Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin
Ekologie netradičních ovocných druhů a jejich praktické využití Diplomová práce
Vedoucí práce: Vypracoval: Prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc. Bc. František Mařák ____________________________________________________________ Brno 2012
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: “Ekologie netradičních ovocných druhů a jejich praktické využití“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….
3
Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval prof. Ing. Vojtěchu Řezníčkovi, CSc. za odborné vedení a dohled při psaní této práce a při celém mém dosavadním vysokoškolském studiu. Můj dík mu patří především za přátelský přístup, poskytnutou odbornou literaturu, obětovaný čas a trpělivost, kterou mi věnoval.
4
ABSTRAKT Práce je zaměřena na ekologii netradičních ovocných druhů a jejich praktické využití. Ze souboru netradičních ovocných druhů byly vybrány dřín obecný, rakytník řešetlákový a jeřáb obecný. Cílem práce je zjistit a vyhodnotit ekologické požadavky méně rozšířených ovocných druhů za použití dostupné literatury, ale především zjišťování těchto požadavků na pokusné a demonstrační ploše Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin, Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Na pokusné a demonstrační ploše v Žabčicích byly zjišťovány v průběhu dvou let především růstové údaje, ale také výše sklizně, fenologické fáze, náročnost na agrotechniku. Byly provedeny laboratorní rozbory plodů jednotlivých druhů a odrůd, které tvoří důležitou součást práce. Výstupem práce je kromě zjištění ekologických požadavků také popis možností praktického využití v krajinné ekologii a využití v produkčních ovocných výsadbách.
KLÍČOVÁ SLOVA: Dřín obecný, rakytník řešetlákový, jeřáb obecný, ekologie rostlin, krajinná ekologie, růstové údaje, fenologie, sklizňové údaje, biologická hodnota, biodiverzita.
PRECIS This work focuses on the ecology of non-traditional fruit species and their practical use. The set of non-traditional fruit species were selected dogwood, sea buckthorn and rowan. The aim is to identify and evaluate environmental requirements less common fruit species using the available literature, but also identifying the requirements for experimental and demonstration area of the Department of Breeding and Propagation of Horticultural Plants, Faculty of Horticulture, Mendel University in Brno. The experimental and demonstration area in Žabčice were collected during two years of growth above data, but also the harvest phenological stage, the intensity of agricultural technologies. Laboratory analyzes were carried out each fruit species and varieties, which form an important part of the work. The output of this work is to determine environmental requirements in addition to a description of possible practical applications in landscape ecology and use in the production of fruit orchards.
KEY WORDS: Dogwood, sea buckthorn, rowan, plant ecology, landscape ecology, growth data, phenology, harvest data, biological value, biodiversity.
5
OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................................................9 2 CÍL PRÁCE............................................................................................................10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................10 3.1 Ekologické faktory
10
3.1.1 Světlo .............................................................................................................11 3.1.2 Teplota ...........................................................................................................12 3.1.3 Vzduch ...........................................................................................................14 3.1.4 Voda...............................................................................................................16 3.1.5 Půda................................................................................................................17 3.1.6 Počasí a podnebí .............................................................................................18 3.1.7 Ostatní organismy...........................................................................................19 3.1.8 Vliv člověka ...................................................................................................19 3.2 Charakteristiky méně rozšířených ovocných druhů
20
3.2.1 DŘÍN OBECNÝ (Cornus mas L.)...................................................................20 3.2.1.1 Taxonomické zařazení..............................................................................20 3.2.1.2 Areál rozšíření..........................................................................................21 3.2.1.3 Nároky na stanoviště ................................................................................21 3.2.1.4 Morfologický popis..................................................................................21 3.2.1.5 Složení plodů a jejich uplatnění................................................................22 3.2.1.6 Agrotechnika............................................................................................23 3.2.1.7 Celkové zhodnocení .................................................................................24 3.2.2 RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ (Hippophae rhamnoides L.) ..........................25 3.2.2.1 Taxonomické zařazení..............................................................................25 3.2.2.2 Areál rozšíření..........................................................................................25 3.2.2.3 Nároky na stanoviště ................................................................................26 3.2.2.4 Morfologický popis..................................................................................26 3.2.2.5 Složení plodů a jejich uplatnění................................................................27 3.2.2.6 Agrotechnika............................................................................................28 3.2.2.7 Celkové zhodnocení .................................................................................30 6
3.2.3 JEŘÁB OBECNÝ (Sorbus aucuparia L.) .......................................................30 3.2.3.1 Taxonomické zařazení..............................................................................30 3.2.3.2 Areál rozšíření..........................................................................................30 3.2.3.3 Nároky na stanoviště ................................................................................31 3.2.3.4 Morfologický popis..................................................................................32 3.2.3.5 Složení plodů a jejich uplatnění................................................................32 3.2.3.6 Agrotechnika............................................................................................33 3.2.3.7 Celkové zhodnocení .................................................................................34 4 MATERIÁL A METODIKA ................................................................................34 5 VÝSLEDKY ...........................................................................................................39 5.1 Klimatická data
39
5.2 Dřín obecný (Cornus mas L.)
42
5.2.1 Růstové údaje za rok 2010 ..............................................................................42 5.2.2 Růstové údaje za rok 2011 ..............................................................................42 5.2.3 Meziroční srovnání přírůstků keřů dřínu 2010/2011 ........................................43 5.2.4 Fenologie dřínu obecného v roce 2010............................................................44 5.2.5 Sklizňové údaje...............................................................................................45 5.2.6 Průměrné hodnoty laboratorního stanovení obsažených látek v plodech dřínu obecného .................................................................................................................45 5.3 Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)
46
5.3.1 Růstové údaje za rok 2010 ..............................................................................46 5.3.2 Růstové údaje za rok 2011 ..............................................................................47 5.3.3 Meziroční srovnání přírůstků keřů rakytníku řešetlákového ............................48 5.3.4 Fenologie rakytníku řešetlákového v roce 2010...............................................48 5.3.5 Sklizňové údaje...............................................................................................49 5.3.6 Průměrné hodnoty laboratorního stanovení obsažených látek v plodech rakytníku řešetlákového...........................................................................................50 5.4 Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.)
51
5.4.1 Růstové údaje za rok 2010 ..............................................................................51 5.4.2 Růstové údaje za rok 2011 ..............................................................................51 7
5.4.3 Meziroční srovnání přírůstků korun stromů jeřábu obecného...........................54 5.4.5 Fenologie jeřábu obecného v roce 2010 ..........................................................54 5.4.6 Sklizňové údaje...............................................................................................55 5.4.7 Průměrné hodnoty laboratorního stanovení obsažených látek v plodech jeřábu obecného .................................................................................................................56 6 DISKUSE................................................................................................................57 6.1 Dřín obecný (Cornus mas L.)
58
6.2 Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)
59
6.3 Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.)
60
7 ZÁVĚR ...................................................................................................................62 7.1 Dřín obecný (Cornus mas L.)
63
7.2 Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)
63
7.3 Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.)
64
8 POUŽITÉ ZDROJE ...............................................................................................65 8.1 Seznam písemných zdrojů
65
8.2 Seznam internetových zdrojů
67
SEZNAM TABULEK
68
SEZNAM GRAFŮ
68
SEZNAM PŘÍLOH
69
9 PŘÍLOHY ...............................................................................................................70
8
1 ÚVOD Netradiční ovocné druhy jsou důležitou součástí genetických zdrojů. Sice nemají takové vysoké výnosové vlastnosti, pro které ceníme ovocné druhy běžně pěstované, ale mají veliký potenciál pro budoucí využití ve šlechtění a také jako nová alternativa pro pěstitele. Biodiverzita neboli druhová rozmanitost je v posledních letech středem pozornosti ekologů a to především díky vymírání mnohých živočišných, ale i rostlinných druhů. Zde hrají důležitou úlohu také netradiční ovocné druhy, které je zapotřebí uchovat pro budoucí generace. Pro dnešní způsob hospodaření na zemědělské půdě je pěstování netradičních ovocných druhů velmi okrajovou záležitostí a proto je třeba vyvíjet úsilí nejen o uchovávání genetických zdrojů v genofondech, ale také o rozšíření těchto druhů zejména mezi drobné pěstitele, ale také začlenit méně rozšířené ovocné druhy do celého agrárního sektoru. Pro praktické využití netradičních ovocných druhů je zapotřebí zpracovat metodiky pro pěstování jednotlivých druhů a vyšetřit jejich ekologické a agrotechnické požadavky. Význam netradičních ovocných druhů, které jsou v této práci popisovány a šetřeny je široký. Jednak většina těchto druhů je pěstitelsky nenáročná, mnohé z nich rostou i na extrémních stanovištích a jejich snad největší předností je jejich vysoká biologická hodnota. Samozřejmě je třeba zmínit další přínosy jako spoluutváření krajiny, jejich funkce estetické, asanační, izolační a kulturní. Většina druhů má časný vstup do plodnosti, plodnost bývá vysoká a pravidelná. Na pokusných a demonstračních plochách Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin Zahradnické fakulty Mendlovy univerzy v Brně je vysazena rozsáhlá kolekce druhů a odrůd netradičního ovoce. Jsou zde zastoupeny odrůdy kdouloní, asijských hrušní, jeřábů, rakytníků, dřínů, moruší, dužnoplodých růží, kdoulovců, muchovníků, aktinidií, kalin, bezů, broskvomandloní a mišpulí. Tato práce je svým obsahem zaměřena na tři z výše uvedených druhů a to na rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.), dřín obecný (Cornus mas L.) a jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.). V období let 2010 a 2011 bylo prováděno pozorování výše uvedených tří druhů, ze kterého lze odvodit náročnost těchto druhů na půdní, klimatické, hydrické a agrotechnické faktory. Všechny tyto druhy vykazovaly během měření značnou nenáročnost vůči všem ekologickým faktorům a i ve velmi suchém roce 2011 poskytly dobrou úrodu. Je tedy možno říci, že tyto netradiční ovocné druhy jsou agroekologicky nenáročné a že jejich začleňování do agrárního sektoru, jejich využívání v zemědělské
9
praxi je tímto argumentem velmi usnadněno. U vybraných druhů byly sledovány růstové znaky, sklizňové údaje a zdravotní stav pokusných výsadeb.
2 CÍL PRÁCE Cílem práce je zhodnocení souboru netradičních ovocných druhů pěstovaných na demonstračních a pokusných plochách Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin zahradnické fakulty Mendlovy univerzity v Brně. Hlavní pozornost je věnována druhům dřín obecný (Cornus mas L.) , rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.) a jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.). Mezi hodnocené údaje patří růstové údaje zaměřené na velikost objemu vytvořené koruny – kubatury keře či stromu, fenologické fáze, sklizeň a laboratorní stanovení obsahu vybraných látek. Vhodnost stanoviště je posuzována dle celkového zdravotního stavu výsadby neboli její vitality. Zhodnocení agroekologických podmínek ve výsadbě spolu s možností praktického využití jsou hlavním cílem této práce
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Ekologické faktory Ekologické faktory prostředí jsou ve volné přírodě vždy spojeny nejrůznějšími vazbami tak, že změna jednoho faktoru, vždy ovlivní i faktor druhý. Například snížení intenzity osvětlení způsobí změnu teploty vzduchu, vzdušnou vlhkost, teplotu půdy a ovlivní i mikrobiologické procesy v půdě. Ekologické faktory prostředí zpravidla dělíme takto: 1) klimatické faktory – vzduch a jeho pohyby, teplota, světlo, vlhkost vzduchu a výskyt a množství srážek 2) půdní faktory – fyzikální a chemické vlastnosti půd, mikrobiologické vlastnosti a mechanické vlastnosti 3) topografické vlastnosti – reliéf lokality, nadmořská výška, zeměpisná šířka, expozice 4) biotické faktory – okolní rostliny, živočichové, mikroorganismy 5) antropogenní faktory – vliv člověka na okolní organismy, prostředí a na všechny ekologické faktory (ŠENNIKOV, 1953) Za ekologické faktory považujeme kterékoliv činitele, které nějak ovlivňují dané organismy. Buď mohou působit jako podmínky prostředí nebo se uplatňují jako zdroje. Umožňují organismům existenci a limitují jejich rozšíření, ovlivňují činnosti, růst, metabolismus, rozmnožování, migraci a mortalitu.
10
Jejich působení ovlivňuje také
evoluční přizpůsobování se i nedědičné změny. Ekologické faktory můžeme rozdělit na biotické a abiotické. První zahrnují veškeré fyzikální faktory a chemické faktory půdy, ovzduší či vodního vodního prostředí, druhé představují nejrůznější vztahy uvnitř populace i mezi populacemi různých druhů. Za samostatnou skupinu bývají považovány faktory trofické, které jsou u rostlin prolínány faktory abiotickými a u živočichů biotickými. Člověk má rovněž význačné postavení jako ekologický faktor. (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ, 2000) Rostliny vyžadují ke své zdárné existenci určitou teplotu, vlhkost, živiny, určité stanoviště, půdní strukturu apod. Tolerovatelné rozmezí jakéhokoli ekologického faktoru nazýváme ekologická valence. Působení ekologických faktorů nelze vždy vymezovat horní a dolní hranicí. U některých faktorů je například důležitá jen mez horní, například maximální množství některé živiny či minerálu, jindy zase mez dolní, například suma efektivních teplot. Rozeznáváme druhy euryvalentní se širokou ekologickou valencí a stenovalentní s úzkou. První jsou k danému ekologickému faktoru málo citlivé a druhé naopak vyžadují jen jeho malé rozpětí. Rozšíření či výskyt daného druhu je zcela rozhodujícím způsobem ovlivněn faktorem, vůči němuž je daný druh citlivý. (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ, 2000)
3.1.1 Světlo Jednotlivé organismy jsou schopny existovat při různé intenzitě světla. Rostliny se rozdělují vzhledem k požadavkům na světelný požitek na heliofyty neboli rostliny světlomilné a na sciofyty či rostliny stínomilné. Příslušnost do výše uvedených kategorií je dána především schopností fotosyntetické asimilace při určité hustotě světelného toku. Intenzitu světla (hustotu světelného toku), při které se množství vytvořené hmoty a tím vázané chemické energie rovná ztrátám při disimilaci, označujeme jako světelný kompenzační bod fotosyntézy. Pokud je hustota světelného toku nižší než je světelný kompenzační bod fotosyntézy, nemůže v daném prostředí rostlina existovat. U sciofyt je hodnota kompenzačního bodu kolem 250 lx u heliofyt bývá obvykle více než 1000 lx. Působení světla během dne, tedy střídání dne a noci a nebo změna délky světlé části dne neboli fotoperioda vyvolává tzv. biologické rytmy. Jde o periodické opakování určitých projevů během 24 hodin nebo během roku. Například střídání dne a noci ovlivňuje otevírání a zavírání květů u rostlin. Změny délky světlé části dne během roku zase vyvolávají u některých rostlin klidová stádia ve vývoji – dormanci, ovlivňují také
11
např. počátek kvetení rostlin. Tvorba generativních orgánů rostlin také závisí na délce fotoperiody, rostliny pak lze členit na rostliny dlouhého a krátkého dne. Úhel dopadu, směr a intenzita dopadajícího světla způsobují různé pohyby rostlin. Tyto pohyby jsou nazývány jako fototropismy, jedná se například o otáčení slunečnic za sluncem nebo směr růstu větví. Nesměrované pohyby rostlin vyvolané určitou intenzitou světla jsou pak nazývány fotonastie, jedná se například o otvírání květů či otáčení listů. (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ, 2000)
3.1.2 Teplota Hlavním a nejdůležitějším tepelným zdrojem na Zemi je pro rostliny sluneční záření. Tepelně přímo působí infračervená složka záření, nepřímo pak složka viditelná, která působí zpožděně, prostřednictvím fotosyntetické fixace energie a následného uvolňování tepla při disimilačních procesech. Teplo je v prostoru přenášeno pomocí radiace (záření), konvekce (proudění) a kondukce (vedení). Rostliny patří mezi poikilotermní organismy, to znamená, že jejich tělesná teplota má tendenci se přibližovat teplotě prostředí. Teplota rostlinného těla je jen málo ovlivňována vlastními fyziologickými pochody nebo morfologickými strukturami. U poikilotermních organismů má teplota přímý vliv na intenzitu metabolických dějů. (LARCHER, 1988) Teplotní požadavky jednotlivých druhů mohou být velmi odlišné, jedná se o tzv. teplotní existenční rozmezí. Vychýlení teploty z tohoto rozmezí může způsobit narušení nebo dokonce zastavení metabolismu, inaktivaci nebo denaturaci enzymů, po zmrznutí může dojít k destrukci protoplazmy, ke ztrátám vody nebo až úplnému vysušení. Druhy, které jsou schopny existovat pouze v úzkém teplotním rozmezí označujeme jako druhy stenotermní, naopak druhy, které jsou k teplotě jen málo citlivé označujeme jako eurytermní. Stenotermní druhy lze dle jejich konkrétních nároků na teplotu dělit následovně: -
druhy teplotně nenáročné – termofyty
-
druhy teplotně středně náročné – mezotermofyty
-
druhy chladnomilné – psychrofyty
-
druhy žijící na sněhu a ledu – kryofyty
(ŠENNIKOV, 1953) Ne všechny rostliny mohou přežít nízké teploty. Ani rostliny, které jsou tolerantní vůči mrazu nejsou všechny schopné přežít velmi nízké teploty. Rostliny se rovněž liší v citlivosti a schopnosti získání tolerance vůči horku. Lze je třídit podle maximální 12
odolnosti, kterou mohou získat, dle úlohy jakou u nich hraje mechanismus úniku extrémním teplotám a podle protoplazmatické tolerance. Tyto skupiny mají svůj ekologický smysl, protože specifická teplotní odolnost je faktor limitující rozšíření rostlin. Jako měřítko odolnosti vůči extrémním teplotám se obvykle užívá teplota, při níž hyne polovina rostlinných vzorků. Konstituční typy rostlin podle vztahu k chladu: 1) Rostliny citlivé na chlad – do této skupiny patří všechny rostliny, které bývají poškozovány i při teplotách nad bodem mrazu; řadíme sem řasy teplých oceánů, některé houby a vybrané druhy tropických bylin a dřevin. 2) Rostliny citlivé na mráz – sem řadíme rostliny, které mohou snášet nízké teploty, ale jsou poškozovány, když se v jejich buňkách začne tvořit led. V chladnějších obdobích vzrůstá v jejich buněčné šťávě a v protoplazmě koncentrace osmoticky účinných látek a tím se snižuje teplota, na kterou mohou být podchlazeny, což snižuje bod zamrzání pletiv o několik °C. Řadíme sem bentické řasy chladných oceánů a některé sladkovodní řady, tropické a subtropické dřeviny a vybrané dřeviny mírného pásma. 3) Rostliny snášející mráz – tyto rostliny přežívají ve studeném období extracelulární zamrzání a s ním spojené odčerpávání vody z buněk. Řadíme sem některé sladkovodní řasy, mechy všech klimatických pásem a vytrvalé suchozemské rostliny oblastí s chladnými zimami. Některé řasy, lišejníky a dřeviny mohou získat odolnost vůči extrémnímu chladu, zůstávají pak nepoškozeny i po dlouhých obdobích silných mrazů a mohou být dokonce ochlazeny až na teplotu tekutého dusíku. Konstituční typy rostlin podle vztahu k horku: Účinky horka na rostlinu jsou závislé především na délce expozice, malé zvýšení teploty, trvá-li delší dobu je právě tak škodlivé jako velké zvýšení teploty na krátkou dobu. Odolnost vůči horku je vlastnost specifická pro jednotlivé druhy a dokonce i odrůdy. V tomto ohledu se od sebe mohou výrazně lišit i jednotlivé druhy téhož rodu. Evoluční adaptace těchto druhů je vázána na stanovištní podmínky, v níž se daný rod, druh či odrůda vyvíjeli. Podle odolnosti vůči horku můžeme rostliny dělit následovně: 1) Druhy citlivé vůči horku – tato skupina zahrnuje všechny druhy, které poškozuje teplota 30 – 40 °C nebo maximálně 45 °C. Tyto druhy rostlin mohou osídlovat pouze stanoviště, na nichž nejsou vystavovány přehřátí. Do této skupiny řadíme eukaryotní řasy a submerzní cévnaté rostliny, lišejníky v hydratovaném stavu a 13
většinu suchozemských rostlin s měkkými listy. Patří sem také různé patogenní bakterie a viry škodící na rostlinách. 2) Eukaryotní druhy relativně snášející horko – na slunných a suchých stanovištích jsou rostliny zpravidla schopny odolávat horku, po dobu půl hodiny jsou schopny snášet přehřátí na 50 – 60 °C. Pro přežití vysoce diferencovaných rostlinných buněk leží hranice asi mezi 60 – 70°C. 3) Prokaryotní druhy snášející horko – některé termofilní prokaryotní druhy mohou snášet vyjímečně vysoké teploty: bakterie i 90 °C a sinice 75°C. Různé orgány a dokonce i pletiva v těchto orgánech se v teplotní odolnosti vzájemně liší. Reprodukční orgány jsou obecně zvlášť citlivé vůči chladu. Patří mezi ně primordia květenství v přezimujících pupenech a semeníky v květech. Na druhé straně vůči horku jsou květy stejně tak odolné jako listy. Semena v klidovém stadiu jsou obvykle velmi odolná, ale jakmile začnou klíčit, rychle tuto odolnost ztrácejí. Semenáčky rostlin jsou obvykle velmi citlivé. Kořeny a podzemní orgány prýtu jsou citlivé jak na chlad tak na horko, nadzemní část prýtu je citlivá nejméně. (LARCHER, 1988)
3.1.3 Vzduch Vzduch obklopuje rostlinné tělo především v jeho nadzemní, ale také podzemní části. Ekologický význam má tedy pro rostlinu jak vzduch atmosférický, tak i vzduch půdní. Půdní vzduch je sice ve styku se vzduchem atmosférickým, ale řadíme jej k půdním činitelům. Od atmosférického vzduchu se půdní vzduch liší kvalitativně i kvantitativně. Vzduch, jenž rostlinu obklopuje není absolutně suchý, jsou v něm obsaženy vodní páry, které jej zvlhčují. Vlhkost vzduchu silně kolísá v závislosti na zeměpisné šířce. Dusík, který představuje nejvyšší podíl atmosférického vzduchu, představuje pro většinu vyšších rostlin inertní prostředí, protože plynný dusík nemohou asimilovat a tudíž je pro ně bezvýznamný v přímém styku. Pouze některé nižší rostliny mohou atmosferický dusík asimilovat, nejznámější jsou hlízkové bakterie u bobovitých rostlin. Z plynů obsažených ve vzduchu má největší ekologický význam kyslík a oxid uhličitý. Kyslík je důležitý pro dýchání rostlin a oxid uhličitý pro syntézu organických látek rostlinného těla. V půdním vzduchu bývá kyslíku značně méně než ve vzduchu atmosférickém a často bývá v hlubokém minimu, protože spotřeba v půdě je veliká. Jeho doplňování prolínáním atmosférického vzduchu do půdy bývá nedostatečné a bývá znesnadňováno především půdní utužeností, špatnou strukturou půdních agregátů a nadměrnou vlhkostí půdy. (ŠENNIKOV, 1953) 14
Oxid uhličitý je v atmosférickém vzduchu zastoupen jen asi 0,03 %. Do prostředí se oxid uhličitý dostává zejména hořením, při rozkladných procesech organických látek, při sopečné činnosti a při dýchání rostlin a živočichů. Z atmosférického vzduchu je odnímán rostlinami při fotosyntéze, je splachován srážkami a pohlcován vodou oceánů. V půdě dosahuje obsah oxidu uhličitého desetin procenta i více a jeho produkce je označována jako půdní dýchání, které je výsledkem biologické aktivity půdy. (LAŠTŮVKA,KREJČOVÁ, 2000) Kromě výše uvedených plynů a vzácných plynů jsou ve vzduchu dále obsaženy oxid uhelnatý, metan, vyšší uhlovodíky, oxidy dusíku, oxid siřičitý, sirovodík, amoniak, halogenové sloučeniny apod. Ekologický význam má nejen chemické složení vzduchu, ale i jeho fyzikální vlastnosti a atmosférické jevy, dále ve vzduchu rozptýlený prach, částice páry a oblaka. Hustota vzduchu a atmosférický tlak působí na další klimatické činitele a tedy jejich změna vyvolává změnu mnoha jiných ekologických podmínek. Dalším jevem úzce souvisejícím se vzduchem je vítr, který na rostliny působí mnoha způsoby. Přímé působení větru na rostliny můžeme pozorovat například u přenášení plodů, semen či pylu rostlin, ale také polomy (při vichřicích), porušení vodního proudu ve větvích a kmenech při rozkývání stromů větrem. Anemofilní rostliny, které jsou opylovány za pomoci větru, mají k tomuto účelu přizpůsobeny prašníky. Prašníky se zralým pylem nejsou před větrem kryty, naopak ve špatném deštivém počasí, kdy nejsou vhodné podmínky pro přenášení pylu větrem se prašníky neotevírají. Plody a semena anemochorních rostlin mají rovněž různá uzpůsobení, umožňující létání (chmýří, křídla,…). Rozkývání kmenů a větví ve větru ovlivňuje růst a vývoj dřevin. Růst mladých stromů, které jsou větrem rozkývávány je pomalejší u vrcholových i postranních výhonů než u stromků vysázených s oporou, které jsou před rozkýváváním chráněny. Rozkývání podporuje sbíhavost kmenu, tedy silnější tloutnutí směrem k patě stromu. Rozkývání kmene stromu větrem má také vliv na kořenový systém. Narušuje kořenové vlášení a tím nasávání vody a živin dřevinou. Naproti tomu vyvolává rozkývání natahování kořenů. Stromy na lesních okrajích, které jsou více vystaveny vlivům větru mívají mohutnější kořenovou soustavu než stromy uvnitř porostu. V místech, kde jsou časté větry v jednom směru, bývají kmeny i koruny stromů znetvořeny, ohnuty po směru větru. Jejich dřevo má na průřezu excentrickou stavbu. Koruna takových stromů má vlajkovitý tvar. Vítr je součástí a zároveň spolutvůrcem klimatu. Mění teplotu vzduchu, vlhkost vzduchu a tím i ekologické prostředí rostlin. 15
Vítr zvyšuje transpiraci rostlin tím, že odvívá vodní páry od štěrbin průduchů. Již slabý vítr o síle 0,2 – 0,3 m/s se zvyšuje transpirace třikrát. Vítr také způsobuje větrnou erozi půdy, která se stává velkým problémem u orné půdy se špatnou strukturou půdních agregátů. (GUREVITCH et al.,2002), (ŠENNIKOV, 1953)
3.1.4 Voda Zdrojem vlhkosti vzduchu a půdy jsou atmosférické srážky, přítok vody povrchový nebo podzemní. Vlhkost v prostředí je ovlivňována teplotou, prouděním vzduchu, charakterem prostředí, vegetačním krytem, v půdě pak jejími vlastnostmi, podložím atd. Dostupnost vody v půdě je dána jejím absolutním obsahem a zastoupením jejích základních forem, tj. vody gravitační, podzemní, kapilární a adsorpční. Gravitační voda prosakuje půdou ve směru zemské tíže až k nepropustnému podloží, kde se hromadí jako voda podzemní. Kapilární voda se udržuje v kapilárních pórech a je rozhodující formou dostupnou kořenům rostlin a edafonu. Na povrchu půdních částic je osmoticky nebo hygroskopicky vázaná voda adsorpční, která je však organismům obvykle nedostupná. Vyjádření dostatečné vlhkosti půdy absolutním nebo procentickým obsahem ještě neznamená, že je v půdě dostatečné množství vody pro organismy. Proto se stanovuje hodnota vodního potenciálu. Nulový vodní potenciál má jen voda čistá bez fyzikálních vazeb. Čím vyšší je obsah ve vodě rozpuštěných látek, tím více vodní potenciál klesá do záporných hodnot. Voda se pohybuje z míst s vyšším do míst s nižším vodním potenciálem, což hraje důležitou roli při příjmu vody kořeny rostlin. (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ, 2000) Z hlediska požadavků rostlin na vodu je můžeme dělit na hygrofyty, mezofyly a xerofyty. Hygrofyty jsou suchozemské rostliny, které potřebují při své ontogenezi stále velkou vlhkost prostředí a jsou nejméně odolné proti suchu. Opačným typem oproti hygrofytům jsou xerofyty. Jsou to rostliny, které jsou schopné dlouhodobě aktivně žít v suchém prostředí půdním i vzdušném. Xerofyty jsou nejtypičtější, nejhojnější a nejrozmanitější v takových oblastech země, kde je suché a horké klima. Velkou většinou jsou to zároveň druhy teplomilné, kdy je pak označujeme jako termoxerofyty. Schopnosti žít při velkém atmosférickém a půdním suchu dosahují termoxerofyty rozmanitými morfologicko-anatomickými a fyziologickými přizpůsobeními. Podle charakteru takového přizpůsobení je pak lze dělit na dvě základní skupiny a to na sukulenty a sklerofyty. Sukulenty jsou šťavnaté, masité a většinou mnohaleté rostliny, se silně vyvinutým, vodnatým parenchymem v listech nebo lodyhách. Listy jsou u 16
některých druhů přeměněny v ostny(opuncie), u listových sukulentů jsou naopak listy šťavnaté a tlusté na slabší lodyze (aloe). Sklerofyty jsou zevnějškem opakem sukulentů. Jsou to více či méně suché, tenké a tuhé rostliny. Mají minimální obsah vody a to i v období, kdy jsou jí plně zabezpečeny. Mají zvýšený podíl sklerenchymů a kolenchymů
v pletivech.
Xerofyty
sklerofytního
a
sukulentního
typu
jsou
charakteristické pro oblasti suchého klimatu a fyzikálně suchá a teplá stanoviště. Ale i v místech chladného klimatu bývají rostliny často nedostatečně zásobeny vodou. Nedostatek vody zde bývá způsoben fyziologickou nedostupností vody v půdě. Rostliny přizpůsobené vlhkým a chladným stanovištím v severních šířkách nebo ve vysokých horách se nazývají psychrofyty. Rostliny přizpůsobené suchým a chladným stanovištím pak nazýváme jako kryofyty. Všechny ostatní rostliny, které nevykazují zvláštní požadavky na suché či naopak vlhké prostředí označujeme jako mezofyty. K mezofytům řadíme naše listnaté dřeviny, většinu lučních trav, byliny, zeleniny, ovocné dřeviny, obilniny, pícniny či polní plevele.(MYERS, BAZELY, 2003), (ŠENNIKOV, 1953)
3.1.5 Půda Půda (pedosféra) je jedním z nejdůležitějších činitelů vnějšího prostředí, který se podílí rozhodujícím způsobem na růstu a vývoji rostlin. Neustálý koloběh výměny látek mezi živou a neživou složkou přírody, vyznačující se na jedné straně většinou pasivním transportem chemických sloučenin z biotického prostředí do rostliny a na druhé straně opět
jejich
navrácením
do
tohoto
prostředí
ve
formě
mrtvého
opadu
(tzv.biogeochemický cyklus), přisuzuje půdě základní význam. Půda je dynamickým ekologickým prostředím na němž závisí veškerý život rostlin. Poskytuje jim minerální výživu, upravuje vodní režim a umožňuje jejich zakotvení. Neustále se vyvíjí a podléhá změnám. Je tvořena dvěma hlavními složkami jimiž jsou minerální látky a organické látky rozdělené na organickou mrtvou hmotu (tzv. detritus) a na živé organismy, živočichy žijícími v půdě (tzv. edafon). Organické látky jsou v pude výchozím materiálem pro tvorbu humusu. Na vznik a vývoj pudy neustále působí více činitelů, z nichž nejdůležitější jsou litosféra, hydrosféra, atmosféra, biosféra a reliéf. Jejich působení je nestejnoměrné, což je hlavní příčinou odlišných fyzikálních a chemických vlastností půdy. Půda vzniká zvětráváním matečné horniny a vzájemným přemisťováním a míšením minerální a organické stavební složky pudy. Půdu chápeme jako otevřený třífázový heterogenní disperzní systém. Rozeznáváme 17
fázi pevnou, kapalnou a plynnou. Každá fáze se významně podílí na pedogenezi. Největší zastoupení má pevná fáze, která je tvořena pevnými částicemi, vytváří prostředí pro kapalnou a plynnou fázi lokalizovanou v systému půdních póru. Každá fáze podléhá neustálým změnám, jimiž se mění fyzikální, chemické i biologické vlastnosti pudy. Změny probíhají za složitých chemických reakcí a fyzikálních pochodu a za účinné spoluúčasti organismů.Složité procesy výměny látek v půdě a jejich přenosy jsou dominantně ovládány disperzí a difúzí. Rostliny se přizpůsobují chemickému složení půdy. Adaptaci k odlišným podmínkám růstu v nestejném půdním prostředí jim umožňují specifické mechanismy. Podle chemického složení půdního substrátu se vytvořily odpovídající druhy rostlin schopné optimálně využívat minerální živiny daného půdního typu. Mechy, lišejníky, houby jsou nejméně náročné, usídlují se v nepříznivých podmínkách na vápenatých i silikátových skalních plochách a vystupujících matečných horninách. Na vápenatých půdách rostou kalcifyty, půdy se zvýšenou koncentrací solí osídlují halofyty, na hadci rostou serpentinofyty, rostliny na půdách se zvýšeným obsahem dusíku obsazují nitrofyty, vyšší koncentrace těžkých kovů v půdách vyhovuje metalofytům na písčitých půdách se vyrovnávají často s extrémními podmínkami psamofyty. Rostliny reagují citlivě na koncentraci vodíkových iontu v půdě. (KRPEŠ, 2005)
3.1.6 Počasí a podnebí Zásadní vliv na výskyt a další životní projevy rostlin má soubor povětrnostních faktorů, jehož momentální stav označujeme jako počasí a dlouhodobý průběh jako podnebí. Rozhodující povětrnostní faktory byly z hlediska jejich dílčího působení popsány v předchozích částech. Podle velikosti území, kde se podnebí projevuje, rozlišujeme několik jeho kategorií. Makroklima určuje rozmístění hlavních typů vegetace a živočichů na zemském povrchu – vegetační pásma. Mikroklima je bezprostředně ovlivňováno charakterm aktivního povrchu a představuje klima poměrně malého, homogenního prostoru. Ekoklima charakterizuje klima uvnitř biotopu, má tedy velký význam při posuzování nároků jednotlivých druhů. Kryptoklima je označení pro klima uzavřených prostor, např. jeskyně, sklepení, dutina stromu. Strukturální klima je klima nejmenšího prostoru, který v biotopu rozlišujeme. (LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ, 2000)
18
3.1.7 Ostatní organismy Rostliny jsou vždycky ovlivněny jinými organismy, rostlinami, živočichy a mikroorganismy, které ji obklopují. Rostliny jsou s ostatními organismy ve vzájemných složitých vztazích mezi sebou navzájem a mezi sebou a prostředím. Některé jsou potravou pro ostatní, jiné jsou skrýší a oporou, některé ubírají část potravy sousedům a jiné například zvyšují zásoby organické hmoty. Souhrn organismů, osídlujících určité území a spojených specifickými vzájemnými závislostmi a vlivy se nazývá biocenózou. Studiem biocenóz se nazývá biocenologie a dělí se na fytocenologii a zoocenologii. Vliv živočichů na rostliny je velmi rozmanitý. Za přímý vliv můžeme považovat spásání, okusování,požírání, opylování, hnízdění, rozšiřování plodů a semen. Za nepřímý vliv například rozklad odumřelé hmoty, dále živočichové mění půdní a atmosférické podmínky v biocenóze, poškozují, oslabují a ničí sousední rostliny, zavlékají plody a semena jiných rostlin, ničí živočichy užitečné pro danou rostlinu nebo naopak ničí její škůdce. Tím že rostlina roste v biocenóze, pociťuje vliv ostatních rostlin, žijících ve stejné biocenóze. Způsoby vlivu jsou velmi rozmanité, přímé i nepřímé. K přímým vlivům patří napadení parazity, vliv symbiontů či mechanický vliv v těsném sousedství. Příkladem mechanického vlivu na rostliny v blízkém sousedství je tzv. ošlehávání korun stromů větvemi sousedních stromů ve větru. Mechanicky brání často klíčení a upevnění klíčních rostlinek příliš husté výhonky, které nenechávají místo pro zakořenění nové klíční rostlinky. Složitou částí je nepřímý vzájemný vliv rostlin ve fytocenóze. Druhy žijící pospolu si mohou ubírat část vody a minerální výživy. To se stává je-li na ploše mnoho spotřebitelů, ale vody a minerálních látek je nedostatek. Společně rostoucí stromy se zastiňují navzájem a zastiňují také rostliny nižšího vzrůstu rostoucí pod nimi. Zastínění také mění vzdušnou vlhkost, teplotu a světelný režim. Druhy žijící pospolu mění půdu např. tím, že hromadí humus, obohacují půdu některými výživovými prvky, ochuzují ji o jiné, zvyšují nebo snižují vlhkost půdy atd. (ŠENNIKOV, 1953) 3.1.8 Vliv člověka Vlivy člověka lze rozdělit na přímé a nepřímé. Mezi přímé vlivy můžeme řadit například mýcení lesů, spásání, vypalování, sešlapování, přímé ničení a hubení druhů, ale naopak i zavádění cizích druhů. Mezi nepřímé vlivy řadíme odvodňování a zavlažování, hnojení, degradaci půdy, imise, pesticidy či neúmyslně zavlečené druhy.
19
Od druhé poloviny 19. století převládají v zemědělství negativní vlivy, které se projevují přetvářením krajiny, vytvářením umělých společenstev, nepřímým snižování populační hustoty (to vede k vyhubení nebo k vyhynutí), záměrným hubením škůdců. Pesticidy likvidují řadu dalších druhů, jedovaté látky se přenášejí v potravních řetězcích a hromadí se v tělech organismů. Vymývání průmyslových hnojiv má za následek eutrofizaci, závlahy zase hromadění solí. Průmyslová činnost člověka se negativně projevuje produkcí pevných, kapalných i plynných emisí (pevné – prach, popílek, saze; plynné a kapalné – oxidy síry, uhlíku, dusíku, halogenové sloučeniny, amoniak, aerosoly obsahující těžké kovy, kyselé deště). Člověk také upravoval a dodnes výběrem a šlechtěním upravuje vlastnosti kulturních rostlin: - hromadné klíčení a zrání plodů - nerozpadavost plodenství a ztráta samostatného vysemeňování - zvětšení orgánů, které jsou předmětem pěstování - zvýšení obsahu zásobních látek - růst nároků na prostředí Dalším neopomenutelným vlivem člověka na biocenózy je introdukce, neboli zavádění druhů rostlin a živočichů do oblastí, kde se původně nevyskytovaly. Jevem příbuzným introdukci je také repatriace neboli reintrodukce = znovuvysazení; zpětné vysazení druhů na místech, kde se dříve vyskytovaly a byly vyhubeny nebo vyhynuly. (DUDA,2008) Dalších aspektů vlivů člověka na ekologii rostlin je celá řada, ale jejich podrobné popisování by překročilo rozsah této práce.
3.2 Charakteristiky méně rozšířených ovocných druhů 3.2.1 DŘÍN OBECNÝ (Cornus mas L.) 3.2.1.1 Taxonomické zařazení Taxonomické zařazení dřínu je následující: Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: dřínotvaré (Cornales) Čeleď: dřínovité (Cornaceae)
20
Rod: dřín (Cornus) (BLAŽEK,1998) 3.2.1.2 Areál rozšíření Rod Cornus zahrnuje přibližně 45 až 50 druhů (např. Cornus alba, Cornus florida, Cornus nana, Cornus controversa, Cornus mas), které rostou nejvíce v mírném pásmu severní polokoule, na jihu po Středozemí, Himalájí a Mexiko, izolovaně pak i v horách střední a Jižní Ameriky. Druh Cornus mas L. pochází z jižní Evropy a z podhůří Kavkazu. (DOLEJŠÍ et. al, 1991) Odtud se šířil přes Turecko, Rumunsko, Bulharsko, Itálii a Balkán. Dále jeho rozšíření pokračovalo do vnitrozemí evropského kontinentu do Francie, Maďarska, České republiky, Slovenska až po jih Švédska. V rámci ČR je dřín více rozšířen na Moravě než v Čechách. Na Slovensku se dříny vyskytují ve velkém množství v hornatých oblastech na vápencích, přibližně do výšky 1400 m.n m. V nížinách se vyskytuje především na vápenitých aluviích, ale roste i na půdách bez významného podílu vápníku. Výskyt dřínu v rámci Československa byl uváděn na sedmi významných lokalitách - Strážovská hornatina, Vihorlatské vrchy, Bílé Karpaty, Slanské vrchy, Slovenský kras, Moravské předhoří a Silická planina. (ŠIMÁNEK et al., 1977) 3.2.1.3 Nároky na stanoviště Nejlépe roste na slunečných vápenitých půdách i v sušších podmínkách, ale v období dozrávání plodů vyžaduje více vláhy. Chladné polohy, či polohy s častým výskytem mlhy dřínu nevyhovují, rostliny nesnáší zastínění, ani polostín. (DOKOUPIL et. al, 2011) Při zastínění rostliny plodí málo nebo vůbec. Dřínu nejlépe vyhovují otevřené polohy a to na jižních, jihovýchodních a jihozápadních svazích. Rostliny dřínu mají poměrně hluboký kořenový systém a tak při zvýšených požadavcích na množství vláhy jsou schopny získávat vodu ze spodních půdních vrstev. Díky své kvalitní kořenové soustavě dokáží rostliny také velmi dobře odolávat období letního přísušku a nerovnoměrnému rozdělení dešťových srážek v průběhu roku. (ŠIMÁNEK et al., 1977). 3.2.1.4 Morfologický popis Dřín obecný je rozkladitý keř nebo strom 2 – 6 někdy i 10 metrů vysoký, s šupinovitě odlupčivou borkou a přitiskle chlupatými letorosty. Dřín vyniká velmi tvrdým dřevem. Rostliny dřínu vynikají bohatou kořenovou soustavou, kdy hlavní kořen je kůlový, a velmi dlouhý, boční kořeny jsou také dlouhé a bohatě větvené. Jednoleté výhony jsou tenké, zelené, na osluněné straně načervenalé. Boční obrost bývá 21
kratší i delší a někdy i převislý. Listové pupeny jsou tenké a kopinaté, květní pupeny jsou
elipsovitého
až
hruškovitého
tvaru,
zabaleny
v krovkách,
které
jsou
čtyři.(ŠIMÁNEK et al., 1977) Listy dřínu mají tvar eliptický až vejčitě kopinatý, listy jsou 4 – 8 cm dlouhé. Povrch listů je oboustranně přitiskle chlupatý, se 3 – 5 páry žilek, na rubu s bělavými drobnými chomáčky chlupů. Nejvíce květních pupenů je na jednoletých výhonech. Květy dřínů jsou sytě žluté v okolíkovitě stažených vrcholících, podepřené čtyřmi žlutavě zelenými, slabě kožovitými listeny obalu. V okolíku bývá 25 – 40 oboupohlavných, samosprašných květů se spodním semeníkem. Na úrovni zelenožluté blizny se v květu vyskytují pylové váčky s velkým množstvím pylových zrn žluté barvy. (KOBLÍŽEK, 2006) Plodem dřínu jsou podlouhlé dvousemenné peckovičky jasně červené až tmavě vínově červené barvy, které jsou nazývány dřínky. Někdy se vyskytují žlutoplodé, vyjímečně až běloplodé variety. Pecka je podlouhlého tvaru o šířce 3 – 5 mm a délce 11 – 18 mm. (PAPRŠTEIN et al., 2009) Hmotnost pecek se pohybuje v rozmezí 3,5 – 5,1g a poměr pecky k dužnině v rozsahu 13,7 – 22,4%. (ŠIMÁNEK et al.,1977) Plody dozrávají postupně od konce srpna do poloviny října, sklizeň probíhá v období, kdy plody jsou již vybarvené, ale ještě tvrdé. Barva plodů v období technologické a konzumní zralosti je výrazně tmavočervená. Plody, které jsou již přezrále zvolna opadávají. Nejvhodnějším způsobem sklizně se jeví setřásání plodů do plachet rozprosřených na zemi. (PAPRŠTEIN et al., 2009) 3.2.1.5 Složení plodů a jejich uplatnění Dřín přináší ovoce s vysokou biologickou hodnotou. Obsahuje 5,00 – 8,92% cukru, 1,09 – 2,43% kyselin, 68,60 – 99,80 mg kyseliny askorbové ve 100 g dužniny, 0,47 – 1,18% pektinu, 0,15 – 0,62 % bílkovin. Antokyany dosahují 77,00 – 208,00 mg ve 100 g dužniny a 510 ,00 – 850,00 mg ve 100 g slupky. Zajmavý je též obsah minerálních látek – 0,366 % draslíku, 0,021 % sodíku, 0,056 % vápníku, 0,022 % hořčíku, 0,003 % železa, 0,049 % fosforu. Oleje získané z plodů dřínu obecného vykazují antibakteriální aktivitu a mají proto potenciál pro využití v lékařství. (PAPRŠTEIN et al., 2009) Plody dřínů jsou už od ,,Antiky“ považovány za zdraví prospěšné, opěvoval je i Ovidius. V té době se používaly proti průjmům a katarům žaludku. (LÁNSKÁ, 2006) MATHIOLI (2010) ve svém herbáři z roku 1562 uvádí k dřínu, že: ,,dřínky mohou se před uzráním sušiti v peci nebo nasoliti a nakládati do láku a chovati jako olivy; v této podobě se pojádají v čas potřeby pro zatvrzení břicha (proti průjmům). Z masa dřínek připravuje se s cukrem libá šalše, která jest velice prospěšná proti výtokům břišním (průjmům), proti nechutenství a dávení žaludku.“ Na jiném místě Mathioli uvádí, že: ,, 22
Utlučené listí dřínové v obkladu zmírňuje zánět ran; odvar z něho v octě držený teplý v ústech odstraňuje bolest zubů.“ I dnes se plody dřínu doporučují k zastavení průjmu, při žaludečních a střevních katarech. Rovněž tak se uvádí, že odvar z listu je močopudný a žlučopudný. (LÁNSKÁ, 2006) V dnešní době se plody dřínu nejčastěji zpracovávají v domácnosti převážně konzervováním. Z dřínek se dají vyrobit nejrůznější kompoty a to buď jednodruhové pouze z plodů dřínu a nebo vícedruhové za použití i jiných ovocných druhů. Z důvodu dobrého estetického dojmu výrobků je vhodné dřínky kombinovat se světlými druhy ovoce jako jsou jablka, hrušky či kdoule. (ŠIMÁNEK et al.,1977) Další možností využití plodů pro konzervování je výroba džemů. Plody dřínu lze také použít k výrobě čaje bohatého, především na vitamín C. Nabízí se také další způsoby zpracování jako jsou výroba míchané dřínové dřeně s medem, výroba likérů, sirupů, šťáv, vín a pálenek. Chutné jsou také míchané kompoty s dalšími méně rozšířenými ovocnými druhy jako s jeřabinami či brusinkami. Z plodů také lze připravovat omáčky k drůbeži či zvěřině. V Zakavkazí se plody plody dřínu suší, melou a melou na prášek, který se užívá k sypání rožněných mas nebo ke kořenění omáček. (LÁNSKÁ, 2006) 3.2.1.6 Agrotechnika Trvalé stanoviště pro pěstování dřínu je třeba pečlivě vybírat s ohledem zejména na značnou dlouhověkost rostlin. Vhodné jsou slunné polohy, propustné půdy s dostatečným obsahem vápníku a hořčíku. Před samotnou výsadbou je třeba doplnit organická i minerální hnojiva a povrch pozemku kultivačně upravit. Volba vzdálenosti řad závisí zejména na úrodnosti půdy v místě výsadby. Vhodná vzdálenost se pohybuje v rozmezí 5 – 6 m, větší spon volíme na kvalitních stanovištích. Výsadky, které jsou zahuštěné, vlivem nedostatku světla málo a neprtavidelně plodí, plody v takových výsadbách dlouho a nestejnoměrně dozrávají. V řadách se vzdálenost pohybuje v rozmezí 3,0 – 4,0m. Ve vhodných podmínkách vysazujeme na podzim do konce října, nebo brzy z jara začátkem dubna. Vysazují se jedno až dvouleté sazenice s bohatou a hustou keřenovou soustavou. Kořeny ani nadzemní část není třeba při výsadbě zakracovat. V prvním roce po výsadbě bývají přírůstky minimální, oproti kořenové soustavě, která se v tomto období intenzivně rozvíjí. V následujícím roce a dalších letech jsou přírůstky mnohanásobně vyšší. Začátek plodnosti ve výsadbě dřínu bývá ve třetím až čtvrtém roce po výsadbě. U očkovanců plodnost nastává ve druhém až třetím roce a u semenáčů v pátém až šestém roce. 23
Základní agrotechnika spočívá v mělkém zpracování půdy. V meziřadí půdu kypříme do 10 cm a v příkmenném pásu do 4 – 5 cm. V 8. – 10. roce se keře zapojí do pásu a zabrání růstu plevelů. V období plodnosti se u keřů přistupuje k nejnutnějšímu sanitárnímu řezu, odstaňují se poškozené větve a větve a letorosty, které se kříží, nebo které příliš zahušťují keř. U kmenných tvarů s výškou kmene 0,50 – 0,70 m a s korunou obsahující 5 – 7 kosterních větví jsou řezové práce náročnější. Řez zde sleduje prosvětlení koruny a odstranění podrůstajcích větví. Koruny jsou snadno tvarovatelné, některé semenáče vytvářejí převislé partie, které se využívají pro tvarování palmet. Semenáče se zpravidla tvarují jako keř s výškou nízkého kmene 0,3 – 0,5 m, s 5 – 7 kosterními větvemi. Veškeré řezové práce snáší dřín velice dobře, musí však být provedeny brzy na jaře, jinak je při opožděných řezových pracech vyvoláno “slzení“ nadměrným prouděním mízy. Ochrana vůči chorobám a škůdcům je u dřínu obecného prakticky minimální. Při dlouhodobém skladování plodů se může vyskytnout houbové onemocnění – moniliová hniloba (Monilinia fructigena). Na letorostech se mohou vyskytovat bělavé moučnaté povlaky padlí, zřídkavě se může vyskytovat i virózní mozaika. (ŘEZNÍČEK, 2009)
3.2.1.7 Celkové zhodnocení Dřín obecný je biologicky vysoce hodnotný ovocný druh, vhodný pro přímý konzum v čerstvém stavu i pro zpracovatelské účely. Jeho pěstování je vhodné pro drobné pěstitele i pro velkovýrobu. Dřín bohatě a pravidelně plodí, sklizeň lze mechanizovat za použití setřasačů. Založená výsadba je při minimálních nárocích na agrotechniku dlouhověká a v plné plodnosti přečká mnoho generací a keřeé téměř nevymrzají. Dřín má bohatý kořenový systém, který zvláště na svazích dobře zpevňuje půdu a zabraňuje tak erozi. Lze jej pěstovat i v extrémně suchých půdách. Dřín je rovněž vynikající pylodárnou dřevinou, kterou včely ocení zejména díky jeho časnému kvetení. Dřevo dřínu je extrémně tvrdé a pevné a je možné ho využívat pro různé umělecké či řemeslné účely. Vedle ekonomického efektu je také tato dlouhověká dřevina bezesporu přínosem ke zlepšení životního i přírodního prostředí v ekologicky poškozených oblastech. (DOLEJŠÍ et al, 1991)
24
3.2.2 RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ (Hippophae rhamnoides L.) 3.2.2.1 Taxonomické zařazení Taxonomické zařazení rakytníku řešetlákového je následující: Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Magnoliopsida) Řád: řešetlákotvaré (Rhamnales) Čeleď: hlošinovité (Eleagnaceae) Rod: rakytník (Hippophae L.) (USDA, 2012)
3.2.2.2 Areál rozšíření Místo původu rakytníku řešetlákového není známo, neboť jeho oblast rozšíření je velmi široká a zahrnuje značnou část Evropy i Asie, prakticky od evropského pobřeží Atlantické oceánu až po západ Číny. (FRIEDRICH, SCHURICHT, 1985) Obecně lze areál výskytu vymezit mezi 2°- 115°východní délky a 27°- 69°severní šířky. Jeho výskyt v takto vymezené ploše je samozřejmě podmíněn vhodnými klimatickými a půdními podmínkami. Světová plochy rakytníku se odhadují na 1,5 milionů hektarů, z toho asi 90 % roste v Číně, značné plochy však lze nalézt také na Sibiři a v centrální Asii. V Evropě se s ním setkáme na mnoha místech, především při mořském pobřeží, na písčitých a hlinitopísčitých březích řek, jezer a vodních nádrží. Nejsevernějším místem výskytu je pravděpodobně severozápadní Norsko, kde již má rakytník plazivou formu. Lemuje však mořské pobřeží ve Švédsku, Polsku, Německu, Belgii a Anglii. Setkáme se s ním také ve Francii, Španělsku a ve většině Evropských vnitrozemských států. V bývalém SSSR je rakytník velmi rozšířen a v některých oblastech tvoří přirozené rozsáhlé plochy, které mají i hospodářský význam. Odtud také pocházejí nejlepší odrůdy s kvalitními plody a vysokou biologickou hodnotou. Proto byly také využity pro další šlechtitelskou práci. V rámci ČR je rakytník nepůvodním druhem. Pěstuje se zde omezeně a to spíše jako parková a okrasná rostlina, nebo plní úkoly ochranné, sanační, zpevňující, či izolační podél dálnic. (VALÍČEK, 2008)
25
3.2.2.3 Nároky na stanoviště Rostlinám rakytníku vyhovují spíše lehčí půdy, dostatečně propustné, ale zároveň vlhké. Půdní reakce je pro rostliny optimální v rozmezí 6,6 – 7,0 a s dostatečným množstvím fosforu. Rostliny rakytníku, podobně jako bobovité rostliny mají schopnost fixovat vzdušný dusík pomocí hlízkových bakterií a tak dobře prospívá i na půdách chudých dusíkem. Na značně kyselých půdách rostliny rakytníku vůbec nevytváří hlízkové bakterie téměř neroste, na středně a slabě kyselých půdách vytváří velmi málo hlízkových bakterií, které jsou navíc nekvalitní a rostliny rostou špatně. Rakytníku rovněž neprospívají těžké, hlinitojílovité a zasolené půdy, ale také chudé písčité lokality. Kořenová soustava snáší po určité období zamokření, avšak pro pěstování jsou zamokřené a podmočené půdy, či půdy se stojící podzemní vodou nevhodné. (VALÍČEK, 2008) Významnou vlastností rakytníku je jeho adaptabilita na ekologické a geografické zvláštnosti stanoviště. Keře rakytníku byly nalezeny například na Pamíru v nadmořské výšce do 3500 metrů, kde keře mají zcela zakrslý charakter a dorůstá výšky jen několika centimetrů, i když v ideálních podmínkách dosahuje výšky až 10 m. zajímavostí také je, že některé sibiřské typy snáší mrazy až – 50 °C. (ŠIMÁNEK et al., 1977)
3.2.2.4 Morfologický popis Rakytník řešetlákový je dvoudomá opadavá dřevina s trnitými větvemi, které jsou kryté stříbřitě zbarvenými, štítkovitými a hvězdovitými trichomy. Jedná se o trnitý keř nebo strom vysoký 3 – 6 metrů, v případě stromů až 10 m, s bronzově hnědými letorosty. (KOBLÍŽEK, 2006) Koruna keře je tvořena soustavou větví s různým zastoupením výhonů. Hlavní letorost tvoří postranní obrost, ale má stále dominantní postavení, ke konci vegetace se tvoří 10 – 25 mm dlouhé trny. Při vstupu do plodnosti se současně s vegetativními základy pupenů tvoří vegetativně-generativní, které tvoří základ obrůstajících ročních výhonů. (PAPRŠTEIN et al., 2009) Životnost rostlin rakytníku se pohybuje mezi 80 – 100 lety. (ŠIMÁNEK et al.,1977) Listy rakytníku mají tvar čárkovitě kopinatý až čárkovitý, délka listů se pohybuje v rozmezí 2 – 8 cm, nachází se na jednoletých přírůstcích. Listy jsou střídavé, jednoduché, celokrajné a bez palistů; na líci jsou hnědavě zelené, olysalé, rub listů je hnědavě až žlutostříbřitě plstnatý, s hvězdovitě šupinovitými chlupy. Květy rakytníku jsou jednopohlavné, bezkorunné, s dvoucípým kalichem. Rostlina začíná kvést dříve než se začnou rozvíjet listové pupeny. Při pohledu na keř 26
jsou květy nenápadné, umístěné na loňských větévkách. Samčí květy mají češuli kratší než cípy kalicha a mají čtyři tyčinky. Samičí květy mají naopak češuli delší než cípy kalicha.Květy jsou hnědavě zelené, samčí v kláscích na bázi letorostů, samičí ve svazečcích po dvou až pěti. Rakytník je rostlina větrosnubná, i když samčí květy mají pylodárný význam. Plody jsou hustě a těsně nahlučeny na samičích rostlinách. Plodem rakytníku je nepravá peckovice, která je elipsoidního až téměř kulovitého tvaru. Plody jsou žlutě, oranžově, či až tmavočerveně zbarvené a jejich velikost se pohybuje v rozmezí 0,6 – 1,0 cm. Dužnina je oranžová, olejovitá, s velmi rozmanitou chutí, od kyselé a nahořklé až po nasládlou s příjemnou nakyslostí. (VALÍČEK, 2008) Pecka plodu rakytníku je elipsoidní až vejcovitá, dělená jednou podélnou brázdou, má tmavohnědou až černavou barvu a je lesklá. Pecky jsou 4 – 7 mm dlouhé a 2,5 – 3,5 mm široké. Podíl semen na hmotnosti plodu je 3 – 10 %. (KOBLÍŽEK, 2006) Kořenová soustava zasahuje převážně do hloubek okolo 40 cm, hlavní kořen pak do 50 cm, ale i hlouběji. Ve druhém roce pěstování se růst hlavního kořene zpomaluje a nastává intenzivní rozvoj kořenů postranních, horizontálně rozmístěných. Na nich se často vyskytují kořenové výmladky. Horizontálně orientované kořeny zasahují až do 1,5 – 3,0 násobné šířky koruny. Biologickou zvláštností kořenové soustavy rakytníku je schopnost fixace molekulárního atmosférického dusíku. U semenáčků se schopnost fixace dusíku kořeny tvoří za 30 – 40 dnů po výsevu, u řízkovanců za 10 – 15 dnů. (PAPRŠTEIN et al., 2009)
3.2.2.5 Složení plodů a jejich uplatnění Plody
rakytníku
mají
vysokou
biologickou
hodnotu
s léčebnými
a
protiinfekčními účinky. Sušina plodů rakytníku tvoří 17 – 19% z jejich celkové hmotnosti. Obsah vitaminu C v plodech kolísá v rozmezí od 200 do 1200 mg.100 g-1. Dále plody obsahují vitamin A (karoten), E a vitaminy skupiny B, biologicky aktivní látky (cukry, třísloviny, silice) a také až 9% oleje. (Dolejší et. al., 1991) Obsahové látky v celé rostlině rakytníku jsou mimořádně cenné s významnými léčivými účinky. Z celé široké škály vynikají především vitaminy, ale také kumariny, bioflavonoidy, alkaloidy, oleje, třísloviny aj. V nedávné minulosti byl v této rostlině objeven nový alkaloid hippophein, z něhož vzniká biologicky aktivní amin serotonin, který náleží do skupiny endorfinů. Tento amin má významný protinádorový účinek,
27
protože má schopnost zastavovat patologický růst tkání. Mimo jiné také ovlivňuje centrální nervovou soustavu, má antidepresivní účinky. Velmi bohatá škála zbarvení plodů a dužniny je spojena s vysokým obsahem karotenoidů (do 3 %). V dužnině jde především o α, β a γ karoten, lykopen, zeaxantin a další. Zastoupení zde mají vitaminy skupiny B, především thiamin, riboflavin a pyridoxin. Vitamin PP (nikotinamid, niacin, vitamin B3) je pro organismus důležitá látka z hlediska udržení harmonické funkce centrální nervové soustavy. Obsah sacharidů v plodech kolísá mezi 2,0 – 8,7 % a zastoupeny jsou zde glukóza, které je nejvíce, dále fruktóza a sacharóza a další oligosacharidy. Z organických kyselin, kterých je v plodech 2,6 – 4,0 %, je zastoupena kyselina jablečná, chinová, kávová, jantarová, citronová, vinná a také šťavelová. Semena plodů rakytníku (pecky) obsahují až 15 % oleje, který je žluté barvy, hustá konzistence a má specifickou chuť a vůni. Svůj hlavní význam má ve farmaceutickém průmyslu. Z 90ti procent je tvořen nenasycenými mastnými kyselinami, a to kyselinou linolovou, linoleovou a olejovou. (VALÍČEK, 2008) Plody rakytníku jsou velmi šťavnaté s tenkou slupkou, což společně s trny velmi znesnadňuje sklizeň plodů. Rakytník lze celkově považovat za léčivou rostlinu, která se používala již ve staromongolském a tibetském léčitelství proti chorobám žaludku, což i dnešní vědecká medicína potvrzuje. Má léčivé účinky při špatně se hojících ranách i vředech a po radioaktivním ozáření. Olej získaný ze semen má své uplatnění při léčení omrzlin, proleženin apod. Plody se doporučuje konzumovat při výskytu infekčních chorob, při hypovitaminóze, při padání vlasů a u pacientů v rekonvalescenci. Příznivě také ovlivňují peristaltiku střev a regulují střevní mikroflóru. Z plodů lze vyrábět kvalitní šťávy, sirupy, džemy, marmelády, ovocné polévky a omáčky. Přidávají se do omáček ke zvěřině a k rožněným masům, podobně jako brusinky. Jejich šťávou lze nahradit šťávu z citronu, má osvěžující účinky. Plody lze také sušit či mrazit. (LÁNSKÁ, 2006)
3.2.2.6 Agrotechnika Rostlinám rakytníku nejlépe vyhovují slunná stanoviště, rovinaté či mírně svažité pozemky. Nedoporučuje se rakytník vysazovat do mrazových kotlin. Pro pěstování jsou vhodné zejména lehčí, písčité, propustné půdy, bohaté na vápník, s pH 6,5 – 7. Před výsadbou je nutné provést organické i minerální hnojení, především je důležité zapravit do půdy fosforečná a draselná hnojiva. 28
Rostliny vysazujeme na podzim, ale i na jaře. Spon pro výsadbu volíme dle vzrůstnosti odrůd a dle požadovaného pěstitelského tvaru, zpravidla 4,0 x 1,5 až 2,0 m. Pokud je výsadbový materiál prostokořenný, tak kořeny nezakracujeme a pouze odstraňujeme poškozené. Sazenice vysazujeme o 10 – 15 cm hlouběji než rostly ve školce. S ohledem na dvoudomost rostlin vysazujeme samčí i samičí rostliny společně, nejčastěji v poměru 1:6 až 1:8. V rozsáhlých výsadbách se osvědčuje 5 až 6 řad samičích a 1 řada samčích rostlin. Vhodná je výsadba samčích rostlin – semenáčů, které rozkvétají v takovém časovém termínu, který je shodný s dobou kvetení samičích rostlin. Nejnáročnější a zároveň nejproblematičtější prací při pěstování rakytníku je bezesporu sklizeň. Plody se sklízí v období technologické zralosti. Nezralé plody nelze sklízet, protože příliš pevně drží na obrostu a plody přezrálé praskají. Sklízí se plody vybarvené, nejnáročnější je ruční sklizeň odtrháváním či odstříháváním plodů, při které jeden pracovník za směnu dokáže sklidit maximálně 14 kg plodů, nebo odstříhávání plodných výhonů, které se mimo porost zmrazí, lisují a dále zpracovávají. Tímto způsobem je možno za směnu sklidit jedním pracovníkem až 60 kg plodů, ale dochází při tomto způsobu sklizně ke značnému oslabení keřů a v následujících letech k citelně nižší sklizni.
Možností je i sklizeň setřesením zmrzlých bobulí během zimy, což
neodpovídá našim klimatickým podmínkám, nebo sklizeň plodů sáním v intenzivním proudu vzduchu. Náročná sklizeň se jeví jako jeden z hlavních problémů zavádění rakytníku do ovocnářské praxe. (ŘEZNÍČEK, 2009) Velkou výhodou rakytníku je, že u nás zatím prakticky netrpí žádnými chorobami. Občas se ve výsadbách vyskytuje fyziologické usychání rakytníku, které je způsobeno nejčastěji komplexem příčin jako jsou nevhodné klimatické a půdní podmínky, čí napadení houbovými chorobami. Ze světa jsou však známy choroby a škůdci rakytníku, mezi něž patří endomykóza plodů, která se projevuje světlými skvrnami na povrchu plodů na osluněné straně větví. Hmotnost plodů se při této chorobě neustále snižuje, dužnina se přitom stává blátivou a hnije. Další chorobou je fuzariové vadnutí způsobené houbami z rodů Fusarium a Verticillium. Tato choroba se projevuje žloutnutím a opadáváním jednotlivých listů a vadnutím plodů. Při dlouhodobém napadení fuzariózou rostliny odumírají. Ze škůdců, kteří škodí na rakytníku je nejvýznamnější zelená rakytníková mšice (Capithophorus hippophaes), jejíž larvy sají na mladých výhoncích rostliny. (VALÍČEK, 2008)
29
3.2.2.7Celkové zhodnocení Rakytník řešetlákový je výjimečná ovocná dřevina zejména pro svou nadstandardní biologickou hodnotu. Jeho pěstování se u nás především díky neobvykle obtížné sklizni z trnitých keřů dosud příliš nerozšířilo. Jeho poněkud složitější opylovací podmínky rovněž ztěžují jeho rozšíření mezi pěstitele. Své uplatnění v našich podmínkách však již nalezl jako rostlina vhodná pro extrémní stanoviště. Dokazují to například i vitální porosty v bezprostřední blízkosti dálnic, kde rostou i plodí v devastovaných půdách a v ovzduší zamořeném výfukovými plyny. (DOLEJŠÍ et al, 1991) Díky svému široce rozloženému kořenovému systému jej lze efektivně využívat při zpevňování svahů ba dokonce vátých písků. (KOBLÍŽEK, 2006)
3.2.3 JEŘÁB OBECNÝ (Sorbus aucuparia L.) 3.2.3.1 Taxonomické zařazení Taxonomické zařazení jeřábu obecného je následující: Říše: rostliny (Plantae) Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta) Oddělení: krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida) Řád: růžotvaré (Rosales) Čeleď: růžovité (Rosaceae) Podčeleď: jabloňovité (Pomoideae) Rod: jeřáb (Sorbus) (ANONYM, 2011) Rod jeřáb se dělí na dva podrody a každý podrod na dvě sekce. K prvnímu podrodu patří jeřáby se zpeřenými listy (např. jeřáb obecný - Sorbus aucuparia L.), k druhému podrodu jeřáby s jednoduchými laločnatými listy (např. jeřáb muk - Sorbus aria). (ŠOBEK, 1962)
3.2.3.2 Areál rozšíření Jeřáb obecný roste roztroušeně téměř na celé severní polokouli. Nyní je známo okolo 150 druhů jeřábů, díky jejich rozšíření do mnoha teritorií, kde byly nuceny adaptovat se na různé životní podmínky (DOLEJŠÍ et al., 1991). Areál původního rozšíření byl velice rozsáhlý a vytvářel souvislý pás po celé severní polokouli od chladného severu až po subtropický jih. Nejvíce různých druhů je rozšířeno hlavně v Evropě, Malé Asii, 30
severní Africe a na jihovýchodě zasahuje až ke Kaspickému moři, druhově bohatá na jeřáb je také východní Asie. (ZAJÍC, SVOBODA, 2008) S postupným rozšířením jeřábu obecného vzniklo i několik cenných variet, které byly získány ve dvou oblastech s velkým výskytem tohoto druhu. Jednou z nich je oblast evropské části bývalého Sovětského svazu s převládajícím kontinentálním klimatem a druhá je střední Evropa s klimatem přímořským. Jeřáb je oprávněně pokládán za ovocnou dřevinu, lze tedy tvrdit, že je zástupcem ovocných druhů v nejvyšších polohách, kde už jiné ovocné dřeviny nenalézají ani minimální stanovištní podmínky pro příhodné pěstování s odpovídajícími výsledky. Jeřábům se tedy dobře daří ve vlhkých horských polohách, v nížinách své přirozené rozšíření nenalezl. Ve Skandinávii je s úspěchem pěstován až do nadmořské výšky 1500 m a rakouských Alpách dokonce ve výškách okolo 2400 m . m. Počátkem 19. století byla u nás, konkrétně u obce Ostružná na severní Moravě, nalezena varieta vzniklá náhodnou mutací jeřábu ptačího, která vynikala nasládlou a příjemnou chutí. Později byla nazvána jako jeřáb moravský sladkoplodý (Sorbus aucuparia L. var. moravica) či (Sorbus aucuparia ´Edulis´). (DOLEJŠÍ et al., 1991)
3.2.3.3 Nároky na stanoviště Jeřáb patří ze všech ovocných dřevin k nejméně náročným z hlediska pěstitelských a stanovištních nároků. Má nejnižší požadavky na teplotu, takže i v polohách okolo 1500 m n. m. pokud nejsou příliš otevřené severním větrům, přináší kvalitní ovoce. Je to dřevina velmi mrazuodolná a ani v historicky největších zimách nebylo zaznamenáno poškození pletiv mrazem. (DOLEJŠÍ et al., 1991) Sklizně bývají pravidelné a vyrovnané, především díky tomu, že stromy vykvétají poměrně pozdě – zhruba o 8 – 14 dní později než jabloně. (ŠIMÁNEK et al., 1977) Díky tomu jsou květy jeřábu chráněny před poškozením pozdními jarními mrazíky. Nejvyšší a nejkvalitnější úroda plodů bývá ze slunných stanovišť, kde jsou plody obzvláště pěkně vybarveny. Jeřáb však dobře snáší i částečné zastínění a bývá často součástí rozptýlené zeleně. Jeřáb náleží mezi dřeviny, jejichž kořenová soustava dokáže čerpat vodu a živiny i z horších půd a podloží. (DOLEJŠÍ et al., 1991) Nejlépe však jeřáb prospívá na hlubších půdách s propustným podložím. (RICHTER et al., 2002), (HRIČOVSKÝ et al., 2002)
31
3.2.3.4 Morfologický popis Jeřáb obecný je strom vysoký 5 – 12 m, nejvýše 15 m, nebo někdy jen vícekmenný keř s hladkou šedavou borkou. (KOBLÍŽEK, 2006) Tvar koruny bývá zpravidla pyramidální až kulatý. Životnost stromů se pohybuje v rozmezí 50 – 80 let. Rostliny plodí na dvouletém, ale i víceletém dřevě. (ŠIMÁNEK et al., 1977) Na letorostech jsou nápadné až neobvykle velké, plstnaté a nelepkavé pupeny. V mládi jsou letorosty chlupaté, záhy však olysají. Listy jsou lichozpeřené, 4 – 7 někdy až devítijařmé, 12 – 23 cm dlouhé. (KOBLÍŽEK, 2006) Jednotlivé lístky jsou podlouhle vejčité až kopinaté, celokrajné nebo částečně pilovité. Rozsah pilovitosti je hrubým orientačním znakem ušlechtilosti sladkoplodých forem. Za dobrý klon lze považovat takového jedince, který má alespoň čtvrtinu až třetinu lístku odspodu s nepilovitým okrajem. Lístky jsou na spodní části plstnaté. (RICHTER et al., 2002) Na líci mají listy tmavozelenou barvu, na rubu jsou světle až šedavě zelené, chlupaté jsou jen v mládí, na podzim mění svoji barvu do žluta, či do červena. Květy jeřábu jsou bílé, asi 0,8 cm široké, jsou shloučeny v plochých 7 – 12 cm širokých chocholičnatých latách. (KOBLÍŽEK, 2006) při rozkvětu květy velmi intenzivně voní. Plody jsou kulovité malvice, které jsou zbarveny červeně, někdy i mají i nažloutlý odstín. Velikost plodů je udávána mezi 0,6 – 0,9 cm v průměru. Především barva plodů, ale také jejich velikost jsou rozlišovacími znaky jednotlivých variet. (DOLEJŠÍ et al., 1991) Kořenová soustava stromů jeřábu je podobná jako u ostatních ovocných druhů.
3.2.3.5 Složení plodů a jejich uplatnění Pro plod jeřábu obecného je v České republice rozšířen název jeřabiny. Čerstvé plody obsahují až 550 mg vitaminu C ve 100g ovoce. V sušeném ovoci je ho cca 150 mg.100 g-1 ovoce. Dále plody obsahují provitamin A – 48 mg.100 g-1 ovoce, vitamin PP, asi 10 % cukrů, 3 % organických kyselin, 1 % pektinu. V plodech jsou také obsaženy třísloviny a hořčiny a také sorbit, jenž je důležitý zejména ve výživě diabetiků. (DVOŘÁK, 2009) Z organických kyselin obsažených v plodech je nutno zmínit kyselinu jablečnou, jantarovou a citrónovou, ale také kyselinu parasorbovou. (RICHTER et al., 2002) Malvice tohoto ovocného druhu jsou určeny především pro konzervárenské zpracování. Čerstvé plody se sice řadí mezi stolní ovoce, ale za syrova obsahují kyselinu parasorbovou, která dráždí zažívací ústrojí. Proto se nedoporučuje konzumovat nadměrné množství čerstvých plodů. Při zpracování sušením nebo varem se kyselina 32
parasorbová štěpí na netoxickou kyselinu sorbovou. Plody mají jemně jablečnou vůni a hořce či nasládle svíravou chuť. Sušené plody se užívají k přípravě čaje nebo macerátu jako vitaminózní, mírně projímavý nápoj s močopudnými účinky. Dle DVOŘÁKA (2009) se dají sušené plody jeřábu používat jako alternativa k nahrazení rozinek. Dále lze plody zpracovávat do kompotů, léčivých likérů, vín šťáv či sirupů. V minulosti byly také jeřabiny velmi oblíbenou surovinou pro výrobu či ochucování destilátů. (LÁNSKÁ, 2006)
3.2.3.6 Agrotechnika Jeřáb je na agrotechnické podmínky jen velmi málo náročný druh. Výsadba na trvalé stanoviště je obdobná jako u ostatních ovocných druhů. Před výsadbou spočívá příprava pozemku v prokypření orničního profilu, která je spojená se zapravením organických a minerálních hnojiv, případně s úpravou půdní reakce. Pro rostliny jeřábu je výhodné, pokud je podorničí alespoň zčásti prostupné pro kořeny. Pokud je na stanovišti vysoká hladina spodní vody, je zde riziko, že stromy budou zpomalovat až zastavovat svůj růst a v krajním případě může dojít až k odumírání výsadeb. Minimální hloubka jam pro výsadbu kmenných tvarů jeřábu má být nejméně 0,6 m a šíře jam rovněž alespoň 0,6 m. Pro dobré zakořenění rostlin a optimální počáteční růst je velmi vhodné vyplnit spodní část výsadbové jámy kompostem. U kmenných tvarů je použití opěrného kůlu nezbytností. Při výsadbě volíme spon 5 x 5 až 8 x 8 metrů v závislosti na pěstitelském tvaru a charakteru stanoviště. Ošetřování během vegetace je obdobné jako u ostatních jádrovin. Podstatný je výchovný řez, který zamezí zbytečným deformacím a poškozováním neupravených korun. V období do čtyř od výsadby zakládáme korunu stromu ze čtyř až pěti kosterních větví. Výhony na kosterních větvích zkracujeme o třetinu až polovinu jejich délky. V dalším období dostačuje již jen udržovací řez, spojený s regulací přírůstků a s prosvětlováním koruny. Sklizeň plodů jeřábu je náročnější než je tomu u jiných jádrovin a to zejména na jejich pěstitelský tvar. Kdy stromy jsou vyšší než u běžných druhů, větve jsou hustší a strmější, jsou poměrně slabé a snadno se lámou. Plody sklízíme ve fázi biologické zralosti, která nastupuje v závislosti na nadmořské výšce, proběhu počasí a odrůdy zhruba od poloviny září. Plody jsou v tomto období sice ještě kyselé, ale mají nejvyšší obsah vitamínu C. Pozdější sklizeň, kdy mají plody již více cukrů je obdobím konzumní
33
zralosti, v tomto období však již klesá obsah vitaminu C. Sklizeň probíhá odstřiháváním celých lat. (DOLEJŠÍ et al., 1991) V posledních letech se na jeřábech objevují různá houbová onemocnění, jako jsou černě, které znehodnocují plody, nebo různé spály, které způsobují usychání listů i celých stromů. (DVOŘÁK, 2009)
3.2.3.7 Celkové zhodnocení Jeřáb obecný je dřevinou s významnou biologickou funkcí. Je univerzální, neboť může plnit všechny funkce zeleně, které v krajinném plánování po zeleni požadujeme. Je odolný vůči imisím a lze jej tudíž používat v oblastech, které jsou imisemi škodlivin zasahovány. V tomto ohledu je spolu s břízou jedinou listnatou dřevinou vyššího stromového patra s touto schopností. Z tohoto důvodu tedy může plnit funkci izolačněasanační při výsadbách izolačních pásů a bariér okolo zdrojů znečištění. V extrémních stanovištních podmínkách může plnit funkci meliorační, pro zlepšení porušených ekologických struktur. Své uplatnění jeřáb nalezne také při plnění funkce estetickosociální, kdy například v horských polohách je jedinou dřevinou, kterou je možno používat pro výsadby stromořadí podél cest. (DOLEJŠÍ et al., 1991) Jeřáb obecný nalezne široké uplatnění v parcích a alejích a především díky jeho odolnosti vůči imisím také v městských aglomeracích. Kromě jeho potravinářského využití na sušení a konzervování pro běžný konzum, je také vypracovaná technologie pro průmyslové získávání ceněné látky jeřábu – sorbitu, který se používá jako sladidlo pro jídelníček diabetiků. Sorbit je rovněž základní látkou pro výrobu kyseliny askorbové. (DOLEJŠÍ et al., 1991)
4 MATERIÁL A METODIKA Měření probíhala v průběhu sezón 2010 a 2011 při pravidelných pochůzkách a při provádění agrotechnických zásahů v porostech. Veškerá měření zaznamenaná v této práci byla prováděna v Žabčicích na pokusné a demonstrační ploše ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin, Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Žabčice se nacházejí v Jihomoravském kraji, cca 25 km od města Brna. GPS souřadnice pokusné plochy ÚŠMZR jsou 49.012351,16.591769. Žabčice jsou dostupné vlakovou dopravou na trati Brno – Břeclav a také z dálnice Brno – Bratislava přes Blučinu a Židlochovice, nebo ze směru od Pohořelic ze silnice Brno – Mikulov. Pokusná a
34
demonstrační plocha se nachází mimo intravilán obce Žabčice, za železniční tratí, směrem na Pohořelice. Plochy ústavu navazují na výsadby broskvoní, višní a vinic školního zemědělského podniku, jimiž jsou obklopeny. V těsném sousedství se také nachází objekty drůbežářského závodu INTEGRA. Na pokusných a demonstračních plochách ÚŠMZR je mimo jiných výzkumných aktivit udržována a rozšiřována genofondová kolekce netradičních a málo rozšířených ovocných druhů. Konkrétně se jedná o odrůdy a genotypy následujících ovocných druhů: -
dřín obecný (Cornus mas L.)
-
rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)
-
růže dužnoplodá (Rosa pommifera L.)
-
muchovník kanadský (Amelanchier canadensis L.)
-
jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.)
-
aronie černá (Aronia melanocarpa (MICHX.) ELLIOT)
-
kalina obecná (Viburnum opulus L. var. edulis)
Hodnoceny byly následující druhy, odrůdy a ekotypy: -
dřín obecný (Cornus mas L.) - ´Elegantní´ - ´Fruchtal´ - ´Jaltský´ - ´Jolico´ - ´Lukjanovský´ - ´Vydubecký´ - ´Vyšegorodský´
-
rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.) - ´Aromat´ - ´Botanický´ - ´Buchlovický´ - ´Hergo´ - ´Leicora´ - ´Ljubitelna´ - ´Peterburský´ - ´Trofimovský´ - ´Velkoosecký´ 35
-
jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.) - ´Alaja Krupnaja´ - ´Burka´ - ´Businka´ - ´Discolor´ - ´Granatina´ - ´Granátový´ - ´Koncentra´ - ´Krasavica´ - ´Likérový´ - ´Solněčný´ - ´Sorbinka´ - ´Šarlatový´ - ´Titan´ - ´Velfed´
Každá genofondová položka je vysazena nejméně ve třech exemplářích, kvůli objektivnosti hodnocení. Z výsledků každého jednotlivého stromu či keře jsou počítány průměrné hodnoty pro danou odrůdu či genotyp. Pokusná plocha se nachází v Dyjsko-svrateckém úvalu, v nivní oblasti řeky Svratky. Půdotvorný substrát je zde zastoupen převážně neogenními štěrkovými sedimenty spolu s podílem aluviálních naplavenin. Nadmořská výška obce je 148 m n. m., jedná se rovinatý terén. Žabčice leží v kukuřičné výrobní oblasti ječného subtypu. Žabčice bývají tradičně řazeny do suchých poloh, které nejsou pro zemědělskou výrobu příliš příznivé. Půdy ŠZP Žabčice jsou většinou písčité až hlinitopísčité s neutrální půdní reakcí pH 6,9. Půda má dobré sorpční vlastnosti, sorpční komplex je nasycený (V = 99,0 – 99,8) a zásoba snadno přístupných živin je většinou dobrá. Na základě odebraných půdních vzorků pro agrochemický rozbor půdy podle Mehlicha III byly zjištěny tyto hodnoty: N – 29,7 mg.kg-1 P – 245,2 mg.kg-1 K – 379,3 mg.kg-1 Ca – 3191 mg.kg-1 Mg – 166,1 mg.kg-1 36
Pokusné a demonstrační plochy ÚŠMZR se nacházejí v jihomoravské suché oblasti s typickým vnitrozemním klimatem. Za posledních 30 let byla průměrná roční teplota 9,3 °C a roční úhrn srážek 483,30 mm. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce (leden) byla 2,5 °C. Nejteplejší byl měsíc červenec s průměrnou roční teplotou 18,5 °C. Průměrná roční teplota v roce 2011 byla naměřena 10,2 °C a roční úhrn srážek činil 379,7 mm. Na plochách katastru převládají severozápadní větry, které na stanovišti způsobují vláhový deficit. Tyto rozdíly, které jsou způsobeny převahou výparu nad srážkami, jsou především znatelné v jarním období a to hlavně od března do června. Do oblasti zasahuje také dešťový stín a vodní srážky jsou rozloženy velmi nerovnoměrně. Z meteorologické stanice, která je součástí polní pokusné stanice v Žabčicích byly za oba dva roky získány údaje o průměrných měsíčních teplotách a o srážkách, lze tedy nástup fenologických fází, ale i přírůstky hodnotit v kontextu s průběhem počasí v daném roce. Výsadby mají charakter pásových výsadeb kmenných tvarů – čtvrtkmenů a keřů. Meziřadí je buď zatravněno nebo jej tvoří černý úhor. Zatravnění meziřadí bylo průběžně během vegetačního období 8krát koseno. Černý úhor byl v průběhu vegetace 6krát kypřen. Příkmenný pás byl udržován bez plevelů pravidelným kypřením. Agrotechnická ošetření těchto porostů sledují výživu rostlin, ochranu vůči chorobám a škůdcům a řezové práce. V jarním období bylo použito k přihnojení přípravku Cererit Z v dávce 35g.m2. Ochrana vůči škůdcům (mšice listová) byla použita 4krát přípravkem Pirimor DP 50. Řezové práce v předjaří měly charakter asanačního řezu, kdy byly odstraněny polámané, zaschlé či jinak poškozené partie. Porosty sledovaných druhů vykazují odpovídající růstové vlastnosti a plodnost. U sledovaných netradičních ovocných druhů (dřín obecný, rakytník řešetlákový a jeřáb obecný), jejich odrůd a ekotypů byla sledována rozdílnost růstu, velikost objemu (kubatury) koruny, či keře. Habitus koruny, jeho vnější vzhled je rozhodujícím činitelem využitelnosti v agrárním sektoru. Neopomenutelné jsou údaje fenologické, charakterizující možnost pěstování v rozdílných půdních či klimatických podmínkách. Po skončení vegetačního období byly u hodnocených netradičních ovocných druhů zjištěny základní biometrické údaje výšky, šířky, obvodu kmene a dle Neumannova vzorce vypočten objem koruny. Neumannův vzorec pro výpočet objemu koruny: Vk = Pp2 * v/1,91
(m3) 37
kde: Pp
průměrná šířka koruny
(m)
v
celková výška
(m)
1,91
koeficient (mění se v závislosti na typu výsadby)
Pp
= (S1 + S2) / 2
(m)
S1
šířka koruny měřená rovnoběžně s řadou
(m)
S2
šířka koruny měřená kolmo na řadu
(m)
Měření biometrických údajů bylo prováděno vždy za pomoci vhodných měřidel a bylo zapisováno v metrech (výška stromů, šířka) nebo v cm (obvod kmene) s přesností na dvě desetinná místa. K měření bylo užíváno nejčastěji měrných latí různých délek, svinovacích metrů a posuvných měřidel. Měření se zpravidla účastnily dvě osoby, měřič a zapisovatel. Kromě sledovaného rozdílu v růstových údajích byly také v založených výsadbách hodnoceny vybrané fenologické fáze. Při pravidelných terénních šetřeních byly v průběhu roku 2010 sledovány následující fenologické fáze: -
kód BBCH – 07 – rašení (počátek praskání pupenů, první zelené špičky listů)
-
kód BBCH – 60 – kvetení (první květy otevřené)
-
kód BBCH – 71 – vývoj plodu ( začátek růstu plodu, první viditelné plody)
-
kód BBCH – 81 – zralost plodu (zrání plodu, plod zesvětluje, získává druhově specifické vybarvení)
Začátek vstupu hodnocených fenologických fází byl zjišťován podle stupnice BBCH během celého vegetačního období. V roce 2010 bylo rovněž provedeno stanovení výše sklizně u jednotlivých odrůd a ekotypů zvážením úrody každého jednotlivého stromu či keře a následným vypočítáním průměrné výše sklizně pro danou odrůdu či ekotyp. U všech odrůd a ekotypů dřínu obecného byla prováděna dělená sklizeň podle zralosti plodů ve třech termínech. Ze sledovaných odrůd a ekotypů dřínu obecného a rakytníku řešetlákového byly odebrány vzorky pro laboratorní stanovení obsahu sušiny, kyselin, pektinů a minerálních prvků v čerstvém ovoci. U odrůd a genotypů jeřábu obecného byly také odebrány vzorky pro laboratorní stanovení obsahu titrovatelných kyselin, vitaminu C, polyfenolů a anthokyanů. Potřebné zázemí pro laboratorní stanovení obsahu výše uvedených látek bylo využito na pracovišti Ústavu chemie potravin a biotechnologií
38
Chemické fakulty Vysokého učení technického v Brně, pod odborným vedením RNDr. Mileny Vespalcové Ph.D. Ze všech údajů získaných měřením lze vyvozovat vhodnost hodnocených druhů, odrůd a genotypů pro různé účely využití, především pro začlenění do agrárního sektoru, ale také vhodnost pro různé klimatické oblasti či půdy. Fenologická pozorování jsou významným zdrojem informací především pro volbu odrůd či genotypů pro různé nadmořské výšky, ale také pro odrůdovou skladbu v jednotlivých výsadbách, pro zajištění plynulého dozrávání a zároveň pro umožnění plynulé sklizně ovoce.
5 VÝSLEDKY 5.1 Klimatická data Rozhodujícím faktorem pro růst a plodnost ovocných dřevin je bezesporu průběh počasí v dané sezóně, proto byly klimatické údaje z meteorologické stanice, kterou provozuje Ústav agrosystémů a bioklimatologie na polní pokusné stanici v Žabčicích. Z dodaných údajů byly pro oba dva roky zpracovány klimadiagramy, na kterých lze snadno demonstrovat průběh počasí v daných sezónách.
Tabulka 1: Hodnoty pro sestrojení klimadiagramu dle Walthera-Leitha pro rok 2010 měsíce leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec za rok 2010
teplota (°C) -3,9 -0,6 4,8 10,2 14 18,7 21,9 19,3 13,7 7,3 6,7 -3,9 průměr 9,0
srážky (mm) 46,8 22,8 9,8 53,1 102,4 79,8 87,9 75,8 57,8 10,4 32,8 11,1 ∑ 590,5
Tabulka 2: Hodnoty pro sestrojení klimadiagramu dle Walthera-Leitha pro rok 2011 měsíce leden únor březen duben květen červen
teplota (°C) -0,4 -0,9 5,4 12,4 15,3 19,4
srážky (mm) 21,4 4,6 39,3 33,2 46,2 42,9
39
19,2 20,5 17,1 9,3 2,5 2,2 průměr 10,2
Teplota (°C)
Žabčice 148 m n.m.
79,8 42,4 31,1 22,6 1,6 14,6 ∑ 379,7
Klimadiagram pro rok 2010
60
120
50
100
40
80 a
30
60
20
40 b
10
20
0 -10
0 1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12
Měsíce
Graf 1: Klimadiagram dle Walthera – Leitha pro rok 2010
40
-20
Srážky (mm)
červenec srpen září říjen listopad prosinec za rok 2011
teplota °C srážky mm
Klimadiagram pro rok 2011
60
120
50
100
40
80 a
30
60
20
40 b
10
20
0 -10
Srážky (mm)
Teplota (°C)
Žabčice 148 m n.m.
teplota °C srážky mm
0 1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12
-20
Měsíce
Graf 2: Klimadiagram dle Walthera – Leitha pro rok 2011 Roky 2010 a 2011 jsou přímo ukázkové pro demonstraci velmi suchého a naopak na vláhu bohatého roku. Dlouhodobý průměr na stanici Žabčice uvádí dlouhodobou průměrnou roční teplotu 9,30 °C a dlouhodobý roční úhrn srážek 483,30 mm. V porovnání s dlouhodobým průměrem byl tedy rok 2010 o 0,30 °C chladnější, ale především byl bohatší na srážky o 107,20 mm. Z pohledu dlouhodobého průměru, lze tedy rok 2010 charakterizovat jako chladnější a vlhký. V průběhu vegetační a pěstitelské sezony (od dubna do konce září) byly výsadby hojně zásobeny srážkovou vodou, nedostatek srážek byl zaznamenán až během měsíce října, což již však nemělo na přírůstky výhonů či fenologické fáze žádný významný vliv. Rok 2011 se pak stal pravým opakem roku předešlého. Pokud o roce 2010 hovoříme jako o chladnějším a vlhkém, o roce 2011 musíme hovořit jako o teplém a suchém. Roční průměrná teplota byla vyšší o 0,90 °C oproti dlouhodobému průměru a o 1,20 °C vyšší než v roce 2010. Co se týče srážek, byl rok 2011 velmi podprůměrným. S hodnotou 379,70 mm byl na srážky chudší o 103,60 mm oproti dlouhodobému průměru. V tomto roce byly v okolních výsadbách, které obhospodařuje Školní zemědělský podnik, značné výpadky, které byly způsobeny především dlouhou epizodou sucha, která nastala ve druhé polovině roku 2011. Výpadky ve výsadbách byly nemalé, místy až 30 %.
41
5.2 Dřín obecný (Cornus mas L.) 5.2.1 Růstové údaje za rok 2010 V soubory vybraných odrůd byla hodnocena výška, délka výhonů a vypočten objem keře. Nejvyšší průměrnou výškou keře se vyznačovala odrůda Jaltský, která dosáhla 2,56 m. Naopak nízká hodnota charakterizuje odrůdu Jolico s 1,65 m výšky. Nejvyšší průměrná délka výhonů byla zjištěna u odrůdy Jaltský – 0,36 m. U celého souboru odrůd se průměrná délka výhonů pohybovala od 0,15 do 0,36 m. Objem keře je zpravidla charakterizován vzrůstností odrůdy či ekotypu. Nejvyšší hodnota byla vypočtena pro odrůdu Jaltský (5,15 m3). Dále následují odrůdy Lukjanovský (4,50 m3), Vyšegorodský (3,65 m3), Vydubecký (3,40 m3). Nízká hodnota objemu keře byla zjištěna u odrůd Jolico (2,20 m3) a Fruchtal (2,30 m3). Růstová charakteristika je převážně ovlivňována výší plodnosti, ale i klimatickými podmínkami stanoviště. Tabulka 3: Průměrné hodnoty růstových údajů dřínu obecného v roce 2010 Pořadí 1 2 3 4 5 6 7
Odrůda, genotyp Elegantní Fruchtal Jaltský Jolico Lukjanovský Vydubecký Vyšegorodský
Výška (m) 2,35 1,75 2,56 1,65 2,15 2,25 2,45
Délka (m) 0,17 0,19 0,36 0,15 0,22 0,25 0,29
výhonů Objem (m3) 3,20 2,30 5,15 2,20 4,50 3,40 3,65
keře
ý
ý
sk od or Vy še g
du Vy
Lu
kj
an
ov
Jo l
Ja
be ck
ý sk
ic
ký lts
l ta ch Fr u
ga El e
o
6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00
nt ní
3
objem keře (m )
Vyhodnocení kubatury keřů dřínu obecného v roce 2010
Odrůda, genotyp
Graf 3: Vyhodnocení kubatury keřů dřínu obecného v roce 2010 5.2.2 Růstové údaje za rok 2011 V roce 2011 byly hodnoceny tytéž údaje, dle shodné metodiky jako v roce 2010. Nejvyšší výška keřů byla zjištěna u odrůdy Jaltský, kde dosáhla 2,85 m, celkový přírůstek za vegetační období tedy činil 0,29 m. U ostatních odrůd Vyšegorodský (2,78 m), Elegantní (2,65 m), Vydubecký (2,60 m) byla naměřena nižší hodnota. Nejnižší 42
hodnotu vykázala odrůda Jolico (1,87 m) a minimální navýšení charakterizuje odrůdu Fruchtal, což bylo vyvoláno mimořádnou plodností. Průměrná délka výhonů byla dosažena u odrůdy Jaltský 0,38 m, což je nejvyšší hodnota, nižší hodnota 0,32 m byla zjištěna u odrůdy Vyšegorodský. Nízká hodnota průměrné délky výhonů charakterizuje odrůdu Fruchtal – 0,19 m, současně byl vypočten i nejnižší objem – kubatura keře pouze 2,60 m3. Odrůdovou charakteristikou je zahuštěný kulovitý tvar keře. Naopak odrůdy Jaltský (5,55 m3) a Lukjanovský (4,90 m3), které dosáhly nejvyšší hodnotu, představují řídký široce pyramidální tvar keře. Délka přírůstků, zejména její nižší hodnoty byly ovlivněny mimořádně vysokou sklizní a klimatickými podmínkami, zejména nedostatkem srážek ve druhé polovině vegetace.
Tabulka 4: Průměrné hodnoty růstových údajů dřínu obecného v roce 2011 Pořadí 1 2 3 4 5 6 7
Odrůda, genotyp Elegantní Fruchtal Jaltský Jolico Lukjanovský Vydubecký Vyšegorodský
Výška (m) 2,65 1,90 2,85 1,87 2,40 2,60 2,78
Délka (m) 0,19 0,21 0,38 0,23 0,25 0,29 0,32
výhonů Objem (m3) 3,70 2,60 5,55 2,40 4,90 3,85 4,05
keře
ý sk Vy še g
or
od
ec ub Vy d
Lu
kj an
ov
Jo
Ja
ký
ý sk
lic
ký lts
al ht Fr uc
an El eg
o
6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00
tn í
3
Objem keře (m )
Vyhodnocení kubatury keřů dřínu obecného v roce 2011
Odrůda, genotyp
Graf 4: Vyhodnocení kubatury keřů dřínu obecného v roce 2011 5.2.3 Meziroční srovnání přírůstků keřů dřínu 2010/2011 Rozdíly mezi naměřenými hodnotami výšky, délky výhonů a kubatury keře vyjadřují roční přírůst dřeva na keřích. Úbytek dřevní hmoty vlivem řezových prací byl zcela minimální, jelikož řezové práce byly omezeny pouze na provedení asanačního řezu, kdy byly odstraněny pouze větve suché, polámané či jinak poškozené. Přírůstky dřevní hmoty v roce 2011 byly s největší pravděpodobností nižší oproti přírůstkům v běžném
43
roce a to především díky klimatickým extrémům v roce 2011 a také díky extrémně vysoké sklizni v témže roce. Tabulka 5: Roční přírůstek keřů dřínu obecného v období 2010/2011 Meziroční přírůstek na Výšce Délce výhonů (m) (m) 0,30 0,02 0,15 0,02 0,29 0,02 0,22 0,08 0,25 0,03 0,35 0,04 0,33 0,03
Odrůda, Pořadí genotyp 1 Elegantní 2 Fruchtal 3 Jaltský 4 Jolico 5 Lukjanovský 6 Vydubecký 7 Vyšegorodský
Objemu 3 (m ) 0,50 0,30 0,40 0,20 0,40 0,45 0,40
keře
6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00
rok 2010
ý
ý
sk Vy še g
or
od
be du Vy
Lu
kj
an
ov
ck
sk
o lic Jo
Ja
lts
ký
al Fr
uc
ht
tn an eg El
ý
rok 2011
í
Objem keře (m 3)
M eziroční nárůst objemu keře
Odrůda, genotyp
Graf 5: Meziroční nárůst objemu keřů dřínu obecného 5.2.4 Fenologie dřínu obecného v roce 2010 U odrůdy Jaltský rašení nastoupilo 12.3 a současně tato odrůda vykázala časnou zralost plodů v termínu 9.7. Naopak pozdním termínem zralosti plodů je charakteristická odrůda Jolico, která zrála až 10.8. V téměř stejném termínu pak zrají odrůdy Elegantní, Fruchtal, Lukjanovský a Vydubecký, které se do fenofáze zralosti plodů dostávaly v rozmezí pěti dnů od 20.7. do 25.7. Tabulka 6: Vybrané fenologické fáze dřínu obecného v roce 2010 Odrůda, Pořadí genotyp 1 Elegantní 2 Fruchtal 3 Jaltský 4 Jolico 5 Lukjanovský 6 Vydubecký 7 Vyšegorodský
Fenologická stupnice BBCH Rašení Kvetení Vývoj plodu kód 07 kód 60 kód 71 22.3. 15.4. 17.5. 17.3. 12.4. 15.5. 12.3. 7.4. 12.5. 23.3. 25.4. 22.5. 17.3. 15.4. 16.5. 22.3. 18.4. 19.5. 22.3. 18.4. 19.5.
44
Zralost plodu kód 81 20.7. 23.7. 9.7. 10.8. 25.7. 23.7. 9.7.
5.2.5 Sklizňové údaje Sklizeň plodů dřínu obecného probíhala postupně dle zralosti plodů ve třech termínech téměř od poloviny července do poloviny srpna. Dostatečné množství srážek během vegetace příznivě ovlivnilo kvalitu plodů, ale také časnější termín sklizně. Nejvyšší hodnotou sklizně se vyznačovala odrůda Fruchtal, která dosáhla celkové sklizně 7,23 kg.keř-1. Nižší hodnotou se vyznačovala odrůda Elegantní s celkovou sklizní 7,07 kg.keř-1. Nejnižší sklizeň byla zjištěna u odrůdy Vyšegorodský 3,05 kg.keř-1. Ranou sklizní je charakteristická odrůda Jaltský, kde v prvním termínu byla sklizeň největší, podíl ovoce zde dosáhl 2,25 kg.keř-1.
Tabulka 7: Průměrné hodonoty sklizňových údajů dřínu obecného v roce 2010 Odrůda, Pořadí genotyp 1 Elegantní 2 Fruchtal 3 Jaltský 4 Jolico 5 Lukjanovský 6 Vydubecký 7 Vyšegorodský
-1
Hmotnost sklizně (g.keř ) 9,7, 23,7, 2205,18 3922,53 3017,64 2163,13 2256,83 1322,50 390,53 2986,83 1803,70 1605,93 1703,70 1930,43 1377,80 1053,68
14,8, 945,83 2056,93 228,33 1204,74 1082,60 627,13 652,20
celkem 7073,54 7237,70 3807,66 4582,10 4492,23 4261,26 3083,68
5.2.6 Průměrné hodnoty laboratorního stanovení obsažených látek v plodech dřínu obecného Z keřů byly odebrány adekvátní vzorky zralého ovoce, které byly posléze podrobeny chemickému laboratornímu rozboru pro stanovení vybraných obsažených látek. Plody byly odebrány při sklizni v roce 2011. Při stanovování procentického obsahu sušiny, byla nejvyšší hodnota zaznamenána u odrůdy Jolico (18,7%), naopak nejnižším obsahem sušiny se vyznačovaly odrůdy Vydubecký (15,35 %) a Jaltský (15,98 %). Při stanovení refraktometrické sušiny dosáhla nejvyššího obsahu odrůda Lukjanovský (18,90 %), nejméně refraktometrické sušiny obsahovaly plody odrůdy Jaltský (16,12%). Nejvyšší obsah kyselin byl stanoven u odrůdy Fruchtal (27,59 g.kg-1). Nejnižším obsahem kyselin se pak vyznačovala odrůda Lukjanovský (17,08 g.kg-1). Nejvyšší obsah vitaminu C byl zaznamenán u odrůd Jaltský (0,73 g.kg-1) a Vyšegorodský (0,72 g.kg-1). Nejméně vitaminu C bylo stanoveno v plodech odrůdy Elegantní (0,59 g.kg-1). Na pektiny byla nejbohatší odrůda Jaltský, která obsahovala 15,11 g.kg-1 pektinů, naopak nejméně pektinů obsahovaly plody odrůdy Lukjanovský (10,35 g.kg-1).
45
Průměrné hodnoty obsahu minerálních prvků jsou uvedeny v tabulce 8. Odrůda Elegantní byla charakteristická nejvyšším obsahem vápníku a mědi, Fruchtal měl nejvyšší obsah fosforu, draslíku a zinku, odrůda Jaltský vynikala obsahem sodíku, odrůda Jolico měla ze všech odrůd nejvíce manganu a odrůda Lukjanovský měla nejvyšší obsah hořčíku a železa ze všech testovaných vzorků. Tabulka 8: Průměrné hodnoty laboratorních stanovení plodů dřínu obecného
Pořadí 1 2 3 4 5 6 7
Odrůda, genotyp Elegantní Fruchtal Jaltský Jolico Lukjanovský Vydubecký Vyšegorodský
Sušina
Rf sušina
g.kg-1 čerstvé hmoty
% 17,05 16,98 15,98 18,78 17,02 15,35 16,12
% 17,15 18,21 16,12 18,55 18,90 16,21 17,12
kyseliny 20,79 27,59 20,64 22,59 17,08 21,44 20,08
vitamin C 0,59 0,64 0,73 0,71 0,62 0,65 0,72
pektiny 13,84 11,00 15,11 14,94 10,35 12,27 14,15
Tabulka 9: Průměrné hodnoty obsahu minerálních prvků v plodech dřínu obecného Odrůda, Pořadí genotyp 1 Elegantní 2 Fruchtal 3 Jaltský 4 Jolico 5 Lukjanovský 6 Vydubecký 7 Vyšegorodský
mg.kg-1 čerstvé hmoty P K Ca 399,17 3511,94 655,72 402,21 3811,94 601,86 336,99 3595,10 628,88 382,76 3549,66 301,18 312,87 3543,83 596,25 357,65 3393,27 633,21 379,01 3797,01 600,71
Mg 240,91 239,58 270,50 277,25 289,22 258,32 292,17
Na 75,13 60,43 89,41 81,77 71,96 79,26 73,01
Zn 2,99 3,52 3,02 2,80 3,10 3,18 3,21
Fe 46,80 42,45 40,09 43,62 48,19 42,37 47,34
Cu 1,41 1,23 1,10 1,09 1,29 1,18 1,11
Mn 28,06 25,81 24,99 29,14 26,26 27,15 24,12
5.3 Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.) 5.3.1 Růstové údaje za rok 2010 Na pokusné ploše byl sledován soubor odrůd a genotypů ve výsadbě založené 12. 5. 2005. Jedná se o pásovou výsadbu keřů, které jsou vysazeny ve sponu 4 x 2 m. V hodnocení bylo zahrnuto celkem 9 odrůd a genotypů rakytníku řešetlákového. U jednotlivých odrůd a genotypů byla dle stanovené metodiky zjišťována kubatura keře, vypočítaná dle Neumannova vzorce z průměrné výšky a šířky keře. Zároveň byly pro tuto práci získány údaje o kubaturách stejných keřů z let 2007, 2008 a 2009, které jsou zahrnuty v tabulce 10. Zjišťovaná kubatura keře dosáhla u souboru odrůd a genotypů různých hodnot pohybujících se od 3,50 do 4,30 m3. Nejvyšší hodnota 4,90 m3 byla vypočtena u odrůdy
46
Leicora, s nižší hodnotou následují odrůdy Ljubitelna (4,5 m3), Hergo (4,30 m3), Botanický, Velkoosecký (4,10 m3). Nízká hodnota charakterizuje odrůdy Buchlovický (3,50 m3), Trofimovský (3,80 m3)a Aromat (3,95 m3).
5.3.2 Růstové údaje za rok 2011 V totožné kolekci odrůd a genotypů rakytníku řešetlákového bylo prováděno zjišťování biometrických údajů – výšek a šířek keřů jako v letech předešlých. Ze zjištěných údajů byly vypočteny kubatury keřů, kde největšího objemu dosáhla odrůda Leicora (5,30m3). Nižší hodnoty byly naměřeny a vypočítány u odrůd Ljubitelna (4,85 m3), Peterburský (4,85 m3) a Velkoosecký (4,60 m3). Nízká hodnota byla zjištěna u odrůdy Buchlovický (3,90 m3). Při hodnocení charakteru růstu patří odrůda Leicora do skupiny vzrůstných odrůd, s výrazným růstem vrcholových partií a s výraznou apikální dominancí. Naopak výrazně rozložitý tvar vytváří odrůda Buchlovický s řadou horizontálně rozmístěných polokosterních partií. Tabulka 10: Průměrné kubatury keřů odrůd a genotypů rakytníku řešetlákového 2007 2011 Odrůda, Pořadí genotyp 1 Aromat 2 Botanický 3 Buchlovický 4 Hergo 5 Leicora 6 Ljubitelna 7 Peterburský 8 Trofimovský 9 Velkoosecký
Kubatura keře (m3) 2007 2008 2,6 3,3 1,95 2,5 2,1 2,45 2,55 2,8 3,4 3,65 2,9 3,4 3,3 3,75 2,5 2,8 2,8 3,1
2009 3,7 2,8 2,65 3,1 4,25 3,85 3,9 3,2 3,4
47
2010 3,95 4,1 3,5 4,3 4,9 4,5 4,3 3,8 4,1
2011 4,3 4,45 3,9 4,6 5,3 4,85 4,7 4,3 4,6
6
3
Kubatura keřů (m )
Vývoj kubatury keřů rakytníku řešetlákového
5
2007
4
2008
3
2009
2
2010
1
2011
ký
ý
ec os lk o Ve
Tr of
im
ov
rs k Pe
te
rb u
ite Lj ub
sk
ý
ln a
ra ic o Le
ic k hl ov Bu c
H er go
ý
ý ic k an Bo t
Ar om
at
0
Odrůdy, genotypy
Graf 6: Vývoj kubatury keřů rakytníku řešetlákového 5.3.3 Meziroční srovnání přírůstků keřů rakytníku řešetlákového Z dlouhodobého sledování vývoje kubatury keřů odrůd a genotypů rakytníku řešetlákového lze za zcela nejvzrůstnější považovat odrůdu Leicora, která po celé sledované období vykazuje nejvyšší vzrůstnost. Nejmenší vzrůstnost charakterizuje odrůdu Buchlovický, která má také odlišný habitus keře. Rovněž odrůdy Aromat a Trofimovský vykazovaly ve sledovaném období menší vzrůstnost. Zajímavý je mimořádně vysoký nárůst objemu keře v roce 2010 a to zejména u odrůdy Botanický, kde meziroční přírůstek činil 1,3 m3. Neobvykle vysoký nárůst objemu keře byl také zaznamenán u odrůdy Hergo, kde byl zjištěn rozdíl mezi lety 2009 a 2010 ve výši přírůstku 1,2 m3.
Tyto nadstandardní přírůstky objemů v roce 2010 byly spojeny
s mimořádně vysokým srážkovým úhrnem během vegetace. Lze tedy oprávněně předpokládat, že konkrétně odrůdy Botanický a Hergo budou lépe prospívat v oblastech s vyšším úhrnem srážek. Naopak u odrůdy Aromat byl v roce 2010 zjištěn nárůst objemu keře pouze 025 m3 , i když v jiných sledovaných letech se nárůst objemu keře u této odrůdy pohyboval v rozmezí 0,35 – 0,70 m3. Dle těchto údajů je tedy odrůda Aromat vhodná spíše do sušších poloh, nadměrná dodávka vláhy v roce 2010 jí nijak neprospěla, ba naopak se její průměrný meziroční nárůst v tomto období snížil. 5.3.4 Fenologie rakytníku řešetlákového v roce 2010 Odrůdy a genotypy rakytníku řešetlákového se vyznačovaly rozdílným nástupem fáze rašení od 23.3. do 2.4. Fáze zralosti plodů probíhala v časovém období od 20.8. do 27.9.
48
Do fenologické fáze rašení nejdříve vstoupily odrůdy Ljubitelna a Trofimovský, obě shodně 23.3. Naopak nejpozději rašily pupeny na keřích odrůd Hergo a Vitamínová – 2.4. Kvetení proběhlo v celé sledované kolekci v téměř shodném termínu, během jednoho týdne od 18. 4. do 23. 4. Do fenologické fáze zralosti plodů vstoupila nejdříve odrůda Aromat, která měla zralé plody již 20.8. V rozmezí dnů 23.8 – 27.8. postupně do fáze zralosti vstupovaly odrůdy Ljubitelna, Trofimovský a Botanický. Pozdní dozrávání bylo zjištěno u odrůd Leicora a Vitamínová – obě 27.9. Tabulka 11: Vybrané fenologické fáze rakytníku řešetlákového v roce 2010
Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Odrůda, genotyp Aromat Botanický Buchlovický Hergo Leicora Ljubitelna Peterburský Trofimovský Vitamínová
Fenologická stupnice BBCH Rašení Kvetení Vývoj plodu kód 07 kód 60 kód 71 27.3. 18.4. 15.5. 29.3. 19.4. 13.5. 29.3. 18.4. 15.5. 2.4. 23.4. 18.5. 29.3. 23.4. 18.5. 23.3. 20.4. 15.5. 29.3. 23.4. 18.5. 23.3. 23.4. 15.5. 2.4. 19.4. 15.5.
Zralost plodu kód 81 20.8. 27.8. 7.9. 10.9. 27.9. 23.8. 11.9. 24.8. 27.9.
5.3.5 Sklizňové údaje Nejvyšší sklizeň byla zjištěna u odrůdy Leicora, kde dosáhla 16,20 kg.keř-1. Nižší hodnoty byly zaznamenány u ekotypu Buchlovický (11,20 kg.keř-1) a Velkosecký (10,30 kg.keř-1). Odrůda Ljubitelna dosáhla nejnižší hodnoty sklizně ze sledovaného souboru, avšak její předností je raná sklizeň plodů. Časnou sklizní ovoce se vyznačovaly i další odrůdy, především Aromat a Trofimovský. Tabulka 12: Průměrné hodnoty sklizňových údajů rakytníku řešetlákového v roce 2010
Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Odrůda, genotyp Aromat Botanický Buchlovický Hergo Leicora Ljubitelna Peterburský Trofimovský Velkoosecký
Hmotnost sklizně -1 (kg.keř ) 8,10 9,50 11,20 9,30 16,20 7,50 9,30 8,50 10,30
49
5.3.6 Průměrné hodnoty laboratorního stanovení obsažených látek v plodech rakytníku řešetlákového Pro laboratorní stanovení látek obsažených v plodech, byly z keřů šetrně odebrány vzorky plodů v technologické zralosti. Pro odebrání vzorků plodů bylo použito technologie ořezávání a odstřihávání jednotlivých plodů pomocí skalpelu či nůžek. Vzorky pro laboratorní stanovení byly odebírány v roce 2011. Laboratorně byl stanoven nejvyšší obsah sušiny v plodech odrůdy Aromat (19,65 %), nejméně pak v plodech odrůdy Hergo (15,27 %), která však nad ostatní odrůdy vynikala svým vysokým obsahem pektinů (25,77 g.kg-1).
Obsah
refraktometrické sušiny byl nejvyšší opět u odrůdy Aromat (15,10 %), ale také u odrůdy Buchlovický (15,10 %). Nejnižší obsah refraktometrické sušiny byl zjištěn u odrůdy Botanický (11,70 %), odrůda Botanický se rovněž vyznačovala nejnižším obsahem pektinů (19,21 g.kg-1). Další charakteristikou odrůdy Botanický je její nejvyšší obsah kyselin (26,05 g.kg-1). Nejnižší množství kyselin bylo zjištěno u odrůdy Trofimovský (20,74 g.kg-1), což je jediné, co tuto odrůdu po obsahové stránce charakterizuje. Nejvyšší obsah vitaminu C je charakteristický pro odrůdu Peterburský (11,96 g.kg-1), poměrně vysoký obsah vitaminu C byl zjištěn tako u odrůd Buchlovický a Hergo. Nejméně vitaminu C bylo zaznamenáno u odrůd Leicora (10,03 g.kg-1) a Ljubitelna (10,04 g.kg-1). V obsahu minerálních prvků byla jako nejhodnotnější označena odrůda Hergo, která měla nejvyšší obsah fosforu, vápníku, sodíku a druhý nejvyšší obsah hořčíku. Nejvyšší obsah draslíku byl zaznamenán u odrůdy Ljubitelna. Zajímavou odrůdou z hlediska obsahu minerálů je také odrůda Peterburský, u které byl zjištěn nejvyšší obsah hořčíku, železa a manganu. Tabulka 13: Průměrné hodnoty laboratorních stanovení plodů rakytníku řešetlákového -1
Sušina
Rf sušina
g.kg čerstvé hmoty
Pořadí 1 2 3
Odrůda, genotyp Aromat Botanický Buchlovický
% 19,65 17,37 18,22
% 15,10 11,70 15,10
kyseliny 22,17 26,05 23,50
vitamin C 11,12 10,27 11,56
pektiny 20,51 19,21 20,31
4 5 6 7 8 9
Hergo Leicora Ljubitelna Peterburský Trofimovský Vitamínová
15,27 18,22 17,75 15,40 18,02 17,20
14,37 14,81 12,16 14,72 13,25 12,40
20,83 23,41 20,93 21,56 20,74 22,60
11,52 10,03 10,04 11,96 10,24 11,30
25,77 22,12 19,47 23,85 21,33 20,60
50
Tabulka 14: Průměrné hodnoty obsahu minerálních prvků v plodech rakytníku řešetlákového
Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Odrůda, genotyp Aromat Botanický Buchlovický Hergo Leicora Ljubitelna Peterburský Trofimovský Vitamínová
mg.kg-1 čerstvé hmoty P K Ca 142,62 1628,32 593,02 142,86 1799,51 602,90 141,20 1815,41 603,72 162,30 1823,31 629,40 120,53 1520,88 517,87 131,24 1898,74 605,80 160,55 1901,35 612,52 133,12 1695,13 561,19 152,15 1720,18 602,15
Mg 371,65 319,19 361,20 381,10 306,11 315,05 391,76 339,62 322,31
Na 21,57 22,61 21,86 29,66 20,11 21,72 22,23 21,38 21,63
Zn 2,15 1,71 1,79 1,73 2,02 1,88 1,75 1,94 1,85
Fe 6,93 6,15 6,21 6,26 6,15 6,03 8,01 6,17 6,96
Cu 0,91 0,96 0,92 0,95 0,96 0,96 0,89 0,95 0,93
Mn 5,81 5,11 5,71 5,92 5,11 5,02 6,05 6,01 6,05
5.4 Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.) 5.4.1 Růstové údaje za rok 2010 Sledovaná kolekce jeřábu obecného je založena jako pásová výsadba, spon je zde zvolen 4 x 3 m. Výsadba byla založena 21. 4. 2003. Pěstitelský tvar je čtvrtkmen. Do hodnocení bylo zařazeno celkem 14 odrůd. U jednotlivých odrůd byla dle stanovené metodiky zjišťována kubatura koruny, vypočítaná dle Neumannova vzorce z průměrné výšky a šířky koruny. Soubor odrůd je charakteristický nejen velikostí koruny, ale současně je rozdílný její tvar. Zpravidla se jedná o tvary od úzce po široce pyramidální, ale vyskytují se i kulovité či převislé tvary. Rozdílný je stupeň hustoty obrostu včetně rozmístění malvic na chocholičnatých latách. Nejvyšší hodnota objemu koruny byla vypočtena u odrůdy Burka (4,50 m3), dále následují odrůdy s nižší hodnotou Velfed (4,40 m3) a Sorbinka (4,30 m3). Nejnižší hodnota byla zjištěna u odrůdy Granatina (3,10m3), což je převážně ovlivněno vysokou plodností ovlivňující vegetativní růst. Zároveň byly pro tuto práci získány údaje o kubaturách stejných stromů z let 2007, 2008 a 2009.
5.4.2 Růstové údaje za rok 2011 Odrůda Alaja Krupnaja projevila svůj charakteristický habitus – tvar převislý – pendula. Nejvyšší hodnota kubatury koruny byla vypočtena u odrůdy Burka (5,10 m3), mírně nižší hodnoty byly zaznamenány u odrůd Velfed (4,90 m3), Solněčný (4,80 m3), Koncentra (4,70 m3). Nejnižší kubatura koruny charakterizuje odrůdu Granatina (3,80m3) a mírné navýšení bylo vypočteno u odrůdy Alaja Krupnaja (3,95 m3). 51
Uspořádání kosterních větví a partií nižších řádů charakterizuje růstové vlastnosti hodnocených odrůd. Jeřáb obecný je oproti dřínu obecnému a rakytníku řešetlákovému jediným netradičním ovocným druhem dotýkajícím se této práce, který je pěstován jako strom a nikoliv jako keř. Proto bylo v roce 2011 provedeno terénní šetření, kdy byl měřen průměr kmene a to ve výšce 30 cm nad povrchem půdy a 10 cm pod založením kosterních větví. Nejsilnější kmen měla odrůda Burka (12,15 cm) a odrůda Granátový (11,16 cm). Nejslabším kmenem se vyznačovala odrůda Granatina (6,60 cm) a odrůda Titan (6,70 cm). Rozdíly v průměru kmene měřeného 30 cm nad povrchem půdy a měřeného 10 cm pod založením koruny stromu byly pouze nepatrné a pohybovaly se v rozmezí 0,20 – 1,73 cm.
Tabulka 15: Průměrné kubatury korun stromů odrůd jeřábu obecného 2007 -2011 Kubatura koruny (m3) Pořadí Odrůda 2007 2008 1 Alaja Krupnaja 2,10 2,50 2 Burka 3,10 3,50 3 Businka 1,90 2,40 4 Discolor 2,00 2,60 5 Granatina 1,50 1,80 6 Granátový 2,10 2,60 7 Koncentra 2,30 2,80 8 Krasavica 2,10 2,90 9 Likérový 2,20 2,50 10 Solněčný 1,90 2,60 11 Sorbinka 2,70 2,90 12 Šarlatový 2,20 2,70 13 Titan 2,65 3,05 14 Velfed 2,15 3,10
52
2009 2,90 3,82 2,70 3,15 2,20 2,95 3,40 3,20 3,15 3,30 3,55 3,10 3,65 3,70
2010 3,60 4,50 3,70 3,60 3,10 3,30 3,90 3,70 3,85 4,10 4,30 3,80 4,20 4,40
2011 3,95 5,10 4,20 4,30 3,80 4,10 4,70 4,20 4,40 4,80 4,60 4,30 4,70 4,90
Objem koruny (m3)
Vývoj kubatury korun stromů jeřábu obecného 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00
2007 2008 2009 2010
d
n
lfe Ve
ta Ti
k Bu a si nk a D is co lo G r ra na tin G a ra ná to vý Ko nc en tra Kr as av ic a Li ké ro So vý ln ěč ný So rb in Ša ka rla to vý
Bu r
Al
aj
a
Kr
up
na
ja
2011
Odrůdy
Graf 7: Vývoj kubatury korun stromů jeřábu obecného Tabulka 16: Průměr kmenů stromů sledovaných odrůd jeřábu obecného v roce 2011 Průměr kmene (cm) nad pod Pořadí Odrůda povrchem korunou 1 Alaja Krupnaja 7,35 7,00 2 Burka 12,15 10,83 3 Businka 9,06 8,43 4 Discolor 7,63 7,86 5 Granatina 6,60 5,95 6 Granátový 11,16 9,43 7 Koncentra 7,06 7,03 8 Krasavica 9,20 8,63 9 Likérový 8,67 8,06 10 Solněčný 7,30 7,10 11 Sorbinka 10,20 9,40 12 Šarlatový 9,12 8,35 13 Titan 6,70 6,03 14 Velfed 6,90 6,70
53
14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00
Průměr kmínku 10 cm pod založením koruny
na j Bu a Bu rka si D nka is G col ra or n G a ti ra na ná Ko to nc vý Kr en t as ra av Li ica ké So rov ln ý ě So čn rb ý Ša ink rla a to vý Ti ta Ve n lfe d
Průměr kmínku 30 cm nad povrchem půdy
Al aj a
Kr up
Průmě kmínku (cm)
Průměr kmínku u odrůd jeřábu obecného
Odrůdy
Graf 8: Průměr kmínku u odrůd jeřábu obecného
5.4.3 Meziroční srovnání přírůstků korun stromů jeřábu obecného Při sledování vývoje objemů korun jednotlivých odrůd je patrné, že vývoj celé kolekce je rovnoměrný, přírůstky jsou pravidelného charakteru a jednotlivé položky sledované kolekce jsou víceméně vyrovnané. Jako dlouhodobě slabě rostoucí lze označit odrůdu Granatina, jejíž přírůstek za celých 5 vegetačních období činil 2,30 m3. Nejmenší přírůstek na objemu koruny za 5 posledních vegetačních období však vykazuje odrůda Alaja Krupnaja, jejíž celkový přírůst na objemu činil pouze 1,85 m3. Silná vzrůstnost je charakteristická pro odrůdu Burka, která dosáhla nejvyššího objemu koruny 5,10 m3. Největší zvýšení objemu koruny za posledních 5 vegetačních období však vykazuje odrůda Solněčný (2,90 m3)
5.4.5 Fenologie jeřábu obecného v roce 2010 Jeřáb obecný se vyznačoval obdobím rašení od 19.3. do 28.3., kvetením od 15.5. do 21.5., zrání plodů probíhalo od 17.8. do 5.9. Zbarvení plodů je rozhodující pro stanovení zralosti plodů. Nejdříve nastoupily do fenologické fáze rašení odrůdy Alaja Krupnaja, Granatina a Granátový a to ve stejném termínu 19.3. Naopak nejpozději vstoupily do fáze rašení odrůdy Likérový, Sorbinka, Titan a Velfed a to o 9 dní později než odrůdy nejranější tedy 28.3. Fenologická fáze kvetení nastala nejdříve dne 15.5. a to u odrůd Alaja Krupnaja a Solněčný. Za 5 dnů tedy 20.5. rozkvetly i pozdnější odrůdy, kterými jsou Businka, Discolor, Krasavica, Titan a Velfed. Odrůda Alaja Krupnaja je charakteristická svou raností, všechny sledované fenologické fáze u ní nastaly první.
54
Zralost plodů u odrůdy Alaja Krupnaja nastala 17.8. Pozdní sklizní jsou charakteristické odrůdy Titan a Velfed, u kterých zralost nastala až 5.9.
Tabulka 17: Vybrané fenologické fáze jeřábu obecného v roce 2010 Fenologická stupnice BBCH Rašení Kvetení Vývoj plodu Pořadí Odrůda kód 07 kód 60 kód 71 1 Alaja Krupnaja 19.3. 15.5. 23.5. 2 Burka 21.3. 17.5. 25.5. 3 Businka 24.3. 20.5. 26.5. 4 Discolor 24.3. 20.5. 26.5. 5 Granatina 19.3. 17.5. 25.5. 6 Granátový 19.3. 17.5. 25.5. 7 Koncentra 26.3. 15.5. 23.5. 8 Krasavica 26.3. 20.5. 26.5. 9 Likérový 28.3. 17.5. 25.5. 10 Solněčný 21.3. 15.5. 25.5. 11 Sorbinka 28.3. 21.5. 27.5. 12 Šarlatový 26.3. 17.5. 25.5. 13 Titan 28.3. 20.5. 26.5. 14 Velfed 28.3. 20.5. 26.5.
Zralost plodu kód 81 17.8. 19.8. 2.9. 2.9. 19.8. 19.8. 2.9. 2.9. 2.9. 19.8. 2.9. 2.9. 5.9. 5.9.
5.4.6 Sklizňové údaje Sklizeň plodů odrůd jeřábu obecného vynikala v roce 2010 jak svou velikostí, tak především kvalitou a dobrou vyzrálostí plodů. Nejvyšší sklizeň byla zaznamenána u odrůdy Koncentra, kde dosáhla 9,50 kg.strom-1. Nižší sklizeň byla zjištěna u odrůdy Burka (9,20 kg.strom-1) a Titan (8,90 kg.strom-1). Velikost vytvořených malviček byla rozdílná od 0,60 g do 3,10 g. Pozornost si zasluhuje také jejich zbarvení a chuťové vlastnosti v době dozrávání.
Tabulka 18: Průměrné hodnoty sklizňových údajů odrůd jeřábu obecného v roce 2010 Hmotnost sklizně Pořadí Odrůda (kg.strom-1) 1 Alaja Krupnaja 7,50 2 Burka 9,20 3 Businka 5,70 4 Discolor 4,30 5 Granatina 8,70 6 Granátový 7,30 7 Koncentra 9,50 8 Krasavica 7,90 9 Likérový 6,50 10 Solněčný 7,10
Hmotnost (g) lata 12,90 65,20 31,20 41,20 31,10 38,50 96,60 47,30 32,50 26,20
55
malvička 0,60 1,80 1,50 3,10 1,20 1,70 1,30 0,70 1,20 1,60
11 12 13 14
Sorbinka Šarlatový Titan Velfed
8,60 7,50 8,90 7,10
65,20 31,60 41,10 37,20
1,50 1,70 1,80 1,70
5.4.7 Průměrné hodnoty laboratorního stanovení obsažených látek v plodech jeřábu obecného U plodů jeřábu obecného byly stanovovány následující nutriční parametry: - titrovatelné kyseliny - vitamin C - polyfenoly - anthokyany Pro laboratorní stanovení byly z jednotlivých odrůd šetrně odebrány vzorky, kdy přímo ve výsadbě byly odstřiženy celé chocholičnaté laty a následně byly odděleny jednotlivé malvičky, z nichž byla následná laboratorní stanovení prováděna. Vzorky pro laboratorní stanovení byly odebrány ve vegetačním období roku 2011. Obsah titrovatelných kyselin vyjádřený jako množství kyseliny jablečné se v ovoci pohyboval od 8,27 (odrůda Burka) do 20,68 (odrůda Sorbinka) g.kg-1 ovoce.Odrůdy s největším množstvím kyselin byly odrůdy Koncentra, Likérový a Sorbinka. Poměrně hodně kyselin měly i odrůdy Alaja Krupnaja, Discolor a Šarlatový. Obsah vitaminu C se pohyboval od 3,54 mg.100g-1 plodů (odrůda Titan) po 106,33 mg.100g-1 plodů (odrůda Alaja Krupnaja). Nejvyšších hodnot dosahovaly odrůdy Alaja Krupnaja, Koncentra a Sorbinka. Vyšší obsah byl nalezen též v odrůdách Krasavica a Likérový. Největší množství polyfenolů vyjádřených v ekvivalentech kyseliny gallové měla odrůda Businka 3,526 g.kg-1 a nejméně odrůda Velfed 1,511 g.kg-1. Vyšší obsahy polyfenolů měly odrůdy Alaja Krupnaja, Businka a Koncentra. Nejvyšší množství anthokyanů bylo naměřeno v odrůdách Burka, Businka, Granatina, Granatnaja a Titan, jelikož měly tmavou slupku.
56
Tabulka 19: Stanovení vybraných látek obsažených v plodech jeřábu obecného
Pořadí Odrůda Alaja 1 Krupnaja 2 Burka 3 Businka 4 Discolor 5 Granatina 6 Granátový 7 Koncentra 8 Krasavica 9 Likérový 10 Solněčný 11 Sorbinka 12 Šarlatový 13 Titan 14 Velfed
Obsah v čerstvých plodech titrovatelné kys. vitamin C -1 -1 [g.kg ] [mg.100g ]
polyfenoly -1 [g.kg ]
anthokyany -1 [mg.kg ]
12,680 8,270 9,470 15,490 8,940 9,160 19,960 12,110 18,790 12,270 20,680 15,940 9,290 10,500
3,325 2,657 3,526 1,746 2,624 2,512 3,219 2,252 2,678 2,141 2,480 1,773 2,115 1,511
12,160 270,130 331,070 44,270 289,520 336,440 46,560 7,660 39,140 14,530 15,530 49,620 275,940 43,360
106,330 11,530 8,110 9,020 7,140 10,140 100,640 40,460 53,090 13,580 84,360 13,240 3,540 10,120
6 DISKUSE Z veškerých zjišťovaných údajů, které byly zaznamenány na pokusné a demonstrační ploše ÚŠMZR v Žabčicích, byly vypočítány výsledné kubatury keřů a korun stromů, výše sklizní a odebrány vzorky pro laboratorní stanovení vybraných obsažených látek. K těmto účelům bylo v roce 2010 a 2011 provedeno několik desítek terénních šetření,
která
spočívala
v potřebných
pochůzkách
(zejména
pro
zjišťování
fenologických fází sledovaných druhů), měřeních, odběrech, sklizních, agrotechnických zásazích a dalších oparatřeních. Průběžně během dvouletého sledovaného období byly tvořeny potřebné záznamy, které byly dále zpracovávány. Sledované období 2010 a 2011 bylo velmi vhodné zejména pro odlišný průběh počasí v obou letech. Tak bylo možno sledovat jak se budou projevoat jednotlivé druhy, odrůdy a genotypy v mimořádně suchém a v mimořádně vlhkém roce. Jak moc ovlivnil srážkový úhrn celkovou sklizeň u jednotlivých odrůd a genotypů, ale také jak se vyvíjel objem keře či koruny stromu ve sledovaném obodobí. Podle toho jak jednotlivé odrůdy a genotypy reagovaly na vysoký úhrn srážek ve vegetačním období 2010, lze rozlišovat jednotlivé druhy, odrůdy a genotypy na vhodné a méně vhodné pro vlhké či suché oblasti. Při chemických laboratorních stanoveních provedených na pracovišti Ústavu chemie potravin a biotechnologií Chemické fakulty Vysokého učení technického v Brně, pod vedením RNDr. Mileny Vespalcové Ph.D. bylo provedeno několik desítek 57
rozmanitých laboratorních stanovení u všech sledovaných odrůd a genotypů. Tato stanovení proběhla v roce 2011 a byla u všech sledovaných druhů zaměřena především na obsah vitaminu C a celkový obsah titrovatelných kyselin. U odrůd jeřábu obecného byl dále sledován obsah polyfenolů a anthokyanů. U rakytníku řešetlákového a dřínu obecného byl dále stanovován obsah sušiny, refraktometrické sušiny, pektinů a minerálních prvků (P, K, Ca, Mg, Na, Zn, Fe, Cu, Mn). Sledování fenologických fází bylo prováděno pouze v roce 2010 a jeho výsledky jsou pouze orientační, ovlivněné aktuálními projevy počasí v daném vegetačním období. Zde je do dalších období prostor pro provádění dalších dílčích fenologický pozorování, která mohou být na pokusné a demonstrační ploše ÚŠMZR prováděna. Srovnání objemů keřů a korun stromů sledovaných druhů není bohužel možné, poněvadž všichni autoři uvádějí pouze jaké velikosti se strom či keř dorůstá, ale na pokusných plochách jsou sledované kolekce ještě ve fázi růstu, s neustálým zvyšováním objemu koruny stromu či keře.
6.1 Dřín obecný (Cornus mas L.) PAPRŠTEIN et al. (2009) uvádějí, že plody dřínu obecného obsahují 1,09 – 2,43 % kyselin, při laboratorním stanovení pro sledované odrůdy a genotypy v roce 2011, však bylo stanoveno, že se toto rozmezí u sledovaného souboru pohybovalo od 1,708 % u odrůdy Lukjanovský do 2,759 % u odrůdy Fruchtal. Obsah kyselin v plodech dřínu obecného byl ve sledované kolekci v roce 2011 celkově vyšší. Obsah vitaminu C se při laboratorním stanovení u plodů dřínů obecného pohyboval v rozmezí od 59 mg ve 100 g čerstvých plodů u odrůdy Elegantní až po 73 mg ve 100 g plodů u odrůdy Jaltský. V metodice PAPRŠTEIN et al. (2009) je však uvedeno toto rozmezí od 68,60 do 99,80 mg vitaminu C ve 100 g dužniny. Obsah vitaminu C byl tedy ve sledované kolekci v roce 2011 celkově nižší než uvádí metodika, avšak celkový obsah kyselin byl vyšší. ŠIMÁNEK et al. (1977) píše, že obsah refraktometrické sušiny se u plodů dřínu pohybuje v rozmezí 19,10 – 25,20 %. Ve sledované kolekci však byla zjištěná hodnota refraktometrické sušiny výrazně nižší a to 16,12 % u odrůdy Jaltský až po nejvyšší hodnotu 18,90 %, která byla zaznamenána u odrůdy Lukjanovský. Obsah pektinů se ve sledovaném souboru pohyboval od 1,1 % u odrůdy Fruchtal až do maximální hodnoty 1,49 % u odrůdy Jolico. Obsah pektinů byl celkově vyšší neý je udáváno - 0,47 – 1,18 % pektinu. (PAPRŠTEIN et al., 2009)
58
V následující tabulce je uveden obsah minerálních látek v plodech dřínu obecného, dle laboratorního stanovení z odebraných vzorů a srovnán s údaji v metodice od PAPRŠTEIN at al. (2009). Tabulka 20: Srovnání provedeného laboratorního stanovení obsahu minerálů v plodech dřínu obecného s údaji uvedenými v Metodice (PAPRŠTEIN et al. 2009) -1
Stanovená hodnota (mg.kg ) Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9
prvek P K Ca Mg Na Zn Fe Cu Mn
minimální 312,87 3393,27 301,18 239,58 60,43 2,80 40,09 1,09 24,12
maximální 404,21 3811,94 655,72 292,17 89,41 3,52 48,19 1,41 29,14
srovnání s literaturou (mg.kg1 ) 490,00 3660,00 560,00 30,00 210,00 x x x x
Sklizené množství úrody dřínu činilo 3 – 7 kg plodů na keř. DOLEJŠÍ et al. (1991) však uvádí že plodnost je u dospělých keřů nebo stromů v rozmezí 30 – 40 kg plodů na keř či strom. Sledovaná výsadba na pokusné a demonstrační ploše ÚŠMZR je však ve stádiu růstu a tak se plná plodnost keřů očekává v budoucích obdobích. Je třeba také odlišit, kdy je strom v plné plodnosti, zvlášť pokud je výsadba tolik dlouhověká jako je tomu u dřínu obecného, kdy se uvádí, že keře či stromy běžně dosahují stáří 200 – 300 let. V roce 2010, který byl charakteristický vysokým srážkovým úhrnem byla zaznamenána u většiny odrůd nadstatndardní výše sklizně, lze tedy počítat s použitím a dopuručením tohoto netradičního ovocného druhu i v lokalitách v vysokým srážkovým úhrnem.
6.2 Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.) Z laboratorního stanovení vybraných látek obsažených v plodech odrůd a genotypů rakytníku řešetlákového v roce 2011 byl zjištěn obsah sušiny v rozmezí od 15,27 % u odrůdy Hergo až po 19,65 % u odrůdy Aromat. To se slučuje s údaji, které uvádí (DOLEJŠÍ et. al., 1991), který udává, že sušina plodů rakytníku tvoří 17 – 19 % z jejich celkové hmotnosti. Obsah vitaminu C v plodech se pohyboval od 10,03 g.kg-1 u odrůdy Leicora do 11,96g.kg-1 u odrůdy Peterburský. V literatuře (PAPRŠTEIN et al., 2009) je uváděn obsah vitaminu C v rozmezí
2 – 12 g.kg-1, hodnoty stanovené laboratorním
rozborem se tedy u všech sledovaných odrůd pohybují u horní uváděné hranice obsahu,
59
aniž by došlo k jejímu překročení. Stanovený obsah kyselin zaujímal rozmezí od 20,74 g.kg-1
u odrůdy Trofimovský až po hodnotu 26,05 g.kg-1
u odrůdy Botanický.
V literatuře je uváděno obsažené množství kyselin v rozmezí
26 – 40 g.kg-1.
Lze tedy říci, že při rozborech v roce 2011 byla celá sledovaná kolekce pod uváděným rozmezím obsahu kyselin v plodech.
Srovnání obsahu minerálních látek v plodech
rakytníku řešetlákového stanovené chemickým rozborem v roce 2011 je provedeno s údaji z Tabulek nutričních hodnot ovoce a zeleniny (KOPEC, 1998)
Tabulka 21: Srovnání provedeného laboratorního stanovení obsahu minerálů v plodech rakytníku řešetlákového s údaji uvedenými v Tabulkách nutričních hodnot ovoce a zeleniny (KOPEC, 1998) Stanovená hodnota (mg.kg-1) Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9
prvek P K Ca Mg Na Zn Fe Cu Mn
minimální 120,53 1628,32 517,87 306,11 20,11 1,71 6,03 0,89 5,02
maximální 162,30 1898,74 629,40 391,76 29,66 2,15 8,01 0,96 6,05
srovnání s literaturou (mg.kg1 ) 90,00 1330,00 420,00 200,00 30,00 x 32,00 x x
Výše uvedená tabulka vykazuje poněkud značné rozdíly v obsahu minerálních látek v plodech rakytníku řešetlákového. Hodnoty stanovené v laboratořích VUT (viz. Výše) se snad jen kromě obsahu sodíku značně liší a to i o více než 100 mg.kg-1. Při laboratorním stanovení obsahu minerálních látek, které byly provedeny pro tuto práci na VUT byly z každé odrůdy provedeny pro daný prvek tři analýzy, které byly následně zprůměrňovány a tudíž je zde možnost pochybení omezena na minimum. Veškeré stanovené hodnoty byly vyšší než udává KOPEC (1998).
6.3 Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.) Nejméně ovlivnitelným druhem, ekologickým faktory z výše popisovaných druhů je bezesporu jeřáb obecný. Během sledovaného dvouletého období nevykazoval žádné významné reakce na vlhké či suché epizody, je vysoce mrazuodolný a na půdní, klimatické a výživové požadavky zcela nenáročný. Dle DOLEJŠÍHO et al. (1991) se jeřáb obecný běžně pěstuje ve Skandinávii do nadmořských výšek okolo 1500 m n.m. a
60
v rakouských Alpách je pěstován dokonce až ve výškách okolo 2400 m n.m. Oproti tomu je pěstován na pokusné a demonstrační ploše v Žabčicích v nadmořské výšce 148 m n. m. s velmi dobrými až výbornými výsledky. Stromy zde poskytují pravidelnou a kvalitní úrodu. Nadměrné množství dešťových srážek v roce 2010 ba dokonce velký letní přísušek v roce 2011 výsadbu nikterak nepoškodil. Během sledovaného období bylo zapotřebí jen zcela minimálních řezových prací, které spočívaly v odstranění polámaných či jinak poškozených větví. Obsah titrovatelných kyselin vyjádřených jako množství kyseliny jablečné se v ovoci pohyboval od 8,27 (Burka) do 20,68 (Sorbinka) g.kg-1. DOLEJŠÍ et al.(1977) uvádí že toto rozmezí se pohybuje od 6,2 (Desertnaja) do 30,00 (Želtaja) g.kg-1. Lze tedy konstatovat, že testovaná kolekce odrůd jeřábu obecného se pohybovala v rozmezí uváděném v literatuře. Bohužel se ve sledované kolekci nevyskytovaly všechny odrůdy, které jsou uváděny v DOLEJŠÍ et al.(1977). Stanovovaný obsah vitaminu C se pohyboval od 3,54 mg ve 100g plodů (odrůda Titan) po 106,33 mg ve 100g plodů (odrůda Alaja Krupnaja). Nejvyšších hodnot dosahovaly odrůdy Alaja Krupnaja, Koncentra a Sorbinka. Vyšší obsah byl nalezen též v odrůdách Krasavica a Likérový. DVOŘÁK (2009) uvádí, že plody jeřábu obecného obsahují až 550 mg vitaminu C ve 100 g plodů, této hodnoty nebylo ani zdaleka u žádné odrůdy dosaženo. DOLEJŠÍ et al.(1977) uvádí rozsah obsahu vitaminu C v plodech od 105,78 mg ve 100 g plodů do 537,69 mg ve 100 g plodů. Avšak KOPEC (1998) uvádí, že plody jeřábu obecného dosahují obsahu vitaminu C kolem 60 mg ve 100 g plodů, což již je hodnota, která je téměř střední hodnotou, které bylo v laboratorním stanovení dosaženo. Otázkou k další práci zůstává, proč se obsah vitaminu C tolik liší mezi jednotlivými odrůdami v kolekci (i více než o 100 mg ve 100 g ovoce) a také po srovnání s literaturou rozsah obsahu od 60 mg vitaminu C ve 100 g ovoce až po 550 mg ve 100 g ovoce. Pro praktické využití v ovocnářství budou jistě nalézat lepší uplatnění odrůdy s vyšším obsahem vitaminu C, ale neznamená to, že další odrůdy by ztratily svůj význam. Tyto odrůdy, které nejsou až tak bohaté na obsah vitaminu C lze zařadit do výsadeb nejrůznějších krajinářských prací, alejí, meliorací, revitalizací poškozených území aj.
61
7 ZÁVĚR Netradiční ovocné druhy v porovnání s tradičně pěstovanými mají řadu předností. Většinou se vyznačují skromnými nároky na stanoviště, často se jedná až o extrémní polohy. Předností je pravidelná, téměř každoroční plodnost ovoce s vysokou biologickou hodnotou prospěšnou pro lidské zdraví. Sklizené ovoce nachází své uplatnění v převážné většině v různých způsobech konzervárenského zpracování. Mimo uvedené funkce produkční stále více získává na významu funkce mimoprodukční totiž ekologické, které ovlivňují životní prostředí. Rozšířením dosud méně využívaných ovocných druhů lze přispět k diverzifikaci zemědělské produkce a vrátit do venkovského prostoru původní bohatost a druhovou rozmanitost. Obecnou platností se stává, že čím rozsáhlejší je biodiverzita a početnost, tím hodnotnější je život, příroda i krajina. Požadavky na ochranu přírody a krajiny jsou zaměřeny z pohledu možností výsadby dřevin (kde nalézají uplatnění i netradiční ovocné druhy) především na: -
zakládání biocenter a biokoridorů
-
výsadbu soliterních stromů
-
ochranu a tvorbu půdního fondu (ochrana před erozí)
-
zadržování přívalových srážek, zvyšování hladiny podzemní vody a celkové ovlivnění vodního hospodaření v krajině
-
ochranu proti přírodním katastrofám, především povodním
-
obnovu a tvorbu nových přírodně hodnotných ekosystémů
-
přirozenou regulaci škůdců – zeleň vytváří prostor pro přirozené predátory škůdců
-
spoluúčast na prosazování ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny
-
podporu biodiverzity
-
prostor pro opylovače kulturních plodin (čmeláci, včely samotářky, aj.)
-
produkci zdravotně nezávadných potravin, biomasy pro výrobu energie či materiálu pro tradiční medicínu
-
možnost duchovního obohacení člověka, rekreace, estetická funkce a genius loci
Důležité postavení sehrává v krajině rozptýlená zeleň - dřevinná vegetace tvořená soliterními stromy, alejemi i skupinami stromů keřů. Je významná z hlediska poskytování úkrytu a potravy živočichům, má funkci půdoochrannou, produkční a estetickou. Rozdělují krajinu a tvoří její ráz, má vliv na klimatické podmínky okolí,
62
tvoří migrační cesty pro živočichy, napomáhá zvěři při orientaci na velkých obhospodařovaných plochách apod.
7.1 Dřín obecný (Cornus mas L.) Je náročný na teplo a světlo, snáší však poklesy teplot, vhodná jsou jižní, jihovýchodní a jihozápadní stanoviště. Úspěšně jej lze pěstovat i ve vyšších polohách okolo 600 m n. m. Nevhodné jsou stinné polohy, nesnáší kyselé půdy, vhodné jsou písčité až hlinitopísčité půdy s neutrální až zásaditou reakcí. Patří mezi okrasné a velmi dekorativní dřeviny. Je pylodárným druhem. Plody se vyznačují vysokou biologickou hodnotou, jsou použitelné pro přímý konzum i různé zpracovatelské účely. Dřín obecný mezi ovocnými dřevinami vyniká svou dlouhověkostí, kdy se rostliny dožívají až 300 let. Pro využití v agroekosystému lze dřín obecný doporučit zejména při zakládání remízků a větrolamů, kde poskytuje včelám pyl i nektar a ostatním druhům živočichů úkryt a potravu. Doporučení výsadby dřínu obecného je také na místě na svazích a všude tam, kde je zapotřebí zpevnění půdy, kdy dřín má tuto schopnost vysokou díky svému rozsáhlému kořenovému systému. Pro výsadby v agroekosystémech lze doporučit odrůdy Fruchtal, Lukjanovský, Jaltský, Elegantní a lze použít i celý soubor ekotypů – Sokolnický, Olomoucký, Tišnovský a Ruzyňský. Pro produkční využití lze vysazovat plantáže dřínových keřů, které budou uzpůsobeny ke kombajnové sklizni. Pro takové výsadby lze doporučit zejména odrůdy Vydubecký, Vyšegorodský, pro teplé oblasti Jolico, pro vyšší a chladnější polohy odrůdu Jaltský.
7.2 Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.) Řadí se mezi nejméně náročné dřeviny. Nesnáší pouze zastíněná stanoviště, dobře snáší i znečištěné ovzduší např. v okolí dálnic. Dobře roste i na suchých a chudých půdách s dostatkem vápníku. Rostliny vynikají vysokou mrazuvzdorností, vyznačují se vysokou tvorbou kořenových výmladků a výborně se hodí pro zpevňování písčitých půd proti erozi. Dobrá plodnost je podmíněna zmlazovacím řezem. V současnosti se uplatňuje jako okrasná dřevina, ale zejména má uplatnění na extrémních stanovištích. Ve výsadbách je nutno zohlednit poměr samčích a samičích rostlin, doporučuje se vysazovat samčí odrůdu Polmix v poměru 1:8.
63
V agoekosystému lze rakytník řešetlákový dobře využít pro rozvolněnou formu živých plotů či stěn, vysoká tvorba výmladků také rakytník předurčuje pro svahové výsadby pro zpevnění půdy, poskytuje dobrý úkryt zvěři, potravu zejména pro ptactvo, ale je i okusovou dřevinou pro zvěř. Pro tyto účely využití lze doporučit odrůdy Botanický, Buchlovický a Velkosecký. Pro produkční funkci lze doporučit odrůdy Leicora, Vitamínová, Trofimovský, Aromat a Ljubitelna. Stále však ve středoevropských podmínkách, kde mrazy nastávají poměrně pozdě není dosud vyřešen dostatečně efektivní a zároveň šetrný způsob sklizně.
7.3 Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.) Jeřáb i jeho variety patří po stránce pěstitelských i stanovištních podmínek k nejméně náročným. Je velmi mrazuvzdorný, má nejnižší nároky na teplotu, snáší i extenzivní agrotechniku a částečné zastínění. Velikost plodů a jejich zbarvení spolu s tvarem okraje lístků jsou rozlišovacími znaky jednotlivých variet. Má využití pro okrasné účely, ale nachází i využití sklizně v široké škále konzervárenských výrobků a sorbitu. Z listnatých stromů je vedle břízy vůbec nejdolnějším druhem těch pater porostů, které jsou téměř trvale zasahovány. Může tedy plnit funkci izolačně asanační při výsadbách do izolačních pásů a bariér kolem ohnisek znečištění. Může plnit i meliorační funkci na zlepšení porušených ekologických struktur, zvláště v extrémnějších stanovištních podmínkách. Pro plnění esteticko sociální a asanační funkci, pro stromořadí, aleje kolem komunikací, lze doporučit kmenné tvary – vysokokmeny a polokmeny z odrůd Koncentra, Discolor, Burka, Businka, pro úzký tvar koruny odrůdy Krasavica a Titan. Pro výsadbu soliterních stromů volíme kmenné tvary – vysokokmeny a polokmeny odrůd Velfed, Titan, Burka, Businka, Alaja Krupnaja, Šarlatový, Sorbinka a Granátový. Pro produkční funkci je nejlépe zvolit čtvrtkmeny odrůd Koncentra, Likérový, Solněčný a Granatina.
64
8 POUŽITÉ ZDROJE 8.1 Seznam písemných zdrojů BIJELIC, S.,et al.(2010): Biological characteristics of selected cornelian cherry genotypes selected in Serbia.Genetic resources and crop evolution. Springer: Novi Sad, s. 94-101, ISSN 0546-8264
BLAŽEK, J., et al.(1998): Ovocnictví, Nakladatelství Květ: Praha, 384s. ISBN 8085362-33-3 DVOŘÁK, I. (2009): Drobné ovoce a méně pěstované ovoce na zahrádce.Rukověť zahrádkáře 2009. ČZS o.s.: Praha, 96 s., ISBN 978-80-85362-61-9
DOKOUPIL, L., et al. (2011): Zhodnocení dvou typů založení výsadeb dřínu obecného. MendelAgro 2011 – sborník odborných příspěvků a sdělení. MENDELU: Brno, s. 2327, ISBN 978-80-7375-516-4
DOLEJŠÍ,A., et al. (1991): Méně známé ovoce. 1. vyd., Brázda: Praha, 149 s. ISBN 80209-0188-4.
FORAL, T. (2009): Nové a málo známé ovocné rostliny a jejich využití v okrasné zahradě. Rukověť zahrádkáře 2009. ČZS o.s.: Praha, 96 s., ISBN 978-80-85362-61-9 FRIEDRICH G., SCHURICHT W. (1985): Seltenes kern-, Stein- und beerenobst. Neumann: Leipzig, 316 s. GUREVITCH, J., et al. (2002): The ecology of plants. Sinauer Associates: Sunderland, Massachusetts, 521 s. ISBN 0-87893-291-7.
HRIČOVSKÝ, I., et al. (2002): Drobné ovoce a méně známé ovoce. Príroda: Bratislava, 103s. ISBN 80-07-01004-1
JANDÁK, J., et al. (2001): Půdoznalství. MZLU: Brno, 142s.,ISBN 978-80-7157-559-7
KOBLÍŽEK, J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Sursum: Tišnov, 551 s., ISBN 80-7323-117-4 65
KOPEC, K. (1998): Tabulky nutričních hodnot ovoce a zeleniny. ÚZPI: Praha, 72 s., ISBN 80-86153-64-9
LÁNSKÁ, D. (2006): Jedlé rostliny z přírody. Aventinum: Praha, 224 s., ISBN 8086858-13-8 LARCHER, W. (1988): Fyziologická ekologie rostlin. ČSAV: Praha, 361 s.
LAŠTŮVKA, Z., KREJČOVÁ, P. (2000): Ekologie. Konvoj: Brno, 185 s., 80-8561593-2
MARADA, P., et al. (2011): Zvyšování přírodní hodnoty polních honiteb. 1.vyd., Grada: Praha, 151 s. ISBN 978-80-247-3885-7 MATHIOLI, P. O. (2010): Herbář neboli bylinář. Československý spisovatel s.r.o.: Český Těšín, 1268 s., ISBN 978-80-87391-78-5
MYERS, J. H., BAZELY, D. (2003): Ecology and control of introduced plants. Cambridge University Press: Cambridge, 313 s. ISBN 0-521-35516-8.
PAPRŠTEIN, F., et al. (2009): Technologie pěstování a množení rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.). Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský: Holovousy, 29s.,ISBN 978-80-87030-07-3 PAPRŠTEIN, F., et al. (2009): Technologie pěstování dřínu obecného (Cornus mas L.). Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský: Holovousy, 29s.,ISBN 978-80-87030-06-6
PENKA, M. (1987): Lesnická botanika. SPN Praha: Praha, 173 s.
RICHTER, M., et al. (2002): Velký atlas odrůd ovoce a révy, TG tisk: Lanškroun, 160s. ISBN 80-238-9461-7 ŘEZNÍČEK, V. (2009): Drobné ovoce s vysokou biologickou hodnotou. Rukověť zahrádkáře 2009. ČZS o.s.: Praha, 96 s., ISBN 978-80-85362-61-9
66
ŘEZNÍČEK, V. (2011): Možnosti pěstování netradičních druhů ovoce v různých klimatických podmínkách ČR. Úroda, vědecká příloha. MENDELU: Lednice, s. 519527, ISSN 0139-6013
SINCLAIR, T. R., WEISS, A.(2010): Principles of ecology in plant production. CABI: Wallingford, 186 s. ISBN 978-1-84593-654-9. ŠENNIKOV, A. P. (1953): Ekologie rostlin. Přírodovědecké vydavatelství: Praha, 313s. ŠIMÁNEK, J., et al. (1971): Menej známe ovocniny. 1.vyd., Príroda: Bratislava, 155 s. ŠOBEK, J. (1962): Sladkoplodý jeřáb a jeho pěstování. MZLVH: Praha, 48 s. VALÍČEK, P., HAVELKA, E. (2008): Rakytník řešetlákový rostlina budoucnosti. Start: Benešov, 86 s., ISBN 978-80-86231-44-0
8.2 Seznam internetových zdrojů ANONYM, (1999): BioLib- zařazení v taxonomickém systému. . Databáze online [cit. 2012-03-27]. Dostupné na http://www.biolib.cz/cz/taxonposition/id39562/
ANONYM,(2012): Sorbus aucuparia. Databáze online [cit. 2012-04-07]. Dostupné na http://www.hort.uconn.edu/plants/s/sorauc/sorauc1.html
DUDA, M.(2009): Ekologie. Databáze online [cit. 2012-04-02]. Dostupné na http://michal-duda.euweb.cz/ekl.htm
KRPEŠ, V.(2005): Ekologie rostlin. Databáze online [cit. 2012-04-02]. Dostupné na http://www.katedry.osu.cz/kbe/odd_bot/stahni.php?co=stud_mat&id=71
USDA, (2012): Plants profile, Hippophae rhamnoides L. seaberry. Databáze online [cit. 2012-04-09]. Dostupné na http://plants.usda.gov/java/profile?symbol=HIRH80
67
ZAJÍC, V., SVOBODA, J.(2008): Rostliny: Sorbus – jeřáb. Databáze online [cit. 201204-15]. Dostupné na http://www.garten.cz/a/cz/3252-sorbus-jerab/
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Hodnoty pro sestrojení klimadiagramu dle Walthera-Leitha pro rok 2010 Tabulka 2: Hodnoty pro sestrojení klimadiagramu dle Walthera-Leitha pro rok 2011 Tabulka 3: Průměrné hodnoty růstových údajů dřínu obecného v roce 2010 Tabulka 4: Průměrné hodnoty růstových údajů dřínu obecného v roce 2011 Tabulka 5: Roční přírůstek keřů dřínu obecného v období 2010/2011 Tabulka 6: Vybrané fenologické fáze dřínu obecného v roce 2010 Tabulka 7: Průměrné hodonoty sklizňových údajů dřínu obecného v roce 2010 Tabulka 8: Průměrné hodnoty laboratorních stanovení plodů dřínu obecného Tabulka 9: Průměrné hodnoty obsahu minerálních prvků v plodech dřínu obecného Tabulka 10: Průměrné kubatury keřů odrůd a genotypů rakytníku řešetlákového 2007 2011 Tabulka 11: Vybrané fenologické fáze rakytníku řešetlákového v roce 2010 Tabulka 12: Průměrné hodnoty sklizňových údajů rakytníku řešetlákového v roce 2010 Tabulka 13: Průměrné hodnoty laboratorních stanovení plodů rakytníku řešetlákového Tabulka 14: Průměrné hodnoty obsahu minerálních prvků v plodech rakytníku řešetlákového Tabulka 15: Průměrné kubatury korun stromů odrůd jeřábu obecného 2007 -2011 Tabulka 16: Průměr kmenů stromů sledovaných odrůd jeřábu obecného v roce 2011 Tabulka 17: Vybrané fenologické fáze jeřábu obecného v roce 2010 Tabulka 18: Průměrné hodnoty sklizňových údajů odrůd jeřábu obecného v roce 2010 Tabulka 19: Stanovení vybraných látek obsažených v plodech jeřábu obecného Tabulka 20: Srovnání provedeného laboratorního stanovení obsahu minerálů v plodech dřínu obecného s údaji uvedenými v Metodice (PAPRŠTEIN et al. 2009) Tabulka 21: Srovnání provedeného laboratorního stanovení obsahu minerálů v plodech rakytníku řešetlákového s údaji uvedenými v Tabulkách nutričních hodnot ovoce a zeleniny (KOPEC, 1998)
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Klimadiagram dle Walthera – Leitha pro rok 2010 Graf 2: Klimadiagram dle Walthera – Leitha pro rok 2011 68
Graf 3: Vyhodnocení kubatury keřů dřínu obecného v roce 2010 Graf 4: Vyhodnocení kubatury keřů dřínu obecného v roce 2011 Graf 5: Meziroční nárůst objemu keřů dřínu obecného Graf 6: Vývoj kubatury keřů rakytníku řešetlákového Graf 7: Vývoj kubatury korun stromů jeřábu obecného Graf 8: Průměr kmínku u odrůd jeřábu obecného
SEZNAM PŘÍLOH Obr. 1: Kvetoucí výsadba dřínu obecného (Cornus mas L.) Obr.2: Keř dřínu obecného (Cornus mas L.) před sklizní Obr. 3: Plody dřínu obecného na keři – odrůda Fruchtal Obr. 4: Detail plodu dřínu obecného – odrůda Vyšegorodský Obr. 5: Dřín obecný - odrůda Elegantní s vysokou plodností i v suchém roce 2011 Obr. 6: Dřín obecný – pohled na bohatě plodící keř odrůdy Jolico Obr. 7: Dřín obecný – semena odrůdy Jolico Obr. 8: Dřín obecný – vzorek plodů odrůdy Jaltský odebraný pro laboratorní stanovení Obr. 9: Rakytník řešetlákový – pokusná výsadba Obr. 10: Rakytník řešetlákový – keře odrůdy Leicora Obr. 11: Rakytník řešetlákový – detail plodící větévky odrůdy Leicora Obr. 12: Rakytník řešetlákový – detail olistěného letorostu (jednoletý; dvouletý s plody) Obr. 13: Rakytník řešetlákový – bohatě plodící odrůda Vitamínová Obr. 14: Rakytník řešetlákový – odrůda Vitamínová – detail plodící větve Obr. 15: Rakytník řešetlákový – keře samčí odrůdy Polmix Obr. 16: Rakytník řešetlákový – detail letorostu samčí odrůdy Polmix Obr. 17: Rakytník řešetlákový – odrůda Buchlovický Obr. 18: Rakytník řešetlákový – odebraný vzorek plodů odrůdy Aromat, připravený pro laboratorní stanovení vybraných obsažených látek Obr. 19: Jeřáb obecný – pokusná výsadba Obr. 20: Jeřáb obecný – chocholičnatá lata s malvičkami (odrůda Discolor) Obr. 21: Jeřáb obecný – červeně zbarvený list odrůdy Discolor Obr. 22: Jeřáb obecný – chocholičnatá lata s malvičkami – odrůda Koncentra Obr. 23: Jeřáb obecný – list odrůdy Koncentra Obr. 24: Jeřáb obecný – habitus stromu odrůdy Krasavica
69
Obr. 25: Jeřáb obecný – plody odrůdy Granátový Obr. 26: Jeřáb obecný – plody odrůdy Alaja Krupnaja
9 PŘÍLOHY
Obr. 1: Kvetoucí výsadba dřínu obecného (Cornus mas L.)
Obr.2: Keř dřínu obecného (Cornus mas L.) před sklizní
70
Obr. 3: Plody dřínu obecného na keři – odrůda Fruchtal
Obr. 4: Detail plodu dřínu obecného – odrůda Vyšegorodský
71
Obr. 5: Dřín obecný - odrůda Elegantní s vysokou plodností i v suchém roce 2011
Obr. 6: Dřín obecný – pohled na bohatě plodící keř odrůdy Jolico
72
Obr. 7: Dřín obecný – semena odrůdy Jolico
Obr. 8: Dřín obecný – vzorek plodů odrůdy Jaltský odebraný pro laboratorní stanovení
73
Obr. 9: Rakytník řešetlákový – pokusná výsadba
Obr. 10: Rakytník řešetlákový – keře odrůdy Leicora
74
Obr. 11: Rakytník řešetlákový – detail plodící větévky odrůdy Leicora
Obr. 12: Rakytník řešetlákový – detail olistěného letorostu (jednoletý; dvouletý s plody)
75
Obr. 13: Rakytník řešetlákový – bohatě plodící odrůda Vitamínová
Obr. 14: Rakytník řešetlákový – odrůda Vitamínová – detail plodící větve
76
Obr. 15: Rakytník řešetlákový – keře samčí odrůdy Polmix
Obr. 16: Rakytník řešetlákový – detail letorostu samčí odrůdy Polmix
77
Obr. 17: Rakytník řešetlákový – odrůda Buchlovický
Obr. 18: Rakytník řešetlákový – odebraný vzorek plodů odrůdy Aromat, připravený pro laboratorní stanovení vybraných obsažených látek
78
Obr. 19: Jeřáb obecný – pokusná výsadba
Obr. 20: Jeřáb obecný – chocholičnatá lata s malvičkami (odrůda Discolor)
79
Obr. 21: Jeřáb obecný – červeně zbarvený list odrůdy Discolor
Obr. 22: Jeřáb obecný – chocholičnatá lata s malvičkami – odrůda Koncentra
80
Obr. 23: Jeřáb obecný – list odrůdy Koncentra
Obr. 24: Jeřáb obecný – habitus stromu odrůdy Krasavica
81
Obr. 25: Jeřáb obecný – plody odrůdy Granátový
Obr. 26: Jeřáb obecný – plody odrůdy Alaja Krupnaja
82
