èasovým soubìhem. Zpráva SZS je souhrnem suchých faktù o prùbìhu záchranné akce. Rozbory

OD

REDAKÈNÍHO

„KRÝGLU“

Po pro nìkoho ménì zajímavém minulém èísle Spelea tu máme opìt èíslo klasické, které se zabývá aktuálními událostmi. Je prvním ze tøech èísel,které by mìly v tomto roce vyjít, protože se pro letošní rok podaøilo získat finanèní prostøedky z Ministerstva životního prostøedí ÈR na podporu projektù pøedkládaných neziskovými organizacemi. Toto èíslo je zajímavé je tím, že se v nìm podaøilo shromáždit pøíspìvky vìnující se události, která tìsnì po vánoèních svátcích vzrušila širokou veøejnost a nenechala v klidu ani nás jeskyòáøe. Šlo o záchrannou akci v jeskyni Nová Rasovna v severní èásti Moravského krasu, kde byli uvìznìni ètyøi naši kolegové z Holštejnské skupiny. Aèkoliv celá záchranná akce mohla nìkterým pøipomínat nešastnou událost ze srpna roku 1970, kdy v Amatérské jeskyni pøišli o život M. Šlechta a Ing. M. Zahradníèek, všichni podvìdomì tušili, že tato událost by takto tragické rozuzlení mít nemìla. Což se nakonec i potvrdilo. Na tomto místì bych za sebe a kolegy z redakèní rady pøenechal pár øádkù R. Zatloukalovi, který se jako jeden z pøímých úèastníkù významnì podílel na vzniku tohoto èísla. „Po dohodì s J. Vítem jsme se rozhodli vìnovat v tomto èíslu Spelea trochu vìtší prostor „vánoèní“ záchranné akci v Nové Rasovnì. Jednak z dùvodu, že alespoò mì rozbory podobných prùšvihù docela chybí, jednak jsme se snažili pøinést širší spektrum rùzných pohledù na totéž. Proto je zde èlánek o našem prvním bivaku v Nové Rasovnì v roce 2003, který je vstupním prologem a zároveò ukazuje, že to obèas vyjde. Hlavní text o Indoor Campu 2004 tvoøí záznamy dìní na povrchu a v podzemí s uvedeným

( ÚVODNÍK)

èasovým soubìhem. Zpráva SZS je souhrnem suchých faktù o prùbìhu záchranné akce. Rozbory poèasí z ÈHMÚ a hydrologie Nové Rasovny vše ponìkud relativizují. Oba èlánky ale obsahují øadu zcela konkrétních dat. Naše poznatky o teoretickém fungování krasu se od skuteènosti stále dosti liší. A na závìr snad jedna z mála fungujících životních jistot, kdo nic nedìlá, nic nezkazí. Pøed nìkolika desetiletími jsem se této jistoty dobrovolnì vzdal. R.Z.“ Kromì toho probìhla v dobì uzávìrky tohoto èísla v Moravském krasu mohutná povodeò, jako dùsledek jarního tání, která alespoò na Holštejnsku prakticky nemá pamìtníka. Asi se i naplnila prorocká slova Ing. Dostála z hydrometeorologického ústavu v Brnì, která si mùžete v jeho pøíspìvku pøeèíst. Povodeò pøekvapila hlavnì tím, do jaké výšky mohou být jeskynì zatopeny a jak obrovské nebezpeèí taková povodeò skrývá. Jen pro zajímavost - propasti v Pikové Dámì a Spirálce byly zatopeny do výšky témìø 40 m, v jeskyni 13C do 30 m. V Amatérské jeskyni voda tekla prakticky všemi hlavními chodbami a v propasti Macoše dostoupila výšek, ke kterým bychom tìžko hledali žijícího pamìtníka. Chtìli bychom, v návaznosti na tento krátký úvod, poprosit všechny, kteøí s touto povodní a jejími následky pøišli do styku, aby své poznatky „hodili na papír“. Vìøíme totiž, že informací bude znaèné množství, aby se mohly stát nosným tématem pro nìkteré z dalších èísel Spelea, a mohly by tak zùstat zachovány pro naše následovníky. Za redakèní radu Jan Vít

1

AKTUÁLNÍ INFORMACE

Vážení a milí kolegové,

ÈSS a pozdìji i kdekoliv jinde. Využitelnost obou systémù pak bude pøímo úmìrná poètu odkazù, které budou schopny vyhledat, èili takových, které budou do systému zadány! Zde bude prostor pro všechny ZO, které chtìjí, aby informace o jejich lokalitách, umístìné kdekoliv na webu, nebo tiskoviných ležících ve skupinových archívech byly dostupné z jednoho místa, aby se spojili s tvùrci jednotlivých projektù, nebo se správci našich stránek. Velmi vážnì se pøedsednictvo zabývalo také problematikou bádání v historickém podzemí, respektive starých dùlních dílech. Zde bohužel, na rozdíl od jeskyní je stav legislativy natolik nejasný a v koneèném dùsledku závislý na „monopolu“ Èeského báòského úøadu, že není jednoduché se v ní vùbec orientovat, natož podat kvalifikovanou informaci smìrem k ZO zabývajícím se zmínìnou problematikou. Urèitým vodítkem však mùžou být zkušenosti tìch, kteøí martýriem povolování èinnosti ve starých dùlních dílech prošli (viz èlánek Radka Táslera v tomto èísle) a budou ochotni se podìlit. Poslední záležitostí o která bych se rád zmínil je blížící se 14. Mezinárodní speleologický kongres v Øecku.Tato vrcholná událost svìtové speleologie, konající se jednou za ètyøi roky znamená jistì velkou výzvu, pro každého, kdo by se rád podìlil o výsledky své práce i na mezinárodním poli a nebo naopak získal informace o dìní kdekoliv ve svìtì. Pro tu první skupinu pøipomínám, že pøedsednictvo chystá souhrnný materiál o naší èinnosti formou brožurky v angliètinì, která bude na kongresu rozdávána, a kam mohou ještì urychlenì dodat své pøíspìvky.Pro skupinu druhou, že informace o samotném programu, registraci , ubytování a podobnì naleznou na oficiálních stránkách kongresu, na které najdete odkaz i z našeho webu. V této souvislosti vznikla také mezi èleny pøedsednictva iniciativa za uspoøádání jednoho

jsem velmi rád, že Vás mohu touto cestou pravidelnì informovat o aktivitách pøedsednictva Èeské speleologické spoleènosti. V období od podzimní valné hromady, kdy toto pøedsednictvo zaèalo fungovat, jsme se zabývali zejména pøípravou Speleofóra, v souèasnosti nejdùležitìjší akce ÈSS. Roèník, který právì probìhl pøinesl opìt celou øadu zajímavých pøednášek, èlánkù a informací o naší èinnosti doma i v zahranièí. Pøinesl však také celou øadu námìtù na další diskusi o jeho smìøování a budoucí podobì. Je jasné, že základem jeho budoucí podoby, je pøedevším samo speleologické dìní a ochota a schopnost o tomto dìní informovat a prezentovat jej ostatním. Toto je na nás všech, kteøí bádáme, objevujeme a poznáváme. Úlohou pøedsednictva je potom vytvoøit takový rámec, abychom mìli pro informování a prezentování co nejdùstojnìjší podmínky. To si souèasné pøedsednictvo velmi dobøe uvìdomuje a hodlá nadále zvyšovat úroveò jak samotného setkání, tak sborníku. Rozsah práce na stále se zvyšujícím objemu pøíspìvkù však bude vyžadovat rovnìž vìtší kázeò všech autorù, zejména v dodržování stanovených termínù pro zasílání pøíspìvkù a bude také do budoucna nezbytné stanovit jejich maximální rozsah, stejnì, jako je stanoven maximální doba jednotlivých pøednášek. Prioritou pøedsednictva rovnìž bylo a zùstává rozvoj dalších nástrojù pro efektivní fungování stránek na www.speleo.cz . Nedávno byl zahájen provoz Digitálního speleologického archivu – DSA, který umožòuje vyhledávat informace o krasových jevech umístìných kdekoliv na internetu. Jedná se vlastnì o jakýsi elektronický rozcestník. V brzké dobì pak bude zkušebnì spuštìn další systém – Archiv ÈSS, který umožní dostat se k informacím o tiskovinách umístìných v archivu

2

z pøíštích svìtových kongresù opìt v Èeské republice(v roce 1973 se konala tato akce v Olomouci). Rádi bychom tímto otevøeli veøejnou diskusi na toto téma, tak abychom byli pøípadnì již

v Øecku schopni ohlásit naše budoucí plány. Zdenìk Motyèka pøedseda ÈSS

Zmìna sekretáøe/ky ÈSS! o strpení ty ZO, které doposud neobdržely prùkazky za svoje platby.

Poèátkem kvìtna došlo k ukonèení pracovního pomìru mezi Honzou Albrechtem a ÈSS. Za novou sekretáøku byla pøijata Veronika Kopecká. Jelikož jí nìjaký èas zabralo pøebírání agendy a zejména zorientování se v došlých platbách, omlouvám se za doèasný chaos a nefunkènost sekretariátu a prosim

Dìkuji Zdenìk Motyèka

DOMÁCÍ LOKALITY

Povodòové riziko ve speleologii - Holštejn, prosinec 2004 1)

Dostál Ivo1), Geršl Milan1, 3), Hypr Dušan1, 2) Èeský hydrometeorologický ústav, Kroftova 43, 616 67 Brno 2) ÈSS ZO 6-16 Tartaros 3) ÈSS ZO 6-23 Aragonit

- speleologové pracovali a pobývali v èásti jeskynì, kde je takové (a dokonce ani podstatnì vìtší) zvýšení prùtoku Bílé vody nemohlo ohrozit - tým byl složený ze zkušených speleologù - pro pøípad nuceného delšího pobytu v jeskyni „za vodou“ mìli k dispozici jistou rezervu pokud se týká stravy a podchlazení (akce byla plánovaná od nedìle 26.12. do úterý 28.12.04 veèer) - obìtavý zásah hasièù a speleozáchranáøù zèásti usnadnil výstup speleologù z podzemí. Nicménì základem dobrého konce byla nejdùležitìjší okolnost zmínìná hned na prvním místì, a to množství srážek a charakter povodòové vlny.

Úvod V tomto pøíspìvku bychom se chtìli alespoò krátce vìnovat problematice povodní v Moravském krasu. Myslíme si, že je nutné zdùraznit závažnost povodòového rizika pro praktickou speleologii. A to proto, že se opìt ukázala urèitá míra podcenìní rizika spojeného s možností vyšších prùtokù zpùsobujících zaplavení jeskynních prostor a ohrožujících tak speleology pøi speleologických akcích ve vodních jeskyních. Naposledy pøi speleologické akci v jeskyni Nová Rasovna a související medializované záchranné akci ve dnech 26.–28.12.2004. Vše dopadlo dobøe díky nìkolika pozitivním faktorùm: - relativnì malé množství srážek a nevelká krátkodobá povodòová vlna Bílé vody

3

Obr. 1. Povodí Bílé vody (pøed limnigrafem u Holštejna, tj. bez Lipoveckého potoka). Potok Bílá voda a jeskynì Nová Rasovna Povrchový tok Bílá voda má plochu povodí 71,43 km2 a konèí propadáním v Nové Rasovnì jižnì od Holštejna. Délka toku Bílé vody od pramene po ponor je 20,2 km. Nová Rasovna je jednou z nejvýznamnìjších jeskyní Moravského krasu, je ponorem Bílé vody, jedné ze zdrojnic podzemní Punkvy. Nová Rasovna je ponorná jeskynì, která dostala název podle toho, že do ní lidé v minulosti házeli nemocná a uhynulá zvíøata. První zmínky oprùzkumu podzemí Nové Rasovny jsou z roku 1833, kdy na rozkaz knížete Salma provedli prùzkum dva horníci. V hloubce 56 m je zastavila hluboká voda. Tuto pøekážku pøekonal až dr. Jindøich Wankel v roce 1858, který se se svými kolegy dostal 330 m daleko. Velký zájem o prùzkum Nové Rasovny projevil i prof. Karel Absolon, ten tu zaèal pracovat v roce 1899. V roce 1906 dosahovala délka všech zmapovaných chodeb 1 060 m. V roce 1935-36 se pokoušeli odèerpat vodu z Rasovny a provést prùzkum ostatních prostor, tento experiment se však nezdaøil. Další prùzkum jeskynního systému probíhal také za úèasti speleopotápìèù, kteøí dokázali postupnì objevit a zmapovat celý odtokový systém Bílé vody od ponoru až po Macochu. V Nové Rasovnì byly koncem roku 2003 objeveny nové prostory, svým rozsahem reprezentující nejvìtší objevy v této jeskyni

za posledních 50 let. Hydrometeorologické stanice Pro sledování meteorologické situace v povodí Bílé vody, resp. v s. až sv. èásti Moravského krasu, jsou k dispozici srážkomìrné stanice v Rozstání a ve Sloupu a klimatologická stanice v Protivanovì (obr. 1). Záznamy z tìchto stanic byly využity i pøi pøípravì této zprávy. Srážkomìrné stanice zachycují množství srážek a všechny okolnosti jejich prùbìhu. Klimatické stanice mìøí klimatické prvky jako napø.

Datum 20.12.2004 21.12.2004 22.12.2004 23.12.2004 24.12.2004 25.12.2004 26.12.2004 27.12.2004 28.12.2004

Objem srážek [tis. m3] 0 0 3 68 21 0 809 395 94

Tab. 1. Objem srážek na povodí Bílé vody.

4

teploty, vìtrné pomìry, délku sluneèního osvitu, vlhkost vzduchu a samozøejmì i srážky. V tuto chvíli jsou však pro nás podstatné zejména srážky, teplota a pøípadnì mocnost snìhové pokrývky, které pøímo rozhodují o hydrologické situaci panující v pøíslušném povodí nebo pøesnìji pøímo v korytì øek a potokù. Vodní stavy na toku Bílé vody jsou zaznamenávány limnigrafickým pøístrojem ve vodomìrné stanici umístìné na silnièním mostì pod obcí Holštejn, bohužel však pøed pøítokem Lipoveckého potoka.

vyvolávají zvýšené prùtoky Bílé vody, mají výrazný podíl odtoku bezprostøední odezvy, tj. povrchový a podpovrchový odtok (Budík, Budíková 2001) a pomìrnì malé procento zpoždìného odtoku (sycení zásob podzemní vody nekrasového horninového prostøedí v povodí – retence krajiny). Znamená to, že 90 až 95 % atmosférických srážek, opravených ještì o úbytek zpùsobený aktuálním výparem, se jako povrchový odtok dostane až na hranici s karbonáty a teèe do ponorù Nové Rasovny. Aktuální výpar lze odhadnout na cca 60-70 %. Celkové množství srážek, které odteklo Bílou vodou ve dnech 24.–31.12.2004 do podzemí Novou Rasovnou, odpovídá vyhodnoceným prùtokùm.

Srážky v povodí Bílé vody koncem prosince 2004 Objem srážek na povodí Bílé vody jsme pøevzali ze stanic Protivanov, Rozstání a Sloup. Èasovì jsme zahrnuli období od 20.12. do 31.12. Podle vzdálenosti jednotlivých stanic od polygonu povodí Bílé vody pak byla jednotlivým stanicím pøiøazena plocha, kterou záznam konkrétní stanice reprezentuje (obr.. 1). Pøímo v okolí vodomìrné stanice a v povodí nad ní, podle údajù pozorovatelky a v souladu s údaji meteorologických stanic, mrzlo od 16.12. do 23.12. (ve vodomìrné stanici byl zamrzlý plovák) a obleva nastala 24.12. (plovák rozmrzl kolem poledne). Na povrchu ležel sníh ze srážek ze dnù 16. až 18.12. (max. 2 cm), do jehož zbytkù pak 26. a 27.12. pršelo. Další snìhové srážky byly až 28.12.2004. Separací hydrogramu za delší èasové období mùžeme urèit, že srážkovì bohaté èasové úseky, které 3

Hydrologická situace koncem prosince 2004 Obecné informace Vodomìrná limnigrafická stanice Holštejn na toku Bílá voda je prùtokovì vyhodnocována od 1.11.1967. Pøi ploše povodí 57,77 km2 má prùmìrný dlouhodobý prùtok hodnotu 0,387 m3.s-1. Za období 1967–2004 v místì stanice bylo vyschlé koryto celkem 5x a to v letech 1973, 1976, 1977, 1983 a 1993. Minimální prùtoky kolem 1 litru a ménì se však vyskytovaly vícekrát. Nejvìtší prùtoky za toto období jsou podle velikosti uvedeny v tabulce è. 2. Prosinec 2004 Ze srážkovì pomìrnì vydatného mìsíce listopadu, kdy v Holštejnì spadlo amatérsky mìøeno cca 67 mm, protékaly zaèátkem prosince Bílou vodou ve vodomìrné stanici prùtoky 0,5 m3.s-1, které klesaly až na necelých 0,1 m3.s-1 do 25.12. Na Štìdrý den skonèilo mrazivé období, které zaèalo dne 4.12. (z toho od 16. 12. to byly celodenní mrazy). Výraznì zaèalo pršet 26.12. a podobné srážky byly i 27.12.

-1

den

prùtok [m .s ] *

8.7.1997 29.8.1970 9.8.1985 23.2.1977 5.6.1986

19,6 18,5 17,8 16 12,7

1 000

Tab. 2. Vodomìrná stanice Holštejn - maximální prùtoky zaznamenané v období 1967 - 2004. (Uvedené hodnoty kulminací se pohybují v dobì opakování od 10leté po 5letou vodu, z èehož se dá usoudit, že v dohledné dobì lze oèekávat nìjakou vìtší vodu. A pro informaci o proteklých objemech, nejvìtší množství vody za den proteklo profilem stanice dne 23.2.1977 a bylo to 1 067 904 m3.) * V pøíspìvku o povodni ve Sloupu v roce 2003 (Speleo 37, str. 8) bylo chybnì uvedeno, že nejvìtší povodeò byla v Holštejnì v roce 1970.

800 600 400 200

31.12.05

30.12.05

29.12.05

28.12.05

27.12.05

26.12.05

25.12.05

24.12.05

23.12.05

22.12.05

21.12.05

20.12.05

0

Graf 1. Objem srážek v povodí Bílé vody [m3].

5

Lze pøedpokládat, že pùda, pokud nebyla úplnì promrzlá, byla urèitì zcela nasycená vodou a veškeré srážky odtékaly povrchovým odtokem do tokù. V profilu vodomìrné stanice byla kulminace prùtokù vody dne 28.12. v 6 hod. ráno o velikosti 1,12 m3.s-1, což byl prùtok v dobì opakování 30denní vody (znamená to, že prùmìrnì po dobu 30 dnù v roce teèe tento nebo prùtok vyšší). Od místa vodomìrné stanice po propadání ještì však pøibývá plocha povodí na celkovou hodnotu 71,43 km2 (je to o 7,77 km2 plochy povodí Lipoveckého potoka a o 5,89 km 2 plochy mezipovodí), takže po pøepoèítání do propadání mohlo v okamžiku kulminace pøitékat 1,219 m3.s-1 vody. Prùmìrné denní prùtoky v m3.s-1 a proteklá denní množství vody v m3 v jednotlivých dnech jsou uvedeny v tabulce è. 3. Prùbìh prùtokù je znázornìn na pøiloženém grafu è. 3. Z informace o dobì èerpání, které mìlo probíhat dne 28.12. zhruba od 4 do 14 hod., nateklo do podzemí cca 42 178 m3 vody. Aèkoliv uvádìné prùtoky nejsou v reálných hodnotách pøíliš vysoké, ve skuteènosti prùtok metru krychlového vody za vteøinu rozhodnì není malý. Prùtok 1 m3.s-1 podle úèastníkù speleologické a záchranné akce již zpùsobil v podzemí jeskynì Nové Rasovny zaplnìní tzv. Kolena vodou až po strop a tím prakticky znemožnil pøekonání Kolena Geom prùm zpožï. odtoku

dokonce i potápìèskou technikou (Zámek 2005). Za této situace byli speleologové v podzemí prakticky odøíznuti od svìta. V následujícím grafu è. 4 je z dlouhodobé øady denních prùtokù zøetelné, že prùtoky kolem 1 m3 a vìtší nejsou žádnou výjimkou a z grafu dlouhodobé M-denní èetnosti pøekroèení prùmìrných denních prùtokù vyplývá, že toto množství je v prùmìru pøekroèeno 30 dnù v roce (graf 5). Kritické množství protékající vody uzavírající

datum

denní prùtoky [m3.s-1]

proteklá denní množství vody [m3]

24.12.2004 25.12.2004 26.12.2004 27.12.2004 28.12.2004 29.12.2004 30.12.2004 31.12.2004

0,104 0,12 0.209 0.844 1.052 0.848 0,717 0,606

8 986 10 368 18 058 72 292 90 893 73 267 61 949 52 358

Tab. 3. Vodomìrná stanice Holštejn – prùmìrné denní prùtoky a proteklá množství vody.

Odtok bezprostøední odezvy

procento zpoždìného odtoku

4,0

100 90 80

3,0 70 2,5

60

2,0

50 40

1,5

30 1,0 20 0,5

10

Graf 2. Holštejn – prùmìrné prùtoky Bílé vody v letech 2000 – 2003, separace hydrogramu.

6

21.8.2003

21.7.2003

21.6.2003

21.5.2003

21.4.2003

21.3.2003

21.2.2003

21.1.2003

21.12.2002

21.11.2002

21.9.2002

21.10.2002

21.8.2002

21.7.2002

21.6.2002

21.5.2002

21.4.2002

21.3.2002

21.2.2002

21.1.2002

21.12.2001

21.11.2001

21.9.2001

21.10.2001

21.8.2001

21.7.2001

21.6.2001

21.5.2001

21.4.2001

21.3.2001

21.2.2001

0

21.1.2001

21.12.2000

0,0

zpoždìný odtok [%]

odtok bezprostø. odezvy a zpoždìný odtok [m3.s-1]

3,5

Koleno se ovšem dá obtížnì stanovit, ponìvadž prùtoènost jeskynního systému nemusí být zcela konstantní a mùže se v èase v urèitých mezích mìnit. V øadì následujících grafù (grafy 6, 7, 8) jsou demonstrovány sezónní prùbìhy povodòových vln, resp. zvýšených prùtokù, kdy byl pøekroèen prùmìrný denní prùtok 1 m3.s-1. Èasté jsou vlny se dvìma vrcholy nebo dvì vlny následující za sebou (zdvojené), protože ještì døíve, než poklesne prùtok pod 1 m3.s-1, což je v prùmìru kolem 8-15 dnù po nástupu povodòové vlny, projeví se buï další srážky a (nebo) tání, pøípadnì je druhý vrchol nebo vlna projevem odtoku z dílèí èásti povodí (napø. Lipoveckého potoka), kde pršelo pozdìji. Na pøípadnou záchrannou akci se pak zúží èasový prostor na nìkolik málo dní pøed nástupem druhé vlny, nebo jen hodin pøed druhým vrcholem. Plošnì jsou v grafu è. 6 zvýraznìny základní tøi pøíklady povodòových vln. Vln v zimním období, u nichž kulminace pøekroèila výraznìji prùmìrný denní prùtok 1 m3.s-1, bylo v prùbìhu let 1968-2003 celkem 19. Podobnì jako povodòové vlny zimního období vypadají i vlny podzimního období. Tìch bylo v uvedeném období osm, prùmìrný denní prùtok pøi kulminaci byl zpravidla 2-5 m3.s-1a k poklesu prùmìrného denního prùtoku pod 1 m3.s-1 došlo obvykle až po sedmi dnech. V podzimním období nejsou tak èasté dvouvrcholové nebo zdvojené vlny, ale vlny jsou zpravidla delší než v zimním období. Jarní vody ze snìhu a deštù zpùsobují výraznìjší a nejdéle trvající

povodòové prùtoky (pro region naší republiky typický dešo-snìhový režim). V grafu è. 7 je zøejmá délka trvání zvýšených vodních prùtokù i kulminace denního prùtoku. I zde jsou v grafu plošnì zvýraznìny základní tøi typy povodòových vln. Vln v jarním období, u nichž kulminace pøekroèila výraznìji prùmìrný denní prùtok 1 m 3.s -1 bylo v prùbìhu let 1968-2003 celkem 31. Nejvyšší prùmìrné denní prùtoky se v prùbìhu pohybují mezi 5-8 m3.s-1, sestupná vìtev ramene køivky prùtoku je pozvolná a èasto se ještì dalším vrcholem projeví následující srážková èinnost. Dramaticky mohutná kulminace prùmìrného denního prùtoku se objevuje

Graf 3. Prùbìh hodinových prùtokù ve vodomìrné stanici Holštejn na toku Bílá voda.

18 17 16 15 14

denní prùtoky (m 3 .s-1 )

13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2

Graf 4. Prùmìrné denní prùtoky ve vodomìrné stanici Holštejn za období 1968 – 2003.

7

1.11.2003

1.11.2002

1.11.2001

1.11.2000

1.11.1999

1.11.1998

1.11.1997

1.11.1996

1.11.1995

1.11.1994

1.11.1993

1.11.1992

1.11.1991

1.11.1990

1.11.1989

1.11.1988

1.11.1987

1.11.1986

1.11.1985

1.11.1984

1.11.1983

1.11.1982

1.11.1981

1.11.1980

1.11.1979

1.11.1978

1.11.1977

1.11.1976

1.11.1975

1.11.1974

1.11.1973

1.11.1972

1.11.1971

1.11.1970

1.11.1969

1.11.1968

0

1.11.1967

1

koryto toku (Dostál 2003). Mohou a také se projevují zdvojené vlny jako dùsledek opakujících se srážek a bouøek v povodí. Plošnì je v grafu zvýraznìna povodòová vlna s maximálním denním prùtokem a pro srovnání i povodòová vlna z roku 1970, na systému jeskyní protékaných Bílou vodou ve speleologii již bohužel tragicky zapsaná.

100

denní prùtok (m 3.s-1)

10

1

0,1

Závìr Z vyhodnocení srážek a odtokových pomìrù v povodí Bílé vody koncem roku 2004 mùžeme konstatovat, že se jednalo v zimním období o relativnì malou povodòovou vlnu s krátkodobým prùbìhem, úzkým intervalem kulminace a pomìrnì rychle klesající køivkou prùtoku v jejím sestupném rameni. I bez zásahu obìtavých hasièù a speleologù záchranného týmu by speleologové mohli opustit jeskyni jen s malým, snad ani ne jednodenním zpoždìním oproti pùvodnímu plánu akce. V zimním období je však o mnoho více takových povodòových vln, kdy by nedošlo k otevøení prùchodu v Kolenu, použití speleopotápìèské techniky by bylo hazardem a nedošlo by ani k poklesu prùtoku na 0,5 – 0,75 m3.s-1, který by již s pomocí èerpání znamenal možnost vysvobození uvìznìných jeskyòáøù. Taková možnost by nastala nejdøíve po 6–10 dnech.

0,01

0,001 0

30

60

90

120

150

180

210

240

270

300

330

360

dny pøekroèení (dny/rok)

Graf 5. Èára pøekroèení M-denních prùtokù ve vodomìrné stanici Holštejn. v letním období po bouøkách a pøívalových deštích. Nejvyšší prùmìrné denní prùtoky bìžnì dosahují 5 až 8 m3.s-1 (maximální hodnota prùmìrného denního prùtoku dne 8.7.1997 èinila 16,7 m 3.s -1), odtok bezprostøední odezvy je rychlý a výrazný. Jako pøíklad mùže sloužit i povodeò ve Sloupu z kvìtna 2003, kdy po kulminaèním prùtoku 32,5 m3.s-1 v profilu vodomìrné stanice do mìsíce vyschlo

Graf 6. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou stanicí Holštejn na toku Bílé vody v zimním období v letech 1968 – 2003.

8

Graf 7. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou stanicí Holštejn na toku Bílé vody v jarním období v letech 1968 – 2003.

Graf 8. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou stanicí Holštejn na toku Bílé vody v letním období v letech 1968 – 2003.

9

V pøípadì dalších dešových srážek (obvykle navíc i s komplikací odtoku ze snìhové pokrývky pøi krátkodobém, ale v zimním období typickém epizodickém oteplení) by se pobyt speleologù mohl prodloužit na neúnosnou a patrnì i kritickou dobu ohrožující jejich pøežití. Na závìr mùžeme konstatovat, že „hra na štìstí“ se nemusí vyplatit a riziko povodní ve vodních jeskyních nesmíme podceòovat. Musíme konstatovat, že i když nìkdo nemá k pøedpovìdi poèasí mnoho dùvìry, tak pøedpovìdní služba Èeského hydrometeorologického ústavu, a v tomto pøípadì jeho regionální poboèka v Brnì, mùže poskytnout dobré vodítko pro plánování speleologických akcí do vodních jeskyní v Moravském krasu. Na internetové adrese www.chmi.cz, lze mimo pøedpovìï najít i aktuální družicové èi radarové snímky, z nichž se dá posoudit vývoj poèasí. Regionální krátkodobá pøedpovìï má témìø 75% pravdìpodobnost a byla spolehlivá i pro konec prosince 2004. Ukazuje se, že v jeskyních, kde hrozí nebezpeèí vysokých vodních stavù, by se opravdu vyplatilo mít nainstalovanou telefonní linku na pracovištì a zásoby typu svìtlo, léky, izofólie, jídlo, pití, koøalka a cigarety. Úèelné nasazení speleozáchranáøù, hasièù, hadic, dobrovolníkù, èerpadel a vysilující práce udržet to vše v chodu mùže v øadì pøípadù významnì pøispìt k záchranì lidských životù. Z roku 1970 víme, že se to podaøit nemusí, a také víme, že to pøes veškerou snahu a úsilí ani

nemusí být v lidských silách. Informovat se vèas o poèasí a mít spojení s pracovištìm ve vodní jeskyni a zbyteènì neriskovat však jistì možné je. Možná by pak speleologové nevypadali v televizi málem jako nezodpovìdní hlupáci, co se lezou do jeskynì utopit. Na druhou stranu však veøejnost mohla vidìt i nìco pozitivního, co by se mìlo vyzvednout, totiž to, že probìhla záchranná akce, organizaèní systém fungoval, pøijela speleozáchranka, hasièi, lidé se snažili a prostì, že celý záchranný systém je funkèní. Takže, když lezeme do jeskyní (a to i dva z autorù dìlají), tak víme, že v pøípadì nehody pro nás pøijdou. Literatura: BUDÍK L., BUDÍKOVÁ M. (2001): Statistické zpracování mìsíèních a roèních srážkových a odtokových charakteristik povodí øeky Moravy.– Èeský hydrometeorologický ústav, Praha, 1. vyd. 118 s., Nakladatelství Èeského hydrometeorologického ústavu, Praha , (ISBN 80-8581381-5). DOSTÁL I. (2003): Hydrologické vyhodnocení povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho blízkém okolí.– Speleo, 37, 6 – 9, Èeská speleologická spoleènost. ZATLOUKAL R., ZÁMEK E. , MRAVEC P. (2005): Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovnì.– Speleo, 41, 16 – 21, Èeská speleologická spoleènost.

Indoor Camp 2003 v Jeskyni pravìkých symbolù v Nové Rasovnì Richard Zatloukal (ZO 6 - 15 Holštejnská)

Následující textík je rozèlenìn do dvou èástí, z nichž každá vznikala za trochu jiných okolností. Možná, že celé to nebude úplnì dobøe èitelné, ale mìl jsem snahu o zachování nejvyšší míry autenticity. „Zápisky z Indoor Campu 2003“ tvoøí pøepis z mého expedièního deníku. Zvažoval jsem, zda-li je to vhodný podklad pro publikování a usoudil jsem, že ano, a to dokonce bez výraznìjší autocenzury. Tøeba se nìkdo vydá po našich stopách a nìkteré informace mu budou k dobru, nebo aspoò nebude dìlat stejné chyby jako my, udìlali-li jsme nìjaké. K vlastnímu deníku jsem ještì pro nìkteré dny (25., 26. a 30.12.2003) pøipojil výpisy z naší Bádací knihy, které tvoøí úvod a závìr celé akce. Pùvodní záznamy - sepsané v podzemí - jsou pøepsány kurzívou.

„Nezbytný komentáø“ je nutné objasnìní nìkterých ryze interních pojmù, ale popisuje rovnìž technickou stránku celé akce, a hlavnì objasòuje, proè bylo zvoleno právì takové øešení, jaké bylo zvoleno. Celý text v nezkrácené podobì vèetnì fotografií je uveden na naší webové stránce: http://6-15.speleo.cz/web/index.php Zápisky z Indoor Campu 2003 25.12.2003 Záhy po obìdì pro mì Pólo pøijel do Líšnì, a tak hrneme do Holštejna. Již bìhem cesty se marnì snažím dovolat Zbyòálovi, o jehož pøíjezdu máme jen zprostøedkované informace ve smyslu, že s Indoor

10

V Hluboké tùni voda sahala dokonce na pøíèky, po kterých chodíme. Naopak byly vyschlé louže. Rasovna vzduch nasávala, resp. Lipovecká chodba. V Androidovì koridoru bylo odporné skapové jezírko, do kterého jsme si museli lehnout. Do Dómu bez výzdoby jsem se dostal z posledních sil. Rychle jsme udìlali tábor, pøevlékli se do suchého a šli spát. Ještì jsem udìlal pár fotek a krátký záznam. Bude to v noci pìknì jezdit, protože bivakujeme na mírném svahu, no a nejtepleji tady není. Dorazili jsme sem asi v 1 hodinu 27.12.03, ve 2 jsme šli spát, v 10 hodin budeme vstávat, zapomnìli jsme hodinky, a tak Pólo vzal telefon; T mobile tady nemá signál.

Campem poèítá a urèitì dojede. Na promrzlé boudì (-8 °C) jsme na stoly rozložili všechny vìci, které musíme odtransportovat a smutnì koukali na 3 miniaturní pytlíèky, kam se všechno to zcela nezbytné harampádí mìlo vmìstnat. Zbyòála jsme nesehnali, ve velmi špatné náladì odcházíme do restaurace Pod hradem, kde jsme však pobyli jen neobvykle krátce. S panem vrchním Benešem jsme se po malé konzumaci rozlouèili, že se musíme hodnì vyspat, nebo nás zítra èeká tìžká podzemní expedice. 26.12.2003 Ráno se Pólo koneènì dovolal a Zbyòkùv otec nám sdìlil, že syn sice není doma, ale na Holštejn urèitì pøijede. Zdárnì se podaøilo všechno sbalit do 3 speleovakù, a tak èekáme. A aby se nám lépe èekalo, mlsáme k tomu rum. Po poledni jdeme opìt do restaurace Pod hradem na obìd a trochu piva. Moc dlouho jsme nevysedávali a rozlouèili se s panem zástupcem vrchního Blažkem s tím, že se nesmíme opít, nebo nás èeká tìžká podzemní expedice. Na boudì pokraèujeme v èekání a mlsání. Jakkoliv jsou vánoce svátky obžerství, nìjak to na nás nesedí. Jídlo máme samozøejmì také zabaleno, a tak se postíme s pìtilitrovkou utopencù, ale chleba musíme nahrazovat cibulí. Domlsali jsme rum. Pólo šel spát a já si z metodických dùvodù proèítám Mlýn na ponorné øece od A. Technika, obèas se jdu projít kolem boudy, podívám se na teplomìr, vánoèní idylka. Stud nám nedovolí èekat na Zbyòka v hospodì, proto zaèneme ze zoufalství provádìt na základnì vánoèní úklid. Ve 21.30 hod. se zjevil Zbyòál. V noèních hodinách dojel Zbynìk, takže po sbalení jeho vìcí po 22.00 hod. odcházíme do Nové Rasovny – Richard Zatloukal, Radek „Pólo“ Maštalíø & Zbynìk Parák. Je asi -6 oC, zámky na vchodu jsou zamrzlé, rozehøíváme je hoøákem karbidky. Koleno samozøejmì plné, brodíme se až po krk, máme 4 vaky – jeden hnusnì tìžký s vrtaèkou, stativem a dalšími pøíšernostmi, potom tìžký – moje vìci, foák, blesk, akumulátor k vrtaèce, nýtovací kleštì, jídlo; dále normální vak s Pólovými vìcmi a chlebem a lehký menší vak se Zbyòkovými kempovacími proprietami. Sice se støídáme, ale 2 lehèí vaky nese hlavnì Pólo, Zbynìk má vrtaèku a já svoje cajky. Z Lipovecké chodby valí voda, takže se koupeme hned na nástupu na první vodorovný žebøík a pak už jsme to nepoèítali. Pokud mají v pekle vodu, musí to tam vypadat podobnì.

27.12.2003 Noc byla o poznání chladnìjší, než jsme èekali, holt 100 % vlhkost, jinak skap v Dómu je veškerý žádný. Také zdaleka ne všechny vìci se nám podaøilo donést suché, dost to odskákal vak s vrtaèkou a stativem, rovnìž Pólovy rezervní gumáky. Taky zem v Dómu není ideálnì rovná, a tak trochu jezdíme dolù po svahu. Sen o tom, že jsem nìkde na výletì a poté u speciální jednotky v Africe docela zapadal do kontextu. Ráno byla poøád stejná tma jako veèer, slunko nevyšlo ani v 9 hodin, tak jsme vstali a posnídali toustovou dr s loveèákem. Pak jsme šli mapovat, ale nedaøilo se. Po zafixování prvních dvou bodù polygonu jsem zjistil, že nefunguje sklonomìr, nechali jsme všechny vìci na místì a vrátili se do Dómu. Tam si kluci oblékli lezecké cajky a šli si vylézt Židovský komín (+11 m), konèí neprùleznými p횝alami. Já jsem aspoò fotil, když se objevila skupina Radek „Merkyš“ Hejl, Evžen Zámek & Franci Musil, pøinesli Merkymu vìci a nový kompas. Bohužel zvolili dosti špatné obaly, resp. žádné. Materiál byl rovnou v transporácích a bylo to poznat. Nejvíce to odnesl nový kompas. Jinak nám Franci ukázal body polygonu v Pracovišti a projevil údiv nad tím, že objevy jsou tak velké. Pak nám nechali Merkyho a pílili zpátky. Provedl jsem rozborku, vysušení nad vaøièem a složení obou kompasù a šli jsme opìt mapovat. Hned pøi první zámìøe odešel opìt Evženùv kompas, vymìnil jsem jej za historický skupinový a vše se zaèalo daøit. Natáhli jsme jednoduchý polygon s pevnými body až do Dómu bez výzdoby. Kreslil jsem pùdorys a øez, ale moc jsem se s tím nemazlil –  spìcháme a body jsou pevn頖 dá se to revidovat nebo doplnit.

11

Potom Pólo ještì vylezl další jedenáctimetrový komín pøímo nad Dómem bez výzdoby. Po veèeøi jsme asi ve 22.30 šli spát. Je nás více, tak si to tady rychleji zadýcháme a bude urèitì tepleji.

køídla. Ještì jsem zapomnìl, že vèera jsme poèítali hrubý polygon – je toho asi 350 m + nìco dneska, bude to kolem 400 m bez komínù. Potom jsem se k všeobecné radosti vìnoval fotografování, holt postávat èi pobíhat nìkde s bleskem je dost pakárna. Mìl jsem vypùjèený blesk s fotoèidlem od Macka – vtipnì mi dovnitø zalepeného balíèku napsal vzkaz, a si dobiju baterky, akorát zapomnìl pøibalit dobíjeèku. Nakonec se podìlal blesk kompletnì, a tak jsem focení nechal, taky už bylo 21.30. A trochu statistiky – vstávali jsme kolem 8.00 hod., uvaøili snídani a šli dìlat, pak jsme mìli pauzu na obìd a veèeøi, konèili jsme po 22. hodinì, spát jsme chodili kolem 23.00 hod. Každé ráno Pólovi v 7.30 volá nìjaký pan Budík, když to Pólo vezme, tak to ten strup položí. Bìhem pobytu jsme spotøebovali 20 l donesené vody, 5 l vody do karbidek z kaluže v Androidovì koridoru + 2 l skapové vody od bodu 132 (tuším). Chleba máme akorát zítra na snídani – mìli jsme 2,5 normálních bochníkù + 2 ks toustového chleba, zbylo dost paštik, polévky, lanšmíty a rybièky jsme snìdli, sladkosti moc v kurzu nebyly – trochu jsem se do nich musel nutit, èaj (20 ks) + trocha kávy také vypito, k tomu necelé 2 l koøalky na dezinfekci. Zapomnìl jsem si normální pracovní rukavice, do tìch mokrých se obleèu až na zpáteèní cestu, takže si ruce akorát mažu indulonou. Stejnì pøi mapování nemùžu mít rukavice. Vrstva špíny je docela stabilní a pravidelnì se sama redukuje. Prozatím nepanuje ani ponorka, nemìli jsme ani náznak hádky, proè taky a o co. Pøesto jsem docela rád, že zítra konèíme, jsem holt už starý pes, rychleji se unavím a chtìl bych dìlat na nové mapì. Dokonce mì ani moc nezajímaly komíny, nechám si to na pøíštì. Takže zítra balíme a hrneme zpátky. Akorát musíme zmapovat Androidùv koridor. Èást vìcí tady necháme (lana, PVC plachty…), protože na komíny si zarezervujeme také bádání s pøespáním.

28.12.2003 Asi to napíšu až zítra ráno, když se oteplí. Ovšem pár badatelských poznámek – natáhli jsme celý hlavní polygon (cca 320 m). Zmapovaná je i Mahatmova kaplièka, chybí mi nìjaké øezy – nᚠkemp v Dómu bez výzdoby. Ešèe co dál, á…aè jsme nevìøili, pøišla další návštìva – Pavel Mravec, Jéòa Mutina & Pavel Vavøík, donesli blesk s fotoèidlem, 5 l vody, blokant?? – vrátili jsme jej, dále cólštok a svinovací metr, nabalili jsme jim vrtaèkový a fotoaparátový akumulátor na dobití, nìjaké mokré vìci. Kluci nám øekli, že Evžen s Francim nevytáhli svùj bágl Èerákem, takže povleèou vaky dva, inu což, povleèete. Vody je poøád stejnì, budem´ mokøí už od Hluboké tùnì. Ve skuteènosti budeme mokøí už od Androidova koridoru, proto ten si z výše uvedených dùvodù nechávám až na 30.12. ráno – tedy na poslední chvíli, kdy už se budeme vracet. Mám uzavøený polygon u Dómu bez výzdoby, ale potøebuji dodìlat dvì propojení a Chodbu u hajzlu. Zítra by za námi mìli pøijít J. Mutina, R. Pastròák a M. Dedek s akumulátory. Tak jsem toho nakonec napsal vlastnì dost. 29.12.2003 Den dodìlávkový, ovšem ve skuteènosti pracovnì až hektický. Hned ráno, èili kolem 9. hod., jsme zmapovali Chodbu u hajzlu a propojku k bodu 120, potom jsme pokraèovali „Komínem, kam se Bzunda nikdy nedostane“. Hlavní polygon tím máme hotový –  tvoøí jej pevné body – hliníkový nýt a visaèka s èíslem. Pólo se Zbyòálem pak šli lézt komíny nad naším kempem, když kde nic, tu nic – pøišlo další zcela neuvìøitelné transportní družstvo ve složení –  Heøman Fitz, Radek Pastròák, Miroslav Dedek –  pøinesli zpátky sice vyèištìný, ale nenabitý akumulátor do vrtaèky, nabitý akumulátor do foáku a nelepící lepící pásku + cca 2 dcl koøalky. Vypadali dost použitì, takže jsme jim nabalili další batùžek se zbytkem overalù, moje lezecké cajky a to je asi vše. Uvaøili jsme jim èaj a rozlouèili se, venku je oteplení, mrholí, vody je poøád stejnì. Kluci se bavili lezením komínù nad hajzlíkem a já šel dokreslovat øezy chodeb a Dómu bez výzdoby + Sloních uší. Výšky jsem dìlal odhadem – nemám

30.12.2003 Tento zápis dokonèuji už na povrchu, pøesto se domnívám, že je potøeba dopsat i dìní bìhem posledního dne IC 2003. Ráno se nikomu moc nechce vstávat, ale nic jiného nám stejnì nezbývá. Ke snídani vaøíme poslední èaj, máme necelou pùlku chleba, šišku salámu, uzený sýr a na závìr rozdìlujeme poslední sladkosti. Kluci už jsou sbalení pøed snídaní, ale já

12

to nìjak nestíhám. Nesnáším jakékoliv balení vìcí –  kdekoliv. Ale podaøilo se, co do velikosti vaku (a skoro i váhy) – vyhrávám, navíc mi zbudou desky s dokumentací, které ještì budu potøebovat v Androidovì koridoru. Mìl jsem zpoèátku naivní pøedstavu, že je ponesu v ruce a po dokonèení mapování je uložím. Ovšem kam, ostatní vìci jsou v PVC pytli a fotovýbava rozhodnì nesmí navlhnou (resp. promoèit se, vlhká už je), ale dokumentace také ne. Nakonec desky narvu taky do vaku, ale nezabalil jsem je – jednotlivé papíry jsou ve fóliích, nemùže se to promáèet. Cesta do Androidova koridoru je spíše bìhem s plnou polní, dokonce mám v první chvíli dojem, že tam není voda. Omyl – byla tam a hodnì. Na Pracovišti se rozdìlujeme - Merky bude zapisovat, já mìøit, Pólo se Zbyòkem hledat a fixovat body polygonu, pamìový náèrtek dodìlám podle poznámek až na boudì. Nakonec vše probìhlo docela rychle, když ležíte (tu na boku, tu na bøiše) v 0,20 m vysoké vodì a 0,40 - 0,50 m vysoké chodbì, je to velmi dobrá motivace. Ani zámìr nebylo tolik, kolik jsem pøedpokládal, dokonce i vrtaèka na poslední elektrony v akumulátoru ještì jela. Pak už definitivnì balíme a mažeme pryè. Jdu pro zmìnu poslední a trochu mám dojem, že spìcháme až moc, pøed kritickými místy nikdo neèeká, musím se s báglem rvát sám. Je to trochu zbyteènì vysilující a mírnì protoprùserové. Kluci èekají až pod Èerákem s oèima navrch hlavy – není tam lano, ale místo nìj zde leží další transportní vak a prázdný kanystr. To není zlý sen, to je realita. Veškerá nahromadìná nervozita uplynulých dní dostává volný prùbìh. Postupnì vyèerpáváme veškerou slovní zásobu vulgarismù na adresu posledního – Fidova – transportního družstva. Potom vylezl Zbyòa pro lano, chvíli jsme zvažovali, jak dál, až jsme se postupnì rozdìlili po Èeráku a vše vytahali do Vaòousova dómu. Odchod z Vaòousáku byl ve stejném poøadí a shodném duchu, máme však vak navíc. Ale docela to jde, za Hlubokou tùní má trochu problémy Merky, když hledá cestu, aby se nenamoèil a uvízl za bágl. Vody je však oèividnì ménì, resp. panuje zcela normální stav známý na Lipoveckém potoku. Takže hrneme dále, když kde nic, tu nic, luplo mi v zádech a nemohu se skoro hýbat. Se zády nemám problémy nikdy, je to vždy jen otázka cvièení, ale tady jsem Obr. 1. Orientaèní mapa jeskynì Nová Rasovna.

13

narazil na svùj limit. Náhle se pøestanu lepit Merkymu na paty a kluky doháním èi dovleèuji až u Strejcovského krápníku – tam si vaky musíme postupnì pøedat. Tak to už byl pro mì docela Stalingrad. Bolest v zádech vyrovnávám opìt nadávkami a zpìvem, což je vùèi mému okolí nezvykle brutální. Ne, že by to moc pomáhalo, ale neznám lepší øešení. V Dómu II si opìt pøerozdìlujeme transporáky –  beru si svùj, protože Koleno je plné a když si obsah zavazadla namoèím, je to jen moje vina. Podobnì jako Priesnitzovy láznì na mì pùsobí Bílá voda a bolest v zádech trochu polevuje, jdu opìt první, abych otevøel jeskyni. Naštìstí zámky nejsou zamrzlé, takže je nemusím rozmrazovat karbidkou. Venku je svìtlo - asi 14-14.30 hod., mezi mraky prosvítá slunce. Jsme všichni živí (i zdraví) a právì mi skonèil jeden sen – objevit pokraèování Nové Rasovny, udìlat podzemní tábor a zmapovat je. Ale nejspíše se tam ještì vrátíme, vždy nìkdo musí vylézt ty komíny a jiný je musí zmapovat. I když…kterýkoliv komín jsme vylezli, stejnì byl na konci pokaždé objeven Pólo. Na základnì nás vítá osazenstvo a hlavnì máme pøipravenou teplou vodu na základní umytí a topí se nám i v šatnì ve sklepì. Jak jsme tak nìjak rozjetí, naskáèeme za boudou mezi led opìt do potoka a rychle vypereme overaly a cajky. Pak už pílíme ke mnì do Líšnì, kde byla provedena dùkladná oèista. Na zpáteèní cestì jsme se zastavili U Nìmcù v Ostrovì, neb máme dojem, že dùležité akce se zpravidla zakonèují aspoò symbolicky zde. Moc známých jeskyòáøù tam nebylo, ale postupnì se lokál zaplòuje. Na chvíli jsme se dali do øeèi s Honzou Vítem a Franci Musilem. Zvláštì Franciho slova jsem si vzal k srdci, doopravdy vím, že není vhodné rýt v jeskyni do bláta kosoètverce a je to jen projev zastydlé puberty. Jenomže kdybych nebyl zastydlý puberák, tak bych se už skoro 20 let neplazil kdesi bahnem a vodou, a nýbrž trávil volný èas u piva pøed blikající bedýnkou. Pøíjezd na Holštejn, odchod do restaurace Pod hradem, kde probìhl Protosilvestr.

(pravdìpodobnì) nebo ještì lépe na publikované mapce (obr. 1), kde je místo bivaku oznaèeno písmeny IC. Tento koncový bod se nejprve nejen svým objevitelùm jevil jako poèátek zasutìného komína. Prostor pøed závalem ve své stati nazývám Pracovištìm a prùkop závalem do nových objevù –  Jeskynì pravìkých symbolù – je Androidùv koridor. Dnes už víme, že Komín prùvanù ve skuteènosti není komínem, ale širokou chodbou. Koleno je zcela nevyzpytatelný polosifon (obèas i sifon) v Hlavní chodbì. Èertùv skluz (Èerák) necelých 20 m dlouhá, asi 3 m široká a 30 – 50 cm vysoká chodba z liáku klesající pod úhlem cca 60o a na zpáteèní cestì opìt stoupající. Komu pøipadá, že Twistovka v Pikovce je problém, tak Èerák pro nìj bude hodnì velký problém. Proè vlastnì Indoor Camp a ne normální víkendové bádání. Kdo zná Lipoveckou chodbu, zná též odpovìï. Nìkdo se horko tìžko propasíruje do Hlinitého dómu v Plánivách a má z toho zážitek na celý život, pro jiného je stejná jeskynì pøíjemným choïákem, kde se ani moc neušpiní. Do podobné (ovšem mnohem ménì známé a démonizované) kategorie jako Plánivy patøí rovnìž Lipovecká chodba Nové Rasovny. Co je pro jednoho jeskyòáøe vrchol jeho možností, pro jiného je pouhým pøístupem na „bádalištì“, ovšem mokøí a zablácení budou oba. Objev JPS byl „naplánován“ na srpnové Soustøedìní 2003, avšak dìlali jsme jinde. Podzimní období je na práci v jeskyni s aktivním tokem velmi nevhodné a právì bìhem nìj se odhalení JPS realizovalo. Nadmíru obtížný pøístup do Lipovecké chodby komplikovala hned od zaèátku Bílá voda v Kolenu, zatímco v létì je zde naprosté sucho (nìkdy). Za normálních okolností bìhem takovéhoto stavu do Nové Rasovny prostì nechodíme, ale jak dlouho bylo možné odpovídat na otázky, co jsme to vlastnì objevili, stupidním – vlastnì nevíme. A tuto otázku jsme si kladli hlavnì my. Nebylo jiné øešení, než podzemní tábor. Míru objektivního rizika jsem zvažoval docela dlouho a pøipadalo mi, že není vyšší než obvykle v Nové Rasovnì bývá. Kritiètìjší mohl být jedinì návrat, kdyby došlo k úplnému zaplavení Kolena a Hlavní chodby. Mìli jsme však vybavení, které by nám umožnilo pøežít dostateènì dlouho v Dómu II, než by vodní hladina klesla. Dokonce jsme mìli natažené Hlavní chodbou pøes Koleno až do Dómu II lano. Ohlednì mapování je v deníku 27.12.03 zmínka, že jsem se s tím moc nemazlil, což by mohlo být

Nezbytný komentáø Celý výše uvedený dìj se odehrával za místem, které najdete na mapì Nové Rasovny z roku 1948 oznaèené jako Pøíloha 2 v monografii K. Absolona Moravský kras 1, oznaèené popiskou Komín prùvanù

14

pochopeno, že jsem to odflákl. Opak je pravdou, tvorba terénní dokumentace je už ètrnáctým rokem mým každodenním chlebem. To, co obèasný víkendový „speleogeodet“ musí složitì a vìtšinou nepøesnì mìøit metrem, mám už dávno v oku, které to ihned pøedává ruce s tužkou. Pokud si vyzkoušíte kreslit v zimì pøi -10 °C, buïto se vycvièíte v neobvyklé rychlosti, nebo pozbudete nìkolika prstù (já jich mám stále 20 ks). Metodicky jsme postupovali zcela klasicky: pomocí provázku jsme našli vhodná místa pro polygonové body, vyvrtali je, osadili nýtem s visaèkou a èíslem, podle provázku zmìøili geologickým kompasem Freiburg sklon a azimut. Pak se mezi body natáhlo pásmo, zmìøila délka a podle nìj jsem dokreslil pùdorys a øez. Zaznamenávali jsme také místopis bodù, popøípadì jsem zde nakreslil další øez. Dómy jsme kreslili pomocí nìkolika os, od kterých se mìøily kolmé vzdálenosti na boèní stìny. Výšky, kam jsme dosud nevylezli, jsou pøirozenì odhadované, ale viz výše. Další zpracování mìøièských záznamù probìhlo tak, že P. Mravec namìøené hodnoty pøepoèítal a v AutoCadu vynesl, spoleènì jsme opravili eventuální chyby (asi 2x špatný odeèet o 180° vzniklý zámìnou èervené a èerné ruèièky kompasu) a do vytištìného polygonového tahu s ètvercovou sítí v mìøítku 1 : 100 jsem pøekreslil obrysy. Voda – to byl paradoxnì nᚠvelký problém, po cestì jí bylo pøíliš hodnì, v novì objevených prostorách pøíliš málo. Pitnou vodu o celkovém objemu 20 l jsme mìli donesenou, což je pro ètyøi osoby na ètyøi dny docela málo. Pocit žíznì jsme sice nemìli, dehydrovaní jsme však urèitì byli celkem dost. Jídlo – nic zvláštního v denní nabídce nebylo. Konzervy díky vlhkosti již bìhem transportu pøišly o vìtšinu nálepek. Kuchaø tedy volil menu dle tvaru konzervy, vìtšinou to vyšlo, a když to náhodou nesedìlo, nezbývalo, než uvaøit polévku i z játrové paštiky. Tepelná úprava byla provádìna na plynovém vaøièi Camping gas. Protože chleba byl bìhem pøepravy metamorfován do instantní granulové podoby, nebyly paštiky moc oblíbené, nebo je nebylo na co namazat, ale lžíce dokáže vyøešit mnohé. Sladkosti tvoøily nutný energetický doplnìk stravy. Výstroj – opìt celkem bìžný standard. První dvì vrstvy obleèení z polypropylenu prodávaného buï pod znaèkou Klimatex nebo Moira, podle toho, jak kdo z nás preferuje jednotlivé znaèky. Pøestože používám klimatexové obleèení od roku 1985 (tehdy

ještì Climatex), volil jsem na pobyt tentokrát moiru, protože mi pøipadá na dlouhodobìjší nošení bez možnosti mytí pøece jenom o fous pøíjemnìjší. Kdo se ale domnívá, že díky reklamì a vrstvì Sanitized prádlo z moiry po nìkolika dnech používání nesmrdí, mìl by se nad sebou vážnì zamyslet, má-li ovšem èím. Podoveraly a overaly byly z Turni nad Bodvou. Osvìtlení a pøilby používáme rovnìž jednotnì explorery od Petzla. Karbidky již byly rozmanitìjší - jedna ariane, dvakrát hipmanùv vyvíjeè a v mém pøípadì opìt stará vykopávka, èili 17 let stará karba „vavøinka“ vlastní konstrukce, zhotovená z pouzdra na hornickou záchrannou masku. Aèkoliv karbidky jely celou dobu nonstop bez jakéhokoliv dùkladnìjšího èištìní, nikdo z nás nemìl se svìtlem vážnìjší problémy. Výzbroj – pøíklepová vrtaèka Hilti sloužící, jak již samotné jméno napovídá, k vrtání povìtšinou otvorù nebo dìr. Fotoaparát Nikon 5700, blesk téže znaèky s oznaèením SX 28, dále blesk Carena s fotoèidlem a stativ Manprofotto. Bohužel, hned první den pøestaly nikoòácké výrobky spolu komunikovat, takže jsem musel používat pouze vestavìný blesk a synchron. Aby to aspoò trochu fungovalo, nezbylo než nastavit citlivost na 800 DIN, snímky jsou samozøejmì hodnì zrnité. Zároveò na fotografování zbyly jen asi tøi hodiny èasu, což pøirozenì nestaèilo. Výsledné fotografie jsou proto spíše jen orientaèní a mají pouze prvotní dokumentaèní hodnotu. Vlastní tábor byl rozèlenìn na tøi hlavní místnosti – kuchyò, ložnici a šatnu s podsekcí koupelna, ta byla tvoøena našimi mokrými podoveraly z prvního dne, do kterých jsme se chodili umývat a koupat. Podlahu obou prostor tvoøily dvì PVC autoplachty. V ložnici byly instalovány tøi pìnové a jedna samonafukovací karimatka (sice od královéhradeckých Yate, vyrobená však na Tchaiwanu). Spacáky byly rùzných znaèek, dvakrát se ale opakovala brnìnská firma Prima Outdoor (jejich výrobky kupodivu výteènì fungovaly též v našem Indooru), jednou Rock Empire a na další si už nevzpomínám. Zpoèátku jsme se domnívali, že spacáky v jeskynním prostøedí samovolnì provlhnou, opak byl pravdou, zùstaly po celou dobu pobytu pøíjemnì suché, holt nebyly plnìné peøím, ale jakousi umìlinou (Polarguard 3D). Pøes „den“ jsme je vždy sbalili a uložili do velkého PVC pytle. V neposlední øadì bych nemìl zapomenout na transportní družstva, která nás bìhem pobytu

15

navštìvovala a zásobovala nejen materiálnì, ale rovnìž duševnì. Bylo pøece jenom pøíjemné mít aspoò nìjaké spojení se svìtem, aby šok z pøetržených komunikaèních spojení nebyl až tak veliký. A plyne z toho všeho nìjaký závìr? Podzemní tábor byl jedineèným øešením obtížného problému,

jak provést základní dokumentaci novì a velmi tvrdì odpracovaných objevù v Nové Rasovnì. Díky dislokaci od bìžných nástrah a lákadel civilizace bylo dosaženo neuvìøitelné produktivity práce, za kterou by se nemuseli stydìt ani špièkoví hrdinové brigád kapitalistické práce. Leden 2004

Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovnì

Richard Zatloukal, Evžen Zámek, Pavel Mravec (ZO 6-15 Holštejnská) V této stati jsme se pokusili shromáždit v èasové souslednosti vše, co nám o vánoèní akci bylo známo. Chybí zde jen pohled pøíbuzenstva a blízkých ètveøice zachraòovaných, možná by byl pouènìjší, než všechno okolo. Po formální stránce jsou pasáže z povrchu pøevážnì kolektivním dílem s hlavním vkladem E. Zámka doplnìným P. Mravcem. Dìní ve vlastním bivaku je opìt pøepis expedièního deníku R. Zatloukala a je v textu psán kurzívou. Omlouváme se všem nejmenovaným zúèastnìným, a je jich vìtšina, nebo jen prostý výèet jmen by pøesáhl publikaèní možnosti Spelea.

sedmé veèer vyrazili Richard Zatloukal, Radek „Pólo“ Maštalíø, Zbynìk Parák, Radek „Merkyš“ Hejl, Evžen Zámek (všichni ZO ÈSS 6-15 Holštejnská) a Vít „Kajman“ Kaman (ZO ÈSS 6-25 Pustý žleb) do Jeskynì pravìkých symbolù v Nové Rasovnì. Teplota se bìhem dne zvedla do plusových hodnot a k veèeru zaèalo mírnì pršet. Cesta Novou Rasovnou do JPS probìhla bez problémù. Transportovali jsme v šesti lidech sedm vakù. Kromì výstroje pro bivak a zásob také vìci na lezení, vrtaèku, mapovací a fotografické vybavení. Voda v Kolenì byla na stejné úrovni jako vèera. Po prolezení Lipoveckou chodbou do JPS kempaøi rozbili tábor na stejném místì jako minule - v Dómu bez výzdoby a pøevlékli se do suchých vìcí. Evžen s Kajmanem si mezitím prošli jeskyni, protože Kajman zde byl poprvé. Pak ještì chvíli pobyli, napili se horkého èaje, zapózovali Richardovi pøi focení a vyrazili s jedním vakem plným mokrých vìcí na zpáteèní cestu (foto 1). Vak vìtšinu cesty vlekl Kajman, má lepší fyzièku. Pøekvapením byl pro nì

25.12. 2004 Vánoèní bádání zaèíná již tradiènì v Líšni, odkud ve složení R. Zatloukal a R. Maštalíø vyrážíme do Holštejna. Letošní Indoor Camp 2004 máme naplánovaný prakticky stejnì jako ten loòský. Nìkolik odlišností ale bude, jednak nepotáhneme pitnou vodu a spolehneme se na skapovou od bodu è. 132, kterou jsme zde shromažïovali prakticky celý rok 2004. Jednak o konání akce teprve rozhodne aktuální stav vody. Zbyòál s Merkyšem proto vyèkávají ve svých domovech a èekají na telefonickou zprávu. Po pøíjezdu na holštejnskou základnu jdeme shlédnout prùtok Bílé vody a první dojem je velmi pøíznivý, navíc mrzne. Pøevlékli jsme se a odešli do Nové Rasovny. Situace s vodou je v jeskyni vynikající a výraznì lepší než loni. Sifon Koleno je zcela volný, je zde asi 0,80 m hluboké jezírko. Shodli jsme se na tom, že nic lepšího si pøát nemùžeme, a proto Indoor Camp 2004 uskuteèníme. Po návratu na boudu voláme klukùm a pøijedou, nebo podmínky jsou výborné. Bìhem noci opìt teplota klesla na pøíznivých -5 °C.

Foto 1. Nová Rasovna, rodinné foto pøed odchodem Evžena s Kajmanem z IC 2004 (foto R. Maštalíø).

26.12. 2004 V prùbìhu dne dorazili další úèastníci, takže po

16

vodní tok v Dómu II, tekoucí od Kolena do Spojovací chodby. V Kolenì zbýval asi 15 cm prùduch nad hladinou. Hlavní chodbou lezli proti proudu potoka. Ze Støedních pater tekl vodopád. Dvojice vystoupila ven již po pùlnoci, takže v pondìlí. Venku nepršelo.

skupiny, kteøí mìli pøijet, a postupnì i tìm, co pøijet nemìli. 10.30 hod.: Noc jaká jiná než klidná, nìjak se mi a Merkymu nechtìlo spát, zase se mi, stejnì jako pøi  loòském IC, zdálo o armádì, že jsem byl na cvièení. Ráno po budíèku hrajeme hru na medvìdy v zimì, Pólo vítìzí. A teï trochu pozitivnì – negativních záležitostí, zapomnìl jsem mìøièský provázek, v podstatì nemám co dìlat a Pólo nevzal malý vrták na polygonové body. Nouzovì budeme mìøit podle pásma. Máme jen ocelové, kompasu to bude èinit jisté potíže. Nìjaké komíny ale zamìøit musíme, protože z nich potøebujeme stáhnout výstroj. Taky jsem zapomnìl svùj obvyklý deník, píšu proto na formuláøe „Povolení mimoøádné jízdy na lanì.“ 12.00 hod.: Kolem poledne se zaèali postupnì objevovat. Nejdøív Pavel „Termit“ Mravec, Jan Mutina a Petr Ondrušek. Po cestì se Termit zastavil u Jiøího „Švejka“ Bicánka, aby si pøichystal cajky a hlavnì neopren. Vymýšleli rùzné strategie postupu a pøipravovali materiál. 12.30 hod.: Prùzkumné družstvo Petr, Jéòa a Evžen vyrazilo do Rasovny zjistit situaci. Na základnì zùstal pouze Termit coby telefonní ústøedna a obsluha nabíjecího boxu. Ze Støedních pater se valil silný vodopád. Uvázali na poslední žebøík lano a hodili ho pøes první most do proudu v Hlavní chodbì. Prolézt nad vodou šlo nejdál ke dvoumetrovému stupni, asi 10 m pøed Kolenem, vodopád zde nešlo volnì pøekonat. Dálkovým svìtlem nifky se dalo dosvítit do Kolena, bylo celé pod vodou. Lano zachycené v kamenech bylo uvolnìno a puštìno dál po proudu. Pøi návratu potkali dalšího pøivolaného èlena skupiny, Martina Parucha. Po návratu prùzkumné skupiny jsme konstatovali, že na toto už sami nestaèíme. 14.15 hod.: Voláme vedoucího Speleologické záchranné služby Romana Šebelu. 14.30 hod.: Termit odjíždí do Lipovce pro Švejka s jeho ohromným baohem materiálu. 15.00 hod.: Pøijíždí Roman s Karlem „Rambem“ Kuèerou a seznamují se se situací. Rozhodují o povolání SZS a potápìèe. Je relativnì dost èasu, protože pøedpokládaný návrat osádky bivaku je v úterý odpoledne. Další postup je smìøován ke zpøístupnìní Kolena pro potápìèe a k následnému zajištìní možného delšího pobytu ètveøice v jeskyni.

První stránka expedièního deníku byla nenávratnì poškozena, proto úvod chybí a první dvì vìty jsem se pokusil zrekostruovat a pak zase nìco schází. 23.30 hod.: INDOOR CAMP Letos jsme do IC 2004 šli jen tak nalehko. Co je to, v šesti tahat pouze sedm báglù. ???? Na místo v Dómu bez výzdoby dorazili ve 22.30. Voda v Kolenu byla na broïáky, kteréžto jsme nemìli, takže s vodním chlazením nohou jsme hrnuli dále. Zdánlivì jsme šli pomaleji než obvykle, protože pøes úžiny jsme batùžky pøemisovali pomocí lidského øetízku. V Lipovecké chodbì to s vodou bylo rovnìž v pohodì, nebyly ani moc silné skapy, takže to nejhorší nás èekalo až v Androidovì koridoru, tam to holt jinak než vodou nejde. V závìru cesty se v mém zažívacím traktu zaèaly pøipomínat peèené praseèí oháòky, které se na vlastní oèi chtìly také podívat na krápníèky. Nakonec jsem jim žádné neukázal. V Dómu bez výzdoby jsme okamžitì instalovali podlahu ložnice, šatny a koupelny a aktivovali kuchyò. Evžen s Kajmanem šli na exkurzi, kdežto zbytek osazenstva si vybalil vìci, pøevlékl se do pyžam a odebral se spáti. Našim domestikùm byl ještì uvaøen èaj, nabalen batùžek s mokrými overaly a holínkami a vypravili jsme je pozdravem na cestu. Potom ještì krátký zápis do expedièního deníèku a jdeme doopravdy spát. Tentokrát jsem vzal hodinky, snad se výrobek firmy Casio nebude potmì bát, èili by nám nemìl nikdo neustále (hlavnì ráno) telefonovat. Vstávat budeme až za svìtla, to by mìlo nastat, poèítáme, že kolem pùl osmé. Karbidky pozvolna dohasínají, obèas se s ozvìnou ozve dopad kapky, ale kromì chrápání bude celkem klid. 27.12. 2004 8.30 hod.: Ráno lilo jako z konve. Kajman odjel z rodinných dùvodù do Brna. Evžen zaèal sledovat hladinu vody v potoce a zavolal kamaráda meteorologa, aby zjistil pøedpovìï srážek pro Drahanskou vrchovinu na pondìlí a úterý. V pondìlí trvalý d隝 a 10 mm srážek. Úterý už jen 1 mm. Voda v potoce stoupala. 9.00 hod.: Evžen zaèal volat kamarádùm ze

17

Veèer také již uvažujeme o možnosti využití vypuštìného rybníka nad vesnicí. Bìhem dne voda v potoce dále mírnì stoupala. 20.30 hod.: Takže den jsme zahájili Komínem nad bodem è. 142. Pólo ho opìt vylezl, zamìøili jsme jej a Pólo vytahal ocelová oka z výstupového jištìní. Jedno oko tam zùstalo zarezlé na budoucí èasy. Komín vlastnì ani není komínem, jedná se o šikmou vrstevní plochu, na níž je vyerodovaná prostora, v urèité úrovni jsou zachovány nìkolikeré skalní maxihodiny, takže to pùsobí dojmem nìkolika komínù. Už mi dohasíná karba, ludra jedna. Horní úroveò Chodby mezi body è. 142 a 143 tedy probíhá nìkde ve výšce 10 – 11 m nade dnem. Též jsme otevøeli Evženovu Adršpašskou horskou vodu, jednalo se o 0,5 l mimoøádnì kvalitní tekutiny èerpané odkudsi z paty Zemìkoule s jemnou pøíchutí jablíèek. Poté si Zbynìk s Merkym odbìhli do Chodby za Androidovým koridorem a zjistili, že vrchol chodby konèí velmi podobnì. A pøesunuli jsme se do Dómu sloních uší, strop jsme odspodu zkoumali již nìkolikrát, nadìjné místo bylo pøímo nad bodem è. 136, kde je ve stropì mohutný meandr stropního korýtka. Nástup mizerný, skoro všechno do pøevisu na stìnì tvoøené krapasy a sintrovými náteky na blátì. Tož se tam Pólo srdnatì drásal (foto 2), dolezl do výšky cca 10 m, zhotovil tam kotvení a zaèal opìt vytahovat ocelová oèka, v jedné chvíli skoro vypadl, takže jsme pro dnešek zabalili krám. Vylezl jsem si také nahoru a udìlal pár fotek. Asi 3 m nad nejvyšším štandem se komín, resp. stropní korýtko, zvedá a pokraèuje horizontální erozní chodbou. Takže jsme to pobalili, necháme to na zítra, udìlali veèeøi a jdeme spát. Taky jsme koštli Žankovu explorátorovicu, jen nevíme, z èeho je. 21.00 hod.: Byla oficiálnì zpravena obec o nastalé situaci, resp. místostarostka Milena Blažková, a zároveò byla požádána o vstup na obecní pozemky pro zabezpeèení celé akce. 22.00 hod.: Roman Šebela ukonèil záchranné práce v podzemí pro tento den. Sraz pro další den byl urèen na 7.00 hod. ráno.

Foto 2. Nová Rasovna, nástup do komína v Dómu sloních uší – Polo jištìný Zbyòkem (foto R. Zatloukal). Roman rozdal záchranáøské vysílaèky a zahájil oficiálnì záchrannou akci. Lano spuštìné volnì v korytì je postupnì bìhem odpoledne fixováno trojicí speleologù (jeden èlovìk ze SZS, Kajman a Martin Paruch) až cca 10 m pøed Koleno, kde kvùli velkému prùtoku nebylo možno dále pokraèovat. 16.30 hod.: Pøíjezd potápìèe z Blanska na základnu. Byl zpraven o situaci a hned odjel k Rasovnì pøipojit se k ostatním záchranáøùm. 18.00 hod.: Potápìè posoudil ponor do Kolena vzhledem k velkému prùtoku vody jako velmi riskantní. Vzhledem k tomu bylo nezbytné snížit prùtok vody v potoce. 20.00 hod.: Vedení jihomoravských hasièù se seznamuje s terénem a vodními pomìry. Rozhodují o použití výkonných èerpadel používaných pøi povodních a o výjezdu skupin hasièù z Brna a Blanska s vybavením pro zabezpeèení záchranné akce.

28.12. 2004 0.15 hod.: Pøijela hasièská kolona z Brna. Hasièi vybudovali základnu na louce pøed Zukalovým mlýnem. V patách za nimi dorazil pøenosový vùz ÈT s redaktory, kteøí zahájili natáèení záchranné akce. Bìhem noci se vybagrovala v korytì Bílé vody pod soutokem s Lipoveckým potokem nádrž s hrází pro

18

Foto 3. Holštejn, provizorní zahrazení rybníka (foto J. Fatka).

Foto 4. Nová Rasovna, balíme bivak v Dómu bez výzdoby (foto R. Zatloukal).

nasávací hubice èerpadel. Hadice od èerpadel byly nataženy údolím pøes potok až do povodòového koryta pøed Starou Rasovnou. Podporu poskytují také dobrovolní hasièi z okolí. 4.30 hod.: Jsou poprvé na zkoušku spuštìna èerpadla. Naostro se èerpá po doladìní techniky od cca 6.00 hodin. 6.20 hod.: Petr Ondrušek s Evženem sestupují do Rasovny, aby zjistili stav vody v podzemí. Voda pod žebøíkem u vodopádu ze Støedních pater viditelnì poklesla. Vliv na to má pravdìpodobnì mimo èerpání i pokles prùtoku vody v Lipoveckém potoce. 7.00 hod.: Pøíjezd vedoucího SZS a opìtovné zahájení práce v jeskyni. Bìhem dopoledne Kajman, Petr Ondrušek a Martin Paruch dokonèili fixaci lana až ke Kolenu. V Kolenì je již asi 5 cm od stropu volná, i když prudce proudící hladina. Po výstupu na povrch byly nachystány telefony a kanystr s materiálem a pøivolán potápìè, který by to vše mìl pøepravit za Koleno, do ústí Lipovecké chodby v Dómu II. 9.30 – 10.00 hod.: Za pomoci ostatních na povrchu bylo hasièi realizováno napouštìní rybníka nad obcí, tj. za pøispìní kolového nakladaèe zahrazení odbìrného místa v korytì Bílé Vody, pøepažení odtoku z náhonu nad rybníkem døevìným bednìním, uzavøení šoupátka na výtoku z rybníka a vyèištìní bezpeènostního pøelivu od nanesených neèistot (foto 3). Napouštìlo se až do vystoupení speleologù z Nové Rasovny na povrch (to bylo cca od 10.00 do 15.00 hod.). 11.00 hod.: Pøed jeskyní se pøipravil potápìè. Bohuslav „Kocour“ Koutecký a Petr Ondrušek snáší nachystaný materiál ke Kolenu. Po zhodnocení

Foto 5. Nová Rasovna, když se Bílá voda valí ze Støedních pater (foto R. Zatloukal). situace se rozhodli neèekat na potápìèe a proplavali za Koleno, kde v ústí Lipovecké chodby nainstalovali telefon a kanystr s materiálem. Pøišel rovnìž potápìè a spolu poèkali na kontrolu telefonického spojení. Pak vylezli na povrch. 12.00 hod.: Jsme sbaleni, odcházíme, na vylezení

19

komína v Dómu sloních uší nemáme dlouhé háèky (vyrobíme pøíštì), na mapování prostor za Mahátmovou kaplièkou chybí provázek (foto 4) . Krátká rekapitulace - v kempu zùstává: PVC plachty na podlahu ložnice a šatny, 1 hrnec, 1 ešus, 2x lžíce, tupý nùž, 1x majzlík, krátká lopatka, 1x kopáèek, 2 žebøíèky, 40 m dynamického lana, 1x smyèka. V Dómu sloních uší visí 40 m statického lana na Y kotvení. V „Komínu, kam se Bzunda nikdy nedostane“ asi 10 m statiky, v Dómu bez výzdoby asi 15 m statiky, dále cca 2,5 kg karbidu, voda do karbidek je v baòoku bez držadla. Pitná voda ze skapu u bodu 132 – nachystané prázdné 2x5 l, cca 2,5 l vody v PVC kanystru 5 l. Cukr asi 1 kg, 8 ks paštik, 3x inst. polévky, 1x bramkaše, 3x teplo Body heat, 2x müsli chrupkavé, 6x deli, 2x margotka, 2x corny, 1x vèelí med, 2x studentská smìs, krabièka mìøièských bodù, visaèky a køídy, PB bomby 2x – jedna polovièní, jedna asi ètvrteèní. 12.20 hod.: Vzhledem k nejistotì o èasu návratu ètveøice z Indoor Campu, po dùkladném zvážení rizik, vyrazili na rychlý prùstup Lipoveckou chodbou Evžen Zámek s Petrem Vodákem ze SZS. Kluky potkali již na zpáteèní cestì z JPS zhruba v místì pùvodního konce Lipovecké chodby pøed Androidovým koridorem. Po krátkém vysvìtlení situace zanechali transportní vaky s výjimkou jednoho s fotoaparátem na místì a vydali se na rychlý návrat. cca 12.30 až 15.30 hod.: Nemáme kam spìchat, takže jdeme jen tak na pohodu, poèet vakù odpovídá poètu nosièù. Chvíli si øíkám, že tøeba zrovna dneska Androidùv koridor vyschnul, jenže když jsme k nìmu dorazili, vidíme, že nevyschnul. Takže Zbyòa pøelezl do Pracovištì, já zùstávám v I. jezírku, za mnou je Merky a Pólo zezadu podává transporáky. Sotva prošel první vak, slyším z Pracovištì nìjaké hlasy navíc. Ejhle, dorazili další nosièi, trochu pozdì, ale pøece. Nicménì nám nìjak zaèala váznout pøeprava, protože Zbyòa nìco øeší s pøíchozími a mì polehávání ve vodì pøestává bavit, navíc jim nerozumím. Musíme pøece pøetáhnout materiál a pak se mùžeme vybavovat. Takže lidský øetìz se znovu dává do pohybu, pøetáhli jsme bágly a nasoukali se na Pracovištì. Je tam Evžen ještì s kýmsi. Kvituji s povdìkem, že jdou nalehko, takže jim trochu pøitížíme. Evžen ale zopakoval to, co už Zbyòa ví, na povrchu probíhá obrovská akce na naši záchranu. Tak nìjak se necítíme, že by nás zrovna nìco ohrožovalo. Jako dùkaz jest nám pøedstaven Petr

Foto 7. Nová Rasovna, odstrojování a vynáška materiálu (foto R. Zatloukal). Vodák ze SZS. Nemá smysl naši debatu o nedorozumìní a neuvìøení nìjak zvl᚝ dramatizovat. My jsme prostì ven šli, a už jsme na záchrannou akci vìøili, nebo nevìøili. Jednalo se jen o to, jestli budeme tahat nᚠmateriál z jeskynì, nebo ho necháme na Pracovišti. Nakonec jsme se domluvili, že si potáhnu jen svùj baùžek s dokumentací a fotovýbavou. Když se budu opožïovat za ostatními, nechám vak v jeskyni. S transporákem mi vydatnì pomáhal Zbyòa s Pólem, až mi ho vzali úplnì. Už ve Vaòousovì øeèišti bylo trochu vidìt, že vody pøibylo. Z Hluboké tùnì jí vytékalo celkem dost. V Dómu II vidíme první hmatatelné dùkazy, že se doopravdy nìco dìje. Je tam nainstalovaný telefon, do tmy svítí velký plastový barel, smìrem ke Kolenu je natažené fixní lano a teèe docela hodnì vody Bílé. Petr zatelefonoval na povrch, že se všichni v poøádku vracíme. Pøipadá mi zbyteèné, abychom se vraceli s prázdnýma rukama, takže navrhuji všechno demontovat, sbalit a vynést. Kdo ví, kdy se nám podaøí zase se sem dostat. Tuším, že jsem šel

20

pøedposlední, Pólo za mnou ještì balil lano. Vzal jsem svùj transporák a vyrazil proti proudu Bílé vody ke Kolenu. Vak jsem nesl nad hlavou, což situaci trošku komplikovalo, protože nešel procpat pøes vzduchovou mezeru zároveò se mnou. Nìco se muselo potopit a vak to být nemìl. Mimo karbidku jsem už mìl rozsvícenou i elektriku, èili vzhùru dolù. Procpal jsem vak a vynoøil se na druhé stranì Kolena, okamžitì jsem se dostal pod vodopád valící se vody a šel opìt ke dnu. Chvíli jsem se tam motal, až se mi podaøilo zachytit železné trubky po Absolonovì neúspìšném èerpáku z roku 1935 a vyškrábat se z vody do proudu vodopádu, posléze i nad nìj. Transporák se mezitím šplouchal ve vlnkách a tváøil se celkem neutrálnì. Tož jsem ho popadl a pílil pryè. Po nìjaké dobì jsem si všimnul, že jsem jaksi zapomnìl použít fixní lano. Inu což, i zachraòovaný se napoprvé dopouští rùzných chyb. Z našeho starého fixu plandal ve vodì asi 1,5 m dlouhý cancour. K žebøíku se už šlo docela dobøe, ovšem tam jsem se zahledìl na vodu, valící se ze Støedních pater (foto 5), že jsem si udìlal ještì jedno krátké potápìèské intermezzo a zahuèel znovu pod hladinu. Naštìstí opìt bez divákù. Koneènì na žebøíku jsem párkrát cvakl piezem, ale karba nenaskoèila. Automaticky jsem po ní hmátl a kde nic tu nic, jen volný konec hadice. Mùj vìrný, vlastnoruènì zkonstruovaný pøístroj - karbidka Vavøinka, která mì v jeskyních doprovázela asi od roku 1987, byla pryè. Tak to bychom mìli. Asi jsem se v Kolenu zmítal dost intenzivnì. Poslední žebøíky a koneènì vchodová møíž. Když jsem vykouknul ven, mojí první reakcí bylo opìt rychle zalézt zpìt. To pøece není možné, vždy ten ubohý most nad propadáním se pod tíhou èekajících lidí mohl prolomit. Trochu dezorientován, a navíc jsem se znaènì stydìl, neb mi role zachraòovaného nìjak nesedla, jsem se koukal co nejrychleji odklidit na boudu. Navíc jsem byl docela promáèený a pøece jenom byl prosinec. Snažil jsem se aspoò namátkou nìkterým známým lidem podìkovat a znovu se zeptal, zda-li hasièi opravdu pøeèerpávají Bílou vodu. Kdosi mi øekl, a se teda podívám na propadání, což jsem

promptnì uèinil a opìt nevìøil vlastnímu zraku. Dole v Hrádském žlebu bylo natažené cosi, co mi v první okamžik pøipadalo jako rozpitvaný optický kabel (foto na 2. stranì obálky). Tady se opravdu nìco dìlo. Naštvaní zástupci hromadnì manipulaèních prostøedkù se i pøes své zklamání, že jsme nebyli vyneseni v igelitových pytlích, snažili na cosi zeptat. Takže jsem postupnì 4x odpovìdìl, že jsme doopravdy nic netušili. Na boudu ještì došel nìjaký bambula z Mladé fronty, který na úvod øekl, že se mu vybily baterky v diktafonu, ale bude si vše pamatovat. Dokonce naše jména jsem mu musel napsat na papír sám, zøejmì ještì chlapec nedospìl ke znalosti psaní. Vzhledem k tomu, že se ve svém profesním životì tiskových konferencí úèastním docela pravidelnì, tak mohu jen suše konstatovat, že s podobným diletantem jsem se už hodnì dlouho nesetkal. Úroveò jeho èlánku byla výše uvedenému zcela adekvátní. Než jsme se dali aspoò trochu do poøádku, hasièi vše sbalili. Takže když jsme jim šli podìkovat, na louce pøed Zukalovým mlýnem už nebyla ani noha. 30. – 31.12. 2004 V následujících dnech jsme do Nové Rasovny sestoupili ještì dvakrát a na Silvestra dokonèili odstrojování (foto 7). Veškerý materiál odložený na Pracovišti tam v únoru 2005 stále ležel, protože vodní podmínky pro sestup byly buï špatné, nebo ještì horší. Proèpak se nám to celé nìjak zvrtlo? Amatérská speleologie s sebou nese všechny klady (dobrovolné nadšení) a zápory (uskuteèòujeme ji tehdy, když máme èas) laického pøístupu. S odstupem èasu mùžeme konstatovat, že jsme mìli Indoor Camp 2004 realizovat v první pùli bøezna 2005. Zádrhel je v tom, že všichni zúèastnìní z holštejnské skupiny jsou daòoví poplatníci a nežijí z nejrùznìjších soc.dávek (což poskytuje neomezené množství volného èasu), ani nejsou profesionálními jeskyòáøi. Mají proto více èasu pro svoje hobby pøes vánoce, než zrovna v bøeznu.

21

Bádání nad závislostí hladin Kolena a Macošského sifonu v Nové Rasovnì Evžen Zámek (ZO 6-15 Holštejnská)

Pozorování 1. a 2.8.1992 1.8. dvì bouøky odpoledne, pøíval kalné vody v Lipoveckém potoce, následnì byl sledován nástup vody v Kolenu a pod dlouhým žebøíkem, tj. smìrem od propadání (jedná se o poslední žebøík pøed vchodem do Støedních pater). Macošský sifon 170 cm, Spojovací chodba suchá. 2.8. v Kolenu louže (16. pøíèka) ve Spojovací chodbì mnoho vody – lze pøelézt rozporem, Macošský sifon -2 cm, tj. témìø plný. Od Spojovací chodby teèe v Macošské chodbì potok do sifonu. Do propadání žádná voda neteèe. Potok v Lipovecké chodbì asi 2 x zvýšený prùtok. Srážky: v èervenci na stanici v Rozstání zaznamenány poslední významnìjší srážky 11.7., a to 8,3 mm (celkovì èervenec podprùmìrný – mìsíèní úhrn 14,6 mm), 1.8. zde napršelo 31,4 mm.

Hladina vody v Kolenì a Macošském sifonu spolu normálnì nesouvisejí Napø.: 26. ledna 1991 Koleno jen stìží prùchozí – voda na tøinácté pøíèce žebøíku a Macošský sifon 10 cm nad bodem è. 32; 22. záøí 1991 v Kolenì sucho a Macošský sifon 5 cm nad bodem è. 32. Podobných situací bylo pozorováno víc. Z uvedeného plyne to, co bylo potvrzeno také mìøeními vodivosti vody v Macošském sifonu, Lipovecké chodbì, Lipoveckém potoce a Bílé vodì (Zámek, 1996), a sice, že dokud nepøetéká voda z Kolena do Dómu II a Spojovací chodby, tak voda v Macošském sifonu nepochází z Bílé vody, ale pouze z povodí Lipoveckého potoka. Jinými slovy, podzemní rozvodí mezi Lipoveckým potokem (resp. vodami z povodí Lipoveckého potoka) a Bílou vodou je za normálních a nižších stavù vody v Nové Rasovnì mezi Kolenem a Dómem II.

Hladina vody v Kolenu se mìní rychle, nìkdy až pøíliš Napø.: 20.5.1995 Koleno plné, voda teèe zpod žebøíku u Støedních pater smìrem od ponoru, tj. výraznì nadprùmìrný stav. 27.5.1995 Koleno suché. V opaèném smìru (zaplnìní Kolena) to je mnohem rychlejší. Napø. pøedloòské pozorování: 5.10.2003 v 11:30 hodin Koleno zcela suché, venku d隝. 5.10.2003 v 16:30 hodin Koleno plné, Støedními patry ale voda neteèe. Koleno se mùže, jak plyne z uvedených skuteèností, zaplnit bìhem nìkolika hodin, a to v extrému až do úplného uzavøení. To by mohlo být velmi nezdravé pro badatele ve Spodních patrech a JPS, zejména pøi delších akcích. Jednak hrozí uzavøení v jeskyni a v pøípadì uváznutí v nižších prostorách pøi velké povodni (Lipovecká chodba po Vaòousùv dóm) i utonutí.

Prùmìrné hodnoty vodivosti [ìS.cm-1]: Macošský sifon …....................... 469,0 Potok v Lipovecké chodbì …..... 467,5 Bílá voda na povrchu ….............. 323,3 Lipovecký potok …...................... 461,5 Je také nutné zdùraznit, že voda, obvykle tekoucí ze štìrkù v Macošské chodbì do Macošského sifonu, je voda z Lipovecké chodby. Potok pøitékající do Druhé komory Macošského sifonu je také pùvodem z Lipovecké strany. Dìkuji za vstøícný pøístup a spolupráci ÈHMÚ. Podrobnìjší bádání bude následovat. Vycházím z „bádacích knih“ holštejnské skupiny, kde jsou záznamy i o stavech vody pøi jednotlivých akcích. Literatura: Zámek E. (1996): Hydrologické pomìry jeskynì Nová Rasovna. Speleo 22, s. 15-19, Praha.

22

Copak nám to teèe pod Tetínem II aneb proè kopat v Tetínských propástkách Petr Nakládal (ZO 1-02) (spolupracovali: Dohnal Jiøí, GoliᚠViktor, Jánì Zdenìk, Machulka Martin (ZO 1-02), Majer Martin (ZO 1-02), Valenta Jan)

Protože tento èlánek bude skrz naskrz prošpikován odbornou geologickou terminologií, zaènu ponìkud zeširoka. Pøed dávnými a dávnými èasy nám do Evropy trochu drcla Afrika. Proti tomu samozøejmì ihned povstaly Alpy. Jako další dùsledek tohoto jevu se k nám pøipojilo Slovensko (aby se za nìkolik dalších desítek miliónù let mohlo zase odtrhnout). Èechy vzhledem ke vzniklým tøenicím na severu trochu popraskaly. Prasklinami v zemské kùøe se vydalo žhavé magma k povrchu, aby zde vytvoøilo základ k souèasnému Èeskému støedohoøí. Sopeèná bariéra, jíž je Èeské støedohoøí pouze slabým odvarem, se stala pro vodní toky na nìjakou dobu nepøekonatelnou pøekážkou. V období, kdy už po zemském povrchu pobíhali a zvìø lovili lidé (nebo tvorové, kteøí je vzdálenì pøipomínali) si Vltava (pro Kelty) nebo Labe (pro Germány) nalezlo cestu skrze erozí silnì pošramocené bývalé sopky Èeského støedohoøí. Rozdivoèelá mladá øeka se zaèala s velkým apetitem zakusovat do èerstvì vyklenutého Èeského masivu za vzniku ostøe zahloubeného koryta. Tento v oné dobì módní trend byl obèas podporován, obèas potlaèován, klimatickými výkyvy dob ledových a meziledových. Protože Vltava, jako matka našich øek, si aktuální módní trend vymyslela, tak i její poslušné dcery, napøíklad Kamenice, Plouènice, Ohøe, Berounka a Sázava, jej pøevzaly a dále propagovaly. (Laskavý ètenáø jistì poznal, že se mílovými kroky blížíme z oblasti Èeského støedohoøí do Èeského krasu.) Stejnì jako Vltava, tak i Berounka se zaèala zaøezávat do Èeského masivu. V oblasti východnì od Berouna to znamenalo øíznout si cestu v té dobì již patrnì zkrasovìlými vápenci Barrandienu. Podzemní vody poklidnì proudící dávnými jeskynními systémy si tak, jistì ke své nelibosti, musely hledat jiné cesty do novì utváøeného vodního toku. Jak dle klimatického dirigenta musela Berounka zahlubovat nebo naopak zasedimentovávat své koryto, tak i voda protékající podzemím si musela buï hledat cestu hloubìji, nebo si mohla v poklidu vytváøet podzemní chodby. A teï pozor, pùjde do tuhého. Podle nových seismických geofyzikálních

mìøení (Geofyzikální výzkum v kvartérní nivì øeky Berounky severnì od obce Tetín, Dohnal J., Jánì Z., Valenta J. (2003), nepublikovaná zpráva, archiv Èeské geologické služby, Praha 2004), za které musím podìkovat RNDr. Karlu Žákovi, si kdysi podzemní vody v klidu a volnì vytékaly do skalního koryta Berounky pod Tetínem (výšková úroveò skalního dna cca 204 m n. m.), jež se v té dobì v místì dnes známého Tetínského vývìru nacházelo 9 až 12 m pod souèasnou umìle navezenou cestou podél Berounky (obr. 1 a 2). Voda zde patrnì vytékala na køížení šikmé tektonické pukliny a rozšíøené subhorizontální poruchy (výšková úroveò skalního dna Tetínského vývìru cca 206,5 ÷ 203,5 m n. m.). Bohužel, døíve než jsme staèili tento systém prozkoumat, nejvyšší tvoøitel krasu nakázal Berounku, a tedy i vývìr, zasedimentovat štìrky. Voda se však proti jeho rozhodnutí vzbouøila, o èemž již máme i písemné záznamy (Jelínkùv plánek Tetína z roku 1883 doplnìn o místopisné údaje øídícím uèitelem Pechem z roku 1930) a zaèala i pøes nános sedimentù vyvìrat v oblasti pod hradem. Co však nezvládl tvoøitel, zvládli stavitelé trati Praha–Beroun a milou podzemní vodu zadupali tzv. stavebními úpravami témìø nadobro pod zem. Pøerušení tratì r. 1940 (nìkteré prameny uvádìjí rok 1942) pak už bylo jen pouhou drobnou vzpourou proti vùli èlovìka. A teï zpátky k dnešku. V souèasné dobì se má za témìø prokázané, že podzemní voda ze systému, který konèí Tetínským vývìrem, odtéká pøes štìrkopískové sedimenty do Berounky (viz èlánek ve Speleu è. 39). Pøi mocnosti štìrkù v korytì Berounky cca 4 ÷ 6 m (seizmikou zmìøená mocnost 9 m, z toho 2 ÷ 3 m navigace a 1 ÷ 2 m hloubka toku) se není co divit, že cca 10 ÷ 20 l.s-1 podzemní vody vyvìrá tak, jak jsme namìøili, spíše u bøehu než uprostøed koryta.V souèasnosti však otázkou není, kde a jak podzemní voda vyvìrá, ale odkud se tam vlastnì bere. Je jasné, že podzemní vody v Tetínském vývìru nevznikají, ale pøitékají sem z celého hydrogeologického povodí. Kdybyste mìli nìkdy cestu okolo, tak se podívejte na skalní kuloár kolem Tetínského vývìru (obr. 2). Ke vzteku geologa tam

23

Obr. 1. Tetín - niva Berounky, mìlká refrakèní seizmika. Profil 2 - Tetínský vývìr. (Hloubka báze skalního dna pøed Tetínským vývìrem podle tomografie cca 12 m, podle hloubkového øezu cca 9 m. Do textu pøevzat údaj 9 m.). systému pramen pod Domášovem - Tetínský vývìr, Žák K., Vysoká H., Bruthans J., Hlaváè J., èasopis Èeský kras XXX/2004 str. 45 ÷ 50, Muzeum Èeského krasu) lze na základì znalostí o hydrologické stavbì v okolí Tetína a odtoku podzemních vod Tetínským vývìrem soudit, že v úrovni kulminace povodòové vlny (cca 2 m) se v podzemní nachází cca 300 m3 volných prostor (když si trochu zafantazíruji, tak to vyjde na 4 000 m3). To už je èíslo, které stojí za podrobnìjší prùzkum. Otázkou je, kde zaèít.

nad ním není žádná vertikální puklina. Pøi bližším ohledání si však bystrý speleolog všimne nedalekého výrazného záøezu, který slouží i jako pøístupová cesta z torza Tetínského hradištì k øece. Je na nìm vyvinuta i drobná jeskynì, pojmenovaná jako „Trhlinová“. Ve spodní èásti cesty se nachází kus „balvanu“ klínovitého tvaru, který zpestøuje pøístup od hradu k øece horolezeckou vložkou (obr. 3). Potenciální místo transportu podzemních vod z hydrogeologického povodí Tetínského vývìru by tedy bylo. S velkou pravdìpodobností je jím právì ten záøez vytvoøený na tektonické poruše S–J, indikované i geofyzikálním seizmickým mìøením (obr. 1). Co se však na ní a kolem ní dále odehrává? Celkem vzato – nic moc. Pouze se výraznì morfologicky projevuje jako záøez pøístupové cesty k hradu a v její blízkosti jsou vyvinuty jeskynì Trhlinová, Tetínské propástky a jeskynì Bišilu (obr. 4). Smìrem dále k jihu od jeskynì Bišilu se však už pøíliš morfologicky neprojevuje. Patrnì je v onìch místech ukonèena na nìkteré z tektonických poruch ve smìru V–Z nebo JZ–SV, morfologicky se v tìchto místech více uplatòujících. Puklinový systém dal o sobì vìdìt i pøi povodních v roce 2002. Dle pøímého pozorování RNDr. Karla Žáka (Hydrogeologie krasového

Obr. 2. Situace kolem Tetínského vývìru (foto M. Majer).

24

Obr. 3. Pøístupová cesta od Berounky k hradu tektonická porucha (foto M. Majer). Kopat v oblasti Tetínského vývìru? Kdybych mìl v kapse povolení pøerušit tra Praha – Beroun, za zády malou stavební firmu s tìžkou mechanizací a schválený grant o rozpoètu v prvních milionech, tak by to šlo. Mimo pøeložky už zmiòované trati by bylo nutné kopat 6 ÷ 7 m ve zvodnìlých a hydraulicky propustných štìrkopískových sedimentech Berounky (Berounka u Tetínského vývìru cca 213 m n. m.). Do jámy by tak pøitékala voda z øeky i z jeskynì. Protože na základì výsledkù èerpacího pokusu z Tetínského vývìru lze pøedpokládat, že vývìrová oblast jeskynì je též vyplnìna štìrkopísky, pak by vlastní prolongace byla urèena spíše pro otrlé kopáèe vybavené pro pøípad nenadálých prùvalù vod potápìèskou výbavou. A což nad tratí kolem kamene v záøezu pod hradem (viz obr. 3)? Problém je vlastnì totožný. Kam s vytìženým materiálem? Na tra? Další problém by nastal pøi dosažení vodní hladiny. Lze oprávnìnì pøedpokládat, že pokud by tam byla vyvinuta jeskynì, tak by to bylo v úrovni skalního dna štìrkových sedimentù Berounky. Tedy opìt riskantní práce pro otrlé kopáèe se znaèným technickým vybavením nebo pro skupinu jeskynních potápìèù. Další možnost – jeskynì Trhlinová. Ta se nachází cca 35 m nad hladinou Berounky. V zimì z ní sice vychází prùvan, ale pøi podrobné prohlídce nepøístupných èástí mojí manželkou (kdo ji zná, ten pochopí – výška 146 cm, váha tehdy 32 kg) byla objevena pouze úzká puklina. Tu by šlo sice hiltkami rozšiøovat, ale opìt je zde problém, kam s materiálem? Na tra nebo lanovkou na hrad? Pod

Foto 1. Vliv vývìru podzemních vod na led v Berounce (foto M. Majer).

Foto 2. Stavebnì upravený obèasný vývìr Tetínské vyvìraèky (foto M. Majer). vodní hladinou by bylo možné puklinu rozšiøovat pouze pomocí dùlních trhavin. Získat povolení k tìmto pracím v tìsném sousedství trati? To bych musel mít otce pøinejmenším øeditelem báòského úøadu. A co víc, opìt je tady problém – co když se dostøílíme do jeskynì zanesené zvodnìlými štìrky.

25

Obr. 3. Situace podzemních prostor v okolí Tetína.

26

Foto 3. Èerpací pokus v Tetínské vyvìraèce (foto M. Majer).

Foto 4. Oblast vývìru podzemních vod do Berounky pod Tetínem (foto M. Majer).

A co takhle – jeskynì Bišilu. Ta je prokazatelnì vyvinuta na systému puklin, s velkou pravdìpodobností pøivádìjícím podzemní vodu do Tetínského vývìru a vyvìrání v Berounce. Ve vzdálenosti cca 250 m od Berounky se nedají oèekávat problémy se zvodnìnými štìrkopísky. Podle pamìtníkù kdysi mizel pøed jeskyní i Tetínský potok, v souèasné dobì již stavebnì upravený do podoby tetínské kanalizace. Vážnìjší skvrnou na kráse tohoto místa je skuteènost, že výchozí úroveò se nachází cca 50 m nad hladinou Berounky. A to nejlepší na konec – Tetínské propástky. Ty jsou též prokazatelnì vyvinuty na puklinovém systému, navazujícím na Tetínský vývìr. Oproti jeskyni Bišilu jsou však o cca 22 m níže (na hladinu Berounky 28 m samozøejmì minus souèasná hloubka propástek 8,2 m) a o 100 m blíže k vývìru. Z hlediska potenciálních prolongaèních prací se tak dostáváme do docela slušných mìøítek. Dalším argumentem pro kopání v Tetínských propástkách je i nìkdejší existence nedaleké jeskynì Turské maštale, nacházející se v podobné výškové úrovni (spodní patra), odtìžené v záøí 1890. Podle zbylých fragmentù jeskynì se dá pøedpokládat, že se jednalo o vývìrový systém, opuštìný po posledním zahloubení koryta

Berounky. Oèekávám, že prolongací Tetínských propástek bude zastiženo dosud aktivní øeèištì nebo starší jeskynní systém probíhající ve vyšší výškové úrovni. Uvedené myšlenky, související s pokusem o zastižení podzemního øeèištì pøivádìjícího vodu do Tetínského vývìru, byly konzultovány s dalším geologem RNDr. Viktorem Goliášem z PøF UK. Tento praktický geolog, který je na rozdíl od geologù salónních obdaøen geologickým èichem, pokraèování prací v Tetínských propástkách také podpoøil. Veškerá vìdecká argumentace však bledne pøed skuteèností, že za stejným úèelem zaèal v Tetínských propástkách kopat již velký Bidlo. To jen potvrzuje, že jsme na správné cestì do podzemních prostor Tetínského vývìru. Další pøipravované a navazující èlánky: Copak nám to teèe … po 5 letech aneb První objevy Copak nám to teèe … po 10 letech aneb Už jsme na aktivním toku Copak nám to teèe … ještì po 20 letech aneb Jak trhat hajzlpapír v kadibudce (èti: Jak správnì oznaèovat vstupenky u vchodu do pøístupné jeskynì)

27

ZAHRANIÈNÍ

AKCE

Krasové a pseudokrasové jevy v andezitových tufech a vápnitých fosilních pùdách eocenního až oligocenního stáøí na lokalitì Gran Barranca (Provincie Chubut, Argentina) Radek Mikuláš

Díky dlouhému geologickému trvání subdukèní zóny podél západního pobøeží Jižní Ameriky je podstatná èást hornin Patagonie (s výjimkou samotných And a pobøežní zóny) tvoøena andezitovými tufy, které vznikaly jako dùsledek opakovaných sopeèných výbuchù pliniovského typu v andské oblasti. Bìhem delších period bez spadu vulkanického popela docházelo ke vzniku pùdních horizontù, které jsou dnes èásteènì zpevnìné vápencem v podobì konkrecí i tmele ostatních složek. Mohutné odkryvy v tìchto málo zpevnìných horninách vytváøejí svérázné prostøedí pro vznik jeskyní. Klasickou lokalitou, odkrývající pøirozenými

skalními srázy tyto vrstvy, je Gran Barranca (viz 3. strana obálky) u jezera Colhué Huapi, asi 120 km západnì od mìsta Commodoro Rivadavia (Bellosi a Genise 2004). Jeskynì a dutiny, které jsem na této lokalitì mìl možnost vidìt, jsou nevelké (do 20 m délky), ale zpùsobem vzniku jsou zajímavé. Mineralizované pùdní horizonty, obvykle do 1 m mocné (obr. 1), oddìlují èasto nìkolik desítek metrù silné polohy málo zpevnìných tufù a vytváøejí tak øímsy a erozní stupnì. Protože vrstvy jsou uloženy horizontálnì nebo jsou jen velmi mírnì uklonìny, perforace desky vytvoøené obnažením pùdního horizontu (ke které mùže dojít rozpouštìním - tedy krasovìním nebo rozpukáním - tedy pseudokrasovým pochodem) zaène fungovat jako lapaè srážkové vody, kterou „vysílᓠdo slabì zpevnìných tufù (obr. 3.1). Ty se zaènou vymílat a èasem se vytvoøí vysoké prostory, jakési soutìsky pod zemí (které mohou, ale

Obr. 1. Mineralizovaná fosilní pùda, vzniklá v období oligocénu na andezitových tufech. Nápadné jsou shluky a tunely pøedstavující hnízdní komùrky hmyzu a drobná modelace vrstvy korozí. Valounky (s velkým podílem jaspisu), ležící na vrstvì, byly pøineseny už bìhem oligocénu øekou z And. Mocnost vrstvy je asi 40 cm (foto R. Mikuláš).

Obr. 2. Horizontální prostora se zøícenými bloky, asi 1 m vysoká, vznikla v dùsledku kolapsu vertikální podzemní „soutìsky“ (foto R. Mikuláš).

28

nemusejí pokraèovat povrchovou èástí; obr. 3.2). Další možnou fází vývoje je kolaps této vertikální prostory. Tím se mùže vytvoøit naopak horizontální dutina, plná nestabilních blokù náchylných k dalšímu øícení (obr. 2, 3.3, 3.4). Pozoruhodným prvkem mikroreliéfu zdejších dutin jsou „klastické krápníky“ (viz obálka) ), èastìji stalagmity než stalaktity, které vytváøí voda s pøímìsí andezitového popela, skapávající ze stropù dutin. Podobný pochod, tedy vznik krápníkovitých forem z materiálu pøenášeného v suspenzi, je asi všeobecnì pomìrnì rozšíøený – urèité analogie byly pozorovány i v jiných geologických situacích (a snad budou èasem adekvátnì zveøejnìny). Literatura: BELLOSI E.S., GENISE J.F. (2004): Insect trace fossils from paleosols of the Sarmirento Formation (middle Eocene – Lower Miocene at Gran Barranca (Chubut Province). In: Bellosi, E.S. – Melchor, R.N. (eds.): Ichnia 2004, First International Congress on Ichnology, Fieldtrip Guidebook, p. 15-29. Museo Paleontologico Egidio Feruglio, Trelew. Obr. 3. Jednotlivé fáze vzniku dutin v andezitových tufech pøekrytých mineralizovanou fosilní pùdou. Vysvìtlení v textu.

PSEUDOKRAS

A

HISTORICKÉ

PODZEMÍ

Dùl Svatá Trojice u Godrových domkù v Krkonoších Petr Janák, Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)

pro historii udìlali k otevøenému ústí nauènou stezku. Nezbylo nic jiného, než ústí zaregistrovat do kategorie nebezpeènosti „2“. V roce 2003 se nám podaøilo získat zakázku na zajištìní a ústí bylo osazeno železným roštem s otvírací brankou, vše na dùkladném neuzavøeném betonovém vìnci. Zajištìním se dílo na rozdíl od mnoha jiných zachránilo, protože hrozilo postupné zøícení rozvolnìného ústí. Jenom dìti tam opìt lézt nemohou, èasový kruh se po více než 30 letech uzavírá. Ústí starého dùlního díla se nalézá na lokalitì Godrovy Domky na katastrálním území obce Dolní

Je to již hodnì let, kdy se Plukovník, co by ještì malý kluk, se svým otcem prokopali za pomoci kyblíku a lopatky na smetí do staøiny, kterou mìli kousek za svojí chalupou. Uplynula dlouhá doba, Plukovník pøišel k nám do skupiny a svojí lokalitou se pochlubil. Nám se tenkrát malá podzemní dutina nezdála nijak zajímavá a více jsme se o ni nestarali, protože v programu byly jiné, perspektivnìjší lokality. V roce 2001 jsme získali zakázku od MŽP na geologický úkol: Vyhledávání starých dùlních dìl na území Královéhradeckého kraje. Dávno zapomenutou díru jsme navštívili a s hrùzou zjistili, že místní nadšenci

29

magnetitových skarnù, které jsou strmì uloženy v pruhu chloriticko muskovitických albitických svorù s vložkami erlánù a vápencù. Horniny jsou souèástí velkoúpské skupiny krkonošsko-jizerského krystalinika, øazené ke støednímu proterozoiku. Zrudnìní je v podobì jemnozrnného magnetitu a drobných shlukù hematitu vázáno na erlány. Novì byly pøi dokumentaci nalezeny páskované rudy, které zatím v Krkonoších nebyly popsány, a které pøipomínají rudy ze štítových oblastí Skandinávie. Vzorek rudy byl odebrán, ale podrobný petrologický a mineralogický prùzkum zatím nebyl proveden. Na krkonošské pomìry rozsáhlá dùlní èinnost byla na nedaleké Hanapetrovì Pasece. Nejstarší zprávy jsou z roku 1556 a dále tìžba probíhala s rùznou intenzitou a èasovými pøestávkami. Nejintenzivnìjší doložená tìžba probíhala v letech 1791 až 1801. O starých pracích u Godrových domkù jsou zprávy velmi kusé a podle povrchového prùzkumu byla hornická èinnost nesrovnatelnì menší než na Hanapetrovì Pasece. Kratochvíl (1957) zde uvádí jámy na krevel nebo „cinobrovou“ rudu. Jakékoli podrobnìjší historické zmínky o této lokalitì se

Obr. 1. Odval úpadní štoly Máma v Rùžovém Dole. Dvùr (Královéhradecký kraj) na svažitém lesním pozemku Správy Krkonošského národního parku. Ve vlastním ústí a bezprostøedním okolí je nálet mladých listnáèù. Souèasný vstup se v terénu projevuje jako nepravidelná nálevkovitá deprese 8 x 5 m, protáhlá ve vrstevnicovém smìru. Na s. a v. stranì má deprese svislé skalní stìny. Deprese je ve svahu lemována odvalem. Na dnì deprese je otvor rozmìrù zhruba 2 x 3 m, na kterou v hloubce asi 5 m navazuje podzemní dobývka. Zachovalá èást dobývky je zhruba kruhovitého pùdorysu a vstup je na vrcholu kužele blokovité suti. Severním smìrem, kam dobývka s nejvìtší pravdìpodobností pokraèuje, se nepodaøilo pøes zával proniknout. Souèasný vchod je propadlý strop a pùvodní tìžební vchod – úpadní štola – je v plánku oznaèen písmenem B. V souèasnosti je z povrchu ucpán nevelkou zátkou balvanù a hlíny. V okolí jsou ještì další menší deprese a odvaly. Mùže jít též o propadlé komorové dobývky, jak dosvìdèuje torzo podzemní dutiny v kruhovité depresi sz. od popisované dobývky. Dùlní dílo je založeno v protáhlé èoèce

Obr. 2. Svatá Trojice - Dolní Dvùr, Godrovy domky.

30

podkladù z prospekèního prùzkumu. Surovina: Fe-rudy. Geoindustria n.p. Praha. (ÈGS Geofond P20378) JANGL L. (1956): Krkonošská ložiska 4: Historie dolování na lokalitách Herlíkovice a Hanapetrova Paseka. Èeský báòský archiv Kutná Hora. (ÈGS - Geofond P08227) KRATOCHVÍL (1957): Topografická mineralogie Èech V. (O-Ø).– Nakl. Èeskosl. akademie vìd. Praha. MIKŠ O., TÁSLER R., TOMÁŠKOVÁ Z. (2001): Vyhledání starých dùlních dìl na území Královéhradeckého kraje.– MS, Èeská speleologická spoleènost Albeøice, ÈGS Geofond Praha.

nepodaøilo zatím dohledat. Podle nepotvrzených zpráv z roku 1650 zde byl dùl a nesl jméno Svatá Trojice. Toto jméno jsme pracovnì pro lokalitu použili, i když jsme si vìdomi, že není ovìøené. Na základì prùzkumu však mùžeme konstatovat, že popsaná dobývka je na lokalitì rozhodnì nejvìtší. V roce 1959 probíhaly na Hanapetrovì Pasece a v pokraèování pruhu erlánù na Godrovy Domky prùzkumné a mapovací práce. Další prùzkum plánovaný na léta 1960-1961 (vrtné a báòské práce) již nebyl pro nedostatek financí proveden. Pro zájemce výbìr literatury: HORNYCH V., CIMBÁLNÍKOVÁ, MALÁSEK (1963) : Závìreèná zpráva Hanapetrova Paseka. Úkol è. 512 100 014, 512 110 022. Kompletace

Mìstské podzemí v Jirkovì u Chomutova Václav Cílek

Úvod Joska Øehák, který aktivnì pracuje v západních Èechách a to zejména v žateckém podzemí, pøizval J. Hromase a mne nìkdy poèátkem roku 2004 k jakémusi ohledání situace v rozsáhlém bludišti tzv. pivovarských sklepù v Jirkovì a k poradì na místním úøadì, co s podzemím dìlat dál. Vypracoval jsem pro nìj a pro úøad základní charakteristiku jirkovského podzemí a návrh dalších možných prací, který zde pøedkládám.

pro „nebezpeèí zátopy“. Míní se tím pravdìpodobnì postupné sesedání a zatápìní terénu v místì uhelných dobývek, které bylo èásteènì odpovìdné i za vznik nedalekého Kamencového jezera, kde probíhala jak povrchová, tak podzemní tìžba kamencové suroviny. V 18. století mìsto dvakrát vyhoøelo, v druhé polovinì 20. století byla vìtší èást mìsta zbourána a nahrazena moderní zástavbou. Sachunský (1972) se dlouhodobì zabýval poznáváním mìstského podzemí. Uvádí nìkolik úryvkù z dìjin Jirkova (PENSLER 1928): „V letech 1555-1557 byl pod vedením purkmistra Enderleho vyhlouben tzv. Pískový nebo též Dlouhý sklep, který mìl 105 oddìlení a byl používán rovnìž ke kvašení piva. Za roèní nájem byl pronajímán obèanùm. Je jirkovskou pamìtihodností. Nìkterá oddìlení jsou dodnes používána.“ Dále èteme: „Já, níže podepsaný zednický mistr v Jirkovì, jsem v roce 1724 v polovinì mìsta Jirkova obnovil a vyzdil staré zavalené dùlní chodby a šachty, vedoucí ze dvora radnice pod Tkalcovskou ulicí k Seifertovu domu, jakož i chodbu vedoucí z rynku k mìstskému mlýnu a chodbu zaboèující Panskou ulicí k Seifertovu domu a vedoucí až ke staré papírnì. V roce 1738 jsem opravil a vyzdil chodbu vedoucí z radnice až za Vinaøickou ulici…“ Martin Rudolph, 1739. Mapování podzemí probìhlo nìkolikrát. Všechny dostupné mapy jsou podobné, èi s rùznou pøesností zamìøení, totožné. První zjištìná mapa je mapa Karla Langa, 1 : 500 z roku 1928, která uvádí

Pøehled starších výzkumù Mìsto Jirkov vzniklo v polovinì 13. století jako kolonizaèní farní ves na bøehu potoka Bíliny. Ves pøíslušela k hradu Èervený hrádek, který byl po roce 1579 renesanènì pøestavìn a pozdìji upravován za úèasti slavného Jeana Baptisty Matheye. Na zámku se v roce 1688 narodil slavný sochaø Jan Brokof. Mìsteèko bylo situováno pøi významné obchodní cestì z Prahy do Saska. V roce 1507 získalo právo hradeb a výroèních trhù. V roce 1554 došlo k objevu kamencových ložisek. Uhelná sloj s vysokým obsahem sulfidù zasahovala již pod spodní tøetinu námìstí. V parku u mìstských hradeb naproti kinu býval ještì nedávno odval z kamencového dolu. V roce 1579 byla uzavøena smlouva o zastavení dolu svatého Krištofa. V roce 1693 byla tìžba zastavena, ale o století pozdìji (1760) Jirkovští opìt podali žádost o dolování. Žádost byla odmítnuta kvùli nebezpeèí propadù, a jak uvádí Kratochvíl (1960),

31

jen èást podzemí. Druhý, pomìrnì pøesný plán (zamìøovaný jenom kompasem a pásmem, hlavní tah teodolitem) je plán R. Sachunského (1972). Tøetí plán je uveden v práci Marka a Mrázka (1979). Ètvrtým plánem je zamìøení M. Vrbíèka z let 1995 - 1996. Podrobný plán je rovnìž uveden ve zprávì J. Øeháka (2003). Kromì toho byl v zájmovém území v roce 1996 provádìn Ing. E. Benešem geofyzikální prùzkum pomocí georadaru. V samotném podzemí byly zjištìny mapovací body tøí generací – nejstarší jsou døevìné kolíky s korodovanými železnými høeby, dále se objevují ploché destièky, ale nejlépe zachované a dohledatelné jsou polygonální hliníkové štítky s vyraženými èísly. Základní charakteristika podzemí je podána ve dvou zásadních pracích – Sachunského (1972) a Marka a Mrázka (1979). V roce 2003 došlo v prostoru høištì za hasièskou stanicí k propadu a zranìní hasièe. Zároveò se objevila nutnost sanovat podzemní chodbu u restaurace Na rùžku, kde hrozí zøícení štítové stìny do podzemí. K tomuto problému byla vypracována dvì ponìkud odlišná øešení (VOPAT 2003, ØEHÁK 2003). Pøi dalším jednání na jirkovské radnici (25.3.2004) za úèasti výše uvedených stran, Ing. Tykara zástupce HBZS, J. Hromase a autora tohoto sdìlení, bylo konstatováno, že celý problém je širší, než pouhé zabezpeèení dvou rizikových míst. Radnice by pøedevším mìla mít dost podkladù k tomu, aby se rozhodla k nìjaké dlouhodobé strategii zabezpeèení systému Pivovarských sklepù. Tato studie struènì shrnuje výsledky dosavadních prùzkumù, mìstské podzemí hodnotí jako cenné a zajímavé jak z historického hlediska (bludištì renesanèních sklepení), tak i jako geologický profil. Navrhuje nejenom šetrné provádìní nezbytných sanaèních prací, ale také vybudování nového vchodu do podzemí smìrem od Vinaøické ulice a postupné vyèištìní podzemí, které by mìlo být pravidelnì monitorováno a potenciálnì pøipravováno ke zpøístupnìní.

náležející prostøedí mìlkého jezera, tak i série splachù, ve kterých se nìkdy støídají svìtle písèité a nafialovìlé jílovité až prachovité partie. Místy na hranicích hnìdavých a svìtlých jílù se projevuje šikmé (až 25°) erozní seøíznutí vrstev, jinde se objevují oválné závalky svìtlého pískovce o prùmìru až 30 cm. Souvrství je mírnì uklonìno smìrem k pánvi pod úhlem 5 - 10°. V prostoru mìsta dosahuje mocnost 10 - 20 m, dále po proudu Bíliny až 100 m. Jedná se o erozní zbytek pùvodnì znaènì mocného souvrství. Vinaøickou ulicí probíhá zlomová linie, na které nasazuje vývoj v podobì jílovcù a uhelných jílovcù. V okolí mìsta bylo prokázáno hluboké kaolinické zvìtrávání rul do hloubky i pøes 20 m. Tyto svìtlé horizonty byly doprovázeny èervenými až nafialovìlými jílovitými a prachovitými polohami a v nìkterých pøípadech kryté silicifikovanými horizonty. V nìkterých místech podzemí pozorujeme redepozici tìchto zvìtralin projevující se støídáním asi 10 cm mocných svìtlých a nafialovìlých vrstev. Souvrství je epigeneticky pigmentováno oxidy železa, místy se objevují konkrece nápadnì zbarvené oxidy železa (obsahy FeOOH jsou však velmi nízké 1-6 hm.%, orientaèní analýzy 2 vzorkù). Souvrství pravdìpodobnì vznikalo splachy z vystupující elevace Krušných hor, i když je nìkdy považováno za zbytek pískù žatecké delty (MAREK a MRÁZEK 1979). Systém Pivovarských sklepù pøedstavuje dosti unikátní geologický profil pobøeží mìlkého jezera severoèeské pánve v blízkosti hranice litorálu. Mezi geologicky zajímavé rysy patøí pøedevším støídání svìtlých pískù a pestrých zvìtralin a rovnìž celkový charakter souvrství, které je blízké (vèetnì nafialovìlých jílù) spodnomiocenním sedimentùm, které vystupují v reliktech toku smìøujícího pøes Èeský kras, Beroun, Hlavaèov smìrem k žatecké deltì. Po útlumu tìžby v severoèeské pánvi se pravdìpodobnì bude jednat o jediný vìtší profil poslojovými písky mosteckého souvrství.

Geologická stavba území Veškeré zatím zjištìné podzemní prostory jsou vyvinuty v nadložních píscích až pískovcích mosteckého souvrství spodního miocénu, které v okolí Chomutova vytváøelo písèité pobøežní tìleso ploché jezerní pánve, ve které se záhy nasazovala uhelná sedimentace (MALKOVSKÝ 1985). V podzemí samotném mùžeme rozeznat jak masivní, témìø nevrstvenou, nepravidelnì zareznutou facii

Charakter podzemí Chodby jsou lokalizovány 2 - 10 m pod povrch terénu. Mají vcelku jednotný profil s výškou i šíøkou kolem 2 m. Klenba nebývá kopána do oblouku, ale je plošší, spíš pøipomíná èeskou placku. Podle J. Øeháka je celková délka polygonu 1 162 m. Nepravidelnou osu podzemí tvoøí již výše zmínìný Dlouhý sklep s celou øadu odboèek, které byly

32

Obr. 1. Mapa systému tzv. Pivovarských sklepù v Jirkovì (nesignovaná mapa, Mìstský úøad, Jirkov). zjištìno snad francouzské jméno Lemee R. Tyto nápisy byly pravdìpodobnì vyryty zajatci nasazenými na práci. Døívìjší letopoèty ukazují, že podzemí bylo navštìvováno a využíváno v letech 1895-1914. Nejlepší pøedstavu o charakteru podzemí poskytuje mapa (obr. 1).

v prùbìhu staletí pospojovány do celého labyrintu chodeb. Chodby byly kopány špièákem, v nìkterých místech byl jejich povrch zhlazován. Bìžné jsou zátesky po døevìných konstrukcích a dveøejích, místy se vyskytují rùzné výklenky, pøípadnì osvìtlovací výklenky. V okolí mìøièských bodù 27 a 30 pozorujeme pøibírání stropu chodby a pravidelné záøezy do stìn chodby. Mùže se jednat jak o strukturu na pøichycení døevìné konstrukce, tak i o pøípravu této èásti podzemí na kryt nebo podzemní provoz – nìjakou nikdy nedokonèenou dílnu èi „továrnu“. Èást podzemí byla skuteènì upravena jako kryt, jsou zde dodnes dobøe zachované nápisy a èervenobílé znaèení chodeb, na nìkterých místech s fosforeskující barvou podobnì jako v Jihlavském podzemí. Jednou z podzemních zajímavostí jsou nápisy v místech, které byly od roku 1944 upravovány na podzemní kryty èi provozy. Èasto se objevují nápisy azbukou, jako napø. Puškin, Steblinka a letopoèty z roku 1944. Na jednom místì bylo

Jiné podzemí v Jirkovì Komplex Pivovarských sklepù pravdìpodobnì pøedstavuje jen èást vyraženého èi dosud existujícího podzemí. Existence hlubšího patra sklepù je vzhledem k hladinì spodní vody nepravdìpodobná. Místní povìsti o chodbì spojující mìstský systém s Èerveným Hrádkem nebo Jezeøím jsou vybájené. Ale naopak zde existuje reálná možnost napojení sklepù dnes již neexistujících domù na uhelné èi kamencové doly. Kratochvíl (1960) s odvoláním na èlánek v Zg. Deutsche Volksblatt z 24.11.1924 uvádí, že v témže roce pøi odkopu v mìstském pivovaru byla nalezena klenutá štola (viz též SACHUNSKÝ 1972).

33

Její západní vìtev nebyla vyzdìna a propadla, druhá vìtev souvisela se šachtou. Rovnìž pøi pozdìjších úpravách pivovaru byly prý nalezeny nìjaké chodby. V mnoha rudních a nìkterých nerudních revírech vedly štoly do dolù pøímo ze sklepù budov – charakteristické to je zejména pro renesanèní krušnohorské dolování cínu a støíbra. Ve starém Mostì byla pøímo ve sklepech dobývána uhelná sloj, v Kouøimi byly objeveny podzemní dobývky na sprašovou keramickou hlínu. Nedá se vylouèit, že i v Jirkovì vedly štoly z mìstských sklepù a že nìkteré podzemní prostory byly rozšíøeny i za úèelem získání písku. Dolování pøímo ze sklepù bylo zejména v zimì výhodnìjší. Na námìstí, kde stával mariánský sloup, bývalo podzemní vìzení, které bylo pozdìji využíváno jako sklad soli a tabáku. Pøi bourání restaurace Modrá hvìzda byly objeveny velké sklepy a zdìná chodba smìøující k námìstí. Po roce 1945 je doložen propad v Tyršovì ulici. Podle geologické situace mùžeme pøedpokládat, že kamencové doly vázané na sulfidy bohaté èásti nadložní sloje mìly charakter šikmo uklonìných štol vedoucích do nepravidelných, plochých, pilíøi podepøených dobývek, které byly odvìtrávány šachticemi. Štoly zároveò odvodòovaly výše položený terén mìsta. Dnes funkci drenáže zastává pøímo souvrství pískù a pískovcù. Je zajímavé, že pøímo pod dnešním pivovarem nejsou zakresleny žádné podzemní prostory – tedy, že systém Pivovarských sklepù leží mimo (!) areál pivovaru. Domnívám se, že pøi pøedváleèné pøestavbì pivovaru byly vchody do podzemí uzavøeny.

svrchnokøídových peruckých pískovcù na okrajích Prosecké plošiny v Praze. Celková délka podzemí je pøes 1 km. Hlavní fáze tìžby probíhala bìhem 19. století. V souèasné dobì se uvažuje o zpøístupnìní proseckého podzemí. Ve srovnání s tìmito lokalitami pøedstavuje Jirkov cenný, standardní objekt, který není tak pùsobivý jako Hosínské a možná i Prosecké podzemí, ale je starší a návštìvnicky dobøe pøístupný, protože leží v samotném støedu mìsta a asi jen 300 m od parkovištì. Z hlediska turistické strategie se obvykle vyplácí kombinovat dva rùzné objekty jako napø. Karlštejn a Konìpruské jeskynì, které si navzájem „posílají“ návštìvníky. V pøípadì Jirkova se pøímo nabízí Èervený Hrádek. Doporuèení 1. Systém Pivovarských sklepù v Jirkovì je nutné považovat ve shodì s pøedcházejícími autory (SACHUMSKÝ 1972, MAREK a MRÁZEK 1979, ØEHÁK 2003 a d.) za významnou historickou památku a podle toho k ní pøistupovat. 2. V dobì rozmachu tìžby hnìdého uhlí nebyla nouze o významné geologické profily sedimenty severoèeské pánve. S útlumem tìžby kdysi samozøejmé odkryvy zanikají, takže z hlediska pøíštích dvou, tøí desetiletí mohou Pivovarské sklepy pøedstavovat významnou geologickou památku. 3. Vzhledem k málo zpevnìné horninì je vìtšina sklepù pøekvapivì dobøe zachována, ale pøesto místy dochází k opadùm a øícením. Sanace je v tìchto pøípadech nutná, ale mìla by probíhat citlivým zpùsobem tak, aby nebyl dotèen charakter podzemí a jeho prùchodnost. Výhodné øešení napø. pøedstavují cihelné pásy. 4. V podzemí by alespoò jednou roènì mìly probìhnout prohlídky stavu podzemí a pøípadná nebezpeèná místa by mìla být zabezpeèena. 5. Územní plán by mìl s poddolovaným územím poèítat jako s nezastavitelnou plochou, kde mùže být park, cvièištì, høištì apod., ale nemìlo by zde dojít ke stavbì domù. 6. K vyøešení hydrologických pomìrù a otázky dalšího podzemí by pomohl prùzkum jednak pod samotnou radnicí (kam archivní zpráva lokalizuje podzemní štolu èi štoly), jednak v objektu pivovaru, kde je další podzemí pravdìpodobné. 7. Pozemek mezi pivovarem a restaurací Na rùžku u parkovištì ve Vinaøické ulici patøí mìstu. Stávaly zde domy, z jejichž sklepù byl pøístup do podzemního systému. Souèasné vchody jsou nevyhovující.

Srovnání s jinými lokalitami a dùvody ochrany Na území ÈR existuje jen nìkolik podobných lokalit vyražených v píscích èi rozpadlých pískovcích. Nejvìtší a esteticky nejvíc pùsobivé podzemí vykopané v èásteènì zpevnìných svrchnokøídových pískovcích leží v Hosínì u Èeských Budìjovic. Chodby dosahují výšek 4 - 6 m, jsou detailnì modelovány do podoby oválných „gotických“ obloukù. Systém je asi 6 km dlouhý, ale jen o nìco málo starší než jedno století. V Poniklé v Podkrkonoší existuje nìkolik menších podzemních pískoven podobného stáøí vázaných na zvìtralé partie pùvodnì dolomitických mramorù nahrazovaných velmi èistým, jemnozrnným pískem. V píscích a pískovcích neogénní karpatské pøedhlubnì je na Znojemsku vykopána celá øada vinných sklepù. Poslední podobnou lokalitu pøedstavuje tìžba

34

Doporuèuji zde otevøít (v souladu s názorem ing. Vopata) napojením na starý sklep nový vstup. Ten by mìl v první fázi sloužit pro technické a zabezpeèovací práce, v druhé fázi pro zpøístupnìní podzemí. 8. Zpøístupòování podzemí mùže probìhnout v nìkolika etapách. Mìlo by se zde poèítat s návštìvnickým zázemím, nìjakým malým domkem, kde si turisté mohou odložit kabáty nebo naopak v létì obléknout bundy, vzít svìtla, koupit pohledy èi brožuru o historii Jirkova a jeho podzemí èi informovat se o dalších památkách v okolí.

353-355. Praha. PENSLER R. (1928): Geschichte der Stadt Görkau und des Schlosses Rothenhaus. RAK P. (1984): Z dìjin mìsta. Str. 1-14. MS. Okresní archiv Chomutov. ØEHÁK J. (listopad 2003): Jirkov-Pivovarské sklepy. Projekt pro zabezpeèení Pivovarských sklepù, str. 1-20, mapa, fotodokumentace. SPELEO. Semily. SAHUNSKÝ R. (1972): Podzemní prostory v Jirkovì. Vlastivìdný ètvrtletník Chomutovska, 3-4. Chomutov. SKØIVÁNEK F. (1989): Vìdecký program 2. sjezdu ÈSS, Knihovna ÈSS 13, 26-38. Praha. TYKAR J. (2004): Zpráva o stavu Pivovarských sklepù v Jirkovì a stanovisko HBZS, 1 str., Jirkov – mìstský úøad. VACULA V. (1997, 10. dubna): Jirkovské podzemí plné otazníkù. Nástup, roèník VI (XXXVIII), str. 3. VOPAT M. (2003): Zpráva o souèasném stavu Pivovarských sklepù v Jirkovì.– MS, Str. 1-6, 8 stran pøíloh. MS. Jirkov – úøad.

Závìr Pøes 1 km dlouhé, souvisle propojené podzemí pod Jirkovem pøece jenom pøedstavuje urèitou hodnotu v kraji na památky spíš chudém a dost zajímavý podzemní objekt. Vzhledem ke vzrùstajícímu zájmu nejenom o starší lokální historii, ale také o historii 2. sv. války (pracovali zde vìzni a zanechali po sobì nápisy) by mìlo dojít buï ke zpøístupnìní anebo alespoò k zabezpeèení vchodù a obèasnému monitoringu stavu podzemí. Z geologického hlediska je zde odkryt pomìrnì instruktivním profil splachovými sedimenty na rozhraní øíèní a jezerní sedimentace severoèeské pánve. Výzkum byl podporován akademickým projektem AV0Z 30130516 a Joskou Øehákem.

Summary: The system of urban cellars in town Jirkov close to Chomutov in NW Bohemia. More than 1 km long system of so called Brewery cellars that might be dated to 16-18th century was excavated in soft Miocene sands and sandstones of North Bohemian Coal Basin in town Jirkov close to Chomutov. The system was partly used as local cellars, for a nearby brewery and originally it could be connected either to local coal mines or sulphide mines (in coal seams) used for „oleum“ (hydrosulphuric acid) and alum production. The paper deals with the plans to open the underground system for public.

Pro zájemce výbìr literatury a pramenù: KRATOCHVÍL J. (1960): Topografická mineralogie Èech III. Heslo Jirkov. NÈSAV. Praha. MALKOVSKÝ M. et al. (1985): Geologie severoèeské hnìdouhelné pánve a jejího okolí. Str. 156-157. ÚÚG. Praha. MAREK J., MRÁZEK J. (1979): Geologický prùzkum podzemních prostor v Jirkovì u Chomutova. Geologický prùzkum 252, 21, 12,

Jak lézt, respektive radìji nelézt do dùlních dìl Radko Tásler

Již od vzniku Èeské speleologické spoleènosti øada základních organizací má ve svém vínku prùzkum historického podzemí, ke kterému pochopitelnì patøí historická dùlní díla. Jak „ubývᓠjeskyní v malých krasových oblastech, do antropogenního podzemí leze stále více a více jeskyòáøù. Kdo se touto èinností zabývá systematicky nebo i profesionálnì, asi ví, o jak složité problematice bude øeè. A kdo si myslí, že

tímto pomìrnì suchým èlánkem nìco vyøešíme, moc se mýlí a radìji a ho dál neète. Ortodoxní jeskyòáøi, nech mi tento èlánek prominou, ale možná by nebylo na škodu, aby si z nìj nìco zapamatovali i oni. Prùserù v dùlních dílech bylo již nìkolik a ne každý skonèil šastnì. Na úvod by bylo dobré poznamenat, že definice speleologického prùzkumu do sepsání tohoto èlánku

35

není nikde v žádném pøedpisu zakotvena a na nìkteré disciplíny by se mohl vztahovat zákon 62/1988 Sb. o geologických pracích. Do této problematiky se zatím nebudeme pouštìt, protože zde jsme se do žádných problémù dosud nedostali (pokud je mi známo), i když se v nìkterých pøípadech pohybujeme hodnì na hranì geologického zákona. Každý, kdo leze do dùlního díla, by si mìl uvìdomit, do èeho leze z hlediska hornoprávního (bezpeènost pohybu v dùlních dílech si necháme na jindy). Zákon 44/1988 Sb. o ochranì a využití nerostného bohatství – horní zákon v § 35 odst. 1 definuje staré dùlní dílo (dále jen SDD) jako dùlní dílo v podzemí, které je opuštìno a jehož pùvodní provozovatel, ani jeho právní zástupce neexistuje nebo není znám. Zákon stanoví kdo je povinen SDD zajišovat, likvidovat, vést evidenci atd. Jednoznaènì však nestanoví, zda je staré dùlní dílo souèástí pozemku èi nikoli. O tom se èasto na úøadech vedou diskuse a výklad není jednoznaèný. Pøi objevení díry do zemì nemùžete vìdìt, co se v podzemí skrývá. Neobjevil jsem žádný pøedpis, který by zakazoval vstup do díry do zemì. Pokud tedy vlezete do neznámého otvoru a zjistíte, že se jedná o dùlní dílo, tedy dùlní dílo nezajištìné, neoznaèené cedulemi apod. je vaší povinností podle § 35 odst. 4 horního zákona toto bezodkladnì oznámit Ministerstvu životního prostøedí ÈR (dále jen MŽP). Ovšem paragraf doslovnì hovoøí o SDD a vy nemùžete vìdìt, jaké to je dùlní dílo a nejste povinni to zjišovat. V tom je slabina paragrafu. Nesmíte však do starého dùlního díla vniknout. Pokud je u díla cedule, plot, jakékoli jiné upozornìní - o brance ani nemluvím, do díla vnikáte a dopouštíte se pøestupku. Jakákoli jiná další èinnost v SDD je problematická a pohovoøíme o ní níže. Jiná situace nastává v opuštìných dùlních dílech (dále jen ODD). Definici opuštìného dùlního díla jsme sice v žádném pøedpisu neobjevili, ale z výše uvedené definice pro SDD po konzultacích s jinými odborníky vyplývá, že všechno, co není SDD je ODD. Ministerstvo životního prostøedí má zaveden ještì termín opuštìné prùzkumné dùlní dílo (dále jen OPDD - podrobnìji viz níže) a v §3 pís. h Zákona o hornické èinnosti, výbušninách a o státní báòské správì 61/1988 je uvedeno trvale opuštìné dùlní dílo. Všechna tato uvedená dùlní díla mají svého majitele nebo správce. Majitel tìchto dùlních dìl má právo na jejich využití, ale i povinnost zajistit bezpeènost, popøípadì likvidaci. Pøi jakékoli èinnosti,

ale i vstupu do ODD nebo OPDD musíte mít souhlas majitele. V opaèném pøípadì se dopouštíte pøestupku vniknutí do cizího majetku a majitel vás mùže zažalovat i pro poškození díla. Majitel ODD urèuje v rámci platných pøedpisù, za jakých podmínek mùžete do díla vstoupit a co tam dìlat. Tedy blbovzdornì øeèeno: majitel (správce, nájemce) dùlního díla musí mít v dùlním díle povolenou nebo ohlášenou nìkterou z èinností definovaných zákonem 61/1988 nebo dùl musí být zkolaudován k jiným úèelùm. Vlastnit, spravovat ODD nebo je mít v nájmu tedy vùbec neopravòuje k volnému vstupu do díla. Problém nastává, pokud sám majitel nemá v díle žádnou èinnost povolenou, což je dnes v podstatì témìø každé ODD nebo OPDD. V pøípadì, že majitel, správce (zákon vždy v tomto smyslu hovoøí o organizaci) má vstup do ODD nebo OPDD vùèi orgánùm státní správy legalizován, staèí pro jeskyòáøe na vstup do díla proškolení osob a není tøeba žádných zvláštních oprávnìní. Zodpovìdnost za vstup a èinnost v díle však nese vždy organizace, na kterou je vydáno povolení (nebo ohlášení) pøíslušné èinnosti a osoby do díla vstupující nesou odpovìdnost osobní vùèi pøedpisùm, z kterých byly proškoleny. Organizace za vás však mùže dostat pokutu až 1 000 000,- Kè, tak bych se docela divil, že by majitel vstup do díla jen tak povolil. Napøíklad vstup do OPDD vám vlastník (MŽP - stát) nikdy nepovolí a ani vlastnì legálnì nemùže. S oficiálním vstupem do OPDD mají problémy i státní orgány ochrany pøírody. MŽP se však velice rádo dùlního díla zbaví a zadarmo ho na nìkoho pøevede (pokud ovšem dílem není ovìøeno výhradní ložisko). Sami však víte, že po lesích je øada dùlních dìl, která mají otevøená ústí bez jakéhokoli oznaèení, a která mají z historického hlediska charakter ODD (napø. tìžba v padesátých letech), ale majitel o dùlních dílech vùbec neví. Pøi privatizaci tìžebních organizací se na mnoho dìl zapomnìlo, èasto úmyslnì, protože z ekonomického hlediska starost o dùlní dílo, které nevydìlává, je velkým bøemenem. Tato díla by tedy mìla být považována za SDD. V pochybnostech, zda se jedná o SDD nebo o ODD, je nutné se obrátit na Èeskou geologickou službu – Geofond o závazný hornoprávní výklad. Øada dùlních dìl byla ražena pro prùzkumné úèely a investorem byl stát (jak jinak za socializmu). Vlastníkem tìchto dìl zùstává stát a pro tato díla byl zaveden již zmiòovaný termín OPDD. V tomto

36

pøípadì je nutné kontaktovat Ministerstvo životního prostøedí – geologický odbor. Zùstává nám termín trvale opuštìné dùlní dílo. Jak bude dále uvedeno, je to pro nás termín dùležitý. Výklad bude asi na každém úøadì jiný, jak už bývá u nás dobrým zvykem. Mùj osobní výklad je, že se jedná o ODD, kde se neuvažuje o tìžbì nerostných surovin, nebyl zde stanoven dobývací prostor nebo byl zrušen, nejsou zde vypoèteny zásoby nerostných surovin, chránìné ložiskové území atd... §10 Zákona 61/1988 v odstavci 5 však pamatuje na „jiné využití“ dùlních dìl pøi trvalém zastavení provozu v dolech nebo lomech. Zde by však mìlo být využití uvedeno v projektu likvidace nebo zajištìní dùlních dìl. Tak možná toto je trvale opuštìné dùlní dílo. Snad se podaøilo alespoò trochu vysvìtlit rozdìlení dùlních dìl z hlediska hornoprávního a teï, co v dùlních dílech dìlat mùžeme, co nemùžeme a za jakých podmínek. Vùbec se nebudeme zabývat hornickou èinností, jejíž druhy jsou uvedeny v §2 Zákona 61/1988, a která se našich zájmù týká jen okrajovì. Stopadesátistránkovou vyhlášku 22/1989 Èeského báòského úøadu o bezpeènosti a ochranì zdraví pøi práci a bezpeènosti provozu pøi hornické èinnosti a pøi dobývání nevyhrazených nerostù v podzemí nelze dodržet ani pøi nejlepší vùli. Snad za zmínku stojí písm. c): zøizování, zajišování a likvidace dùlních dìl a lomù a písm. g): zajišování a likvidace starých dùlních dìl. Tuto èinnost však dìlat amatérským zpùsobem, respektive na bázi dobrovolnosti, je naprostý nesmysl a nemá cenu tuto problematiku dále rozvádìt. Nás bude zajímat pøedevším báòsko-historický prùzkum, dokumentace historických dùlních dìl, mineralogický a geologický prùzkum, fotografování, sledování netopýrù apod. Pokud zaèneme jednotlivé èinnosti rozpitvávat do detailù, dostaneme se do bludného kruhu báòských a geologických vyhlášek a zákonù, které, vyjma shora uvedených, jsou zejména: vyhláška è. 435/1992 Sb. o dùlnì mìøièské dokumentaci, Zákon 62/1988 o geologických pracích, vyhláška 121/1989 o projektování, provádìní a vyhodnocování geologických prací … tedy celkem asi 1 300 stránek velmi záživného ètení. To nemluvím o vyhláškách z oboru ochrany pøírody, v kterých se necítím kompetentní nìco vykládat. Pokud jste doèetli až sem, zjistíte, že se vlastnì nedá dìlat nic. Není to tak úplnì pravda a následující øádky jsou urèeny tìm, kteøí mají vážný zájem o nìkterá dùlní díla a jejich èinnost v nich má trvalý charakter.

Bohužel nedám návod tìm, kteøí se nezabývají jednou lokalitou a jsou každou chvíli nìkde jinde. V tìchto pøípadech mohu odkázat pouze na návody jistého nejmenovaného èasopisu a vše provádìt jako soukromá osoba. Doporuèuji proètení a zamyšlení se nad §5a) zákona 44/1988 a §3a) zákona 61/1988. Nejschùdnìjší možnost, jak provádìt nìkterou ze „speleologických“ èinností v dùlním díle a do dùlního díla vstupovat, je dùl zpøístupnit. Vùbec to neznamená, že v dole musí být zøizovány betonové chodníky, schodištì, zábradlí apod. Samozøejmì jinak bude vypadat zpøístupnìní pro turistický provoz a jinak pro proškolené osoby, kterými se v tomto pøípadì stávají jeskyòáøi. Zpøístupnìní mùže být provedeno tøeba jen žebøíky ve vertikálních úsecích, zajištìním stability nebezpeèných míst a zajištìní vìtrání, které mùže být gravitaèní apod. Zpøístupòování dùlních dìl je èinnost hornickým zpùsobem (viz §3 písm.h zákona 61/ 1988) a na tuto èinnost je potøeba oprávnìní od pøíslušného obvodního báòského úøadu (dále jen OBU). Projekt vypracovaný oprávnìným projektantem schvaluje pøíslušný stavební úøad, který též vydává stavební povolení. OBU je dotèeným orgánem. Kamenem úrazu pro velkou vìtšinu ZO je to, že k získání oprávnìní k èinnosti hornickým zpùsobem je nutné mít vedoucího pracovníka s patøièným osvìdèením podle vyhlášky è. 340/1992 Èeského báòského úøadu. Požadavky jsou pomìrnì tvrdé. Nejjednodušším øešením je sehnat buï vedoucího pracovníka s osvìdèením a zaplatit ho – ponese veškerou odpovìdnost za vaše konání a nechat si vystavit oprávnìní k èinnosti hornickým zpùsobem podle §3 písm.h zákona 61/1988 nebo sehnat firmu, která toto oprávnìní má. Firma zajistí projekt (ten budete muset stejnì zaplatit, to asi nikdo zadarmo neudìlá) a vyøídí veškeré náležitosti k vydání stavebního povolení. Vlastní práce v terénu potom mohou již provádìt jeskyòáøi pod dohledem vedoucího pracovníka a po proškolení z bezpeènostních smìrnic. Po zkolaudování zpøístupnìného díla zùstávají práce na udržování v bezpeèném stavu sice nadále èinností hornickým zpùsobem, ale provádìní lidí do zpøístupnìného podzemí, poèítání netopýrù, montanistický prùzkum, focení a mnoho dalších pro nás dùležitých aktivit (do dùlního díla vstupujete legálnì – chápete, co tím chci øíci !!) již èinnost hornickým zpùsobem není. Na

37

zpøístupnìný dùl musí vedoucí pracovník vypracovat návštìvní a provozní øád a havarijní plán. Úmyslnì jsem vynechal problematiku vstupu a èinnosti v chránìném ložiskovém území, dobývacím prostoru atd., to by již bylo asi moc nesrozumitelné. Vìøte, že to vypadá hrùzostrašnì, ale nenechte se odradit. Nám se to v Kovárnì v Obøím dole povedlo a zatím to funguje s úøady bez problémù. Na závìr musím upozornit, že výklad nìkterých èinností mùže být na každém OBU jiný a sepsaný text vychází z našich osobních zkušeností z dvanáctileté profesionální èinnosti v oboru a není žádným oficiálním dokumentem pøedsednictva. Koncept èlánku již vyvolal velkou diskusi a za pøipomínky dìkuji. Každému doporuèuji prostudovat pøedevším zákon 61/1988 a podívat se na druhy hornických

TROCHA

èinností a èinností hornickým zpùsobem a teprve potom se zabývat vyhláškami – nepøidìlávejte si zbyteènì starosti. Každá vyhláška musí vycházet ze zákona a vztahuje se k èinnosti definované zákonem. Napøíklad je rozdíl, zda budete hloubit napø. 8 m hlubokou šachtici za úèelem ovìøení ložiska vyhrazeného nerostu (hornická èinnost), tutéž šachtici za úèelem zpøístupnìní dùlního díla (èinnost hornickým zpùsobem) nebo jestli se stejnou šachtici chcete dostat do pøedpokládané jeskynì nebo zavaleného sklepa (na to se nevztahují báòské pøedpisy, ale pøedpisy vázané na stavební zákon a obecné pøedpisy na bezpeènost práce). Každý dùl a èinnost bude mít svá specifika a v konkrétních pøípadech rád poradím. Pokud jste to doèetli do konce, tak gratuluji.

HISTORIE

Závrt Mìstikáï: Absolon – Plynovací zkouška v r. 1933 Franci Musil (autor není èlenem ÈSS)

dalších jeskyní a otvírce dalších potenciálnì souvisejících lokalit, dostávat do popøedí zájmu. I pøes obèasné bludy, kterými Absolon nìkdy hýøil, se záznam tohoto pokusu mùže zdát pravdìpodobný (Absolon hned za tímto èlánkem popisuje virguláøské pokusy, vylétávání netopýrù v únoru, kde se spíše dopouští mlžení).

Zpracování historického Absolonova záznamu o prùvanové zkoušce v lokalitì Mìstikáï s ohledem na souèasné poznatky v dané oblasti. Úvod S postupem èasu a s novì získanými poznatky na rùzných lokalitách obèas docházíme ke zjištìní, že vlastnì nic nevíme, nerozumíme, že situace je notnì zapeklitá, složitá, komplikovaná, že jsme prostì vedle. Obvykle se uchylujeme ke studiu rùzné literatury, nevyjímaje ani literaturu historickou. O výše uvedeném plynovacím experimentu jsem vìdìl od nestorù naší skupiny, kteøí pokus znali i z jiných zdrojù. Nikdy jsem se po nìm nijak zvl᚝ nepídil, pøesto se mùže nyní, právì po zpøístupnìní

Fakta uvedená v knize Moravský kras 2: Akce byla provedena dne 3.12.1933 pravdìpodobnì v poledních hodinách. Autor píše, že v dobì konání experimentu byla velmi tuhá zima, tudíž ve velkém stylu otevøený závrt, navíc s ohromnými a volnými bloky a kulisami, mohl skuteènì velmi silnì „nasávat“. Autor uvádí (únor následujícího roku), že

38

studený prùvan doslova tekl. V publikaci jsou uvedeny i dvì fotografie z akce. Relativnì podrobnì popisuje i tìžební práce, vynechává však hloubky, smìry, sedimenty, geologii a jiné dùležité vìci. Použitý plyn: Byl to ethyl-merkaptan, jenž je bezpeènostním plynem hojnì užívaným dodnes, o kterém se ví všechno. Zpùsob aktivace, ani množství nebylo uvedeno, obsah udává Absolon na 14 000 000 m3 (v prùvodci z r. 1936 udává dokonce 60 000 000 m3 plynu, dobu prùchodu na 4 dny). Dále užil umìlou chlorovou mlhu, údajnì 150 000 000 m3, na to ještì k urèení smìru prùvanu kouøové patrony. Není uvedeno, v jaké hloubce šachty byl plyn aktivován, ale podle fotografií a tehdejšího stavu prací to mohlo být v cca -50 m. Sledování experimentu: Absolon uvádí, že rozestavil hlídky po všech teoreticky dùležitých místech v jeskyních Macochy, Pustém žlebu a ve Sloupì. Nepopisuje kde, ale podotýká, že byly postaveny na nedostateènou dobu. Ze všech prostøedkù byl cítit pouze merkaptan a to po 220 h – 9 dní (což nìkteré hlídky asi opravdu pøestalo bavit). Výsledek: Za 220 hodin byl cítìn pronikavý zápach, který den poté byl ještì intenzivnìjší. Jediné a první místo, kde byl plyn pozorován byla Riegrova síò, odkud se zøejmì plynule rozlezl po celých Sloupskošošùvských jeskyních. Toto je velmi dùležitý poznatek, nebo pozorovatel si na smrad brzy zvykne a poté se už vìtšinou zdá slabší. S objevem pøišli bratøi Brouškové (majitel hotelu a vlastník jeskynì) a Šefèík (vrchní prùvodce), když nemohli kvùli zápachu provádìt, byli z toho oprávnìnì velmi rozhoøèení (Musil senior – ústní sdìlení). Technické poznámky: Vzdálenost vzdušnou èarou mezi Mìstikádí a Riegrovou síní Absolon uvádí na 2,5 km, ve skuteènosti cca 2,2 km. Jeskynì tvoøící tento úsek (charakter horních pater Sloupskošošùvských jeskyní a Riegrovy sínì vèetnì chodeb i závalù) mùže být dlouhá 2,6 – 3 km. Kubatura plynu merkaptanu v chodbì, kterou je schopen zaplnit, je 100 x 46 m x 3 km. Pøi vztažení na chlorovou mlhu bude tato cifra ještì 10x vyšší (tento prostøedek však nebyl výhodný, jeho trvanlivost byla pouhé 4 hodiny). Z toho plyne, že plyn zaplòoval podstatnì delší úsek jeskynì a logicky i z jeskynì unikal. Rychlost proudìní pøitom není pøíliš podstatná, protože se vzduch postupnì ohøíval a rychlost rapidnì klesala na konvenèní rychlost proudìní vzduchu, bìžnou v jiných jeskyních. Délka prùtoku odpovídá spíše zaøíceným dómùm,

kolísavým výškám dna a zaškrceným místùm, než prùchozím chodbám. Prùvany v zimì: Ze zkušeností víme, že v zimì vìtšina níže položených jeskyní a štol s vìtšími prùøezy vstupù nasává, v jeskyni se vzduch ohøeje a vyšším, nebo prùmìrovì menším otvorem vyfukuje jako vlhký a ohøátý ven (Punkevní jeskynì-Sklenìné dómy). Dále se mùže stát, že vzduch strhává proudící voda (Rasovna, Rudické propadání) nebo studený vzduch akumuluje velmi èlenitý a rozsáhlý povrch stìn (Stará Rasovna-Ledová chodba). V dané situaci pùsobily zøejmì všechny tøi faktory souèasnì. Svou drobnou roli také mohlo hrát vyrovnávání atmosférického tlaku, protože Amatérka je pøece jenom dost velká jeskynì. Výškové pomìry: Nadmoøská výška šachty v Mìstikádi je 463 m, s okrajem planiny to je 480 m n.m. Z výše položených lokalit to je jen oblast Mìšin kolem 500 m n.m., stejnì tak závrt Cigánský. Potenciální místa Pustého žlebu známá z r. 1933 leží kolem 380 – 450 m n.m. Sloupsko-šošùvské jeskynì – horní patra 455 – 465 m n.m., Riegrova síò 462 m n.m., ch. Kamenitá 458 m n.m., chodba K silnici 457 m n.m. a podobnì. Objevené torzo øíèní chodby v Nové šachtì u Brouška 458 – 452 m n.m. Z logického pohledu je opravdu Riegrova síò nejblíže a relativnì nejvýše (komíny Sloupských jeskyní jsou i vyšší), pro vývìr plynu nejvhodnìjší. Interpretace výsledku s ohledem na tehdejší a souèasnou situaci: Píše se rok 1933. V severní èásti Moravského krasu kromì vstupních ponorných oblastí prakticky není známo vùbec nic. Blíže prozkoumaná oblast je jen ve Sloupì, na Holštejnsku a Macocha vèetnì èásti Punkevních jeskyní. Vyšší jeskynní etáže jsou známé rovnìž jen z tìchto oblastí. O Amatérské jeskyni ještì nikdo nevìdìl, je však maximálnì pravdìpodobné, že prùvan šel právì tudy. S nìkolika spornými body. Rekonstrukce trasy plynu: V ideálním pøípadì by mohl plyn jít horním patrem (pozn. red. – horní jeskynní úrovní), sporné jsou však nadmoøské výšky. Sloupsko 455 – 465 m n.m., v místì šachty Mìstikádì cca 440 – 450 m n.m. Plyn injektován v hloubce 413 m n.m., a to šel plyn údajnì ještì ihned dolù. Amatérská jeskynì se jeví jako nejsnadnìjší cesta. V r. 1933 nebyl otevøený žádný vchod, kudy by prùvan „ušel“, neexistovaly ani pokusy o otevøení z povrchu. Vìtev Bílé vody, stejnì jako Macošský koridor, prakticky nepøipadá v úvahu. Pøi velkém mrazu, jak udává autor, mohla být

39

všechna jezera ve Sloupském koridoru otevøena. Na jeho konci je však tzv. 1. sifon. Ze stejného dùvodu nemohl jít plyn ani nejnovìjším úsekem koridoru mezi 4. a 5. sifonem. Všechny komíny, které se po objevu do dnešní doby podaøilo zdolat (a to prakticky po celé jeskyni) nesouvisejí s žádnými horními patry, nikde nebyly nalezeny horizonty, ani typické øíèní sedimenty. Sporné jsou pouze tzv.: Zaøícený dóm na konci koridoru, který konèí velmi labilním závalem. Dále je to Brèková chodba, která se plynule zužuje a její konec není známý. Podobnì je na tom i pokraèování patra za 4. jezerem Sloupského koridoru a Brèkový dóm. Na Bílé vodì je jediné sporné místo a sice pøíèná tektonická porucha v Katedrále J. Šlechty, která konèí polosifonem, v dané dobì také zøejmì suchým (porucha míøí na Šachtu za Evropou a Indií). Závìry: Dle zjištìných poznatkù se nabízí už nìkolik závìrù: 1. Mezi Sloupem a Mìstikádí mùže být neznámé patro, které však míjí celou Amatérskou jeskyni i samotný závrt Mìstikáï, který do Amatérky vùbec nevede. 2. Do Amatérky vede (vedl), ale spojení se Sloupem se doposud nepodaøilo prokázat, nalézt, ale je možné spornými místy (viz výše). Podle geofyziky Rajman – Pøibyl z r. 1985 je zde nìkolik vodivostních zón, které vedou potøebným smìrem. 3. Podle teorie P. Kalendy (ústní sdìlení) by v celé severní èásti krasu mìlo být každé vyšší patro položeno více západním smìrem, nežli odpovídající patro spodní. Nevyluèuje se ani spojení s podobným patrem od Holštejna (øada závrtù od Bukovinek v èele se závrtem Èerným). Jako pøíklad uvádím typické j. Øeèištì, j.è.17, trosky pater jako obì Suchdolské j., obì Nìmcovy j., propast U obrázku. Velmi netypické, ale podle teorie logické, jsou nové objevy v Suchdolském ponoru. (Pozn. red. – platí pouze v generelu, záleží na smìru sklonu vrstevnich ploch, Obtok x Povodòová chodba ve Staré Amatérské j.) 4. Neznámé prostory, jsou-li volné, nemusí však být nutnì prùlezné. Nejvìtším pøínosem zøejmì bude zdolání komínù v Nové šachtì u Brouška (jeden s údajnou výškou 70 m musí dosahovat již horního patra, podobnì jako Nagelova a Èerná propast) mezi 2. a 3. sifonem nejnovìjších objevù Amatérky. Mohla by se vykonat menší kouøová zkouška tamtéž. Poznámky: Absolon uvádí, že tìsnì pøed objevy 6.2.1934 vylétali ven velicí, ve svém spánku vyrušení netopýøi. Domnívám se, že jde o blud, po tìch

chemických útocích a zplodinách po trhacích pracích museli dávno pochcípat. V opaèném pøípadì by se jednalo o zcela prùchozí koridor mezi Sloupem a šachtou Mìstikádì, tudíž pøilétali první zvìdavci od Støíbrné skály a Øezaného kamene. Netopýøi k zimování nevyužívají studené a dynamické jeskynì s obzvláštì studeným prùvanem. Své témìø stálé lokality si vybírají po nìkolik let (otvírka byla zapoèata 20.6.1933) a celý podzim nalétávají na to nejvhodnìjší místo. V pøípadì otøesù (stabilní odstøely na lokalitì a tìch kilo tam padlo) odpadnou ze stropu a radìji odlétnou jinam. V celé Amatérské jeskyni pozdìji nikdy nebyli nalezeni netopýøi, ani jejich stopy. Pouze v nejvyšší èásti komínu v Brèkovém dómu bylo pár zasintrovaných kostí asi spláchnutých z povrchu. Jako poslední v èlánku o Mìstikádi Absolon popisuje rhabdomantické pokusy profesora Kunovského. Na fotografiích profesor Kunovský drží obyèejnou pružinovou virguli. Je velká škoda, že se výsledky pokusù pravdìpodobnì ztratily, nebo že jsou nadobro zapomenuty v Absolonových archivech. Dle sporého popisu to vypadá, že se Amatérská jeskynì potvrdila tak 50/50. Zbytek by pak mohla být hypotetická horní patra. Pro zájemce výbìr literatury a pramenù: ABSOLON K. (1905-1911): Moravský kras a jeho podzemní svìt. Díl 1.– Wiesner Praha. ABSOLON K. (1936): Die Ersffnung der Mìstikáïdolina – Prùvodce Marischer Karst , Brno.1936. ABSOLON K. (1970): Moravský kras.– Academia, sv. 2, Praha. BURKHARDT R. (1972): Studie o vývoji podzemních tokù Punkvy.– Èeskoslovenský kras 1972, 3 – 15. Praha. HAŠEK V., ŠTELCL O. (1972): Nìkteré výsledky geofyzikálního výzkumu Moravského krasu.– Èeskoslovenský kras, 24, 37 – 52. Praha. HYPR D. (1981): Jeskynní úrovnì v severní a støední èásti Moravského krasu.- Sborník Okres. vlastivìd. muzea v Blansku XII/1980, 65 – 79, Blansko. MOKRÝ T., MUSIL F. (2004): Práce na novém vchodu do Sloupského koridoru Amatérské jeskynì v r. 2003 – Speleofórum 2004, 6 – 8. Praha. PANOŠ V. (1963): Sloupské okrajové údolní polje a jeho odtokové jeskynì (Moravský kras) .– Kras v Èeskoslovensku 1963, 1/2, 1 – 10,

40

Speleologický klub, Moravské museum, Brno. PIŠKULA M. (1990): Objevy ve Sloupské vìtvi Amatérské jeskynì.– Speleofórum 1990, 15 – 17. PØIBYL J. (1966): Paleohydrografická situace Sloupských jeskyní v severní èásti Moravského krasu na základì studie morfologie a pøednostní orientace valounù ve štìrcích.– Èasopis

TECHNIKA

Moravského muzea Brno, 51, vìdy pøírodní, 73 – 86. Brno. PØIBYL J., RAJMAN P. (1980): Punkva a její jeskynní systém v Amatérské jeskyni.– Studia Geographica 68. Brno. ŠTELCL O. (1963): Jeskynní úrovnì severní èásti Moravského krasu.– Èeskoslovenský kras, 18, 17 – 28. Praha.

A

ZPRÁVY

SZS

Zápis z ostré záchranné akce SZS stanice è. 3 Moravský kras Akce se konala dne: 27.-28.12.2004 Lokalita: Nová Rasovna Vedoucí akce: Karel Kuèera Zaèátek:15.00 27.12.04

rozhodnuto pokusit se èerpadly snížit hladinu potoka vtékajícího do jeskynì. To byla v dané situaci jediná možnost, jak umožnit speleologùm návrat z jeskynì. Po pøíjezdu HZS s technikou a instalaci èerpadel bylo zahájeno èerpání 28.12. v 5.00 hod. Již po hodinì èerpání byl znatelný pokles vody u sifonu a dalo se sestoupit pøímo k hladinì. V dopoledních hodinách se podaøilo èást Bílé vody svést do prázdného rybníku, a tím zase o nìco snížit množství vody vtékající do jeskynì. V jeskyni zatím probìhly pøípravné práce (zajištìní sestupu pro potápìèe, natažení telefonu). Ve 12.00 hod. byl stav vody v sifonu tak nízký, že se mohli záchranáøi vypravit pro uvìznìné speleology.

Konec: 14.30 28.12.04

Popis situace: Jeskynì Nová Rasovna leží u obce Holštejn. Jedná se o jeskyni s vodním tokem, který asi po 150 m mizí v Macošském sifonu, dále jeskynì pokraèuje úzkými chodbami (Lipovecká chodba) v délce asi 800 m a je zakonèena novì objevenými prostorami, kde v souèasné dobì probíhá výzkum. Skupina ètyø speleologù se vypravila v nedìli 26.12.2004 na tøídenní výzkumnou výpravu za Lipoveckou chodbu. V pondìlí 27.12.2004 se po dvoudenním vytrvalém dešti vzedmula hladina Bílé vody a uzavøela „Koleno“, což je snížené místo ve vstupní èásti jeskynì. Po zjištìní tohoto stavu se rozhodli èlenové Holštejnské speleologické skupiny povolat na pomoc SZS. Skupina speleologù v jeskyni nebyla ohrožena pøímo, ale nebezpeèí by nastalo pøi návratu z jeskynì. Koleno mùže být uzavøeno i delší dobu.

Zhodnocení záchranné akce: Na první pohled rychlá, bezproblémová a úspìšná akce (pøi prvním pohledu i zbyteèná), ale je tøeba si uvìdomit, že bez hasièù a jejich techniky by mohl být sifon uzavøen nìkolik dní i týdnù. To by mohlo být pro speleology vracející se z jeskynì osudové (neznali stav sifonu, až po vstoupení do vody a celkovém promáèení by zjistili jeho neprùchodnost). Nemalý vliv na úspìch celé akce mìl vývoj poèasí – noèní mrazík a ustávání srážek.

Popis prùbìhu záchranné akce: Po pøíjezdu SZS byla situace zhodnocena pøímo na místì v jeskyni. V tuto dobu protékalo jeskyní tolik vody, že ani potápìè se nebyl schopen dostat k sifonu. Proto byli požádáni o pomoc hasièi. Po pøíjezdu HZS bylo

Karel Kuèera velitel SZS stanice è.3 Moravský kras 7.1.2005

41

Èasový prùbìh záchranné akce a možnosti prevence záchranné akce v jeskyni Nová Rasovna Èasový prùbìh záchranné akce

26.12.04 Ve støední Evropì se nacházela oblast nízkého tlaku vzduchu. Bylo zataženo, postupnì s deštìm. Teploty vystoupily až na 8 °C. Vítr východních smìrù 4 až 8 m.s-1. 27.12.04 Zvlnìná studená fronta postupovala pøes naše území k východu. Za ní k nám proudil chladnìjší vzduch od severozápadu. Bylo zataženo, postupnì s deštìm. Teploty vystoupily až na 6 °C. Vítr západních smìrù 4 – 8 m.s-1. 28.12.04 Za studenou frontou k nám proudil chladný vzduch od západu. Bylo oblaèno až zataženo, místy snìžení nebo snìhové pøeháòky. Teploty vystoupily na 0 až 5 °C. Severozápadní vítr 3 – 7 m.s-1.

27.12.2004 14.20 hod.: kontaktována SZS 15.00 hod.: pøíjezd na místo, vyrozumìní HZS 17.20 hod.: sestup do jeskynì – vystrojení, potápìè 20.20 hod.: návrat z jeskynì – k sifonu se nelze dostat 20.30 hod.: pøíjezd velení HZS,techniky HZS, zahájena instalace èerpadel 28.12.2004 5.00 hod.: spuštìní èerpadel 6.00 hod.: kontrola stavu vody – snížen prùtok, možno sestoupit k sifonu 8.00 hod.: dostrojení jeskynì, v sifonu se objevuje vzduchová mezera 10.15 hod.: svedení èásti toku potoka do rybníku 11.00 hod.: potápìè prostoupil sifon 11.20 hod.: natažení telefonu za sifon 12.00 hod.: návrat potápìèe, sifon prùchozí i bez vybavení 12.15 hod.: dva záchranáøi vyráží za sifon naproti skupinì speleologù 13.20 hod.: všichni jsou u telefonu za sifonem 14.00 hod.: poslední záchranáø vystoupil na povrch

!!Vývoj poèasí výraznì pomohl zvládnout pokles hladiny v jeskyni!! Teï fakta, která jsou vzhledem k plánování vícedenní akce do vodní jeskynì, kde hrozí navíc uzavøení výstupové cesty, dùležitá: - sledování vývoje poèasí - telefonické spojení – každá jeskynì, kde se provádí výzkum a kde hrozí i jen nepatrná možnost uzavøení výstupové cesty, by mìla být zajištìna telefonickým spojením, jde-li navíc o vodní jeskyni, mìla by vìc spojení být automatická. Cena za instalaci spojení bude vždy nedocenitelná pøi jakémkoli problému uvnitø jeskynì a pøedchází mimoøádným událostem spojeným se zmìnou poèasí.

Možnosti prevence záchranné akce v jeskyni Nová Rasovna Rozbor poèasí podle Meteopressu: Po celkem chladné, místy mrazivé polovinì prosince, poèasí signalizovalo asi tøi dny pøedem prudkou zmìnu. 24.12.04 Kolem hluboké tlakové níže nad Norským moøem postupoval od západu do støední Evropy frontální systém pøinášející teplejší a vlhký oceánský vzduch pøinášející èetné srážky. Teploty 3-8 °C. 25.12.04 Nad západní Evropou se prohlubovala brázda nízkého tlaku vzduchu. Po její pøední stranì k nám proudil od jihozápadu teplý vlhký vzduch. Teplota až 14 °C.

Závìrem bych chtìl vyzdvihnout èinnost èlenù Holštejnské skupiny, kteøí zajišovali akci na povrchu, “neèekali“, že to nìjak dopadne a obrátili se na SZS ještì v dobì, kdy jsme mohli produktivnì vývoj situace ovlivnit. Za SZS Moravský kras Karel Kuèera Radoslav Blažek

42

Podchlazení

Jakub Zelinka (SZS stanice è.1), MUDr. Bedøich Kala (SZS stanice è.3) Po nešastné události v Rudickém propadání na podzim minulého roku vzešel, po diskusi ve stanicích Speleologické záchranné služby ÈSS, požadavek na vznik níže uvedeného textu. Podchlazení (hypotermie) je závažný zdravotní stav, který postupuje velmi rychle. Lidské tìlo se tomuto ohrožení brání, ale rezervy u vyèerpaného a event. zranìného èlovìka jsou minimální. V úvodní fázi obrany, což odpovídá chladovému tøesu, je látková výmìna až na 300 % normálního režimu. Po vyèerpaní obranných mechanismù organismus jako celek selhává (ze stavu chladového tøesu = obranné stadium; pøechází do nezúèastnìnosti, spavosti = stadium vyèerpání; až k bezvìdomí = stadium ochrnutí…). Lidský organismus si lze zjednodušenì rozdìlit na centrální tìlesné jádro a periferní obal. Tìlesné jádro, ve kterém teplota kolísá jen v malém rozmezí a tak zajišuje stabilitu životních funkcí, tvoøí obsah dutiny lební, hrudní, bøišní a vnitøní èást svalstva konèetin. Tìlesný obal, tj. kùže a podkoží s tepelnými èidly a vrstva svalù uložená v blízkosti kùže, je nejdùležitìjším èinitelem v mechanizmech výmìny tepla a udržování stálé vnitøní tìlesné teploty (termoregulace). Je-li chladu vystaveno celé tìlo, je pøirozeným mechanizmem obrany konzervace tepla. Teplota tìlesného obalu kolísá se zmìnami prokrvení, s teplotou zevního prostøedí, vlhkostí vzduchu, rychlostí vìtru a mùže klesnout až do blízkosti teploty vnìjšího prostøedí. V nepøíznivých podmínkách, zejména za silného vìtru, se udržuje vyšší teplota jádra na úkor teploty konèetin (periferních tkání), resp. tìlesného povrchu. Po vyèerpání obranných schopností klesá teplota tìlesného jádra pod 35 °C a nastává podchlazení. Dùležitou roli má mnoho faktorù: konstituèní typ, podkožní tuk, trénovanost, aktuální zdravotní stav fyzický i psychický, výživa, ztráty tekutin, zevní faktory (teplota a vlhkost vzduchu, vítr, délka pobytu) (pøevzato: M. Bíca a kolektiv (1996): Uèebnice pro záchranné zdravotnické služby v ÈR).

- psychické napìtí - a samozøejmì pøípadná zranìní. V jeskyni jsme vìtšinou omezeni dostupností prostøedkù, kterými bychom mohli pøi nehodì úèinnì bojovat s podchlazením. Pøestože podchlazeného èlovìka zabalíme do izofólie, pokles tìlesné teploty bude nadále pokraèovat. Izofólie slouží k udržení tepla, které organismus sám vyprodukuje. V prohlubujícím se podchlazení již postižený nemá schopnost potøebné tìlesné teplo vyprodukovat. Tedy izofólie je jistì základ, ale v žádném pøípadì to u ní nekonèí. Minimalizuje jen ztráty vyzaøováním. Zùstávají zde však nejpodstatnìjší ztráty vedením, které, a to znovu opakujeme, vlhkost a voda zvìtšuje až 25x. Pokud chladovou expozici urychlenì nevyøešíme, mùže jít i o minuty. Jak bojovat s podchlazením Pøi problému èi nehodì v jeskyni musíme na podchlazení vždy myslet. Z toho vyplývá minimalizovat ztráty vedením - IZOLACE, minimalizovat ztráty vyzaøováním - ALUFÓLIE. Snažit se o aktivní zahøívaní. V tomto kontextu pøipomínáme, že po vyhodnocení situace je dùležitá vèasná výzva pro SZS, která je vybavena dostatkem prostøedkù øešících rizika podchlazení. SZS voláme pøes dispeèink Hasièského záchranného sboru (tel. 150), kde zdùrazòujeme, že se jedná o nehodu v jeskyni. Jestliže dojde v jeskyni, nebo mimo ni k lehèímu zranìní (výron, uzavøená zlomenina...) a postižený je nucen vyèkat na pøíchod kolegù nebo záchranáøù, nebo není schopen se vlastními silami dopravit k ošetøení, ihned je tøeba øešit tepelný komfort. Zranìného mùžeme pøevléknout do suchého odìvu (pokud ho máme k dispozici), posadíme ho na nìjakou, pokud možno suchou podložku (speleovak, lano), která ho bude izolovat od chladu zemì. Poté zranìného zabalíme do izofólie. Pozor, izofólie je pomìrnì køehká a snadno se protrhne. Jelikož až 25 % produkce tìlesného tepla se ztrácí nekrytou hlavou, nesmíme zapomínat na její krytí. Ideální k tomuto úèelu je bivakovací kukla, kterou lze schovat i èást oblièeje. Pro zlepšení tepelného komfortu doporuèujeme dále využít tepelných sáèkù, snažit se vytvoøit zavìtøí, atd. Plamene karbidky použít jen s velkou opatrností. Pokud se pro toto krajní øešení rozhodneme, pak musíme dùslednì

Co stojí v podzemí proti nám - tma - vlhkost (!!!zvyšuje ztráty tepla vedením až 25x!!!) - prùvan, pozor pøedevším na povrchu na vítr (mírný vítr 5 m/s „nám dìlᓠz 0 °C až -8 °C!!!)

43

postiženého hlídat, protože riziko vzplanutí je velké, nebo izofólie hoøí. Nezapomínat na možnost využití tìlesného tepla vyprodukovaného spolujeskyòáøem. Pokud dojde ke zranìní vážnìjšímu (silné krvácení, bezvìdomí, selhávání životnì dùležitých funkcí), v první øadì øešíme tyto život ohrožující stavy. Pokud postižený dýchá a má srdeèní akci, pøípadné tepenné krvácení jsme zastavili, zabalíme ho do izofólie. Soubìžnì s ošetøením dalších zranìní bojujeme proti teplotním ztrátám. Rozvoj podchlazení pøi dalších zranìních výraznì snižuje kompenzaèní schopnosti organismu, který se brání následkùm úrazu. Tím samozøejmì klesají šance pro úspìšnou záchranu. U podchlazené osoby je tøeba minimalizovat rozsah aktivních i pasivních pohybù. Hrozí návrat chladnìjší krve z periferie do teplotního jádra = riziko dalších komplikací. Rozhodnutí o aplikaci léku u vážnìji podchlazeného je na lékaøi. Alkohol nepomùže, naopak situaci jen zhorší. Podchlazeného nesmíme ponechat o samotì. Jeho stav vìdomí je porušen, má snížený úsudek atd., jeho náhled na vzniklou situace nemusí být adekvátní = hrozí další problémy. Vždy si musíme uvìdomit, že jde o èas a ten pøi nehodì bìží strašnì rychle! Tedy pokud úèastníci by i malé nehody v jeskyni mají šanci pøivolat pomoc, nesmìjí váhat! Zjištìní, až po nìkolika hodinách snažení, že na øešení vzniklého problému sami nestaèí, se mùže stát osudným! Varujeme pøed úvahami typu: „to se nám stát nemùže“, „to jsem už

jednou øešil a nic se nestalo“. Prostøedí v jeskyni je krásné, ale velmi rizikové. Podcenìní problému, který nám na „povrchu“ pøipadá banální, mùže být v jeskyni osudové. K zamyšlení na závìr První hodina po nehodì má pro zranìného cenu zlata. I když bude SZS seberychlejší, zaèátek pomoci bude vždy na Vás. Záchrana v jeskyni má svá úskalí, která v mnoha pøípadech nelze odhadnout. Jen perfektní zvládnutí zásad první pomoci a jejich aktuální aplikace „po zdravém uvážení“, mùže vést k pozitivnímu konci. Tak, jak nepùjde jeskyòáø do jeskynì bez svìtla, nechoïte tam bez správného vybavení, bez osobní lékárnièky, bez izofólie, bez znalostí základù první pomoci. Ponechání informace o dobì návratu, lokalitì je snad samozøejmostí. Kontrolujte riziko a pamatujte na prevenci! Podìkování: MUDr. Vítu Švancarovi za možnost èerpání z materiálù Komise horské medicíny. Literatura: W. F. DICK, F. W. AHNEFELD, P. KNUTH (2002): Prùvodce urgentní medicínou – Algoritmy a pøehledy postupù. M. BÍCA A KOL. (1996): Uèebnice pro záchranné zdravotnické služby v ÈR.

Záchrana osoby visící na lanì Mojmír Záviška

Døíve než se zaèínající jeskyòáø – speleoalpinista vydá na sestup do propasti, mìl by si uvìdomit, že v pøípadì nehody bude muset èekat na pøíjezd SZS (Speleologická záchranná služba) po dobu, než jeho kolegové vylezou z jeskynì, zavolají SZS prostøednictvím Integrovaného záchranného systému (telefon 150) a záchranná služba se dostane na místo nehody. Jelikož SZS není profesionální složkou se stálou službou, její pøíjezd nemusí být vždy okamžitý. Z tìchto dùvodù je tøeba každou akci øádnì plánovat a pøed jejím zaèátkem se pøipravit na øešení nouzových situací. Nejrychlejší pomoc je totiž ta, kterou si kolektiv jeskyòáøù dokáže poskytnout sám. Mezi základní dovednosti speleoalpinisty musí patøit znalost sejmutí zranìného, èi jinak postiženého kolegy z lana a poskytnutí první pomoci.

Pro názornost uvádím jeden ze zpùsobù pomoci: Záchrana na lanì osoby zranìné pøi výstupu Zachránce vystupuje k zranìnému zdola Pomùcky: základní výstupové prostøedky, slaòovátko, kladka, lanová smyèka 3 – 5 m s karabinou. Zachránce vystupuje zdola k zranìnému, postupnì, pokud to okolnosti a bezpeènost dovolí, ruší pøepínky. Po dosažení ranìného propojí osobní pomocnou smyèkou své a jeho centrální kotvení (smyèka musí umožòovat dostateèný pohyb zachránci – její délku je tøeba odvodit nácvikem). Potom postupnì odzdola odepíná z lana výstupové pomùcky ranìného, ve kterých pøímo nevisí (Gibbs,

44

bolest pod pažemi. Jako kritická doba visu jen v hrudním úvazu pro další šance postiženého jsou asi dvì hodiny. Asi po 20 minutách dochází k ochrnutí rukou, zpoèátku vratnému. Stlaèení hrudníku déle než pùl hodiny ohrožuje selhání obìhu. Vis v kombinovaném èi jen sedacím úvazku vede také pomìrnì rychle k rozvoji šoku. Pokud Vás èasové intervaly a jejich krátkost pøekvapily, zamyslete se nad technikou vyproštìní z visu na lanì. Pamatuj: Po vyproštìní z visu je ranìného nutno pøevádìt postupnì do vodorovné polohy (døep, sed), „zabezpeèím tak pozvolný návrat krve k srdci“. Samozøejmì jsou-li další zranìní, která tento postup znemožòují, hledám kompromis – šikmá poloha s hrudníkem a hlavou výš atd. Nehoda s visem na lanì trvající øádovì desítky minut do vyproštìní, i když nepøinesla žádná jiná zranìní, je i pøesto nebezpeèná sekundárními komplikacemi. Nutnost transportu se zabezpeèením, nepodceòovat následné odborné vyšetøení.

tømen od Speletu aj.) Zachránce vystoupí až nad prsní blokant (Croll aj.) ranìného. V této fázi upevní nad ranìného blokant s kladkou a smyèkou. Jeden její konec upevní do centrálního kotvení ranìného a druhý jako tømen na svoji nohu. Na lano tìsnì pod prsní blokant ranìného založí slaòovací brzdu a zapne ji do centrálního kotvení ranìného. Brzdu je nutno zajistit proti samovolnému slaòování. Potom pøenese svoji váhu do tømenu umístìného v kladce a protiváhou nadlehèí ranìného. Sejme z lana prsní blokant a všechny ostatní dosud zatížené výstupové prvky ranìného. Po uvolnìní protiváhy zùstane ranìný zajištìný v slaòovací brzdì. Je dobré propnout prsní úvazek ranìného karabinou nad slaòovací brzdu, aby se neodklánìl od lana. Zachránce uvolní kladku, sestoupí k ranìnému, pøipne se do jeho slaòovátka a spoleènì slaòují dolù. Výhoda: Pøi tomto zpùsobu pouze jednou nadlehèujeme postiženého svojí vlastní protiváhou. Závìrem mi dovolte odcitovat pár vìt ze „Zdravotnického minima“ od Dr. Bedøicha Kaly ml.: Nehoda s visem na lanì Vis s navázáním jen kolem hrudníku zpùsobuje již po krátké dobì vážné poruchy krevního obìhu. Již po nìkolika vteøinách je vis nesnesitelný pro velkou

Záchranu na lanì i jiné dovednosti se mùžete nauèit nebo zdokonalit na cvièení SZS è.1 Èeský kras, každoroènì poøádaném pro èleny ÈSS v lokalitì lomu na Chlumu u Srbska tøetí èervnovou sobotu od 10 hodin.

Hasièi cvièili v Hranické propasti

Barbora Šimeèková (ZO 6-23 Aragonit), vedoucí správy Zbrašovských aragonitových jeskyní bez asistence èlenù Speleologické záchranné služby ÈSS – stanice è. 4 Severní Morava. Cvièení bylo rozdìleno na dva zásahy: 1. Záchrana lezce na lanì v západní stìnì propasti – slanìní záchranáøe k postiženému, pøevázání na vlastní slaòovací prostøedek, slanìní záchranáøe s postiženým na dno Propasti. 2. Záchrana osoby z hladiny jezírka – první pomoc, zafixování postiženého do nosítek, pøeprava nosítek pøes jezírko pomocí èlunu, transport nosítek po suovém svahu na hranu Propasti.

Ve ètvrtek 16. záøí 2004 probìhlo v poøadí již druhé metodické zamìstnání lezeckých skupin Hasièského záchranného sboru Olomouckého kraje v Hranické propasti (Propasti) v NPR Hùrka u Hranic. Vzhledem k tomu, že dùvody a cíle tohoto opakovaného cvièení byly již detailnì popsány (viz Šimeèková B.: Hasièi cvièili v Hranickém krasu, Speleo è. 39/2004, str. 23-25), omezím se dále jen na hodnocení prùbìhu vlastního cvièného zásahu. Zúèastnilo se jej 17 lezcù z ÚO Olomouc, Pøerov a Prostìjov pod vedením hlavního instruktora HZS Olomouckého kraje pprap. Zdeòka Talíka. Dále byli pøítomni: Mjr. Josef Skalka, vedoucí oddìlení odborné pøípravy HZS Olomouc, jako odborný konzultant a hodnotitel HZS a p. Slavomír Èerný, provozní technik správy Zbrašovských aragonitových jeskyní, jako odborný dohled státní ochrany pøírody a dokumentátor. V letošním roce bylo cvièení poprvé provedeno samostatnì lezci HZS

Poznatky a pøipomínky Pøíjezd na lokalitu V pøípadì nehody na Hranické propasti je tøeba poèítat s pøíjezdem zásahových vozidel pøes pole v kolejích vyježdìných vždy jen od jara. Vozidlo Avia 21 Furgon ÚO Olomouc díky nevyhovujícím

45

Foto 1. Spouštìní èlunu po jihovýchodním svahu Propasti (foto S. Èerný, správa ZAJ)

Foto 2.Transport pádel po chodníèku podél východní stìny (foto S. Èerný, správa ZAJ)

pneumatikám uvízlo hned na okraji pole, Škoda Felicia ÚO Prostìjov zùstala zaparkována u železnièní stanice a potøebný materiál byl transportován pìšky po nauèné stezce k propasti. Jako jediné vhodnì vybavené vozidlo se osvìdèila Toyota Land Cruiser ÚO Pøerov, která pøevezla pøes pole i gumový èlun na podvozku „pøepøáhnutý“ od zapadlé Avie. Propast není Macocha s asfaltových parkovištìm pár metrù od zábradlí!

7. Komunikace – jedna radiostanice v každém družstvu je nedostaèující. Hlasité volání mezi jednotlivými zasahujícími je díky ozvìnì v Propasti nesrozumitelné a navíc v rozporu s udìlenou výjimkou z ochranných podmínek NPR Hùrka. 8. Osobní výstroj – všechny osoby sestupující do Propasti musí mít ochrannou pøilbu, a to i hodnotitelé, fotografové apod. Šutr letící ze 70 metrù si hlavy nevybírá!!! 9. Osvìtlení – v Propasti se døíve stmívá, je tøeba pøipravit dostateèné zdroje osvìtlení. Pouze jeden lezec mìl pøilbu vybavenu osobním svítidlem.

Použitá technika 1. Lana – nutno pøipravit lana o délce nejménì 100 m, a to jak pro slanìní, tak pro vytahování nosítek po svahu. 2. Kotvení – lana na kmenech stromù podložit pìnovkou (mj. i ve smyslu výjimky z ochranných podmínek NPR). 3. Pøechod lana do vertikály 4. Nafukovací èlun – nevyhovující typ, zbyteènì velký a tìžký. 5. Doprava èlunu – použité kladky jsou urèeny na mnohem vìtší prùmìr lana, pøední èást èlunu nebyla zajištìna proti otoèení z osy, v dùsledku toho se èlun nekontrolovanì zøítil do spodní èásti svahu. Èlun je vhodné dopravovat sbalený a nafouknout jej až na døevìné plošinì napø. z potápìèských lahví. 6. Transport nosítek do svahu – použité kotevní body (skoby, plakety) pro jištìní nosítek jsou neznámého stáøí, zkorodované ocelové zábradlí je pro kotvení naprosto nevhodné. Oblièej postiženého nebyl opìt chránìn štítem nebo brýlemi.

Provedení èinností 1. Záchrana lezce na lanì spolulezcem – nutno zkrátit neúmìrnì dlouhou dobu zásahu. Výše uvedené kritické postøehy budiž brány jako konstruktivní námìty pro zlepšení prùbìhu obdobných akcí, a to jistì nejen na Hranické propasti. V pøípadì pøíštího cvièení HZS v Propasti však rozhodnì doporuèuji postupovat podle pùvodního návrhu a zorganizovat jej jako tøídenní, tj. cvièení všech tøí smìn A, B, C. Jedinì tak je pøi pøirozené „kádrové“ obmìnì HZS možno zajistit kvalitní provedení výcviku bez ohrožení samotných zasahujících. Vìtšina cvièících totiž vidìla Propast poprvé a z toho vyplynula vìtšina popisovaných stále se opakujících „dìtských nemocí“. Takže v záøí 2005 na Propasti opìt na shledanou!

46

LISTÁRNA A

KRÁTKÉ

ZPRÁVY

První rok turistického provozu v dùlním díle Kovárna Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)

Na úvod pøipomeneme, že naše základní organizace „Albeøice“ Èeské speleologické spoleènosti se od roku 1988 zabývá historickými dùlními díly v Obøím dole pod Snìžkou a první etapu prací jsme symbolicky završili otevøením èásti dolu Kovárna pro veøejnost v roce 2004 (podrobnìji jsme referovali o Kovárnì ve Speleofóru 2002, XXI). Zpøístupòovací práce jsme bìhem pìti let zvládli vlastními silami i finanèními prostøedky, pouze nìkteré speciální práce jsme øešili dodavatelsky. První písemnì doložené zmínky o dolování nerostných surovin pod naší nejvyšší horou pocházejí z roku 1511, ale hornická èinnost je zde patrnì ještì starší. Starci zde bìhem nìkolikasetleté èinnosti vykutali velmi strmì uklonìné, navzájem propojené dobývkové komory se skalními pilíøi a žebry. Dùl dosáhl hloubky okolo 90 m a podle nìkterých pramenù zasahoval až pod úroveò dna Obøího dolu do hloubky pøes 100 m. Tìžba železa, mìdi a arzenu zde byla ukonèena v roce 1876. V letech 1952 až 1959 mìly rozsáhlé hornické práce ovìøit pøedevším zásoby wolframu. Geologický prùzkum však skonèil negativnì a v masivu Snìžky po nìm zùstalo pøes 7 km dùlních chodeb. Nejcennìjších historických partií dolu se však moderní hornické práce vìtšinou nedotkly a zùstaly zachovány. Z nich jsme 250 m turisticky zpøístupnili a v èervenci roku 2004 sem vstoupili první návštìvníci. V první èásti dolu je nutné projít nízkou a úzkou štolou Barbora, pak se vstoupí do dobývkových komor dolu Kovárna a Gustav. Zde se návštìvníci pohybují po vysutých schodištích, betonových chodnících a ochozech. Na trase jsou

vystaveny zbytky historické výstroje dolu, funkèní repliky necièek, náøadí, dùlního vozíku a ukázky rud. Nejvìtší úspìch však sklidila možnost vyzkoušet si práci želízkem a mlátkem. Radost byla pøi vylomení i malého kousku horniny nemalá a pøi nalezení arzenové rudy, což nebylo výjimkou, propukaly v nadšení i dùstojné dámy. Prùvodkynì a prùvodci mìli èasto problémy dodržet návštìvní dobu v podzemí, která byla odhadnuta na 1 hodinu. Doba pobytu pod zemí jen výjimeènì klesla pod jednu hodinu a rekord byl 1 a 3/4 hodiny. To již venku nervóznì pøešlapovala další skupina lidí. Pùvodní maximální poèet osob v jedné výpravì byl stanoven na 12, ale hned v zaèátku jsme toto èíslo snížili na 10 osob pro zkvalitnìní prohlídky a výkladu. Provádìlo se v èervenci a srpnu v pátek, sobotu a nedìli a jednotlivé vstupy do podzemí byly vždy v 10.00, 11.30, 13.00, 14.30 a 16.00 hod. Vstupenky bylo nutné objednat a zakoupit v informaèním centru Veselý výlet v Peci pod Snìžkou. Ètvrt hodiny pøed zahájením prohlídky musel být každý u lavièek v prostoru bývalé boudy Kovárna, kam si prùvodce pro skupinku došel a odvedl pøed štolu do I. zóny Krkonošského národního parku, kde je vstup mimo znaèené turistické cesty zakázán. Zde každý dostal krátké pouèení, pøílbu, svìtlo, pl᚝ a podepsal protokol o proškolení. Na povrchu mìl službu nìkdo z èlenù ÈSS ZO 5-02 a výklad v èeském a nìmeckém jazyce v podzemí zajišovala vždy jedna ze tøí najatých prùvodkyní. Zpoèátku jsme mìli znaèné obavy, jak budou prohlídky a výklad v podzemí po organizaèní stránce probíhat. Naše prùvodkynì se však ujaly

47

svého úkolu skvìle a patøí jim za to velké uznání a dík. Zvládly i pøevládající dvojjazyèný výklad a výjimeènì vše probìhlo v èeském, nìmeckém, ale i anglickém jazyce. Trojjazyèný výklad jsme však po první zkušenosti zavrhli. To prostì nešlo. Nejprve to vypadalo na poklidné služby v horském prostøedí Obøího dolu. Bìhem druhého dne provozu však díky zcela zmateèným informacím nìkterých médii vznikl mírný chaos a u Kovárny se hromadili lidé bez lístkù dožadující se vstupu. Dokonce mladá rodinka po kamenité cestì pøitlaèila i koèárek. Bohužel, nemìli ani povìdomí, jak je prohlídka organizovaná, jak podzemí vypadá, a že se nejedná o turistickou jeskyni s osvìtlením. Bylo po klidu, ale na druhou stranu jsme byli rádi, že je o dùl takový zájem. Prùvodkynì však mìly mezi jednotlivými výpravami pouze nìkolik minut na zakousnutí tatranky, uhašení žíznì a na …… A tak byly pro nì vysvobozením pouze výpravy s èeským výkladem, kterých bylo poskrovnu a kdy jsme se výkladu ujali my, jazykoví analfabeti. Tím netvrdíme, že nìmecká klientela pøevažovala. Naopak, Èeši mírnì pøevládali, objevovali se Poláci, Holanïané, Maïaøi. Anglicky mluvících návštìvníkù bylo pomìrnì málo a nejvzdálenìjší zastoupenou zemí byla Indie. Nebylo bohužel možné sestavovat pouze jednojazyèné skupiny a nejvìtší prací informaèního centra v Peci bylo zvedání telefonu a vysvìtlování, že je obsazeno. Odhadem jsme uspokojili tak 50 % zákazníkù. Pøekvapilo nás, že více než polovina návštìvníkù dolu nebyla ubytovaná v Peci a okolí, ale naopak pøijeli do Krkonoš jen na jeden den kvùli Kovárnì. Pøekvapilo nás to proto, že jsme k této nové atrakci nevydávali letáky ani nezajišovali žádnou propagaèní kampaò. Zkušební provoz byl pro nás velkou neznámou a nevìdìli jsme, zda po nìkolika dnech nebudeme nìco zásadního mìnit. Poøady v rozhlase, televizi, i èasto zmateèné informace v denním tisku však udìlaly své. Od návštìvy podzemí Snìžky neodradil ani d隝 a ani témìø hodinová cesta Obøím dolem z centra

Pece. I úzkou èást štoly Barbora nezvládli z celkového poètu 1 200 návštìvníkù asi jen dva lidé a více, než strach ze stísnìných prostor, se projevovala obava, zda to celé nespadne. Odpovídali jsme upøímnì, že jednou ano, ale bude to ještì nìjakou dobu trvat a teï se bát nemusí. V dole byla bìhem léta celá øada osobností a vyvrcholením byla návštìva hlavy státu – prezidenta Václava Klause. Zaujaly ho velké vydobyté prostory a permonická èepièka na Petrovì hlavì. Na podzim jsme s pracovníky Správy Krkonošského národního parku komisionelnì vyhodnotili sezónu (dodržování podmínek výjimky pro èinnost v I. ochranné zónì parku a dopad provozu na okolní pøírodu). Pøi jednání jsme se nestaèili divit, když øeditel parku oznámil, že již v dole byl s celou rodinou coby normální návštìvník a elegantnì si tak zkontroloval celý provoz. Nikdo ze službu konajících osob si toho vùbec nevšiml. Závìr šetøení pro nás dopadl velmi dobøe a v roce 2005 bude možno rozšíøit provoz o další den. Bude tedy otevøeno ve ètvrtek, pátek, sobotu a nedìli v èervenci a srpnu za ostatních podmínek stejných jako v roce 2004. Na závìr bychom asi mìli napsat nìco o spokojenosti návštìvníkù. To však nechme na tìch, kteøí naši službu využili a vychutnejte si pár odposlechnutých perlièek: „Chceme to se zkráceným výkladem, spìcháme na Snìžku,“ (hlava státu). „Rozpoznal jsem pouze muže z ochranky. A to zase nebylo takové umìní, protože obvod jeho paží se rovnal obvodu mého hrudníku.“ „Nebojte se, já se tam vejdu, to si todle dole takhle podržím nahoøe a všude se vejdu,“ (pán cca 190 kg). „Prosím Vás, já v malém prostoru omdlívám a nad propastí zvracím. Nebude to vadit?“ (paní pøedchozího pána cca 180 kg). „Mami, mami, mám Tì chytat?“ „Ty vole, hlavnì tady neuhni doprava,“ (proneseno uprostøed nejužší èásti dolu Barbora).

Tunel do Zakenu Radko Tásler

klepat kosu pøi fotografování. Asi bych se tìžko pøi této fyzicky ne zrovna namáhavé èinnosti rozehøál. Èlovìk by nemìl chodit do podzemí sám, ale obèas toto nepsané pravidlo poruším. Nìkdy, když si chci spravit náladu, nìkdy když chci dokonale vnímat

Kontroluji karabinu upevnìní provazového žebøíku a sestupuji poslední èást svážné na Prokopa. V lepkavém blátì uvažuji, že si navléknu pod kombinézu ještì svetr. Nahoøe je obleva a do Kovárny teèe spousta vody. Jsem trochu navlhlý a nemíním

48

okolní prostøedí a nebo tøeba jen když je mi smutno. Na každého podzemní prostory nìjakým zpùsobem pùsobí, i když zkušení jeskynní harcovníci si to nechtìjí pøiznat. Bylo by to pod jejich úroveò. Èlovìk je pøeci jenom stavìn na pobyt na svìtle, na sluníèku, pod otevøenou oblohu, ale èást své velmi dávné historie má svázanou s podzemím. Pøedevším dùlní díla mají ve skalních stìnách zapsány svoji mnohasetletou lidskou historii. Vždy je vykutaly celé generace horníkù, z nichž nìkteøí tvrdou døinu zaplatili i životem. Prostì v tìch starých dùlních dílech je zapsáno poselství jak v pamìti poèítaèe. Jenom to neumíme sami pøeèíst a vnímat. A nebo nìkdo ano ? Dopínám kombinézu. Svetr høeje, je mi fajn. Na køíži hlavního pøekopu stavím stativ a jdu obhlédnout nejvhodnìjší rozmístìní bleskù u vyústìní prastaré dovrchní dobývky. Svislá válcovitá prostora o prùmìru asi 2 m je jediné co ze staøin na Prokopu zùstalo nedotèené. Všechno ostatní bylo v padesátých letech pøi zbìsilém socialistickém šílenství po strategických surovinách pøefáráno. Zdá se mi, že od svážné zaèíná pøitékat stále více a více vody. Takový proud tu nepamatuji. No nic. Budu si výšku hladiny hlídat. Vèas utéci svážnou nahoru není problém. Nasazuji dvacetimilimetrový objektiv a èistím skalní plošinku od bláta pro umístìní blesku. Odpalovací èidlo pùjde schovat támhle, za bøevno dám druhý blesk a vaku nechám vyhoøet za rohem. Bude to paráda. Fotím. Výhoda digitálù, mohu si to hned prohlédnout. Vakublesk šel moc proti, je to pøepálené. Nevadí. Pøemístím ho o pár centimetrù a jedeme znovu. Další pokus a zase špatnì. Nìjak mnì to dneska nejde. Spraví to termoska z horkým èajem. Sedám si a na chvilku zavírám oèi. Vakužárovka nechce na výstupku držet. Snažím se jí lehce pøilepit jílem, ale i tak moc nedrží. A co to vlastnì je ? To vypadá jako krystal køišálu? Ten tady však podle mineralogù nemá co dìlat. Snažím se útvar opucovat, ale moc to nejde. Všechno je od bahna. Nakonec sundávám pøílbu, nabírám do ní vodu a krystal polévám. Je to opravdu køišál. A jaký! Snad 10 cm dlouhá a 2 cm široká drùza. Krystal je zvláštnì namodralý, asi obsahuje titan. Napadá mì, že divné, že je tady tak soliternì, obvykle jich bývá více. Prohlížím si ho zblízka a lehce se ho dotýkám. Nìco vyzaøuje. Snad teplo ? A jak se ho dotýkám, lehce mìní barvu do zelena. Nebo se v nìm dokonce svìtlo pulzuje? Blbost. Asi mì to koneènì donutí jít na oèní. Však už si na nìkteré mapy musím brát lupu.

Koukám, že pøítok vody sílí, je vidìt na stìnì jak se hladina v chodbì milimetr po milimetru zvyšuje. Nevypadá to dobøe. Zabalím fotocajky a nechám to na jindy. Sotva jsem zavøel kuføík, za mnou to zaduní. Takové nenápadné žuchnutí, ale tlaková vlna zhasíná karbidku a pøiráží mnì na stìnu. Nìco køuplo na pøílbì. Štìstí že mám kvalitní. Mohl jsem mít rozbitou hlavu. Snažím se rozsvítit. Otáèím piezem a plamínek ne a ne vyskoèit. Po hmatu kontroluji èelovou sestavu. Náraz rozlomil hoøák a rozbil elektrické svìtlo. Snad to pùjde opravit. Z kufru vytahuji chemické svìtlo a rozlamuji trubièku. Prostoru pomalu zalévá bìlavý svit. Nìmì zírám na zával kamení a bláta pøede sebou. Prùser. Kluci sice vìdí kde sem, ale voda stále stoupá. Hodiny nebo možná dny èekání, až se ke mnì dokopou. To by však muselo na povrchu zaèít mrznout a pøestat obleva. Jinak už nebude proè kopat. Za pomoci mdlého svìtla trubièky se snažím opravit èelovku. Snad to pùjde. K bìlavé iluminaci prostory se pøidává jiný odstín a stále sílí až namodralé svìtlo ozáøí chodbu. Vychází z krystalu, který se mezi tím zaèíná otáèet a jeho vrchol ukazuje do dávno zasypané chodby, která pùvodnì ústila na povrch. Na konci chodby je však vidìt svìtlo. Jak je možné, že se zasypaný vchod otevøel? Naposledy se dívám na záhadný krystal a plánuji, kdy se ho vydáme podrobnì prozkoumat. Brodím vodou k východu. Venku svítí sluníèko a po snìhu ani památky. Po tom psychickém vypìtí si to vùbec neuvìdomuji. Lehám si na louku a nechávám do tìla proudit høejivé paprsky. Asi jsem si zdøímnul, támhle se nìkdo blíží. Mají podivné obleky a v ruce nìco nesou. Vždy jsou v nìjakých kutnách a nesou si želízka a mlátky! A kolik tìch lidí je! To je všechno komparz nebo co se to tady vùbec dìje v první zónì Krkonošského národního parku za blbosti. Tolik lidí všude. A jak divnì mluví. Nìco je zøejmì italština a nìco zkomolená èeština. Snažím se alespoò z té jejich divné èeštiny nìco zaslechnout. Prý mají jít na „Zaken“. Proboha, vždy Zakenem nazývali vlachové potok Rudník pod Snìžkou! Teï si teprve uvìdomuji, že jsem jejich podivné obleky vidìl na starých rytinách a všímám si i znakù vyrytých na kamenech. Je to podoba svastiky. Jsou to vlachové. To snad není možné. A vlastnì to okolí, nikde není les, vše je vykácené a dole v údolní nivì kouøí velký milíø.

49

Mám v hlavì dokonalý zmatek. Bìžím zpìt do štoly. Hlavnì aby si mì nevšimli. Asi by v mé žluté jeskyòáøské kombinéze vidìli znamení ïáblovo a skonèil bych na hranici. Štola se ale nìjak zmìnila. Již to není ten Prokop lichobìžníkovitého tvaru vyražený v padesátých letech. Je to nízká støedovìká štola. U komínu uklízím své fotonádobíèko a schovávám se do hlubokého výklenu. Snad mì nikdo neobjeví. Budu èekat, až kluci zával vyzmáhají. A vlastnì kde je zával, který mì uvìznil? Místo zboru

balvanù je tu èelba peèlivì vykutaná želízkem a mlátkem. Štola z padesátých let zmizela. Snad jsem neprošel tunelem èasu kde krystal byl zøejmì spouští k jeho otevøení? Ale kam se krystal podìl? Èasový tunel se uzavøel. Jak dám vìdìt mým blízkým a kamarádùm že jsem naživu a jenom k nim nemohu? Probouzí mnì strašná zima. Voda ve štole stoupla o pár centimetrù a doslova v ní sedím. To byl strašný sen. Rychle ven. A nebo to sen nebyl ?

ZAPOMENUTÉ

A

VÝZKUMNÉ

NETRADIÈNÍ POSTUPY

Otevøení i zavøení Ventaroly v Kamenném žlíbku v jižní èásti Moravského krasu Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holštejnská)

Kapitolu „Zapomenuté a netradièní výzkumné postupy“ ve Speleu vždy sleduji velice pozornì a na nové staré pøíhody jihlavských kanálníkù obèas prostøídané pøíspìvkem dokonce z krasového prostøedí o Kubovì poèínání, se docela tìším. Ani mì nìjak nenapadlo, že bych mohl se svou troškou také pøispìt, až když jsem v lednu 2004 obdržel mail od Petra Kosa s informací, že se Spelklubem plánuje otevírku Hynštovy ventaroly. Slušnì jsem se jej otázal, kterou pak to lokalitu má na mysli, èi snad tím dokonce nemyslí Ventarolu v Kamenném žlíbku. Odpovìï byla, že myslí. Následná mejloverzace spíše pøerostla do podoby chatu, bìhem kterého jsme si vyjasnili nìkteré okolnosti a domluvili se, že by bylo záhodno vynést na svìtlo už dávno zapomenutou záležitost. Snadno se øekne, leè hùøe koná, když metry písemností tvoøící moji pomocnou pamì, a které tak úzkostlivì schraòuji, jsou ponìkud neskladné a místa jejich deponování díky neustálému stìhování rùzná. Nakonec se mi podaøilo znovuobjevit svùj soukromý i pracovní speleologický deník, diáøe a výroèní zprávy z 80. let minulého století, když jsem byl èlenem ZO ÈSS 6-11 Královopolská, v jejíž zájmové oblasti diskutovaná lokalita leží. Konkrétnì se pøenesu až do roku 1987, kdy mimo èetného a rozmanitého bádání v jižní èásti

Moravského krasu se pozornost skupiny upøela také na Ventarolu v Kamenném žlíbku. Vzhledem k plánovanému výzkumu Spelklubu zcela zámìrnì neudávám pøesnìjší lokalizaci. Nejednalo se o žádný nový objev, protože místo, které se v mrazech projevovalo tak výrazným sloupem páry, nebylo možné pøehlédnout a bylo známé již dávno v minulosti. Pokud je možné ztotožnit Ventarolu s lokalitou Masný flek, tak k její neúspìšné otvírce došlo pøinejmenším už v roce 1974 skupinou pro výzkum Øíèek pod vedením Jana Hynšta.1 Už si nevzpomínám, koho o 13 let pozdìji napadlo pokusit se Ventarolu opìt otevøít, ale s nejvìtší pravdìpodobností to byla souèást dlouhodobého výzkumného zámìru vedoucího královopolské skupiny Jana Himmela nebo to pøinejmenším nebylo s tímto plánem v rozporu. Zpráva o èinnosti ÈSS ZO 6-11 v roce 1987 sice zmiòuje, že otvírka byla zahájena v jarních mìsících,2 ale jednalo se spíše jen o orientaèní vytažení nìkolika kamenù kolem ústí na povrchu. Naše hlavní pracovištì v té dobì - po Ochozské jeskyni - byla jeskynì Jezevèí, kde jsme celkem zdatnì provádìli prolongaèní prùkop. K práci ve Ventarole jsme se dostali až na podzim a to konkrétnì 25.9.1987, i když za okolností pøinejmenším neobvyklých. Ve dnech 26.-27.9.1987 jsme totiž procházeli všechny možné i nemožné

50

lokality na Ochozsku a hledali na výzvu Veøejné bezpeènosti pohøešovaného jménem Brázda. K naší velké radosti jsme jej nenašli. Brázda se ale stal dlouhodobì zaklínadlem (dnes pøirozenì mantrou) na jakékoliv prolongaèní práce, kdy otázka: „Už jste našli Brázdu?“ patøila k nejfrekventovanìjším. Po další pøestávce jsme se do Ventaroly vrátili až 13.12.1987 nejspíše proto, že do té doby zde nebyl patrný žádný prùvan, který by byl dostateèným vodítkem i motivací. Hlavní tìžba se ale rozbìhla až 8.1.1988, kdy malé kopáèské družstvo ve složení Pavel „Toèák“ Hrazdíra, Blanka Šustová, Jan Kašpárek, Iveta Èablová, Petr Trávníèek, Martin Húser a autor stati, 3 proniklo pomìrnì záhy ve zborové suti vìtších rozmìrù do první nevelké volné prostory. Dalším dùvodem k optimismu byl mimo intenzivní prùvan také nález štìrku z kulmských drob v hloubce kolem 4 m. Vstupní zapažená šachtice mìla necelých 5 m a konèila velkým skalním blokem, který se podaøilo obejít a úzký prùlez vedl do zmínìné síòky, kde bylo možné se dokonce postavit. Transport materiálu se tím trochu zkomplikoval. Na dnì síòky se podaøilo rozebrat další zával a proniknout do ještì menší kaverny, zde se nám však prùvan nìjak vytratil. Pøesto také odtud vedla nízká, leè neprùlezná chodbièka. Její strop tvoøila celistvá skála a dno pokryté tenkou vrstvou hlíny bylo nejspíše opìt z velkých skalních blokù. Na øadu proto pøišla palièka a sekáè, abychom si rozmìry pøizpùsobili svým potøebám. Postup byl však zcela minimální, protože úèinnost kladiva a majzlíku ve chvíli, kdy obsluha leží na bøiše a nástroje tøímá v dopøedu natažených pažích, je velice malá. Jiný urychlovaè postupu jsme ale k dispozici nemìli. Mladší ètenáøe musím upozornit, že zbývaly skoro ještì dva roky do okamžiku, kdy stateèní jeskyòáøi vybojovali v Praze na Národní tøídì dovoz nábojek do expanzních pøístrojù, akumulátorové vrtaèky a otevøení hranic pro speleoexpedice. Ovšem tímto vybavením nedisponovali ani støedovìcí havíøi a s tvrdou mateènou horninou si poradit dokázali, navíc vápenec patøí do kategorie mìkkých hornin. Pomáhali si tzv. sázením ohnì a na tuto metodu jsem se rozpomnìl. I když jsme sice byli stále dobrých 10 let pøed hiltipatronkami, pøece jenom jsme už žili ve 20. století. Mimochodem, tato technika4 nám byla již tehdy známá a obèas jsme ji ve vhodném prostøedí aplikovali. Problém nebyl se støelivem, používali jsme tzv. jateèáky èili slepé náboje do porážkových pistolí, ale s tvorbou vývrtù. Zdaleka ne každá

Obr. 1. Idealizovaný rozvinutý øez Ventarolou v Kamenném žlíbku dle pamìového náèrtku z ledna 1988, kresba R. Zatloukal. jeskynì tehdy mìla elektrický rozvod 220 V a akumulátorové nebo benzinové vrtaèky v našich podmínkách doopravdy ještì neexistovaly. Klasické sázení ohnì se vzhledem k rozmìrùm nedalo samozøejmì použít a tak jsem se rozhodl rozpalovat kameny celkem bìžnì dostupným pøístrojem. Na pøíští akci jsem proto pøinesl benzinovou letlampu a 30.1.1988 jsme se jali staronovou metodu opìt aplikovat. V nahøívání a polévání kamenù jsme se na èelbì poctivì støídali a vzájemnì se pøesvìdèovali, jak je to úžasnì úèinné, jak snadno postupujeme a jak nám to krásnì vìtrá. Byla to nejhorší rasovina, jakou jsem do té doby zažil, proti níž byl mùj pracovní pobyt u VOKD v dole Paskov procházkou rùžovou zahradou. Pøiotráveni zplodinami benzinu a karbidek jsme se veèer jen tak tak dovlekli na základnu v Hostìnicích. Do druhého dne jsme ovšem pookøáli a vydali se opìt skálu lámat. Pøedešlého dne jsme po desetihodinové práci postoupili asi o 0,50 m. Tím se nám ještì podstatnì zhoršil pøístup na èelbu, takže plamenometèík ležel na bøiše, oblièejem spoèíval na letlampì, plamenem si pálil ruce a trochu i ty kameny. To, co zákonitì muselo pøijít, po nìjaké dobì samozøejmì pøišlo. Letlampa nejspíše nebyla konstruovaná na používání v uzavøeném prostoru a její nádrž nebyla pøipravena na to, aby ji odražený plamen ohøíval. Dnes již pøirozenì nevím, jestli letlampa blafla jen tak sama od sebe nebo benzinové výpary chytly od hoøáku mojí karbidky a na rekonstrukci události již jaksi nemám chu. Podstatné bylo, že chytla a mì z toho dobøe po tìle nebylo. Po uhašení rukou a oblièeje mi nezbylo než konstatovat, že øasy, oboèí a vlasy nekryté pøilbou urèitì dorostou, hlavnì jsem se strachoval o osud svého zcela nového a pomìrnì nesmìlého plnovousu.

51

Zda-li po pøestálém šoku bude schopen opìt vyrašit. Vyrašil. Nicménì s nejvìtší pravdìpodobností 31.1.1988 bylo experimentálnì dokázáno, že sázení ohnì, by provádìné nejmodernìjšími prostøedky, je z hlediska praktické speleologie metoda pøinejmenším velmi nevhodná. Za 14 dní jsme se ve Ventarole pokoušeli zachytit prùvan a eventuálnì zmìnit smìr postupu, ale nepodaøilo se nám to. Další prolongaci jsme chtìli jenom pøerušit s tím, že vyèkáme mrazivého poèasí a pokraèování urèitì najdeme. Bohužel žádné pøíštì se již nikdy nekonalo, já jsem v bøeznu odešel sloužit socialistické vlasti se zbraní v ruce, abych po návratu pøestoupil do Holštejnské skupiny a zbytek našeho malého bádacího družstva se postupnì rozpadl.5 Vstupní šachtice Ventaroly byla poté z bezpeènostních dùvodù zasypána. Velké písmeno „V“ v názvu používám z dùvodu, že neznám jiné jméno a již jsem uvedl, že si nejsem jistý ztotožnìním s Masným flekem. V soupisu jeskyní v povodí Øíèky6 lokalita uvedena ještì není a pokud existuje novìjší práce, tak ji holt neznám. Jestliže se Spelklub rozhodl pojmenovat ji po jednom z posledních žijících a (k malé radosti mnohých povolanìjších) dosud bádajících skalních duchù Janu Hynštovi, je to nejspíše vhodné ocenìní jeho pùsobení na Ochozsku, i když mnohé orgány státní správy by jeho chaotické a mnohdy prostoduchou nevìdomostí nièené krasové výplnì (o paleolitickém

osídlení ani nemluvì) dokázaly „ocenit“ nejspíše odlišnì. Zbývá již jen poslední malièkost Ventarolu, resp. Hynštovu ventarolu opìt otevøít a objevovat a objevovat, urèitì bude co. Únor 2004 Odkazy: 1 Výbor 1975: Zpráva o èinnosti Speleologického klubu Brno v roce 1974. 2 Himmel, J., nedatováno: Zpráva o èinnosti ÈSS ZO 6-11 Královopolská v roce 1987. 3 Omlouvám se všem, které jsme nejmenoval, ale v mých záznamech ani pamìti se nikdo další nevyskytuje, i když exkurznì zde vìtšina èlenù naší organizace urèitì byla ;-). 4 Nakládal, P. a kol., 2003: Rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek. In: Speleo 38, 20-40, Praha. 5 Nevšednì a se znaènou dávkou naivní loajality líèí tuto situaci z pohledu netolerantního abstinenta Josef Pokorný ve své vzpomínkové stati, kde však neuvedl rok události a místo jmen použil pouze „soudnièkovské“ monogramy - viz Pokorný, J., 2003: Jak jsem do jeskyní pøišel – aneb vzpomínky jednoho dìdka. In: Speleo 38, 19-20, Praha. 6 Himmel, J. - Himmel, P., 1967: Jeskynì v povodí Øíèky. Závodní klub Královopolské strojírny Brno.

LITERATURA,

RECENZE

Sborník Speleofórum 2005 TomᚠRoth (ZO 6-19 Plánivy)

Tak jako každý rok i letos jsme se sešli v Rudici na tradièním setkání jeskyòáøù z celé ÈR i kamarádù z jiných zemí. Všichni jsme se tìšili, až uvidíme výsledky práce mnohdy velice nároènì pøipravovaných expedic, mnohahodinových exploraèních akcí nás všech, co se speleologií zabýváme. S radostí mohu konstatovat, že všechny pøednášky byly na vysoké úrovni a myslím, že se nenajde nikdo, komu by se nelíbily. Bohužel ne všechny vìci byly tak skvìlé.

Nedílnou souèástí Speleofóra je také sborník, který by mìl být, dle svého názvu, odrazem obsahu celého setkání. Alespoò tak je tomu zvykem na odborných semináøích, jejichž pøílohou je sborník. Všichni z nás, kteøí ve sborníku publikujeme, máme zájem na tom, aby naše pøíspìvky, mapové pøílohy èi fotografická dokumentace vystihující tu nesmírnou døinu a nadšení byly vytištìny pokud možno v co nejkvalitnìjší podobì, aby si ètenáø nemusel brát v nìkterých pøípadech lupu. Proto také byli nìkteøí z nás pøi prohlížení loòského sborníku

52

publikace. Nicménì pan Šenkyøík trval na vydání èlánkù ve sborníku Speleofóra také z dùvodu nedostatku finanèních prostøedkù a z dùvodù neudìlení grantu. Bohudík mu byl pøíspìvek vrácen ke zkrácení. Bohužel byl obsah pøíspìvkù vytištìn ve sborníku v rozsahu devatenácti stran, èímž pokryl celou ètvrtinu sborníku. Po pøeètení již prvního èlánku je zøejmé, že èlánky jsou pøíliš dlouhé a obsáhle popisují každý vykopaný metr do nejmenších detailù. Samozøejmì tím chtìl autor vylíèit nezmìrnou døinu napøíklad pøi otvírce paleoponoru, ale detailnost tohoto popisu by se hodila spíše pro popis prací z posledního roku než pro zdlouhavé líèení celého výzkumu již od roku 1989. Taktéž vypisování seznamù lidí, kteøí se každý rok podíleli na akcích, mi pøijde dosti zbyteèné. Výsledkem jistì bylo poukázat na to, že sám autor vykopal zkrátka nejvíc. Samotná mapa zobrazující tøicetimetrový ponor je nakreslená v takových detailech, že její uveøejnìní není možné jinak, než na celé jedné stranì.

Speleofóra 2004 nemile pøekvapeni velikostí mapových pøíloh významných objevù a propastí dosahujících kilometrových hloubek, ve srovnání s neadekvátnì velikým rozsahem èlánkù popisujících dokumentaci historické kanalizace èi èlánkem popisujícím metody a pøístroj na mìøení svìtelných podmínek ve vstupních èástech jeskyní. Následovaly také pøíspìvky od jistého pana Šenkyøíka. Tyto èlánky by vìtšina z nás, kteøí se zabýváme „opravdovou jeskyòaøinou“, jistì uvítala kratší, vzhledem k úzkému okruhu ètenáøù, které osloví. V letošním sborníku byla situace obdobná. Pøi zbìžném prolistování nešlo pøehlédnout 19 stran pana Marka Poustevníka Šenkyøíka. Na jeho obhajobu uvádím, že jako ojedinìlý zodpovìdný èlovìk dodal své pøíspìvky do sborníku v øádném termínu, možná i v pøedtermínu. Avšak není se èemu divit. Èlánky se zamìøují na speleologickou i jinou èinnost prakticky již z poèátku devadesátých let minulého století. Svým pùvodním rozsahem (kolem sedmdesáti stran) byly vhodné spíše pro vydání v ucelené podobì jakožto samostatná

Pár slov o evidenci jeskyní Èeské republiky v praxi Milan Geršl (ZO 6-23 Aragonit)

tøeba celek 160 se jménem Krasová a pseudokrasová území Sudet, pravdìpodobnì vychází z novodobé historie èeských dìjin a zahrnuje tak jeskynì táhnoucí se v pásu témìø kolem celé republiky. Ne pøíliš zdaøilé èlenìní se vyskytuje i na úrovni tzv. Krasových oblastí. Za zcela nelogické je možné považovat „vznik“ nìkterých oblastí i jejich následné øazení ve stylu napø. Èeský kras, Kras povodí horní Volyòky, Kras povodí horní Úhlavy u Klatov, Kras povodí horní Blanice, Javoøíèský a Mladeèský kras atd. nacházející se v dané hierarchii na stejné úrovni. To bylo jen nìkolik pøíkladù, nebudu zde rozvádìt všechny položky, které jsou podle mého mínìní z nìjakého dùvodu nelogické, nepøesné nebo zavádìjící – je jich totiž vìtšina. Pokládám tedy pouze otázku proè pro dílo národního významu nebylo použito nìkteré ze všeobecnì známých a zabìhnutých èlenìní ÈR. Za vhodné považuji pøedevším èlenìní uplatòované v regionální geologii, resp. ve vìdách geologických obecnì a v geografii nebo pøesnìji v geomorfologii. Autorské kolektivy J. Demka, Z. Mísaøe a dalších poskytly nìkolik všeobecnì uznávaných prací, které by se jistì po malých úpravách staly pøehledným vodítkem pro

Když jsem pøi pøípravì 3. národního speleologického kongresu obdržel pøíspìvek „Statistické zhodnocení ÈR k 1. 9. 2004“ øekl jsem si, hmm, koneènì se dovím, kolik je v ÈR lesù, kolik polí a kolik nám letos zase vyrostlo brambor a pšenice, pøípadnì také kolik tu vlastnì bydlí Èechù, Èešek a Èešat. Když jsem pochopil, že se jedná o statistiku zcela jinou, tak jsem si jako editor kongresového sborníku dovolil upravit název èlánku na „Statistické zhodnocení jeskyní v ÈR k 1. 9. 2004“. Více oprav jsem si jako editor dovolit nemohl, nejednalo se o publikaci recenzovanou a nakonec autoøi by mohli mít právo vyjádøit svùj názor na vìc. Následující èlánek pøedstavuje mùj osobní názor na celou vìc. O klasifikaci v èlánku a patrnì i pro úèely JESO použité lze øíct, že je geniální a do èeské karsologie se na dlouhou dobu zapíše jako nesmazatelná legenda. Nicménì, z jistého úhlu pohledu je jí také možné považovat za nelogickou a nesmyslnou, leè obèas vtipnou. Napø. krasový celek 230 se jmenuje Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Drahany a Moravský kras, zahrnuje tedy území malé vesnièky Drahany a celého Moravského krasu, nebo

53

evidenci tohoto duhu. Na tomto místì cítím také potøebu uznat, že celý problém je obsáhlejší a složitìjší, než bylo v pøedešlých øádcích naznaèeno. Samozøejmì, že v prvním pøípadì mìli autoøi na mysli (snad) Drahanskou vrchovinu a ne vesnièku Drahany a v pøípadì druhém Sudety jako termín døíve hojnì užívaný v regionální geologii ÈR. Oblasti jako napø. Kras povodí horní Volyòky aj. jsou oblastmi používanými v nìkterém z èlenìní již døíve. Byly tedy následnì použity i v èlenìní novì vytvoøeném. Je také vhodné pøipomenout, že i v okolních státech se èlenìní založené na podobných základech vyskytuje. Jedním z cílù tohoto pøíspìvku je podpoøit diskuzi o tom, jestli opravdu potøebujeme umìle vytvoøené krasové oblasti nerespektující geologickou stavbu území a pochopitelnì ani širší zákonitosti vývoje a rozmístìní jeskyní v daném území. Jestliže je dnes obecnì za jeskyni považována dutina o délce minimálnì 2 m považuji za zavádìjící v tabulce délky krasových nebo pseudokrasových jeskyní uvádìt interval délky 0 – 5 m. Pokud to ovšem autoøi mysleli vážnì, tak potom sám ochotnì vyplním mnoho øádkù databáze tøeba jeskynìmi o délce 0,0 – 0,5 m, kterých znám stovky, možná tisíce. Dále je potøeba zamyslet se nad prostou otázkou s nelehkou odpovìdí a to, jak naložit s jeskyní prokazatelnì spojenou s jeskyní jinou, tedy s jeskynním systémem. Vìtšina nejasností tohoto druhu vznikala historickým vývojem prùzkumu dané lokality. Pøesto považuji za nesprávné v jedné

databázi zaznamenat napø. dnes již nerozdìlitelné jeskynì Sloupsko-šošùvské nebo Amatérskou jeskyni a v dalších øádcích osamìle jeskynì jako Býèí skála a Rudické propadání nebo Piková dáma a Spirálka. V tomto pøípadì pak nutnì dochází ke zkreslení všech údajù a porovnávání legendárních jablko-hrušek. Zcela konkrétnì, v tabulce neuvedená jeskynì Piková dáma a Spirálka by se spojením v jeden systém, kterým nepochybnì jsou – nebo i ménì zdatný speleolog dnes spojnici tìchto jeskyní mùže v klidu pøekonat – by se svými spoleènými 3297,3 m úspìšnì probojovaly na 6. místo uvádìného pøehledu. Nakonec nezbývá, než upozornit alespoò na ty nejnápadnìjší chyby. Neznám zpamìti pøesná èísla, ani není v mém zajmu je právì teï vyhledávat. Rozhodnì jsem již ale slyšel o jiných délkách, než napø. pro Amatérskou jeskyni (systém Staré a Nové Amatérské jeskynì) 22 500 m, pro Rudické propadání 4 000 m. A nejhlubší propast ÈR – Hranická propast není hluboká 204,6 m, ale 274,1 m. Tato prozatím nejvìtší hloubka byla dosažena sondou R.O.V. Hyball 18. 9. 1995, tedy asi pøed 9 lety. Literatura: BÍLKOVÁ D., ZELENKA A., MLEJNEK R., ALBRECHT J. (2004): Statistické zhodnocení jeskyní v ÈR k 1. 9. 2004.– Rozšíøená abstrakta, 3. národní speleologický kongres, 8. – 10. 10. 2004 Sloup, 79 – 83. Èeská speleologická spoleènost, Praha. (ISBN 80-903378-1-3)

Inzerce

54

OBSAH OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ..................... 1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................... 2

Zmìna sekretáøe/ky ÈSS! ........................................................................................ 3

DOMÁCÍ LOKALITY .................................................... 3 Povodòové riziko ve speleologii - Holštejn, prosinec 2004 Dostál Ivo, Geršl Milan, Hypr Dušan .......................................................................................................... 3 Indoor Camp 2003 v Jeskyni pravìkých symbolù v Nové Rasovnì Richard Zatloukal (ZO 6 - 15 Holštejnská) ................................................................................................ 10 Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovnì Richard Zatloukal, Evžen Zámek, Pavel Mravec (ZO 6-15 Holštejnská) ................................................... 16 Bádání nad závislostí hladin Kolena a Macošského sifonu v Nové Rasovnì Evžen Zámek ............................................................................................................................................... 22 Copak nám to teèe pod Tetínem II aneb proè kopat v Tetínských propástkách Petr Nakládal ............................................................................................................................................. 23

ZAHRANIÈNÍ AKCE ................................................... 28

Krasové a pseudokrasové jevy v andezitových tufech a vápnitých fosilních pùdách eocenního až oligocenního stáøí na lokalitì Gran Barranca (Provincie Chubut, Argentina) Radek Mikulᚠ............................................................................................................................................ 28

PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................... 29 Dùl Svatá Trojice u Godrových domkù v Krkonoších

Petr Janák, Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................ 29 Mìstské podzemí v Jirkovì u Chomutova/The system of urban cellars in town Jirkov close to Chomutov Václav Cílek .............................................................................................................................................. 31 Jak lézt, respektive radìji nelézt do dùlních dìl Radko Tásler ............................................................................................................................................... 35

TROCHA HISTORIE ................................................... 38 Závrt Mìstikáï: Absolon – Plynovací zkouška v r. 1933 Franci Musil (autor není èlenem ÈSS) ........................................................................................... ............ 38

55

TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................... 41 Zápis z ostré záchranné akce SZS stanice è. 3 Moravský kras

Karel Kuèera (velitel SZS stanice è.3) ........................................................................................................ 41 Èasový prùbìh záchranné akce a možnosti prevence záchranné akce v jeskyni Nová Rasovna Karel Kuèera, Radoslav Blažek .................................................................................................................. 42

Podchlazení

Jakub Zelinka (SZS stanice è.1), MUDr. Bedøich Kala (SZS stanice è.3) .................................................. 43 Záchrana osoby visící na lanì Mojmír Záviška ........................................................................................................................................... 44 Hasièi cvièili v Hranické propasti Barbora Šimeèková, vedoucí správy Zbrašovských aragonitových jeskyní(ZO 6-23 Aragonit) ................ 45

LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ................................... 47

První rok turistického provozu v dùlním díle Kovárna Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 47 Tunel do Zakenu Radko Tásler ............................................................................................................................................... 48

ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..... 50 Otevøení i zavøení Ventaroly v Kamenném žlíbku v jižní èásti Moravského krasu

Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holštejnská) .................................................................................................. 50

LITERATURA, RECENZE ............................................ 52 Sborník Speleofórum 2005

TomᚠRoth (ZO 6-19 Plánivy) ................................................................................................................... 52

Pár slov o evidenci jeskyní Èeské republiky v praxi

Milan Geršl (ZO 6-23 Aragonit) ................................................................................................................ 53

56