DUBEN BYL VE ZNAMENÍ AKCÍ
Úvodník Bratři a sestry v Jeţíši Kristu, vítejte u květnového čísla našeho zpravodaje. Tak jako je kaţdé číslo trochu jiné, tak i my jsme rozdílní. A je pravda, ţe kaţdý z nás je jiný typ. Někdo potřebuje v ţivotě větší řád, jiný dává přednost spíše volnosti. V určitých věcech ale většina z nás uvítá pravidelnost. Některé pravidelně se opakující věci a události přinášejí do našeho ţivota radost a potěšení. Mohou to být rodinné slavnosti, dovolená na oblíbeném místě, setkání s přáteli či spoluţáky, které rádi vidíme, sobotní bohosluţba či „pouze“ čas se svým Stvořitelem. V nedávné dubnové sobotě s Maranathou jste obdrţeli dotazník, ve kterém jste mohli zaznačit oblast, ve které jste ochotni být k dispozici při samotných přípravách i vlastní letní evangelizaci. Ţel, ţe odpovědí se sešlo jen málo. Máte proto příleţitost dohnat to skrze tabulku, která je vyvěšena ve sboru na nástěnce. Jedna z čiností, bez které bude veškeré lidské snaţení málo platné, je modlitební podpora. Jsem moc rád, ţe nás k tomu motivuje i výzva Generální konference, kterou si budete moci znovu v tomto čísle připomenout. Satan je mistr v zaměstnávání lidí naléhavými věcmi, jen abychom se nevěnovali těm důleţitým. Bude se snaţit jakkoliv zpřetrhat náš kontakt se „Zdrojem ţivota“. Pravidelná modlitba je jedna z těch věcí, které do našeho ţivota mohou přinést radost, sílu i potěšení. A jestli je něco nedílnou součástí fungujícího vztahu s Bohem, tak právě osobní modlitba. Modlitba, ve které se Bohu odevzdáváme, nasloucháme mu a necháme se jím přetvářet. Je to nesmírně důleţitý čas, kdy můţeme od Boha zaslechnout, kde a jak nás chce pouţít. Jsem moc vděčný za to, ţe sestra Vyčánková byla ochotna znovu dát do pohybu sborový modlitební řetězec, který bude s pravidelností probíhat v ranních i večerních hodinách. Je to pro nás nová moţnost dát našemu duchovnímu ţivotu a modlitbě její pravidelnost. Je to i příleţitost najít skrze modlitbu své místo ve sluţbě Bohu při naší evangelizaci. Je to moţnost znovuobjevit modlitbu, která spojuje naše manţelství i rodiny. Prosím, modlete se společně jako partneři, jako rodiny. Zkuste najít zalíbení v těchto vzácných chvílích. Byl bych vděčný za to, kdybyste se modlili za terénní pracovníky, kteří nabízejí informační balíčky, za mladé lidi, kteří v létě přijedou vypomáhat v rámci evangelizace, za Kniţní kolportéry i za to, aby Bůh připravil půdu pro zasetí jeho evangelia. Ptejme se kaţdý Pána Boha, kdo z našeho okolí se má stát předmětem našich modliteb. Věřím, ţe nám to můţe Bůh poloţit na srdce. Prosme Boha, aby tyto lidi uţ dnes připravoval na to, ţe je jednoho dne pozveme ke studování Písma, na Biblické přednášky, nebo jim „jen“ otevřeně řekneme, co pro nás vztah s Bohem znamená. Těším se na vše, co Pán Bůh plánuje v našich krajích tento rok vykonat. Všichni máme nádhernou příleţitost být u toho, kdyţ Bůh pracuje. Neochuzujme se o ni. Martin Ţůrek
Rozhovor Mé dětství měl plně pod kontrolou Pán Ježíš Věříte v to, ţe nejen vaše dětství, ale vlastně celý ţivot má Pán Jeţíš pod kontrolou? Ve světle toho, v co a koho věříte, mně určitě řeknete, ţe ano. Moţná mnozí poznali Pána ţíše aţ později neţ v dětství, ale ochranu od Něho si určitě všichni uvědomujeme... A také se vám stává, ţe se po několika letech v místech, kde byste to nečekali, sejdete s někým, koho jste znali z mládí? Mně se to stalo. Před časem se do našeho sboru – vlastně do manţelství s naší sestrou - přiţenil mladý muţ, který pochází ze stejného města jako já. Navíc nějaký čas byl se mnou v jednom zaměstnání. Tím mladým muţem je Jiří Graclík. V březnu jsme ho přijali podáním ruky zpátky do církve a zároveň se stal členem našeho sboru. O tom kým je, jak ţije, je náš dnešní rozhovor.. - Odkud a z jaké rodiny pocházíš ? (rodiče, sourozenci atd..) Narodil jsem se v Novém Jičíně a v mých pěti letech jsme se přestěhovali do Kunína. Rodiče se rozvedli, kdyţ mně bylo asi 7 roků. Mám jednoho staršího bratra, jednoho mladšího bratra a jednoho nevlastního bratra a jednu nevlastní sestru. - Jaké jsi měl dětství a čím jsi jako malý chtěl být? Dnes vím, ţe moje dětství měl plně pod kontrolou Pán Jeţíš. Rád jsem chodíval s mojí babičkou do evangelického sboru. Rád jsem se toulal po samotách a rozmlouval s Bohem, kterého jsem ještě vůbec neznal. V 15 letech jsem byl poprvé na táboře pořádaném adventisty a po
zdravotní přednášce, která byla na tom táboře, jsem přijel domů a nechtěl jsem jíst ţádné maso. Neuměl jsem si tehdy vařit bez masa a tak jsem jedl samá vajíčka, aţ mi z toho bylo špatně (-: . Napřed jsem chtěl být kosmonautem, potom popelářem a v 9 letech jsem poprvé chtěl být truhlářem. Po škole jsem se hlásil na zedníka, ale tam mě ze zdravotních důvodů nevzali. Pán to zařídil tak, ţe jsem se nakonec dostal na truhláře. Rád jsem se vyučil truhlářem. - Jakého vzdělání jsi dosáhl a co za práce a zaměstnání jsi doposud dělal? Jsem vyučený truhlář pro výrobu nábytku a zařízení. Potom jsem šel na střední školu zaměřenou na nábytek a dřevostavby. Teď se chystám na závěrečnou zkoušku z „Královského zákona“, nejvyšší školy, kterou na zemi lidé mohou vystudovat. O jednu krásnou pasáţí se s vámi podělím: „Blahoslavení ti, kteříţ jsou ctného obcování, kteříţ chodí v zákoně Hospodinově. Blahoslavení, kteříţ ostříha-
Rozhovor jí svědectví jeho, a kteříţ ho celým srdcem hledají. Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. Tehdáţť nebudu zahanben, kdyţ budu patřiti na všecka přikázaní tvá. Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, kdyţ se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějţ mi blouditi od přikázaní tvých. V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. Z cesty svědectví tvých raduji se více, neţ z největšího zboţí. O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. V ustanoveních tvých se kochám, aniţ se zapomínám na slovo tvé. Tu milost učiň s sluţebníkem svým, abych, dokudţ jsem ţiv, ostříhal slova tvého. Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. Příchozí jsem na tom světě, neukrývejţ přede mnou přikázaní svých. Umdlévá duše má pro ţádost soudů tvých všelikého času.“ Ţalm119:1-20 Vybral jsem si toho nejlepšího učitele. „ Ale kdyţ přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu …“. Jan 16:13 David byl zamilovaný do tohoto zákona a já se přiznám, ţe jsem taky. Momentálně pracuji ještě jako truhlář, stolař a tesař. Přitom prodávám certifikovaný, hloubkový úklidový a čisticí systém ke zvýšení domácí hygieny pro ne-
mocné, ale i zdravé lidi. A ještě mám další dvě vedlejší zaměstnání. - Vím, ţe původně pocházíš z nevěřící rodiny. Jak ses tedy dostal k víře a k adventistům? Odmalička jsem byl chlapec spíše duchovní. Jméno Jeţíš Kristus mě odmalička přitahovalo. V 15 letech jsem byl na kurzu Bible v Novém Jičíně, a protoţe Církev adventistů sedmého dne byla jediná, která uznávala sobotu, tak jsme začali chodit do sboru v Novém Jičíně. - Jak hodnotíš své dřívější rozhodnutí opustit církev z pohledu současnosti? … na ty věci, kteréţ jsou za mnou, zapomínaje, k těm pak, kteréţ jsou přede mnou, úsilně chvátaje, k cíli běţím, k odplatě svrchovaného povolání Boţího v Kristu Jeţíši. - Co tě vedlo k návratu do církve? Poslušnost Boţího slova. - Můţeš nám říci, jak ses dostal do našich končin a jak ses seznámil se svou manţelkou? Po modlitbě jsem se rozhodl dát přednost zaměstnání u věřících lidí před světskými. Můţu vřele doporučit mladým svobodným lidem. Zaměstnání u věřících lidí. Tam mi můj drahý Pán Jeţíš nachystal překvapení. Moji milovanou manţelku. - Jak a kde ţijete v současnosti a jak tě přijala nová rodina? S pomocí Boţí ţijeme v Kateřinicích, moc krásné místo nám Pán dal, v přírodě na okraji obce. Celý pracovní týden jsme v Kroměříţi. Všichni v Kristu se máme rádi.
Rozhovor - Ve Zlíně jsi jiţ několikrát byl. Jaké dojmy máš z našeho sboru? Rád vás všechny vidím, vím, ţe společné shromáţdění je pro mě obohacující. Rád se učím od Jeţíše. Odmalička, uţ od 7 let, v sobě mám velikou úctu k domu Boţímu. Pokaţdé si uvědomuji, ţe jsem v místě, kde se zpívají chvály Bohu a studuje Slovo Boţí a kde je spousta andělů a ten nejvzácnější dar nebes pro nás všechny od Pána Jeţíše Krista, Duch Svatý. - Myslíš si, ţe máš nějaké dary či obdarování, které pouţíváš či bys mohl pouţívat pro církev, sbor…? Osobně si myslím, ţe bych mohl posílit společná modlitební shromáţdění. Mrazí mě v zádech, kdyţ si vzpomenu na slova Pána Jeţíše, která v ekumenické bibli nenajdete, ţe „Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst“. Matouš 17:21 Rád bych chtěl, dá-li Pán, posílit řady kniţních evangelistů. Osobně tuto práci vidím jako jednu z nejprospěšnějších pro dnešní velice váţnou dobu. - Jak vidíš budoucnost církve, co je pro tebe v církvi pozitivní a co naopak negativní? Těším se na tu chvíli, kdy Pán Jeţíš si „ji sobě postaví slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.“ Efezským 5:27 Asi to nejkrásnější, co u adventistů je, ţe Pán Jeţíš tuto církev obdaroval tak velkým duchovním bohatstvím, můţeme si nabrat zlata ohněm zprubovaného a … roucho bílé i kollyrium na oči, abychom viděli, ţe skutečně kaţdý opravdový „pathfinder“ (hledač stezky) můţe přijít k Trůnu milosti a ve víře prosit Pána Jeţíše o to svatební roucho, bez kterého nemůţe
nikdo vejít na svatební hostinu. A pohlédnout na Pána Králů aniţ by zemřel. Negativní věci v církvi a nebo to, co není Boţí vůlí, to jsou věci, které nemají dlouhého trvání. Vţdyť je zaslíbeno, ţe si ji Pán nachystá bez poskvrny. Pán Jeţíš si sám určí čas nápravy. A tím jistěji, kdyţ stráţní zaspí ve svůj neprospěch a nesplní svůj úkol. Dnes jsme církví bojující, ale víme, ţe bude vítěznou. Avšak vědomě přehlíţet zjevný hřích je pro církev nebezpečné, protoţe dříve nebo později se projeví Boţí hněv. Kdyţ stráţní nejsou ostraţití a nerozlišují svaté od nesvatého uţ v maličkostech, tak se začnou vkrádat do církve modlářské praktiky Pís. 2:15. Proto také Pán Jeţíš říká, ţe na něj budou čekat pošetilé panny, kterým se líbí věci tohoto světa a moudré panny, kterým se líbí ty nebeské poklady. - Jaké přání do budoucna máš pro věřící lid a třeba i náš sbor? Vím, ţe čas je příliš krátký a proto si přeji aby se lid Boţí navrátil k těm starým stezkám. „… Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, … Jeremjáš 6:16, protoţe „ … jakoţ vyšší jsou nebesa neţ země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“ Izajáš 55:9. S přáním Boţího pokoje pro kaţdého, kdo miluje Pravdu, Jirka Graclík. Díky P. Matula
Rozhovor Bráchové mě někdy dostávají do varu Lidé jsou různí – kliďasi, bouřliváci, tici, „plačky“, věční stěţovatelé …. . a mohl bych pokračovat. Dnešní další rozhovor bude s druhým nejstarším váčkovic potomkem – Štěpánem, kterému většina z nás říká Steve, Štěpko nebo jinak. Stejně jako u minulého rozvoru s jeho bratrem Matějem platí, ţe jej známe od kolíbky. V mém případě to není aţ tak pravda, kdyţ jsem přišel do Zlína na civilku, byl uţ Štěpa na světě a měl se k světu. Kdyţ si na tu dobu a na něj, malého klučíka, vzpomenu, uvědomuji si, ţe čas neúprosně letí. Nadpis rozhovoru je logickým vyústěním toho, jaký pocit mám ze Štěpy. Velký kliďas, vše s rozvahou, ale přece jen není supermanem – i on někdy vypění. A jak to bývá zvykem, nejčastěji díky vlastním. Takţe teď máte moţnost poznat Štěpu z pohledu, který moţná neznáte. - Představovat tě nemusím. Odkud a z jaké rodiny pocházíš všichni víme. Většina tě zná od prvních dní ţivota. Ale přesto – jaké první vzpomínky na sbor máš? Pamatuju si, jak jsme ještě chodili do evangelického kostela, protoţe jsme neměli vlastní modlitebnu :-) - Kdo ti v průběhu let, kdy jsi ve sboru vyrůstal, byl nejblíţe? Byli to učitelé a učitelky v sobotních školách, ti nás provázeli stále.
- Které období ve sboru se ti líbilo nejvíce a kdy jsi naopak moc rád do sboru nechodil? Do sboru jsem chodil většinou rád, ţe bych měl nějaké období, kdy bych chodit vůbec nechtěl, to ne. - Jak se stalo, ţe jsi dospěl k rozhodnutí studovat váţně Bibli a uzavřít smlouvu s Pánem Bohem skrze křest? Nebylo to jednorázové rozhodnutí, ale postupně jsem k tomu přirozeně tíhnul... - Většina z nás si všimla, ţe z malého kluka jsi dospěl v „obra svalů“ a ţe kromě svalů máš hobby – motorky. Jak ses dostal ke koníčkům – posilování a motorkám? Tak lásku k motorkám jsem s bráchou Matějem zdědil po taťkovi. Je to drahý koníček, ale dá se s ním uţít hodně radosti. K posilování jsem se dostal tak, ţe jsem si strašně všímal lidí, na kterých bylo vidět, ţe posilují a chtěl jsem být taky takový. A tak jsem se do toho pustil a je to můj ţivotní styl uţ několik let. - Co takový svalovec musí dělat, aby byl svalovcem? Jíst, cvičit, jíst, spát (odpočívat) a pořád dokola A všechno pečlivě dodrţovat – jde o pečlivost, trpělivost a odhodlání. - A co motorky? Jakou máš v současnosti, jaké jsi měl v minulosti a plánuješ i nějakou novou? Tak měl jsem uţ několik motorek. Začínal jsem na těch nejmenších s obsahem
Rozhovor 50ccm, potom 125, 350 a teď mám „šestikilo“. Do budoucna bych chtěl tisícovku ale na to si ještě chvíli počkám...Je potřeba hodně šetřit. - Vím, ţe s tvými studijními plány se ledasco změnilo. Co tedy v současnosti studuješ – co z tebe bude a jak tě to baví? Tak studuju tříletý obor s výučním listem. Bude ze mě zedník, kdyţ se podaří. Práce to není lehká, ale v dobrém kolektivu se pracuje dobře.
zrcadlem :-) Takové se mi líbí. Ale zatím jsem nenašel tu pravou. A určitě se do toho netlačím, všechno má svůj čas... - Uţ víš, jaké máš obdarování pro církev a sbor a jak se chceš zapojit do chodu sboru? Tak to ještě nevím, nechám se překvapit :-) - Co a jak pro tvou víru znamenala a znamená tvá rodina? Znamená pro mě všechno, bez ní by nic z toho, co je, nebylo.
- Máš kromě zmíněných koníčků i další, a jaké? Baví mě také počítače. Hlavně jejich součástky. Baví mě dozvídat se o tom víc. - Všimli jsme si, ţe máš super pozici mezi dětmi, hlavně malý Mates Miklica tě osedlává jako koníka. Navíc jsi úplný kliďas. Je to pravda, ţe máš blízko k dětem a jsi tak klidný vţdycky? Tak blízko k dětem mám. Mám je hodně rád a rád se jim věnuju. Takový kliďas jsem většinou, jen bráchové mě někdy dostávají do varu Ale to zas hned přejde – máme mezi sebou dobré vztahy. - Hora svalů, bystrá mysl, neobyčejná vytrvalost. To je magnetem na děvčata. Uţ jsi děvčata zaregistroval a ony tebe? Jak se ti současná děvčata líbí? Ano všiml jsem si, poprvé to bylo patrně za Adama, kdyţ Bůh stvořil Evu Současná děvčata (myšleno moderní děvčata) se mi nelíbí. V dnešní době je hodně kladen důraz na fyzickou krásu a to mě odrazuje. Ale to samozřejmě neplatí ve 100% případů. Najdou se i super holky se správně poskládanými ţivotními prioritami, které netráví většinu dne před
- Co si přeješ osobně do budoucna a co přeješ našemu sboru, církvi… Hodně peněz, plnou garáţ motorek, svoji posilovnu a výrobnu počítačů – znáte to a zdravíčko by taky neuškodilo Pro sbor menší učet za plyn a elektřinu, coţ by šlo určitě nějak moderně zařídit - Otázka na závěr. Jaké dojmy máš ze svého křtu? Dobré, jen jsem se bál, ţe se do toho bazénku nevejdu nebo ţe se vylije :-) Jinak jsem za to moc rád. Díky P. Matula
Reportáž Jak se četla Bible na náměstí... V sobotu 23.4.2011 proběhl u nás ve Zlíně další ročník celonárodního čtení Nové Bible kralické – překlad 21.století. Při ţitosti ních svátků tak mohlo zaznít poselství Boţího slova na veřejnosti přímo před radnicí na náměstí Míru. Záměrem celé akce bylo připomenout lidem našeho města, ţe skutečné Velikonoce nejsou svátky jara, ale především období, ve kterém Jeţíš Kristus vykonal pro nás to nejcennější, co mohl udělat – zachránil nás z marnosti tohoto světa a dal nám naději na věčný ţivot v Boţí přítomnosti... Celou atmosféru této akce naladilo v úvodu několik pěkných křesťanských písní zpívaných za doprovodu kytary a krátce po deváté hodině organizátoři otevřeli Boţí slovo k četbě v místě Janova evangelia. Kaţdý, kdo chtěl, si mohl přečíst svůj kousek Bible, ať uţ to byli ti, kteří s tímto záměrem na náměstí přišli nebo ti, kteří tudy pouze procházeli. A kolemjdoucí se opravdu zastavovali a poslouchali... V době, kdy jsme na tomto místě byli přítomni, se četby zúčastnili také zástupci církve apoštolské, křesťanského společenství a církve baptistické.
Kaţdý, kdo našel odvahu a do čtení se zapojil, dostal pak jako poděkování a upomínku na tento den evangelium sv. Jana a list ap. Pavla k Římanům. Součástí akce bylo i rozdávání velikonočních novin se stručným vysvětlením významu Velikonoc a nabídka nejrůznějších Biblí za speciální velikonoční ceny. U proroka Izaiáše se píše, ţe ţádné slovo, které vychází z Boţích úst, se k Bohu nevrátí s prázdnou - ale vykoná zdárně to, k čemu je Bůh poslal (Iz 55,11). Věřím, ţe i tohoto dne splnilo svůj úkol v mnohých lidských srdcích v našem městě. Hospodin to zaslíbil a všechna Jeho zaslíbení jsou otázkou Boţí cti. Nikdy by nám neslíbil nic, co by nemohl splnit... účastníci akce: Hanka Baliczová a Iveta a Matěj Slováčkovi
Reportáž Síla a důstojnost jsou jejím šatem Kdyţ jsme v pátek 15.4. vyjíţděly ze Zlína, byla jsem plna očekávání, napětí a tak trošku obav….vlastně jsem ještě nikdy takhle nevyrazila “sama“. V autě, do kterého jsem přistoupila, panovala veselá nálada. Ilča a Pavla mě srdečně přivítaly, cestou jsme naloţily Vlaďku, v Bystřici ještě Petru a v kompletní sestavě vyrazily vzhůru na Hostýn. Ubytování proběhlo bez problémů, jen mě rozesmála Vlaďka, kdyţ jsme poprvé vešly na pokoj, kde jsme byly ubytovány, větou: „A kde máme televizi?“ a hned to šla zkontrolovat vedle k holkám, jestli ji taky nemají. Ze začátku jsme několikrát seběhly schody dolů…obešly budovu venkem a vyšláply je opět nahoru…abychom posléze zjistily, ţe se sál, ve kterém setkání probíhá, nachází zhruba ve stejném poschodí…a stačí projít pouze chodbou a jsme u svých pokojů…a musím přiznat,ţe nás to dost pobavilo. Nechci a nebudu tu popisovat program, jak probíhal krok za krokem . Mě osobně velmi překvapilo jak se můţe sešlost asi stovky ţen a jednoho muţe/Alan dělal technické zázemí / proměnit v něco tak neskonale příjemného, uvolněného a přá-
telského. Chtěla bych moc poděkovat za perfektní organizaci celé akce. Za setkání u čaje a popovídání, či za ranní čas ztišení v kapli. Za věci, na které v koloběhu všedních dní nemáme čas, za příleţitost být chvíli samy. Za chvály, které hladily rozbolavělou duši. Za chutné jídlo, které jsme nemusely chystat. Ţenu statečnou, kdo nalezne? Je daleko cennější neţ perly. Srdce jejího muţe na ni spoléhá a nepostrádá kořist…..Tento verš z Přísloví 31 byl mottem celé akce. Tak kdyţ jsem si tohle přečetla, říkala jsem si, tohle se mě netýká, na tohle nemám….tohle nemůţu být nikdy já….. Po proţití víkendu na Hostýnku, uţ si dovolím říct, jo a proč ne? Moţná nejsem skvělá, nikdy nebudu modelka, asi nejsem super chytrá..ale jsem to já, výjimečná, jedinečná, jsem Boţí dítě, poznala jsem, ţe i ostatní mají o sobě pochyby,poznala jsem, ţe nemusíme mít Nobelovu cenu, stačí být třeba jen máma, manţelka, přítelkyně… prostě ţena. Obrovská síla ţeny je v jejích vztazích. Bůh nás postavil na své místo, ne pro náš prospěch, ale pro sluţbu. Vědomí vlastní hodnoty je velký dar, a tento dar jsme tento týden dostaly, byly jsme hýčkány, cítily jsme se být milovány a rozmazlovány maličkostmi, které dokáţeme ocenit právě my, ţeny. Zkrátka prostě to pravé, co my ţeny potřebujeme, abychom si mohly odpočinout a nabít se, načerpat síly. A musím se přiznat,ţe nad některými myšlenkami přemýšlím ještě dnes. Kdyţ jsme odjíţděly, shodly jsme se ,ţe jsme nadšené, moc se těšíme a příště zase přijedeme….a mám pocit, ţe i my jsme byly oděny do šatu síly a důstojnosti. M.G.
Reportáž
Oznámení
1.konferenční den Krátké info z prvního dne konference Moravskoslezského sdruţení CASD r. 2011 Setkání proběhlo dne 17.4. v Ostravě Mariánských Horách, kam jsme se vydali plni ranní energie a optimismu tak, abychom stihli začátek, který byl stanoven na 9 hodin. Po registraci a přivítání jsme setkání zahájili písní a modlitbou, ve které jsme ţádali Boţí poţehnání a vedení. Po něm následovalo krátké zamyšlení z Bible které měl bratr Mikuláš Pavlík, předseda ČeskoSlovenské unie. Inspiroval se textem z novozákonní knihy Zjevení, 7. kapitoly, 9-12. verše Ve zprávě předsedy Moravskoslezského sdruţení přednesené bratrem Janem Dymáčkem bylo oznámeno, ţe uţ v dalším období nebude zastávat tuto funkci, ve které působil jiţ 5 období. Za svoji dosavadní práci byl odměněn velkým potleskem. Pak jiţ vše postupovalo běţným tempem aţ do oběda, který jsme si s chutí dali. Během dne se téţ sešel přípravný výbor,
který po dlouhém jednání nakonec navrhl na předsedu sdruţení na další období bratra Karla Staňka, dosavadního tajemníka sdruţení. Následně byl lístečkovým způsobem i zvolen. Bratr Staněk poděkoval za důvěru a téţ poděkoval bratru Dymáčkovi, kterému předal kytici. Jelikoţ se první den protáhl, znaveni jsme se vydali na cestu domů. Jedinou smutnou událostí dne bylo, ţe i přes veškerá bezpečnostní opatření bylo jednomu delegátovi vykradeno auto. Delegát za sbor Zlín René Koutný
Sborová oznámení - Jak jiţ bylo několikrát zmiňováno, jedeme společným autokarem na slavnostní konferenční bohosluţbu do Ostravy. Pro všechny, kteří s námi jedou, zde máme časový itinerář cesty. Vyjíţdíme v sobotu 7. května 2011 od hlavní brány Dopravního podniku na Bartošově čtvrti. Odjezd by měl být v 5.50 hod. Další zastávky a časy:
6.00 – zastávka DSZO – Náměstí Práce 6.15 – od modlitebny v Malenovicích 6.25 – Otrokovice – zastávka Společenský dům 6.40 - Hulín 6.50 – Holešov – aut. nádraţí 7.10 – Bystřice p. Host – za Lidlem
Oznámení Platba ve výši 150 kč za osobu bude vybírána během cesty. Prosíme o dochvilnost, abychom neměli zbytečné prostoje čekáním na opozdilce. Prosím také, pokud byste náhle a neočekávaně nemohli jet, zavolejte na tel. 725284181 – P. Matula, abychom věděli, ţe nejedete. - V neděli poté, 8. května 2011 v 8.30 očekáváme všechny schopné práce na sborové brigádě. Jelikoţ budeme malovat prostory modlitebny a bude potřeba i uklidit, prosíme nejen o účast nejen muţe, ale také ţeny. Malovat budeme pod vedením Františka Tomance. Svačinu, dobrou náladu a namaštěné svaly s sebou. - Na té samé brigádě bychom rádi namontovali a zprovoznili halogenové osvětlení před budovou modlitebny. - Výbor sboru na svém zasedání 11.4.2011 navrhl jména učitelů SŠ, dětské SŠ a laických kazatelů. Učitelé SŠ - návrh – br. Mokroš,Matula, Koplík V., Krajíček F. st., Krajíček Z., Nikerle, Mališ, Škrla J., Fürst, Bijok D., Lupták, Šlosárek J., Pomietlo V., Koutný René, s. Froňková, Slováčková, Smilková J., Smílek P.
Učitelé DSŠ - návrh s. Matulová I., Hudečková V., Šrottová P., Pešatová T., br. Šrott D. a O. Slováček. Laičtí kazatelé – návrh Slováčková I., Slováček V., Mokroš R., Mališová A., Krajíček Z., Koplík V – zkušebně, Šlosárek J. - Výbor sboru byl informován o přípravě křtu v červnu. Smlouvu s Pánem Bohem by chtěli uskutečnit Jan Pešat, Jan Machula a Ondra Slováček. Spolu s nimi by se ve vodním hrobě nově narodili i Slávek a Zuzka Petruţelovi – oba z napajedelského sboru. Bliţší podrobnosti budou včas upřesněny. - V sobotu 28. května proběhne v našem sboru tradiční akce pro děti – Múzička. Celá sobota bude ve znamení dětí, vše bude pro děti – ale i dospělí se mohou zúčastnit. Dopoledne bude téměř identické jako klasická sobotní bohosluţba, jen bude přizpůsobena dětem. Odpoledne bude na programu přehlídka písní, básní, umělecké tvorby a jiného, čím se dá chválit Stvořitel. Také máme přislíbeno překvapení, takţe určitě jste všichni zváni. Přijet by měly děti a jejich dospělý doprovod z blízkého, ale také dalekého okolí. Tajemník sboru
Podpořme iniciativy k celosvětové obnově církve Na posledním zasedání Výboru Generální konference Cirkve adventistů sedmeho dne se zástupci církve z celého světa vyslovili mimo jiné pro oţivení a duchovní obnovu jako naléhavou výzvu Boţímu lidu před nastávajícim druhým příchodem Jeţiše Krista (http://www.casd.cz/index.php?ID=4535). K této výzvě se v listopadu 2010 připojil i Výbor Česko-Slovenské unie cirkve (http://www.casd.cz/wpimages/other/art4621/Vyzva.pdf) .
Oznámení Na pomoc tomuto hnutí vznikl při Generální konferenci Výbor pro oţivení a reformaci, který přichází s různými celosvětovými iniciativami. Jsou směrované především k obnově osobního duchovního ţivota kaţdého jednotlivce, k novému zájmu o Boţí slovo a duchovní dary v církvi, včetně prorockého daru, k osobnímu vyznání hříchů , pokáni a otevření se Boţí milosti a vedení Ducha Svatého. Můţou ale pomoci i k sjednocení cirkve v duchovním nasměrování a sluţbě. Rádi bychom proto povzbudili všechny členy a sympatizanty v církvi v České a Slovenské republice, aby se také zapojili do následujícich globálních iniciatív: 1. Oddělit pro sebe denně dostatečné mnoţství času na společenství s Kristem prostřednictvím modlitby a studia Bible. 2. Při osobních setkáních, prostřednictvím telefonu nebo internetu proţívat celosvětové modlitební spoločenství „777“, ve kterém se adventisté 7. dne 7 dní v týdnu modlí v 7 hodin ráno nebo večer za přítomnost a vylití moci Ducha svatého. „Řetěz upřímných modliteb věřících by měl obepnout svět... modliteb o Ducha Svatého“ (EGW, RH, 3. 1. 1907) 3. Oddělit první sobotu v kaţdém čtvrtletí jako den modliteb a půstu za celosvětovou církev. 4. Úkoly sobotní biblické školy při bohosluţbách probíra t se zaměřením na oţivení a reformaci v církvi . Cirkev nepřinese dobré ovoce, pokud nebude úzce spojená s Duchem Svatým. Veříme, ţe i tyto globální iniciativy církve mohou přinést v našich zemích svoje ovoce. S pozdravem pokoje a milosti od našeho Pána Mikuláš Pavlík Peter Čík Edvard Miškej
Poděkování Jiţ celý rok mohli jsme spolu sedávat denně u jednoho stolu. Tak krásná doba je za námi, však víme, krásnější ještě před námi. Děkujeme, milý Boţe, opět povstali jsme zdrávi z loţe. Chválu a díky chceme Ti vzdát, ţe spolu smíme se radovat. Však díky patří i těm, co na nás myslí kaţdým dnem Posíláme do Zlína Velký pozdrav z Těšína Š+R+T Medřičtí
Duben Duben – co jsme zažili a prožili Lidová pranostika říká: Duben, ještě tam budem. Ale kde? Dle pranostiky prý za kamny. Takţe by se dalo říci, ţe zima ještě natrvalo šla. Nám to ale nevadilo, a tak jsme v prvních dvou sobotách dubna měli rušno. V sobotu 9. dubna jsme naplánovali spaní ve sboru pro děti. Jenţe okolnosti tuto uţ zaběhlou akci trochu pravily. Odpoledne jsme vyrazili do přírody. ně nad Malenovický hrad, do prostoru výletiště. Tam jsme měli domluveno setkání s majitelkou koně, se kterou jsme se seznámili v únoru, kdyţ jsme tam byli na sobotní procházce. A jelikoţ se nám líbil (ten koník, ale i slečna byla příjemná a vstřícná), tak jsme domluvili jeţdění na koníkovi v dubnu. Někteří seděli na koníkovi vůbec poprvé a moc se jim to líbilo. Nejvíce ale byla nadšená malá Alţbětka Čamborová. Její rodiče Monika a Braňo byli v letech 1998-99 v našem sboru jako kazatelská rodina. Monika přijela na víkend, aby se s námi některými opět po letech viděla. Jeţdění na koníkovi se jejich tříleté Alţbětce tak líbilo, ţe ač je bojácná a hned tak k někomu nejde , při jízdě na koni jí bylo jedno, kdo ji drţí. Její velká očka byla ještě větší a zářila štěstím. Ale i jiní si uţívali pohledu z koňského hřbetu. Pravda, někteří malí se ještě nechali svézt na mnoha koních pod kapotou motorky Matěje Slováčka a měli stejné dojmy jako z ţivého koně. Celé odpoledne se vydařilo. Všichni byli spokojeni, utrmácení, vypovídaní. Na zahradě si ještě Ondra Slováček s dětmi
zahráli nějaké ty hry a závěr odpoledne jsme ukončili promluvou z Boţího slova, kterou měl Martin Ţůrek. A ke spaní nedošlo, protoţe se nenašel nikdo, kdo by ve sboru spal. Ale určitě na spaní ve sboru dojde v blízké době. Další sobotu – 16. dubna - jsme měli společnou bohosluţbu se sborem Vsetín. Jednalo se o sobotu, kdy jsme se setkali se zástupci Maranathy a mladými, kteří zde o prázdninách stráví skoro měsíc při evangelizaci. Netradiční začátek v 9.30 hod, ale také netradiční část místo sobotní školy, to vše bylo jiné neţ obvykle. Juraj Turóci nám vysvětlil to, co jsme moţná o celé evangelizaci nevěděli. Mnohé povzbudil, další potěšil, jiné třeba vyvedl z omylu. Prostě myslím, ţe dopoledne mělo smysl. Navíc v mnohých společná bohosluţba s Vsetíňáky evokovala vzpomínky na dobu, kdy takové druţení bylo normální a vítané. Myslím, ţe podobné společné shromáţdění by nebylo čas od času na škodu. Písničky obou sborů a
Duben kázání - 15minutové, ale výstiţné a věcné - od bratra Jirky Pavlána doplnily dopolední část bohosluţby. V poledne bylo společné „malé“ občerstvení. Stoly se prohýbaly, dobroty mizely… Jedlíků bylo dost, ale jídla ještě víc. Adventní lid je pohostinný. Odpoledne jsme slyšeli slova povzbuzení od samotného ředitele Maranathy bratra Reného Metze. Slova povzbudivá, motivující, inspirující. Odpoledne bylo trochu delší a někteří moţná chtěli tradičně „klimbat“. Ale ono se moc nedalo, pořád bylo co poslouchat, co vidět. Takţe čas běţel a protáhl se. Přesto se nikomu asi moc domů nechtělo.
Teď, kdyţ ten den bilancuji, tak nezbývá, neţ se těšit na prázdniny. I kdyţ hlavní práce bude ještě před tím a je na kaţdém z nás, čím a jak tuto evangelizaci podpoříme. Moţná vyjdeme s nabídkovými balíčky, moţná tyto balíčky dáme svým známým, kamarádům, sousedům. Nebo se zapojíme jinak. Těch moţností je mnoho. Věřím, ţe budeme Pánu Bohu při této evangelizací pomocí a ne závaţím. A ţe nás to povzbudí k pokračování evangelizace i po skončení léta. Nelze neţ si přát, abychom byli rozsévači a Pán Bůh nechal ta semena vzklíčit. P. Matula – T&P
Příběh pro děti Ahoj děti, dneska vám budu vyprávět příběh o důkazu lásky. Petrova malá sestřička Jana musela do nemocnice. Při operaci ztratila hodně krve a lékaři jí potřebovali přidat další krev, aby se rychleji mohla uzdravit. Měla zvláštní krevní skupinu, kterou měl jen její bratr Petr. Byl o pár roků starší neţ Jana a měl svou sestřičku moc rád. Dokonce tak rád, ţe byl ochoten ji dát svou krev. Odjel do nemocnice, kde ho hned připravili na transfúzi krve. Kdyţ mu odebírali krev, lékař si všiml, ţe Petr najednou zbledl. „Je ti špatně, Petře?“ tázal se lékař. „Ne, ale rád bych věděl, kdy zemřu“. „Kdy zemřeš?“, zeptal se lékař s úţasem. „Ty si myslíš, ţe lidé ztratí ţivot, kdyţ dají druhému svou krev?“ „Ano pane“, odpověděl Petr.“ A ty jsi ochoten umřít za Janu?“ pokračoval lékař.“ Ano jsem“, odpověděl Petr. „Neboj
se, ty nezemřeš“, ujistil ho lékař. „Jenom jsi pomohl Janě, aby se mohla uzdravit“. Petr si skutečně myslel, ţe dává svůj ţivot, aby jeho malá sestra mohla ţít. Byl ochotný podstoupit i tuto oběť. Byl to důkaz, ţe ji má opravdu rád. Děti, nepřipomíná vám to něco? Před nedávnem byly velikonoce, kdy jsme si připomínali skutečnou oběť našeho Bratra – Pána Jeţíše. On nejenom, ţe byl ochotný za nás zemřít, ale on to skutečně učinil. Udělal to proto, aby nás zachránil, ale i proto, ţe nás má moc rád. Oplácíme mu to stejně? Sluníčko se směje na celou zemi, i my chceme smát se s ním, Jeţíši děkovat s dětmi všemi, budeme jej chválit, zpívat mu a slavit. Ahoj děti, hodně sluníčka vám přeje vaše JaRo.
Daleká cesta ZNOVUVKŘÍŠENÍ ODDÍLU „DALEKÁ CESTA“ Je tomu jiţ 5 let, co jsem se pokoušel v našem sboře rozjet činnost oddílu Klubu Pathfinder. Míša Škrla, Matěj a Kuba Slováčkovi tvořili základ oddílu. Přidalo se i pár Kubových kamarádů ze školy a činnost naší nové party se rozjela na plné obrátky. Setkávali jsme se v klubovně, chodili jsme do přírody na výpravy a uspořádali jsme i oddílový turnaj v pingpongu. Ţel, nastaly i problémy. Kluci měli různé krouţky, jazykové kurzy, hudebky pro které se nemohli pravidelně zúčastňovat schůzek a také já neměl nikoho, kdo by mě zastoupil v případě mého pracovního zaneprázdnění. A tak po prázdninovém táboře na Hadovce naše klubovna osiřela...
velké proměně. Z malých „kvíčal“ třídy „A“ (Natálka M., Natálka M., Tomíček M.) se v dětské sobotní školce vyklubali zdatní „Béčkaři“ a do sboru se přistěhovali noví nadšení „náčelníci“ (Pavlík S., Martin L., Daniel a Ondra Ţ), i v Napajedlích dorostli „borci“ (Daniel V. Honzík P., David R.) a to ve mně znovu rozfoukalo doutnající jiskřičku Pathfinderského vůdce. U rodičů těchto dětí jsem našel pochopení, přidaly se kamarádky od Natálek ze školy a Markétka G. s Kubou Slováčkem přislíbili spolupráci jako starší rádcové. Ondra S přijal odpovědnost zástupce vedoucího a je mojí pravou rukou; a tak dnes máme v našem Zlínském sboře ţivý,18tičlenný oddíl Klubu Pathfinder.
Uběhlo pár let... a kdyţ jsem v minulém roce ukončil svou práci kazatele na plný úvazek objevilo se v mém diáři více volného času. Také v našem sboře došlo k
Na první schůzku jsme pozvali Frama Mališe, který zde vedl oddíl Stezky Písmáka s minulou generací dětí. Vyprávěl nám spoustu zajímavých záţitků z jejich činnosti – o schůzkách, výpravách a táborech oddílu, který byl daleko-široko znám pod názvem Daleká Cesta. Nakonec nám předal jejich krásnou kroniku, abychom v ní pokračovali se zápisy z naší činnosti. Jednomyslně jsme se pak shodli na tom, ţe náš současný oddíl Klubu Pathfinder zaregistrujeme také pod názvem „DALEKÁ CESTA“.
Daleká cesta Dnes uţ máme za sebou 10 schůzek, celodenní výpravu na Lukov a na Jarním tání na Ţlutavě jsme pro náš oddíl vybojovali cenné třetí místo. Pravda, je to teprve počátek naší společné oddílové cesty, ale věřím ţe máme před sebou skvělou
Narozeniny budoucnost o které vás budeme v našem sborovém časopise průběţně informovat. Předem děkujeme i za vaší podporu naší činnosti. Zapsal Jerry
