Vítězslav Nezval Na břehu řeky Svratky Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva, rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil, na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá. I za slunného léta je zde zvláštní stín jak v starém obraze, jenž u nás doma visí, proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín, i za slunného léta je zde zvláštní stín jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi. Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka, a přece musil jsem tu každoročně žít, jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt, však nechodila k jejich břehům moje matka. Jsou možná země, kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější, a přec mou zemí navždy bude Morava, jsou možná země, kde je voda modravá, a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší. Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy, je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy — a přec mě nejvíc dojímá ten žulový, jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy, a přec ten nad Brnem je nade vše mi drahý. Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna. Ó kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil, na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna. Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka, a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít, jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt, však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka.
1
Znovu do Železných hor – na Vysočinu 16. - 17. 11. 2013 Jiří Mates, Renata Brynychová, Luboš Splítek, Alena Hančová, Honza Pták, Marcela Jiranová, Láďa Blažek, František Kašpar a já. Toto byla sestava, která nahradila Pavla Kůtka, pro kterého jsem připravil výlet na Vysočinu, ale den před odjezdem onemocněl.
V7
hodin
jsme
odjeli
z Jičína dvou
ve autech
do Žďáru nad Sázavou a
odtud
pokračovali vlakem
do
Nového Města na Moravě. 2
Žďár nad Sázavou – Žďár nad Sázavou ČD 2 km – vlakem do Nového Města ČD – Nové Město, náměstí 3 km – Ski hotel 6 km – Tři studně 11.5 km – Frýšava 13 km – Frýšava pod Žákovou horou 14.5 km – Devět skal (836) 20 km – Herálec (670) 24 km – Herálec, penzion 25 km.
Ve Žďáru jsme šli kolem farního kostela sv. Prokopa a kaple sv. Barbory na náměstí, kde je radnice a barokní morový sloup. Pokračovali jsme pod vedením Ládi uličkami města tak dlouho, až nám autobus odjíždějící v 10 hodin ujel. Nikomu to
však nevadilo, neboť za 35 minut odjížděl vlak stejným směrem. 3
V
11.15
z pohodlného
hodin
jsme
vláčku a
vystoupili kráčeli
na
náměstí v Novém Městě na Moravě, které je srdcem Vysočiny a významným lyžařským střediskem, ke katolickému kostelu sv. Sv. Kunhuty se sgrafitovou výzdobou. Odtud po naučné stezce za příjemného počasí s teplotou asi 8°C
jsme začali stoupat ke Ski hotelu, kde bylo letos v únoru mistrovství světa v biatlonu. Převážně lesem jsme pokračovali nahoru na Tři studně, kde jsme se občerstvili z vlastních zásob hned za překrásným hotelem „U Loubů“, kde budeme obědvat při zimním přechodu v únoru 2014. Slunce příjemně hřálo a tak vládla ve skupině báječná přátelská nálada, která vydržela celý den. Asi 20 minut jsme klesali po silnici do obce Frýšava a odtud už začali mírně stoupat po
žluté turistické značce až na Devět skal, což je nejvyšší vrchol
Žďárských
vrchů, 4
odkud je při dobré viditelnosti vidět Kralický Sněžník a Krkonoše, což tentokráte nebylo. Devět skal je druhá
nejvyšší
hora
Vysočiny,
neboť nejvyšší je o 1 metr vyšší méně známá Javořice, nedaleko Světlé. Na vrchol jsme vyšplhali strmou cestou a odměnili se dobrým pitím -
od
Honzovy
slivovice
počínaje až po bylinný likér Luboše.
Sestup dolů do cíle cesty v Herálci už byl
pro
všechny
snadný. Zde jsme odložili své batohy v penzionu
a
pospíchali
do
nejbližší
restaurace
„U mostu“ doplnit tekutiny a ještě stačili sledovat finále DC v tenisu. Večeřeli jsme dobře a chutně na penzionu Majka jídlo, které jsem objednal předem, i když majitel
nebyl
příliš
příjemný. V družné zábavě jsme vydrželi poměrně dlouho, přestože jsme měli v nohou 25 kilometrů. 5
Herálec – Kocanda 2 km – rozcestí pod Žákovou horou 4 km – Žákova hora (810) 4.5 km – Tisůvka (792)7.5 km – Škrdlovice10.5 km – Velké Dářko, rybník 12.5 km – Polnička 17 km – Pilský les 20.5 km – Tálský rybník 22 km – Žďár nad Sázavou, zámek 23.5 km – Zelená hora 24.5 km – Žďár nad Sázavou, parkoviště aut 26 km. Neděle, sváteční den 17. listopadu. Překrásné slunečné ráno, ale velmi chladno;
mínus
3°C.
Dobře
jsme
posnídali v penzionu a po osmé hodině se vydali v pohodě k výraznému vrchu Žďárských vrchů, kde je skoro prales, k Žákově hoře, měřící 810 m. Nejprve jsme šli po silnici kolem kostela do obce Kocanda a odtud začali stoupat pěkným smrkovým lesem za rychlého tempa pod vedením Marcely na vrchol, kde jsme se odměnili alkoholickými nápoji
a pořídili vrcholové foto. Před vrcholem je odbočka k prameni řeky Svratka, o které v básni píše Vítězslav Nezval – přiložil jsem na začátek místo obvyklého motta. Při sestupu dolů už slunce příjemně hřálo a mírné stoupání na Tisůvku bylo pro všechny velmi snadné. 6
Zde stojí 15 metrů vysoká skála zvaná Čertův kámen, na kterou se dá vylézt. Kolem je malebné zákoutí a cesta klesá do obce Škrdlovice, kde je neuvěřitelné množství volných penzionů za velmi nízké ceny. My se tu odměnili polévkou a pivem a pokračovali kolem
moderní
kaple
Cyrila
a
Metoděje k rybníku Velké Dářko,
který
byl
vypuštěný.
částečně Dále
už
pohodlnou, trochu blátivou cestou, ale bez převýšení,
jsme
pokračovali
nádherně
kolem
osluněného
Stříbrného rybníku do obce Polnička, kde je kaple sv. Kříže.
Za
příjemného
teplého a slunečného počasí jsme k Tálskému
pokračovali rybníku
smrkovým lesem, na jehož konci jsme se zastavili a konzumovali poslední jídlo z domova.
Kouzelný byl
pohled na rybník a podzimně zbarvené stromy. Většina si přála prodloužit výlet 7
na Zelenou horu nad zámkem Dr. Kinského, a tak se
také
Předtím ještě
stalo. byla krátká
zastávka u Dolního hřbitova, což je unikátně
utvářený
barokní
morový
hřbitov vybudovaný podle projektu Santiniho, nedaleko Žďárského kláštera.
Tento Cisterciácký klášter a jeho blízká
kaple a konventní kostel
Nanebevzetí P. Marie od Santiniho, tzv. basilica Minor nadchnul každého z nás. 8
V areálu zámku Dr. Kinského je i galerie barokního umění. Pokračovali k baroknímu
jsme
mostu
s osmi
sochami světců a nejlepší nakonec: Zelená Hora, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého,
památka
Unesco,
Národní kulturní památka, unikátní dílo barokní gotiky.
Lepší
zakončení
překrásného
dvoudenního výletu jsme si nemohli přát. Všichni spokojeni jsme se vraceli do svých domovů
s přáním
podobný
výlet
brzy
zopakovat. Luboš řekl: byly to dva dny v „českých Lurdech, kde jsme si odpočali a ještě se uzdravili“. Škoda, že tu nebyl s námi Pavel K., který den před odjezdem onemocněl a na výlet se moc těšil. V Jičíně 17. 11. 2013
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2013
9
