Ekologie živočichů, téma 14: Přesuny populací : disperse a šíření druhů

Ekologie živočichů, téma 14:

Přesuny populací : disperse a šíření druhů

Hromadné přesuny živočichů : • Kromě pravidelných přesunů celých populací s návratem do původních destinací (ať těchže jedinců nebo jejich potomstva) dochází k dalším typům pohybů celých populací: • rozptyl nově vzniklé generace • přesuny populace při přemnožení • postupné zvětšování areálu druhu • šíření invasních druhů

Rozptyl nově vzniklé generace • Disperze je pravidelným jevem u mnoha živočichů • Vzdálenosti rozptylu jedinců jsou různé a závisí na charakteru pohybu: pasivní přenos členovců je určen přenášejícím činitelem, aktivní pohyb obratlovců závisí na jejich pohybových schopnostech • Velké rozdíly i mezi podobnými typy živočichů : ptáci

břehule Riparia riparia

Rozptyl mláďat břehule říční :

Body na mapě Velké Británie ukazují místa a počet jedinců, kteří byli zastiženi na některé jiné kolonii v době po vyhnízdění (šipky: výchozí shromaždiště)

sýkora koňadra Parus major

Rozptyl nově vzniklé generace • Jiný model: sýkora koňadra • vzdálenost od místa narození, v jaké poprvé zahnízdí mláďata, není velká • většina jedinců zahnízdí do cca 1 km od místa vylíhnutí, zbytek do cca 3,5 km • samice o něco málo častější mezi jedinci nad 1 km

vzdálenost místa prvého zahnízdění od místa narození u sýkory koňadry

Pasivní přenos členovců • Forese: roztoči, ♀♀ štírků • Přenos vzdušnými proudy: - aeroplankton : mšice, třásněnky, octomilky, bejlomorky, nymfy roztočů, - pavouci : vypouštění vlákna plachetnatkovití – na jaře do polí (Meioneta, Oedothorax, Erigone) běžníkovití – nymfy na podzim (Thomisus) výška nad zemí až 4570 m

Běžník Thomisus

Erigone prominens

Rozptyl nově vzniklé generace • různé druhy hmyzu vytvářejí bezkřídlé - na jednom místě usazené, a křídlaté – šíření sloužící jedince nebo generace • někdy se takto odlišné generace střídají v pravidelném sezónním (ročním) cyklu, někdy jako součást rodozměny (střídání gamogenetických a parthenogenetických generací)

mšice révokaz Viteus vitifoliae mšice jabloňová Aphis pomi

mravenec Monomorium minimum drobnělka Zorotypus hubbardi

Disperze u vodních bezobratlých • V moři jsou dospělci mnoha druhů sedentární nebo alespoň se zdržují na daném místě • Mořské larvy jsou dálkově pohyblivé a šíří se v planktonu • Vody vnitrozemské jsou nespojité, proto šíření z jednoho biotopu do druhého často zajišťují dospělci = např. pohyblivá imaga hmyzu

disperzní fáze

Mořský biotop : růstová a živící se fáze

Sladkovodní biotop : disperzní fáze růstová a živící se fáze

Přesuny přemnožených populací • Saranče jsou historicky nejznámějším a ekonomicky nejvýznamnějším příkladem masových pohybů pravidelně se přemnožujících populací : - hejna o počtu přes 1010 jedinců a hmotnosti přes 50 000 tun živé váhy - tomu odpovídá i devastující spotřeba rostlinné potravy – sežerou vše zelené a přesouvají se dál

Populační explose a tahy sarančí : • Afrika : Schistocerca gregaria, Locusta migratoria • Afrika jižně od rovníku: Nomadacris septemfasciata • Austrálie : Chortoicetes terminifera • USA : Melanoplus spretus

saranče Schistocerca gregaria

saranče Schistocerca gregaria

saranče Locusta migratoria



táhnoucí hejna sarančí

saranče Nomadacris septemtrionalis

Chortoicetes

Melanoplus

Populační explose a tahy sarančí : • Oblasti trvalého výskytu, odkud invaze vycházejí, mohou být velmi malé: Loc.m. – zátopová oblast Nigeru Nom.s. – tři malé oblasti v Tanzanii a Zambii, horké suché nesouvislé travnaté porosty

• invasní oblasti: 1500x větší, 8x106 km2 • vývoj vajíčka 1 měsíc, 6-7 instarů 65-70 dní, většina života jako dospělci

Populační explose a tahy sarančí : • Schistocerca gregaria : • za dostatku potravy zelená samotářská fáze • nedostatek potravy – změna potravy u starších nymf: tmavá fáze, neklid, invazní hejna ~ 109 jedinců, 104 tun, hejna po větru v Inter-Tropical Convergence Zone do oblasti nízkého tlaku → vajíčka do vlhkého písku • fáze se liší barvou a rozměry částí těla

Schistocerca gregaria

Schistocerca gregaria

Populační explose a tahy sarančí : • Starozákonní „rány egyptské“ • Perioda invazí 7 až 22 let, ~ 13 let • Pohyb invazních hejn: - z Arabského poloostrova do Mauretánie 5000 km / 2 měsíce - ze Somálska do Iráku 3000 km / 4 týdny - z Maroka 1954 do Anglie 2 týdny

Populační explose a tahy savců: • Lumíci Lemmus lemmus, L. variegatus (drobní hrabošovití savci arktické tundry)

- alpinské louky mezi hranicí lesa a vrcholky skandinávských hor • 3-4-letý cyklus kolísání početnosti populací : závisí na množství potravy řízeném obsahem P – pomalé obnovování živin v arktických podmínkách

lumík norský Lemmus lemmus

lumík norský Lemmus lemmus

Populační explose a tahy savců: • Antilopa skákavá Antidorcas marsupialis : • jižní Afrika - 100 x 106 jedinců • úbytek až po příchodu Burů • dva typy populací – stálé (za dostatku potravy) a tažné (nouze o potravu jako důvod tahů – změna chování, neklid, hormonální nerovnováha, potulky, hlad – pohyb stád v počtech 104 jedinců) • pohyb stád bez ohledu na překážky, naposledy v roce 1954

antilopa skákavá Antidorcas marsupialis

antilopa skákavá Antidorcas marsupialis

Populační explose a tahy ptáků: • stepokur Syrrhaptes paradoxus • brkoslav Bombycilla garrulus ~ 10 let • sovice sněžná Nyctea scandiaca (dnes Bubo scandiacus) – cyklus lumíků • ptáci severských jehličnatých lesů: semenné roky – křivka Loxia curvirostra – šišky smrku – ořešník Nucifraga caryocatactes - semena limby

stepokur Syrrhaptes paradoxus

stepokur Syrrhaptes paradoxus

brkoslav Bombycilla garrulus

sovice sněžná Bubo scandiacus

křivka Loxia curvirostra



ořešník Nucifraga caryocatactes

ořešník Nucifraga caryocatactes

Populační explose a tahy ptáků: • na území severní Ameriky synchronní erupce osmi druhů semenožravých ptáků hnízdících v jehličnatých lesích • data z pravidelných vánočních sčítacích akcí Audubon Society vykazují alternující roky úrody semen a alternující roky invazí semenožravých ptáků do nižších zeměpisných šířek • písmena u snímků odpovídají křivkám na grafu synchronizace erupcí početnosti

Střídání semenných roků v severských lesích a invazí osmi druhů semenožravých ptáků na jih

Synchronizace a rozsah erupcí početnosti osmi druhů semenožravých ptáků

eg : Hesperiphona vespertina

cr : čečetka Acanthis flammea

wwc : křivka bělokřídlá Loxia leucoptera

rc : křivka Loxia curvirostra

pf : hýl nachový Carpodacus purpureus

pg : hýl křivčí Pinicola enucleator

rbn : brhlík Sitta canadensis

ps : čížek Spinus pinus

Postupné zvětšování areálu druhu: • Nelze dostatečně odlišit plynulé a postupné zvětšování (a případné občasné zmenšování) stálého areálu druhu od rychlého šíření invazních druhů • řada druhů v historicky doložené době svůj areál zvětšuje (a jinde a jindy případně ustupuje) • příčiny mohou být jak ve změnách klimatických, tak důsledkem činnosti člověka

Postupné zvětšování areálu druhu: • Příklady z třídy ptáků v Evropě: • zvonohlík zahradní – původně mediteránní, v 19.stol. do střední Evropy, ve 20.stol. na jih Anglie a do Skandinávie • labuť velká – v Čechách posledních cca 30 let • hýl rudý – šíří se z východní Evropy • hrdlička balkánská – během cca 40 let z Balkánu až do Anglie

zvonohlík zahradní Serinus serinus

zvonohlík zahradní Serinus serinus

labuť velká Cygnus olor

Hýl rudý Carpodacus erythrinus

hrdlička balkánská Streptopelia decaocto

Zvětšování areálu • Hrdlička zahradní osídlila území Moravy a Čech postupně během čtyřicátých a padesátých let, zejména ve městech. • Úspěšně zimuje.

Postupné zvětšování areálu druhu: • Podobně se šíří řada druhů bezobratlých • recentní příklad: - klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella) drobný motýlek, jehož housenka ožírá listy jírovce maďalu (ten u nás není autochtonní)

• za 20 let z Makedonie až na severozápad Francie, do Belgie a Holandska • vlastní původ a specializace na jírovec nejsou zcela jasné

Postupné šíření klíněnky jírovcové Evropou

klíněnka jírovcová Cameraria ohridella

Požerky klíněnky

Pravé invazní druhy • Podíl člověka na invazivním šíření živočichů je různý : od přímého transportu člověkem (buď záměrné vysazení nebo neúmyslné zavlečení) až po změnu biotopů (? ale i změnu klimatu ?) a tím umožnění samovolného invazního šíření • předchozí druh může být případem poslední varianty, může jím být i plzák Arion lusitanicus, ač tento druh je navíc transportován dopravou • králík a další placentálové (liška) v Austrálii nebo kozy na osamělých ostrovech v moři jsou výsledky záměrného vysazení ./...

Pravé invazní druhy • Ve většině případů se kombinuje prvotní transport člověkem (ať záměrný nebo častěji neúmyslný) s dalším samovolným šířením do nového areálu, kde chybějí přirození predátoři a paraziti • Prvotní transport člověkem je častým způsobem překonání oceánu – z kontinentu na kontinent: králík, ondatra, mýval, norek americký, veverka popelavá (všichni záměrně), mandelinka bramborová, slávička mnohotvárná, sladkovodní perloočky – a mnoho dalších druhů, zejména z bezobratlých (vesměs neúmyslně)

Pravé invazní druhy • Co je to globalizace (s hlediska ekologie) ? • Globalizace není to, že na všech kontinentech světa se prodává stejná „Cola“ a mnoho dalších stejných předmětů denní potřeby, ani jednotná konsumace produktů masové kultury – pokud způsob života a kulturní návyky člověka neovlivní přírodní ekosystémy • Globalizace se projeví, když důsledky lidských globálních aktivit nechtěně ovlivní ekosystémy na jiném konci planety • příklad : transport ojetých pneumatik

Pravé invazní druhy • příklad : transport ojetých pneumatik : • ve velkém se převážejí ojeté pneumatiky (celé lodní náklady) jako surovina k dalšímu zpracování z kontinentu na kontinent – zejména z Asie do Ameriky • po skladování venku v nich vždy zbude dešťová voda – a v ní larvy komárů, mezi nimi i druhů, které jsou významnými vektory závažných onemocnění člověka • nemocní dnes cestují (např. letecky) po celém světě, ale šíření závisí na přítomnosti vektoru

Asian Tiger mosquito Aedes albopictus

larva Aedes albopictus

Pravé invazní druhy • výsledkem transportu pneumatik byl neúmyslný a nežádoucí transport larev komárů Aedes albopictus • tento druh je přenašečem několika arbovirů : např. horečky dengue, západonilské horečky, viru Chikungunya (vesměs (+) ssRNA viry) • reservoárem viru se stávají cestující nemocní s mírnou formou viros, u západonilské horečky ptáci • k dalšímu šíření na jiném kontinentě je nezbytný hmyzí vektor - Aedes z transportu pneumatik

Pravé invazní druhy • Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) – původem ze Skalistých hor z divokých druhů Solanum, po rozšíření pěstování bramborů přešla na brambor a rozšířila se po území Severní Ameriky

• zavlečena do Evropy a postupně a plynule od dvacátých do sedmdesátých let osídlila celou Evropu až po Rusko přirozeným šířením • (nesmyslné politické teorie o umělém šíření)

Šíření mandelinky bramborové Evropou na východ

mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata



slunečko Harmonia axyridis • • • • •

původem z východní Asie dále do USA a Kanady, odtud do Velké Britanie vysazováno do skleníků a sadů západní Evropy k nám 2007, lavinovitě se šíří Českem o něco větší (6-9 mm) než naše jiné druhy, mohutnější, více klenuté • velmi proměnlivé zbarvení • hubí mšice, mery, vajíčka různého hmyzu, a to dlouho do podzimu • žere ale i larvy jiných druhů sluneček (i stejně velké) a též larvy zlatooček

slunečko Harmonia axyridis




larva slunečka Harmonia axyridis

Invazní plž : plzák Arion lusitanicus • Je to velké, je to rezavě hnědé, je to slizké, je to odporné (ale nepáchne to) – co je to ? Postrach zahrádkářů, plzák španělský Arion lusitanicus • dospělý 8 až 12 cm, oranžovohnědý, jednoletý • mladí jsou vejčitého tvaru, pestře žlutohnědí s dvěma pruhy na hřbetě • hermafrodit (kopulace koncem VI), výhoda : každý jedinec klade vajíčka – přes 200, od srpna do počátku zimy, pozdnější vajíčka přezimují • vajíčka z časného podzimu se asi po 5 týdnech líhnou (podle teploty i déle) a mláďata přezimují

slimák: plzák Arion lusitanicus

Invazní plž : plzák Arion lusitanicus

• euryvalentní druh obsazuje kulturní biotopy s nestabilními společenstvy a přemnožuje se • hustoty až 50 ind.m-2 • po odstranění z omezené plochy ji rychle osídlí jedinci z okolí • vyhledává stinná místa s vysokou vegetací, odtud vylézá za vlhka za soumraku, v noci a časně ráno • žere většinu druhů rostlin, mrtvoly jiných plžů i živé jedince menších plžů (páskovky Cepea) • likviduje mladé kultury zeleniny, řepku, brambory


• původní rozšíření v atlantské části Evropy: severní část Pyrenejského poloostrova, západní Francie a Anglie s atlantickým klimatem • zhruba 50 let se šíří do nitra kontinentu - zřejmě mu v tom napomáhá člověk transportem sadby, zeleniny, vlhkého dřeva a pod. – na tom všem se zejména mladí jedinci snadno přemísťují • ale dospělci mohou postupovat rychlostí 5 až 9 m.h-1 do neobsazených území • zavlečen i do USA (1998) a na Falklandy


• dnes masivní invaze napříč Evropou • na území ČR spolehlivě od r. 1991 • jen velmi málo predátorů – spíše žerou mladé jedince (Lampyridae, Carabidae, Staphylinidae, kachny, ježci, Turdidae) • v nově obsazovaných areálech chybí parazité – larvy dvojkřídlých Sciomyzidae, hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita – ta se používá jako komerční metoda tlumení výskytu plzáka


Invazní mlž : Dreissena polymorpha • Drobný mlž slávička mnohotvárná Dreissena polymorpha byl původně rozšířen ve vodách pontokaspické oblasti včetně Kaspického a Azovského moře • drobný mlž s pruhovanými lasturami („zebra mussel“) o velikosti od 1 do max. 5 cm, obvykle něco přes 1 cm • přichycuje se byssovými vlákny k pevnému podkladu (skála, rostlina jako rákos, dřevo, loď, stavby a potrubí ve vodě, schránky jiných mlžů) a vytváří obrovské kolonie přisedlých jedinců

slávička Dreissena polymorpha



Invazní mlž : Dreissena polymorpha

• žije 3 až 9 let, rozmnožuje se od 2. roku • ♀ uvolňuje v pozdním jaru několikrát desetitisíce vajíček, celkem až milion – oplození je ve vodě • za 3 – 5 dní se líhnou veligerové larvy, které asi měsíc žijí v planktonu – a šíří se pohyby vodních mas • pak se usazují a přichycují byssovými vlákny • nedospělí jedinci v prvém roce se ještě mohou uvolnit a přemísťovat na jiný podklad • na vhodném podkladu až několik tisíc jedinců na ploše 1 m2


• živí se filtrací částic o velikosti od 1 do několika desítek µm, hlavně fytoplanktonu, ale i bakterií a mikrozooplanktonu včetně vlastních larev • dospělý jedinec profiltruje asi 1 litr vody za den • filtrují selektivně – sinice nekonsumují, nejedlé částice odvrhují obalené slizem jako nepravé výkaly • optimální teplota je 20 až 25 °C, ale p řežívají a rostou i ve 3 °C a rozmnožují se od 13 °C • tolerují salinitu vody do cca 10 ‰ – estuaria, i vnitrozemská moře


• Šíření : • Původní areál v pontokaspické oblasti • Odtud se přirozeně šířil (18. a 19. stol.) do Evropy na západ a na sever, a to zejména v době stavby plavebních kanálů propojujících země západní Evropy a rozvíjející se lodní dopravy : • Maďarsko 1794, Anglie 1824, 1827 Holandsko, Labe v Čechách 1893, Švédsko 1920, Itálie (L. Garda 1973) • dnes po celé západní a severní Evropě, ale ...


• Invaze do Severní Ameriky : • V r. 1988 nalezeni dvouletí jedinci v L. St. Clair, mezi L. Erie a L. Huron – nejspíše v r. 1986 zavlečeni jako veligerové larvy vypuštěním balastní vody z ruské zaoceánské lodi jedoucí do Kanady pro pšenici • transport nedospělých mlžů i dospělců je možný i na lodních řetězech a kotvách na palubě • po prvé rozmnožovací sezóně 1000 x vyšší hustota populací • v r. 1990 již ve všech Great Lakes


• V r. 1991 unikla z povodí Velkých Jezer do řeky Illinois a tím do povodí Mississippi ; rovněž do povodí Hudson River • V r. 2008 již v Kalifornii • Rychlé šíření umožňuje planktonní fáze veligerové larvy (transport vodou a „s vodou“), schopnost mladých mlžů se dočasně odpoutat od podkladu a schopnost dospělých uchytit se na různé podklady včetně malých lodí a na nich přežít několikadenní transport po silnici • Důsledky invaze do amerických biotopů : ./...


• Důsledky invaze do amerických biotopů : • v L. Erie se zdvojnásobila průhlednost vody, abundance rozsivek klesla o 82-91 %, postupně i ostatní řasy (o 90 % v západ. části, o 62 % ve východní), ve fytoplanktonu častěji převládá sinice Microcystis • více světla v hloubce umožnilo rozvoj makrofyt – ale v druhovém složení změněném důsledky nasedání Dreissena na stonky některých druhů • klesla koncentrace rozpuštěného organického C • změny i v množství zooplanktonu (o 55-71 %)

Invazní mlž : Dreissena polymorpha • (Důsledky invaze do amerických biotopů ...)

• původní druhy bentických mlžů mají lastury pokryté až 10.000 jedinci Dreissena – tukové zásoby poloviční v důsledku kompetice, původní druhy mlžů proto hynou • úlovky okouna Perca flavescens vzrostly 5 x, rovněž vzrostla populace a velikost okounka černého Micropterus dolomieui (v Evropě je Dreissena žrána m.j. ploticí) • naopak planktonofágní druhy ryb mají méně potravy a ubývají, zvláště potěr (ubývá zejména mikrozooplanktonu)

Invazní mlž : Dreissena polymorpha • (Důsledky invaze do amerických biotopů ...)

• Dreissena se podílí na šíření botulismu vodních ptáků • škody na zařízení : kolonie Dreissena ucpávají vodní potrubí vodáren a elektráren, zarůstají zařízení přístavů a plavebních kanálů • planktonní veligerové larvy se dostávají do úpraven pitné vody • škody v USA jsou odhadovány na 5 miliard $ ročně

Střevlička východní Pseudorasbora parva • Tento drobný druh cypriniformní rybky pochází z východní Asie – povodí Amuru, Japonsko, Korea • v šedesátých letech byl vysazen do rybníků v Rumunsku v deltě Dunaje • odtud se rozšířil do mnoha zemí Evropy, centrální Asie a severní Afriky jednak samovolným šířením v povodích, ale zejména s převozem obchodovaných násad ryb, zejména ryb býložravých vysazovaných do vod s velkým rozvojem vegetace nebo fytoplanktonu

Střevlička východní Pseudorasbora parva • dnes je v některých vodách (u nás běžně) rozšířen jako masově se vyskytující druh, který dorůstá délky několika cm (8-9), hmotnosti kolem 15 g a hustoty populací až přes 10.000 ind.ha-1 • škodí nativním druhům kompeticí o planktonní potravu i požíráním nejmenších rybích larev i větších druhů

Střevlička východní Pseudorasbora parva

Střevlička východní Pseudorasbora parva

Pravé invazní druhy • Ondatra pižmová (Ondatra zibethica) původně severoamerický vodní hlodavec

vysazena počátkem minulého století u Dobříše ve středních Čechách, odtud zaplavila celou Evropu • kdysi potkan Rattus norvegicus • veverka Sciurus carolinensis vysazena v Anglii vytlačila v. obecnou do Skotska a na západ Irska

ondatra pižmová Ondatra zibethica

ondatra pižmová Ondatra zibethica

veverka popelavá Sciurus carolinensis

potkan Rattus norvegicus

Případ veverky popelavé ve Velké Británii • Sciurus carolinensis je americký druh rozšířený v USA a Kanadě • Je větší (45 až 50 cm) než evropská S. vulgaris, má širší potravní spektrum (je „všežravější“) • Kompetičně schopnější • Dovezena jako chované domácí zvířátko do Velké Británie, Itálie a Jihoafrické republiky • Unikla do volné přírody a začala se šířit • Vytlačuje veverku obecnou kompeticí • Působí škody okusem dřevin

Případ veverky popelavé ve Velké Británii • Veverka popelavá nachází v listnatých lesích daleko více potravních zdrojů než v. obecná • Výsledkem je hustota až 8 jedinců veverky popelavé na 1 hektar • Veverka obecná jen cca 1 jedinec na 1 hektar • Snahy o omezení šíření veverky popelavé: návnady s antikoncepčními látkami, případně trávení antikoagulanty – není specifické, ohrožuje i jiné živočichy

veverka popelavá Sciurus carolinensis

Sciurus carolinensis

Sciurus carolinensis

Škody okusem Sciurus carolinensis

Veverka obecná Sciurus vulgaris

Veverka obecná Sciurus vulgaris

Rozšíření obou druhů veverek ve Velké Británii

Pravé invazní druhy • Norek americký – únik z farem v Evropě, u nás velmi početná populace vypuštěna „zachránci vězněných zvířat“ z kožešinové farmy

• Mýval – vysazen v Německu, v Americe postupná synantropizace, obtížný • Špaček obecný – v USA vysazen 1896, do r. 1980 až k Pacifiku a na jih Kanady • Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů – perloočky ze Severní Ameriky jako trvalá vajíčka do Evropy, evropské dravé druhy do Great Lakes v balastní vodě lodí

norek americký Lutreola vison

mýval severní Procyon lotor

Špaček obecný - šíření Severní Amerikou

Pravé invazní druhy • Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů : • perloočky ze Severní Ameriky (Daphnia parvula, Daphnia ambigua dnes i v jižních Čechách) jako trvalá vajíčka do Evropy na lodních kontejnerech skladovaných na březích vod • evropské dravé druhy perlooček (Bythotrephes, Cercopagis) do Great Lakes v balastní vodě lodí z Ukrajiny – podstatným způsobem pozměňují druhové složení planktonu v jezerech

Daphnia ambigua

Daphnia ambigua

Daphnia parvula

Daphnia parvula

dravá perloočka Bythotrephes

dravá perloočka Cercopagis

Pravé invazní druhy • Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů :

• do Evropy zavlečení - severoameričtí raci r. Pacifastacus, Orconectes a Procambarus • rak pruhovaný Orconectes limosus z východní části USA dovezen již 1890 do Polska a Německa a vysazen jako náhrada za raka Astacus astacus vyhubeného „račím morem“, plísní Aphanomyces astaci • malý druh s malou hmotností, i v kalných vodách • podstatně větší rak signální Pacifastacus leniusculus ze severozápadu USA dovezen ze stejného důvodu 1960 do Švédska a Finska, dnes Pobaltí, střední a západní Evropa, Řecko, Velká Británie, Irsko

Pravé invazní druhy • do Evropy zavlečení severoameričtí raci r. Pacifastacus a Orconectes : • oba druhy jsou odolné proti „račímu moru“, ale zároveň jsou jeho přenašeči – tím v místech svého výskytu ohrožují přežití nativních populací raků r. Astacus • jejich šíření (ve většině zemí nelegální) je způsobeno člověkem : ve Skandinávii je rak signální komerčně loven a využíván • snadno se šíři po proudu toků, ale mohou (pomaleji, kolem 1 km za rok) migrovat i proti proudu • vedle šíření oomyceta Aphanomyces astaci a masových úhynu raků r. Astacus jsou i jejich přímými kompetitory

Pacifastacus leniusculus

Pacifastacus leniusculus

Orconectes limosus

Orconectes limosus

Pravé invazní druhy • do Evropy zavlečený - severoamerický rak červený Procambarus clarkii : • tmavočervený, dravý, rychle rostoucí druh s trnitými klepety z teplých vod, bažin, nádrží, nížinných toků, rýžových polí a zavlažovacích systémů oblasti Mexického zálivu a jihu USA, snáší znečištění vod • komerčně pěstován v desítkách tisíc ha vodních ploch • dovezen do Španělska k pěstování ve velkém a odtud se šíří Evropou, též pěstován a šířen akvaristy • rovněž resistentní přenašeč „račího moru“ • vysoce plodný – r-strategie proti k-strategii r. Astacus • škodí i hrabáním nor do břehů

Procambarus clarkii

Procambarus clarkii

Pravé invazní druhy • Bezobratlí : různé druhy, včetně vodních korýšů :

• do Evropy zavlečený krab - Eriocheir sinensis • původně temperátní oblasti Číny, zavlečen do Evropy i do Severní Ameriky • v Číně komerčně loven jako jídlo, krmivo i hnojivo • katadromní sladkovodní krab, často masový výskyt • rozmnožuje se v brakických vodách, hromadně táhne • žere cokoliv : řasy, detrit, drobné živočichy, nastražené návnady na ryby i ulovené ryby v sítích • vyhrabává nory ve březích a vyvolává erosi břehů • vytlačuje původní druhy

Eriocheir sinensis

Eriocheir sinensis

Masová migrace mladých krabů Eriocheir sinensis

Pravé invazní druhy • Bezobratlí : různé druhy :

• z Číny do Evropy zavlečená sladkovodní medusa Craspedacusta sowerbyii – zcela nenápadná polypová stadia připomínající velmi drobné nezmary téměř bez chapadel žijí skrytě v různých vodách, ale průhledné medusy se odškrcují zřídka, jen za značně vysoké teploty vody v letních měsících kolem 25 °C • jsou asi 2 – 3 cm velké a pomalu se vznášejí pod hladinou prohřátých koupališť a podobných stojatých vod a loví zooplankton

Sladkovodní medusa Craspedacusta sowerbyi

medusa Craspedacusta sowerbyi

Pravé invazní druhy • Bezobratlí : různé druhy :

• z východu Severní Ameriky do Evropy 1883 zavlečená sladkovodní mechovka (s podivným českým názvem bochnatka) Pectinatella magnifica – v údolních nádržích, v pískovnách a pod. vytváří v létě na ponořených předmětech (větvích, kořenech, konstrukcích) až několik kg těžké kolonie se slizovitým povrchem, na povrchu s tisíci zooidů seskupených do roset • šíří se snadno pomocí statoblastů (asi 1 mm, s háčky na povrchu)

kolonie mechovky Pectinatella magnifica

povrch kolonie Pectinatella magnifica

Šíření živočichů a ostrovní teorie • Mac Arthur a Wilson, 1967 • • • •

- viz základní kurz ekologie počet druhů na ostrově se ustálí na stálé hodnotě ustálení je výsledkem rovnováhy immigrace a vymírání velké ostrovy mají více druhů, malé ostrovy méně druhů počet druhů klesá s rostoucí vzdáleností od zdrojové pevniny

rychlost immigrace nových druhů na ostrov : velký nebo zdroji blízký ostrov vs. malý nebo vzdálený

rychlost vymírání druhů na ostrově : velký ostrov vs. malý ostrov

počet druhů je rovnováhou immigrace a vymírání

počet druhů plazů a obojživelníků proti velikosti západoindických ostrovů, MacArthur & Wilson 1967

Šíření živočichů a ostrovní teorie • „ostrovy“ : horské skupiny v „moři“ nížiny, uzavřené vnitrozemské vody v „moři“ pevniny • pojem „supertramp“ = časný kolonista s nízkou kompetiční schopností, po ustálení druhů vymizí a osidluje jiný „ostrov“, na rozdíl od druhů objevujících se až v ustáleném společenstvu

časní a pozdní kolonisté ostrovů : • holoubek Macropygia mackinlayi na ostrovech Bismarckova souostroví je „supertramp“, t.j. časný kolonizátor osídlující ostrovy s nízkou kompeticí malého počtu S druhů (J je podíl ostrovů osídlených daným druhem z ostrovů o počtu S druhů) • kukačka Centropus violaceus vyžaduje ostrovy s bohatou ptačí faunou obsahující hostitelské druhy ptáků

holoubek Macropygia mackinlayi

holoubek Macropygia mackinlayi, podíl osídlených ostrovů proti počtu druhů

kukačka Centropus violaceus

kukačka Centropus violaceus , podíl osídlených ostrovů proti počtu druhů

Ekologie živočichů, téma 14: Přesuny populací : disperse a šíření druhů

Recommend Documents