Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/elka2-elearningovy-kurz-knihovnicke-anglictiny-castii)
E-LKA2: E-learningový kurz knihovnické angličtiny. Část II 7. 10. 2011 Sedláčková Barbora
Článek navazuje na první část práce a hlavní pozornost věnuje postupu přípravy elearningového kurzu a metodice vytváření jeho obsahu. Jsou rozebrány charakteristické rysy tradičních distančních materiálů v porovnání s materiály určenými výhradně pro výuku online. Poznámka redakce: jedná se o druhou část výtahu z magisterské diplomové práce: SEDLÁČKOVÁ, Barbora. E-learningový kurz knihovnické angličtiny 2 (e-LKA2). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 110 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Tamara Váňová.
Vytváření obsahu kurzu „Všichni jsme potenciální učitelé stejně jako studenti."[1] Kvalitní obsah tvoří jádro e-learningového kurzu a je patrně nevýraznějším parametrem, podle kterého je posuzována kvalita a úroveň celého kurzu. Pro dosažení co nejvyšší kvality je třeba mít povědomí o zvláštnostech materiálů určených pro studium on-line. Nejprve však budou přiblíženy klasické distanční materiály pro dálkové studium, které lze považovat za předchůdce studijních materiálů pro e-kurzy, jejichž metodika tvorby je díky dlouholeté praxi důkladně propracována. Poté bude popsáno, co by mělo být součástí obsahu e-learningového kurzu a zda lze při jeho vytváření postupovat i podle pravidel určených pro tvorbu distančních materiálů.
Klasický distanční text Distanční text není běžnou učebnicí používanou při prezenční výuce. Naopak je určen výhradně pro samostudium, čemuž odpovídá celý jeho charakter, který musí „nahradit kvalitním způsobem,..., chybějící přímý kontakt"[2]. Zatímco pro práci s učebnicí mají pedagogové k dispozici četné manuály, je distanční studijní
matriál připravován tak, aby jej bez cizí asistence mohli využít sami studující. Oproti učebnici můžeme v distančním textu nalézt následující specifické rysy:[3] Stanovené cíle studia - díky kterým má studující jasnou představu o tom, co se má naučit. Přehled cílů je nezbytnou součástí každé lekce. Vysoká strukturovanost - jednotlivé kapitoly jsou členěny na studijní jednotky, které je student schopen zvládnout vrámci časových úseků, jež si na studium vyhradí. Samotný text je rovněž vysoce strukturovaný a skládá se zkrátkých odstavců rozvíjejících pouze jednu stěžejní myšlenku. Vjeho rámci je potřeba vyvarovat se dlouhých souvětí, vztažných zájmen a cizích výrazů, které, pokud se jim nejde vyhnout, je nutné okamžitě vysvětlit. Na patřičných místech je pak výhodné doplnit text o schémata, obrázky a grafy, jež napomáhají lepšímu pochopení učiva. Klepší zapamatovatelnosti přispívá i využití nelineárního textu a tedy sdělování informací formou odrážek a bodů. Obecně dobrá členitost textu umožňuje studujícím „volit si vlastní tempo i specifický styl učení a současně kontrolovat vlastní pokroky ve studiu"[4]. Zapojení studenta do učebního procesu - děje se formou otázek, upozornění, povzbuzování a motivování. Fixace učiva - do textu jsou neustále zařazována cvičení a úkoly, jež jednak ověřují porozumění učivu a navíc přispívají kjeho lepšímu zapamatování. Odpovídá to i doporučení, které říká, že „každou učební látku musí mít studující možnost si procvičit"[5]. Aktivizace studentů K samostudiu je nutná motivace, která ovšem po delší době nevyhnutelně klesá. S touto skutečností však mohou autoři distančních textů úspěšně bojovat pomocí řady existujících návodů na to, jak studenty ke studiu povzbuzovat, vybízet k aktivitě a jak učinit texty poutavějšími. Strukturovaný text je jen dílčím předpokladem toho, že se z něj studentům bude dobře učit. Aby studijní materiály studenty bavily a zaujaly, je potřeba pozměnit styl, jakým bude text psán. Je zcela namístě upustit od formálního akademického stylu a naopak navodit pocit osobního přístupu ke studentovi formou dialogu. Při dialogu autor se studentem neustále přátelsky komunikuje, oslovuje ho, radí mu, baví jej a dává mu najevo své pochopení a porozumění.[6] Jak lze takovýto dialog navodit? Iveta Bednaříková doporučuje tři hlavní zásady, a to: navození dialogu podle schématu „já" a „vy"; používání nekomplikovaného jazyka, podobného běžnému vyjadřování; a vyzkoušení neotřelého osobního stylu.[7] Prakticky se dialogu nejlépe dosahuje formou řečnických otázek a dotazů na zkušenosti studujícího, které pak v textu mohou vypadat následovně: „Určitě si dovedete představit, ... .", „Jestlipak víte ... ?", „Pamatujete si na ... ?", „Setkali jste se už s touto situací / pojmem?", „Také se vám stalo, že ... ?". Kromě nich se do textu začleňují i pokyny, které známe z běžné výuky, například: „Nejprve si projděte ... ." nebo „Vyzkoušejte si své znalosti v následujícím cvičení.". V neposlední řadě je pak studenty potřeba chválit: „Výborně, máte za sebou obtížné učivo!". Pokud to jde, neškodí do textu zařadit i nějaký vtip, který studium odlehčí. Pro „aktivizaci" studentů se dále využívají tzv. kontrolní otázky, autokorektivní otázky (SAQs self assessment questions) a otázky k zamyšlení. Kontrolní otázky se umisťují přímo do textu nebo na závěr kapitoly a slouží k ověření toho, co si student z učiva zapamatoval. Autokorektivní
otázky naproti tomu zkouší porozumění učební látce a zařazují se hlavně u obtížnějšího učiva. Otázky k zamyšlení pak většinou svou hloubkou přesahují rámec kurzu a mají přispívat k osobnímu přemítání nad problematikou.[8] Důležitým zpestřením a zároveň i zpětnou kontrolou pro studenty jsou i četná cvičení, jež by měla následovat ihned po probrané problematice. Grafické zpracování distančního textu Kvalitně zpracovanému obsahu k úspěchu chybí už jen jediná věc, a tou je jeho grafická podoba. Právě grafika může vhodně podtrhnout strukturu textu, zdůraznit v něm stěžejní učivo a navíc i poutat studentovu pozornost. Pro grafické zpracování studijních textů platí některá zásadní pravidla:[9] [10] Písmo by mělo být patkové a mělo by mít dostatečně velký font, aby bylo na papíře dobře čitelné. Každá strana distančního textu by měla být rozdělena na dva sloupce, kdy hlavní sloupec obsahuje učivo a druhý „popisný" sloupec, umístěný na jejím vnějším okraji, je víceméně volný. Bývají vněm umisťovány pouze marginálie aikony (piktogramy), které výstižně znázorňují, co je obsahem daného úseku. Zbylý prostor slouží studentům pro zapisování poznámek a podnětů přímo kprobírané klátce. Šířka popisného sloupce by měla činit zhruba 20-30% zcelkové plochy strany. Důležité informace by vtextu měly být zvýrazněny například ztučněním nebo kurzívou. Texty by měly být doplňovány obrázky, fotografiemi a ilustracemi, které jsou velmi dobře zapamatovatelné a poutají pozornost. Vrámci celého studijního materiálu by pak především měl být dodržován jednotný styl jak pro označování a číslování kapitol, tak i co se týče třeba ikon.
Struktura distančního textu Distanční text je rozdělován na tři hlavní části, kterými jsou úvod, výklad a závěr.[11] V úvodu by měl být především: obsah podávající přehled o struktuře lekce a její náplni. Předmluva nebo úvodní slovo sdělující cíl lekce, nezbytné vstupní znalosti aočekávané výstupní dovednosti, případnou návaznost na probrané učivo apředpokládanou časovou náročnost kprostudování. Neměly by chybět ani pokyny ke studiu a k práci sdistančním textem, jež odpovídají pokynům, které uděluje učitel při prezenční výuce. Přehled použitých ikon a symbolů, které studentovi usnadní orientaci vtextu a upozorní jej na důležité učivo nebo problematické jevy. Klíčová slova výstižně shrnující obsah lekce, jež jsou obzvláště užitečná pro rychlejší zpětné dohledání učiva, o kterém student přesně neví, vkteré lekci bylo zahrnuto. Jádro lekce tvoří výkladová část, která se skládá ze samotné náplně lekce, přehledně členěné do kapitol a podkapitol. Pro výklad platí, že by měl být srozumitelný a jasný. V ideálním případě není jen čtivý, ale dokonce i zábavný a podněcující. Jednotlivé kapitoly by měly nést jednoznačné výstižné názvy, aby se v lekci dalo dobře orientovat
a vyhledávat. Doporučuje se používat maximálně tři úrovně nadpisů, aby byl text ještě dostatečně přehledný. Rozsah kapitoly by měl být takový, aby „odpovídal času, který je student v průměru schopen (a ochoten) věnovat studiu „na jedno sezení". Je to možné také odhadnout podle toho, že přibližná doba nutná k „prostudování 5 stran textu je 1-2 hodiny"[12]. Přičemž se v tomto předpokladu počítá jen s čistým textem, nikoli s testy nebo procvičujícími úkoly. Každá kapitola by měla přinejmenším obsahovat:[13] učební cíle; uvedení do problematiky; učivo; pasáže průvodce studiem neboli přímé vstupy autora do textu; cvičení, úkoly, otázky, testy; shrnutí. V závěru by pak mělo být shrnutí probrané látky a nabytých dovedností. Dále se do něj povinně zařazují i použité zdroje a případně i věcný nebo jmenný rejstřík či slovník použitých výrazů. Může v něm být i klíč k úkolům a testům, pokud není součástí samotného textu. Pro testy by mělo být připraveno kromě bodového hodnocení i hodnocení slovní, nabádající k důkladnějšímu studiu v případě neúspěchu nebo naopak oceňující vysokou úspěšnost. Eventuálně v závěru mohou být i přílohy a odkazy na rozšiřující materiály, které autor považuje za přínosné.
E-learningový kurz E-learningové kurzy, jak již bylo dříve zmíněno, jsou svým charakterem značně blízké distančnímu vzdělávání. Vzhledem k tomu, že jsou mnohem mladší a jejich rozšíření a aplikace stoupá až v posledních letech, není metodika jejich přípravy ještě úplně propracovaná a ucelená. S notnou dávkou kreativity lze při jejich přípravě postupovat podle dvou možných metodik. První je samozřejmě metodika přípravy distančních textů, u které je však třeba podotknout, že zdaleka ne všechna její pravidla lze uplatnit do detailu. A navíc e-learning rozhodně není jen vystavením skript online.[14] Druhou alternativou, dle které lze postupovat, jsou pravidla psaní pro web (copywriting), která jsou sice primárně určena pouze pro webové stránky, ale některé jejich principy jsou uplatnitelné i pro e-learningové kurzy. Zejména se jedná o výstižnost, stručnost, strukturovanost a schopnost jít neustále k jádru věci bez zbytečných odboček a dlouhých úvodů, která je u webových textů vyžadována. Je to dáno tím, že webové stránky nečteme, ale prohlížíme, přičemž hledáme konkrétní zajímavé informace, čísla, obrázky, grafy, které upoutají naši pozornost. Znalost těchto předpokladů může významně přispět pro vytvoření „čtivého" online studijního materiálu.[15] Kromě textových materiálů lze do kurzu začlenit i audio a video materiály, které ze statických studijních materiálů dělají materiály interaktivní. Kompletní obsah e-learningového kurzu je však ještě variabilnější, než se na první pohled zdá, a rozhodně jej netvoří jen studijní materiály. O jeho dalších částech, například cvičeních, testech a „podpůrných materiálech", které zcela nahrazují přímý kontakt s vyučujícím a podávají přehled o obsahu a ovládání kurzu, a také o povinnostech a termínech, bude více řečeno dále. Zvláštností e-learningových kurzů také je, že ze samotných studentů se v nich stávají spoluautoři. [16] Díky diskusním fórům a jiným komunikačním nástrojům mohou studenti společně sdílet
užitečné odkazy ke studiu, doplňovat obsah nebo vznášet dotazy, na které jim kromě tutorů mohou odpovídat i jejich „spolužáci". Tento trend reflektuje i situaci na webových stránkách, kde se rovněž z posluchačů, tedy z pasivních příjemců informací, stávají aktivní spolutvůrci.
Vstupní materiály Žádný e-learningový kurz se neskládá jen ze studijních materiálů. Než se účastníci začnou v kurzu opravdu učit, potřebují se v něm zorientovat, naučit se jej ovládat a vědět, co a kde vlastně mají studovat. Za tímto účelem bývá v kurzu připraveno několik vstupních dokumentů. Záleží na autorovi, jakou formu a název těmto materiálům přiřadí a jak je rozčlení. Obecně by však v úvodu kurzu nemělo chybět: úvodní slovo, informace o kurzu, sylabus kurzu a návod na ovládání kurzu. Úvodní slovo Při vstupu do kurzu by měli být účastníci přinejmenším přivítáni a mělo by jím být sděleno, v jakém kurzu se ocitli. Přestože touto informaci pochopitelně disponují, patří to rozhodně k dobrému tónu. K přivítání účastníků se běžně používají i emailové zprávy, které informují o možnosti zahájit studium a také obsahují nezbytné přístupové informace včetně adresy a přihlašovacích údajů. V literatuře se doporučuje ihned v úvodním textu studujícího namotivovat ke studiu a uvést do problematiky.[17] Je však otázkou, do jaké míry tato úvodní slova fungují a zda je zvědaví účastníci, kteří mají před sebou nové neprozkoumané prostředí, nepřeskakují. Informace o kurzu Do tohoto dokumentu je možné začlenit vše podstatné, co je třeba účastníkům obšírněji sdělit. V prvé řadě zde bývá uváděn popis kurzu a jeho stěžejní cíle. Dále zde bývá specifikováno, pro koho je kurz určen a jaké jsou požadované vstupní znalosti účastníků. Autor zde má navíc prostor nejen pro své představení, ale i pro případné osobnější sdělení. Může vysvětlit motivy, které vedly k vytvoření kurzu, popsat kontext, v jakém kurz vzniká, uvést, kdo se na něm podílel a kdo jej zaštítil. Chybět by v tomto materiálu neměly ani kontaktní informace na autora nebo tutory a informace o způsobech, jakými budou tutoři s účastníky a účastníci navzájem komunikovat. Rovněž by mělo být upřesněno, co se od studentů v kurzu očekává a jakou formu bude mít závěrečné hodnocení.[18] Sylabus kurzu Jedná se o harmonogram nebo plán kurzu, ve kterém bývá stručně představen celý obsah kurzu a názvy jednotlivých lekcí. U každé lekce je navíc uvedena doba jejího trvání a případně i povinný úkol a termín pro jeho splnění. Návod na ovládání kurzu Přestože se v běžném životě návody a manuály netěší velké popularitě, v e-learningovém kurzu jsou nezbytné, protože představují jedinou okamžitou pomoc, kterou mají studující k dispozici. Je tedy třeba připravit manuál na ovládání kurzu, ve kterém bude představena struktura kurzu, studijní materiály a práce s nimi, cvičení včetně obecných pokynů pro jejich vyplňování a také technické nároky na bezproblémový běh kurzu. V případě, že jsou vyžadovány nějaké speciální doplňky nebo novější verze volně šiřitelných programů, například pro zobrazení materiálů nebo poslech audia, je třeba do manuálu vložit odkaz pro jejich stažení a instalaci.
Vytvořený návod by měl být v prvé řadě srozumitelný, systematický a logický. Před jeho sepsáním se doporučuje projít si důkladně kurz a zkusit se vžít do role zcela nového uživatele, který neví, jak se v kurzu pohybovat a co v něm může najít. Je tedy nutné snažit se co nejvíce oprostit od skutečnosti, že kurz výborně známe, a psát manuál co nejpodrobněji s dodržením terminologie používané v kurzu. Pro větší názornost je vhodné doplnit text o screenshoty, které mnohdy napoví více než slova.[19] Přestože ne všichni studenti si manuál vůbec kdy otevřou, přinejmenším o jeho existenci vědí a v případě nouze jej mohou využít.
Studijní materiály Při přípravě online výukových materiálů je třeba si v prvé řadě uvědomit, že si je naprostá většina studujících nebude číst, ale prohlížet, což odpovídá zvyklostem v přístupu k internetovému obsahu. Bude-li s tím autor počítat, snadněji se smíří s tím, že do studijních materiálů nebude moci dát zdaleka vše, co by rád, a dokonce ani polovinu z toho, co si myslí, že v nich být musí. Jeho prvořadým úkolem je vybrat z ideálního obsahu ten, co je opravdu nezbytný pro předání studentům. „Osekání" obsahu na nutné minimum je první předpoklad úspěšné tvorby online materiálů.[20] Další doporučení, která budou uvedena, vychází jak z pravidel tvorby distančních textů, tak i z poznatků psaní pro web neboli tvorby online textů. Jelikož se tato doporučení v mnohých rysech překrývají, nebudou dále nijak výrazně rozlišována. Jazykový styl Stejně jako u distančních materiálů je i u online textů doporučováno použití konverzačního stylu, který studentovi navodí iluzi kontaktu s učitelem a zpříjemní mu učení. Dosáhnout se ho dá přímým oslovováním studenta, kladením otázek, použitím sloves ve 2. osobě množného čísla nebo zájmen vy a váš.[21] Jazyk dokumentu by měl být nejen otevřený a sdílný, ale také srozumitelný a co nejbližší běžnému vyjadřování. Vědecké termíny by se v něm měly vyskytovat jen v nutných případech a měly by být neprodleně vysvětleny. V textech by se rovněž měly vyskytovat hlavně zažité pojmy a v daném kontextu obvyklá slovní spojení. Pokusy o originální výrazy porozumění textu spíše ztíží. Jana Vejvodová také zmiňuje, že ve studijních materiálech by ve vhodné míře neměl chybět ani humor, který pomáhá odlehčit náročnější témata.[22] Strukura a grafická podoba Jestliže u distančních textů platí, že je pro lepší přehlednost musíme strukturovat, tak u online materiálů to platí dvojnásob. Čím více bude text členěný, tím lépe se v něm bude studentům orientovat. Odstavce i věty by v něm měly být krátké a výstižné a důležité informace by měly být uvedeny v odrážkách, bodech nebo by měly být zdůrazněny. Pro lepší pochopení je ideální doplnit text názornými příklady.[23] Na přehlednost textu má vliv i délka obsahu, která se bude na stránce zobrazovat. Většina uživatelů si na obrazovce nezobrazí celou velikost běžného tištěného listu, a proto je třeba nevytvářet příliš dlouhé kapitoly, u kterých by bylo nutné několikrát rolovat.[24] Mnohem praktičtější je rozdělovat kapitoly do ještě kratších podkapitol s možností jednoduchého přechodu mezi nimi. S tím souvisí i to, že studijní text by neměl být lineární, ale měl by v přiměřené míře
obsahovat odkazy. Ty mohou text propojovat jak s probraným učivem, tak i se souvisejícím obsahem, cvičeními nebo s rozšiřujícími informacemi. Co se týče grafické stránky, tak je důležité zachovat v rámci materiálů především „vizuální konzistenci"[25], tedy jednotný styl a členění. Je možné využívat libovolné barvy, ale platí, že by v rámci textu nemělo být použito více než šest různých odstínů. Z písem se pro online dokumenty doporučují písma bezpatková, jelikož se na obrazovce lépe čtou.[26] Alternativy studijních materiálů E-learningové kurzy jsou v obsahové náplni velmi variabilní, kromě textových materiálů do nich lze doplňkově zařadit i audio či video nahrávky a mnohé další. Tyto multimediální prvky kurzy oživují a umožňují studentům vnímat učivo i jinak než zrakem a „čtením" a výrazně napomáhají jeho pochopení.[27] Hlavně u video materiálů platí, že umožňují ukázat situace a postupy, které je jinak obtížné popsat, natož si je představit. Audio nahrávky zase přispívají k lepšímu zapamatování učiva, jelikož je možné si je opakovaně přehrávat. Video i audio nahrávky je možné použít samostatně nebo je lze začlenit přímo do výukové animace nebo do výukového textu. Pro obě však platí, že by měly mít co nejlepší kvalitu a na jejich přípravě by se měli podílet odborníci. U audio materiálů je ještě třeba pamatovat na to, že „doporučená délka audionahrávky je méně než 5 minut"[28]. Další doporučení Doporučení pro studijní materiály online je ještě celá řada, ale zbývají dodat dvě zásadnější. Při vytváření studijních materiálů by se mělo pamatovat na to, že „úvodní lekce by neměla být příliš obtížná a náročná. Mnoho studujících mívá ... obtíže s technickou stránkou kurzu"[29]. Je tedy potřeba nechat studujícím z počátku více volnosti na úkor studia, aby si na prostředí mohli zvyknout a naučit se v něm pracovat. Závěrečným doporučením pak je, že studijní materiály určené pro online výuku by v každém případě měly být tisknutelné. Je to dáno tím, že řada lidí i přes dobrou čitelnost textu na obrazovce dává přednost jeho papírové podobě. Navíc od tohoto materiálu studenti očekávají, že bude obsahovat to nejpodstatnější, co by si měli z kurzu odnést, a proto si jej chtějí uchovat i ve fyzické podobě.
Použitá literatura ADDIE Implementation Phase [online]. c2004-2010 [cit. 2011-04-02]. Dostupné z:
. ADDIE Instructional Design Model [online]. c2007-2010[cit. 2011-04-08]. Dostupné z: . BAREŠOVÁ, Andrea. E-learning ve vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: VOX, 2003. 174 s. ISBN 8086324273. BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. 122 s. ISBN 978-80-244-1681-6. BONK, J. C. - GRAHAM, CH. R. The handbook of blended learning : global
perspectives, local designs. 1st ed. San Francisco : Pfeiffer, c2006. 585s. ISBN 9780-7879-7758-0. BROTHER, Andrew. Watch Your Text! [online]. 20. 4. 2010 [cit. 2011-04-14]. Dostupné z: . CASTAGNOLO, Chuck. The ADDIE Model - Why Use It? [online]. c2011 [cit. 2011-04-02]. Dostupné z: . DENIS, Brigitte et al. Roles and Competencies of the e-Tutor [online]. [cit. 2011-0417]. Dostupné z: . DOUGIAMAS, Martin. Dougiamas [online]. [cit. 2011-04-24]. Dostupné z: . DOUGIAMAS, Martin. Martin Dougiamas [online]. [cit. 2011-04-25]. Dostupné z: . DOUGIAMAS, Martin. Moodle Overview [online]. c2010 [cit. 2011-04-02]. Dostupné z:. Earned Value Management Tutorial Module 2: Work Breakdown Structure [online]. [cit. 2011-04-06]. Dostupné z: Effective Use of Virtual Learning Environments [online]. c2009[cit. 2011-04-05]. Dostupné z:. 96 E-Academy: angličtina online zdarma [online kurz]. [cit. 2011-04-12]. Dostupné z: . E-Learning Advantages and Disadvantages [online]. c2007-2010[cit. 2011-02-23]. Dostupné z: . EVERSON, Michelle. 10 Things I've Learned About Teaching Online [online]. September 8, 2009 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z: . Filipová Magdaléna, et al. e-LKA - e-learningový kurz knihovnické angličtiny. Inflow: information journal [online]. 2010, roč. 3, č. 10 [cit. 2011-03-21]. Dostupný z : . ISSN 1802-9736. Four basic language skills[online]. c1999[cit. 2011-03-03]. Dostupné z: . Gantt chart [online]. [cit. 2011-04-06]. Dostupné z: .
Ganttův diagram [online]. Poslední revize 26. 3. 2011 [cit. 2011-04-08]. Dostupné z: . Help for English [online]. Marek Vít & Petr Hudík, c2005 - 2010. [cit. 2010-11-30]. Dostupné z: . ISSN 1803-8298. HOLMES, B. - GARDNER, J. E-learning : concepts and practice. London: Sage, 2008. 186 s. ISBN 9781412911115. How to Write a Manual [online]. c1999-2011 [cit. 2011-04-10]. Dostupné z: . KÁNSKÁ, Pavla. Anglicko-český a česko-anglický knihovnický slovník : (doplněný základními konverzačními okruhy). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 113 s. ISBN: 80-210-2150-0. KOPECKÝ, Kamil. Blended learning jako skutečně efektivní přístup ke vzdělávání [online]. c2007 [cit. 2011-03-03]. Dostupné z: . KOPECKÝ, Kamil. E-learning (nejen) pro pedagogy. 1. vyd. Olomouc: HANEX, 2006. 125 s. ISBN 80-85783-50-9. 97 KOPECKÝ, Kamil. Multimediální prvky v e-learningovém vzdělávání [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z: . KSL - Česko-anglický a anglicko-český slovník knihovnických termínů. Dostupné z: . KTD - Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV). Dostupné z: . KVĚTOŇ, Karel. Základy e-learningu [online]. [cit. 2011-04-17]. Dostupné z: . MCGOVERN, G. Desatero psaní pro web. Sova v síti [online]. 2003-08-19 [cit. 2011-04-09.]. Dostupné z: . ISSN: 1213-9076. MOBBS, Richard. The Role of the eTutor [online]. May 2005 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z: . Moodle [online]. [cit. 2011-04-17]. Dostupné z: . Moodle.cz [online]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z: . NĚMCOVÁ, Hana. Metodická doporučení pro jazykovou výuku online: informačně metodická příručka. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 40 s. ISBN 978-80210-4261-2.
PALÁN, Zdeněk. Technologie vzdělávání [online]. [cit. 2011-04-03]. Dostupné z: . PAVLÍČEK, Jiří. Projektování výuky pro inovativní výukové prostředí. 2. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. 100 s. ISBN: 978-80-7368-554-6 PEJŠA, Jan. LCMS a LMS, vývoj kurzů [online]. Praha: Kontis. Dostupné z: . PETERSON, Deb. 5 Principles for the Teacher of Adults: Teaching Adult Learners [online]. c2011 [cit. 2011-03-27]. Dostupné z: . Rapid eLearning today [online]. [cit. 2011-04-07]. Dostupné z: < http://www.atlanticlink.co.uk/index.php?q=e-learning/e-learning-today>. Rapid learning [online]. Poslední revize 29. 1. 2011 [cit. 2011-04-08]. Dostupné z: . 98 REDSTON, CH. - CUNNINGHAM, G. Face2face: elementary student's book. 1st pub. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. 160 s. ISBN 978-0-521-600613. REDSTON, CH. - CUNNINGHAM, G. Face2face: Pre-intermediate student´s book. 1st pub. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. 160 s. ISBN 978-0521-60335-5. Registered moodle sites [online]. [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . Starting an eLearning Development Team [online]. c2011 [cit. 2011-04-08]. Dostupné z: . STOCKLEY, Derek. E-learning Definition and Explanation (Elearning, Online Training, Online Learning) [online]. c2006-2011 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z: . VEJVODOVÁ, Jana. Metodická příručka pro autory on-line kurzů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2004. 41 s. VEJVODOVÁ, Jana. Metodická příručka pro tutory on-line kurzů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2005. 24 s. WANG, S. - HSU, H. Using ADDIE Model to Design Second Life activities for Online Learners [online]. 2008 [cit. 2011-04-01]. Dostupné z:
WBS (Work Breakdown Structure) [online]. c2008-2010 [cit. 2011-04-04]. Dostupné z: . WebCT [online]. Poslední revize 7. 3. 2011 [cit. 2011-04-06]. Dostupné z: . Why usability is important to you [online]. c2001-2011 [cit. 2011-04-05]. Dostupné z: . ZLÁMALOVÁ, Helena. Příručka pro autory distančních vzdělávacích opor: jak tvořit distanční studijní text. 1. vyd. Praha: Centrum pro studium vysokého školství, Národní centrum distančního vzdělávání, 2006. 67 s. ISBN: 80-86302-39-3. 99 ZLÁMALOVÁ, Helena. Příručka pro tutory distančního vzdělávání. 1. vyd. Praha: Centrum pro studium vysokého školství, 2000. 30 s. ISBN: 80-86302-24-5. ZLÁMALOVÁ, Helena. Příručka pro tutory distančního vzdělávání. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská Technická univerzita, 2003. 22 s. ISBN: 80-248-02805.
[1] „All of us are potential teachers as well as learners" DOUGIAMAS, Martin. Moodle Overview [online]. c2010 [cit. 2011-04-02]. Dostupné z:< http://www.slideshare.net/moodler/moodlemoot-japan-2011-7038889>. [2] BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. s. 13. [3] ZLÁMALOVÁ, Helena. Příručka pro autory distančních vzdělávacích opor: jak tvořit distanční studijní text. 1. vyd. Praha: Centrum pro studium vysokého školství, Národní centrum distančního vzdělávání, 2006, s. 19-26. [4] BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. s. 15. [5] tamtéž [6] BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. s. 53. [7] tamtéž [8] BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. s. 69-74. [9] ZLÁMALOVÁ, Helena. Příručka pro autory distančních vzdělávacích opor: jak tvořit distanční studijní text. 1. vyd. Praha: Centrum pro studium vysokého školství, Národní centrum distančního vzdělávání, 2006, s. 29-30.
[10] BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. s. 100-101. [11] BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. s. 40-45. [12] BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. s. 45. [13] BEDNAŘÍKOVÁ, I. Jak psát „distančně". Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. s. 46. [14] VEJVODOVÁ, Jana. Metodická příručka pro autory on-line kurzů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2004, s. 4. [15] MCGOVERN, G. Desatero psaní pro web. Sova v síti [online]. 2003-08-19 [cit. 2011-04-09.]. Dostupné z: . ISSN: 1213-9076. [16] VEJVODOVÁ, Jana. Metodická příručka pro autory on-line kurzů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2004, s. 4. [17] VEJVODOVÁ, Jana. Metodická příručka pro autory on-line kurzů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2004, s. 11-13. [18] NĚMCOVÁ, Hana. Metodická doporučení pro jazykovou výuku online: informačně metodická příručka. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 14-16. [19] How to Write a Manual [online]. c1999-2011 [cit. 2011-04-10]. Dostupné z: < http://www.ehow.com/how_2273446_write-manual.html>.
[20] BROTHER, Andrew. Watch Your Text! [online]. 20. 4. 2010 [cit. 2011-04-14]. Dostupné z: < http://elearningbrothers.com/watch-yourtext/>. [21] VEJVODOVÁ, Jana. Metodická příručka pro autory on-line kurzů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2004, s. 14-16. [22] tamtéž [23] VEJVODOVÁ, Jana. Metodická příručka pro autory on-line kurzů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2004, s. 14-16.
[24] STAUDEK, Tomáš. Typografie elektronických výukových textů [online]. [cit. 2011-04-16]. Dostupné z: . [25] tamtéž [26] tamtéž [27] KOPECKÝ, Kamil. Multimediální prvky v e-learningovém vzdělávání [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z:
