DVOUROZMĚRNÉ ZOBRAZENÍ ULTRAZVUKEM Úkol: 1. Seznamte se s principem generování dvourozměrného sonogramu v B zobrazení a s ovládáním sonografu Aloka SSD-248. 2. Vyzkoušejte si B způsob zobrazení modelu oka různými sondami. Porovnejte rozdíl proti A způsobu zobrazení, které jste používali v úloze „Měření vzdáleností ultrazvukem“. 3. Proveďte měření vzdáleností v B obrazu modelu oka. 4. Seznamte se s funkcí odhadu gestačního věku plodu ze sonograrficky změřeného biparietálního průměru. 5. Sestrojte graf růstové křivky biparietálního průměru plodu. 6. Zodpovězte otázky v závěru úlohy.
Úvod: Tato úloha navazuje bezprostředně na úlohu „MĚŘENÍ VZDÁLENOSTÍ ULTRAZVUKEM“ .
Dvourozměrné zobrazení tkání s pomocí ultrazvuku je velmi výkoná a moderní zobrazovací diagnostická technika. Využívá ji řada medicínských oborů : interní medicína, porodnictví, gynekologie, urologie, oční lékařství, rentgenologie, ortopedie, chirurgie a to pro dignostiku dospělých i dětí. Velkou výhodou této zobrazovací metody je její naprostá bezpečnost pro pacienta i vyšetřující personál. Sonografie používá ultrazvuk nízké intenzity ( do 100 mW/cm2 ), který nemůže negativně ovlivnit živé tkáně. Budete pracovat s japonským přístrojem Aloka SSD 248, který byl vyroben v roce 1985. Od té doby byl zaznamenán značný pokrok ve vývoji sonografů. Moderní přistroje obsahují řadu funkcí a technických vylepšení, které náš přístroj nemá. Pro pochopení principu sonografie však postačuje. Věnujte prosím značnou pozornost zacházení s přístrojem a zejména s jeho sondami. Jsou křehké, nesnášení nárazy a jsou velmi drahé. Při práci se sonografem postupujte podle návodu a v případě nejasností žádejte pomoc asistenta. Princip generování dvourozměrného ultrazvukového obrazu systémem B-zobrazení.
Dvourozměrný obraz vzniká postupným skládáním jednotlivých ultrazvukových obrazových linií, jejichž generování je popsáno v úloze „MĚŘENÍ VZDÁLENOSTÍ ULTRAZVUKEM“. Liniemi je postupně prozařována zobrazovaná tkáň v zobrazovací rovině tak, že tyto linie postupně vyplňují zobrazovanou plochu od jednoho okraje k druhému. Takovýto způsob vytváření obrazu je nazýván skenování ( odvozeno od anglického výrazu scan = snímání, postupné pozorování ). Rozestup linií ( vzájemná vzdálenost ) ovlivňuje negativně laterální (stranovou) rozlišovací schopnost a pozitivně obrazovou frekvenci ( počet snímků za sekundu). Pokud jsou linie příliš řídké je obrázek málo zřetelný ale je pořízen rychle (málo linií v jednom obraze). Obrazová frekvence klesá se zvyšující se hloubkou zobrazení. Čím je větší hloubka zobrazení, tím déle je nutno čekat než se vrátí signál odražený z největší hloubky a teprve pak lze vyslat impulz generující další linii. Na obrazovce tak vzniká dvourozměrný obraz složený z jednotlivých bodů, jejichž souřadnice x je dána pořadím linie, která prozařuje odpovídající bod ve tkáni. Souřadnice y je určena časovým
1
intervalem mezi vysláním a přijetím odrazu příslušného impulzu. Jas bodu odpovídá intenzitě přijaté odražené energie. Odtud také název tohoto způsobu jako B-zobrazení (B = brightness = jas ). Vysílaná ultrazvuková energie je vyzařována do tkáně a odražená energie z tkáně přijímána pomocí sondy. Sonda obsahuje piezoelektrický měnič, který převádí elektrické impulzy na ultrazvukovou energii a naopak. Měnič je vyroben ze speciální piezoelektrické keramiky a je velmi křehký. Sonda se přikládá na pacienta takovým způsobem, aby svou zobrazovací rovinou protínala zobrazovanou oblast. Mezi sondu a pacienta je nanášen speciální gel, který zaručuje přenos ultrazvukové energie mezi sondou a tkání s minimálními ztrátami. Pořízení kvalitního sonogramu a správné zamíření sondy na vyšetřovaný orgán vyžaduje značnou zkušenost vyšetřujícího a dokonalou znalost anatomie. Princip metody a její srovnání s rentgenem znázorňuje Obrázek 1, na kterém je schematicky znázorněno zobrazení schodišťového modelu (fantomu) klasickým skiagrafickým rentgenem a ultrazvukovým přístrojem s elektronickou lineární sondou. Hustota prostředí ρ a rychlost šíření ultrazvuku c ( nezaměňovat s rychlostí světla ) určují akustickou impedanci tohoto prostředí. Koeficient µ vyjadřuje lineární koeficient zeslabení RTG záření.
Obrázek 1: Srovnání principu dvourozměìrného zobrazení rentgenem a ultrazvukem.
2
Základní pojmy sonografie.
Ultrazvukové zobrazovací přístroje vyhodnocují dobu, za která uplyne od okamžiku vyslání budícího impulzu ultrazvukové energie do přijetí jeho odrazu od rozhraní tkání odlišných akustických impedancí. Tyto časové intervaly se pohybují v řádu 10 až 100 µs, závisí na rychlosti šíření ultrazvuku v zobrazované tkáni a z jejich velikosti je odvozena informace o vzdálenosti rozhraní od povrchu aktivní části sondy. Intenzita přijaté energie závisí na rozdílu akustických impedancí a hloubce, ve které se rozhraní. Akustická impedance závisí přímo úměrně na hustotě prostředí a rychlosti šíření ultrazvuku v něm. Z = ρ⋅c kde
(1)
Z je akustická impedance [kg.m-2.s-1] ρ je hustota prostředí [kg . m-3] c je rychlost šíření ultrazvuku [m.s-1]
Vzdálenost mezi povrchem sondy a odrážejícím rozhraním je možno vyjádřit vztahem a = 0,5 ⋅ c ⋅ ∆t kde
(2)
a je vzdálenost [m] ∆t je časový interval mezi vysláním budicího a přijetím odraženého impulzu [s]
Intenzita ultrazvukové energie je při průchodu tkáněmi tlumena. Proto se zpět k sondě vrací pouze malá část vyslané energie. Intenzita ultrazvukové energie ve vzdálenosti x je dána vztahem I x = I 0 ⋅ e − αx kde
(3)
α je lineární součinitel útlumu pro danou frekvenci x je vzdálenost [m] .
Útlum ultrazvukové energie ve tkáních roste úměrně s kmitočtem ultrazvuku. Zobrazovací přístroje v medicíně využívají ultrazvuk v rozsahu frekvencí od 2 do 30 MHz, nejčastěji 3 až 5 MHz. Při vyšších frekvencích než 5 MHz nelze pro značný útlum zobrazovat ve větší hloubce ( břicho, srdce ) , nižší frekvence zase neposkytují vysokou rozlišovaí schopnost. Tzv. teoretická rozlišovací schopnost je zhruba rovna vlnové délce, proto rozlišovací schopnost je přímo úměrná použitému kmitočtu. Pro zlepšení rozlišovací schopnosti se používají také tzv. intrakorporální sondy, které je možno zavádět do těla a přiblížit se tak sledovanému orgánu. To umožní aplikovat ultrazvuk o vyšší frekvenci. Průměrná rychlost šíření ultrazvuku v živých tkáních je přibližně 1500 m/s. Snadno si odvodíte teoretickou rozlišovací schopnost sonografu při frekvenci 3 a 5 MHz.
λ=
c f
(4)
Tvar zobrazované plochy závisí na použitém typu sondy. Sonda svým provedením určuje způsob skenování. Základní dělení sond je podle konstrukce a podle tvaru vytvářeného obrazu.
3
Obrázek 2: Princip mechanické sektorové sondy.
Obrázek 3: Princip elektronické sondy s pravoúhlým obrazem .
Podle konstrukce jsou sondy děleny na: 1. mechanické 2. elektronické
Mechanické sondy vytváří pohyb ultrazvukové linie v zobrazované rovině mechanicky. Pomocí elektromotoru a elektronickým řízením rychlosti otáčení je přes systém mechanické převodovky uváděn do pohybu piezoelektrický měnič. Princip mechanické sektorové sondy je znázorněn na obrázku č.2. Elektronické sondy jsou tvořeny řadou měničů a pro generování a příjem každé linie používají jiný měnič. Měniče jsou připojovány na výstup vysílače a vstup přijímače elektronickými přepínači. Princip elektronické sondy s pravoúhlým obrazem je na obrázku č.3 Podle tvaru obrazu jsou sondy děleny na: 1. lineární (pravoúhlé) 2. konvexní 3. sektorové Následující obrázek názorně vysvětluje souvislost mezi tvarem obrazu a jeho názvem:
4
Obrázek 4: Tři základní tvary ultrazvukového obrazu. Pravidla pro nastavení obrazového monitoru.
Tato pravidla platí obecně pro nastavení monitorů zobrazovacích přístrojů ( počítač, televizor, monitor skiaskopu, monitor gamakamery a pod.). Základní obrazová informace je obsažena v barevné a jasové složce obrazu. V případě sonografu je používán většinou obraz černobílý. Proto si stanovíme základní pravidla pro nastavení prvků jas a kontrast černobílého monitoru. Ovládací prvky jas a kontrast se nalézají vespod pod levým rohem zobrazovacího monitoru a jsou označeny BRIGHTNESS (jas) a CONTRAST (kontrast). Při změně nastavení se navzájem ovlivňují. Vždy je třeba nalézt optimální nastavení obou ovladačů podobně jako u televizního přijímače. 1. kontrast - určuje „tvrdost“ obrazu - t j. strmost přechodu z černé do bílé. Hodně kontrastní obraz má málo šedých kontur. 2. jas - určuje světlost ( svítivost ) celého obrazu. Příliš velký jas unavuje zrak. Jas je třeba přizpůsobit okolnímu osvětlení - ve tmavé místnosti použijeme menší jas a naopak. Užitečnou pomůckou pro nastavení je stupnice šedi zobrazená na levé straně obrazovky. Ovládací prvek kontrast nastavte tak, aby bylo možno rozeznat co nejvíce jednotlivých odstínů šedé škály. Jas pak regulujte tak, aby bylo možno rozeznat ohraničení světlejšího zobrazovaného pole proti tmavšímu pozadí. Po změně jasu upravte nastavení kontrastu a cyklus opakujte tak dlouho, až dosáhnete optimálního zobrazení celé šedé škály. V tom případě máte jistotu, že nastavení monitoru je správné a bude minimálně ovlivňovat kvalitu sonografického obrazu. Nastavením jasu a kontrastu monitoru není ovlivněno zpracování ultrazvukového signálu, ale pouze kvalita obrazu na obrazovce. 5
POSTUP PRÁCE: Následující text není návod k obsluze sonografu, ale je sestaven pouze z hlediska potřeby daného praktického cvičení a má za úkol upozornit pouze na ty funkce sonografu SSD 248, které budete při cvičení potřebovat. Při práci se sonografem dodržujte tato pravidla : Sonograf, se kterým budete pracovat, je složité elektronické zařízení, jehož cena se pohybuje kolem milionu Kč. Vyvarujte se proto činnosti, která by mohla vést k jeho poškození. Přesvědčete se, že obě sondy - sektorová i lineární - jsou bezpečně uloženy v držáku sond a připojeny svými kabely k přístroji. Nemanipulujte s připojovacími konektory, pokud je sonograf zapnutý. Sondy jsou velmi choulostivé na nárazy, sonda nesmí za žádných okolností upadnout. Připojovací kabel nesmí být ostře ohýbán v malém poloměru a nesmí být namáhán tahem. Nedotýkejte se aktivním povrchem sondy ostrých hran. Po skončení vyšetření otřete ze sondy gel. Nenechávejte mechanickou sondu v provozu, pokud nesnímáte obraz. Aktivujte zmrazení, nebo přepněnte na elektronickou sondu, která se provozem neopotřebovává. Popis ovládání sonografu Aloka SSD-248
Prohlédněte si vodorovný ovládací panel a lokalizujte jednotlivé ovládací prvky. Tučným písmem jsou označeny ty, které budete při své práci využívat: Název • • • • • • •
Hlavní vypínač Regulátor kontrastu Regulátor zisku Regulátor zesílení v blízké oblasti Regulátor zesílení v hloubce Vodící páčku kurzoru Pole klávesnice
Označení na přístroji
Základní nastavení
POWER CONTRAST GAIN NEAR FAR
zapnuto - svítí 4 6-8 5 0
V poli klávesnice se nalézají další ovládací prvky. Z nich nejdůležitější jsou : • • • •
zmrazení obrazu tlačítka ovládání nebídky funkcí značky pro měření ukotvení měřícího bodu
FREEZE FUNCTION „1“ až „6“. +x MARK REF
vypnuto - nesvítí vypnuto - nesvítí
Vedle obrazovky se naléza svislý ovládací panel. Obsahuje tyto funkce: Přepínání sond sektor x lineár SCANNER lineár (pravoúhlý) Změna velikosti zobrazované plochy MAGNIFI neměnit Volba způsobu zobrazení B x TM MODE B Zapnutí a posuv značící linie M CURSOR vypnuto Změna směru obrazu vertikálně IMAGE DIRECTION a horizontálně pravý zapnut Tabulka FUNCTION MENU je pomůcka pro volbu funkcí, dostupných z klávesnice přes tlačítko FUNCTION.
Význam ostatních ovládacích prvků bude objasněn v dalším textu, pokud to bude úloha vyžadovat.
6
K sonografu jsou připojeny dvě různé sondy: 1. Elektronická lineární, pracující s frekvencí ultrazvuku 3,5 MHz, poskytující pravoúhlý obraz. 2. Sektorová mechanická, pracující s frekvencí ultrazvuku 5 MHz, poskytující sektorový obraz. Prohlédněte si obě sondy a určete, která je elektronická s pravoúhlým zobrazením a která je mechanická sektorová. Nejste -li si jisti, zeptejte se asistenta. Po zapnutí se přístroj vždy automaticky přepne na pravoúhlý obraz, generovaný elektronickou lineární sondou, aby nedocházelo ke zbytečnému opotřebení mechanické sondy. Představu o měřítku zobrazovaného pole vám dává stupnice nad a po pravé straně obrazu, která je dělena po 1 cm. Uchopte elektronickou lineární sondu 3,5 MHz, naneste na aktivní část sondy (hnědý pruh) ze zásobní lahvičky vrstvu gelu cca 2 až 5 mm a přiložte sondu aktivní částí na podélné okénko na boku vany s modelem oka. Model umístěte ve vaně tak, aby směřoval čočkou k sondě a byl vzdálen přední hranou asi 2 cm od sondy. Na obrazovce se objeví obraz příčného řezu modelem. (Pokud se neobjeví obraz, zkontrolujte tlačítko FREEZE v pravém dolním rohu vodorovného ovládacího panelu - nesmí svítit zelená kontrolka.) Pokud se vám podaří model zobrazit, vyzkoušejte funkci tlačítka FREEZE (mrazení), které slouží k uložení obrazu do paměti. Je-li FREEZE aktivní, na obrazovce zůstává „zmrazen“ obraz, pořízený v okamžiku zapnutí funkce FREEZE a svítí zelené návěští uprostřed tlačítka. Zmrazený obraz nelze již ovlivnit ovládacími funkcemi. Je uložen v paměti přístroje a zobrazen na monitoru i když sonda je odložena v držáku. To umožňuje provádět měření v obraze aniž je nutno přidržovat sondu na pacientovi, respektive zobrazit staticky určitou fázi pohybu orgánu ( na př. srdce ). Stisknutím tlačítka FREEZE zrušte zmrazení obrazu a pozorujte řez modelem oka. Měňte přitom náklon lineární sondy ve vertikálním směru. Uvědomte si polohu zobrazovací roviny. Všimněte si malé šipky v pravém horním rohu obrazu. Tato šipka určuje stranovou orientaci obrazu proti sondě, protože ukazuje tu stranu sondy, ze které je vyveden kabel. Stranovou orientaci vlevo a nebo vpravo je možno změnit dvojicí dolních tlačítek pod nápisem IMAGE DIRECTION na svislém ovládacím panelu. Přesvědčete se o změně orientace obrazu. Pro hodnocení obrazu v lékařské praxi má směrová orientace velký význam. Důležitým ovládacím prvkem je řízení zisku (zesílení) GAIN. Ovládá se jím zesílení přijatých signálů. Vyzkoušejte si jeho vliv na obraz - působí podobně jako ovládání jasu obrazu. Zvýšením zesílení se zvyšuje amplituda signálu a tím i jas jednotlivých bodů. Velmi těsně s touto funkcí souvisí možnost řídit zisk v závislosti na hloubce, ze které je aktuálně přijímán odražený signál. To znamená, že v průběhu vytváření každé linie obrazu se zesílení mění. Nejprve - když jsou přijímány odrazy z malé hloubky, je zesílení malé a postupně se zvětšuje. Tato funkce umožňuje potlačit silné signály v blízkosti sondy - přesuvník NEAR - a naopak více zesílit signály utlumené průchodem tkáněmi z větší hloubky - přesuvník FAR. Ověřte si funkci těchto ovladačů. Zobrazovanou hloubku respektive měřítko zobrazení lze měnit tlačítky MAGNIFI (magnification = zvětšení). Vyzkoušejte si změnu velikosti zobrazované plochy. Nastavte výše uvedené ovládací prvky tak, abyste obdrželi optimální obraz. Pak jej zmrazte tlačítkem FREEZE. Sondu otřete od gelu a uložte do držáku na přístroji. Na zmrazeném obraze proveďte měření s pomocí kaliperu (měřítka), kterým jsou sonografy standardně vybavovány. Náš přístroj umožňuje měřit dvěma nezávislými kalipery, označenými + a x. Jsou to vlastně záměrné křížky, které nastavujeme na měřené struktury. Měření začnete stlačením značky příslušného kaliperu - např. X . Tlačítka kaliperů se nacházejí v pravé horní části vodorovného panelu. Na
7
obrazovce se objeví značka X, se kterou můžete pohybovat pomocí vodící páčky, která je nad tlačítky kurzorů vpravo od točítka GAIN. Po nastavení značky do výchozí polohy měření stlačte tlačítko MARK REF . Tím ukotvíte jednu značku kaliperu a vodící páčkou umístěte druhou značku do požadované polohy. Na displeji vpravo můžete číst vzdálenost mezi značkami kaliperů. Změřte takto vnější průměr očního bulbu na modelu. Opakovaným stiskem MARK REF přepnete ukotvení značky. Stejným postupem zapněte kaliper + a změřte maximální tloušťku čočky. Oba rozměry změřte 5 krát. Výsledky si poznamenejte. Spočítejte průměr a relativní chybu měření. Dále použijte mechanickou sektorovou sondu 5 MHz. Odmrazte obraz a na svislém ovládacím panelu zapněte přepínač SCANNER se značkou sektoru kruhové výseče. Tím připojíte k přístroji sektorovou sondu. Na obrazovce se objeví obraz sektorové kruhové výseče. Ucítíte vibrace sondy, způsobené pohybem měniče a mechanických částí sondy. V přední části sondy - tzv. doméně - je zřetelně patrný pohyb krystalového měniče. Odhadněte směr zobrazovací roviny - tato by měla procházet výstupkem na na hnědém kroužku za doménou. Výstupek označuje stranovou orientaci. Na obrazovce je znázorněn malým kroužkem po straně vrcholu výseče. Stranovou orientaci lze měnit stejně jako u lineární elektronické sondy, navíc lze otočit obraz i vertikálně tlačítkem těsně pod nápisem IMAGE DIRECTION. Vyzkoušejte si i tuto funkci. Naneste na čelo sondy cca 2 až 3 cm3 gelu a přiložte ji na gumou kryté okénko vany s modelem oka. Natočte sondu tak, aby zobrazovací rovina byla vodorovná. Nastavte vhodně zesílení a rozměr (hloubku) zobrazení. Hloubku zobrazení nastavujete opět tlačítky MAGNIFI a v pravé části obrazovky čtete údaj o nastavené hloubce obrazu. Všimněte si změny obrazového kmitočtu vibrace sondy - v závislosti na zobrazované hloubce. Poznamenejte si ve kterých hloubkách dochází ke změně obrazového kmitočtu a v protokolu uveďte, čím je tato změna způsobena. Posuďte vliv použité frekvence obou sond (3,5 MHz a 5 MHz) na kvalitu obrazu a hloubku zobrazení. Pozorujte vliv natočení sondy na zobrazovaný řez modelem oka a srovnejte manévrovatelnost sondy lineární a elektronické. Své poznatky uveďte v protokolu. Pokuste se nalézt důvody které vedou k tomu, že jediná vhodná sonda pro transthorakální echokardiografické vyšetření srdce je sektorová sonda. Svůj názor poznamenejte do protokolu. (Nápověda: Kost velmi silně tlumí ultrazvukovou energii. ) Použitá mechanická sektorová sonda umožňuje volit dva způsoby snímání obrazu: 1. Kvalitní obraz s vysokou hustotou linií (256 linií ve výseči) a nízkou obrazovou frekvencí. 2. Méně kvalitní obraz, pořizovaný poloviční hustotou linií (128 linií ve výseči), který se vyznačuje dvojnásobnou obrazovou frekvencí. Pro přepínání mezi oběma módy je využívána jedna z funkcí nabídky FUNCTION. Stiskněte tlačítko pod nápisem FUNCTION. V dolní části obrazovky se vypíše nabídka 1. stránky nabídky. Zde volte funkci F RATE (což znamená „frame rate“ čili obrazová frekvence) stlačením číslice 5. Nabídka se změní na tři položky 1-EXIT, 2-NORMAL a 3-HIGH. Položkou EXIT vystoupíte zpět do původní nabídky, položka NORMAL poskytuje obraz s normální hustotou linií a položka HIGH volí vysokou obrazovou frekvenci a tedy poloviční hustotu linií. Vyzkoušejte si tuto funkci v různých hloubkách zobrazení. Ověřte její vliv na kvalitu obrazu. V dalším kroku si předvedete použití sonografu při určení gestačního věku plodu měřením biparietálního průměru. Měření biparietálního průměru hlavičky plodu je nejčastěji ultrazvukem zjišťovaný biometrický parametr k odhadu gestačního věku plodu od 12. týdne těhotenství. Měření se provádí v rovině
8
thalamu kolmo na falx cerebri a měří se vzdálenost od zevního okraje jedné parietální kosti k vnitřnímu okraji druhé. Přesnost odhadu gestačního věku je ± 2 až 3 týdny. Aby program mohl stanovit i předpokládaný termín porodu, musíme do počítače zadat datum měření. Volte FUNCTION položku 2 - COMNT a v nabídce pak položku 3 - DATE. V horním pravém rohu obrazovky začne blikat kurzor. Zadejte datum ve tvaru dd-mm-rr. Jako oddělovač dnů - měsíců - roků použijte pomlčku. Zadání ukončete stlačením FUNCTION.
Obrázek 5: Příklad sonogramu BPD ve 34 týdnu těhotenství Z měřící vany vyjměte model oka, vylijte z něj vodu a odložte do misky. Na jeho místo vložte největší model biparietálního průměru (BPD) tak, aby čára středového echa (struna uvnitř modelu) nebyla rovnoběžná s osou ultrazvukových linií. Můžete volit směr znázorněný na obrázku č.5. S použitím vhodné sondy sejměte a zmrazte obraz příčného řezu modelem BPD při největším použitelném zvětšení tak aby byla zřetelná čára středového echa a oblast parietálních kostí. Při sonografii plodu je středové echo velmi důležitou známkou správné polohy zobrazovací roviny (sondy) a je to obraz struktur mozku mezi oběma hemisférami (corpus pineale, septum pellucidum, falx cerebri a pod). Budeme předpokládat, že takto sejmutý obraz je zobrazením biparietální roviny hlavičky plodu. Nyní změřte „biparietální průměr“ kaliperem. Stiskněte tlačítko kaliperu + a umístěte značku + na vnitřní okraj parietální kosti a stiskněte tlačítko MARK REF. Značka se ve zvoleném místě ukotví a objeví se druhý + , který přesunete ovládací páčkou na vnější okraj protilehlé parietální kosti tak, abyst měřili kolmo k středovému echu. Opakovaným stiskem MARK REF přepínáte ukotvení značky. V pravé části obrazovky můžete číst vzdálenost v cm. V nabídce FUNCTION vyberte položku 4 - G. AGE (gestation age) a z její nabídky položku 2-BPD (biparietal diameter). V pravé části obrazovky můžete číst „odhadovaný gestační věk“ EGW (Estimated Gestational Week) v týdnech a dnech s ± odchylkou ve dnech a dále datum USEDC (Ultrasound Expected Date of Confinement) což je datum porodu odhadované na základě ultrazvukového měření. Zopakujte měření se všemi modely hlaviček a sestavte tabulku EGW v závislosti na BPD z takto naměřených hodnot a sestrojte příslušný graf. Získáte tak růstovou křivku BPD. Otázka č.1.:V závěru protokolu zdůvodněte, proč je v rovnici (2) koeficient 0,5. Otázka č.2.:Vypočítejte teoretickou rozlišovací schopnost sonografu se sondami o frekvenci 3MHz a 7,5 MHz ve tkáni s průměrnou rychlostí šíření ultrazvuku 1500 m s. 9
