číslo 67
Skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny http://junak.euweb.cz
březen 2005
Dětský maškarní bál neděle 20. 2. 2005 Mám dnes na tomto místě napsat o maškarním bálu. Fajn. Mohla bych začít třeba takto: Maškarní bál se konal dne 20. února roku 2005. Probíhal kde? No přece v sále u Farlíků. Jaká byla účast? Hojná. Kdo to všechno spískal? No přece místní skauti. Hlavně Hanka, Zbyněk, Warden, skautky a skauti. Jaký jsme měli úspěch? Prý to bylo fakt skvělý. Ale že vás takovýhle strohý fakta nezajímají? Že si chcete trochu počíst a ne jen hltat údaje jako počítač? To vás tedy plně chápu. Ani my nejsme počítače. Takže jako lidi: Stálo to hodně dřiny, času a nervů ale určitě to stálo za to. Už od třičtvrtě na dvě nám do sálu proudily davy masek. Celkem přišlo 23 malých dětí a předškoláků a 12 školáků. Plus rodiče a babičky, tetičky, takže sál praskal ve švech. Tak velká účast snad ještě nebyla. A to už jsme dětský maškarák pořádali po osmé. Ale protože skaut je vždycky a na všechno připraven, tak jsme se nedali ničím zaskočit. Zbyněk u vchodu všechny masky zapsal, děti dostaly na krk cedulky s čísly a ve čtvrt na tři to vypuklo. Na uvítanou si děti v maskách zatancovaly hada a pak se představovaly na mikrofon. Potom je čekal první velký závod – Štafeta se lžičkou a ping-pongovým míčkem. Zatancovali jsme si Zlatou bránu. Pak byla na řadě soutěž pro rodiče Navlékání obří jehly poslepu. Pro nejmenší byla nachystaná hra Házení do klobouku. Myslím, že se všichni aspoň jednou trefili a tak dostali malou odměnu. Další závod pro školáky bylo stavění obří věže z kostek. Pro rodiče pak byla další soutěž – přestavět celou tuto obří věž (odspodu). Děti si pak nůžkami stříhaly sladké odměny se zavázanýma očima. Posledním závodem bylo vždycky oblíbené šlapání balónků. Protože už se blížila 16. hodina, přišla na řadu tombola. Děti si losovaly čísla a každý kdo dnes přišel si odnesl i nějakou tu drobnost. Na závěr jsme vyhodnotili nejlepší masky. Hlasování rodičů bylo velice těsné. Spousta masek měla své obdivovatele. Ale vyhrát může jen ten nejlepší. A tak v kategorii školáků vyhráli indián, princezna a voják a mezi mladšími Karkulka, ježek a kominíček. /pokračování na straně 6/ V březnu si společně připomeneme založení střediska na Výročním ohni! * Hodnocení činnosti v měsíci únoru * Reportáže z Dětského maškarního bálu, bruslení Tygrů, zdravotnického kurzu ve Šlapanicích, skautského florbalového turnaje ve Zbýšově a prodloužených schůzek družin * 3. letní R+R expedice – „Déja vu’04ÿ (třetí den)
s. m. r. k. 67/1
Hlásná trouba I. Naše nejbližší akce • akce 1. dívčího oddílu Od 18 h budeme v klubovně malovat na sklo (obrázek na pověšení). Zvu všechny rangers a vedoucí.
pátek 11. 3. 2005
Hanka • 5. (6.) EXPEDIČNÍ VÝSTUP „Modrá želvaÿ – výprava Jestřábů a Koček sobota 12.–14. 3. 2005 „Vícedenní výprava na Modrou želvu měla proběhnout už v únoru, kvůli mému vytížení ve škole jsem ji ale musel přesunout. Takže snad konečně vyrazíme do hlubokých lesů, kde strávíme 3 dny v období jarních prázdnin.ÿ Sraz: v sobotu 12. 3. v 8.40 h na zastávce u Jitřenky (odjezd v 8.50 h směr Jedovnice). Návrat: v pondělí 14. 3. nejpozději v 18.15 h – autobusem z Jedovnic. Kde budeme: spíme v teple a suchu na chatě Modrá želva asi 1,5 km od Újezdu u Boskovic. S sebou: V. P. 4 – na vícedenní akci (hlavně spacák:)); dobrou obuv – v sobotu budeme většinu dne venku (tak ať toho trochu nachodíme!); přezůvky do chaty; oblečení podle počasí (čepice, rukavice); skautský kroj – zisk SVEMů; čelovku; suroviny na vaření podle domluvy na družinovce; každý 2 litry vody; 50 Kč na cestu a další výdaje (skautky cca 100 Kč) – částka je pouze orientační – celková cena by měla být nižší; průkazku na slevu z jízdného. Warden • VÝLET DO PLAVECKÉHO BAZÉNU – akce Tygrů neděle 13. 3. 2005 „Jako odměnu za dobré výsledky v SBS chystáme výlet do plaveckého bazénu!ÿ Do plavání bychom chtěli jet v neděli odpoledne. Všichni budou samozřejmě potřebovat plavky, ručník a kdo neumí dobře plavat také nafukovací rukávy nebo kruh. Náklady na cestu a vstup do bazénu budou hrazeny střediskem a vlčata tedy nic neplatí. Bližší informace dostanou všechna vlčata formou letáčku na schůzce 10. 3. 2005. Zbyněk • PŘÍPRAVA VÝROČNÍHO OHNĚ – brigáda pro všechny sobota 19. 3. 2005 „Je třeba připravit Kamenku (odházet sníh, nachystat lavičky . . . ) a postavit hranici. Práce je dost pro všechny, takže družiny mohou snadno získat 10 bodů do SBS za brigádu.ÿ Sraz: v 8.00 h u Dolní klubovny. Ukončení: klasická fráze „ je závislé na rychlosti práce a počtu pracantůÿ, ale snad do 12.00 h. S sebou: oblečení vhodné k práci (dostatečně teplé); dobrou obuv; doporučuji pracovní rukavice; čaj do termosky a svačinu; podle domluvy na družinovkách nějaké pracovní nářadí. Protože práce je fůra oceníme pomoc všech RR a OS – stačí když dorazíte na sraz nebo přímo na Kamenku a my vám nějakou práci určitě najdeme. Vaše účast bude opravdu potřeba! Warden • 15. VÝROČNÍ OHEŇ – středisková akce sobota 19. 3. 2005 „Tradiční středisková akce pořádaná u příležitosti výročí znovuobnovení střediska po roce 1989. Jako každý rok zde bude pro jednotlivé nováčky možnost složit slib. Letos bude do programu zařazena mezidružinová soutěž, tak přijďte pomoct té své družině k výhře.ÿ Sraz: v 15.00 h tradičně u Horní klubovny (tedy tam, kde stávala). Ukončení: v 18.00 h nejpozději okolo 18.30 h bychom měli být na náměstí ve Křtinách. s. m. r. k. 67/2
S sebou: hlavně teplé oblečení; dobré boty (v lese je spousta sněhu); skautský kroj; nějakou podložku na sezení (doporučuji karimatku); všechny 3 táborové zpěvníky; vhodné je vzít si trochu teplého čaje do termosky a nějakou malou svačinku. Program je volen tak, abychom byli buď v pohybu nebo seděli u ohně, takže zima by nám určitě být neměla. Warden • PRODLOUŽENÁ SCHŮZKA „K pramenům neznámého potokaÿ – akce Tygrů čtvrtek 24. 3. 2005 „Vypravíme se k pramenům jednoho potoka v blízkém okolí Křtin. Čeká na nás tajemství domorodců.ÿ Sraz: v 15.15 h ve Křtinách na náměstí u skautské nástěnky (autobus z Habrůvky v 15.07 h). Ukončení: v 18.15 h na náměstí (autobus do Habrůvky v 18.22 h). S sebou: zápisník; tužku; uzlovačku; kápézetku; stezku; nůž; baterku; ešus; lžíci; suroviny na vaření podle domluvy na schůzce; 1 litr pitné vody; špekáčky; tvrdý sýr na opékání; dobré oblečení a obutí; pláštěnku! Upřesnění a doplnění potřebného vybavení dostanou všechna vlčata formou letáčku pár dní před schůzkou. Sejdeme se za každého počasí! Bude-li škaredě proběhne náhradní program v klubovně! Zbyněk • MALOVÁNÍ VAJÍČEK A PLETENÍ MRSKAČEK – akce pro veřejnost sobota 26. 3. 2005 Od 14 h budeme v klubovně. HOLKY: budeme malovat vajíčka. Přineste si aspoň 2 vyfouklá vejce. Kdo je šikovný, tak klidně i víc. Pokud si donesete i nějaký syrový, vyfoukneme si je až na místě a uděláme si smaženici. Ostatní materiál zajistíme. KLUCI: doneste si aspoň 9 pěkných rovných proutků na mrskačku. Těm kteří ji plést neumí to rádi ukážou naši skauti. zvou Soňa a Hanka • PŘEDTÁBOROVÁ RADA - vedoucí družin a RR a OS neděle 27. 3. 2005 „Na této radě je nutná účast všech RR a OS, kteří plánují jet na tábor a také vedoucích družin (i pokud na tábor nejedou). V pondělí (následující den) je volno, takže čas si snad udělají všichni.ÿ Kdy a kde: v neděli od 17.30 h, v Dolní klubovně. Přijďte včas, dřív to skončí! S sebou: vedoucí ať si vezmou (připraví) plán, podle kterého vedou družinu. Chtěl bych totiž domluvit náplň programu na táboře v návaznosti na znalosti členů jednotlivých družin. Warden • PO STOPÁCH HORALŮ – středisková výprava sobota 2. 4. 2005 „Po dlouhé době opět proběhne společná výprava všech členů střediska. Program bude motivován, jak název napovídá, příběhy lidí z drsného horského prostředí.ÿ Sraz: v 8.00 h u skautské nástěnky. Návrat: v 18.00 h na náměstí ve Křtinách. S sebou: V. P. 3 – na jednodenní výpravu (batoh, ešus, lžíci, etc.); suroviny na jídlo si družiny domluví na schůzkách; každý 1 až 2 litry vody na vaření; podle uvážení pak svačinu; špekáčky na opékání; pití. Warden
II. Organizační • STŘEDISKOVÁ RADA
pátek 25. 3. 2005
Středisková rada bude v pátek 25. 3. 2005 v době 19.30–21.30 h v klubovně. s. m. r. k. 67/3
• TÁBOR 2005 – PŘEDBĚŽNÉ PŘIHLÁŠKY I přes důraznou žádost (v textu o táboře v minulém SMRKu i v samotné Předběžné přihlášce) se mně dosud nevrátily všechny Předběžné přihlášky na tábor 2005. Prosím proto rodiče, aby zkontrolovali, jestli je jejich děti už odevzdaly – stává se, že je zapomenou doma. Popřípadě tyto přihlášky vyplnili (i pokud někdo nezamýšlí jet na tábor) a urychleně mně je dodali. Je pro nás důležité znát předběžné počty účastníků. Slouží totiž jako podklady např. pro vypracovávání programu, vypočítávání konečné ceny tábora . . . Předem děkuji za vaši důslednost. Petr Zapletal-Warden, předpokládaný hlavní vedoucí tábora
III. Středisková bodovací soutěž – „S. B. S. 100ÿ • Vyhodnocení „S. B. S. 100ÿ za únor 2005 Místo Jméno jednotky 1. 2. 3. 4.
Kočky Jestřábi Tygři Ještěrky
1. účast 2. kronika 3. výprava 4. výcvik 5. úkol 6. brigáda Celkem (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 10 b) (max. 10 b) (max. 100 b) 16,0 16,0 20,0 20,0 10,0 10,0 92,0 16,0 18,0 20,0 20,0 9,3 1,4 84,7 16,0 20,0 20,0 20,0 7,9 0,0 83,9 15,0 18,0 10,0 20,0 9,0 0,0 72,0
Celkové pořadí (po šesti měsících): 1. Jestřábi (536,7 b) 2. Tygři (501,2 b) 3. Ještěrky (412 b) 4. Kočky (355,4 b)
Galeony únor Celkem Kočky V 6 Ještěrky 1 10 Jestřábi 3 9 Tygři 2 11
• Střediskový úkol S. B. S. na březen 2005 – Každá družina má za úkol vyrobit něco užitečného do klubovny. Může to být třeba: kapsář na přezůvky, držák na vlajky, nástěnka s odlitky stop, totem, pomůcky ke hrám, . . . Svůj nápad sdělte Zbyňkovi, aby se náhodou nedělalo něco dvakrát. Hotové výrobky musí být předloženy nejpozději na střediskové radě dne 25. 3. 2005. Pokud tento úkol družina splní získává 5 bodů. Dalších 0–5 bodů může družina získat za náročnost, užitečnost a nápaditost výrobku, což bude hodnoceno na střediskové radě. Celkem je tedy možno získat max. 10 b. • „Jakou bych chtěl mít klubovnu a co vše by v ní mělo být.ÿ – Do soutěže bylo dodáno 19 návrhů. Porota složená z účastníků střediskové rady dne 25. 2. 2005 rozhodla, že budou odměněny díla vyhotovené Nikitou, Doktorkou, Jablíčkem, Adélkou, Hrochem a Eskymem. Jmenovaní dostanou drobnou odměnu na schůzkách od svých vedoucích.
IV. Různé • Čekatelský kurz v Brně
sobota 12. 2. 2005
V Brně v prostorách Krajské rady Junáka na Mendlově náměstí proběhla první část čekatelského kuru. Jako frekventatnt se od nás účastnila Zuzka Korčáková. Zbyněk Drápela přednášel na kurzu přednášel obor bezpečnost. s. m. r. k. 67/4
• Zdravotnický kurz ve Šlapanicích
sobota 19.–20. 2. 2005
Z našeho střediska se jej účastnily Markéta Zapletalová a Zuzana Korčáková a obě úspěšně složily závěrečné zkoušky. • Vůdcovský kurz v Ochozu
sobota 26. 2. 2005
V Ochozu proběhl o víkendu přípravný kurz pro skautské vůdce. Z našeho střediska na něm přednášel obor Vedení oddílu Zbyněk Drápela. • Návštěva 13. roje světlušek z Brna
sobota 26.–27. 2. 2005
O tomto víkendu navštívilo Křtiny sedm světlušek a tři vedoucí ze 13. roje světlušek z Brna. Nocovaly v naší klubovně a pozvaly nás na jejich základnu Strážná u Lelekovic. • Poděkování Děkujeme panu Farlíkovi za pomoc – bezplatné zapůjčení sálu na Dětský maškarní bál. Děkujeme Obenímu úřadu Křtiny za finanční pomoc při uskutečnění Dětského maškarního bálu. Děkujeme Standovi Koudarovi a Pavlu Prokopovi za pomoc při uskutečnění Dětského maškarního bálu. Děkujeme obchodu potravin Jednota za umožnění umístění propagační nástěnky ve výloze.
Živá kronika Hodnocení měsíce února Roj světlušek – Ještěrky: V únoru světlušky uskutečnily 3 družinovky (z toho jednu prodlouženou) a poslední únorovou sobotu výpravu spolu se skautkami. Na družinovkách jsme se věnovaly problematice alkoholu, kouření, drog, také jsme si probraly kroj a zahrály spoustu her. Počet světlušek se o jednu snížil, jelikož Nikolka Matušková odešla ke skautkám, ale vzápětí se (snad – jestli si to nerozmyslí) o jednu zvýšil, jelikož do řad Ještěrek vstoupila nová členka – Hanka Vikartovská (nemohla jsem si to příjmení zapamatovat, tak doufám, že jsem to moc nepopletla:)). Účast díky chřipce poklesla na 72,4 %. Marťa
Družina skautek – Kočky: V měsíci únoru jsme uskutečnily se skautkama celkem sedm akcí, které jsem opět vedla já. Účast byla nejdříve velmi vysoká, až ke konci měsíce některé z nás skolila chřipková epidemie. Výpravu jsme měly spojenou se světluškama a vedla ji Soňa s Hankou. Na brigádě jsme uklízely klubovnu, velmi aktivně se na ní podílely všechny skautky. A taky pomáhaly při přípravě a organizaci maškarního bálu. Celou jednu schůzku jsme se věnovaly plnění úkolů - což holky bavilo. V březnu k nám přejde jedna světluška – takže skautky budou čtyři. Zuzka
Smečka vlčat – Tygři: V únoru se naše vlčata sešla celkem na pěti akcích. První schůzku v měsíci jsme sice museli kvůli nemoci vedoucích a většiny členů zrušit, ale dále proběhly dvě schůzky v klubovně, společné bruslení na místním kluzišti a prodloužená schůzka „Po stopách divoké zvěřeÿ. Téměř všichni byli také na maškarním bále a Husky dokonce v masce indiána zvítězil. Na schůzce jsme si povídali o skautském kroji a odznacích, o čistotě a o tom proč děláme dobré skutky. Během měsíce všechna vlčata doma plnila úkoly do malé kuchařské karty a naučila se tak otevírat konzervu, s. m. r. k. 67/5
ukrojit krajíc chleba nachystat si na svačinu obložený krajíc chleba. Poprvé všichni vykročili na Zelenou stezku vlčat a do tabulky si během měsíce zaznamenávali plnění denních povinností (ranní a večerní mytí, čištění zubů, ranní cvičení a konání dobrých skutků). Na schůzkách jsme hráli pro většinu vlčat novou hru „Na slepého rytířeÿ a také staré dobré „Padáčkyÿ. Na prodloužené stopařské schůzce jsme odvezli do krmelce pěknou hromádku kaštanů, které jsme na podzim sbírali a také si opekli na ohýnku buřty a sýr. Zahráli jsme si i velkou dobrodružnou hru „Aljašský uprchlíkÿ, která měla velký úspěch. Do soutěže „Jak by měla vypadat naše nová klubovnaÿ se zapojila čtyři vlčata a Hroch s Eskymem dokonce vyrobili prostorové modely. Vrátily se nám také předběžné přihlášky na tábor – zatím se přihlásilo pět vlčat. Plnili jsme i další dva úkoly do Modré flotily – velké hry pořádané celostátním časopisem Světýlko. V sedmém úkolu „Signalizace vlajkovými signályÿ si nejlépe vedl Hroch – zná téměř celou vlajkovou abecedu. Další úkol „Hry námořníků – hlavičkyÿ se ukázal velice obtížný a žádné dvojici se nepodařilo více než jedna výměna. Jak jsme se posunuli v žebříčku zatím nevíme – kapitán Drake se zatím neozval. Účast na činnosti v únoru byla poznamenána nemocemi, ale přesto byla velice pěkná 79,5 %. Zbyněk
Družina skautů – Jestřábi: V tomto měsíci (v kterém taky jiném?) jsme toho se skauty moc nepodnikli (tedy podle měřítek ostatních měsíců). Kvůli nemocem a mému vytížení ve škole jsme dokonce museli zrušit 5. Expediční výstup – vícedenní výpravu na Modrou želvu a jednu družinovou schůzku. Celková účast se nakonec vyšplhala těsně pod 79 %. Na všech akcích byli dva kluci: Kája a Keša. A teď k jednotlivým akcím podrobněji. Na první družinovce v únoru jsme byli bruslit. Na druhé jsem se pro změnu vydali poznávat křtinský kostel – tou nejzajímavější částí pak byl výstup do kostelní věže. Třetí schůzka byla po delší době opět v klubovně, zde jsme si vyzkoušeli svoji sílu a vyrobili návrh (spousty návrhů) na zařízení nových klubovních prostor. Keša také přišel trochu pomoci na Maškarní bál. Asi největší akcí měsíce byl pak florbalový turnaj ve Zbýšově. Zde naši skauti poměrně suverénně zvítězili ve všech zápasech s týmy ze středisek z okresu Brno-venkov (na vysvětlenou: skautské okresy územně nemusí přesně korespondovat s bývalými státními). A co nás čeká v březnu? Kluci se chystají na vlastní mezinárodní projekt v jehož rámci budou poznávat vybranou evropskou zemi (Španělsko). Nováčci (i ti starší co to ještě nestihli) budou mít možnost složit na 15. Výročním ohni skautský slib. Také budeme trochu pozměňovat systém vedení družiny. A určitě toho bude ještě víc:). Warden
Reportáže z proběhlých akcí Dětský maškarní bál
neděle 20. 2. 2005
/dokončení ze strany 1/ Už jsme tu byli společně dvě hodiny, ale málokdo se díval na hodinky. Spoustě dětí se ještě nechtělo domů. A tak jsme se rozšoupli v závěrečné diskotéce. Všichni tancovali a dováděli s barevnými konfetami a papírovými kroužky. Tohle řádění bylo vyvrcholením celého maškaráku. A pro nás bylo velkou odměnou vidět děti tak spokojené a rozesmáté. Ale museli jsme končit. Ještě jsme stihli uklidit sál a s pocitem dobře naplněného odpoledne se rozešli domů. P. S. Nejde to, abych ještě jednou nepoděkovala všem, kteří mi s přípravou Maškaráku pomáhali, našim hudebníkům za muziku, panu Farlíkovi za bezplatný pronájem sálu a Obecnímu úřadu za finanční podporu, díky které si děti odnášeli i něco na památku. napsala Hanka
s. m. r. k. 67/6
Bruslení Tygrů „Ledoví Tygřiÿ
neděle 6. 2. 2005
Na sraz u nástěnky v neděli ráno nepřišel nikdo, ale za chvíli se objevil Vojta, kterého přivezl z Habrůvky jeho tatínek a vypravil se i Eskym. Tak jsme společně s Hankou byli čtyři a doufali, že někdo dorazí později přímo na kluziště. Nakonec nikdo další nepřišel, někteří byli nemocní a o některých nebyly žádné zprávy. Na kluziště jsme přišli první a chvíli nám tak patřilo celé. Nejdříve jsme učili Eskyma bruslit a po chvíli mu to šlo už docela dobře a mohli jsme se pustit do řádky her. Ve dvou to sice nebylo úplně ono, ale přesto jsme si vyzkoušeli rychlost bruslení, přeskakování hokejky, podjíždění pod lanem, sbírání puku z ledu, . . . V další části jsme hráli malý hokejový zápas. Hanka s Vojtou proti Zbyňkovi a Eskymovi. Zápas to byl vyrovnaný a skončil Eskymovým karambolem a naraženým čelem. Protože se čas určený pro dnešní bruslení chýlil k závěru odešli jsme se přezout a vypravili se k domovu. Bylo to pěkné dopoledne, škoda jen, že nepřišlo více vlčat. Zbyněk
Zdravotnický kurz ve Šlapanicích
sobota 19.–20. 2. 2005
O víkendu 19. a 20. února jsme se Zuzka a já zúčastnily zdravotnického kurzu ve Šlapanicích. V sobotu ve velmi brzkých hodinách – už v 6.15 h – jsme nastoupily ve Křtinách do autobusu, který nás dovezl do Brna na Starou Osadu, odtud jsme jely tramvají na Hlavní nádraží a odtamtud teprve trolejbusem do Šlapanic. Prý nás na konečné měl čekat (říkal to Warden) nějaký skautík, který nás dovede ke zdejší klubovně, ale kde nic, tu nic. Jediní skauti, kteří tam čekali, byli stejně ztraceni jako my. Jeden z nich se však ujal vedení a podle jeho slov: „Jednou jsem tam už byl, bylo to však dávno a už si vlastně nepamatuju jak se tam jdeÿ jsme se vydali cestou necestou. Záchrana na nás čekala v podobě jednoho z přednášejících, který nám šel naproti. Jakmile jsme zdolali tamní kopec a došli na nějakou zahradu mezi ostatními domky se zahradami, čekala tam na nás krásná dřevěná chaloupka. Tam jsme si odložili batohy, vybalili z nich zápisníky a tužky a celí nadšení jsme se usadili ke stolům s bohatým občerstvením, které jsme měli k dispozici po celý pobyt (kofoly, minerálky, oplatky, chipsy, tyčinky, křupky, . . . ) Těsně po osmé jsme už byli všichni, a tak se začalo. Nejdřív nějaké organizační záležitosti a potom už následovala jedna přednáška za druhou až dovečera. Začali jsme anatomií a fyziologií, pokračovali přes pohyb a zátěž, první pomoc, praktickou ukázkou transportních poloh, sami jsme si zkusili obvazovou techniku a končili jsme asi s hodinovým zpožděním instruktážním filmem. Samozřejmě jsme měli mezitím přestávku na oběd (kterou většina z nás využila mimo jiné i na velkou strategickou bojovou „koulovanouÿ) a spoustu dalších menších přestávek. Večer jsme hráli až do noci na kytaru, zpívali a za štěkotu psa ze sousední zahrady usnuli. Ráno jsme mohli vstávat kdy jsme chtěli, ale mělo to jednu velkou podmínku – v 8.00 h jsme museli být nachystáni k dalším přednáškám. Tato podmínka byla úspěšně splněna, takže opravdu přesně v 8.00 h jsme seděli u stolu a pilně si zapisovali – začali jsme výživou, potom jedna polovina probírala lékárničku a druhá polovina si v praxi vyzkoušela resuscitaci, potom jsme se vyměnili a následně dál pokračovali už opět všichni hygienou. Po ní následovala hodina na oběd, kterou troufám si říct všichni využili k pilnému učení, jelikož po dalších dvou přednáškách – epidemiologie a táborová klinika – jsme psali závěrečný test, který rozhodl, kolik jsme se toho naučili a jestli tedy jsme oprávněni dostat osvědčení o úspěšném absolvování tohoto kurzu. S blížící se čtvrtou hodinou – „hodinou Testuÿ nervozita stoupala v plném proudu. A bylo to tady, skoro jako ve škole, ale s tím rozdílem, že nás nehlídala jedna učitelka, ale dva skauti. Otázek bylo celkem 50, z nichž jsme mohli získat maximálně 77 bodů. Po odevzdání testu jsme netrpělivě čekali na výsledky a přitom si balili věci. Slovy Jury Hodka – vedoucího kurzu – jsme prý byli nadprůměrný kurz, s. m. r. k. 67/7
jelikož až na jednoho skauta ze Šlapanic jsme všichni dosáhli potřebného počtu bodů a odvezli si domů osvědčení o úspěšném absolvování zdravotnického kurzu. Všichni jsme si poblahopřáli, rozloučili se a odjeli každý jiným směrem. Někteří jeli trolejbusem, autobusem a my dvě? Nás odvezl až do Křtin jeden hodný skautský bratr. Marťa
Stopařská chůzka Tygrů „Po stopách divoké zvěřeÿ
čtvrtek 24. 2. 2005
Sešli jsme se u skautské nástěnky na náměstí a pak jsme šli ke Drápelům pro sáňky a pytle s kaštany. Po cestě jsme potkali Vojtu, kterého přivezl autem z Habrůvky jeho taťka, protože nejel autobus. Pak jsme šli do lesa. Většinou to bylo do kopce a náklad kaštanů byl dost těžký. Museli jsme prošlapávat cestu a stejně jely sáně hodně těžko. Ale nakonec jsme to vytlačili až ke krmelci! Petarda dělal roztáhnutýma rukama „uzavřenou oblastÿ a taky pořád jedl sníh. Moje mamka – Hanka mu říkala ať toho nechá, že bude nemocný a pohrozila mu, že mu jinak zalepí pusu náplastí. Nakonec mu ji na chvíli zalepila. U krmelce jsme nasypali kaštany zvířátkům a objevili jsme kamennou sůl. Pak jsme hledali dřevo na oheň a Skokan shazoval sníh ze stromů. Až jsme měli sáně naložené dřevem vyrazili jsme hledat místo na oheň. Vydupali jsme si ve sněhu místo na táboření, všichni jsme lámali dřevo na oheň a mamka udělala proutky na opékání. Pořád se nám nedařilo rozdělat oheň a zkoušeli jsme to všichni. Nakonec se to podařilo Huskymu a Skokanovi. Ohýnek se pěkně rozhořel a tak jsme si opékali špekáčky, tvrdý sýr a Vojta si opekl i rohlík. Od ohně se nám pařilo z oblečení a hřály se nám boty. Potom jsme hráli hru „Aljašský uprchlíkÿ. Dělal ho můj taťka – Zbyněk. Všichni jsme ho stopovali a Hroch s Petardou ho našli. Začala přestřelka sněhovými koulemi – trefil Hrocha, Vojtu, Petardu a mě. Kdo byl trefený musel udělat deset dřepů a pak jsme mohli pokračovat v pronásledování. Chytili jsme ho až na louce. Zkoulovali jsme ho, přeprali a slavně tak vyhráli. Pak jsme šli k ohni, sbalili si věci a vyrazili k domovu. Já se Skokanem jsme se vezli na sáňkách, protože nás bolely nohy. Cestou z kopce dolů jsme se několikrát vyklopili do sněhu a jeli jsme strašně rychle! Chvíli jsme se báli, že se nám ostatní ztratí, ale neztratili! Za chvíli jsme už byli na náměstí a naše výprava skončila. zápis z kroniky Tygrů, psal taťka podle vyprávění Eskyma
Výprava 1. dívčího oddílu „Výprava do lesůÿ
sobota 26. 2. 2005
Doufali jsme že uděláme pořádnou výpravu společně pro světlušky a skautky. Doufali jsme, že usnadníme práci Zuzce a Marťi, které jinak musí celý rok chystat program na všechny schůzky a akce pro své členky. Doufali jsme, že se společně podíváme do zimní přírody a že ji budeme objevovat. Doufali jsme že pomůžeme zvířátkům a ptáčkům, v téhle sněhové zimě. A hlavně že si užijeme pěkné dopoledne. A nedoufali jsme marně. Soňa, kterou většina z nás zná už z tábora a která na vejšce studuje tohle „trávení volného časuÿ nám nachystala super zimní akci. Nejdřív jsme si u Drápelů naložili do pylů kaštany, které jsme na podzim sbírali při kaštanové horečce. Teda tu půlku, co nám vlčata ještě nechala. A pak jsme je na bobech vyvezly do toho nejkrutějšího Křtinského kopce, na Bukovsko. Protože jsme měly jen čtyři boby a nás bylo celkem sedm, tak jsme se poctivě střídaly a pomáhaly si. Cestou na kamenku nám dala Soňa za úkol sledovat jaké kolem rostou stromy a kolik stop uvidíme. Došlapaly jsme až k seníku u Kamenky a tam jsme vysypaly kaštany zvířátkům do žlabu. Jeden pytel jsme si nechaly a tím nám Soňa nachystala hru. Rozházela kaštany do sněhu a my jsme je musely jako srnky hledat a co nejvíc jich posbírat. Pak jsme šli na Kamenku. Nejdřív jsme si tam museli proházet místo na ohniště a pak posbírat dřevo na oheň, pokud možno suché v těch půlmetrových závějích. Ale kdo hledá, s. m. r. k. 67/8
najde. A pak jsme se pokoušeli rozdělat oheň. Nebylo to jen tak. Trvalo nám to celkem dlouho, protože jsem holkám nedovolila používat k rozdělávání ohně papír. Ale nakonec je napadlo pomoct si aspoň svíčkou místo vyškrtávání sirek. Tak jsme si mohli opéct sýry, špekáčky, rohlíky a chleby na pořádným ohni. Na lihovém vařiči jsme si uvařili teplý čaj. Soňa měla nachystaný ještě další překvapení. Poznávaly jsme šišky a potom si z nich vyrobily krmítko pro ptáčky. Šišku jsme obalily semínky v tuku. Tahle krmítka si pověsíme na zahradu a budeme sledovat, jak budou ptáčkům chutnat. Nakonec jsme oheň zalily a zasypaly sněhem. Přidali ještě pár kukuřic do krmelce a z kopce dojeli na bobech jako psí spřežení skoro až na náměstí. Snad jediné mínus bylo, že nás nebylo víc. Holky, užily byste si to taky. podle kroniky světlušek a vlastních zážitků zapsala Hanka
Skautský florbalový turnai ve Zbýšově
sobota 26. 2. 2005
Bylo, nebylo za sedmero horami a sedmero řekami, žila, byla jedna chaloupka a ta byla celá z perníku a v ní bydlela zlá Ježibaba a ta šup Jeníka, ehm teda Jeník šup ju do pece a pak bum, prásk, cink a crrrrrr . . . . . . rrrrrrr a to je už zase ta krutá realita. Vytáhnut z postele nemilosrdným zvoněním budíku jsem si oblékl čisté trenýrky a vrhl se k hlavnímu bodu sobotního dne – zabalit si batoh a najít hokejku, která se za poslední rok používala leda tak k večernímu zahánění slepic do kurníku. V šest hodin jsem už ale čekal nedočkavý a promrzlý na zastávce a sledoval ostatní, kteří se podobně naladění slízali k autobusu. Přesunem se časem o kus dál a vidíme Jirku, kterak močí ve křoví na Staré osadě, tfuj a pozor přijíždí naše tramvaj, Jirka přidává, za běhu zapíná a . . . . . . stihl to. Všichni jsou bezpečně uvnitř. Na Hlavním nádraží chvilkový rozchod a za chvíli už uháníme vlakem, za zvuku System of a Down, k Zastávce u Brna, kde jsme zjistili, že autobus jede až za hodinu a tak jsme se po krátké násilné hádce vydali do Zbýšova pěšky. Poté co nás Štefan zdarma provedl po místních památkách (několik paneláků z období totality) jsme konečně našli tamější školu s tělocvičnou a obsadili šatnu, převlékli do družinových triček coby dresů a vydali se obhlédnout hrací plochu a přilehlé WC. Po Úvodním slovu organizátorů a roztrénování, přišel konečně první zápas, ve kterém jsme si chvíli oťukávali soupeře, a pak jsme vyhráli 4:0. Osvědčili se naše opory – Jirka zvaný Neprůstřelný a Štefan Dělová rána (čím je to ta paní Pinďáková krmí???). Další zápas (3:1) probíhal podobně, neboť soupeřův brankář, vidouc Štefana napřahovat, raději prchl z brankoviště, než aby zabránil gólu. Třetí zápas (cca 11:0) jsme sehráli s místními skautkami, jejichž pověstná zuřivost a brutalita se nijak výrazně neprojevily. Finále (3:0) jsme vyhráli i díky povzbuzování početného publika (Warden, Kája, Stopař). Po převzetí hlavní ceny (petang) jsme za odměnu vyrazili pěšky (týrání zvířat) na vlak, do hospody a později i domů. THE END. Abych nezapomněl účast: Já, Warden, Štefan, Jirka, Keša, Stopař, Kája. Tom (Jony)
20. Družinovka Jestřábů „Výstup na kostelní věžÿ Účast: Já, Keša, Kája, Warden. Sešli jsme se před dolní klubovnou v 16.30 h. Dozvěděli jsme se, že jdeme do kostela a pak na kostelní věž. Nejdříve jsem vyslechli něco o historii našeho kostela. Po schodech jsme šli nahoru a došli až k hlavní kopuli. Dále jsme pokračovali po žebřících a prudkých schodech. Když jsme došli ke zvonům byla už tma a my lezli dál po žebřících. Až jsme došli úplně nahoru. Kochali jsme se pohledem na Křtiny. I když se nám odtud nechtělo, museli jsme scházet dolů. Potom jsme šli vrátit panu děkanovi Prnkovi klíče. Přečetli jsme si zápis v kronice a rozešli se domů. Stopař
s. m. r. k. 67/9
3. letní expedice RR & OS (3) „Déja vu ’04ÿ 3. expediční den, 16. 08. 2004 Cikháj – Světnov (pěšky, 5 km) – Světnov – Stržanov (pěšky, bus 3–4 km) – Stržanov – Žďár nad Sázavou (pěšky, stopem, 2 km) – prohlídka Žďáru (pěšky, MHD, stopem, 8 km) – Žďár – Bohdalov (bus, 10 km) – Bohdalov – louka na nocleh (pěšky 2 km) Na začátku by bylo záhodno říct, že pondělí budu od této expedice považovat za nejnepovedenější den v týdnu – když už jsme vyřízení a natěšení narazili na nějaký obchod či útulný hostinec bylo zavřeno . . . No, není každý den posvícení (a že jsme po té bludné neděli nějakou tu výživu do žil potřebovali . . . ). Takže ráno jsme se probudili kousek od památníku Brigády mistra Jana Husa. Našemu stanu se ze spacáků nechtělo, a tak jsme počkaly, až se Peťa osmělí, překoná ponožkový puch a přijde nám popřát dobré ráno. Což se stalo. Poté jsme posnídali a vydali se na cestu. Cesta byla dlouhá nerovná a trnitá. Prodírali jsme se houštím, přeskakovali potoky a lovili větvičky bůhví odkud. Po přestálé námaze jsme konečně v 11.40 h dorazili do vesničky Světnov, abychom na ceduli místní „Včeliÿ zjistili, že v pondělí se zavírá už v 11.00 h. Na zastávce jsme pro změnu okusili nepoužitelnost starých jízdních řádů a vydali se do Stržanova (kromě Marti, která s prasklými puchýři čekala na jediný čitelný autobus, který by měl přijet za hodinu). Cesta to byla vzrušující, protože jsme šli tak nějak po skupinkách a nevěděli o nikom. Na zastávce ve Stržanově jsme nakonec zjistili, že nám chybí Liba (a že tu taky žádný obchod není otevřený). Liba se za chvilku naštěstí objevila a tak už nám nic nebránilo abychom se vydali ku Žďáru. Pravda pěšky se nám moc nechtělo, a tak jsme se rozdělili na skupinky (kromě Liby a Petra) a začali stopovat. Netrvalo dlouho a já se Zuzkou jsme prolévaly hrdlo pomerančovým džusem v místním (žďárském) pohostinství Táferně a obdivovali tuto Santinim navrhnutou budovu. S ostatními jsme se setkali na zastávce a po pár neúspěšných pokusech konečně nasedli do toho správného busu, který mířil na nádraží, kde jsme měli v plánu nechat batohy. Což se povedlo, bágly jsme nechali svému osudu v úschovně zavazadel a už s odlehčenými bedry nasedli zpět do autobusu s cílem kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Ten se líbil, ač se opravoval. Tam Chvosťu začaly pronásledovat fantasmagorické představy z blízkosti tolika náhrobků a tak jsme toto místo za veselého řehotu a Chvostova pomateného vypravování opustili. Dále jsme navštívili bývalý klášter a nyní Santinim přebudovaný zámek. Zjistili, že už je všude zavřeno, navštívili mši, vyfotili Chvosťu na jelenu a nechali se ještě jednou zlákat blízkou Táfernou. Tam jsme si dali každý co si jeho gusto žádá a s patřičně přecpanými pupíky vyrazili znovu na stop (bus směr nádraží žádný nejel a nám v 20:20 odjížděl autobus do Bohdalova). Teď už to bylo ovšem horší. Psí oči nepomáhaly, natažené paže taky ne, ale nakonec se nad námi jedno auto smilovalo. Bouhžel však jenom nade mnou a Zuzkou, takže než přišli ostatní autobus nám ujel. A další jel 22.40 h. Tož nezbylo nám nic jiného, než odebrat se do blízkosti džusů, kofol a kulečníku. Tentokrát jsme si čas hlídali, takže za chvilku jsme zdárně vystupovali v Bohdalově . . . . . . tento den jsme spali přikrytí hvězdami (kromě Petra s Libou, kterým se chtělo stavět stan). zdraví Káťa
S. M. R. K. je měsíčník, který vydává JUNÁK – svaz skautů a skautek ČR, středisko 623 18 Křtiny – pro svou vnitřní potřebu. Je distribuován zdarma reg. členům střediska. Číslo 67, ročník 7., vyšlo 3. března 2005 ve Křtinách v nákladu 65 výtisků.
s. m. r. k. 67/10
