Sborový program Úterý 10:00 klub maminek (sudé týdny) 19:00 mládež 20:00 třicátníci (1x měsíčně) Středa 15:00 děti Čtvrtek 15:00 senioři (1x měsíčně) 17:15 biblická hodina 19:30 studijní biblická hodina (3. čtvrtek v měsíci) Pátek 17:00 pátečníci (1x měsíčně) 19:00 filmový klub mládeže (1x měsíčně) Neděle 9:30 bohoslužby (souběžně Nedělní škola pro děti)
Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal. (Izajበ53,4)
27.3. neděle 20:00 ekumenické setkání se zpěvy z Taizé. Zveme!
E VA N G E L Í K 4 1
v Praze 6 - Stfie‰ovicích, námûstí Pfied Bateriemi 22, 162 00 Praha 6
FARNÍ SBOR âESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ
27.3. neděle 9:30 (změna času) Výroční sborové shromáždění
Bohoslužby o Velikonocích 17.4. Květná neděle 9:00 (!) bohoslužby přenášené rozhlasem 21.4. Zelený čtvrtek 18:00 pašijové čtení s vysluhováním sv. Večeře Páně 22.4. Velký pátek 18:00 bohoslužby s vysluhováním sv. Večeře Páně 24.4. Hod Boží velikonoční 9:30 s vysluhováním sv. Večeře Páně KONCERTY NA KOPCI 19.4. úterý 19:30 Chorea Bohemica 17.5. úterý 19:30 Studenti z pražské konzervatoře Na oba koncerty je vstupné dobrovolné. Výtěžek bude věnován středisku Diakonie Ratolest. Více uvnitř dopisu.
Va Š E P Ř Í S P Ě V K Y N A S BOROV É PO T Ř E B Y Do sbírek můžete přispívat při návštěvě kostela, všechny ostatní formy včetně saláru (s výjimkou nedělní chrámové sbírky) je možno vyřídit též individuálně u br. pokladníka (br. Miloš Janáček nebo ses. Ludmila Pospíšilová) nebo bankovním příkazem či poštovní složenkou (které je možné si vyzvednout ve sboru) přes náš bankovní účet u České spořitelny č. 19 23 45 13 49 / 0800. Variabilní symbol (vyjadřuje účel) salár 684 000 682 007 varhany stavební fond 2011 682 009 sborová diakonie 682 011 Specifický symbol (není povinný, napomáhá však identifikaci dárce) – použijte své osobní číslo(pod kterým jste evidováni jakožto členové našeho sboru). Toto osobní číslo najdete na titulní straně velkého Evangelíka na adrese vedle svého jména. Také vám ho na požádání sdělí br. pokladník nebo br. farář. Všechny evidované dary včetně saláru můžete odečítat ze základu pro výpočet daně z příjmu (pokud jejich celoroční souhrn přesáhne 1 tisíc Kč). Fond dostavby má nový účet - 2600120515 / 2010
K o nt a kty Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 6 - Střešovicích (162 00), náměstí Před Bateriemi 22 fara a farář Pokorný: 224 312 107 kurátorka Roskovcová: 224 315 482 farářka Ridzoňová: 222 361 121, 605 081 279 e-mail sboru:
[email protected] sborové stránky: www.evangelik.cz Osobní setkání a úřední záležitosti po telefonické domluvě.
P ů st s o te v řen o u B i b lí podle Skutků 8 Sedím v kostele v lavici, na klíně Bibli, těžko se mi soustředí. Někdo si přisedne, dívá se na mě... „Rozumíš tomu, co čteš?“ „Co - cože?... Ehm... moc ne.“ „Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.“ (Iz 53,7-8) A jsou i jednodušší věci, kterým nerozumím. Mějme odvahu - přiznat, že nerozumíme, ptát se, hledat. A taky počítat s tím, že úplně poznáme až jednou. Ta slova z Izajášova proroctví si někdy v 1. století četl bohatý muž z Etiopie. Podnikl 1000 km dlouhou cestu, aby mohl vstoupit na vnější nádvoří jeruzalémského chrámu. Teď se vrací domů a čte si slova proroka. Chtěl by tomu rozumět, najít podstatu, pochopit, o co jde a jak to souvisí s ním. Ale ta slova jsou tak složitá. Najednou podle vozu kráčí muž a zeptá se, zda rozumí tomu, co čte. No - nerozumím, nikdo mi to nevyloží. Ten muž, který si ke čtenáři přisedl, byl Filip. A vypráví, co ta slova znamenají. Teď se cestujícímu otevírají oči, už chápe, přeskočí jiskra, rodí se víra. Vidí rybník a prosí Filipa, aby ho pokřtil. Křest je zastavením na cestě. Ujištěním, že ta slova se nás týkají. Dál jedeš stejným vozem, táhne ho stejný velbloud - ale něco je jinak. To zlé, co tě svíralo, čeho ti bylo líto, co na tobě bylo nalepené jako zaschlé bláto, to zůstalo utopené v rybníce. Jedeš dál, ale jsi čistý a svobodný. Už víš, že tě má Pán Bůh rád.
Můžeme prožít dobu postní jako takovou cestu vozem s otevřenou Biblí. Číst, snažit se porozumět, hledat. Uvědomit si, co nás omezuje, čím jsme špinaví, co bychom chtěli změnit, smýt, opustit. Můžeme dojít k Velikonocům s Biblí a modlitbou. A možná pak - z milosti Boží - prožít radost, že ta zpráva o vzkříšení je pro nás. Lenka Ridzoňová
v z p o m ínky Milé sestry a bratři ze střešovického sboru, milí přátelé. Je hezké být s Vámi opět v kontaktu, i když pouze písemném. Ačkoli jsme se ze střešovického sboru již vytratili a naším domovským sborem je nyní společenství sboru ve Svitavách, stále na léta strávená mezi Vámi rádi vzpomínáme a kdykoli se potkáme s někým z Vás, vždy se vyptáváme, co je ve Střešovicích nového. Také čas od času prolítneme střešovického evangelíka a čteme ho vždy s radostí a trochou nostalgie, protože nám bylo mezi Vámi dobře. Když jsme se na podzim roku 2003 po Filipově vikariátu vrátili do Prahy a začali jsme bydlet na Letné, hlavním důvodem, proč jsme si vybrali za svůj nový sbor Střešovice, byla přítomnost mladých rodin ve sboru. Vlastně od první neděle, kdy jsme se šli do sboru mezi Vás „jen tak podívat“, nám s Vámi bylo dobře a již nebyl důvod se „jít dívat“ do dalších okolních sborů. Z Prahy jsme se stěhovali po necelých pěti letech, v září 2008, kdy jsme se všichni cítili ve sboru jako mezi svými, kromě nedělních setkání jsme se snažili účastnit na sborovém životě i v týdnu a bylo nám jasné, že stěhováním jedna kapitola končí a nové, zcela jiné, jsou před námi. Z Prahy jsme se fyzicky přestěhovali do Svitav, kde byl Filip po ukončení práce celocírkevního faráře mládeže zvolen farářem svitavského sboru ČCE, ale následující školní rok (tj. od září 2008 do srpna 2009) zůstaly na svitavské faře pouze naše věci. My sami jsme se ve skutečnosti stěhovali do Londýna, kde po toto období působil Filip jako farář sboru United Reformed Church (Spojené reformované církve) v severní části Londýna. Toto vše nebyla samozřejmě náhoda. United Reformed Church je církev svou protestantskou tradicí blízká ČCE a představitelé obou těchto církví mají mezi sebou velmi dobré vztahy. Požádali jsme o možnost působit po dobu jednoho školního roku ve sboru britské URC a to se podařilo. Filip se stal na jeden rok farářem uprázdněného sboru, kde se scházelo průměrně 60 lidí každou neděli a všechny
tři děti začaly ze dne na den chodit do státní školy, každý den od devíti do půl čtvrté odpoledne. Pobyt v Británii bych mohla shrnout jako obrovskou školu tolerance, úcty, zájmu o druhého a zároveň i umění zasmát se sám sobě. Aniž bychom nad tím dopředu přemýšleli, opět jsme našli prostředí, kde nám bylo všem dobře. Po roce jsme opět opouštěli ty, se kterými nám bylo dobře a kteří jsou najednou daleko. Ve sboru ve Střešovicích byla jako malá pokřtěná naše Ráchel, ve sboru v Londýně Adam, který se nám v březnu 2009 narodil. Domů, do Svitav, jsme přijížděli a zároveň se vraceli v šesti. A tím se dostávám ke Svitavám, kde si nyní hledáme své místo. Místo ve sboru, ve společnosti, ve škole, v životě...Jsme tu již rok a půl a tudíž máme ten úplný začátek již za sebou. Na nové prostředí i sbor jsme si zvykli a je nám tu dobře. Snažíme se tu aktivně zapojovat ve společenství sboru zcela jiného charakteru než je velký sbor střešovický, ve městě ovlivněném sudetskou historií, v kraji českomoravského pomezí. Život tu bereme stejně jako na všech našich dosavadních působištích jako výzvu. Jako výzvu, za niž jsme vděčni a prosíme, abychom na ni uměli reagovat. Květa Kellerová
s č ít á ní l i d u Blíží se sčítání lidu.... Jsme evangelíci? Budeme vyplňovat sčítací archy a dojdeme také ke kolonce „Náboženská víra“. Je to údaj nepovinný, nicméně je dobré ho pravdivě a správně vyplnit. Správně - to znamená uvést přesný název naší církve - Českobratrská církev evangelická. Jiný název (např. Evangelická církev) by byl neplatný. Tento údaj mohou vyplnit i lidé, kteří nejsou členy církve, ale sympatizují s ní a je to v souladu s jejich přesvědčením. Tento údaj je dobrovolný, ale je dobré, aby se i skrze výsledky sčítání vědělo, že jsou ve společnosti (evangeličtí) křesťané. Lenka Ridzoňová
O b c h ů d ek J e d n o h o s v ět a Asi jste u mě mnozí před Vánoci nakupovali, když jsem rozestřela své zboží ve sborové místnosti. A mnozí jste o Obchůdku, jeho významu a aktivitách informováni. Přesto o něm pár slov rozvinu, jelikož mě o to Lenka požádala. Tedy: jde o obecně prospěšnou společnost (OPS) Jeden svět, která se přiřadila k „řetězci“ fair trade obchodování, tj. obchodu ve prospěch lidí „třetího světa“, aby mohli vyrábět a prodávat své zboží za slušné ceny, bez velkých ztrát kvůli mnoha zprostředkovatelům. Tato myšlenka má svůj původ v Německu (tedy: Západním, že) na začátku 70. let minulého století. Začalo s tím několik nadšenců, dnes má svaz „Weltladen“ už 450 členů, jen v BRD je 800 obchůdků a zboží se přijímá z 50 rozvojových zemí. Také u nás s tím začali dva nadšenci: Věra Lukášová, bývalá farářka ve sboru na Jarově (a iniciátorka mnohým známého podniku ESBU - o tom třeba někdy příště, když budete chtít) a někdejší vinohradský farář Jaromír Dus. V r. 1994 dva sbory CČE - Jarov a Vinohrady - založily nadaci (později OPS) Jeden svět a otevřely postupně dva obchůdky (v dozorčí radě jsou dále sbory z Libně a Salvátor). Půvabné logo jim nakreslil malíř Ondřej Rada - želvu, na jejímž krunýři je zeměkoule. Želva se pohybuje pomalu, ale dojde tam, kam chce. Žije dlouho, má velmi tvrdý krunýř, a přesto musí být chráněna. To je pro naši společnost symbolem: Na tomto světě se dějí i dobré věci. Trvá to dlouho a děje se pomalu, ale děje se. (cit. V. Lukášová) V našich obchůdcích tedy najdete spoustu věcí z velkých dálek - z Afriky, z Asie, z Jižní Ameriky. Dovážejí je společnosti převážně německé (El Puente, GEPA) do velkoobchodu na předměstí Drážďan, kam si jednou za čas jezdíme pro zboží. Něco nám též zasílá přímo rakouská společnost EZA. Tyto společnosti nakupují věci přímo u výrobců, sdružených do jakýchsi družstev a za zboží jim ihned zaplatí cenu, která je pro ně výhodná. Zboží je z přírodních materiálů. Nákup ´fair trade´ pomáhá mj. k tomu, aby lidé mohli zůstávat ve svých vesnicích a nestávali se z nich zoufalí příslušníci vel-
koměstských slumů. Podporuje především ženy, ovdovělé např. při opiových válkách a zasazuje se o to, aby nemusely pracovat děti (kávové plantáže apod.). Máme tak například pletené prstové loutky z vesnice od jezera Titicaca, slaměné náramky z deštného pralesa v Amazonii, stříbrné šperky z Nepálu nebo z Jávy, košíky ze sisálu (agave), bambusu, ratanu, rákosu (Bangladéš, Afrika atd.), figurky z pomerančových slupek z Kolumbie, půvabnou keramiku z Peru, foukané sklo poháry, džbánky - z Mexika, papírové tašky, které vyrábí družstvo ´dětí ulice´ v Dillí, misky, srdíčka a dózy z mastku, vyráběné v Keni, prsteny, náušnice a náhrdelníky z palmového ořechu tagua (Ekvádor, Kolumbie), jemuž se říká ´přírodní slonovina´. Dělají se z něho též knoflíky, které prý používal už kdysi slavný salón Podolské. Máme také kožené zboží z Indie, hedvábné a bavlněné věci z Indie a Vietnamu (šály, ubrusy).
Člověku v tísni na pomoc znásilněným ženám v Kongu (50 tis.); do Nikaragui pro postižené zátopami; podporujeme arménské babičky; několikrát jsme přispěli sdružení Berkat pro utečence; Centrum pro migraci dostalo jednou před Vánoci příspěvek na telefony pro utečence, aby si mohli zavolat domů. Jak vidíte, jde vlastně o drobnosti: odběr zboží z jedné vesnice, pomoc několika lidem, aby si mohli zatelefonovat. Ale filozofie je jasná - viz výše: symbol želvy. Jde o skromnou, někdy i docela drobnou práci mnoha lidí. Ale i ta bývá někdy viditelně odměněna. Zmíním se především proto, že jde opět o zajímavé příběhy: iniciátorka a výtečná (teď už bohužel bývalá) „vedoucí“ našich obchůdků Věra Lukášová obdržela cenu pro dobrovolníky „Křesadlo“, cenu „Ď“, kterou dostávají mecenáši ústavů pro postižené, jako např. ČEZ, ČSOB, ale někdy i jednotlivci. Věra ji dostala za to, že se zmínila svým německým přátelům o nouzi, která postihla Letohrádek Vendula v Horním Bezděkově a ti zprostředkovali Letohrádku dvě auta. Nejvíce mě dojímá cena „Prix Irene“ od židovské náboženské obce, kterou obdržela loni na podzim. Jde o cenu určenou hnutí, které je úspěšné a přitom mravné („kde spojení úspěchu a mravnosti nepůsobí neobvykle“). Tak teď už jenom na závěr, abyste do našich obchůdků trefili, když chcete někoho pěkně či vtipně obdarovat - zde jsou naše dvě adresy a prodejní doba: Vinohrady, Korunní 60, po-pá 10.30 - 18 hod. Nové Město, Klimentská 18, po-čt 11-18, pá 14-18 hod. (Máme také stránky www.jedensvět.org. - ale v této chvíli se upravují.) Srdečně vás zdravím a těším se na vás
Mlsný jazýček si vybere čokolády, hořčici, koření. Kávu všeho druhu a ze všech končin, rovněž čaje černé, zelené, ovocné. Mimochodem: už před časem vyzvala naše společnost evangelické sbory, aby se staly „fairtradovými sbory“, tj. aby pravidelně nakupovaly kávu, čaj atp. v našich obchůdkách. Mám dojem, že jsem se o to u nás dosud nepostarala! Činnost obchůdků je založena na dobrovolnické práci. Nás je zde zapojeno asi 15 - 20 (většinou jsme důchodkyně a každou chvíli tam něco koupíme - pro kamarádky, pro vnoučata - skvělý příspěvek k důchodu!) a děláme to rády. Zisky jsou střídavé, někdy slušné. Dobrým hospodařením (vzorných sester účetních) jsme v některých letech měli přebytky, které jsme mohli věnovat potřebným u nás, celkem jsme už věnovali na různá místa přes půl milionu (okolo 510 000). Něco dostala například Diakonie Rolnička, když je vykradli, včetně počítačů (12 tis.); přispěli jsme
Lída Janská
JaN baLabáN: z E p T E J S E TáT Y Pokusit se napsat něco málo o knize, která mě do sebe vtáhla tak, že jsem četla téměř bez dechu, a po přečtení jen těžko hledám slova k převyprávění, si troufám jen jako skromné poděkování autorovi - Janu Balabánovi, který se jejího vydání už nedožil. Na rukopisu románu „Zeptej se táty“ pracoval Balabán v posledních třech letech svého života. Stihl ještě konečnou úpravu textu, poslední schůzka s nakladatelem kvůli závěrečnému přehlédnutí rukopisu se už neuskutečnila. Jan Balabán zemřel 23. 4. 2010 ve věku 49 let. Román Zeptej se táty zůstal v rukopisu, připravený k vydání. Hlavním motivem románu jsou poslední věci člověka - lékař Jan Nedoma umírá, jeho manželka a tři dospělé děti se vyrovnávají nejen s jeho smrtí, ale i s těžkými obviněními, vznesenými proti němu jeho bývalým přítelem a spolubratrem. Jan Nedoma jako vedoucí lékař dialyzační jednotky za bývalého režimu údajně ovlivňoval pořadníky pacientů čekajících na dialýzu, spolupodílel se na rozhodování, kdo je pro léčbu perspektivní a kdo naopak šanci nedostane. Jaký smysl mají dopisy plné „spravedlivého“ hněvu a odsouzení, adresované všem Nedomovým blízkým teď, po jeho smrti? Kde hledat pravdu, když zeptat se táty už není možné? V tomto rámci se odehrávají vlastní příběhy Marty, Hanse, Emila, Kateřiny. Jejich společné rozhovory, ale hlavně jejich vnitřní svět se všemi radostnými vzpomínkami, ale i bolestmi a obavami, s nevyřčenými otázkami, na které nemají odpovědi, a tak moc by chtěli…Svět, ve kterém hledají, snaží se vidět a pochopit. A když se zdá, že jistý smysl se ukazuje, přichází další znejistění. Přesto je v nich něco (někdo), co je dál drží na cestě hledání. Co jim dává naději a dovoluje jim spočinout ve chvílích klidu a porozumění. V okamžicích, kdy lze něco podstatného zakusit. „Emil se přestává ptát. Už přestává myslet. Jen vidí, že celý hřbitov, kde leží i jiní Emilovi předkové, jaksi povstává v záři toho paprsku a všechno je najednou správně a Emil suchými rty šeptá: Nyní
vidím všechny své předky až ke stvoření světa, nyní vidím všechny své syny a dcery a potomky až do skončení světa a všechny je volám, aby mi pomohli obstát v této zkoušce, neboť v sálech Valhaly jen udatní mohou žít. Tedy v domě Hospodinově přebývat po dlouhý čas.“ Lenka Pospíšilová farní sbor ČCE v Praze 6-Střešovicích zve všechny na
koncert na kopci zahraje
Chorea Bohemica
úterý 19. dubna v 19.30 hodin Vstupné dobrovolné
farní sbor ČCE v Praze 6-Střešovicích zve všechny na
koncert na kopci zahrají
Studenti z pražské konzervatoře
úterý 17. května v 19.30 hodin Vstupné dobrovolné
Výtěžek ze vstupného na oba koncerty bude věnován na pomoc středisku Diakonie Ratolest, které poskytuje služby rodinám s postiženými dětmi - stacionář, speciální školu, ranou péči. Více najdete v článku Diakonie pomáhá - pomáháme Diakonii.
auTopůST Evangelní výzva ke skromnosti platí i pro automobilisty. Půst má mít hlubokou vnitřní motivaci, mám vědět, proč se od něčeho postím. Zkusme letos auto-půst jako projev solidarity s člověkem, s přírodou, se Zemí. Choďme víc pěšky. Odpočineme si my, naše okolí, příroda. A Bohu uděláme radost tím, že jsme nemysleli jen na sebe, ale i na Něj a na ty, kdo přijdou po nás.
Z článku Matúše Kociana - více na http://autopust.cz
výročNÍ SborovÉ ShromáždĚNÍ Výroční sborové shromáždění se bude konat v neděli 27. března od 9:30 (pozor na změnu času!). Program: - bohoslužby - ustavení shromáždění - zpráva o životě sboru - hospodářská a revizní zpráva - návrh rozpočtu - rozprava - volba revizorů (na 2 roky) - usnesení Pokud podáte návrh k projednání písemně nejpozději do 20.3., bude možno ho namnožit a rozdat před sborovým shromážděním členům sboru. Seznam členů s hlasovacím právem bude k dispozici od neděle 13. března - prosíme, zkontrolujte, zda jste na seznamu uvedeni. Případné nedostatky sdělujte staršovstvu.
roK 2010 v čÍSLEch počet členů sboru k 31.12.2010:
558
křty: Stela Šaršonová, Romana Rylková, Matylda Štajfová, Julie Štajfová, Ondřej Černý, Tomáš Kaplan, Vladimír Urbánek, Ester Engelhardt, Vojtěch Malinčík, Věra Nováková, Johana Veletová, Josefína Tichá, Sára Kupilíková, Vladimír Votava, Matěj Dvořák zesnulí: Ludmila Vášová, Věra Kalousová, Blanka Korečková, Doris Spirkovová, Eduard Vlach, Tomáš Nečásek noví členové: Ludvík Gabesam, rodina Pospíšilova Myslíme v tuto chvíli na všechny postižené zemětřesením v Japonsku a pojímáme je do našich přímluvných modliteb. Očekáváme, že církev vyhlásí sbírku na humanitární pomoc. Přesné informace uveřejníme na našich webových stránkách.
Z p r áva z a r o k 2 0 1 0 p r o s b o r o v é s h r o m á ž d ění Bohoslužby (Lydie Roskovcová) Patříme k početnějším sborům ČCE a v aktivním jádru sboru jsou zastoupeny všechny generace. Středem sborového života jsou bohoslužby, k nimž se scházíme o všech nedělích a církevních svátcích. Průměrná účast na nich za rok 2010 je rovných 100, což představuje 18,3% všech členů zapsaných v kartotéce (za dobrou hodnotu bývá považována již hodnota 10%). Kázáním sboru slouží jak oba naši faráři, Pavel Pokorný a Lenka Ridzoňová, tak ordinovaný presbyter Pavel Kočnar a emeritní farář sboru Jaroslav Vetter, jako host kázala v srpnu farářka Simona Tesařová. Děti přicházejí na bohoslužby s rodiči, po druhé písni odejdou do dvou věkových skupin Nedělní školy. Učitelé jsou bratři a sestry ze sboru, několikrát do roka se scházejí s farářkou k poradě. K výkladu používáme příručku vydávanou synodní radou ČCE. Dětí v Nedělní škole je průměrně 20. Rodiče s malými dětmi mohou využít azylu v kanceláři, kam jsou bohoslužby přenášeny. Děti se po kázání vracejí a mají důležitý úkol – vyřídit sboru poslání do dalších dnů (verš poslání se po měsíci mění). Svátost večeře Páně slavíme při církevních svátcích a dále zpravidla 3. neděli v měsíci. Zpěv, pěvecký sbor (Lydie Roskovcová) Zpěv shromáždění doprovází v převážné většině náš dlouholetý varhaník Pavel Gregora, občas jej vystřídá presbyter Jiří Schneider. Staršovstvo si uložilo vyhledat mezi mladšími členy sboru další adepty pro tuto velmi náročnou službu. V posledních měsících se „příležitostný“ pěvecký sbor proměnil na pravidelný a pracuje pod vedením Jiřího Schneidera. Obohacuje bohoslužby při mimořádných příležitostech (církevní svátky, křty) a pomáhá při nácviku nových písní. Mimořádné události (Lydie Roskovcová) V uplynulém roce jsme jich prožili několik. Oslavili jsme významné narozeniny svého faráře Pavla
Pokorného a emeritního faráře sboru Jaroslava Vettera. Pokaždé jsme se sešli v hojném počtu v neděli odpoledne. Gratulace zástupců různých generací vystřídala hudba provozovaná dětmi, mládeží i dospělými členy sboru. Za mimořádný zážitek považujeme i konfirmační slavnost, která se konala v nezvyklém čase – o první adventní neděli, která je začátkem církevního roku. S velkou radostí jsme k plné účasti na sborovém životě přijali 5 dívek a 4 chlapce. Čtvrtá adventní neděle patří tradičně Vánoční slavnosti, při níž evangelium zvěstují sboru děti formou vánoční hry. Kostel bývá zcela zaplněn – letos nás bylo 201. Dárky jsme připravili pro celkem 82 dětí, které v průběhu roku vídáme na bohoslužbách. Značnou část ceny dárků pokryla sbírka, velký dík náleží sestře Olze Brožové, která je již po řadu let vybírá, kupuje a balí. Biblické hodiny (Pavel Pokorný) Při pravidelných biblických hodinách (vždy ve čtvrtek v 17:15) probíráme texty, na které budou faráři kázat nejbližší neděli. Postupujeme podle perikop anglikánské církve (Book of Common Prayer), z nichž jsme zvolili starozákonní řadu. Zahajujeme a uzavíráme vždy písní a modlitbou, biblický text nás inspiruje k rozhovoru. Účastníků bývá 5-7. Jednou měsíčně bývá studijní biblická hodina (dříve v úterý, nyní ve čvrtek v 19:30), při níž text probíráme do větší šířky a hloubky. Maminky (Lenka Ridzoňová) Maminky s malými dětmi se scházejí ve sboru jednou za 2 týdny vždy dopoledne (ve středu, od října v úterý). Děti si hrají, maminky povídají, součástí setkání je krátký biblický program pro děti, zpívání. Často si maminky společně uvaří oběd, aby neodcházel nikdo hladový. Děti (Lenka Ridzoňová) Ve středu se scházejí děti ve sboru na biblické hodině. Všechny děti začínají společně zpěvem písní ze zpěvníku Svítá, poté se rozdělí do dvou skupin podle věku, mladší (4-8let) vede farářka Ridzoňová, starší (8-12 let) farář Pokorný. Ve skupinách se probírají novozákonní biblické příběhy, starší děti se od září zabývají příběhy z církevních dějin. Součástí programu je malování, hry a končí se občerstvením. Dětí se schází obvykle 15-20. Během roku 2010 měly děti možnost dvakrát v kostele i přespat ze soboty na neděli při tzv. Noci v kostele. Tato setkání měla vždy své téma, jednou to byl kámen (a to co nás jako kámen tíží), podruhé vděčnost (před nedělí díkůvzdání). Těchto nocí i víkendu ve Hvozdnici se kromě farářky aktivně účastnila jedna z maminek dětí – Romana Kuboňová.
V květnu strávily děti ze sboru víkend na faře ve Hvozdnici, tématem byla cesta do Emaus. V neděli po bohoslužbách sem přijeli i jejich rodiče a další členové sboru a strávili jsme společné odpoledne procházkou do lesa. Mládež (Pavel Pokorný) Střešovická mládež je vidět na nedělních bohoslužbách. Vážíme si toho, že je součástí sboru, že si nevytváří jen nějakou volně přidruženou skupinu sama pro sebe. Při pravidelných schůzkách v týdnu vycházel loni hlavní program z knihy Nico ter Lindena „Povídá se... podle Marka a Matouše“. Účast velmi kolísala. O adventu byla mládež posílena příchodem nově konfirmovaných. Mládež připravila program pro květnovou Noc kostelů, kdy jsou kostely otevřené pro veřejnost. V létě se podílela na vedení dětského tábora. Někteří také brigádnicky vypomáhali s úklidem na rodinných rekreacích na letním táboře J. A. Komenského v Bělči nad Orlicí. Někteří se podíleli na výuce nedělní školy v našem sboru. Někteří byli činní v seniorátním odboru pro mládež. V tuto chvíli dochází ke změnám – schůzky se ze čtvrtka přesouvají na úterky od 19:00. Vedení se ujímají bratři Jonáš Plíšek a Šimon Pokorný. Obnovují se filmové večery s přespáním (jednou měsičně v pátek). Mládež se opět chystá na dětský tábor a na společný pobyt s mládeží z partnerského sboru v rumunském Sibiu (Hermannstadt). Letní tábor (Pavel Pokorný) O letních prázdninách uspořádal náš sbor týdenní tábor pro děti v bývalé evangelické škole v Křížlicích (nejvýše položený sbor naší církve – v Krkonoších). Účastnilo se 25 dětí ve věku od 6 do 13 let pod vedením bratra faráře Pokorného a bratra Martina Čecha za vydatné asistence mládeže a s hospodářským zázemím
zajišťovaným sestrou Danielou Pokornou a bratrem Richardem Plischkem. Hlavní program sledoval příběhy biblického Nehemjáše. Každodenní vyprávění doplňovaly hry, zpívání, soutěže. V této tradici bychom chtěli pokračovat. Třicátníci (Lenka Ridzoňová) Jednou měsíčně se ve sboru schází skupina nazývaná třicátníci, což není výpověď o počtu účastníků, ale dosti neurčité vymezení věku. V první části je program biblický (od podzimu jsou to příběhy povolání a obrácení v biblických textech - zatím jsme u starozákonních postav), druhá polovina večera je věnována jinému tématu nebo osobnosti (Jan Balabán, „Kirchentag“, cesta do Vietnamu, Edith Stein, situační etika). Účastníků bývá 5-8. Pátečnící (Lydie Roskovcová) Skupina se schází již několik desetiletí, takže pravidelní návštěvníci těchto sborových besed jsou většinou vyššího věku v počtu 15 – 20. Součástí setkání je vždy jednoduchá večeře. V uplynulém roce se sešli celkem devětkrát. Hosty mimo sbor byli prof. Jan Štefan (o liturgii), farářka Lydie Mamulová (ordinace žen). Při ostatních schůzkách se na programu podíleli členové sboru (Michal Bureš, Jaroslav Nadrchal, Pavel Pokorný, Lenka Ridzoňová, Rostislav Tvrdík, Jaroslav Vetter). Sborová diakonie aneb buďme si diákony (Lenka Ridzoňová) V knize Skutků apoštolských se píše o ustavení diákonů, služebníků ve sboru, kteří budou mít na starost péči o potřebné. Je dobře, když je sbor místem, kde o sobě víme a navzájem se staráme. Každý podle svých možností a schopností. Někdo je ve stavební komisi, jiný je schopný muzikant, nebo pletař rukavic, někdo upeče koláče nebo přiveze někoho na bohoslužby, jiný učí v Nedělní škole nebo má službu při bohoslužbách, vaří kávu a čaj nebo myje nádobí. Asi 10 sester tvoří sborovou diakonii. Jednou za dva měsíce se scházejí i s faráři k poradě, domlouvají, koho by bylo dobré navštívit, pozvat, přivézt autem. Připravují program na setkání seniorů.
Na území sboru není žádné středisko Diakonie ČCE, a proto staršovstvo rozhodlo podporovat středisko Diakonie ČCE Ratolest ve Strašnicích, v němž pracují presbyterky Martina Hájková a Irena Kovaříková. Senioři (Lenka Ridzoňová) Jednou za měsíc pořádá sborová diakonie setkání seniorů. Vždy třetí čtvrtek v měsíci několik sester promění stůl ve sborové místnosti v krásně prostřenou tabuli, ke které je radost zasednout. Sejde se okolo 15-20 lidí. Sestry ze sborové diakonie také dovážejí některé seniory na setkání autem. Na programu je na začátku krátká pobožnost a píseň, následuje program s pozvaným hostem – z našeho sboru nebo odjinud. V loňském roce to byli: Joel Pokorný (deníková literatura), Milena Nečásková (rekonstrukce svatováclavské kaple), Petr Kratochvíl (Je pro nás Rusko hrozbou?), Pavel Kosatík (Přemysl Pitter), Věra Váchová (stará břevnovská náves), Monika Žárská, Renata Eisenhammerová a Petr Jankovský (sborová návštěva v Sibiu), Alena Merclová a Miriam Svobodová (co nabízejí pražská střediska Diakonie seniorům). Na předvánoční setkání v prosinci mezi nás přišly střešovické děti, rozezvučely různé hudební nástroje a doprovodily náš zpěv. Chotěboř (Lukáš Kuboň) Jak velí tradice, konalo se i v roce 2010 „výjezdní“ sborové setkání v západní oblasti Českomoravské vrchoviny v kraji Vysočina – v Chotěboři, tentokrát o druhém zářijovém víkendu ve dnech 10.-12.9.2010. Zúčastnilo se mnoho rodin s malými i většími dětmi, zastoupena byla ale i střední generace a senioři. Prolínání generací je vždy obohacujícím prvkem sborového života. Velmi pozitivním prvkem loňského setkání byla i skutečnost, že se právě zde do života sboru velmi přirozeným způsobem začlenili i zcela noví členové. Na programu bylo tentokrát přemýšlení o starozákonním příběhu „Obětování Izáka“ (společná práce s biblickým textem, následně pak skupinová práce s úžeji vymezeným tématem – uvažování nad vybranou částí příběhu). Oddělený program byl připraven pro děti – biblický příběh (Abraham, Sára a Izák), zpívání, výroba čelenek, postaviček, oštěpů i stezka odvahy v lese. Čas jsme společně trávili také u společného zpěvu s kytarami nebo rozhovory na velmi různorodá témata. Všichni zúčastnění se blíže poznávali např. u společné přípravy pokrmů z vlastních zásob (již tradiční sekaná a guláš) nebo při velmi kvalitním sportovním (fotbalovém) utkání. Nechyběla ani sobotní procházka do blízkého okolí a táborák s opékáním buřtů.
Při setkáních v Chotěboři dochází k prohlubování vzájemných vztahů mezi jednotlivými členy našeho sboru. Nezřídka tu vznikají i zcela nová přátelství. I v roce 2010 tomu tak bylo a jsme za to Pánu Bohu vděčni. Do svých domovů se všichni účastníci vraceli s přesvědčením, že dá-li Pán Bůh, pak ani příští rok nemohou na tomto místě chybět. Návštěva z partnerského sboru Oss v Holandsku (Pavel Kočnar) I letos se uskutečnilo tradiční několikadenní setkání s naším spřáteleným sborem z holandského města Oss. Tentokrát jsme 30 Holanďanů hostili v Praze. Program měl tak jako vždy tři hlavní body – sobotní výlet severním okrajem Prahy, nedělní bohoslužby a nedělní odpolední společný rozhovor. Rozhovor nebyl tentokrát vymezen tématicky, východiskem byl biblický příběh o Josefovi. Důležitou a velmi zajímavou součástí setkání byla také jeho příprava, kdy se v Praze i Oss na téma diskutovalo v různých skupinách a výstupy z těchto dílčích diskusí vymezily rámec společného rozhovoru.
Návštěva v rumunském Sibiu (Renata Eisenhammerová) Ve dnech 24. – 26. 9. 2010 se uskutečnilo krátké, ale intenzívní setkání s partnerským sborem v Sibiu (Hermannstadt) v Rumunsku. Ze střešovického sboru odjelo 12 lidí třemi osobními auty. Po příjezdu do Sibiu byla skupinka ubytována na venkově asi 20 km od města. Po oba večery strávené na tomto místě byla možnost rozhovorů se sibiňskými faráři a jejich rodinami. V sobotu 25. 9. 2010 se uskutečnil společný výlet i s dalšími několika členy sibiňského sboru. Cestou byla možnost prohlédnout si místa s opevněnými kostely, pobýt u společného jídla v přírodě, vyslechnout přednášku starostky menší obce, dovědět se o problémech spojených
s vysídlením německy mluvících menšin z Rumunska do Německa po roce 1990, uskutečnit pěší procházku místní krajinou. Na nedělních bohoslužbách ve velkém starém kostele v centru Sibiu kázal náš bratr farář Pavel Pokorný v němčině. Po bohoslužbách se uskutečnila pod vedením místostarostky Sibiu (je zároveň kurátorkou evangelického sboru v Sibiu) prohlídka centra města s výkladem. Mnozí z naší střešovické skupiny byli na návštěvě Sibiu poprvé. Partnerské setkávání s evangelickým sborem v Sibiu (Hermannstadt), intenzivní rozhovory, poznávání historických odlišností obou sborů tak pokračují již od roku 2007. V neděli v podvečer se skupina střešovických přemístila ze Sedmihradska na jižní stranu Karpat a pokračovala ve společném „výletě“, osádka jednoho z aut ještě cestu protáhla až do Banátu a navštívila kraj české menšiny v Rumunsku. Díky za pohostinnost a společenství (Irena Kovaříková) (sdružení Víra a světlo ve Střešovicích) Věž střešovického evangelického kostela připomíná lucernu, která svítí na cestu. Světlo posiluje víru… prosvěcuje naše životy. Víra a Světlo, dva důležité pojmy tvořící společenství pro lidi s mentálním postižením, jejich rodiny a přátele. Sdílený život je způsob, jak být přítomen druhému a tím tvořit vzájemnost. Přístup otevřenosti ke sdílení vytváří prostor ve tvém nitru, do něhož mohou druzí vstupovat a ty můžeš vstupovat do nich. Podpíráš a dovoluješ, aby druzí podpírali tebe – to je společenství. Křesťanské společenství má otevřené dveře, jimiž lze vcházet i vycházet. Život zde pulzuje oběma směry, život, který proniká dovnitř i život, který vystupuje ven, zvláštním způsobem obohacen. Díky této otevřenosti našlo několik lidí ve střešovickém sboru svůj domov. Více informací o sdružení Víra a světlo můžete najít na stránkách „http://viraasvetlo.evangnet.cz/“. Vlašská (Lydie Roskovcová) Také v roce 2010 jsme pokračovali v pravidelných návštěvách Ústavu pro klientky s kombinovaným postižením ve Vlašské ulici. Návštěvní den se změnil z čtvrtka na úterý. Návštěv se účastnily sestry Naďa Kočnarová, Vendula Prokošová a Lydie Roskovcová, nově se připojila Monika Žárská. Poněkud se změnily podmínky života. Klientek je méně (cca 16), v péči se klade důraz na zvyšování schopnosti samostatně zvládat méně náročné životní situace – což se děje se střídavým úspěchem – v závislosti na
postižení klientek. Dívky mají příležitost často se setkávat s bývalými družkami z Vlašské, navštěvují se a chodí na společné akce. Nemocniční kaplan (Pavel Pokorný) Od roku 2005 jsem sloužil jako nemocniční kaplan ve Fakultní nemocnici v Motole. Začínal jsem na oddělení dospělé onkologie, později pokračoval na plicní klinice a transplantační jednotce. Duchovní péče v nemocnici je doprovázením pacientů, jejich příbuzných i personálu bez rozdílu vyznání. Většinou se týká těch, kdo prožívají těžké životní situace, ale nemají svého faráře ani svou církev. Častokrát o sobě ani neuvažují a nemluví jako o lidech věřících. Přesto si návštěvu kaplana s důvěrou vyžádají. Střešovický sbor měl pro tuto službu nad rámec běžné sborové agendy pochopení a vytvářel jí zázemí. V neděli odpoledne se v motolské nemocnici konají evangelické bohoslužby v Prostoru ticha (v nemocniční kapli). Sloužil jsem je zpravidla jednou měsíčně a většinou mne do nemocnice provázeli někteří členové našeho sboru. Jejich přítomnost pro mne byla podporou (a to nejen kvůli silnějšímu sborovému zpěvu). Děkuji! Ačkoli tato služba mi byla potěšením (někdy ovšem taky břemenem!) a byla velmi dobře pacienty i personálem přijímána, rozhodl jsem se své působení v nemocnici v únoru 2011 ukončit pro déletrvající bezdůvodné napadání ze strany mé přímé nadřízené. Duchovní služba v motolské nemocnici tím ovšem nekončí, dále v ní pokračují čtyři kolegové. Vězeňský kaplan (Lydie Roskovcová) Ordinovaný presbyter Pavel Kočnar je vězeňským kaplanem ve Vinařicích. Také tuto službu pokládá sbor za svou záležitost. Při pobožnostech ve věznici před církevními svátky bývá několik členů sboru přítomno jako hosté, čímž je zdůrazněna vazba sboru i na toto poslání církve. Do věznic docházejí též dobrovolníci, do Vinařic Jana Plíšková a do věznice Praha – Pankrác Viktor Žárský. Sborová knihovna (Pavel Pokorný) Náš sbor vlastní na 900 knih, převážně s náměty biblickými, theologickými, církevními, obecně náboženskými, ale i společenskými, dokonce i díla beletristická. Některé knihy jsou staršího data vydání, přesto však většina z nich jsou díla hodnotná. Knihovna je dále (sporadicky) doplňována o současné publikace. Staršovstvo by rádo, aby tato knihovna sloužila členům sboru. Jenže v tuto chvíli jsou knihy neuspořádané (kvůli naléhavé stavební akci byly v roce 2009 narychlo odneseny na kruchtu) a především není nikdo, kdo by se ujal role knihovníka a správce tohoto fondu. Oceníme, pokud někdo o tuto službu projevíte zájem.
Koncerty na kopci (Pavel Pokorný) Již po několik let pořádáme v našem kostele, který je kulturní památkou, koncerty pro veřejnost. Zpravidla se konají v úterý navečer, dva na jaře a dva na podzim. Loni to byly koncerty hudebního sdružení Transitus Irregularis, Večer s harfou a hobojem (Lydie Härtelová a David Prosek), varhanní koncert Vladimíra Roubala a trumpetisty Jana Vernera a adventní koncert Tria Rosti Tvrdíka. Koncerty jsou navštěvovány především veřejností z blízkého okolí Prahy 6 v průměru 45 posluchačů na koncert. Jsme rádi, že k tomu máme finanční podporu Městské části Praha 6. Vedle hojně navštěvované tradiční vánoční pohádky a květnové Noci kostelů jsou tyto koncerty další příležitostí, aby do kostela volně a bez rozpaků vstoupili i ti, kdo si jinak chtějí od církve držet odstup. Noc kostelů (Lenka Ridzoňová) Otevřeli jsme také náš střešovický evangelický kostel, který je kulturní památkou moderní architektury první poloviny 20.století. Od 20 hodin zde hrála varhanní hudba, o hodinu později se začaly s doprovodem kytar, basy, houslí a bubnů zpívat písně ze zpěvníku Svítá. A ve 22 hodin se v potemnělém kostele osvítilo filmové plátno a převážně mládež až do půlnoci sledovala film Jméno růže. Během večera přišlo do kostela (kromě místních) 31 lidí a jeden pes. Někteří se posadili a zůstali déle, nejvíc na varhanní koncert, někdo jen nahlédl, jak to uvnitř vypadá (např. se slovy: „To jsem ráda, že to vidím otevřené. Vždycky je tady zavřeno.“). Někdo se podivoval, že kostel se nejmenuje už žádným dalším jménem, jiný pán se vyptával na stavbu a jejího architekta, jednu návštěvnici zajímaly rozdíly mezi různými církvemi. Možnost přijít k evangelíkům využil i katolický farář, která je asi o nedělích vázán povinnostmi v jiném kostele. Vánoční pohádka (Lydie Roskovcová) Má u nás ve sboru dlouholetou tradici. Koná se zpravidla v podvečer na čtvrtou adventní neděli. Těší se na ni děti od 2 do 100 let a do přeplněného kostela se sjíždějí hosté snad z celé Prahy. Letos jsme
na namístě poděkovat Městské části Praha 6 za zájem a za finanční podporu našich stavebních úprav a konání Koncertů na kopci. A ovšem, nelze zapomenout vzdát díky Pánu Bohu, který svému dílu ve Střešovicích po léta žehná a nás všechny opatruje a chrání.
Diakonie pomáhá – pomáháme diakonii
zhlédli představení „Vinnetou“ na motivy Karla Maye a Williama Shakespeara. Největší předností pohádky je patrně příprava vystoupení, která stmeluje herce napříč generacemi a utužuje dobrá přátelství. Budiž světlo! (Pavel Pokorný) Věž evangelického kostela v pražských Střešovicích se konečně rozsvítila. Kostel je moderní kulturní památkou díky svému autorovi, architektu Bohumíru Kozákovi. Podle jeho návrhu prosklený vrchol věže připomíná lucernu, kterou broučci spisovatele a evangelického faráře Jana Karafiáta svítili dobrým lidem. Jenomže krátce po dokončení kostela v roce 1939 válečné poměry nedovolily osvětlení realizovat. V 50. letech pak věž kostela obsadil útvar Civilní obrany, faráři i členům sboru zakázal přístup do věže a vybudoval v ní železobetonovou pozorovatelnu. Pravděpodobně bez posouzení statika a bez stavebního povolení a docela jistě bez souhlasu majitele, Farního sboru českobratrské církve evangelické. Lucerna se zdála být definitivně pohřbena. Naštěstí nikoli víra a odhodlání zdejších evangelíků, kteří nepřízeň režimu přestáli, a dnes je jim kostel malý. Díky finanční pomoci Městské části Praha 6 se v loňském roce podařilo technologicky náročným postupem železobetonový skelet demontovat. A – jak symbolické – právě 25. února, v den výročí komunistického převratu v roce 1948, se světlo lucerny rozzářilo. Poděkování (kurátorka Lydie Roskovcová - za staršovstvo) Není samozřejmostí působit v živém, aktivním sboru, je to samo o sobě velký dar. Závěrem bych chtěla vyjádřit poděkování staršovstva za práci, starost a lásku oběma našim farářům. Také je
V loňském roce jsme si připomněli 20 let od znovuobnovení práce Diakonie naší církve. Za dvě desetiletí práce v sociální a vzdělávací oblasti vzniklo 32 středisek a 8 škol. Nad jednotlivými subjekty mají patronát konkrétní sbory naší církve. Náš sbor nedrží patronát nad žádným konkrétním střediskem, přesto je s jedním částečně provázán. Diakonie ČCE – středisko Ratolest a Základní škola speciální Diakonie ČCE v Praze 10 Strašnicích patří sice územně a správně pod sbor v Kralické ulici, ale i v našem sboru jsme se před několika lety mohli seznámit s činností střediska a koupit si některé výrobky klientů a žáků. Jak k této provázanosti došlo? Jednoduše - ve škole a středisku pracují dvě členky našeho sboru. Staršovstvo je díky nim informováno o složité a tíživé finanční situaci v „Ratolesti“ a rozhodlo se vyhledat různé formy pomoci. Pojďme si „Ratolest“ nejdříve trochu představit: Středisko vzniklo v roce 1990 jako stacionář pro děti a mladé lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Kvalitu práce ve středisku zaštiťovalo jméno jeho prvního předsedy představenstva Prof. PhDr. Zdeňka Matějčka. Denní stacionář umožňuje klientům procvičování praktických dovedností potřebných k co největší soběstačnosti klienta a uplatnění při práci na výrobcích ve výtvarně - terapeutické dílně. Při středisku byla v roce 1993 otevřena speciální škola, která v roce 2004 dostala vlastní právní subjektivitu, nicméně sídlí dál v prostorách střediska a její činnost je se střediskem pevně provázána spoluprací a dalo by se říci i finanční závislostí. Z dotací Ministerstva školství ČR by škola nebyla schopna splatit spotřeby energie ani platit jiné než symbolické nájemné. Výuka ve škole se zaměřuje především na schopnost alternativní komunikace nemluvících žáků (komunikační knihy, gesta Makatonu, piktogramy…) a plné využití mentálních a motorických schopností. Žáci s klienty se společně účastní canisterapie, rehabilitačních jízd na koních, cvičení v tělocvičně Sokola Strašnice i rehabilitačního cvičení pod rukou zkušené fyzioterapeutky, týdenních pobytů v přírodě, pra-
videlného výcviku plavání, výletů, kulturních akcí… Každý den ráno probíhají společné bohoslužby s klienty a žáky, kterých se jednou týdně účastní i farář strašnického sboru Pavel Klinecký. Od března 2003 začalo středisko Ratolest poskytovat i služby rané péče, tedy bezplatné služby rodinám, kde se narodilo dítě s postižením a rodina potřebuje pomoc v prvotní orientaci v situaci, informovanosti o možnostech právních i medicínských, o potřebách rehabilitace i možnosti rozvíjení poznávacích schopností dítěte. Z velmi strohého popisu práce této organizace je vidět, že se jedná o plně fungující a velmi potřebné zařízení. Přesto minulý rok znamenal pro středisko Ratolest boj o přežití. S novým zákonem o sociálních službách vstoupil v platnost i nový způsob financování těchto organizací. Středisko, které je financováno z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a dofinancováno Magistrátem hl. města Prahy, dostalo v minulém roce prakticky poloviční dotaci na svůj provoz. Pro ředitelku Mgr. Vlastu Beščecovou to znamenalo neúnavné zasílání žádostí o dofinancování s odůvodněním, psaní projektů, žádostí pomáhajícím organizacím i vyhledávání sponzorů a sponzorských darů z řad jednotlivců, organizací i finančních podniků. Přes její obrovské úsilí stále chyběl cca 1 mil. potřebný na základní provoz. Vedení Diakonie tedy rozhodlo předat středisku bezúročnou půlmiliónovou půjčku, kterou ovšem musí středisko v tomto roce splatit. Právě o této situaci se staršovstvo našeho sboru dovědělo a rozhodlo se přispět konkrétní pomocí v několika podobách. Především rozhodlo, že výtěžky z koncertů v našem kostele (dobrovolné vstupné) bude předáno středisku Ratolest. Dále rozhodlo o možnosti informování členů našeho sboru touto formou o situaci ve středisku a tím možnosti otevření širší platformy pomoci (např. vyhledávání nových sponzorů, rozšiřování povědomí o středisku, nové formy dobrovolnické pomoci, prodej nebo odběr výrobků klientů z terapeutické dílny...). Stojí za ocenění, že ačkoli má náš sbor své problémy (a to i finanční), neuzavírá se okolnímu světu a zůstává citlivý k potřebám druhých.
Martina Hájková
