběstačnost. Obce by se tedy měly snažit vy-


19

tvářet takové podmínky, které podpoří místní producenty a služby (Kutáček, 2007a). Hines (2000, s. 4) popisuje ekonomickou lokalizaci jako „proces, který obrací trend globalizace diskriminací ve prospěch lokálního. Lokálním je většinou myšlena část státu, nicméně někdy může jít o celé státy nebo dokonce regionální sdružení států. Lokalizace s sebou přináší nárůst kontroly nad ekonomikou ze strany komunit a národních států. Výsledkem by pak měla být soudržnost komunity, snížení chudoby a nerovnosti ve společnosti, zlepšení živobytí, sociální infrastruktury a ochrany životního prostředí.“ Smyslem lokalizace podle Hinese (2000) však není omezování informací, technologií, obchodu a investic, protože tyto naopak proces lokalizace podporují a hrají významnou roli při transformaci od globalizace směrem k lokalizaci. Podle Hinese (2000) jsou kroky vedoucí k lokalizaci ekonomiky následující: 1. Zabezpečení regionálních a národních ekonomik proti importu zboží a služeb, které lze produkovat lokálně, 2.

Směřování peněžních toků do obnovy lokální ekonomiky,

3.

Stanovení pravidel místní hospodářské soutěže, která mají zajistit zboží a služby vysoké kvality, Podpora zapojení do demokratického fungování jak lokální ekonomiky, tak politického systému,

4. 5.

Soustředění na lokální ekonomiku spíše než na mezinárodní obchod.

Johanisová (2004) považuje lokalizaci za všestrannou podporu a subvenci lokální výroby, spotřeby a investic. Nejedná se však o zrušení mezinárodního obchodu, ale spíše o změnu pohledu a priorit tak, aby místní ekonomiky měly vždy zcela jasně přednost. Problémem rozvoje ekonomické lokalizace je legislativa a politika, která je zaměřena spíše na mezinárodní obchod, než na podporu místních firem. Evropská legislativa neumožňuje státní správě a státním organizacím, aby při výběrových řízeních zvýhodňovaly místní firmy, a toto jednání považuje za územně diskriminační. Tato pravidla ovšem lze obejít, a to například rozdělením jedné velké zakázky na několik menších tak, aby na ni dosáhli i místní dodavatelé (Johanisová, 2008). Schumacher (2000) uvádí, že růst k určitému omezenému cíli může být prospěšný, ale všeobecný a neomezený růst existovat nemůže. Principy udržitelnosti a permanence jsou v přímém rozporu s postojem, který považuje za výhodu to, že co bylo v minulosti luxusem, je v současné době nutností. Současná ekonomie se nesnaží proniknout do hloubky, nezajímají ji důležité souvislosti a zákonitosti stojící v pozadí. Její podstata spočívá pouze ve stanovení tržní ceny, přičemž přednost vždy automaticky dostane nejlevnější možná alternativa. Johanisová (2008) má podobný názor a přirovnává ekonomii k bezchybnému matematickému aparátu, který je ovšem slepý vůči všemu ostatnímu, skutečně důležitému.

20


Uvedení autoři se tedy shodují v tom, že ekonomická lokalizace je jakýmsi alternativním směrem, který se důrazně vymezuje vůči ekonomii hlavního proudu a v určitém smyslu tvoří protipól procesu ekonomické globalizace. Apeluje mimo jiné na morální, sociální a psychologickou složku ekonomie. Podle tohoto směru je současný vývoj dlouhodobě neudržitelný a jednotlivé komunity by se měly snažit o určité osamostatnění. Tvůrci ovšem upozorňují, že výsledkem tohoto procesu by neměla být úplná izolace od vnějšího světa. Hlavní aspekty ekonomické lokalizace jsou lokální produkce a spotřeba, ochrana životního prostředí, rozhodování na nižších správních úrovních či zachování místní kultury a tradic. V čem se jednotliví autoři liší, je vymezení hranic komunity a míra osamostatnění. Někteří považují za komunitu obec, jiní celé okresy či regiony a najdou se i tací, kteří komunitu vidí jako celý stát nebo dokonce společenství států. Požadovaná míra osamostatnění se pak pohybuje od lehkého upřednostňování a ochrany místní ekonomiky až po naprostou samostatnost ve výrobě i spotřebě bez využívání jakýchkoliv vnějších zdrojů. Velmi radikální je Douthwaite (1996), který kromě lokální produkce a spotřeby potravin, energie a oděvů požaduje dokonce i existenci nezávislého měnového a bankovního systému. 2.1.1

Výhody ekonomické lokalizace

Podle Hinese (2000) mezi hlavní výhody ekonomické lokalizace patří: 1. Decentralizace politických sil a zvýšení úrovně demokracie, protože lokální ekonomiky vyžadují aktivní zapojení občanů k tomu, aby vůbec fungovaly, a tedy jsou ze své podstaty demokratické, 2. Kontrola nad lokální ekonomikou se navrací z rukou státu nebo vyššího územního celku zpět do dané lokality a rozhodování se tak stává efektivnějším, 3. Ochrana životního prostředí, 4.

Zlepšování sociálních podmínek, protože lokalizace počítá i se sociálními aspekty ekonomiky,

5.

Pozitivní přístup k lokální hospodářské soutěži a podpora nových podniků.

Johanisová (2004) za hlavní výhody tohoto směru považuje kromě trvalé udržitelnosti a ekologičnosti také fakt, že vede ke vzniku menších a diverzifikovanějších podniků, které umožňují využít i ty zdroje, jejichž využití by se jinak nevyplácelo. V neposlední řadě je přínosem snížení dopravní náročnosti zdrojů a dalších energetických výdajů (přepravní obaly, nutnost dalšího zpracování potravin pro udržení čerstvosti apod.). Místní ekonomika, ve které zůstaly alespoň nějaké místní ekonomické vazby, jako je například využívání lokálních zdrojů či investování místních peněz v dané lokalitě, je nejen stabilnější z globálně-ekonomického hlediska, ale také v ní dochází k menšímu plýtvání energií a přírodními zdroji (Kutáček, 2007b). Cavanagh a Mander (2004) řadí mezi výhody ekonomické lokalizace stejně jako Hines (2000) otázku odpovědnosti – rozhodnutí by měli učinit ti, kteří bezpro-


21

středně ponesou jeho následky. To v případě lokalizace platí, protože se rozhoduje ne na základě maximalizace zisků, ale na základě dlouhodobých priorit komunity. Dále je zde naplňováno právo na sebeurčení místních komunit, které se odvolává na to, že není správné přenechávat vyšším správním úrovním něco, co může vykonat nižší organizační jednotka. 2.1.2

Kritické argumenty

Cavanagh a Mander (2004) uvádí, že jedním z argumentů odpůrců lokalizace je její domnělá nedemokratičnost. Ta má spočívat v tom, že lokalizace svými zásahy příliš deformuje volný trh, který přináší výhody, jako jsou například snížení chudoby nebo větší rozmanitost. Globální trh také zajišťuje levnější výrobky a služby, kterým lokální trhy nedokážou konkurovat. Další námitkou ekonomů hlavního proudu vůči lokalizaci je pak neefektivnost uzavřených ekonomik, jejichž problémem je nízká konkurence mezi podniky a jejich následná nižší výkonnost, která vede k omezené nabídce výrobků a služeb. Zboží vyráběné podle principů ekonomické lokalizace a ne na základě teorie komparativní výhody a hospodářské soutěže bude méně ziskové a jeho výroba bude dražší, tudíž ekonomicky neefektivní. Jinou výtkou kritiků tohoto směru je, že ekonomická lokalizace podporuje lokální protekcionismus. Šťastný (2001, s. 9) uvádí, že ve svém původním významu označuje termín protekcionismus „používání takových nástrojů státní intervence, jejichž účelem je tzv. ochrana domácího trhu“. K takovým lze zařadit veškerá importní cla, množstevní omezení a technické překážky, tedy opatření namířená proti uskutečnění obchodu, ale také ta, která podporují uskutečnění určité směny. Z výše uvedeného vyplývá, že politika protekcionismu je ze své definice v rozporu s politikou volného obchodu (Šťastný, 2001). 2.1.3

Státní zásahy podporující lokalizaci

Ve prospěch lokalizace by zcela jistě zapůsobilo zavedení různých druhů ekologických daní. Podle Hinese (2000) je řešením například energetická daň za využívání problematických energetických zdrojů, jako jsou například fosilní paliva nebo atomová energie. S její pomocí by se docílilo vyššího využívání obnovitelných zdrojů energie, snížila by se závislost na importované energii a výrazně by se zlepšilo životní prostředí. Autor se pozitivně vyjadřuje i o uhlíkových daních, které by se vybíraly podle obsahu uhlíku ve fosilních palivech. Tato daň by pomohla snížit emise uhlíku a měla by vliv na dálkovou přepravu zboží. Dalšími druhy zdanění podporujícími lokalizaci jsou daně z těžby nerostných surovin, skládkové daně, obalové daně, daně ze znečišťování vody a daně z používání umělých hnojiv a pesticidů. Další možností je zavedení Tobinovy daně (někdy také nazývané jako daň z finančních transakcí či transakční daň), která je pojmenována po laureátu Nobelovy ceny Jamesi Tobinovi. Jedná se o daň uvalenou na mezinárodní měnové transakce, která by regulovala finanční trhy. I kdyby tato daň měla minimální

22


výši, světová ekonomika by díky ní získávala obrovské finanční prostředky. Tato daň by pravděpodobně snížila objem finančních transakcí a mimo jiné by vládám vydělala dostatečné prostředky na to, aby se zaplatil proces přechodu k lokálním ekonomikám (Hines, 2000).

2.2 Globalizace V souvislosti s tématem ekonomické lokalizace je vysvětlení pojmu globalizace (a zejména ekonomická globalizace) velmi důležité, neboť se jedná v určitém smyslu o protikladné procesy. Zatímco proces ekonomické globalizace vytváří ze světa jeden propojený celek (trh) bez jakýchkoliv obchodních bariér, ekonomická lokalizace se naopak snaží o osamostatnění jednotlivých menších ekonomik, které import zboží a služeb co nejvíce omezí. Sýkora (2000, s. 59) definuje globalizaci následovně: „Globalizace je proces integrace společnosti, který je přirozený, nevyhnutelný a do jisté míry očekávatelný. Hnacím motorem je globalizace ekonomických aktivit, která propojuje výrobu a trhy různých zemí, a to prostřednictvím obchodu se zbožím a službami, pohybu kapitálu a informací a vzájemně provázané sítě vlastnictví a řízení nadnárodních společností. Termín však nevyjadřuje, že již bylo dosaženo konečného stavu plně integrované globální ekonomiky.“ Sýkora (2000) dále uvádí, že základním rysem globalizace je posun organizace z národní na globální úroveň, ke kterému dochází zejména díky rozvoji v oblasti informačních technologií a deregulaci národních trhů se zbožím a penězi. Hlavními aktéry globalizace jsou pak nadnárodní společnosti. Globalizace se podle Baylis et al. (2014, s. 9) dá zjednodušeně popsat jako „proces rostoucího propojení jednotlivých společností tak, že události z jednoho konce planety mají rostoucí dopad na obyvatele a společnosti velmi vzdálené“. Sirůček a Heczko (2006) rozlišují následující úrovně globalizace: 1. Technická globalizace Tato úroveň je charakterizována pokrokem a rozvojem vědy a techniky, zrychlením komunikace a vytvořením technických prostředků pro kompresi času a prostoru. 2.

Ekonomická globalizace

3.

Při procesu ekonomické globalizace dochází k propojování výroby a trhů různých zemí. Jejím hlavním znakem je integrace řízení na světové úrovni prostřednictvím nadnárodních společností, jejichž hlavním cílem je zvyšování příjmů na základě rozšiřování trhů. Důležitou strategií nadnárodních společností je snižování nákladů díky přesunu části výrobních procesů do oblastí s levnou pracovní silou. Sociální globalizace Hlavním rysem sociální globalizace je formování nadnárodních sociálních prostorů, kterými jsou například nevládní organizace, hnutí a zájmové či ná-


4.

23

tlakové skupiny. Sociální globalizace má za následek to, že se vztahy ve společnosti stávají pružnějšími a nestálejšími. Politická globalizace Zde je klíčovým pokles významu národních států. S nadsázkou lze říci, že nadnárodní společnosti přebírají roli států. Úkolů v kompetenci vlád postupně ubývá a redukují se na zajišťování veřejných služeb, infrastruktury a ochrany volného obchodu.

Globalizace moderního světa prošla podle Pichaniče (2004) třemi fázemi vývoje: 1.

První vlna proběhla mezi lety 1870 a 1914 a její příčinou byly nové možnosti v dopravě a redukce obchodních bariér,

2.

Druhá vlna proběhla mezi lety 1950 a 1980, kdy vznikla mnohá integrační uskupení (např. NAFTA, EHS, OECD, RVHP),

3.

Třetí vlna probíhá od začátku osmdesátých let minulého století až do současnosti a je ovlivněna zejména prudkým rozvojem informačních a komunikačních technologií.

2.2.1

Principy podporující proces globalizace

Jedním z principů podporujících globalizaci je princip efektivnosti. Tento princip je založen na předpokladu, že „ekonomicky uvažující subjekty usilují o minimalizaci nákladů a maximalizaci užitku (efektu). Jejich cílem je výnos, který plyne z převahy užitku nad nákladem.“ (Jurečka, 2010a, s. 33) Dalším je koncept úspor z rozsahu. Jurečka (2010a, s. 160) popisuje úspory z rozsahu jako „snížení průměrných výrobních nákladů (zvýšení produktivity), k němuž dojde v důsledku zvětšení rozsahu produkce“. Příčinami tohoto jevu jsou podle autora například: 1. Rozložení nákladů na větší počet výrobků, 2.

Velký rozsah produkce umožňuje specializaci pracovníků i výrobních nástrojů a specializace vede k růstu produktivity,

3.

Pro firmu s rozsáhlou produkcí je snazší financovat výzkum a vývoj, jehož výsledky pak dále snižují výrobní náklady, Firma pracující s velkými objemy výroby často získává slevy při nákupu výrobních vstupů a má silnější vyjednávací pozici.

4.

Následuje teorie komparativních výhod, kterou rozpracoval britský ekonom David Ricardo. Komparativní neboli poměrná či srovnávací výhoda znamená, že země dokáže vyrobit některého zboží při vlastnictví stejných zdrojů relativně více než jiné země. Přínosy z obchodu pak vyplývají z toho, že se každá země specializuje na činnosti, ve kterých má nižší alternativní náklady. Tím dochází k šetření zdrojů a času, které by jinak byly použity k výrobě méně výhodných druhů zboží. Díky specializaci dojde k růstu celkového objemu vyrobeného zboží (Jurečka, 2010b).

24


Proces globalizace podporuje i princip otevřenosti ekonomik. Lacina (2001) popisuje otevřenou ekonomiku jako takovou, která je zapojena do zahraničněekonomických vztahů. Důsledkem takového zapojení je to, že část domácí produkce je určena na export a spotřebuje se v zahraničí a část domácího důchodu je naopak použita na nákup zboží ze zahraničí. V neposlední řadě globalizaci podporuje liberalizace obchodu a existence volného trhu, které omezují zásahy států do ekonomiky a snižují bariéry obchodu. Jeníček (2002) uvádí, že výrobci a investoři se díky těmto skutečnostem mohou chovat, jako by světové hospodářství bylo tvořeno spíše jedním trhem než mnoha trhy jednotlivých národních hospodářství. 2.2.2

Pozitivní důsledky globalizace

Příznivci globalizace zdůrazňují výhody otevřenosti pro komunikaci, která umožňuje poznávání, vzájemné sbližování a spolupráci. Díky globalizaci je posílena možnost překonávání nejrůznějších (například ideologických či náboženských) bariér (Rolný a Lacina, 2001). Dalším argumentem je, že tento proces pomáhá zmírňovat sociální rozdíly mezi bohatými a chudými. Klíčovou úlohu zde má hrát především rozvoj volného obchodu a příliv zahraničního kapitálu do méně vyvinutých zemí. Nadnárodní společnosti navíc do těchto zemí nepřinášejí pouze finance, ale také manažerské dovednosti, profesionální a etické procedury a standardy. Nadnárodní finanční organizace (Mezinárodní měnový fond a Světová banka) také přispívají k ekonomické a sociální rovnováze ve světě, a to poskytováním půjček a financováním projektů v rozvojových zemích. Dále má díky globalizaci docházet ke zpružnění trhu práce a vyšší konkurenceschopnosti (Sirůček a Heczko, 2006). 2.2.3

Negativní důsledky globalizace

Odpůrci globalizace varují zejména před nebezpečím prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými (paradoxem je, že obhájci globalizace za jednu z výhod považují snižování sociálních rozdílů ve společnosti – viz kap. 2.2.2), ztrátou identity jednotlivých národních států a zavedením kultu spotřeby (Rolný a Lacina, 2001). Podle Jeníčka (2002) jsou základní rizika globalizace následující: 1.

Hospodářská nestabilita,

2. 3.

Pokles zásoby přírodních zdrojů a globální znečištění životního prostředí, Zvětšování rozdílů mezi bohatými a chudými,

4.

Poškozování národních suverenit, kultury a tradic.

Podle Sirůčka a Heczka (2006) s sebou globalizace nese tzv. globální problémy, ke kterým patří poškozování životního prostředí, chybné hospodaření s odpady a neobnovitelnými zdroji, nerovnoměrnost rozdělení bohatství ve světě a nadvláda globálního trhu nad politickou regulací. Již bylo uvedeno, že globalizace způsobuje nestabilitu. Tato nestabilita je podle Sirůčka a Heczka (2006) důsledkem mnoha faktorů. Jedním z nich je například


25

pohyb spekulativního a rizikového kapitálu, který se přesouvá podle aktuální výše zhodnocení, což zvyšuje možnost vypuknutí finančních krizí. Pokud taková (nebo jakákoliv jiná) krize vznikne, existuje z důvodu propojenosti trhů vysoké nebezpečí jejího rychlého rozšíření do celého světa. Jak uvádí Oram et al. (2002), vlivem globalizace vznikají ve Velké Británii tzv. ghost towns (města duchů), která se vyznačují tím, že pod vlivem nadnárodních společností mizí z menších obcí místní služby, zejména malé obchody, hospody, pošty a pobočky bank. Mnoho takových obcí dnes nemá vůbec žádné z výše uvedených služeb a obyvatelé za nimi musí jezdit jinam. Místní služby jsou ale důležitým indikátorem zdraví místní ekonomiky a jejich úbytek má environmentální a sociální důsledky. Johanisová (2008) doplňuje, že situace u nás je sice jiná než ve Velké Británii, ale globální trendy jsou stejné a podobný vývoj tedy můžeme pozorovat i u nás.

2.3 Teorie multiplikátoru Keynes (1963) uvádí, že pojem multiplikátoru (násobitele) byl poprvé uveden do ekonomické teorie Richardem Ferdinandem Kahnem v roce 1931 ve stati nazvané „Vztah domácích investic k nezaměstnanosti“. Základní myšlenka této stati spočívala v tom, že pokud se za daného mezního sklonu ke spotřebě provede změna ve výši investic, změní se i míra nezaměstnanosti. Kahn se snažil zjistit, jak určit kvantitativní vztah mezi přírůstkem investic a snížením nezaměstnanosti. Jednalo se tedy o jakýsi multiplikátor zaměstnanosti. Jestliže se mezní sklon ke spotřebě blíží jedné, pak nepatrné výkyvy v rozsahu investic povedou k silným výkyvům zaměstnanosti a současně poměrně malý růst investic povede k dosažení plné zaměstnanosti. Čím větší je tedy mezní sklon ke spotřebě, tím větší je multiplikační efekt. Keynes v reakci na ekonomickou krizi tvrdil, že pouze existence samovolných tržních mechanismů není dostačující a ekonomice se musí pomoci zásahy státu a vlády. Díky tomu, že Keynes rozpracoval Kahnovu myšlenku multiplikátoru jako makroekonomického ukazatele, bylo součástí této politiky i využívání multiplikačního efektu. K tomu dojde, když změna jedné veličiny způsobí neproporcionální změnu u veličiny druhé. Konkrétně u Keynesova (resp. Kahn-Keynesova) investičního multiplikátoru se jedná o neproporcionální zvýšení výsledného produktu při zvýšení investic, což podpoří oživení ekonomiky (Kutáček, 2007b). 2.3.1

Investiční (Kahn-Keynesův) multiplikátor

Vzrostou-li investice, o nichž víme, že jsou součástí HDP, zvýší se i výsledný produkt, avšak toto zvýšení bude vyšší, než původní přírůstek investic. Každá změna ve velikosti investic totiž uvádí do pohybu reakci ve spotřebních výdajích, které jsou tím větší, čím větší je v dané ekonomice mezní sklon ke spotřebě. Multiplikační efekt pokračuje až do doby, než se vyčerpá účinek, který byl zvýšením investic vyvolán (Pačesová, 2011). Keynes (1963) uvádí, že je-li dosaženo plné zaměstnanosti, pak každý další pokus o zvýšení investic bude mít, bez ohledu na výši mezního sklonu ke spotřebě,

26


inflační účinky. Předpokladem tohoto modelu je tedy existence nevyužitých ekonomických zdrojů. Sojka (1999) uvádí, že investiční multiplikátor se soustřeďuje na výklad důchodotvorných efektů investic. Jeho základem je tedy vztah investic a vytvářeného národního důchodu, který lze popsat jako: (1) kde:

Y k I

= národní důchod = investiční multiplikátor = investice

Investiční multiplikátor je dán vztahem 1/MPS, kde MPS je hodnota mezního sklonu k úsporám, nebo vztahem 1/(1-MPC), kde MPC je mezní sklon ke spotřebě. Za normálních podmínek, kdy platí 0 < MPS < 1, je multiplikátor vyšší než 1. Pačesová (2011) uvádí, že multiplikátor není pouze nástrojem ekonomické analýzy, ale jeho význam spočívá zejména v možnosti aktivního ovlivňování výše národního důchodu a míry zaměstnanosti prostřednictvím vyvolaných změn. 2.3.2

Multiplikátor vládních výdajů

Podobné účinky, jaké vyvolaly změny ve výši investic, lze vyvolat i změnou ve výši vládních výdajů. Výše multiplikátoru vládních výdajů se pak vypočítá stejným způsobem, jako tomu bylo u investičního multiplikátoru. Ke zjištění změny v národním důchodu pak opět stačí pouze vynásobit výši změny ve vládních výdajích hodnotou multiplikátoru (Pačesová, 2011). Analýza důchodotvorného efektu vládních výdajů je nezbytná zejména při úvahách o investicích ze státního rozpočtu či deficitním financování jako nástrojích hospodářské politiky zaměřené na boj s recesí a nezaměstnaností (Sojka, 1999). 2.3.3

Daňový multiplikátor

Ondrčka (2006) uvádí, že daňový multiplikátor znásobuje vliv změny autonomních daní (tedy takových, které jsou nezávislé na výši důchodu domácností) na rovnovážný důchod. Daně však nepůsobí přímo, ale přes disponibilní důchod. Snížení daní zvyšuje disponibilní důchod, a tím i spotřebu, o multiplikační efekt změny daní. Na rozdíl od multiplikátoru investic a vládních výdajů, při kterých byl multiplikační efekt pozitivní, změna daní ovlivňuje rovnovážný důchod nepřímo úměrně. Daňový multiplikátor se vypočte ze vzorce –MPC/(1-MPC). Změnu v národním důchodu zjistíme vynásobením změny ve výši daní hodnotou daňového multiplikátoru. 2.3.4

Multiplikátor transferových plateb

Tento multiplikátor působí stejně jako daňový multiplikátor přes disponibilní důchod, ale jeho vliv na rovnovážný důchod je pozitivní. Hodnota multiplikátoru se vypočte ze vzorce MPC/(1-MPC). Změnu v národním důchodu zjistíme vynásobe-


27

ním změny ve výši transferových plateb hodnotou příslušného multiplikátoru (Ondrčka, 2006). Absolutní velikost multiplikátoru investic a vládních výdajů je větší než velikost multiplikátoru transferových plateb a daňového multiplikátoru, protože první skupina ovlivňuje přímo agregovanou poptávku, kdežto druhá působí jedině přes disponibilní důchod (Ondrčka, 2006). 2.3.5

Peněžní multiplikátor

Tento multiplikátor se někdy také nazývá multiplikátor vkladů (depozit). Podle Pačesové (2011) multiplikační efekt vytvářejí banky, které své přijaté vklady dále půjčují. Omezením je pro ně výše povinných minimálních rezerv, kterou určuje centrální banka. Peněžní multiplikátor se pak vypočítá jako převrácená hodnota míry povinných minimálních rezerv (např. u PMR 10 %, tedy 1/10 celku, je peněžní multiplikátor 10). Efekt multiplikace peněz pak bude vypočten následovně: (2) kde:

D m R

= objem nově vytvořených peněz = peněžní multiplikátor = rezervy v bankovním systému

Multiplikační efekt ovšem funguje podle uvedeného vzorce pouze v případě, že banky rozpůjčují veškeré své rezervy kromě PMR. Pokud tak neučiní, multiplikační efekt se může buď zpomalit, nebo dokonce úplně zastavit. Také může nastat situace, kdy část peněz nezůstane v bankovním systému a dostane se do oběhu. V takovém případě dojde k úměrnému snížení rezerv (vkladů) o částku, která je rovna úbytku vkladů vynásobenou peněžním multiplikátorem (Pačesová, 2011). Žehrová (2010) uvádí, že multiplikativní tvorbu vkladů vytváří pouze bankovní systém jako celek, nikoliv jedna banka. V případě existence bankovního systému platí, že ztratí-li banka svůj přebytek rezerv, tyto rezervy neopustí bankovní systém. Každá banka poskytuje úvěry a tvoří depozita a rezervy se přesouvají do jiných bank, které je využívají k poskytování dodatečných půjček a vytváření dodatečných vkladů.

2.4 Lokální multiplikátor Lokální multiplikátor je nástroj, který vznikl v roce 2002 díky britskému nezávislému think tanku New Economics Foundation (NEF) pod vedením ekonoma Justina Sackse. NEF se zabývá zejména otázkami ze sociální, ekonomické či environmentální oblasti a jeho cílem je měnit ekonomiku tak, aby byla prospěšná jak člověku, tak i planetě. Organizace funguje nepřetržitě již od roku 1986 (New Economics Foundation, 2014). V kapitole o ekonomické lokalizaci již bylo uvedeno, že utrácení peněz lokálně místní ekonomice prospívá. Porozumět tomu, jak peníze ve vybrané ekonomice

28


kolují a jak velký je tento přínos, však není vždy snadné. Tento problém má vyřešit právě lokální multiplikátor jako podpůrný nástroj hodnocení míry lokalizace vybrané ekonomiky (Kutáček, 2007b). Tvůrci lokálního multiplikátoru přicházejí se zásadní myšlenkou: pro místní rozvoj je důležitý nejenom objem peněz, které do oblasti přicházejí, ale i doba, po kterou v regionu setrvávají. Pokud jsou peníze utráceny místně, je tím podpořen rozvoj regionu, místní výroba a místní zaměstnanost. Problémem tedy není nutně to, že do komunity proudí málo peněz. Podstatně důležitější je to, na co jsou tyto peníze spotřebiteli, veřejnou správou a podnikateli použity. Velmi často dochází k použití získaných prostředků na služby mimo komunitu, a tím peníze okamžitě opouštějí oblast (Kutáček, 2007b). Již z názvu tohoto nástroje je zřejmé, že lokální multiplikátor je založen na principu multiplikačního efektu. Jeho výpočtem se dozvíme, kolik dodatečných peněz se v lokalitě vytvoří (multiplikuje) z jedné přijaté peněžní jednotky. Lokální je pak proto, že neslouží jako makroekonomický ukazatel, ale jako ukazatel místní (Kutáček, 2007b). Výpočet jako takový je velmi jednoduchý, což usnadňuje jeho využití ve všech možných oblastech kýmkoliv, kdo je ochoten výzkumu věnovat svůj čas a chce měřit dopad místních výdajů na komunitu. Ukazatel má velmi variabilní využití – lze jej počítat pro firmy, skupiny lidí, jednotlivce i další subjekty. Jedná se o jakýsi indikátor zdraví lokální ekonomiky a prostředek k mapování toků peněz v dané lokalitě (obec, okres, mikroregion apod.), který nám podá informaci o tom, do jaké míry se tyto peníze v lokalitě zdrží. Lokální multiplikátor je užitečné měřit například pro místní správy, které svým jednáním mohou ovlivnit blahobyt místních obyvatel. Výpočet může pomoci i organizacím a podnikům, které tak snadno zjistí, jaký je jejich vliv na místní ekonomiku. V neposlední řadě pak může pomoci komunitám a jednotlivcům v argumentaci při prosazování potřebných změn (Kutáček, 2007b). Jak uvádí Sacks (2002), aby NEF vyzkoušel využitelnost tohoto nástroje v praxi, testoval jej ve Velké Británii na deseti různých subjektech v pěti sektorech (státní dodávky, potraviny a zemědělství, sociální podnikání, přístup k financím, sociální zabezpečení). V ideálním případě by pouhým výpočtem neměl celý proces skončit, zkoumaný subjekt by se měl sám o výsledky aktivně zajímat a využít je jako pobídku k možným změnám. Nemělo by tedy jít o osamocenou analýzu, ale o jakýsi impuls ke zlepšování. V každém z deseti pilotních projektů NEF se to podařilo a aktéři se začali aktivně zajímat o své působení na poli ekonomické lokalizace a snažili se jednat tak, aby byl příště výsledek lepší. Metoda lokálního multiplikátoru byla vytvořena především pro chudší komunity. Pokud by totiž bohaté oblasti zastavily všechny své investice do jiných oblastí a investovaly by pouze samy do sebe, způsobilo by to velký problém oblastem chudším, protože by do nich neplynuly téměř žádné peníze. Pokud se tedy bohatší oblasti chtějí přidat ke snahám o posílení místních ekonomik, měly by začít spolupracovat s chudší komunitou ve svém okolí (Kutáček, 2007b). Sacks (2002) upozorňuje, že lokální multiplikátor má pouze funkci ukazatele a jeho přesnost nemusí být stoprocentní. Je důležité si uvědomit, že indikátory nám


29

pouze naznačují, jak něco funguje. Obvykle to bývají údaje, které zjednodušují interpretaci složitých jevů. Výsledky získané z výpočtu lokálních multiplikátorů jsou tedy otevřené další diskuzi. Kutáček (2007b) také nabádá k pozornosti při vymezení lokality k určení lokálních výdajů. Je nutné si uvědomit, že velikost zvolené oblasti zásadně ovlivní hodnotu lokálního multiplikátoru a zjištěné hodnoty budou platit pouze pro území, které bylo vymezeno. Obecně řečeno, čím menší oblast byla zvolena, tím menší bude hodnota indikátoru. Je potřeba lokálnost určovat individuálně, a to ve vztahu ke sledovaným cílům a charakteru projektu. V České republice se výpočtu lokálního multiplikátoru jako jeden z prvních věnoval student Miloslav Došek, který ve své diplomové práci z roku 2006 zkoumal hodnotu indikátoru pro malé obchodní subjekty v oblasti Litoměřicka. Od té doby se výpočtu multiplikátoru v České republice věnovalo několik projektů, nicméně tento nástroj se stále nedostal do obecného povědomí veřejnosti. 2.4.1

Zjednodušená představa lokální ekonomiky

Ward a Lewis (2002) lokální ekonomiku pro zjednodušení přirovnávají ke kbelíku. V tomto kbelíku jsou pak smícháni všichni, kdo tvoří místní ekonomiku – jednotlivci, firmy, obchody. Cílem je, aby peníze, které do kbelíku přitečou, se v něm co nejdéle udržely. Snažíme se tedy příjmy utrácet lokálně, metaforicky ucpávat díry tak, aby z kbelíku odtékalo pryč co nejméně peněz. Pokud totiž kbelík teče, budou se do něj muset přilévat pořád další a další peníze. Lokální ekonomika má tedy v zásadě dvě možnosti – zajišťovat další a další příjmy peněz nebo ucpat díry. Jednodušším a dlouhodobým řešením je podle autorů druhá možnost. Autoři upozorňují, že se nejedná o snahu uzavřít komunitu před okolním světem, ale jde spíše o zvýšení místních vazeb za účelem maximálního využití všech přicházejících investic. Některé bohaté a vzkvétající komunity s velkým přísunem a oběhem peněz se nemusí starat o to, jak v nich peníze kolují a jak se spotřebovávají. Pro chudší oblasti se ovšem jedná o velmi podstatné informace (Kutáček, 2007b). 2.4.2

Ukázka multiplikačního efektu

Kutáček (2007b) uvádí příklad výpočtu multiplikačního efektu na dvou fiktivních obcích, kde obyvatelé první obce (autor ji nazývá Lokální Lhota) utrácí své peníze spíše v místě (80 % v místě, 20 % mimo lokalitu) a obyvatelé druhé obce (autor ji nazývá Děravá Lhota) spíše mimo lokalitu (20 % v místě, 80 % mimo lokalitu). Obyvatel první obce a obyvatel druhé obce dostanou každý k dispozici stokorunu. Obyvatel první obce utratí 80 korun lokálně, z těchto osmdesáti korun je pak subjektem, který peníze získal, utraceno lokálně 64 korun a z těch je zase dalším subjektem utraceno lokálně 51,2 korun. Přijatá stokoruna tak v lokalitě vytvořila ve třech kolech dodatečných 195,2 koruny. Obyvatel druhé obce z přijaté stokoruny utratí lokálně pouze 20 korun. Z těchto dvaceti korun subjekt, který je přijal, utratí lokálně 4 koruny. Další subjekt toho už za 4 koruny mnoho nekoupí. Přijatá

30


stokoruna tedy v lokalitě ve třech kolech vytvořila pouze necelých 25 dodatečných korun. Počáteční příjem byl u obou obyvatel stejný, multiplikační efekt je však mnohem vyšší u první obce, kde navíc koloběh může dále pokračovat. Proces multiplikace v těchto dvou obcích znázorňují následující obrázky:

Obr. 1 Objemy peněz, které zůstaly v obcích Zdroj: Penězům na stopě, 2007.

Obr. 2 Proces multiplikace Zdroj: Penězům na stopě, 2007.

Zajímavé je, že v první obci dokonce i po deseti kolech něco zbývá, zatímco u stokoruny ve druhé obci končí proces multiplikace už po šesti kolech (viz grafy na Obr. 1). Než se proces multiplikace zastaví, vytvoří stokoruna v první obci dodatečných 400 korun, zatímco ve druhé obci pouze 25 korun. Tento jednoduchý příklad znázorňuje také to, že nezáleží pouze na tom, jak utrácíme my naše peníze, ale také na tom, jak je utrácí lidé, u kterých nakupujeme (Kutáček, 2007b). 2.4.3

Lokální multiplikátor 2 (LM2)

LM2 spočívá v zaměření na první dvě kola oběhu peněz – jedná se o celkové příjmy zkoumaného subjektu a lokální výdaje (náklady) zkoumaného subjektu (Kutáček, 2007b).


31

LM2 je vhodný především pro organizace, které vyžadují rychlý náhled na své způsoby zaměstnávání a zajištění služeb a materiálů. Dozví se tak, zda zaměstnávají lokální pracovníky a získávají služby a materiály z lokálních zdrojů a pokud ne, tak z jakého důvodu. LM2 sice není tak přesný ukazatel jako LM3, ale je jeho uspokojivou alternativou (Kutáček, 2007b). Náklady (výdaje) organizací tvoří podle Kutáčka (2007b) většinou zejména: 1. Náklady na zaměstnance – pokud se jedná o lokální zaměstnance, do výpočtu lokálního multiplikátoru vstupuje pouze čistá mzda, 2. Daně – výpočtu se vůbec neúčastní, protože se nejedná o lokální výdaje, 3.

Dodávky a subdodávky,

4. 5.

Materiál a služby, Nájmy či hypotéky – pokud se nájem platí místnímu majiteli nemovitosti, měl by se započítat do lokálních výdajů,

6.

Poplatky za elektřinu, vodu apod. – zde se jedná téměř vždy o nelokální výdaje.

Schéma výpočtu LM2 je následující: (3) kde:

kolo 1 = celkové příjmy zkoumaného subjektu kolo 2 = lokální výdaje zkoumaného subjektu

Zkoumaným subjektem může být jednotlivec, skupina osob či organizace. V kapitole 2.4.2 byli zkoumanými subjekty jednotlivci – obyvatel první a druhé obce. U obyvatele první obce byla hodnota LM2 1,8 (180/100), u obyvatele druhé obce 1,2 (120/100). Každá přijatá koruna tedy v dané lokalitě vytvořila v prvním případě 0,8 dodatečné koruny a ve druhém případě 0,2 dodatečné koruny. Hodnota LM2 se může pohybovat od 1 do 2 s tím, že čím vyšší číslo, tím pro lokální ekonomiku lépe (hodnota 1 nastává pro ekonomiku s pouze nelokálními výdaji, hodnota 2 pro ekonomiku s pouze lokálními výdaji). Ve většině případů je ovšem třeba kalkulovat i s náklady, které jsou nelokální vždy – s daněmi. Pokud budeme uvažovat průměrnou daňovou zátěž 30 %, bude horní hraniční hodnota LM2 1,7 (Kutáček, 2007b). Kutáček (2007b, s. 71) však v souvislosti s výpočtem LM2 pro moštárnu v Hostětíně uvádí: „Ač bylo v metodologické kapitole uvedeno, že v prvním kole zjišťujeme celkové příjmy, my jsme sledovali celkové výdaje. Jednak se všechny příjmy nemusí utratit a jednak nás zajímá podíl lokálně utracených peněz, to znamená lokálních výdajů. Celkové příjmy má význam sledovat, pokud chceme zjistit, odkud peníze do organizace či regionu přitékají a také co se stane s neutracenými příjmy (se ziskem). Jelikož v tomto případě chceme zjistit, jaká je struktura výdajů podle klíče místní/ne-místní, pracujeme s údajem o celkových výdajích.“

32


Kutáček (2007b, s. 75) v souvislosti s výpočtem LM2 v Ostopovicích dále uvádí: „Vyžádali jsme si celkové příjmy za rok 2006, ale stejně tak je možné použít údaj o celkových ročních výdajích. V případě obcí a neziskových organizací, kde se většinou celkové příjmy kryjí s celkovými výdaji (utratí se všechny prostředky, které organizace obdrží) a negeneruje se žádný zisk, nezáleží na tom, který údaj použijeme. Údaj o celkovém příjmu však v sobě nese – oproti údaji o celkových výdajích – jednu informaci navíc. A sice tu, odkud (od koho) do organizace přitékají peníze.“ Pokud je to tedy vzhledem k charakteru zkoumaného subjektu vhodné, lze použít i modifikovaný LM2, kde obměna spočívá v tom, že v prvním kole se nezkoumají celkové příjmy subjektu, ale jeho celkové výdaje. Obzvláště vhodná je tato metoda pro subjekty, u kterých je velmi vysoký rozdíl mezi příjmy a výdaji, neboť při použití klasického LM2 by u nich mohlo dojít ke zkreslení. Modifikovaný LM2 se potom počítá následovně: (4) kde:

kolo 1 = celkové výdaje zkoumaného subjektu kolo 2 = lokální výdaje zkoumaného subjektu

Výsledná hodnota se opět vždy pohybuje mezi 1 a 2. Rozdíl je však v interpretaci výsledných hodnot. Například při hodnotě modifikovaného LM2 1,5 lze říci, že každá koruna vydaná (nikoliv přijatá, jako tomu bylo u klasického LM2) zkoumaným subjektem vytvoří v lokalitě dodatečných 0,5 koruny. 2.4.4

Lokální multiplikátor 3 (LM3)

LM3 obsahuje první dvě kola podle stejného schématu jako LM2, ale přidává navíc i kolo třetí, ve kterém kvantifikujeme lokální výdaje všech, kteří od zkoumaného subjektu v kole 2 přijali nějaké peníze (tedy kteří byli příjemci lokálních výdajů). U organizací se jedná zejména o dodavatele a zaměstnance. Zajímá nás tedy, jak bude výpočet vypadat v případě zkoumání nejen vybraného subjektu, ale i dalších subjektů, které se na lokálním oběhu peněz posléze podílejí. K získání údajů potřebných pro třetí kolo je nejvhodnější použít metodu dotazování. Toto dotazování je ale velmi časově náročné a výzkumník musí často řešit problém s nízkou návratností dotazníků (Kutáček, 2007b). Sacks (2002) uvádí, že většina útrat v místní ekonomice proběhne v prvních třech kolech, a proto se jako nejužitečnější a nejvíce vypovídající indikátor lokalizace jeví LM3. Samozřejmě by bylo možné měřit i další kola oběhu peněz, ale bylo by to velmi náročné a zdlouhavé. Ve většině českých výzkumných projektů týkajících se výpočtu LM3 se bohužel, zejména kvůli nedůvěře či neochotě respondentů, nepodařilo získat údaje potřebné pro třetí kolo a výzkumníci se tak museli spokojit se znalostí hodnoty LM2.


33

Schéma výpočtu LM3 je následující: (5) kde:

kolo 1 = celkové příjmy zkoumaného subjektu kolo 2 = lokální výdaje zkoumaného subjektu kolo 3 = lokální výdaje příjemců z kola 2

Pro příklad z kapitoly 2.4.2 byl LM3 u obyvatele první obce 2,44 (244/100), u obyvatele druhé obce 1,24 (124/100). Každá přijatá koruna tedy v lokalitě vytvořila v prvním případě 1,44 dodatečné koruny a ve druhém případě 0,24 dodatečné koruny. Hodnota LM3 se může pohybovat od 1 do 3 s tím, že čím vyšší číslo, tím pro lokální ekonomiku lépe (hodnota 1 nastává u ekonomiky s pouze nelokálními výdaji, hodnota 3 u ekonomiky s pouze lokálními výdaji). Ve většině případů je však opět třeba kalkulovat s výdaji na daně. Pokud budeme uvažovat průměrnou daňovou zátěž 30 %, horní hraniční hodnota LM3 bude 2,19 (Kutáček, 2007b). Pokud je to vzhledem k charakteru zkoumaného subjektu vhodné, je opět možné použít i modifikovanou verzi LM3, kde se v prvním kole nezkoumají celkové příjmy, ale celkové výdaje subjektu.

34

Metodika

3 Metodika Metodika výpočtu je převzatá z publikace Trastu pro ekonomiku a společnost (TES) „Penězům na stopě: měření vašeho dopadu na místní ekonomiku pomocí LM3“ z roku 2007, která byla kvůli vysvětlení potřebných pojmů využívána i v kapitole Literární rešerše. Tato příručka vychází z publikace New Economics Foundation (NEF) „The money trail: measuring your impact on the local economy using LM3“, která v roce 2002 poprvé představila lokální multiplikátor. Některé aspekty výpočtu LM3 (zejména získávání dat pro třetí kolo) byly ovšem v díle TES upraveny, aby byl indikátor lépe uzpůsoben pro české prostředí. Základem úspěšného výpočtu lokálního multiplikátoru je samozřejmě získání relevantních dat o příjmech a výdajích od vybraných subjektů. Kutáček (2007b, s. 64) uvádí: „LM2 není tak přesná jako LM3, ale je uspokojivou alternativou, pokud se chcete zaměřit na své vlastní rozhodování o výdajích, ať z pozice jednotlivce či organizace“. LM3 je tedy bezpochyby přesnější ukazatel než LM2, ovšem pro potřeby této práce je LM2 naprosto dostačující. Výzkum je totiž zaměřen na toky peněz konkrétních subjektů (obecních úřadů) a jedním z jeho cílů je navržení změn, kterými by se u těchto subjektů zvýšila míra ekonomické lokalizace. V tomto případě tedy není potřebné ani relevantní zkoumat, jak vydané peníze v ekonomice dále kolují. Dalšími důvody pro upřednostnění LM2 před LM3 byla například vysoká časová náročnost získávání dat potřebných pro třetí kolo a fakt, že snaha o výpočet LM3 v českém prostředí bohužel ve většině případů skončila fiaskem z důvodu neochoty respondentů (dodavatelů a zaměstnanců) sdělovat informace o vlastních výdajích. V této práci je ekonomická lokalizace uvažována v rámci jednotlivých obcí a jejich blízkého okolí. Osamostatnění komunit pak spočívá zejména v ochraně a upřednostňování místní produkce před produkcí nelokální a ve snaze o směřování peněžních toků zpět do lokality. Z tohoto důvodu bude nástroj lokálního multiplikátoru aplikován na subjektech obecních úřadů, protože tyto mají poměrně velké množství nástrojů a možností, jak svým jednáním míru ekonomické lokalizace ovlivňovat. V kapitole 2.4.3 bylo uvedeno, že klasická metoda výpočtu LM2 počítá s tím, že zkoumané subjekty utrácí většinu svých příjmů. V souvislosti s obecními úřady je ovšem nutno brát v potaz, že jejich rozpočty většinou končí schodkem nebo přebytkem, často velmi výrazným, a vypočtené hodnoty klasického LM2 by tedy nemusely mít požadovanou vypovídací hodnotu. Vzhledem k charakteru vybraných subjektů je tedy v tomto případě vhodné vypočítat kromě klasického LM2 vždy i modifikovaný LM2, kde se první kolo určuje nikoliv na základě celkových příjmů subjektu, ale na základě jeho celkových výdajů. V práci tedy budou vždy uváděny obě hodnoty LM2. Dále bylo potřeba rozhodnout, za jaké časové období budou příjmy a výdaje subjektů zkoumány. Největší relevanci má časové období jednoho roku. Získávání potřebných dat je tak sice složitější, než v případě kratších uvažovaných časových období (např. jednoho měsíce), nicméně výpočet je pak přesnější, neboť nedojde

Metodika

35

ke zkreslení z důvodu sezónnosti. U obecních úřadů je nejvýhodnější zkoumat jednotlivé účetní roky, které jsou totožné s roky kalendářními. Aby byly údaje co nejaktuálnější, pro výpočet bylo zvoleno časové období roku 2013. Záměrem bylo vybrat v rámci České republiky dvě malé obce do 500 obyvatel, které budou srovnatelné jak z hlediska velikosti, tak i geografického rozmístění větších měst v jejich okolí (žádná se nebude nacházet v přímém zázemí většího města). Jeden podstatný rozdíl mezi nimi ovšem bude; jedna z obcí by měla být velmi ekologicky uvědomělá, měla by se zajímat o svůj dopad na životní prostředí a snažit se o dlouhodobě udržitelný rozvoj, zatímco druhá obec bude obec „běžná“. Základní hypotézou práce pak bude, že i když se jedná o geograficky srovnatelné obce, míra ekonomické lokalizace a hodnota indikátoru LM2 bude vyšší v případě prvního obecního úřadu.

3.1 Příjmy a výdaje obecních úřadů Výpočet hodnoty LM2 sestává ze dvou kol. Kolo 1 tvoří celkové příjmy zkoumaného subjektu a kolo 2 jeho lokální výdaje. Rozlišení výdajů na lokální a nelokální je prováděno na základě předchozího vymezení lokality (Kutáček, 2007b). Kolo 1 v případě obecních úřadů tvoří příjmy obecních rozpočtů. Tyto vyjmenovává zákon 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v §7, odst. 1 následovně (Sbírka zákonů, 2000): 1.

Příjmy z vlastního majetku a majetkových práv,

2.

Příjmy z výsledků vlastní hospodářské činnosti,

3.

Příjmy z hospodářské činnosti právnických osob, pokud jsou podle tohoto nebo jiného zákona příjmem obce, která organizaci zřídila nebo založila,

4.

Příjmy z vlastní správní činnosti včetně příjmů z výkonů státní správy, k nimž je obec pověřena podle zvláštních zákonů, zejména ze správních poplatků z této činnosti, příjmy z vybraných pokut a odvodů uložených v pravomoci obce podle tohoto zákona nebo zvláštních zákonů,

5.

Výnosy z místních poplatků podle zvláštního zákona,

6.

Výnosy daní nebo podíly na nich podle zvláštního zákona,

7.

Dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů,

8. 9.

Dotace z rozpočtu kraje, Prostředky získané správní činností ostatních orgánů státní správy, např. z jimi ukládaných pokut a jiných peněžních odvodů a sankcí, jestliže jsou podle zvláštních zákonů příjmem obce, 10. Přijaté peněžité dary a příspěvky, 11. Jiné příjmy, které podle zvláštních zákonů patří do příjmů obce. Příjmy se rozlišují dle druhu na následující: daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté dotace (Rozpočet obce, 2014). Do daňových příjmů patří kromě daní z příjmů, daní z přidané hodnoty a dalších daní například i poplatky za

36

Metodika

psy, poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt, správní poplatky nebo odvod z loterií. Nedaňové příjmy obsahují mimo jiné příjmy z poskytování služeb a výrobků (např. sběr a svoz komunálního odpadu), příjmy z pronájmu, přijaté nekapitálové příspěvky a náhrady a přijaté neinvestiční dary. Třída kapitálové příjmy obsahuje například příjmy z prodeje pozemků, příjmy z prodeje dlouhodobého majetku nebo přijaté dary na pořízení dlouhodobého majetku. V přijatých dotacích pak najdeme například neinvestiční transfery ze státního rozpočtu, převody z rozpočtových účtů nebo investiční transfery od krajů (Ministerstvo financí České republiky, 2002). Výdaje obecních rozpočtů se dělí na běžné a kapitálové výdaje. Běžné výdaje jsou zejména takové, které jsou použity na každodenní chod obce a nepřináší obci přímý užitek do budoucna, kapitálové výdaje jsou pak investice do majetku obce, ze kterých bude obec profitovat i v následujících obdobích. Výdaje lze rozlišit dle účelu na následující (Rozpočet obce, 2014): 1. Zemědělství a lesní hospodářství, 2.

Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství,

3. 4.

Služby pro obyvatelstvo, Sociální věci a politika zaměstnanosti,

5. 6.

Bezpečnost státu a právní ochrana, Všeobecná veřejná správa a služby.

3.2 Výběr zkoumaných subjektů a získávání dat Výběr obecních úřadů, pro které se bude výpočet provádět, byl poměrně jednoduchým krokem. První obec, tedy ta, která má být ekologicky uvědomělá, byla zvolena jednak na základě osobní znalosti místa a jednak na doporučení paní Marie Křivákové, finanční a personální vedoucí z Centra Veronica Hostětín. Jedná se o obec Hostětín ve Zlínském kraji, kterou autorka práce zná již několik let a do jejího povědomí vstoupila zejména svou výrobou moštů a sirupů, které se dají zakoupit i na několika místech v Brně. Tato obec je známá svou snahou o ekologické fungování a dlouhodobě udržitelný rozvoj a proslavila se i realizací nejrůznějších projektů s ekologickým zaměřením, které v obci úspěšně fungují dodnes (více o nich v kapitole 3.5.1). Druhá obec, která má být obcí naprosto běžnou, byla určována na základě informací o Hostětíně tak, aby obě obce bylo možné vzájemně porovnávat. Vzhledem k tomu, že Hostětín má pouze 240 obyvatel a neleží v přímé blízkosti většího města, mělo se jednat o obec s podobnými vlastnostmi. Příslušnost ke stejnému kraji či regionu nebyla podmínkou. Vzhledem k získávání údajů se autorka práce ovšem snažila zvolit takovou obec, která bude z Brna, kde žije, relativně dobře dostupná. Podle předchozí zkušenosti z Hostětína totiž bylo zřejmé, že nejefektivněji se data získávají tak, že si je výzkumník osobně vyhledá. Jako druhý zkoumaný subjekt byla nejdříve zvolena obec Slavětice v kraji Vysočina. Slavětice mají 232 obyvatel a stejně jako Hostětín se nenachází

Metodika

37

v přímé blízkosti většího města, takže se pro srovnání s Hostětínem jevily jako vhodné. Po návštěvě obce ovšem bylo zjištěno, že ji zásadně ovlivňuje umístění v těsné blízkosti jaderné elektrárny Dukovany, díky které obecní úřad získává dary od společnosti ČEZ. Z tohoto důvodu mají Slavětice znatelně vyšší příjmy než jiné obce srovnatelné velikosti, což pravděpodobně povede ke zkreslení výsledků. Slavětice tedy sice budou do práce z důvodu zkvalitnění výsledků zařazeny, ovšem jako reprezentant běžné obce pro srovnání s Hostětínem bude vybrán jiný subjekt. Výběr běžné obce tedy i po zpracování dat z obce Slavětice pokračoval. Bylo osloveno několik obcí s požadovanými vlastnostmi, ovšem většina odmítla spolupracovat – jednou z důvodu nedostatku času obecní účetní, podruhé kvůli externímu zpracování účetnictví v jiné obci a v posledním případě kvůli obavě ze zneužití poskytnutých dat. Dalších několik obcí na zaslané e-maily vůbec nereagovalo. Nakonec se spoluprací souhlasila a jako reprezentant běžné obce byla vybrána obec Kaly v Jihomoravském kraji. Zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, §2, odst. 1 uvádí: „Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.“ Podle §4, odst. 1 stejného zákona pak „povinné subjekty poskytují informace žadateli na základě žádosti nebo zveřejněním“ (Sbírka zákonů, 1999). Podle tohoto zákona jsou tedy obecní úřady povinné veřejně poskytovat informace o svých rozpočtech, a tak by pro výzkumníky získávání potřebných informací teoreticky nemělo být problémem. V praxi ovšem tento předpoklad často selhává, jak se přesvědčila i autorka této práce. Prvním krokem bylo kontaktování obecních úřadů, respektive starostů vybraných obcí. Nejdříve byl zaslán e-mail, ve kterém bylo požádáno o spolupráci a zároveň byly vysvětleny základní principy ekonomické lokalizace a lokálního multiplikátoru. Poté byly obce kontaktovány telefonicky. Vybrané obce se spoluprací souhlasily pod podmínkou zachování diskrétnosti v nakládání s poskytnutými informacemi. Bohužel, jako zásadní se ukázal být výběr období pro získávání dat. V případě zpracování této práce se jednalo o začátek roku 2014. Účetní obecních úřadů mají v tomto období nejvíce práce, protože uzavírají účetní data z předchozího roku. Předání dat o příjmech a výdajích z celého roku prostřednictvím e-mailu nebo telefonicky tedy nepřipadalo v úvahu a kompletace dat byla poměrně zdlouhavá a složitá. Doporučením pro příští výzkumníky tedy je, aby si pro získávání dat vybrali, pokud možno, jiné období roku. V průběhu prvních tří měsíců roku 2014 byly uskutečněny návštěvy vybraných obcí. Hlavním účelem návštěv bylo procházení a přepisování údajů z jednotlivých faktur a daňových dokladů z předchozího roku. U každé položky bylo nutno znát částku v korunách, účel platby a příjemce platby (tedy název a sídlo společnosti nebo bydliště jednotlivce). Dále byla zjišťována výše mzdových výdajů na jednotlivé zaměstnance, kde tyto výdaje musely být vždy rozděleny na čisté mzdy a odvody z mezd (sociální a zdravotní pojištění), protože v případě odvodů z mezd se jedná vždy o nelokální výdaj. Posledním krokem bylo zjištění výdajů nad rámec

38

Metodika

fakturace (například závazky plynoucí ze smluv, dary nebo převody z rozpočtových účtů), kde bylo opět nutné znát u každé položky částku, účel platby a příjemce. Celkové zjištěné výdaje samozřejmě musely korespondovat s výdaji evidovanými v účetnictví obce. Dohledávání údajů o příjmech bylo jednodušší, protože všechny obce měly k dispozici výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu územních samosprávných celků, kde byly všechny příjmové položky přehledně rozepsány. Ani po návštěvě obcí nebyly všechny údaje kompletní, ale pracovníci úřadů byli velmi vstřícní a chybějící či neúplné údaje ochotně poskytovali prostřednictvím elektronické pošty. Stejně ochotně odpovídali i na doplňující otázky týkající se chodu obcí.

3.3 Vymezení lokality Jak bylo zmíněno v kapitole 2.4, výběr oblasti, která bude považována za „lokální“, je pro výpočet klíčový. Pokud je zvolená oblast příliš malá, nebude lokálním výdajem nejspíš téměř nic, pokud je naopak příliš velká, problém bude opačný. Velikost lokality tedy zásadně ovlivní hodnotu vypočteného indikátoru a tato hodnota bude platit pouze pro dané území. Kutáček (2007b) upozorňuje, že lokalitu je třeba vymezovat individuálně, a to ve vztahu ke sledovaným cílům a charakteru projektu. Ve výzkumech prováděných v České republice se používaly k vymezení lokality v zásadě dva způsoby: 1.

Vymezení na základě geografické příslušnosti (např. hranice mikroregionu, okresu, kraje),

2.

Vytvoření kružnice o určitém poloměru (většinou cca 10-30 kilometrů) se středem v sídle zkoumaného subjektu, kde jsou za nelokální považovány ty výdaje, které plynuly subjektům se sídlem vně kružnice.

Vzhledem k faktu, že zkoumané obce se nacházejí v různých částech republiky a třech krajích (Zlínský, Jihomoravský a Vysočina), první možnost se jeví jako nepříliš vhodná. Pokud bychom chtěli lokálnost určit s pomocí vymezení hranic příslušných krajů, narazili bychom na problém rozdílnosti jednotlivých krajů (Český statistický úřad, 2014): 1. Kraj Zlínský: 585 565 obyvatel, 138 197 ekonomických subjektů, rozloha 3 963 km2, 2. Kraj Jihomoravský: 1 169 734 obyvatel, 295 523 ekonomických subjektů, rozloha 7 196 km², 3. Kraj Vysočina: 510 438 obyvatel, 107 396 ekonomických subjektů, rozloha 6 796 km2. Vymezení lokality jako kraje by ovšem bylo nevhodné i z důvodu značné rozlohy. Vzhledem k tomu, že ekonomická lokalizace se v této práci uvažuje zejména v souvislosti osamostatnění obcí a jejich okolí, tedy menších geografických celků,

Metodika

39

dalo by se uvažovat o využití hranic příslušných okresů. Zde ovšem také narazíme na nepoměr v rozloze, kdy okres Uherské Hradiště má rozlohu 991 km2, okres Brno-venkov 1 499 km2 a okres Třebíč 1 463 km2 (Český statistický úřad, 2014). Jednotlivé okresy se výrazně liší i v počtu měst a obcí, kdy tento je popořadě 78, 187 a 167 (Města a obce online, 2014). Srovnatelnost okresů se tedy v tomto případě také nepotvrdila, a proto bylo vhodnější využít druhou variantu vymezení lokality. Pro účely této práce bylo využito stanovení lokality s pomocí kružnice o daném poloměru se středem v sídle zkoumaného subjektu (v tomto případě obecních úřadů). Aby byla komparace dat co nejpřesnější, má kružnice ve všech případech stejný poloměr, takže lokality mají totožnou rozlohu. Vzhledem ke geografickému umístění vybraných obcí bylo nejvhodnější využití kružnice o poloměru 18 km. Celková plocha vymezené oblasti je tedy vždy 1 017,876 km2.

Obr. 3 Vymezení lokality pro obec Hostětín Zdroj: Freemaptools.com, 2014.

Lokalitu vymezenou pro obec Hostětín tvoří zhruba z jedné třetiny oblast Slovenské republiky. Pro výpočet to ovšem není překážkou, neboť proces lokalizace můžeme uvažovat nezávisle na hranicích národních států. Oblast Slovenska tedy zahrneme do výpočtu. Dané oblasti dominují zejména města Luhačovice, Valašské Klobouky a zčásti i Uherský Brod, zatímco města Uherské Hradiště a Zlín již do výpočtu nezasáhnou. Z větších obcí se v lokalitě nachází Pozlovice, Bojkovice, Slavičín, Brumov-Bylnice, Štítná nad Vláří-Popov, Bánov, Horná Súča, Dolná Súča a Horné Srnie.

40

Metodika

Obr. 4 Vymezení lokality pro obec Kaly Zdroj: Freemaptools.com, 2014.

Lokalita pro obec Kaly zasahuje pouze do území České republiky. V oblasti se nachází města Tišnov, Kuřim a Velká Bíteš, zčásti do oblasti náleží i Bystřice nad Pernštejnem. Z větších obcí se v lokalitě nachází Nedvědice, Lysice, Lomnice, Drásov, Čebín, Veverská Bitýška, Černá Hora a velká část obce Křižanov.

Metodika

41

Obr. 5 Vymezení lokality pro obec Slavětice Zdroj: Freemaptools.com, 2014.

Lokalita pro obec Slavětice se rozkládá opět pouze na území České republiky. Oblasti dominují města Náměšť nad Oslavou, Jaroměřice nad Rokytnou a značná část Moravského Krumlova. Do výpočtu naopak nezasáhnou města Třebíč a Moravské Budějovice. Z větších obcí se v lokalitě nachází Vladislav, Hrotovice, Rouchovany, Mohelno, Jevišovice a Višňové.

3.4 Hypotézy Před započetím výzkumu byly stanoveny následující hypotézy: 1. Vzhledem k ekologické uvědomělosti Hostětína bude hodnota LM2 u této obce vyšší než hodnota LM2 u obce Kaly, 2.

U ekologicky zaměřené obce Hostětín bude hodnota LM2 nadprůměrná, tzn. bude vyšší než 1,6,

3.

V případě Kalů jako reprezentanta běžné obce bude hodnota LM2 průměrná a bude se pohybovat mezi 1,3 a 1,6.

Stanovené hypotézy vychází z již provedených výzkumů, které se zabývaly výpočtem LM2 u obecních či městských úřadů. V těchto výzkumech byla například u města Třebíč v roce 2007 hodnota LM2 1,73, u měst Tišnov a Letovice v roce 2010 1,64, u obce Ostopovice (1 406 obyvatel) v roce 2006 1,75. Hostětín a Kaly jsou ovšem mnohem menší než výše uvedené obce, a proto se dá předpokládat, že hodnota LM2 u nich bude nižší (například z důvodu, že dodavatelé v požadovaných oborech se v okolí obcí nemusí nacházet). Proto byly hodnoty LM2 1,6 a vyšší stanoveny pro vybrané subjekty jako nadprůměrné a hodnoty mezi 1,3 a 1,6 jako průměrné.

42

Metodika

Hodnota LM2 pro obec Slavětice je zahrnuta pouze informativně v rámci zkvalitnění výsledků práce. K obci Slavětice se nevztahuje žádná hypotéza, neboť bylo obtížné určit, jakým způsobem vyšší příjmy obecního úřadu ovlivní hodnotu indikátoru.

3.5 Popis zkoumaných subjektů 3.5.1

Hostětín

Obec Hostětín leží na jihovýchodě republiky ve Zlínském kraji a spadá do okresu Uherské Hradiště. Hostětín patří do mikroregionu Bojkovsko spolu s obcemi Bojkovice, Komňa, Lopeník, Pitín, Rokytnice, Rudice, Šanov, Žítková, Nezdenice, Záhorovice, Šumice, Vápenice, Vyškovec a místní část Bojkovic Bzová, Krhov a Přečkovice. Tento svazek obcí vznikl v září 2003 (Mikroregion Bojkovsko, 2014). V současné době v obci žije 240 obyvatel. Nejbližším větším městem (nad 10 000 obyvatel) je Uherský Brod vzdálený cca 20 kilometrů. Nejbližším velkým městem (nad 50 000 obyvatel) je Zlín, který je od Hostětína vzdálený cca 37 kilometrů. Hostětín má vlakovou i autobusovou zastávku. Na území obce se nachází obecní úřad, fotbalové hřiště, dětské hřiště, obecní ubytovna, klubovna, knihovna, obchod s potravinami a kaple (Obec Hostětín, 2014). Tato malá obec je proslulá tím, že v minulých letech realizovala velké množství ekologických projektů. Tyto projekty se snaží o využívání místních zdrojů, obnovitelných energetických surovin a technologií přátelských k životnímu prostředí (Obec Hostětín, 2014). Ekologické projekty v obci jsou (Obec Hostětín, 2014): 1. Kořenová čistička odpadních vod (ČOV) Tato čistička funguje již od roku 1997 a byla první svého druhu na východní Moravě. Základ ČOV tvoří umělý mokřad s běžnými mokřadními rostlinami. Proces čištění vody probíhá s pomocí bakterií žijících na kořenech těchto rostlin, protože tyto bakterie rozkládají organické znečištění. Použitá technologie vyžaduje pravidelnou, ale nenáročnou údržbu a ve srovnání se standardními čističkami odpadních vod má velmi malé provozní náklady. Výstavba čističky byla prvním ekologickým projektem v Hostětíně a otevřela obci i celému regionu nový směr uvažování o budoucnosti. 2.

Centrální výtopna na dřevní štěpku Výtopna funguje od roku 2000 a její rozvod v délce téměř dva a půl kilometru vytápí 69 z 81 hostětínských domů. Dřevní štěpka, kterou výtopna využívá, je odpadní dřevo z dřevozpracujících závodů. Výtopna je velmi efektivní a ekologická; za jednu topnou sezonu vyrobí cca 3 500 GJ tepla a uspoří až 1 500 tun CO2. Díky její existenci tedy byla výrazně snížena emise škodlivých látek do ovzduší. Další výhodou je, že platby za palivo neplynou velkým společnostem, ale obci a místním podnikatelům.

Metodika

43

3.

Šetrné veřejné osvětlení

4.

Obec využívá od roku 2006 moderní svítidla s vysoce účinnými sodíkovými výbojkami. Jsou vyrobena tak, aby svítila pouze kolmo dolů (nikoli i do stran a vzhůru jako běžné lampy veřejného osvětlení) a šetří tak energii i životní prostředí. Úspora elektřiny je oproti běžným lampám zhruba třicetiprocentní. Solární kolektory a fotovoltaické elektrárny

5.

Solární kolektory jsou instalovány na střechách devíti budov v obci (mezi nimi je i budova moštárny a Centrum Veronica Hostětín). Kolektory jsou využívány pro ekologický a ekonomicky úsporný ohřev vody. V obci jsou také tři fotovoltaické elektrárny. Centrum Veronica Hostětín Středem ekologické aktivity obce, vzdělávacím střediskem a seminárním prostorem je Centrum Veronica Hostětín, které postavil v roce 2006 Ekologický institut Veronica. V Centru se nachází přednáškový sál, kuchyň, kanceláře zaměstnanců, dílna pro praktické kurzy, sociální zařízení a ubytovna pro hosty s celkovou kapacitou 25 lůžek. Jedná se zároveň o ukázkový příklad ekologicky uvědomělého stavitelství. Centrum jako první veřejná budova v České republice splnilo pasivní standard a jeho výdaje na vytápění jsou zhruba dvacetiprocentní ve srovnání s běžným standardem novostaveb. Kromě toho se při stavbě kladl důraz na použití především přírodních a obnovitelných materiálů. Jako zdroje energie využívá budova obecní výtopnu a solární kolektory. Při větrání se teplo vypouštěného vzduchu používá k ohřevu čerstvého přiváděného vzduchu v rekuperační jednotce. Na splachování toalety se používá dešťová voda z nádrže o objemu 5 600 litrů. Centrum Veronica Hostětín (2014) uvádí, že posláním Centra je „ukazovat na praktických příkladech, realizovaných modelových projektech a výsledcích jejich monitorování, že vztah k přírodě, místním zdrojům a tradicím spolu s ohleduplným hospodařením může chránit životní prostředí a globální klima, ekonomicky stabilizovat venkov a řešit nezaměstnanost i v poměrně odlehlých oblastech“.

6.

Moštárna Obec se proslavila i díky vyhlášeným moštům a sirupům vyrobeným v místní moštárně, která funguje již od roku 2000. Hostětínská moštárna navazuje na místní tradice ovocnářství a ke své produkci využívá zejména ovoce od místních pěstitelů. Při výrobě moštu nejsou použity žádné přísady a k jeho konzervaci je využívána pasterizace. Většina produktů moštárny je certifikována jako BIO – Produkt ekologického zemědělství (Moštárna Hostětín, 2014).

44

3.5.2

Metodika

Kaly

Obec Kaly (někdy také nazývaná Kaly - Zahrada, neboť ji tvoří dvě místní části, Kaly a Zahrada) leží v Jihomoravském kraji a okrese Brno-venkov. Kaly jsou součástí mikroregionu Porta, stejně jako obce Borač, Dolní Loučky, Lomnička, Předklášteří, Šerkovice, Štěpánovice a Železné. Tento svazek obcí vznikl v roce 2003 (Mikroregion Porta, 2014). V současné době v obci žije 260 obyvatel (Obec Kaly, 2014). Nejbližším větším městem (nad 10 000 obyvatel) je Kuřim vzdálená cca 17 kilometrů. Nejbližším velkým městem (nad 50 000 obyvatel) je pak Brno, které se nachází ve vzdálenosti cca 32 kilometrů od Kalů. V obci se nachází autobusová zastávka, obchod s potravinami, dvě kaple a knihovna, v okolí byly za finanční podpory obce Kaly a mikroregionu Porta v letech 2004 a 2005 postaveny dvě rozhledny, Křivoš a Babylón (Obec Kaly, 2014). Kaly se v posledních několika letech věnují investičním projektům zkvalitňujícím život v obci, které jsou uskutečňovány zejména díky bankovním úvěrům. 3.5.3

Slavětice

Obec Slavětice se nachází v kraji Vysočina a spadá do okresu Třebíč. Slavětice jsou součástí mikroregionu Hrotovicko, a to spolu s obcemi Bačice, Biskupice, Dalešice, Dukovany, Hrotovice, Krhov, Litovany, Odunec, Přešovice, Račice, Radkovice, Rouchovany, Stropešín, Třebenice, Valeč a Zárubice (Mikroregion Hrotovicko, 2014). Obec se nachází zhruba dva kilometry od jaderné elektrárny Dukovany (Obec Slavětice, 2014). V současné době v obci žije 232 obyvatel. Nejbližším větším městem (nad 10 000 obyvatel) je Třebíč vzdálená cca 23 kilometrů. Nejbližším velkým městem (nad 50 000 obyvatel) je Brno, které je od Slavětic vzdáleno cca 50 kilometrů. V obci se nachází autobusová zastávka. Funguje zde hospoda, obchod s potravinami, nedávno postavené víceúčelové hřiště, knihovna, sál pro konání kulturních akcí a dokonce i posilovna. Pro obec je klíčové její umístění v těsné blízkosti jaderné elektrárny Dukovany, díky kterému obci plynou nejrůznější výhody. Jednou z největších jsou každoroční dary od energetické společnosti ČEZ, díky kterým má obec vyšší příjmy než jiné obce podobné velikosti. To jí umožňuje realizovat své investiční projekty bez nutnosti půjčování peněžních prostředků. Další výhodou je například to, že občané Slavětic mohou na základě dohody s elektrárnou Dukovany využívat autobusy pro její zaměstnance, které jezdí každou hodinu z Dukovan do Třebíče a nazpět a jsou dokonce levnější než běžná autobusová doprava. Obec by jinak byla od nejbližšího většího města poměrně odříznutá, protože autobusy pro veřejnost jezdí ze Slavětic do Třebíče a nazpět pouze několikrát denně.

Aplikace lokálního multiplikátoru

45

4 Aplikace lokálního multiplikátoru 4.1 Aplikace LM2 v obci Hostětín 4.1.1

Rychlý náhled na rozpočet obce

V roce 2013 tvořily celkové příjmy obce celkem 3 404 669,59 Kč a celkové výdaje 2 862 841,90 Kč. Rozpočet byl tedy přebytkový, celkem obec z přijatých peněz ušetřila více než půl milionu korun, konkrétně 541 827,69 Kč. Tab. 1

Rozpočet Hostětína v roce 2013

Příjmy Výdaje Přebytek

3 404 669,59 Kč 2 862 841,90 Kč 541 827,69 Kč

Zdroj: Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu obce, 2014.

V letech 2008-2012 obec vždy hospodařila s příjmy cca od 2,2 do 3,7 milionu korun a rozpočet byl vždy střídavě přebytkový a schodkový. Například v roce 2012 obec skončila v přebytku téměř 400 000 Kč, v roce 2011 dosáhla naopak schodku přes 500 000 Kč (Rozpočet obce, 2014). 4.1.2

Kolo 1

Příjmy obce v roce 2013 činily celkem 3 404 669,59 Kč. Tab. 2

Příjmy Hostětína v roce 2013

1 Daňové příjmy 2 Nedaňové příjmy 3 Kapitálové příjmy 4 Přijaté dotace Celkové příjmy

2 345 978,86 Kč 395 574,73 Kč 1 030,00 Kč 662 086,00 Kč 3 404 669,59 Kč


Po rozdělení příjmů na jednotlivé třídy (daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté dotace) je zřejmé, že největší část příjmů Hostětína tvořily daňové příjmy (téměř 70 % všech příjmů). Největšími příjmovými položkami (tvořícími dohromady 3 262 505,76 Kč, tedy více než 95 % všech příjmů) byly následující: 1. Daň z přidané hodnoty 991 924,58 Kč (třída 1), 2.

Daně z příjmů fyzických osob 560 272,21 Kč (třída 1),

3. 4.

Daně z příjmů právnických osob 541 878,84 Kč (třída 1), Dotace ze státního rozpočtu 281 086 Kč (třída 4),

46


5. 6.

Převody z rozpočtových účtů 238 000 Kč (třída 4), Příjmy z poskytování služeb a výrobků 225 466,89 Kč (třída 2),

7.

Investiční dotace od krajů 143 000 Kč (třída 4),

8. 9.

Daň z nemovitostí 127 519,24 Kč (třída 1), Poplatek za komunální odpady 90 570 Kč (třída 1),

10. Příjmy z pronájmu 62 788 Kč (třída 2). Pro účely stanovení LM2 sice není potřeba určovat, které příjmy byly lokální, ovšem jedná se o zajímavou analýzu. Za lokální lze považovat ty příjmy, které plynuly od místních občanů, společností nebo organizací. Z výše vyjmenovaných deseti nejvýznamnějších příjmových položek bylo lokálních pět, a to: 1. Převody z rozpočtových účtů 238 000 Kč, 2.

Příjmy z poskytování služeb a výrobků 225 466,89 Kč,

3. 4.

Daň z nemovitostí 127 519,24 Kč, Poplatek za komunální odpady 90 570 Kč,

5.

Příjmy z pronájmu 62 788 Kč.

Na částce 3 262 505,76 Kč se lokální příjmy podílely pouze z 22,82 %. Z toho vyplývá, že hlavní příjmy obce byly v roce 2013 tvořeny z téměř 80 % nelokálními položkami. 4.1.3

Kolo 2

Celkové výdaje Hostětína v roce 2013 činily celkem 2 862 841,90 Kč. Tato částka byla vynaložena zejména na jednotlivé dodavatele a zaměstnance. Obec v roce 2013 nerealizovala žádné větší investiční projekty, takže údaje nebudou zkresleny mimořádnými výdaji, které v jiných letech nejsou realizovány. V nejbližších letech se obecní úřad chystá zrenovovat výletiště, což je malý venkovní areál pro konání sportovních, hudebních či jiných akcí. Základní rozdělení výdajů je následující: fakturace, daňové doklady, mzdové výdaje a ostatní. Ve fakturaci se objevují například položky typu svoz odpadů, telekomunikace, elektřina, voda a územní plánování. Daňové doklady jsou vystaveny především na drobné výdaje (většinou v řádu stokorun), například pohoštění, papírnické potřeby, fotopráce, pohonné hmoty, cestovné, poštovní služby a kancelářské potřeby. Mzdové výdaje jsou výdaje na zaměstnance obecního úřadu. Položku ostatní tvoří například platby daní a poplatků státnímu rozpočtu, neinvestiční transfery, dary a převody rozpočtovým účtům.

Aplikace lokálního multiplikátoru Tab. 3

47

Výdaje Hostětína v roce 2013

1 Fakturace 2 Daňové doklady 3 Mzdové výdaje 4 Ostatní Celkové výdaje

Celkem Lokálně Lokálně v % 1 000 508,13 Kč 445 505,94 Kč 44,53 % 124 728,50 Kč 107 370,00 Kč 86,08 % 971 225,00 Kč 742 155,00 Kč 76,41 % 766 380,27 Kč 629 774,35 Kč 82,18 % 2 862 841,90 Kč 1 924 805,29 Kč 67,23 %

Zdroj: Obecní úřad Hostětín, 2014.

V roce 2013 obec zaměstnávala jednu stálou zaměstnankyni, a to obecní účetní. Dále na základě dohody o provedení práce v obci pracovala knihovnice a odměny pobíralo celkem pět osob (mezi nimi např. místostarostka nebo zastupitelé). Obec také sezónně (cca od dubna do září každého roku) najímá jednoho až tři další zaměstnance, kteří mají na starost péči o vzhled obce (např. sečení trávy, údržba veřejných prostranství nebo drobné stavebně-opravářské práce). V roce 2013 se jednalo o dva zaměstnance. Všichni zaměstnanci obecního úřadu pocházejí buď přímo z Hostětína nebo přilehlých obcí, souhrn čistých mezd je tedy lokálním výdajem. Nelokálním výdajem u mezd jsou veškeré odvody (např. sociální a zdravotní pojištění). Lokální mzdové výdaje tak tvořily celkem 76,41 %. Obec v roce 2013 přijala služby od 112 dodavatelů. Zejména u menších výdajů evidovaných na základě daňových dokladů je zřejmé, že obec spolupracovala téměř výhradně s dodavateli lokálními, protože lokální výdaje tvořily více než 86 % celkové vydané částky. U fakturace je již procento lokálních výdajů menší a netvoří ani polovinu z celkových vyfakturovaných výdajů. Celkové výdaje na místní dodavatele (souhrn z daňových dokladů i fakturace) tvořily 49,13 % z částky 1 125 236,63 Kč. Na základě fakturace a daňových dokladů bylo určeno deset nejvýznamnějších dodavatelů, kteří dodali obci služby v následujících oborech: 1. Územní plánování 289 190 Kč, 2.

Svoz a likvidace odpadů (dodavatel A) 149 295 Kč,

3.

Energetika 70 590 Kč,

4.

Pozemní stavby, stavební řemesla, opravy vozidel 55 056,39 Kč,

5. 6.

Elektroinstalace 35 803 Kč, Kanalizace a zemní práce 28 314 Kč,

7.

Opravy a servis hardware 26 692,55 Kč,

8. 9.

Ochranné pomůcky (požární bezpečnost) 19 276 Kč, Svoz a likvidace odpadů (dodavatel B) 18 600 Kč,

10. Servis zahradní techniky 17 741 Kč. Celkový souhrn výše uvedených služeb činí 710 557,94 Kč a tvoří tak 63,15 % z částky přijatých faktur a daňových dokladů. Nelokálními výdaji byly vý-

48


daje uvedené v bodech 1, 3, 5 a 8. Lokálně tak bylo na nejdůležitějších deset dodavatelů utraceno celkem 295 698,94 Kč, což je 41,62 % z celkové částky. 4.1.4

Výpočet LM2

Pro obec Hostětín a rok 2013 byly vypočítány dvě hodnoty LM2: 1. Klasický LM2 s využitím celkových příjmů (6) 2.

Modifikovaný LM2 s využitím celkových výdajů (7)

4.2 Aplikace LM2 v obci Kaly 4.2.1



Rozpočet Kalů v roce 2013


6 422 458,30 Kč 5 781 166,03 Kč 641 292,27 Kč


Příjmy i výdaje obce jsou překvapivě vysoké, což je způsobeno významným investičním projektem, který byl v roce 2013 v obci realizován. Jednalo se o projekt obnovy a rozšíření vodovodních řadů, na který si obec od banky půjčila celkem 3 587 257 Kč. Vzhledem k tomu, že jde o projekt velmi rozsáhlý a ojedinělý, bude o příjmy a výdaje s ním spojené v práci dále abstrahováno, aby nedošlo ke zkreslení hodnot LM2. Dále bude abstrahováno od splátek úvěrů ve výši 536 943 Kč. Příjmy a výdaje obce Kaly v roce 2013 pro účely práce jsou tedy následující:

Aplikace lokálního multiplikátoru Tab. 5

49

Rozpočet Kalů v roce 2013 - očištěný


2 835 201,30 Kč 1 517 016,03 Kč 1 318 185,27 Kč


V letech 2008-2012 obec hospodařila s příjmy cca od 2,1 do 3,3 milionu korun a rozpočet byl kromě roku 2012 vždy přebytkový. V roce 2008 Kaly skončily v přebytku přes 700 000 Kč, v roce 2012 dosáhly naopak schodku necelých 60 000 Kč (Rozpočet obce, 2014). 4.2.2

Kolo 1

Příjmy obce v roce 2013 činily celkem 2 835 201,30 Kč. Tab. 6

Příjmy Kalů v roce 2013


2 479 475,01 Kč 184 192,29 Kč 630,00 Kč 170 904,00 Kč 2 835 201,30 Kč


Po rozdělení příjmů na jednotlivé třídy je zřejmé, že největší část příjmů Kalů tvořily daňové příjmy (téměř 90 % všech příjmů). Deseti nejvyššími příjmovými položkami (tvořícími dohromady 2 784 250,14 Kč, tedy více než 98 % všech příjmů) byly následující: 1. 2.

Daň z přidané hodnoty 1 078 670,22 Kč (třída 1), Daně z příjmů fyzických osob 590 173,17 Kč (třída 1),

3.

Daně z příjmů právnických osob 499 650,62 Kč (třída 1),

4.

Daň z nemovitostí 163 521,79 Kč (třída 1),

5.

Dotace ze státního rozpočtu 162 384 Kč (třída 4),

6. 7.

Poplatek za komunální odpady 120 000 Kč (třída 1), Příjmy z pronájmu movitých věcí 115 074 Kč (třída 2),

8. 9.

Příjmy z poskytování služeb a výrobků 27 380,50 Kč (třída 2), Přijaté nekapitálové příspěvky a náhrady 16 808,63 Kč (třída 2),

10. Odvod z loterií 10 587,21 Kč (třída 1). Z výše vyjmenovaných nejvýznamnějších příjmových položek byly lokální pouze tři, a to: 1. Daň z nemovitostí 163 521,79 Kč,

50

2. 3.


Poplatek za komunální odpady 120 000 Kč, Příjmy z poskytování služeb a výrobků 27 380,50 Kč.

Na částce 2 784 250,14 Kč se lokální příjmy podílely pouze z 11,17 %. Z toho vyplývá, že hlavní příjmy obce byly v roce 2013 tvořeny z téměř 90 % nelokálními položkami. 4.2.3

Kolo 2

Celkové výdaje Kalů v roce 2013 činily celkem 1 517 016,03 Kč. Tato částka byla vynaložena zejména na jednotlivé dodavatele a zaměstnance. Tab. 7

Výdaje Kalů v roce 2013


Celkem Lokálně Lokálně v % 657 098,17 Kč 160 016,80 Kč 24,35 % 184 095,50 Kč 58 974,50 Kč 32,03 % 537 992,00 Kč 461 463,00 Kč 85,78 % 137 830,36 Kč 71 417,00 Kč 51,82 % 1 517 016,03 Kč 751 871,30 Kč 49,56 %

Zdroj: Obecní úřad Kaly, 2014.

V roce 2013 obec vyplácela odměny celkem sedmi zastupitelům. Dále v obci byla zaměstnána knihovnice a administrativní pracovnice a na dohodu o provedení práce pracovala externí účetní z blízké obce Železné. Obec také sezónně najímá několik zaměstnanců, kteří mají na starosti péči o vzhled obce. V roce 2013 se jednalo o tři zaměstnance. Všichni zaměstnanci obecního úřadu pocházeli buď přímo z Kalů nebo přilehlých obcí, souhrn čistých mezd je tedy lokálním výdajem. Nelokálním výdajem u mezd jsou veškeré odvody (např. sociální a zdravotní pojištění). Lokální mzdové výdaje tak tvořily celkem 85,78 %. Obec v roce 2013 přijala služby od 104 dodavatelů. V případě fakturace bylo lokálně vydáno pouze kolem 24 % z celkové částky, v případě daňových dokladů o něco více, kolem 32 %. Výdaje z fakturace i daňových dokladů tvoří dohromady 841 193,67 Kč a celkové výdaje na místní dodavatele tvořily 26,03 % z této částky. Na základě fakturace a daňových dokladů bylo určeno deset nejvýznamnějších dodavatelů, kteří dodali obci služby v následujících oborech: 1.


2. 3.

Svoz a likvidace odpadů 99 654 Kč, Plynárenství 79 074 Kč,

4. 5.

Nákup obráběcích a tvářecích strojů 73 737 Kč, Údržba komunikací 42 150 Kč,

6. 7.

Práce traktorem 37 933,50 Kč, Stavební práce 33 603 Kč,


8. 9.

51

Tvorba a správa webových stránek 31 140 Kč, Nákup odpadkových košů 16 577 Kč,

10. Vodárenské služby 16 278 Kč. Celkový souhrn výše uvedených služeb činí 575 466,50 Kč a tvoří tak 68,41 % z částky přijatých faktur a daňových dokladů. Lokálními výdaji byly výdaje uvedené v bodech 5, 6, 7 a 9. Lokálně tak bylo na nejdůležitějších deset dodavatelů utraceno celkem 130 263,50 Kč, což je 22,64 % z celkové částky. 4.2.4

Výpočet LM2

Pro obec Kaly a rok 2013 byly vypočítány dvě hodnoty LM2: 1. Klasický LM2 s využitím celkových příjmů (8) 2.

Modifikovaný LM2 s využitím celkových výdajů

(9)

4.3 Aplikace LM2 v obci Slavětice 4.3.1



Rozpočet Slavětic v roce 2013


6 762 211,23 Kč 6 217 630,71 Kč 544 580,52 Kč


V letech 2008-2012 obec vždy hospodařila s příjmy cca od 4,6 do 5,7 milionu korun a rozpočet byl vždy střídavě přebytkový a schodkový. Například v roce 2009 obec skončila v přebytku přes 685 000 Kč, v roce 2008 dosáhla naopak schodku přes 1,2 milionu Kč (Rozpočet obce, 2014). 4.3.2

Kolo 1

Příjmy obce v roce 2013 činily celkem 6 762 211,23 Kč.

52


Tab. 9

Příjmy Slavětic v roce 2013


3 056 048,86 Kč 573 386,37 Kč 1 996 374,00 Kč 1 136 402,00 Kč 6 762 211,23 Kč


Největší část příjmů obce v roce 2013 tvořily daňové příjmy (45 % z celkové přijaté částky). Zásadním rozdílem oproti předchozím dvěma zkoumaným obcím je zejména výše kapitálových příjmů. Ve Slavěticích je tato třída tvořena dary na pořízení dlouhodobého majetku od společnosti ČEZ ve výši bezmála dvou milionů korun, zatímco u Hostětína i Kalů je téměř nulová. Největšími příjmovými položkami (tvořícími dohromady 6 317 966,76 Kč, tedy více než 93 % všech příjmů obce) byly následující: 1. Přijaté dary na pořízení dlouhodobého majetku 1 996 374 Kč (třída 3), 2. 3.

Daň z přidané hodnoty 1 110 339,42 Kč (třída 1), Daň z nemovitostí 711 994,99 Kč (třída 1),

4.

Daně z příjmů právnických osob 577 508,63 Kč (třída 1),

5. 6.

Daně z příjmů fyzických osob 508 691,72 Kč (třída 1), Investiční dotace od rozpočtů územní úrovně 400 000 Kč (třída 4),

7. 8.

Dotace ze státního rozpočtu 315 402 Kč (třída 4), Převody z rozpočtových účtů 296 000 Kč (třída 4),

9. Příjmy z poskytování služeb a výrobků 238 578 Kč (třída 2), 10. Příjmy z pronájmu 163 078 Kč (třída 2). Z výše vyjmenovaných příjmových položek byly lokálními následující: 1. Daň z nemovitostí 711 994,99 Kč, 2.

Převody z rozpočtových účtů 296 000 Kč,

3. 4.

Příjmy z poskytování služeb a výrobků 238 578 Kč, Příjmy z pronájmu 163 078 Kč.

Na částce 6 317 966,76 Kč se lokální příjmy podílely pouze z 22,31 %. Hlavní příjmy Slavětic byly tedy v roce 2013 tvořeny z téměř 80 % nelokálními položkami. 4.3.3

Kolo 2

Celkové výdaje Slavětic činily v roce 2013 celkem 6 217 630,71 Kč. Tato částka byla vynaložena zejména na jednotlivé dodavatele a zaměstnance.


53

Obec v roce 2013 realizovala několik investičních projektů. Tyto projekty ovšem nebyly tak velkého rozsahu, aby způsobily zkreslení výsledků. Proto od těchto výdajů nebylo v práci abstrahováno. Tab. 10

Výdaje Slavětic v roce 2013


Celkem Lokálně Lokálně v % 3 988 967,81 Kč 2 192 417,10 Kč 54,96 % 268 044,20 Kč 66 634,00 Kč 24,86 % 785 576,00 Kč 667 942,00 Kč 85,03 % 1 175 042,70 Kč 1 100 398,00 Kč 93,65 % 6 217 630,71 Kč 4 027 391,10 Kč 64,77 %

Zdroj: Obecní úřad Slavětice, 2014.

V roce 2013 obec zaměstnávala dvě stálé zaměstnankyně, a to obecní účetní a administrativní pracovnici. Dále na základě dohody o provedení práce v obci pracovala knihovnice a odměny pobíralo celkem devět osob (zastupitelé obce). Obec také každoročně najímá dva až tři další zaměstnance, kteří mají na starosti péči o vzhled obce. V roce 2013 se jednalo o tři zaměstnance. Všichni zaměstnanci obecního úřadu pocházejí přímo ze Slavětic, souhrn čistých mezd je tedy lokálním výdajem. Nelokálním výdajem u mezd jsou veškeré odvody (např. sociální a zdravotní pojištění). Lokální mzdové výdaje tak tvořily celkem 85,03 %. Obec v roce 2013 přijala služby od 158 dodavatelů. Celkové výdaje na místní dodavatele (souhrn z daňových dokladů i fakturace) tvořily 53,07 % z částky 4 257 012,01 Kč. Na základě fakturace a daňových dokladů bylo určeno deset nejvýznamnějších dodavatelů, kteří dodali obci služby v následujících oborech: 1. Stavební práce (dodavatel A) 1 444 105 Kč, 2.

Stavební práce (dodavatel B) 410 317 Kč,

3. 4.

Výroba a montáž oken 238 484 Kč, Instalace a servis elektronických a telekomunikačních zařízení 228 251 Kč,

5.


6.

Plynárenství 117 552 Kč,

7.

Demoliční práce 116 765 Kč,

8. 9.

Provoz a servis televizních a kabelových rozvodů 113 207 Kč, Projektová dokumentace 106 994 Kč,

10. Svoz a likvidace odpadů 94 894 Kč. Celkový souhrn výše uvedených služeb činí 3 094 773 Kč a tvoří tak 72,7 % z částky přijatých faktur a daňových dokladů. Lokálními výdaji byly výdaje uvedené v bodech 1, 3 a 8. Lokálně tak bylo na nejdůležitějších deset dodavatelů utraceno celkem 1 795 796 Kč, což je 58,03 % z celkové částky.

54


4.3.4

Výpočet LM2

Pro obec Slavětice a rok 2013 byly vypočítány dvě hodnoty LM2: 1. Klasický LM2 s využitím celkových příjmů (10) 2.

Modifikovaný LM2 s využitím celkových výdajů (11)

4.4 Komparace rozpočtů zkoumaných obcí 4.4.1

Příjmy

Rozložení příjmů v prvních dvou obcích je velmi podobné, největší část tvoří třída Daňové příjmy, vždy srovnatelně velké jsou pak třídy Nedaňové příjmy a Přijaté dotace (ovšem u Kalů tvoří obě tyto třídy menší část celku). Do příjmů naopak v podstatě vůbec nezasahuje třída Kapitálové příjmy. Ve Slavěticích tvoří největší příjmovou třídu také Daňové příjmy, ovšem v menší míře než u předchozích dvou obcí. Naopak se v příjmech objevuje i třída Kapitálové příjmy, která je tvořena přijatými dary na pořízení dlouhodobého majetku od společnosti ČEZ. Rozložení příjmů v jednotlivých obcích ilustruje následující obrázek:

Obr. 6 Rozložení příjmů obcí Zdroj: Obecní úřady Hostětín, Kaly, Slavětice, 2014.

Obec Hostětín měla v roce 2013 celkové příjmy 3 404 669,59 Kč, zatímco obec Kaly za stejné období dosáhla příjmů 2 835 201,30 Kč. Při detailním porovnání obou obcí zjistíme, že deset nejdůležitějších příjmových položek obou obcí bylo velmi podobných – celkem osm položek z deseti se shodovalo, přičemž první tři nejvý-


55

znamnější položky byly dokonce ve stejném pořadí (1. DPH, 2. Daně z příjmů fyzických osob, 3. Daně z příjmů právnických osob). V případě Kalů bylo z celkového objemu nejdůležitějších položek nelokálních téměř 90 %, u Hostětína pak téměř 80 %. Nejedná se však o překvapivý údaj, neboť obce obvykle dosahují svých příjmů zejména z nelokálních zdrojů. Obec Slavětice dosáhla významně vyšších příjmů než výše jmenované obce, konkrétně se jednalo o 6 762 211,23 Kč. Kromě nejvýznamnější položky, kterou tvořily přijaté dary na pořízení dlouhodobého majetku ve výši 1 996 374 Kč, bylo prvních deset nejvýznamnějších příjmů tvořeno opět podobnými položkami jako u Hostětína a Kalů. V případě Slavětic bylo z celkového objemu nejvýznamnějších položek nelokálních téměř 80 %, což je podobný výsledek jako u obce Hostětín. 4.4.2

Výdaje

Při bližším pohledu na výdajové tabulky obcí Hostětín a Kaly je zřejmé, že obec Hostětín dosáhla vyšší úrovně ekonomické lokalizace ve všech třídách kromě třídy Mzdové výdaje. Mzdové výdaje byly v obou případech vynaloženy výhradně na lokální zaměstnance, nelokální složkou jsou tak pouze odvody odváděné zaměstnavatelem, tedy obecním úřadem. Přesto jsou lokální výdaje Kalů o téměř deset procentních bodů vyšší než v Hostětíně (Kaly 85,78 % a Hostětín 76,41 %), což je pravděpodobně způsobeno optimalizací, které je dosaženo zaměstnáváním osob na základě dohod (odvody jsou zde pak menší než u pracovní smlouvy, či dokonce žádné). V ostatních třídách (Fakturace, Daňové doklady, Ostatní) byl výrazně lokalizovanější Hostětín. U třídy Fakturace šlo o rozdíl více než dvacet procentních bodů (Hostětín 44,53 % a Kaly 24,35 %), u třídy Ostatní dokonce o rozdíl více než třicet procentních bodů (Hostětín 82,18 %, a Kaly 51,82 %). Nejvíce se rozdíl projevil u třídy Daňové doklady, která se týká zejména menších výdajů na provoz obce. V této třídě bylo v Hostětíně lokálně vydáno přes 86 % z celkové částky, zatímco v Kalech pouze kolem 30 %. Tato vyšší výkonnost Hostětína však nemusela být způsobena pouze ekologickým charakterem obce a aktivním výběrem lokálních dodavatelů, ale mohly na ni mít vliv i další okolnosti jako například větší izolovanost obce. Naopak nižší úroveň lokalizace obce Kaly nemusela být způsobena pouze běžným charakterem obce, ale například i malou vzdáleností obce od velkých měst, zejména Brna (které již do hranic lokality nespadalo). V případě deseti nejvýznamnějších dodavatelů Hostětína a Kalů v obou seznamech shodně figurovaly pouze dva obory, a to obor svoz a likvidace odpadů a energetika. V oborech ostatních dodavatelů se naopak obce lišily. Zajímavé je například to, že na seznamu Kalů figuruje na třetím místě obor plynárenství, zatímco v Hostětíně se s touto položkou vůbec nesetkáme. Obec platby plynárenským společnostem eliminovala díky využívání obecní výtopny na dřevní štěpku. Hostětín z celkového objemu plateb nejdůležitějším dodavatelům vydal lokálně 41,62 %, zatímco u Kalů šlo pouze o 22,64 %.

56


Podíl lokálních výdajů na výdajích celkových (součet v rámci všech zkoumaných výdajových tříd) byl opět výrazně vyšší u Hostětína, kde se jednalo o 67,23 %, zatímco v Kalech pouze o 49,56 %. Obec Slavětice překvapivě dosáhla nejvyšší úrovně lokalizace ze všech zkoumaných obcí hned ve dvou třídách – ve třídě Fakturace bylo lokálně vydáno 54,96 % (Hostětín 44,53 %) a ve třídě Ostatní dokonce 93,65 % (Hostětín 82,18 %). Vysoké úrovně lokalizace ve třídě Ostatní obec dosáhla pravděpodobně i proto, že díky vyšším příjmům se může aktivně podílet na dění v oblasti a v průběhu roku přispívat peněžitými dary nejrůznějším organizacím z okolí. Mzdové výdaje byly, stejně jako u Hostětína a Kalů, vynaloženy pouze na lokální zaměstnance, takže nelokálním výdajem byly pouze odvody z mezd. V této třídě Slavětice dosáhly téměř totožného výsledku jako Kaly, a to konkrétně 85,03 % (Kaly 85,78 %). Ve třídě Daňové doklady naopak obec propadla a podíl lokálních výdajů byl nejmenší ze všech obcí, pouze 24,86 %. Z celkových výdajů obec utratila lokálně 64,77 %, což se blíží výsledku Hostětína. Souhrnný graf pro všechny tři obce pak názorně ukazuje, jaký podíl na celku mají lokální výdaje v jednotlivých výdajových třídách:

Obr. 7 Procentuální podíl lokálních výdajů v jednotlivých třídách pro všechny obce Zdroj: Obecní úřady Hostětín, Kaly, Slavětice, 2014.

4.5 Interpretace a komparace hodnot LM2 U dvou hlavních porovnávaných obcí, Hostětína a Kalů, byly vypočítány a interpretovány následující hodnoty klasického LM2: 1. Hostětín 1,57. Každá koruna přijatá obecním úřadem vytvořila v dané lokalitě dodatečných 0,57 Kč. Celkem bylo v lokalitě díky obecnímu úřadu vytvořeno dodatečných 1 944 661,67 Kč.


2.

57

Kaly 1,27. Každá koruna přijatá obecním úřadem vytvořila v dané lokalitě dodatečných 0,27 Kč. Celkem bylo v lokalitě díky obecnímu úřadu vytvořeno dodatečných 765 504,35 Kč.

V Hostětíně tedy byla míra lokalizace při použití klasického LM2 výrazně vyšší, než u Kalů, čemuž odpovídalo i množství dodatečně vytvořených peněz v lokalitě. Dále byly pro obce vypočítány a interpretovány hodnoty modifikovaného LM2: 1. Hostětín 1,67. Každá koruna vydaná obecním úřadem vytvořila v dané lokalitě dodatečných 0,67 Kč. Celkem bylo v lokalitě díky obecnímu úřadu vytvořeno dodatečných 1 918 104,07 Kč. 2. Kaly 1,5. Každá koruna vydaná obecním úřadem vytvořila v dané lokalitě dodatečných 0,5 Kč. Celkem bylo v lokalitě díky obecnímu úřadu vytvořeno dodatečných 758 508,02 Kč. V Hostětíně byla opět míra lokalizace vyšší, ovšem ne tak výrazně, jako tomu bylo při využití klasického LM2. Velký rozdíl mezi klasickým a modifikovaným LM2 u Kalů je způsoben velmi vysokým přebytkem obce (přes 1,3 milionu Kč). Absolutně vyjádřený dodatečný přínos obou obcí je naopak u klasického i modifikovaného LM2 velmi podobný. Obec Slavětice byla do práce zařazena zejména z důvodu zkvalitnění výpovědní hodnoty provedeného výzkumu. U této obce hodnota klasického LM2 dosáhla 1,6, hodnota modifikovaného LM2 pak 1,65. Jedná se v obou případech o nadprůměrný výsledek (v prvním případě těsně na spodní hranici nadprůměru), který je velmi podobný výsledku ekologicky uvědomělé obce Hostětín. Při použití klasického LM2 bylo z jedné koruny přijaté obecním úřadem v lokalitě vytvořeno dodatečných 0,6 Kč, zatímco při použití modifikovaného LM2 bylo z jedné koruny vydané obecním úřadem v lokalitě vytvořeno dodatečných 0,65 Kč. Celkem bylo v lokalitě díky obecnímu úřadu vytvořeno dodatečných 4 057 326,74 Kč (při použití klasického LM2) nebo 4 041 459,96 Kč (při použití modifikovaného LM2). Absolutně vyjádřený dodatečný přínos obce je tedy opět při použití klasického i modifikovaného LM2 velmi podobný. Slavětice ve své lokalitě v průběhu roku vytvořily absolutně nejvíce dodatečných peněz ze všech zkoumaných obcí, což bylo způsobeno zejména nejvyššími příjmy i výdaji obce. 4.5.1

Testování stanovených hypotéz

Po skončení výzkumu byly testovány předem stanovené hypotézy, týkající se obcí Hostětín a Kaly: 1. Vzhledem k ekologické uvědomělosti Hostětína bude hodnota LM2 u této obce vyšší než hodnota LM2 u obce Kaly První hypotéza byla potvrzena, LM2 Hostětína je opravdu vyšší než LM2 Kalů, a to jak v případě klasické, tak i modifikované verze indikátoru.

58


2.

U ekologicky zaměřené obce Hostětín bude hodnota LM2 nadprůměrná, tzn. bude vyšší než 1,6 Druhá hypotéza byla potvrzena pouze v případě využití modifikovaného LM2, kdy LM2 Hostětína dosahuje hodnoty 1,67. Při použití klasického LM2 hypotéza potvrzena nebyla, neboť klasické LM2 obce dosahuje hodnoty 1,57. Tato hodnota je ovšem pouze těsně pod stanovenou hranicí nadprůměru.

3.

V případě Kalů jako reprezentanta běžné obce bude hodnota LM2 průměrná a bude se pohybovat mezi 1,3 a 1,6 Třetí hypotéza byla potvrzena opět pouze v případě využití modifikovaného LM2, kdy LM2 Kalů dosahuje hodnoty 1,5. V případě využití klasického LM2 hypotéza potvrzena nebyla, neboť hodnota LM2 je 1,27, což značí nikoliv očekávaný průměrný, ale lehce podprůměrný výsledek obce.

4.6 Jak dále zvyšovat úroveň ekonomické lokalizace Na základě provedených výzkumů byla stanovena následující doporučení, která by obcím měla pomoci zvýšit úroveň ekonomické lokalizace (a často i hodnotu lokálního multiplikátoru): 1.

Aktivní vyhledávání lokálních dodavatelů, a to zejména pokud se jedná o velké zakázky Jedná se bezpochyby o jedno z nejdůležitějších doporučení. Výběr obecních dodavatelů má totiž naprosto zásadní vliv na míru ekonomické lokalizace a hodnotu lokálního multiplikátoru. Aktivním hledáním a výběrem lokálních dodavatelů mohou obce výrazně zvýšit míru své ekonomické lokalizace. Pokud obec cíleně podporuje lokální dodavatele, přispívá tím samozřejmě k pozitivnímu vývoji celého regionu. Obce by měly klást velký důraz na výběr lokálních dodavatelů zejména pokud jde o větší výdaje či velké zakázky. Jako příklad poslouží fiktivní výpočet LM2 pro zkoumané obce, pokud by v první desítce jejich nejvýznamnějších dodavatelů figurovali pouze a výhradně dodavatelé lokální. V Hostětíně by se hodnota klasického LM2 zvýšila z 1,57 na 1,69 a hodnota modifikovaného LM2 z 1,67 na 1,82. V Kalech by ve stejné situaci klasický LM2 vzrostl z 1,27 na 1,42 a modifikovaný LM2 z 1,5 na 1,79. U Slavětic by ve stejné situaci klasický LM2 vzrostl z 1,6 na 1,79 a modifikovaný LM2 z 1,65 na 1,86. Ve všech uvedených situacích je tedy evidentní značný rozdíl v dosaženém výsledku, kterého by obce docílily pouze změnou několika nejvýznamnějších dodavatelů na dodavatele lokální. Samozřejmě je ale nutno podotknout, že některé důležité výdaje figurující ve výdajích obcí na předních místech budou bohužel nelokální téměř vždy. Jedná se zejména o výdaje na energie, plyn, vodu či telekomunikace. Firmy poskytující tyto služby jsou většinou nadnárodního charakteru a sídlí téměř výhradně v Praze, popřípadě jiných velkých městech republiky.


59

2.

Snaha o získávání elektrické energie z vlastních zdrojů

3.

Jak již bylo uvedeno výše, náklady na elektrickou energii se významně podílí na rozpočtech obcí. Většinou se jedná o odběr energie ze sítí nadnárodních energetických společností, čímž obcím vznikají nelokální výdaje. Pokud budou v obcích realizovány investiční projekty na výrobu energie z obnovitelných zdrojů (např. výstavba solárních elektráren), počáteční výdaje budou sice vysoké, ale investice se v průběhu několika let vrátí a obce si tímto krokem zajistí vyšší soběstačnost. Nejen, že již nebudou existenčně natolik závislé na velkých a nelokálních společnostech, ale příznivější bude i jejich dopad na životní prostředí. O jistou samostatnost v tomto směru se již snaží obec Hostětín, kde funguje hned několik fotovoltaických elektráren. Obecní úřad však vlastní elektrárnou nedisponuje, a tak se platbám elektrárenským společnostem zatím nevyhne. Snaha o získávání tepla z vlastních zdrojů

4.

Stejně jako v případě elektrické energie, i většina obecních výdajů zajišťujících teplo jde obvykle do rukou nadnárodním společnostem. Vzorovým příkladem, jak tyto nelokální výdaje omezit, je obec Hostětín, kde již od roku 2000 funguje obecní výtopna na dřevní štěpku (odpadní dřevo z okolních dřevozpracujících závodů). Její provoz je velmi šetrný k životnímu prostředí a teplo z výtopny využívá naprostá většina domů v obci. Zaměstnávání lokálních zaměstnanců

5.

Obce by se měly snažit zaměstnávat zejména lokální zaměstnance. Lokální zaměstnanci totiž budou pravděpodobně svoje peníze utrácet opět v daném místě a přispějí tak k rozvoji regionu. V případě zkoumaných obcí ovšem úroveň ekonomické lokalizace v tomto směru dále zvyšovat nelze, neboť všichni zaměstnanci obecních úřadů jsou buď přímo z dané obce nebo jejího blízkého okolí. Snaha o získávání vyšších příjmů prostřednictvím grantů či dotací

6.

Pokud obec získá vyšší příjmy, bude mít možnost ekonomickou lokalizaci více ovlivňovat a pozitivně rozvíjet svůj region. Nespornou výhodou obcí dosahujících vyšších příjmů (v našem případě šlo o obec Slavětice) je to, že mohou realizované investiční projekty financovat z vlastních zdrojů namísto půjček, které jsou velmi často bankovní, a tedy nelokální. Osvěta veřejnosti a organizace akcí podporujících lokální výrobu Tento bod sice přímo nezvýší ekonomickou lokalizaci obecních úřadů, ale nepřímo podpoří ekonomickou lokalizaci dalších subjektů, které při vyšší informovanosti o tématu mohou při svých nákupech dát přednost lokálním dodavatelům. Velmi oblíbené jsou v posledních letech například farmářské trhy, které by obce mohly pravidelně organizovat a dostávat tak problematiku eko-

60


7.

nomické lokalizace do povědomí veřejnosti. Další možností je například organizace přednášek, workshopů a podobných akcí. V tomto směru již iniciativu vyvíjí Centrum Veronica Hostětín, které v obci Hostětín působí již od roku 2006. Jedná se o ekologické centrum obce a vzdělávací středisko, které se snaží právě o osvětu veřejnosti v oblasti ekologie a dlouhodobě udržitelného rozvoje. Zavádění systémů LETS (Local Exchange Trading System) Systémy LETS jsou lokální systémy výměnného obchodu, kde spolu lidé zapojení v komunitě navzájem směňují výrobky a služby s pomocí vlastní virtuální měny, resp. kreditů. Směna je velmi jednoduchá, vždy lokální a umožňuje svým členům získat výrobky a služby mnohdy dostupněji nebo levněji, než kdyby využili služeb mimo komunitu. Ke zvážení by bylo například zavedení systémů LETS v rámci několika sousedních obcí nebo mikroregionu. Nevýhodou těchto systémů je ovšem to, že je k jejich využití potřeba znalost práce na počítači a připojení k internetu, protože komunity fungují virtuálně. V malých obcích žije obvykle velké množství seniorů, kteří počítač či připojení k internetu vůbec nemají nebo neumí používat. Tito lidé by se pak do LETS zapojili jen velmi těžko.

Závěr

61

5 Závěr Pro porovnání míry ekonomické lokalizace na základě hodnoty lokálního multiplikátoru LM2 byly vybrány obecní úřady dvou malých obcí s počtem obyvatel kolem 250 osob. Jednalo se o obec Hostětín ve Zlínském kraji a obec Kaly v Jihomoravském kraji. Výpočet se v obou případech vztahoval k údajům z roku 2013. Hostětín byl vybrán jako zástupce ekologicky uvědomělé obce, Kaly pak jako zástupce běžné obce, přičemž autorka práce předpokládala, že tyto skutečnosti hodnotu lokálního multiplikátoru ovlivní. Základní stanovenou hypotézou bylo, že hodnota LM2 (a tedy míra ekonomické lokalizace) bude u Hostětína díky jeho ekologickému smýšlení vyšší, než u Kalů. Hodnota LM2 byla z důvodu zkvalitnění výsledků práce vypočítána i pro obec Slavětice v kraji Vysočina. Tato obec měla být původně zařazena jako zástupce běžné obce, ovšem později bylo zjištěno, že díky svému umístění v těsné blízkosti jaderné elektrárny Dukovany obecní úřad každoročně získává vysoké dary od společnosti ČEZ. Slavětice tedy nelze považovat za běžnou obec. Protože se jednalo o obce s rozdílnými rozpočty a každá obec dosáhla většího či menšího přebytku, mohlo by při aplikaci klasického LM2 dojít ke zkreslení výsledků. Proto se autorka práce rozhodla kromě klasického LM2 pro každou obec vypočítat i modifikovaný LM2, kde obměna spočívá v tom, že v prvním kole nejsou použity celkové příjmy subjektu, ale jeho celkové výdaje. Způsob výpočtu klasického i modifikovaného LM2 byl popsán v kapitole 2.4.3. Základní hypotéza, která předpokládala, že obecní úřad Hostětín dosáhne vyšší hodnoty LM2 než obecní úřad Kaly, se potvrdila jak v případě použití klasického, tak i modifikovaného LM2, přičemž rozdíl mezi obcemi byl poměrně výrazný. U klasického LM2 Hostětín dosáhl hodnoty 1,57, u modifikovaného LM2 pak 1,67. U Kalů se jednalo o hodnoty 1,27 a 1,5. Druhá a třetí hypotéza se týkaly konkrétních hodnot LM2, přičemž u obce Hostětín byla očekávána hodnota nadprůměrná (tj. vyšší než 1,6) a u obce Kaly hodnota průměrná (tj. mezi 1,3 a 1,6). Tyto hypotézy byly potvrzeny pouze při použití modifikovaného LM2. Při aplikaci klasického LM2 byla hodnota pro obec Hostětín těsně pod hranicí nadprůměru a u Kalů pak těsně pod hranicí průměru. Obec Slavětice byla v práci zařazena navíc, takže pro ni nebyly stanoveny žádné hypotézy. Hodnota klasického LM2 obce byla 1,6 a modifikovaného LM2 1,65. Obec tedy v obou případech dosáhla nadprůměrné hodnoty. Důležitou součástí práce bylo na základě předchozích zjištění uvést konkrétní doporučení, která by obcím měla pomoci ve zvyšování míry vlastní ekonomické lokalizace. Obce by v první řadě měly začít aktivně vyhledávat lokální dodavatele, a to zejména pokud se jedná o velké zakázky. Lokalizaci by pozitivně ovlivnila i soběstačnost v produkci elektrické energie a tepla. Obecní úřady by také měly zaměstnávat lokální zaměstnance, snažit se o zvýšení svých příjmů a zvýšit povědomí veřejnosti o tématu ekonomické lokalizace. Další možností, jak úroveň lokalizace zvýšit, by mohlo být i zavádění lokálních výměnných systémů LETS.

62

Literatura

6 Literatura BAYLIS, John; SMITH, Steve; OWENS, Patricia. The globalization of world politics: an introduction to international relations. 6th edition. Oxford: Oxford University Press, 2014. ISBN 978-019-9656-172. BRUNDTLAND, Gro Harlem, et al. Report of the World Commission on environment and development: Our common future. New York: Oxford University Press, 1987, 383 p. ISBN 01-928-2080-X. CAVANAGH, John; MANDER, Jerry. Alternatives to economic globalization: a better world is possible. San Francisco: Berrett-Koehler, 2004, 268 p. ISBN 15-7675204-6. Centrum Veronica Hostětín [online]. 2014 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://hostetin.veronica.cz/ ČADIL, Jan. Regionální ekonomie: teorie a aplikace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 152 s. ISBN 978-80-7400-191-8. Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.czso.cz/ DOUTHWAITE, Richard. Short circuit: strengthening local economies for security in an unstable world. Dublin: Lilliput Press, 1996. 386 p. ISBN 18-746-7560-0. HINES, Colin. Localization: A global manifesto. Earthscan, 2000, 290 p. ISBN 18538-3612-5. JENÍČEK, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002, 152 s. ISBN 80-7179-787-1. JOHANISOVÁ, Naděžda. Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem: výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku. Volary: Stehlík, 2008. 125 s. ISBN 978-80-86913-05-6. JOHANISOVÁ, Naděžda. Lokalizace ekonomiky: pohádka, nebo nutnost?. Sedmá generace: společensko-ekologický měsíčník. Brno: Hnutí DUHA, 2004, č. 6. Dostupné z: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/lokalizace-ekonomiky-pohadkanebo-nutnost JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010b. 332 s. ISBN 97880-247-3258-9. JUREČKA, Václav. Mikroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010a, 359 s. ISBN 978-80247-3259-6. KEYNES, John Maynard. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. 1. vyd. Překlad Miloš Stádník. Praha: Česká akademie věd, 1963, 386 s. KUTÁČEK, Stanislav. Open space o lokálních ekonomikách a udržitelném rozvoji. Sborník ze semináře. 1. vyd. Brno: Trast pro ekonomiku a společnost, 2007a, 34 s. ISBN 978-802-3996-203.

Literatura

63

KUTÁČEK, Stanislav. Penězům na stopě: měření vašeho dopadu na místní ekonomiku pomocí LM3. 1. vyd. Brno: Trast pro ekonomiku a společnost, 2007b, 93 s. ISBN 978-802-5416-907. LACINA, Lubor. Makroekonomie otevřené ekonomiky. 1. vyd. Brno: Mendelova lesnická a zemědělská univerzita v Brně, 2001, 115 s. ISBN 80-715-7488-0. Města a obce online [online]. 2014 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://mesta.obce.cz/ Mikroregion Bojkovsko [online]. 2014 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.mikroregion-bojkovsko.cz Mikroregion Hrotovicko [online]. 2014 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.hrotovicko.cz Mikroregion Porta [online]. 2014 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.regionporta.cz Moštárna Hostětín [online]. 2014 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://www.mostarna-hostetin.cz New Economics Foundation [online]. 2014 [cit. 2014-01-17]. Dostupné z: http://www.neweconomics.org Obec Hostětín [online]. 2014 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://www.hostetin.cz Obec Kaly [online]. 2014 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://www.kaly.cz Obec Slavětice [online]. 2014 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.slavetice.eu ONDRČKA, Pavel. Rozšíření základů makroekonomické teorie. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2006, 337 s. ISBN 80-731-8449-4. ORAM, Julian; MACGILLIVRAY, Alex; DRURY, Joe. Ghost town Britain: the threat from economic globalisation to livelihoods, liberty and local economic freedom. London: New Economics Foundation, 2002. ISBN 18-994-0762-6. PAČESOVÁ, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2011, 121 s. ISBN 978-80-7265-193-1. PICHANIČ, Mikuláš. Mezinárodní management a globalizace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, 176 s. ISBN 80-717-9886-X. ROLNÝ, Ivo; LACINA, Lubor. Globalizace-Etika-Ekonomika. 1. vyd. Boskovice: František Šalé-Albert, 2001, 255 s. ISBN 80-732-6000-X. Rozpočet obce [online]. 2014 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.rozpocetobce.cz/ SACKS, Justin. The money trail: measuring your impact on the local economy using LM3. London: New Economics Foundation, 2002, 118 p. ISBN 18-994-0760-X. SCHUMACHER, Ernst Friedrich. Malé je milé: aneb ekonomie, která by počítala i s člověkem. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2000, 284 s. ISBN 80-723-9035-X.

64

Literatura

SIRŮČEK, Pavel; HECZKO, Stanislav. Globalizace - vybrané teoretické aspekty. E M. Ekonomie a Management: Economics and Management. Liberec: Hospodářská fakulta Technická Univerzita, 2006, roč. 9, č. 4, s. 32-49. SOJKA, Milan. John Maynard Keynes a současná ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 156 s. ISBN 80-716-9827-X. SÝKORA, Luděk. Globalizace a její společenské a geografické důsledky. In: JEHLIČKA, Petr. Stát, prostor, politika: vybrané otázky politické geografie. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2000, s. 59-79. Edice Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje. ISBN 8023855662. ŠŤASTNÝ, Dan. Protekcionismus: ptolemaiovský systém populární ekonomie. Politická ekonomie. Praha: VŠE, 2001, č. 2. Vyhláška č. 323/2002 Sb. In: Ministerstvo financí České republiky [online]. 2002. [cit. 2014-02-09]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/legislativni-dokumenty/2002/vyhlaska-c323-2002-sb-3461#B.Druhove WARD, Bernie; LEWIS, Julie. Plugging the leaks: making the most of every pound that enters your local economy. London: New Economics Foundation, 2002. ISBN 18-994-0752-9. Zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. In: Sbírka zákonů [online]. 1999. [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb99106&cd=76&typ=r Zákon 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. In: Sbírka zákonů [online]. 2000. [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00250&cd=76&typ=r ŽEHROVÁ, Jana. Finance. 5. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2010, 215 s. ISBN 978-80-213-2124-3. Další zdroje: Obecní úřad Hostětín Obecní úřad Kaly Obecní úřad Slavětice

Ekonomická lokalizace a aplikace lokálního multiplikátoru

Recommend Documents