E-learningový kurz k zákonu o obcích POKROČILÝ MODUL
Spolufinancováno z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.
Tištěná verze e-learningového kurzu dostupného na www.vzdelanyzastupitel.cz
Vážená paní, vážený pane,
připravili jsme pro Vás text pokročilého modulu e-learningového vzdělávání, který byl Svazem měst a obcí ČR vytvořen v rámci projektu Vzdělaný zastupitel. Cílem projektu je na základě realizace vzdělávacího programu zvýšit na úrovni měst a obcí efektivitu, transparentnost a kvalitu rozhodovacích procesů, jejichž nositeli jsou místní zastupitelé a zaměstnanci měst a obcí. Plná verze e-learningového kurzu je dostupná na webových stránkách www.vzdelanyzastupitel.cz. Po jeho prostudování máte možnost vyplnit si závěrečný test k ověření získaných znalostí. V případě správného vyplnění obdržíte od Svazu měst a obcí ČR certifikát dokládající jeho splnění. Věříme, že získané znalosti při své práci využijete.
Projektový tým Vzdělaného zastupitele
Svaz měst a obcí České republiky Praha 2013
POKROČILÝ MODUL 1. Střet zájmů člena zastupitelstva obce Střet zájmů je řešen již samotným zákonem o obcích, podle kterého je člen zastupitelstva povinen zúčastňovat se zasedání zastupitelstva obce, případně jiných orgánů obce (například rady), je-li jejich členem. Zastupitel je povinen plnit úkoly, které mu tyto orgány uloží, hájit zájmy občanů obce a jednat a vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost jeho funkce. Pokud u člena zastupitelstva obce nasvědčují skutečnosti, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování o určité záležitosti v orgánech obce mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě plné moci (to je definice střetu zájmů podle zákona o obcích), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce (zastupitelstvo, rada, jiný zvláštní orgán obce), který má danou záležitost projednávat. O tom, zda existuje důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti, rozhoduje tento orgán obce (zastupitelstvo, rada, jiný zvláštní orgán obce).
Z praxe: Pokud nastane situace, tak jak je popsána v odstavci výše, může se zastupitelstvo nebo rada obce maximálně usnést na tom, zda jde o střet zájmů či nikoliv. V žádném případě se však zastupitelstvo nebo rada obce nemohou usnést o vyloučení člena zastupitelstva obce z jednání zastupitelstva nebo rady obce.
Právní úprava v zákoně o obcích (viz výše) byla pravděpodobně považována za nedostatečnou, a proto se zákonodárce rozhodl schválit zákon o střetu zájmů, ze kterého vyplývá pro zastupitele řada povinností a každý poučený zastupitel by si měl být těchto povinností vědom. V této kapitole se dozvíte, jaké máte povinnosti z hlediska zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který je účinný od 1. 1. 2007.
Seznam kapitol 1.1. Povinnosti zastupitele v souvislosti se střetem zájmů 1.2. Co zákon o střetu zájmů zastupitelům zakazuje 1.3. Jaké hrozí sankce 1.4. Pro zájemce
1.1. Povinnosti zastupitele v souvislosti se střetem zájmů Na koho se zákon vztahuje Zákon o střetu zájmů se samozřejmě nevztahuje pouze na zastupitele, ale hlavně na poslance, senátory, ministry… Nás ale zajímají zastupitelé. Z hlediska zákona o střetu zájmů se veřejným funkcionářem rozumí také:
uvolnění členové zastupitelstva obce (ti, kdo vykonávají funkci zastupitele na plný úvazek) starosta, místostarosta, členové rady obce, i když nejsou pro výkon funkce uvolněni Jaké konkrétní povinnosti má zastupitel podle zákona o střetu zájmů:
nesmí využívat svého postavení, pravomoci nebo informace, které získal při výkonu své funkce, k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu
nesmí se odvolávat na svou funkci v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními zájmy nesmí dát za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména nebo svolení ke svému vyobrazení ve spojení s vykonávanou funkcí. Podle zákona o střetu zájmů má uvolněný zastupitel, starosta, místostarosta a člen rady obce povinnost podat oznámení, která můžeme rozdělit do čtyř kategorií:
oznámení o osobním zájmu – při projednávání v orgánech obce oznámit, že v dané záležitosti mu
může vzniknout osobní výhoda, anebo naopak újma anebo má na věci osobní zájem. Oznámení musí být podáno ústně v průběhu jednání, nejpozději však před tím, než orgán obce přistoupí k hlasování. Oznámení musí být v každém případě součástí zápisu z jednání. oznámení o činnostech – uvolněný zastupitel, starosta, místostarosta a člen rady obce musí přesně, pravdivě a úplně písemně oznámit do 30. června následujícího kalendářního roku, že: o podniká nebo provozuje jinou samostatnou výdělečnou činnost + předmět způsob a místo výkonu této činnosti o je společníkem nebo členem podnikající právnické osoby + o jakou podnikající právnickou osobu jde o je statutárním orgánem nebo členem statutárního, řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osob + o jakou podnikající právnickou osobu jde o vykonává činnost v pracovněprávním nebo obdobném poměru nebo je ve služebním poměru, s výjimkou vztahu nebo poměru, kde působí jako veřejný funkcionář oznámení o majetku - v tomto případě jde o sledování pohybu majetku ve vlastnictví veřejných funkcionářů. Uvolněný člen zastupitelstva obce, starosta, místostarosta, člen rady je povinen písemně oznámit do 30. června následujícího roku, že nabyl: o vlastnická nebo jiná věcná práva k nemovitostem + cenu a způsob nabytí o vlastnická práva k movitým věcem, jiná práva nebo jiné majetkové hodnoty, pokud jejich souhrnná hodnota za kalendářní rok přesáhne hodnotu 500 000 Kč + způsob nabytí o cenné papíry nebo práva s nimi spojená, pokud celková výše kupní ceny cenných papírů od jednoho emitenta nebo práv s nimi spojených v době nabytí přesahuje částku 50 000 Kč anebo částku 100 000 Kč v případě více emitentů o jiný podíl v obchodní společnosti (než cenné papíry), pokud hodnota tohoto podílu přesahuje částku 50 000 Kč anebo částku 100 000 Kč, jde-li o podíly u více obchodních společností oznámení o příjmech darech a závazcích – oznámení podává uvolněný zastupitel, starosta, místostarosta nebo člen rady, kdy musí uvést výši, druh a zdroj příjmu, druh závazku a osobu věřitele, v termínu do 30. června následujícího roku. Konkrétně se oznamuje: o jaké získal peněžité příjmy nebo jiné majetkové výhody, dary, odměny, příjmy z podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, dividendy nebo jiné příjmy z účasti na činnosti v podnikajících právnických osobách, pokud souhrnná výše příjmů nebo jiných majetkových výhod přesáhne v kalendářním roce 100 000 Kč, vyjma darů, jejichž hodnota nepřesáhne 10 000 Kč. o nesplacené finanční závazky (úvěry, půjčky, leasingy atd.), pokud souhrnná výše závazků přesáhne k 31. prosinci kalendářního roku, z nějž se oznámení podává, částku 100 000 Kč.
Oznámení se odevzdává tajemníkovi obecního úřadu, a v obcích, kde tajemník není, se odevzdává starostovi obce. Oznámení jsou veřejně přístupná a každý má na základě písemné žádosti právo do nich nahlížet a pořizovat si kopie.
1.2. Co zákon o střetu zájmů zastupitelům zakazuje Uvolněnému členu zastupitelstva obce, pokud zastupuje obec v řídících, dozorčích nebo kontrolních
orgánech podnikající právnické osoby a pokud v nich má obec podíl nebo hlasovací práva, nenáleží za tuto činnost odměna. Uvolněný člen zastupitelstva, starosta, místostarosta a členové rady obce se nesmí po dobu 1 roku od skončení výkonu funkce stát společníkem anebo působit v orgánech podnikající právnické osoby,
anebo se nechat zaměstnat u podnikající právnické osoby, která v posledních 3 letech před jeho skončením funkce uzavřela smlouvu s obcí nebo právnickou osobou, kterou obec zřídila nebo založila, pokud šlo o nadlimitní veřejnou zakázku a pokud veřejný funkcionář o takové smlouvě rozhodoval. Omluvte, prosím, lehké zjednodušení dost kostrbatého textu zákona, v pochybnostech rozhodně doporučujeme poradit se o těchto záležitostech s právníkem. Pro připomenutí, nadlimitní veřejná zakázka je zakázka na služby (nad 200 000 EURO), stavby (nad 5 000 000 EURO).
1.3. Jaké hrozí sankce Povinnosti podle zákona o střetu zájmů nejsou zcela bez sankcí. Přestupku se tak dopustí uvolněný zastupitel, starosta, místostarosta a radní, pokud:
nepodá oznámení o osobním zájmu nedodržel lhůtu k podání oznámení o majetku, o činnostech a o příjmech, darech a závazcích uvedl zjevně nepřesné údaje nebo nepravdivé údaje vykonával funkci nebo činnost, kterou tento zákon stanoví jako neslučitelnou s výkonem funkce veřejného funkcionáře.
Za tyto přestupky lze udělit pokutu až 50.000 Kč. Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu a okolnostem jeho spáchání, k významu a rozsahu jeho následků, době trvání, a tomu, zda se odpovědná osoba přičinila k odstranění následků. Přestupky projednává v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokuty vymáhá orgán, který je uložil.
Mohlo by Vás zajímat: Věděli jste že, nejvíce obyvatel na dnešním území České republiky bylo zjištěno v roce 1930 a to 10 674 386 obyvatel? Toto sčítání bylo druhým sčítáním lidu v samostatném Československu.
OTÁZKY K TÉMATU Uvolněnému členovi zastupitelstva obce nenáleží odměna za činnost v obchodní společnosti: kterou sám vlastní kterou vlastní sousední obec kterou spoluvlastní obec, kde je zastupitelem Oznámení o majetku podle zákona o střetu zájmů musí podat: uvolněný zastupitel, starosta, místostarosta, člen rady obce tato povinnost se dotýká jen poslanců, senátorů a ministrů všichni členové zastupitelstva obce
1.4. Pro zájemce Pokud v průběhu kalendářního roku nedošlo ke skutečnostem, které by se měly ohlašovat, je veřejný funkcionář (v našem případě uvolněný člen zastupitelstva obce, starosta, místostarosta a člen rady) povinen i přes tuto skutečnost oznámení podat.
V případě, že veřejný uvolněný zastupitel, starosta, místostarosta nebo člen rady ukončil výkon funkce, je povinen učinit výše uvedená oznámeno nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení funkce.
2. Místní referendum Možnosti přímé demokracie jsou v České republice omezené. Jednou z mála možností je místní lidové hlasování neboli místní referendum. Místní referendum se opírá o Listinu základních práv a svobod, kde je v čl. 21 odst. 1 uvedeno, že občané mají právo podílet se na správě věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Zatímco v jiných kapitolách e-learningu pracujeme především se zákonem o obcích, v případě místního referenda se opíráme o zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu. V místním referendu rozhodují oprávněné osoby formou souhlasu či nesouhlasu o konkrétně položených otázkách, které patří do samostatné působnosti obce. Seznam kapitol 2.1. Co lze řešit v místním referendu? 2.2. Jak je místní referendum závazné pro obec 2.3. Organizace místního referenda 2.4. Pro zájemce
2.1. Co lze řešit v místním referendu? Právo hlasovat v místním referendu má každá osoba, která má právo volit do zastupitelstva obce. Hlasovat lze jen o otázkách, které patří do samostatné působnosti obce (až na stanovené výjimky) a otázky musí být formulovány tak, aby na ně bylo možné dopovědět ano nebo ne. Zákon stanoví, o kterých otázkách není možné v místním referendu hlasovat:
o místních poplatcích a o rozpočtu obce o zřízení nebo o zrušení orgánů obce a o jejich vnitřním uspořádání o volbě a odvolání starosty, členů rady, zastupitelstva, jakož i volených nebo jmenovaných členů
dalších orgánů obce o otázkách, které jsou v rozporu s právními předpisy v případě, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení (například soudním) o uzavření veřejnoprávních smluv k výkonu přenesené působnosti o schválení, změně nebo zrušení obecně závazné vyhlášky jestliže od platného rozhodnutí v místním referendu do podání návrhu na konání nového místního referenda v téže věci neuplynulo 24 měsíců
Z praxe: Ústavní soud dne 13. 3. 2007 konstatoval, že přípustnost konání místního referenda v otázkách územního plánování nelze vyloučit ani s odkazem na zákon o místním referendu, podle něhož nelze místní referendum konat v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že schvalování územně plánovací dokumentace je v podstatě rozhodováním zastupitelstva obce v samostatné působnosti o záležitostech spojených s působností přenesenou. Územně plánovací dokumentace je totiž výsledkem procesu probíhajícího v přenesené působnosti obce a v samostatné je jen schvalována.
2.2. Jak je místní referendum závazné pro obec Aby bylo možné považovat místní referendum za platné, musí se ho zúčastnit nejméně 35 % ze všech osob oprávněných hlasovat v místním referendu.
Rozhodnutí v místním referendu je závazné, hlasovala-li pro něj alespoň nadpoloviční většina osob, které se zapojily do místního referenda a zároveň alespoň 25 % z osob oprávněných hlasovat v místním referendu. Rozhodnutí v místním referendu je pro zastupitelstvo obce závazné. Vyhlášení místního referenda, vyhlášení výsledků hlasování a provedení rozhodnutí v něm přijatého oznámí starosta obce do 5 dnů od této skutečnosti Ministerstvu vnitra. Stejná oznamovací povinnost platí i pro situaci, kdy není možné rozhodnutí místního referenda provést pro rozpor s právním předpisem. Návrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu může podat u soudu oprávněná osoba nebo přípravný výbor, mají-li za to, že:
došlo k takovému porušení ustanovení zákona o místním referendu, které mohlo ovlivnit výsledek místního referenda
bylo konáno místní referendum o věci, která nepatří do samostatné působnosti obce bylo konáno místní referendum o věci, o níž místní referendum není možné konat.
Z praxe: V místním referendu se rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obce. Zákon připouští jak referendum, v němž se přímo rozhoduje o určité otázce patřící do samostatné působnosti obce, ve které přísluší podle zákona přijmout konečné rozhodnutí, ratifikační referendum (například o rozhodnutí nakládat s obecním majetkem), tak konzultativní referendum, ve kterém se rozhoduje o přijetí stanoviska obce jako územního společenství občanů k určité otázce, k níž má obec v rámci své samostatné působnosti právo se jako dotčený subjekt vyjádřit, nikoliv však o ní sama ve své samostatné působnosti rozhodnout (například těžba nerostů nebo výstavba elektrárny na území obce).
2.3. Organizace místního referenda Místní referendum se koná, jestliže:
se na tom usnese zastupitelstvo přípravný výbor složený nejméně ze tří občanů, kteří mohou volit do obecního zastupitelstva, podá návrh na konání místního referenda a zastupitelstvo obce rozhodne o jeho vyhlášení. Návrh přípravného výboru může být podán, pokud jej podpořil svým podpisem v obci nebo její části (pokud se místní referendum koná v části obce) zákonem stanovený počet obyvatel: do 3 000 obyvatel ...........................30 % oprávněných osob, do 20 000 obyvatel .........................20 % oprávněných osob, do 200 000 obyvatel .......................10 % oprávněných osob, nad 200 000 obyvatel .....................6 % oprávněných osob. Je-li referendum vyhlašováno na základě návrhu přípravného výboru, je zastupitelstvo vázáno zněním otázek z návrhu. Místní referendum se koná nejpozději do 90 dnů po dni jeho vyhlášení, není-li v návrhu přípravného výboru uvedena doba pozdější. Vyhlášením místního referenda se rozumí vyvěšení usnesení zastupitelstva obce o vyhlášení místního referenda na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů. Dnem vyhlášení místního referenda je první den vyvěšení usnesení zastupitelstva obce na úřední desce. Starosta obce zveřejní nejpozději 15 dnů přede dnem konání místního referenda oznámení o době a místě konání místního referenda, a to způsobem v místě obvyklým. Starosta zároveň v oznámení uvede adresy hlasovacích místností a otázky položené k rozhodnutí v místním referendu. Hlasování v místním referendu se koná v jednom dni. Výjimkou je situace, kdy termín místního referenda připadá na datum některých voleb. Pak se místní referendum koná ve stejném termínu, tedy dva dny.
Z praxe: Pokud návrh přípravného výboru nemá vady, je rada obce povinna jej předložit na nejbližší zastupitelstvo obce. Pokud rada obce návrh na vyhlášení místního referenda zastupitelstvu obce nepředložila nebo pokud by zastupitelstvo obce o něm nerozhodlo, popřípadě rozhodlo, že místní referendum nevyhlásí, má přípravný výbor nárok na to, aby o vyhlášení místního referenda rozhodl soud.
Mohlo by Vás zajímat: Mohlo by Vás zajímat): Věděli jste, že nejvýše položeným bodem v rámci České republiky je horní plošina televizního vysílače na Pradědu (nejvyšší hora Jeseníků) ve výšce 1653 m.n.m.?
OTÁZKY K TÉMATU Kolik občanů obce se musí zúčastnit místního referenda, aby mohlo být považována za platné: 50 % 35 % 25 % O které záležitosti nelze pořádat místní referendum: o odvolání starosty obce o prodeji fotbalového klubu vlastněného obcí o zablokování dopravní komunikace v centru města
2.4. Pro zájemce Jednou z podmínek pro vznik nové obce oddělením části obce je souhlas občanů žijících na území části obce, která se chce oddělit v místním referendu. Považují se za tyto občany i občané členských zemí Evropské unie, kteří jsou v části obce, která se chce oddělit, hlášení k trvalému pobytu? Mezinárodní smlouvy a zákon o obcích přiznávají občanům členských zemí EU, kteří jsou v obci přihlášeni trvalému pobytu, právo podílet se na samosprávě obcí, například právo volit a být volen. Jako nositelé zmíněného volebního práva mohou hlasovat v místním referendu. Jakým způsobem se závaznost rozhodnutí přijatého v místním referendu projeví vůči zastupitelům? Bude to záviset na tom, v rámci jakého konkrétního výkonu své působnosti bude zastupitelstvo výsledek referenda uplatňovat. Zda v souvislosti s vlastní rozhodovací pravomocí, či pouze z pozice účastníka řízení prezentující své stanovisko apod. Tak například v případě vydávání územního plánu by kladný výsledek referenda znamenal, že zastupitelstvo obce nemůže vydat územní plán v podobě odporující výsledku referenda. Oproti tomu v případě územního řízení vedeného stavebním úřadem, jehož je obec účastníkem bez vlastní rozhodovací pravomoci, by respektování výsledků místního referenda znamenalo např. prezentaci vyjádření či uplatnění námitek korespondujících s tímto výsledkem.
3. Pracovněprávní postavení volených představitelů obce Název této kapitoly je trochu zavádějící. Zastupitel obce totiž není v pracovním poměru k obci, ale vykonává veřejnou funkci. Výkon funkce zastupitele zabírá čas, a proto se zákonodárce rozhodl, že vytvoří pro výkon funkce zastupitele podmínky. Při vytváření podmínek se zákonodárce inspiroval z velké části v pracovněprávních vztazích, a proto například uvolněný zastupitel může čerpat dovolenou, i když to tak úplně dovolená není. V této kapitole se tak dozvíte podrobnosti o tom, kdy a jak vznikne nebo zanikne mandát člena zastupitelstva obce, jaký je rozdíl mezi uvolněným a neuvolněným zastupitelem, za jakých podmínek má zastupitel právo na úhradu cestovních nákladů, tzv. dovolenou a mnohé další. Nejdůležitější informací, kterou byste si z této kapitoly měli odnést, je, že v rámci zastupitelstva obce neexistují vztahy nadřízenosti a podřízenosti. A to ani vůči starostovi obce nebo radě obce. Druhou významnou informací je, že jste ve funkci po celou dobu výkonu mandátu a to včetně dovolené, svátků a dokonce i nemoci. Seznam kapitol 3.1. Kdy a jak vznikne a zanikne mandát člena zastupitelstva obce 3.2. Uvolnění a neuvolnění zastupitelé z pohledu pracovního práva 3.3. Pro zájemce
3.1. Kdy a jak vznikne a zanikne mandát člena zastupitelstva obce Mandát člena zastupitelstva obce vzniká zvolením. Zvolením rozumíme moment, kdy dojde k ukončení hlasování. Členem zastupitelstva obce může být zvolen každý volič (do obecního zastupitelstva), který není zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo není ve výkonu trestu odnětí svobody. Zastupitel obce však nesmí být zaměstnancem obecního úřadu, pověřeného obecního úřadu, krajského úřadu a finančního úřadu, avšak pouze za podmínky, že:
zaměstnanec vykonává státní správu přímo se vztahující k územní působnosti příslušné obce, jde o zaměstnance jmenovaného starostou, hejtmanem nebo radou obce či kraje. Z praxe: Funkce člena zastupitelstva obce je slučitelná s funkcí těch zaměstnanců obce, kteří nejsou zařazeni do obecního úřadu, jde např. o:
funkci účetního obecního úřadu, pokud není do funkce jmenován starostou ani radou obce, není ani zařazen do obecního úřadu a z jeho pracovní náplně vyplývá, že nevykonává přímo státní správu vztahující se k územní působnosti příslušné obce;
zaměstnance obce pracujícího např. jako dělník v lese, který je zaměstnán Úřadem práce na veřejně prospěšné práce;
zaměstnance obce zařazeného do obecní policie (obecní strážník). Obecní policie je podle zákona o obecní policii orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou.
Mandát člena zastupitelstva obce zaniká:
odmítnutím složení slibu člena zastupitelstva obce, dnem, kdy starosta obdrží písemnou rezignaci člena zastupitelstva obce na mandát zastupitele, nebo dnem, kdy starosta podá rezignaci na jednání zastupitelstva obce (rezignaci nelze vzít zpět),
úmrtím zastupitele,
dnem voleb do zastupitelstva obce, dnem sloučení obcí nebo dnem připojení obce k jiné obci. Kromě výše uvedených případů zaniká mandát člena zastupitelstva obce, vysloví-li to příslušné zastupitelstvo obce, z důvodu:
pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byl člen zastupitelstva obce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,
zastupitel přestal být volitelný (výkon trestu, zbavení způsobilosti k právním úkonům, přestal být občanem obce),
neslučitelnosti funkcí (stal se zaměstnancem obce; stal se zaměstnancem pověřeného obecního úřadu, krajského úřadu nebo finančního řadu s přímým vlivem na chod obce, kde je zastupitelem). Uvolní-li se místo zastupitele obce, nastupuje na jeho místo náhradník z téže politické strany nebo kandidátky, který se umístil ve volbách v pořadí za zastupitelem, který se mandátu vzdal.
3.2. Uvolnění a neuvolnění zastupitelé z pohledu pracovního práva Funkce člena zastupitelstva obce je veřejnou funkcí. Člen zastupitelstva obce není k obci v pracovněprávním poměru. Zastupitel nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech vyplývajících z jeho pracovního nebo jiného obdobného poměru. Co se rozumí pracovním poměrem, je obecně srozumitelné, „obdobným poměrem“ rozumíme například služební poměr nebo vztah mezi družstvem a jeho členy. Zastupitel nemá stanovenu žádnou pracovní dobu. Ve své funkci je 24 hodin 365 dní v roce. Ani starosta obce není vůči zastupitelům v nadřazeném postavení. Zákonný požadavek, aby zastupitel nebyl zkrácen na svých pracovněprávních nebo obdobných právech, znamená, že zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, kterou je mimo jiné i doba, kdy je zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon funkce zastupitele. Zastupitele z hlediska rozsahu výkonu jejich funkce rozdělujeme do dvou kategorií: na dlouhodobě uvolněné a dlouhodobě neuvolněné, což má zásadní význam z hlediska jejich odměňování, a rozhodující vliv to má také z hlediska jejich zdanění. Rozdělení na uvolněné a neuvolněné zastupitele však nemá na zastupitele dopad z hlediska jejich práv a povinností, ty jsou u obou kategorií z hlediska práva stejné. Uvolněním zastupitele pro výkon funkce tak zastupitel získává více času, aby se své funkci mohl více věnovat, a za to také uvolněnému členu zastupitelstva náleží vyšší odměna. Uvolněným zastupitelem se podle zákona rozumí takový zastupitel, který:
je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn ze svého pracovního poměru, před svým zvolením do funkce nebyl v pracovním poměru (byl důchodce, OSVČ, nezaměstnaný), ale vykonává funkci ve stejném rozsahu jako uvolněný zastupitel.
Z praxe: Byť to zákon o obcích výslovně nestanovuje, řadíme do kategorie uvolněných zastupitelů i takové členy zastupitelstva obce, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nejen ze svého pracovního poměru, ale i například ze služebního poměru.
O tom, kdo bude nebo nebude uvolněným členem zastupitelstva obce, rozhoduje výlučně zastupitelstvo obce. Zákon nestanoví limit, kolik členů zastupitelstva obce má být uvolněných a kolik neuvolněných. Záleží pouze a jen na rozhodnutí zastupitelstva obce. Velice často není pro výkon funkce uvolněn žádný z členů zastupitelstva. Zjednodušeně řečeno, na uvolněného zastupitele se díváme, jako by funkci vykonával na plný úvazek.
Naopak neuvolnění zastupitelé vykonávají svou funkci vedle své „civilní“ profese. U neuvolněných zastupitelů platí, že pokud jsou v pracovním poměru, poskytne jim zaměstnavatel pro výkon funkce pracovní volno s náhradou mzdy. Rozsah doby potřebné k výkonu funkce v konkrétním případě určí obec (rada obce, vyhradit si to může zastupitelstvo obce). Neuplatní se tak příslušný § zákoníku práce, podle kterého může být z důvodu výkonu veřejné funkce poskytnuto pracovní volno v rozsahu nejvýše 20 pracovních dnů v kalendářním roce. Náhradu mzdy, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, uhradí obec zaměstnavateli neuvolněného člena zastupitelstva obce. Neuvolněným členům zastupitelstva obce, kteří nejsou v pracovním poměru (typicky OSVČ), poskytuje obec ze svého rozpočtu náhradu ušlého výdělku v souvislosti s výkonem funkce paušální částkou, kterou stanoví zastupitelstvo obce na příslušný kalendářní rok. Splatnost a výplata odměny členům zastupitelstva obce, jakož i srážky z odměny se řídí zákoníkem práce. Odměna zastupitele je splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zastupiteli vznikl nárok na odměnu. Termín výplaty odměny uvolněného zastupitele by tak měl být stejný jako u zaměstnanců obce. Jak uvolněný, tak neuvolněný zastupitel mají nárok na úhradu cestovních náhrad. Postupuje se obdobně jako u zaměstnanců v pracovním poměru. Mezi druhy cestovních náhrad, které je možné členovi zastupitelstva obce poskytnout, náleží zejména jízdní výdaje, výdaje za ubytování, stravné a další nutné vedlejší výdaje.
Z praxe: Stanovit zásady pro poskytování cestovních náhrad členům zastupitelstva obce je vyhrazenou pravomocí zastupitelstva obce. Obsahem těchto zásad může být například úprava podmínek, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad. Například může být upravena doba tuzemské, ale i zahraniční pracovní cesty, růžné druhy ubytování, způsoby dopravy atd.
Uvolněný člen zastupitelstva obce má nárok na dovolenou vůči obci. Neuvolněný člen zastupitelstva má nárok na dovolenou vůči svému zaměstnavateli. Uvolněný člen zastupitelstva má nárok na dovolenou v délce 5 týdnů za kalendářní rok. Pokud funkční období netrvalo po dobu celého kalendářního roku, má nárok na poměrnou část dovolené, která činí za každý započatý kalendářní měsíc trvání výkonu jeho funkce jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Měsíční odměna náleží uvolněnému zastupiteli i po dobu dovolené. Obec poskytne uvolněnému členu zastupitelstva obce také tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním k výkonu funkce. Pokud uvolněný zastupitel nevyčerpal dovolenou před uplynutím doby uvolnění pro výkon funkce, poskytne mu jí uvolňující zaměstnavatel.
Z praxe: Dovolenou uvolněného člena zastupitelstva obce nelze zaměňovat s dovolenou zaměstnance podle zákoníku práce, byť je právní úprava v zákoně o obcích podobná. Člen zastupitelstva obce je ve své funkci 24 hodin denně po celý rok, nemá žádnou pracovní dobu.
Pokud si nemohl uvolněný člen zastupitelstva obce celou nebo část dovolené vyčerpat v průběhu příslušného kalendářního roku, převádí se mu tento nárok do následujícího kalendářního roku. V takovém případě může uvolněný člen zastupitelstva také požádat obec o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou.
Mohlo by Vás zajímat: Věděli jste, že v České republice je 1 100 000 státních zaměstnanců? Uvedené číslo zahrnuje úředníky, učitele, lékaře, zaměstnance státních podniků atd. Samotných úředníků je cca 250 000. V České republice je pracovně aktivních cca 4,8 mil. obyvatel.
OTÁZKY K TÉMATU Nadřízeným člena zastupitelstva obce je: nikdo, jako člen zastupitelstva jedná sám za sebe starosta ten, kdo vede jednání zastupitelstva obce Kdy vzniká mandát člena zastupitelstva obce? ukončením hlasování v komunálních volbách složením slibu na ustavujícím zasedání zastupitelstva obce podpisem do prezenční listiny na prvním zasedání zastupitelstva obce
3.3. Pro zájemce Vzniká členovi zastupitelstva obce pracovní poměr k obci? Má zaměstnavatel povinnost refundovat mzdu či plat? Podle ustanovení § 70 zákona o obcích je výkon funkce člena zastupitelstva obce veřejnou funkcí. Člen zastupitelstva obce nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech vyplývajících z jeho pracovního nebo jiného obdobného poměru. Výkonem funkce je přitom třeba rozumět výkon práv a povinností, jež jsou součástí mandátu člena zastupitelstva obce. Podle zákoníku práce je výkon veřejné funkce překážkou v práci na straně zaměstnance z důvodů obecného zájmu (srov. § 200 zákoníku práce). V souladu s ustanovením § 201 zákoníku práce se výkonem veřejné funkce pro účely tohoto zákona rozumí plnění povinností vyplývajících z funkce, která je a) vymezena funkčním nebo časovým obdobím a b) obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle zvláštních právních předpisů. Výkonem veřejné funkce je například výkon funkce poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu, senátora Senátu Parlamentu, člena zastupitelstva územního samosprávného celku nebo přísedícího. Členům zastupitelstva obce, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, nevzniká k obci pracovní poměr, a to ani v případě, že v průběhu funkčního období jejich zaměstnavatel zanikl. Obdobně je třeba posuzovat i ty členy zastupitelstva obce, kteří před zvolením do funkce nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva obce. Podle ustanovení § 71 odst. 4 zákona o obcích ostatním členům zastupitelstva obce (tzn. neuvolněným členům zastupitelstva obce), jsou-li v pracovním poměru, poskytne zaměstnavatel pro výkon funkce pracovní volno s náhradou mzdy; rozsah doby potřebné k výkonu funkce v konkrétním případě určí obec. Neuvolněným členům zastupitelstva obce, kteří nejsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru, poskytuje obec náhradu výdělku ušlého v souvislosti s výkonem jejich funkce paušální částkou. Pro úplnost zdůrazňujeme, že výkon funkce člena zastupitelstva obce se řídí zejména zákonem o obcích, ze zákoníku práce lze využít pouze ta ustanovení, ve kterých je výslovně řečeno, že se týkají výkonu veřejné funkce člena územního samosprávného celku. V tomto smyslu je zapotřebí zákon o obcích ve vztahu k zákoníku práce chápat jako zákon speciální, jehož aplikace má přednost před zákoníkem práce. (převzato z ODK MV)
4. Zaměstnanci obce Jak již jsme si ujasnili v předchozí kapitole, členové zastupitelstva obce uvolnění či neuvolnění nejsou zaměstnanci obce, neboť u nich se jedná o výkon veřejné funkce. V této kapitole se tak nebudeme zabývat pracovněprávní problematikou zastupitelů, ale specifiky při zaměstnávání úředníků a dalších zaměstnanců obce.
Z praxe: Z hlediska pracovněprávních vztahů je důležité rozlišovat, zda je daná osoba úředníkem či se jedná o tzv. neúředníka. Pracovní poměr úředníka potom podléhá specifikum zákona o úředních územních samosprávných celků, kdežto pracovní poměr neúředníka pouze zákoníku práce.
K rozlišení úředníka od neúředníka Úředníkem je zaměstnanec obce podílející se na výkonu správních činností zařazený do obecního úřadu. Jedná se tedy především o zaměstnance, prostřednictvím nichž je vykonávána přenesená působnost obce, ale i působnost samostatná. Neúředníkem je potom zaměstnanec obce, který vykonává výhradně pomocné, servisní nebo manuální práce nebo výkon takových prací řídí či se jedná o zaměstnance zařazené do organizačních složek obce.
Z praxe: Účetní obce, pokud nevykonává žádné správní činnosti, není úředníkem, jestliže ale např. činí některé úkony podle daňového řádu (vymáhá pohledávky obce) či vykonává správní činnosti při finančním hospodaření obce a jeho přezkumu, již se na ní vztahuje zákon o úřednících územních samosprávných celků.
Seznam kapitol 4.1. Oprávnění při ukládání úkolů zaměstnancům obce 4.2. Specifika zákona o úřednících 4.3. Jak přijmout a propustit zaměstnance 4.4. Pro zájemce
4.1. Oprávnění při ukládání úkolů zaměstnancům obce Roli zaměstnavatele (statutárního orgánu zaměstnavatele), tedy personální pravomoc nad zaměstnanci zařazenými do obecního úřadu, plní tajemník. Pokud obec nemá tajemníka, plní tuto funkci starosta. Starosta potom plní roli zaměstnavatele vůči tajemníkovi, ale např. i strážníkům obecní policie. Jako v každé jiné organizaci, i na obecním úřadě musí existovat hierarchické uspořádání v oblasti ukládání pracovních úkolů a jejich kontroly. V čele obecního úřadu stojí starosta a je tedy nadřízený všem zaměstnancům obecního úřadu a je odpovědný za plnění úkolů v samostatné působnosti zastupitelstvu obce. Starosta jmenuje a odvolává se souhlasem ředitele krajského úřadu tajemníka obecního úřadu a stanoví mu plat. V obcích, kde není tajemník, starosta uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat a pokud není zřízena ani rada obce, jmenuje, odvolává a stanoví plat i vedoucím odborů. Tajemník (vedoucí úřadu), který je manažerem obecního úřadu odpovědný starostovi obce, především:
zajišťuje výkon přenesené působnosti s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny radě obce nebo zvláštnímu orgánu obce
plní úkoly uložené mu zastupitelstvem obce, radou obce nebo starostou stanoví platy všem zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu
plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele u zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu vydává spisový řád, skartační řád a pracovní řád obecního úřadu a další vnitřní směrnice obecního úřadu, nevydává-li je rada obce Vedoucí odborů (vedoucí úředníci) obecního úřadu jsou jmenováni a odvolávání radou obce a přímo podřízeni tajemníkovi obecního úřadu. Do jejich kompetence patří řízení odboru buď prostřednictvím vedoucích oddělení či přímo zaměstnanců zařazených do odboru. Zaměstnanci zařazení do obecního úřadu se řídí jednak pracovní smlouvou, kterou s nimi uzavírá tajemník (starosta, není-li tajemník), dále vnitřními předpisy a pokyny jeho nadřízených. Plat jim je stanoven na základě platového výměru, který jim upravuje plat dle jejich zařazení do platového tarifu podle nařízení vlády. Podle zákona o úřednících územních samosprávných celků je úředník povinen plnit pokyny vedoucích úředníků, nejsou-li v rozporu s právními předpisy; má-li úředník za to, že vydaný pokyn je v rozporu s právními předpisy, je povinen to bezodkladně oznámit osobě, která mu pokyn vydala, a to písemně, nebo, hrozí-li nebezpečí z prodlení, ústně; poté je úředník povinen splnit daný pokyn pouze tehdy, dostane-li od vedoucího úřadu písemný příkaz tak učinit; úředník nesmí vykonat pokyn ani příkaz, pokud by se tím dopustil trestného činu, přestupku, popřípadě jiného správního deliktu, a tuto skutečnost je povinen bez zbytečného prodlení písemně oznámit vedoucímu úřadu.
Z praxe: Pokud jde o tzv. neúředníky, kteří vykonávají např. pomocné či servisní práce pro obec, není u nich v praxi velkého rozdílu při ukládání úkolů, neboť jejich pracovní poměr podléhá zákoníku práce, z něhož též plyne povinnost řídit se pokyny nadřízených pracovníků.
Důležitým prvkem při řízení obce jsou vnitřní předpisy. Základním vnitřním předpisem je organizační řád, který nastavuje vztahy nadřízenosti a podřízenosti v obecním úřadě, neboť určuje vnitřní strukturu úřadu, vzájemné vztahy vnitřních útvarů, kompetence jednotlivých odborů (oddělení) a tedy jejich vedoucích pracovníků. Pracovní řád potom konkretizuje práva a povinnosti zaměstnanců obce a je samozřejmě závazný i pro zaměstnavatele. V pracovním řádu jsou především rozvedeny povinnosti zaměstnanců (např. při komunikaci s médii, styky s občany či zachovávání mlčenlivosti), způsob evidence pracovní doby, konkretizace postupů při přijímání zaměstnanců, konkretizace porušení pracovní kázně, úprava povolování a průběhu pracovních cest, ochrana a bezpečnost při práci, čerpání dovolené, specifika určování mzdy, atd. Dalším důležitým prvkem při ukládání úkolů je samozřejmě kontrola jejich plnění. Obec by měla mít nastaveny kontrolní mechanismy, kdy vedle kontroly ze strany kontrolního a finančního výboru zastupitelstva by měly být nastaveny principy vnitřní kontroly i pro obecní úřad. U větších obecních úřadů se tak zpravidla zřizuje kontrolní oddělení přímo podřízené tajemníkovi obce, které vykonává pravidelné či namátkové kontroly jednotlivých zaměstnanců a vedoucích úředníků. Nelze opomenout též finanční kontrolu, kterou je každá obec povinna zavést, a jež obsahuje řídící kontrolu a interní audit.
4.2. Specifika zákona o úřednících Jak již bylo uvedeno výše, speciální kategorií zaměstnanců obce jsou úředníci, kteří se vedle právní úpravy zákoníku práce řídí též ustanoveními zákona o úřednících územních samosprávných celků. Podrobná úprava je věnována především vzniku pracovního poměru úředníka, o němž píšeme v následující kapitole. Zákon o úřednících preferuje u úředníka pracovní poměr na dobu neurčitou a dává pouze omezené možnosti pro uzavření pracovního poměru na dobu určitou, např. z důvodu nahrazení dočasné nepřítomnosti úřednice na mateřské či rodičovské dovolené.
Z praxe: V případě uzavření pracovního poměru s úředníkem na dobu určitou není povinnost provádět výběrové řízení.
Zákon dále poměrně podrobně upravuje povinnosti úředníka, mezi které např. patří povinnost:
dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, pokud s nimi byl řádně seznámen
hájit při výkonu správních činností veřejný zájem plnit pokyny vedoucích úředníků, nejsou-li v rozporu s právními předpisy; má-li úředník za to, že vy-
daný pokyn je v rozporu s právními předpisy, je povinen to bezodkladně oznámit osobě, která mu pokyn vydala, a to písemně, nebo, hrozí-li nebezpečí z prodlení, ústně; poté je úředník povinen splnit daný pokyn pouze tehdy, dostane-li od vedoucího úřadu písemný příkaz tak učinit; úředník nesmí vykonat pokyn ani příkaz, pokud by se tím dopustil trestného činu, přestupku, popřípadě jiného správního deliktu, a tuto skutečnost je povinen bez zbytečného prodlení písemně oznámit vedoucímu úřadu prohlubovat si kvalifikaci v rozsahu stanoveném tímto zákonem jednat a rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování zdržet se jednání, jež by závažným způsobem narušilo důvěryhodnost územního samosprávného celku zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných územním samosprávným celkem, u něhož je zaměstnán, nebo na základě právních předpisů a kolektivních smluv při ústním nebo písemném jednání s fyzickými nebo právnickými osobami sdělit své jméno, příjmení, úřad, ve kterém je zařazen k výkonu práce, zařazení v útvaru úřadu; územní samosprávný celek v organizačním řádu může stanovit, pro které funkce a činnosti lze nahradit toto označení uvedením identifikačního čísla úředníka pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností plně využívat pracovní doby a pracovních prostředků k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu územním samosprávným celkem a střežit a ochraňovat jeho majetek před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy územního samosprávného celku zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání a vůči ostatním zaměstnancům působícím ve veřejné správě.
Úředníci jsou dále omezeni v oblasti podnikání, neboť úředník nesmí být členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání. To neplatí, pokud do takového orgánu byl vyslán územním samosprávným celkem, jehož je zaměstnancem. Úředníkovi, který byl do takového orgánu vyslán tímto územně samosprávným celkem, nenáleží odměna za výkon funkce podle věty první. Tato odměna nesmí být poskytnuta ani po skončení pracovního poměru. Úředník může vykonávat jinou výdělečnou činnost jen s předchozím písemným souhlasem územního samosprávného celku, u něhož je zaměstnán. Úředník je zároveň povinen prohlubovat si kvalifikaci účastí na:
vstupním vzdělávání, průběžném vzdělávání přípravě a ověření zvláštní odborné způsobilosti
Z praxe: Úředník musí mít stanoven plán vzdělávání na tři roky, v nichž musí absolvovat nejméně 18 dnů vzdělávání v akreditovaných vzdělávacích institucích.
4.3. Jak přijmout a propustit zaměstnance Předpoklady pro vznik a zánik pracovního poměru zaměstnanců obce se liší podle toho, zda se jedná o úředníka či zaměstnance, na nějž se nevztahuje zákon o úřednících územních samosprávných celků. U úředníků je pak nutno rozlišovat vedoucího úřadu (tajemníka), vedoucí zaměstnance (vedoucí odboru, oddělení) a řadové úředníky. Na zaměstnance obce, který nepodléhá úpravě zákona o úřednících územních samosprávných celků, např. údržbáře, se vztahuje plně zákoník práce. Pro vznik pracovního poměru tak například není nutné provádět výběrové řízení. Pracovní poměr vzniká na základě pracovní smlouvy, která musí minimálně obsahovat:
druh práce, který má zaměstnanec pro obec vykonávat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána den nástupu do práce. Pracovní poměr lze skončit dohodou, výpovědí danou zaměstnancem či výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v zákoníku práce. Specifika vzniku a skončení pracovního poměru úředníka Úředníkem se může stát fyzická osoba, která je státním občanem České republiky, popřípadě fyzická osoba, která je cizím státním občanem a má v České republice trvalý pobyt, dosáhla věku 18 let, je způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná, ovládá jednací jazyk a splňuje další předpoklady pro výkon správních činností stanovené zvláštním právním předpisem. Tajemník (vedoucí úřadu) Pro jmenování do funkce tajemníka je předpokladem nejméně tříletá praxe, která musí být splněna v průběhu 8 let bezprostředně předcházejících jmenování do funkce:
jako vedoucí zaměstnanec, nebo při výkonu správních činností v pracovním poměru k územnímu samosprávnému celku nebo při výkonu státní správy v pracovním nebo služebním poměru ke státu
ve funkci člena zastupitelstva územního samosprávného celku dlouhodobě uvolněného pro výkon této funkce
Z praxe: Pro jmenování tajemníkem postačí tříletá praxe jakéhokoliv vedoucího zaměstnance v jakémkoliv oboru i bez vazby na veřejnou správu.
Jmenování musí předcházet výběrové řízení, které vyhlašuje starosta obce a jež musí být potencionálním uchazečům oznámeno nejméně s 15 denním předstihem pro jejich přihlášení. Zaslané přihlášky a uchazeče posuzuje výběrová komise, která obsahuje zejména seznam a pořadí uchazečů. Tajemníka lze odvolat z funkce:
pozbyl-li některý z předpokladů pro vznik pracovního poměru úředníka např. bezúhonnost porušil-li závažným způsobem některou ze svých zákonem stanovených povinností nebo dopustil-li
se nejméně dvou méně závažných porušení zákonem stanovených povinností v době posledních 6 měsíců neukončil-li vzdělávání vedoucích úředníků v zákonem stanovené lhůtě
Tajemníka lze odvolat pouze se souhlasem ředitele krajského úřadu. Odvolání nebo vzdání se funkce musí být písemné a doručené tajemníkovi, jinak je neplatné. Odvolání z funkce musí navíc obsahovat zákonné důvody pro odvolání, jinak je neplatné. Výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se funkce, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se funkce uveden den pozdější
Z praxe: Ředitel krajského úřadu uděluje souhlas s odvoláním tajemníka ve správním řízení, kde účastníkem je obec a tajemník. Proti souhlasu s odvoláním funkce může tajemník podat odvolání k Ministerstvu vnitra a jedná se tak o poměrně právně složitou a časově náročnou problematiku.
Vedoucí odboru Vedoucího odboru jmenuje a odvolává rada obce. Pro jmenování do funkce musí splnit stejné podmínky jako každý jiný úředník a dále musí jeho jmenování předcházet výběrové řízení. Vedoucího odboru lze odvolat z funkce pouze z důvodů, které platí pro odvolání z funkce tajemníka a jsou uvedeny výše. Vedoucí odboru se může též své funkce vzdát či uzavřít dohodu o ukončení pracovního poměru.
Z praxe: V případě rozvázání pracovního poměru po odvolání nebo vzdání se funkce vedoucího odboru při organizačních změnách nenáleží vedoucímu odboru odstupné.
Vedoucí oddělení Pro vedoucího oddělení platí totéž jako pro vedoucího odboru. Vedoucího oddělení pouze na rozdíl od vedoucího odboru jmenuje a odvolává tajemník. Řadový úředník Pro vznik pracovního poměru na dobu neurčitou je u řadového úředníka podmínkou konání výběrového řízení v případě, že bude zařazen v obecním úřadě obce s rozšířenou působností nebo pověřeném obecním úřadě. Formální náležitosti výběrového řízení, náležitosti přihlášky a písemné zprávy výběrové komise stanoví zákon a jsou prakticky shodné jako u postupu při jmenování vedoucích zaměstnanců. Pro skončení pracovního poměru řadového úředníka neplatí žádná specifika zákona o úřednících územních samosprávných celků, vyjma zlepšení úpravy odstupného. Při výpovědi dané obcí se tak postupuje podle zákoníku práce.
OTÁZKY K TÉMATU Tajemníka lze odvolat: pouze se souhlasem ředitele krajského úřadu po projednání s ředitelem krajského úřadu kdykoliv bez udání důvodu Výběrové řízení je zákonnou podmínkou pro jmenování do funkce: vedoucího odboru předsedy kontrolního výboru ředitele Vodovodů a kanalizací Zákon o úřednících územních samosprávných celků se vztahuje na: matrikářku místostarostu ředitele základní školy
4.4. Pro zájemce Podle zákona o úřednících jmenuje vedoucí úředníky vedoucí úřadu. Lze to chápat tak, že se nepostupuje podle zákona o obcích, podle kterého vedoucí odborů jmenuje rada obce? Zákonem č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 264/2006 Sb.“) na základě pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně, bylo do zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 312/2002 Sb.“), vloženo nové ustanovení § 2 odst. 6, které ve své druhé větě svěřuje jmenování vedoucích úředníků vedoucímu úřadu. Zákon č. 264/2006 Sb. však nezměnil ustanovení § 102 odst. 2 písm. g) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), podle kterého vedoucí odborů jmenuje rada obce. Tudíž vložení nově znějícího ustanovení § 2 odst. 6 do zákona č. 312/2002 Sb. nic nemění na tom, že jmenovací právo ve vztahu k vedoucím odborů náleží radě obce. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 102 odst. 2 písm. g) zákona o obcích zůstalo beze změny, druhá věta ustanovení § 2 odst. 6 zákona č. 312/2002 Sb., ve znění zákona č. 264/2006 Sb., která stanoví, že jmenování provede vedoucí úřadu, se tak vztahuje na jiné jmenované funkce, než je vedoucí odboru (např. vedoucí oddělení). To znamená, že vedoucí odborů jmenuje rada obce [§ 102 odst. 2 písm. g) zákona o obcích] a jiné vedoucí úředníky, než vedoucí odborů, jmenuje vedoucí úřadu (tajemník). (převzato z ODK MV) Má územní samosprávný celek povinnost vyhlásit na uvolněné místo vedoucího úředníka výběrové řízení podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 312/2002 Sb., pokud se o takovou funkci uchází některý ze stávajících úředníků územního samosprávného celku? Územní samosprávný celek je povinen na uvolněné místo vedoucího úředníka vyhlásit výběrové řízení podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 312/2002 Sb. To platí obecně pro všechny případy. To znamená, že povinnost vyhlásit na uvolněné místo vedoucího úředníka výběrové řízení má územní samosprávný celek i tehdy, když se o funkci vedoucího úředníka uchází některý ze stávajících úředníků územního samosprávného celku. Obsazení uvolněného místa vedoucího úředníka bez předchozího výběrového řízení by bylo porušením zákona a také porušením ústavního principu rovnosti přístupu k veřejným funkcím. Podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod totiž mají občané zaručen přístup k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmínek. Jmenování vedoucího úředníka musí vždy předcházet výběrové řízení, jinak by bylo takové jmenování neplatné. To plyne z ustanovení § 18 zákoníku práce, potažmo z § 39 občanského zákoníku, které stanoví, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí. (převzato z ODK MV) Jaký je postup, pokud člen zastupitelstva obce požádá o poskytnutí kopie zpráv vyhotovených v souladu s § 9 odst. 2 až 5 zákona č. 312/2002 Sb.? Vzhledem k tomu, že v dotazu není uvedeno nic bližšího, lze zaujmout pouze obecné stanovisko. Existují dva právní režimy – režim § 82 písm. c) zákona o obcích a režim zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“). To, který z těchto právních režimů se v konkrétním případě uplatní, závisí na obsahu žádosti člena zastupitelstva, který si sám může zvolit režim poskytování informací – podle § 82 zákona o obcích nebo podle InfZ. Avšak vždy se uplatní ochrana osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 101/2000 Sb.“). Pokud požádá člen zastupitelstva obce o kopie zpráv vyhotovených v souladu s § 9 odst. 2 až 5 zákona č. 312/2002 Sb. výslovně podle § 82 zákona o obcích, pak se bude aplikovat zákon č. 101/2000 Sb. přímo. Pokud člen zastupitelstva obce o totéž požádá podle InfZ, pak se bude postupovat podle ustanovení § 8a tohoto zákona, podle něhož informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu.
Zákon č. 101/2000 Sb. vymezuje v ustanovení § 4 písm. a) osobní údaj jako jakoukoli informaci týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů (osoba, k níž se údaje vztahují) se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Vzhledem k tomu, že zprávy podle § 9 odst. 3 až 5 zákona č. 312/2002 Sb. obsahují osobní údaje, uplatní se ochrana osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb. Na základě toho se lze přiklonit k názoru, že kopie zpráv vyhotovených v souladu s § 9 odst. 2 až 5 zákona č. 312/2002 Sb. v plném rozsahu poskytnout nelze, a to s ohledem na nezbytnost ochrany osobních údajů v nich obsažených (zákon č. 101/2000 Sb.). Určitě je možné poskytnout přehled členů výběrové komise [§ 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 312/2002 Sb.]. Pokud jde o uchazeče, se kterým byl uzavřen pracovní poměr, je možné poskytnout informaci o tom, že se výběrového řízení zúčastnil, že předložil úplnou přihlášku, splnil předpoklady podle § 4 nebo podle § 5 zákona č. 312/2002 Sb. a splnil požadavky stanovené v oznámení o vyhlášení výběrového řízení a že na základě toho byl zařazen do seznamu uchazečů. Ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb. totiž umožňuje správci zpracování osobních údajů i bez souhlasu subjektu údajů, pokud poskytuje osobní údaje o zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení. Na druhou stranu, bez souhlasu subjektu údajů by nebylo možno poskytnout údaj o pořadí uchazeče v seznamu, neboť tento údaj svou povahou již překračuje údaj vypovídající o úřední činnosti (nadto zákon ani neukládá uzavřít pracovní poměr pouze s uchazečem umístěným na prvním místě v seznamu uchazečů). Pokud jde o ostatní uchazeče zařazené do seznamu uchazečů, se kterými však nebyl uzavřen pracovní poměr, bez jejich souhlasu (souhlasu subjektu údajů) nelze poskytnout o nich jejich osobní údaje, to znamená ani jejich přehled, ani jejich pořadí. Lze se však domnívat, že nejvýše by bylo možné poskytnout obecný údaj o tom, že se do výběrového řízení přihlásil určitý počet uchazečů, a kolik z nich případně splnilo podmínky pro zařazení do seznamu uchazečů. Ochrana osobních údajů (čl. 10 Listiny základních práv a svobod) představuje důvod pro omezení ústavně zaručeného práva na přístup k informacím (čl. 17 Listiny základních práv a svobod) a máme za to, že zásah do práva na informace v konkrétním případě je z hlediska práva na soukromí a na ochranu osobních údajů nezbytný (princip proporcionality ochrany lidských práv).
5. Obecně závazné vyhlášky a nařízení obce Obce mohou vydávat právní předpisy. Rozlišujeme obecně závazné vyhlášky a nařízení obce. Obecně závazné vyhlášky vydává obec v samostatné působnosti, nařízení obce vydává obec v působnosti přenesené. Níže jsou uvedeny hlavní rozdíly mezi obecně závaznou vyhláškou a nařízením obce. Obecně závazná vyhláška V samostatné působnosti obce
Nařízení obce V přenesené působnosti obce
Vydává rada obce; jde o vyhrazenou působnost rady obce a tak není možné, aby nařízení obce schvaloval jiný orgán Vydává zastupitelstvo obce; jde o vyhrazenou působnost obce. zastupitelstva a tak není možné, aby vyhlášku schvaloval V obci kde se rada nevolí schvaluje zastupitelstvo obce; jiný orgán obce. v obci kde není rada, pak jde o vyhrazenou působnost zastupitelstva a není tak možné, aby nařízení schvaloval jiný orgán obce. Požaduje se výslovné zmocnění v zákoně, ale podle nálezu Ústavního osudu je možné vydat vyhlášku i bez tohoto Musí být výslovné zmocnění v zákoně. výslovného zmocnění Orgány obce se při vydávání nařízení obce řídí zákony Obec se řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek a jinými právními předpisy (nařízení vlády a vyhlášky miniszákonem. terstev). Dozoruje ministerstvo vnitra.
Dozoruje krajský úřad.
Obecně závazné vyhlášky a nařízení jsou právní předpisy jako každé jiné a proto by měly splňovat některé minimální požadavky. Jedním z těchto požadavků je, aby právní předpisy měly obecnou povahu. Mají se vztahovat na neurčitý počet subjektů (fyzických a právnických osob) a na neurčitý počet případů stejného druhu, které v budoucnu nastanou nebo mohou nastat. Mají tedy vymezovat obecnou skutkovou podstatu a ne řešit konkrétní případ.
Z praxe: Pro posouzení formální a obsahové části obecně závazných vyhlášek využívá Ústavní soud test čtyř kroků, který ve své praxi využívá také Ministerstvo vnitra. Test čtyř kroků sestává z/ze: a) přezkumu pravomoci obce vydávat obecně závaznou vyhlášku a souladu způsobu realizace této pravomoci s právním řádem (zda byl správný postup schvalování); b) zkoumání, zda se obec při vydávání OZV nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti; (zda obec upravuje vyhláškou to, co spadá do samostatné působnosti) c) zkoumání, zda obec při vydávání OZV nezneužila zákonem jí svěřenou působnost; (například nedostatečně konkretizované veřejné prostranství pro účely zákazu) d) přezkumu obsahu vyhlášky z hlediska „nerozumnosti“; aplikace principu nerozumnosti“ se omezuje jen na případy, kdy se OZV obce jeví jako zjevně absurdní
Seznam kapitol 5.1. Co vše lze vyhláškou a nařízením obce upravit 5.2. Platnost a účinnost vyhlášky a nařízení 5.3. Pro zájemce
5.1. Co vše lze vyhláškou a nařízením obce upravit Nařízení obce vydávají obce v přenesené působnosti v mezích stanovených zákony a v mezích stanovených v nařízeních vlády a vyhláškami jednotlivých ministerstev a jiných ústředních správních orgánů. Aby mohla rada obce (kde se rada nevolí tak zastupitelstvo) vydat nařízení obce, musí být v příslušném zákoně zmocnění (povolení), které říká, že obec v této záležitosti může vydat nařízení obce. Nařízení obce pak musí být v souladu se zákonem, na základě kterého se vydává (pochopitelně i se všemi ostatními), ale pokud je příslušný zákon prováděn nařízením vlády nebo ministerskou vyhláškou, musí být nařízení obce v souladu také s těmito právními předpisy. Obecně závaznou vyhlášku vydává zastupitelstvo obce v mezích samostatné působnosti obce. Obecně závazná vyhláška se tedy může týkat jen těch záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejich občanů, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokud nejde o výkon přenesené působnosti nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy. Smyslem obecně závazných vyhlášek je především ukládání povinností fyzickým a právnickým osobám. Velice dlouho se vycházelo z přístupu, že obec nemůže obecně závaznou vyhláškou stanovit zcela novou povinnost, kterou zákon samotný nepředpokládá. Tedy, že bez výslovného zákonného zmocnění nemůže obce prostřednictvím obecně závazné vyhlášky ukládat povinnosti. Tento přístup však byl změněn na základě nálezu Ústavního soudu (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/06). Obec tedy může vydávat obecně závazné vyhlášky, jejichž obsahem jsou právní povinnosti, ale vždy musí jednoznačně identifikovat předmět a cíl regulace v obecně závazné vyhlášce tak, aby se upravovaná oblast nepřekrývala s již upravenou oblastí na úrovni zákona. Pokud se tedy cíl regulace právního předpisu liší od zákonné právní úpravy, je v pravomoci obce vydat v této oblasti právní předpis, na základě něhož jsou ukládány povinnosti. K provedení odlišné úpravy místní záležitosti v obecně závazné vyhlášce nepostačuje pouhé zdůvodnění, že speciální zákon (a obecně závazná vyhláška) sledují regulaci vzájemně odlišného předmětu a cíle, ale je nutné, aby tato odlišnost byla dobře odvoditelná také z textu obou právních předpisů. V případě, že cíl zákona a obecně závazné vyhlášky je shodný, má vždy přednost zákon. Vždy se musí jednat o cíl dovolený a obec se musí pohybovat v mezích své působnosti. V případě kdy existuje speciální zákonné zmocnění k vydání obecně závazné vyhlášky [§ 10 písm. d) zákona o obcích] mohou obce i přes existenci speciálního zákona, kde je zákonné zmocnění uvedeno, upravovat místní záležitosti v obecně závazné vyhlášce odlišně se zdůvodněním, že speciální zákon sleduje jinou oblast či jiný cíl.
5.2. Platnost a účinnost vyhlášky a nařízení Vydávání obecně závazných vyhlášek patří do vyhrazené působnosti zastupitelstva obce. Vydávání nařízení obce patří do vyhrazené působnosti rady obce. V obcích kde se rada nevolí a kde pravomoci rady vykonává starosta obce, vydává zastupitelstvo obce jak obecně závazné vyhlášky tak nařízení obce. Vyhlášky a nařízení musí být řádně schváleny a vyhlášeny. Řádným schválením rozumíme, že vyhlášku schválilo zastupitelstvo řádným postupem a potřebnou většinou. V tomto případě je nutné dát si pozor, aby bylo řádně svoláno zastupitelstvo a aby byl pro potřebný počet členů zastupitelstva, tedy nadpoloviční většina všech členů zastupitelstva obce. V případě nařízení obce platí obdobné, musí být schváleno radou (kde se rada nevolí zastupitelstvem obce), jednání rady musí být řádně svoláno a pro musí být opět nadpoloviční většina všech členů rady obce. Pokud jsou vyhláška nebo nařízení řádně schváleny, přistoupí se k jejich vyhlášení. To se v obci uskuteční tak, že se vyhláška nebo nařízení vyvěsí na úřední desce obecního úřadu na dobu 15 dnů. Za vyhlášení se považuje první den vyvěšení. Od okamžiku vyhlášení (tedy od okamžiku vyvěšení na úřední desce), považujeme dříve schválenou vyhlášku nebo nařízení obce za platné. Kromě vyvěšení na úřední desce může být vyhláška nebo nařízení zveřejněno i místně obvyklým způsobem, například v radničním zpravodaji. Od platnosti vyhlášení nebo nařízení musíme odlišit účinnost. Účinností rozumíme moment, od kterého je nutné podle vyhlášky nebo nařízení postupovat. Z tohoto důvodu odlišujeme pojmy „platnost“ a „účinnost“.
Určení platnosti oproti tomu má ten význam, že od tohoto okamžiku se právní předpis (v našem případě obecně závazná vyhláška nebo nařízení obce) stává součástí právního řádu a jakkoliv měnit nebo rušit jej lze pouze zákonem stanoveným způsobem. Není-li (v obecně závazné vyhlášce nebo nařízení obce) stanovena účinnost pozdější, nabývá obecně závazná vyhláška nebo nařízení obce účinnosti patnáctým dnem po dni vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení. Účinnost však může být stanovena i na mnohem pozdější datum, třeba za 6 měsíců.
Z praxe: Za účelem nepochybného prokázání řádného vyhlášení a nabytí účinnosti obecně závazné vyhlášky nebo nařízení obce stanoví zákon obcím povinnost vést evidenci právních předpisů, které vydaly. Tato evidence musí obsahovat číslo a název právního předpisu, datum jeho schválení, datum nabytí jeho platnosti a účinnosti, popř. i datum pozbytí jeho platnosti. Dále lze upozornit na povinnost zakotvenou v zákoně o archivnictví a spisové službě, dle něhož se každý dokument publikovaný na úřední desce (tj. i právní předpis obce) zveřejní tak, že se vyvěsí jeho stejnopis opatřený datem vyvěšení. Po sejmutí se vyvěšený stejnopis opatří datem sejmutí.
Obec, která vydá právní předpis, má povinnost ho neprodleně zaslat na Ministerstvo vnitra, v případ obecně závazné vyhlášky, a příslušnému krajskému úřadu, jde-li o nařízení obce. Protože pouhé patnáctidenní vyvěšení právního předpisu by nebylo dostatečnou příležitostí k seznámením se s obsahem vyhlášky, musejí být všechny právní předpisy obce každému k dispozici u příslušného obecního úřadu
Mohlo by Vás zajímat: Věděli jste, že nejzápadnější obcí v České republice je Krásná u Aše? Naopak nejvýchodnější obcí je Hrčava (okres Frýdek – Místek).
OTÁZKY K TÉMATU Obecně závazné vyhlášky se vydávají: v samostatné působnosti na základě zmocnění v nařízení vlády ČR v přenesené působnosti Obecně závaznou vyhlášku schvaluje: zastupitelstvo obce starosta zastupitelstvo nebo rada obce V obci, kde se nevolí rada, vydává nařízení obce: starosta zastupitelstvo obce nařízení obce se neschvalují
5.3. Pro zájemce Evidence právních předpisů obce Obce mají povinnost vést evidenci právních předpisů, které vydaly a zákon stanoví i základní parametry této evidence. Důvodem je, že neexistuje žádná úřední sbírka právních předpisů obce a fakticky není možné, aby byly všechny právní předpisy obce zpřístupněny po celou dobu jejich platnosti na úřední desce obecního úřadu. Poté co právní předpis nabude účinnosti je z úřední desky sňat. Právní předpisy obce však musí být všem přístupné u obecního úřadu v obci, která jej vydala. Zákon umožňuje evidenci právních předpisů obce jak v listinné podobě, tak v elektronické podobě. Evidence právních předpisů obce musí obsahovat číslo a název právního předpisu, datum jeho schválení příslušným orgánem obce, datum nabytí jeho platnosti, datum nabytí jeho účinnosti, případně i datum pozbytí jeho platnosti. V evidenci jsou tedy vedeny i právní předpisy, které již platnosti pozbyly. Kdo vyvěsí právní předpis na úřední desce Zákon o obcích nestanoví, který orgán obce konkrétně zajišťuje zveřejnění právního předpisu na úřední desce. Pokud však zákon stanoví, že právní předpisy obce podepisuje starosta a místostarosta vyplývá z toho, že odpovědnou osobou za včasné vyvěšení právního předpisu obce je právě starosta nebo místostarosta. Ti mohou pověřit vyvěšení právního předpisu jinou osobu, to z nich však přímou odpovědnost nesnímá. Schválení obecně závazné vyhlášky v zastupitelstvu Samotný okamžik schválení návrhu vyhlášky obecním zastupitelstvem není (to stejné platí pro nařízení obce a jeho schválení radou obce) z hlediska platnosti vyhlášky jako normativního aktu důležité. Usnesení obecního zastupitelstva nebo obecní rady je platné jeho přijetím, v případě obecně závazných vyhlášek a nařízení obce platí zvláštní procedura. Zákon požaduje, aby právní předpisy byly podepsány starostou a místostarostou (pokud tyto podpisy chybějí, nemá to vliv na platnost právního předpisu obce). Právní předpis obce se stává platným až okamžikem vyvěšení na úřední desce a ne již okamžikem schválení v zastupitelstvu obce nebo v radě obce.
6. Hospodaření obce V prvním modulu tohoto e-learningového vzdělávání jste se dozvěděli základy toho, jak má obec nakládat s majetkem a jaký je procesní postup při dispozici s majetkem. Dispozice s majetkem obce je určitě otázka, která se při jednání zastupitelstev obcí řeší velice často a každý ze zastupitelů by měl mít alespoň základní povědomí o tom, jaký je proces při nakládání s majetkem obce. V této části e-learningového kurzu se budeme také zabývat problematikou hospodaření obce, ale i dalšími složkami. Jde především o problematiku rozpočtu a přezkumu hospodaření obce. Zatímco nakládání s majetkem obce je upraveno přímo v zákoně o obcích, problematika rozpočtu obce je řešena ve speciálním zákoně o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Také pro přezkum hospodaření obce existuje speciální zákon o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků. Jelikož podrobný popis celé této problematiky, by vystačil na samostatný e-learningový kurz, soustředíme se ve výkladu na základní body sestavování rozpočtu a přezkumu hospodaření obcí. Seznam kapitol 6.1. Sestavování rozpočtu a závěrečného účtu obce 6.2. Přezkum hospodaření obce 6.3. Pro zájemce
6.1. Sestavování rozpočtu a závěrečného účtu obce Problematika sestavování rozpočtu obcí je řešena ve speciálním zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Sestavování, schvalování, hospodaření podle rozpočtu a schvalování závěrečného účtu obce patří do samostatné působnosti obce. Schvalování rozpočtu a závěrečného účtu obce je vyhrazeno zastupitelstvu obce. Naopak zabezpečení hospodaření obce podle schváleného rozpočtu a provádění rozpočtových opatření v rozsahu schváleném zastupitelstvem obce je vyhrazeno radě obce.
Z praxe: Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů nestanoví žádný termín, do kdy musí být rozpočet schválen. Pouze pokud není rozpočet schválen do 1. ledna následujícího roku, hospodaří se až do schválení rozpočtu podle rozpočtového provizoria.
Zákon neupravuje každý detail přípravy projednávání a schvalování rozpočtu obce. Proces sestavování rozpočtu se tak obec od obce trochu liší. Obec při sestavování rozpočtu vychází z rozpočtového výhledu (pokud ho má obec sestavený) a současně ze zkušeností získaných ze závěrečného účtu obce z předcházející období. Mimo to musí obec sledovat údaje z rozpisu platného státního rozpočtu nebo z rozpočtu příslušného kraje. Obec nemusí vyčkávat se schválením svého rozpočtu například na schválení rozpočtu státního. Po schválení státního rozpočtu však musí zastupitelstvo obce rozpočet upravit, například o poskytnuté dotace, či o výši příspěvku na výkon přenesené působnosti. V případě, že se obec podílí na realizaci projektu spolufinancovaného z rozpočtu Evropské unie, musí její rozpočet na příslušný kalendářní rok obsahovat stanovený objem finančních prostředků pro tento účel. Rozpočet se zpravidla sestavuje tak, že nejprve se odhadnou příjmy obce v následujícím roce a až podle toho se sestavují výdaje. Rozpočet se sestavuje zpravidla jako vyrovnaný. Může být schválen jako přebytkový nebo jako schodkový. V případě schodkového rozpočtu musí být zřejmé, jak bude schodek rozpočtu uhrazen (například smluvně zabezpečenou půjčkou nebo úvěrem). Rozpočet obce se zpracovává v třídění podle rozpočtové skladby (vyhláška Ministerstva financí č. 323/2002 Sb.).
Návrh rozpočtu musí být vhodným způsobem zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v zastupitelstvu obce na úřední desce. Připomínky k návrhu rozpočtu mohou občané uplatnit buď písemně ve lhůtě stanové při jeho zveřejnění, nebo ústně na zasedání zastupitelstva. Obec následně hospodaří podle schváleného rozpočtu. Život je však velice pestrý a čas od času je potřeba i ve schváleném rozpočtu udělat změny v průběhu roku. Ke změně schváleného rozpočtu může vést např. změna v organizaci hospodářství financovaného rozpočtem (organizační změna). Důvodem ke změně rozpočtu v průběhu roku jsou také změny právních předpisů ovlivňujících výši rozpočtových příjmů nebo výdajů (metodické změny). A důvodem můžou být rovněž změny v cenách. V neposlední řadě mohou vést ke změně rozpočtu objektivní skutečnosti, působící na příjmy nebo výdaje (věcné změny). Změny rozpočtu se provádějí rozpočtovými opatřeními, která se evidují podle časové posloupnosti. Změny v rozpočtu schvaluje zastupitelstvo obce nebo v rozsahu stanoveném zastupitelstvem rada obce. Co vše je rozpočtové opatření:
přesun rozpočtových prostředků, při němž se jednotlivé příjmy nebo výdaje navzájem ovlivňují, aniž
by se změnil jejich celkový objem nebo schválený rozdíl celkových příjmů a výdajů použití nových, rozpočtem nepředvídaných příjmů k úhradě nových, rozpočtem nezajištěných výdajů, čímž se zvýší celkový objem rozpočtu vázání rozpočtových výdajů, jestliže je jejich krytí ohroženo neplněním rozpočtových příjmů (takto se objem rozpočtu snižuje)
Závěrečný účet obce Po skončení kalendářního roku se údaje o ročním hospodaření obce souhrnně zpracovávají do závěrečného účtu obce. Závěrečný účet obce obsahuje údaje o plnění rozpočtu u příjmů a výdajů v plném členění podle rozpočtové skladby a údaje o dalších finančních operacích, včetně tvorby a použití fondů a to tak podrobně, aby bylo možné zhodnotit hospodaření s financemi a majetkem územního samosprávného celku či svazku obcí i jimi zřízených právnických osob. Součástí závěrečného účtu je vyúčtování finančních vztahů ke státnímu rozpočtu, rozpočtu kraje, obcí, státním fondům a jiným rozpočtům a k hospodaření dalších osob. Patří sem i zpráva o výsledku hospodaření obce. Návrh závěrečného účtu obce musí být vhodným způsobem zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáním v zastupitelstvu obce. Připomínky k závěrečnému účtu obce mohou občané obce uplatnit buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstvo. Závěrečný účet schvaluje zastupitelstvo buď bez výhrad, nebo s výhradami. Pokud jsou výhrady, obec musí přijmout opatření k nápravě zjištěných vad a nedostatků a zároveň vyvodí závěry vůči osobám, které svým jednáním způsobily obci škodu.
Z praxe: Zastupitelstvo obce může přijmout závěrečné vyjádření po projednání závěrečného účtu obce s výhradami nebo bez výhrad, zcela dle svého uvážení, a není tak při svém rozhodování vázáno zprávou o výsledcích přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok. K obsahu zprávy by však mělo zastupitelstvo alespoň přihlížet.
6.2. Přezkum hospodaření obce Obec musí každoročně požádat nebo zadat přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok. Tuto problematiku upravuje zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Každá obec si může zvolit, zdá si nechá přezkoumat hospodaření místně příslušným krajským úřadem nebo zadá přezkoumání hospodaření auditorovi nebo auditorské společnosti. Přezkoumání provedené krajským úřadem je pro obec zdarma, kdežto v případě auditorů si to musí obec platit sama.
Předmětem přezkoumávání není věcná správnost hospodaření obce, ale dodržování povinností stanovených zvláštními právními předpisy o finančním hospodaření obcí, o hospodaření s jejich majetkem, o účetnictví a o odměňování. Dále se přezkoumává soulad hospodaření s finančními prostředky ve srovnání s rozpočtem, dodržení účelu poskytnuté dotace nebo návratné finanční výpomoci a podmínek jejich použití, také věcná a formální správnost dokladů o přezkoumávaných operacích.
Z praxe: Praktickým výsledkem zprávy o výsledku hospodaření obce by mělo být přijetí a plnění opatření k nápravě zjištěných chyb a nedostatků. Náprava zjištěných chyb a nedostatků by však neměla jít nad rámec toho, k čemu je přezkoumávání hospodařen obce určeno, tedy sledování zákonnosti jednotlivých postupů obce při hospodaření s jejím majetkem. Náprava chyb a nedostatků nesmí jít nad tento rámec. Předmětem přezkoumání tedy nesmí být svoboda rozhodování obce při vlastním hospodaření.
Mohlo by Vás zajímat: Věděli jste, že nejsevernější obcí v České republice je Lobendava (okres Děčín) 4328 km od severního pólu? Nejjižnější obcí jsou Studánky u Vyššího Brodu (okres Český Krumlov) 5393 km od rovníku.
OTÁZKY K TÉMATU Rozpočtová opatření v rozsahu stanoveném zastupitelstvem obce schvaluje (v obcích, kde se volí rada): rada obce obecní úřad zastupitelstvo obce Rozpočet obce schvaluje: zastupitelstvo obce starosta zastupitelstvo nebo rada obce Obec může požádat o přezkoumání svého hospodaření za uplynulý rok: Ministerstvo vnitra Celní úřad krajský úřad, auditora nebo auditorskou společnost
6.3. Pro zájemce Sestavování rozpočtového provizoria Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů nestanoví pravidla pro hospodaření obce v době rozpočtového provizoria. Pravidla jak hospodařit v době, kdy obec nemá schválený rozpočet (rozpočtové provizorium) stanoví zastupitelstvo obce. Jde o vyhrazenou působnost zastupitelstva obce a zastupitelstvo ji tak nemůže svěřit radě obce. Zákon nepožaduje, aby obec měla schválena pravidla pro rozpočtové provizorium dopředu. V praxi se tak stává, že když k tomuto stavu dojde, nemusí být vůle pravidla pro hospodaření obce v době rozpočtového provizoria schválit. Je proto velice vhodné mít schválená pravidla pro období, kdy obec nemá rozpočet, dopředu.
Rozpočtový výhled Rozpočtový výhled je fakticky hrubý finanční plán obce, který má obci pomoci plánovat hospodaření v delším horizontu než je jeden rozpočtový rok. Sestavuje se na základě uzavřených smluvních vztahů a přijatých závazků zpravidla na období 2 až 5 let následujících po roce, na který se sestavuje roční rozpočet. Rozpočtový výhled obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o dlouhodobých závazcích a pohledávkách, o finančních zdrojích a potřebách dlouhodobě realizovaných projektů. U dlouhodobých závazků se uvedou jejich dopady na hospodaření obce po celou dobu trvání závazku. Obec má povinnost sestavit rozpočtový výhled, zákon však nestavoví žádnou sankci, pokud rozpočtový výhled není sestaven. Jde však o nástroj pro hospodaření obcí velice prospěšný, který pokud je dobře nastaven, může značně usnadnit hospodaření obce v delším časovém období. Rozpočtový výhled může schválit rada obce, pokud si zastupitelstvo pro sebe tuto působnost nevyhradí.
7. Financování obcí Každý zastupitel by měl mít alespoň základní povědomí o tom, kde obec získává peníze. Z předcházejících částí e-learningového vzdělávání jste se dozvěděli více informací o nakládání s majetkem obce. Obce mohou majetek obce prodat, pronajmout, mít dividendy z podílů v obchodních společnostech. To však rozhodně nejsou, až na výjimky, hlavní příjmy obcí. Hlavním zdrojem příjmů obcí jsou příjmy z daní, ať už jde o místní a správní poplatky a čím dál tím významnější daň z nemovitostí nebo o podíly na sdílených daních (tzv. rozpočtové určení daní). V této kapitole se zaměříme na stručný popis právě těchto příjmů. Dozvíte se jak se skládá příjem obcí u sdílených daní. Dále se dozvíte, jaké jsou místní poplatky, a v neposlední řadě co vše může obec dělat v případě daně z nemovitostí. Obec při plánování rozpočtu musí mít jasno, jaké asi může mít příjmy v následujícím roce. Nikdo není věštec, a proto se příjmy pro následující rok odhadují těžce. I když je to obtížné, určité podklady pro své rozhodování nalézt můžete. Pokud jde o nakládání s majetkem, většinou obce ví, kolik peněz z pronájmu budou následující rok mít. U plánovaných prodejů majetku, lze také odhadnou, jaký bude příjem obce, a pokud obec v rámci plánování nemá velké oči, tak může být i příjemně překvapena. U sdílených daní naleznete odhady výběru daní pro příští rok například na stránkách ministerstva financí, i když po turbulencích posledních dvou až tří let ztrácejí tyto informace poněkud na relevanci. Kde můžete plánovat více, jsou příjmy z místních poplatků (u větších obcí i u správních poplatků) a hlavně u daně z nemovitostí. U místních poplatků se můžete rozhodnout, zda daný poplatek vybírat a v jaké výši nebo jestli vybírán nebude. U daně z nemovitosti má obec prostor ještě větší. Příjem z této daně může výrazně pomoci při financování aktivit obce. Nelze přitom ale opomíjet politické dopady. Zvyšování daní je vždy nepopulární a je proto vhodné občanům obce vysvětlit jeho důvody a jak bude s výnosy naloženo. Seznam kapitol 7.1. Rozpočtové určení daní 7.2. Dotace a ostatní příjmy 7.3. Místní poplatky 7.4. Daň z nemovitostí 7.5. Pro zájemce
7.1. Rozpočtové určení daní „Rozpočtové určení daní“, „RUD“, „sdílené daně“, pod všemi těmito názvy se skrývá to samé. O co jde? Stát vybere daně, většina prostředků jde do státního rozpočtu, kde se každoročně přerozdělí v rámci státního rozpočtu. Část prostředků do státního rozpočtu nejde a podle (zákonem) stanoveného klíče se přerozdělí mezi jednotlivé obce a kraje (a Státní fond dopravní infrastruktury). Předmětem našeho zájmu teď bude popis právě toho klíče, podle kterého se peníze dostanou až ke každé jednotlivé obci. Obce jako celek inkasují:
21,4 % z celostátního hrubého výnosu DPH 21,4 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních
požitků, odváděné zaměstnavatelem 21,4 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby 21, 4 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob 21,4 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou daně hrazené obcemi
1,5 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně z příjmů; celostátně se vybere do jednoho balíčku a následně se rozděluje podle počtu zaměstnanců na území obce. Každá jednotlivá obec inkasuje:
30 % z výnosu daně z příjmů fyzických osob, které mají na území obce bydliště 100 % z daně z příjmů právnických osob, kdy poplatníkem je příslušná obec (Obec tak prakticky platí daně sama sobě, přesto je potřeba je nejprve odvést.) Způsob přerozdělení daní (u kterých je celkový podíl obcí 21,4 %) je stanoven jako součet následujících položek (výjimku tvoří města Praha, Brno, Ostrava, Plzeň):
poměr celkové výměry katastrálních území obce k celkové katastrální výměře všech obcí, vyjádře
ného v procentech a násobeného koeficientem 0,03 poměr obyvatel obce k počtu obyvatel všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,03 poměru násobku „postupných přechodů“, vypočítaného pro obec pomocí koeficientů postupných přechodů a speciálních koeficientů pro města Praha, Brno, Ostrava a Plzeň.
Z praxe: Výpočet podílu na daních pro každou jednotlivou obce zveřejňuje Ministerstvo financí ČR ve spolupráci s Českým statistickým úřadem a s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, a to vyhláškou vydanou každoročně s účinností od 1. září.
Způsoby přerozdělení příjmů obcí je předmětem řady vášnivých diskusí. Je snaha stávající systém rozšířit o další přerozdělovací kritéria.
7.2. Dotace a ostatní příjmy Dotace jsou po daňových příjmech druhým nejvýznamnějším příjmem obcí. Obce získávají dotace tradičně ze státního rozpočtu, státních fondů (např. Státní fond životního prostředí), z krajského rozpočtu nebo z tzv. evropských fondů. Dotací je celá řada a je dost obtížné se v nich zorientovat. Pokud usilujete o dotace na investice nebo o dotace z evropských fondů, je obvyklé, že se obrátíte na specializované firmy. U dotace je třeba přesně splnit požadavky poskytovatele, vyplývající z rozhodnutí o jejím poskytnutí. Jde zejména o naplnění účelu, pro který byla poskytnuta, termín dokončení záměru a případně míru užití vlastních zdrojů. Průběh využívání a naplňování podmínek dotace velice pečlivě sledujte. Pokud vidíte, že má vaše obec s podmínkami čerpání problémy, je vždy lepší včas usilovat o dohodu s poskytovatelem dotace o změně jeho požadavků nebo v krajním případě o vrácení dotace. Pokud obec nesplní dotační podmínky, dopouští se tzv. porušení rozpočtové kázně, za které jsou stanoveny velmi vysoké sankce.
Z praxe: Sankce za porušení rozpočtové kázně se počítají ode dne, kdy k porušení rozpočtové kázně došlo a ne od doby, kdy bylo zjištěno. Sankce za porušení rozpočtové kázně je až do 100 % poskytnuté dotace. Není výjimkou, že obec byla nucena vrátit poskytnutou dotaci a k tomu ještě 100 % dotace ve formě sankce.
7.3. Místní poplatky Místní poplatky jsou fakticky místní daně. Místní poplatky může obce využít v zásadě ke dvěma účelům. Jednak s jejich pomocí se může obec snažit naplnit obecní pokladu, druhým účelem je možnost regulovat některé jevy na území obce – například počet psů v obci nebo dobu záboru veřejného prostranství. Pravdou je, že zákon o místních poplatcích je již dost zastaralý a některé sazby poplatků nedávají obcím dostatek
manévrovacího prostoru k potřebné regulaci. Pokud tedy není regulativní funkce místních poplatků dostatečná, může to nejedno zastupitelstvo vést k úvaze, zda není vhodnější všechny nebo podstatnou část místních poplatků zrušit, a případný finanční výpadek kompenzovat zvýšením daně z nemovitostí. Obec tak ušetří také náklady za správu poplatků, protože oproti dani z nemovitostí si místní poplatky vybírá obec sama, což s sebou nese nezbytné náklady. Stále tak platí, že místní poplatky nepředstavují významnější příjem do obecní kasy. Níže jsou vyjmenovány všechny místní poplatky, které zákon připouští:
poplatek ze psů poplatek za lázeňský a rekreační pobyt poplatek z ubytovací kapacity poplatek za užívání veřejného prostranství poplatek za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst poplatek ze vstupného poplatek za provoz výherního hracího přístroje poplatek za provozování systému shromažďování, sběru, přepravy třídění využívání a odstraňování komunálních odpadů poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace
7.4. Daň z nemovitostí Stejně jako u místních poplatků, je výnos daně z nemovitosti příjmem obce a nemusí se o něj s nikým dělit. Výhodou daně z nemovitostí také je, že dává obcím poměrně široký prostor jak posílit obecní příjmy, pokud to je třeba. Daň z nemovitostí se platí ze staveb a z pozemků. V zákoně o dani z nemovitostí je stanoveno několik koeficientů, které se dají vzájemně kombinovat. Koeficient velikosti obce, pro obce podle počtu obyvatel. Obec může zvýšit svůj koeficient o jednu kategorii a snížit o jednu až tři kategorie. Koeficient
Skupiny obcí podle počtu obyvatel
1,0
Do 1 000 obyvatel
1,4
Od 1 000 – 6 000 obyvatel
1,6
Od 6 000 – 10 000 obyvatel
2,0
Od 10 000 – 25 000 obyvatel
2,5
Od 25 000 – 50 000 obyvatel
3,5
Nad 50 000 obyvatel + Františkovy Lázně, Luhačovice, Mariánské Lázně, Poděbrady
4,5 (5)
Praha (maximální hodnota koeficientu)
Pro stavby a nebytové prostory, bez obytných domů, lze zvýšit sazbu daně ze staveb koeficientem 1,5. Pro rekreační stavby v národních parcích platí koeficient 2. Obce mají možnost vedle výše uvedených koeficientů použít další koeficient 2,3,4 nebo 5, kterým mohou násobit výše uvedené koeficienty. Tyto koeficienty se nevztahují na ornou půdu a některé další druhy pozemků Příkladný výpočet vypadá takto. Obec má 2 500 obyvatel. Její základní koeficient je 1,4, obec však chce více peněz a tak se rozhodne pro koeficient o jeden vyšší, tedy 1,6. Následně využije koeficientu 1,5 u staveb
a koeficient tak je 3,1. Nakonec to obec vynásobí koeficientem 5. Výsledný koeficient je 15,5. Pokud se plati2 2 lo 1 Kč za m . Lze se dobrat do stavu, že sazba bude ne 1 Kč, ale 15,5 Kč za 1 m . Správu daně z nemovitostí vykonává stát prostřednictvím finančních úřadů.
Mohlo by Vás zajímat: Věděli jste, že nejníže položené sídlo je Hřensko (okr. Děčín) 116 m.n.m. a nevýše položené sídlo je Filipova Huť 1093 m.n.m.
OTÁZKY K TÉMATU Daň z nemovitostí je příjmem: obce, na jejímž území se nemovitost nachází jde o sdílenou daň mezi státem, krajem a obcemi; podíl obcí na této dani činí 21,4 % obce a kraje, na jehož území se nachází Zkratka „RUD“ často používaná ve spojení s financováním obcí znamená: Revoluční úklid domu nic neznamená Rozpočtové určení daní Která z daní není příjmem rozpočtu obce ani z části: daň z přidané hodnoty daň z příjmu právnických osob spotřební daně
7.5. Pro zájemce Poplatek za komunální odpad Pokud má obec zaveden systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu vznikajícího na jejím území, může se rozhodnout vybírat poplatek nebo úhradu za komunální odpad jedním ze tří zákonem stanovených způsobů: 1. místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů stanovený obecně závaznou vyhláškou na základě zákona o místních poplatcích 2. poplatek za komunální odpad stanovený obecně závaznou vyhláškou na základě zákona o odpadech 3. smluvní systém vybírání úhrady za komunální odpad podle zákona o odpadech.
8. Informace o činnosti obce Pouze dobře informovaný zastupitel a občan obce se mají možnost plnohodnotně zapojit do veřejného života obce a aktivně se tak podílet na správě věcí veřejných. Kvalitní a úplné informace o činnosti obce jsou důležitým prvkem kontroly ze strany veřejnosti a zastupitelů a mají zásadní vliv na fungování obce bez zbytečných nedorozumění při řešení každodenních problémů obce. Právo na informace vyplývá přímo z Ústavy a je zásadním prostředníkem k využívání dalších práv (např. práva vyjadřovat své názory k projednávaným věcem v orgánech obce či práva podat podnět k výkonu kontroly obce). Pokud budeme rozebírat práva občana obce na informace je samozřejmé, že i každý zastupitel je občanem obce a může se tak rozhodnout, zda bude využívat informační práva jako občan obce či využije „privilegovanějšího“ postavení jako člen zastupitelstva.
Z praxe: Obec zveřejňuje řadu informací, kdy některé zveřejňuje dobrovolně a jiné povinně. Povinně zveřejňuje např. informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím či správního řádu. Dobrovolně může obec zveřejňovat prakticky jakékoli informace, musí ovšem dbát především ochrany osobních údajů, neboť v případě povinně zveřejňovaných informací se tyto zpravidla zveřejňují včetně osobních údajů (doručení písemnosti přes úřední desku). U dobrovolně zveřejňovaných informací osobní údaje zpravidla zveřejnit nelze.
Obec má širokou možnost jak informovat o své činnosti. Základní informační kanály jsou především:
úřední deska a elektronická úřední deska informování na zasedání zastupitelstva obce informování způsobem v místě obvyklým (místní rozhlas, vývěsky, tisk atd.) internetové stránky obce
Mohlo by vás zajímat: Na internetových stránkách www.otevrete.cz naleznete odpovědi na řadu otázek k problematice poskytování informací obcí, včetně např. soutěže o informační hodnotu internetových stránek obcí.
Seznam kapitol 8.1. Právo na informace z pohledu občana obce 8.2. Právo na informace z pohledu zastupitele 8.3. Pro zájemce
8.1. Právo na informace z pohledu občana obce Pouze občan, který má dostatek informací o výkonu samosprávy (např. o hospodaření obce), ale i o výkonu státní správy obcí (např. územním plánování) se může plnohodnotně podílet na správě věcí veřejných v obci. Právo na informace z pohledu občana obce upravuje především zákon o svobodném přístupu k informacím (106/1999 Sb.), dále z oblasti životního prostředí je to zákon o právu na informace o životním prostředí (123/1998 Sb.) a v neposlední řadě též samotný zákon o obcích. Zákon o svobodném přístupu k informacím Zákon o svobodném přístupu k informacím upravuje poskytování informací o činnosti veřejné správy, tedy i obcí. Obec má na základě tohoto zákona obecnou povinnost poskytovat veškeré informace, které má
k dispozici a které se vztahují k jejím kompetencím. Výjimkou jsou pouze některé informace jako např. osobní údaje či obchodní tajemství. Obec musí některé informace zveřejňovat povinně ve svém sídle a na internetu. Jedná se zejména o informace o postavení obce v rámci veřejné správy, vnitřního uspořádání, údaje o možnosti podávat opravné prostředky a způsobu jak tak učinit, údaje o postupu při vyřizování podání, přehled nejdůležitějších právních předpisů upravujících práva občanů vůči obci, sazebník úhrad za poskytování informací, výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o činnosti v oblasti poskytování informací či adresu elektronické podatelny.
Z praxe: Obec má povinnost na požádání a případně za úhradu poskytnout kopie i povinně zveřejněných informací, přestože si je žadatel může např. jednoduše přečíst na internetových stánkách obce.
Nejtypičtějším způsobem získávání informací podle informačního zákona je podání individuální žádosti. Žádost lze podat v listinné podobě či elektronicky. Žádost musí především obsahovat zákonem stanovené náležitosti:
musí z ní být zřejmé, komu je určena (tedy zda obci, nebo např. jinému orgánu veřejné správy) musí v ní být přímo uvedeno, že se žadatel domáhá informace podle informačního zákona musí obsahovat adresu pro doručování (poštovní či elektronickou)
Z praxe: Žadatel nemusí svou žádost nijak odůvodňovat a obec nemá např. ani právo zjišťovat motiv žádosti.
Od okamžiku, kdy obec žádost obdrží, začínají ji běžet lhůty k vyřízení žádosti. Základní lhůta pro poskytnutí informace je 15 dnů, kdy tuto lhůtu lze ze zákonných důvodů (např. při vyhledávání objemného množství různých informací) prodloužit o 10 dnů. Pokud byla žádost např. nesrozumitelná či příliš obecná, obec vyzve do 7 dnů žadatele k upřesnění žádosti. Obec může žádost vyřídit zejména těmito způsoby:
poskytne veškeré požadované informace (zároveň tyto informace musí obec do 15 dnů zveřejnit na svých internetových stánkách)
poskytne pouze část požadovaných informací a o zbytku vydá správní rozhodnutí o odmítnutí žádosti v rozsahu podléhajícím ochraně před zveřejněním (např. obchodní tajemství, osobní údaje)
odloží žádost, neboť žadatel nezaplatil úhradu požadovaných nákladů za poskytnutí informace
Z praxe: Obec může od žadatele požadovat úhradu nákladů, které musela v souvislosti s poskytnutím informací účelně vynaložit. Jedná se zejména o náklady spojené s pořízením kopií, opatřením např. CD nosiče, odesláním informace či mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací. Konkrétní částky musí vycházet ze sazebníku obce a nařízení vlády č. 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Pokud není žadatel spokojen s vyřízením své žádosti, může podat stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace nebo podat odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Stížnost i odvolání vyřizuje příslušný krajský úřad. Informační zákon upravuje případy, kdy lze omezit právo na informace:
ochrana osobních údajů – jedná se o informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy a osobní údaje, kdy tyto údaje lze poskytnout pouze se souhlasem dotčené osoby (souhlasu není třeba, pokud se poskytují osobní údaje o veřejně činné osobě např. starostovi či zaměstnanci obce, pokud se poskytují informace o jeho veřejné anebo úřední činnosti)
Z praxe: Osobním údajem je samozřejmě i výše platů zaměstnanců obce. Obec je ovšem povinna poskytnout informace o výši platů či odměn v úhrnu za všechny zaměstnance obce, v případě, že takto není možno určit plat či odměnu konkrétního zaměstnance.
ochrana obchodního tajemství – co je obchodním tajemstvím upravuje obchodní zákoník (obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potencionální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje)
Z praxe: Pokud je žádána např. kopie smlouvy, nemůže být automaticky odmítnuto její poskytnutí jako celku, ale pouze ta její ustanovení, která mají znaky obchodního tajemství. Zároveň podle informačního zákona nelze odmítnout informace o rozsahu (např. konkrétní výši platby za službu) a příjemci (tedy smluvní straně) veřejných prostředků, byť by takové údaje podnikatel označil jako obchodní tajemství.
ochrana důvěryhodnosti majetkových poměrů – jedná se o informace o majetkových poměrech osoby, které obec získala při své činnosti, např. při exekučním řízení
informace vzniklé bez použití veřejných prostředků, které byly předány osobou, jíž takovou povinnost zákon neukládá - bude se jednat např. o stížnost občana obce na ředitelku mateřské školky
informace, které získala obec od třetí osoby při kontrolní, dozorové či obdobné činnosti – jedná se o informace získané od kontrolovaných osob při výkonu kontroly obcí
ochrana nových informací, které vznikly při přípravě rozhodnutí obce – jedná se o různé podklady, koncepty či typicky zprávy pro připravované jednání rady či zastupitelstva obce obsahující např. obecním úřadem připravené nové informace sloužící jako podklad pro budoucí rozhodnutí příslušného orgánu obce Zákon o právu na informace o životním prostředí Jak již z názvu zákona vyplývá, jedná se o právní předpis upravující postup, mimo jiné i obce, při poskytování informací o životním prostředí. V oblasti poskytování informací o životním prostředí má tento zákon přednost před zákonem o svobodném přístupu k informacím.
Z praxe: Zákon o právu na informace o životním prostředí má na rozdíl od informačního zákona delší lhůty pro vyřizování žádosti (30 případně 60 dnů), ale neumožňuje např. úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací či podmínit poskytnutí informace předchozím zaplacením úhrady.
Co se rozumí informací o životním prostředí je upraveno v zákoně poměrně široce a patří sem například informace o stavu a vývoji životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu, informace o vlivech staveb, činností, technologií a výrobků na životní prostředí a veřejné zdraví a o posuzování vlivů na životní prostředí, atd. Zákon o právu na informace o životním prostředí upravuje podrobně procesní pravidla jak poskytovat informace o životním prostředí včetně možnosti jak se proti neposkytnutí informace bránit. Práva na informace vyplývající občanům ze zákona o obcích Obec informuje občany obce o své činnosti zejména na zasedání zastupitelstva obce, úřední desce, internetových stánkách a způsobem v místě obvyklým např. v místím rozhlase či tisku. Podle zákona o obcích odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce starosta. Ze zákona o obcích má občan obce právo nahlížet do:
rozpočtu obce závěrečného účtu obce usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce usnesení rady obce usnesení výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce
Z praxe: Občané obce mají do výše uvedených dokumentů právo nahlížet a pořizovat si z nich kopie bez žádných omezení jako je např. ochrana osobních údajů a mají tak právo nahlížet např. do úplné a originální podoby zápisů ze zasedání zastupitelstva obce (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 79/2006-58 www.nssoud.cz ).
Dalším informačním kanálem, na kterém je obec povinna zveřejňovat informace o své činnosti, je úřední deska. Na úřední desce (včetně elektronické úřední desky) obec povinně zveřejňuje:
obecně závazné vyhlášky a nařízení obce záměry obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako
výpůjčku uzavřené veřejnoprávní smlouvy oznámení o místě, době a navrženém programu přepravovaného zasedání zastupitelstva obce počet členů zastupitelstva obce, který má být volen v následujících volbách rozhodnutí a informace týkající se dozoru a kontroly nad činností obce
8.2. Právo na informace z pohledu zastupitele Zastupitel může, pokud to bude považovat za výhodné, získat informace o činnosti obce z pozice „běžného“ občana, tedy např. prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím. Zákon o obcích ovšem zastupiteli dává navíc možnost získat informace o činnosti obce prostřednictvím interpelace na představitele obce či dotazem na zaměstnance obce. V rámci práva interpelace je zastupitel oprávněn vznášet dotazy, připomínky a podněty na:
radu obce jednotlivé členy rady obce předsedy výborů statutární orgány právnických osob, jejichž zakladatelem je obec vedoucí příspěvkových organizací a organizačních složek, které obec založila nebo zřídila
Na interpelace musí zastupitel obdržet písemnou odpověď do 30 dnů. Nestačí tak například ústní odpověď na interpelaci zastupitele. Naopak zastupiteli zákon nestanoví formu, jakou má být interpelace vznesena a lze ji tak například na zastupitelstvu obce vznést pouze ústně, pokud jednací řád nestanoví její přesnou formu.
Z praxe: V obcích, kde není zřízena rada obce, lze dovodit, že právo na interpelaci zastupitele lze využít i vůči starostovi obce, ve věcech, kde přebírá kompetenci rady.
Zastupitel má dále právo požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jeho funkce. I zde jsou dotázané osoby povinny poskytnout odpověď nejpozději do 30 dnů, není ovšem stanovena na rozdíl od odpovědi na interpelaci přesná forma odpovědi a přichází tak v úvahu i ústní odpověď.
OTÁZKY K TÉMATU Je obec povinna podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout informaci o výši odměny uvolněného starosty obce? ano, pouze předsedovi kontrolního výboru ano ne Zaměstnanec obce je povinen zastupiteli poskytnout informaci související s výkonem jeho funkce: není povinen takovou informaci poskytnout do 30 dnů do 60 dnů
8.3. Pro zájemce V jakém rozsahu lze do zápisu ze zasedání zastupitelstva uvádět citlivá data fyzických či právnických osob v případě projednávání a schvalování např. pronájmů a převodů nemovitostí, poskytování věcných darů, dotací apod., aby nedošlo při nahlížení do tohoto zápisu k porušení zákona na ochranu osobních údajů? V zápise je nutno uvádět citlivá data (identifikační údaje) v takové míře, v jaké je to nezbytné proto, aby rozhodnutí o konkrétní záležitosti bylo možno považovat za dostatečně určité. Např. v případě uzavíraných smluv u fyzických osob je potřebné označit druhou smluvní stranu identifikovatelným způsobem, zpravidla jménem, příjmením, datem narozeni, místem trvalého pobytu. U podnikajících fyzických osob a u právnických osob toto platí obdobně. Je třeba zajistit nezaměnitelnost smluvní strany. Při nahlížení do zápisů oprávněnými osobami je zákonem předpokládán přístup k celému zápisu v autentické podobě. V případě nahlíženi do zápisu ze zasedání zastupitelstva obce tedy dochází k jisté „výjimce“ ze zákona na ochranu osobních údajů. V případě, že osoba oprávněna k nahlédnutí do zápisu ze zasedání zastupitelstva obce, v němž jsou uvedeny údaje v plném rozsahu, zjištěné údaje, případně svůj vlastní pořízený výpis ze zápisu dále zveřejní, má subjekt, jehož se zveřejněné údaje týkají, právo na ochranu podle občanského zákoníku. Pokud by zápisy měly byt zveřejňovány (např. úřední deska, internet), je nutné zajistit anonymizaci údajů (tzv. „začerněni“). (Převzato z ODK MV ČR) Má občan právo nahlížet do konkrétních účetních dokladů? Záleží, zda jde o postup dle zákona o obcích – § 16 (oprávnění nahlížet pouze do rozpočtu obce a do závěrečného účtu za uplynulý rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy) nebo dle informačního zákona. Rozdíl se týká „rozsahu“ poskytnutých informací. V případě, kdy se občan obce domáhá informací (dokumentů), na které má podle zákona o obcích nárok, poskytnou se mu tyto informace v autentické podobě, tedy bez omezení. Pokud by občan obce požadoval informace, na které podle zákona o obcích nárok nemá (jednalo by se „pouze“ o aplikaci informačního zákona), informace se mu poskytne, ale v takovém případě bude třeba dbát příslušných zákonů, které zveřejňování určitým způsobem omezují. Např. zákon č. 101/2000 Sb., podle kterého je nutné osobní údaje zveřejňované na internetu anonymizovat tak, aby se staly zcela nečitelnými. (Převzato z ODK MV ČR)
Má občan právo na sdělení konkrétních částek, které jsou vypláceny zaměstnancům obecního úřadu? Co v případě, že se jedná o malý obecní úřad např. pouze s 1 zaměstnancem a i pouhé sdělení celkového ročního objemu mezd by znamenalo „prozrazení“ částky vyplacené paní účetní? Výše platu ve spojení s dalšími údaji, které vedou ke konkrétní osobě, je osobním údajem podle § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů. Pokud má obec pouze jednoho zaměstnance (např. účetní), lze dovodit, že zveřejnění celkového objemu mzdových prostředků by vedlo ke ztotožnění konkrétní osoby, což je v rozporu s ochranou soukromí tohoto zaměstnance. (Převzato z ODK MV ČR) Má občan právo na informace o výši odměny uvolněného a neuvolněného člena zastupitelstva obce? Lze si tyto informace opatřit jiným způsobem bez součinnosti obce? Občané mají právo na informace o výši odměn veřejných funkcionářů. Konkrétní výši, která přísluší uvolněným členům zastupitelstva, lze vypočítat z údajů, jenž jsou uvedeny v nařízení vlády č. 37/2003 Sb., o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev, ve znění pozdějších předpisů (publikováno ve Sbírce zákonů). Je pouze nutné zjistit si počet obyvatel dané obce či města (evidence obyvatel i Sbírka zákonů jsou dostupné na webových stránkách Ministerstva vnitra www.mvcr.cz ). Na odměnu mají uvolnění členové zastupitelstva obce právní nárok, tzn., že ji nebude schvalovat ani zastupitelstvo obce ani rada obce. V případě neuvolněných členů zastupitelstva obce stanoví konkrétní výši odměny zastupitelstvo obce na svém zasedání, které je podle zákona o obcích vždy veřejné. Obecní úřad informuje občany o místě, době a programu připravovaného zasedání na úřední desce alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce, případně i jiným způsobem v místě obvyklým. (Převzato z ODK MV ČR) Které právnické osoby s účastí obce mají povinnost poskytovat informace a v jakém rozsahu? Podle § 35a odst. 1 zákona o obcích může obec pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky obce, pokud zákon nestanoví jinak. Oblasti, pro které obec tyto právnické osoby může zřídit, uvádí § 35 odst. 2 citovaného zákona. Patři sem zejména uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání a celkového kulturního rozvoje. Právnické osoby zřízené obcí k uvedeným účelům budou mít v zásadě vždy povinnost poskytovat veřejnosti informace o své činnosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Půjde totiž o veřejné podniky, jejichž hlavním úkolem a cílem není maximalizace zisku (byť mohou mít částečně i podnikatelský záměr), ale dosahování veřejného účelu, jehož naplňování bylo obci jakožto jejich zakladateli uloženo zákonem. Povinnost poskytovat informace tak budou mít typicky městské technické služby, dopravní podniky, obecní policie, školská zařízení zřízená obcí, obecní knihovny, akciové společnosti obce hospodařící s fondem bytů a nebytových prostor apod. Důležité je, že jako povinný subjekt s úplnou informační povinností bude obecní akciová společnost povinna v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím poskytovat veřejnosti všechny informace o své činnosti a hospodaření s veřejnými prostředky, vyjma těch, které požívají konkrétní zákonnou ochranu, tj. jsou zákonem vyňaty z obecné přístupnosti. Vyloučeny z poskytnutí tak mohou být informace, které mají povahu obchodního tajemství, osobní údaje fyzických osob apod. Pro představitele takové společnosti je povinnost poskytovat informace často překvapivá. Domnívají se, že lze bez dalšího převést veřejné prostředky do tzv. soukromé sféry a oprostit se od všech pravidel, jimiž se odůvodněně vyznačuje veřejná sféra. Při přenesení vlastní činnosti obce na jinou osobu však dochází i k přenosu informační povinnosti. (Převzato z ODK MV ČR)
9. Petice a stížnosti Občané obce mají možnost obracet se na orgány a představitele obce s peticemi a stížnostmi na činnost obce jak v samostatné, tak i v přenesené působnosti. Jedná se o důležitý prvek ve veřejném životě obce, který umožňuje obci vlastní sebereflexi za pomoci pohledu na její činnost „zvenčí“. Oprávněné petice či stížnosti mohou napomoci ke zkvalitnění činnosti obce v různých oblastech její působnosti. Na druhou stranu, mohou neoprávněné či dokonce zlomyslné stížnosti velmi ztrpčit život představitelům obce, kterým nezbývá než se nad takové jednání některých občanů povznést, neboť i toto je bohužel součástí výkonu veřejné funkce komunálního politika. Řada obcí má svého „obecního stěžovatele“, který nemusí být ovšem vždy vnímán pouze v negativním světle, neboť mnoho představitelů obce se shoduje na tom, že tito lidé udržují orgány obce neustále ve střehu, což napomáhá ke zkvalitnění jejich práce.
Z praxe: Ne každá stížnost na představitele obce vyvolá formalizovaný postup k jejímu vyřízení. Je totiž nutno rozlišovat stížnosti, které se týkají činnosti představitele obce při výkonu jeho kompetencí od jeho jednání jako „politika“. Např. tedy stížnost na oblečení starosty, způsob přednesu jeho projevu či bližší vztah k sousedově ženě nemohou být řešeny formalizovaným způsobem podle příslušných právních předpisů.
Zároveň je důležité připomenout, že podáním petice či stížnosti nevzniká stěžovateli nárok na vyřízení věci požadovaným způsobem, ale pouze právo na to, aby se obec věcí zabývala. Seznam kapitol 9.1. Petiční právo 9.2. Řešení stížností na činnost obce 9.3. Pro zájemce
9.1. Petiční právo Petiční právo je tzv. politickým právem, které vyplývá přímo z Listiny základních práv a svobod. Konkrétní úpravu práva petičního pak obsahuje zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním, o jehož důležitosti v oblasti politických práv občanů svědčí skutečnost, že se jednalo o jeden z prvních politických zákonů přijatých po roce 1989. Petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti.
Z praxe: Petici může podat kdokoli, a to sám nebo spolu s dalšími a není omezena pouze na občany obce, petici tak mohou podepisovat např. občané sousedních obcí.
Podstatou petičního práva je možnost každého obracet se na obec se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti obce. Z petičního práva, ale nevyplývá obci povinnost petici věcně vyhovět. Obec, které je petice adresována, má základní tři povinnosti:
petici přijmout (nebo ji postoupit, pokud není příslušná k jejímu vyřízení) posoudit obsah petice do 30 dnů písemně na petici odpovědět (v odpovědi musí obec uvést stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení)
Z pohledu obce je především důležité zodpovědět si po posouzení obsahu petice otázku, zda se petice týká výkonu přenesené působnosti nebo výkonu samostatné působnosti. Pokud bude petice směřovat do výkonu přenesené působnosti obce, bude její režim plně dle zákona o právu petičním. Pokud bude ovšem petice směřovat do výkonu samostatné působnosti obce, nebude obec postupovat podle zákona o právu petičním, ale podle pravidel pro vyřizování petic a stížností. Pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností je povinna stanovit podle zákona o obcích rada obce (v obci, kde se rada nevolí stanoví zpravidla starosta obce).
Z praxe: Pokud by rada obce nevydala pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností, neznamená to, že by se obec peticí do oblasti samostatné působnosti vůbec nezabývala, takovýto výklad by byl nepřípustný už z ústavního rozměru petičního práva, jak je uvedeno v úvodu kapitoly. V takovém případě by obec musela s peticí nakládat minimálně jako s podnětem občanů obce (zde ovšem i neobčanů z principu petičního práva) dle § 16 odst. 2 zákona o obcích a vyřídit ji ve lhůtách tam stanovených, tedy podle druhu orgánu obce, na nějž petice směřuje.
Zákon o právu petičním umožňuje k sestavení petice, opatření podpisů občanů pod ni, doručení petice vytvořit petiční výbor, který není právnickou osobou. Petiční výbor je zároveň povinen určit osobu, která jej bude zatupovat ve styku s obcí. Pokud se týká shromažďování podpisů, občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště. Musí být umožněno, aby se s obsahem petice před podpisem řádně seznámil. K podpisu nesmí být žádným způsobem nucen.
Z praxe: Petice a podpisové archy mohou být vystaveny též na místech přístupných veřejnosti (např. náměstí). K tomu organizátor petice nepotřebuje povolení obce, nesmí však dojít k omezení provozu motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku.
9.2. Řešení stížností na činnost obce Stížnost se na rozdíl od petice zpravidla netýká veřejného života obce či jiného společného zájmu občanů obce, ale spíše věcí osobního zájmu stěžovatele. Pro stížnost je typické, že v ní stěžovatel poukazuje na nedostatky při činnosti obce, domáhá se jejich nápravy či předkládá návrhy na zlepšení. Stížnost na činnost obce má právo podat kdokoli, nejedná se tedy o právo vyhrazené pouze občanům obce. Obdobný charakter jako stížnosti mají také podněty k zahájení různých řízení, např. k zabránění znečišťování obce černou skládkou či odstranění černé stavby. Z pohledu obce je u stížnosti důležité, zda směřuje do výkonu samostatné či přenesené působnosti obce, neboť od toho se odvíjí pravidla, podle nichž bude stížnost řešena.
Z praxe: Samozřejmě i pro stížnosti platí, že pro její řešení není podstatné, jak stížnost stěžovatel nazve (návrh, petice, upozornění, podání atd.), ale její konkrétní obsah.
Aby to nebylo tak jednoduché, v případě stížnosti do výkonu samostatné působnosti, může být řešena podle svého obsahu ve dvou různých režimech. Buď podle správního řádu, nebo podle zákona o obcích. Podle zákona o obcích, tedy podle pravidel, které stanovila rada obce (případně starosta obce v obcích kde se rada nevolí) pro přijímání a vyřizování stížností, se budou řešit stížnosti do výkonu samostatné působnosti obce, jež nemá charakter tzv. vrchnostenské správy. Tedy situace, kdy nemůže obec jednostranně rozhodovat o právech a povinnostech osob. Typicky se bude jednat o stížnosti na smlouvy uzavírané obcí či nakládání s majetkem obce.
Z praxe: Pravidla pro přijímání a vyřizování stížností zpravidla obsahují způsoby evidence stížnosti a její distribuci v rámci obce, kdo stížnost na koho vyřizuje, lhůty pro vyřízení stížnosti, způsob vyřízení stížnosti, nakládání s anonymními stížnostmi, atd.
Podle pravidel stanovených radou obce pro přijímání a vyřizování stížností se budou především řešit stížnosti:
na úkony obchodněprávní a občanskoprávní povahy (stížnosti na postup při uzavírání smluv, smluv
ní cenu, konkrétní ujednání ve smlouvě uzavřené obcí, atd.) na pracovněprávní úkony obce (způsob výběru zaměstnanců obce, výši jejich odměn, atd.) do oblasti hospodaření s majetkem obce (prodej či pronájem obecních bytů, zakládání právnických osob obcí a jejich hospodaření)
Podle správního řádu, je stížnost do samostatné působnosti obce vyřizována v případě, že se týká činnosti obce podléhající postupu podle správního řádu, tedy tzv. vrchnostenské správy, čímž rozumíme situace, kdy obec může jednostranně rozhodovat o právech a povinnostech osob. Podle správního řádu si totiž každý může stěžovat na nevhodné chování úředních osob anebo na postup správního orgánu, pokud mu správní řád nedává jiné možnosti obrany. Typicky se bude jednat o stížnosti na:
správní řízení vedené obcí v samostatné působnosti (nevhodné chování starosty při řízení o uložení
pokuty podnikateli za znečištění obce) veřejnoprávní smlouvy (občan si bude stěžovat na nevýhodnost či nesmyslnost uzavřené veřejnoprávní smlouvy např. v oblasti přestupků) opatření obecné povahy (nejtypičtěji situace kolem územního plánování)
Stížnosti na postup obce v oblasti přenesené působnosti, potom budou vyřizovány plně podle správního řádu, který stanoví pravidla pro její vyřízení ve svém § 175. Zde je mimo jiné stanoveno, že stížnost se podává u správního orgánu, který ve věci vede řízení, musí být vyřízena do 60 dnů, stěžovatel se o způsobu vyřízení informuje pouze v případě, že o to požádal, v případě oprávněné stížnosti je správní orgán povinen učinit opatření k nápravě a pokud není stěžovatel s vyřízením stížnosti spokojen, může požádat nadřízený orgán o přešetření. Na tomto místě lze připomenout, že občan obce či jiná osoba se mohou se stížností na činnost obce obrátit též na Veřejného ochránce práv. Bližší informace lze nalézt na internetových stánkách www.ochrance.cz.
OTÁZKY K TÉMATU Stížnost na způsob pronájmu obecního majetku bude řešena podle:? správního řádu pravidel, která stanovila rada obce (případně starosta obce v obcích, kde se rada nevolí) pro přijímání a vyřizování stížností zákona o právu petičním Ke sbírání podpisů pro petici na odvolání starosty obce provozovanému na náměstí obce: není třeba povolení obce je třeba povolení obce takovou petici nelze podle zákona konat
9.3. Pro zájemce Kdo bude vyřizovat stížnost v oblasti samostatné působnosti na vedoucího odboru obce, místostarostu či starostu obce při postupu podle zákona o obcích? Zde bude postupováno podle pravidel stanovených radou obce pro přijímání a vyřizování stížností. Záleží tedy na konkrétní úpravě v každé jednotlivé obci. Zpravidla stížnost na vedoucího odboru bude vyřizovat tajemník a stížnost na starostu a místostarostu bude projednána v radě obce. Je oprávněn vyřizovat stížnost na chování starosty, místostarosty či jiného člena zastupitelstva obce kontrolní výbor zastupitelstva obce? 1) Stížnost směřující do oblasti přenesené působnosti a do samostatné působnosti, pokud se jí namítá nevhodné chování úředních osob nebo směřuje proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li správní řád jiný prostředek ochrany, je třeba řešit podle § 175 správního řádu. Toto ustanovení správního řádu se použije pouze tehdy, pokud úřední osoby (správní orgán) postupují ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu. 2) Ostatní stížnosti směřující do samostatné působnosti budou řešeny dle pravidel pro přijímání a vyřizování petic a stížností [§ 102 odst. 2 písm. n) zákona o obcích], a to za dodržení těchto minimálních pravidel: a/ každou stížnost na chování starosty, místostarosty nebo jiného člena zastupitelstva obce směřující do samostatné působnosti obce, pokud její vyřízení nespadá pod režim § 175 správního řádu, je třeba předat zastupitelstvu obce (byť po předchozím posouzení kontrolním výborem), aby o stížnosti samo rozhodlo; b/ případné stanovisko kontrolního výboru zastupitelstva obce může sloužit výhradně jako podklad pro rozhodnutí a případné opatření zastupitelstva obce, které jako jediné je orgánem oprávněným stížnost na starostu, místostarostu či jiného člena zastupitelstva obce projednat. 3) Postup při vyřizování stížností upravený zákonem o právu petičním se bude plně aplikovat pouze při vyřizování stížností (petic) týkajících se výkonu přenesené působnosti obce; postup při vyřizování petic a stížností v oblasti samostatné působnosti upraví rada obce v pravidlech vydaných dle § 102 odst. 2 písm. n) zákona o obcích. 4) Vyřizováním stížností může být zastupitelstvem obce pověřen i kontrolní výbor – je však třeba, aby bylo zastupitelstvo obce seznámeno s vyřízením stížnosti a mělo tak možnost závěry kontrolního výboru změnit. 5) Pokud obec nemá pravidla pro přijímání petic a stížností vydána, aplikuje se § 16 odst. 2 písm. f) zákona o obcích (analogicky též na „neobčany“ obce). (převzato z ODK MV) Je možné považovat výkon funkce starosty, rady a zastupitelstva obce za totožný s úředním postupem, tj. může při výkonu jejich funkce dojít k nesprávnému úřednímu postupu? Výkon funkcí uvedených orgánů územních samosprávných celků nelze považovat za totožný s úředním postupem. Starosta, místostarosta, členové rady a zastupitelstva obce jsou veřejnými funkcionáři, zvolenými (zastupující) občany obce, jejichž úkolem je spravovat obec v souladu se zájmy občanů. Při výkonu své funkce (např. při hlasování na zasedání zastupitelstva) jednají na základě svého svobodného uvážení, za což jim vzniká v prvé řadě politická odpovědnost. V takových případech nejsou vázáni správním řadem. Vystupují-li však tyto organy obce vůči dotčeným osobám v režimu správního řadu (např. starosta jako oprávněná úřední osoba v konkrétním správním řízení), lze tento postup hodnotit jako postup úřední ve smyslu ustanoveni § 175 správního řadu. (převzato z ODK MV)
10. Zabezpečení místního pořádku v obci Problematika ochrany veřejného pořádku v obci a s tím související pocit bezpečí patří dlouhodobě mezi požadavky občanů obce na obecní samosprávu. Ochrana veřejného pořádku v obci patří do samostatné působnosti obce a obec je povinna pečovat o veřejný pořádek v obci podle místních předpokladů a možností. K zabezpečení veřejného pořádku v obci má obec několik nástrojů, kam patří především možnost vydávat obecně závažné vyhlášky k regulaci veřejného pořádku v obci, zřízení obecní policie, ukládání sankcí za porušení veřejného pořádku či možnost požadovat po Policii ČR součinnost při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Jedním z nejsilnějších nástrojů obce při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku je možnost přijmout obecně závaznou vyhlášku ke konkrétním problémům, které obec vnímá v oblasti veřejného pořádku jako palčivé. Obec může v rámci své samostatné působnosti regulovat obecně závaznými vyhláškami ovšem pouze některé oblasti veřejného pořádku.
Z praxe: Srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/05 a sp. zn. Pl. ÚS 28/09: „V oblasti veřejného pořádku plní obec jednu ze svých "policejních funkcí" a při nedostatku zákonné opory se snaží vydáváním vlastních právních předpisů stanovit zákazy určitého chování, které považuje za škodlivé a které přitom není regulováno platnými zákony. Aby obec nepřekročila svou zákonnou příslušnost, vždy musí jít o místní záležitost – tedy o nežádoucí jednání, které nemá charakter jednání jinak státem postihovaného (trestný čin, přestupek, jiný správní delikt) a které má místní charakter. Pojem "místní" nemůže být vykládán tak, že jde o jednání nepřesahující hranice obce; jednání by však nemělo mít celostátní nebo krajský charakter. V praxi může nastat situace, kdy určité jednání bude považováno v jedné obci za nežádoucí v takové intenzitě, že bude zakázáno, a v jiné ne“.
Oblasti veřejného pořádku, které NELZE regulovat prostřednictvím obecně závazných vyhlášek:
Kouření na veřejných prostranstvích obecně Provoz zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti – možnost vydat provozní řády formou OZV (koupaliště, pískoviště, hřbitovy, knihovny)
Jízda na skateboardech a kolečkových bruslích na veřejných prostranstvích, která jsou pozemními komunikacemi
Regulace jiných technických herních zařízení – videoloterijních terminálů Evidence tzv. současného (přechodného) pobytu v obci Oblasti veřejného pořádku, které LZE regulovat prostřednictvím obecně závazných vyhlášek:
Konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích Používání zábavní pyrotechniky na veřejných prostranstvích Hluk (hlučné činnosti) a rušení nočního klidu Podmínky pro pořádání veřejnosti přístupných akcí Znečištění ulic a jiných veřejných prostranství Rozdělávání a udržování otevřených ohňů Ochrana a údržba veřejné zeleně (sekání, úklid) Chov zvířat; Pravidla pro pohyb psů a jiných zvířat; Zákaz vstupu se zvířaty Žebrání Prostituce Výherní hrací přístroje Jízda na skateboardech a kolečkových bruslích na veřejných prostranstvích, která nejsou pozemními komunikacemi Provoz zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti (stanovení povinností ve vztahu k veřejnému pořádku)
Nepovolené vylepování plakátů Malování po zdech (graffiti) Provozní doba pohostinských zařízení Kouření na vybraných veřejně přístupných místech určených nebo vyhrazených osobám mladším 18 let
(převzato z metodického matriálu ODK MV) Seznam kapitol 10.0. Zabezpečení veřejného pořádku v obci 10.1. Obecní policie 10.2. Vztah k Policii ČR 10.3. Ukládání pokut obcí 10.4. Pro zájemce
10.1. Obecní policie Obce mohou v samostatné působnosti na svém území s ohledem na místní záležitosti veřejného pořádku zřídit obecní (městskou) policii. Obecní policie je potom orgánem obce. Obecní policii řídí starosta nebo jiný člen zastupitelstva obce pověřený zastupitelstvem. Na návrh osoby, která obecní policii řídí, může zastupitelstvo pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka.
Mohlo by Vás zajímat: Dle internetových stránek Ministerstva vnitra (www.mvcr.cz) bylo k 30. listopadu 2008 zřízeno 349 obecních (městských) policií, ve kterých je zařazeno přibližně 8.800 strážníků
Zřízení obecní policie je v kompetenci zastupitelstva obce a obec musí s ohledem na místní záležitosti veřejného pořádku důkladně vážit, zda k takovému kroku přistoupí, neboť se jedná o poměrně nákladnou záležitost v oblasti provozních i osobních nákladů.
Z praxe: Finančně výhodným řešením pro obec může být uzavření veřejnoprávní smlouvy s obcí, která má obecní policii zřízenu, a domluva na jejím využití např. při diskotékách, měření rychlosti na nebezpečných úsecích, odchytu psů, atd. Takováto dohoda potom může být výhodná pro obě smluvní strany.
Obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku zejména:
přispívá k ochraně bezpečnosti osob a majetku dohlíží na dodržování pravidel občanského soužití přispívá k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích odhaluje přestupky a jiné správní delikty upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů a činí opatření k jejich nápravě
10.2. Vztah k Policii ČR Pokud má obec zřízenu obecní policii, spolupracuje obec s Policií ČR především prostřednictvím své obecní policie. Zákon o Policii ČR dává ovšem možnost obcím uzavřít s Policií ČR tzv. koordinační dohodu za účelem stanovení společného postupu při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Takovéto
dohody mají podle určení policejního prezidenta možnost uzavírat především místní (obvodní) oddělení Policie ČR.
Z praxe: Na základě koordinační dohody nelze přenášet kompetence z obce na Policii ČR či naopak. Smyslem je především nastavení určitých pravidel pro vzájemné vztahy a koordinaci postupů při ochraně veřejného pořádku v obci. Síla koordinační dohody je tak především v tom, že si obec s Policií ČR nastaví určitá pravidla a lze tím předejít mnoha zbytečným nedorozuměním a výmluvám, neboť „co je psáno - to je dáno“.
Koordinační dohoda obsahuje zejména:
formy a nástroje nepřetržité koordinace obce a útvaru policie při zabezpečování místních záležitostí
veřejného pořádku v obci úkoly obce a útvaru policie v oblasti předcházení protiprávním jednáním porušujícím veřejný pořádek v obci úkoly obce a útvaru policie při porušení veřejného pořádku v obci podíl obce a útvaru policie při plnění úkolů na úseku veřejného pořádku formy a nástroje hodnocení plnění úkolů na úseku veřejného pořádku dobu, na kterou je uzavírána poskytování finančních prostředků
Z praxe: Koordinační dohodu tak lze uzavřít např. pro zlepšení bezpečnosti na nebezpečných úsecích silnic v obci, převoz opilců na záchytku, četnost schůzek představitelů obce a Policie ČR nad aktuálními bezpečnostními problémy, vymezení spolupráce s obecní policií (společné hlídky), součinnost při pořádání větších akcí v obci či konání různých preventivně výchovných akcí např. s dětmi či menšinami.
Koordinační dohoda sice nijak nezbavuje obec ani Policii ČR jejich odpovědnosti za zabezpečování jejich zákonných povinností a její nedodržení není ani sankcionovatelné, ale může napomoci při nastavení jasných pravidel spolupráce. Např. obec, která nemá zřízenu obecní policii, může v rámci koordinační dohody materiálně či finančně přispět Policii ČR na její činnost a dosáhnout vyššího standardu při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku.
10.3. Ukládání pokut obcí Obec má v rámci svých kompetencí možnost ukládat osobám, které narušují veřejný pořádek v obci, pokuty. Sankcionovat lze řadu jednání, která jsou způsobilá narušit veřejný pořádek v obci. Nejčastějším důvodem pro uložení sankce ze strany obcí je spáchání přestupku proti veřejnému pořádku, majetku či občanskému soužití na území obce. Většina takovýchto jednání je řešitelná v tzv. blokovém řízení Policií ČR či obecní policií, ale pokud dotyčná osoba s vyřízením věci v blokovém řízení nesouhlasí, musí být vedeno přestupkové řízení. Přestupkové řízení vede obecní úřad či přestupková komise podle zákona o přestupcích.
Z praxe: Ukládání pokut je poměrně složitou problematikou zejména co do vedení příslušných sankčních řízení a vyžaduje vysoce odborné znalosti od osob, které takováto řízení vedou. Zejména správní soudy totiž kladou vysoké nároky na formální stánku sankčních řízení, a pokud jsou sankce ukládané obci rušeny krajskými úřady či soudy, jedná se o poměrně nákladnou činnost bez potřebného efektu. Obce tak často přistupují v oblasti přestupků k uzavírání veřejnoprávních smluv a přenáší tuto kompetenci k odbornému aparátu větších obcí či zřizují přestupkové komise v jejich čele stoji osoba s právním vzděláním.
Přestupku proti veřejnému pořádku se dopustí zejména ten, kdo:
neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci (např. strážníka obecní policie) poruší noční klid (např. hlasitou hudbou v nočních hodinách) vzbudí veřejné pohoršení (např. osoba pobíhá nahá po náměstí) znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství poškodí nebo neoprávněně zabere veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení (např. složí stavební materiál v parku) neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpadky nebo odpady mimo vyhrazená místa (typicky založí „černou“ skládku)
Dalšími přestupky, se kterými se obec může při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku setkat, jsou přestupky proti občanskému soužití, např. urážky na cti, drobná ublížení na zdraví či schválnosti. Dále přestupky proti majetku, např. drobné krádeže, podvody či poškození cizí věci. Postižitelné je samozřejmě i porušení povinností stanovených v obecně závazné vyhlášce, kde lze uložit pokutu až do 30000,- Kč. Přestupkem je též např. narušení vzhledu obce, pokud občan neudržuje čistotu a pořádek na svém nebo jím užívaném pozemku. Významnou sankční pravomocí obce, náležející do její samostatné působnosti, je možnost pokutovat právnické osoby či podnikatele-fyzické osoby (např. živnostníky). Právnické osobě či podnikající fyzické osobě může uložit obec pokutu:
až do výše 100 000 Kč, pokud neudržuje čistotu a pořádek na pozemku, který užívá nebo vlastní,
tak, že naruší vzhled obce až do výše 200 000 Kč, pokud znečistí veřejné prostranství, naruší životní prostředí v obci nebo odloží věc mimo vyhrazené místo až do výše 200 000 Kč, pokud porušila povinnost stanovenou právním předpisem obce
Z praxe: Řízení o uvedených sankcí patří do samostatné působnosti obce a patří do kompetence rady obce. Vedení poměrně složitého řízení radou obce by ovšem mohlo být v praxi obtížné a zákon tak umožňuje svěřit tuto působnost příslušnému odboru obecního úřadu.
OTÁZKY K TÉMATU Může obec uložit podnikateli pokutu za neudržování čistoty a pořádku na pozemku, který užívá nebo vlastní, čímž naruší vzhled obce? nemůže uložit pokutu pokutu může uložit pouze krajský úřad může uložit pokutu až do výše 100 000,- Kč Obecní policii může zřídit: pouze obec, kde nemá služebnu Policie ČR pouze obec s rozšířenou působností každá obec V oblasti veřejného pořádku nelze obecně závaznou vyhláškou upravovat: evidenci tzv. současného (přechodného) pobytu v obci hluk (hlučné činnosti) a rušení nočního klidu konzumaci alkoholu na veřejných prostranstvích
10.4. Pro zájemce Lze uložit pokutu osobě, která neoznačí svůj dům číslem popisným? Ano, u fyzické osoby se jedná o přestupek a u podnikatele o správní delikt. Lze uložit pokutu za umístění překážky na veřejnou cestu v obci? Ne, v takovém případě uloží úřad ve správním řízení povinnost odstranit překážku a stanoví mu k tomu lhůtu. Pokud narušitel překážku neodstraní, učiní tak úřad na jeho náklady a může dokonce podle správního řádu požadovat po narušiteli úhradu nákladu spojených s odstraněním překážky předem.
