Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra informačních technologií a elektronického obchodování
E-learning - vzdělávací proces Bakalářská práce
Autor:
Ota Václavík Informační technologie, MPIS
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Jiří Rezler
Duben, 2010
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze, 20.4.2010
Ota Václavík
Anotace Elektronické vzdělávání přestalo být již doménou pouze vzdělávacích institucí a ve stále větší míře nachází své místo v podnikové sféře. Cílem této práce je poskytnou informace, které by usnadnily přípravu při zavádění vzdělávacího procesu formou e-learningu právě do podnikové sféry.
Annotation Electronic education was primarily used in educational institutions, however, in recent years it has spread into the corporate sphere. The goal of this work is to provide information which could help with preparation and implementation of e-learning into the corporate sphere.
Pojem e-learning ................................................................................................. 19 Začínáme s e-learningem .................................................................................... 20 Koncepce vzdělávání ........................................................................................... 21 Zaměření na cílové skupiny uživatelů.................................................................. 22 Kvalitní elektronické materiály ........................................................................... 22 Vhodné podmínky pro školení/učení .................................................................... 23 Měření efektivity .................................................................................................. 23
Role při vývoji kurzu ............................................................................................ 33 Obsahová stránka elektronických materiálů ....................................................... 34 Návrh uživatelského rozhraní .............................................................................. 35 Realizace výukového kurzu jako projekt .............................................................. 38
Správa kurzů .............................................................................................................. 39 9.1. 9.2. 9.3. 9.4.
Zajištění aktuálnosti obsahu stávajících materiálů ............................................. 39 Katalog dostupných materiálů............................................................................. 39 Vzdělávání/školení lektorů................................................................................... 40 Načasování kurzů ke studiu ................................................................................. 41 4
9.5. 9.6. 10.
Elektronické přezkoušení ..................................................................................... 42 Dotazníky spokojenosti ........................................................................................ 42 Budoucí vývoj e-learningu .................................................................................... 43
Závěr ................................................................................................................................... 46 Seznam použité literatury ................................................................................................. 47 Tištěná literatura ............................................................................................................. 47 Elektronické zdroje .......................................................................................................... 47 Počítačové programy....................................................................................................... 49 Seznam použitých tabulek a obrázků .............................................................................. 50 Seznam použitých tabulek ................................................................................................ 50 Seznam použitých obrázků ............................................................................................... 50
5
Úvod Vzdělávání nás provází celým životem, ale způsob získávání a předávání informací se průběžně vyvíjí. Nejvýznamnějším milníkem moderní doby se v oblasti šíření informací stalo bezpochyby masivní rozšíření internetu a technických zařízení, ze kterých jsou informace dostupné. Koncem roku 2009 jsem měl možnost zúčastnit se konference Educa Online Berlin 2009, na které proběhla řada přednášek zaměřených především na elektronické vzdělávání a technologie s ním spojenými. Z řad několika přednášejících bylo poukázáno na to, že než začneme uvažovat o implementaci elektronického vzdělávání, je dobré si uvědomit, že lidem jsou blízké takové technologie, se kterými vyrostli, a z toho při návrhu projektu elearningu vycházet. To, že je daná technologie dostupná na trhu, ještě nezaručuje, že všichni uživatelé jsou na ni připraveni a budou ji schopni a ochotni využívat. Přestože se v této práci zabývám vzdělávacím procesem e-learningu především ve firemním prostředí, je nutné si uvědomit, pro jaké cílové skupiny bude vzdělávání v elektronické formě určeno. Technologie, se kterými vyrostli naši dlouholetí zaměstnanci, bude určitě jiná, než u současných absolventů škol. Pokud se ve firmě rozhodneme rozšířit standardní proces výuky i o jeho elektronickou podobu, vyvstane řada otázek, kterými se bude třeba zabývat. Podklady k této práci jsem čerpal nejenom z uvedené literatury, ale také na základě vlastních zkušeností, které jsem získal v průběhu posledních několika let, co jsem zaměstnán na pozici správce LMS a vývojáře elektronických kurzů příp. dalších materiálů pro podporu výuky.
6
1. Základní pojmy Abychom porozuměli následujícím kapitolám, je třeba se nejdříve stručně seznámit se základními pojmy, které jsou v oblasti elektronického vzdělávání používány. CBT - Computer Based Training - výukový materiál instalovaný a spouštěný přímo z daného PC, e-learning - označení procesu vzdělávání při využití elektronických materiálů ICT - Information and Communication Technologies – označení pro informační a komunikační technologie, Kurz – Soubor lekcí (může obsahovat jednu nebo více lekcí viz obrázek 1., Lekce – Studijní materiál (elektronický modul) viz obrázek 1., LCMS - Learning Content Management System - vývojové prostředí pro vytváření online výukových materiálů spustitelných z LMS, TMD - Training Module Developer - osoba realizující výukový materiál po technické stránce, LMS - Learning Management System - Systém pro řízení výuky je určený pro ukládání interakcí a výsledků z výukových materiálů, SME - Subject Matter Expert - osoba, která je expertem na zpracovávanou problematiku, WBT - Web Based Training - výukový materiál uložený na serveru, který je dostupný přes webový prohlížeč. Obrázek 1. - Schématické zobrazení lekcí a jejich uspořádání v kurzu KurzA LekceA
LekceB
KurzB LekceC
LekceA
LekceB
Zdroj: Vlastní
7
2. Právní stránka elektronických materiálů Úprava ochrany autorského práva je řešena zákonem 121/2000 Sb. Jelikož rozbor tohoto zákona není předmětem této práce, dovolím si pouze zmínku o základních prvcích, které je třeba mít na mysli při tvorbě nejenom elektronických materiálů. Autorské právo se dělí do dvou částí, a to na právo osobnostní a majetkové. Komentář uvedený v Systému ASPI uvádí následující výklad zákona:
2.1. Osobnostní práva Česká právní úprava práv k duševnímu vlastnictví vychází z koncepce práv k nehmotným statkům, kam jsou zařazena práva průmyslová, umělecká a vědecká. Osobnostní práva autorská zahrnují právo na autorství (osobovat si autorství, popř. zveřejnit dílo bez udání jména nebo s pseudonymem) a zejména rozhodnout o zveřejnění díla, čímž je autor srozuměn s tím, že jeho dílo je schopné uvedení na veřejnost. Součástí osobnostních práv je dále právo na nedotknutelnost díla, které obsahuje jednak právo autora udílet svolení ke změnám a jiným zásahům do díla a právo bránit takovému užití díla, kterým by byla snížena jeho hodnota. Vzhledem ke své nehmotné podstatě jsou osobnostní práva nepřevoditelná a v důsledku toho se jich autor nemůže ani vzdát. Osobnostní práva zanikají smrtí autora. Po smrti autora originálně vzniká osobám v zákoně výslovně uvedeným pouze právo na to, aby jméno autora bylo uvedeno a aby dílo bylo užíváno způsobem nesnižujícím jeho hodnotu. Tato práva jsou časově neomezená a k jejich uplatňování jsou aktivně legitimovány i příslušné právnické osoby sdružující nebo zastupující autory ve výkonu jejich práv. 1
2.2. Majetková práva Z osobnostní povahy autorského práva vyplývá, že jedině autor může své dílo užívat popř. udílet svolení k jeho užití třetím osobám. Z tohoto výlučného práva autora zákon činí výjimky a uvádí případy, kdy je dílo možné užít bez souhlasu autora.
2.3. Licenční smlouva Úpravu smluvních vztahů řeší Licenční smlouva, ve které je uvedeno, za jakých podmínek bude dílo užito. Zákon uvádí: autor poskytuje nabyvateli (v našem případě společnosti zadávající práci) oprávnění k výkonu práva dílo (v našem případě objednaný kurz, lekce, prezentace atd.) užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Licence může být poskytnuta jako licence výhradní nebo licence nevýhradní. Pokud se rozhodneme vytvářet kurz pomocí vlastních zdrojů je důležité při přípravě vzniku kurzu/projektu stanovit účel, za jakým budeme vzniklý materiál využívat. Jako příklad zde uvádím následující body, na základě kterých můžeme rozhodnout, jaký druh licence by byl pro nás nejvhodnější: •
Využití ke komerčním účelům – budeme vytvořený materiál dále prodávat?
•
Cílové publikum – např. pro školení interních/externích zaměstnanců.
•
Médium – např. tištěná podoba, elektronická podoba.
Pokud budeme nakupovat již existující kurz od specializované firmy, nebo zadáme výrobu požadovaného kurzu firmě, je důležité sepsat licenční smlouvu v takovém rozsahu, abychom byli dostatečně chráněni v případě právního sporu. Řada společností zabývající se prodejem práv fotografií nebo audio-vizuálních materiálů, které se dají použít pro výukové materiály, jsou nabízeny za úplatu, právě podle způsobu použití označovány jako Rights managed či Roalty-free.
9
Příkladem použití licenční smlouvy může být nákup fotografií do výukového materiálu. Např. velké rozlišení fotografie, které je nutné pro tisk do reklamních materiálů, může být několikanásobně dražší, než ten samý obrázek, ale v malém rozlišení pro použití v elektronickém materiálu. Rights-managed (příklad licence výhradní při využití fotografií) Cena fotografií je stanovena na základě rozsahu a způsobu využití (leták, inzerce, billboard) a časovém omezení. Je možné si dokoupit i místní či časovou exkluzivitu, která vám zajistí, že fotografii během stanovené doby nepoužije žádný jiný subjekt. Výhodou bývá větší umělecká kvalita nabízených fotografií. Royalty-free (příklad licence nevýhradní při využití fotografií) Pro potřeby vytváření elektronický materiálů je určitě výhodnější tato licence, která stanoví cenu za využití fotografie paušálně. Při nákupu fotografie pod licencí nevýhradní nemusíme poskytovateli hlásit, za jakým účelem bude fotografie využita a nemusíme se tak obávat dodatečných nákladů. Cena je většinou stanovena podle velikosti a rozlišení fotografie. Často je možno pořídit celé kolekce fotografií či klipartů (malé kreslené obrázky určené především do prezentací) za výhodné ceny oproti nákupu jednotlivě. Přestože dostaneme na médiu třeba stovky či tisíce fotografií, nemusí jejich kvalita vyhovovat našim potřebám.
2.4. Zvláštním ustanovením o některých dílech Mezi zvláštní ustanovení, která řeší specifické právní vztahy, patří Zaměstnanecká díla, Kolektivní díla, Školní díla, Dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo a Dílo audiovizuální. Zákon stanoví u Zaměstnaneckého díla §58, že není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem (zaměstnanecké dílo). Zaměstnavatel může právo výkonu podle tohoto odstavce postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, ledaže se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části. 10
Možný příklad smluvní úpravy vztahující se k autorskému právu (převzato ze smlouvy mezi objednatelem a vykonavatelem): Objednatel je oprávněným nositelem autorského práva ke všem výukovým materiálům použitých v rámci Kurzu a poskytnutým studentům. Výukový materiál nesmí být dál šířen bez předchozího písemného souhlasu Objednatele. 1. Veškeré poplatky související s autorskými právy, vlastnictvím nebo užití obchodních značek použitých během Kurzu jsou považovány za zahrnuté v dohodnuté ceně. 2. V případě, že se na některou část plnění vztahuje ochrana podle autorského zákona č. 121/2000 Sb., v platném znění, obě smluvní strany sepsaly následující prohlášení: "Poskytovatelem vytvořené výukové materiály a odborná dokumentace jsou vypracovány na základě této smlouvy, tj. na objednávku. Uvedená smluvní cena zahrnuje i odměnu za autorská práva. Poskytovatel touto smlouvou poskytuje Objednateli výhradní, časově a územně neomezenou licenci, tj. právo dílo užít, zejména svoluje ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazením do díla souborného, sdělování díla veřejnosti v tištěné či elektronické podobě, jakož i k tomu, aby dílo bylo uváděno pod obchodním jménem Objednatele. Poskytovatel prohlašuje, že touto smlouvou ani užitím díla nejsou dotčena práva třetích osob; případné nároky jiných osob z důvodu nepravdivosti tohoto prohlášení jdou k tíži Poskytovatele." 3. V případě stížnosti třetí strany za porušení autorských práv uhradí strana, která tyto práva porušila, veškeré náklady s tím spojené
Ze zmíněného autorského zákona vyplývá, že autorské dílo publikované na internetu (text, fotografie, hudba aj.) je chráněno stejně tak jako při šíření klasickou „fyzickou“ cestou. To platí o pořizování záznamů z televizního vysílání a dalšího zveřejnění během kurzu na učebně/portálu. Pořizování kopií jakýchkoliv materiálů je možnou pouze pro osobní potřebu. Což by znamenalo, že nelze učinit kopii pro studující, ale všichni studující jednotlivě by si mohli sami vyrobit kopii pro vlastní potřebu. Vytvořit studijní materiál tak, abychom neporušili zákon, je poměrně obtížné a může být i dosti nákladné. Nicméně je také potřeba si uvědomit, že je to nejjednodušší způsob, jak můžeme (jako zaměstnavatel) být poškozeni např. konkurencí či častěji stávajícím nebo bývalým pracovníkem. 11
Trest za přestupek je: „Podle § 32 odst.. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů „přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi.“ Za tento přestupek je možné uložit pokutu do výše 15 000 Kč. 2
3. Vývoj distančního vzdělávání Počátky vzdělávání na dálku sahají do Anglie, kde začátkem 19 století (r.1840) prováděl Sir Isaac Pitmen korespondenční kurzy těsnopisu. V týdenních intervalech byly studujícím zasílány krátké lekce s úkoly a umožňovaly jim tak studovat, přestože žili daleko od hlavních měst a vzdělávacích center. Jednalo se o první přístup, kdy byla ke klasické výuce přidána i další forma šíření informace – zasílání dopisu. Mezi první univerzity, které poskytovali univerzitní vzdělání přes korespondenční kurzy patřila od roku 1858 University of London (založena roku 1836). Univerzita umožňovala distanční vzdělávání v podobě korespondenčních kurzů nejen studenům v Anglii, ale i z jiných zemí. Od roku 2002 spouští portál eCampus Online knihovnu a poskytuje i další informace pro studenty. Zkoušky se skládají v akreditovaných centrech, která má univerzita po celém světě. Mezi další univerzity zavádějící distanční vzdělávání patřily např. Encourage Studies at Home v Bostonu roku 1873. První školou ve Spojených státech poskytující základní vzdělání přes korespondenční kurzy byla roku 1906 The Calvert School of Baltimore a na australském kontinentu v roce 1911 University of Australia’s Department of Correspondence Studies. S tím, jak rostla popularita korespondenčních kurzů, vyvstala potřeba nových pedagogických přístupů a nových národních postupů a opatření vztahujících se ke korespondenčním kurzům. Proto roku 1915 byla ve Spojených státech založena univerzita National University Extension Association (NUEA), která měla tyto otázky řešit.
Holcová, Irena - Křesťanová, Veronika – Voborník, Martin. OCHRANA AUTORSKÝCH PRÁV Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách, strana 33. 2
12
Velká očekávání byla vkládána do nové technologie pro přenos hlasu, kterou bylo ve dvacátých letech 20. století rádio. Přestože bylo na počátku vydáno přes 202 licencí na provozování kurzů přes radiové vlny, postupně zájem posluchačů upadal, až koncem čtyřicátých let zájem vymizel úplně. Koncept distanční výuky však byl použit s nástupem televizního vysílání již od poloviny dvacátých let. Například státní univerzita ve státě Iowa v roce 1934 začala s prvními TV kurzy a od roku 1950 začali s prvním vzdělávacím programem. V roce 1956 Correspondence Study Division of the NUEA provedla studii zaměřující se na kombinaci televize a korespondenčních kurzů. Z této studie vyplynulo, že využívání televize není metodou, ale pouze prostředkem pro přenos informací. Dále bylo zjištěno, že není zásadní rozdíl v dosažené úrovni vzdělání mezi klasickou výukou v učebně, použitím televize nebo kombinací korespondenčních kurzů a televize. Počátkem šedesátých let v Americe vznikl experiment zabývající se distribucí videosignálu cílené skupině posluchačů – studentů. Jednalo se o stát Indiana a dalších pět okolních států. Projekt jako takový byl ukončen v roce 1968. Nicméně dal dohromady lidi, kteří se zajímali o přenos výukových materiálů přes televizní vysílání a mnoho škol pak začalo využívat uzavřené vysílací okruhy. S příchodem prvních počítačů na akademickou půdu v 60. letech 20. století začaly první pokusy s výukou přes počítač. Příkladem může být projekt PLATO, který vznikl na univerzitě Urbana campus of the University of Illinois za účelem počítačem řízené výuky. Jednalo se o systém běžící na mainframu a studenti k němu přistupovali přes grafické terminály. Projekt byl vyvíjen až do poloviny 80. let. Významným milníkem nedávné doby v distančním vzdělávání bylo rozšíření „internetu“ počátkem 90. let 20. století. Na počátku se jednalo především o přenos informací v textové podobě (v první řadě to byl přenos textu pomocí emailových zpráv), později zobrazování textových informací na stránkách psaných pomocí jazyka HTML 3 postupně rozšiřované o
3
HTML ( Hyper Text Markup Language) jazyk používaný pro zobrazování webových stránek
13
obrázky a dnes, jak ho známe, v plně multimediální podobě zastupující roli rádia, televize, ale dokonce i v podobě virtuálních tříd, kde jsou studenti připojení z různých částí světa komunikující živě s lektorem.
4. Vzdělávání dospělých V této práci se zaměřuji především na vzdělávání dospělých ve firemním prostředí. Proto bychom si pojem dospělého člověka měli definovat, což lze z pohledu různých vědních disciplín: •
biologicky se stává člověk dospělým, když dosáhne fyzické zralosti;
•
po právní stránce nabývá dospělosti získáním práv a povinností, což je v mnoha zemích rozdílné;
•
v sociologii je dospělým člověkem ten, kdo přebírá nové sociální role, z nichž nejvýznamnější je založení rodiny a nástup do zaměstnání;
•
v psychologii jde o stabilizaci forem chování, myšlení a prožívání.
V našem případě bychom mohli definovat dospělého jako člověka, který nastoupil do zaměstnání. Pokud chceme vzdělávat zaměstnance a chceme, aby vzdělávací proces měl své výsledky, je třeba brát ohled i na potřeby účastníků procesu. Problematikou potřeb se zabýval Abraham Maslow, který znázornil lidské potřeby do pyramidy (1940) od těch nejzákladnějších, jako jsou fyziologické (jídlo, spánek, peníze), až po potřeby seberealizace (rozvoj osobnosti) viz obrázek 2.
14
Obrázek 2. - Maslowa hierarchie potřeb (1940)
Zdroj: Expertis. Základy andragogiky, s. 30 Uspořádání potřeb do pyramidy znázorňuje nejenom jednotlivé stupně potřeb, které člověk potřebuje uspokojit, ale také množství lidí, kteří dospějí k samému vrcholu pyramidy. Například mladší lidé mají motivaci více spojenou s výkonem zaměstnání, zato s rostoucím věkem je motivace směřována spíše na způsob trávení volného času. Jestliže chceme vzdělávat zaměstnance, který není, lidově řečeno „ve své kůži“, nemůžeme předpokládat často ani s jeho minimálním zapojením. Příkladem může být pracovník, který v okamžiku přednášky či školení hladoví a jeho jediným cílem v tu chvíli nebude přednášené téma, ale snaha co nejrychleji ukončit lekci a uspokojit svoji základní potřebu hlad. Nejde totiž pouze o učení, ale celkově o jednání s lidmi a to nejenom v práci. Zkráceně řečeno, pokud po někom budeme cokoliv chtít a zároveň požadujeme výsledek na úrovni, musíme se nejdříve ujistit, zda úkoly klademe za vhodných podmínek (aktuální rozpoložení zaměstnance, vhodné místo, motivace aj.). Motivace v různé podobě je hnacím faktorem každého z nás, ale naše potřeby se s rostoucím věkem mění. Na základě průzkumů provedených v různých zemích a v různých kulturních prostředích vyplynula struktura (typologie) motivů, které vedou k další účasti na vzdělávání 4:
4
Beneš, Milan. Andragogika, 2007. strana 84.
15
•
sociální kontakt - navazování kontaktů, přátelství lidí se stejnými zájmy,
•
sociální podněty - prostředek útěku z každodenního života,
•
profesní důvody - osobní rozvoj v zaměstnání,
•
politická angažovanost především v komunálních záležitostech,
•
snaha naplnit očekávání okolí - účastník následuje doporučení ze stran zaměstnavatele, přátel, sociálních pracovníků, poradenských služeb atd.,
•
kognitivní zájmy (rozumové poznávání).
Motivy ke zvyšování kvalifikace, získávání nových znalostí, dovedností mohou být různé, ale podmínky, za kterých bychom chtěli zvyšovat kvalifikaci (učit se novým věcem) jsou často velmi obtížně nastavitelné. Pro správné navržení kurzu, ať již určeného pro výuku na učebně nebo v elektronickém provedení, musíme brát také v potaz další faktory, které ovlivňují studujícího. Jsou jimi 5: •
vzdělávání dospělých je andragogika, nikoliv pedagogika;
•
dospělí studující trpí nedostatkem času;
•
dospělí studující jsou zaměřeni na cíle (motivace k dosažení stanovených cílů);
•
je třeba brát v úvahu jejich předchozí znalosti a zkušenosti;
•
nepřehlcovat informacemi;
•
dospělí studenti mají rozdílné motivační úrovně;
•
dospělí mají různé způsoby učení.
Andragogický přístup k posluchačům M. Beneš ve své knize Andragogika uvádí, že jde o vědní a studijní obor zaměřený na veškeré aspekty vzdělávání a učení se dospělých. 6 U pedagogiky se podle něj jedná především o učení odkázané na pomoc druhých, zatímco u Andragogiky by dospělý měl mít možnost se rozhodnout, zda pomoc přijme, či nikoliv. Dále zde popisuje vztah dospělého člověka k učení, které naznačuje vlastnosti dospělých
5 6
Carlier, Saul. Designing e-learning. 2002, strana 82-85. Beneš, Milan. Andragogika. 2008, strana 11.
16
účastníků vzdělávacího procesu jako skupiny. V knize mě také zaujaly následující myšlenky, které pomáhají si uvědomit pozici dospělého ve vzdělávacím procesu: •
dospělý není v andragogice izolován od svých rolí v pracovním, společenském a privátním životě, není tedy redukován na žáka;
•
vzdělávání dospělých spíše sociální podmíněné nerovnosti prohlubuje, než odstraňuje;
•
vzdělávání je nutnou podmínkou, ale ne již zárukou úspěchu;
•
zvládnutí teorie není předpokladem úspěšné praxe, jedním z účelů teorie je zlepšit praxi tím, že otevírá nové možnosti jednání;
•
většina dospělých se vzdělává spíše za účelem řešení problémů, nežli z radosti se učit.
Nedostatek času Přestože snaha učit se může být vysoká, je třeba brát v potaz skutečnost, že účastník vzdělávacího procesu může být limitován časem z důvodů své práce, rodiny či společnosti. Podle průzkumu provedeného Českým statistickým úřadem v roce 2007 vyplynulo, že nedostatek času z důvodu pracovní vytíženosti mají lidé nižšího věku (25 - 34 let). V ČR 30,8% mužů a 18,5% žen (v EU je uváděno 30,8% mužů a 14,2% žen). Menší překážkou k dalšímu vzdělávání mají respondenti z důvodů rodinných povinností. V ČR to je necelých 8 % mužů a 23,5% žen (v EU to jsou tato čísla o něco vyšší a to 12,4% mužů a 31% žen). Jako další překážka ke vzdělávání je uvedena nedostatečná podpora ze strany zaměstnavatele a vysoké náklady na vzdělání. Zaměření na cíle Učení se stává prostředkem k dosažení určitých cílů. Ty mohou být osobního charakteru, jako je třeba studium jazyka za účelem dorozumění se na dovolené, nebo návštěva kurzu zaměřeného na práci s konkrétním počítačovým programem. Někdy se školeních účastní i zaměstnanci, kteří nebudou s danou aplikaci přímo pracovat, ale jejich cílem je seznámení se s možnostmi jaké aplikace poskytuje, což jim umožní lepší komunikaci s uživateli, kteří aplikaci intenzivně využívají. Pokud budeme posílat své zaměstnance na školení, ve kterých oni nevidí žádný přínos, nemůžeme očekávat jejich aktivní účast. Z toho plyne, že školení musí být vytvořena tak, aby zasáhla správnou cílovou skupinu uživatelů. 17
Je třeba brát v úvahu předchozí znalosti a zkušenosti Jestliže doručujeme obsah publiku, u kterého je pravděpodobné, že části dané problematiky mohou znát (někdy i velmi dobře), je nutné být na to připraven. Dospělí, obzvláště v případech, kdy nemají času nazbyt, nemají zájem o věci, které již znají. U klasických přednášek je vhodné se domluvit s posluchači, která z témat jsou pro ně neznámá a na ty se zaměřit. U elektronických lekcí toho lze docílit vhodným návrhem navigace v lekci a umožnit přejít přímo na požadovanou lekci. Nepřehlcovat informacemi Lidský mozek pracuje s několika druhy pamětí. Mezi nejdůležitější patří využívání paměti krátkodobé a dlouhodobé. Dlouhodobá paměť je neomezená, ale aby bylo možné informace „uložit“ v této části, musí nejdříve projít krátkodobou, jejíž kapacita je však omezena. Je prokázáno, že lidská krátkodobá paměť je schopna pojmout pět až devět položek. Informace z krátkodobé paměti jsou přesunuty do dlouhodobé asi po dvou minutách, jinak jsou informace „zahozeny“. Abychom zamezili přehlcení informacemi, je vhodné vyzdvihnout ty nejdůležitější části a nezatěžovat účastníky kurzu méně důležitými informacemi. Zásadním prvkem je opakování důležitých informací, aby si je posluchači udrželi v dlouhodobé paměti. Pokud se zastavíme u struktury přednášky či elektronické lekce, existuje zajímavá poučka, která praví: řekni, co řekneš, řekni to a na závěr řekni, co si řekl. To vystihuje podstatu předešlých vět o důležitosti vyzdvihování těch nejdůležitějších prvků přednášky. Motivační fáze během kurzu Největší motivaci na učení má pracovník po nástupu do zaměstnání od šesti týdnů do tří měsíců. Obdobné to je i u nových úkolů či projektů, se kterými se pracovníci setkávají. Motivace se průběžně mění také s tím, jak je pracovník s danou problematikou již obeznámen. Z těchto skutečností bychom měli v procesu učení nových věcí vycházet především. Dospělí mají různé způsoby učení Hlavním rozdílem v učení je přístup k novým věcem. Jedna skupina lidí přistupuje k učení způsobem metody pokusů a omylů a ke studiu dokumentace (jako je třeba nápověda, která 18
bývá součástí aplikace nebo kniha určená k seznámení se s aplikací) se uchýlí až v krajním případě. Druhý přístup je zcela opačný. Nejdříve si uživatel přečte „návod k použití“ a až následně pracuje se samostatnou aplikací. Další způsob, který je třeba vzít do úvahy, realizují jiné skupiny, které se nejlépe učí čtením, poslechem nebo na základě manuálních zkušeností (potřeba si věci „osahat“). Pokud poskládáme všechny výše zmíněné poznatky dohromady, dojdeme k tomu, že elektronický kurz by měl obsahovat od všeho kousek. Psané texty, obrázky, interaktivní prvky, audio. A to všechno uspořádané tak, aby studující nebyl v kurzu ztracen. Snažit se vyhovět všem zmíněným skupinám je téměř nemožné, ale napříč kurzem můžeme některé ze zmíněných prvků implementovat. Zajištění dodávky informací v té správné podobě není snadné, ale při kombinaci různých výukových metod to můžeme studentům co nejvíce usnadnit. Důležité je nevyřadit ze školících programů živé lektory. Pro kombinaci elektronických materiálů s klasickým způsobem výuky je užíváno označení Blended learning (viz kapitola 6.).
5. E-learning ve firemním prostředí V okamžiku,
kdy
začneme
přemýšlet
o
zavedení
elektronického
vzdělávání,
pravděpodobně již nějakým způsobem své zaměstnance vzděláváme, máme i nastavené příslušné procesy a delegované osoby, které zodpovídají za vzdělávání. Pro zařazení elektronického vzdělávání do stávajícího systému je důležité, aby kompetentní osoba byla sama přesvědčena o přínosu e-learningu.
5.1. Pojem e-learning Pojem e-learning není jednoznačně definován. V různých zdrojích najdete i jeho různé definice, což je způsobeno tím, že každý uživatel využívající elektronické materiály má i jiné potřeby při výuce. Pro někoho se pod pojmem e-learning mohou skrývat elektronické materiály v podobě jednoduché (bez interaktivních prvků) prezentace, pro jiného jde o celý proces vzdělávání, kde jsou využívány multimediální aplikace obsahující nejenom informace, ale také ověřovací testy, ze kterých jsou výsledky ukládány do LMS serveru (více viz kapitola 7.1). V tabulce 1. jsou uvedeny definice, které podle mého názoru nejlépe vystihují pojem e-learning. 19
•
Tabulka 1. - Definice e-learningu E-learning je výuka s využitím výpočetní techniky a internetu. (Petr Korviny, Moodle (nejen) na OPF, OPF, 2005)
•
E-learning je v podstatě jakékoli využívání elektronických materiálních a didaktických prostředků k efektivnímu dosažení vzdělávacího cíle s tím, že je realizován zejména/nejenom prostřednictvím počítačových sítí. V českém prostředí spojován zejména s řízeným studiem v rámci LMS. (Kamil Kopecký, Základy elearningu, Net University s.r. o., UP v Olomouci, 2005)
•
E-learning je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kursů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia. (Jan Wagner, Nebojme se eLearningu, Česká škola, 2005)
•
E-learning je forma vzdělávání využívající multimediální prvky - prezentace a texty s odkazy, animované sekvence, video snímky, sdílené pracovní plochy, komunikaci s lektorem a spolužáky, testy, elektronické modely procesů, atd. v systému pro řízení studia (LMS). (Virtuální Ostravská univerzita, 2005) Zdroj: Definice e-learningu | E- learning centrum, http://www.mc2.cz/node/15
5.2. Začínáme s e-learningem V materiálu HUMAN FACTORS vydaného organizací Eurocontrol 7 jsou uvedeny následující body, které je třeba brát v potaz při zavádění e-learningu: •
mít strategii;
•
mít cíl, kterého chceme dosáhnout pomocí e-learningu;
•
vzít v úvahu všechny zainteresované strany (podpora ze stran oddělení, kde je plánováno využití elektronických materiálů);
•
zapojit manažery – přesvědčit je o přínosech a omezeními e-learningu a z toho následně plynoucí jejich plná podpora při zavádění e-learningu;
•
vzít v úvahu současné způsoby používaného vzdělávání a jak do nich integrovat elearning;
7
Eurocontrol (European Organisation for the Safety of Air Navigation), je Evropská organizace zabývající se bezpečností leteckého provozu a postupů v oblastí řízení letového provozu.
20
•
pokud začínáme s e-learningem, uvažujme o zavedení v malém měřítku a na základě výsledků můžeme v projektu dále pokračovat (můžeme začít s hostovaným řešením LMS a nakupovanými kurzy od specializovaných firem);
•
brát v úvahu strach ze změny (přechod od klasické výuky k elektronické – už samotný počítač může vyvolávat ve studentech negativní reakce);
•
zapojit i lidský faktor do výuky (platí především pro rozsáhlejší samostudijní materiály, kde by měli být posluchači seznámeni s modulem, problematikou);
•
dostupnost materiálů (intranet, extranet);
•
zajistit prostředí pro studium a odpovídající SW a HW vybavení (aby se používání počítačů nestalo noční můrou);
•
dodržovat zásady pro vytváření elektronických kurzů - přehlednost a jednoduchost;
•
organizace studijního programu (více viz kapitola 9.4 - Načasování kurzů ke studiu).
5.3. Koncepce vzdělávání Pro úspěšné zavedení e-learningu je potřeba mít vypracovanou celkovou strategii pro vzdělávání, která navazuje na strategii celopodnikovou. Zavádění elektronických materiálů do běžné výuky bez jasné vize může vést k prodražení na místo úspor. Zavádět e-learning na základě úspěšné šablony jiné firmy neznamená, že budeme také úspěšní. Pamatujme, že se musíme zaměřit na cílové uživatele (skupiny uživatelů) a položit si otázku, zda jsou ochotni přijmout novinky. Bez podpory klíčových manažerů (vedoucích pracovníků příslušných oddělení) bude zavádění novinek také obtížné. Zavádění elektronických prvků do běžné výuky závisí z velké části na lektorech samotných. Příkladem může být oddělení, které by mohlo profitovat z možností elektronického světa, ale protože zde nemáme podporu ze strany vedoucího pracovníka, který má zodpovědnost za přidělování pracovních úkolů osobám ovlivňujícím vzdělávání zaměstnanců, těžko zde můžeme uspět (pokud nepřijde nařízení z „vyšších“ míst). Pokud odpovědný pracovník šíří svůj negativní přístup mezi své spolupracovníky, nebo dokonce podřízené, těžko od nich pak můžeme očekávat přijetí. Jediným možným řešením je přenesení role na jinou vhodnější osobu.
21
5.4. Zaměření na cílové skupiny uživatelů Způsob, jakým bude firma zajišťovat vzdělávání svých zaměstnanců závisí především na cílové skupině, která má být vzdělávána (školena). Důležité je zvolit vhodný způsob prezentace obsahu. Pokud naše cílová skupina uživatelů nemá pozitivní vztah k ICT, nemůžeme očekávat pozitivní ohlas v případě využití techniky jako médium pro přenos informací. V tomto případě je pak lepší zůstat u klasického přístupu vzdělávání. Pro manuálně pracující zaměstnance má nejvyšší přínos školení přímo ve svém prostředí, tj. např. u stroje, se kterým bude pracovat. Pokud chceme získat cílovou skupinu ke školení elektronickou formou, máme několik možností, jak na to: •
Dobrovolně – zde můžeme předpokládat aktivní zapojení posluchačů, jelikož se jedná o jejich vlastní zájem. Získat kohokoliv dobrovolně není snadné (viz kapitola 4. Vzdělávání dospělých). Od zaměstnavatele se alespoň očekává poskytnutí placeného pracovního času, ale ještě další motivační faktory (znát odpověď na jejich dotaz: „proč bych se o to měl zajímat?“).
•
U povinných školení, obzvláště u těch, které zaměstnanec nevidí jako smysluplné, je nemožné očekávat jejich aktivní účast. Ale i přesto, že je kurz akceptován, souhlas neznamená nutně aktivní účast 8. U takových pracovníků je dobré se zamyslet, zda další „vnucené“ vzdělávání a z něj plynoucí negativní efekt, stojí za vynaložené prostředky.
5.5. Kvalitní elektronické materiály Pojem kvalitní je relativní a každý disponuje jinými kritérii na jejichž základě kterých si vyhodnotí aplikaci jako kvalitní. Za kvalitní produkt můžeme označit takový, se kterým je koncový uživatel spokojený. Pro zajištění kvality při vývoji jakéhokoliv materiálu, nejenom elektronického, se musíme zaměřit na následující prvky: •
8
grafický návrh uživatelského rozhraní;
Beneš, Milan. Andragogika, 2007. strana 82.
22
•
bezchybná obsahová stránka;
•
navigace v lekci bez technických chyb.
Bližší informace jsou uvedeny v kapitole č. 8.
5.6. Vhodné podmínky pro školení/učení Při přípravě prostředí pro zavedení e-learningu můžeme vynaložit různě vysoké finanční prostředky na kurzy a systémy, které budou využívány pro správu kurzů, ale nesmíme zapomenout také na vybavení učeben odpovídajícími počítači a jejich softwarovým vybavením. Po studujících chceme, aby se zabývali studiem materiálů a nebyli rušeni okolními vlivy, jako jsou pomalé počítače, nevyhovující místnost aj.
5.7. Měření efektivity Pokud si položíme otázku, proč a v jakém rozsahu zavádět e-learning, dospějeme pravděpodobně ke dvěma cílům, které jdou spolu ruku v ruce. Jedním z hlavních cílů pravděpodobně bude zefektivnění výuky za současného snížení nákladů. U komerčních subjektů je finanční stránka v naprosté většině případů primárním faktorem rozhodování. Všeobecně můžeme říct, že náklady vynaložené na vývoj a provoz kurzu při rozpočítání nákladů na jednoho zaměstnance (platí pouze pro elektronické kurzy) se budou snižovat s rostoucím počtem uživatelů využívajících daný kurz. Metodika měření efektivity (všech druhů) školících programů byla vyvinutá již v roce 1959 na Wisconsinské univerzitě Donaldem L. Kirkpatrickem.
23
Tabulka 2. - Měření efektivnosti úroveň druh hodnocení popis Reakce Hodnocení reakce znamená, 1 jak se účastníci po zkušenostech ze vzdělávání a učení cítí Vědomosti Hodnocení vědomostí je 2 měření toho, kolik se studenti naučili (srovnání předtím a potom) Chování Hodnocení chování je míra 3 uplatnění získaných dovedností zpět ve svém zaměstnání
4
5
Výsledky
příklady Dotazníky spokojenosti, slovní reakce účastníků. Většinou hodnotící testy před a po kurzu, případně rozhovor s účastníky. K posouzení změn, jejich závažnosti a prokazatelnosti jsou nezbytná pozorování a rozhovory v delším časovém horizontu. Hodnocení v praxi
Poznámka: bod č.5 byl rozšířen později Jackem Phillipsem (někdy bývá uváděn i jako součást bodu č.4) Vzorec pro výpočet návratnosti investic je uváděn následující:
RoI =
Celkové příjmy − Celkové náklady ∗ 100 Celkové náklady
RoI – Return Of Investment – Návratnost investic je hodnota pouze zpětně měřitelná, která v sobě nenese informaci o tom, jak zlepšit podnikové výsledky do budoucnosti. Celkové příjmy - obsahuje peníze ušetřené organizací Celkové náklady - spojené s: •
náklady na nákup počítačů či aplikací,
24
•
náklady na vývoj elektronických kurzů (vývoj aplikace zahrnuje často celé skupiny lidí od expertů dodávající obsah, přes grafiky až po vývojáře - více viz kapitola 8.1- Role při vývoji kurzu),
•
pronájem webového prostoru,
•
čas, který školený pracovník stráví mimo svoji práci,
•
náklady na cestovné, diety, ubytování,
•
náklady spojené s průzkumy pro zjištění úspěšnosti školení,
•
náklady na pronájem prostor, občerstvení,
•
reklama, distribuce materiálů.
Z výše uvedených bodů můžeme dále hledat oblasti, ve kterých je možné snižovat náklady na vzdělání – při doplnění klasické výuky elektronickou podobou.
může být o to větší. Pokud zapojíme i studenty více do studia a umožníme jim sdílet např. odkazy/materiály na přednášenou problematiku, může z těchto informací těžit lektor pro další přednášky. Přednosti e-learningu oproti klasickému způsobu výuky: •
distribuce identických informací cílovým skupinám,
•
interaktivita kurzů (animace, videa, audio) umožní názorné zobrazení probírané problematiky a tím i rychlejší postup učení v kurzu oproti klasickému způsobu výuky,
•
dosažitelnost - kurzy mohou být k dispozici podle potřeb uživatele,
•
případná aktualizace obsahu je u materiálů distribuovaných přes internet/intranet snazší, než je tomu u klasických materiálů (knihy, skripta aj.),
•
při napojení LMS na personální systém snadné monitorování absolvovaných kurzů (bezpečnostní školení, školení řidičů, přeškolování na nové systémy aj.),
•
školení, která musejí být absolvovány ze zákona, lze kurzy často nakoupit od specializovaných firem (příkladem mohou být školení řidičů, bezpečnostní školení a jiné příklady produktů),
•
současné generaci bývá často přístup k informacím šířeným elektronicky bližší než ke klasickým tištěným publikacím a knihám,
•
cenově efektivní řešení.
Omezení e-learningu: •
vyšší počáteční investice;
•
neochota některých uživatelů přijímat novinky (zde to platí především v oblasti počítačů);
•
neosobní vzdělávání – menší nebo žádný kontakt s lektorem;
•
e-learning nemůže a ani by neměl plně nahradit klasický styl výuky v učebně s lektorem, ale může ho velice dobře doplňovat.
Základní dělení e-learningu je rozlišováno podle způsobu kontaktu se studentem. Pokud žák studuje zcela samostatně, podle svých potřeb, příp. v čase k tomu přiděleném, je tento způsob nazýván asynchronní. Pokud komunikace probíhá mezi žákem a vyučujícím a 26
jsou-li všichni zúčastnění přítomni fyzicky v místnosti nebo virtuálně pomocí speciálních aplikací, mluvíme o výuce synchronní.
6.1. Asynchronní výuka Jedná se o nejtradičnější a nejčastější podobu formy e-learningu, která se dále rozděluje podle zdroje, ze kterého jsou materiály poskytovány: WBT – Web Based Training (vzdělávání přes internetový prohlížeč, nejčastěji vzdálené připojení přes intranet, či internet s možností připojení na LMS) a CBT – Computer Based Training (spouštění aplikací instalovaných na PC). S rozvojem v oblasti ICT se technologické překážky, které zde byly dány omezením jak technologickým u webových prohlížečů, tak i omezení v podobě rychlosti přenosu dat, pomalu stírají, proto se dnes nejčastěji setkáváme s materiály ve WBT podobě. Technologie, jako např. Adobe Flash nebo Microsoft Silverlight, umožňují přes síť distribuovat takové informace, které ještě nedávno bylo možné prezentovat pouze formou CBT. U WBT modulů se nejvíce projeví výhoda šíření materiálů online, především v okamžiku, kde budeme provádět jejich aktualizace. Případnou změnu je možno provést na jednom místě (na straně LMS) a všichni uživatelé tak dostanou aktuální verzi. Další výhodou je i větší ochrana kurzu před přístupem neoprávněných osob, či ztížení jeho zcizení porovnání s CD. U CBT distribuovaných na CD nosičích je téměř neproveditelné uskutečnit hromadnou aktualizaci u všech držitelů CD.
6.2. Synchronní výuka Za synchronní výuku můžeme označit takovou, která probíhá v reálném čase mezi lektorem a jeho žáky. Nezáleží na tom, jestli jsou všichni účastníci přednášky fyzicky přítomni v učebně, a nebo jsou ve virtuální učebně a komunikace mezi nimi probíhá přes internet pomocí hlasu a případně i videa.
27
U virtuální třídy, jak se setkání ve virtuálním světě nazývá, je velká výhoda, že školení se mohou účastnit studující z různých míst. Nevýhody mohou být v podobě nákladů spojených s technickým zajištěním virtuální třídy (virtuální místnost lze pronajmou od specializovaných firem nebo v podobě vlastních serverů) a na straně účastníků. Dalším faktorem ovlivňující „klid“ účastníka virtuální třídy může být rušení okolními vlivy. K přístupu do virtuálních tříd dnes již většinou stačí mít webový prohlížeč s podporou Flash a mít připojené reproduktory s mikrofonem a případně i kameru. Společností poskytující pronájem či prodej celých řešení je mnoho. Zde bych uvedl alespoň Adobe.com (připojení zdarma pro tři účastníky), nebo v současné době (stav k 12/2009) vyvíjený nový produkt od společnosti Google – Google Wave, který bude dostupný zdarma.
6.3. Další druhy elektronických materiálů Znalostní databáze (Knowleadge base) Přestože se nejedná o klasický výukový materiál, znalostní databáze mohou být nejjednodušší formou poskytování informací (vzdělávání) přes počítač. Jedná se o velice efektivní způsob dopravy požadovaných informací k uživateli. Informace musí být srozumitelně podána, proto se využívají instrukce krok za krokem s doprovodnými obrázky, případně i videi. Pro zlepšení kvality poskytovaných služeb je vhodné použít zpětné vazby od uživatelů formou známkování a/nebo formuláře, ve kterém se může vyjádřit o přínosu, který z poskytnuté informace uživatel dostal. Online podpora Online podpora je obdobou znalostní databáze, ale zaměřené na specifičtější dotazy rozšířené o větší interaktivitu v podobě diskusních fór či emailových konferencí, ve kterých uživatelé většinou řeší vzniklé problémy u daného produktu. Podpora ze strany výrobců daného produktu bývá v těchto případech zdarma, ale není vždy zaručená. Profesionální pomoc dodavatele bývá již placená a dostupná přes zvláštní rozhraní klasickou emailovou komunikaci se zákazníkem se firmy snaží zredukovat na minimum z důvodů malé přehlednosti a flexibility.
28
Diskusní fóra Diskusní místnosti rozdělené podle témat/předmětu zaměření jsou ideálním místem pro výměnu zkušeností s lidmi se zájmem o stejnou problematiku. Využití diskusních prostor v rámci organizace nebývá, podle mých zkušeností, příliš využívané, nicméně se domnívám, že na akademické půdě může najít větší využití.
7. Technické aspekty e-learningu 7.1. Systém řízeného vzdělávání Abychom vytvořené aplikace mohli zveřejňovat jednotlivým uživatelům či celým skupinám, potřebujeme další programové vybavení. Tím je Learning Management System (dále jen LMS), překládán též jako Sytém řízeného vzdělávání. Komplexní webový systém, pomocí kterého administrátor spravuje uživatelské účty a přiděluje kurzy skupinám či jednotlivcům. V systému jsou uchovávány informace o stavech a výsledcích kurzů. Samotné přiřazování kurzů a udržování informací je základní vlastnost LMS. Ve velkých firmách je určitě užitečné propojit LMS např. s personálním systémem, a tak pohodlně sledovat periodické kurzy, které musí zaměstnanci procházet. Ve stanovený čas systém automaticky uživatele upozorní na blížící se vypršení platnosti daného kurzu. Mezi další funkce LMS patří zpravidla plánovací kalendáře, ve kterých mají uživatelé zobrazeny plánované synchronní lekce, zprávy od lektora kurzu, diskusní fóra aj. Doplňkem LMS, nebo také jako samostatný produkt, může být LCMS (Learning Content Management System), který je určen k vytváření, ukládání, správě a přidělování samotných výukových materiálů. Jako velice užitečná vlastnost systému se ukázala možnost spouštět kurzu/lekce přímo přes webový odkaz. Uživateli je přístup do LMS povolen na základě přihlášení do operačního systému a dále již v LMS podle přiděleného kurzu/lekce. Odkaz směřující k lekci/kurzu je pak možné umístit přímo na intranet do oblasti, kde by uživatel mohl informace obsažené
29
v elektronickém materiálu využít, nebo do katalogu dostupných kurzů (vhodné především pro lektory, kteří mohou okamžitě prohlížet dostupné výukové materiály).
7.2. Dostupnost LMS a LCMS Při výběru systému je třeba v předstihu plánovat v jakém prostředí a jakým způsobem bude využíván. Z hlediska bezpečnosti musíme přemýšlet o přístupu a s tím i o zabezpečení serveru. Pokud umožníme uživatelům LMS přistupovat pouze z vnitřní sítě firmy, tj. pouze z počítačů uvnitř firmy, příp. vzdáleně přes tunelové připojení (většinou ze služebních počítačů), ušetříme si starosti a náklady spojené se zabezpečením. Tím však přijdeme o největší výhodu e-learningu, kterou je přístup odkudkoliv a kdykoliv podle potřeb studujícího. Pokud nemohou studující přistupovat k informacím podle svých potřeb, musíme jim to umožnit během nebo alespoň po pracovní době. Lze ale předpokládat, že po pracovní době bude zájem o studium klesat v důsledku únavy z práce a s tím související klesající schopnosti koncentrace.
7.3. Standardy, specifikace a doporučení Ve světě informačních technologií se využívají standardy schvalované národními nebo mezinárodními
organizacemi
jako
jsou
ISO
(International
Organization
for
Standardization), IEEE (Institute for Electrical and Electronic Engineers), nebo z evropských CEN (European Comitee for Standardization) či DIN (Deutsche IndustrieNorm). Výhodou při dodržování standardů ve světě IT je jejich snazší přenositelnost mezi různými prostředími a především i nižší investice při vývoji aplikací či systému. Proces schvalování standardů trvá poměrně dlouho, což může komplikovat život implementátorům těchto standardů do běžného života. Naštěstí zde existují další společnosti, které reagují na potřeby trhu dynamičtěji než standardizační organizace, a vydávají doporučení, která se stávají de-facto standardy.
7.4. AICC Komise AICC (Aviation Industry Computer-Based Training Committee) byla založena v roce 1988, společnostmi z řad leteckého průmyslu. Účelem vzniku komise bylo vytvoření 30
specifikací, které by pomohli snížit cenové náklady při vývoji vzdělávacích materiálů v podobě výukových materiálů spouštěných z PC (označované jako CBT). První veřejná specifikace byla vydána v roce 1989 a popisuje právě postupy pro distribuci CBT materiálů. Postupem času byla specifikace rozšířena o komunikaci CBT přes LAN a v roce 1999 byla specifikace rozšířena o "Přílohu A" popisující komunikaci s LMS přes protokol HACP (HTTP AICC Communication Protocol "Appendix A") a API (Application Programming Interface "Appendix B") jazyka JavaScript 9, které se poté stalo základem pro specifikaci SCORM. Zatím posledním počinem AICC bylo v roce 2005 vydání "Training Development Checklist" popisujícího seznam AICC postupů, které by měly být brány v potaz před koupí či vývojem CBT/WBT materiálů. U AICC lze, na rozdíl od SCORM, získat certifikaci, která potvrdí, že vaše LMS vyhovuje standardu AICC.
7.5. ADL - SCORM Organizace ADL (Advanced Distributed Learning) vznikla na popud ministerstva obrany USA v roce 1997 za účelem vývoje elektronické podpory vzdělávání, standardizování a modernizování výuky. Nejznámějším počinem organizace ADL je vznik specifikace SCORM, který vznikl jako kolekce specifikací z různých zdrojů přizpůsobených tak, aby poskytoval komplexní balík pro vývoj e-learningových materiálů. Poslední verzí standardu SCORM je SCORM 2004 3rd Edition (platné k listopadu 2009). Specifikace SCORM na rozdíl od společnosti vydávající AICC standardy neposkytuje možnost certifikace serveru. I když se u certifikace jedná o nákladný proces, certifikace může být požadována především státními institucemi jako záruka kvality. Ve většině zdrojů je uváděno, že využití JavaScriptu, podle specifikace SCORM pro komunikaci s LMS usnadňuje vývoj aplikace v oblasti komunikace s LMS. Použití JavaScriptu s sebou ale nese jistá omezení, která mohou bránit v jeho použití např. při komunikaci klient-server napříč různými doménami.
9
JavaScript - programovací jazyk pro webové stránky, spustitelný na různých platformách.
31
7.6. IMS Specifikace IMS se nezabývá komunikací mezi lekcí a LMS, ale je zaměřena na obsah kurzu, který je popsán pomocí jazyka XML (eXtensible Markup Language – rozšířený značkovací jazyk). Způsob záznamu dat pomocí jazyka XML nám přináší řadu výhod a vlastností: •
určen k popisu dat;
•
navrženo tak, aby byla zaručena jeho snadná čitelnost - jedná se o prostý strukturovaný text;
•
možnost definování vlastních značek;
•
jedná se o normu W3C konsorcia od roku 1998;
•
podpora 32 bitového kódování znaků;
•
snadné zpracování obsažených dat;
•
rozšířitelné – jednou navrženou strukturu lze jednoduše rozšiřovat;
•
prostředek pro sdílení či přenos dat mezi systémy či uživateli.
Při využití standardů IMS si ušetříme čas při návrhu struktury dat pro vyvíjené aplikace (vyhneme se případným problémům, které by mohly vzniknout nevhodným návrhem struktury pro načítání/ukládání dat).
7.7. Volba vhodného standardu Jak již bylo zmíněno, zásadní rozdíl mezi AICC a SCORM standardy je ve způsobu komunikace s LMS. U AICC je třeba mít zvláštní rozhraní nazývané API (Application Interface Protocol), které nám umožní komunikaci modulu s LMS. Tento problém nám odpadá u standardu SCORM, kde je využíván JavaScript pro přímou komunikaci s LMS. Ať zvolíme jakýkoliv z uvedených de-facto standardů, moderní LMS by již měly mít zabudovanou podporu pro oba dva z nich. Zůstává pak už jen na uživateli, jaký způsob komunikace zvolí.
32
8. Postupy při vývoji e-learningového kurzu Jak již jsme zmínili dříve, důležité při vývoji vzdělávacího materiálu je zaměřit se na to, kdo je cílová skupinu uživatelů a podle toho přizpůsobit obsah a formu, jakou budeme výukový materiál prezentovat.
8.1. Role při vývoji kurzu Proces vedoucí k vytvoření lekce či celého kurzu může být dosti strastiplný a bude se na něm podílet řada lidí. Od zadavatele, přes osobu dodávající obsah, po programátora až po osoby provádějící testování. K těmto pozicím přiřadíme role, pod kterými budou schovány příslušné procesy: •
SME (Subject Matter Expert) – specialista na zpracovávanou problematiku (může zastoupit i pozici TMD – např. při využití speciálních nástrojů pro tvorbu kurzů), ale bez větších technických znalostí;
•
TMD (Training Module Developer) – osoba zajišťující technickou realizaci (programátor) vzdělávajícího materiálu na základě podkladů SME;
•
Zadavatel - zadavatelem práce bude, v prostředí firmy, nejspíše oddělení, resp. jeho vedoucí, který také zvolí osobu na pozici SME;
•
Vedoucí projektu – zodpovědná za dodržování stanovených termínů. Tuto pozici bude pravděpodobně zastupovat nadřízený pracovník TMD či SME, nebo ji může také zastávat SME;
•
Testeři – osoba, či skupina osob, "specializujících se" na nalezení funkčních závad v modulu. Pravděpodobně nebudeme zaměstnávat pouze osoby na testování, ale využijeme běžné zaměstnance, kteří se ale nepodílí na samotném vývoji aplikace.
To jakým způsobem budou výše popsané role přiděleny, závisí samozřejmě nejenom na vnitřní organizaci práce, ale také na dostupných finančních zdrojích. Můžeme si dovolit mít zvlášť osobu, která bude zastávat roli Vedoucího projektu, nebo si vystačíme s delegováním funkce na pracovníka, který daný projekt bude mít na starosti ke svým běžným povinnostem?
33
Tabulka 3. zobrazuje popis zodpovědností, které si s sebou jednotlivé role nesou. M. Bezzina v materiálu také uvádí roli známou v odborné veřejnosti pod pojmem Script-writer (odpovědnost za metodickou část a příprava scénáře kurzu na základě podkladů od SME). Role Script-writera spolupracuje především s SME a TMD, ale podle vlastních zkušeností mohu posoudit, že tato role přechází převážně na TMD. Osobu, která by zastupovala zmíněnou roli Script-writera a měla potřebné znalosti a zkušenosti, většinou nemáme k dispozici. Tabulka 3. - Popis zodpovědností 10 Aktivita/Role
Projektový manažer
SME
TMD
Script-writer
Řízení vývojové fáze O Výcvikové cíle a návrh dějové linky I O P P Scriptwriting I P P O Odborné podklady O Pedagogická stránka O Multi-mediální stránka O Vývoj materiálu online I I O P Zdroj: Bezzina, Max. Human factors, Best practices for e-learning developers in ATM, s. 20 Vysvětlivky: O = odpovědnost, P = podílení se, I = informuje
8.2. Obsahová stránka elektronických materiálů Za kvalitu dodávaných materiálů, jak jsem již zmínil, zodpovídá role SME, která by se měla v dané problematice stát rolí odbornou. Důležité je, aby připravený materiál byl v takové podobě, která bude vyhovovat naší cílové skupině uživatelů. Pro správnou přípravu podkladů by mělo být bráno v potaz následující: •
Co je cílem školení.
•
Jaké bude cílové publikum - bude cílové publikum homogenní (věk, počítačové znalosti, znalost prostředí atd.)?
•
Jaké jsou dosavadní znalosti uživatele a jaké jsou návaznosti na další školení?
•
Kolik času bude potřeba k absolvování kurzu?
10
Bezzina, Max. Best practices for e-learning developers in ATM, strana 20.
34
•
Jakým způsobem budeme ověřovat nabyté zkušenosti?
•
Chceme zlepšit dlouhodobě znalosti, nebo pouze rychle přeškolit?
Jako jeden z možných přístupů k tvorbě struktury kurzu uvádím zkušenost, kterou popisuje John Talanca Jr. ve svém příspěvku na e-learningguru.com. Sdílí zde své zkušenosti s délkou (dobou, která je potřeba k absolvování lekce) lekcí elektronických kurzů. Běžnou strategií firem dodávající elektronické kurzy je řazení do kategorie začátečník, pokročilý a expert. Každá z těchto úrovní obsahuje lekce v trvání řekněme 60 minut, což pro uživatele, který hledá specifickou funkci, není ideální. Vhodným řešením se ukázalo vytváření více lekcí, max. do 10 minut, které jsou dostupné uživateli podle tématu. Budoucnost v tomto přístupů vidí při využití především systémů LCMS, které se jeví být nejlepším prostředkem k vytváření těchto krátkých lekcí a z nich pak následně složených celých kurzů. K tomu bych rád doplnil další výhodu vytvářených krátkých lekcí, a to je jejich případná použitelnost i na mobilních zařízeních, kde by uživatel mohl např. při čekání na autobus projít alespoň jednu z lekcí oproti komplexnímu, časové náročnějšímu, kurzu.
8.3. Návrh uživatelského rozhraní TMD zajišťuje realizaci dodaných materiálů SME, nejčastěji v podobě textového dokumentu, do elektronické (nejlépe interaktivní) podoby výukového materiálu. Tak jako SME musí myslet na obsahovou stránku kurzu, musí TMD brát v úvahu následující body: •
Máme dostatečné podklady (obrázky, vhodně napsané texty atd.)?
•
Pro koho je aplikace určena a co má být jejím cílem (posláním).
•
Termín uvedení výukového materiálu do provozu (ovlivňuje složitost uživatelského rozhraní).
•
Kurz bude využit pouze jednou nebo opakovaně (pokud opakovaně, jak často se předpokládá jeho obsahová aktualizace)?
•
Jak bude kurz dostupný (WBT, CBT nebo obojí)?
•
Jaké technologie pro realizaci kurzu zvolíme (jaké máme možnosti – jaké jsou požadavky)?
•
Množství multimediálních prvků. 35
•
Máme k dispozici specialistu na vytvoření grafického návrhu, nebo si vystačí TMD se svými znalostmi (tuto část rozhodně nepodceňovat)?
Grafická stránka lekce/kurzu je hlavním prvkem, kterým uživatele zaujmeme, nebo odradíme. Jestliže uživatele odradíme neatraktivním nebo naopak až příliš košatým vzhledem, těžko jeho pozornost namíříme na samotný obsah materiálu. To, že kurz funguje bezchybně po technické stránce a obsah je kvalitní (bez faktických chyb), je považováno uživateli za samozřejmé! Navigace je hned následující část, se kterou se uživatel po spuštění kurzů setká. Pokud je navigace v kurzu nesrozumitelná, (tj. uživatel neví, kam kliknout, aby se posunul v lekci dál, nebo k požadovanému obsahu), nesmíme dopustit, aby uživatel věnoval více pozornosti (nesrozumitelné) navigaci než samotnému obsahu kurzu. Jako optimální rozložení prvků se nám v praxi ukázalo rozdělení plochy modulu na několik částí, které jsou u různých modulů stejné nebo obdobné, a tím jsme studentům usnadnili orientaci při pohybu v modulu. Ukázka možného rozložení prvků na stránce je na obrázku 3.
Obrázek 3. - Rozložení stránky kurzu
Zdroj: Vlastní
36
Popis jednotlivých částí na stránce: •
název/logo modulu – každý vytvářený modul by měl být zřetelně označen jeho názvem (např. BOZP, Požární školení atd.);
•
název/Logo modulu a společnosti – logo naší příp. dodavatelské firmy;
•
obsahové menu – výukový obsah;
•
navigační prvky – navigace mezi stránkami lekce;
•
informační/příkazová oblast – zde by mělo být uváděno co má uživatel provést (např. přečíst text, odpovědět na otázku, přejít na další stránku pomocí navigačních prvků).
Pokud zachováme rozmístění výše uvedených prvků na stránce, řadě uživatelům ušetříme čas se seznamováním samotné aplikace. Na druhou stranu je žádoucí obměňovat logo kurzu a další grafické prvky, které by měly reprezentovat daný kurz. Uživatel si pak může snáze vzhled asociovat s obsahem. Pro ulehčení práce, při návrhu rozmísťování prvků na stránce mohou být použity specializované aplikace. Jako příklad uvádím ukázku z programu Balsamiq, který je dostupný zdarma, v omezené verzi, online. Příklad schématického zobrazení uživatelského rozhraní je na obrázku 4. Obrázek 4. - Návrh uživatelského rozhraní
Zdroj: Vlastní
37
8.4. Realizace výukového kurzu jako projekt Každý kurz, který je vytvářen interně, nebo i při přípravě k zadání externí firmě, lze považovat za projekt, a proto je k němu nutné také tak přistupovat. K určení velikosti a rozsahu projektu při přípravě jeho plánu by nám měly pomoci odpovědi na otázky uvedené v kapitole 8.2 - Obsahová stránka elektronických materiálů. Při vytváření vzdělávacího modulu bychom měli mít stanoveny takové postupy, které nám pomohou snížit výskyt případných chyb při vývoji a s tím spojené zvýšení nákladů. K vytváření modulu bychom měli přistupovat jako k jakémukoliv jinému projektu. To je stanovit si jednotlivé fáze: •
Úvodní studie – určit, zda zamýšlený projekt (v našem případě e-modul) má využití a v jakém rozsahu, určit publikum, dostupnost, volbu vhodných technologií, délku nasazení, jsme schopni a v jakém rozsahu projekt realizovat pomocí vlastních zdrojů.
•
Plán projektu – zajistit účast osob podílejících se na vzniku modulu (především SME a TMD), určit si termíny na vývoj kurzu a časové rozvržení verzí.
•
Realizace – vytvoření prvního návrhu aplikace, ověřit/upravit navržená technická řešení, prezentace a intenzivní komunikace se zadavatelem, zda navržená podoba aplikace splňuje jeho představy, zajistit spokojenost SME.
•
Testování – testování funkčnosti. Pro testování je třeba zajistit uživatele nejlépe z řad budoucích koncových uživatelů. Testování vývojářem nebo SME není dostatečné a nevede k odhalení často závažných technických chyb.
•
Závěr – vypracování průvodní technické dokumentace popisující způsob zacházení vnitřních procedur, důležité pro navrácení se k projektu po delší době, v případě změny programátora, nebo převzetí projektu, dokumentace s podklady, datum aktualizace, jméno aplikace, datum změny, verze s popisky změn, odpovědné osoby.
38
9. Správa kurzů V následujících bodech vycházím především z vlastních zkušeností, které jsem načerpal z pozice TMD a správce LMS.
9.1. Zajištění aktuálnosti obsahu stávajících materiálů Vytvoření e-modulu stojí čas a s tím spojené vynaložené prostředky. Jak již bylo řečeno v předešlých bodech, důležité je si před zahájením práce na výukovém materiálu definovat cílovou skupinu a účel, za jakým je kurz/lekce vytvářen. Pokud příprava a realizace kurzu bude na vysoké úrovni, ale současně nestanovíme procesy, které nám zabezpečí pravidelné aktualizace obsahu, mohou se neaktuální informace stát zavádějícími, což může vést k nežádoucím následkům. Z toho plyne, že v žádném případě bychom neměli mít v nabídce neaktuální/neplatné kurzy. Pokud již z jakéhokoliv důvodu k nim chceme mít přístup, musí to být výrazně označeno. U každé lekce, potažmo kurzu, je nutné uvádět osobu (příp. pozici) zodpovědnou za aktuálnost obsahu. Tou by měla být osoba s rolí SME, která zná dokonale danou problematiku.
9.2. Katalog dostupných materiálů Nově působící lektoři neměli informace o dostupných materiálech, které by se daly použít při výcviku. Pod pojmem materiál jsou myšleny elektronické moduly vytvořené uvnitř organizace, výukové programy na CD-ROM, moduly dostupné od externích dodavatelů, ale také třeba informace o dostupných pomůckách v podobě elektronických tabulí, či jiných prostředků pro podporu výuky. Postupem času, jak přibývaly v naší organizaci nové moduly, ať to byly moduly spustitelné přes webové rozhraní nebo různé CBT materiály, které jsou v držení různých lektorů, jsem začal řešit způsob, jak osobám odpovědným za výcvik, poskytovat seznam všech těchto materiálů. Jako nejlepším řešením se jeví vytvoření katalogu (ukázka viz obrázek 5.), který obsahuje kompletní informace o daném modulu s tím, že instruktoři mají přístup pouze 39
k informacím, které je zajímají (např. kdo je SME, TMD, aktuálnost kurzu, popis, zodpovědná osoba za jeho aktualizaci). Obrázek 5. - Katalog elektronických modulů
Zdroj: Vlastní
9.3. Vzdělávání/školení lektorů Většinou se zaměřujeme na materiály určené pro studenty, ale z vlastní zkušenosti mohu poznamenat, že se často zapomíná na samotné instruktory, kteří by měli dodávat podklady pro vytváření elektronických kurzů. Přestože máme k dispozici řadu pomůcek, které mohou zpestřit výuku, nemáme dostatečně informované uživatele, v našem případě instruktory. Příkladem je třeba elektronická tabule, která se dá využít jako doplněk prezentace (kreslení přes obrázky v prezentaci). Zde se opět dostáváme k otázce motivace. Proč by ji vlastně měli lektoři využívat. Pokud není přednášející zastáncem dané technologie nebo není přesvědčen o přínosu využívaného elektronického modulu, nemůžeme očekávat aktivní účast na jeho využívání ani ze strany studentů.
40
9.4. Načasování kurzů ke studiu Představme si situaci, kdy má student během svého kurzu projít šesti různými kurzy různě na sebe navazujícími. Pokud bychom mu přiřadili všechny určené kurzy a umožnili jejich okamžité spuštění, navíc v libovolném pořadí, riskujeme, že studenta zahltíme informacemi, které jsou pro něj v daný okamžik nadbytečné. Jedním z možných řešení výše popsaného případu se v naší organizaci zdá být správné načasování kurzů pro jednotlivé fáze studia. Studenti mají možnost vidět, že mají daný modul přiřazený, ale spustit ho mohou až v definovaný termín. Dalším krokem ke zvýšení úrovně poskytovaných informací může být zobrazení kurzů v rámci rozvrhu, čímž student získá vizuální představu, jaké na něj budou kladeny nároky během studia. Zároveň tímto „dávkováním“ můžeme zvýšit zájem o přihlašování do LMS, případně portálu, ve kterém jim jsou materiály poskytovány. Podmínkou pro takovéto dávkování vzdělávacích materiálů je vypracování kompletního plánu studia. Pro technické zajištění dávkování kurzů potřebujeme LMS, který umožní spustit Kurz potažmo lekci na základě definovaných podmínek. V tomto případě časových, ale někdy nám stačí pouze sekvenční, zajištění (LekceB nemůže být spuštěna dříve, než bude úspěšně dokončena LekceA) viz tabulka 4. Tabulka 4. - Příklad zobrazení přiřazených kurzů předmět/období týden 1 týden 2 týden 3 týden 4 [KurzA] Předmět A [LekceB] [Zkouška] Předmět B [LekceC] Předmět C Předmět D [KurzE [KurzE [Zkouška] Předmět E LekceA] LekceB] Zdroj: vlastní
týden 5 [Zkouška] Zkouška Zkouška
Vysvětlivky: V záhlaví je uvedeno časové období – nejčastěji se jedná o den u krátkých kurzů, u delších kurzů dochází k rozdělení na týdny. Ve sloupci Předmět jsou uvedeny všechny předměty, témata, oblasti či jiné výukové celky. Hranaté závorky označují online přezkoušení vč. odkazu na odpovídající test. Pokud kurz obsahuje několik oddělených lekcí a chceme, aby
41
následující lekce byly dostupné až po absolvování určité teoretické části, můžeme je oddělit. Podbarvením je označen běh předmětu přes dané období (týdny).
9.5. Elektronické přezkoušení Mnoho lektorů běžně používá během svých přednášek elektronické prezentace, ale není již tak běžné využívat možnosti LMS (LCMS), které často umožňuje vytvářet a publikovat jednoduché testy pro přezkušování studentů. Přitom právě využití automatického vyhodnocování vede ke značným časovým úsporám.
9.6. Dotazníky spokojenosti Motivace je to nejdůležitější, co potřebujeme k dosažení žádaných výsledků. Pokud nejsou studenti dostatečně motivování, nemůžeme očekávat, že budou dosahovat takových výsledků, které bychom si přáli. Abychom mohli vyhodnotit naše úsilí a čas vynaložený na přípravu kurzu, je nutné od studentů získávat zpětnou vazbu. Zpětnou vazbu můžeme získávat u jednotlivých elektronických modulů formou jednoduchého online formuláře, pomocí kterého studenti mohou odeslat, nejlépe anonymně, krátký vzkaz.
42
10. Budoucí vývoj e-learningu Dostupnost internetu hraje stále větší roli v každodenním životě a s tím i služby, které jsou přes něj dostupné. Dokládají to také výsledky průzkumu uskutečněného v rozmezí května a června 2009 na univerzitách v Anglii, ze kterých vyplynulo, že téměř všichni dotázaní studenti, z celkového počtu 1187, využívají informační a komunikační technologie při studiích na univerzitě, a to v podobě uvedené v tabulce 5. Tabulka 5. - Prostředky využívané při studiu Internet
96
LMS (Blackboard, Moodle)
71
Odesílání prací elektronickou cestou
52
Sociální sítě jako např. Facebook
40
Mobilní telefon
27
Webová diskuzní fóra
25
Second Life
2
Žádné el. zdroje
1
e-journals
1
% odpovědí
Zdroj: NUS/ HSBC Students Research Experience – Report: Teaching and Learning. Studenti, kteří odpověděli, že používají ICT, byli dále dotázání, jak často je využívají. Denně internet využívá 69% a LMS 45% studentů, což značí, že využívání ICT je běžnou součástí při jejich studií a jejich hlavním zdrojem informací. Z toho lze i usuzovat, že budoucnost je spojená především s internetem a technologiemi s tím spojenými. V elektronických materiálech jsou často využívány interaktivní prvky, které jsou nejčastěji realizovány prostřednictvím technologie Adobe Flash příp. nově také Microsoft Silverlight. Vývoj aplikací pro tato prostředí je poměrně snadný v porovnání s vývojem obdobného obsahu přímo pro webový prohlížeč (pokud by to technicky bylo vůbec možné), ale nese to s sebou několik nevýhod jako např. velikost přenášených dat, náročnost na výkon, závislost na výrobci rozšíření aj. Zmíněné nevýhody nemusí být kritické pro stolní počítače, ale jiná situace je v případě mobilních zařízení. Především 43
v této oblasti se zdá být vhodným řešením nástupce jazyka pro zobrazování webového obsahu ve verzi HTML5, což je chystaný nástupce současné verze HTML4.01, představené v roce 1999. Největší překážkou širšího rozšíření prvků specifikace HTML5 je podpora ze strany webových prohlížečů, především pak podpora nejrozšířenějšího, ale do nedávné doby poněkud nepružně vyvíjeného Internet Exploreru (současná verze IE8). I když i zde se pravděpodobně blýská na lepší časy, protože chystaný IE9 by již měl některé prvky z nové specifikace HTML5 měl obsahovat. Konečná podoba standardu, na které pracovní skupina pracuje od roku 2007, se předpokládá koncem roku 2010. Přestože již dnes alternativní prohlížeče podporují některé prvky z připravovaného standardu, potrvá ještě několik let, než je budou moci vývojáři používat bez obav před nekompatibilitou webových prohlížečů. Do přehledu nejdůležitějších změn HTML5 oproti verzi 4 jsou přidány značky: •
