EEA ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí: Poplatky a daně

Databáze OECD/EEA ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí: Poplatky a daně Pavla Kačmárová1 Kateřina Kaprová 2 Abstrakt: Databáze OECD/EEA ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí je spravována OECD a EEA prostřednictvím webové aplikace, jejíž výstupy jsou veřejně přístupné. Jejím hlavním účelem je shromáždit komplexní data z oblasti ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí v členění na ekologické daně, poplatky ochrany životního prostředí, podpory ochrany životního prostředí, dobrovolné nástroje v oblasti ochrany životního prostředí a depozitně refundační systémy. Z důvodu využitelnosti dat se v tomto příspěvku zaměříme pouze na oblast ekologických daní a poplatků ochrany životního prostředí, jelikož se domníváme, že právě u nich může databáze sloužit jako vhodný zdroj prvotních informací o aplikaci těchto nástrojů v zemích OECD, a to zejména pro akademickou sféru a veřejnou správu. Cílem práce je ve stručnosti představit databázi OECD/EEA a z metodologického pohledu vyhodnotit data, která do ní vstupují za ČR – se zaměřením na poplatky ochrany životního prostředí a ekologické daně. Klíčová slova: Ekologické daně, ekologická daňová reforma, poplatky ochrany životního prostředí, politika ochrany životního prostředí Klasifikace JEL: Q50, Q51, Q58

1 2

Ing., Pavla, Kačmárová, Luční 849, 36301 Ostrov, [email protected] Ing., Kateřina, Kaprová, Koleč 26, 273 29 Koleč, [email protected]

1 Úvod CENIA, česká informační agentura životního prostředí, spravuje Databázi OECD/EEA (OECD/EEA database used for environmental and natural resources management, dále jen „databáze“). Cílem databáze shromáždit informace o ekonomických nástrojích ochrany životního prostředí. Jedná se o oblast poplatků ochrany životního prostředí, ekologických daní, podpor ochrany životního prostředí a v neposlední řadě dobrovolných nástrojů ochrany životního prostředí a depozitně refundačních systémů. V této databázi jsou k dohledání informace o ekonomických nástrojích ochrany životního prostředí všech členských zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, dále jen OECD) a její spravování administrativně zajišťuje OECD a EEA (Evropská agentura pro životní prostředí). Účelem databáze je poskytovat aktuální přehled o skladbě nástrojů uplatňovaných v politice životního prostředí v jednotlivých zemích OECD. Cílem tohoto příspěvku je ve stručnosti představit databázi OECD/EEA a z metodologického pohledu vyhodnotit data, která do ní vstupují za ČR. Tento text je primárně zaměřen na ekonomické nástroje negativní stimulace znečišťovatele – tj. poplatky ochrany životního prostředí a ekologické daně. Důvodem je, že do budoucna lze očekávat snižující významnosti podpor ochrany životního prostředí v nástrojovém mixu politiky životního prostředí, přičemž se předpokládá odklon od podpor ve formě dotací k bezúročným půjčkám). Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí nejsou v tomto článku hodnoceny především z toho důvodu, že nejsou některými členskými zeměmi OECD považovány za ekonomické nástroje v pravém slova smyslu, proto v databázi informace o jejich uplatňování v jednotlivých zemích často nejsou dostupné vůbec, či pouze v omezené míře. Souhlasíme s názorem, že dobrovolné nástroje nepatři mezi klasické ekonomické nástroje ochrany životního prostředí, přesto jsou informace o nich za ČR v databázi dostupné. Depozitně refundační systémy nejsou pro oblast ČR příliš obvyklé. Příspěvek je rozdělen do dvou částí. V první části je představena databáze OECD/EEA a dále je blíže specifikován konkrétní obsah v oblasti poplatků ochrany životního prostředí a ekologických daní. Na závěr první části jsou shrnuty přínosy a negativa databáze. Druhá část příspěvku je zaměřena na teoretické vyhodnocení poplatků ochrany životního prostředí a ekologických daní, které jsou v databázi evidovány za ČR, přičemž stanovujeme metodologická východiska jejich působení z mikroekonomického a makroekonomického pohledu.

2 Databáze OECD/EEA ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí Jak bylo uvedeno v úvodu tohoto příspěvku, databáze je spravována OECD, resp. EEA s cílem shromažďovat kompletní informace o ekonomických nástrojích ochrany životního prostředí v členění na poplatky ochrany životního prostředí, ekologické daně, podpory ochrany životního prostředí a dobrovolné nástroje v oblasti ochrany životního prostředí a depozitně refundační systémy. Považujeme za nutné zdůraznit skutečnost, že podle vymezení nástrojů v databázi vstupují do databáze výhradně ty nástroje, které byly zavedeny explicitně za účelem ochrany životního prostředí. To je také základem pro naplňování dat za ČR, respektive by toto mělo platit i pro obsah databáze za ostatní členské země OECD. Cílovými uživateli databáze jsou veřejná správa, akademická obec, neziskový sektor a veřejnost.

Nyní se zaměříme na detailnější popis dat z oblasti poplatků ochrany životního prostředí a ekologických daní.

2.1 Poplatky ochrany životního prostředí Z definice plynoucí ze složkových zákonů ČR vyplývá, že poplatky představují platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a životů lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti.3 Tyto jsou zaváděny s cílem motivovat původce znečištění ke snižování negativního vlivu jejich činnosti na životní prostředí. Poplatky přispívají k částečnému promítnutí negativních externalit do nákladů původců (v podrobnější vymezení na základě zakotvení v ekonomické teorii a rozdíly mezi ekologickými daněmi a poplatky ochrany životního prostředí je obsahem kapitoly č. 3). V databázi jsou za ČR evidovány všechny složkové poplatky k ochraně životního prostředí, registrační poplatek za registraci v systému sběru obalů, poplatek za vjezd motorových vozidel, dálniční známka a mýtné (v databázi prezentováno jako Taxes-Fees/Charges). OECD strukturuje ekonomické nástroje následovně (Ritschelová, 2002, 43-44): a) Poplatky za znečišťování životního prostředí:     

poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod, poplatky za ukládání odpadu na skládky, poplatky za spalování odpadu, poplatky za hluk.

b) Poplatky za využívání přírodních zdrojů:     

Poplatky za odběr podzemních vod, poplatky za odběry povrchových vod z vodních toků, odvody za odnětí půdy ze zemědělského a lesního půdního fondu, úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů poplatky za kácení dřevin.

c) Uživatelské poplatky:  

poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu, poplatky za užívání vybraných dusíkatých hnojiv a pesticidů.

2.2 Ekologické daně Environmentální daně (v databázi prezentováno jako Taxes-Fees/Charges) OECD pro účely databáze definuje jako „povinné platby státu bez kompenzace protislužbou, uvalené na daňové základy považované za zvlášť relevantní ve vztahu k životnímu prostředí“. V databázi OECD se za Českou republiku vykazují následující environmentální daně: silniční daň, spotřební daně z minerálních olejů a daně z elektřiny, pevných paliv a zemního plynu. Databáze 3

Více viz platná legislativa ochrany životního prostředí, např. Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách aj.

v tomto ohledu obsahově souhlasí s Přehledem poplatků a daní souvisejících s ochranou životního prostředí spravovaném CENIA.4 Údaje sledované v databázi v oblasti environmentálních poplatků a daní jsou následující:           

oblast životního prostředí, ke které se poplatek vztahuje název poplatku nebo daně rok zavedení poplatku či daně předmět zpoplatnění sazba za jednotku poplatník frekvence plateb výjimky příjemce výnosu a jeho využití správce/výběrce právní zakotvení poplatku či daně

Jako pozitivní se jeví zejména účel existence databáze, kdy je OECD a EEA nadefinován neomezený přístup k informacím o ekonomických nástrojích ochrany životního prostředí jednotlivých členských zemí prostřednictvím webové aplikace z adresy http://www2.oecd.org/ecoinst/queries.5 Idea komplexního přehledu ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí v různých zemích je jednoznačně přínosná, přičemž z praxe vyplývá přínos především pro akademickou obec a veřejnou správu při tvorbě nových nástrojových mixů. Za problematickou lze však považovat nejednotnou definici pojmů „poplatek ochrany životního prostředí“ a „ekologická daň“, a to nejen na národních úrovních6, ale také na úrovni EU a i OECD. Dochází tak k tomu, že jsou jednotlivými státy často za poplatky ochrany životního prostředí označeny platby, úhrady, méně často také daně, jejichž primárním cílem není ochrana životního prostředí. Podle našeho názoru by v databázi měly být shromažďovány pouze ty nástroje, které jsou ze své podstaty primárně určeny na ochranu životního prostředí (viz např. definice v zákoně při jejich implementaci, či např. směřování výnosů z nich vybraných apod.). Dalším výrazným negativem je vypovídací schopnost uvedených informací. Data jsou statická a pouze informačního charakteru, není tedy možné provádět hlubší komparaci mezi jednotlivými zeměmi, na což důrazně upozorňujeme, jelikož toto je občas snahou jak členů veřejné správy, tak akademické obce. V neposlední řadě je problémem většiny zemí obsahově nedostatečná a pozdní aktualizace dat. Časové hledisko je v ČR problematické především v případě dat za výnosy z vybraných poplatků a daní. V případě ČR jsou tato data většinou dostupná do roku 2011 (díky 4

Přehled je dostupný na adrese (citováno 1.3.2012). 5

Údaje o nástrojích uplatňovaných v ČR lze zobrazit v odkazu All information on a specific scheme zhruba v polovině stránky, na nové stránce je následně nutné vybrat Českou republiku. 6

Např. lze uvést Německo, které upřednostňuje decentralizaci správy životního prostředí – ochranu životního prostředí mají ve své gesci jednotlivé spolkové země i, tím pádem dochází k roztříštění jednotlivých nástrojů na ochranu životního prostředí, které jsou v každé spolkové zemi rozdílné. Do těchto podmínek se navíc prolínají nástroje přijaté na národní úrovni, takže je nakonec velmi složité rozlišit, co je poplatek ochrany životního prostředí, a co je poplatek, který k ochraně životního prostředí pozitivně přispívá, avšak jeho primární účelem je regulace jiné oblasti, a co je ekologická daň.

zpoždění evaluace příslušných administrátorů nástroje, nejčastěji SFŽP). Toto však neplatí pro ostatní země OECD. K obsahové nedostatečnosti přispívá mj. také nastavení polí databáze, kdy je obsah omezen maximálním počtem znaků; v případě komplexnějších nástrojů tak není možné podat dostatečnou informaci o jejich účelu, funkci a zaměření. V současnosti se připravuje aktualizace systému vkládání a zobrazování dat, na němž je databáze založena. Domníváme se, že by bylo vhodné celkově usnadnit proces vkládání dat, což je v nejbližších měsících OECD/EEA plánováno. Je také nezbytné rozšířit prostor pro vkládání dat a zpřehlednit výstupy z databáze. Dále klademe důraz na aktualizaci webových odkazů a kontaktů na příslušné správce jednotlivých zemí, přičemž vycházíme z poznatku, že pro analýzu vycházející z dat jednotlivých zemí prezentovaných v databázi je nezbytné kontaktovat příslušnou zemi a vyžádat doplňující informace o nástrojích. V případě analyzování dat může být uživatelem požadováno ověření validity uvedených informací, což může být vysoce náročné především proto, že databáze nedisponuje dostatečnou možností uvádět zdroje dat. V rámci ČR jsou z tohoto důvodu zdroje dat pro roční výnosy z poplatků (analogicky platí i pro výdaje na podpory) evidovány interně na CENIA. Toto se v minulosti osvědčilo jako velmi přínosné v případech zahraničních dotazů; celý proces možnosti ověření validity dat ze strany uživatele by však byl velmi zjednodušen v případě možnosti zahrnutí odkazu na zdroje přímo v databázi.

3 Metodologická východiska ekonomických nástrojů vstupujících do databáze OECD/EEA: poplatky a daně V předchozí části příspěvku bylo představeno administrativní zajištění databáze ze strany CENIA. Dále byla upřesněna náplň a uvedeny hlavní přednosti a zápory databáze se závěrečným doporučením pro budoucí rozvoj a aktualizace databáze. Účelem druhé části analýzy dat vstupujících do databáze OECD/EEA je v prvé řadě metodologicky přiblížit, jakým způsobem a podle jakých kritérií dochází (nebo by mělo docházet) ke kategorizaci dat za oblast poplatků a daní. V následující tabulce je uveden příklad informací získaných z databáze OECD/EEA o ekologických daní ve vybraných zemích.

Tabulka 1 Ekologické daně členských zemí OECD

; Zdroj: KAPROVÁ et al. Environmentální poplatky a daně v České republice a ostatních zemích EU. Praha: CENIA, 2009. S. 38-231.

3.1 Rozlišení ekologických daní od poplatků ochrany životního prostředí Environmentální poplatky a daně jsou obecně platby, které znečišťovatelé platí z titulu svého negativního vlivu na životní prostředí. Jejich výše může být odvozena od objemu znečištění produkovaného znečišťovatelem (emise znečišťujících látek do ovzduší), objemu vstupů, které vstupují do výrobního procesu znečišťovatele (paliva, energie zatěžující životní prostředí), nebo podle objemu výrobků, které zatěžují životní prostředí (automobily, pesticidy aj.). V podmínkách České republiky se různí názvy jednotlivých poplatků (poplatky, odvody, úhrady, úplaty). Poplatky lze od daní teoreticky odlišit prostřednictvím vymezení následujících funkcí: a) Motivační funkce ekonomických nástrojů typu internalizace externalit Zajištění motivační funkce vychází z konceptu tzv. pigouviánské daně, který navrhl A. C. Pigou. Tento přístup spočívá v myšlence internalizace externality působené jednotlivými znečišťovateli pomocí daní. Sazba daně v tomto případě musí odpovídat škodě na jednotku znečištění působené externím subjektům (společenské škodě) v úrovni společensky optimálního stupně znečišťování životní prostředí daným znečišťovatelem. b) Fiskální funkce ekonomických nástrojů typu internalizace externalit Fiskální funkce znamená v praxi schopnost nástroje generovat finanční zdroje daného veřejného rozpočtu. Tato funkce představuje nepřímé snížení zátěže životního prostředí, kdy se samotného snížení zátěže zpoplatněný subjekt neúčastní přímo (tj. nerealizuje jej sám). Čím nižší jsou náklady na zamezení, tím pružněji budou znečišťovatelé na daň reagovat snížením znečištění a výnos daně se bude snižovat. V praxi proto návrhy na zdanění/zpoplatnění činností, výrobků atp. směřují spíše k těm předmětům zdanění, u kterých je jisté, že výnos daně bude relativně stabilní (alespoň v krátkém či středně dlouhém časovém období). Další významnou skutečností, kterou je třeba při úvahách o zavádění daně nebo poplatku či úpravách sazeb zkoumat, je, kdo ponese tzv. daňové břemeno - tj. na které skupiny subjektů tato platba dopadne. Pro praktické úvahy je rovněž z fiskálního hlediska na úrovni veřejných rozpočtů významná výše administrativních nákladů na zavedení a fungování daného systému daně či poplatku, která bývá nezanedbatelná, a jeho vazby na celý systém daní a veřejných financí vůbec. c) Rozdíly ve funkcích poplatků a daní Převažující funkcí daně je příjem plynoucí z daně do státního rozpočtu, prvotní funkce daně je tedy funkce fiskální. Oproti tomu hlavní funkcí poplatků je motivovat znečišťovatele k určitému (environmentálně příznivějšímu) chování. U většiny poplatků je jejich výnos směřován do mimorozpočtových fondů (na centrální úrovni např. Státní fond životního prostředí ČR), ze kterého jsou pak financovány projekty na ochranu životního prostředí. Výnos z daně plynoucí do státního rozpočtu (či rozpočtu kraje, obce) naopak nemusí být vůbec na ochranu životního prostředí využit (Jílková, 2006). Pro úplnost doplňujeme, že podle Jílkové (2006) můžeme environmentální platby rozčlenit do několika skupin:

a)

zvláštní poplatky7

b)

správní a uživatelské poplatky8

c)

úhrady (příspěvky, odvody)9

d)

daně

Rozdíly mezi jednotlivými skupinami poplatků jsou však v praxi neostré a často je diskutabilní, do které skupiny konkrétní poplatek zařadit. Z předchozího textu můžeme shrnout, že v praxi byly většinou všechny v současnosti fungující platby za znečišťování životního prostředí a využívání přírodních zdrojů zavedeny bez jasné definice jejich funkce či účelu.

3.2 Diskuze o postupujícím přechodu od poplatků ochrany životního prostředí k ekologickým daním Ekologická daňová reforma, na rozdíl od zavádění ekologických daní, představuje specifický nástrojový mix. Spočívá ve vyšším zdanění přírodních statků a současně snížení zdanění lidské práce tak, aby se celková míra zdanění nezvýšila. Jejím cílem je stimulovat šetrnější zacházení se životním prostředím a zároveň vést ke snížení nezaměstnanosti (Svátková 2009; Ščasný, Brůha 2007; Zimmermannová 2008; Pur 2007 ad.). Ačkoliv oficiálně byly ekologické daně do politiky ochrany životního prostředí ČR zavedeny do praxe až v roce 2007 (resp. s účinností od 1. 1. 2008), lze vysledovat některá důležitá rozhodnutí, která se nepřímo snažila o zavedení ekologických daní již od druhé poloviny devadesátých let 20. století (Šauer et al. 2007). Z tohoto vyvozujeme, že snaha o přechod od poplatků k daním byla zaznamenána již v druhé polovině 90. let 20. století, legislativně je však tento cíl zakotven až v druhé fázi ekologické reformy, která je v současné době naplňována. Naším doporučením v rámci diskuze přechodu od poplatků k daním je zajištění vazby k ochraně životního prostředí. Je žádoucí, aby příjmy z vybraných daní nadále směřovaly do oblasti ochrany životního prostředí a byly tak účelově vázány, stejně jako jsou dosud poplatky k ochraně životního 7

Zvláštní poplatky jsou povinné platby bez nároku na ekvivalentní protislužbu. Vlastně tak naplňují určité znaky daně (viz výše), avšak na rozdíl od daní je zdůrazňována jejich motivační funkce a navíc jsou tyto platby směřovány do mimorozpočtových fondů. 8

Správní a uživatelské poplatky jsou poskytovány za určité plnění ze strany orgánů státu. Za zaplacený poplatek znečišťovatel čerpá určitou službu, například nakládání s komunálním odpadem či odpadními vodami). Platba je odváděna ve výši, která postačuje k částečnému či úplnému krytí nákladů poskytované služby. Hlavním důvodem zavedení této platby je podle Jílkové (2006) právě uhrazení nákladů na poskytování služby. Kromě toho však má poplatek také určitou motivační funkci. 9

Úhrady, příspěvky či odvody na rozdíl od správních a uživatelských poplatků nejsou placeny přímo „za protislužbu“, ale mají obecně krýt náklady veřejných zařízení. Předmětem poplatku je možnost subjektu-plátce tato zařízení a jejich služby využívat. Přitom však nezáleží na tom, zda je doopravdy využívá či nikoliv. Mezi tyto platby lze zařadit odvod na jaderný účet.

prostředí. Výrazným kladem ekologických daní je naopak snížení administrativní náročnosti, jelikož výběr daní je nákladově efektivnější než výběr poplatků (více viz např. CENIA, 2010, 2b) Posouzení efektivnosti správy poplatků; Jílková et al., 2006; Jílková et al., 2008 aj.). Přes neefektivnost vyvolanou výběrem poplatků k ochraně životního prostředí nedoporučujeme naprostý odklon od poplatků k ochraně životního prostředí a přechod na ekologické daně, který má začít s druhou fází ekologické daňové reformy. Jako nejefektivnější řešení se jeví možnost využití revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí, v rámci které bude poskytována finanční pomoc formou půjčky nebo grantu (tj. formou nenávratné podpory), kdy by příjmy z poplatků na ochranu životního prostředí byly rovnou přerozdělovány zájemcům o nenávratné půjčky.

4 Shrnutí Databáze OECD/EEA představuje v ideálním případě plnohodnotný a komplexní zdroj informací o ekonomických nástrojích ochrany životního prostředí využívaných členskými zeměmi OECD v aktuálním roce. Jednotlivé země disponují administrátory databáze, kteří mají primární zodpovědnost za aktuálnost a správnost dat v databázi. Data za ČR spravuje CENIA. Při aktualizaci a správě databáze za jednotlivé členské země je nutné vycházet z několika pravidelně. Pokud by toto bylo naplněno, byla by databáze vhodným doplňkem k tvorbě národních politik ochrany životního prostředí, kdy by sloužila především jako doplňující zdroj informací o nástrojích ochrany životního prostředí, jež využívají ostatní členské země OECD. Pro účely ČR by byla například využitelná ve fázi implementace cílů stanovených ekologickou daňovou reformou. Problémem však stále zůstává nejednotnost dat uvedených za jednotlivé země, a to hlavně v oblastech ekologických daní a poplatků ochrany životního prostředí. Dalším zásadním problémem je nejasná definice účelu nástrojů ve většině případů vedoucí k různícímu se typovému obsahu dat za jednotlivé země a v neposlední řadě nekomplexnost dat způsobená pozdní a obsahově neúplnou aktualizací dat. Při praktickém využívání databáze je navíc nutné zdůraznit skutečnost, že data vstupující do databáze nemohou sloužit ke komparaci politik životního prostředí aplikovaných v jednotlivých zemích, jelikož se týkají pouze jejích dílčích nástrojů bez vazby na komplexní stav politiky ochrany životního prostředí vybrané země jako celku. Cílem práce bylo ve stručnosti představit databázi OECD/EEA a z metodologického pohledu vyhodnotit data, která do ní vstupují za ČR – se zaměřením na poplatky ochrany životního prostředí a ekologické daně. Závěry prezentované v našem příspěvku vycházejí ze zkušenosti autorek s administrací databáze. Do budoucna doporučujeme jednoznačně nadále pokračovat ve správě databáze OECD/EEA, avšak zajistit, aby se jednotlivé země více zaměřily na respektování podmínek administrace stanovených v tomto textu. V případě, že by takto postupovaly i ostatní členské země OECD, navrhujeme také praktické využívání databáze při tvorbě národní politiky ochrany životního prostředí.

Zdroje CENIA. Přehled poplatků a daní v ČR souvisejících s ochranou životního prostředí [online]. CENIA: Praha, 2012 [cit. 201-03-01]. Dostupné z WWW: < http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/CENMSFV3DEIF/$FILE/poplatky_dane_CR_web_akt_2011.pdf >. JÍLKOVÁ, J. et al. Poplatky k ochraně životního prostředí a jejich efektivnost. Praha: Eurolex Bohemia, 2006. JÍLKOVÁ, J. et al. Analýza efektivnosti ekonomických nástrojů, Studie pro Ministerstvo životního prostředí ČR. Praha: IEEP, 2008. KAPROVÁ, K. et al. Environmentální poplatky a daně v České republice a ostatních zemích EU. Praha: CENIA, 2009. PUR, L. Analýza dopadů návrhu první fáze koncepce ekologické daňové reformy. Závěrečná zpráva projektu. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2007. RITSCHELOVÁ, I. et al. Úvod do ekonomiky životního prostředí. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2002. SVÁTKOVÁ, S. Spotřební a ekologické daně v České republice. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009. ŠAUER, P. Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí, 2007. ŠČASNÝ, M. – BRŮHA J. Predikce sociálních a ekonomických dopadů návrhu první fáze ekologické daňové reformy České republiky. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí, 2007. CENIA. Závěrečná zpráva VaV SP/4i1/169/08 „Vytvoření podmínek pro efektivnější využívání ekonomických nástrojů“. Praha: CENIA, 2010. ZIMMERMANOVÁ, J. Dopady zdanění elektřiny, zemního plynu a pevných paliv na odvětví výroby a spotřeby v České republice. Praha: Katedra ekonomiky životního prostředí, VŠE Praha, 2008.

Naformátováno: Odsazení: Vlevo: 0 cm, Předsazení: 0,76 cm