REKVALIFIKAČNÍ KURZ ÚDRŽBÁŘSKÉ PRÁCE. Učební opory k rekvalifikačnímu kurzu

REKVALIFIKAČNÍ KURZ ÚDRŽBÁŘSKÉ PRÁCE

Učební opory k rekvalifikačnímu kurzu

Projekt Příležitost pro Tebe je spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

Učební texty pro rekvalifikační kurz

Údržbářské práce Milí studenti, otevřeli jste právě studijní materiál pro rekvalifikační kurz Údržbářské práce. V rámci rekvalifikačního kurzu s ním budete pracovat v hodinách teoretického vyučování i praktických cvičení. K získání rekvalifikace se musíte naučit mnoho nových poznatků, které vám pomohou v budoucím zaměstnání. V učebnici máte proto nachystané nejen základy učiva, ale i úkoly, cvičení a celou řadu zajímavostí. Máte připraveno celkem jedenáct předmětů, které jsou jednotně sestaveny. Zcela jistě vám při orientaci v textu pomohou piktogramy a barevná rozlišení. Budete plnit také řadu úkolů a odpovídat na otázky, při kterých si probrané učivo zopakujete a upevníte. Se studijním materiálem můžete pracovat podle pokynů vyučujících samostatně, ve dvojicích nebo skupinách. Určitě najdete způsob práce, který vám bude nejvíce vyhovovat. Přejeme vám mnoho úspěchů a radosti při práci s učebnicí.

Autoři učebního textu.

Autorský tým: Vedoucí týmu:

Mgr. Zdeňka Kozáková, PhD.

Spolupracovníci: Mgr. Ing. Ivana Treznerová Mgr. Pavla Povýšilová Mgr. Tomáš Široký

Ostrava 2015

Kapitoly 1 Poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci BOZP - Bezpečnost a hygiena zdraví při práci 2 Bezpečnost práce a hygiena, bezpečnost práce s nástroji a pomůckami 3 Tranzitní program 4 Dílna, vybavení dílny 5 Práce se dřevem 6 Práce s kovy 7 Stavebně montážní práce 8 Malířské a natěračské práce 9 Instalatérské práce 10 Elektrotechnické práce 11Topičské práce

Bezpečnost práce a hygiena, bezpečnost práce s nástroji a pomůcka

1 Poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci BOZP - Bezpečnost a hygiena zdraví při práci 2 Bezpečnost práce a hygiena, bezpečnost práce s nástroji a pomůckami Obsah: 1 Poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci BOZP - Bezpečnost a hygiena zdraví při práci 2 Bezpečnost práce a hygiena, bezpečnost práce s nástroji a pomůckami 2.1 Bezpečnost práce při obsluze strojů (stolní nářadí, přenosné nářadí) 2.2 Bezpečnost práce při užití chemikálií, skladování 2.3 Bezpečnost práce při práci se dřevem, kovy, lepidly, elektrickým proudem 2.4 Hygiena pracovního prostředí, zásady první pomoci

3

1 Poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci BOZP - Bezpečnost a hygiena zdraví při práci Při každé práci musí být vždy dodržovaná bezpečnost, musíme si uvědomit, jaké zásady je třeba dodržovat. Jaké postupy musíme volit, aby byly hygienické a nebyly nebezpečné pro naše zdraví. Proto je tato kapitola zaměřena na seznámení se zásadami bezpečnosti práce, ale vedle toho se v dalších kapitolách naučíme i zásady první pomoci a prakticky si všechny poznatky procvičíme. Bezpečnost práce Dodržování bezpečnosti při práci znamená pracovat tak, aby byla práce bezpečná a neohrozila nejenom mne, ale ani moje spolupracovníky. Základní pojmy Bezpečnost práce je souhrn opatření, jejichž cílem je vytvoření takového pracoviště, pracovního prostředí a práce, ve které nebude docházet k pracovním úrazům. Bezpečnost práce je zajišťována:  stanovením a dodržováním požadavků na pracoviště (uspořádání, vybavení pracoviště),  bezpečností technických zařízení (používání přístrojů, strojů…)  vhodnou organizací práce,  vhodnými technologickými a pracovními postupy,  požadavky na zdravotní a odbornou způsobilost zaměstnanců. Moje práva a povinnosti v práci Mou základní povinností je dbát o bezpečnost a ochranu zdraví vlastní i osob v mém okolí.

Mohu odmítnout práci, která bezprostředně a vážně ohrožuje můj život a zdraví, popř. život a zdraví jiných osob – například necítím se zdravotně dobře apod.

5

Nesmí jít však o záminku, která by mě zbavila namáhavé a nepříjemné pracovní činnosti. Zaměstnavatel nesmi připustit, abych vykonával práci, jejíž výkon by neodpovídal mým schopnostem a zdravotní způsobilostí. Mám právo na dostatečné a přiměřené informace a pokyny o:  bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,  hygieně,  bezpečnosti práce s přístroji (míchačky, brusky, vrtačky, přímočaré pily…)  požárních předpisech,  zacházení s chemickými látkami (vápno, lepidla, pojidla, ředidla….) Mám právo na přestávku (na jídlo, piti, odpočinek) po určitém množství odpracovaných hodin. Jsem povinen účastnit se školení a výcviku zajišťovaných zaměstnavatelem a podrobit se ověření získaných znalostí. Musím dodržovat předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci, dodržovat zásady bezpečného chováni na pracovišti a stanovené pracovní postupy, s nimiž jsem byl řádně seznámen. Seznámení neznamená jen poskytnutí informací, ale také kontrolu, jak jsem si informace osvojil. Mám povinnost používat při práci stanovené osobní ochranné pracovní pomůcky a prostředky, pracovní oděv a obuv. Nesmím požívat alkoholické nápoje ani zneužívat návykové látky na pracovišti v pracovní době, nesmím nastupovat na pracoviště pod jejich vlivem a musím dodržovat zákaz kouřeni na pracovištích. Jsem povinen oznamovat bezodkladně svému nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost práce a podle svých možnosti se účastnit na jejich odstraňování. To má zásadní význam pro prevenci (předcházení). Jsem povinen hlásit všechny mé pracovní úrazy, včetně drobných poranění.

6

Napište některá svá práva a povinnosti, která jsou pro vás velmi důležitá.

Právo

Povinnost

Udržováním pořádku na pracovišti:  NE rozházenému nářadí.  NE zbytkům materiálu.  NE krabice na zemi.  NE papíry na zemi.  Pozor na pracovní pomůcky, nářadí, zbytky použitého materiálu.  Používejte bezpečné přístroje a pomůcky (vždy je potřeba zkontrolovat elektrickou sňůru, prodlužovací šňůru).  Dodržujte předepsané a doporučené a naučené pracovní postupy.  Po ukončení práce je třeba uklidit všechny použité pomůcky, nářadí, materiál a ostatní potřebné věci na své místo a řádně očištěné. Součástí bezpečnosti a hygieny při práci je také:  Účast na povinném školení o bezpečnosti při práci - dozvíte se, kde je umístěn hasicí přístroj, kde je seznam důležitých telefonních čísel – policie, záchranná služba, hasiči.  Pravidelná návštěva lékaře ke kontrole zdravotního stavu.  Dodržování předepsaných přestávek v práci.

7

2 Bezpečnost práce a hygiena, bezpečnost práce s nástroji a pomůckami Na každém pracovišti se můžete setkat s některými činnostmi, které vyžadují vypracování zvláštních bezpečnostních předpisů pro jednotlivé pracovní činnosti. Pracovní řád pro pracovní dílny Do dílen přicházejte vždy pod vedením vašeho vedoucího. Při práci v dílnách se vždy oblečte do vhodného pracovního oblečení a pevné obuvi. Pro osobní hygienu používejte vlastní mýdlo a ručník. Práce v dílnách vyžaduje plné soustředění, proto se ničím zbytečně nerozptylujte. Šetřete inventář i zařízení dílen. Úmyslně zaviněnou škodu uhradí ten, kdo ji způsobil.

2.1 Bezpečnost práce při obsluze strojů (stolní nářadí, přenosné nářadí). K práci používejte jen to nářadí a nástroje, které jsou k jednotlivým úkonům zapotřebí. Před každou pracovní činností si řádně překontrolujte všechno nářadí a pomůcky, které budete ve své pracovní činnosti potřebovat a využívat.

S vadným nářadím nikdy nepracujte!!

 Nářadí a nástroje ukládejte vždy na určené místo.  Veškeré zjištěné závady ihned ohlaste.  Při práci dbejte všech pokynů tak, aby nedošlo k žádnému úrazu. Dodržujte všechna poučení o bezpečnosti, příkazy a bezpečnostní tabulky.  Pracujte na určeném místě a bez souhlasu jej neměňte.  K jednotlivým pracovním činnostem používejte předepsané ochranné pomůcky.  Na pracovišti udržujte pořádek, po ukončení práce ukliďte pracovní stoly, překontrolujte a uložte nářadí.

8

2.2 Bezpečnost práce při užití chemikálií, skladování. Při práci s nebezpečnými chemikáliemi musíte být ještě před začátkem seznámení s tím, jaké nebezpečí by vám při práci mohlo hrozit.  Při práci s chemikáliemi je nutné zajistit řádné větrání.  Při práci je nutné používat ochranné prostředky (pláště, rukavice, brýle, štítky apod.).  Na pracovišti je zakázáno jíst, pít a kouřit.  Delší vlasy si upravte tak, aby bylo zabráněno jejich kontaktu s chemikáliemi otevřeným ohněm nebo by mohlo hrozit, že se vám vlasy při práci zamotají do pracovního stroje.  Jakmile byste si potřísnili ruce chemikáliemi, je nutno si je rychle opláchnout tekoucí vodou a pak důkladně omýt mýdlem a teplou vodou.  Z očí můžete vymývat chemikálii proudem tekoucí vody, okamžitě si odstraňte všechny zasažené části oděvu.  Při manipulaci s látkami v otevřených nádobách je nutno udržovat ústí nádob odvrácené od sebe i jiných osob.  Zbytky chemikálií se nikdy nesmí vylévat do kanalizace, např. žíraviny, toxické látky, látky uvolňující páry apod.  Při odchodu z pracoviště je třeba vše uvést do pořádku, zavřít všechny přívody energií a vody a přesvědčit se, zda je pracoviště v bezpečném a požárně nezávadném stavu. 2.3 Bezpečnost práce při práci se dřevem, kovy, lepidly, elektrickým proudem. Desatero bezpečné práce při obrábění dřeva

1. Je nutné dobře poznat stroj, který byl přidělen k obsluze, pečlivě přečíst návod pro jeho obsluhu a dodržovat doporučení výrobce při práci. 2. Udržovat svěřená zařízení, nářadí, nástroje, pomůcky a pracoviště v pořádku a v čistotě. 3. Neodstraňovat ze stroje bezpečnostní zařízení a při práci používat předepsané ochranné pracovní prostředky.

9

4. Používat jen vhodné a neporušené nástroje se správně naostřenými řeznými částmi. 5. Zkontrolovat správné upnutí a nastavení nástroje. Při výměně nástroje zajistit stroj proti nežádoucímu spuštění. 6. Zpracovávat materiál až poté, co nástroj dosáhl stanovené řezné rychlosti, nepřekračovat dovolené otáčky, posuvy ani hloubku třísky. 7. Nebrzdit doběh pohybujícího se nástroje rukou nebo pomocí jiného předmětu. 8. Nevzdalovat se od stroje, pokud není vypnutý a pokud se nástroj pohybuje. 9. Používat pro obrábění materiálu většího než je pracovní stůl stroje opěrné stojánky. Pro obrábění krátkého materiálu používat přípravky s držadly. 10. Zpracovávat pouze materiál bez kovových nebo jiných částí, které by mohly poškodit nástroj. Požadavky na bezpečné oblečení a vybavení obsluhy 1. Obsluha strojů na obrábění dřeva musí mít vhodný pracovní oděv a bezpečnou pracovní obuv. 2. Obsluha musí používat upnutý pracovní oděv, který nesmí mít volné části, jež by mohly být vtaženy rotujícími částmi stroje (ze stejných důvodů je zakázáno nošení řetízků, prstýnků atd.). 3. Při ručním posuvu materiálu na kotoučových a válcových pilách se nesmí používat rukavice. 4. S ohledem na nebezpečí zpětného vrhu musí obsluha kotoučových pil používat krátké vyztužené zástěry na ochranu břišní části těla. Bezpečnost při práci s elektrickým proudem    

Při úrazu elektrickým proudem zabíjí proud. Jeho velikost závisí na napětí a odporu, který je v zapojeném obvodu.

Ochrana před úrazem elektrickým proudem má v maximální míře omezit možnost úrazu nebo smrti zapříčiněného přímo nebo nepřímo elektrickým proudem. Přítomnost elektrického napětí nezjistíme, dokud s ním nepřijdeme přímo do kontaktu. Zatímco oheň nebo mechanická energie se projevují světlem, kouřem nebo hlukem, před elektrickou energií nás nic nevaruje.

10

Přítomnost elektrického napětí pocítíme až pomocí vyvolaného proudu, a to bývá již často pozdě. Zásady bezpečnosti při styku s elektrickým zařízením Nyní se pokuste správně vyplnit následující test i s ohledem na skutečnost, že jste se již určitě v minulosti pohybovali v nějakém pracovním prostředí. 1. Jak se nazývají elektrická zařízení, která slouží ke konání práce? a) zdroje b) spotřebiče c) vypínače d) polovodiče

2. V kterém zařízení se přeměňuje elektrická energie na mechanickou? a) žárovce b) vařiči c) mixéru d) teplometu

3. Jaká je koncovka šňůry, kterou je spotřebič připojen k elektrické síti? a) vidlice

b) zásuvka

c) nulák

4. Jak se nazývá ochranné spojení spotřebiče se zemí? a) hromosvod b) zástrčka c) nulák

d) fáze

d) fáze

5. Čím končí vedení, kterým se přivádí elektrická energie do domácnosti? a) zásuvkou b) vidlicí c) zástrčkou d) fází

6. S čím je spojen ochranný kolík zástrčky? a) vidlicí b) zásuvkou c) uzemněním

d) vypínačem

7. Který vodič je připojen na zásuvku z pohledu vlevo? a) žádný b) fáze c) nulák

d) uzemnění

8. Jakou barvu má drát připojený na kolík zásuvky? a) modrý b) černý c) hnědý

d) žlutozelený

11

9. Přístroj s vypínačem připojujeme k elektrické síti vždy a) zapnutý b) vypnutý c) nelze zapojit d) nezáleží na tom

10. Jak je na štítku spotřebiče vyznačena dvojitá izolace vodiče? a) výstražným bleskem b) značkou zkušebny c) soustřednými kruhy d) soustřednými čtverečky

11. Ke kterému vodiči jsou připojeny všechny kovové části obalu spotřebiče? a) kovovému b) k fázovému c) k ochrannému d) k izolovanému

12. Jaká hodnota střídavého napětí je pro člověka bezpečná v normálním prostředí? a) 50 V b) 24 V c) 12 V d) 230 V

13. K čemu dojde, spojí-li se fázové vodiče s nulovacím vodičem? a) k snížení proudu b) ke zkratu c) k transformaci d) k výboji

14. Co hrozí člověku z pohledu bezpečnosti při práci s elektrickým proudem při sekání mokré trávy elektrickou sekačkou? a) tráva se zapaří b) může se smeknout c) boří se do země d) přeseknutím šňůry hrozí zasažení el. Proudem

15. Co uděláš nejdříve při zasažení člověka elektrickým proudem? a) vypnu elektrický proud b) vezmu si gumové boty c) dám mu umělé dýchání d) poleji ho vodou Správné odpovědi: 1a, 2c, 3a, 4c, 5a, 6c, 7b, 8d, 9b, 10d, 11c, 12a, 13b, 14d, 15a. Hodnocení:  14 - 15

správných odpovědí - vynikající znalosti



9 - 13

správných odpovědí - dobré znalosti



4- 8

správných odpovědí - podprůměrné znalosti



méně správných odpovědí - nevyhovující znalosti 12

Ke každé značce napište její význam

........................................................................................................................................ ...........................................................................................................................

2.4 Hygiena pracovního prostředí. Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště vybavena a uspořádána tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby: a) prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané, b) pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou, věcí, odpočinek a stravování zaměstnanců měly stanovené rozměry, provedení a vybavení,

13

d) únikové cesty, východy a dopravní komunikace k nim včetně přístupových cest byly stále volné, e) v prostorách uvedených v písmenech a) až d) byla zajištěna pravidelná údržba, úklid a čištění, f) pracoviště byla vybavena v rozsahu dohodnutém s příslušným zařízením poskytujícím pracovně lékařskou péči prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavena prostředky pro přivolání zdravotnické záchranné služby. Požární ochrana A. Povinnosti 1. Dodržovat stanovené protipožární předpisy a opatření (zákaz kouření a manipulace s otevřeným ohněm a další výstražné tabulky a nápisy). 2. Seznámit se s požárním nebezpečím na daném pracovišti a nevstupovat do prostor, které nesouvisí s plněním studijních povinností a neprovádět tam zásahy na zařízeních. 3. Seznámit se s požárním řádem pracoviště, požárními poplachovými směrnicemi a požárním evakuačním plánem. 4. Seznámit se se zvláštními požadavky na provoz daných laboratoří a v případě požáru nebo zjištění požárních závad neodkladně informovat příslušného učitele nebo zaměstnance školy. 5. Seznámit se s rozmístěním a použitím věcných prostředků požární ochrany na pracovišti a případný požár likvidovat dostupnými hasicími prostředky. B. Požární nebezpečí na pracovišti – možnost vzniku požáru 1. Nedodržení zákazu kouření a manipulace s otevřeným ohněm. 2. Provozování nepovolených tepelných spotřebičů (např. teplomety, vařiče apod.). 3. Používání poškozených elektrických a plynových zařízení a přístrojů. 4. Nedbalost při provozu tepelných spotřebičů – nevypnutí spotřebiče, nedodržení bezpečné vzdálenosti hořlavých předmětů od tepelných spotřebičů 5. Neodborně provedené opravy el. instalace a rozvodu plynu a nedodržení bezpečnostních předpisů při skladování hořlavých látek. C. Základní informace o použití hasicích přístrojů (popis a použití)¨

14

Zásady první pomoci při zraněni - úrazy způsobené elektrickým proudem Dostat postiženého z dosahu elektrického proudu buď jeho odsunutím (odvalením, odtažením) prostřednictvím izolovaného předmětu, např. dřevěnou latí, pruhem látky, apod., je-li to možné, vypnutím přívodu elektrické energie. Ať je příčina úrazu jakákoliv, nesmíte se dotknout postiženého, dokud se nepřesvědčíte, že byl proud vypnut, a že nehrozí žádné nebezpečí. Přivolejte lékařskou pomoc. Zde je vhodné připomenout telefonní číslo 155 na záchrannou službu a číslo 112 na tísňová volání. Ošetřeni zraněni (popáleniny – ošetřeni pokožky) Chemické poranění – poleptání Chemická poranění jsou závažná poranění, zejména v případě požití, ke kterému dochází často po napití z domnělé láhve s nápojem. V případě zasažení oka může dojít k devastaci oka a ke ztrátě zraku a pro další osud postiženého je význam správné a dostatečné první pomoci zásadní. Příčiny: často záměna lahví – neoznačených nebo špatně označených, při hašeni vápna nebo manipulaci s autobaterií. Příznaky: při poleptání kyselinami tmavé až černé zbarvení kůže. První pomoc při poleptání: Důkladně vyplachujte proudem tekoucí vody tak, aby chemikálie odtékala co nejkratší cestou – neleptala další části kůže nebo sliznic – alespoň 10 minut. Sterilně přikryjte postižené místo – v případě poleptání kůže známou chemikálií je možné krytí prosytit slabým neutralizačním roztokem – u kyselin mýdlovou vodou nebo roztokem jedlé sody, u zásad citronovou šťávou nebo octem. Přivolejte záchrannou službu – telefonní číslo 155 nebo 112. První pomoc při požiti chemikálií: Nevyvolávejte zvracení. Dejte postiženému vypít alespoň 2 litry vody – nejedná-li se o saponáty! Přivolejte záchrannou službu – tel. 155 nebo 112

15

První pomoc při drobných, nekrvácejících ranách Důkladně odstraňte nečistoty a cizí tělesa, která nejsou v ráně zaklíněná (štěrk aj.) Vydezinfikujte ránu (Betadine, Septonex, 3 % peroxid vodíku aj.), nebo alespoň vymyjte mýdlovou vodou. Přikryjte ránu sterilními čtverci z buničiny, případně polštářkovou náplastí u drobných ranek. U hlubších ran rozevírajících se do podkoží stáhněte okraje rány k sobě – mašličkou. Postiženého dopravte k sešití rány na chirurgii, též je nutné přeočkování proti tetanu, nebylo–li v posledních 5 letech. Hojení drobných ran v následujících dnech lze napomoci například mastí Calcium Pantothenicum nebo gelem Flamigel. Při vzniku bolesti v raně, zarudnutí, napnutí nebo výtoku hnisu vyhledejte kontrolu a ošetřeni na chirurgii. Jednoduchá zásada při první pomoci: Vždy,

když

jsme

svědky

úrazu

–

voláme

rychlou

záchrannou pomoc – 155, nebo 112. Tímto nemůžeme nic pokazit, naopak můžeme zachránit lidsky život!!!

16

Tranzitní program

Obsah 3 Tranzitní program 3.1 Tranzitní program  Vztah k práci  Zaměstnavatel a zaměstnávaný  Práva a povinnosti zaměstnance 3.2 Komunikace  Verbální a neverbální komunikace  Společenské chování

19

3 Tranzitní program V rámci absolvování rekvalifikačního programu se musíte umět také připravit na skutečnou práci. Je nutné si vyzkoušet, co to je „chodit do práce“, jak si vhodnou práci najít a udržet si ji. Je nutné také získat důležité dovednosti, které se týkají komunikace se zaměstnavatelem, ale i samostatnosti při vyřizování osobních věcí. Musíte také získat potřebné pracovní návyky jako je chození do práce pravidelně a včas, plnit zadané úkoly v daném termínu a udržovat pořádek na pracovišti. 3.1 Tranzitní program Práce (zaměstnání) = zaměstnavatel + zaměstnanci (moji spolupracovníci)

               

Vztah k práci. Práce (zaměstnání) – musím splnit svůj úkol. Zaměstnavatel a zaměstnávaný. Co dělá zaměstnavatel:  dává práci,  dává výplatu,  může poradit Zaměstnavatel je pro vás nejdůležitější osobou! Práva a povinnosti zaměstnance. Co musím jako zaměstnanec:  chovat se SLUŠNĚ k zaměstnavateli a spolupracovníkům,  dobře DĚLAT svůj úkol, 21

 OMLUVIT SE, když nepřijdu do práce,  PŘIPRAVIT SE do práce – oblečení, svačina,  chodit do práce VČAS,  ZEPTAT SE, pokud něco nevím,  ŘÍCT, pokud něco potřebuji,  udržovat POŘÁDEK na pracovišti. První den v práci – zkontrolujte si, že dobře znáte datum a čas nástupu do zaměstnání. Pokud ještě neznáte cestu na pracoviště, zajistěte si doprovod. Jak se chovat k zaměstnavateli – do místnosti vstupte sebevědomě a nahlas pozdravte. Představte se nahlas. Nezapomínejte podat ruku a podívat se při stisku ruky druhému do očí. Pokud nám zaměstnavatel nenabídne tykání, vykáme mu. Pokud nerozumíte otázce nebo pokynům požádejte o vysvětlení.

Sehrajte scénku: 1. herec = zaměstnanec, 2. herec = zaměstnavatel. Scénář – zaměstnanec přišel první den do práce. Má se představit zaměstnavateli, vyslechnout a pochopit, jaké budou jeho úkoly. Důležité pojmy k zapamatování ZAMĚSTNAVATEL – je ten, kdo Vám dává práci. Pod ním pracujete. ZAMĚSTNANEC – člověk, který pracuje u zaměstnavatele. PRACOVIŠTĚ – místo, kde vykonáváte svou práci Zaměstnanec dostává od zaměstnavatele za práci peníze, my tomu budeme říkat PLAT (jinak se tomu říká také mzda, výplata). Váš plat bude asi : ………………………………………….Kč Zaměstnanec musí dodržovat PRACOVNÍ DOBU = to je doba, kdy musíte být v práci a pracovat. Vaše pracovní doba je od……………………… do………………………………… Pokud chcete pracovat, zaměstnavatel s Vámi musí uzavřít PRACOVNÍ SMLOUVU.

22

Nezapomeňte, že pracovní smlouvu musíte vždy podepsat. Váš podpis je: …………………………………………………………………………………………………

2.3 Výhody práce dostanu plat

sebedůvěra

jsem mezi lidmi

   

1. Pokuste se společně vymyslet další výhody práce. 2. Proč chcete pracovat Vy a proč vaši kolegové? 3. Jaké jsou nevýhody práce a jsou vůbec? 4. Když chodíme do práce, získáme i něco, co nelze zaplatit penězi. Co to je? 3.2 Komunikace Milí studenti, máte před sebou studium poměrně krátké kapitoly, ale velmi důležité. Žijeme ve společnosti lidí, musíme se spolu dorozumívat, proto také musíme vědět, jak si porozumět. Často při kontaktu s druhými lidmi děláme různé chyby, tyto chyby ale dělají i jiní lidé. My se jim však chceme vyhnout, chceme dodržovat zásady slušného chování a chceme také, aby se každý k nám podle těchto zásad choval. Co je to komunikace? Komunikace - je to slovo cizího původu a v překladu znamená, sdílet, radit se, ale může také znamenat: Dorozumívání – nejčastějším způsobem takové komunikace bývá lidská řeč a písmo. Komunikace beze slov Nejčastěji se dorozumíváme řečí. Ale můžeme mnohé sdělit i beze slov a hned pochopíme, co nám chtěl druhý člověk říci.

23

Vzdálenost mezi lidmi Setkáváme se s lidmi, které máme rádi a kteří mají rádi nás, můžeme je pohladit, dát jim pusu nebo je obejmout. Setkáváme se ale také s lidmi, které neznáme a kteří neznají nás. U nich musíme udržovat při jednání určitou vzdálenost. Otázka: Proč je důležité dodržovat určitou vzdálenost mezi námi a tím, s kým si povídáme? Dodržování vzdálenosti vyjadřuje úctu k druhému člověku. Každý člověk má kolem sebe svoje místo. Když mu do jeho místa vstoupíme, může se cítit nepříjemně. Vždy, když někomu do jeho místa vstoupíme, měli bychom si být jisti, že je mu to příjemné. Nestojíme příliš blízko u člověka, kterého neznáme Každý člověk je jiný. Někdo potřebuje mít okolo sebe místo, svůj osobní prostor. Tam smí jen lidé, kteří ho dobře znají a které má rád.

Dotýkání Když se řekne dotýkání, představíme si třeba pohlazení, pusu nebo objetí. Ale taky podání ruky. Je potřeba se naučit, kdy a jak se ostatních dotýkáme. Někdo se rád ostatních dotýká a objímá je. Někomu může být nepříjemné, když na něho saháme. Jaká jsou základní pravidla pro dotýkání? Většinou se dotýkáme lidí, které dobře známe. A které máme rádi. Cizích lidí se bez důvodu nedotýkáme. Nehladíme je a neobjímáme. V práci se většinou nikoho nedotýkáme. Když se s někým seznamujeme, podáváme mu ruku. Když se s někým vítáme, můžeme také na přivítanou podat ruku.

Doteky můžou být příjemné i nepříjemné. Příjemné je, když nás pohladí třeba kamarád, kterého máme rádi. Nepříjemné může být, když se nás dotýká člověk, kterého rádi nemáme. Nepříjemné může být, když se nás dotýká cizí člověk. Vždy když se někoho dotýkáme, musíme si být jistí, že je mu to příjemné.

24

Oční kontakt Oční kontakt je to, když se díváme druhému člověku do očí a on se dívá do očí nám. S ostatními lidmi si pomocí očí můžeme povídat i beze slov. Naše oči toho totiž mohou o nás hodně prozradit. Například toto:  Pokud vidíme něco, co se nám líbí, naše zornice se zvětší.  Pokud máme třeba zlost, naše zornice se zmenší.  To, že se nám někdo nedívá do očí, může znamenat, že něco skrývá.  To, že se nám někdo nedívá do očí, může také znamenat, že se stydí, nebo že je nervózní. Jaká jsou pravidla očního kontaktu? Když si s druhým povídáme, je důležité dívat se mu do očí. Pohledem do očí dáváme člověku najevo, že ho posloucháme. Přiměřený oční kontakt s druhým člověkem vyjadřuje přátelství, důvěru a ochotu dorozumět se. Neměli bychom to ale přehnat a na ostatní zírat. Někdy může nervozita způsobit, že občas pohlédneme stranou, nahoru nebo dolů. Neměli bychom se ale po celou dobu povídání dívat na podlahu, nebo na strop! Když si s druhým člověkem povídáme, díváme se mu do očí. Není nutné dívat

se mu do očí po celou dobu rozhovoru, aby to nevypadalo, že na něj

„zíráme“.

Jak pozdravit Než se začnete učit tuto kapitolu, řekněme si co je to tykání a co vykání, komu vykáme a komu tykáme. Kdy říct „dobrý den“ Když vcházíme do místnosti, když se s někým potkáme, když lidi v místnosti neznáme, když si nejsme jistí, jestli lidi v místnosti známe, když vcházíme na neznámé místo, když si s těmi lidmi vykáme.

25

„Dobrý den“ říkáme srozumitelně a nahlas, aby nás ostatní slyšeli, tímto pozdravem nikdy nic nezkazíme. „Dobrý den“ říkáme s úsměvem. Ostatní to potěší. Zdravíme stejně nahlas, jako když normálně mluvíme. Nešeptáme, ani nekřičíme. Kdy říct „ahoj, čau, nazdar“ Když zdravíme kamaráda, když se loučíme s kamarádem, když zdravíme někoho, komu tykáme, když se loučíme s někým, komu tykáme. Kdy říct „nashledanou“ Když se s někým chceme rozloučit. Když odcházíme z místnosti. Když si s člověkem vykáme. Když toho člověka neznáme. Když si nejsme jistí, jestli toho člověka známe. Loučíme se stejně nahlas, jako když normálně mluvíme Další pozdravy Někdy uslyšíte i jiné pozdravy. Je dobré je taky umět. Zkuste je používat.  „Zdravím vás“ znamená něco jako „dobrý den“, má i stejné použití. 

„Zatím“ znamená něco jako „ahoj“. Použijeme ho, když se loučíme s kamarádem.

 „Dobré ráno“, dobré poledne, dobré odpoledne, dobrý večer, dobrou noc“ používáme u lidí, se kterými si vykáme i tykáme. Použijeme ho u kamarádů i neznámých lidí. Používáme ho ve správnou denní dobu! 

„Pa“ používáme, když se loučíme s hodně dobrým kamarádem.

Co znamená přísloví: „Pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost“. Jak se představit Kdy se představit. Když se s nějakým člověkem setkáme poprvé. Když jsme toho člověka nikdy před tím neviděli.

26

Představení probíhá takto: 1. Přijdeme k člověku, kterému se chceme představit. 2. Podáme mu pravou ruku. 3. On nám podá také pravou ruku. 4. Stiskneme si s tím člověkem ruku (tím potvrdíme naše seznámení). 5. Řekneme „ahoj“ nebo „dobrý den“. 6. Řekneme, jak se jmenujeme. Poprvé se setkáváte se svým zaměstnavatelem. Zkuste předvést, co uděláte a řeknete. Jmenujte další situace, ve kterých je potřeba se s někým seznámit. ………………………………………………………………………………………………….

Až se představíte, můžete říct ještě „těší mě“ nebo „rád vás poznávám“. Ukážete, že máte ze setkání radost. Co o sobě říct Někdy nestačí se jen představit. Je taky potřeba o sobě něco říct. Třeba jaké je naše zaměstnání.  Někdy se nás někdo na něco zeptá. Chce poradit. Pokud to umíme, poradíme mu.  Někdy si s námi lidé chtějí povídat. Když je nám to příjemné, můžeme si s nimi povídat.  Někdy nechceme na otázku odpovědět. Je nám to nepříjemné. Omluvíme se a řekneme, že neodpovíme. Třeba takhle: „nezlobte se, ale o tomhle nechci mluvit“.  Někdy na otázku neznáme odpověď, nebojíme se říct, že nevíme. Třeba takhle: „to bohužel nevím“. S někým si povídáte. On se ptá na nepříjemné věci, na které nechcete odpovědět. Jak mu to řeknete? …………………………………………………………………………………………………

27

Jak získat informace od ostatních Když nás něco zajímá o druhých lidech, můžeme se jich slušně zeptat. Otázku začneme takhle: „Můžu se vás zeptat…..? “Nebo takhle: „Prosím vás…?“ (potom hned řekneme naši otázku).

Zkuste předvést: - Potkáte na ulici cizího člověka. Zeptáte se kolik je hodin. - Ptáte se svého zaměstnavatele, jestli můžete jít dnes dřív domů. - Ptáte se kolegy, kde koupil to pěkné tričko. Oslovení Když chceme někomu něco říct, měli bychom ho nejprve oslovit. Teď si povíme si jak na to. Toto jsou základní pravidla pro oslovování:  Každého člověka oslovujeme tak, jak si to přeje. Jak to má rád. (když si bude Josef přát, abychom mu říkali Pepíčku, uděláme to).  Pokud člověka neznáme, oslovujeme ho „paní“ nebo „pane“.  Pokud mluvíme s velmi mladou dívkou, můžeme ji oslovit „slečno“.  I my máme právo říct ostatním, jak si přejeme, aby nás oslovovali!!

Pokud člověka neznáme jménem ani příjmením, oslovíme ho pane nebo paní. Když se s někým setkáváme pravidelně, je dobré zjistit, jak si ten člověk přeje, abychom ho oslovovali. I my máme právo říct ostatním, jak nás mají oslovovat, jak se nám to líbí. Prosba Často se nám stane, že něco potřebujeme. Často o něco druhého člověka žádáme. Vždy bychom si o to měli umět říct slušně. Jak správně o něco poprosit:  Každou prosbu nebo žádost začínáme slovem „prosím“.  Prosba neznamená to samé co příkaz!  Druhý člověk nám může naši prosbu splnit, ale také nemusí.  Když o něco prosíme, nekřičíme u toho.  Když chceme poprosit pana Nováka o radu, můžeme to udělat třeba takto:

28

„prosím vás, pane Nováku, můžete mi poradit?“ (všimněte si, že kromě prosby používáme i oslovení). Když od někoho něco chceme, měli bychom ho slušně poprosit. Nesmíme druhým lidem přikazovat a křičet na ně. Při prosbě používáme slovo „prosím“.

Poděkování Často se stane, že je potřeba někomu za něco poděkovat. Uděláme to tak, že řekneme druhému „děkuji“ nebo „díky“. Kdy je slušné poděkovat:  Když nám druhý člověk pomohl nebo se o to alespoň snažil.  Když nám někdo něco daroval.  Když nás někdo potěšil.  Když jsme někoho požádali o radu a on nám poradil. Slova „prosím“ a „děkuji“ jsou základem slušného vychování. Nezapomeneme je používat!

Dostali jste od kamaráda čokoládu a řeknete: „čokoláda, ach jo, ta mi moc nechutná.“ Bylo to tak správně? Co byste udělali vy, kdyby vám někdo něco daroval. Každého člověka potěší, když mu poděkujeme za to, co pro nás udělal. Vždy, když pro nás někdo něco udělá, poděkujeme mu za to. Společenské chování V životě jsou velmi důležité zásady společenského chování, tedy to, jak se máme správně chovat k ostatním lidem. Tyto zásady musíme dodržovat i v našem budoucím zaměstnání. Jaké jsou nejdůležitější zásady společenského chování:

29

 Pozdravíme, poprosíme, poděkujeme (tři slušná slovíčka, na které nikdy nesmíme zapomenout!)  Nekřičíme na ostatní, nehádáme se, nemluvíme sprostě, nepereme se s ostatními.  Necháme druhého člověka domluvit. Neskáčeme mu do řeči.  Když se představujeme s druhým člověkem, je slušné si podat ruce (podáváme mu svou pravou ruku a krátce stiskneme ruku druhého člověka, se kterým se představujeme, ruku mu nedrtíme.)  Druhého člověka oslovujeme jeho jménem. (pokud ho neznáme, oslovíme ho „pane, paní, slečno“, ne „hej, hele“)  Když s někým mluvíme, díváme se mu do očí.  Pokud zíváme nebo kašleme, tak si vždycky zakryjeme pusu.  Důležité je také, abychom byli upraveni a měli na sobě čisté oblečení.  Pomáháme druhým lidem a jsme na ně slušní. Jak se máme správně chovat ke starým lidem a jak se mají muži správně chovat k ženám:  Staré lidi a ženy pustíme do dveří. Dáme jim ve dveřích přednost.  Pomůžeme jim s těžkou taškou.  Pustíme je sednout na židli, aby nemuseli stát, pokud už žádná volná židle není.  Když vidíme, že má starý člověk nějaké potíže, tak mu pomůžeme.  Pomůžeme mu vstát ze židle, z postele. Když mu něco spadne, tak to sebereme.

Nikdy nesmíme zapomínat na slušné chování. Je důležité, abychom se k ostatním lidem chovali slušně a hezky. Pak se budou chovat hezky i oni k nám. .

30

Dílna, vybavení dílny

Obsah: 4

Dílna, vybavení dílny

4. 1

Domácí dílna a dílenský provoz

 Provozní řád dílen, seznámení se s provozem.  Bezpečnost práce a povinnosti pracovníků.  Technické vybavení dílen, přehled běžně používaného nářadí a nástrojů. 4. 2

Měření a technická dokumentace

 Jednotky délky, převody jednotek, měření posuvným měřítkem, metrem, odhad délek, měření vodováhou, výpočty obsahů a objemů.  Jednoduché výkresy, náčrtky, základy čtení technických výkresů, měřítko.  Strojnické tabulky, stavební tabulky, materiálové listy, vyhledávání zdrojů. 4. 3

Přehled spojovacího materiálu

 Vruty, šrouby, matice atd. a příslušející nářadí, rozdělení, přehled, použití, sortiment, katalogy.  Odhad velikosti a určování jednotlivých nejpoužívanějších druhů.

33

4. Dílna, vybavení dílny Domácí dílna a dílenský provoz. Provozní řád dílen, seznámení s provozem. Kromě

své

soukromé

dílny,

za

kterou

nese

odpovědnost

vždy

vlastník,

se v pracovním procesu setkáváme s celou řadou dílen (truhlářských, klempířských, zámečnických, údržbářských, keramických) ve svém zaměstnání. V některých obytných domech jsou zařízené společné dílny pro všechny nájemníky. Na vstupním školení o bezpečnosti při práci je důležité se vždy seznámit s provozem firmy nebo podniku a s provozem jednotlivé dílny, kde budu pracovat.

Nejde jen o provoz ručního nářadí a strojů, které jsou součástí dílny, ale i o pohyb v daném prostoru, zvedání a přenášení břemen a skladování a manipulace s materiálem. Samozřejmostí je používání všech ochranných pomůcek pro danou práci a dodržování požárních předpisů. Příklad provozního řádu pro truhlárnu (truhlářskou dílnu) Jako názorný příklad je zde uveden provozní řád truhlářské dílny. Obecně ale můžeme říci, že jednotlivé provozní řády se budou lišit dle místních podmínek, vybavení a způsobu využití. Společným jmenovatelem zde bude vymezení práv, povinností a zodpovědnosti jednotlivých pracovníků. Dále dodržování všech daných bezpečnostních a požárních předpisů, vztahujících se k dané dílně.

Vstup do truhlárny je povolen pouze pracovníkům truhlárny, jejich nadřízeným a pracovníkům provádějícím kontrolu. Jiným osobám je vstup do truhlárny dovolen

35

jen se souhlasem pracovníka technického úseku, odpovědného za truhlárnu a v doprovodu pracovníka truhlárny. Popis truhlárny: Truhlárna je pracoviště se zvýšeným nebezpečím požáru, proto je nutné ve všech prostorech dodržovat všechna ustanovení požárního řádu. V objektu truhlárny je ruční a strojní dílna. Odpovědnost: Za provoz, dodržování bezpečnostních a požárních předpisů, technologických postupů a pořádek odpovídá určený pracovník technického úseku. Údržba: Pracovníci jsou povinni pravidelně promazávat stroje, kontrolovat jejich technický stav, příslušenství, vybavení a kontrolovat pořádek kolem strojů. Za plnění těchto povinností jsou odpovědni tito pracovníci: Pásová pila

...........................

Kotoučová pila

...........................

Pásová

...........................

Srovnávačka, hoblovačka

...........................

Dlabačka, fréza, bruska

...........................

Pracovat na strojích mohou pouze pracovníci s potřebnou kvalifikací, kteří byli určeni mistrem nebo četařem. Každý stroj a strojní zařízení musí být pravidelně kontrolováno v určených termínech. Na strojích a strojním zařízení se může zpracovávat pouze materiál neobsahující kovové popřípadě jiné části, které by mohly poškodit nástroj. Pracovníci jsou povinni při práci na strojích dodržovat příslušné normy a směrnice. Jestliže na stroji vznikne porucha, nesmí se na něm pracovat až do doby jejího odstranění a prověření správné funkce.

36

Pracovník se může vzdálit od zapnutého stroje pouze, je-li to součástí technologie výroby a byla-li provedena příslušná bezpečnostní opatření. Při práci musí pracovník používat vhodný pracovní oblek, obuv a předepsané osobní ochranné pomůcky a prostředky (zaznamenává se na osobní kartu pracovníka a řídí se směrnicí o přidělování OOPP). Bezpečnost práce a povinnosti pracovníků Bezpečnost práce je jedna z nejdůležitějších věcí při jakékoli práci, předpokládá se zodpovědnost každého pracovníka. Co je odpovědnost  Každý musí plnit svěřené úkoly.  Z těchto úkolů vyplývají povinnosti.  Spolu s povinnostmi se přebírá odpovědnost. Odpovědnost v zaměstnání V zaměstnání je odpovědnost spojena s převzatými úkoly. Rozsah těchto úkolů je velmi rozdílný a odpovídajícím způsobem je odstupňována odpovědnost jednotlivých pracovníků. Rozlišuje se: Odpovědnost zaměstnavatele:  dodržovat zákony  pečovat o zdraví a bezpečnost při práci  vydávat pokyny  odstraňovat nedostatky (vyhodnocování)  realizovat ochranná opatření  poskytovat ochranné pomůcky Odpovědnost zaměstnance:  neohrožovat spolupracovníky  dodržovat bezpečnostní předpisy (např. žádný alkohol)  řídit se pokyny

37

 ihned nahlašovat úrazy, situace, které k nim mohly vést, a nedostatky  používat ochranné pomůcky Podrobněji se věnujeme bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, pracovní hygieně a bezpečnosti práce s nástroji a pomůckami v první a druhé kapitole této učebnice.

Technické vybavení dílen, přehled běžně používaného nářadí a nástrojů S profesionálně vybavenou dílnou se setkáváme většinou ve svém zaměstnání, může to být dílna údržby, truhlářská, zámečnická či jiná.

Obdobnou výhodou je mít zařízenou dílnu u svého bydlení, neboť čas od času potřebujeme doma něco opravit, uříznout, vyvrtat nebo přišroubovat. A to nejen doma, ale třeba i na zahradě nebo na našem kole, automobilu. Dobrou dílnu poznáme podle pořádku a hlavně podle dílenského vybavení. Základním vybavením je ruční nářadí, ale v poslední době je stále dostupnější elektrické a aku nářadí (nemusíme mít profi, stačí hobby). Je důležité také zvolit správné uspořádání dílny a vhodný nábytek - stůl, skříňky, úložné boxy a různé organizéry. Ne každý si může dovolit prostornou dílnu. Dobře vám může posloužit i menší dílnička doma v nebytových prostorech nebo třeba v garáži.

38

?

Poznáš rozdíl na obrázcích? Která je dílna v pořádku a která potřebuje uklidit?

Vybavení Dílenským vybavením se kromě nábytku rozumí především nářadí a stroje. Např. vybavení – stroje – v truhlářské dílně:

Ruční nářadí Základ výbavy domácích kutilů tvoří zejména ruční nářadí. Nepostradatelné je při drobných opravách i běžném provozu domácnosti. Pokud patříte mezi „sváteční domácí kutily“, bude pro vás výhodná sada ručního nářadí, kterou pořídíte za dostupnou cenu.

Stroje

39

Do dílen patří ale také stroje a přístroje. Na stole by neměl chybět svěrák. Většina dalších strojů bývá obvykle na elektrický pohon. Oceníte zejména vrtačku, brusku, pilku, svářečku a další.

?

Spoj obrázek se správným názvem.

vrtačka

bruska

pilka

svářečka

40

Pracovní nářadí Jako nářadí se souborně označují všechny nástroje, které se ovládají ručně, i když mohou být poháněny elektricky (vrtačka, bruska, pila) nebo pneumaticky, stlačeným vzduchem (sbíječka, vrtačka). Jednoduché ruční nářadí je používáno už od dob starověku a jeho tvar, provedení nebo účel se za tu dobu měnil.

Vývoj nářadí Podle většiny odborníků z řad mechaniků ale i z řad antropologů celého světa bylo nářadí důležitou součástí evoluce člověka od samého počátku až do moderního věku. Počínaje momentem, kdy se první člověk naučil používat palec k úchopu, začalo se spolu s ním nezadržitelně vyvíjet také nářadí. Úměrně s růstem inteligence lidí rostla i potřeba stále dokonalejšího nářadí a jeho následný přerod v méně či více technologické stroje. Tím byl započat dlouhý, avšak neustále se zrychlující přerod z obyčejných pazourků a kamenných nožů v sofistikované nářadí známé z domácností i z boxů profesionálních řemeslníků. Nářadí tvořilo během věků důležitou součást lidstva, až přerostlo v naprosto nezbytnou věc, bez jejíž existence bychom si svůj současný život mohli jen sotva představit. Vzato pěkně do důsledků, můžeme být všichni svým předkům i současníkům vděčni za jejich inteligenci, nápaditost a vlastní invenci, bez které bychom ze současného výčtu nářadí měli jen pramalou hrstku. Z historického pohledu a hodin dějepisu můžeme ze všeho nejvíce za masivní rozvoj děkovat století páry, období světových válek a rozkvětu elektronických výrobců Japonska, Ameriky a Evropy během druhé poloviny dvacátého století.

?

Poznej předchůdce sekery, nože a první nástroj k řezání a na opracování různých materiálů – pěstní klín.

41

Druhy nářadí Z hlediska základního dělení nářadí existují dvě hlavní skupiny: nářadí se samostatným pohonem a nářadí poháněné lidskou silou (nazývané souborně jako ruční nářadí). Nářadí se samostatným pohonem se dělí na několik podskupin: se samostatným pohonem:

 motorové  benzínové  elektrické  napájené ze sítě  s vlastním zdrojem (tzv. aku nářadí)  pneumatické  poháněné lidskou silou (tzv. ruční nářadí)

Všeobecně má ze všech nářadí k nástrojům nejblíže právě to poháněné lidskou silou, protože je člověku přizpůsobené natolik, aby bylo pokud možno jedno účelné a maximálně jednoduché – tedy jako nástroje. Samozřejmě i zde existují výjimky, z jejich výčtu můžeme jako jeden příklad za všechny jmenovat například kombinované kleště neboli „kombinačky“.

České nářadí Češi jako národ nemají žádné vyloženě pro nás typické nářadí, ale zato mají několik ve světě velmi uznávaných výrobců. Namátkou můžeme jmenovat třeba českolipský Narex (výrobce tradičního elektrického nářadí) nebo Tona (výrobce tradičního ručního nářadí z města Pečky). 42

4.2 Měření a technická dokumentace Jednotky délky Délka – jedna z prvních jednotek, kterou lidstvo potřebovalo měřit. První odvozování míry bylo z rozměrů lidského těla: Stopa – asi 30 cm, palec – asi 2,5 cm, loket (vídeňský) – asi 0,75 m, krok (stará česká jednotka) 1 krok = přibližně 60 cm, sáh, píď,….

Předchozí jednotky byly nejednotné, bylo tedy nutné zavedení jednotné míry. Základní jednotkou je jeden metr - míra byla původně odvozena z rozměrů Země (v 18. století). Dnes je přesné stanovení délky jednoho metru odvozeno od rychlosti světla. Měření délky •

Měřit = znamená zjistit počet jednotek

•

Používáme měřidla •

se stupnicí

•

digitální (číslicová)

Měřidla se stupnicí

skládací metr pásmo

krejčovský metr digitální měřítko

43

Způsob měření •

Přiložíme měřidlo nulou na začátek měřeného úseku tělesa.

•

Měřidlo se předmětu dotýká po celé délce.

•

Uvědomíme si jednotky.

•

Zjistíme údaj na stupnici, který je na konci tělesa – díváme se kolmo.

?

?

Jakou délku má zelený obdélník?

Jakou délku má toto chodidlo?

Změř si své chodidlo, zapiš jeho délku a naměřené hodnoty porovnej si s kamarádem. Nezapomeň uvést jednotky délky. moje chodidlo _________________

chodidlo kamaráda __________

44

Digitální měřidla Čtení na stupnici některých měřidel je obtížné (mikrometr, posuvné měřidlo) - měřidla se často vybavují elektronickým obvodem, údaje se zobrazí na displeji. Tímto se zvyšuje přesnost měření (setiny i tisíciny milimetru).

Určení svislého směru Olovnice je těžký kovový válec zavěšený na provázku. Na dolním konci je špička, kterou je možné udělat značku.

Určení vodorovného směru Vodováha = libela. Ve dřevěném či kovovém hranolu je uzavřená skleněná trubička s kapalinou. V kapalině je bublina vzduchu. Je-li bublina mezi ryskami – vodorovný směr.

45

Doplň křížovku a tajenku dopiš do věty pod křížovkou.

zkratka pro kilometr dřívější míra asi 2,5 cm  

dřívější míra asi 30 cm dřívější míra asi 60 cm Tajenka: Základní jednotkou délky je 1 _______________ .

Změř a zapiš, kolik měří: délka tvého palce délka tvého kroku délka tvého loktu

Změř pásmem délku a šířku naší učebny. ___________________________________________________________________ Změř pravítkem rozměry předmětů na tvé lavici. Změř i rozměry lavice. ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ Změř krejčovským metrem svou délku, obvod hrudníku o obvod v pase. ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

46

Technická dokumentace, výkresy Technický náčrt (skica, črta) Technický náčrt neboli skica je předběžná kresba (prvotní náčrt, nápad – zběžný záznam díla) nějakého technického, myšlenkového nápadu, který je později nakreslen na technický výkres. Skicování lze provádět na jakýkoli světlý papír.

Při výrobě či stavbě používáme jednotlivé výkresy či výkresovou dokumentaci, kde jsou přesně rozkresleny a okótovány jednotlivé části výrobku či stavebního díla. Součástí bývá i legenda a technická zpráva s rozpisem materiálu. Technický

výkres

je

výkres

používaný

převážně

ve

strojírenství,

elektrotechnice a stavebnictví, kreslený ve vhodně zvoleném měřítku a obsahující všechny informace nutné pro výrobu konkrétní součásti, stroje, stavby apod. Rozdělení podle účelu a obsahu 

Strojírenský



Výrobní



Dílenský



Detailní (součásti)



Částečná sestava (podsestava)



Hlavní sestava

47



Pracovní postup



Montážní



Pomocný



Elektrotechnický



Stavební



V dřevozpracujícím průmyslu

Měřítko Měřítko je poměr mezi rozměry obrazu na výkresu a rozměry skutečného předmětu. Vhodným měřítkem lze zmenšit obraz rozměrného a jednoduchého předmětu, nebo naopak zvětšit obraz předmětu příliš drobného. Kromě kreslení ve skutečné velikosti (M 1 : 1) se užívají následující měřítka: 

pro zmenšení – 1 : 2, 1 : 5, 1 : 10, 1 : 15, 1 : 20, 1 : 50, 1 : 100



pro zvětšení – 2 : 1, 5 : 1, 10 : 1

Měřítko se zapisuje na výkresu do příslušné rubriky rohového razítka. Jestliže jsou některé části výkresu kresleny v jiném měřítku, tato část výkresu je označena samostatným měřítkem. Například M 2 : 1. Druhy měřítek – použití: Měřítko zmenšení M 1:2, 1: 5

- použití: na pohledy menších předmětů, jednotlivé díly

M 1:10, 1:20 - použití: na pohledy a řezy nábytku, stěn a stropů M 1:25

- použití: půdorysy místností

M 1:50, 1:100 – použití: stavební výkresy Měřítko zvětšení M 2:1 – použití: detaily M 5:1 – použití: detaily M 10:1 – použití: detaily, lepší okótování menších výrobků

48

Formáty výkresů Základní formáty výkresu. Všechny formáty výkresů jsou odvozeny půlením od formát A0 (rozměr 1189 mm × 841 mm), jehož obsah je přibližně 1 m2, a označují se A0, A1, A2, A3, A4. Kótování Kótování je způsob udávání velikosti předmětu nakresleného na výrobním výkresu. Aby konstruktér výkres správně okótoval, musí mít určité vědomosti o výrobě součásti, aby ji šlo podle výkresu vyrobit (pro představu – aby skladatel nenapsal klavírní part, který nejde zahrát). Pro určení rozměrů výrobku jsou rozhodující pouze rozměry udané kótami, bez zřetele na měřítko, v němž je výkres nakreslen. Žádné rozměry se nesmějí z výkresu odměřovat. Kóty udávají rozměry v milimetrech, ale značku mm nepíšeme. Úhly kótujeme ve stupních, minutách a vteřinách. Kótovací čáry jsou s kótovaným rozměrem rovnoběžné, pomocné čáry jsou k němu zpravidla kolmé. Ukázky strojírenských výkresů

Jednoduchý výkres závitu (řez). Technologický postup výroby: navrtat, vyvrtat díru 8,4 (vnitřní průměr matice) do délky 25,5 mm a vyřezat závit M 10 do délky 18 mm.

49

Vnitřní otvor je okótován v půdorysném řezu, v nárysu a bokorysu jsou neviditelné hrany.

Šnekový hřídel, výkres montážní sestavy

     

50

Výkresy ve dřevozpracujícím průmyslu

Výkres židle v pravoúhlém promítání zhotoven podle ČSN 01 3610

Zajímavost ze světa kreslení CAD – komputer - aided design, česky počítačem podporované projektování, nebo jako computer-aided drafting - počítačem podporované kreslení. Jednoduše lze říct, že se jedná o používání pokročilých grafických programů pro projektování, místo rýsovacího prkna. CAD aplikace vždy obsahují grafické, geometrické a matematické nástroje pro kreslení plošných výkresů a modelování objektů a dějů reálného světa. Pokročilejší řeší výpočty, analýzy a řízení systémů (výroby, zařízení). První verze AutoCadu pochází z roku 1982.

51

4.3 Přehled spojovacího materiálu Jako spojovací materiál jsou nazývány strojní součástí, které slouží ke spojení dvou nebo více dílů. Vyrábí se z oceli, korozivzdorné oceli, mosazi, mědi, hliníku, plastů a dalších materiálů. 

nýt



šroub + matice



vrut



spona



hřebík



hmoždinka



kotva



podložka



svorník



závitová tyč



válcový kolík



pružný kolík



zděř

Kovový spojovací materiál Šrouby Jsou spojovací součásti, které umožňují rozebíratelně spojit strojní součásti. Základní části šroubu jsou hlava a dřík, na kterém je závit. Rozlišujeme šrouby do kovu a do dřeva (vrut). -

závitořezný s válcovou hlavou,

-

zápustný s hlavou,

-

s půlkulatou hlavou,

-

s válcovou hlavou s vnitřním šestihranem,

-

stavěcí se zářezem a s kuželovitým koncem,

-

se šestihrannou hlavou se závitem k hlavě,

-

se šestihrannou hlavou.

52

Vruty Jsou určeny ke spojování dřevěných konstrukcí a dají se snadno rozebírat. Matice - jsou součásti šroubů. -

čtyřhranné,

-

šestihranné,

-

korunové – mají zářezy pro závlačku,

-

křídlové – utahují se ručně.

Podložky Podkládají se pod matice a hlavy šroubů, aby se matice při častějším utahováním nezadřela. Závlačky Zajišťují matice šroubů proti uvolnění.

Hřebíky  Hřebík či hřeb (zdrobnělina hřebíček) patří mezi spojovací materiál. Jedná se obvykle o tvrdý (nejčastěji ocelový) předmět, opatřený na jednom konci hrotem a na druhém konci plochým rozšířením - hlavičkou. Hřebík bývá obvykle tenký, hřeb tlustší. Slouží k rychlému vzájemnému spojování dvou či více různých předmětů. Do materiálu se vpravuje zatloukáním kladivem.

Nýty  Nýt je spojovací součástka, která se používá pro zhotovení nerozebíratelných spojů. V minulosti se používalo nýtování zatepla při výrobě tlakových nádob, ocelových konstrukcí budov, hal ale i mostů. Dnes se nýtování nahrazuje šroubovými spoji či svařováním. Nýtování za tepla se používá spíše v kovářském řemesle, případně při opravách technických památek.

53

Spojovací součásti – používají se spojení dvou nebo více částí v jeden celek. Spoje rozdělujeme na: -

rozebíratelné - při demontáži se nepoškodí a můžeme je znovu použít,

-

nerozebíratelné - spoj nelze rozebrat bez poškození spojovací součásti.

Rozebíratelné spoje: Šroubové – skládají se ze šroubu, matky a podložky. Kolíkové – kolíky jsou nejjednodušší spojovací součásti. Kolíky dělíme na válcové a rýhované. Klínové – slouží k přenosu otáčivého pohybu z jedné součásti na druhou. Obvykle jde o spoj hřídele s nábojem Pružné – spojení dvou nebo více části pomoci pružin, které se mezi ně vloží. Pojistky – slouží proti samovolnému uvolnění. Jsou to např. závlačky, dráty, atd.. Nerozebíratelné spoje: Nýtové spoje – vznikají deformací nýtů. Nýtují se plechy kotlů, nádrží, ocel nosných a mostových konstrukcí atd. Jsou poměrně drahé. Svarové spoje – obvykle se svařují kovové materiály, dnes i plasty. Vznikají svařováním plamenem nebo elektrickým proudem. Svar se může vytvořit bezprostředním slitím spojovaných částí nebo použitím přídavného materiáluelektrody, která má stejné nebo přibližné složení jako svařovaný materiál. Lepené spoje - používají se tam, kde je klasické spojení obtížné nebo nemožné. Např. se lepí kov s pryží, sklem nebo plasty. Takto se spojují hlavně papír, dřevo, plasty, sklo, pryž.

54

Práce se dřevem

Obsah 5 Práce se dřevem 5.1 Dřevo, vlastnosti dřeva, druhy dřeva a jeho použití 5.2 Těžba a zpracování dřeva, výroba řeziva, sušení, třídění a skladování, stavební dřevo 5.3 Ochrana dřeva proti povětrnosti a škůdcům, impregnace 5.4 Dřevěné materiály a polotovary ze dřeva 5.5 Nástroje a stroje na opracování dřeva 5.6 Dřevotřískové desky, lamino, překližka, spárovky, obkladové desky, použití, montáž 5.7 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se dřevem a nástroji na zpracování dřeva 5.8 Montáž nábytkových dílů, montáž a opravy nábytkového kování 5.9 Kování dveří, oken, sortiment, montáž, opravy 5.10 Plovoucí laminátové podlahy, princip pokládky

Popis průběhu praktické výuky: Práce se dřevem Účastníci rekvalifikačního kurzu budou prakticky v dílně zpracovávat jednotlivé druhy dřeva a vytvářet polotovary, které jsou potřeba v rámci údržby domovního fondu. Naučí se provádět drobné opravy a impregnaci dřevěného nábytku a zařízení budov. V dílně budou pracovat s veškerým potřebným nářadím, seznámí se s jednotlivými typy desek, vytvoří v rámci montážních prací nábytkové díly a naučí se opravovat nábytkové kování, kování dveří, oken. Budou pokládat laminátovou podlahu a naučí se principům pokládky podlahových desek.

57

5 Práce se dřevem První materiál, se kterým člověk pracoval, bylo dřevo. Nesloužilo tedy jen k získání tepla, ale i k lovu. Postupem času se naučil člověk dřevo opracovávat tak, že si ze dřeva stavěl obydlí a další, užitečné nástroje. 5. 1 Dřevo, vlastnosti dřeva, druhy dřeva a použití Dřevo Je látka rostlinného původu a patří k nejstarším stavebním materiálům. Zpracováváme zejména jehličnaté stromy (dřeviny), a to smrk, jedli a borovici. Dřevo má dobré vlastnosti, jako je snadná opracovatelnost, spojování, montáž, poměrně dobrá trvanlivost a přijatelná cena. Jehličnaté dřeviny

Listnaté dřeviny

smrk, borovice, jedle, modřín

dub, buk, jasan, hrušeň, lípa

Tvrdé dřevo

Měkké dřevo

dub, buk, jasan, hrušeň

smrk, jedle, lípa Polotvrdé dřevo: borovice, modřín

Popis jednotlivých druhů dřev Akát – tvrdý a pružný, výrazná kresba, při sušení praská. Vhodný na násady a topůrka. Bříza – světlé dřevo bez výraznější kresby, používá se hlavně pro soustružení, menší průměry nepraskají ani v kulatině. Buk – hodně tvrdý, vhodný pro soustružení, ohýbání. Dub – pevné a tvrdé dřevo, hodně používané řezbáři, dobře odolává působení vlhka. Habr – naše nejtvrdší dřevo, vhodné na výrobu paliček na buben apod. Hrušeň – tvrdé, stejnoměrně husté dřevo, málo pracuje, nebortí se, vhodné pro řezbářství. Jasan – pevné a pružné dřevo s hezkou kresbou. Pro svoji pružnost se používal na

59

výrobu lyží, luků apod. Dobře slouží i na výrobu topůrek. Javor – světlé dřevo, tvrdé a lesklé. Používá se mimo jiné k výrobě hudebních nástrojů. Lípa – světlé, měkké stejnoměrně husté dřevo. Ideální pro řezbářství. Málo odolná proti vlhku a dřevokaznému hmyzu, je dobré ji chemicky ošetřit. Olše – má obdobné vlastnosti jako lípa, tmavší barva, výraznější kresba, na vzduchu tmavne. Ořech – krásné dřevo s nádhernou kresbou, vhodné k výtvarnému zpracování. Musí se opatrně sušit, protože často praská. Švestka – obdobné jako ořech, velmi tvrdé, vhodná k výrobě dřevěného šperku. Topol – měkké řídké dřevo. Třešeň – tvrdé dřevo s výraznou a hezkou kresbou. Při sušení hodně praská. Vhodné na soustružení, dřevěný šperk. Špatně se řeže přes léta. Najdi a škrtni v čtyřsměrce všechny druhy dřev. Zbylá písmena vypiš postupně pod tabulku. Přečteš si tajný vzkaz? ___________________________

Š

V

E

S

T

K

A

B

U

D

___________________________ ___________________________

T

B

O

R

O

V

I

C

E

J

Ř

U

L

S

P

I

B

L

Š

I

E

K

Š

M

O

D

Ř

Í

N

H

___________________________

Š

J

E

K

L

E

Í

P

U

A

___________________________

E

CH

E

Ř

O

L

Z

A

A

B

Ň

A

K

Á

T

J

A

V

O

R

___________________________ ___________________________ ___________________________

___________________________

___________________________ ___________________________ ___________________________ ___________________________ ___________________________ 

______________________________________________!

60

5. 2 Těžba a zpracování dřeva, výroba řeziva, sušení, třídění a skladování, stavební dřevo Kde a jak se dřevo získá V lese těžbou

Dřevo je v lesích těženo nejlépe v období vegetačního klidu v zimním období, tzn. těžba se provádí od 1.9. – 15.5. V tomto období je dřevo jakostnější, není plné mízy a vody. Vytěžené dřevo - kmeny se podélně rozřezávají na polotovary – řezivo (trámy, hranoly, fošny, prkna, latě a krajiny). Rozřezané dřevo se třídí podle jakosti, rozměrů a podle tvaru příčného průřezu.

Po rozřezání se řezivo suší dvěma způsoby a to buď přirozeně ve venkovním prostředí, nebo uměle v sušárnách. Řezivo je srovnané v hráních, kde se ponechává různou dobu podle ročního období a počasí několik měsíců až rok nebo se řezivo suší uměle v takzvaných komorových sušárnách. Řezivo se vysouší na požadovanou vlhkost v rozmezí (8 – 15% vlhkosti).

61

Rozdělení řeziva podle určení k použití Pro výrobu nábytku – (nábytek skříňový, sedací, lůžkový, stolový, …) Pro stavební truhlářství – (okna, dveře, schody, podlahy, obložení stěn, dřevěné prvky staveb…) Pro stavební účely – (lešení, bednění, atd.) Pro výrobu dřevostaveb, pro letecké účely, pro výrobu lodí Pro výrobu vodních staveb – (mosty, piloty, hrazení lesních bystřin, stavba jezů na řekách, …) pro výrobu hraček, pro výrobu hudebních nástrojů, pro výrobu sportovních potřeb, náčiní – (vybavení sportovních hal, tělocvičen, …) Pro výrobu železničních pražců, pro výrobu sudů (bednářství), pro výrobu přepravních prostředků (palety, obaly, …) Napiš, co se ještě vyrábí ze dřeva: ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ __________________________________________________________________________________   

Zpracování dřeva Mezi hlavní způsoby zpracování dřeva patří výroba řeziva, výroba deskových velkoplošných materiálů a výroba papíru. Třídění a skladování dřeva Sortimenty dřevařských závodů Dřevařské závody dělí zpracované dřevo na: dýhy, překližky, laťovky, voštinové desky,

aglomerované

materiály,

dřevotřískové

desky,

dřevovláknité

desky,

pazdeřové desky, pilinové desky, OSB desky, MDF desky, kůrové desky, lepené lamelové dřevo.

62

5. 3 Ochrana dřeva proti povětrnosti a škůdcům, impregnace

Chraňte dřevo před houbami, hmyzem, plísní a UV zářením.

Hniloba (hnití) je u dřeva a jiných nekovových materiálů stejná jako koroze u oceli. -

nátěry, karbolínem, asfaltem, vodním sklem, dehtem, olejovými barvami,

-

opalováním, ožehnutí povrchu dřeva plamenem.

Proti ohni: - tato ochrana není dokonalá, ochranné látky v protipožárním tmelu nebo protipožární nátěrové hmotě pouze snižují hořlavost dřeva. Protipožární nátěry obsahující zpomalovač hoření. Požár je nežádoucí hoření, při kterém jsou ohroženy životy a zdraví fyzických osob, zvířat, majetky nebo životní prostředí.

Impregnace je povrchová úprava dřeva. Je to nejspolehlivější ochrana dřeva proti dřevokazným houbám, plísním a hmyzu po dobu desítek let vhodnými přírodními nebo chemickými látkami.

63

5. 4 Dřevěné materiály a polotovary ze dřeva Rozdělení řeziva podle způsobu opracování Neomítané řezivo – kraje s kůrou zůstávají v původní podobě.

Omítané řezivo – je zbavené kůry, podélné hrany jsou rovnoběžné a ostrohranné.

Sušení dřeva Vlhkost ovlivňuje všechny fyzikální i mechanické vlastnosti dřeva a dělá ze dřeva materiál, jehož vlastnosti se procesem sušení mění. Dřevo se tak může zkroutit nebo popraskat, což jej může značně znehodnotit. Proces sušení se musí řídit a z vlhkého, tedy z tvarově i pevnostně nestálého dřeva vytvořit materiál, jehož vlastnosti se dále budou měnit pouze minimálně. Dřevo lze sušit přirozeně – venku na vzduchu – ovšem řádně uloženo a chráněno před deštěm nebo v sušárně dřeva. Příliš vlhké dřevo je přímo ohroženo dřevokaznými houbami a hmyzem!

64

Rozdělení řeziva konkrétně Deskové řezivo Prkna

tloušťka 15 – 32 mm

Fošny

tloušťka 38 – 100 mm) Hraněné řezivo

Hranolky

příčný průřez je od 25 – 100 cm2

Hranoly

příčný průřez > 100 cm2

Polštáře

řezivo o tloušťce ≤ 100 mm a šířce ≥ 50 mm

Trámy

řezivo o tloušťce > 100 mm a šířce ≥ 2/3 tloušťky

Latě

příčný průřez 10 - 25 cm2

Lišty

příčný průřez < 10 cm2

5. 5 Nástroje a stroje na opracování dřeva Poříz – používá se k hrubému opracování kmene (odkorňování), má dvě rukojeti, používá ho lesní dělník, dřevař nebo tesař. Dláto – zaoblený nebo přímý kovový břit na rukojeti, existuje mnoho druhů dlát, každé se používá za jiným účelem (k tvorbě dlabů při spojování, na jemnou práci ho používá řezbář aj.). Hoblík – pro ruční obrábění dřeva, jednou rukou se vede a druhou rukou se přitlačuje ke dřevu, kovová čepel při práci s hoblíkem odkrajuje od prkna hobliny, zakroucené proužky dřeva. Rámová pila – je určena pro ruční řezání ve dvou lidech, dříve jí běžně používali tesaři a dřevaři. Dnes je většinou nahrazena řetězovou motorovou pilou.

65

Další druhy pilek: čepovka, ocaska, mečovka a jiné. Kladivo – používá ho nábytkář, truhlář i tesař k zatloukání spojovacích prostředků – hřebíků apod. Soustruh – stroj na výrobu dřevěných předmětů o kruhovém průřezu (noha židle, sloupky zábradlí, miska), rotující dřevo je obráběno soustružnickým dlátem (nožem), dnes většinou elektrický stroj, dříve ruční nebo nožní šlapací, používá ho řezbář nebo nábytkář. Další nářadí

Ruční stroje

Stolní pásová pila

Řetězové pily

Stolní kotoučová pila

Ruční kotoučové pily

Rovinná frézka - hoblovačka

Ruční hoblíky

Stolní frézky s dolním vřetenem

Ruční horní frézky

Hranolové brusky

Ruční přímočaré pily

Dýhovací stroje

Úhlové brusky Lamelové drážkovací frézky

Spoj nářadí se správným názvem.

hoblík

rámová pila

dláto

pila ocaska

66

poříz

pilník

5. 6 Dřevotřískové desky, lamino, překližka, spárovky, obkladové desky, použití, montáž Další zpracování dřeva probíhá v dřevařských a nábytkářských firmách i truhlářských dílnách. Dřevo se zpracovává například na nábytek, okna, dveře, podlahy, stropy nebo obložení stěn. Řezivo též putuje přímo na stavby (krovy, bednění, dřevostavby). Část dřeva se zužitkuje na drobné předměty denní spotřeby – nástroje, hračky, nádobí apod. Z odpadního nebo méně kvalitního materiálu vznikají tmelené nebo lepené panelové desky používané ve stavebnictví i v nábytkářství. Z rozemletého dřevěného odpadu se lisují brikety, kterými se topí. Ze dřeva se samozřejmě vyrábí papír a celulóza, které se zpracovávají na další produkty. Deskový materiál Dřevotřískové desky Jsou plošně lisované z 100% rozemleté dřevěné hmoty z jehličnatých a listnatých stromů, zpravidla ve třech vrstvách. Desky jsou určeny pro suché prostředí a jsou vhodné pro laminování, kašírování a potahování laminátem či dýhování.

Obyčejná neupravená dřevotříska je základem pro lamino a dýhované materiály. Samotná se používá jako podkladní materiál na podlahy a na stavbu jednoduchých příček, podlahy pater, podií a podobně. Neupravená dřevotříska není materiál vhodný pro výrobu nábytku. Materiál je náchylný k braní vlhkosti i ze vzduchu a následnému zvětšení objemu a bobtnání, které desku při přímém kontaktu s vodou silně poškodí. Nejběžněji se prodává v sílách od 6 - 28 mm ve formátech desek 122 x 244 a 183 x 275 nebo 207 x 275. Kraje desek mohou být rovné nebo opatřené perem a drážkou.

67

Lamino Nejběžnější a nejvíce používaný deskový materiál na výrobu kuchyňských linek i ostatního nábytku je lamino. Jedná se o dřevotřískovou desku s folií, nemá rádo vodu. Lamino se prodává v různých provedeních, imitujících nejen dřevo, ale i v pastelových barvách.

Povrch může být hladký, v úpravě kůže nebo pór. Nejběžnější formát je cca 183 x 275 cm nebo 122 x 244 cm a síle 1,8 cm. Povrchově se upravují pouze hrany materiálu nažehlením nebo nalepením pásky ve stejném nebo odlišném vzoru.

Překližka Vzniká překlížením, tedy přelepením více vrstev směrově pootočených o 90 stupňů přes sebe. Jedna vrstva je středová a další vrstvy pak nabývají od středu do stran vždy ve shodném počtu. Překližka by tedy, aby se nekroutila, vždy měla mít lichý počet vrstev. Překližky jsou k dostání běžně v sílách od 4 do 28 mm, k prodeji jsou také překližky modelářské (mohou být i tenčí 1 - 2mm ), obalové nebo stavební. Liší se formátem a sílou jednotlivých vrstev.

68

Stavební překližka se dělá ve voděodolné úpravě, pro kterou je díky použitému lepidlu a úpravě charakteristická tmavě fialová barva. Povrch těchto překližek, které se používají například jako bednění pro betonování nebo jako podlážky na lešení, je buďto hladký nebo v protiskluzové úpravě.

OSB desky - materiál dneška OSB je zkratka vytvořená z prvních písmen anglického názvu materiálu (česky se nazývá dřevoštěpková deska). Desky se vyrábějí slisováním stejnosměrně orientovaných dřevních zbytků vhodné velikosti, na trhu je najdeme v několika velikostních rozměrech. Mohou být nebroušené a broušené, s perem a drážkou po obvodu nebo rovné. Vyrábějí se také v několika konstrukčních pevnostech. Jsou částečně voděodolné. Používají se na stavby dřevodomů sendvičovým systémem, k podkladní vrstvě pod podlahy, k záklopu a renovaci půd a podkrovních prostor. Vhodné jsou i jako podklad pod lehké střešní krytiny. Běžná síla je 10 – 30 mm. Například v USA se z nich staví i vícepatrové obytné domy nebo sportovní či průmyslové objekty, u nás jejich čas teprve postupně přichází a poptávka po nich stoupá. Stavba dřevodomů z těchto desek trvá okolo tří měsíců. OSB desky se také vyrábějí s vodovzdornou folií na povrchu a je možné je použít i díky hladkému povrchu folie pro bednění.

69

Spárovka Desky lepené na spáru nebo spárou k sobě jsou vlastně dřevěné desky slepené z menších kousků dřeva. Důvodem slepování je odstranění vnitřního pnutí dřeva a snížení možného průhybu desky na minimum, zvyšuje se tím tvarová stálost materiálu. Spárovky se vyrábějí jak z jehličnatého tak z listnatého dřeva. V hobby marketech je většinou můžeme koupit jako prkna v igelitu. Spárovkám, které se vyrábí z malých kousků dřeva, se říká špalíčkové. Jsou délkově i šířkově poskládané z menších kousků dřeva. Druhou

variantou

jsou

spárovky

průběžné,

poskládané

a

slepené

z latí,

odpovídajících celkové délce materiálu a napojované jenom do šířky vzájemným slepením. Spárovky se vyrábějí nejběžněji v sílách od 16 do 40mm. Silné spárovky, především bukové nebo dubové, jsou vhodné jako kuchyňské pracovní desky, dubové, borové a rovněž bukové jako stupně na schody.

Tenčí spárovky se používají k výrobě celodřevěného nábytku, polic skříní nebo parapetů. Možnosti jejich použití jsou velmi široké, avšak díky pracnosti výroby a náročnosti technologie nejsou jako materiál nejlevnější. Buková špalíčková spárovka, silná 28mm, vhodná jako kuchyňská pracovní deska.

70

Biodeska Biodeska je třívrstvý dřevěný deskový materiál z masivu. Nejčastěji se prodává v síle 20 a 22 mm. Používá se na konstrukce a čelní plochy nábytku a kuchyňských linek, pro výrobu jak plných tak prosklených dvířek. Materiál to není nejlevnější, ale je vysoce kvalitní. Dalo by se vlastně zjednodušeně říct, že je to jednoduchá překližka, ale pouze ze tří vrstev masivních lišt. Díky tomu se ani ve větších plochách, například dveřích skříní nebo kuchyně, nekroutí a neprohýbá. Povrchovou úpravu je možné provádět mořením, lakováním, lazurováním nebo voskem či olejem stejně jako u masivu.

MDF desky MDF desky jsou vysoce ceněný materiál pro výrobu čelních ploch nábytku. MDF desky jsou dřevovláknité, nahusto slisované, snadno se frézují a při frézování se neštípají, jsou soudržné a spíše měkké. Materiál je křehký a při pádu se snadno poškodí, nemá rád delší působení vody, v tomto případě je o něco odolnější nežli dřevotříska. Desky je možné mořit, lakovat a dýhovat. Používají se ve velkém k výrobě nábytkových frézovaných dvířek. Dvířka se po opracování následně ve vakuových lisech potahují foliemi v mnoha dřevěných i jiných odstínech. Tvarovatelná MDF Pro různé oblouky či zatáčky se v nábytkářství nebo modelářství používá 10 nebo 12 mm silná nařezávaná deska Topanform. Jedná se o ohýbání za studena. Deska se položí na šablonu, formu nebo do kopyta, drážky se natřou lepidlem, zrcadlově se na první desku položí druhá deska systémem drážky na drážky. Forma se uzavře nebo stáhne, lepidlo se nechá zaschnout. Povrch desky lze dýhovat nebo upravovat jako u obyčejné MDF desky.

71

Hobra Takzvaný nástěnkový materiál hobra se používá jako podkladní nebo výplňový materiál pro tlumení kročejového hluku. Je schopná

akustické

izolace,

měkká

a křehká, není určena pro výrobu nábytku, protože

nemá

potřebnou

pevnost

a nosnost. Cetris Cementotřísková deska o vysoké pevnosti. Ke koupení je v úpravě pero drážka nebo rovná. Používá se jako podkladní materiál pro podlahy, ale zároveň jako konstrukční podobně jako OSB deska, tedy pro střešní nadstavby, odvětrané fasády, podhledy, stěny, příčky i jako protipožární aplikace. Má vysokou požární odolnost. Stejně jako u OSB desky ji lze použít ke stavbě rodinného domku sendvičovým systémem, kdy se opláští dřevěná kostra a vloží izolace, používá se i jako takzvané ztracené bednění.

Cetris desky jsou vhodné i pro rekonstrukce půdních prostor. Na potřebný rozměr ji lze upravit pomocí ruční elektrické pily “mafla“ a pravítka. Při řezání je díky příměsi cementu do dřevní hmoty velká prašnost. Řešením je napojení pily na stavební vysavač. Na upevňování desek cetris je vhodné šroubování, sponkování, případně nýtování a všechny spojovací komponenty musí být upraveny proti korozi. Použití hřebíků a vrutů určených pro sádrokarton není vhodné. Dalším způsobem kotvení je lepení nebo příchytky. Při spojování desek je vždy nezbytné dodržovat maximální rozteč konstrukce a připevňujících prvků dle technického listu.

72

Desky se prodávají povrchově neupravené nebo v pastelových barvách. Vybrat si je možné i desky se strukturálním povrchem. Nejsou-li povrchově upraveny, je možné použít základní nátěr, který by měl snížit nasákavost a sjednotit podklad. Po něm je vhodné použít barvy stálé v alkalickém prostředí, aby nedocházelo ke změnám odstínu. Vápenné nátěry jsou nevhodné. Desky lze také otapetovat nebo obložit dlažbou. Nejběžnější rozměry desek jsou 1250 x 3350 mm, síla 10 - 32 mm, možno i 40 mm. Cementotřísková deska PROFIL FINIS o síle 10 a 12 m je zajímavá tím, že její povrch tvoří reliéf imitující povrch dřeva omítky nebo břidlice. Deska je vhodná jak pro interiér, tak pro exteriér, například systém odvětrané fasády. Nabídka barev je dle stupnice RAL.

Dýhy Krájené nebo loupané dýhy se používají pro zkrášlení povrchů méně hodnotných materiálů. Především dýhy z exotických dřevin, ale i z ořechu, třešně nebo kořenice, jsou překrásné a mají nezaměnitelný vzhled. Podkladem pro dýhu se tak stávají MDF desky, dřevotříska nebo překližka. Odýhovaný a vysoce esteticky zhodnocený materiál pak lze použít pro výrobu luxusního nábytku, výplní dvířek, kazet nebo rámů. Dýhou jsou potahovány nejen dveře, ale i obložkové zárubně. Krásu dýhy a kresbu dřeva, ze kterého dýha je, zvýrazní vhodně použitý lak nebo lazura. Hrany dýhovaného deskového materiálu je třeba opatřit stejnou dýhou nebo nákližky, které lze profilově frézovat.

73

Sololit Jiným názvem též sololak či solodur, je tenký materiál (asi 3 – 4 mm), který se nejvíce používá jako zadní strana nábytku a skříněk. Vyrábí se jako základní surový neupravený, bílý a černý. Možné je vybírat také z několika dřevěných dezénů, které odpovídají nejvíce používaným laminům a dřevěným desénům. Perforovaný materiál se používá tam, kde je důležité, aby nábytek „dýchal“. Jedná se o peřináče, botníky, dna postelí nebo potravinové skříně. Vhodný je například i pro vestavěné spotřebiče (pokud vůbec nějaká záda použijeme).

74

5. 7 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se dřevem a nástroji na zpracování dřeva Při práci s nástroji a nářadím na zpracovávání dřeva je nutné dodržovat zásady bezpečnosti práce. Na pracovišti udržujeme pořádek a průběžně uklízíme. Obecně zde platí užívání ochranného pracovního oděvu a pomůcek podle jednotlivého druhu práce a dodržování pracovních postupů, daných pro práci na jednotlivých zařízeních (pracovník musí být prokazatelně seznámen vždy před započetím práce). Bezpečné oblečení a vybavení obsluhy 1. Obsluha strojů na obrábění dřeva musí mít vhodný pracovní oděv a bezpečnou pracovní obuv. 2. Obsluha musí používat upnutý pracovní oděv, který nesmí mít volné části, jež by mohly být vtaženy rotujícími částmi stroje (ze stejných důvodů je zakázáno nošení řetízků, prstýnků atd.). 3. Při ručním posuvu materiálu na kotoučových a válcových pilách se nesmí používat rukavice. 4. S ohledem na nebezpečí zpětného vrhu musí obsluha kotoučových pil používat krátké vyztužené zástěry na ochranu břišní části těla. Zásady bezpečné práce při obsluze stroje 1. Je nutné dobře poznat stroj, který byl přidělen k obsluze, pečlivě přečíst návod pro jeho obsluhu a dodržovat doporučení výrobce při práci. 2. Udržovat svěřená zařízení, nářadí, nástroje, pomůcky a pracoviště v pořádku a v čistotě. 3. Neodstraňovat ze stroje bezpečnostní zařízení a při práci používat předepsané ochranné pracovní prostředky. 4. Používat jen vhodné a neporušené nástroje se správně naostřenými řeznými částmi. 5. Zkontrolovat správné upnutí a nastavení nástroje. Při výměně nástroje zajistit stroj proti nežádoucímu spuštění. 75

6. Zpracovávat materiál až poté, co nástroj dosáhl stanovené řezné rychlosti. Nepřekračovat dovolené otáčky, posuvy ani hloubku třísky. 7. Nebrzdit doběh pohybujícího se nástroje rukou nebo pomocí jiného předmětu. 8. Nevzdalovat se od stroje, pokud není vypnutý a pokud se nástroj pohybuje. 9. Používat pro obrábění materiálu většího než je pracovní stůl stroje opěrné stojánky. Pro obrábění krátkého materiálu používat přípravky s držadly. 10. Zpracovávat pouze materiál bez kovových nebo jiných částí, které by mohly poškodit nástroj. 11. Při jakékoli závadě nebo podezření ihned vypnout stroj a informovat nadřízeného. Napiš, jaké úrazy hrozí při nedodržení uvedených zásad bezpečnosti.

Zranění strojem :______________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ Zranění nástrojem:____________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

76

5. 8 Montáž nábytkových dílů, montáž a opravy nábytkového kování V praxi se jedná o montáž a demontáž nábytku a nábytkových sestav.  Dokončování a úpravy nábytku.  Manipulace s nábytkem a ostatním zbožím určeným k montáži.  Rozměrové vrtání a montáž kotev do stěn.  Úprava dřevěných, plastových aj. materiálů řezáním, hoblováním, frézováním, tvarováním, dlabáním, vrtáním a broušením.  Tmelení, utěsňování spár.  Úklid a kontrola pracoviště po ukončení montáže, zdokumentování jeho stavu. Montáž nábytkového kování Různé druhy spojovacích rozebíratelných kování se používají především pro ty nejobjemnější kusy nábytku, jako jsou pevné nebo vestavěné skříně, kuchyně, postele. Tyto velké kusy nábytku by bylo ve složeném stavu náročné přepravovat. Druhy: jednoduchý spoj, jednoduchý spojovací prvek, kofrimát - IKEA šroub, plastové spojovací růžky, zápustné excentry, válečkové excentry, spojovací elementy, váleček a šroub, nábytková kolečka, panty, kolejnice - pojezdy dveří, aretační nožičky apod.  

Nejsnadněji se nám bude s kováním pracovat, dodržíme-li postup doporučený výrobcem, kde jsou uvedeny potřebné rozměry a vzdálenosti od hran materiálu stejně jako průměry vrtáků, které budeme potřebovat pro připevnění složitějších kování.

váleček a šroub pojezdové kolečko spojovací růžky panty kofrimát spojovací excentr 77

5.9 Kování dveří, oken, sortiment, montáž, opravy Kování plní dvě základní funkce: - umožňuje pohyb křídla výplně v jejím rámu, - při zavřeném křídle a při neporušené funkčnosti zprostředkovává splnění podstatné části nároků, které uživatel na výplň klade. Podle funkce, kterou plní, se kování dělí na:  funkční (zprostředkovává vlastní interakci křídla a rámu otvorové výplně),  vrchní (kliky, madla, táhla a podobně). Podle druhu výplně se dělí na okenní a dveřní. Pohyb křídla v rámu Od počátečních dob, kdy bylo možné křídla výplní pouze otevírat, později případně sklápět, vyklápět či vysouvat, vždy však byla k dispozici jen jediná možnost, se vývoj ubíral směrem ke kombinaci výše uvedených způsobů. Jakmile byly vyvinuty a vyráběn výplně moderního typu, které byly navrženy v souladu s novými poznatky stavební fyziky, bylo nutné tyto nové a od předchozích typů konstrukčně podstatně odlišné výrobky opatřit pohyblivým mechanismem, jenž by požadované funkce zajistil.  Vznikl typ nového, obvodového kování.  Obvodové kování v různých modifikacích provedení umožňuje různé druhy pohybu křídla výplně a jejich kombinace. Kování plní u výplní dvě základní funkce:  - umožňuje pohyb křídla výplně v jejím rámu, - při zavřeném křídle a při neporušené funkčnosti zprostředkovává splnění podstatné části nároků, které uživatel na výplň klade. Vybrané důležité vlastnosti kování posuzované zkouškami - třídy odolnosti podle počtu zatěžovacích cyklů - stupeň odolnosti proti korozi - funkčnost, kouřotěsnost, zvýšená požární bezpečnost

78

5. 9 Plovoucí laminátové podlahy, princip pokládky Laminátové plovoucí podlahy Laminátové plovoucí podlahy výborným způsobem napodobují tradiční vzhled dřevěné podlahy, přičemž si zachovávají vlastnosti snadné instalace a trvalé odolnosti. Na první pohled je obtížné rozpoznat rozdíl mezi pravou dřevěnou podlahou a laminátovou podlahou. To, co se jeví jako přírodní vzor dřeva, je ve skutečnosti tenká vrstva speciálního dekorativního materiálu, odolného proti oděru, přilepeném na tvrdé podkladové ploše. Laminátové plovoucí podlahy jsou nabízeny v široké paletě vzorů a efektů dřev, ale také kamene a keramiky. Pokládka plovoucí podlahy Laminátová podlaha patří mezi plovoucí typy podlah, což znamená, že není pevně připevněna k podlaze. Jednotlivé díly podlahy jsou k sobě připevněny tzv. zámkem. V jednotlivých dílech jsou vyfrézovány profily pero a drážka. To umožňuje velmi rychlé sestavení podlahy bez velkého nepořádku. Před vlastní pokládkou laminátové podlahy se provádí případné srovnání nerovností původní podlahy. Poté je položena speciální vrstva podkladového materiálu, jenž slouží jako ochrana proti kročejovému hluku a jako absorpce drobných nerovností původní podlahy.

Jaké nářadí budeme potřebovat k pokládce plovoucí podlahy? __________________________________________________________________________________  __________________________________________________________________________________  __________________________________________________________________________________ 

79

Výhody laminátové podlahy 

nižší pořizovací cena oproti dřevěné podlaze



velmi široká nabídka vzorů a barev



rychlá a čistá pokládka



odolnost proti oděru



vhodná pro alergiky

Složení 

dekorativní papír pokrytý ochranou pryskyřicí



vnitřní tvrdá vrstva z HDF nebo MDF materiálů



stabilizační vrstva

Dekorativní papír je to co dává laminátové podlaze její individuální podobu. Je zde široká nabídka velmi autentických dřevěných dekorů, avšak nesmíme zapomenout ani na mnoho zajímavých reprodukcí dlaždic a dalších velmi věrných dekorů. Speciální melaminová pryskyřice velmi dobře chrání vybraný dekor laminátové podlahy od opotřebení. Jádro

plovoucí

podlahy

je

tvořeno HDF (High

Density

Fibreboard),

nebo MDF (Medium Density Fibreboard) materiálem. Jednotlivé vrstvy plovoucí podlahy jsou ve výrobním procesu slisovány společně pod vysokým tlakem a teplotou. Poslední stabilizační vrstvu tvoří materiál, který dává podlaze stabilitu a také ochranu proti šíření kročejového hluku.

Dřevěné plovoucí podlahy Žádný jiný druhy podlahy nenabízí takové teplo, krásu a hodnotu jako dřevo a dřevěné podlahy. Dřevěná podlaha vylepšuje vzhled každého pokoje a poskytuje nadčasovou krásu, která vzrůstá na ceně v průběhu let. Údržba Údržba dnešních dřevěných podlah je velmi snadná. Nové technologie dřevěných podlah umožňují pravidelné čištění vysáváním s občasným použitím doporučených čistících produktů pro dřevěné podlahy. Správné čištění zaručí trvalou kvalitu a užitnou hodnotu dřevěné podlahy.

80

Ekologie Dřevěné podlahy jsou přátelské k ekologii. Dřevo je čistý přírodní materiál, jedná se o obnovitelný zdroj a dřevěné podlahy jsou tak snadno recyklovatelné. Dřevěné podlahy v sobě neudržují prach a jiné alergeny. Ze zdravotního hlediska jsou dřevěné podlahy nejlepší volbou pro zdravý domov. Různorodost V průběhu posledních let zažívají dřevěné podlahy značný nárůst obliby. K dostání je dnes mnoho stylů, barev a druhů dřeva jako dosud nikdy předtím. Pokud hledáte tradiční dubové, rustikální, exotické nebo moderní, buďte si jisti, že vždy najdete barvu a styl, který dotvoří styl vašeho bydlení. Výhody dřevěné podlahy  velmi dlouhá životnost dřevěných podlah  krásný a přirozený vzhled dřevěné podlahy  široká nabídka různých druhů dřevin  odolnost dřevěné podlahy oproti jiným druhům podlah  výhodná investice s ohledem na možnost snadnějšího prodeje nemovitosti

Korkové plovoucí podlahy Na rozdíl od podlah z tvrdého dřeva padlých stromů se korková podlaha vyrábí pouze z kůry živých stromů. Kůra je sklízena každých 9 let a poté dorůstá bez jakékoliv újmy na samém stromu. Korková podlaha je vyráběna mletím korkové kůry na malé kousky, které jsou potaženy netoxickou spojující pryskyřicí. Dílce korkové podlahy jsou vyráběny jako dlaždice nebo fošny s různou tloušťkou. Korkové podlahy jsou zpracovávané z malých kousků a výrobci korkových podlah mohou docílit úžasných uspořádání vzorů a textur podlahy. Rovněž odstíny a barvy podlahy mohou být velice variabilní. Během výrobního procesu lze dosáhnout světlých či tmavých odstínů a finálně lze korek téměř libovolně obarvit. Jednou z největších výhod korkové podlahy je nulový dopad na ekologii, protože korková podlaha je vyráběna z kůry. Korkové stromy jsou jednoduše pouze oloupány na místo, aby byly poraženy. Díky své unikátní struktuře jsou korkové podlahy extrémně pružné, odolné a tiché. Padesát procent materiálu korkové podlahy tvoří vzduch, který je přirozeným pohlcovačem zvuku. 81

Zvukové kapsičky v korkové podlaze jsou také skvělým tepelným izolátorem. Korkové podlahy příjemně zateplí studenou betonovou podlahu. Korková podlaha je také vhodná k pokrytí podlahového topení. 

Čistota - korek je přírodní antialergický a antistatický.



Izolace - vzduchové kapsičky v korkové podlaze zajišťují udržení tepla.



Výběr vzhledu - korkové podlahy jsou k dostání v široké paletě vzorů a barev.



Trvanlivost - korkové podlahy jsou extrémně odolné.

Přírodní korkové podlahy se vyznačují příjemným pocitem tepla a komfortem při chůzi po nich.

Pokládka a údržba Korkové pláty nebo dlaždice jsou lepeny k podkladové ploše, je však možné lepidlo nepoužívat a získat tak plovoucí podlahu. Korková podlaha se snadno upravuje a tak není složité přizpůsobit podlahu v rozích nebo podél nerovných stěn. Podlahy jsou prodávány již s povrchovou úpravou, případně je nutné provést povrchovou úpravu speciálním lakem až po pokládce podlahy. Údržba korkové podlahy je velmi snadná, pravidelným vysáváním se lépe předejde poškrábání. Rozlitou vodu lze snadno vysušit.

82

Práce s kovy

Obsah 6

Práce s kovy

6.1

Přehled běžně používaných kovů a slitin, těžba a zpracování kovů

6.2

Kovy železné, litina, výroba oceli, vlastnosti, použití, druhy ocelí

6.3

Kovové výrobky ve stavebnictví, přehled, sortiment, materiálové listy

6.4

Kovy neželezné a jejich slitiny, vlastnosti, použití

6.5

Ochrana kovů proti korozi

6.6

Základní zámečnické práce, bezpečnost při práci s nářadím a stroji

6.7

Řezání kovů, řezání profilových materiálů, strojní řezání, pilování

6.8

Stříhání plechů a profilů

6.9

Vrtání, vrtačky, druhy vrtáků, vrtání dřeva, oceli a zdiva, řezání závitů

6.10

Ohýbání, tvarování, sekání

6.11

Broušení, ostření nástrojů

Popis průběhu praktické výuky: Práce s kovy Praxe bude probíhat v dílnách s výsledkem zvládnutí základních zámečnických prací, řezání kovů, řezání profilových materiálů, strojní řezání, pilování, stříhání plechů a profilů. Budou vytvářet a opravovat součásti kovového vybavení budov, osvojí se vrtání se všemi druhy vrtáků pro běžné opravy, práce s plechem, ohýbání, tvarování a sekání kovového materiálu pro další výrobu.

85

6 Práce s kovy Práce s kovy a jejich zpracování patřilo k nejvýznamnějším oborům lidské činnosti. Schopnost zpracovávat železnou rudu (ale i jiné kovy, jejich slitiny - bronz) patří k jednomu ze základních hledisek nahlížení na vyspělost starověkých civilizací. Podle stupně vývoje společnosti se hodnotí nejen kvalita zpracování předmětů, ale i jejich množství. Zpracování kovů ovlivnilo vývoj lidstva. 6.1

Přehled běžně používaných kovů a slitin, těžba a zpracování kovů Kovy - železné - surové železo, litina, ocel, - neželezné (barevné) - zinek, měď, nikl, olovo, hliník, - slitiny, 

bronz – měď (90%) a cín (10%) - (sochy, zvony, děla…),



mosaz – měď a zinek (hudební nástroje…),



dural – hliník, hořčík a další kovy (odlehčené konstrukce kol, karosérie automobilů, letadel, lodí),



pájka – olovo a cín ocel – železo a jiné kovy,



amalgám – rtuť, stříbro a další kovy.

Slitiny kovů jsou směsi kovů, které se roztaví a poté nechají ztuhnout. Mají lepší vlastnosti než čisté kovy.  Těžba a zpracování kovů Těžba Železné

rudy

se

zpravidla

těží

hornickým

způsobem.

Jsou

to

jednak

hlubinné doly nebo mnohem častěji povrchová těžba. Železné rudy jsou vždy doprovázeny dalšími horninami a hlinitými příměsemi. Úpravárenskými pochody jako drcením v čelisťových a válcových drtičích, praním a flotací se takto vytěžená surová ruda zbavuje hlušiny a dosáhne se vyššího obsahu železa. Takto upravená a obohacená ruda se dopravuje do hutních podniků, kde slouží jako vsázka do vysokých pecí k výrobě surového železa.

87

Nejvýznamnější naleziště železné rudy jsou v Brazílii, Austrálii a Číně, další potom Ruské federaci, Indii, Ukrajině a USA. Největší těžba železné rudy hlubinným způsobem probíhá v současnosti ve Švédsku.

Zpracování Kovy se zpracovávají litím, tvářením za studena, válcováním, protlačováním, slinováním, kovoobráběním, stříháním a ohýbáním.

odlévání železa

tváření za studena

ohýbání kovů

do pískové formy

lisování kovů

88

vylisované kovové díly

6.2

Kovy železné, litina, výroba a použití

Kovy železné 1. Surové železo Čisté surové železo se v přírodě nachází jen velmi zřídka. Hlavní surovinou k jeho výrobě jsou železné rudy.  magnetovec - obsah 40-70% železa - Švédsko, Ural,   krevel - obsah 40-65% železa - Ural, Severní Amerika, Španělsko,  hnědel - obsah 30-60% železa - Lucembursko, Španělsko, Alžírsko,  ocelek - obsah 30% železa - Štýrsko, východní Slovensko.

magnetovec

krevel

hnědel

ocelek

Vyrábí se v tzv. vysokých pecích při teplotách až 2 000oC. Produkty výroby jsou: surové železo, struska, kychtový plyn. Surové železo je křehké, nekujné a nesvařitelné, slouží k výrobě oceli a litiny.

89

2. Ocel

Ocel je nejdůležitější a nejpoužívanější kov. Je to slitina železa a dalších prvků, přičemž nejdůležitější je uhlík, jehož obsah nesmí překročit mez 1,75%. Ocel je kujná, pružná a má vyšší pevnost v tahu než litina.

Výrobky z ocele pro stavebnictví:  ocelové nosníky,  železniční kolejnice,  plechy,  trubky,  dráty, lana, sítě do betonu. 3. Litina Litina se vyrábí přetavením surového železa a odpadových surovin převážně v kuplovnách. Palivem je obvykle koks, který se spaluje v přebytku vzduchu dmýchaného ventilátorem. Při průchodu vzduchu roztaveným surovým železem se spalují nežádoucí příměsi a částečně také uhlík, jehož obsah klesne v litině na 2,5 až 4,5 %. Druhy: bílá, grafitická, speciální (legovaná) Použití: mlecí koule do kulových mlýnů, ozubená kola, válce, písty a pístní kroužky, klikové hřídele, čelisti brzd, dynamicky namáhané výrobky.

90

6.3

Kovové výrobky ve stavebnictví, přehled, sortiment, materiálové listy

Rozdělení oceli podle použití ve stavebnictví:  ocel pro stavební konstrukce (ocelové konstrukce)  ocel pro výztuž do betonu (výroba železového betonu)  ocel pro předpínací výztuž do betonu  ocel na kolejnice, štětovnice a důlní výztuž  ocel na plechy pro klempířské a pokrývačské práce Dále se ve stavebnictví používají různé dráty, trubky a lana. Nesmíme ani zapomenout na výrobky z kovů pro stavebnictví, jedná se například o dveřní a okenní kování, dveřní a okenní zárubně, dveřní a okenní křídla, vrata, poklopy trouby, poklopy apod. Napiš další výrobky z kovů, které používáme ve stavebnictví: ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

Materiálové listy Pro jednotlivé druhy oceli, ale třeba i pro plasty. Uvádí se zde: chemické složení, polotovary, vlastnosti mechanické a fyzikální, technologické údaje, použití, ostatní vlastnosti, porovnání se zahraničními materiály a poznámky.

91

6.4

Kovy neželezné a jejich slitiny, vlastnosti, použití

Neželezné (barevné) kovy nepodléhají korozi a je potřeba provádět povrchovou úpravu.  Hliník - je nejrozšířenějším kovem v přírodě, stříbrobílý, 3x lehčí než železo. Je dobrý vodič tepla a elektřiny.  Olovo - je nejtěžší technický kov, je jedovatý a používá se na výrobu akumulátorů.  Zinek - na vzduchu je stálý, odolává korozi a používá se k pokovování ocelových plechů, drátů a trubek.  Měď - je měkká a dobře tvárná za studena, dobře se svařuje. Má výbornou elektrickou vodivost. Vyrábí se z ní plechy, dráty, chladiče, kotle.  Cín

- je měkký a používá se především k úpravě plechů v potravinářském

průmyslu.    hliník

olovo

zinek

   

měď

cín

92

Slitiny Mosaz Je slitina mědi a cínu. Používá se jako kování dveří a oken. 

Bronz Je slitina mědi a cínu. Používá se jako kování dveří a oken.

6.5

Ochrana kovů proti korozi

Koroze (rezivění) ocele je způsobená hlavně vlhkostí, plyny (kyslík) a různými chemickými roztoky. Oxidací oceli vzniká rez. Ocel se chrání před korozí především nátěry barvami, pokovováním nekorodujícími (barevnými) kovy – zinek, cín, hliník, olovo. Před povrchovou úpravou ocele je nutno ji očistit od zrzi.

6.6

Základní zámečnické práce, bezpečnost při práci s nářadím a stroji

Zámečnické práce Pod pojmem zámečnictví si můžeme představit řemeslo, které se zabývá výrobou různých předmětů např. ze železa, a to jak strojnických, tak i stavebních. Kdysi šlo o výrobu, montáž a opravu zámků a prací s tím spojených. Dnes pojem zámečnictví nespočívá ani tak v opravě a montáži zámků, ale především v zakázkové kovovýrobě - výroba vrat, branek a bran (pevných 93

i s pojezdem), oplocení, plotů, mříží, zábradlí, schodů vnitřních i venkovních, drátěné programů, výstavní prvků, reklamy, a třeba i nerezových konstrukcí. Z tohoto nám vyplývá, že pracovník, který se bude těmito pracemi zabývat, musí znát nejen různé materiály a jejich vlastnosti, ale musí umět s nimi pracovat za použití různého nářadí - např. vrtačky, brusky, nůžky na plech, pilníky apod. Měl by umět vyrobit či opravit jednoduchou věc na základě skicy či náčrtku (popřípadě jednoduchého výkresu), někdy tomu zjednodušeně říkáme domovní údržba. K získání teoretických znalostí a praktických dovedností slouží i různé učební obory např. obor vzdělávání Strojírenské práce - zámečnické práce a údržba. Ten připravuje žáky na výkon stanoveného okruhu pracovních činností strojírenský dělník. Bezpečnost - ruční nářadí  V provozu se může používat jen takové nářadí, nástroje a pracovní pomůcky, které odpovídají technickým a bezpečnostním požadavkům.  Nářadí, nástroje a pracovní pomůcky se smí používat jen pro účely, pro které jsou určeny, poškozené musí být vyřazeny z používání způsobem, který vylučuje možnost jejich opětovného použití.  Nářadí musí být bezpečně a přehledně ukládáno na místech k tomu určených. 

Převážet a přenášet ostré a špičaté nářadí se smí jen v ochranných pouzdrech nebo obalech.

 Rukojeti, násady a jiná místa, kde je třeba nářadí uchopit, musí být hladce opracována a vhodně tvarována. Násady a rukojeti musí být zajištěny proti uvolnění.  Úderné plochy kladiv, palic, sekáčů, průbojníků, důlčíků, ocelových klínů apod. musí být bez trhlin a otřepů. 

Tam, kde je nebezpečí vznícení plynu, par nebo výbušného prachu, je zakázáno pracovat s nářadím, při jehož použití může nastat jiskření.

Dbej na pořádek na pracovišti a dobrý technický stav nářadí. Zvlášť ohrožené části tvého těla jsou oči, hlava, ruce, nohy.

94

Napiš, jaké riziko ti hrozí při nedodržení uvedených zásad bezpečnosti při práci s ručním nářadím: ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

Bezpečnost - stroje a zařízení  Před začátkem práce s technickým zařízením se seznamte se s návody k obsluze a provozními předpisy strojů a zařízení, které vám byly k obsluze nebo práci určeny a které jste povinni dodržovat.  Návody k obsluze a předpisy výrobce jsou jedny z nejdůležitějších bezpečnostních předpisů! 

Seznamte se s bezpečnostním vypínáním stroje, přístroje a jiného technického zařízení nebo zařízení a s bezpečnou obsluhou těchto technických zařízení.



Je zakázáno obsluhovat a opravovat stroje a zařízení, které vám nebylo k práci určeno.

 Před zahájením používání technického zařízení požádejte vedoucího o pokyny jak bezpečně pracovat.  V rámci zajištění technické bezpečnosti se na strojích, přístrojích a jiných technických zařízeních provádí periodické revize a kontroly technického stavu. Neuvádějte technická zařízení do chodu dříve, dokud se nepřesvědčíte, že tím nikoho neohrozíte. Nedotýkejte se pohybujících se částí strojů. Je zakázáno seřizovat,

opravovat

a čistit

technická

za

jejich

chodu,

nevkládejte do technických zařízení za chodu materiál, pokud k tomu není konstruováno, hrozí nebezpečí úrazu.

95

6. 7 Řezání kovů, řezání profilových materiálů, strojní řezání, pilování Ruční a strojní řezání Řezáním provádíme dělení materiálu. Při řezání vzniká tříska. Jedná se často o první operaci, kterou provádíme jako přípravu před výrobou určité součásti. Na pilovém listu, pásu nebo kotouči jsou rozmístěny zuby a jejich břity vnikají při řezání do materiálu. Čím tvrdší je materiál, tím jemnější volíme ozubení. Nejčastěji při řezání kovů používáme ruční rámovou pilu, její zuby při řezání směřují dopředu, obrobek musí být pevně uchycen ve svěráku.

Podle tvaru a profilu obrobku volíme různé způsoby upnutí ve svěráku: do prizmatických čelistí, mezi dřevěné desky, mezi dva úhelníky apod. Tenkostěnné trubky neřežeme najednou, ale pravidelně otáčíme, vždy když prořízneme stěnu trubky. Mezi nejpoužívanější strojní pily patří strojní rámová pila s klikovým mechanismem, list vykonává přímočarý pohyb vratný. Další je kotoučová pila. Zde je využit pilový kotouč, který se otáčí a řeže. Pro řezání složitých tvarových součástí se používá strojní pásová pila, která používá jako nástroj spojený pilový pás. Při práci na strojních pilách hrozí zvýšené riziko úrazu od pohyblivých částí, nutno používat těsně upnutý pracovní oděv. Pilování Pilováním provádíme povrchové obrábění materiálů nejčastěji ručním vícebřitým nástrojem – pilníkem. Nejvíce se používají při kusové výrobě, jsou ale i strojní pilníky. Při pilování dochází k oddělování třísky. Pilníky se rozlišují podle tvaru zubů, druhu seku, hustoty zubů, velikosti a průřezu.

96

Zuby

pilníku

jsou

sekané nebo frézované. Sekané méně vhodné

zuby třísky pro

ubírají a

jsou

obrábění

tvrdých materiálů. Jsou levnější a méně se opotřebují. Pilníky s frézovanými zuby mají vyšší řezný výkon. Podle velikosti se pilníky dělí na uběrací, dvouruční a jehlový. Podle tvaru se pilníky dělí na obdélníkový, čtvercový, kruhový, půlkruhový, trojúhelníkový apod. Postup při ručním pilování: Obrobek se musí upnout do svěráku tak, aby nepružil. Válcové obrobky se upnou do přípravku. Zaujmu správnou polohu při pilování u svěráku. Pilník je nutno čistit - používá se drátěný kartáč. 6.8 Stříhání plechů a profilů Při střihání provádíme oddělování materiálu dvěma noži. Nástroj se nazývá nůžky.

Druhy nůžek: s uzavřenými držadly, s otevřenými držadly, s držadly vyhnutými nahoru, s noži zahnutými do oblouku.

97

Stříháme jimi ocelové plechy do tloušťky 0,7 mm, mosazný plech 0,8 mm, tvrdý Al a Cu do 1mm, měkký Al 2 - 2,5 mm. Postup při střihání: Při vystřihování různých tvarů postupujeme tak, že si nejprve tvar orýsujeme na plech a pak střiháme nůžkami a musíme stále vidět na rysku – zůstává nezakryta. Tlustší plechy se stříhají na tabulových nebo pákových nůžkách. Druhy strojních nůžek: pákové, tabulové, okružní, křivkové, ruční elektrické... Jsou přesnější a výkonnější. 6.9 Vrtání, vrtačky, druhy vrtáků, vrtání dřeva, oceli a zdiva, řezání závitů Vrtáním vyrábíme díry kruhového průřezu. K této výrobě potřebujeme dva řezné pohyby – otáčivý kolem své osy a přímočarý ve směru osy. Toto nám zajistí vrták. Šroubovité vrtáky jsou nejčastěji používané. Mají dvě šroubovité drážky, které umožňují odvod třísek a také chlazení místa řezu. Při použití řezné kapaliny přivádí kapalinu až k břitu, který se při vrtání ohřívá, a tím jej zchlazujeme. Vrtáky se vyrábí se stopkou válcovou (do průměru 20mm) nebo kuželovou. Vrtáky

s

válcovou

stopkou

se

upínají

do

tříčelisťového sklíčidla, s kuželovou stopkou pomocí redukce do vřetena vrtačky. Při vrtání musíme mít obrobek bezpečně upnutý tak, aby nemohlo dojít k roztočení obrobku. Při vrtání malých děr do velkých obrobků není nutné upínat, stačí přidržet. Malé obrobky a plechy upínáme vždy, jinak dochází k úrazu. Druhy vrtaček  Ruční - mívají možnost upnout vrták do průměru 25 mm a volbu otáček 2 stupňově nebo plynule.  Strojní vrtačky - lze je rozdělit na: stolní, sloupové a otočné radiální. Jsou přesnější a efektivnější než ruční.

98

Broušení vrtáku Používáním vrtáku se otupuje břit nástroje a tak se musí brousit – na speciálních kotoučových bruskách. Je nutné kontrolovat na ostří vrtáku souměrnost a dodržení úhlů a to měřidly. Bezpečnost při práci: 

při vrtání je potřeba udržovat na pracovišti pořádek,



používáme ochranné brýle a upnutý pracovní oděv,



nářadí nenosíme za kabel,



při výměně nástroje nebo obrobku musí být vrtačka vypnutá,



vřeteno nezastavujeme rukou,



odstraňovat třísky rukou je zakázáno,



musíme mít řádně upnutý obrobek.

Obsluhovat ruční elektrické nářadí mohou pouze pracovníci, kteří jsou k tomu písemně pověřeni. Je zakázáno pracovat s ručním elektrickým nářadím s mokrýma rukama, nebo pokud je mokré nářadí. Vniknutí vody do elektronářadí zvyšuje nebezpečí zásahu elektrickým proudem.

Řezání závitů Šroubové spoje jsou nejpoužívanější a rozebíratelné spoje. Jejich základní a funkční částí je závit. Stoupání závitu je vzdálenost dvou sousedních stejnolehlých bodů jedné šroubovice.

99

Závity rozlišujeme:  vnitřní (matice)  vnější (šrouby). Nejvíce používaný závit je metrický M, vrchol má úhel 60°. Závit Whitworthův W, vrchol má úhel 55°a udává se v palcích. Nástroje pro výrobu vnitřních závitů jsou: závitníky (sadové, maticové, speciální). Nástroje pro výrobu vnějších závitů jsou: závitořezné čelisti - očka. Postup při ručním řezání vnitřních závitů Při řezání vnitřních závitů je důležité zvolit správný průměr díry a její úpravu zahloubení. Na čtyřhran sadového závitníku (předřezávací) se nasadí vratidlo a nástroj se zavede kolmo do díry. Vratidlem pomalu otáčíme a mírně přitlačujeme, po zaříznutí se závitník již vtahuje do díry sám. Nezapomínáme po 1otáčce vpřed pootočit vratidlem o1/2otáčky zpět, tím se odlomí tříska a uvolní řez. Nástroj vždy při práci mažeme. Po vyříznutí závitu předřezávacím, vyřízneme řezacím a nakonec dořezávacím závitníkem. Pracovní postup při ručním řezání vnějších závitů: Srazíme hranu dříku budoucího šroubu pod úhlem 45°. Pomocí očka nasazeného do vratidla pomalu otáčíme a lehce přitlačujeme v ose. Dřík máme upnutý ve svěráku a kolmo na něj otáčíme vratidlem Při jedné otáčce dopředu se o1/2 otáčky vrátíme a odlomíme třísku. Při řezání závitníkem nebo závitovou čelistí se maže, tím šetříme nástroj a získáme lepší povrch závitu. Závity lze také vyrábět strojně na soustruhu a frézce. 6. 10 Ohýbání, tvarování, sekání Ohýbání Ohýbáním změníme tvar materiálu. Ohýbat můžeme ručně nebo strojně. Materiál se na vnější straně natahuje (tah) a na vnitřní straně se pěchuje (tlak). Uprostřed zůstávají vlákna neutrální.

100

Postup - ruční ohýbání Při ručním ohýbání postupujeme tak, že si materiál upneme do svěráku a v něm si měníme různé vložky, které slouží k uchycení. Ohýbání provádíme údery kladiva.

Postup - strojní ohýbání Pro ohýbání silnějších materiálů je potřebujeme více síly. Používáme univerzální ohýbačky nebo zakružovací stroj (pro velké zaoblení). Tvarování - kovoobrábění Kovoobráběcí stroje jsou  soustruhy 

frézky

 vrtačky Kovoobráběcí postupy se uplatňují pro tvarování kovů pouze za studena, a to řezáním a broušením. Sekání Pomocí kladiva a sekáče provádíme ruční oddělování materiálu. Podle druhu práce používáme různé sekáče. Nejčastěji používaný sekáč je plochý - otřepy, plošné opracování, oddělování.

101

Nástroje na sekání:  plochý sekáč  plochý sekáč se zakřiveným ostřím  křížový sekáč  sekáč na drážky  dělicí sekáč Sekáče používáme podle velikosti úhlu břitu:  na měkké materiály - dřevo, olovo - úhel 30° 

na středně tvrdé – ocel, mosaz - úhel 60°



na tvrdou ocel – úhel 80°

Břity sekáčů musí mít správný tvar, délku a zakalený břit.

Pracovní postup při sekání Při přesekávání držíme sekáč kolmo k materiálu a při odsekávání držíme sekáč šikmo. Údery kladiva vedeme od těla a do osy sekáče. Sekat můžeme i pomocí pneumatických či elektrických kladiv a výměnných sekáčů. 6. 11 Broušení, ostření nástrojů Broušení Broušení je velmi častý způsob obrábění. Často se používá jako dokončování práce, získáme tak hladký a přesný povrch.

Broušením

můžeme

ale

i

ostřit

nástroje,

odstraňovat nerovnosti na povrchu (sváry, zbytky odlitků), dokončovat povrch na výrobcích. Dále broušením můžeme dělit materiál, nazýváme toto rozbrušování. Pomůcky pro broušení: brousící plátna, pasty.  Brousící nástroje: brousící kotouče, brousící kameny.

102

Nejčastěji používané brousící nástroje jsou brousící kotouče. Skládají se ze zrn brusiva, což jsou ostré částečky umělého korundu (po diamantu druhá nejtvrdší látka). Spojují se pojivem ze silikátové nebo keramické hmoty.

Kotouče se dodávají tvrdé nebo měkké. Brusné kotouče se označují na boku štítkem výrobce. Pro broušení měkkého materiálu požijeme tvrdý kotouč, pro broušení tvrdého materiálů kotouč měkký. Ostření nástrojů Brousit můžeme nože, soustružnické nože, kotoučové pily, vrtáky apod. A to ručně nebo strojně. Broušení každého nástroje vyžaduje samostatný technologický postup, který je třeba dodržet.

103

?

Spoj obrázky nástrojů a nářadí pro práci s kovem se správnými názvy. svěrák drátěný kartáč kladivo pilník brusný papír pilka na kov drátěný kartáč okružní nůžky na plech kombinované kleště nýtovací kleště sada k řezání závitů vrtačka příklepová vrtáky lopatka se smetáčkem

104

Stavebně montážní práce

Obsah: 7 Stavebně montážní práce 7.1 Cihelné zdivo, cihlářské výrobky, suroviny pro výrobu cihlářských výrobků 7.2 Technologie výroby, doprava, skladování 7.3 Malty, maltové směsi, stavební tmely a lepidla, stavební chemie 7.4 Zednické nářadí a pomůcky, ošetřování 7.5 Cihelná zeď, vazby, organizace práce při zdění 7.6 Zdivo z přesných tvárnic, montáž, opracování, tenkovrstvé omítky, opravy omítek 7.7 Příčky, sádrokartonové příčky, základy montáže suché výstavby, zateplovací systémy 7.8 Obklady vnitřní, venkovní obklady, dlažby 7.9 Technologie montáže obkladů a dlažeb 7.10 Výkopové práce, zpracování betonu

Popis průběhu praktické výuky: Stavebně montážní práce Účastníci rekvalifikačního kurzu budou organizovat práci při stavebních činnostech za použití jednotlivých druhů maltovacích směsí, využití široké škály stavebního nářadí, budou vykonávat obkladačské práce, spojené se zateplováním a izolací, budou opravovat zdivo, omítky a provádět základní údržbářské práce potřebné pro tuto oblast uvnitř a vně budov.

107

7 Stavebně montážní práce 7.1 Cihelné zdivo, cihlářské výrobky, suroviny pro výrobu cihlářských výrobků Cihelné zdivo Zdivo je stavební konstrukce složená ze zdících prvků, ze staviv přírodních nebo zhotovených uměle a spojených maltou. Při minimálních nárocích na údržbu má zdivo téměř neomezenou životnost, nehnije a nenapadají ho škůdci. Kvalita použitého materiálu, provedení zdiva a jeho vzhled ovlivňuje kvalitu a vlastnosti dokončené stavby (životnost, stabilitu, tepelné, zvukové, izolační vlastnosti, ohnivzdornost, vzhled).

Suroviny pro výrobu cihlářských výrobků Pálené cihly patří mezi nejstarší výrobky stavební keramiky. Lidstvo zná výrobu cihel již velmi dlouho. Dodnes se zachovaly zbytky cihelných výrobků, které byly vyrobeny 15 000 let před naším letopočtem. Dříve se vyráběly cihly ručně a dlouho se používalo cihel nepálených, tzv. vepřovic (plnění ručně do dřevěných forem).

Cihla je přírodní stavební materiál, nehořlavý, zdravotně nezávadný. Nejvíce používají cihly pálené, které se vytvrzují ve vypalovací peci.

108

Suroviny, těžba, úprava Cihlářské výrobky jsou průmyslově vypálené kameny, vyrobené z cihlářské hlíny. Mají dobré fyzikální a mechanické vlastnosti. Patři sem především pálené cihly, stropní vložky, tašky a drenážní trubky. Suroviny: cihly se vyrábí z cihlářských hlín, spraše a jílovité břidlice, nesmí obsahovat vápenec (tzv. cicváry – cihla se pak rozpadá). Těžba: surovina se těží povrchově nebo hlubinně, častější je povrchová těžba korečkovými nebo lopatovými rypadly.  Úprava cihlářské hlíny: nakopaná hlína se nejprve nechá odležet, některé mastné hlíny se mísí s ostřivem (hlína, písek, šamot, piliny…). Důležitý je také výběr technologické linky: podavač suroviny a ostřiva, kolový mlýn, talířový mísič, šnekový nebo vakuový lis. Cihlářské pálené výrobky Základní druhy cihlářských výrobků A. Plná cihla  vyrábí se v pevnostech P7, 10, 15, 25 Mpa, 

může byt mrazuvzdorná i nemrazuvzdorná.

B. Podélně děrované cihly  velmi dobře tepelně a zvukově izolují, ale mají menší pevnost,  používají se na příčky a jako výplňové zdivo ve skeletových stavbách.

109

C. Příčně děrované cihly  buď normální formát nebo cihla CDm, CD, CDK, CDKL.

D. Příčkovky  používají se k vyzdívání příček,  pevnost P 2,5; 4. E. Komínové cihly  určeny pro zdění továrních komínů,  pevnost P 20, 25, 30, 35. F. Komínové tvarovky  používají se na zdění komínů v pozemních stavbách (zdí se na střih),  možno použít také a ozdobných příček.

na

zdění

dutého

zdiva

G. Tvarovky  výborně tepelně izolují, tloušťka zdiva je 365 nebo 450 mm,  CD IVA, CD INA.

110

H. Stropní vložky  používají se k provádění stropů v kombinaci s ŽB, ocelovými nebo keramickými nosníky,  stropy dobře tepelně a zvukově izolují. a) stropní vložky Hurdis  používají se nejen na stropy, ale i na zdění příček a zdiva,  vyrábějí se s rovnými a šikmými čely.

b) stropní vložky Simplex  vyrábějí se v několika výškách, 

používají se jako výplň ŽB stropů i samostatně.

c) Miako tvárnice  vkládají se mezi ŽB nebo cihelné nosníky.

111

I. Krytina a) tašky bobrovky, b) vlnovky, c) hřebenáče, d) ražené a tažené tašky různých tvarů. J. Trativodky  Trativodky (drenážní trubky) se používají k melioracím – zavodňování a odvodňování pozemků, polí, hřišť. K. Cihelné obkladačky  mají čtvercový, obdélníkový i šestiúhelníkový tvar různých velikostí, 

jsou mrazuvzdorné s různě upraveným povrchem.

L. Cihelné dlaždice  mají čtvercový i obdélníkový tvar a různé velikosti, 

některé mají protiskluzový nebo drážkovaný povrch,



použiti – půdy, chodby, sklepy, stáje.

M. Plotovky  Vyrábějí se v mnoha tvarech a používají se ke stavbě ozdobných plotů.

7. 2 Technologie výroby, doprava, skladování Technologie výroby VYTVÁŘENÍ  vytvářením získává keramická surovina tvar budoucího výrobku,  výrobky se vytváří na šnekových nebo razících lisech,  od odřezávače se výlisky dopravují pásem do nakladače, odkud se odvážejí etážovým vozíkem do sušárny.

112

SUŠENÍ  výlisky se suší v komorových a tunelových sušárnách,  po vysušení se polotovary vyvážejí z komor etážovým vozíkem.

VYPALOVÁNÍ  cihlářské výrobky se získávají vypalováním na požadované technické vlastnosti, jako jsou pevnost, odolnost proti vlivům povětrnosti, zabarvení,  vypaluji se při teplotě 900 – 1100oC v kruhových nebo tunelových pecích, 

po vypálení se výrobky třídí podle pevnosti v tlaku a označují značkami P10, P15, P75, P100, P150, P200, P250, P350.

Doprava: cihlářské výrobky se na stavbu dopravují po železnici nebo automobily, expedují se volně ložené nebo na paletách už zabalené.

113

Skladování: při skladování, manipulaci a přepravě dbáme zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k poškození výrobků. Při zacházení s výrobky je vždy nutné dodržovat bezpečnost práce a dbát zvýšené opatrnosti tak, aby se předcházelo úrazům a jakémukoliv poškození lidského zdraví. 7.3 Malty, maltové směsi, stavební tmely a lepidla, stavební chemie K základním spojovacím materiálům patří malta. Používá se k spojování cihel, kamene, panelů, ke kladení dlažeb, k provádění obkladů, ke spárování a omítání. Každá malta se skládá z pojiv, plniv, vody a někdy se přidávají plastifikátory.  Pojiva: vápno vzdušné, vápno hydraulické, cement, sádra.  Plniva: písek, struska, škvára, keramická drť, popílek, perlit.  Voda: musí byt nezávadná, bez chemických příměsí. Nesmi se používat. voda minerální. Je možno použít vodu dešťovou, říční, studniční. Musí se však před použitím přezkoušet. Pitná voda se zkoušet nemusí.  Plastifikátory: jsou přírodní nebo umělé přísady, které zlepšují zpracovatelnost malt a jejich pevnost. Přidávají se v předepsaném množství do míchačky, kde se napřed promíchají s vodou. Dále existují přísady, které zvyšují vodotěsnost a mrazuvzdornost malt a zpomalují nebo urychlují jejich tuhnutí. Malta je kašovitá směs několika látek, které po čase ztuhnou. Slouží ve stavebnictví jako spojovací materiál a omítková hmota. Skládá se z vody, písku, vápna a případně i cementu. Druhy malt  Malta vápenná: složení - vápno, písek, voda, druh - MV O 1:6, 1:5,1:4 (85 – 10 kg vápna na m3 písku), MV O 4 1:3 (110 – 140 kg vápna na m3 písku). Použití: na méně namáhané zdivo a vnitřní omítky. Zvláštním druhem vápenné malty je malta štuková. Používá se jako druhá vrstva (štuk) u štukových omítek. Jako plnivo se používá jemný písek. Vápno musí být odleželé. Poměr mísení: 1:1 – 1:2. Výroba: a) ruční – promícháme vápno s vodou  postupně přidáváme písek,  při ruční výrobě musíme přidat o 5% více pojiva.

114

b) strojní – napustíme vodu, přidáme vápno a promícháme  přidáme písek,  doplníme zbytek vody,  mícháme 2 minuty, v zimě 3 minuty. Pozor na bezpečnost práce! Na oči je vápno nebezpečná žíravina.

 Malta vápenno-cementová Složení: vápno, cement, písek, voda (cement třídy 32,5, vápenný hydrát). Druh: MVC 1 1:1:3-4 (110 kg vápna, 50 kg cementu na m3, MVC 2,5 1:2,5:3-4 (110 kg vápna, 120 kg cementu na m3 písku). Použiti: na více namáhané zdivo (příčky, komíny, pilíře, tvárnicové a kamenné zdivo), na venkovní a vnitřní omítky.

?

Co uděláš, když se ti do očí dostane vápno?

___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________  Malta cementová Složení: menší množství vápna, cement, písek, voda. Druh: MC 5 na velmi namáhané zdivo (190 kg cementu, 70 kg vápna).  Malta sádrová – MS Složení: rychle tuhnoucí sádra, vápenná kaše a voda. Použití: vnitřní jemné omítky, štukatérské práce, podklad pro malířské práce. Další druhy: malta vápenosádrová, malta šamotová, malta hliněná. Všechny součásti je třeba odměřit. Suché složky dobře promíchat, postupně přidávat vodu a míchat, dokud nedosáhnete správného složení. Pokud je směs příliš suchá, doplňte vodu. Pokud je příliš tekutá, přidejte suchou směs.

115

Stavební tmely a lepidla Stavební tmely a lepidla se v současné době dodávají opět předem připravené. A to buď pro drobné opravy v tubách a kartuších. Dále na stavbách v pytlích nebo v kbelících (1,2,5,10,15,25 kg) a na velké stavby je možno je dodávat v cisternách nebo v zásobnících, podobně jako cement nebo vápno. Stavební tmely Použiti: lepeni obkladů, lepení dlažeb, lepení porobetonových bloků – YTONG, HEBEL, těsnění spár v domácnosti, tmelení spár v budovách, tmelení a těsnění umyvadel, dřezů, sprchových koutů, akrylátových van, tmelení spár ve zdravotnictví, včetně kombinace hliníku, mědi a pozinkovaných materiálů. Druhy: akrylový tmel, silikonový tmel, protipožární tmel, tmel k lepení obkladů a dlažeb, tmel k lepení porobetonových obkladů a bloků, tmel sádrový brousitelný, parketový tmel.

Stavební lepidla Použiti: lepení obkladů a dlažeb, lepení a montáž lehkých izolačních materiálů, lepení konstrukčních vodotěsných spojů ve stavebním a strojním průmyslu. Druhy: jednosložkové lepidlo na obklady, lepidlo na obklady a dlažby, lepidlo na bázi kaučuku, vysokopevnostní lepidlo, lepidlo na polystyren, lepidlo na parozábrany. Nanášeni: buď pomoci aplikační pistole, adaptérem s trubičkou nebo po rozmíchání zubatou stěrkou.

116

Stavební chemie Jsou to speciálně vyráběné přípravky pro úpravu stavebních materiálů a stavebních technologií. Zlepšují vlastnosti a pozitivně ovlivňují stavební proces. Stavební chemie obsahuje produkty pro penetrace a přípravu stavebních podkladů, dále příměsi do stavebních hmot a směsí, najdete zde výrobky s ochrannými impregnačními

účinky.

Do

této

kategorie

výrobků

také

patří

plastifikátory

a urychlovače, nemrzoucí přísady, ale také odstraňovače a čističe nebo přípravky na likvidaci plísní.

Dbejte bezpečnosti při práci se stavební chemií. Vždy si nejprve přečtěte bezpečnostní pokyny na výrobku.

7.4 Zednické nářadí a pomůcky, ošetřování Nářadí a pomůcky V podkapitole Zednické nářadí a pomůcky se seznámíte s nářadím, které se používá pro zdění, omítání nebo spárování. Při těchto úkonech je však vždy zapotřebí využívat

pomůcky,

jakými

jsou

různé

druhy

měřidel,

abychom

zabránili

nepřesnostem, které by mohly mít za následek v nejhorším případě třeba i zborcení stavby. Při práci bychom neměli opomíjet význam ochranných pomůcek, které předcházejí zraněním, případně zmirňují možné úrazy. Nářadí pro zdění a) zednická lžíce:  dřevěná nebo gumová rukojeť,  list lžíce je ocelový, lichoběžníkového tvaru o délce 18 – 20 cm Použití: nanášení a roztírání malty. b) zednické kladivo: hmotnost 600g. Použití: dělení a přisekávání cihel, otloukání omítky, zatloukáni skob. c) zednická naběračka: rukojeť nebo tulej na násadu. Použití: nabírání malty z truhlíku, nanášení malty na zeď, polévání zdiva vodou.

117

d) palička a sada sekáčů: - palička o hmotnosti 1000 – 1500g - sekáče různé délky a tvaru Použití: rýhování, vysekávání otvorů a drážek, dělení a opracování kamene. e) zednická šňůra: Použití: zajištění rovnosti zdiva. Doplň křížovku a tajenku napiš do věty pod křížovkou.

Tajenka: ______________ je stavební úkon, jehož výsledkem je zeď, zdivo. Měřící pomůcky Při své práci zedníci nejčastěji měří za pomocí skládacího metru nebo dvoumetru. Pro měření větších délek se pak využívá ocelové pásmo svinuté ve vidlici, které je však náchylné na vlhko, proto je třeba ho vždy důkladně očistit. Dřevěnou nebo kovovou vodováhu používáme k určování vodorovné roviny. Pokud potřebujeme určit rovinu na větší vzdálenost, použijeme hadicovou vodováhu, která je naplněna vodou a na obou koncích je ukončena skleněnými trubicemi. Vážní lať se pak používá pro prodloužení přiložené vodováhy. Zajišťuje nám tedy opět rovinu. Pro svislé měření používáme olovnici, která sestává ze šňůry a kovového válečku ukončeného hrotem. a) Skládací dřevěný metr nebo dvoumetr, b) ocelové pásmo (10 – 20 m dlouhé), c) vodováha, 118

d) hadicová vodováha, e) vážní lať, f) olovnice. Ošetřování nářadí Nářadí a pomůcky musí být vždy čisté a suché. Po každé práci jej umyjeme, osušíme a uložíme do tašky nebo příručního kufru. 

7.5 Cihelná zeď, vazby, organizace práce při zdění Cihelná zeď Zeď je složena z dílčích prvků: malta, pálená cihla, malta, pálená cihla.

Rozdělení dle tloušťky: a) tenká – 10 cm b) tlustá – 15, 30 a 45 cm. Vazby cihelného zdiva Prvky (cihly) jsou ve zdivu uspořádány tak, že se zatížení rovnoměrně přenáší až na základovou spáru. Základní pravidla: cihelna zeď se klade z cihel, spojených maltou vápennou MV, vápenocementovou MVC, cementovou MC. Druhy spár: vodorovné spáry – ložné (10 – 12 mm), svislé spáry – styčné (10 mm)

119

Převazování Svislé styčné spáry se v každé vrstvě posunuji alespoň o 1/4cihly Nesmí být spára na spáru! Pojmenování cihel, spár a vrstev: 1 – vazák, 2 – běhoun, 3 – ložná spára, 4 – styčné spáry.

Pravidla pro vyzdívání cihelných zdí:  styčné spáry jsou převázány nejméně o 1/4 cihly vrchní vrstvy,  v líci zdi se střídají běhouny a vazáky, 

ve zdi je co nejvíce cihel položených jako vazáky.

Vazby přímých zdí bez ukončení Běhounová vazba  složena ze samých běhounů  tloušťka je jen 1/2 cihly, přesah 1/2cihly,  není to nosná zeď, ale příčka. Vazáková vazba  je složena ze samých vazáků,   převazování zdi o 1/4cihly, zeď je tlustá na 1 cihlu. Další příklady vazeb: 

polokřížová vazba, 

120



křížová vazba,



vazba ukončení zdi - čelo zdi,



vazba pravoúhlých rohů,



vazba zesílení (zeslabení) zdí



vazba pravoúhlého křížení zdí,



komínové zdivo.

Organizace práce při zdění Příprava pracoviště zedníka  obvodové zdivo do tloušťky 2 C se zdí zevnitřku stavby,  výškově se zdivo rozděluje na dva záběry: první se zdí do výšky asi 1,5 m, druhý záběr se zdí z nízkého kozového lešení. Pracovní pásmo 500 – 700 mm, Materiálové pásmo - 800 mm, Dopravní pásmo 1000 – 1200 mm. 7.6 Zdivo z přesných tvárnic, montáž, opracování, tenkovrstvé omítky, opravy omítek Tvárnicové zdivo Tvárnice Je to umělé kusové stavivo, několikanásobně větší, než je normální cihla. Hmotnost smí být taková, aby se daly osazovat ručně (vyrábějí se z lehkých betonů – ze škváry, strusky nebo pórobetonů – betony s dutinkami způsobenými plynem nebo pěnou – plynosilikáty, plynobetony). Výhody: rychlý postup zdění, méně spár – menší spotřeba malty, menší sedání zdiva, menší hmotnost.  Nevýhody: menší únosnost zdiva, křehkost při dopravě.  Zdivo z betonových tvárnic Zdivo z betonových tvárnic se vyrábí z hutného betonu vylehčeného struskou nebo škvárou. Rozšířené jsou tvárnice 440

x

290

x

215

mm.

Zdí

se

na

MVC

(malta

vápenocementová) nebo MC (malta cementová) otevřenými 121

otvory dolů, převazování o 1/3 až 1/4 délky. Používají se zejména na základové nebo sklepní konstrukce. Bednící tvárnice – ztracené bednění, výplň z betonu nebo železobetonu, tloušťka 200, 300, 500 až 1000 mm.  Zdivo z pórobetonových tvárnic Zdivo z pórobetonových tvárnic se vyrábí z jemnozrnné MC, MVC nebo MV, vylehčené plynem. Plnivem je křemičitý písek nebo elektrárenský popílek. a) plynobetonové – základní pojivo je cement, b) plynosilikátové – základní pojivo je vápno. Rozměry zdiva jsou 400 - 600 x 250 – 300 x 200 – 300mm. Pórobetonové tvárnice jsou nasákavé.  Je nutná dokonalá hydroizolace a ochrana před deštěm a vlhkosti. Má výborné tepelně – izolační vlastnosti. Používají se jako nosné nebo výplňové zdivo I. – II. podlaží, haly, garáže. Zdění:  tloušťka zdiva do 300 mm – vazákovou vazbou,   převazování o 1/2 délky nebo šířky,  nekombinovat s jiným zdivem (řezání pilkou),  velmi tenké spáry,  před maltováním nutno zdivo důkladně pokropit. Omítky Rozdělení omítek podle technologického provádění  jednovrstvé - postřik - nehlazené - hlazené  dvouvrstvé – skládají se z jádra a vrchní vrstvy natahované nebo stříkané s případnou povrchovou úpravou,  vícevrstvé – skládají se z postřiku, jádra a povrchové vrstvy.

122

Nahazování, srovnávání a vyhlazení jádrové vrstvy  jádro se nahazuje mezi omítníky vždy zdola nahoru. U větších nerovností se jádro nanáší v několika vrstvách,  nahozenou vrstvu zatřeme dřevěným hladítkem,  srovnáme latí tak, že trhavými pohyby vedeme lať po omítnících,   opravíme nerovnosti a opět stáhneme latí,  přebytečnou maltu z latí odklepneme zpět do truhlíku,  po

zavadnutí

plochu

lehce

srovnáme

dřevěným

hladítkem,  po omítnutí plochy provedeme úpravu ostění oken a dveří pomocí přichycených latí na hraně a šablony. Nanášení, urovnání a vyhlazení lícní vrstvy  štuk se nanáší na zavadlé jádro dřevěným nebo PVC hladítkem v tenké asi 2 mm vrstvě. Hladítko se vede vlnkovými pohyby odspoda nahoru s lehkým přitlačováním spodní hrany,  povrch se hladí dřevěným hladítkem do úplné roviny,  na závěr povrch dohladíme za občasného kropení

štětkou

plstěným,

ocelovým

nebo molitanovým hladítkem. 

Druhy vnějších omítek Hrubé: jsou ostré a hrubě zatřené. Hladké: jsou jednovrstvé, čistě zatřené nebo dvouvrstvé štukové - speciálně upravené dvouvrstvé omítky. Šlechtěné: - břizolitové, z umělého kamene Teraco. Tenkovrstvé: syntetické a disperzní. Nezapomeňte, že jakou vyberete omítku, tak bude vypadat váš dům. Vedle výběru barvy fasády je struktura omítky důležitou věcí.

124

7.7

Příčky,

sádrokartonové

příčky,

základy

montáže

suché

výstavby,

zateplovací systémy Příčky mají být lehké, pevné, zvukotěsné, zdravotně nezávadné, snadno sestavitelné. Základní rozdělení příček  nosné,   částečně nosné,  nenosné, 

samonosné.

Význam příček - příčky jsou nutné pro stropní konstrukce jako podpěry, rozdělujeme jimi prostor uvnitř budovy. Při konstrukci příček nesmíme zapomínat na zvukovou izolaci. 

ROZDĚLENÍ NENOSNÝCH PŘÍČEK LZE PROVÉST Z RŮZNÝCH HLEDISEK: Podle technologie výroby a montáže  zděné z cihel,  monolitické,  montované. Podle akustických vlastností  jednoduché,  dvojité,  kombinované. Podle způsobu zabudování  pevné,  pohyblivé,  přemístitelné. Podle přenášení tíhy na stropy  spodní uložení,  boční uložení,  kombinované uložení,  zavěšené uložení. 125

SÁDROKARTONOVÉ PŘÍČKY Sádrokartonové desky se vyrábějí ze sádry a z papírových vláken, získaných recyklaci papíru. Tyto dvě přírodní suroviny se smíchají a po přidání vody se bez jakýchkoli dalších pojiv stlačuji pod vysokým tlakem do podoby pevných desek. Ty se pak suší, impregnují prostředkem odpuzujícím vodu a přiřezávají na požadované formáty. Sádrokartonové desky neobsahují žádné škodlivé látky. Nosné konstrukce sádrokartonových desek a) hranoly, hranolky, latě – s maximální vlhkostí 18 % b) kovové profily včetně příslušenství chráněného korozí c) nosné zdivo, na které se lepí sádrokartonové desky Montáž sádrokartonových konstrukcí, příčky a dělicí stěny Montáž montovaných stěn na kovovou konstrukci.  1. Orýsování Na podlaze vyznačíme pomoci šňůry nebo pravítka obrysovou čáru. Potom s pomocí vodováhy nebo olovnice vyznačíme obrysové linie na stěnách a na stropě. 2. Připojovací profily Profily se oblepí jednostranně lepicím spojovacím těsněním a připevní se na podlahu a na strop spojovacími prvky rozmístěnými po 0,8 m.

3. Stojiny Profil stojiny musí být minimálně 20 mm ukotven do stropního připevňovacího prvku. Nejdříve se uloží stojina do dolního a potom do horního připevňovacího profilu. Ostatní stojiny se pak rozestaví po 0,6 m. Profily musí být uloženy otevřenou stranou v montážním směru, aby se mohlo začít s odkládáním na stabilnější straně stojiny. 126

4. Obkládaní první strany Začíná se s deskou o plné šířce 1,2 m. Desky se přišroubují samořeznými šrouby v rozestupu 0,25 m na stojiny. 5. Mezilehlá izolace Po

opláštění

první

strany

stěny

se

do

mezipříčkového

prostoru

umístí

elektroinstalace a izolace z minerálních vláken. 6. Obkládání druhé strany Začíná se deskou poloviční šířky 0,6 m, takže proti spáře první stěny leží plná plocha desky. Montovaná stěna je nyní připravena ke štěrkování spár a hlav šroubů. Sádrokartonové konstrukce – lepení na stěnu Postup montáže: lepicí tmel nasypeme do vody a rozmícháme pomocí pomaloběžné vrtačky s míchací metlou. Doba zpracovatelnosti připravené hmoty je minimálně 45 minut od rozmíchání. 

Tmel nanášíme na rub desek opláštění ve formě terčů. Vzdálenost terčů v řadě je 300 až 350 mm. Tloušťka terčů je v rozmezí 10 až 40 mm. Pro opláštění použijeme desky, jejichž délka je o cca 15 – 20 mm kratší, než je světlá výška místnosti. Konečné vyrovnání desek provedeme pomocí srovnávací latě poklepáním gumovou palicí. Doporučená technologická přestávka pro vyzrání lepicího tmelu je 12 až 24 hodin. Upravíme povrch. 127

7.8 Obklady vnitřní, venkovní obklady, dlažby Obklady patří mezi dokončovací zednické práce. Dělíme je na vnitřní a vnější. Vnitřní obklady plní účel estetický, hygienický a částečně izolující vodu a vodní páry.

Nářadí Na obkladačské práce používáme: a) zednické nářadí (zednická lžíce) b) speciální obkladačské pomůcky (ocelová, plastová nebo pryžová stěrka, houba, brousek, řezač skla, štípací kleště) Keramické obkladačky  Vnější – obklady fasád a soklů (ALIT – fasádní pasky, PRIMA COTTO – mrazuvzdorné),  Vnitřní – obklady kuchyní, toalet, koupelen, chodeb. Rozměry - nejčastěji 15 x 15 cm nebo obdélníková, mohou byt různě dekorované, vyrábějí se také zaoblené nebo s doplňky. Keramické dlaždice U dlaždic dbáme především na protiskluzovou úpravu. Dlaždice jsou různě barevné a dekorované. Podle použiti dělíme dlaždice na:  vnitřní – používáme všude tam, kde je teplota nad 0oC,  vnější – musí byt mrazuvzdorné, odolné proti střádání teplot, odolné proti obrusnosti. 128

Požadavky - u všech dlaždic dbáme zejména na:  protiskluznost,  možnost údržby a čištění,  vzhled,  životnost (zejména glazovaných dlažeb). Jiná dlažba se hodí do chodby, jiná do kuchyně a jiná na venkovní terasu nebo kolem bazénu. Podobně obklady do koupelny budou odlišné od těch, které by se hodily třeba na stěnu za krbem.

Doplň křížovku a tajenku dopiš do věty.

 

 

Tajenka: __________________________ je uměle vyrobená keramická deska (destička) používaná k obkladu stěn místností, zejména koupelen a umýváren, ale i WC či kuchyní.

129

?

Doplníš věty správným slovem?

Dlažba je povrch________________________ . Pro obkládání stěn se používají ______________________ . Řemeslník, který provádí dlažbu neboli dláždění, se nazývá ________________ . Nápověda: obkladačky (kachličky), dlaždič, podlahy.

7.9 Technologie montáže obkladů a dlažeb Malty pro lepení a spárování obkladaček Malty se vyrábějí z kvalitního jemného pisku, portlandského cementu v poměru 1:4 a vody v přiměřeném množství. Moderněji používáme již hotové maltové směsi. Používáme je podle návodu výrobce. Malty se nanáší na rub obkladačky. Pro zálivku spár se používá cementová malta nebo zálivkové tmely. Obkladový materiál Používají se keramické a skleněné obkladačky. Nejběžnější je základní čtvercová obkladačka 150 x 150 mm a obdélníkové obkladačky 200 x 250 mm, tloušťky 3 -8 mm. Poklad a způsob provedení Obklad provádíme pouze na rovný, pevný a prachu zbavený podklad. Výška obkladu odpovídá vzhledu a účelnosti. Kladení obkladaček: Zlomení naříznuté obkladačky přes kruhovou ocel  obkladačka,  ryska,  kruhová ocel.  Zlomení naříznuté obkladačky přes hranu stolu  ryska,  dřevěný špalík.  Odlamování nerovnosti štípacími kleštěmi

130

Kladení obkladaček - způsob provedení a) obklad na rovnou a zatuhlou omítkovou plochu – mokrý způsob  obkladačky roztřídíme a namočíme do čisté vody asi 20 – 30 minut, aby z nich vystoupily bubliny vzduchu,  vyjmeme a necháme odkapat,  plocha se rozvrhne tak, aby byla pokryta co nejvíce celými obklady,  obklad se začíná tím, že se do rohu budoucího obkladu osadí a pečlivě vyrovnají vodicí obkladačky,  obkladačka se zplna namaltuje, přiloží se šikmo ke stěně a přiklepne dřevěnou násadou,  spáry dodržujeme o šířce 1 – 2 mm,  po zatvrdnutí spojovací malty se spáry zaplní vhodnou maltou, která se zatírá pryžovou stěrkou,  hotový obklad se očistí štětkou namočenou v čisté vodě nebo mokrou pryžovou houbou,  spáry se proříznou dřevěným kolíčkem a dočistí. b) obklady na různé podklady – suchý způsob  pro suchý způsob obkladu není podmínkou rovný podklad, k vyrovnání podkladu slouží syntetické nebo disperzní lepidla a tmely,  podklad je nutno očistit a napenetrovat vhodnou disperzí pro lepší přilnavost obkladu. 7.10 Výkopové práce, zpracování betonu Výkopové práce Každá stavba musí byt založena účelně, bezpečně a hospodárně. Hlavní mechanické vlastnosti základových půd, tj. hornin a zemin musí být:  pevnost,  stlačitelnost,  propustnost. Ve stavební technologii se používá pracovní název ZEMINA. Se zeminou se provádí tyto pracovní úkony: zemina se rozpojuje, přemísťuje, nakládá, skládá a ukládá.

131

Druhy výkopů První etapou postupu hloubení základů je sejmuti drnů a ornice. Výkopy se hloubí po figurách. Hloubené výkopy se dělí podle tvaru a rozměrů na: a) stavební jámy – jsou to výkopy pod úroveň okolního terénu za účelem zakládání stavby, b) stavební rýhy – jsou to výkopy se stěnami svislými nebo šikmými. Šířka v terénu není větší než 2 m, maximální hloubka je 1,6 m c) stavební šachty – výkopy, jejichž půdorysná plocha v terénu není větší než 36 m2. Jejich největším rozměrem je hloubka. Dopiš názvy výkopů:

____________________

____________________

___________________

Otevřené stavební jámy Sklon svahu stavební jámy se stanoví podle kvality zeminy, hloubky výkopů a podle požadavků bezpečnostních předpisů. Roubení stavební jámy Stavební jámu se svislými stěnami je nutno zabezpečit roubením. Roubení se skládá ze stěny, o kterou se zemina opírá a která se nazývá PAŽENÍ a z konstrukce zachycující zemní tlak – ROZEPŘENÍ.

132

Pažení

Rozepření

Zpracování betonu Beton je stavivo ze směsi cementu, hrubého a drobného kameniva a vody, které vznikne ztvrdnutím cementové kaše (cementu a vody). Může obsahovat také povolené příměsi a přísady, které upravují jeho vlastnosti.

Výroba a zpracovatelnost betonové směsi Betonová

směs

Nejrozšířenější

se

míchá

míchačkou

strojně na

v

malých

míchačkách. a

středních

stavbách je míchačka s nuceným mícháním a volným spádem.

133

Zpracovatelnost betonové směsi se vyjadřuje stupněm její zpracovatelnosti, podle toho rozlišujeme betonové směsi:  velmi tuhé,  tuhé,  zavlhlé,  málo měkké,   měkké,  velmi měkké,  tekuté. Doprava směsí Během dopravy betonové směsi nesmí v žádném případě dojít k odloučení hrubých zrn od jemných částic kameniva (sypání z velké výšky, otřesy dopravního prostředku, šikmá doprava s velkým sklonem).  Ukládání a zhutňování směsí Betonová směs se ukládá ve vodorovných, stejnoměrných vrstvách, jejichž tloušťka závisí na způsobu zhutňování. Betonová směs se nesmí volně házet do hloubky větší než 1,5 m. Důležitou vlastností betonu je jeho hutnost. Proto se betony zhutňují. Zhutňováním se zrna kameniva uspořádají tak, že jsou mezery mezi nimi plně zality cementovou kaší.

Různé podoby betonu:

134

Zhutňování betonové směsi podle své konzistence  tekuté nebo velmi měkké směsi se zpravidla nehutní vůbec nebo se pouze propichují,  měkké až málo tekuté směsi se zhutňují vibrací ponornými nebo povrchovými vibrátory,  zavlhlé a tuhé směsi se hutní dusáním, nebo válcováním.

Pomocí vibrací je možno zamezit hromadění štěrku a vzniku dutin a tímto způsobem zajistit, že malta vyplní všechny prostory mezi pískem a kameny. Zhutňování může být dosaženo pouze používáním betonového vibrátoru. TYPY VIBRACÍ BETONU  vnitřní vibrace Vibrátor s prodlouženým tvarem známý jako „ponorný vibrátor“ je zaveden do hmoty betonu. Vibrátor vejde do kontaktu s hmotou betonu.  povrchové vibrace Nosník s vibračním systémem je dán do kontaktu s vibrovaným povrchem. Toto je používáno na plošné konstrukce a dláždění.  vnější vibrace Bednění nebo pažení obsahující beton je vystaveno vibracím pomocí vibrátoru připevněného k vnější části. Z čeho se skládá beton? _________________________________________________________ Z jakého materiálu se dělá bednění? _________________________________________________________ 135

Malířské a natěračské práce

Obsah 8 Základní malířské a natěračské práce 8. 1Bezpečnost práce při malování a natírání, práce ve výšce 8. 2 Základní malířské a natěračské práce, nářadí a pomůcky 8. 3 Použití hotových malířských přípravků 8. 4 Příprava omítek pro malbu, sádrování 8. 5 Natěračské práce 8. 6 Nátěry dřeva, příprava ocelových podkladů, odstraňování starých nátěrů 8. 7 Tapetování, rozměřování plochy, výběr tapet, postup práce

Popis průběhu praktické výuky: Malířské a natěračské práce Frekventanti si vyberou základní malířské potřeby a pomůcky, namíchají barvy a budou pracovat při přípravě omítek k malování za využití tmelovacích a sádrových hmot. Prakticky budou odstraňovat staré nátěry a tapety, rozměřovat plochy, počítat potřebné množství malířské barvy a vytvářet postupy práce pro tuto údržbářskou oblast.                

139

8 Malířské a natěračské práce

Vylušti křížovku a tajenku dopiš do věty pod křížovkou.

Doplň: ………………… je osoba, která maluje zdi pokoje.

8. 1 Bezpečnost práce při malování a natírání, práce ve výšce    

Malíř a natěrač si ve vlastním zájmu chrání své zdraví.

 

Před prací ani během ní nepoužívá alkoholické nápoje a omamné látky. Žebříky udržuje v dobrém stavu a před jejich použitím je zkontroluje. Nezdržuje se v průvanu a chrání si pokožku před agresivními látkami. Svoji práci organizuje tak, aby organismus nepřetěžoval. Na pracovišti zajišťuje dostatečné větrání a vyžaduje-li to charakter práce, používá respirátor. Chrání organismus před prudkými změnami teplot. Je vždy přiměřeně oblečen. Zabezpečením dostatečného osvětlení pracoviště brání namáhání zraku.

141

Důsledným dodržováním uvedených zásad předchází nemocím z povolání. Pro provádění nátěrů výškových budov a konstrukcí musí mít natěrači potřebné certifikáty a osvědčení a musí se pravidelně zúčastňovat školení výrobců speciálních nátěrů pro zvýšení protipožární odolnosti staveb a konstrukcí. Procházejí zároveň pravidelným školením horolezeckých technik a bezpečnosti práce ve výškách. Zásady bezpečnosti práce pro malíře a natěrače:

 

 Před zahájením, při práci a po ukončení práce kontrolujeme nářadí a pracoviště.  Používáme pracovní oděv a obuv, popř. osobní ochranné pomůcky.  Barvy skladujeme v souladu s požárním řádem skladu barev.  S nátěrovými hmotami pracujeme podle návodu k použití dle pokynů výrobce.  Zajistíme dostatečné větrání prostor, ve kterých se pracujeme.  Udržujeme štětky a štětce v čistotě především při přerušení práce a po skončení práce.  Dodržujeme bezpečnostní opatření pro práce ve výšce a práce na žebřících.  Pravidelně kontrolujeme žebříky a dvojité žebříky.  Používáme štětce a štětky přiměřené velikosti k natíranému předmětu.  Před zahájením nátěru vodou ředitelnými barvami namočíme štětku do vody.  Udržujeme nářadí v čistotě v průběhu celé práce.

     

Při provádění maleb a nátěrů za provozu budovy označit čerstvě natřené nezaschlé konstrukce nápisem „Čerstvě natřeno“.

             

142

 

8. 2 Základní malířské a natěračské práce, nářadí a pomůcky Mezi malířské a natěračské práce patří nátěry a malování interiérů a venkovních ploch, bytů, domů a dalších objektů, natírání fasád, střech, topení, oken a dveří. Vymalovat znamená:       

odstranit bakterie zlikvidovat prach zbavit stěny plísní oživit barvy stěn mít krásný pocit z pěkného bydlení

Příprava pracoviště

Nejprve musíme vystěhovat nábytek. Co nejde vystěhovat, musíme zakrýt malířskými foliemi. Také zásuvky, svítidla, vypínače, podlahové lišty, rámy oken, zárubně dveří a další doplňky, které by mohly být zašpiněny barvou, bychom měli zakrýt fóliemi a olepit krycí papírovou páskou.

143

Některé pomůcky pro úpravu ploch před malováním sádrokartonářská stěrka

hladítko

akrylátový tmel

spárovačka

štuková omítka

špachtle

sádrová omítka hladká finish

penetrace

vyrovnávací beton

vytahovač hřebíků

sádrová omítka zrnitá

prostředek k desinfekci (sanal na zdivo)

vyrovnávací stěrka

filcové hladítko

štuk

ochranná rouška

 

144

8. 3 Použití hotových malířských přípravků Na samotné malování budeme potřebovat: • barvy • štětce/válečky (dle druhu barvy, povrchu) • nádobka na barvu (v případě použití válečků též mřížka na otření) • zakrývací folie a maskovací páska (na ochranu nábytku apod.) • hadr • štafle Před samotným prvním použitím válečků a štětců by se měly lehce vyprat šamponem ve vlažné vodě, měly by se vymáchat, vytřepat a nechat proschnout. Malířská barva by se měla ředit přesně podle návodu na obalu. Ideální je začít malováním stropu válečkem na tyči. Váleček a malířská štětka se hodí na stěny.

Napiš rozdíl: štětka

váleček

Napiš rozdíl: maskovací pásky

zakrývací folie

145

Malování začíná tím, že natřeme všechny hrany podél stropu, stěn i podlahy. Proč začít od oken? ___________________________________________________________________

Barvu nanášejte přes sebe v pruzích a dostatečně roztírejte, aby nevznikaly příliš silné vrstvy nátěru, jež by po uschnutí mohly být

Některé potřeby pro malíře: lajnovací šňůry, olovnice

malířské válečky a sady

         

špachtle

štětce a malířské štětky

 

teleskopické tyče

zakrývací folie a pásky

žebříky

ochranný oděv, ochranné pomůcky

146

8. 4 Příprava omítek pro malbu, sádrování Úpravy ploch před malováním A) Nesmíme podcenit přípravu stěn. Musíme zkontrolovat stav omítky.

?

Co uděláte, když je omítka ve špatném stavu?

___________________________________________________________________

B) Před malováním je třeba zdi pečlivě očistit, zbavit stěny a strop prachu a mastnoty, odstranit staré barvy, tapety apod.

?

Jak odstraníte nečistoty, např. mastné skvrny ze stěn?

___________________________________________________________________

C) Malujeme na hladký povrch omítky, bez nerovností, jako jsou například různé vypoukliny, praskliny či rýhy. Nerovnosti můžeme upravit potažením sádrou pomocí zednického hladítka nebo širokou štětkou.

147

Nanášíme shora dolů.

Zbavit bychom se měli také děr, které zůstaly po hřebících nebo skobách, zadělat je některou ze stěrkovacích hmot. Potom vyspravená místa přebrousíme, důkladně oprášíme a zameteme podlahu.

?

Jak před malováním odstraníte starou hmoždinku ze zdi?

___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

148

Úkol 1: Zvolte správný pracovní postup při přípravě omítek pro malbu – - sádrování po vytvrdnutí přebrousíme skleným papírem a oprášíme, zameteme podlahu omítku obrousíme, oprášíme a navlhčíme vodou v klihové vodě rozděláme jemnou bílou sádru po vyschnutí plochu přebrousíme, oprášíme a naneseme ještě jednu vrstvu sádrovou kaši nanášíme v tenké vrstvě zednickým hladítkem nebo širokou stěrkou

Sádrování:

Úkol 2: Zvolte správný pracovní postup při přípravě omítek pro malbu – bandážování znovu naneseme tmel popraskané části omítky nebo starou malbu odstraníme stěrkou po ztvrdnutí sádry (tmelu) místa přetřeme roztokem lepidla pruh plátna namočený do lepidla přilepíme na zasádrované místo a uhladíme stěrkou po zaschnutí přebrousíme naneseme akrylátový tmel nebo sádru

149

Bandážování:

?

Jak si poradíte s plísní na zdech?

___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

?

Která ochranná pomůcka zabrání vdechování spór plísní při jejich odstraňování?

___________________________________________________________________

150

D) Povrch očistěných zdí vyrovnáme stěrkováním nebo štukováním. Štuk je směs z jemného písku, vápna, případně sádry nebo cementu. Štukem opravujeme celé plochy stěn. Stropy a stěny vyrovnávané štukem musí vyzrát a nemůžeme na ně hned nanášet barvy. Stěrka je nejjemnější malta, je jemnější jako štuk.

?

Co je stěrka?

___________________________________________________________________

?

Co je štuk?

___________________________________________________________________ E) Aby barvy na zeď dobře přilnuly, je potřeba nanést penetrační nátěr. Při penetraci podkladu proniká barva co nejhlouběji do podkladu, aby ho zpevnila, snížila jeho nasákavost a zvýšila přilnavost dalších nátěrů.

Nejlepší je s prací počkat na teplé a slunečné počasí, kdy je možné místnost dostatečně větrat a urychlit tak schnutí stěrkovacích hmot nebo penetračních nátěrů.

151

8. 5 Natěračské práce Vylušti křížovku a tajenku dopiš do věty pod křížovkou.

Doplň: ………………… je osoba, která natírá a lakuje.

Co dělá natěrač Natěrač ve své práci natírá, lakuje, upravuje povrch kovových, dřevěných a jiných materiálů. Náplň práce natěrače:  příprava povrchu pro lakování  tmelení povrchů  broušení a opalování ploch  čištění a odmašťování ploch  máčení, stříkání nebo natírání barvou  čištění a údržba pracovních nástrojů

152

Pracovní nástroje

Spoj pracovní nástroj natěrače se správným obrázkem: štětce zakrývací folie souprava váleček ochranné rukavice štětec na radiátory válečky ředidlo pro nátěrové hmoty maskovací pásky špachtle drátěný kartáč míchátko na barvy smirkový papír bruska

153

8. 6 Nátěry dřeva, příprava ocelových podkladů, odstraňování starých nátěrů Nátěry Nátěry rozdělujeme na venkovní, vnitřní a speciální (protipožární nátěry, nátěry proti plísním, dřevokaznému hmyzu apod. Nátěry provádíme nejen kvůli ochraně materiálu, ale také proti povětrnostním podmínkám, otěru nebo působení slunečního záření. Například kov natíráme hlavně proto, aby nezrezivěl. Při volbě správného nátěrového postupu je důležité, jaký povrch budeme natírat. Doplň, co by se ještě dalo natírat z uvedeného materiálu: Nátěry dřeva – okna, dveře, plot__________________________________________ Nátěry kovu – zábradlí, plot, radiátor______________________________________

Barvy Při nákupu barev se poraďte s prodavačem, čím se barva ředí (vodou nebo ředidlem). Ředidlo přidáváme do barvy (ne obráceně), postupně a za stálého míchání, protože se tak s barvou rychleji smísí; platí to i o vodě.  barvy ředitelné vodou Pro barvení štětcem nebo válečkem je nemusíme ředit. Prázdnou plechovku můžeme vyhodit do běžného komunálního odpadu, plastovou nádobku do plastů tříděného odpadu.

154

 syntetické barvy s obsahem organických rozpouštědel Pokud použijeme barvu na bázi vody, vymyjte štětce a válečky pod studenou tekoucí vodou, potom znovu v teplé vodě s trochou čistícího prostředku a nakonec ještě jednou ve studené tekoucí vodě. Při použití barvy na bázi rozpouštědla, vymyjeme štětce pomocí čističů na bázi rozpouštědla a pak je ještě propláchněte v teplé vodě s trochou čistícího prostředku. Postup při natírání: 1. Povrch musíme očistit (zbavit prachu, koroze), obrousit, odmastit. Pomůcky:______________________________________________________

2. Na očištěný povrch naneseme připravenou barvu. Pomůcky:_____________________________________________________

?

Jak hluboko namáčíme štětec do barvy?___________________________

?

Čím můžeme natírat? Obrázky ti napoví.

3. Úklid pomůcek a pracovního místa. Všechny kovové nástroje pečlivě utřeme, aby nedošlo k rezivění.

?

Jak čistíme štětce a válečky od barev?

___________________________________________________________________ Správně očísluj postup nátěru dřevěného plotu základní nátěr barvy štětcem impregnace dřeva (ochrana dřeva) štětce

155

obroušení, oprášení dřeva brusným papírem, špachtlí apod. 8. 7 Tapetování, rozměřování plochy, výběr tapet, postup práce Tapety jsou všechny druhy tenkostěnných materiálů, kterými se pokrývají plochy, jež potřebujeme funkčně a esteticky upravit. Mohou být jednovrstvé nebo dvouvrstvé. Jejich nosnou vrstvou je papír. K podkladu se lepí pomocí různých druhů lepidel. Moderní vysoce kvalitní lepidla zajišťují dobrou přilnavost tapet na jakémkoli předem připraveném povrchu po dlouhou dobu.

Druhy tapet  papírové (nejvíc používané, s potiskem na lícní straně, s lakovaným povrchem, ražené reliéfové aj.)  strukturální (povrch je napěnitelnými pastami tvarován do reliéfu)  textilní a velurové (povrch upraven tkaninou)  kovové (většinou hliníkové)  dýhové (dýha ušlechtilého dřeva)  tapety z přírodních materiálů (korek, tráva, lýko)  plastové (vinylové)  speciální (omyvatelné)  samolepící  fototapety aj. Podle povrchové úpravy se tapety dělí například na: otíratelné

omyvatelné

např. papírové

např. vinylové

čištění suchým nebo mírně navlhčeným hadříkem

snadné čištění dokonce i kartáčkem a mýdlovým roztokem

156

samolepící

vysoce odolné, čištění saponátovým roztokem

Ukázky vytapetovaných ploch:

Tapety mají vedle dekorativní funkce i význam tepelně a zvukově izolační.

Informační značení uváděná na rolích tapet

157

Zásady pro tapetování  Vzory na tapetách volíme podle velikosti prostoru. Pro veliké místnosti použijeme větší vzory tapet a pro malé místnosti volíme spíše menší a světlejší vzory.  Barevné odstíny tapet přizpůsobujeme barvě nábytku, zařízení i světlosti prostoru.  Do předsíně, kuchyně, koupelny i dětského pokoje můžeme použít omyvatelné tapety.  Vzory a odstíny tapet volíme podle účelu dané místnosti.

Všechny role tapet musí mít stejné sériové číslo výroby.

Tapety se liší v šířce a v délce svinutí. Nejběžnější rozměr role bývá v délce 10 m a šířce 53 cm. Kolik tapety tohoto rozměru budeme potřebovat, ukazuje tabulka. Pro výpočet obvodu místnosti potřebujeme znát délky všech stran.

Obvod

 

Počet rolí při výšce místnosti 2,10 - 2,35 2,40 - 3,05 3,10 - 4,00 místnosti m m m 6m 3 rolí 4 role 5 rolí 10 m 5 rolí 7 rolí 9 rolí 12 m 6 rolí 8 rolí 11 rolí 14 m 8 rolí 10 rolí 14 rolí 17 m 9 rolí 12 rolí 17 rolí 20 m 10 rolí 14 rolí 19 rolí 24 m 12 rolí 16 rolí 23 rolí Počítá se s 1 dveřmi a 1 oknem

Organizace pracoviště a pomůcky pro tapetování Místnost, kterou budeme tapetovat, má být pokud možno úplně vyklizená. Všude musí být čistota a pořádek, dostatečný prostor pro přípravu tapety. Okolí stěn musí být volné. Kryty elektrických zásuvek a vypínačů musí být odmontovány a proud vypnutý. Tapetování provádí obvykle dva pracovníci. Práci nám usnadní skládací tapetářský stůl v délce výšky místnosti a šířky tapety umístěný doprostřed místnosti. Na zemi pod stolem budeme mít položené potřebné nářadí. Připravíme si kbelík s vodou a hadr na otírání míst potřísněných lepidlem. Štětku a štětec, kterým budeme nanášet lepidlo, odkládáme na čisté místo nebo do suché nádoby.

158

Pomůcky pro tapetování: měřící potřeby, nůžky, ostrý nůž nebo skalpel, kovové pravítko, šroubovák, hladká podložka nebo tapetářský stůl, nádoby z plastů, hranatá štětka, štětec, žíněný kartáč, gumový váleček, houba, měkký hadr, ručník, olovnice a další.

tapetářské nůžky

tapetovací štětka

tapetovací váleček

tapetářská špachtle

kulatý nůž na tapety

tapetovací kartáč

olovnice

plochý štětec

váleček na lepidlo

tapetovací stůl

tapetovací kartáč

svinovací metr

159

Příprava podkladu Omítky musí být suché, hladké, zbavené staré malby nebo tapet, vyspravené sádrou, tmelem nebo jemnou maltou. Příliš hladké povrchy je dobré mírně zdrsnit. Příprava lepidel Lepidla připravujeme vždy podle přiloženého návodu. Lepidlo na tapety musí být dobře rozpustné ve vodě, musí mít odpovídající lepivost a musí být snadno roztíratelné. Po zaschnutí nesmí zanechávat stopy na líci tapety. Příprava a lepení tapet  Vyplatí se naměření a nastříhání potřebného počtu pásů tapety pro celou místnost najednou (úspora práce a času).  Otvory pro elektrické zásuvky apod. nevystřihujeme.  Tapety položíme vzorem na podložku nebo na stůl tak, aby jejich okraj byl zarovnán s okrajem stolu. Můžeme dát několik pruhů na sebe.

 Nanášení lepidla dlouhými tahy štětky od středu směrem k okrajům tapety. Lepidlo nesmí pod okraje pásů zatékat. Natřený pruh tapety složíme a necháme asi 5 – 10 minut změknout. Takto si připravíme několik pruhů.

160

 Lepení tapet začínáme u okna v rohu. Je důležité si pomocí šňůry a olovnice vyznačit svislou čáru v místě, kde budeme pokládat první pás tapety, popř. vzdálenost pod stropem.

 Složený změklý pás tapety uchopíme za rohy a při výstupu na žebřík začneme pás rozbalovat. Druhý konec uchytí spolupracovník. Tapetu přiložíme na stěnu a přitlačujeme ji uhlazováním pomocí kartáče nebo válečku, hadru od středu směrem k okrajům pásu.

Pod tapetou nesmí zůstat vzduchové bubliny nebo nahromaděné lepidlo. Vytlačené lepidlo musíme ihned setřít.  Při tapetování stropu postupujeme rovněž po světle od okna k protilehlé stěně. Pás tapety nasadíme a začneme uhlazovat. Spolupracovník zbývající část pásu přidržuje širokým smetákem. Tapetování stropu se dnes většinou neprovádí.  

 Tapety mají schnout minimálně 12 hodin, lépe 24 hodin. Máme mírně větrat, vyhneme se ale průvanu nebo přílišnému topení. Papír totiž schne rychleji než lepidlo pod ním, může vzniknout napětí a dojít ke zvlnění tapety ve spojích.

161

Dokončovací práce  Přesahující části tapety u podlahy, dveří a oken odřízneme. Vyřízneme části překrývající různé otvory (zásuvky, vypínače apod.). Kryty otvorů přišroubujeme a osadíme lišty kolem podlahy.

Tyto činnosti děláme až po úplném zaschnutí tapet.

 Při dokončení používáme zarovnávací pásky na tapetách u stropů, oken apod. Můžeme tak zakrýt určité nerovnosti v okrajích tapet, ale také vytvořit zdobící efekt. Lze také použít dřevěné či plastové lišty, které se připevňují malými hřebíčky na zeď nebo se přilepí disperzním lepidlem. Horní okraje tenké papírové tapety můžeme také ukončit malířskou linkou.  Čisté zbytky tapet si uschováme pro případné opravy poškozených tapet.  Kapky lepidla z podlahy umyjeme a odřezky tapet uklidíme.

162

Instalatérské práce

Obsah: 9 Instalatérské práce 9.1 Závitová spojení potrubí – druhy závitů, spojování a rozpojování pomocí fitinků, těsnění závitových spojů 9. 2 Bezpečnost práce 9. 3 Drobná údržba, vodovodní ventily a baterie, výměna a opravy sifonů umyvadel, dřezů a van 9. 4 Oprava a údržba potrubí z plastických hmot, práce s plasty, označení trubek, svařování potrubí z plastů, nástroje a pomůcky, postup při svařování 9. 5 Montáž umyvadla, dřezu

Popis průběhu praktické výuky Instalatérské práce V rámci této praxe budou frekventanti spojovat potrubí pomocí závitnic, spojování a rozpojování pomocí fitinků, těsnění závitových spojů. Budou prakticky provádět drobnou údržbu vodovodního zařízení, kontrolovat vodní ventily, baterie, výměnu a opravu sifonů umyvadel, dřezů a van. Do této oblasti patří i oprava a údržba potrubí z plastických hmot, práce s plasty, označení trubek, svařování potrubí z plastů, nástroje a pomůcky, postup při svařování. Budou montovat umyvadla a dřezy.

165

9 Instalatérské práce Instalatérské práce zahrnují veškeré práce z oboru voda, topení, plyn a kanalizace. Někdy se jedná o drobné instalatérské práce a opravy, jindy o kompletní rekonstrukce topení, vody, plynu a kanalizace. 9.1 Závitová spojení potrubí - druhy závitů, spojování a rozpojování pomocí fitinků, těsnění závitových spojů.

Spojování potrubí  Spoje

hrdlové se

využívají

pro

nerozebíratelné

spojování

litinových,

kameninových nebo betonových trubek. Každá trubka má jeden konec opatřen hrdlem, do kterého se nasune hladký konec trubky druhé.

Utěsnění: a) Tužení Utěsňuje se konopným provazcem nebo hliníkovou vlnou. Zbytek nátrubku se vylije olovem nebo betonem. b) Svařování Tímto způsobem se spojují i trubky z plastů (PVC, novodur). Po nahřátí se na jednom konci trubky vytvaruje hrdlo, které se nasune na druhou trubku. Vlastní nerozebíratelný a nepropustný spoj se provede lepením. U kameninových trubek bývá na vnitřní ploše hrdla a na vnější ploše druhého konce vytvořen závit. Do závitu se namotá konopný provazec a trubky se sešroubují zajištění těsnosti spoje.  Spoje přírubové se využívají pro rozebíratelné spojení. Každá trubka má na konci přírubu, ve které jsou otvory pro spojovací šrouby. Mezi příruby se vkládá těsnění. 

167

Vlastní

spojení

se

provede

sešroubováním

pomocí

šroubů

a

matice

- pevně (přivařeny), - otočně,  - zhotoveny z jednoho kusu s trubkou, - našroubovány na konec trubky.

přírubový kus

 Spoje závitové a šroubením Používají se pro závitové trubky a připojování armatur. Jedná se o rozebíratelné spojení.

trubka se závitem a koleno

Nejjednodušší spojení pomocí nátrubku se závitem:  jedna trubka se našroubuje do nátrubku do poloviny délky a z druhé strany druhá trubka,  funkce nátrubku je stejná jako funkce matice,  utěsnění se provede fermežovým nátěrem nebo konopím.

Armatury se připojují pomocí šroubení (fitinkové spoje)  jsou tvořeny třemi částmi,  obě krajní se našroubují na konce trubek a pak se sešroubují pomocí převlečné matice. 

168

 Utěsnění se provádí těsnícím kroužkem, vloženým mezi čelní plochy, jedná se o přímý styk kovu na kov - těsnící plochy musí být kuželové nebo kuželově zaoblené. Armatura (fifinka) je prvek potrubí jiný než trubka: potrubní spojky, kolena, T-kusy, ventily, kohouty, záslepky apod. Trubky potrubí se armaturami spojují nebo zakončují.

kolena a T-kusy

spojky a přechodníky

Dopiš názvy armatur:

………………….

……………………….

……………………….

……………………

……………………………

………………………

169

 Spoje svařované, lepené, pájené jsou nerozebíratelné. Svařování Elektrický oblouk se využívá pro velké průměry trubek. Svařování plamenem pak pro malé průměry trubek. U důležitých potrubí (ropovody) se sváry rentgenují.

Pájení Pájení se využívá pro spojování trubek z neželezných kovů. Tvrdé pájení - měděné nebo mosazné trubky. Měkké pájení - olověné nebo cínové trubky.

Lepení se využívá pro spojování trubek z plastů. Jedná se o rychlé a jednoduché spojení. Využívá se pro odpadní a vodoinstalační potrubí.

9.2 Bezpečnost práce

170

Pro bezpečnost při instalatérských pracích platí klasické požadavky na oděv a obuv, práce se stroji a nástroji, práce s chemickými látkami apod. Sváření plastů

Se svářečkou smí pracovat osoba proškolená.

Bezpečnost při práci se svářečkou plastů Svářečka se nesmí: a) dostat do kontaktu s vodou, b) věšet za přívodní kabel, c) ponechat bez dozoru zapnutá, d) používat ve vlhkém prostředí a prostorech, kde se skladují hořlavé či výbušné látky. 

Svářečku používejte pouze k tomu, k čemu je určena, tj. ke svařování plastového potrubí.



Je nutné svářečku chránit před otřesy, pády a nárazy.



Topný trn svářečky se nesmí dotýkat přívodního kabelu.



Natavovací nástavce vyměňujte při vypnutém stavu.



Nástavce vyměňujte v ochranných rukavicích. 



Svářečku nikdy nerozebírejte, opravy svěřte odbornému servisu. 



Pokud ukončíte práci, odpojte svářečku od elektrické sítě.



Nepoužívejte svářečku s poškozeným přívodním kabelem. Napuštění potrubí vodou je možné nejdříve 1 hodinu po provedení posledního svaru. 171

9.3 Drobná údržba, vodovodní ventily a baterie, výměna a opravy sifonů umyvadel, dřezů a van Pozvat si domů instalatéra jen k výměně vodovodní armatury, či k její opravě, je drahým, a pro nás, kutily, nepraktickým řešením. Totéž platí například i o čištění ucpaných odpadů. Pokud si nejste jistí tím, že máte po ruce nářadí a nástroje k montáži a opravě vodovodních armatur, včetně vodovodních pákových armatur, není problém si je pořídit i v hobby marketech. Ke standardnímu vybavení kutila patří běžné nástroje - dostatečně velké nastavitelné klíče, hasák (přestavitelný nebo s předním hřebenem = tzv. francouzský klíč), sikovky, různé druhy těsnění (jsou součástí nových armatur), šroubováky, běžné kombinační kleště apod.

Spoj obrázek se správným názvem.

hasák

nastavitelný klíč kombinační kleště

sikovky

172

šroubovák těsnění

Armatura. Pro tento typ výrobku jsou používány i jiné názvy - výtokový ventil, baterie, kohoutek a možná i některé jiné. Z hlediska úspory vody a také následné údržby se vyplatí vyměnit starší baterie s otočnými hlavicemi za nové, pákové. Dají se pořídit za rozumné ceny v řádu několika stokorun. V nich je použito téměř nezničitelné keramické těsnění, na většinu z nich navíc výrobci poskytují až pětiletou záruku.

Dobrá rada: Při nákupu vybírejte výrobky jednoho dodavatele. Jedině tak budete mít jistotu, že pákové baterie budou v bytě vzhledově stejné. Používejte výtokové ventily k účelu, k němuž jsou určeny. K dřezu na mytí nádobí baterii dřezovou (stojánkovou nebo nástěnnou), k umyvadlu baterii umyvadlovou (opět stojánkovou nebo nástěnnou), do vany baterii vanovou, do sprchové kabiny pak sprchovou soupravu. Předností pákové baterie je jednoduché nastavení poměru průtoku teplé a studené vody, snadné a rychlé ovládání, což v součtu přináší značné úspory vody a peněz. Dopiš názvy baterií (vanová, dřezová, umyvadlová):

…………………………..

………………………… 173

…………………….

Montáž armatury Vždy začněte uzavřením přívodu studené i teplé vody, otevřete výtokový ventil a nastavitelným klíčem starou armaturu demontujte. Při montáži postupujte opačně. Vše,

co

k montáži

potřebujete

(kromě

nářadí),

je

součástí

každé

nové

armatury. Dbejte přitom na to, aby nedošlo k poškození rozvodných trubek a jejich závitů. Součástí nových armatur jsou přípojky (tzv. osové rozteče), doporučujeme vyměnit staré za nové. Vyrovnávají nestejné rozestupy armaturních přípojek. Našroubujte je tak, aby jejich rozteč odpovídala rozteči nové armatury a současně je pomocí vodováhy horizontálně srovnejte. Navlečte ochranné (ozdobné, zakrývací) krytky, které ke stěně dotáhnete až po definitivní instalaci.

Zkontrolujte, je-li uvnitř matice armatury těsnění a poté matici přitáhněte (nejdříve rukou a poté klíčem) na závit přípojky. Připojte přídavná zařízení (například sprchu). Mírně pootevřete ventily armatury a otevřete uzávěry vody. Ověřte si správnou funkci ovládacích prvků a těsnění opakovaným otevřením a uzavřením výtoku vody.

174

Montáž sifonu umyvadla nebo dřezu Pro připojení na odpad použijte buď běžný plastový sifon s nádobkou na separaci nečistot, nebo trubkový sifon ve tvaru U. Postup je v zásadě shodný. Z vrchní i spodní strany umyvadla zasuňte jednotlivé díly odtokového ventilu. Nesmíte zapomenout na těsnicí kroužky. Odpad v otvoru dobře vystřeďte a přitáhněte šroub. Nasaďte

nádobku

sifonu

a

změřte

délky

trubek

z

umyvadla

i k vyústění odpadu ve stěně. V případě potřeby je zkraťte na potřebnou délku. Nasaďte všechna těsnění a dotáhněte převlečné matice potrubí. Napusťte vodu, zkontrolujte těsnost všech spojů. Nakonec sanitárním silikonem zatmelíme spáru mezi umyvadlem a stěnou. Z aplikační pistole naneseme tmel a ve vodě nebo saponátu navlhčeným prstem tmel uhladíme a začistíme.

175

9.4 Oprava a údržba potrubí z plastických hmot, práce s plasty, označení trubek, svařování potrubí z plastů, nástroje a pomůcky, postup při svařování Oblíbený plast - oprava a údržba Zvláště v případě vnitřních rozvodů se v současnosti v největší míře používají trubky plastové,

vyráběné

z

různých

druhů

syntetických

materiálů,

především

polypropylenu. Tento materiál má životnost minimálně 50 let, snadno se spojuje – tzv. polyfuzním svařováním. Materiál je možno bez problémů recyklovat a má i příznivou cenu. K výrobě vodovodního potrubí se ale rovněž používá například propylen, polyetylen a polybuten. Trubky z těchto materiálů se spojují speciálním lepidlem, těsnicí pastou (nejčastěji lněnou fermeží) nebo teflonovým páskem. V případě potrubí určeného do země pak pomocí hrdel s těsnícími kroužky. Výhodou potrubí z plastů je, že nerezaví a nezanáší se sedlinami. V případě, že v něm voda zamrzne, roztáhnou se a nepraskají. Naopak nevýhodou je pak jejich nízká požární odolnost a v některých případech velká roztažnost. Práce s plasty, označení trubek

176

9.5 Montáž umyvadla, dřezu V prodeji najdete umyvadla nejrůznějších rozměrů, úsporné rohové umyvadlo určené pro malé koupelny i dvojumyvadlo pro početnější domácnosti. Pokud jde o materiál, nemusíte zůstávat u klasické keramiky, k dispozici jsou umyvadla akrylová, z kamene i jiných hmot.

177

Postup při montáži Abyste mohli umyvadlo přimontovat, musíte mít přivedenou studenou i teplou vodu a hotové také odpadní potrubí. Dnes se většinou umyvadlo zavěšuje kotvícími šrouby do hmoždinek. Vybalte proto umyvadlo a změřte rozteče otvorů pro kotvicí šrouby na jeho zadní straně. Vyměřte výšku otvorů pro umístění hmoždinek kotvících šroubů umyvadla. Srovnejte výšku obou otvorů pro hmoždinky vodováhou tak, aby byly vodorovně. Aby vám vrták při vrtání neklouzal, přelepíte místo vrtání proužkem lepenky a místo vrtu si vyznačte na něm. Střed vrtu si můžete vyznačit i opatrným klepnutím důlčíkem. Otvor skrz obkladačky vrtejte nejprve s vypnutým příklepem. Hloubka otvoru musí být dostatečná, aby hmoždinka pronikla až do pevného zdiva. Vyfoukejte zbytky vrtaného zdiva a do vyčištěného otvoru zaklepněte hmoždinky. Stavitelnými kleštěmi našroubujte kombinované šrouby pro ukotvení umyvadla. Kotvicí šrouby, přívody vody i odpad jsou připraveny pro montáž.

178

Doplň křížovku a tajenku dopiš do věty pod křížovkou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

É

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tajenka: …………………….. je stavební řemeslník, který provádí instalace rozvodů (vedení vody, energií atd.). Většinou označuje vodoinstalatéra, který provádí a udržuje trubkové rozvody studené a teplé užitkové vody, odvod odpadní vody a související vybavení (zařízení koupelen, WC apod.).

179

Elektrotechnické práce

Obsah: 10 Elektrotechnické práce 10. 1 Bezpečnost práce při údržbě spotřebičů, první pomoc při úrazech elektrickým proudem 10. 2 Druhy elektrických spotřebičů, obsluha a údržba elektrických spotřebičů, co smí obsluha a co odborník 10. 3 Výměny žárovek, zářivek, pojistek, montáž vypínače, svítidla

Popis průběhu praktické výuky Elektrotechnické práce V této části praxe budou obsluhovat elektrické spotřebiče s ohledem na návody k použití, připraví pracovní plán údržby a kontroly funkčnosti spotřebičů. Výměny žárovek, zářivek, pojistek, montáž vypínače, svítidla.

183

10 Elektrotechnické práce 10.1 Bezpečnost práce při údržbě spotřebičů, první pomoc při úrazech elektrickým proudem Bezpečnost práce při údržbě spotřebičů Elektrické spotřebiče pro domácnost mohou být stejně jako ostatní elektrická zařízení velice nebezpečné, pokud jsou používány nesprávně. Uvědomme si, že viníkem nehody způsobené elektřinou je většinou člověk, a ne elektrický spotřebič. K tomu, aby používání těchto zařízení bylo bezpečné, je nutné při jejich volbě a užívání dbát několika zásad. Volba spotřebiče Nový elektrický spotřebič musí být označen značkou shody CE (Conformity Europe), to znamená, že spotřebič splňuje požadavky všech předpisů a to jak hygienických tak technických, které se na něj vztahují.  Elektrický spotřebič musí být označen: 

jmenovitým napětím, nebo jeho rozsahem,



jmenovitým příkonem, nebo proudem,



jménem, nebo obchodní značkou výrobce nebo odpovědného prodejce,



údajem o modelu nebo typu.

Označení může být uvedeno na spotřebiči, v průvodní dokumentaci, případně na obalu výrobku. Najdi na obrázcích symbol shody CE a zakroužkuj.

185



Elektrický spotřebič musí být vybaven návodem k použití. Návod a další texty musí být napsány v češtině (v úředním jazyku země, ve které se spotřebič prodává).



Ke spotřebiči musí být dodán vyplněný záruční list spolu s pokladním dokladem. Obchodům, ve kterých je sice zboží levnější, ale jejich spotřebiče tyto požadavky nesplňují, je lépe se vyhnout.



Spotřebič musí být vhodný k připojení na stávající elektroinstalaci. Příkon spotřebiče musí být volen s ohledem na zatížitelnost obvodu, ve kterém má pracovat.

Umístění spotřebiče Vlhko škodí kovovým součástem, výpary ředidel naleptávají umělé hmoty. Nadměrné teplo vadí zejména plastovým výrobkům. Chladničky nebo mrazničky provozované v blízkosti tepelného zdroje mají větší spotřebu energie a jejich chladící agregáty se rychleji opotřebí.

Provoz a údržba spotřebičů 

Spotřebiče musí být instalovány – používány dle požadavku výrobce.



Třífázový elektrický sporák nesmí být zapojen na jednu fázi. Musí být připojen vhodnou tepelně odolnou šňůrou.

186



Elektrická pračka musí být připojena na samostatné jištění 16 A, přes proudový chránič. Rovněž zásuvka v kuchyňské lince určená pro připojení domácích spotřebičů musí být chráněna proudovým chráničem. Nepoužívejte

adaptéry

(rozdvojky)

pro

spotřebiče

velkých

výkonů.



Infrazářiče musí být instalovány v dostatečné vzdálenosti od hořlavých hmot, elektrotepelné spotřebiče se nesmí při provozu zakrývat, nelze na nich sušit prádlo.

Přístroj nikdy nezakrývejte!



Při odchodu z bytu nebo objektu vypneme dálkově ovládané spotřebiče, které jsou jinak v pohotovostním stavu – hrozí přehřátí napájecích transformátorů a následně k vzniku požáru.



Čištění spotřebičů provádíme jen při vypnutém stavu, zvláště při čištění vodou. Zařízení zapneme, až když je spolehlivě suché.



Elektrické spotřebiče je vhodné občas svěřit k prohlídce a případné opravě odborné firmě.

187



Elektrické spotřebiče nikdy sami neopravujeme. Šňůrové přívody chraňme před nadměrným teplem, mechanickým poškozením.

Orosí-li

se

spotřebiče

při

přenesení

z chladna do tepla, nezapínáme je, dokud nevyschnou. 

Jestliže se elektrické spotřebiče nadměrně hřejí, silně jiskří, zapáchají po spálenině, okamžitě je odpojíme od elektrické sítě a zajistíme odbornou opravu.

Úrazy způsobené elektrickým proudem Dostat postiženého z dosahu elektrického proudu buď jeho odsunutím (odvalením, odtažením) prostřednictvím izolovaného předmětu, např. dřevěnou lati, pruhem látky, apod., nebo, je-li to možné, vypnutím přívodu elektrické energie. Ať je příčina úrazu jakákoliv, nesmíte se dotknout postiženého, dokud se nepřesvědčíte, že byl proud vypnut, a že nehrozí žádné nebezpečí. Přivolejte lékařskou pomoc. 155 Rychlá záchranná služba 150 Hasiči 158 Policie 112 Tísňové volání Dopiš správná telefonní čísla: hasiči………………………

záchranná služba…………………

tísňové volání……….......

policie……………………………...

188

Zakroužkuj co je špatně:

189

10.2 Druhy elektrických spotřebičů, obsluha a údržba elektrických spotřebičů Co smí obsluha a co odborník Elektrické spotřebiče najdeme všude kolem sebe - v domácnosti, škole, kanceláři, dílně i v dopravě. Elektrická energie se v nich přeměňuje na jiné druhy energií. Nejčastěji získáváme z elektrické energie: teplo pro vytápění, ohřev vody a vaření pohybovou energii pro pohon různých strojů a přístrojů světlo k osvětlování domácností i veřejných prostor. V následujícím přehledu je uvedeno několik nejtypičtějších domácích spotřebičů: 1. Teplo Elektrická topidla Elektrická topidla dělíme na přímotopná a akumulační. Přímotopy vydávají sálavé teplo, vznikající v jejich topném tělese přeměnou elektrické energie. Tyto zdroje tepla se používají jak k celkovému vytápění, tak k místnímu přihřívání (např. v koupelnách). K přímotopům patří například různé teplomety a infrazářiče. K ohřívání větších prostorů se používají olejová radiátorová topidla nebo akumulační kamna s příkonem několik kilowattů.

Ohřívače vody Průtokový elektrický ohřívač má poměrně velký příkon a slouží k rychlému ohřátí menšího množství vody, například k mytí. Chladná voda z vodovodního potrubí protéká kolem topného tělesa a zahřívá se na nastavenou teplotu. Elektrický zásobník teplé vody (bojler) má vyhřívací těleso a termostat, který automaticky zapíná a vypíná přívod

190

proudu a tím udržuje teplotu vody v zásobníku na zvolené hodnotě. Horká voda se přivádí do mísící baterie a na ní si nastavíme výslednou teplotu podle potřeby. Elektrický sporák a vařič Teplo vzniká z elektrické energie při průchodu proudu odporovou topnou spirálou, která je zalita v keramické hmotě a zakryta kovovou plotýnkou. Vícepolohovým přepínačem můžeme regulovat příkon a tím i teplotu plotýnky. Součástí sporáku je i elektrická trouba. Její důležitou součástí je termostat, který udržuje teplotu na předem nastavené hodnotě. Mikrovlnná trouba pracuje na zcela jiném principu - na teplo se v ní přímo v potravinách mění energie elektromagnetického vlnění.

Chladnička Zařízení chladničky má za úkol odebírat teplo z uzavřeného vnitřního prostoru a převádět je do okolí. Princip její činnosti je založen na skutečnosti, že kapalina při vypařování odebírá potřebné teplo ze svého okolí. V chladicím systému cirkuluje chladicí látka, která se ve výparníku vypařuje a teplo k tomu potřebné odebírá z vnitřního prostoru. V trubicích na zadní stěně chladničky opět kapalní a uvolněné teplo odevzdává okolnímu vzduchu.

191

2. Pohybová energie Elektromotory Nezbytnou součástí mnoha spotřebičů v domácnosti jsou různé typy elektromotorů. Elektromotor

najdeme

ve

vysavači,

pračce,

vysoušeči

vlasů,

magnetofonu

i v dětských hračkách. Elektrická energie se v nich mění na energii otáčivého pohybu. Základními částmi je nehybný stator a otáčející se rotor. Jejich základem jsou cívky, u malých motorků také feritové magnety. Vysavač Tento

běžný

domácí

úklidový

přístroj

je

v

podstatě

ventilátor

poháněný

elektromotorem. Vzduch nasávaný ventilátorem s sebou strhává prach a nečistoty, které zůstávají v sáčku vysavače, zatímco vzduch proniká stěnami sáčku a zbavený prachu se vrací zpět do místnosti. Úklid vysavačem je mnohem účinnější než pouhé oprašování nebo zametání, protože nedochází k víření prachu a jeho opětnému usazování na předměty v místnosti.

Automatická pračka Ve většině domácností najdeme tohoto významného pomocníka hospodyně. Plní tři základní funkce - ohřívá vodu na potřebnou teplotu, pomalým otáčením pracího bubnu se prádlo pere a při rychlých otáčkách bubnu se přebytečná voda z prádla odstřeďuje. Všechny tyto činnosti řídí podle nastavených hodnot mechanický nebo elektronický programátor. Základními elektrickými součástmi je topné těleso a pohonný elektromotor.

192

3. Světlo Elektrická energie se může měnit na viditelné světlo několika způsoby. Nejběžnější je zahřívání vlákna na teplotu kolem 2500°C (žárovky), mnohem účinnější je využití elektrického výboje v plynech (zářivky, výbojky). Kromě těchto zdrojů se pro zvláštní účely používají také polovodičové svítivé diody LED, doutnavky nebo laser.

Žárovky Klasická žárovka byl první elektrický zdroj světla, využitelný k osvětlování v domácnostech. Funguje na principu rozžhaveného wolframového vlákna (odtud tedy žárovka). Žárovky jsou vyráběny pro různá napětí, různé příkony a různé účely. Mají poměrně malou účinnost, jen asi 8%, protože většina elektrické energie se přemění na teplo. Zářivky V zářivce dochází k elektrickému výboji v parách rtuti. Energie uvolněná při výboji se na luminoforu (bílá hmota nanesená na vnitřní straně trubice) přemění na viditelné světlo.

Klasické zářivky mají tvar dlouhých trubic a kromě samotné trubice je ve svítidle také tlumivka a tzv. startér.

Moderní kompaktní úsporné zářivky mají všechny součástky zabudované do své objímky a používají se bez úprav do běžných žárovkových objímek. Účinnost kompaktních zářivek je asi 5x vyšší než u žárovek a mají také několikanásobně delší životnost.

193

Obsluha a údržba, co smí dělat obsluha a co odborník 1. Každý pracovník je povinen řídit se při používání elektrických spotřebičů pokyny a návodem výrobce pro jejich obsluhu. Pracovníkům bez elektrotechnické kvalifikace je dovoleno stanoveným způsobem obsluhovat pouze elektrická zařízení malého a nízkého napětí, pokud při jejich obsluze za běžných provozních podmínek nemohou přijít do styku s větším napětím než bezpečným. Spotřebič smí být provozován jen v prostředí, pro které je výrobcem určen. 2. Pokud nejde o spotřebič trvale připojený k elektrické síti, provede pracovník dále zkoušku chodu, přičemž kontroluje zejména: a) funkčnost ovládacích prvků, b) pravidelnost chodu, c) u spotřebičů s elektrickým motorem dále kontroluje, zda nedochází k nadměrnému jiskření na komutátoru a nadměrnému hluku. 3. Je-li kontrolou zjištěn nevyhovující stav, příslušný elektrický spotřebič se vyřadí z užívání a viditelně se označí. Jeho opětovné zprovoznění je možné až po opravě s doložením bezpečného stavu revizí. 4. Revize elektrických spotřebičů se provádějí ve lhůtách stanovených technickou normou. 5. Pokud se kdykoliv během používání elektrických spotřebičů zjistí závada na zařízení, např. poškození izolace, zápach po spálenině, kouř, neobvykle hlučný nebo nepravidelný či nárazový chod, silné bručení, trhavý rozběh, nadměrné oteplení některých částí, jiskření, brnění od elektrického proudu, musí se elektrické zařízení vypnout a závada ohlásit. 6. Před přemisťováním nebo pojížděním pracovních strojů nebo spotřebičů, připojených na elektrickou síť pohyblivým přívodem s vidlicí, musí se provést bezpečné odpojení od sítě vytažením vidlice ze zásuvky, aby nemohlo dojít k přerušení nebo vytržení připojených vodičů.

194

7. V rámci běžné obsluhy je osobám bez elektrotechnické kvalifikace dovoleno prodlužovat

pohyblivá

elektrická

vedení

pomocí

prodlužovacích

kabelů

za předpokladu jejich ochrany před kroucením, vytržením ze svorek a mechanickým namáháním (zákaz protahování kolem zárubní dveří, kladení přes komunikace s horizontální dopravou atp.).

Neveďte kabely pod kobercem!

Použití spojovacích a rozbočovacích členů (rozdvojky, roztrojky...) je dovoleno pouze pro připojení spotřebičů provedených v třídě ochrany II. (spotřebiče s "dvojitou izolací"). Nepoužívejte velké množství adaptérů!

8. Dojde-li k pádu spotřebiče, je nutno jej před opětovným použitím důkladně zkontrolovat. 9. Při instalaci elektrického spotřebiče je nutno též dbát na dodržení odstupových vzdáleností od hořlavých materiálů, případně správnou instalaci nehořlavých podložek a clon.

195

Mezi spotřebičem a okolními konstrukci musí být dostatečná mezera pro zajištění přístupu vzduchu. Bezpečné vzdálenosti a další podmínky instalace stanovuje výrobce zařízení. Zakázané činnosti 1. Osobám bez elektrotechnické kvalifikace je zakázáno provádět na elektrických zařízeních jakékoliv činnosti nad rámec běžné obsluhy a údržby uvedené v návodu a pokynech výrobce. Zejména je zakázáno: a) odstraňovat, poškozovat nebo přestavovat ochranné prvky, b) odstraňovat kryty, c) svépomocně provádět opravy nebo jiné zásahy do elektrického zařízení, d) používat elektrické zařízení, o němž není známo, že je bezpečné (např. neprošlo pravidelnou revizí), e) opravovat vložky závitových nebo přístrojových pojistek, f) provádět jakékoliv další činnosti na elektrických zařízeních, k nimž nemá platné oprávnění podle zvláštních předpisů a jimiž nebyla pověřena. 2. Dále je zakázáno přibližovat se k nekrytým živým částem elektrického zařízení jakoukoliv částí těla (např. zvednutou či předpaženou paží) nebo oděvu, popř. předmětu používaného při práci na vzdálenost menší než 1 m (stanovená minimální pracovní vzdálenost).

10.3 Výměny žárovek, zářivek, pojistek Žárovky pro jejich svítivost, bude zřejmě nejdůležitější udržovat stále čisté. Znečištěné žárovky mohou nejenže snížit požadovanou svítivost, ale i zhoršit izolační stav a v nejhorším případě způsobit i požár tím, že se žárovka více zahřívá. Proto taky není přípustné žárovky ničím obalovat (např. barevnými papírky apod.),

196

zakrývat. V blízkosti hořlavých materiálů je ČSN přesně předepsaná vzdálenost a příkon těchto světelných zdrojů, kterou je nutno dodržet při montáži. Dojde-li k poruše elektického osvětlení, musíme najít nejprve místo pravděpodobné poruchy. Závada může být jednak přímo ve vlastní žárovce, jednak kdekoli na cestě elektrického proudu z elektrárny k naší žárovce. Svítí-li ostatní svítidla v bytě, je "spálená" žárovka nebo je závada ve svítidle samém. Závadou ve svítidle může být:  Pružinový kontakt v objímce nedoléhá, protože byl vyhřát, takže se musí vyměnit objímka, popř. celé svítidlo.  Vypínač svítidla je vadný a musí se vyměnit.  Některý z vodičů je utržen u objímky, u vypínače, nebo u vidlice. Výše popsané závady bývají poměrně vzácné a musel by je opravit odborník s předepsanou kvalifikací. Obvykle nebývá závada na svítidle, a proto není-li přímo v žárovce, bývá až v pojistce (jističi) na bytové rozvodnici (nebo v rozvaděči). Při výměně žárovky postupujeme stejným způsobem, jako při výměně přetavených pojistkových vložek. Před výměnou žárovky se musí příslušný obvod odpojit od sítě, a to tak, že se vypne hlavní vypínač (jistič) el. obvodu v rozvaděči (nejlépe na elektroměrové desce).

Pokud pro jištění elektrických obvodů jsou použity pojistky, vyšroubuje se příslušná pojistka. Nemáme-li jistotu kterému obvodu pojistka patří, musíme vyšroubovat všechny pojistky. Zásadně nesmíme rozsvěcovat a zhášet zašroubováním a vyšroubováním žárovek, ale řádným zapnutím nebo vypnutím! Výměna žárovky nemusí být vždy jednoduchá, i když se to na první pohled zdá. Někdy nastanou i komplikace. Například při pokusu o vyšroubování žárovky se může baňka od závitu 197

uvolnit, oddělit. Řešení je nasnadě. Pomocí rozevřených kleští (elektrikářských kombinovaných) vsunutých do kroužku (závitu žárovky) v objímce, kterými otáčíme doleva, až do vyšroubování zatrženého závitu. Je-li svítidlo (objímka) vysoko, musí se při čištění svítidel nebo výměně žárovek vystoupit na izolační předměty (dřevěné stoly, nebo stupátka, žebříky apod.) Při takových pracích je třeba stále pamatovat, že lze ztratit rovnováhu nebo sklouznout a upadnout. Taky není vhodné se při vlastní práci dotýkat okolních kovových předmětů.

Nevyměňujte žárovky pod napětím!

Výměna zářivky Co dělat, když přestane zářivka svítit nebo když mrká? Když přestane zářivka svítit, je zpravidla problém v trubici, kterou je nutné vyměnit. Výměna je však odlišná od žárovky.

198

Nefunkční zářivkovou trubici odstraníme tak, že s ní citlivě pootočíme a vyjmeme. Novou zářivkovou trubici opatrně vyjmeme z obalu a nasuneme do patice. Poté opět pootočíme. Pokud zářivka tzv. "mrká", vyměníme startér.

Zářivka je nízkotlaká výbojka, která se používá jako zdroj světla. Tvoří ji zářivkové těleso, jehož základem je nejčastěji dlouhá skleněná trubice se žhavícími elektrodami, naplněná rtuťovými parami a argonem. V nich nastává doutnavý výboj, který ale září převážně v neviditelné ultrafialové oblasti. Toto záření dopadá na stěny trubice, které jsou obvykle pokryty luminoforem. Tato látka absorbuje ultrafialové záření a sama září ve viditelné oblasti. Zářivka tak svítí.

Výměna pojistek Porucha elektrického spotřebiče způsobí naše rozladění, ale některé poruchy jsme schopni odstranit sami a bez větších znalostí o elektřině, elektrických rozvodech a zařízeních. Znehodnotit se po delší době mohou také pojistky v domovním rozvodu nebo v elektrických spotřebičích. Pokud se přepálí pojistka, znamená to, že v obvodu se vyskytuje nějaká závada. Než pojistku vyměníme, musíme poruchu odstranit nebo zajistit její odstranění. Máme několik typů pojistek, ale v domácnostech můžeme najít hlavně dva druhy.

199

S keramickými

pojistkami se

stále

ještě

setkáváme

v bytových instalacích. Pojistky mají válcovitý tvar a uprostřed kontaktu na širším konci je umístěn terčík, jehož barva je přiřazena proudovému rozsahu (zelená 6A, červená 10A, šedá 16A, modrá 20A, žlutá 25A, černá 35A, bílá 50A, měděná 63A). Při přerušení pojistky se terčík uvolní a odpadne. Dnes jsou tyto pojistky nahrazovány jističi. Skleněné trubičkové pojistky se používají pro jištění výrobků spotřební elektroniky. Mají hodnoty od několika desetin do několika ampérů. Rozměrově jsou všechny stejné, proto musíme dávat pozor, abychom při výměně použili pojistku se stejnou hodnotou. Pokud by byla hodnota menší, většinou se hned přepálí a jestliže použijeme pojistku s vyšší hodnotou, můžeme při poruše poškodit přístroj. Výměny pojistek jsou jednoduché, u spotřebičů musíme mít vypnut elektrický přívod. Žádné pojistky se nesmí opravovat. Může tím dojít ke změně maximálního proudu a to má za následek nesprávnou funkci pojistky a tím poškození zařízení, úraz elektrickým proudem nebo požár. Dopiš názvy pojistek

………………………………………

……………………………………………

Při výměně pojistek dejte pozor na hodnoty pojistek. Musí být stejné!

200

Oprava vypínače, zástrčky, svítidla  Výměna vypínače osvětlení Na zadní straně jednopólového vypínače jsou dvě svorky, ke kterým připojíme dvě žíly kabelu přivedeného k vypínači. U schodišťových vypínačů najdeme tři svorky, abychom mohli ovládat světlo ze dvou míst. Máme jej k oběma vypínačům normálně připojeno dvoužilovým kabelem, ale oba vypínače jsou propojeny třížilovým kabelem. Jedna žíla propojuje dva kontakty a druhá další dva. Pokud bychom zapojili u schodišťového vypínače pouze dvě svorky, bude se chovat jako jednopólový vypínač. Při zapojování vypínačů je třeba zkrátit vodiče na správnou délku, umístit správně fázi (vlevo) a dobře dotáhnout svorky. Vidlice (zástrčka) je protikusem zásuvky a je součástí pohyblivého přívodu (kabelu) k elektrickému zařízení (nebo k adaptéru).

Kontrolujte uvolnění zásuvek!

 Výměna vidlice (zástrčky) Pokud máme u spotřebičů vidlici s popraskaným či ulomeným krytem, je nutné ji vyměnit. K přenosným spotřebičům používáme kabely s pružnou gumovou či plastovou vidlicí. Při montáži musíme dbát na to, aby izolace jednotlivých žil sahala až ke svorkám. Ve vidlici nesmí být žádná nepřichycená kovová vlákna a kabel musí být vybaven příchytkou, která zamezí jeho vytažení z vidlice. U nekovových spotřebičů nemusí být zemnící vodič a v tom případě dbáme na to, aby byly oba vodiče připojeny pevně ke svorkám.

201

 Výměna stropního svítidla Pro dobrou funkci stropního svítidla je třeba mít dobře připevněnu růžici ke stropu buď na spodní straně stropního trámu či na výztuhu upevněnou mezi trámy z vrchní části stropu. Přívodní kabely prochází obdélníkovými otvory ve spodku růžice a odtud se přivádějí ke svorkám. Na připojení můžeme použít rozbočovací svorkovnici nebo metodu smyčkování. Pokud je svítidlo připojeno pomocí rozbočovací svorkovnice v montážní krabici, je do růžice zaveden pouze jeden kabel. Kabel, který vede k vypínači, připojíme na rozbočovací svorkovnici v montážní krabici na stropě. Při metodě smyčkování je větší počet kabelů v růžici, práce je složitější a je třeba přesně dodržovat uvedené instrukce v příslušném návodu.

Vypínač osvětlení, stropní svítidlo i zářivku jsme schopni namontovat sami. Je však třeba dodržovat bezpečnost a zapojovat elektřinu (jistič) až po úplném dokončení montáže!

202

Doplň křížovku a tajenku dopiš do věty pod křížovkou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tajenka: ………………………………….. je odborník provádějící práce související s elektrickým vedením a s provozem elektrických přístrojů. Ve své pracovní činnosti tato vedení či přístroje montuje, opravuje a seřizuje. Aby mohl tyto činnosti vykonávat, musí absolvovat střední odborné vzdělání zakončené ziskem výučního listu.

203

Topičské práce

Obsah: 11Topičské práce 11. 1 Základní povinnosti topiče plynové kotelny, obsluha plynového kotle, zásady bezpečnosti práce 11. 2 Technické zařízení kotelny nebo výměníku 11. 3 Měření a dodávka tepla a teplé užitkové vody 11. 4 Obsluha plynového spotřebiče v domácnosti

Popis průběhu praktické výuky

Topičské práce Frekventanti budou absolvovat tuto část praxe v plynové kotelně, kde budou provádět kontrolní a údržbářské práce s ohledem na danou kvalifikaci. Naučí se obsluhovat technické zařízení kotelny nebo výměníku, budou měřit dodávku tepla a teplé užitkové vody, obsluhovat plynové spotřebiče a to všechno s ohledem na dodržování bezpečnosti při práci.

                 

207

11 Topičské práce

?

Vyřešíš, přečteš tento rébus? (vyškrtej některá písmena a zbylé slovo napiš)

M T A O K P L I E Č D …………………………………… Kdo to je a co dělá? Úkolem topiče je zajišťovat vytápění určité budovy, objektu, nebo celého komplexu budov či objektů. Co je náplní jeho práce? Topič provádí obsluhu, údržbu, čištění a mazání systému ústředního vytápění příslušné budovy nebo komplexu budov. Vede provozní záznamy o průběhu vytápění.

   spouštění hlavního vypínače

kontrola ventilu kotle

1. 1 Základní povinnosti topiče plynové kotelny, obsluha plynového kotle, zásady bezpečnosti práce Topič se zabývá obsluhou vytápěcích, výměníkových nebo redukčních stanic a všech druhů kotlů bez rozlišování topných médií. Dále provádí běžnou údržbu, čistí a maže topná média. Provádí kontrolu nastavených hodnot na regulačních přístrojích a uklízí provozní prostory. 209

Povinnosti topičů (Vyhláška č.91/1993 Sb.) a) udržovat obsluhované kotelní zařízení v bezpečném stavu, b) dodržovat provozní řád a návody k obsluze kotelních zařízení, c) neprodleně ohlásit provozovateli každou poruchu, závadu nebo neobvyklý jev při provozu kotlů a při nebezpečí z prodlení ihned odstavit kotel z provozu, d) trvale udržovat pořádek a čistotu v kotelnách a dbát, aby se v nich nezdržovaly nepovolané osoby, e) při vícesměnném provozu po ukončení směny předat kotelní zařízení svému nástupci, f) neprodleně hlásit provozovateli okolnosti, které jim podstatně ztěžují obsluhu kotlů (např. náhlou nevolnost), g) podrobit se lékařským prohlídkám stanoveným zvláštními předpisy, h) zapisovat do provozního deníku údaje.

plynová kotelna v bytových domech

průmyslová plynová kotelna

Obsluha plynového kotle - viz Provozní řád kotelny (Vyhláška č.91/1993 Sb.) Provozní řád 1. Organizace a fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost, které provozují kotle (dále jen "provozovatel"), jsou povinny vydat provozní řád kotelny (dále jen "provozní řád"); pro kotelnu s kotli na plynná paliva musí mít provozní řád náležitosti podle zvláštního předpisu. 2. Součástí provozního řádu jsou návody k obsluze kotelního zařízení. Nelze-li u některých kotlů zajistit návod dodavatele, zapracuje požadavky na zatápění, provoz a odstavení kotlů provozovatel do provozního řádu.

210

3. Provozní řád stanoví zejména: a) počet kotlů, které může obsluhovat jeden topič, b) způsob obsluhy, c) povinnosti pracovníků při provozu kotelny, d) lhůty a způsob kontrol zabezpečovacího zařízení, e) lhůty a způsob zjišťování přítomnosti oxidu uhelnatého v prostorách kotelny a v prostorách souvisejících s jejich provozem, f) způsob, postup, rozsah a termíny čištění kotlů, g) osoby oprávněné ke vstupu do kotelny, h) rozsah a lhůty zápisů údajů do provozního deníku. Obsluhovat kotel může pouze pověřený způsobilý pracovník – topič, který vlastní topičský průkaz.

Zásady bezpečnosti práce 1. Odstavení kotlů z provozu (Vyhláška č.91/1993 Sb.) Kotle musí být ihned odstaveny z provozu: a) při ztrátě vody ve vodoznacích parního kotle, b) při vzniku trhlin a větších netěsností, a to 

u parních kotlů, jestliže ani při zvýšeném napájení není možno udržet nejnižší přípustný stav vody v kotlích,



u kapalinových kotlů při náhlém poklesu tlaku kapaliny,



jestliže by byla ohrožena bezpečnost osob nebo zařízení,



selže-li zabezpečovací zařízení,



při deformacích výhřevných ploch kotlů, které by mohly způsobit roztržení kotlů a tím ohrozit bezpečnost osob,



při výbuchu v topeništi a v kouřových tazích, který způsobil poškození vyzdívky, oplechování nebo vlastního tlakového celku,



v případech, kdy nelze zajistit jejich spolehlivou obsluhu (např. špatná viditelnost, požár).

211

2. Povinnosti provozovatele (Vyhláška č.91/1993 Sb.) Provozovatel je povinen:  zajistit provoz kotelního zařízení v souladu s provozním řádem,  provádět preventivní a provozní údržbu kotelen a kontroly činnosti topičů,  zajistit, aby únikové cesty byly trvale volné a použitelné,  dozírat, aby se v kotelnách nekonaly práce, které nesouvisejí s jejich provozem a údržbou, a aby se v nich nezdržovaly nepovolané osoby,  zajistit obsluhu kotlů odborně způsobilými pracovníky (dále jen "topiči"),  zajistit praktický zácvik, zkoušky a ověření znalostí topičů,  zajistit osobní ochranné pracovní prostředky, zajistit jejich řádnou údržbu a výměnu ve stanovených lhůtách, seznámit topiče s používáním těchto prostředků a jejich používání vyžadovat a soustavně kontrolovat,  zajistit stanovené lékařské prohlídky topičů,  označit dveře do kotelen bezpečnostní tabulkou s nápisem "KOTELNA – NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN", popřípadě dalšími bezpečnostními nápisy,

 odstraňovat závady a nedostatky zjištěné při odborných prohlídkách kotelen a při revizích,  zjišťovat přítomnost oxidu uhelnatého ve lhůtách a způsobem stanoveným provozním řádem,  uschovat provozní deník a zápisy o odborných prohlídkách kotelny po dobu nejméně tří let.

212

11. 2 Technické zařízení kotelny Revize a kontroly plynových zařízení určuje zákon každému provozovateli odběrného plynového zařízení (např. plynové kotle, spotřebiče) a nese odpovědnost za škody způsobené provozem plynového zařízení. Provádění revizí a kontrol, včetně všech náležitostí o zpracování patřičných protokolů řeší vyhláška č. 85/1978 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že většina stávajících plynových rozvodů je provedena klasickými šroubovými spoji, těsněnými konopím a fermeží, je nutné, aby se nezapomínalo provádění pravidelných revizí a kontrol plynu. Vlivem působení zemního plynu na těsnění ve šroubových spojích dochází k vysychání těsnícího materiálu a následným únikům plynu do okolí. Požadavky na provádění revizí a kontrol plynového zařízení

Kontrola plynového zařízení se provádí 1x za rok.

Obsahem kontroly je přezkoušení ovladatelnosti armatur, ověření přístupu k hlavnímu uzávěru plynu, plynoměru a všem armaturám, správnosti orientačních a označovacích tabulek. Kontroly plynových zařízení definuje § 3 vyhlášky č.85/1978 Sb. Pravidelná kontrola bývá zpravidla nahrazena provozní revizí v roce jejího provedení. Kontroly provádí pracovník pověřený provozovatelem plynového zařízení, který je proškolen k obsluze zařízení, ovládá bezpečnostní předpisy a požární řád. Výsledky o kontrole jsou zapsány do provozního deníku s identifikačními údaji provádějícího pracovníka, data a rozsahu kontroly, případných zjištěných závad a návrhů na jejich odstranění.

213

Revize plynových zařízení rozlišujeme na výchozí a provozní.

Revize plynového zařízení se provádí 1x za 3 roky.

Výchozí revize je určena podle § 6 vyhlášky 85/1978 Sb. a musí se provést na každém plynovém zařízení před uvedením do provozu. Tuto revizi zajistí dodavatelská organizace a zpravidla bývá součástí dodávky plynového zařízení. Ve lhůtě 1x za 3 roky se provádí provozní revize, která zajišťuje přezkoušení těsnosti spojů v plynovodní soustavě a připojených zařízení. Vyhláška č. 85/1978 Sb., nám předepisuje

vykonávat

provozní

revize dle

lhůty

uvedené

v

článku

III. technického předpisu ČSN 38 6405, Plynová zařízení - zásady provozu. Revize a případné zkoušky provádí revizní technik, jehož způsobilost byla ověřena organizací státního odborného dozoru (TIČR).

11. 3 Měření a dodávka tepla a teplé užitkové vody Zjednodušeně můžeme říci, že jako soukromá osoba si měříme měřicím zařízením dodávku tepla (např. plynu) a vody cejchovaným měřidlem přímo v domě nebo jiné budově (firma, provozovna, sklad, garáž apod.) nebo nám někdo dodává teplou užitkovou vodu dálkově. Pro

příklad

uvádím

dodávku

UT

a

TV

Plzeňskou

(www.zakaznickazona.cz). Výroba a dodávka tepla  Dodávka tepla pro vytápění – ÚT Účelem dodávky tepla (ústřední topení - ÚT) je výhradně vytápění bytových a nebytových prostorů

k

zajištění

tepelné

pohody či k udržování optimální teploty prostředí zejména v zimním období.

214

teplárenskou

 Dodávka tepla v teplé vodě - TV Teplá voda (TV) je ohřívána na výměníkové stanici a spotřeba tepla na její ohřev se započítává do celkové spotřeby tepelné energie. Naše společnost odebírá z vodovodního řadu studenou pitnou vodu a ve výměníkových stanicích ji ve výměníku nebo v bojlerových nádržích ohřívá a dále ji pak dodává do rozvodu TV. Dodávka studené vody pro ohřev TV je účtována odděleně (vodné a stočné) od účtování nákladů na tepelnou energii, spotřebovanou na ohřev TV. Cirkulací TV v systému rozvodné sítě se udržuje teplota TV v rozmezí 45oC až 60o C.  Celková fakturace za dodávky UT a TV pro odběratele Co je celková fakturace za dodávky UT a TV (vyúčtování celkových nákladů pro odběratele)? Jedná

se

o

vyúčtování celkových

jednotlivým odběratelům (např.

nákladů na

Společenství

dodávky vlastníků

tepelné

energie

jednotek

atd.)

dle fakturačních měřidel. Předmětem vyúčtování může být teplo pro ÚT (ústřední topení) - teplo pro ohřev TV (teplé vody) a spotřeba vody pro TV.

 Odběratelé, smlouvy, odběrná místa, měřící místa Na

dodávku

tepla

pro

ÚT

(ústřední

topení)

a

TV

(teplé

vody)

jsou

s jednotlivými odběrateli (např. Společenství vlastníků jednotek atd.) uzavřeny smlouvy. S jedním odběratelem může být uzavřeno více platných smluv. Každá smlouva se vztahuje k jednomu nebo k více odběrným místům (každý vytápěný objekt obsahuje jedno nebo více odběrných míst). Je-li dodáváno jak ÚT, tak TV, je pro obě dodávky založeno obvykle jedno společné odběrné místo. Každé odběrné místo obsahuje nejvýše 3 měřicí místa: měřící spotřebu tepla pro ÚT, měřící spotřebu tepla pro TV, měřící spotřebu studené vody pro TV. 215

bytové poměrové vodoměry pro studenou a teplou vodu

 Fakturační měřidlo, fakturační měření Fakturační měřidlo je osazeno na měřícím místě a slouží pro pořizování údajů o množství dodaného média, musí odpovídat požadavkům předpisů legální metrologie a je vždy osazeno na měřicím místě, charakterizovaném smluvní tarifní jednotkou dodávaného média. Slouží ke stanovení výše úhrady za dodávku měřeného média jako násobku tarifní ceny jednotky média a údaje přístroje, jímž se dodávka měří.  Zúčtovací období Základním zúčtovacím obdobím pro měsíční fakturaci i pro sledování nákladů na tepelné zdroje je vždy celý kalendářní měsíc. Obdobím pro vystavení 13. faktury (ročního vyúčtování) a pro rozpis záloh je celý kalendářní rok.

Zopakuj si a napiš, co znamenají tyto zkratky:

ÚT - …………………………………………………………………………….. UT - ……………………………………………………………………………… TV - ………………………………………………………………………………

216

11. 4 Obsluha plynového spotřebiče v domácnosti Pod plynovým spotřebičem v domácnosti si můžeme představit kuchyňský sporák, "karmu" na ohřev vody, plynový kotel nebo také plynové topidlo (pevné nebo přenosné). V každém případě se řídíme návodem výrobce, provádíme pravidelné revize a opravu svěřujeme odborné firmě. Každopádně mezi revizemi je důležitá obezřetnost a občasná vizuální kontrola. Dopiš názvy plynových spotřebičů (karma, kotel, topidlo přenosné):

……………………………

………………………

…………………….

Na co byste sami měli dohlížet?  Je plynovodní potrubí řádně připevněno a je v řádném stavu?  Je kryt potrubí opatřen větracími otvory?  Jsou větrací vzduchové otvory v místnostech s plynovými spotřebiči otevřeny? (také při utěsňování příp. výměně oken se musí dbát na dostatečný přívod vzduchu).  Nejsou hadice od spotřebičů k plynovým zásuvkám ohnuty?  V případě sporáků musí mít mimo to dostatečnou bezpečnou vzdálenost od plamene a tepla.  Hoří všechny viditelné plameny modře?  Pracuje zařízení bez sazí?  Je provoz zařízení normální, to je bez neobvyklého zápachu a hluku?  Dosáhnete bez překážky k domovnímu uzávěru a plynoměru?

217

Je-li odpověď na všechny otázky „ano“ je vaše zařízení očividně v pořádku. Máte-li však jakoukoliv pochybnost měli byste se obrátit na dodavatele plynu nebo na specializovaného řemeslníka. Tak můžete bezprostředně odstranit možná slabá místa na vašem zařízení.

Pokud některou ze situací zpozorujete, okamžitě vypněte spotřebič, začněte větrat a zavolejte servisního technika.

218

Schéma závěsného plynového kotle

Všeobecné informace a zásady používání zemního plynu Zemní plyn je bez zápachu, proto jej plynárenské společnosti před jeho dodáním do distribuční sítě opatřují silně zapáchavou látkou – odorantem. Takto lze zemní plyn čichem vnímat v případě jeho úniku z plynového zařízení do okolí. Pokud zemní plyn unikne do ovzduší, může se vzduchem vytvořit výbušnou směs, která se snadno vznítí a zapříčiní požár při: 

iniciaci ohněm (hořící zápalkou či svíčkou),



elektrickou jiskrou (vypínačem elektrického osvětlení),



intenzivním třením,



od silně rozpálených ploch.

Abychom předešli případným nehodám, škodám na zdraví a majetku je nezbytné věnovat plynovým spotřebičům a celému plynovému zařízení v objektu stejnou péči

219

jako všem technickým předmětům a zařízením, které přispívají ke komfortu bydlení, poskytování služeb i ve výrobě. Je nutno dodržovat pokyny pro obsluhu a údržbu plynových spotřebičů:  Je nutno dbát na to, aby plynová zařízení (plynové spotřebiče, domovní rozvody plynu) byla řádně kontrolována a udržována podle návodů jejich výrobců a dodavatelů.  Prostor, ve kterém je plynový spotřebič používán, je vždy nutno řádně větrat.  Plynový spotřebič se používá pouze k tomu účelu, k němuž je určen. Je velmi nebezpečné používat například plynový sporák nebo plynovou pečící troubu k ohřevu místnosti.  Je nutno dbát na to, aby práce spojené s údržbou a opravami plynových zařízení (plynové spotřebiče a domovní rozvody plynu) prováděly pouze odborné firmy s oprávněním pro provádění těchto prací. Doplň do křížovky plynové spotřebiče a tajenku dopiš do věty za křížovkou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tajenka:……………… zajišťuje vytápění určité budovy, objektu, nebo celého komplexu budov či objektů. (nápověda: kotel, bojler, sporák, svítidlo, chladnička)

220

Literatura a internetové zdroje 1 Poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci 2 Bezpečnost práce a hygiena, bezpečnost práce s nástroji a pomůckami Státní úřad inspekce práce, odbor bezpečnosti práce, 2014 3 Tranzitní program 4 Dílna, vybavení dílny Vyhláška č. 91/1993 Sb. 5 Práce se dřevem Kričfalušijová, A. Technické materiály, Dřevo, část A a B, Albra 1997 Novotný, M. Ing. J. Kulhánek, Truhlářské práce, Technologie, Parta 2001 6 Práce s kovy Bothe, O. Strojírenská technologie I.-IV, SNTL Praha 1983-1989 Fialová,D. V.Gradek, Zámečnické práce a údržba, TECHNOLOGIE, 1.díl učebnice pro odborná učiliště, Praha 2006 Kolář, K.P.Rejterman, Stavební materiály pro SPŠ stavební, Grada Praha 2012 7 Stavebně montážní práce Krejčířová O.a kol., Pomocné zednické práce, UP Olomouc 2012 Podlena, V.Technologie 1.ročník OU, Parta Praha 2001 Podlena, V.Technologie 2.+3.ročník OU, Parta Praha 2006 8 Malířské a natěračské práce LIŠKA, R., Macík, J.: Technologie I pro 1. ročník učebních oborů lakýrník, malíř a malíř - natěrač na SOU a OU. 1. vydání. Praha: Sobotáles, 1998. 164 s. ISBN 8085920-52-2 LIŠKA, R., Macík, J.: Technologie II pro učební obory SOU lakýrník, malíř a učební obor OU malířské a natěračské práce. 1. vydání. Praha: Sobotáles, 2000. 196 s. ISBN 80-85920-71-9 LIŠKA, R., Macík, J.: Technologie III pro učební obory SOU lakýrník, malíř a učební obor OU malířské a natěračské práce. 1. vydání. Praha: Sobotáles, 2001. 244 s. ISBN 80-85920-82-4 LIŠKA, R., Macík, J.: Materiály pro 1. až 3. ročník učebních oborů lakýrník, malíř a malíř - natěrač na SOU a OU. 3. vydání. Praha: Sobotáles, 2007. 172 s. ISBN 8085920-28-X

Ševčík, S.: Malířské, natěračské a lakýrnické práce, technologie - 1. díl. 1. vydání. Praha: PARTA, 2001. 88 s. IBSN 80-85989-69-7 Ševčík, S.: Malířské, natěračské a lakýrnické práce, technologie - 2. díl. 1. vydání. Praha: PARTA, 2002. 96 s. IBSN 80-73200-11-2 Internetové odkazy: www.ceskatvorba.cz, www.najisto.centrum.cz, www.zsbr.cz, www.ceskykutil.cz, www.mezistromy.cz, www.vubp.cz, www.kweku.cz http://stavba.tzb-info.cz/ramy-a-kovani/10647-kupujeme-okna-a-dvere-4-cast-kovanioken www.kliky-mt.cz, www.cetris.cz, www.dum-byt-zahrada.inf www.ouhornislavkov.cz www.fsv.cuni.cz Internetové stránky společnosti PRIMALEX [online]. [citováno 16. 08. 2011]. Dostupné z URL Internetové stránky společnosti PROFIMAG [online]. [citováno 12. 08. 2011]. Dostupnéz URL< http://www.profimag.cz/ > Internetové stránky společnosti Barvy Tebas [online]. [citováno 10. 08. 2011]. Dostupné z URL< http://www.tebas.cz/ > Internetové stránky Cechu malířů a lakýrníků ČR [online]. [citováno 15.08.2011]. Dostupné z URL< http://www.cechmal.cz/> Internetové stránky Wikiperia [online]. [citováno 17.08.2011]. Dostupné z URL< http://cs.wikipedia.org/> Internetové stránky Knauf [online]. [citováno 15.08.2011]. Dostupné z URL< http://www.knauf.cz/> Internetové stránky Rigips [online]. [citováno 10.08.2011]. Dostupné z URL< http://www.rigips.cz/> www.szs-hranice.cz, www.elektrika.cz, www.ceskestavby.cz, www.ceskykutil.cz, www.peknebydleni.cz, www.ipotrubi.cz, www.tzb-info.cz, www.revizekontroly.cz, www.zemniplyn.cz