Řeka jako součást městského života s případovou studií řeky Svratky ve městě Brně

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Management v kultuře

Řeka jako součást městského života s případovou studií řeky Svratky ve městě Brně Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Igor Kyselka, CSc. Zpracovala: Ivana Vastlová

2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Zde bych chtěla poděkovat pracovnicím Odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna, dále Ing. Evě Blahoňovské z Referátu územního systému ekologické stability Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna a zvláště vedoucímu práce Ing. Igoru Kyselkovi, CSc. především za vlídný přístup, odborné rady a věcné připomínky.

Obsah

1

Úvod .......................................................................................................................... 6

2

Voda a její význam pro město................................................................................... 7

3

4

5

2.1

Historie – město a voda ..................................................................................... 7

2.2

Historie úprav vodních toků a protipovodňová opatření ................................ 12

Brno ......................................................................................................................... 15 3.1

Přírodní podmínky ............................................................................................ 15

3.2

Voda v Brně ...................................................................................................... 16

3.2.1

Brněnské vodní toky ..................................................................................... 16

3.2.2

Kašny a studny .............................................................................................. 19

Popis Svratky ........................................................................................................... 23 4.1

Základní informace o povodí ............................................................................ 23

4.2

Morfologie ........................................................................................................ 23

4.3

Současný stav koryta a trasa toku .................................................................... 24

Historie .................................................................................................................... 26 5.1

Svratka na území Brna a první osídlení ............................................................ 26

5.2

Středověk ......................................................................................................... 27

5.2.1

6

Cesty a mosty................................................................................................ 28

5.3

Změny ve vztahu město – řeka v 16. -18. století ............................................. 35

5.4

19. století.......................................................................................................... 37

5.5

náhony řeky Svratky ......................................................................................... 43

5.6

20. století.......................................................................................................... 45

Současnost .............................................................................................................. 52 6.1

Současný stav sídelních vodních toků a soudobé trendy ................................ 52 4

6.1.1

Intravilánové revitalizace.............................................................................. 55

6.1.2

Příklady intravilánových revitalizací ............................................................. 58

6.2

Současný stav v Brně ........................................................................................ 62

6.2.1 6.3

Technická infrastruktura............................................................................... 64 Záměry města ................................................................................................... 64

6.3.1

Protipovodňová opatření ............................................................................. 66

6.3.2

Záměry na Svratce ........................................................................................ 67

6.3.2.1

Žabovřeské louky ...................................................................................... 67

6.3.2.2

Komínské louky ......................................................................................... 70

6.3.2.3

Lokalita City Beach .................................................................................... 70

6.3.2.4

Soutok Svitavy s Ponávkou ....................................................................... 71

6.3.2.5

Lokalita Hněvkovského ............................................................................. 71

6.3.2.6

Soutok Svitavy a Svratky ........................................................................... 71

6.3.2.7

EVL Modřické rameno Svratky .................................................................. 71

6.3.2.8

Studie Rekreační zóna Svratecké údolí ..................................................... 71

6.3.3

Projekty na Svitavě ....................................................................................... 72

6.3.3.1

Stará Ponávka v Brně ................................................................................ 72

6.3.3.2

Cacovický ostrov ....................................................................................... 74

6.4

Vztah Brňanů k řekám ...................................................................................... 74

7

Srovnání Brno x Olomouc x Lipsko.......................................................................... 76

8

Závěr ....................................................................................................................... 80

9

Resumé ................................................................................................................... 83

10 Seznam vyobrazení ................................................................................................. 86 11 Seznam pramenů a literatury ................................................................................. 89 12 Přílohy ..................................................................................................................... 94

5

1 Úvod Řeky na území dnešního města Brna hrály od počátku lidských dějin zásadní roli. Díky nim se zde usazovaly zástupci prakticky všech pravěkých kultur vyskytnuvších se na Moravě a díky brodu přes Svratku se stalo významnou obchodní křižovatkou a sídlem moravských knížat. Již první písemná zmínka o přemyslovském údělném hradě Brno – známá pověst o Zderadově sloupu se odehrává na břehu řeky Svitavy. I novověké historii řeky udávaly rytmus rozvoje města, a to jako zdroj vody a energie pro továrny. Vědomí těchto historických souvislostí mě nasměrovalo k tématu mé diplomové práce. Dnes pokud se nesnažíme, nemusíme si řek v Brně vůbec všimnout. Zmizely jak z očí turistů, tak ze soukromých životů obyvatel. Ale kam? Jakou úlohu plní dnes? Má město záměr vrátit svým řekám jejich městotvorný potenciál? To jsou jedny z hlavních otázek, které se snažím zodpovědět. V první části diplomové práce se věnuji obecně významu vody a řek ve městě v historickém kontextu. Vycházela jsem především ze sborníku Město a voda navazující na stejnojmenný seminář. V následujícím textu se zaměřuji již konkrétně na město Brno a jeho řeku Svratku. Jakou úlohu hrála, jak ovlivňovala město a jak město ovlivňovalo ji. Nejvíce informací jsem získala z knih Cecílie Hálové-Jahodové Brno: dílo přírody, člověka a dějin, Karla Kuči Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic a knihy vydané Statutárním městem Brno od kolektivu autorů Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. V pomyslném třetím oddílu jsem sledovala současný stav toků ve městech a nové trendy, které se v tomto směru uskutečňují u nás i v zahraničí. Zde mi byla nejvíce oporou kniha Tomáše Justa Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi. Revitalizace sídelního prostředí vodními prvky. V poslední části se zabývám aktuálními projekty města Brna v oboru vodního hospodářství, zjišťuji jeho další záměry a možnosti. Informace jsem čerpala z koncepce Územního plánu města Brna a z konzultací a studií, které mi poskytly na Odboru územního plánování a rozvoje a referátu Územního systému ekologické stability Magistrátu města Brna. Závěrečným doplňkem je srovnání brněnské situace s Olomoucí, jakožto českým zástupcem, a Lipskem, příkladem ze zahraničí. 6

2 Voda a její význam pro město „Modrá planeta“, tak je naše planeta nazývána dle dominující složky – vody. Voda je jedním ze čtyř základních elementů, na kterém je závislý každý živý organizmus na Zemi. Lidské tělo je tvořeno vodou dokonce ze sedmdesáti procent, její důležitost je tak pro lidský život nepopiratelná. Význam vody však není pouze biologický, nýbrž i ekologický, hospodářský či duchovní. Stejně jako si ale nedokážeme představit bez vody život, tak i některá města jsou s vodou nerozlučně spjata a bez ní by ztratila svůj typický charakter. Paříž a Seina, Vídeň a Dunaj, Řím a Tibera… Pro tato města řeka představuje dominantní prvek, který zajišťuje městu atraktivitu a také je potřebným zdrojem pro průmysl či formou dopravy. Estetický přínos řeky, široké možnosti k relaxaci a sportovnímu vyžití způsobují nárůst turistického ruchu, který jde ruku v ruce s ekonomickou prosperitou města. 1 Dle Štěrby2 většina měst potřebuje ke své existenci svoji řeku. Jako zdroj vody i recipient svých odpadů. Musíme se tedy na vodu dívat nejen jako na základní lidskou potřebu, ale i jako na významný městotvorný a urbanistický činitel. Městský organizmus bez vody trpí a vyčleňování řeky z městského prostoru tak, jak se tomu dělo v mnohých českých městech především v průběhu 20. století, vede ke snižování spokojenosti obyvatel.

2.1 Historie – město a voda Vztah města k vodě v historii prošel a stále prochází vývojem plným změn. Významnou roli sehrál vodní tok při lokalizaci sídel, naopak ve středověku se město stavělo k řece spíše zády. Vlivem narůstání industrializace, a tím i odpadních vod, se řeka postupně stala negativní součástí města. K nápravě těchto „stok“ dochází až v postindustriálním období, kdy narůstá zájem o ekologii a zdravý životní styl. Městské plochy jsou 1

Solarová, Lenka. 2005. Řeka ve městě - voda mrtvá či živá. Lednice : MENDELU, 2005. str. 45. Štěrba, Otakar. 2008. Říční krajina a její ekosystémy. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008. str. 391. ISBN 978-80-244-2203-9.

2

7

regenerovány, význam vodních ploch roste. Stávají se tak součástí plnohodnotného městského života, nabyvší nového využití především pro rekreaci, například vznik městských promenád, provozování vodních sportů či rekreační vodní dopravy. Jak jsem již zmínila, setkávání člověka a vody trvá od počátku lidské historie. Znamenala tehdy pro něj velkého pomocníka v každodenním životě i rozvoji, zároveň však představovala přírodní živel, který ohrožoval jeho život i majetek. Důvody, proč se lidé v neobydlené krajině usidlovali právě podél řek, jsou čistě praktické. Primárně byl samozřejmě neustále nablízku zdroj pitné a užitkové vody. Často rovinatý terén podél řek splňoval podmínky pro lokaci i větších sídel. Podél toku bylo však výhodné vést i dopravní stezky, které usnadňovaly další pronikání do neosídlené krajiny a spojování už vzniklých osad. Řeka sama byla nejsnadnější a nejpřirozenější formou dopravy. Kromě vody přinášel tok i úrodnou půdu (především nížinné nivy). 3 Dokladem tohoto tvrzení může být nejstarší osídlené místo v Mezopotámii – mezi řekami Eufrat a Tigris. Sumerové si tuto krajinu díky mimořádně úrodným půdám tvořeným naplaveninami vybrali pro svůj život už na přelomu 3. a 4. tisíciletí př. n. l. Tamní krajina byla pokryta nejen úrodnými půdami, ale i bažinami, proto krom zavlažovacích budovali i odvodňovací soustavy. I ve starověkých městech hrály řeky velikou roli. Lidé přiváděli do měst pitnou vodu z horských řek s využitím akvaduktů a pomocí systému zavlažovacích podzemních kanálů mohli vytvořit uvnitř města zahrady na skalnaté terase jako například ve městě Aššur. V dalším novoasyrském městě Ninive dokonce vybudovali kanalizaci i se splachovacími záchody.4 Řeka sehrála významnou roli i při osídlení Egypta. Tehdejší obyvatelé využili úrodných naplavenin vzniklých záplavami, které jim řeka Nil každoročně přinášela. Egypťané se tomuto přírodnímu jevu dokázali úspěšně bránit. Vytvořili sérii tzv. nilometrů, pomocí kterých povodně předvídali. Byla to zařízení vytesaná do skal podobná studnám s točitým schodištěm a sloupem uprostřed. Aby udrželi přílivovou vlnu v přijatelných 3

Město a voda. 2006. Ostrava: VŠB - Technická univerzita, 2006. str. 53. ISBN: 80-248-1259-2. Hrůza, Jiří. 1997. Vývoj urbanismu. I. Praha : České vysoké učení technické, 1997. str. 115. ISBN: 80-0101342-1. 4

8

mezích, vytesali pozdější muslimští obyvatelé Egypta do stěn nilometrů verše Koránu. Řeka však pro Egypťany neznamenala mnoho pouze po stránce hospodářské, nýbrž i po stránce duchovní. Dle jejich víry rozdělovala svět živých a mrtvých. Pro dopravu začala být řeka využívána od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. Lodní spojení navázala přístavní města u ústí Indu se sumerskými městy a městy jižní Indie. 5 Struktura antických měst také vypovídá o tom, že si Řekové a Římané byli vědomi významu vody pro své sídlo. Dalšími podmínkami pro výběr místa byl vhodný terén a dobrá orientace ke světovým stranám. Typ římských sídel castrum byl založen na čtyřhranném schématu, tvořeným na sebe navzájem kolmými cestami (osami), a za běžných okolností byl orientován dle světových stran (S-J a V-Z). Avšak pokud tábor stavěli u řeky, byla vždy jedna z os natočena kolmo na řeku. Římská města jsou pověstná vyvinutým systémem kanalizace, a tedy i úrovní hygieny. Se záplavami se Římané vypořádali systémem, pomocí kterého dokázali zpřístupnit bažinatá území. Tato soustava byla založena na hlavní stoce – Cloaca maxima, odvádějící vodu do řeky Tibery. Zajímavostí je, že římská města si pro svá sídla volila levý břeh řeky, zatímco ve středověku byla přednost dávána břehu pravému. 6 Při výstavbě středověkých měst se kritéria lokace částečně proměnila. Stále se dbalo na dobrou orientaci vůči světovým stranám a dostupnost zdroje vody. Narostla důležitost kritéria vedení a křížení obchodních cest. V našich podmínkách pak kvůli nízkému počtu mostů nabyly na významu přechody obchodních cest přes řeku neboli brody. Dodnes takto vzniklým městům zůstalo slovo brod v názvu – Uherský Brod, Havlíčkův Brod apod. Při osidlování se volil bezpečnější břeh řeky, který byl méně zaplavován. Jak jsem zmínila na začátku kapitoly, izolovanost měst od řeky se během středověku zvyšovala. Domy byly k řekám orientovány svými dvory, protože sice stále představovaly zdroj pitné a užitkové vody, zároveň ale plnily funkci likvidátorů tuhého i tekutého městského odpadu. Jejich blízkost k městu tak nebyla žádoucí. Převažujícím 5

Šušlíková, Lýdia. 2011. Říční fenomén v sídelním prostoru. Brno : Mendelova univerzita, 2011. Hrůza, Jiří. 1997. Vývoj urbanismu. I. Praha : České vysoké učení technické, 1997. str. 115. ISBN: 80-0101342-1. 6

9

důvodem se stala obrana města. V dobách středověku bylo třeba sídlo zabezpečit a ochránit tak životy a majetek občanů. Začaly být budovány hradební systémy s ochrannými vodními příkopy vně opevnění, napájené z nedaleké řeky. Pro ještě větší bezpečnost byla kácena veškerá vyšší zeleň v prostoru mezi řekou a městem, aby byl potenciálnímu nepříteli znemožněn úkryt v porostu. Toto opatření pak paradoxně opět navazovalo kontakt města s řekou. V některých případech jako například v Praze, kdy bylo potřeba ochránit brod, bylo vybudováno nové město s vlastními hradbami na druhé straně řeky – Staré město a Malá Strana. Jako další významné středověké město na řece můžeme jmenovat například Paříž.7 Zcela nový pohled na budování města přinesla doba renesance. Dívala se na město jako na celek a začala jednotlivé části logicky vzájemně komponovat. S tím souvisela i práce s řekou, docházelo například k jejímu napřimování, viz řeka Arno ve Florencii. Budování urbanistických koncepcí pokračovalo i v barokní době a klasicismu. Velkorysé návrhy počítaly s širokými ulicemi, osovými návaznostmi či například s dynamičností a gradací v prostoru. Jako příklad uvádím opět Paříž, tentokrát za vlády Ludvíka XIV. (17. a 18. století), kdy byl fortifikační systém nahrazen bulváry, bylo stavěno první nábřeží Seiny či nové mosty a bylo počítáno i s mnohými opatřeními, které měly zlepšit zdravotní poměry – vyčištění koryta řeky Seiny apod.8 Narůstající industrializace pomalu přináší čím dál více sociálních a hygienických problémů. Průmysl se rozvíjí především na plochách před městskými hradbami, které tím ztrácejí svůj smysl. Vznikají předměstí a řeka se stává součástí města. Břehy řek se plní továrnami využívajícími tok jako zdroj pro výrobu a zároveň místo vyústění odpadu. Se zvyšujícím se množstvím odpadních látek ztrácí voda svou samočisticí schopnost a řeka se stává nevlídnou a odpudivou stokou. Proto byla v některých státech uplatňována nová podmínka, kdy odběr vody pro výrobu probíhal až pod místem vyústění odpadních vod. Později byly továrny umisťovány až pod městem, aby byla zachována čistota vody alespoň na území města. Vznikem a rozvojem železniční dopravy atraktivita nábřežních pozemků ještě více klesá. Především u velkých měst na

7 8

Město a voda. 2006. Ostrava : VŠB - Technická univerzita, 2006. str. 53. ISBN: 80-248-1259-2. Šušlíková, Lýdia. 2011. Říční fenomén v sídelním prostoru. Brno : Mendelova univerzita, 2011.

10

splavných řekách dochází k zastavění břehů skladovacími, výrobními a dopravními plochami (železniční tratě a podobně). Stav životního prostředí v průmyslových centrech měst se stává neúnosným.9 Změnu přístupu k řece přineslo až období romantismu.10 Kritika ze stran široké veřejnosti rostla a mnohé státy přistoupily k nápravným opatřením. Největší problém představovalo znečištění řek. Započalo se tedy se stavbou čistíren komunálních a průmyslových vod. Pravděpodobně i vlivem vzestupu měšťanstva se začínají objevovat myšlenky o zkvalitňování městských prostor podél řek, které by mělo vést ke zlepšení života ve městě. Nábřeží řek tak byla často uvolňována od průmyslové zástavby a přeměňována v promenádní zóny (kupříkladu v Praze jednotný celek Hradčan, Smetanova nábřeží a Národního divadla, dále v Ostravě či Bratislavě). Regenerací vodních ploch roste jejich význam a nezřídka se dokonce stávají symbolem města. Kromě nábřežních promenád na sebe váží i další městské funkce, především možnosti k rekreaci – vodní sporty, vodní doprava, dále mají význam i z architektonického hlediska. 11 Ve 20. století vzniká mnoho projektů se snahou začlenit vodní plochy zpět do každodenního života obyvatelů měst – pásové město podél řeky, organické město, terasové uspořádání měst nad řekou a jiné. V dnešní době, kdy společnost žhavě diskutuje o ekologických problémech a začíná řešit ochranu životního prostředí, získávají revitalizační záměry čím dál více na popularitě. Města si začínají uvědomovat potenciál svých řek a snaží se ho maximálně využít, což jen znovu potvrzuje městotvorný význam vodních ploch. 12

9

Město a voda. 2006. Ostrava : VŠB - Technická univerzita, 2006. str. 53. ISBN: 80-248-1259-2. Solarová, Lenka. 2005. Řeka ve městě - voda mrtvá či živá. Lednice : MENDELU, 2005. str. 45. 11 Město a voda. 2006. Ostrava : VŠB - Technická univerzita, 2006. str. 53. ISBN: 80-248-1259-2. 12 Šušlíková, Lýdia. 2011. Říční fenomén v sídelním prostoru. Brno : Mendelova univerzita, 2011. 10

11

2.2 Historie úprav vodních toků a protipovodňová opatření Jak jsem se již zmínila, voda je základní potřebou pro náš život. Lze ji využít mnoha prospěšnými způsoby a v důsledku toho je nám její blízká přítomnost velice příjemná. Navzdory tomu představuje řeka i jeden z nejnebezpečnějších přírodních živlů, který dokáže zničit lidské životy i majetek. Proto se člověk téměř od samého počátku snaží vodní toky regulovat, aby k takovým škodám nedocházelo a voda tak přinášela pouze užitek. Vzhledem k lidské povaze ale mnohdy tyto snahy přerostly v touhu ovládat řeky či dokonce celou přírodu, což v některých případech skončilo zničením celých ekosystémů, pravidelnými záplavami či degradací půdy. Odpradávna se lidé ve vlastním zájmu učili žít v souladu s přírodou. Pouhým shromažďováním informací o přírodním prostředí dokázali předvídat ničivé povodně a účinně se před nimi chránit. Začali budovat různé kanály, příkopy či jiné zábrany. Větší zásahy do přirozené trasy toku započaly již ve středověku, kdy došlo k zástavbě určitých částí říční nivy a řeka byla zavřena do umělé struhy. Má se za to, že povodně v těch dobách byly díky téměř nenarušeným říčním biotopům podstatně menší. Kvůli odlesňování v horních částech povodí v období kolonizace (přibližně od 10. do 14. století) došlo k jejich podstatnému navýšení.13 K rozmachu vodohospodářských úprav došlo v 19. století, kdy byly náročné stavební práce ulehčeny rozvojem strojní techniky. Byly prováděny především plavební a protipovodňové úpravy a odvodnění zemědělských pozemků. Na základě doktríny souvislého zkapacitnění sítě vodních toků probíhaly na našem území vodohospodářské úpravy, které měly plošně zajistit lepší podmínky pro zemědělství díky rychlému odvodu vody. Redukcí vodních toků i jiných vodních prvků v krajině bylo získáno více zemědělské půdy a zastavitelných ploch. Tyto změny v korytech toků vyvolaly mohutnou povodeň v roce 1890 a následně intenzivní protipovodňové regulace. 14

13

Štěrba, Otakar. 2008. Říční krajina a její ekosystémy. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008. str. 391. ISBN 978-80-244-2203-9. 14 Just, Tomáš. 2005. Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha : Český svaz ochránců přírody, 2005. str. 395. ISBN 80-239-6351-1.

12

Za vzor jiným státům ve vodohospodářských výstavbách v 19. století sloužila Francie. Jak v úpravě nábřeží a stavbě mostů, tak například i vodovodů. Jednou z inspirujících se zemí bylo Rakousko. Ramenná soustava Dunaje se rozrostla a přinášela časté záplavy, proto bylo třeba jeho tok regulovat. V roce 1875 tedy započala stavba, kdy bylo koryto vedeno přes město, ramena byla vysušena a vzniklé území zastavěno. Bylo vybudováno druhé koryto pro povodňový stav. Dnešní podoba vznikla v roce 1969, kdy byl vytvořen dunajský ostrov – Donauinsel. K regulacím řek docházelo zejména ve 30. letech 20. století a po skončení II. světové války. Hospodářsky nejvyužitelnější podobou řeky byl rovinný tok, který kolem sebe vytvořil kontinuální prostor. Proto byla řeka vždy zahloubena často v betonovém korytě a ohraničena hrází. Takovýto typ regulace je však nejhorší jak z hlediska ekologického, tak i protipovodňového. Rychlým odtokem z krajiny se voda koncentruje v níže položených oblastech na toku a dopad povodně je pak mnohem ničivější, než jaký by byl v případě ponechání fungující nivy. Dále se voda nevrací přirozeně malým vodním oběhem, což se pak projevuje rozkolísaností srážek v místním klimatu. Důsledky těchto „tvrdých“ vodohospodářských úprav (změna klimatu, povodně, eroze, hypertrofie) si lidé začínají uvědomovat v druhé polovině 20. století. Dnes se již většina odborníků přiklání k tzv. přírodě blízkým opatřením – revitalizacím. Důvodů k revitalizaci najdeme řadu, ať už ekonomické, ekologické či humánní. Celkově jde o zlepšení ekologického stavu území. Konkrétněji: „Zvýšení druhové nebo stanovištní biodiverzity. Vytvoření vhodných biotopů pro zvlášť chráněné druhy živočichů a rostlin. Záchrana ohrožených druhů. Zadržení vody v krajině. Obnova či tvorba mokřadů. Ekologická náprava umělých častí říční krajiny (říční koryta, břehy, nivy…). Znovunapojení odstavených říčních ramen a meandrů. Aktivace opuštěných náhonů. Obnova zlikvidovaných úseků řek, případně tvorba nových koryt. Ekologické protipovodňové úpravy koryta, břehů, dna řeky nebo nivy. Obnova rybníků v nivě. Změna využívaní krajiny. Obnova podélného či příčního ekologického kontinua krajiny.

13

Vybudování rybích přechodů. Navození samovolné revitalizace. Úpravy ve prospěch rekreace a estetiky.“ 15 Revitalizace a protipovodňová ochrana je dnes zakotvena v právních a příslušných oborových dokumentech vyspělých evropských zemích, a to především podpora přirozených tlumivých rozlivů povodní v nivách. 16

15

Štěrba, Otakar. 2008. Říční krajina a její ekosystémy. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008. str. 391. ISBN 978-80-244-2203-9, s. 92. 16 Just, Tomáš. 2005. Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha : Český svaz ochránců přírody, 2005. str. 395. ISBN 80-239-6351-1.

14

3 Brno 3.1 Přírodní podmínky Z pohledu urbanisty lze město chápat jako výsledek podmínek hospodářských, sociálních, ale i přírodních. Půdorys města a jeho topografická geneze jsou přímo vytvořeny v závislosti na přírodní povaze terénu. Proto je nutné poznat i přírodní základnu a vlastnosti místa pro správné pochopení dějin města a jeho stavebního vývoje. Zeměpisná poloha a zřejmě i estetická stránka místa sehrály důležitou roli ve výběru místa pro založení knížecího hradu, kterým bylo Brno uvedeno do dějin. Geomorfologická stavba brněnské krajiny je dána geologickými poměry a petrografickou rozmanitostí. Nachází se na styku dvou základních horopisných provincií. První z nich je pohoří České vysočiny, vzniklé hercynským vrásněním. Rozhodující vliv na modelaci brněnského povrchu však měly tektonické změny v mladší době třetihorní – pohoří Západní Karpaty. Horotvorné pohyby daly vzniknout vyčnívajícím skalnatým vrchům – Červenému kopci, Žlutému kopci, Petrovu, Špilberku, Kraví hoře a Palackého vrchu. Dotvarována byla brněnská krajina ve čtvrtohorách, kdy řeky Svratka, Svitava a Ponávka začaly vertikálně hloubit svá údolí a zároveň naplavovat štěrky a písky v terasovitých stupních. A tak se místní reliéf vyvinul do své typické horizontální i vertikální členitosti.17 Brno leží na horninách různého původu a stáří. Podél říčních toků a především v jihovýchodní části Brna se nacházejí nejmladší usazeniny (aluviální jíly, říční písky a štěrky), tvořící pokryv starších hornin v podloží. Důležitou horninou je tzv. brněnská vyvřelina (pluton). Dále na území města nalezneme předdevonský diabas a granodiorit. Převládajícím půdním typem na brněnském území jsou sprašové hlíny.

17

2011. Dějiny Brna. 1, Od pravěku k ranému středověku. Brno : Statutární město Brno : Archiv města Brna, 2011. str. 734. ISBN: 978-80-86736-25-9.

15

3.2 Voda v Brně Voda je pro Brno důležitý prvkem, který od počátku ovlivňuje jeho dějiny. Již samotný název Brno, který je odvozen od apelativa br’n, odkazuje na vodu, bláto, kal, hlínu, zemi apod., tedy na bažinatou údolní nivu řeky Svratky, kde město vzniklo. Nacházelo se zde množství rybníků a drobných toků. 18 I některé názvy brněnských městských částí odkazují na přítomnost vody v této oblasti. Bystrc, vzniklé ze slova „bystřec“, odkazuje na prudkou část řeky Svratky, která tudy kdysi protékala (lokalita dnešní přehrady). Či Žabovřesky přející žábám díky zamokřeným loukám z každoročně se vylévající Svratky. 19 V 19. století bylo dokonce území okolo ulic Vodní, Jircháře a Kopečná, kudy se klikatil svratecký náhon, nazýváno „Malé Benátky“.20

3.2.1 Brněnské vodní toky Dnešní říční síť na brněnském území byla vytvořena během doby ledové. Vodní toky hloubily údolí, ukládaly nesený materiál a zarovnávaly tak svá dna, čímž se výrazně podílely na modelaci brněnské krajiny. Terén na území města se svažuje od severu k jihu a od východu na západ, takže je město chráněno proti studeným severním větrům a naopak otevřeno teplému jihu.21 Dle charakteru povrchových vod lze brněnské území zařadit mezi ta s malou až nízkou retenční schopností, silně rozkolísaným odtokem a nízkým koeficientem odtoku. Mnohými údolími protékají pouze periodické potoky, hustota sítě toků je tedy poměrně malá, menší než hustota údolí.22 Nejvýznamnější zdroj vody pro brněnské území představují řeky Svratka a Svitava se svými přítoky.

18

Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5. 19 Flodrová, Milena. 2003. Brno v proměnách času. Brno : Šimon Ryšavý, 2003. str. 121. ISBN: 80-86137-79-1. 20 2009. Minulost. Revitalizace staré Ponávky. [Online] 2009. [Citace: 22. 4 2012.] http://www.ponavka.brno.cz/minulost. 21 Hálová-Jahodová, Cecílie. 1971. Brno: dílo přírody, člověka a dějin. Brno : Blok, 1971. str. 284. 22 2011. Dějiny Brna. 1, Od pravěku k ranému středověku. Brno : Statutární město Brno : Archiv města Brna, 2011. str. 734. ISBN: 978-80-86736-25-9.

16

Svratka vstupuje na brněnskou půdu u Bystrce, kde pronikla dioritovým masivem. V dobách před všemi úpravami vytvářela v širokém údolí pod Komínem zákruty a tekla ke Kamennému mlýnu, kde znovu prorazila dioritem. Pokračovala dále pod Červený kopec a na místě dnešního výstaviště nanesla veliký jesep. Její údolí i koryto se pod Petrovem a Špilberkem stále více rozšiřovalo. Vytvořila několik ramen a močály, až se na Starém Brně rozšířila v mělký brod, tak důležitý pro pozdější rozvoj města. Z těchto míst tekla širokým údolím, nanášela mohutné říční usazeniny a tvořila jezírka ve vyschlých ramenech, až se spojila nad Komárovem se Svitavou.23 Svratce je věnována celá další kapitola, proto se jí v této části již nezabývám a věnuji se spíše Svitavě a dalším menším vodním tokům. Svitava pramení severozápadně od Svitav u obce Javorník. Teče jižně k Blansku a do Brna se dostává úzkým údolím na okraji Moravského krasu. Její tok je dlouhý přibližně 98 km a plocha povodí měří 1147 km2.24 V porovnání se Svratkou byla díky svým spolehlivějším zdrojům vždy stálejší než Svratka. Stejně jako dnes přitékala na území města v Obřanech. Po zákrutu v Maloměřicích se větvila do několika ramen s mnoha ostrůvky a dále meandrovitě pokračovala do Husovic, Židenic a Zábrdovic. Odtud tekla po široké rovině podél Křenové ulice na Dornych, kde se spojovala se Svratkou. Ve 13. století byl na Svitavě vybudován říční náhon z důvodu nedostatečného zásobování města vodou. Z tohoto náhonu zůstaly dodnes pouze dva zbytky. První z nich slouží elektrárně a druhou lze nalézt mezi ulicí Křenovou a Dornychem (více o náhonech viz kapitola 5.5). Důvodem zmizení náhonu byla regulace Svitavy. Dnešní tok na brněnském území je prakticky celý uměle vytvořený. Myšlenka úpravy koryta Svitavy vznikla v roce 1827 a příprava tohoto projektu trvala celých 20 let. V té době totiž leželo na řece mnoho důležitých brněnských továren. Také státní dráha tlačila na obec, protože chtěla stavět trať spojující Brno s Prahou. Původně mělo dojít k úpravě koryta pouze v úseku od Radlasu k ulici Olomoucké, kde Svitava tvořila tři velké zákruty. Nakonec bylo rozhodnuto, že je třeba provést regulaci už od zábrdovického mostu, a dokonce že i soutok s již regulovanou Svratkou bude posunut až k Dolním Heršpicím.

23

Hálová-Jahodová, Cecílie. 1971. Brno: dílo přírody, člověka a dějin. Brno : Blok, 1971. str. 284 2011. Dějiny Brna. 1, Od pravěku k ranému středověku. Brno : Statutární město Brno : Archiv města Brna, 2011. str. 734. ISBN: 978-80-86736-25-9. 24

17

Vlastní stavba trvala tři roky (1848 – 1851), protože byla urychlena kvůli výrobní krizi v roce 1848 a také kvůli vysoké nezaměstnanosti dělnictva a již zmíněné stavby Státní dráhy údolím Svitavy. Podoba Svitavy byla změněna k nepoznání. Koryto bylo prohloubeno, zúženo a ohraničeno strmými břehy. Ale především byl tento přirozeně zvlněný tok lineárně napřímen – původní zákruty a záhyby zcela zmizely. Takzvaná stará Svitava, tedy původní koryto, bylo dočasně zachováno, nakonec však roku 1879 kompletně zasypáno a rozprodáno jako pole. Tato regulace není dle odborníků zcela vydařená – koryto je nedostatečně dimenzované. Jedním z dokladů tohoto soudu byla povodeň 8. února 1946, kdy byla ohrožována až spodní část Modřic. 25 V minulosti však protékalo Brnem více přírodních potoků a potůčku i uměle vybudovaných kanálu a náhonů. Nejvýznamnějším z nich je zřejmě Ponávka. Na území města přitékala od Vranova a Lelekovic a pokračovala přes Řečkovice, Královo Pole, lužánecké rybníky, Náměstí 28. října (zde býval také rybník až do roku 1781) a odtud se vinula dnešní ulicí Příkop přes osadu Ponava. V místě dnešní křižovatky Cejl – Masná se do Ponávky vléval Městský potok a takto tekla směrem na Dornych, kde přijala Svratecký náhon a následně se vlévala do Svitavy. I Ponávka se dle všeobecné historie stala zapáchajícím tokem, a proto se město rozhodlo ji v úseku od ulice Křenové až po Lužáneckou kanalizovat. Tato úprava probíhala v letech 1882 – 1884 a v letech 1900 – 1913 pokračovala parkem Lužánky až k Červenému mlýnu v Králově Poli. Do řeky Svitavy byla odvedena ještě o pár let později štolou vedoucí pod dnešní Lesnou až do Obřan.26 Ponávka je ukázkovým příkladem toho, že obyvatelé vodu ve městě opravdu postrádají. Potok, který odnepaměti protékal městským parkem Lužánky, se stal před pár lety pilotní akcí projektu REURIS (více o projektu viz kapitola 6.2). Přímo na území parku bylo zbudováno falešné koryto. Nebyla zde sice obnovena původní Ponávka, jak se mnozí Brňané domnívají, ale vznikla jakási „kašna“, která v parku slouží k rekreaci.

25

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 26 Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5.

18

Dalším tokem, který nesmazatelně patřil k Brnu už od jeho založení, byl Městský potok. Pramenil přímo na městském území v úžlabině mezi Žlutým kopcem a Kraví horou. Pokračoval po úpatí severního a části východního svahu Špilberku směrem do středu města Údolní ulicí, areálem dnešního hotelu International, Středovou ulicí až k severní straně náměstí Svobody. Odtud pokračoval po Kobližné ulici k osadě Ponava, kde se připojil k Ponávce.27 Městský potok byl vlastně jediný vodní tok, který vedl středem města. Ostatní toky byly pro zásobování města vodou příliš daleko. Sám proto plnil funkci vodního zdroje. Je jasné, že voda z jednoho potoka nemohla uspokojit poptávku rozvíjejícího se města, kdy byla potřeba jak pro hradební příkop, při požárech (které byly v té době, vzhledem k množství dřevěných staveb, časté), tak i pro výrobu. Proto se město rozhodlo pro stavbu říčních náhonů z ostatních toků nacházejících se v blízkosti města.28 Více o náhonech viz kapitola 5.5.

3.2.2 Kašny a studny Mluvíme-li o „městské vodě“, jistě by nemělo zůstat pouze u vodních toků. Vždyť kašny a studny také hrály a hrají dodnes důležitou roli v životě obyvatelů města. Jako zdroj vody byly už ve středověku drženy ve veliké úctě a přísně ochraňovány. Studny měl každý větší měšťanský dům. Dále existovaly i studny veřejné, které nechalo vybudovat město. Čistota vody v nich ale nebyla zaručena a mnohdy byly znečištěny. Na rozdíl od studny, která má svůj vlastní hlubinný zdroj vody, musí být kašna napojená na vodovod, kterým je do ní voda vedena, a tak jsou osudy brněnských kašen úzce propojeny s historií vodovodu (viz kapitola 5.5). 29 Jedny z prvních kašen stály na Zelném trhu a dnešním náměstí Svobody (tehdy Dolní trh). Vodu čerpaly ze svrateckého náhonu pod Petrovem, odkud byla sváděna do rezervoáru a následně samospádem do kašen. K nejstarším se v Brně řadí i kašna na Petrově, dále v Dominikánské ulici na nároží mezi domem U modré hvězdy a sousedním pivovarem či naproti dominikánskému kostelu v téže ulici. Později město

27

Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5. 28 Hálová-Jahodová, Cecílie. 1971. Brno: dílo přírody, člověka a dějin. Brno : Blok, 1971. str. 284 29 Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1.

19

nechalo postavit další: před domem U Tří kohoutů (na dnešní Masarykově ulici), na rohu ulic Minoritské a Orlí, na levé straně kostela sv. Jakuba, v nádvoří Paláce šlechtičen, v Kobližné ulici a na jiných místech.30 Úlohou kašen ale není pouze fungovat jako zdroj vody, ale mají také dekorativní funkci či funkci společenskou. Probíhala zde různá setkání a lidé tu při nabírání vody konverzovali a vyměňovali si informace. 31 Asi nejvíce ceněnou brněnskou kašnou je kašna Parnas (Obr. 1), nacházející se přibližně uprostřed Zelného trhu. Představuje unikátní příklad naturalismu a iluzionismu. Navrhl ji na konci 17. století Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Barokní kašna dnes stojí na místě bývalé renesanční kašny s orlem z roku 1597. Postavena byla v letech 1690 – 1695. Autorem jeskyně je Adam Tobiáš Kracker z Vídně. Na trojbokém skalnatém útesu triumfálně stojí postava Evropy na přemoženém drakovi. Na jednotlivých stranách skály jsou umístěny alegorické postavy Řecka, Persie a Babylonie a kolem nich „lezou“ drobní živočichové a dráčci. O sochařskou výzdobu se postarali A. Riga, A. T. Kracker a další italští sochaři. „Kašna měla v průběhu let různé osudy, v osmdesátých letech tohoto století se v ní dokonce prodávaly na Vánoce ryby. Velké kamenné poklopy na kašně často vzbuzovaly fantazijní představy o dlouhých podzemních chodbách, které z kašny vedou. Představy o brněnském podzemním labyrintu často podporovaly občasné propady vozovky a rozsah sklepů v Brně, ale z Parnasu vede jen krátká nízká chodba k Redutě.“ 32 I na druhém důležitém náměstí – Svobody – stávala umělecky hodnotná kašna. Byla to Merkurova kašna vytvořena Ignácem Bendlem. Z této kašny však zůstalo zachováno pouze torzo (Obr. 2), které je nyní možné zhlédnout na nádvoří Moravského zemského muzea (Biskupský dvůr). Brno však zdobilo větší množství menších kašen. Například na nároží České a náměstí Svobody či na nároží České a Veselé, která nám zůstala zachována dodnes. Tato kašna je zajímavá třemi druhy napajedel, nahoře pro ptáky, 30

Hálová-Jahodová, Cecílie. 1971. Brno: dílo přírody, člověka a dějin. Brno : Blok, 1971. str. 284 Flodrová, Milena. 2003. Brno v proměnách času. Brno : Šimon Ryšavý, 2003. str. 121. ISBN: 80-8613779-1. 32 2010. Brněnská kašna Parnas. Kavárna Brno. [Online] 2010. [Citace: 17. 4 2012.] http://www.parnascaffe.cz/brnenska-kasna-parnas.php. 31

20

uprostřed pro koně a dole pro psy (Obr. 3). Dle Flodrové33 se jedna menší kašna nacházela i na Městském potoku v opěrné zdi na Husově ulici v místech dnešního hotelu International. Na nádvoří Nové radnice stojí další kašna (Obr. 4). Je složena z kovové mříže a alegorických postav dvanácti měsíců. Byla vyrobena pro Výstavu soudové kultury v roce 1928 a na nynější místo byla umístěna v roce 1935.34 Kašny v Brně dnes V poslední době, kdy dochází k postupné rekonstrukci historického centra města, bylo město ozdobeno dalšími kašnami, postavenými v místech historických kašen či na zcela nových místech. Tou největší je bronzová kašna o průměru 15 metrů na náměstí Svobody z roku 2006. (Obr. 5) Okolo hlavní části kašny se nachází rošt s verši Jana Skácela. Voda v kašně cirkuluje ve speciálním hodinovém cyklu složeném z deseti režimů (každý po šesti minutách). Tento program funguje tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne. Ve zbylém čase voda jen přetéká okraj kašny.35 Na náměstí Svobody nalezneme ještě jednu kašnu, tzv. malou. (Obr. 6) Taktéž bronz a taktéž kruhové pásy s textem. Tato kašna je však díky svým čtyřem tryskám určena k pití vody.36 V místě bývalé studny na Jakubském náměstí (přesněji na křižovatce ulic Kozí, Jezuitské a Běhounské) byla vybudována v roce 2007 také kašna. (Obr. 7) Je tvořena pískovcovou nádrží s proskleným prstencem okolo, skrze který lze vidět do hlubin původní studny, hluboké asi 10 m. Součástí kašny jsou i dva drobné kovové chrliče vody. Původní „Zlatá studna“, dnes spíše kašna, se v těchto místech nacházela nejspíš už od poloviny 14. století. „Objevuje se však jedno úskalí. Při rekonstrukci znovuobjevené studny v roce 2000 bylo ze základového dubového věnce roubení studny získáno datum ukotvující výstavbu 33

Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1. 2010. kašna. Encyklopedie dějin Brna. [Online] 21. 8 2010. [Citace: 14. 5 2012.] http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=891. 35 2011. Velká kašna. Encyklopedie dějin města Brna. [Online] 10. 7 2011. [Citace: 7. 4 2012.] 36 2010. Malá kašna. Encyklopedie města Brna. [Online] 9. 9 2010. [Citace: 10. 4 2012.] http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=657. 34

21

studny do poslední třetiny 17. století. Je tedy teoreticky možné, že studna nahradila onu zmiňovanou rekonstrukci

studnu

starší,

Jakubského

ale…

Z archeologického

náměstí

se

podařilo

výzkumu odkrýt

doprovázejícího

studnu

vyzděnou

z maloformátových cihel, která byla zasypána někdy kolem roku 1450. Tato studna se nacházela poněkud jihozápadněji, před nárožím Běhounské ulice, respektive jejím ústí do Jakubského náměstí. O této studni bychom opravdu mohli uvažovat, že je onou v archivních pramenech zmíněnou „Zlatou studnou“. Takže závěrem můžeme konstatovat, že ono tradiční označení převzala studna mladší, a to až v souvislosti se svým znovuzprovozněním v září 2007.“ 37 Nejmladší z brněnských kašen je fontána s mírně zvlněnou hladinou před budovou Moravské galerie na Moravském náměstí. (Obr. 8) Byla zprovozněna současně s otevřením celého náměstí po jeho rekonstrukci v roce 2010. Tato kašna představuje jeden ze čtyř symbolů, které řecký filozof Platon určil jako základní pro každé správné město. Brno se pyšní již třemi – zmíněnou kašnou umírněnosti, sochou spravedlnosti (Obr. 9) a bronzovým modelem Brna z roku 1645 vyjadřujícím prozíravost (oba taktéž na Moravském náměstí). Chybějící symbol odvahy by měla vyjadřovat v poslední době velmi diskutovaná jezdecká socha markraběte Jošta. 38

37

2009. Zlatá kašna. Encyklopedie dějin Brna. [Online] 11. 1 2009. http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_objektu&load=713. 38 2010. kašna (symbol umírněnosti). Encyklopedie dějin Brna. [Online] 18. 9 2010. [Citace: 13. 4 2012.] http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=902.

22

4

Popis Svratky

4.1

Základní informace o povodí

Řeka Svratka pramení v nadmořské výšce 760 m n. m. na západně orientovaném svahu mezi Žákovou horou (809 m n. m.) a Křivým Javorem (824 m n. m.) na Českomoravské vrchovině nedaleko od obce Cikháj. Vlévá se po 167 km ve střední novomlýnské nádrži do řeky Dyje. Díky rozloze svého povodí – 7118,7 km2 – tak představuje její největší přítok. Svratka teče nejprve severovýchodním směrem a od obce Borovnice až po Brno pokračuje směrem jihovýchodním. Na řece Svratce se nachází dvě důležité přehrady – vírská a brněnská. Mezi nejvýznamnější přítoky Svratky patří zprava Jihlava, Fryšávka, Nedvědička, Loučka a Bobrava a zleva Svitava a Litava.39

4.2

Morfologie

Řeka Svratka protéká většinou úzkými údolími s vysokými úbočími a pod Brnem vtéká do nížinné oblasti Dyjskosvrateckého úvalu. Na území města Brna prochází Bobravskou vrchovinou, která je v této části tvořena soustavou hřbetů a sníženin. Řeka zde protéká morfologicky rozmanitějším údolím, pro které je typické střídání širokých kotlinových úseků s úzkými průlomovými údolími. Dnešní zatopená poříční Kníničská a Bystrcká kotlina představuje jedno z nejkratších průlomových údolí. V úseku nad Brnem má Svratka středně dobré předpoklady k retenci a zpomalování povodňových vln. Řeka se zde vyznačuje širším údolním dnem, čímž může docházet k inundacím a zpomalování pohybu vody a jejímu zasakování. Poříční kotliny jsou však značně osídleny prakticky

39

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8.

23

podél celého toku, což brání využití této přirozené retenční kapacity. Proto řeky často způsobovaly městu velké problémy při častých povodních.40

4.3 Současný stav koryta a trasa toku Na území města se řeka Svratka uvádí vodním dílem Brněnská přehrada. Pod přehradou přibírá odpad z vodní elektrárny Komín a přítok Vrbovec a pokračuje kolem Zoologické zahrady k lokalitě Komínské louky (viz kapitola 6.3.2.2). Zde se na začátku nacházejí tenisové a volejbalové kurty a na konci má své zázemí baseballový klub Hroši Brno. Na obou stranách pobřeží mají zahrádkáři své pozemky a chaty, které pokračují i na poslední dobou velmi diskutované území Žabovřeských luk (viz kapitola 6.3.2.1). Tato lokalita sahá až k novému mostu přes Svratku propojující ulici Veslařskou a Žabovřeskou. Dosud mělo koryto přírodní charakter (Obr. 10), následující úsek byl v minulosti upraven. Část za mostem je využívána kanoistickým klubem Spoj Brno, který zde má své loděnice a tréninkovou dráhu pro závodní sjezd a slalom na divoké vodě. Dále na toku (42. kilometr) se na levém břehu nachází jez Kamenný mlýn (Obr. 12), od kterého vede kamenná zeď až k vodárně v Pisárkách. (Obr. 13) Zde se do Svratky vlévá Kohoutovický potok, jehož údolí bylo vyhlášeno přírodní památkou z důvodu ochrany pravého jižního svahu jako lesnaté strže s přirozeným lesním porostem s bohatým bylinným patrem. Dále řeka míjí pavilon Anthropos Moravského zemského muzea (prostor věnovaný nejstarším počátkům lidstva). (Obr. 14) Níže řeka přibírá potok Čertík a dále už se na levém břehu rozkládá výstaviště a rekreační areál Riviéra (Obr. 15), založený na revitalizovaném rameni Svratky. Na protilehlém břehu je na svahu v lesním porostu vystavěno lanové centrum Jungle park. (Obr. 16) V tomto úseku až k Velodromu má řeka poněkud přírodnější charakter s hustými břehovými porosty. Úsek Opuštěná – Riviéra je jedinou částí města, kde se řeka výrazněji projevuje v obrazu města a kde má také upravené promenádní nábřeží, byť narušené hustou dopravou. Tok je veden buďto v kamenných zdech nebo jsou jeho břehy odlážděny. (Obr. 17) Takto Svratka protéká centrem města od Pisárek, přes Poříčí, 40

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8.

24

v těsné blízkosti Mendelova náměstí až železničnímu mostu nad Křižovatkou Uhelná – Opuštěná. (Obr. 18) Zde se ráz toku výrazně proměňuje v přírodnější. Řeka pokračuje pod několika železničními mosty k lokalitě nákladního nádraží a pokračuje okolo plochy využívané jako City Beach (více viz kapitola 6.3.2.3). (Obr. 19) Na 36. kilometru se do Svratky vlévá Svitavský náhon. (Obr. 20) U Baumaxu končí obytná zástavba a řeka zde pokračuje v korytě přírodního charakteru s bujnou vegetací. Podél celého toku vede cyklostezka, která po mostě u Ikey přechází na pravý břeh. Svratka pokračuje okolo nákupního centra a níže na toku získává další přítok – Leskavu. Na 33. kilometru z řeky odbočuje náhon (ve skutečnosti se jedná o původní koryto řeky Svratky) sloužící jako zdroj vody pro malou vodní elektrárnu Modřice a kousek níže se nachází přízřenický pohyblivý jez s lávkou. (Obr. 22) O necelých 300 metrů pod ním leží soutok Svratky se Svitavou. (Obr. 23) Na této ploše vznikne pravděpodobně už na letošní podzim biocentrum (více viz kapitola 6.3.2.6). Až k hospodářskému mostu do Přízřenic dotváří bujná vegetace korytu přirozený přírodní vzhled. (Obr. 24) Území města Svratka opouští pod mostem v úseku Rajhrad – Modřice. Její koryto zde bylo v minulosti upraveno a bylo zcela holé. Dnes už svahy zarůstají náletovými dřevinami a tak dostává přírodnější vzhled. Přes řeku vede po celém toku poměrně velké množství mostů i lávek pro pěší i cyklisty, pro které je na břehu vybudována stezka prakticky po celé délce toku na území města Brna.41 (Obr. 25) Charakteristický znak svrateckého pobřeží v Brně (na sever i na jih od centra) představuje množství zahrádek a chatových osad střídajících se se sportovními hřišti a areály.

41

Pöyry. 2009. Generel odvodnění města Brna - souhrná technická zpráva. Brno, 2009.

25

5 Historie V této kapitole se věnuji vývoji řeky Svratky na území města Brna od samých počátků dějin lidstva a snažím se o zasazení jejího příběhu do kontextu dějin města. Popisuji tak její proměny už od pravěku, kdy byla volena tehdy ještě primitivními kulturami jako krajina ideální pro usazení, přes středověk, ve kterém se Brno stalo sídlem moravských knížat, až do nástupu industrializace. Kapitola končí 20. stoletím, kdy se dříve významný městský prvek stal mrtvým tokem, vytěsněným z centra města, který většina obyvatel ani nezaznamená. Nezaměřuji se pouze na řeku Svratku, ale částečně také na ostatní vodní toky a celkově na různé formy vody, jaké se ve městě nalézají.

5.1 Svratka na území Brna a první osídlení Jak bylo již několikrát zmíněno, brněnská krajina vybízela díky vhodným přírodním podmínkám, surovinovým zdrojům a strategické poloze nad soutokem řek Svratky a Svitavy k osídlení již odedávna. Archeologické nálezy dokládají existenci lidského osídlení v této lokalitě už v nejstarších dobách pravěku. Právě nálezy primitivních nástrojů ze starší doby kamenné, konkrétně ze starého paleolitu, pocházejí z oblasti Svitavy ve Stránské skále mezi Brnem a Líšní, což dokazuje pobyt opočlověka na území města už před 500 tisíci lety a jen nás utvrzuje, že právě vodní tok byl jedním z nejdůležitějších prvků při zakládání sídlišť už od pravěku. Přesně jak píše Flodrová „…celá tato krajina nebyla nikdy liduprázdná a že jí – právě podíl oněch vodních toků – prošly takřka všechny kultury lidu známé na našem území.“ 42 Role Svratky přišla později než řeky Svitavy, a to až v následujícím období doby kamenné – ve středním paleolitu. Na jejích terasách na Starém Brně, v Pisárkách, Komíně a na dalších místech bylo objeveno mnoho dočasných tábořišť diluviálních lovců. Velkého osídlení se obě řeky dočkaly v době bronzové, kdy si je pro svůj život volila již více rozvinutá kultura tzv. popelnicových polí. I později byly osidlovány přednostně říční terasy. Vznikaly zde opevněná hradiště, z nichž můžeme označit za nejvýznamnější hradisko v Obřanech. Vývoj tehdejší společnosti vrcholil dobou

42

Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-1941., s. 47.

26

halštatskou, kdy se Brno stalo hlavní oblastí bohaté horákovské kultury. Sto let před naším letopočtem už ale přicházejí na brněnské území Keltové. Zvláště v posledních staletích svého působení ve zdejší oblasti obývali nivy místních řek na jih od Brna. Keltové však byli na zlomu letopočtu vystřídáni Germány. Ti museli o území bojovat s Římany, kteří přes Brno pronikli až na severní Moravu. Římané byli ale poraženi a Germáni zůstali na brněnském území do poloviny 6. století, kdy se zde začínají usidlovat Slované. Tento chudý kmen se zde pomalu vyvíjel, až dospěl k vytvoření Velkomoravské říše. Ačkoli se její centrum na Brněnsku nenacházelo, vytvořili kolem Svratky a Svitavy husté osídlení s centrem ve Starých Zámcích u Líšně.43

5.2 Středověk O kontinuálním osídlení Brněnské kotliny lze hovořit patrně až po pádu Velké Moravy, a to především díky brodu přes řeku Svratku a návaznosti na mezinárodní dálkové cesty. Význam brodu a další rozvoj této lokality je již spojen s českými Přemyslovci, kteří sem posílali vedlejší členy rodu. V místě brodu leží dnešní Staré Brno, jedna z historických částí města, která se brzy rozrostla.44 „Městská“ historie Brna se odvíjí od 11. století, kdy se Morava začleňuje do českého státu. Vývoj města probíhal především na dvou lokalitách – Starém Brně a Petrově v souvislosti s polohou údělného hradu moravských knížat. Ten byl vybudován nad soutokem Svratky a Svitavy, aby k němu byl znesnadněn přístup a byl tak ochráněn.45 Přesněji je novější literaturou umisťován mezi řeku Svratku a její náhon, na místě křížení dnešních ulic Křížové, Václavské a Křídlovické.46 Nejstarší písemnou zmínku o brněnském hradu najdeme v Kosmově kronice z roku 1091, kde je zmiňován jako opěrný bod knížecí moci a jako správní středisko hospodářského a sociálního života.

43

2011. Dějiny Brna. 1, Od pravěku k ranému středověku. Brno : Statutární město Brno : Archiv města Brna, 2011. str. 734. ISBN: 978-80-86736-25-9. 44 2011. Dějiny Brna. 1, Od pravěku k ranému středověku. Brno : Statutární město Brno : Archiv města Brna, 2011. str. 734. ISBN: 978-80-86736-25-9. 45 Hálová-Jahodová, Cecílie. 1971. Brno: dílo přírody, člověka a dějin. Brno : Blok, 1971. str. 284 46 Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5.

27

Okolnosti a doba založení hradu zůstává neznámá.

47

(Mapka říční sítě v době

středověku viz Obr. 26)

5.2.1 Cesty a mosty Konfigurace sítě obchodních cest byla ve většině případů dána modelací krajiny. Jejich poloha a směr byly podmíněny terénními podmínkami, ale také potřebami a povaze obchodu. Jejich síť se mnohdy měnila, některé z nich však přetrvaly a vytvořily tak základní osnovu budoucího města. Přes středověké Brno vedly dálkové cesty z Podunají do Čech a z Olomouce do Znojma. První z nich se na dnešní městské území dostávala pravděpodobně brodem přes Svratku. Vzhledem k nízkému počtu brodů ukazuje brněnský brod na důležitost cesty. Řeka byla v tomto místě vždy mělčí, rozježděná a rozšířená, později zpevněna dřevěným mostem. Dle Hálové-Jahodové48 je možné vidět rozšíření řečiště ještě v situačních plánech ze 17. a 18. století. Důležitá pro Brno bylo i napojení na známou Jantarovou stezku, která sloužila k přepravě jantaru. Již dlouho před naším letopočtem propojovala severní a jižní Evropu. Mosty I ostatní obchodní stezky překračovaly řeku právě tímto brodem. Jeho polohu dodnes označuje starobrněnský Kamenný most spojující ulice Vídeňskou s Poříčím. (Obr. 27) Vzhledem k regulaci řeky v 19. století je toto místo pouze orientační, protože původní brod byl položen níže a hlouběji na přirozeném říčním korytě a pravděpodobně se k němu sjíždělo z mírného svahu z obou stran. Brod se těšil velké důležitosti, což dokazovala samotná péče o něj a následně i o most na něm vybudovaný. Vzhledem k velké šířce brodu musel být vybudován most značné délky, proto byl zprvu nazýván Dlouhý most. O most bylo zvláště pečováno, dokonce existují zprávy o peněžitých darech od bohatých brněnských občanů po roce 1350 navzdory tomu, že se nacházel na cizím území mimo město. Původním materiálem bylo dřevo.49 Nový Dlouhý most z roku 1372 byl už postaven z kamene. V roce 1492 byl most přestavěn na rozsáhlejší Trachtův most, jenž vytrval celých 233 let. Roku 1725 byl přestavěn a postupně 47

Hálová-Jahodová, Cecílie. 1971. Brno: dílo přírody, člověka a dějin. Brno : Blok, 1971. str. 284 Ibid. 49 Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1. 48

28

vyzdoben čtyřmi barokními sousošími světců.50 Ke konci 18. století už most poměrně obohacoval městskou pokladnu díky mýtnému, které na něm bylo vybíráno. Pro příklad v roce 1784 činilo 3768 zl., 28 kr. V 19. století, kdy se ještě stále po Svratce plavilo dřevo ze vzdálených lesů, bylo třeba dalšího rozšíření a zpevnění mostu. K tomu došlo v roce 1837. Po dalších rekonstrukcích musel být most v roce 1932 stržen. Vystřídal ho již most železobetonový, aby splňoval požadované normy na zatížení (provoz tramvají apod.). Tento most však kvůli silnému poškození během válečných událostí na konci II. světové války musel být stržen také. Nahrazen byl již mostem dnešním. Vzhledem k veliké důležitosti pro vznik a vývoj města jsem se brodu přes Svratku a Kamennému mostu věnovala poměrně obsáhle. Na Starém Brně bychom našli ještě dva další mosty, které stojí za zmínku. První z nich tzv. Špitálský vedl přes svratecký náhon na konci dnešní Pekařské ulice, zmizel ale spolu se zatrubněním náhonu, a most „novosadský“ na křižovatce dnešních Nových sadů, Hybešovy a Nádražní ulice. I on vznikl už ve středověku, tenkrát býval spíše můstkem. Zatrubněním náhonu z Vodní ulice zanikl i tento můstek. Dnešní ocelový Novosadský most spojuje Nové sady s Renneskou třídou. Zvláštností je, že v roce 1934, kdy byl postaven, nebyl přímo spojen s městem, takže se po něm nedalo jezdit. Dnes však jde o jeden z nejfrekventovanějších mostů v Brně vůbec.51 Další důležité brněnské mosty se nacházely na řece Svitavě. Za všechny lze jmenovat dva, jež byly součástí císařské silnice z Brna do Olomouce a byly umístěny na poměrně krátkém úseku, jelikož Svitava zde vytvářela několik meandrů. Hlavní most se skládal ze dvou mostních oblouků a menší z nich měl tři průtokové otvory. Oba mosty byly ale poddimenzovány, a proto v jarním období, kdy hladina řeky vystoupala nad normální stav, zvyšovaly riziko záplav. 52

50

Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1. Ibid. 52 Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6. 51

29

Tržní osady Důležité mezinárodní cesty procházely tedy jak Brnem, tak i v jeho blízkosti. Obchod, který zprostředkovávaly, podporoval hospodářství a tím urychloval přechod od směny k peněžnímu hospodářství. Zároveň přispíval k rozvoji tržních osad, jež se spoléhaly na ochranu hradišť v brněnském kraji. Za nejstarší je považována slovanská osada vzniklá nedaleko brodu přes Svratku ještě před vznikem údělného hradu. Dle listiny z roku 1247 byla nazvána Staré Brno (burgus, qui Antiqua Brunna dicitur). Vyvinula se pravděpodobně už v 10. století a o její ochranu se pravděpodobně staralo hradiště na Špilberku, to však není dodnes historicky podloženo. Další tržní osady vznikaly již pod ochranou brněnského hradu na úpatí Petrova. Tamní tržiště byla určena spíše místnímu obchodu, ale i tak jim značně napomáhala blízkost cest dálkových. Proto k nim pro podporu hospodářství byly zakládány spojnice, pozdější stavební osy nových předměstských osad vzniklých před hradbami. Mívaly často funkce přístupových cest města k vodním tokům, mlýnům, sladovnám, hamrům, valchám, sídlům rybářů, sadům, mostům a vesnicím.53 Další sídla na brněnském území Za první středisko na brněnském území je archeology považováno hradisko u Obřan. Bylo založeno na strategickém místě, v blízkosti řeky Svitavy v pozdní době bronzové. Leželo na vysoce položené ostrožně, obtékala ho řeka, nepostrádalo ani surovinové zdroje a v blízkosti procházela obchodní cesta navazující na důležitou jantarovou stezku. Svůj význam však občanské hradisko časem ztratilo. Přesto osídlení pokračovalo dále podél řeky a dalo tak vzniknout novým osadám: Obřany, Maloměřice, Cacovice, Husovice, Židenice, Zábrdovice, Komárov, Černovice a Přízřenice. Všechna jmenovaná sídla jsou písemně zaznamenána již do první poloviny 13. století a postupným vývojem Brna se stala jeho součástí. Nejstarší zmínky jsou dochovány o osadě Cacovice z let 1101 až 1104, a to o jejich darování Oldřichem Brněnským třebíčskému klášteru. Až do konce 18. století byly tyto obce poměrně obyčejnými

53

Hálová-Jahodová, Cecílie. 1971. Brno: dílo přírody, člověka a dějin. Brno : Blok, 1971. str. 284

30

vesnicemi, avšak s příchodem průmyslové revoluce se výrazně podílely na urbanistické podobě Brna. 54 Středověký vývoj Brna „Intenzita předlokačního osídlení, výhodná poloha na mezinárodních obchodních cestách, stejně tak jako založení trhové osady a proud cizích (zejména německých) kolonistů byly důležitými předpoklady pro vývoj sídlištního charakteru města. Brno do té doby lze zařadit do skupiny centrálních míst, která už nesla hlavní ekonomické znaky města (Praha, Olomouc, Žatec, Litoměřice, Plzeň, Hradec Králové). Tato centra postrádala městský status, nicméně řada z nich měla v kontextu své doby městský charakter a vyvinula se v právní města v období vrcholného středověku.“55 Z mnoha důvodů (hospodářských, politických, vojenských, právních či správních) získalo Brno v první polovině 13. století městské zřízení a privilegium. Zařadilo se tak mezi přední moravská města. V první polovině 14. století mělo již osm tisíc obyvatel. Srovnáním s dalšími

středoevropskými

městy

bylo

populačně

srovnatelné

s německými

hansovními městy, Norimberkem nebo Vídní. V následujícím období město stále rostlo jak do počtu obyvatel, tak i prostorově. Takto vznikl základ uspořádání brněnských předměstí tak, jak je známe i v dnešní době. Poloha většiny staveb před hradbami na jižním, jihozápadním a jihovýchodním okraji města nebyla náhodná. Mnoho hospodářských stavení bylo totiž závislých na vodních tocích. Vedle obytných budov se tedy na předměstích nacházely sladovny, pivovary, dvory, sýpky, stodoly, jatka, lázně, mlýny, cihelny, koželužny, kovárny či papírny. Vodní řemesla Právě díky všudypřítomnosti vody můžeme za jedno z nejstarších řemesel starých Brňanů považovat rybářství. Proto je zajímavé, že na Svratce nebyla nikdy vytvořena žádná soustava rybníků. Dle Flodrové56 byly příčinou časté záplavy velkého rozsahu,

54

Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5. 55 BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8, s.25. 56 Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1.

31

které by rybníky neustále ničily. Brněnští rybáři využívali přírodních podmínek, své řemeslo vykonávali přímo na řece a sádky umisťovali na její boční ramena. Památkou na rybářskou tradici si Brno uchovalo například v názvu ulice Rybářské (na Starém Brně). S rybáři byli velmi úzce spojeni další řemeslníci, kteří se bez vody nedokážou obejít – mlynáři. Ti měli totiž k mlýnům automaticky právo rybolovu. Pro radu si chodili právě k rybářům, kteří si zase své sádky zakládali poblíž mlýnů. Pro stavbu vodních mlýnů byly na Svratce ideální podmínky, a tudíž zde mají dlouhou tradici, podél Svratky byste jich v minulosti našli nespočet.57 Papírny Typickou výrobu závislou na vodě, a tedy opět s historickým zázemím, v Brně představují papírny. Pravděpodobně nejstarší papírna, jež se ve městě nacházela, byla Augustiniánská papírna na Dornychu, založená v letech 1517 (původně založena roku 1540 při Schmalzhofu u Červené věže.58 Svoji činnost ukončila na konci 17. století, kdy zároveň začala fungovat papírna na Starém Brně. Založil ji Jáchym Fetscher na začátku mlýnského náhonu na dnešní Rybářské ulici. Továrna vystřídala mnoho nájemců. Majitelem papírny bylo město a pozemek dokonce patřil řádu cisterciaček, které si také nárokovaly část nájemného. Jako poslední provozovali papírnu Stiebrové ještě v 19. století, kdy byla přeměněna na Schneidrovu chemickou továrnu. Už v 18. století byla na stejné ulici založena konkurenční papírna, takzvaná dolní. Díky dobrým vztahům s cisterciačkami, se kterými si vzájemně pomáhali (například mu poskytovaly vodu z rybích sádek), ji v roce 1706 vybudoval Pavel Smetan. V roce 1674 byla založena papírna u komínského mlýna patřící jezuitům. Tradice papírenství se v Brně udržela i později. Například za první republiky se dle Kuči59 v Brně nacházely papírny stále dvě. Pivovar V minulosti bylo běžné, že církevní řády vlastnily velké množství majetku. Mezi polnostmi a sakrálními stavbami samozřejmě vlastnily i různé továrny. Není divu, že 57

Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1. 2010. Augustiniánská papírna v Brně. Encyklopedie dějin města Brna. [Online] 15. 2 2010. [Citace: 22. 4 2012.] http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=66. 59 Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6. 58

32

řád cisterciaček, zmíněný již díky papírnám, provozoval na pozemcích svého kláštera i pivovar. Nacházel se ne nahodile na západní straně hospodářského dvora u svrateckého náhonu, protože i pro pivovar byl dostatek vody nutností. Fungoval už od 14. století a vždy pro klášter představoval nemalý zdroj financí. V roce 1782 však císař Josef II. klášter zrušil a areál převzal řád augustiniánů sv. Tomáše. Správu pivovaru zajišťoval náboženský fond, který ho roku 1825 prodal i se starobrněnským panstvím rytíři Františku Heintlovi.60 Dle webových stránek dnešního starobrněnského pivovaru61 byl pro současnou výrobu důležitým okamžikem konec 18. století, kdy na místo sládka nastoupil zakladatel moderní výroby piva v Čechách i na Moravě František Ondřej Poupě. Zavedl v pivovaru spoustu inovací a dokonce založil první pivovarnickou školu.62 Jako poslední vlastnili starý klášterní pivovar Josef Mandel a Hermann Hayek, kteří přistavěli na začátku ulice Hlinky novou budovu. Tímto mezníkem začíná nová historie pivovaru známého již jako starobrněnský. Tento název se změnil na První brněnský akciový pivovar a sladovnu v Brně po sloučení s pivovarem v Brněnských Ivanovicích v roce 1888. Na Starém Brně provozoval svou činnost ještě jeden pivovar. Byl založen v roce 1802 ve spodní části Pekařské ulice na místě bývalé kaple sv. Jana Křtitele v areálu bývalého kláštera a komendy křížovníků-johanitů. Byl však mnohem menších rozměrů, na začátku 20. století neunesl konkurenční boj a došlo k fúzi s výše zmíněným pivovarem.63 Na území Brna se během jeho historie nacházelo více pivovarů, z těch nejznámějších: Panský klášterní pivovar Královo Pole (dnes areál VUT), pivovar v Řečkovicích, v Líšni či dodnes fungující pivovar Pegas na Jakubské. 64

60

Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1. 2012. Historie/Starobrno: Pivo s moravským srdcem. Starobrno: Pivo s moravským srdcem. [Online] 2012 [Citace: 22. 4 2012.]. http://www.starobrno.cz/cs-CZ/nas-pivovar/historie.html. 62 2012. Pivovary území dnešního Brna. Pivovary.Info. [Online] 2012 [Citace: 22. 4 2012.] http://www.pivovary.info/historie/b/bm.htm. 63 Flodrová, Milena. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1 64 2012. Pivovary území dnešního Brna. Pivovary.Info. [Online] 2012 [Citace: 22. 4 2012.] http://www.pivovary.info/historie/b/bm.htm. 61

33

Lázně Své místo na řece Svratce měly od samotných počátků města Brna i lázně. Písemně jsou doloženy už v polovině 14. století, dle Flodrové (2007) snad již na konci 13. století v roce 1278. Místo, kde se nacházely, není známé, ale mělo by se jednat o jedny a ty samé lázně „pod Puhlíkem“ (dnešní Denisovy sady) na svrateckém rameni či náhonu. Víme o nich z berní knihy z roku 1343. V městské historii bychom našli ještě mnoho jiných lázní, žádné z nich se nám však nezachovaly dodnes. Zajímavou historii mají dnešní lázně na Kopečné ulici. Dnešní funkcionalistická budova od Bohuslava Fuchse z roku 1928 stojí na místě bývalých lidových sprchových lázní otevřených v roce 1905. Byly vybudovány ze staré vodárny, jejíž historie sahá až do 15. století, kdy byla v Brně zřízena první podoba vodovodu (viz kapitola 5.4). Brno se pyšní jednou lázeňskou zajímavostí – lázněmi Riviéra. Jsou to totiž říční lázně, zbudované v nivě řeky Svratky v Pisárkách. Klasicistní hlavní budova lázní je zobrazena na mapě již z roku 1815. Její historie také souvisela se stavbou vodovodu, tentokráte s vodovodem Thomase Doowera z konce 19. století. Říční lázně navazovaly na areál nádrží pod jeho vodárnou. Zprvu přírodní charakter území postupně ustupoval rostoucí urbanizaci území, ať už se jednalo o výstavbu tramvajové vozovny, rozšíření výstaviště (1956 – 1960) či dobudování významné dopravní komunikace (70. léta 20. století). Po regulaci Svratky na pisáreckém úseku se Riviéra ocitla na slepém rameni. Dále však areál sloužil jako říční lázně, tedy místo pro rekreaci pro brněnské obyvatele. Kvůli znečištění řeky byly lázně na začátku 80. let uzavřeny a byl zadán návrh na jejich přestavbu. Navzdory přání komunistického vedení nevyprojektoval architekt Stavoprojektu Brno Petr Hrůša několik padesátimetrových bazénů, naopak se snažil zachovat přírodní charakter lázní a navrhl dlouhé koryto s tekoucí vodou jako v řece. Po uvedení do provozu v roce 1991 se lázně staly oblíbeným místem odpočinku. V roce 1994 byl areál pronajat soukromé osobě. Ta ale neplnila své povinnosti, a proto byla Riviéra uzavřena až do roku 2002, kdy se ji městu podařilo získat zpět a znovu ji zpřístupnilo. Sedm let bez údržby se však podepsalo na stavu bazénů i příslušejících objektů. Jak uvádí architekt Hrůša, ačkoli se koupaliště smí využívat, jeho původní estetika se ztratila a bez vhodného zásahu může v blízké době skončit například jako 34

požární nádrž.65 Projekty rekonstrukce a revitalizace celého areálu byly svěřeny původnímu autorovi Ing. arch. Petru Hrůšovi. Rekonstrukce byla rozdělena do více etap. První částí bylo zprovoznění prvního bazénu pro sezónu 2003. Dále opravy měly probíhat na ostatních bazénech a kultivací přilehlých ploch.66 V současné době spravuje Riviéru, stejně jako ostatní brněnská sportovní a rekreační zařízení (Aquapark Kohoutovice, Hala Rondo, Městský baseballový stadion, Mobilní kluziště za Lužánkami, Plavecký stadion za Lužánkami) společnost STAREZ – SPORT, a.s., která vznikla dne 1. 7. 2004. V areálu se též nachází čtyři beachvolejbalové kurty a posilovna. 15. a 16. století znamenaly pro Brno, stejně jako pro další evropská města, zpomalení rozvojové dynamiky a ekonomický úpadek. Ztratilo funkci markraběcího sídla a vzhledem k válečným konfliktům, epidemiím, požárům a povodním i mnoho obyvatel – v roce 1400 okolo osmi tisíc oproti čtyřem tisícům v roce 1550. Obratu se Brno dočkalo až v 17. století, jak jinak než opět hlavně díky vodním tokům.67

5.3 Změny ve vztahu město – řeka v 16. -18. století Využívání říčních niv Svratky a Svitavy vždy významně komplikoval výskyt povodní. Nejstarší dochovaný záznam o velké povodni pochází už z roku 1257 (ze 12. na 13. července), kdy kvůli průtrži mračen prý zahynulo přes tisíc osob a bylo zničeno šest mil země se stromy a stavbami.68 V 16. až 19. století mělo údajně zasáhnout Brno až 40 povodní jen na řece Svratce. Častěji se vyskytovaly povodně zimní, způsobené táním sněhu a odchodem ledu, než letní povodně, vyvolané přívalovými srážkami či vydatnými dešti. Snížit výskyt povodní se podařilo stavbou Brněnské přehrady v roce 1940 (viz kapitola 5.6). Ale navzdory povodním, kterými řeky Svratka, Svitava a Ponávka Brno neustále ničily, napomáhaly mu zároveň opět se postavit na vlastní nohy. Největší užitek přinášely 65

Kozlanská, Petra. 2010. Po velkých plánech zbyl z Riviéry tunel jako Brno. idnes.cz. [Online] 13. 6 2010. [Citace: 21. 4 2012.] http://www.rivec.cz/. 66 Riviera. 2004. Koupaliště Riviéra. [Online] 2004. [Citace: 7. 5 2012.] http://www.rivec.cz/index.php. 67 BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 68 Ibid.

35

především brněnským předměstím, která dokázala energii řek chytře využít a postupně se stala řemeslnickým a zemědělským zázemím města. Předměstí takto přispívala k rozvoji Brna a částečně napomohla k nabytí statusu hlavního města Moravy v polovině 17. století. K vzestupu významu řemesel na předměstích napomohla i vítězná obrana města před Švédy v roce 1645, zatímco dosavadní rival Brna – Olomouc – byla Švédy dobyta a její rozvoj tak poněkud utlumen. Za statečnost dostalo město od císaře takzvané Švédské privilegium, jež přineslo mnoho výhod, ale i znatelné omezení ekonomických aktivit. Brno bylo vyhlášeno zemskou pevností s trojitým pásem městského opevnění. Toto opatření podstatně omezilo růst města, a proto předměstská výroba přebrala důležitou roli v jeho ekonomické prosperitě. Přesto se úroveň brněnského obchodu, kde dovoz stále převládal nad vývozem, nemohla ještě ani ve druhé polovině 17. století rovnat jiným městům jako například Vídni či Norimberku. Důležité obchodní cesty vedly stranou a vina je dávána i absenci splavné řeky, která by usnadnila dopravu vyrobeného zboží na evropské trhy.69 (Podoba Brna v 18. století viz Obr. 28) Změnu přineslo období průmyslové revoluce. Brno se začalo přetvářet v průmyslové středisko a stal se z něj díky manufakturnímu vlnařství „evropský Manchaster“, což mělo velký vliv nejen na obchodní stránku, ale také na život ve městě a jeho vzhled. Důležitý byl nárůst obyvatelstva – ke konci 18. století Brno čítalo téměř 11 tisíc obyvatel. Nelze však říci, že by populace byla tvořena čistě českými měšťany. Pro Brno bylo střetávání více kultur a národností typické už od počátku. A právě němečtí podnikatelé, falčtí a francouzští mistři, soukeníci, valcháři, česači a postřihovači se spolu s těmi českými podíleli na průmyslovém rozvoji města. Ve druhé polovině 18. století byl cechovní systém nahrazen moderním průmyslovým kapitalismem a z textilních manufaktur se staly továrny se strojovou výrobou. Jejich počet i množství odborně vyškoleného personálu stoupaly – v roce 1807 se v Brněnském kraji nacházelo 26 továren, z toho 24 textilních. Brno se tak stalo centrem soukenické výroby pro Moravu i Slezsko a jeho ekonomická prosperita vzrůstala. V závislosti na tomto prudkém vývoji se zemědělská předměstí začala měnit na průmyslová. Jejich struktura 69

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8.

36

se vyvinula v radiální typ a vytvořila relativně souvislý pás okolo města. Ke konci 18. takto vznikly základy i takzvané posvitavské průmyslové zóny, prakticky navazující na městské centrum. Toto propojení města s předměstím však v této době zůstalo pouze prostorové, nikoli administrativní.70 Na začátku této podkapitoly jsem uvedla, že Brno bylo sužováno povodněmi. Nejkritičtějším obdobím byla zřejmě druhá polovina 17. století. Ničivé záplavy zasáhly město v roce 1655 a brzy na to v letech 1674, 1675 a 1677. Vzhledem k tomu bylo přistoupeno k menším úpravám na vodních tocích. Svratky se to týkalo na území Modřic v roce 1665 a o století a kousek později v roce 1775 byl napřímen její tok mezi Komínem a Jundrovem.

5.4 19. století Na konci 18. století a ještě v první půli století 19. protékaly řeky Svratka a Svitava víceméně ve svých přirozených korytech. Jejich toky vytvářely četné meandry a při větších srážkách opouštěly svá koryta a často zatopily celou říční nivu – od Zábrdovic až po Modřice.71 Tyto povodňové stavy se odehrávaly na řekách hlavně v jarních měsících. Především Svitava byla velmi obávaná kvůli své nevyzpytatelnosti a téměř každoročním ničivým záplavám na obou svých březích. Pro ochranu svých životů i majetku obyvatelstvo často upozorňovalo na potřebu regulace obou toků. Už roku 1835 byla Svratka napřímena v úseku od konviktu Alžbětinek k Dlouhému mostu na Starém Brně. Ale k větší regulaci obou řek, jak bylo zmíněno v kapitole 3.4 Brněnské vodní toky, došlo v roce 1847, resp. 1848 a trvala do roku 1851. Administrativní vedení podléhalo tehdejšímu významnému brněnskému starostovi Christianu d’Elvertovi a na technickou stránku dohlížel adjunkt c. k. stavebního ředitelství a jeho pozdější ředitel Josef Seifert.

70

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 71 Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5.

37

Uskutečnění tohoto projektu napomohl velký zájem ze strany Státních drah o výstavbu tratě do Prahy a velkému počtu nezaměstnaných dělníků kvůli výrobní krizi.72 Původně odhadnuté náklady 160 tisíc zlatých byly překročeny více než dvakrát. Jedním z důvodů takového navýšení nákladů bylo, jak jsem již uvedla, prodloužení úseků úpravy. Navzdory původnímu projektu byla Svratka regulována s částečným využitím starých koryt od Komárova až po Židlochovice. Na toku byly odstraněny překážky a ucpávky břehů, byl zvětšen spád, a tedy i rychlost. U Rajhradu byl přestavěn jez, stejně tak na Radlase i jez přízřenický. Těmito úpravami mělo dojít k rychlému odtoku velké vody v každé roční době, čímž měla být dosažena ochrana města před častými povodněmi. Součástí projektu byla stavba nových dřevěných mostů přes Svratku u Přízřenic, Modřic, Rajhradu a Vojkovic a rozšířen byl most v Židlochovicích. Úprava úseku mezi železničním viaduktem na Nových sadech a novým soutokem se Svitavou u Přízřenic proběhla o málo později v letech 1848 – 1860. Stále však chybělo dopracovat navazující úsek řeky právě od železničního mostu na Nových sadech k Dlouhému mostu na Starém Brně. Tento projekt byl vypracován v roce 1900, ale samotné práce byly zahájeny až po roce 1914, přerušeny v roce 1920 a dokončeny a znovu obnoveny o šest let později.73 Dne 28. srpna 1870 byl vydán zákon, na základě kterého mělo být založeno vodní družstvo, jež by se staralo o udržování regulace obou řečišť. Členem spolku musel být každý vlastník pozemku v okolí obou řek, jež byly před úpravou zaplavovány. K opravdovému založení družstva došlo ale až v roce 1899.74 (Stav říční sítě v roce 1879 viz Obr. 29) Úpravami v 19. století procházel i třetí brněnský tok Ponávka. V letech 1882 – 1884 byl kanalizován od Křenové ulice až po Lužáneckou. Kvůli silnému znečištění přišel v letech

72

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 73 Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5. 74 BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8.

38

1909 až 1913 o vodní prvek i lužánecký park, na jehož území až k Červenému mlýnu byla Ponávka také zatrubněna.75 Císařské silnice Dopravní cesty hrály v Brně důležitou roli nejen ve středověku, ale po celou dobu jeho rozvoje. 19. století tedy nebylo výjimkou. Přestavba komunikační sítě začala již v první polovině 18. století. Tradiční směry královských cest byly zachovány, v detailech však byly nové císařské silnice plné změn. Byly vybudovány nové silnice, například do Znojma a do Vídně, kvůli kterým byl v roce 1725 otevřen na Poříčí nový most přes Svratku. Roku 1740 byla dobudována silnice do Olomouce vedoucí přes Vyškov a Přerov a na konci 18. století započala stavba silnic na Třebíč, Jihlavu či Slavkov. Důležitým počinem bylo otevření okružní silnice kolem vnějšího brněnského pevnostního pásu v letech 1774 – 1776. Bylo tak dosaženo jednoduššího dopravního spojení ve Starém Brně a možnosti nezajíždět do města při tranzitu přes Brno. Tomuto dopravnímu zlepšení napomohlo mimo jiné zkanalizování Městského potoka.76 Ringstrasse Velký vliv mělo na urbanistickou podobu Brna v období industrializace město Vídeň. Představovalo pro něj a jeho produkci inovační jádro, transakční a finanční centrum. Toto propojení ještě zesílilo již zmíněnou stavbou železnice v roce 1839 a promítlo se i do společenského života města i jeho architektonické podoby.77 Za nejvýraznější urbanistickou realizaci druhé poloviny 19. století v českých zemích lze považovat vznik novodobé brněnské okružní třídy, jejíž koncept byl inspirován právě vídeňskou Ringstrasse. Tato struktura města se stala nejvýraznějším rysem podoby města v celém jeho vývoji. Za počátek budování okružní třídy lze považovat stavu nové nádražní budovy (1850 – 1854) či jmenování regulační komise (1853). Ta nařídila bourání hradeb, pevností a zastavění uvolněného prostoru.

75

Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6. 76 Ibid. 77 BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8.

39

Během druhé poloviny 19. století došlo ještě k několika urbanistickým změnám, především k asanaci vnitřního města (90. léta), vzniku nových čtvrtí velkoměstského typu a pokračující urbanizaci předměstí vesnického charakteru. Železnice Počáteční období vývoje brněnské okružní třídy bylo velmi ovlivněno stavbou železniční dráhy císaře Ferdinanda vedoucí z Vídně přes Břeclav až do Brna. Stavba byla císařem povolena 4. března 1836 a k zahájení dopravy došlo 7. července 1839. Na rozdíl od Břeclavi vedla železnice až do těsné blízkosti vnitřního bastionového pásu. Kvůli tomuto rozhodnutí vyňal císař příkop a část Koliště z fortifikačních pozemků, nechal provést neobvykle rozsáhlé terénní úpravy, přeložit Svratecký náhon a hlavně postavit 637 metrů dlouhý viadukt o 72 obloucích přemosťující celou zaplavovanou svrateckou nivu. Nádraží tak bylo podstatně vyvýšeno, což bylo pro stále pevnostní město z obranných důvodů strategické. V letech 1843 až 1846 bylo postaveno prodloužení stávající tratě do České Třebové. Tento úsek si vyžádal opět viadukt, tentokrát o 40 obloucích, mezi Cejlem a Křenovou ulicí, jehož část podél Vlhké ulice zůstala zachována dodnes. Toto situování nádraží v těsné blízkosti centra, vytvořené v souvislosti s pevnostním charakterem města, bylo v českých zemích téměř výjimečné a ovlivňuje „život“ města dodnes a zvláště v posledních letech se stává velmi diskutovaným problémem Brna. 78 Průmysl V první polovině 19. století se Brno stalo jedním z nejvýznamnějších průmyslových středisek bývalého Rakouska. V roce 1814 zde byl instalován první parní stroj v monarchii, čímž byla započata mechanizace vlnařské výroby. Hodnota vyrobeného zboží z brněnských továren na výrobu sukna a barvíren činila 43 % na Moravě a ve Slezsku a dokonce 22, 5 % v celé monarchii. Mezi nejvýznamnější továrny patřily soukenické, přádelny či kožedělné. Roku 1847 byl v Brně založen cukrovar. Rozvoj

78

Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6.

40

textilního a potravinářského průmyslu zavdal vzniku průmyslu strojírenskému. Důležitá pro město byla také přítomnost cihelen a využívání rosicko-oslavanského uhlí. Vznik Velkého Brna Pro další urbanistický vývoj města se stalo důležitým císařovo rozhodnutí ze dne 6. července 1850 o administrativním rozšíření města, jímž byly k Brnu připojeny katastrální obce v jeho obvodu nejen prostorově, ale i po správní stránce. Jednalo se zejména o tato území: Staré Brno a Hlinky, dále ulice Náhon, Křenová, Trnitá, Dornych, Pekařská, Petrovská a okolí či oblast Cejlu, Zábrdovic, Švábky a přilehlé ulice. 79 Ostatní prvky městské infrastruktury Vzrůstající industrializace s sebou přinášela velká negativa, která měla vliv především na obytnou funkci města. Rostoucí průmysl a stavební ruch způsobovaly problémy jak hygienické, tak i urbanistické a provozně-technické. Zářnými příklady mohou být kanalizace a zásobování města pitnou vodou. První vodovod distribuující vodu po Brně byl zřízen roku 1416, čerpal vodu ze Svrateckého náhonu pod Petrovem a byl veden přes tehdejší Puhlík (dnešní návrší Denisových sadů) do kašen na dnešním Zelném trhu a náměstí Svobody.80 Ten byl roku 1853 zmodernizován parním vodním čerpadlem. Nedlouho poté však značné znečištění náhonu vyvolalo přesunutí sběrného místa vodovodu výše proti proudu. Roku 1520 byl postaven vodovod vedoucí od pramenů na Cimplu přes Špilberk do Brna, ale po častých provozních přestávkách byl roku 1853 zrušen. Stabilnějším, který sloužil až do roku 1925, byl vodovod z Králova Pole. Původní dřevěné potrubí z roku 1544 bylo nahrazeno litinou. Roku 1860 obec zakoupila Kamenný mlýn s jezem na Svratce pro výstavbu nového kapacitního vodovodu. Odtud byla voda vedena do úpravny v Pisárkách. Vodovodní síť byla rozdělena do dvou výškových pásem s vlastními

79

Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6. 80 Flodrová, Milena. 2003. Brno v proměnách času. Brno : Šimon Ryšavý, 2003. str. 121. ISBN: 80-8613779-1.

41

vodojemy. Vodojem, nižší z nich, stál na Žlutém kopci a druhý na Špilberku.81 Zásobování pitnou vodou však činilo městu problém až do konce I. světové války. Hlavně brněnská předměstí byla sužována infekčními epidemiemi, vyvolanými závadnou vodou. Ta zde totiž byla čerpána ze studní vyhloubených v říčních sedimentech Svitavy, Svratky a jejich přítoků.82 Problém s kvalitou i množstvím vody byl vyřešen až stavbou I. březovského vodovodu v letech 1910 až 1913. Vodu vedl tlakovým vodovodem ze vzdálenosti 59 km z oblasti Březové nad Svitavou do zásobovacího vodojemu na Holých horách u Husovic. Tímto činem byl rozdělen rozvod pitné a užitkové vody. Voda pro průmyslové účely, na kropení ulic či proplachování kanalizačních stok byla čerpána stále z pisáreckého vodovodu.83 Do poloviny 19. století bylo kanalizováno pouze vnitřní město. Existovaly zde tři stoky. Jedna ústila do Svrateckého náhonu, druhá do Ponávky na Cejlu a poslední do Ponávky kolem místodržitelství. S vybudováním vodovodu roku 1872 objem vody značně narostl, a proto bylo potřeba vyřešit rozšíření kanalizační sítě. Realizace tohoto projektu začala o dvacet let později a do roku 1914 byl odkanalizován celý střed města s hlavními tranzitními ulicemi (Bratislavská, Cejl, Milady Horákové, Hybešova, Lidická, Pekařská atd.). Systém stok byl rozdělen do dvou sběračů. Odvod z Údolní, Husovy, Pekařské a Křížové až k Dlouhému mostu přes Svratku zajišťoval západní sběrač. Východní vedl Bratislavskou, Kolištěm a Uhelnou ulicí a ústil do Svratky u železničního mostu na trati do Břeclavi. Roku 1896 byly obě stoky propojeny sběračem, který ústil do řeky až pod mlýnem v Komárově. Toto opatření bylo vykonáno z hygienických důvodů s ohledem na nízkou vydatnost Svratky. V této době byla také plánována čistička odpadních vod, ale tento projekt realizován nebyl.84 19. století přineslo velké změny jak pro život měst, tak v důsledku i pro jejich řeky. Obrovský rozvoj průmyslu, dopravy silniční i železniční se podepsal zejména na stavu Svitavy a Ponávky, podél kterých se rozkládala většina brněnských továren. Narůstající 81

Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6. 82 BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 83 Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6. 84 Ibid

42

obavy z povodní a zhoršující se kvalita vody vedly k rozsáhlým regulacím Svitavy i Svratky. Voda z města téměř vymizela, byla využívaná pouze jako zdroj vody a energie především pro průmysl.

5.5 náhony řeky Svratky Brno mělo ve své historii vícero náhonů. Těmi nejvýznamnějšími byly konkrétně dva, pojmenované dle největších řek, tedy náhon Svratecký a Svitavský. Doba jejich výstavy však není zřejmá. Dle Hálové-Jahodové město pocítilo tuto potřebu asi v 30. letech 13. století, ale jak uvádí Pavlovský85, zmínku o náhonu či přírodním rameni řeky Svratky najdeme už v Kosmově kronice, a to když kníže Vratislav II. táhl s vojáky k Brnu v roce 1091. Náhon měl tehdy tvořit ostrov pro hrad na Starém Brně. Z toho lze usuzovat, že stará přírodní ramena řek zde měla své místo již v době předměstské. Nicméně písemné záznamy vypovídající o náhonech a umělých kanálech pochází až ze století třináctého. 86 Pro náročnou stavbu svitavského náhonu byla využita Ponávka v úseku od nynější Skořepky k ústí do Svitavy na Dornychu a pravděpodobně i slepá či vyschlá původní ramena ostatních řek. Svitavský náhon se od svého mateřského toku odděloval na Radlasu u jezu a na křižovatce dnešních ulic Vlhké a Křenové vtékal do Ponávky. (Obr. 30) Dnes už náhon do Ponávky neústí, ale proudí v jejím původním korytě a níže na toku i ve starém korytě Svitavy a následně vtéká do Svratky. Nejvíce využíván byl asi v první polovině 20. století, postupně však intenzita ubývala a dnes slouží pouze jako záložní zdroj užitkové vody pro Brněnské teplárny pro případ závažného výpadku. Náhon teče v otevřeném korytě – zkanalizován či zatrubněn je jen minimálně. Svitavský náhon je jedním z mála, který z mnohých brněnských náhonů zůstal až do dnešní doby (dále mlýnské náhony v Cacovicích a Obřanech). Více z nich patřilo právě řece Svitavě spíše než Svratce, ale zmizely její regulací v 19. století.87

85

Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5. 86 Ibid. 87 Ibid.

43

Svratecký náhon pravděpodobně odbočoval se svého původního koryta u jezu v Kamenném Mlýně v Pisárkách. Někteří autoři označují za místo odbočení dnešní Velodrom taktéž v Pisárkách a Kamenný Mlýn v této souvislosti zmiňují až na přelomu 18. a 19. století. Náhon vedl kolem dnešního Výstaviště Starým Brnem po ulici Rybářské na současné Mendlovo náměstí, kde po hlubokém zákrutu pokračoval areálem nemocnice u sv. Anny na Pekařské ulici. Poté uhnul do ulice Vodní a pokračoval až k úpatí Petrova. Dnešní ulici Hybešovu podtekl a za hlavním nádražím na Dornychu se vléval do Ponávky. (Obr. 29) Svratecký (též kamenomlýnský) náhon byl částečně zasypán roku 1896.88 O zbytku bylo rozhodnuto v druhé polovině 50. let 20. století, kdy bylo rozhodnuto o radikální přestavbě Starého Brna. „Se zřetelem k hygieně města jsme přikročili k postupné likvidaci pravého ramene otevřeného náhonu, směřujícího z Pisárek na Dornych. Náhon bude zasypán a na jeho místě vznikne zelený pás.“89 Pro svůj romantický charakter, kdy náhon protékal mezi historickými budovami jako otevřený kanál, zvěčněný více malíři a rovněž na řadě dobových fotografií byl ne nadarmo nazýván Brněnské Malé Benátky. (Obr. 31, Obr. 32) Ze samotného náhonu do dnešní doby zbyla pouze malá část v Kamenném mlýně a Pisárkách. Kamenný mlýn bývala osada, ze které dnes najdeme pouze kapličku. Byla totiž zrušena při stavbě tramvajového spojení mezi Pisárkami a Bystrcí. Náhon zde teče stejně jako v minulosti podél řeky Svratky, není však viditelný, protože je kanalizován. Kamenomlýnský jez se nachází na stejném místě jako historický splav. Ztrátou vodohospodářské funkce – výroby vody – přišla osada o svoji důležitost, dnes slouží pouze jako centrála pro řízení městského vodovodu v Brně. Náhon se objevuje až v Pisárkách za vodárnou na začátku lázní Riviéra. Teče zde podél čtyřproudé rychlostní silnice v přírodním korytu. Jak uvádí Pavlovský90, není viditelně opravováno ani čištěno a není kolem něj z prostorových důvodů chodník ani pěšinka. Náhon tu zůstal zachován jen kvůli pisárecké vodárně, jež je ponechávána pro případ výpadku Březovského vodovodu. Na území lázní vede přes náhon několik můstků, aby 88

Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6. 89 Kalivoda, František. 1961. Přestavujeme Staré Brno. Brno : Krajské nakladatelství, 1961. str. 82. 90 Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5.

44

se lidé mohli dostat do ostatních („ostrovních“) částí areálu, a pak se ostře stáčí do Svratky. O dataci a možné zástavbě okolo náhonu právě na tomto pisáreckém úseku se historici stále přou. Ačkoli je náhon ponechán otevřený na celém pisáreckém území, nepředstavuje zde městotvorný prvek ani specifického ducha místa, plní pouze svůj původní účel potřeby vody v území. V budově vodárny z 30. let 20. století bychom stále nalezli všechny technologie, avšak pitnou vodu už nevyrábí. Část vodárenských nádrží byla zlikvidována kvůli výstavbě mimoúrovňové křižovatky. Na území města najdeme ještě jeden náhon, tzv. přízřenický. Tento mlýnský náhon je vlastně původním korytem Svratky navržené v rozsahu 4,38 hektarů jako přírodní památka s druhově pestrým břehovým porostem a hnízdištěm ptáků. Od řeky se odděluje u přízřenického jezu a zpět se vlévá už mimo katastrální území města Brna. Jeho celková délka činí 3300 m. Mezi náhonem a řekou se nachází regionální biocentrum a v roce 2006 byl navržen do seznamu evropsky významných lokalit. Tok je přemostěn celkem pěti mostními konstrukcemi. Slouží dvěma vodním elektrárnám a jedné malé vodní elektrárně v prostoru bývalého mlýna.91

5.6 20. století Jak jsem již předznamenala, konec 19. století přinesl mnoho změn a inovací dokončovaných v průběhu 20. století. Ať už se jedná o vodovod, kanalizaci, císařské silnice, okružní třídy či například integraci dalších předměstí se stávajícím městem. Výrazným znakem tohoto období byl prudký populační nárůst obyvatel, kdy se mezi roky 1830 a 1930 zvýšil o necelých 250 tisíc osob. I se změnou na mocensko-politickém a hospodářsko-sociálním poli (vznikem Československé republiky v roce 1918), pokračoval nadále rozvoj tradiční průmyslové výroby. Ke kvalitním textilním a strojírenským výrobkům se přidala ještě další odvětví konkurující jim svou kvalitou, a to průmysl kožedělný, potravinářský, stavební, chemický, papírenský, polygrafický, dřevařský a další. Mezi přední podniky, které se proslavily i v zahraničí ve strojírenském oboru, mohu jmenovat například První brněnskou strojírnu, firmu Brand a Lhuillier či 91

Lampart, Lukáš. 2009. Revitalizace vybraného úseku údolní nivy řeky Svratky. Brno : MENDELU, 2009.

45

Československou Zbrojovku.92 Za nejznámější výrobek z brněnských továren lze považovat Kaplanovu vodní turbínu, která se proslavila i v zahraničí. Tento a další „úspěchy“ meziválečného československého průmyslu pak byly součástí expozic na Výstavě soudobé kultury v roce 1928, jež odstartovala tradici brněnského výstavnictví (viz níže). Klíčovými momenty poválečného vývoje byly přerušení tradičních kontaktů s Vídní a zavedení centrálně plánované ekonomiky. Prioritou města se stal těžký průmysl, především strojírenský, elektrotechnický, textilní aj. na úkor politické či kulturní funkce. Obrovské průmyslové celky, mnohdy historicky zasazené do centrální části města, znesnadňovaly situaci na poli obytné funkce, hygieny a urbanismu. Od přelomu 50. a 60. let tak započala výstavba sídlišť (pokračující až do počátku 90. let), což výrazně pozměnilo strukturu města. Také čistota a množství vody se v důsledku nárůstu průmyslu a obyvatel dostaly do kritické situace. Zatímco do 60. let byly pro rozvoj průmyslu využívány již existující budovy a areály, později docházelo k rozšiřování zastavěného území města, jež bylo doprovázeno zanedbáváním a úbytkem zástavby původní. Úpravy toků Na řece Svitavě proběhlo i v první polovině 20. století poměrně hodně úprav. Od roku 1915 do roku 1918 byla regulována v úseku od husovického jezu k zábrdovickému mostu. V roce 1922 byl dostavěn židenický jez a na asi 200 metrech pod ním směrem po toku bylo upraveno koryto. Stejně tak Ponávka byla značně pozměněna, a to především během II. světové války, kdy byla v úseku mezi Červeným mlýnem a Milíčovou ulicí v Králově Poli zaklenuta a postavena retenční nádrž. Následně bylo zaklenutí prodlouženo až k současnému královopolskému nádraží. V roce 1942 se město rozhodlo regulovat řeku mezi dnešní ulicí Milady Horákové a Komárovem. Od zmíněné ulice k ulici Křenové byla řeka také zaklenuta a v navazujícím úseku se jednalo o úpravu v otevřeném korytě. Tento projekt měl zajistit dostatečný odvod přívalových vod a zabránit tak záplavám na přilehlém území ve vnitřním městě. Zároveň mělo toto opatření zamezit i zpětnému vylévání 92

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8.

46

vzdutých velkých vod řeky Svratky na pozemky podél Ponávky v Komárově. Nový tok navazoval na již vybudované dílo na ulici Milady Horákové, zatímco staré koryto v úsecích mezi Křenovou a Kolištěm a na Cejlu bylo zasypáno. Aby bylo dosaženo větší efektivity při povodňové ochraně, byl současně s Ponávkou regulován i její přítok svitavský mlýnský náhon. Takto již Ponávka město povodněmi neohrožovala a zároveň mohla být využita k odvodu splaškových vod a vod z uličních vpustí. 93 Na základě konstatování inženýra Karla Lossmanna94 lze říci, že Svratka nebyla takto výrazně regulována: „Řečiště Svratky v obvodu Velkého Brna jest z větší části neupravené a s břehy nezabezpečenými. Zvláště v horní trati, mezi Bystrcem a Komínem, kde řeka tvoří velké štěrkové lavice, jest tok velmi nepravidelný a břehy jsou víc a více splachovány. […] Od mostu severní dráhy až k mostu v Komárově bylo řečiště v roce 1860 částečně upraveno, koryto má však nedostatečnou kapacitu a břehy jsou nezpevněny. Od mostu v Komárově přichází Svratka do nezastavěného území, které jest však svou polohou předurčeno k vytvoření průmyslové čtvrti.“ Podle projektu z roku 1900 začalo město během I. světové války s úpravou úseku od Dlouhého mostu na Starém Brně po železniční most severní dráhy. Kvůli nedostatku peněz však musela být stavba v roce 1920 přerušena.95 Byl vypracován projekt nový, generální, zahrnující úpravu Svratky od Komína až po soutok se Svratkou. Návrh obsahoval stavbu nového jezu u Kamenného mlýna (1925 – 1926). Poté se pokračovalo regulací řečiště Svratky mezi dvěma již zmíněnými mosty z válečných let.96 Pro účely závodní dráhy bylo mezi mostem v Jundrově a Kamenným mlýnem na Svratce navrženo napřímení toku. V té době se řeka vyznačovala velkou rozkolísaností průtoku. Například na Svrateckém náhoně (oddělujícím se v Kamenném mlýně) byl změřen průtok 1,5 m3/s, což pro

93

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 94 Úpravy Svratky a Svitavy ve Velkém Brně. Lossmann, Karel. 1928. Brno : Spolek československých inženýrů, 1928, Deset let technické práce 1918-1928. Památník technické práce a kultury vydaný k VIII. sjezdu Spolku československých inženýrů na oslavu prvního desetiletí československého státu brněnským odborem spolku SIA. 95 BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 96 BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8.

47

řečiště Svratky pod mlýnem znamenalo téměř úplné sucho. Řešením se stal projekt údolní nádrže u Kníniček (viz níže). Dnes je Svratka upravena od Starého Brna, konkrétně na ulici Poříčí, asi 650 m nad mostem na Vídeňské ulici, až pod Židlochovice. Koryto je na většině své délky dimenzováno na stoletý průtok. Tam, kde je jeho kapacita menší, dochází při větších průtocích k rozlivu. Z dalších úprav lze zmínit úsek v Bystrci pod přehradou nebo od Riviéry přes Pisárky po jez Kamenný mlýn. Na Poříčí je tok opevněn kamennými opěrnými zdmi. Od soutoku se Svitavou až po Židlochovice je pak oboustranně ohrázován.97 Přehrada Zvláště kvůli povodním začalo město Brno v 19. století zamýšlet stavbu údolní nádrže. První návrh přehrady na Svratce o menším vzdutí v lokalitě u Kníniček byl vyhotoven již v roce 1872. Generelní projekt přehrady byl vytvořen až v letech 1926 – 1927. Nádrž měla být regulačním prvkem Svratky, primárně tedy zamezit každoročním povodním, dále být zdrojem elektrické energie, zásobárnou pitné, užitkové i závlahové vody. Přípravné práce začaly po dalších úpravách projektu v roce 1935. Výstavba vodního díla byla dokončena za II. světové války v roce 1940. Kromě původních účelů byla přehrada postupem času hojně využívána pro rekreaci brněnských a okolních obyvatel, od roku 1946 i včetně lodní dopravy. Naopak jeden z původních účelů – odběr vody pro Brno – se nakonec prováděl z řeky Svratky pod nádrží. Pod hladinou dnešní nádrže zanikla někdejší obec Kníničky, která byla přesunuta, resp. nově vystavěna cca 1 km východně od původní polohy. V padesátých letech se projevil zvýšený zájem o výstavbu rekreačních objektů. V okolí přehrady byly postaveny první chatařské kolonie a rekreační střediska. Jedná se především o oblasti Rakovec, Kozí Horku, lokalitu směrem k Rokli a Mečkov na pravém břehu a v místě Osady, dále mezi Sokolským koupalištěm a přehradní hrází na břehu levém.

97

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8.

48

V roce 1959 dostala přehrada svůj nynější název – Brněnská. Obliba přehrady jako místa k odpočinku, nejen pro Brňany, narůstala. Výstavba rekreačního zázemí pokračovala obrovským tempem, což nakonec přineslo negativní důsledky. Především kvůli špatně vyřešenému odpadu u nově postavených chat docházelo k prosakování do okolní půdy. Také obce nad přehradou, které svůj odpad nechávaly téct z kanalizací přímo do řeky, kde zapříčinil vznik sinic. Tzv. vodní květ, který svou schopností uvolňovat toxiny, vyvolává u citlivějších jedinců alergické reakce. Ke kritické hranici vystoupalo množství sinic poprvé v letech 1993 – 1994, kdy byl vydán zákaz koupání i odběru vody do vodárny v Pisárkách.98 Od roku 2010 Povodí Moravy využívá chemických látek pro vyčištění přehrady a v roce 2011 byla v nádrži voda vhodná ke koupání po celou sezónu. Avšak dle Hydrobiologického ústavu Akademie věd České republiky je výsledek této metody čištění pouze krátkodobý, tudíž pokládá toto řešení za neefektivní. 99 Sport Rekreační využití Svratky však nekončí pouze koupáním a jízdou na parníku. (Obr. 33) Velmi oblíbeným se stalo i sportovní využití, z nichž v Brně dominuje vodáctví a veslařství. Jejich tradice začíná už koncem 19. století, kdy jsou zakládány jak první veslařské kluby, tak pravděpodobně i první loděnice. S ohledem na strukturu tehdejšího brněnského obyvatelstva se jednalo o převážně německé spolky.100 Český veslařský klub v Brně vznikl v roce 1912 v Obřanech, tedy na řece Svitavě, která, jak se brzy přesvědčili, není pro veslování vhodná. Proto hned v roce 1913 postavili klubovnu i loděnici na Svratce, v Jundrově. Zde veslaři působili do roku 1946, kdy se již natrvalo přestěhovali na Brněnskou přehradu.101 Vodácký oddíl fungoval při Českém veslařském klubu a první pokusy o sjíždění československých a dále i zahraničních řek probíhaly již 98

BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 99 2011. Sinice se na Brněnské přehradě nepřemnožily ani v horkých dnech. Povodí Moravy. [Online] 26. 8 2011. [Citace: 21. 4 2012.] http://www.pmo.cz/cz/projekty/rekonstrukce-a-cisteni-vodnichnadrzi/kvalita-vody-na-brnenske-prehrade-je-stale-dobra-sinice-se-nerozmnozily-ani-v-horkych-dnech/. 100 2006. www.kacata.cz. O nás. [Online] 29. 1 2006. [Citace: 22. 4 2012.] http://kacata.cz/view.php?cisloclanku=2006012903. 101 2010. Historie klubu - 1912 až 2007. ČVK Brno - Český veslařský klub v Brně. [Online] 2010. [Citace: 22. 4 2012.] http://cvkbrno.cz/klub-historie.html.

49

ve 20. letech. Organizovaná skupina byla založena v roce 1934 při brněnském odboru Klubu českého svazu turistů. Již v roce 1936 se jim podařilo postavit loděnici v Komíně na pravém břehu Svratky. Ta se stala vodáckou základnou až do dnešních let a našli byste ji pod vžitým názvem „KáČaTa“.102 Výstaviště Období I. republiky bylo pro československý stát obdobím plným svobodného myšlení, samostatnosti, nových myšlenkových proudů, tedy dobou ideální pro obrovský rozvoj umění. Právě tyto podmínky přispěly ke snaze o výstavbu nového výstaviště. Při hledání vhodné lokality město vybíralo mezi třemi variantami: smetiště za Lužánkami (prostor dnešního Bobycentra a okolí), prostor u vojenské nemocnice v Zábrdovicích a údolní nivy řeky Svratky, tzv. Bauerova rampa v Pisárkách. Vzhledem k tématu mé práci není těžké uhodnout, že bylo vybráno místo třetí, tedy prostor Bauerovy rampy, o rozloze 58 hektarů. Toto rozhodnutí se až do dnešní doby považuje za velmi šťastné. Naplavená niva pod terasou bohunického lesa se vyznačovala vysokou hladinou spodní vody a navíc častou mlhou, takže byla nevhodná k obytné výstavbě. Její poloha na okraji městského regionu, dobré napojení na městskou, celostátní i mezinárodní dopravu byly vyhodnoceny jako urbanisticky velmi příhodné umístění veletržního areálu.103 Rozhodnutí o uspořádání kulturní výstavy v Brně k desetiletému výročí založení Československa bylo vládou rozhodnuto v roce 1924.104 K výstavbě prvních pavilonů došlo už v roce 1927, naopak některé byly postaveny těsně před zahájením. Slavnostní otevření Výstavy soudobé kultury proběhlo 26. května 1928.105

102

2006. www.kacata.cz. O nás. [Online] 29. 1 2006. [Citace: 22. 4 2012.] http://kacata.cz/view.php?cisloclanku=2006012903. 103 Boulaz, Ivana. 2005. Brněnské výstaviště. archiweb.cz. [Online] 6. 9 2005. [Citace: 20. 4 2012.] http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=456. 104 Müller, Zdeněk. 1998. Brněnský výstavní areál. Urbanismus a územní rozvoj. 1998, 6. 105 Boulaz, Ivana. 2005. Brněnské výstaviště. archiweb.cz. [Online] 6. 9 2005. [Citace: 20. 4 2012.] http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=456.

50

Do 20. století vstoupily řeky Svratka a Svitava ve zregulované podobě a trend úprav nadále pokračoval. Především Svitava a Ponávka se dočkaly dalšího narovnání, ohrazení a dokonce zatrubnění některých úseků. Na Svratce došlo také k výrazné změně, a to k výstavbě přehrady, která se stala rekreačním centrem pro celé Brno a přispěla i k rozvoji vodních sportů. I urbanistická stránka Brna se v minulém století měnila k nepoznání. Na okrajích vyrostla nová sídliště a nová struktura se týkala i původní zástavby, kdy se nejradikálnější přestavba odehrála na území Starého Brna. Na konci 20. století již kromě starousedlíků řeku v centru Brna nikdo nepamatuje, zcela z území vymizela. Proto jsou tradiční vazby dnešní generace obyvatel k řece zcela přetrhány. Chybí přístupná místa, kde by se dalo řeky „dotknout“ či ji jiným způsobem vnímat. V dnešní struktuře není téměř patrné, že Brno vůbec na nějakých řekách leží. Její absence se však na konci 20. století začala projevovat. Lidé mají čím dál více potřebu si oddechnout od rušného města, přírodu a s ní i vodu vyhledávají a začínají velmi vyžadovat.

51

6 Současnost

V této kapitole se zaměřuji na současný stav toků v městském území a snažím se popsat trendy, které v poslední době v této oblasti probíhají. Většinová část je věnována přístupu města Brna k řekám a jeho záměrům, zvláště na řece Svratce.

6.1 Současný stav sídelních vodních toků a soudobé trendy Podobné osudy jako brněnské řeky potkaly městské toky po celém světě. Především proto, že prioritním požadavkem na koryta je jejich dostatečná kapacita, která umožní ochranu zástavby před povodněmi. Řešením se ve většině případů staly technické vodohospodářské úpravy. V nedostatku prostoru ve městě se toky nemohou samovolně vyvíjet, a proto se dbalo na vysokou stabilitu koryt. Řeky v intravilánech tak dostaly geometricky pravidelná koryta, navíc opevněna buď dlažbami nebo jinými konstrukcemi. Navzdory parametru velké průtočné kapacity musely toky zabírat co nejméně plochy určené k zástavbě. Výsledkem bylo zužování průtočných perimetrů koryta i niv a současné zahlubování a hydraulické vyhlazování koryt, což toky degradovalo jak z hlediska ekologického, tak i estetického, a možnost využití toku pro oddych a rekreaci uvnitř města tím byla také znatelně narušena. Prostorové požadavky na zástavbu však neustále rostly, a tak byla koryta na mnohých místech zkanalizována. Následkem redukce průtočného prostoru však záhy narostlo povodňové riziko. Výsledný stav těchto technických úprav je více než zarmucující. Ekologický i pohledový stav byl potlačen na úkor protipovodňové ochrany, která však není dostatečná a nedokáže zabránit záplavám okolní zástavby. Toky tak nesplňují ani požadavky ekologické, estetické či pobytové, ale ani protipovodňové. (Stav říční sítě v Brně v roce 2005 viz (Obr. 34)

52

Soudobé trendy Tento neutěšený stav vodních toků dal vzniknout novému vodohospodářskému oboru – revitalizacím. Revitalizace vodních toků jsou vodohospodářskou činností „[…] směřující k obnově přirozených tvarů a funkcí vodních toků a jejich niv. Rozmanitými způsoby je při revitalizacích obnovován prostorový rozsah vodních toků, jejich tvarová a hydraulická členitost, rozsah přirozeně zaplavitelných území. V organizačním smyslu dnes pojmu revitalizace používáme hlavně pro investiční opatření tohoto směru.“106 Snaha o zlepšení stavu vodních toků v naší republice začala rokem 1992, kdy byl Ministerstvem životního prostředí vyhlášen dotační titul Revitalizace říčních systémů. Cílem programu bylo zejména zlepšení ekologického stavu a jednalo se spíše o revitalizace drobných vodních toků v krajině. Městské prostředí tak zůstalo prozatím nedotčeno. Pojem intravilánové revitalizace či přírodě blízká protipovodňová úprava vodního toku v zastavěném území se objevuje až později. Nový typ vodohospodářské činnosti se už snaží kromě ekologického zlepšení na vodních tocích i o lepší průběh povodní a podporu příznivého pobytového a rekreačního prostředí v dané obci či městě. V takovém případě jsou krom zastavěného území často v rámci úpravy řešena i území na horních a dolních okrajích sídla. Tyto snahy o rehabilitaci a návrat k původní podobě bohatě oživených a členitých řek, které vždy patřily k typické podobě historického města, vedly ve vodohospodářsky pokročilých zemích k důležitým opatřením. Situace se zde změnila, obce a města revitalizace dokonce požadují, protože si uvědomují, že tok pak bude sloužit městu a investice do těchto úprav se jim tak vyplatí. Zvláště v pokročilých evropských zemích a v zámoří města provádějí rozsáhlé úpravy svých řek a zásadně tak mění charakter svého území. A tak se postupně i u nás, především po povodních minulých let, začínáme zajímat o stav vodních toků. Zjišťujeme, že technicky řešená koryta často nevyhovují ani z technického hlediska, ani svým vzhledem a že vodní toky nemusejí vypadat jako kanály 106

Just, Tomáš. 2010. Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi. Revitalizace sídelního prostředí vodními prvky. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny, 2010. str. 213. ISBN 978-80-87457-03-0, s. 7.

53

a přitom mohou dosahovat dostatečné průtočné povodňové kapacity. Obce a města si začínají uvědomovat jejich hodnotu a možnosti, protože se mohou stát součástí různých parkových úprav a poskytnout tak obyvatelům sídla nové pobytové a rekreační příležitosti. Vše je ale zatím v začátcích. Již byly zaznamenány zlepšení v oblasti kvality vody, u morfologického stavu toků přicházejí změny pomaleji. Za jeden z prvních projektů tohoto typu u nás můžeme označit revitalizaci historického náhonu v Chrudimi z roku 1998. Jednalo se však pouze o pár set metrů. Rozsáhlejší a komplexnější realizace byla zahájena v březnu tohoto roku ve Vlašimi na řece Blanici. Další projekt – Úprava nivy Cidliny v intravilánu města Jičína – by měl být zahájen v roce 2013. V roce 2008 byl zahájen projekt nadnárodní spolupráce mezi českými, německými a polskými partnery s názvem REURIS (REvitalization of Urban RIver Spaces), který se už dle svého názvu snaží o nápravu a efektivní využití říčních prostor na městském území. Projekt je financovaný z Operačního programu Nadnárodní spolupráce Střední Evropa. Města Brno, Bydhošť (Polsko), Katowice (Polsko), Lipsko (Německo) a Plzeň se spojila, aby vytvořila společný přístup k managementu městských nábřeží a tím tak odstranila chyby v jejich užívání a úpravách v minulých letech. I přes specifičnost každého z měst si členové projektu stanovili projektu společné cíle107: „zlepšení přístupu veřejnosti k vodnímu toku vytvoření rekreačních ploch u řeky zlepšení přirozených stanovišť v říčním koridoru zpracování relevantních metod dosahování shody vytvoření postupů kooperativního plánování managementu říčních nábřeží implementaci nebo alespoň zpracování návrhu pilotních investic zvýšení zájmu místních komunit o kvalitu říčních nábřeží ve městě vytvoření celostního přístupu k procesu plánování, návrhu a realizaci revitalizačních aktivit.

107

2008. Partneři. REURIS. [Online] 2008. http://www.reuris.gig.eu/cz/about/project_partners.html.

54

[Citace:

4.

29

2012.]

Pro všechny partnery jsou dále zásadní tyto body: zpracování postupů externího financování aktivit plánování říčního koridoru, jeho fungování jako zelené osy města zlepšení protipovodňového ochrany vodní turistika využití dešťových vod kulturní dědictví stezky pro pěší a cyklisty.“

Pro představení projektu vzniklo šest pilotních akcí, které jsou tvořeny kooperativním plánováním, technickým návrhem, pilotními investicemi, monitorováním výsledků a zpracováním praktických metodik. V českém prostředí tak vznikl projekt nábřeží v Plzni a Staré Ponávky v Brně. Více o projektu viz kapitola 6.3.3.1.

6.1.1 Intravilánové revitalizace Jak jsem již nastínila, hlavní cíle intravilánových revitalizací jsou tři: „[…] posílení protipovodňové ochrany zástavby, zlepšení ekologického stavu vodního toku a jeho okolí, zlepšení vzhledu vodního toku, posílení pobytové hodnoty a oddechové a rekreační využitelnosti poříčního území.“

108

Vzhledem k různorodým podmínkám na

jednotlivých tocích, ba i úsecích daného toku, se obsah úpravy často liší, takže jsou jednotlivá opatření zastoupena různou měrou. Protipovodňová ochrana je nejčastěji zajišťována rozšiřováním vodního toku, tzv. povodňovým rozvolňováním. Společně s protipovodňovou úpravou jsou často budovány retenční nádrže a poldry. Výsledná řešení jsou pak kompromisem mezi biologickými a kulturně společenskými funkcemi poříční zóny. Vymezení úprav pro příznivý vzhled a rekreační funkce říčních parametrů nelze snadno definovat. Základním požadavkem na tato opatření je minimální oslabení protipovodňové ochrany i příznivého ekologického stavu. Řešení bývají různorodá od dětských hřišť, přes posezení s výhledem na vodu, až po pobřežní hospůdku. Instalace

108

Just, Tomáš. 2010. Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi. Revitalizace sídelního prostředí vodními prvky. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny, 2010. str. 213. ISBN 978-80-87457-03-0, s. 31.

55

pro návštěvníky jsou navrhovány s ohledem na možnou ztrátu funkčnosti protipovodňové ochrany. 109 Zároveň je snahou intravilánové revitalizace ochrana či vhodné doplnění historické struktury sídel, které se v blízkosti toku velmi často nacházejí. Takováto zástavba totiž mnohdy obsahuje pamětihodné budovy a technické stavby a je na posouzení odborníků (památkářů, městských architektů či historicko-vědných občanských sdružení), zda by tyto objekty měly být zachovány. Zvláštní kapitolu představují vodní technické památky. Dokládají nám dnes, jakým způsobem žili a pracovali lidé v minulých dobách. V širším smyslu mohou tyto památky také přispět k obnově říčního prostoru, protože zvyšují jeho členitost a tím jej ozvláštňují. Podporovány jsou hlavně snahy o jejich funkční znovuzapojení. Nejedná se však o obnovu původního využití jako například u mlýnů, které již nemelou, ale spíše se uplatňují jako romantický prostor pro kavárnu či restauraci nebo jsou využívány jako muzejní budovy. Pobytové, oddechové a rekreační využití Na rozdíl od technických úprav v minulých stoletích se intravilánová revitalizace liší využitím říčního území. Dříve bylo cílem odvést vodu mimo zájmové území. Kromě energetického a plavebního neměl tok jiná využití. Dnes se projevují snahy, aby bylo s říčním územím co možná nejlépe naloženo ve prospěch přírody a obyvatel. Proto jsou koryto a břehy tvarovány do přírodě blízkého tvaru, stejně tak nivy, ve kterých jsou budovány plochy pro rekreační účely a zároveň ponechávána nepřístupná místa s účelem ochrany přírodních hodnot. Přírodě blízké plochy jsou komponovány do soustavy sídelních parků, sadů a zahrad. Dbá se na dostatečnou prostupnost pro pěší i cyklisty. Dále je území řeky různě členěno, aby svým vzhledem přitahovalo, což je často podporováno rozmanitými atrakcemi a instalacemi. Pro tyto pobytové a rekreační účely jsou využívány tzv. suché bermy vodního toku, tedy ploché postranní části koryt vyvýšené nad úroveň běžných hladin vody v kynetě, zatopené pouze při vyšších průtocích. Naopak berma zatopená je sice uložena výše než dno kynety, avšak bývá

109

Čermák, Ing. Václav. 2007. Morava pro Olomouc, Opava pro Krnov. Unie pro řeku Moravu - Řeky pro život měst. [Online] 12. 12 2007. [Citace: 28. 4 2012.] http://www.uprm.cz/data/docs/projekty/reky_pro_mesta/cermak.pdf.

56

běžnými průtoky zatopena. Takováto plocha se hojně využívá pro přírodní enklávy, pod čímž si lze představit menší plochy s divokou přírodou. Důležitou podmínkou vícefunkčního využití je dostatek kvalitní vody. Pro zachování funkčnosti říčního prostoru jsou plochy a zařízení pro rekreaci rozmisťovány rovnoměrně s plochami klidnějšími, přírodního charakteru. Různá rušnější zařízení jako například sportoviště či dětská hřiště jsou umístěna pohromadě, což umožňuje zachovat větší klidnější plochy, které jsou pak v některých aspektech schopné autonomní existence. Důležitým bodem úspěšného rekreačního využití říčního území je kvalitní infrastruktura. Zájmová plocha musí být přístupná a zároveň prostupná. Vyhledávaným prvkem jsou přístupy k vodě či různé vyhlídky na vodní plochu. K nim či podél zájmového území je vedena síť cest a stezek, které jsou zároveň navrhovány tak, aby návštěvníci nebyli zaváděni do oněch přírodních ploch s klidovým režimem. Pro větší atraktivitu je říční prostor členěn různými lávkami a mostky přes říční ramena, přechody přes vodní hladiny či například kotvenými nebo uvázanými plovoucími moly, a doplněn informačními zařízeními. Stejně jako se revitalizacemi obnovují koryta vodních toků, začínají se projekty zabývat i starými náhony a mlýnskými postranními rameny řek, které byly vždy součástí historických center a vytvářely jejich nezaměnitelnou atmosféru, stejně tak jako výborně sloužily jednotlivým majitelům nemovitostí, nacházejících se podél nich. Náhony se vždy těšily velké ochraně a úctě. Rozvoj industrializace a sídel 19. a 20. století však zanechalo své stopy i na jejich podobě. Nejčastěji byly zasypány nebo zakryty, ať už proto, že tak město získalo nové parcely či z důvodu znečištěné a zapáchající vody (v případech, kdy staré rameno sloužilo k odvodu odpadních vod). Pokud to tedy příslušné prostory umožňují, přistupuje se k obnově těchto vodních prvků. Pokud je již původní trasa nenávratně ztracena, nahrazuje se trasou novou, náhradní. K vypracování projektu obnovy starého říčního koryta došlo i ve městě Brně, a to u řeky Ponávky. Více o projektu uvádím v kapitole 6.3.3.1. Revitalizace koryt a starých ramen řek a náhonů je v městském prostředí často doprovázena dalšími vodními prvky, kupříkladu uliční vodní koryta, vodní parky

57

(doplněné i různými jinými atrakcemi s možností půjčit si loďku apod.), voda ve fortifikacích, vodní hřiště, vodotrysky a vodní hrátky či například malé vodní nádrže. 110

6.1.2 Příklady intravilánových revitalizací Intravilánové protipovodňové a revitalizační zásahy u nás zatím nejsou běžně používaným vodohospodářským řešením. Podařilo se však zrealizovat nějaké obdoby ve formě parkových úprav, jakou je například rehabilitace potoka v městském parku v Mariánských lázních. Poměrně dost úprav vzniklo na starých vodních příkopech či mlýnských náhonech. Příklady mohou být města Třeboň, Jindřichův Hradec, Plzeň či níže popsaná Chrudim. Mnoha změnami na poli revitalizací prochází hlavní město České republiky Praha. V minulosti bylo realizováno zpřístupnění několika úseků v horní části Prokopského potoka či otevírka potoka v novém Centrálním parku v Praze 13 a v poslední době provádí město revitalizace i v prostoru stísněnější zástavby jako například na úseku Botiče v Nuslích. Zde byly kynetě navráceny vlnité tvary. Dále byl v Praze rehabilitován vodní tok Rokytka i se svými dvěma přítoky v ploše povodňového poldru Čihadla mezi Dolními Počernicemi a Kyjemi. CHRUDIM – Revitalizace městského náhonu Město Chrudim u nás jako první iniciovalo revitalizaci vodního toku v urbanizovaném prostředí. Jedná se o přibližně dva kilometry dlouhý náhon, oddělující se od Chrudimky, který protéká nedaleko historického centra Chrudimi a ústí v Pardubicích do Labe. Důvodem úprav byly špatné ekologické a hygienické podmínky i neatraktivní vzhled toku. Stavba byla započata v roce 1995 a pokračovala v několika etapách až do roku 2009. Tato revitalizace je hodnocena jako jedna z nejzdařilejších v rámci České republiky. Náhon získal spíše přírodnější než městotvorný charakter. Na mnoha místech, především na pozemcích ve vlastnictví města, však vznikla pobytová poříční zóna a náhon je tak vhodně začleněn do kulturního městského prostředí.111 (Obr. 35)

110

Just, Tomáš. 2010. Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi. Revitalizace sídelního prostředí vodními prvky. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny, 2010. str. 213. ISBN 978-80-87457-03-0. 111 2009. Inspirace. Revitalizace Staré Ponávky. [Online] 2009. [Citace: 4. 5 2012.] http://www.ponavka.brno.cz/inspirace.

58

LITOMYŠL – Protipovodňová úprava řeky Loučné, 2002 Další realizací, která bývá v našich podmínkách dávána za příklad, se stala úprava řeky Loučné v Litomyšli. Ta se během povodní v roce 2000 vylila ze svých břehů. Město se rozhodlo investovat peníze od státu na protipovodňová opatření na její úpravu. Zároveň si však uvědomilo příležitost získat pro městský prostor více zeleně, kterou historické město postrádá. Na rozdíl od jiných měst, která za příspěvek postavila protipovodňové zdi či náspy, vyhrál v Litomyšli projekt Josefa Pleskota s mottem: „Město zeleně, zeleň města, město města.“ Spolu s protipovodňovým opatřením byl vytvořen parkový prostor, kam mohou chodit i lidé z centra.112 (Obr. 36) Ukázkovou zemi v oboru přírodě blízkých protipovodňových úprav vodního toku v zastavěném území představuje náš západní soused Německo. Tamní obce a města již automaticky začleňují do vodohospodářských řešení protipovodňovou ochranu, obnovu ekologické, vzhledové a pobytové hodnoty vodních toků a jejich niv. Tokům jsou ponechávány co možná největší prostory pro přirozený rozliv velkých vod. Tato vodohospodářská politika, kde si sídla uvědomují hodnotu svých veřejných ploch a neřeší pak protipovodňovou ochranu druhořadými technickými úpravami, je vzorovou ukázkou

současných

vodohospodářských

trendů.

Jako

reprezentující

příklad

německých úprav vodních toků uvádím řeku Isaru v Mnichově.113 Mnichov (Německo) – Revitalizace řeky Isary Řeka Isara je alpská štěrkovitá, kamenitá řeka, pramenící ve výšce 1 160 metrů. Dle světového vývoje i ona ztratila během posledních dvou století svůj divoký charakter. Tok byl kanalizován a vícekrát navzdouván. Díky vodním elektrárnám Höllriegelskreuth, v Pulpách a v Mnichově došlo k přílišnému poklesu zůstatkových průtoků a ve výsledku pak k obrovskému zhoršení ekologických podmínek. Hlavními cíli projektu byly rozvětvení řeky Isar, zajištění širokého štěrkového řečiště, obnovení ekologických

112

2009. Inspirace. Revitalizace Staré Ponávky. [Online] 2009. [Citace: 4. 5 2012.] http://www.ponavka.brno.cz/inspirace. 113 Just, Tomáš. 2010. Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi. Revitalizace sídelního prostředí vodními prvky. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny, 2010. str. 213. ISBN 978-80-87457-03-0.

59

funkcí, protipovodňová ochrana a zkvalitnění břehových zón pro pobyt a rekreaci obyvatel. Účinnost úpravy byla vyzkoušena v roce 2005, kdy se Isara rekordně rozvodnila. Mnichov se díky ní obešel bez povodňových katastrof. Protipovodňová ochrana se tedy průkazně zlepšila. Zároveň se díky odstranění opevnění navýšil i estetický dojem a přístup k místům vhodným ke koupání je dnes snazší, takže Isara poskytuje plnohodnotnou rekreaci. 114 (Obr. 37) Nejen v Německu vznikají kvalitní revitalizační projekty. Níže uvádím zajímavé příklady z Itálie, Spojených států Amerických a jednu z nejrozsáhlejších revitalizačních akcí z posledních let, která byla uskutečněna v Jižní Koreji. Soul (Jižní Korea) - revitalizace říčky Cheonggyecheon I potok Cheonggyecheon, protékající v samé blízkosti centra Soulu, se v době industrializace stal postupně odpadní stokou. Od roku 1958 byl zatrubňován a překrýván betonem. Nakonec na něm byla postavena dokonce dálnice. Roku 2003 rozhodl tehdejší starosta Soulu Lee Myung-bak o odstranění zatrubnění a revitalizaci břehů i koryta. Tento kontroverzní projekt, jenž si vyžádal složité technické řešení a především obrovské finanční náklady, si získal osmdesátiprocentní podporu obyvatel. Stavba byla dokončena roku 2005. Vznikla tak zelená promenáda spojující severní a jižní část města, která je umístěná pod úrovní současného města. Důkazem, že tato revitalizace byla správným krokem pro zlepšení kvality života obyvatel Soulu, byl nárůst obliby a následné vítězství Myung-baka v prezidentských volbách v roce 2007.115 Úpravy proběhly na 8,4 kilometrech toku, po celé délce byl založen park v šířce přibližně 800 metrů. Pro automobilovou dopravu byly zvoleny jiné trasy, došlo tak ke snížení dopravní zátěže, a tím i k ochlazení dané oblasti – byly zde naměřeny o 3,6 °C nižší teploty než o 400 metrů dále. Dnes je říčka Cheonggyecheon vyhledávaným odpočinkovým místem pro místní obyvatele i pro turisty a pro mnohé se kvůli

114

2010. Příklady revitalizací z Německa. ARNIKA. [Online] 2010. [Citace: 4. 5 2012.] http://arnika.org/priklady-revitalizaci-z-nemecka. 115 Jirkalová, Karolina. 2011. Nábřeží jako výzva. ArtAntiques.cz. [Online] 5. 9 2011. [Citace: 4. 5 2012.] http://antiques.fontai.net/clanky/nabrezi-jako-vyzva.

60

jedinečnému spojení vody a zeleně obklopenými mrakodrapy stala symbolem Soulu.116 (Obr. 38) TREVISO, Itálie-Revitalizace nábřeží řek Sile e Cagnan Ač se italské město Treviso svými podmínkami značně liší od českých měst, stojí zde zrealizovaná revitalizace určitě za zmínku. V roce 2007 získal projekt Rybářský ostrov (l'Isola della Pescheria) mezinárodní prestižní ocenění pro nejlepší realizace v oblasti designu rozvíjející kulturně-architektonické hodnoty v území. Kolem města i skrze něj protéká systém kanálů, který byl v minulosti používán jednak k dopravě a v případě potřeby také k obraně města. Autor projektu vytvořil na původním rybím tržišti (jež zachoval) společenský prostor. Zelené náměstí dnes obyvatelé využívají k procházkám, setkávání či k pořádání společenských akcí. Naskýtá se jim odtud jedinečný výhled na říční kanály a nedaleké historické paláce. Ostrov Pescheria je dnes z urbanistického hlediska velmi ceněn zvláště pro svůj sociální aspekt. (Obr. 39) SAN ANTONIO Texas, USA Další zahraniční zajímavostí z oboru intravilánových revitalizací je nábřežní korzo San Antonio River Walk (často pod názvem Paseo del Río). Vývoj tohoto prostoru začal již od 20. let 20. století a trvá dodnes. Původně byla řeka zatrubněná. Její koryto bylo obnoveno s dvojím záměrem. Projekt měl zajistit obchodní rozvoj a současně plnit funkci protipovodňové ochrany. Je tvořen sítí pěších cest podél břehů řeky San Antonio, obklopených různými bary, obchody a restauracemi. Jeho atraktivita byla navýšena mosty, vodopády, parky, divadly či vyhlídkovými věžemi. Turistické lákadlo představují také jarní slavnosti Fiesta San Antonia, kdy se po řece plaví loďky ozdobené spoustou květin.

116

Just, Tomáš. 2007. Revitalizace v intravilánech. Unie pro řeku Moravy - Řeky pro život měst. [Online] 2007. [Citace: 4. 5 2012.] http://www.uprm.cz/data/docs/projekty/reky_pro_mesta/just.pdf.

61

6.2 Současný stav v Brně Dle územního plánu117 jsou pro rozvoj města jako zásadní složky přírodního potenciálu chápány především reliéf a říční síť, reprezentována zejména dvěma nejvýznamnějšími toky Svratkou a Svitavou. Přírodní potenciál podmiňuje kvalitu života ve městě, ať už obytné prostředí či možnosti rekreace pro své obyvatele. Z hlediska územního plánu je problematika vodních ploch určena zcela jasně. Vodní toky jsou významnými krajinnými prvky ze zákona, proto jsou respektovány a jejich zatrubňování není dovoleno. Mají plnit jak ekologické, vodohospodářské, tak i rekreační funkce. Jak je však podrobně rozepsáno v předchozích kapitolách, byly vodní toky a jejich náhony na brněnském území průmyslově využívány a v průběhu 19. a 20. století byla jejich podoba značně pozměněna technickými úpravami a mnoho úseků na náhonech dokonce zatrubněna. Tyto změny měly zamezit rozlivu povodní a zejména získat nové pozemky pro intenzivní využití. A právě hustá zástavba příbřežních ploch spolu s uložením inženýrských sítí a kmenových stok dnes komplikuje snahy o zlepšení tohoto neutěšeného stavu vodních toků na území města. Především řeka Svitava a její náhon protékají rozsáhlým zanedbaným územím, tzv. brownfields. Revitalizační záměry pro vodní toky, ale i poříční plochy, které by měly vést ke zvýšení přitažlivosti těchto prostor pro rekreaci, často narážejí na problém majetkoprávních vztahů. Z hlediska ekologického představují Svratka a Svitava skladebné části – biokoridory Územního systému ekologické stability (ÚSES) regionálního významu. Ani jeden z těchto koridorů není však z hlediska ÚSES plně funkční v celé své délce. Po obou stranách vodního toku by měly probíhat pásy zeleně, možnosti využití příbřežních oblastí v kompaktní zástavbě na území města jsou však velmi omezené. Pásy tak nabývají různé šířky a na některých místech zcela chybí. Další problém na Svratce představuje i Brněnská přehrada. Větev ÚSES vede, ač ne příliš vhodně, jejím prostorem, podél jižního a západního břehu a napojuje se na nadregionální biocentrum Podkomorské lesy.

117

Arch.Design, s.r.o. 2011. ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA BRNA - KONCEPT - varianty I, II a III. Brno, 2011.

62

Pro obnovení funkčnosti je potřeba revitalizačními zásahy stabilizovat ekologické funkce toků. K revitalizaci lze využít právě oněch zelených pásů. Po úpravě by měl tok a jeho pobřežní zóna jak dále splňovat funkci ÚSES, tak i funkci protierozní a protipovodňovou a samozřejmě rekreační. Rekreace dnes Díky napojení vodních toků na přírodní zázemí města se staly vyhledávaným místem pro odpočinek a rekreaci obyvatel Brna. Z oblíbených lokalit lze jmenovat Mariánské údolí řeky Říčky v Líšni, Údolí oddechu potoka Vrbovce v Žebětíně a Bystrci či například Stezka zdraví podél Ponávky. Stejně tak Brněnskou přehradu využívají obyvatelé k vycházkám či projížďkám na kole po tamějších cyklotrasách. Jak jsem uvedla výše, přehrada se potýká s přemnoženými sinicemi, což brání jinak rostoucí nabídce volnočasových aktivit. Díky projektu Čistá Svratka se od roku 2009 tento problém řeší a postupně se realizují speciální zásahy a opatření. Poříční zóny se v dnešní době hojně využívají pro stavbu cyklostezek. Výjimkou v tomto trendu není ani Brno. Možnosti cyklistické dopravy ve města jsou zpracovány v generelu cyklistické dopravy.118 Již vybudované spojení podél řek splňuje funkce tzv. rekreačních koridorů, tedy tras pro uživatele atraktivních, ať už svým povrchem, okolím či bezpečností. Svratecká a Svitavská stezka tvoří základ plánované sítě rekreačních koridorů, který by měly propojovat atraktivní cíle na území města s oblastmi bydlení. Významnou část pozemků v okolí řek zabírají zahrádky a chatové osady. Tento tradiční český typ volnočasové aktivity tak hraje roli při rozhodování o dalším osudu brněnských řek. Například projekt Žabovřeských luk je v současnosti blokován majiteli chat a zahrádek, kteří se svých pozemků nechtějí vzdát. Prakticky podél celého toku Svratky na území města se rozkládá velké množství sportovních hřišť a areálů. Od vodáckých, fotbalových, baseballových, golfových až po volejbalové a tenisové. Jejich částečný výčet je obsažen v kapitole 6.3.2.8 Studie Rekreační zóna Svratecké údolí.

118

2010. Brno, městem na kole 2010-1012. Brno : Magistrát města Brna, 2010.

63

6.2.1 Technická infrastruktura Zásobování vodou Zásobování vodou je v dnešní době dostatečně pokryto dvěma zdroji – Březovským vodovodem I. a II. a Vírským oblastním vodovodem. Vzhledem k nevyužívání úpravny vody v Pisárkách se město výhledově chystá tento třetí zdroj zrušit. 119 Odkanalizování V minulosti, kdy bylo Brno ještě obehnáno hradbami s hradním příkopem, vytékaly odpadní vody z domů do otevřených svodnic v ulicích anebo rovnou do blízkých potoků, řek či náhonů. Svodnice se však ucpávaly a páchnoucí odpad nutil k prohlubování či zakrývání těchto stružek a rigolů. Takto v Brně v průběhu 16. století vznikala první stoková síť. Dnešní kanalizační síť je stále úzce spjata s místními řekami (Svitavou, Svratkou, Leskavou) a dalšími potoky a svodnicemi a je napojena na čistírnu odpadních vod v Modřicích. Stokový systém, který měří okolo 1000 km, je za dešťových událostí odlehčován velkým množstvím dešťových oddělovačů, což naopak způsobuje zhoršení kvality vody v tocích.120

6.3 Záměry města Urbanistická koncepce města Brna je dána Územním plánem města Brna platným z roku 1994. Územní plán obecně předkládá prostorové a funkční uspořádání daného území. Vymezeny jsou plochy zastavěné, zastavitelné, také však pro nás více relevantní plochy veřejné zeleně, vodní či rekreační prvky. Zkrátka vše, co se týká funkčního využití ploch ve městě. Na základě tohoto podkladu lze vyčíst záměry brněnského magistrátu s městským územím do budoucích let. V současné době je projednáván nový územní plán. Jsou zpracovány tři různé varianty, které se však drží jednotných

119

Arch.Design, s.r.o. 2011. ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA BRNA - KONCEPT - varianty I, II a III. Brno, 2011. Pryl, Ing. Karel. 2010. Generel odvodnění města Brna - průvodce projektem. Brno : autor neznámý, 2010. 120

64

základních cílů. Hlavním z nich je: „ […] udržení rovnováhy mezi zastavěným územím a jeho rozvojem na jedné straně a výjimečným přírodním zázemím města a jeho ochranou na straně druhé.“121 Na základě tohoto tvrzení, respektive celé dokumentace, si je město Brno vědomo unikátnosti a hodnoty svého přírodního prostředí jako podmínky pro udržitelnost svého rozvoje a zavazuje se ho chránit. Jak se ale zmiňuji níže, není tato problematika takto jasná a jednoduchá. V připravovaném

územním

plánu122

najdeme celkovou

koncepci

uspořádání

nezastavěného území – volné krajiny. Nezastavěná území jsou hodnotné plochy, kde nesmí docházet ke stavebnímu rozvoji, aby nebyla narušena jejich existence a rozvoj. Jsou označena jako tzv. nezastavitelná území (zahrnující chráněné přírodní zázemí a přírodní zázemí v zástavbě) a osy přírodního propojení. Tato koncepce velmi úzce souvisí s řešenou problematikou, protože určuje principy využití těchto ploch. V chráněném přírodním zázemí je rekreace podporována pouze s ohledem na soulad a bezkonfliktnost s funkcemi ochrany přírody. Tradičními rekreačně využívanými lokalitami jsou západní, severní a východní část města, kde se nachází četné lesní komplexy, přehrada, údolí Vrbovce, Ponávky a Říčky a podobně. Nová koncepce se tedy zaměřuje spíše na jižní až jihovýchodní část města, kde se snaží vymezit nové rekreační plochy. Soustřeďuje se především na soutok Svratky a Svitavy a jeho širší okolí, na část lokality Černovických teras a na území navazující na Stránskou skálu. Plánování ohledně povrchových vod na městském území je velmi úzce spojeno s problematikou ÚSES. Vodní plochy často představují biocentra a vodní toky plní funkce biokoridorů. A tak jdou cíle revitalizací v rámci ÚSES a intravilánových revitalizací ruku v ruce. Snaží se obnovit přírodní prostředí i zdroje, jež člověk užívá. Celková idea revitalizací v Brně je totožná se světovými trendy. Zvýšení stability a odolnosti vodních břehů a koryt by mělo být zajištěno přírodními prostředky. Nesmí být opomíjeny revitalizační zásahy v říčních nivách, které by měly být provázány s městským prostředím a současně přírodě blízkým typem povodňové ochrany. Úpravy 121 122

Arch.Design, s.r.o. 2011. ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA BRNA - KONCEPT - varianty I, II a III. Brno, 2011. Ibid.

65

se týkají také jezů, protože jak Svitava, tak Svratka jsou řeky vhodné pro život a reprodukci ryb, a proto jim musí být zajištěna migrační prostupnost. Zprůchodnění je nutné na svrateckých jezech v Přízřenicích, na Kamenném mlýnu a v Komíně, a na svitavských v Zábrdovicích, Husovicích, Maloměřicích – Edler a Maloměřice II., Cacovicích a v Obřanech. V územně analytických podkladech123 se dočteme o několika dlouhodobě plánovaných revitalizačních akcích v rámci ÚSES. Stavba první z nich – Cacovického ostrova na břehu Svitavy v Maloměřicích-Obřanech – probíhala v loňském roce (více o projektu viz kapitola 6.3.3.2), dále Žabovřeské louky a Soutok – oboje níže.124

6.3.1 Protipovodňová opatření Problematika

využívání

vodního

toku

na

městském

území

úzce

souvisí

s protipovodňovou ochranou (PPO). Po ničivých povodních v letech 1997 a 2006 vyplynula potřeba zpracovat pro Brno účinný a ucelený systém protipovodňové ochrany. Na základě zpracovaného návrhu v Generelu odvodnění města Brna byla schválena koncepce PPO. Pro navržení pořadí priorit realizace byla současně vypracována multikriteriální analýza, která rozčlenila povodněmi ohrožené území řek Svratky a Svitavy na 28 úseků. Vzhledem ke stupni povodňového rizika, rozvojovým zájmům města a možnostem spolufinancování z jiných než vlastních zdrojů byly vybrány čtyři nejkritičtější úseky pro přípravu staveb a realizaci. Jedná se o etapu XXII (k.ú. Zábrdovice, Židenice), etapu XI (k.ú. Komárov, Trnitá), etapu VII (k.ú. Pisárky, Staré Brno) a etapu XXI (k.ú. Husovice, Zábrdovice). Stejně jako v ostatních státech se i v Brně obrací pozornost přírodě blízkým opatřením namísto technických. Obecně lze říci, že koncepcí návrhu PPO je umožnění rozlivu povodně v místech, kde je to možné. Bylo navrhováno rozšíření průtočného profilu koryta (snížena niveleta bermy), rozliv je umožněn v nezastavěných územích na jihu města. Takto vzniklý prostor by měl být podrobněji řešen při jednotlivých navazujících revitalizacích vodních toků. Multifunkční prostor berem by pak měl být využíván pro 123

Pech, Ing. Zbyněk. 2010. Územně analytické podklady Brno, Rozbor udržitelného rozvoje území textová část. Brno, 2010. 124 Arch.Design, s.r.o. 2011. ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA BRNA - KONCEPT - varianty I, II a III. Brno, 2011.

66

regeneraci přírodního prostředí, realizaci ÚSES a pobytovou a rekreační funkci. Tam, kde není rozšíření profilu koryta kvůli nedostatku prostoru realizovatelné, jsou navrženy lineární protipovodňové stavby (zemní hráze, železobetonové zdi a místně mobilní hrazení). Dále PPO zahrnuje zkapacitnění objektů na toku – jezy, mosty a lávky. Tento způsob, tzv. dvoustupňová linie PPO je pro Brno navržena na dvou lokalitách – Žabovřeské louky a Suchá nádrž Chrlice v místě soutoku Ivanovického a Tuřanského potoka. Tyto investiční akce již byly zahrnuty do operativního plánu investic. Čerpání finančních prostředků z jiných než městských zdrojů (Národní program Mze v oblasti vod a Operační program Životní prostředí) je dle Investičního záměru zatím omezeno především z důvodu zatímní nepřipravenosti projektů a pouze částečné uznatelnosti nákladů.125

6.3.2 Záměry na Svratce Mapy toku Svratky s vyznačením níže řešených lokalit viz Obr. 40 a Obr. 41.

6.3.2.1 Žabovřeské louky Jak je vidět, je s řekami počítáno ve velké míře. Samotná realizace je ale něčím od studie zcela odlišným. Příkladem může být projekt Žabovřeské louky. Měl být ukončen již na podzim loňského roku. Namísto toho se momentálně zpracovává již třetí studie. Existují zde totiž neustálé rozpory mezi prioritami města a záměry soukromých vlastníků pozemků. Lokalita Žabovřeské louky se rozkládá mezi ulicí Veslařskou (ze severu a západu), ulicí Kamenomlýnskou, včetně části ulice Bráfovy (z východu), až po křižovatku BauerovaHlinky, dále po ulici Pisárecké. Řešené území je tvořeno širokou údolní nivou Svratky, jež představuje základní osu ekologické rovnováhy v krajině. Potenciál této lokality zároveň tkví v širokých možnostech pro volný čas a rekreaci v přírodním prostředí pro obyvatele města dle studie126 dokonce pro vybudování celoměstského rekreačního 125

Pryl, Ing. Karel. 2010. Generel odvodnění města Brna - průvodce projektem. Brno : autor neznámý, 2010. 126 Atelier ERA. 2003. Urbanistická studie Žabovřeské louky. Brno, 2003.

67

areálu). Zájmové území je podstatnou částí tvořeno přírodním prostředím, ve kterém dominuje řeka Svratka. Proto je pro tuto lokalitu zpracována protipovodňová ochrana v Generelu odvodnění města Brna. Skládá se ze dvou stupňů. První z nich představuje zemní hráz, která je od levého břehu hrany toku odsazena ve vzdálenosti 450 metrů. Na této ploše mezi břehem a hrází je navržena krajinná zeleň typu lužní les. Druhý stupeň je tvořen zemním valem, usazen 4 metry nad terénem 750 metrů od břehu, s protipovodňovou a protihlukovou funkcí. Prostor mezi těmito dvěma liniemi by měl být vyplněn parkovou zelení typu Lužánky a sportovními plochami. První studie atelieru ERA

127

i druhá Ateliéru zahradní a krajinářské architektury

(2006)128 generelu předcházely. Obě s ním však do velké míry korespondují. Konkrétní návrh atelieru ERA respektuje regionální biocentrum o rozloze 30 hektarů s přírodě blízkými společenstvy a uměle vytvořenými vodními plochami. Hranicí této plochy má být zvýšený val chránící zbytek území před inundací. Na biocentrum dle studie navazuje především rekreační zeleň využitelná sportovně rekreačními aktivitami (například městský golf). Nepříznivé dopady dopravy z Přehradní radiály má eliminovat pás halových objektů, doplněný venkovními hřišti. Nově je navržen fotbalový stadion FC Žabovřesky, který svou polohou na nové Veslařské ulici a nově navrženým kapacitním parkovištěm získá lepší dopravní obslužnost. Tenisový areál je stabilizován v jižní části řešeného území. Ve studii je navržen jeho rozvoj a také záchytné parkoviště, ze kterého je možný jak nástup do Wilsonova lesa ekologickým mostem, tak umožňuje spojení pro pěší a cyklisty s ulicí Veslařskou. Skrze Žabovřeské louky je vedena stezka pro pěší a cyklisty po ochranném valu. Příčným směrem je navržená další pěší trasa propojující Žabovřesky a Jundrov. Obytná plocha vilového charakteru je navržena na jihu území spolu s parkovacím prostorem, využitelným i pro nový sportovně rekreační areál na místě dnešního území Vodáren a kanalizací. Severní areál Brněnského vodáckého klubu je studií určen pro vodní sporty, konkrétně pro vodácký kanál. Nově projekt uvádí námět pro dvě rozhledny.

127 128

Atelier ERA. 2003. Urbanistická studie Žabovřeské louky. Brno, 2003. Atelier zahradní a krajinářské architektury. 2006. Prověřovací studie - Žabovřeské louky. Brno, 2006.

68

Jak ze studie vyplývá, má sport a rekreace v daném území velký význam, a to jak místní, tak celoměstský, a zaujímá tak v projektu dominantní roli. Největší tradici ze sportovních činností mají v této oblasti vodní sporty. Stávající areály lodních sportů při Veslařské ulici v Jundrově by měly být zrušeny kvůli částečnému posunu koryta řeky. Naopak loděnice VUT jsou v území stabilizovány a uvažuje se jejich možné rozšíření směrem do Komínských luk. Dále se prioritou pro území stává golfový areál, vodácký kanál, halové sporty a tenis. V projektu je počítáno s drobnými aktivitami obchodu a služeb s poměrně rozsáhlou nabídkou ubytovacích a stravovacích služeb. Návrh zcela likviduje současné převažující využití území zahrádkářskými koloniemi ve prospěch veřejné zeleně a rekreace, stejně tak výrobní služby mají být zcela vymístěny. Druhá studie od Zdeňka Sendlera a Václava Babky již vychází z koncepce připravovaného územního plánu města Brna, řeší tedy o něco menší území, zkrácené o jižní část, a sahá tedy pouze ke křižovatce Veslařská – Žabovřeská. Obecně lze říci, že v tomto projektu je z přírodě blízké zeleně ukrojeno ve prospěch rekreační s již větším zastoupením plochy k rekreaci. Také zde chybí uměle navržené vodní plochy. V dosud nezveřejněné, tedy pracovní verzi, trend ubývání přírodě blízké zeleně a narůstání plochy k rekreaci dle vyjádření pracovníků OUPRu pokračuje. Tento případ není ojedinělý, svým způsobem vystihuje typický trend všech projektů. Obecně lze říci, že narůstá rekreační funkce těchto prostor na úkor té ekologické a zároveň protipovodňové. Dochází k úbytku zeleně všeobecné i rekreační a přírodní charakter řek se tak vytrácí. Realizace v lokalitě Žabovřeské louky není dle referátu ÚSES Odboru životního prostředí v dohledné době uskutečnitelná. Většina pozemků v této lokalitě není ve vlastnictví města a současní majitelé pozemky prodat nechtějí. Ty, které město (v tomto případě městská část Žabovřesky) vlastní, jsou ve většině případů pronajaté soukromým osobám na mnoho let dopředu či dokonce na dobu neurčitou. Nabízí se tedy otázka, na kterou mi nikdo nebyl schopen odpovědět, a to proč město znovu vydalo peníze a nechalo zpracovat na toto území další, v pořadí již třetí, studii. 69

6.3.2.2 Komínské louky Na Žabovřeské louky navazuje další „zelený prostor“ zvaný Komínské louky. Území je na jihu vymezeno ulicí Veslařskou, na západě ulicí Optátovou, severní a východní hranici tvoří ulice Kníničská. Na tuto lokalitu bylo zpracováno také již několik studií. Poslední z nich je právě součástí rozpracované studie Žabovřeských luk. Dnes se na tomto území nachází baseballové hřiště Hroši Brno s atrakcí parníku vytaženého z Brněnské přehrady. Zbytek plochy je využíván zahrádkářskými koloniemi. Vloni v červnu bylo v této lokalitě požádáno o povolení stavby nového sportovně rekreačního areálu „U hrocha“. Většina objektů je v současnosti v režimu projednání před vydánmí stavebního povolení. Jedná se areál zahrnující například baseballové hřiště, plážový volejbal, pétanque, street ball apod. a samozřejmě příslušnou vybavenost a parkoviště.

6.3.2.3 Lokalita City Beach Velmi aktuální a diskutovaná lokalita je v současné době plocha nacházející se na území tzv. Jižního centra, konkrétně na levém břehu Svratky mezi ulicemi Opuštěná a Uhelná. Tento prostor je navržen i z hlediska územního plánu jako biocentrum a teoreticky tomuto záměru nic nebrání, protože všechny potřebné pozemky jsou ve vlastnictví města. Objevil se však investor, který zažádal o pronájem či prodej této plochy ke zřízení „City Beach“ – beach volejbalových a beach tenisových kurtů. S odvoláním na územní plán a koncept ÚSES vydal OUPR k prodeji negativní stanovisko a souhlasilo s pronájmem pouze do doby realizace ÚSES. Na opakovanou žádost však OUPR zaujal nové stanovisko, že prodej pozemků je i v případě lokalit určených pro tvorbu ÚSES možný s odůvodněním, že biocentrum může zrealizovat i sám soukromý vlastník. Vydal tedy podnět o změnu Územního plánu města Brna na Stavební úřad Brno-střed, kde žádá o úpravu hranice ÚSES či posunutí biocentra mimo řešené parcely. OŽP však prodej pozemků či posun biocentra rezolutně odmítá. OUPR i OŽP ve věcích pronájmu či prodeje pozemků figurují jakožto poradní orgány a konečné rozhodnutí leží na zastupitelstvu města. V současné době je tedy plocha pronajímána a využívána pro výše zmíněný projekt City Beach.

70

6.3.2.4 Soutok Svitavy s Ponávkou Tato lokalita je zahrnuta ve studii revitalizace Staré Ponávky. V současnosti se zde buduje retenční nádrž, která by měla sloužit pro zachycení vody a odlehčení kanalizace v případě přívalových dešťů.

6.3.2.5 Lokalita Hněvkovského Další lokalitou, kde se bude stavět nové sportoviště, je pravý břeh Svratky v lokalitě Hněvkovského na katastrálním území Komárov v městské části Brno-jih. Na levém břehu již sportovní areál leží a pravděpodobně příští rok dojde k přemostění a vybudování veřejného sportoviště a přírodního koupacího biotopu. Uměle vytvořená vodní plocha by měla z části plnit funkci biocentra.

6.3.2.6 Soutok Svitavy a Svratky První velkou realizací referátu ÚSES, zřízeného v létě 2010, by měla být realizace regionálního biocentra Soutok v místě ústí Svitavy do Svratky. V současné době se zpracovává zadávací dokumentace pro výběrové řízení a výstavba je naplánovaná na letošní podzim. Charakter tohoto biocentra bude čistě přírodní bez jakékoli možnosti rekreačního využití.

6.3.2.7 EVL Modřické rameno Svratky Na samém jihu území města Brna leží významný krajinný prvek Stará řeka. Toto staré řečiště Svratky tvoří ve spojení s mlýnským náhonem v Přízřenicích rameno s porostem přírodě blízké lužní vegetace, které je chráněno v soustavě NATURA 2000 jako evropsky významná lokalita (EVL). Pás přírodního zázemí by se měl rozšířit a na současné zemědělské půdě by mělo být vytvořeno biocentrum. O finanční prostředky k tomuto záměru se bude žádat ještě letos v Operačním programu Životního prostředí.

6.3.2.8 Studie Rekreační zóna Svratecké údolí Na popud starostů městských částí Brno-Žabovřesky, Brno-střed, Brno-Komín a BrnoBystrc byla vypracována studie, která vyhodnotila tehdejší fungující rekreační zařízení a navrhla další možná. Týká se území, jehož osou je řeka Svratka, počínaje hradem Veveří 71

podél toku řeky Svratky a konče mostem na Poříčí u Fakulty architektury VUT. Celkově zaujímá jednu pětinu rozlohy celého města, zahrnuje 40 % plochy všech lesů a 60 % vodních ploch. Projekt byl schválen v roce 2004 jako územně plánovací podklad, tedy jako základní materiál pro podrobnější rozpracování jednotlivých projektů. Jmenovitě: Aquacentrum Bystrc, Rozvoj ZOO – nový nástup, Areál cyklistiky pod Mniší horou, Fotbalový stadion TJ Žabovřesky, Záchytné parkoviště Veslařská, Halové sporty Žabovřesky, Městské golfové hřiště, Záchytné parkoviště u tenisu, Jundrovské rekreační louky, Lyžařský svah Wilsonův les, Lyžařský svah – Kohoutovice, Lyžařský svah pod Myslivnou, Rozvoj Moravského zemského muzea, Vodácký kanál v Pisárkách, Parkovací garáže (u ulice Pisárecká), Víceúčelová sportovní hala v Bohunicích a lanová dráha BVV – Kampus Masarykovy univerzity. Kromě těchto stavebních investičních záměrů se studie zabývá i ochranou přírody a krajiny (například výstavba ekologického mostu Žabovřeské louky – Wilsonův les), životním prostředím (výstavba regionálního biocentra Žabovřeské louky), pěšími a cyklistickými stezkami a příslušným zázemím. 129 Některé ze záměrů byly zapracovány do podrobnějších studií, viz Záchytné parkoviště Veslařská ve studii Žabovřeské louky, naopak některé nejsou v souladu s Územním plánem města Brna. Dle pracovníků OUPR se na studii Svratecké údolí v dnešní době již nenavazuje.

6.3.3 Projekty na Svitavě Řeka Svitava je v porovnání se Svratkou v mnohem horším stavu. Její koryto je na území města velmi zahloubeno, břehy jsou holé a celkově působí spíše jako stoka než živá řeka. Svitava sice nepatří do přímé náplně mé diplomové práce, přesto uvádím některé projekty pro zajímavost a pro doplnění činnosti města Brna v problematice řek.

6.3.3.1 Stará Ponávka v Brně V rámci programu REURIS (viz kapitola 6.1) zpracovalo město Brno projekt, v němž by měl být vodní tok Ponávka znovu navrácen do života města. 129

Atelier ERA. 2004. Rekreační zóna Svratecké údolí - územně plánovací podklad. Brno : autor neznámý, 2004.

72

Stará Ponávka (z části tzv. Svitavský náhon) protéká původním korytem Ponávky a Svitavy ze Zábrdovic kolem historického jádra města do Komárova. Během úprav v 19. století byla Ponávka přeměněna v kanalizační stoku. Tehdejší trasu toku můžeme sledovat pouze dle ulic (Vlhká, Mlýnská, Ponávka). (Obr. 34) V okolí Staré Ponávky by měl vzniknout kvalitní veřejný prostor vybízející k odpočinku se stezkami pro pěší i cyklisty, kde by voda měla hrát určující roli. Součástí projektu se tak stalo odkrytí zatrubněných úseků, umožnění přístupu k břehům a zlepšení ekologického stavu toku. Konečnou vizí je téměř čtyřkilometrová modrozelená linie, jež propojuje Svitavu a Svratku s centrem města. Komplexní studie byla vyhotovena v roce 2010. Podrobněji byly rozpracovány úseky s nejlepšími podmínkami pro realizaci (nejsou blokovány současným využitím ploch či složitými majetkovými vztahy) a v současnosti se zpracovává dokumentace k územnímu řízení. Jedná se o tři lokality – vstup do areálu Tepláren, část areálu bývalých škrobáren (Obr. 42) a rekreační plochu navrženou v blízkosti sídliště Komárov. Dalším důležitým výstupem projektu je Analýza možností financování revitalizačních opatření a Vyhodnocení ekonomických a neekonomických přínosů. Faktem, který napomáhá k realizaci studie, je nadcházející radikální přestavba mnoha areálů v zájmovém území. 130 Celý projekt byl předán na Odbor životního prostředí (OŽP), který by měl zajistit finance a dotáhnout ho až k realizaci. Dle OŽP nemá město na tuto akci finanční prostředky, zaměřili se proto na evropské fondy, a to na nástupce regionálního operačního programu Jihovýchod (2014 – 2020), včetně zařazení Integrovaného plánu rozvoje města. Čeká se na podmínky příjmu dotací, zda se do nich projekt vejde. Obdobná situace je i u Operačního programu Životní prostředí. Kromě finančních problémů naráží revitalizační akce Staré Ponávky na problém nových komunikací, vyvstalého z již tradičního brněnského důvodu – přesunu vlakového nádraží.

130

2009. Budoucnost. Revitalizace Staré Ponávky. [Online] 2009. [Citace: 15. 5 2012.] http://www.ponavka.brno.cz/budoucnost.

73

6.3.3.2 Cacovický ostrov V loňském roce byla v Cacovicích dokončena revitalizace největšího brněnského ostrova, který slouží obyvatelům městské čtvrti Maloměřice k celosezónní rekreaci. Současně toto území představuje regionální biocentrum ležící na regionálním biokoridoru – řece Svitavě. Revitalizace byla řešena jako přírodně krajinářský park v ploché nivní poloze se zachováním stávajících aktivit. Území o velikosti 8,4 hektaru bylo rozčleněno do tří zón, kde severní a jižní byly upraveny přírodnějším způsobem. Střední část ostrova byla ponechána jako plocha s vyšší intenzitou využití v podobě parku s dětským hřištěm. Jih ostrova byl nově zpřístupněn dřevěnou lávkou přes řeku z ulice Říční. Na území vedou dva kilometry nových cest, zahrnující stezku pro pěší i pro cyklisty. Dále došlo k osázení stromů a osazení nových laviček. 131

6.4 Vztah Brňanů k řekám Vztah obyvatel k vodním tokům, jež protékají v blízkosti jejich bydliště, bývá velice silný. Ovlivňuje jejich životy a stává se jejich součástí. Potvrzením mi mohou být vzpomínky pamětníků, které oslovil Pavlovský pro potřeby své dizertační práce o svrateckém náhonu132. Paní Matylda Janková (79 let) hovořila o tom, jak se chodili s dětmi ke svrateckému náhonu koupat a hrát si na pískoviště a průlezky. Zasteskla si: „Jó, voda, to by mělo ve městě být, teď jsou jen koupaliště nebo přehrada. Vzít si deku a jít si ve městě lehnout k vodě jen tak, to nejde, není kam.“ 133. Pan Ing. Josef Knápek (63 let) žil nedaleko Zvonařky a vzpomíná na náhon naopak jako na smradlavou stoku s potkany, na které s ostatními chlapci pořádali lovecké výpravy. Koupat se prý chodili do Svratky na pláž pod viaduktem. I on vzpomíná řeku jako důležitou součást svého

131

2011. Město oživilo největší brněnský ostrov. Brno. [Online] 27. 6 2011. [Citace: 29. 4 2012.] http://www.brno.cz/brno-aktualne/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/mesto-ozivilo-nejvetsi-brnenskyostrov/. 132 Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5. 133 Ibid., s. 15.

74

života: „Když to tak zvážím, tak všechny mé vzpomínky z dětství se nějak vážou k vodě. Bylo to s tou vodou dobré.“134 Jak se vztah brněnských obyvatel k řece změnil k dnešnímu dni, kdy už v Brně řeky téměř nevnímáme, můžete porovnat na základě vyjádření mladé brněnské obyvatelky Andrey (22), rodačky ze Žabovřesk. Ač Andrea žije od narození nedaleko Svratky, nevyjadřuje se o ní jako o nedílné součásti jejího života. Přechází ji denně, když jde do práce a z práce, takže si její přítomnost velice dobře uvědomuje. Ráda se podél řeky prochází, ale nikdy by se v ní kvůli nedostatečné čistotě nekoupala. Vodu má spojenou s rekreací především kvůli atrakcím, jež nabízí například Brněnská přehrada – šlapadla, plavba parníkem, restaurace a podobně. Andreu myšlenka navrácení vodních toků do prostředí města příliš neoslovila. Uvědomuje si problém nedostatku místa ve městě a především si je ochotna k vodě zajít nebo zajet. Navzdory tomuto názoru tlaky z řad laické i odborné veřejnosti na využití brněnských řek v posledních letech sílí. Ve čtvrtek 10. 5. 2012 jsem se zúčastnila veřejné diskuze o potenciálu brněnských nábřeží v rámci urbánního festivalu PLAY [HA:RT], kterou vedl Ing. arch Michal Kryštof. Jeho hosty byli doc. Ing. arch. Karel Havliš, který se již dlouhou dobu zabývá industriálním (svitavským) náhonem, a Ing. Václav Babka, který společně s Ing. Zdeňkem Sendlerem zpracoval druhou studii pro Žabovřeské louky. Oba hosté se shodli na kritice brněnského projektu REURIS (Revitalizace Staré Ponávky). Podle nich je tento návrh pouze líbivý svou zelení, ale údržba takového lineárního parku je finančně velice náročná. Označili tak opomíjení pozdějších nákladů za celkový problém v České republice. Pokud už se nějaký projekt zrealizuje, není udržován a postupně chátrá. Další inspirační myšlenka diskuze se vztahovala k financování projektů. Jak doložili Karel Havliš příkladem Lipska a Michal Kryštof bratislavským příkladem, funguje v zahraničí dělba nákladů mezi městem a soukromým investorem, známá pod pojmem public private partnership. Nejenže tak město získá více finančních prostředků, ale hlavně i spolupráci majitelů dotyčných pozemků a nemusí poté řešit majetkové vztahy. Což je konkrétně v Brně komplikace u téměř každého projektu. Podnětem k zamyšlení

134

Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5, s.16.

75

byla i Havlišova poznámka o charakteru úprav nábřeží. Dnešní honbu za „zelenými“ projekty označil za přehnanou. Často by dle něj stačilo stejně jako v minulosti zpřístupnit vodu obyčejnými schody a vysadit tam pár stromů. Důležité je potom se o ta místa starat, aby byla upravená. To následně přiláká lidi k odpočinku. V diskuzi padla zmínka i o lokalitě City Beach, jelikož její majitel p. Trčala byl jedním z pozvaných hostů, bohužel však nedorazil. Pro tuto lokalitu uspořádal Karel Havliš v minulosti workshop s názvem „Opuštěná Svratka“, jehož výsledky pak předal jižnímu centru, a to je nabídlo investorům. Tenkrát se přihlásil jediný pan Trčala, kterého zajímala pouze možnost zřízení volejbalových a tenisových kurtů. Přitom je to v současnosti snad jediná lokalita poblíž centra města, kde by bylo možné pro brněnské obyvatele vytvořit místo k odpočinku s přístupem k vodě, případně park a podobně. Celkově byly v diskuzi dle mého názoru zmíněny hlavní překážky a nedostatky, kterých se naše města dopouštějí, a to především nedostatek komunikace mezi městem a soukromými investory, opomíjení pozdějších nákladů na údržbu a snaha o veliké projekty, náročná jak časově, tak i finančně. Přednášky podobného charakteru se čas od času v Brně konají. Zda se angažovaným podaří na přístupu města někdy něco změnit, ukáže až čas.

7 Srovnání Brno x Olomouc x Lipsko Cílem této kapitoly je srovnání přístupu města Brna k řekám s jinými městy, a to jak českým, tak i zahraničním. Toto srovnání by mělo umožnit lepší uvedení do problematiky a vytvoření objektivního názoru. Z českých měst jsem jako vhodné pro srovnání s Brnem vybrala krajské město Olomouc a jeho řeku Moravu. Toto stotisícové sídlo leží na severu Moravy v srdci Hané a vodní toky pro něj také odnepaměti představovaly nedílnou součást. Dnes Olomoucí prochází celkem tři toky – Morava, její boční rameno Mlýnský potok a Bystřice. Ale stejně jako v Brně byla dřívější skladba vodních toků mnohem rozmanitější. Důležitým okamžikem pro urbanistickou podobu Olomouce byl rok 1655, kdy byla vyhlášena pevnostním

76

městem a začala postupná výstavba barokního opevnění.135 Jak lze vidět z historické mapy (2. vojenské mapování), hradební systém byl doplněn vodními příkopy, které napomáhaly obraně města. (Obr. 43) V 19. století začaly i v Olomouci technické úpravy řek a jejich pokračováním ve 20. století vznikla současná podoba se třemi toky. Řeka Morava přitéká do města ze severu a teče východně od historického jádra, kde přibírá levý přítok Bystřici. Mlýnský potok se nachází nejblíže centru města. Protéká okolo dómu sv. Václava, pokračuje Bezručovými sady a níže na jihu se vlévá do Moravy. Všechny tři toky jsou výrazně regulované. Stejně jako Svratka v Brně je řeka Morava je v centru Olomouce vedena v tvrdém betonovém a kamenném korytě a vnímat ji či k ní sejít je možné pouze na pár úsecích. Na severu města jsou břehy Moravy přírodněji upraveny, po stranách vede stezka pro pěší a cyklisty. (Obr. 44) Obecně lze říci, že Olomouc využívá svůj vodní potenciál přeci jen o něco více než Brno. Především Mlýnský potok je obyvatelům aspoň částečně přizpůsoben, a tedy i hojně využíván. Protéká historickým parkem Bezručovy sady, který byl založen v roce 1898 v místě pod hradbami, kam původně tekly splašky z domů stojících na hradbách. V 60. letech 20. století byl park rozšířen o tzv. Korunní pevnůstku na druhém břehu potoka, kde byla vytvořena botanická zahrada a rozárium. Další část bývalého opevnění související s řekou ve městě, jak již sám jeho název napovídá, Vodní kasárna, jsou typická svým nočním životem. V jejich okolí se nachází bary, diskotéky, kavárny a hospůdky. Ze severu zasahuje na území města chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví s přírodním koupalištěm Poděbrady. Řeka je využívána i ke sportovním účelům, není neobvyklé potkat trénující skupinku kanoistů. Turistickou atrakcí, která nemá v Brně obdoby, je projížďka městem na raftu i s průvodcem.136 Významný vodní prvek v Olomouci představují kašny. Najdeme jich zde celkem 25. Šest barokních kašen bylo prohlášeno za národní kulturní památky. O stavu olomouckých řek se začalo žhavě diskutovat po ničivých povodních v roce 1997. Byl vypracován projekt protipovodňové ochrany, který začal být budován v roce 2006. První etapa – obtokový kanál v lokalitě u Plynárny (Obr. 45) – již byla dokončena 135

2012. Vítejte v Olomouci. tourism.olomouc.eu. [Online] 2012. [Citace: 13. 5 2012.] http://tourism.olomouc.eu/. 136 Ibid.

77

a od února letošního roku pokračuje Olomouc druhou etapou jižněji na toku. Třetí část týkající se severní části města zůstává zatím ve formě studie. Stavba obtokového kanálu u Plynárny je velmi kritizována, především ekology, kvůli své finanční náročnosti a nešetrnosti k přírodě. Toto opatření je totiž vybudováno velmi technicky. Navíc je celý projekt koncipovaný na 650 kubíků za vteřinu, což znamená, že by opatření nebylo schopno zabránit ničivým důsledkům povodně v roce 1997, kdy průtok přesahoval 800 kubíků za vteřinu. Ekologové podporovali návrh zpracovaný Unií pro řeku Moravu, založený především na přírodních opatřeních. Spočívala v rozšíření koryta, vytvoření ostrůvků a založení více nových ploch zeleně. Výsledkem měla být jednak kapacita zmíněných 800 kubíků za vteřinu a navíc vznik významné rekreační zóny kolem řeky. Svou kritikou dosáhli alespoň dílčího úspěchu – v úseku mezi Kojeneckým ústavem a Velkomoravskou ulicí bude koryto rozšířeno přírodním způsobem a bude vytvořena rekreační zóna, která původně v projektu nebyla.137 S ochranou historického jádra by se mělo začít v roce 2014. Původní mosty budou zbourány a nahrazeny novými z moderních materiálů, především dojde k výstavbě tzv. náplavek, tedy pěších promenád přímo v korytě. (Obr. 46) Náplavky vzniknou na pravém břehu v úseku mezi oběma novými mosty. Lze říci, že Olomouc a Brno měly velmi podobné osudy. Obě města byla založena na bohatě rozvětvených tocích a dnes jim zbyly pouze nepřístupné řeky, které byly od obyvatel zcela odříznuty. Stejně jako v Brně vznikají i v Olomouci iniciativy veřejnosti, dožadující se návratu řek do života města (například Morava pro Olomouc). Možná díky obrovským škodám, napáchaným povodněmi v roce 1997, se v Olomouci s řekami v současnosti pracuje. I když dominance klasických technických úprav stále převažuje, dočká se zřejmě brzy toto moravské město nové odpočinkové zóny a promenády, kde si bude moci nedaleko centra vychutnat přítomnost vody. Jako příklad, jak by moderní práce s vodním tokem na území města měla vypadat, bývá nejčastěji ukazováno Lipsko. Toto německé město s půl milionem obyvatel bylo také 137

Procházka, Jan. 2012. Před vodou z roku 1997 budovaná opatření za miliardyměsto neochrání. Ale mohla by. Unie pro řeku Moravu. [Online] 24. 1 2012. [Citace: 13. 5 2012.] http://www.uprm.cz/novinky/aktuality/pred-vodou-z-roku-1997-budovana-opatreni-za-miliardy-mestoneochrani-ale-mohla-by/.

78

založeno na několika vodních tocích, které mu zajišťovaly obranu. Jedná se o řeky Elster, Luppe a Pleisse. Stejně tak zde byl ve středověku vytvořen systém kanálů a náhonů především pro zemědělské a výrobní účely. K jejich redukci (zakrytím či zasypáním) došlo během 20. století kvůli narůstajícímu počtu obyvatel, a tedy i zhušťování dopravy a zástavby, a také kvůli poválečné socialistické výstavbě, která vodní toky zcela opomíjela. První vodohospodářské akce, díky kterým byla voda odkryta, začaly v 80. letech. Veřejnost jim byla velmi nakloněna a intenzivně se zapojovala do přípravných fází dalších projektů. Jsou rekonstruovány vždy ty úseky, o které má zájem jak město, tak i soukromý investor, který se podílí na finančních nákladech. Dle Pavlovského138 se tento způsob financování ukazuje jako nejvhodnější. Každý úsek je pak rekonstruován jiným způsobem, což ve výsledku způsobuje větší pravdivost, protože i v minulosti nevypadal náhon stejně po celé délce. (Obr. 47) Dnes je Lipsko jedním z partnerů již zmiňovaného programu REURIS. Cílem jeho pilotní akce je: „implementace bioinženýrských technik úpravy půd s cílem renaturalizovat pobřeží v oblastech zasažených těžbou hnědého uhlí – aktivity orientované na zvýšení diverzity stanovišť a vytvoření místních ekologických vazeb“139. Díky těmto intenzivním snahám je možné, že v Lipsku bude brzy stejný počet vodních toků jako v 19. století.140 Pěkným příkladem revitalizace mohou být i Drážďany, kde byly vytvořeny velké rozlivné plochy charakteru luk na jižním okraji města. Na Labi pluje řada hausbótů – restaurací na vodě a přímo u hladiny najdeme letní restaurace. Níže položené zpevněné říční lavice jsou za nižších stavů přímo v jedné rovině s hladinou řeky a lze je využít.

138

Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5. 139 REURIS. 2008. Pilotní akce. REURIS. [Online] 2008. [Citace: 13. 5 2012.] http://www.reuris.gig.eu/cz/about/pilots.html. 140 Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5.

79

8 Závěr Co říci závěrem o brněnských řekách? V každé epoše pro město něco znamenaly. Způsob využití se měnil, jejich význam však zůstával. To vše se měnilo během 19. a 20. století. Intenzivní rozvoj především textilního průmyslu způsoboval takové znečištění a zápach, že náhony byly zasypávány či zaklenuty. Dalším důvodem jejich mizení byl i rozvoj dopravy, například úsek svrateckého náhonu byl zatrubněn kvůli výstavbě nové křižovatky. Narůstající strach z povodní, kterými téměř každoročně sužovala město především řeka Svitava, vedl k velkým regulacím obou řek. Dnes máme v Brně jen dvě velké řeky a část jednoho náhonu. Přítomnost vody v bývalých „Malých Benátkách“ tak už téměř nevnímáme. Pokud se zamyslíme, jak město k řekám v celé své historii přistupovalo, nenajdeme příliš potěšující výsledek. Ponávka tam, kde není zavedena pod zem, připomíná spíše stoku, Svitava je natolik zahloubena v holém a rovném korytu, že vypadá více jako kanál než řeka. Svratka již nepředstavuje zdroj vody a energie, neustále je však spolu se Svitavou funkčně spjata s kanalizační sítí města, což se za dešťových událostí projevuje zhoršením kvality vody na obou tocích. Přesto je situace Svratky o něco příznivější. Především v severní části města je obklopena zahrádkářskými koloniemi a sportovištěmi, koryto má více méně přírodní charakter a vodu lze využít ke koupání. V místě, kde se částečně přimyká historickému jádru (Poříčí), protéká v kamenných zdech, případně kamenné dlažbě a neposkytuje téměř žádnou možnost se k ní blíže přiblížit. Voda je rychle odvedena z města pryč za jižní okraj zastavěného území města. Zde podél toku nalezneme opět velké množství sportovních ploch. Dnes už se jednoduše nedíváme na toky jako na zdroje energie a vody pro průmysl, ale vnímáme je jako místa k odpočinku a rekreaci. Vedeme podél nich pěší a cyklistická spojení a využíváme jejich klidnou atmosféru k útěku od rušného města. „Vodní toky nám nevytvářejí hmotné statky, nýbrž slouží k duševnímu odpočinku a vytvářejí přírodní

80

požitek uprostřed města.“141 Tomu odpovídají i již zrealizované projekty města v okolí řek. Podél obou hlavních toků jsou zbudované cyklostezky a nové rekreační a sportovní plochy. Nějaké změny se dějí i na poli Územních systémů ekologické stability – chystá se projekt biocenter Soutok a dalšího na starém modřickém rameni Svratky (EVL Modřické rameno). V podstatě lze ale říci, že město žádný jednotný záměr ohledně řek na svém území nemá. Nechává sice průběžně zpracovávat studie na různé lokality, ty pak ale leží na úřadech netknuté. Městu chybí koncepce a spolupráce jednotlivých odborů. Co však asi nejvíce brzdí pokrok v oblasti veřejného prostranství, je neustálý střet mezi zájmy veřejnosti a zájmy politickými. Poukazuji především na vyjádření brněnských úřadů a změnu stanoviska ohledně pronájmu a prodeje pozemků v lokalitě dnešní City Beach. Jak podotýká Just142 o Bavorsku na adresu českých veřejných zástupců: „Dnešní vysoké nároky na úroveň protipovodňové ochrany se tam již vcelku standardně řeší s vědomím, že veřejný prostor sídel je příliš cenný na to, aby byl znehodnocen

nějakými

druhořadými

technickými

úpravami

nebo

obětován

výdělkářským aktivitám, které se míjejí s veřejnými zájmy.“ Ve zmiňované diskuzi o potenciálu brněnských nábřeží se účastníci vyslovili o špatné komunikaci města se soukromými investory. Standardním postupem města je vykoupení všech potřebných pozemků a následná realizace. Záměr tedy skončí buď na neochotě soukromníků pozemky prodat, nebo na nedostatku prostředků v městské kase. I zde se máme co učit od okolních států, kde jsou projekty tvořeny ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru a podílí se jak na jejich přípravě, finančních nákladech i pozdější údržbě. Pokud mám shrnout celkové počínání Magistrátu města Brna ohledně vodní politiky, musím konstatovat, že tato oblast nepatří mezi jeho priority. Ač by si to většina veřejnosti zřejmě přála, brněnské řeky se v blízké době tepnami života společenského, kulturního, ekologického a psychologického, jakými v dřívějších dobách bývaly, v Brně nestanou. Zda město v budoucnosti využije vysokého potenciálu svých řek, záleží na 141

Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5, s. 20. 142 Just, Tomáš. 2010. Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi. Revitalizace sídelního prostředí vodními prvky. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny, 2010. str. 213. ISBN 978-80-87457-03-0, s. 160.

81

tom, jak silné tlaky bude veřejnost na město vyvíjet a zda jeho představitelé změní svůj názor a zavedené postupy.

82

9 Resumé Ve své práci jsem se zabývala fenoménem řeky ve městě. V Brně hrály řeky odjakživa zásadní roli. Kvůli nim se zde usazovaly pravěké kultury a díky brodu přes Svratku se stalo významnou obchodní křižovatkou a sídlem moravských knížat. I v novověké historii řeky udávaly rytmus rozvoje města, a to jako zdroj vody a energie pro továrny. Situace se obrátila v 19. a 20. století. Intenzivní rozvoj průmyslu způsoboval takové znečištění a zápach, že náhony byly zasypávány či zaklenuty. Dalším důvodem jejich mizení byl i rozvoj dopravy a zástavby. Narůstající strach z povodní vedl k velkým regulacím obou řek. Dnes tak máme v Brně jen dvě velké řeky a část jednoho náhonu. Přítomnost vody ve městě už téměř nevnímáme. Podobný osud však měly řeky po celé Evropě. Především v posledních letech je vodě znovu přiznáván městotvorný význam a dochází k obnovování původních toků. Za nejvhodnější přístup se v současnosti považuje intravilánová revitalizace. Ukázkovou zemi, kde se podařilo zrealizovat už mnoho podobných projektů, představuje Německo. V České republice jsou tyto snahy teprve v začátcích. I Brno má svůj projekt obnovy starého náhonu – Revitalizace Staré Ponávky. Zatím však na něj město nemá finanční prostředky. Celkově lze říci, že revitalizační projekty nepatří mezi současné brněnské priority.

Summary In my diploma thesis I dealt with a phenomenon of water in the city. The rivers in Brno had always played a fundamental role. Because of them the prehistoric civilizations settled down in Brno area and thanks to ford over Svratka Brno became an important trade centre in the Middle Ages. The rivers forced the rhythm of the city development, namely as the source of water and energy for the factories. The situation had changed in 19th and 20th century. An intensive industry development had caused such a big pollution and stench that raceways were covered. The next reason of raceways disappearance was the traffic and housing development. The increasing fear of floods led to big stream regulation of both rivers. Nowadays we have only two rivers and a part of one raceway. We almost cannot perceive the presence of water in the city. 83

Many rivers all over the Europe have very similar fate. But water gains again the importance as the fundamental element of the city structure and the restoration of original waterways begins to realize. The Semi-natural Stream Regulations in Human Settlement Residential Area are nowadays considered as the most suitable solution. Germany represents a classic demonstration of restoration projects of this kind. They have just started in the Czech Republic. Brno has its own restoration project of an old raceway, too – the revitalization of The Old Ponávka. But the City does not have enough money for the realization. Generally we can say that the revitalization projects are not the priority of the City of Brno.

Das Resümee In meiner Arbeit habe ich mich mit dem Flussphänomen in der Stadt beschäftigt. In Brno haben die Flüsse seit Menschengedenken eine Grundsatzrolle gespielt. Auch deswegen haben sich hier die prähistorischen Kulturen niedergelassen, und dank der Furt durch Svratka wurde Brno zu einem wichtigen Handelszentrum und Sitz der mährischen Fürsten. Auch in der modernen Geschichte haben die Flüsse Rhythmus von der Stadtentwicklung taktiert, und zwar als Quelle von Wasser und Energie für die Fabrik. Die Situation hat sich im 19. und 20. Jahrhunderts umgekehrt. Intensive Industrieentwicklung hat so eine Umweltverschmutzung und einen solchen Gestank verursacht, dass die Antriebe zugeschüttet wurden. Ein weiterer Grund für ihr Verschwinden war die Entwicklung von Verkehr und Gebäude. Die wachsende Furcht vor Überschwemmungen hat zu großer Regulation der beiden Flüsse geführt. Darum finden wir heute in Brno nur zwei große Flüsse und ein Teil des Antriebes. Die Anwesenheit von Wasser in der Stadt nehmen wir fast nicht wahr. Ein ähnliches Schicksal hat aber alle Flüsse in Europa getroffen. Besonders in den letzten Jahren wird der Wasser wieder eine Bedeutung der Stadtentwicklung beigemesst, und es zur Erneuerung der ursprünglichen Flüsse kommt. Für den besten Ansatz wird momentan die „Intravilanrevitalisierung“ gehalten. Das Musterland, wo viele ähnliche Projekte realisiert wurden, stellt Deutschland dar. In der Tschechischen Republik sind solche Bemühungen noch in den Kinderschuhen. Auch Brno hat sein Restaurierungsprojekt 84

des alten Antriebes - Wiederbelebung von Stará Ponávka. Aber bisher gibt es dafür keine Finanzmittel. Allgemein kann man sagen, dass die Revitalisierungsprojekte nicht zu den Prioritäten in Brno gehören.

85

10 Seznam vyobrazení

Obr. 1 Kašna Parnas na Zelném trhu .............................................................................. 94 Obr. 2 Torzo Merkurovy kašny na Biskupském nádvoří ................................................. 94 Dostupné z

Obr. 3 Kašna na rohu ulic Veselé a České ....................................................................... 95 Obr. 4 Kašna na nádvoří Nové radnice ........................................................................... 95 Dostupné z < http://encyklopedie.brna.cz/data/images/0208/img10401.jpg>

Obr. 5 Velká kašna na náměstí Svobody......................................................................... 96 Dostupné z

Obr. 6 Malá kašna ........................................................................................................... 96 Obr. 7 Zlatá kašna ........................................................................................................... 97 Obr. 8 Kašna umírněnosti ............................................................................................... 97 Obr. 9 socha spravedlnosti ............................................................................................. 98 Obr. 10 přírodní charakter koryta Svratky na severu území města Brna ....................... 98 Obr. 11 úsek Svratky využívaný kanoistickým klubem Spoj Brno................................... 99 Obr. 12 Kamenomlýnský jez ........................................................................................... 99 Obr. 13 Úpravna vody v Pisárkách ................................................................................ 100 Obr. 14 Pavilon Anthropos............................................................................................ 100 Dostupné z

Obr. 15 Koupaliště Riviéra na rameni Svratky .............................................................. 101 Dostupné z

Obr. 16 Lanové centrum Jungle Park v Pisárkách ......................................................... 101 Dostupné z

Obr. 17 Kamenné koryto Svratky na Poříčí ................................................................... 102 Obr. 18 Železniční viadukt nad křižovatkou Uhelní-Opuštěná ..................................... 102 Obr. 19 Lokalita City Beach ........................................................................................... 103 Dostupné z

86

Obr. 20 Svitavský náhon v místě ústí do Svratky .......................................................... 103 Obr. 21 Areál cyklistiky Hněvkovského ......................................................................... 104 Obr. 22 Jez Přízřenice.................................................................................................... 104 Obr. 23 Soutok Svitavy a Svratky .................................................................................. 105 Dostupné z

Obr. 24 Přirozený vzhled koryta jižní části území města Brna...................................... 105 Obr. 25 Cyklostezka podél levého břehu Svratky ......................................................... 106 Obr. 26 Říční síť v Brně v době středověku................................................................... 106 Dostupné z

Obr. 27 Kamenný most přes Svratku ............................................................................ 107 Dostupné z

Obr. 28 Brno a jeho barokní opevnění v 18. století ...................................................... 107 Dostupné z

Obr. 29 Říční síť v Brně v 19. století .............................................................................. 108 Dostupné z

Obr. 30 Svitavský náhon v roce 1858............................................................................ 108 Dostupné z < http://www.ponavka.brno.cz/minulost>

Obr. 31 Brněnské Malé Benátky ................................................................................... 109 Dostupné z < http://www.ponavka.brno.cz/minulost>

Obr. 32 Svratecký náhon na Mendelově náměstí ........................................................ 109 Dostupné z < http://www.ponavka.brno.cz/minulost>

Obr. 33 Přístaviště na Brněnské přehradě .................................................................... 110 Obr. 34 Říční síť v Brně v roce 2005 .............................................................................. 110 Dostupné z

Obr. 35 Revitalizace náhonu v Chrudimi ...................................................................... 111 Dostupné z < http://www.ponavka.brno.cz/inspirace>

87

Obr. 36 Úprava nábřeží řeky Loučné v Litomyšli .......................................................... 111 Dostupné z < http://www.ponavka.brno.cz/inspirace>

Obr. 37 Revitalizace řeky Isary v Mnichově, Německo ................................................. 111 Dostupné z < http://arnika.org/priklady-revitalizaci-z-nemecka>

Obr. 38 Revitalizace říčky Cheonggyecheon v Soulu, Jižní Korea 1 .............................. 112 Dostupné z

Obr. 39 Revitalizace nábřeží řek Sile e Cagnan, Treviso, Itálie ..................................... 112 Dostupné z < http://www.ponavka.brno.cz/inspirace>

Obr. 40 Svratka na území města Brna 1 ....................................................................... 113 Dostupné z

Obr. 41 Svratka na území města Brna 2....................................................................... 114 Dostupné z

Obr. 43 Revitalizace Staré Ponávky - lokalita Škrobárny, vizualizace ........................... 115 Dostupné z

Obr. 44 Historická mapa Olomouce (2. vojenské mapování) ....................................... 115 Dostupné z

Obr. 45 Mapa Olomouce .............................................................................................. 116 Dostupné z

Obr. 46 Obtokový kanál v Olomouci, I. etapa PPO ....................................................... 116 Obr. 47 Náplavky v Olomouci, vizualizace .................................................................... 117 Dostupné z

Obr. 48 Nábřeží v Lipsku, Německo .............................................................................. 117 Dostupné z

88

11 Seznam pramenů a literatury Arch.Design, s.r.o. 2011. ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA BRNA - KONCEPT - varianty I, II a III. Brno, 2011. 2010. Augustiniánská papírna v Brně. Encyklopedie dějin města Brna. [Online] 15. 2 2010.

[Citace:

22.

4

2012.]

http://encyklopedie.brna.cz/home-

mmb/?acc=profil_udalosti&load=66. Boulaz, Ivana. 2005. Brněnské výstaviště. archiweb.cz. [Online] 6. 9 2005. [Citace: 20. 4 2012.] http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=456. BRÁZDIL, Rudolf – VALÁŠEK, Hubert – SOUKALOVÁ, Eva a kol. 2010. Povodně v Brně. Historie povodní, jejich příčiny a dopady. Brno : Statutární město Brno, 2010. str. 468. ISBN: 978-80-86736-22-8. 2010. Brněnská kašna Parnas. Kavárna Brno. [Online] 2010. [Citace: 17. 4 2012.] http://www.parnascaffe.cz/brnenska-kasna-parnas.php. 2010. Brno, městem na kole 2010-1012. Brno : Magistrát města Brna, 2010. 2009. Budoucnost. Revitalizace Staré Ponávky. [Online] 2009. [Citace: 15. 5 2012.] http://www.ponavka.brno.cz/budoucnost. Čermák, Ing. Václav. 2007. Morava pro Olomouc, Opava pro Krnov. Unie pro řeku Moravu - Řeky pro život měst. [Online] 12. 12 2007. [Citace: 28. 4 2012.] http://www.uprm.cz/data/docs/projekty/reky_pro_mesta/cermak.pdf. 2011. Dějiny Brna. 1, Od pravěku k ranému středověku. Brno : Statutární město Brno : Archiv města Brna, 2011. str. 734. ISBN: 978-80-86736-25-9. Atelier zahradní a krajinářské architektury. 2006. Prověřovací studie - Žabovřeské louky. Brno, 2006. Atelier ERA. 2004. Rekreační zóna Svratecké údolí - územně plánovací podklad. Brno : autor neznámý, 2004.

89

—. 2003. Urbanistická studie Žabovřeské louky. Brno, 2003. Flodrová, Milena. 2003. Brno v proměnách času. Brno : Šimon Ryšavý, 2003. str. 121. ISBN: 80-86137-79-1. —. 2007. Staré Staré Brno. Brno : EXPO DATA, 2007. str. 275. ISBN: 978-80-7293-194-1. Hálová-Jahodová, Cecílie. 1971. Brno: dílo přírody, člověka a dějin. Brno : Blok, 1971. str. 284. 2010. Historie klubu - 1912 až 2007. ČVK Brno - Český veslařský klub v Brně. [Online] 2010. [Citace: 22. 4 2012.] http://cvkbrno.cz/klub-historie.html. 2012. Historie/Starobrno: Pivo s moravským srdcem. Starobrno: Pivo s moravským srdcem. [Online] 22. 4 2012. http://www.starobrno.cz/cs-CZ/nas-pivovar/historie.html. Hrůza, Jiří. 1997. Vývoj urbanismu. I. Praha : České vysoké učení technické, 1997. str. 115. ISBN: 80-01-01342-1. 2005. Informační bulletin pro veřejnost. Čistá Svratka. [Online] květen 2005. [Citace: 20. 4 2012.] http://www.cistasvratka.cz/Bulletin_verejnost1.pdf. 2009. Inspirace. Revitalizace Staré Ponávky. [Online] 2009. [Citace: 4. 5 2012.] http://www.ponavka.brno.cz/inspirace. Jirkalová, Karolina. 2011. Nábřeží jako výzva. ArtAntiques.cz. [Online] 5. 9 2011. [Citace: 4. 5 2012.] http://antiques.fontai.net/clanky/nabrezi-jako-vyzva. Just, Tomáš. 2010. Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi. Revitalizace sídelního prostředí vodními prvky. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny, 2010. str. 213. ISBN 978-80-87457-03-0. —. 2007. Revitalizace v intravilánech. Unie pro řeku Moravy - Řeky pro život měst. [Online]

2007.

[Citace:

4.

5

2012.]

http://www.uprm.cz/data/docs/projekty/reky_pro_mesta/just.pdf. —. 2005. Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha : Český svaz ochránců přírody, 2005. str. 395. ISBN 80-239-6351-1. 90

Kalivoda, František. 1961. Přestavujeme Staré Brno. Brno : Krajské nakladatelství, 1961. str. 82. 2010. kašna. Encyklopedie dějin Brna. [Online] 21. 8 2010. [Citace: 14. 5 2012.] http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=891. 2010. kašna (symbol umírněnosti). Encyklopedie dějin Brna. [Online] 18. 9 2010. [Citace:

13.

4

2012.]

http://encyklopedie.brna.cz/home-

mmb/?acc=profil_objektu&load=902. Kozlanská, Petra. 2010. Po velkých plánech zbyl z Riviéry tunel jako Brno. idnes.cz. [Online] 13. 6 2010. [Citace: 21. 4 2012.] http://brno.idnes.cz/po-velkych-planech-zbylz-riviery-tunel-jako-brno-f7z-/brno-zpravy.aspx?c=A100608_1398384_brnozpravy_zma. Kuča, Karel. 2000. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. str. 644. ISBN: 80-86223-11-6. Lampart, Lukáš. 2009. Revitalizace vybraného úseku údolní nivy řeky Svratky. Brno : MENDELU, 2009. 2010. Malá kašna. Encyklopedie města Brna. [Online] 9. 9 2010. [Citace: 10. 4 2012.] http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=657. Město a voda. 2006. Ostrava : VŠB - Technická univerzita, 2006. str. 53. ISBN: 80-2481259-2. 2011. Město oživilo největší brněnský ostrov. Brno. [Online] 27. 6 2011. [Citace: 29. 4 2012.] http://www.brno.cz/brno-aktualne/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/mesto-ozivilonejvetsi-brnensky-ostrov/. 2009. Minulost. Revitalizace staré Ponávky. [Online] 2009. [Citace: 22. 4 2012.] http://www.ponavka.brno.cz/minulost. Müller, Zdeněk. 1998. Brněnský výstavní areál. Urbanismus a územní rozvoj. 1998, 6.

91

2008.

Partneři.

REURIS.

[Online]

2008.

[Citace:

4.

29

2012.]

http://www.reuris.gig.eu/cz/about/project_partners.html. Pavlovský, Tomáš. 2010. Voda v urbanizovaném prostředí Svratecký náhon v Brně. Brno : Vysoké učení technické v Brně, 2010. str. 29. ISBN: 978-80-214-4167-5. Pech, Ing. Zbyněk. 2010. Územně analytické podklady Brno, Rozbor udržitelného rozvoje území - textová část. Brno, 2010. 1999. Pivovary území dnešního Brna. Pivovary.Info. [Online] 1999. [Citace: 22. 4 2012.] http://www.pivovary.info/historie/b/bm.htm. Pöyry. 2009. Generel odvodnění města Brna - souhrná technická zpráva. Brno, 2009. 2010. Příklady revitalizací z Německa. ARNIKA. [Online] 2010. [Citace: 4. 5 2012.] http://arnika.org/priklady-revitalizaci-z-nemecka. Procházka, Jan. 2012. Před vodou z roku 1997 budovaná opatření za miliardyměsto neochrání. Ale mohla by. Unie pro řeku Moravu. [Online] 24. 1 2012. [Citace: 13. 5 2012.]

http://www.uprm.cz/novinky/aktuality/pred-vodou-z-roku-1997-budovana-

opatreni-za-miliardy-mesto-neochrani-ale-mohla-by/. Pryl, Ing. Karel. 2010. Generel odvodnění města Brna - průvodce projektem. Brno, 2010. REURIS. 2008. Pilotní akce. REURIS. [Online] 2008. [Citace: 13. 5 2012.] http://www.reuris.gig.eu/cz/about/pilots.html. Riviera.

2004.

Koupaliště

Riviéra.

[Online]

2004.

[Citace:

7.

5

2012.]

http://www.rivec.cz/index.php. 2011. Sinice se na Brněnské přehradě nepřemnožily ani v horkých dnech. Povodí Moravy.

[Online]

26.

8

2011.

[Citace:

21.

4

2012.]

http://www.pmo.cz/cz/projekty/rekonstrukce-a-cisteni-vodnich-nadrzi/kvalita-vodyna-brnenske-prehrade-je-stale-dobra-sinice-se-nerozmnozily-ani-v-horkych-dnech/.

92

Solarová, Lenka. 2005. Řeka ve městě - voda mrtvá či živá. Lednice : MENDELU, 2005. str. 45. Štěrba, Otakar. 2008. Říční krajina a její ekosystémy. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008. str. 391. ISBN 978-80-244-2203-9. Šušlíková, Lýdia. 2011. Říční fenomén v sídelním prostoru. Brno : Mendelova univerzita, 2011. Úpravy Svratky a Svitavy ve Velkém Brně. Lossmann, Karel. 1928. Brno : Reds., 1928, Deset let technické práce 1918-1928. Památník technické práce a kultury vydaný k VIII. sjezdu

Spolku

československých

inženýrů

na

oslavu

prvního

desetiletí

československého státu brněnským odborem spolku SIA. 2011. Velká kašna. Encyklopedie dějin Brna. [Online] 10. 7 2011. [Citace: 22. 4 2012.] http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=666. 2012. Vítejte v Olomouci. tourism.olomouc.eu. [Online] 2012. [Citace: 13. 5 2012.] http://tourism.olomouc.eu/. 2006. www.kacata.cz. O nás. [Online] 29. 1 2006. [Citace: 22. 4 2012.] http://kacata.cz/view.php?cisloclanku=2006012903. 2009.

Zlatá

kašna.

Encyklopedie

dějin

Brna.

[Online]

11.

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=713.

93

1

2009.

12 Přílohy

Obr. 1 Kašna Parnas na Zelném trhu

Obr. 2 Torzo Merkurovy kašny na Biskupském nádvoří

94

Obr. 3 Kašna na rohu ulic Veselé a České

Obr. 4 Kašna na nádvoří Nové radnice

95

Obr. 5 Velká kašna na náměstí Svobody

Obr. 6 Malá kašna

96

Obr. 7 Zlatá kašna

Obr. 8 Kašna umírněnosti

97

Obr. 9 socha spravedlnosti

Obr. 10 přírodní charakter koryta Svratky na severu území města Brna

98

Obr. 11 úsek Svratky využívaný kanoistickým klubem Spoj Brno

Obr. 12 Kamenomlýnský jez

99

Obr. 13 Úpravna vody v Pisárkách

Obr. 14 Pavilon Anthropos

100

Obr. 15 Koupaliště Riviéra na rameni Svratky

Obr. 16 Lanové centrum Jungle Park v Pisárkách

101

Obr. 17 Kamenné koryto Svratky na Poříčí

Obr. 18 Železniční viadukt nad křižovatkou Uhelní-Opuštěná

102

Obr. 19 Lokalita City Beach

Obr. 20 Svitavský náhon v místě ústí do Svratky

103

Obr. 21 Areál cyklistiky Hněvkovského

Obr. 22 Jez Přízřenice

104

Obr. 23 Soutok Svitavy a Svratky

Obr. 24 Přirozený vzhled koryta jižní části území města Brna

105

Obr. 25 Cyklostezka podél levého břehu Svratky

Obr. 26 Říční síť v Brně v době středověku

106

Obr. 27 Kamenný most přes Svratku

Obr. 28 Brno a jeho barokní opevnění v 18. století

107

Obr. 29 Říční síť v Brně v 19. století

Obr. 30 Svitavský náhon v roce 1858

108

Obr. 31 Brněnské Malé Benátky

Obr. 32 Svratecký náhon na Mendelově náměstí

109

Obr. 33 Přístaviště na Brněnské přehradě

Obr. 34 Říční síť v Brně v roce 2005

110

Obr. 35 Revitalizace náhonu v Chrudimi

Obr. 36 Úprava nábřeží řeky Loučné v Litomyšli

Obr. 37 Revitalizace řeky Isary v Mnichově, Německo

111

Obr. 38 Revitalizace říčky Cheonggyecheon v Soulu, Jižní Korea 1

Obr. 39 Revitalizace nábřeží řek Sile e Cagnan, Treviso, Itálie

112

Obr. 40 Svratka na území města Brna 1

113

Obr. 41 Svratka na území města Brna 2

114

Obr. 42 Revitalizace Staré Ponávky - lokalita Škrobárny, vizualizace

Obr. 43 Historická mapa Olomouce (2. vojenské mapování)

115

Obr. 44 Mapa Olomouce

Obr. 45 Obtokový kanál v Olomouci, I. etapa PPO

116

Obr. 46 Náplavky v Olomouci, vizualizace

Obr. 47 Nábřeží v Lipsku, Německo

117