Droliny na jihovýchodních svazích Českého masívu

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav geologie a pedologie

Droliny na jihovýchodních svazích Českého masívu Bakalářská práce

2013

Alena Janská

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Droliny v jihovýchodní části Českého masívu zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................ podpis studenta

Poděkování Na

tomto

místě

bych

ráda

poděkovala

vedoucímu

bakalářské

práce

Mgr. Aleši Bajerovi, Ph.D. a také RNDr. Karlu Kirchnerovi, CSc. za trpělivost a ochotu při vytváření bakalářské práce a za poskytnutí cenných rad a materiálu pro její vypracování. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu během studia.

ABSTRAKT Alena Janská Droliny na jihovýchodních svazích Českého masívu Tato bakalářská práce se zabývá výskytem svahových sedimentů, konkrétně drolin, ve vybraném území podél toků řek Jihlavy, Oslavy a Chvojnice. Jedná se o suťová pole složená z velikostně stejnorodých úlomků hornin. Droliny byly podrobněji zkoumány především v oblastech Českého středohoří, ale vyskytují se po celé naší republice, převážně v horských oblastech či říčních údolích. Tyto svahové sedimenty vznikaly v období čtvrtohor a jejich vývoj stále probíhá. Mezi kameny se vytváří charakteristické mikroklima, které umožňuje růst ojedinělé vegetace. Jsou nedílnou součástí přirozeného ekosystému a poznání jejich vývoje a charakteristik může pomoci při budoucím plánování ochrany přírody. Klíčová slova: droliny, Chvojnice, Jihlava, Oslava, sutě, suťová pole, svahové sedimenty

ABSTRACT Alena Janská Boulder screes on south-easterly slopes of Bohemian Massif This bachelor´s thesis is focused on occurence of slope sediments, especially boulder screes in the selected areas along rivers Jihlava, Oslava a Chvojnice. The boulder screes is a scree slopes which is composed of fragmentary rocks of the same size. The boulder screes were researched in detail mainly in the area of the Czech Central Mountains (the Cech name is České středohoří), but they can be found throughout the Czech Republic, mainly in mountain areas or river valleys The origin of these slope covers is in the Quaternary and their development is still in progress. Among the rocks there is a characteristic microclimate which makes the growth of rare plants possible. The boulder screes are part of natural ecosystem and the cognition of their development and characteristics can help with future planning of nature conservation. Key words: boulder scree, Chvojnice, Jihlava, Oslava, scree (slope), slope sediments

OBSAH 1.

ÚVOD ....................................................................................................................... 7

2.

CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 8

3.

TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................. 9 3.1

Charakteristika širších územních vztahů a přírodních poměrů .......................... 9

3.1.1

Geomorfologické členění ............................................................................ 9

3.1.2

Horniny a reliéf ......................................................................................... 11

3.1.3

Klimatické podmínky ............................................................................... 12

3.2

Vývoj vybraného území v kvartéru .................................................................. 13

3.3

Georeliéf území a jeho vývoj ........................................................................... 15

3.4

Vymezení oblasti .............................................................................................. 16

3.4.1

Jihlava ....................................................................................................... 16

3.4.2

Oslava (Radostínka) .................................................................................. 17

3.4.3

Chvojnice .................................................................................................. 18

3.5

Droliny ............................................................................................................. 18

3.5.1

Definice a vznik svahovin......................................................................... 18

3.5.2

Droliny v různých literaturách .................................................................. 19

3.5.3

Výskyt drolin v České republice ............................................................... 21

3.5.4

Vegetace na drolinách ............................................................................... 22

3.6

Ochrana a ohrožení .......................................................................................... 24

4.

METODIKA ........................................................................................................... 26

5.

VÝSLEDKY ........................................................................................................... 28 5.1

Droliny na vybraném území Jihlavy ................................................................ 28

5.2

Droliny na vybraném území Oslavy ................................................................ 42

5.3

Droliny na vybraném území Chvojnice ........................................................... 57

5.4

Rozbor hlavních charakteristik ........................................................................ 60

6.

DISKUZE ............................................................................................................... 65

7.

ZÁVĚR ................................................................................................................... 67

8.

SUMMARY ............................................................................................................ 68

9.

SEZNAM LITERATURY ...................................................................................... 69

1. ÚVOD Zájem o problematiku svahovin, mezi které patří i droliny, je v poslední době větší, než býval dříve. Tento fakt bychom měli brát s povděkem, neboť svahoviny jsou u nás velmi rozšířené, území České republiky je tvořeno z převážné většiny svahy. Dále se můžeme s problematikou svahovin setkat v nejrůznějších souvislostech, například ve stavebnictví, zemědělství a lesnictví, ve vodním hospodářství, a samozřejmě i jako s objektem základního geologického i ekologického výzkumu. Neméně podstatným důvodem narůstajícího významu je také ochrana přírody, znalost procesů vzniku svahovin a jejich vývoj nám může pomoci při vytváření managementu ochrany, případně zabránit erozi ploch a degradaci lesních stanovišť. Jak uvádí Ložek (2011), asi bychom u nás nenašli pohoří, vrchovinu či pahorkatinu, kde se nevyskytují buď plošně rozsáhlá kamenná moře, labilní suťová pole, protáhlé kamenné proudy a řeky, nebo alespoň řidší skupiny balvanů, tvořící tzv. kamenná stáda apod. Rozličné akumulace balvanů a kamenů jsou typické zejména pro krajiny tvořené žulami a příbuznými horninami (granodiority, diority, syenity). Kromě kamenných moří z hranáčů (ostrohranné úlomky skalních hornin) tu nejsou vzácností ani seskupení z dokonale oblých balvanů až bloků. Jsou výsledkem podpovrchových zvětrávacích procesů, podpořených žokovitým, bochníkovitým, až kulovitým rozpadem horniny. Po odnosu okolních zvětralin nyní vystupují na úroveň povrchu a mnohé byly též přemístěny soliflukcí („půdotokem“) desítky až stovky metrů daleko od místa vzniku. Většina geologů nemá svahoviny právě v lásce, neboť často zakrývají důležité výchozy skalního podloží a jejich geologická výpověď se považuje za málo významnou. Přesto je třeba jim věnovat pozornost, a to nejen z důvodu jejich hojného výskytu na našem území, ale také z hlediska ochrany přírody. V chráněných územích dochází totiž k samovolným změnám, které mnohdy vedou k ústupu druhů nebo společenstev, jejichž zachování bylo cílem ochrany. Jen zlomek chráněných území lze proto ponechat spontánnímu vývoji. Zde je třeba dodat, že změny se týkají také neživé přírody, jenže jsou daleko pomalejší a tudíž méně nápadné než v přírodě živé. Pro správné pochopení musíme vycházet z obecného principu, že jak živá i neživá příroda, tak lidská společnost a její činnost v přírodě procházejí neustálým vývojem, který se projevuje v tváři naší krajiny. (Ložek, 2011)

7

2. CÍL PRÁCE Úkolem této bakalářské práce je zmapovat výskyt a četnost drolin v jihovýchodní části Českého masivu - jižně od Náměšti nad Oslavou, zaměřit jejich zeměpisné souřadnice a určit základní charakteristické rysy, kterými jsou velikost, expozice a procento pokryvnosti mechem. Dále zaznamenat druhy vegetace, která se nachází v bezprostřední blízkosti nalezených drolin a vytvořit fotodokumentaci. Vybraná území jsou celkem tři a nachází se na svazích podél toků řek Jihlavy, Oslavy a Chvojnice. V současné době nebyla, co se svahovin týče, podrobně prozkoumána. Získané údaje mohou pomoci vytvořit komplexnější informace o daném území a také mohou být cenným zdrojem budoucího plánování managementu ochrany přírody.

8

3. TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Charakteristika širších územních vztahů a přírodních poměrů 3.1.1 Geomorfologické členění Dle Bíny a Demka (2012) existují dvě členění georeliéfu: typologické a regionální. Geomorfologicky se jedná o víceméně výrazně omezené území, které se nachází v určité nadmořské výšce a vyznačuje se stejnými charakteristikami vzhledu, geologické struktury, souboru reliéfotvorných pochodů a historie vývoje. Z hlediska typologického členění bychom zařadili vybranou lokalitu do typu georeliéfu pahorkatin. Pahorkatiny jsou v České republice nejvíce rozšířeny, nadmořská výška se pohybuje od 300 – 600 m n. m. Nejčastějším podtypem jsou erozně denudační pahorkatiny vzniklé hlavně rozčleněním terénu do sítě hlubších či mělčích údolí vodních toků za přispění rozdílů v odolnosti hornin. (Bína a Demek 2012) Podle regionálního členění spadá vybraná lokalita do provincie Česká vysočina, která se dále dělí na soustavy, podsoustavy, celky, podcelky a okrsky. Níže je uvedeno členění na regionální jednotky, které se nachází ve vybraném území, charakteristika jednotlivých jednotek dle Demka a Mackovčina (2006). Tab. 1: Geomorfologické jednotky vybrané oblasti. provincie

Česká vysočina

soustava

podsoustava

celek

Jevišovická Česko-moravská Českomoravská pahorkatina soustava vrchovina

podcelek okrsek Znojemská Hartvíkovická pahorkatina vrchovina Mohelenská vrchovina

Křižanovská vrchovina

Provincie: Česká vysočina Soustava: Česko-moravská soustava Podsoustava: Českomoravská vrchovina. Jedná se o rozsáhlou podsoustavu na českomoravském pomezí s vrchovinným povrchem ve střední části a pahorkatinným v okrajových částech, které jsou rozřezány hlubokými údolími vodních toků. Celek: Jevišovická pahorkatina. Tento rozsáhlý celek v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny je tvořen členitou pahorkatinou střídající se s kotlinami 9

na krystalinických horninách moldanubika a moravika, jehož plochý povrch se celkově sklání směrem k jihovýchodu. Místy jsou na plochém povrchu holoroviny zbytky tropických zvětralin z druhohor a třetihor, v plochých kotlinách jsou zbytky neogenních usazenin. Plochá Jaroměřická kotlina vznikla vlivem menší odolnosti hornin vůči tropickému zvětrávání, hluboká údolí vodních toků – zejména Jihlavy, Oslavy, Rokytné, Jevišovky a Dyje rozřezávají plochý povrch pahorkatiny a vytvářejí zaklesnuté meandry. Podcelek: Znojemská pahorkatina. Členitá pahorkatina, která je prořezána hlubokými údolími Dyje, Jevišovky, Rokytné, Jihlavy a Oslavy, se skládá z krystalických hornin moldanubika – dle Demka a Bíny (2012) se jedná o pararuly, ortoruly, migmatity, granulity, hadce a moravika a z vyvřelin třebíčsko– meziříčského a dyjského plutonu. Střední výška je 365 m a střední sklon: 3°15´. Okrsek: Hartvíkovická vrchovina. V tomto okrsku se nachází vybraný úsek Oslavy. Jedná se o členitou vrchovinu, která je omezená ve východní části hlubokým údolím Oslavy a na západě zaklesnutými meandry údolí řeky Jihlavy. Západní část je tvořena rulami až migmatity, východní část granulity moldanubika a pruhy amfibolitů. Střední část má plochý povrch s plošinami holoroviny, okraje jsou rozřezány hlubokými údolími řek Jihlavy a Oslavy a jejich přítoků. Vyskytují se ostrůvky mořských neogenních usazenin. Okrsek: Mohelenská vrchovina. V tomto okrsku bychom našli vybrané úseky Jihlavy, části Oslavy a Chvojnice, včetně soutoku Oslavy s Chvojnicí. Jedná se o členitou vrchovinu s hlubokými zaklesnutými meandry údolí řek Jihlavy, Oslavy a Chvojnice. Je složená z rul, granulitů a hadců moldanubika a moravika, vyskytují se ostrůvky neogenních mořských usazenin a na hadcích místy hluboké tropické zvětraliny. Celek: Křižanovská vrchovina. Zde se nachází část vybraného úseku podél toku řeky Chvojnice.

10

3.1.2 Horniny a reliéf Dle Culka (1996) spadá oblast do Jevišovického bioregionu (1.23). Bioregion leží v okrajové pahorkatině hercynika na západě jižní Moravy a víceméně se shoduje s geomorfologickým celkem Jevišovická pahorkatina, zabírá však i jižní výběžek Bobravské vrchoviny a Boskovické brázdy. Na jihu zasahuje do Rakouska, v ČR má plochu 1845 km2. Západní část bioregionu budují migmatitické ruly až migmatity s vložkami amfibolitů i vápenců. Na jih od Třebíče zasahuje do území trojúhelníkovitý výběžek syenodioritového masivu. Mezi řekami Dyjí a Jihlavou vystupují ortoruly, na Jihlavě a Oslavě mezi Náměští a Oslavany se vyskytují granulitové ruly a podél Jihlavy jsou významně zastoupeny hadce. Na Dyji od vtoku na moravské území se nacházejí pestré série s amfibolity a vápenci, event. svory a fylity u Podhradí, Vranova a Hardeggu. Mezi Vranovem a Hardeggem vystupují kyselé bítešské ortoruly, které však u Vranova obsahují četné vložky amfibolitů, v úseku nad Znojmem pak žuly dyjského masívu. Na plošinách jsou zachovány ostrůvky neogenních sedimentů - písky, jíly (např. v okolí Moravských Budějovic). Z kvartérních pokryvů se poměrně hojně uplatňují spraše až sprašové hlíny a svahoviny, v údolích Dyje a Oslavy místy droliny z obrovských balvanů. (Culek, 1996) Reliéf se vyznačuje nápadným protikladem poměrně málo členitých plošin a zaříznutých skalnatých údolí. Zarovnané povrchy i mělké široké kotliny mají charakter ploché až členité pahorkatiny s výškovou členitostí 40 - 150 m. Zaříznutá údolí Dyje, Jihlavy a Oslavy jsou 60 - 230 m hluboká, s četnými skalními výchozy a pozoruhodnými meandry. Oblast těchto údolí má reliéf členité vrchoviny s výškovou členitostí až 250 m. (Culek, 1996) Z hlediska pedologického je dle Culka (1996) říční údolí charakterizováno mozaikou různých půd s plochami litozemí, rankerů a rendzin, na hadcích v údolí Jihlavy jsou též rendziny hořečnaté.

11

3.1.3 Klimatické podmínky Tab. 2: Klimatické poměry ve vybraném území. (Tolasz a kol. 2007) Průměrná roční teplota vzduchu:

8 – 9 °C

Průměrné roční srážky:

500-550 mm

Průměrná roční vlhkost vzduchu:

75-80 %

Průměrná roční rychlost vzduchu:

3-4 m/s

Průměrné klimatické poměry uvedené v tabulce jsou charakteristické pro vybrané území, ovšem v širším měřítku. V hlubokých údolích řek dochází k jevu, který se nazývá vegetační inverze. Jedná se o výrazný rozdíl klimatu mezi jižními, teplými a suchými svahy a severními, zastíněnými svahy. Výrazný rozdíl je také mezi vrchními partiemi svahů a dnem údolí, kam stéká studený vzduch. Díky těmto mezoklimatickým rozdílům se nachází v horních částech svahů teplomilná vegetace, zatímco na dně hlubokých, úzkých údolí najdeme rostliny a živočichy vyžadující chladnější klimatické podmínky. (prirodniparky.hys.cz, 2013) Podnebí charakteristické pro Jevišovický bioregion Podnebí je mírně teplé, dle Quitta je řazeno do oblasti MT 11, vyšší části území do MT 9, nejvyšší do MT 5. Nejteplejší je jihovýchodní okraj, dle Quitta náležející do teplé oblasti T 2. V bioregionu se projevuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny, který graduje směrem k východu: Vranov 620 mm, ale Znojmo 8,8 °C, 564 mm, nejvyšší kopce jižně od Třebíče asi 6,8 °C, 610 mm, Náměšť 7,7 °C, 594 mm, Jaroměřice 535 mm (malý ostrov srážkového stínu v kotlině), Jevišovice 582 mm, Třebíč 562 mm, ale Plaveč i Tvořihráz 512 mm, Miroslav 505 mm. Projevují se zde častější vlivy mediteránního klimatu přívalovými dešti při častém jihovýchodním proudění - některé vyšší části se v této době stávají návětrnými polohami. Zimy jsou však velmi suché a relativně chladné (viz místní název moravská Sibiř). Říční údolí charakterizují teplotní inverze střídající se s extrémně teplými a suchými polohami na jižních svazích. (Culek, 1996)

12

3.2 Vývoj vybraného území v kvartéru Každý přírodní objekt, jak určitá biocenóza, tak třeba geomorfologický útvar – jako jsou v tomto případě droliny, jsou jen články vývojového řetězce, který sahá do hluboké minulosti a bude pokračovat i v budoucnosti. Proto je potřeba se nejdříve seznámit s vývojem území v nejmladší geologické minulosti, tedy v období kvartéru (čtvrtohor), který doposud trvá a v němž se příroda vyvinula do stavu, který známe dnes a který chceme chránit. (Ložek, 2011) Kvartérem se rozumí období geologické historie, které je nejkratší a zároveň nejmladší, trvá zhruba 2 miliony let. Důvod, proč je třeba omezit se na období čtvrtohor, je jednoduchý. V průběhu terciéru bychom byli svědky mnoha jevů, které teprve formovaly základní rysy středoevropské krajiny: ústupu moře, vzniku současných pohoří i říční sítě. Ještě na konci terciéru byl obraz naší krajiny jiný než dnes, nebyly vytvořeny říční zářezy. Až právě v kvartéru se vytvořilo současné geografické prostředí. Rozsah moří a kontinentů, ráz podnebí i reliéf krajiny jsou již srovnatelné s dnešním stavem, čemuž odpovídá i vývoj živé složky ekosystémů s druhy a společenstvy, které jsou blízké a postupně i totožné s dnešními. (Ložek, 2007) Kvartér se vyznačuje cyklickým střídáním chladných a teplých období, tedy glaciálů (dob ledových) a interglaciálů (dob meziledových). Hlavním klimatickým znakem čtvrtohor je dle Bíny a Demka (2012) ochlazení a následné silné rozkolísání podnebí. Glaciály byly střídány interglaciály, vesměs s teplejším podnebím než jaké je nyní. Intenzivní působení exogenních sil – vody, ledu, mrazu a větru, vázané především na glaciály, podstatně ovlivnilo současný stav krajiny. Kvartér je také obdobím zrodu člověka, který počíná ovlivňovat krajinu během poslední 10 tisíciletí. (Ložek, 2007) Ačkoli zůstala naše země s výjimkou menších okrsků na severní hranici téměř leduprostá, přece zalednění sehrálo mimořádnou roli ve vývoji naší přírody. V glaciálech ležela většina území České republiky v periglaciální zóně před čelem pevninského ledovce. Ráz naší krajiny odpovídal sprašové stepi a tundře, mocnost permafrostu dosahovala stovky metrů. Jako dědictví periglaciálních období se na našem území zachovalo pestré spektrum tvarů mrazového zvětrávání a odnosu – mrazové sruby, kryoplanační terasy, kamenná moře, balvanové proudy, izolované skály, nivační sníženiny, kamenné polygony aj. (Bína a Demek 2012)

13

Základní dělení kvartéru je nerovnoměrné, téměř celé období se označuje jako pleistocén, pouze posledních 11 tisíciletí známe pod pojmem holocén, i když z hlediska klimatického cyklu nejde o nic jiného, než o obdobu interglaciálu. V glaciálech vždy převládalo bezlesí a povrch terénu silně postihovalo působení mrazu a větru. Vytvořily se holé plochy, z nichž byl větrem vyvíván prach usazovaný v nižších chráněných polohách v podobě spraší, místy se tvořily nánosy horninové drtě. (Ložek, 2007) Tam, kde se uplatnily klimatické změny, tj. především v mírném pásu, byl kvartér nepřetržitým sledem pestrých geologických dějů vyvolaných mnohonásobným střídáním odnosných, půdotvorných a sedimentačních pochodů spojených s intenzivní modelací reliéfu. (Ložek 1973) Podnební výkyvy ovlivnily činnost vodních toků, které vytvořily síť údolních zářezů podstatně zvyšující diverzitu naší krajiny. Vodní toky nabývaly v bezlesé krajině divočící ráz, takže opakované vodní přívaly postihovaly celé dno údolí, kde se vytvářela síť mělkých stále se měnících koryt ve štěrkopískových nánosech. Na celém povrchu převládal čerstvý horninový materiál za nedostatku organických látek. Půdy proto měly nevyvinutý surový ráz, chemické zvětrávání i akumulace humusu byly krajně omezené. V teplých obdobích (interglaciálech) se povrch vždy pokryl stále bujnější vegetací a zpevnil, řeky vytvořily stálá meandrující koryta a vlivem teplého vlhkého podnebí i vegetace se vytvářely různé plně vyvinuté půdní typy, jak je známe i ze současnosti. (Ložek, 2007) Jak uvádí Ložek (2007), přestože jde z geologického hlediska o neobyčejně krátké období, v průběhu kvartéru se odehrály velké změny, a to i v neživé přírodě. Na výzkumu kvartéru se podílejí různé vědní odvětví kromě základního oboru geologie, například paleontologie, geomorfologie, pedologie a další. Mezi ně patří právě i sedimentologie,

zabývající

se

vlastnostmi

a

vznikem

uloženin,

v našem

vnitrozemském prostředí jde především o sedimenty terestrické a o sedimenty tekoucích i stojatých vod. Právě terestrické uloženiny spjaté s podnebím a geomorfologickým vývojem krajiny mají v kvartéru velký význam. Suchozemské uloženiny počínají ve čtvrtohorách převažovat nad mořskými sedimenty, a ačkoliv nedosahují takového rozsahu ani mocnosti, mají prvořadý význam jako citlivé ukazatele podnebných změn, nehledě na závislosti na vývoji reliéfu. Podrobným výzkumem terestrických formací kvartéru lze 14

sledovat jemné podrobnosti stratigrafické i paleogeografické, což nemá obdoby v žádném starším útvaru. Svahoviny vznikají v tomto období téměř nepřetržitě a spolu s eolickými sedimenty jsou ze suchozemských uloženin nejrozšířenější. Tvorba svahovin v období časného glaciálu se vyznačuje sutěmi, jejichž mezihmotu často tvoří půdní sedimenty a na vhodných místech vznikají i blokové proudy. V období pleniglaciálu (vrcholné období glaciálu) je tvorba sutí omezena, neboť svahy jsou zamrzlé Kubát a kol. (2000). Teplá období jsou charakteristická tvorbou hrubších kamenných sutí, dochází k pohybu velkých balvanů a k častým skalním řícením (Ložek, 1973). Dle Růžičkové a kol. (2003), byly vhodné podmínky pro tvorbu svahových sedimentů v chladných obdobích pleistocénu s výrazným střídáním teplot, kdy nebyly svahy pokryté vegetací, která by bránila pohybu. Jak uvádí Kubát a kol. (2000), pro tvorbu svahovin byl hlavním faktorem vývoje neustálý cyklus, ve kterém se střídaly období mrazů a tání. V období holocénu se významným geomorfologickým činitelem stala lidská společnost, která jednak vytváří antropogenní tvary georeliéfu a jednak ovlivňuje průběh geomorfologických pochodů (urychluje je nebo zpomaluje). (Bína a Demek 2012). Jak uvádí Ložek (2007), je třeba věnovat pozornost vědám o člověku a jeho činnostech. Založením polí, úhorů, pastvin i stálých sídlišť a cest člověk zcela změnil tvář krajiny, neboť nahradil souvislý les mozaikou otevřených i zalesněných ploch, popřípadě rozptýlené zeleně a některé úrodné kraje s příznivými půdními podmínkami změnil na bezlesou kulturní step. V současnosti bývá těžké odlišit podíl přírodních dějů od lidských zásahů, neboť souběžně s dlouhodobou kultivací krajiny probíhaly i ryze přírodní pochody, a že vzájemné působení obou činitelů se mohlo sčítat a odečítat v kladném a záporném smyslu. (Ložek, 2007)

3.3 Georeliéf území a jeho vývoj Vybraná lokalita se nachází v hercynské oblasti, v jihovýchodní části Českého masívu. Po stránce geomorfologické náleží naše území dvěma základním útvarům, které se podstatně odlišují svým vývojem a celkovým rázem povrchových tvarů. Je to jednak stará hercynská morfostruktura České vysočiny (v geologickém pojetí Českého masivu), která zaujímá 85 % povrchu našeho státu v Čechách a v západní polovině Moravy a Slezska, jednak mladá alpinská morfostruktura systému Karpat na východě 15

a jihovýchodě České republiky. Jak je popsáno výše, je pro nás nejdůležitější vývoj území právě v období kvartéru. Pro vybrané lokality jsou charakteristická zaříznutá údolí řek. Jak uvádí Bína a Demek (2012), pokračující neotektonické zdvihy z terciéru měly za následek zvýšení erozní schopnosti řek, které prořezávaly své nivy do nižších úrovní. Zbytky původních niv se dostávaly do pozice (akumulačních) říčních teras. Někde říční eroze stačila vyrovnávat vzestupné pohyby zemské kůry a docházelo ke vzniku průlomových antecedentních údolí. Antecedentní údolí vzniká v oblastech výzdvihu zemského povrchu, kdy vodní toky reagují tak, že se zařezávají hluboko do skalního podkladu. (gweb.cz, 2013) Říční toky sehrály důležitou roli při tvorbě georeliéfu v České vysočině. Došlo zde k rozrušení souvislých ploch holoroviny neotektonickými pohyby zemské kůry a erozně denudačními pochody, převážně tedy fluviální erozí. Tento proces započal již koncem neogénu. V současnosti se tak setkáváme jen s různě velkými fragmenty holoroviny, a to ve vzájemně značně se lišících nadmořských výškách (od zhruba 350 m do 1 500 m). (Bína a Demek 2012)

3.4 Vymezení oblasti 3.4.1 Jihlava Vybraný úsek pro zkoumání drolin podél tohoto toku se nachází od NPR Mohelenská hadcová step po PP Biskoupská hadcová step. Řeka zde vytváří zaříznuté koryto, přesto však širší než koryta řek Oslavy a Chvojnice. Charakteristický je meandrující tok, skály a balvany. Odsud také název řeky, ačkoli by se mohlo zdát, že souvisí s jihem. Původ jejího jména se nachází v německém slově Igel (ježek), které vypovídá, že dno řeky bylo kamenité a ostré jako bodliny ježka. (Němec a kol. 2006). Délka toku ve vybraném úseku je přibližně 13 km. Vybraný úsek území podél toku je nesmírně členitý s nadmořskými výškami od 210 do 380 m. Řeka se zde zařezává do členité Znojemské pahorkatiny tvořené granulity, serpentinity a rulami. (Matuška, 2010) Jihlava pramení na Českomoravské vysočině u obce Jihlávka, v kopcovitém terénu s výškou cca 760 m n. m. Protéká významným městským centrem Vysočiny – Jihlavou a pokračuje jihovýchodním směrem, který si udržuje až k ústí. V nížinné části povodí 16

ústí Jihlava do Dyje v území s nadmořskou výškou cca 170 m. Celková délka toku Jihlavy je 184 km a plocha povodí činí 2 998 km2. (Němec a kol. 2006). Charakter toku a ráz krajiny ve vybraném území: V horní části protéká Brtnickou vrchovinou, napříč Jaroměřickou kotlinou, Znojemskou pahorkatinou, Oslavanskou brázdou a Bobravskou vrchovinou. V úseku před svým ústím protéká Dyjsko-svrateckým úvalem. Pod Třebíčí se nacházejí na toku Jihlavy dvě nádrže s energetickým využitím – Dalešice a Mohelno, které současně zajišťují dodávku vody pro jadernou elektrárnu Dukovany. Nad obloukem řeky pod Mohelnem se nachází známá hadcová step se vzácnými chráněnými druhy rostlin. Od vyrovnávací hráze nádrže Mohelno až po jez v Alexovicích se řeka četnými zákruty prodírá krásným klikatým lesnatým a romantickým údolím. To je místy lemováno strmými stráněmi a až kolmými skalami na východním okraji Českomoravské vrchoviny. Řečiště o šířce 20-25 m je v přírodním stavu, dno štěrkovité až balvanité. Téměř celý tok od Jihlavy až k Ivančicím je sledován dálkovým turistickým značením. (Štefáček, 2008)

3.4.2 Oslava (Radostínka) Zkoumané území výskytu drolin se nachází podél toku Oslava od Náměště nad Oslavou po Oslavany. Charakteristické je meandrující zaříznuté koryto, s prudkými svahy, řeka je divočejší než Jihlava, vyskytuje se zde množství skal a balvanů. Oslava je levostranným přítokem Jihlavy, pramení jihozápadně od Žďáru nad Sázavou v nadmořské výšce 570 m. Ústí zleva do Jihlavy u Ivančic v nadmořské výšce 209 m. Plocha povodí činí 867,2 km2, délka toku 99,6 km, průměrný průtok u ústí je 3,33 m3/s. Jedná se o vodohospodářsky významný tok. Charakter toku a ráz krajiny: Z několika rybníků v Bítešské vrchovině teče tato řeka jihovýchodním směrem. Pod Náměští nad Oslavou k jezu mlýna Skřípina u Kuroslep vstupuje řeka do hluboké rokle. Koryto má široké 7-10 m a je v přírodním neupraveném stavu. Značně členité úseky toku střídají klidnější místa. Z větší části jsou přístupná pouze pěšky. Další úsek – ke vtoku potoka u vsi Čučice – je Oslava podhorskou rychlejší říčkou o šířce toku 15 m. Protéká zde v několika zákrutech a je tísněna strmými lesními stráněmi a skalami. Voda velmi čistá, blízké i vzdálenější okolí je klidné. Na konci své cesty – k soutoku s Jihlavou – má stále charakter podhorské říčky o šířce 15-20 m. Koryto je původní 17

a neupravené, břehy nižší, dobře přístupné. V okolí je typická podhorská krajina Českomoravské vrchoviny. (Štefáček, 2008)

3.4.3 Chvojnice Vybrané území se nachází podél celého toku řeky Chvojnice, která je levostranným přítokem Oslavy. Řeka je nejmenší ze tří vybraných, ze dvou třetin je spíše klidnější, před soutokem s Oslavou získává divočejší ráz. Pramení na Moravě v Košíkově v nadmořské výšce 518 m. Ústí do Oslavy u Senohrad v nadmořské výšce 280 m. Plocha povodí činí 63,8 km2, délka toku 18,4 km, průměrný průtok u ústí je 0,12 m3/s. Charakter toku a ráz krajiny: Vytéká z lesů přírodního parku Bílý potok na jižní Moravě. Protéká v Jevišovické pahorkatině (Znojemská pahorkatina) od severu k jihu. Dostupná je dálnicí D1 na EXIT 168 Devět křížů. Teče pěkným lesnatým údolím, má poměrně velký spád a na mnoha místech tvoří peřeje. (Štefáček, 2008)

3.5 Droliny 3.5.1 Definice a vznik svahovin Svahy jsou nejrozšířenější a nejdynamičtější prvek reliéfu krajiny. Zabírají zhruba 90% povrchu souše a rychlost a způsob jejich vývoje má podstatný vliv na vývoj celé krajiny. Pro poznání vývoje svahů se však nelze omezit jen na studium jejich vnějšího vzhledu (sklon, délka a tvar profilu), ale je třeba na nich studovat i svahové sedimenty. (Demek, 1987) Jak uvádí Ložek (2011), význam svahovin (svahových sedimentů) je často přehlížen, ne-li téměř opovrhován. Je velmi obtížné vyhledat termín svahovina v různých publikacích, někdy se i odborná terminologie liší. Pod názvem svahoviny se tedy tají pestrá škála uloženin, často velmi různého vzhledu i složení. Obecná definice dle Ložka (2011) říká: Svahoviny jsou sedimenty ukládané při úpatí a v nižších úsecích svahů vlivem gravitace, obvykle za spolupůsobení atmosférických i biotických činitelů. Základním činitelem při vzniku svahovin je gravitace a její 18

výrazné ovlivnění je patrné na první pohled. Proto mluvíme souhrnně o svahovinách nebo o uloženinách gravitačních. Gravitační pohyb materiálu po svahu, označován jako snos, působí buď sám o sobě, obvykle však v součinnosti s jinými vlivy. Čistě gravitační transport není příliš častý, jedná se buď o posun částic po svahu, nebo o opad ze strmých srázů. Prudký pohyb velkých mas označujeme jako řícení. (Ložek, 1973) Způsob pohybu a ukládání materiálu je ovšem ovlivňován ještě dalšími činiteli, především atmosférickými. Těmi jsou především srážky, které urychlují pohyb horninových částic po svahu v podobě ronu (postupný pohyb zeminných částic vyvolaný dopadem a stékáním dešťových kapek) a splachu (v případě, že voda stéká ve větším množství a vytváří proudy) a dále střídavý mráz, který načechrává půdu a nazdvihuje i větší kusy hornin, které se po roztání často posunují i po mírných sklonech (Ložek, 1973). V důsledku působení mrazu je i plynulý posun táním rozbředlé, provlhlé zeminy po dosud zamrzlém nebo nepropustném podkladu – soliflukce (půdotok). Na svahy ovšem dopadá také prach přinášený větrem i z větších vzdáleností. Horninový materiál, jak jemnozem, tak kamenitá suť různého kalibru se hromadí ve spodním úseku a při úpatí svahu. Na svazích o mírném sklonu mohou sahat i daleko výš. Patří sem i akumulace na úpatí skalních stěn, jako jsou pískové osypy nebo droliny různě velkých kusů pevných hornin. (Ložek, 2011) Jak uvádí Růžičková a kol. (2003), pohyb po svahu mohl podporovat i vítr.

3.5.2 Droliny v různých literaturách Pojmem drolina se označuje volná nezarostlá suť. Jak zmiňuje ve svém článku Kovář (2000), název „drolina“ upřesnil a blíže specifikoval Jan Šimr ve svých článcích “Vegetace na drolinách Milešovského středohoří” (Věda přírodní, Praha, 12:92–101,1931) a “Společnost lomikamene trsnatého (Saxifraga caespitosa L.). Dle Rubína, Balatky a kol. (1986) jsou droliny řazeny pod suťová pole, proto je zde třeba zmínit definici tohoto pojmu. Suťová pole jsou tvary podobné kamenným mořím, avšak málo stabilní, složené ze suťového materiálu přemístěného vlivem gravitace, saltací apod. na svazích o větším sklonu (zpravidla přes 20°). Přestože se dříve označovala pojmem kamenné moře jakákoliv akumulace hrubých úlomků hornin na svazích, tedy i všechny gravitační tvary suťových polí, skutečná

19

kamenná moře jsou v našich krajinách převážně fosilní a jsou produktem mrazového zvětrávání v periglaciálním klimatu v pleistocénu. (J. Svoboda a kol. 1983) Jako suť označujeme hranaté úlomky hornin od velikosti ořechu až po metrové bloky vzniklé zvětráváním a mechanickým rozpadem skalních masívů na strmých svazích a přemístěné do nižších poloh gravitací (pádem, saltací nebo soliflukcí). Úlomky menších rozměrů jsou horninová drť. Tvar úlomků závisí na petrologické povaze horniny, na puklinovém systému v hornině apod. (Rubín, Balatka a kol. 1986). Jak uvádí Petránek (1993), úlomky bývají ostrohranné, o velikosti několika centimetrů až více decimetrů. V souvislosti s vybraným územím je třeba odkázat i na Babušku a Mužíka (1975), kteří uvádějí, že úlomky se hromadí na úbočích a na úpatích hor a v úzce zaříznutých údolích řek. Svahovou plochu pokrytou z větší části sutí označujeme jako suťové pole. Většinou jde o plochu o rozloze několika desítek až set metrů, ne zcela pravidelného tvaru, v horní části užší, dole se rozšiřující, ve středu mírně konvexní nebo konkávní. Zvláštním případem suťového pole je tzv. drolina – suťová akumulace složená z úlomků více méně stejného tvaru a velikosti (cca 25-50 cm v průměru). (Rubín, Balatka a kol. 1986). Stejně uvádí i Raška (2011), že drolinou lze označit sutě, u nichž je patrný homogenní matrix, a také Svoboda a kol. (1983), který říká, že droliny jsou suťové akumulace složené z hrubých úlomků (balvanů) přibližně stejné velikosti a tvaru. Dle Kettnera (1954) se tvoří na úpatí horských a údolních svahů kamenné suti, skládající se z ostrohranných kamenů (hranáčů), které napadaly z drolících se rozpukaných strmých skalnatých srázů. Proto je můžeme označit též názvem droliny. Droliny se nahromaďují na úpatích v šikmém úhlu; jejich povrch je sklonitý (obyč. 25-40°). V dolních částech jsou nejhrubší, nahoru se stávají drobnozrnnějšími. Růžičková a kol. (2003) řadí droliny mezi gravitační svahové sedimenty, které vznikají nahromaděním klastu za výrazného přispění gravitace (řícením, saltací, posouváním nebo kutálením). Zmiňují také, že gravitační sedimenty bývají souhrnně označovány termínem sutě a mezi jejich nejtypičtější typy svahovin patří právě suťová pole a droliny. Z výše uvedeného je třeba napsat shrnutí a vytvořit si obecnou definici pro pojem drolina. Drolina je tedy svahová akumulace řazená pod suťová pole, tvořená suťovými

20

úlomky, které jsou relativně homogenní, co se velikosti a tvaru týče. Nachází se na strmých svazích v horských oblastech nebo zaříznutých údolí říčních koryt. Co se týče zahraniční terminologii, ani zde nejsou pojmy zcela jednoznačně srovnatelné s českými. Přesto, jak uvádí Raška (2011), východiskem z terminologických nejasností by mohlo být hierarchické utváření pojmů, které se objevuje v některých zahraničních pracích. Souhrnný termín pro pokryv svahu je scree slope, z toho se dále odvozují názvy pro svahy pokryté určitým typem materiálu: rock-mantled slopes pro balvanové akumulace a scree slopes pro suťové akumulace. Dle Sádla (2001) je drolina označována anglickým termínem boulder scree.

3.5.3 Výskyt drolin v České republice Jak uvádí Dančák (2013), lze obecně říci, že rozšíření drolin je roztroušené v oblastech s výskytem tvrdých hornin vytvářejících skalní útvary. Významná území v České republice, kde se droliny nejvíce nacházejí, lze rozdělit podle druhu horniny. Hadce: jižní Čechy (PR Holubovské hadce), střední Povltaví u Želivky, Slavkovský les (Mnichovské hadce - NPP Křížky, PR Planý vrch, PP Dominova skalka), Českomoravská vrchovina (okolí Polné, Třebíčsko - NPR Mohelenská hadcová step, PR Dukovanský mlýn, PR Nad Řekami), Šumpersko (PR Na Hadci, PP Chrastický hadec). Vápence: Pálava

(NPR

Tabulová,

NPR

Děvín-Kotel-Soutěska),

Český

kras

(NPR Karlštejn, NPP Kotýz), Moravský kras (NPP Býčí skála, NPR Vývěry Punkvy), Kotouč u Štramberka (NPP Šipka), NPR Hůrka u Hranic. Čedič: České Středohoří (NPR Bořeň, PR Kalvárie, PP Radobýl, NPP Panská skála). Pískovce: NP České Švýcarsko (NPP Pravčická brána), CHKO Broumovsko (NPR Adršpašsko-teplické skály, NPR Broumovské stěny, PR Ostaš), CHKO Český ráj (NPP Suché skály, PR Prachovské skály), CHKO Kokořínsko (PR Kokořínský důl), PR Maštale, NPR Pulčín-Hradisko, PR Trojačka. Žuly a ruly: Českomoravská vrchovina (PR Čtyři palice, PP Tisůvka, PP Malínská skála), NPP Jan Svatoš, NPR Čertova stěna-Luč.

21

Obecně se dá shrnout, že se droliny vyskytují ve skalnatých zaříznutých údolích pahorkatin a hor, na izolovaných vulkanických kopcích, hadcových tělesech a ledovcových karech. Je možné je nalézt na slunných, ale i výrazně stinných místech včetně poloh pod klenbou stromových korun. (Sádlo, 2001) Jak je často v různé literatuře uváděno, droliny jsou hojně rozšířeny především v Českém středohoří. Vyskytují se na svazích sopečných kup a kuželů, a to i v dalších neovulkanických pohořích (Cerová vrchovina aj.), kde vznikají odlamováním pravidelných sloupců čedičových, andezitových apod., jejich příčným rozpadem a tříštěním. (Svoboda a kol. 1983). Stejně tak uvádí i Rubín a kol. (1986), který říká, že droliny jsou nejlépe vyvinuty právě v Českém středohoří (např. Lovoš, Solanská hora, Ostrý aj.) a dále prakticky ve všech pohořích Karpat. Dle Vítka (1997) je typickým příkladem „krajiny kamenných stád a řek“ je středočeská krajina na Sedlčansku, Plzeňská pahorkatina na Žihelsku a v Sedmihoří, žulové partie Českomoravské vrchoviny na Mrákotínsku, Třebíčsku atd.

3.5.4 Vegetace na drolinách Jak uvádí Rubín (1986), je pro droliny typické, že zadržují v prostorách mezi balvany velké množství vzduchu o relativně stálé teplotě. Tím se zde vytváří charakteristické mikroklima. Mají tedy význam mikroklimatický, což se projevuje mj. i v druhovém složení vegetace, a přispívají k větší ekologické diverzitě krajiny. Druhy vyskytující se na drolinách, můžeme označit za společenstva extrémních stanovišť. Jedná se o společenstva skalních štěrbin a stabilizovaných sutí. Tyto se nachází na skalách a exponovaných svazích na různých typech podkladů (bazických (vápnitých i nevápnitých), silikátových a hadcových) od pahorkatin do horského stupně. Značnou část vegetace je možné pokládat za primární bezlesí. (Dančák, 2013) Ohrožené taxony: písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora), sleziník netíkovitý (Asplenium adiantum-nigrum), sleziník nepravý (Asplenium adulterinum), sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium), hvězdnice alpská (Aster alpinus), třtina pestrá (Calamagrostis varia), rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium), kyvor lékařský (Ceterach officinarum), ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), kruhatka Matthioliho (Cortusa matthioli), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), kosatec 22

bezlistý (Iris aphylla), podmrvka Marantova (Notholaena maranthae), jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis), růže májová (Rosa majalis), lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), kapradinka skalní (Woodsia ilvenis). (Dančák, 2013) Co se struktury a druhového složení týče, jsou dle Sádla (2001) droliny fyziognomicky heterogenní bezlesý biotop s výskytem petrofilních a chasmofilních rostlin, které jsou schopny růst ve štěrbinách skal a balvanů. Zahrnuje vývojovou řadu od iniciálních sukcesních stádií a rozvolněných porostů s převahou mechů, klonálních kapradin (např. Polypodium vulgare) a dvouděložných chamaefytů (např. Saxifraga rosacea – jak uvádí K. Kubát a kol. (2000), jedná se konkrétně o Saxifraga rosacea subsp. sponhemica, který je vázán na skály a sutě, a zmiňují, že se vyskytuje mimo jiné na sutích podél řeky Chvojnice) přes mozaikovité vysokostébelné třtinové trávníky (např. s Calamgrostis varia) na skalních hranách a teráskách, dále přes uzavřené porosty vysokých nitrofilních bylin (např. Aconitum variegatum a Lunaria rediviva) až po křoviny s rybízem alpínským (Ribes alpinum) a růži převislou (Rosa pendulina). Mnoho lokalit je součástí reliktních komplexů primárního bezlesí. Podobná vegetace jako na přirozených skalách a drolinách se vyskytuje v lomech, na zdech a kamenných terasách, kde je ale ochuzená o četné chasmofyty a naopak obohacená o ruderální druhy. S výjimkou synantropních derivátů jde o dosti vzácný biotop, protože na velké části vhodných lokalit převládají kompetičně silnější druhy suchých trávníků, anebo naopak mnohé skály a droliny nejsou vůbec kolonizovány cévnatými rostlinami. (Sádlo, 2001) Je třeba zmínit rozdíl mezi stabilizovanou sutí, která se nepohybuje a nachází se v určitém stadiu zazemňování, kde jsou biotopy vystaveny trvalému stresu, a dále sutí pohyblivou, kde se kromě stresu uplatňuje i periodické narušování. Biotopy vápencové oddělujeme od silikátových jen v případě vegetace skalních štěrbin. Ostatní typy vegetace skal a drolin totiž v ČR silně přesahují ze substrátů vápnitých na kyselé, přičemž nejhojnější jsou na podkladech bazických, ale ne vápencových (algonkické břidlice, paleovulkanity i neovulkanity, slínovce a vápnité pískovce) a směrem k minerálně chudým substrátům vyznívají. (Sádlo, 2001) Jak bylo již zmíněno v kapitole 5.2 Horniny a reliéf, vybrané území se nachází dle Culka (1996) v Jevišovickém bioregionu (1.23). Tento bioregion leží zčásti 23

v termofytiku a z části v mezofytiku. To odpovídá vegetačním stupňům (Skalický), které jsou zde kolinní až suprakolinní. Potenciálně největší část území pokrývají hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), v minulosti s podstatným zastoupením jedle, méně a lokálně i s příměsí buku. Na konvexních tvarech s příznivou expozicí, zejména v průlomech, jsou typické teplomilné doubravy ze svazu Quercion petraeae (Sorbo torminalisQuercetum, na exponovanějších místech i Genisto pilosae-Quercetum petraeae), na bazických substrátech i fragmenty Corno-Quercetum a na hadcích specificky Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae. V méně příznivých expozicích se objevují acidofilní doubravy (Luzulo albidae-Quercetum), na hranách skal reliktní bory. Bučiny (zejména Melico-Fagetum) jsou velmi vzácné, buk se častěji objevuje ve vegetaci suťových lesů svazu Tilio-Acerion (nejčastěji Aceri-Carpinetum). Podél vodních toků jsou nivy, nejčastěji Stellario-Alnetum glutinosae, kolem malých potůčků význačně Carici remotae-Fraxinetum. Velmi vzácné jsou fragmenty olšin (Carici acutiformis-Alnetum). (Culek, 1996) Primární bezlesí je více typů. Na skalách je komplex vegetace skalní, xerotermní a lemové (Alysso-Festucion pallentis, Festucion valesiaceae, Geranion sanguinei). Na hadci jsou specifické hadcové bory (Erico-Pinion), zatímco v bezlesí je vegetace svazu Asplenion serpentini. Na bazických substrátech (vápence, hadce) jsou porosty s pěchavou vápnomilnou (Sesleria albicans). V nexerotermních polohách se nachází primární bezlesí na sutích. Podél větších toků je přítomna vegetace svazu Phalaridion arundinaceae a v tekoucí vodě svazu Batrachion fluitantis. (Culek, 1996)

3.6 Ochrana a ohrožení Na jednu stranu, jak uvádí Rubín (1986), jsou suťová pole vzhledem ke své nestabilnosti naprosto nevhodná pro zástavbu, komunikace a pro jakékoliv obhospodařování. Zůstanou proto pravděpodobně ještě dlouho jedněmi z mála nevyužívaných ploch na Zemi. Přesto by jejich význam v naší krajině neměl být opomíjen. Přímé ohrožení drolin spočívá v eutrofizaci a ruderalizaci. Ojediněle je hrozbou i poškozování při těžbě dřeva nebo zalesňování, dále těžbě hornin; turistice a někdy

24

i horolezectvím. Rizikovým faktorem je přirozená sukcese, výhodou drolin je to, že nevyžadují žádnou údržbu a jsou často součástí řady chráněných území. (Dančák, 2013) I vybrané lokality jsou součástí různých chráněných území. Nachází se zde dva přírodní parky, které jsou zřizovány k ochraně a uchování krajinného rázu podle ustanovení odst. 3 § 12 zákona č. 114/1992 Sb. Představují kvalitní zázemí zejména pro turistickorekreační aktivity. Základním předpokladem ochrany přírodního parku je omezení činností majících negativní dopad na krajinný ráz. K takovým činnostem patří zejména stavební činnost, např. výstavba rekreačních zařízení ve volné krajině či narušování dochovaných venkovských sídel nevhodnou výstavbou. Podél řeky Jihlavy to je Přírodní park Střední Pojihlaví, který zde byl zřízen v roce 1989 a rozkládá se na ploše 1 500 ha. Součástí parku je také NPR Mohelenská hadcová step, PR Mohelnička, PR Velká skála, PR Biskoupský kopec a PR Nad řekami a dále také PP Bílá skála u Jamolic a PP Biskoupská hadcová step. Tento přírodní park je ukázkou vývoje středních toků moravských řek. Rozkládá se na území okresů Brno-venkov, Znojmo a Třebíč. Téměř celé území je lesnaté, mezi přirozenými lesními porosty převažují zakrslé teplomilné doubravy a jsou zde dochovány i reliktní bory. Ve spodní části najdeme suťové lesy s rozsáhlými suťovými poli. V lesních porostech se často objevují vzácné dřeviny: jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), jeřáb břek (Sorbus torminalis), klokoč zpeřený (Staphyllea pinnata) a dřín obecný (Cornus mas). Na skalách a osluněných stráních rostou vzácné byliny: tařice skalní (Aurinia saxatilis), vstavač obecný (Orchis morio), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a křivatec český (Gagea bohemica). (Matuška, 2010) Přírodní park Oslava byl na okrese Brno-venkov vyhlášený v roce 1998 na rozloze zhruba 2 200 ha. K novému přehlášení přírodního parku došlo v souladu se současně platnou legislativou v roce 2011. Území je tvořeno členitou pahorkatinou s výrazným údolním zářezem řeky Oslavy s hluboce zaklesnutými meandry, s nejvyššími vrcholy přesahujícími 350 m n. m. Nachází se zde PR Údolí Oslavy a Chvojnice. (http://prirodniparky.hys.cz, 2013)

25

4. METODIKA Výzkum byl prováděn v různých ročních obdobích, ovšem vzhledem k tomu, že jsou svahy území z velké části zalesněny, je nejvhodnějším obdobím pro průzkumy přelom podzimu a zimy, kdy je už opadané listí, ale ještě zde není sněhová pokrývka. Vhodnou dobou je také konec zimy a časné jarní období, ovšem někdy může být problémem fakt, že sníh v chladných zaříznutých údolích odtává pomaleji a zůstává zde ležet delší dobu. Naproti tomu jaro přichází rychle a ve chvíli, kdy začne rašit vegetace, jsou suťová pole snáze přehlédnutelná. Hlavním úkolem bylo projít vybranou lokalitu a zjistit, kde se nacházejí droliny. Naproti výše uvedenému, byly průzkumy hodně závislé na počasí, které často nebývá ve zmiňovaném nejvhodnějším období příliš příznivé. Při špatném počasí jsou některá místa zcela nedostupná, jedná se zejména o území podél toků Oslavy a Chvojnice. Při výzkumech byly využívány především turistické trasy, podél vybraného území je to červená turistická trasa, podél Oslavy červená, zelená a žlutá a podél Chvojnice modrá. Občas ale bylo třeba sejít ze značené cesty, to bylo ovšem závislé na konkrétním terénu a počasí. Vybrané území bylo rozděleno na určité úseky, které byly postupně zkoumány. Nalezené droliny bylo třeba zaměřit a popsat jejich základní vlastnosti. Pro zaměření souřadnic byla použita GPS v tabletu. Tyto lokality byly vyznačeny v mapě. Souřadnice byly následně zaneseny do digitální mapy pomocí programu ArcGIS 10. Dále bylo třeba popsat základní údaje o nalezených drolinách. Řeky vytváří ve vybrané oblasti četné meandry, každých pár set metrů se mění expozice svahů, kde se droliny nacházejí. Směr sklonu svahů byl určován na místě. Stejně tak bylo zaznamenáno, zda se drolina nachází na levém či pravém břehu toku. Významnou charakteristikou je velikost. Pokud to bylo možné, byla zjišťována krokovou metodou. Často se ale droliny nacházely mimo cesty v hůře dostupných místech, takže u některých byla velikost určena odborným odhadem. Další charakteristikou je vegetace. Zaznamenávána byla především dřevinná skladba v nejbližším okolí. Byliny pouze v případech, že byly hojně zastoupené. Dále bylo určeno procento pokryvnosti mechem.

26

Většina drolin má nějakou další charakteristiku, např. je součástí některé z maloplošných chráněných území, má nepravidelný tvar aj. Tyto údaje byly také zaznamenávány, ve výsledných tabulkách jsou uvedeny jako poznámky. Jednotlivé droliny jsou popsány v kapitole 5. Výsledky jsou zapsány do přehledných tabulek, kde se nachází všechny výše popsané údaje. Každá drolina má vlastní název skládající se z velkého písmene, které označuje tok (J = Jihlava, O = Oslava a Ch = Chvojnice) a z pořadového čísla. Tato čísla byla drolinám přidělována na základě jejich umístění po směru toku. Byla pořízena fotodokumentace každé nalezené droliny. Bohužel ne vždy byly vhodné podmínky pro fotografování, některé fotografie nejsou kvalitní, a proto je zde nelze publikovat.

27

5. VÝSLEDKY Celkový počet drolin nalezených ve vybraných lokalitách je 32. Jsou dále rozděleny dle zájmových území do 3 skupin – droliny na Jihlavě, na Oslavě a na Chvojnici.

5.1 Droliny na vybraném území Jihlavy

Obr. 1: Mapa znázorňující četnost výskytu drolin podél řeky Jihlavy

Terénní průzkumy na řece Jihlavě probíhaly podél červené turistické trasy. Bylo zde nalezeno celkem 16 drolin, tedy největší počet z vybraných území. V úseku od NPR Mohelenská hadcová step po stráň Bílá zmola nebyla nalezena žádná drolina. Mezi Bílou zmolou a PR Mohelničkou se nachází první tři droliny. Řeka se v těchto místech začíná stáčet do meandru, všechny droliny leží na levém břehu toku, sklon je jižní až jihovýchodní. První drolina (J1) je rozměrově největší, nachází se ve svahu přibližně 50 m nad turistickou trasou. Další dvě droliny (J2 a J3) jsou drobnější a leží pod skalními výchozy.

28

Tab. 3: Základní charakteristiky droliny J1. název:

J1

souřadnice: břeh řeky: expozice svahu: velikost: vegetace: pokryvnost mechu: datum:

49°06'02.5" s. š., 16°12'37.8" v. d. levý jihovýchodní 10×60 m habr obecný 20 %, pouze ve spodní části 20. 4. 2013

poznámky:

Obr. 2: Drolina J1

29


J2


49°06'03.3" s. š., 16°12'38.2" v. d. levý jihovýchodní 15×5 m habr obecný 70 % 20. 4. 2013

poznámky:

Obr. 3: Drolina J2

30


J3


49°06'02.8" s. š., 16°12'41.5" v. d. levý jižní 10×4 m habr obecný 20 % 20. 4. 2013

poznámky:

Obr. 4: Drolina J3

31

Drolina ležící na levém břehu toku, blízko hranic PR Velká skála. Tab. 6: Základní charakteristiky droliny J5. název:

J5


49°05'50.4" s. š., 16°13'06.3" v. d. levý jihovýchodní 15×6 m habr obecný, podél vrchní části dřín obecný a dub zimní 60 % 20. 4. 2013

poznámky:

Obr. 5: Drolina J5

32

V hlavním oblouku dalšího meandru se nachází čtyři droliny, všechny na pravém břehu řeky. Droliny J6, J7 a J8 jsou blízko sebe, přibližně ve vzdálenostech od 50-100 m, drolina J4 je od nich vzdálena více. Orientace svahu je severozápadní, případně severní. Svah se poté ostře láme a mění svou orientaci na severovýchodní, na něm se už žádné droliny nevyskytují. Ve svahu jsou umístěny různě, některé leží výše, některé spadají až dolů k říčnímu toku. Tab. 7: Základní charakteristiky droliny J4. název:

J4


49°05'35.3" s. š., 16°13'05.4" v. d. pravý severní 30×10 m habr obecný nízká 20. 4. 2013

poznámky:


J6


49°05'38.1" s. š., 16°13'13.7" v. d. pravý severozápadní 15×8 m borovice lesní, habr obecný 5% 20. 4. 2013

poznámky:


J7


49°05'45.3" s. š., 16°13'13.7" v. d. pravý severozápadní 50×15 m bříza bělokorá, borovice lesní, habr obecný 10 %, pouze ve spodní části 20. 4. 2013

poznámky:

nahoře výrazně užší, dole se rozšiřuje a spadá téměř k řece

33


J8


49°05'41.1" s. š., 16°13'16.5" v. d. pravý severozápadní 20×5 m borovice lesní, habr obecný 20 %, především ve spodní části, méně uprostřed, nahoře 0 % 20. 4. 2013

poznámky:

Obr. 6: Droliny J4, J6, J7 a J8

Pak následuje úsek, kde se na levém břehu Jihlavy rozkládá maloplošně chráněné území PR Velká skála. Jak uvádí Šebesta a Halas (2011), dle Mackovčina et al. (2007) je předmětem ochrany rozsáhlý komplex přírodě blízkých až přirozených lesních společenstev zakrslých doubrav a suťových lesů. Expozice je především jižní a charakteristické jsou zde strmé skály. Bylo zde nalezeno 7 drolin (J9-J15), víceméně na okrajích přírodní rezervace, přímo v pásu skal se droliny tolik nevyskytují.

34

Tab. 11: Základní charakteristiky droliny J9. název: souřadnice: břeh řeky: expozice svahu: velikost: vegetace: pokryvnost mechu: datum: poznámky:

J9 49°05'56.2" s. š., 16°13'22.1" v. d. levý jihovýchodní 30×5-10 m (nahoře a dole širší) habr obecný, dub zimní 0 %, pouze lišejníky 20. 4. 2013 z jedné strany nepravidelný tvar, který je vytvořen okolními dřevinami; součástí PR Velká skála

Obr. 7: Drolina J9

35


J10


49°06'03.3" s. š., 16°14'51.9" v. d. levý jihozápadní 20×15 m mechy, lišejníky, vřes max. 5 % 12. 8. 2012

poznámky:

součástí PR Velká skála

Obr. 8: Drolina J10

36


J11


49°06'03.4" s. š., 16°14'52.2" v. d. levý jihovýchodní 20×20 m dub zimní 50-60 % 12. 8. 2012

poznámky:


Obr. 9: Drolina J11

37


J12


49°06'04.1" s. š., 16°14'53.1" v. d. levý jihozápadní 70×30 m habr obecný, dub zimní, lípa srdčitá; z bylinné vegetace mechy, lišejníky (jejich zastoupení je cca 1:1) a brambořík nachový 50-60 % 12. 8. 2012

poznámky:


Obr. 10: Drolina J12 Tab. 15: Základní charakteristiky droliny J13. název:

J13


49°06'02.8" s. š., 16°14'53.3" v. d. levý jihovýchodní 5×5 m dub zimní méně než 5 % 12. 8. 2012

poznámky:

menší drolina ve svahu pod turistickou trasou; součástí PR Velká skála

38


J14

souřadnice: břeh řeky: expozice svahu: velikost: vegetace: pokryvnost mechu: datum: poznámky:

49°06'01.5" s. š., 16°14'54.6" v. d. levý jihozápadní 50×30 m ostružiník maliník 50 - 80 %, pouze v místech, kde je nejvíce stínu 12. 8. 2012 rozsáhlejší drolina, přibližně uprostřed protnuta turistickou trasou; součástí PR Velká skála

Obr. 11: Drolina J14

39


J15


49°06'00.1" s. š., 16°14'54.5" v. d. levý jihozápadní 30×10 m lípa srdčitá, habr obecný, dub zimní, javor mléč 60 % 12. 8. 2012

poznámky:

protnuta turistickou trasou; je součástí PR Velká skála


40

Drolina J16 zaznamenaná podél Jihlavy se nachází při turistické trase na levém břehu, naproti zřícenině hradu Templštejn. Tab. 18: Základní charakteristiky droliny J16. název:

J16


49°05'34.0" s. š., 16°14'57.0" v. d. levý jihovýchodní 8×5 m bříza bělokorá, borovice lesní, habr obecný 0% 12. 8. 2012

poznámky:

nahoře výrazně užší, dole se rozšiřuje a spadá téměř k řece


V posledním úseku Jihlavy, tedy od zříceniny hradu Templštejn po PP Biskoupská hadcová step, nebyl zaznamenán žádný výskyt drolin.

41

5.2 Droliny na vybraném území Oslavy Vzhledem k blízkosti zmapovaných drolin podél řek Oslavy i Chvojnice, byly zakresleny do společné mapy. Droliny podél řeky Oslavy jsou vyznačeny fialovou barvou.

Obr. 14: Mapa znázorňující četnost výskytu drolin podél řek Oslavy a Chvojnice

Na řece Oslavě bylo při průzkumech nalezeno 14 drolin. Oslava má mnohem divočejší charakter než Jihlava, údolí jsou více zaříznutá. Nachází se zde oblasti, kde nejsou okolní svahy příliš strmé a vysoké, zde se droliny nevyskytují. Jedná se o první úsek od Náměště nad Oslavou po turistický rozcestník U Vlasáka a potom o poslední úsek před Oslavany, kde má okolní reliéf rozvolněnější charakter. Úsek od rozcestníku U Vlasáka po zříceninu hradu Lamberk po červené turistické trase je náročným terénem. Zde se nacházejí především skály a balvany, které spadají až dolů k řece. Nalezena zde byla pouze jedna drolina (O1). Drolina je v zástinu, procento pokryvnosti mechem je vysoké, zajímavé je hojné rozšíření plicníku lékařského (Pulmonaria officinalis) ve spodní části.

42

Oproti předchozímu následují místa, kde je výskyt drolin velmi častý, především se jedná o oblast v blízkosti zříceniny hradu Lamberk, kolem kterého Oslava meandruje. Zde byly nalezeny droliny (O2-O9) vůbec v nejhojnějším počtu na nevelké rozloze. Všechny droliny se nachází na levém břehu řeky, sklon svahu je západní a severozápadní, droliny jsou zde velké. Tab. 19: Základní charakteristiky droliny O1. název:

O1

souřadnice:

49°10'34.2" s. š., 16°09'32.3" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

jihozápadní

velikost:

50×40 m

vegetace:

habr obecný, dub zimní, ve spodní části hojně rozšířen plicník lékařský

pokryvnost mechu:

90 %

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

kuželovitý tvar, nahoře skály

Obr. 15: Drolina O1

43

Tab. 20: Základní charakteristiky droliny O2. název:

O2

souřadnice:

49°09'42.5" s. š., 16°10'13.2" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

západní

velikost:

30×90 m

vegetace:

habr obecný, dub zimní, borovice lesní

pokryvnost mechu:

max. 10 %

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

Obr. 16: Drolina O2

44


O3

souřadnice:

49°09'38.7" s. š., 16°10'11.8" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

západní

velikost:

20×30 m

vegetace:

topol, borovice lesní, dub zimní

pokryvnost mechu:

10 %

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

Obr. 17: Drolina O3

45


O4

souřadnice:

49°09'38.1" s. š., 16°10'11.2" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

západní

velikost:

20×5-10 m

vegetace:

bříza bělokorá, habr obecný, dub zimní, borovice lesní

pokryvnost mechu:

15 %

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

Obr. 18: Drolina O4

46


O5

souřadnice:

49°09'37.8" s. š., 16°10'10.6" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

severozápadní

velikost:

20×50 m

vegetace:

dub zimní, bříza bělokorá, borovice lesní

pokryvnost mechu:

10 %

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

Obr. 19: Drolina O5

47


O6

souřadnice:

49°09'35.1" s. š., 16°10'08.0" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

severozápadní

velikost:

50×50 m

vegetace:

habr obecný, dub zimní, borovice lesní, uprostřed mladý smrk ztepilý

pokryvnost mechu:

50 %

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

Obr. 20: Drolina O6

48


O7

souřadnice:

49°09'33.7" s. š., 16°10'06.3" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

severozápadní

velikost:

30×60 m

vegetace:

borovice lesní, dub zimní

pokryvnost mechu:

80 %

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

končí u turistické trasy

Obr. 21: Drolina O7

49


O8

souřadnice:

49°09'33.2" s. š., 16°10'05.0" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

severozápadní

velikost: vegetace:

20×100 m

pokryvnost mechu:

50 %

datum:

18. 4. 2013

bříza bělokorá, habr obecný, borovice lesní, smrk ztepilý, dub zimní, lípa srdčitá

poznámky:

Obr. 22: Drolina O8

50


O9

souřadnice:

49°09'32.3" s. š., 16°10'03.4" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

severní

velikost: vegetace:

30×100 m

pokryvnost mechu:

60-70 %

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

přes celý svah

habr obecný, borovice lesní, dub zimní

Obr. 23: Drolina O9

51

V úseku od hradu Lamberk po Skřípský mlýn se nachází dvě droliny na pravém břehu řeky. Svahy zde nejsou příliš velké, jejich expozice je severovýchodní. Tab. 28: Základní charakteristiky droliny O10. název:

O10

souřadnice:

49°09'14.8" s. š., 16°10'20.2" v. d.

břeh řeky:

pravý

expozice svahu:

severovýchodní

velikost: vegetace:

10×30 m

pokryvnost mechu:

80 %

datum:

18. 4. 2013

habr obecný

poznámky:

Obr. 24: Drolina O10

52


O11

souřadnice:

49°09'01.0" s. š., 16°10'48.6" v. d.

břeh řeky:

pravý

expozice svahu:

severovýchodní

velikost: vegetace:

10×30 m

pokryvnost mechu:

80 %

datum:

18. 4. 2013

habr obecný

poznámky:


53

V dalším úseku mezi Skřípským mlýnem a zříceninou hradu Kraví hora, byla nalezena jedna drolina. Nachází se na pravém břehu řeky na severním svahu. Tab. 30: Základní charakteristiky droliny O12. název:

O12

souřadnice:

49°08'02.7" s. š., 16°13'16.3" v. d.

břeh řeky:

pravý

expozice svahu:

severní

velikost: vegetace:

cca 10×20 m (velmi přibližně vzhledem k nedostupnosti)

pokryvnost mechu:

nelze určit vzhledem k nedostupnosti

datum:

18. 4. 2013

poznámky:

velmi špatně dostupná

habr obecný

54

Mezi Ketkovským mlýnem a zříceninou hradu Levnov na pravém břehu toku se nachází dvě droliny v prudkém svahu se severní expozicí. Jedna se nachází přibližně v půlce svahu (J13), druhá těsně pod vrcholem. Tab. 31: Základní charakteristiky droliny O13. název:

O13

souřadnice:

49°08'13.6" s. š., 16°14'44.2" v. d.

břeh řeky:

pravý

expozice svahu:

severní

velikost: vegetace:

10×40 m

pokryvnost mechu:

nelze určit vzhledem k tenké vrstvě sněhové pokrývky

datum:

13. 1. 2013

poznámky:

okraje droliny jsou velmi nepravidelné

uprostřed droliny roste mladý smrk ztepilý, kolem habr obecný


55


O14

souřadnice:

49°08'12.9" s. š., 16°14'48.7" v. d.

břeh řeky:

pravý

expozice svahu:

severní

velikost: vegetace:

50×20 m

pokryvnost mechu:

nelze určit vzhledem k tenké vrstvě sněhové pokrývky

datum:

13. 1. 2013

poznámky:

těsně pod vrcholem svahu, trojúhelníkový tvar

habr obecný


56

5.3 Droliny na vybraném území Chvojnice Vzhledem k blízkosti zmapovaných drolin podél řek Oslavy i Chvojnice, byly zakresleny do společné mapy. Droliny podél řeky Chvojnice jsou vyznačeny červenou barvou.

Obr. 28: Mapa znázorňující četnost výskytu drolin podél řek Oslavy a Chvojnice

Terénní průzkum probíhal od rozcestníku Olšínský mlýn (cca 0,5 km od Kralic nad Oslavou) podél Chvojnice po modré turistické trase k soutoku se Sudickým potokem. Sklon svahů se postupně podél toku zvětšuje, avšak Chvojnice zde nevytváří ostře zaříznuté kaňonovité údolí. Svahy jsou zalesněné, ale nenachází se zde žádné droliny ani jiná suťová pole, pouze ojediněle velké balvany. Druhý úsek podél řeky Chvojnice vedl od soutoku Chvojnice se Sudickým potokem. Zde se nachází velmi mnoho různých skal a balvanů, ale žádná suťová pole. Až ve vzdálenosti přibližně 500 m od soutoku Chvojnice s Oslavou leží na pravém břehu toku velká drolina (CH2) a na protějším břehu další (CH1).

57

Tab. 33: Základní charakteristiky droliny CH1. název:

CH1

souřadnice:

49°08'22.3" s. š., 16°14'18.9" v. d.

břeh řeky:

levý

expozice svahu:

severozápadní

velikost: vegetace:

50×60 m

pokryvnost mechu:

cca 50 % (obtížné určit vzhledem k tenké vrstvě sněhové pokrývky)

datum:

13. 1. 2013

poznámky:

tvar písmene U

habr obecný, v dolní části topoly

Obr. 29: Drolina CH1

58

Tab. 34: Základní charakteristiky droliny CH2. název:

CH2

souřadnice:

49°08'23.5" s. š., 16°14'15.0" v. d.

břeh řeky:

pravý

expozice svahu:

jihovýchodní

velikost: vegetace:

50×100 m

pokryvnost mechu:

cca 40 % (obtížné určit vzhledem k tenké vrstvě sněhové pokrývky)

datum:

13. 1. 2013

poznámky:

velmi nápadná a velká drolina

nad drolinou duby zimní, dále kolem celé droliny borovice lesní a topoly a jejich nálety

Obr. 30: Drolina CH2

59

5.4 Rozbor hlavních charakteristik Nejvíce drolin bylo nalezeno na jihovýchodě a severozápadě, dále také na jihozápadě a severu a nejméně na západě, severovýchodě a jihu. Na východních svazích nebyly nalezeny žádné droliny. V následující tabulce je možné vidět četnost výskytu drolin v jednotlivých vybraných lokalitách dle orientace svahu ke světovým stranám. Souhrnný výskyt pro všechny lokality je uveden ve sloupci J + O + CH a v posledním sloupci je vyjádřen procentuálně. Tab. 35: Expozice svahu a četnost výskytu drolin v jednotlivých územích. Jihlava

Oslava

sever

1

4

jih

1

Chvojnice

J + O + CH

%

5

15,63

1

3,12

3

3

9,37

1

1

6,25

4

8

25

8

25

6

15,63

32

100

východ západ severovýchod severozápad

3

jihovýchod

7

jihozápad

4

1 2

Počet drolin v závislosti na expozici svahu je možné vidět na následujících grafech. Z nich vyplývá, že na východních svazích se nevyskytují žádné droliny. Minimální výskyt je také na svazích exponovaných na jih a západ. Naproti tomu nejvíce drolin se nachází na severozápadě a jihovýchodě.

60

Na řece Jihlavě převažuje výskyt drolin na jižnějších svazích.

Četnost výskytu

Expozice - Jihlava 8 7 6 5 4 3 2 1 0

droliny Jihlava

Obr. 31: Četnost výskytu drolin v závislosti na světových stranách podél řeky Jihlavy.

Podél řeky Oslavy naprosto převažují svahy se severní expozicí.

Četnost výskytu

Expozice - Oslava 8 7 6 5 4 3 2 1 0

droliny Oslava

Obr. 32: Četnost výskytu drolin v závislosti na světových stranách podél řeky Oslavy.

61

Na území podél toku Chvojnice nebyl nalezen dostatečný počet drolin pro podrobnější zhodnocení. Nicméně v porovnání celkových výsledků i územím Jihlavy a Oslavy jsou tato data podstatná.

Četnost výskytu

Expozice - Chvojnice 8 7 6 5 4 3 2 1 0

droliny Chvojnice

Obr. 33: Četnost výskytu drolin v závislosti na světových stranách podél řeky Chvojnice.

62

Následující graf umožňuje porovnání výskytu drolin na různých expozicích ve všech třech vybraných lokalitách.

Expozice - Jihlava, Oslava, Chvojnice 8 7

četnost výskytu

6 5 4 3 2 1

droliny Jihlava

droliny Oslava droliny Chvojnice

0

Obr. 34: Srovnání četnosti výskytu drolin v závislosti na expozici svahu ve všech vybraných lokalitách.

Další zkoumanou charakteristikou byla jejich velikost. Obecně se dá říci, že podél toku řeky Jihlavy byly nalezeny droliny menší rozlohy (v průměru cca 400 m 2) než podél řeky Oslavy a Chvojnice, kde se průměrná rozloha pohybuje okolo 1 600 m2). Droliny s nejmenší rozlohou, tj. v průměru cca 400 m2, se vyskytují na jihovýchodních svazích a droliny s průměrnou rozlohou okolo 1 200 m2, převažují na severozápadních a jihozápadních svazích.

63

Poslední charakteristikou hodnocenou při průzkumech je procento pokryvnosti mechem. Tento údaj je velmi proměnlivý, z níže uvedených tabulek lze vyčíst, že nejvíce mechu se nachází na svazích orientovaných na sever. Výskyt mechu je vázán mimo jiné na vlhkost, tudíž na jižních svazích, kde svítí slunce po celý den, se vyskytuje minimálně. Je třeba ale zmínit, že pokud je drolina na svahu s jižní expozicí, ale její část je kryta stromovou vegetací, můžeme zde mechy nalézt. V místech, kde se nevyskytuje mech, se často nachází lišejníky. Tab. 36: Procento pokryvnosti mechu v souvislosti s expozicí jednotlivých drolin podél toků řek Jihlavy, Oslavy a Chvojnice.

%

expozice

J1

20

JV

J2 J3 J4 J5 J6 J7 J8 J9 J10 J11 J12 J13 J14 J15 J16

70 20 60 5 20 10 5 0 55 55 5 5 65 60 0

JV J JV S SZ SZ SZ JV JZ JV JZ JV JZ JZ JV

%

expozice

O1

90

JZ

O2 O3 O4 O5 O6 O7 O8 O9 O10 O11 O12 O13 O14

10 10 15 10 50 80 50 65 80 80

Z Z Z SZ SZ SZ SZ S JZ SV S S S

%

expozice

CH1

50

SZ

CH2

40

JV

64

6. DISKUZE Před začátkem terénních průzkumů bylo třeba jasně definovat pojem drolina. Vyhledat tento pojem je i v odborné literatuře nelehké. Pro účely této práce je drolina definována jako suťové pole, které je složené z úlomků hornin o relativně stejné velikosti. Proto je možné, že byly při průzkumech zaznamenány i jiné svahové akumulace, které by mohli odborníci označit jinými termíny. Pro účely této práce se suťová pole označují v anglickém jazyce pojmem scree slopes a droliny pojem boulder screes. Pro droliny je také typická určitá stabilita. Přestože nepatří přímo mezi pohyblivé sutě, probíhá u nich jistý vývoj. To, jestli se pohybují, byť jen velmi pomalu, by nám mohlo v budoucích výzkumech prozradit procento pokryvnosti mechem. Pokud by se jednotlivé kameny posouvaly, mohlo by se měnit zastoupení mechu. Samozřejmě je třeba zmínit i další vegetaci, která se zde vyskytuje, a to nejenom bylinná. I stromy, které rostou na okrajích drolin, na ně mohou mít velký vliv. Na některých drolinách bylo možné zaznamenat jejich nepravidelný tvar, který mohl být vytvořen šířením vegetace, byť sekundárně. Velikost drolin je různorodá. Najdeme zde droliny, které pokrývají celý svah i droliny malých rozměrů. Ty nejmenší byly nalezeny především podél řeky Jihlavy, nejčastěji na jihovýchodních svazích. Naproti tomu podél Oslavy se na těchto svazích nevyskytují žádné droliny. Obecně se zde vyskytují droliny o větší rozloze, především na svazích orientovaných severozápadně. Výskyt mechu a další vegetace je vázán také na klimatické podmínky. Právě díky mechu, který udržuje určitou vlhkost, droliny vytváří mezi kameny charakteristické mikroklima, které je ale také ovlivněno reliéfem a okolním klimatem. Nebyla nalezena žádná výraznější souvislost mezi procentem pokryvnosti drolin mechem a jejich expozicí. Mech se vyskytuje především v místech, kde je drolina před přímým slunečním zářením alespoň částečně chráněna korunami okolních stromů, z toho důvodu je mech na drolině rozložen nerovnoměrně. Ve vybraném území vytváří řeky hluboká zaříznutá koryta s četnými meandry. Orientace svahů na určitou světovou stranu se mění každých pár set metrů. Toto má vliv na výskyt jednotlivých společenstev, jižní, jihovýchodní a jihozápadní svahy jsou více osluněné, vyskytuje se zde teplomilná vegetace. Oproti tomu na svazích exponovaných 65

na sever se déle drží sněhová pokrývka a působení mrazu zde může být výraznější. Jelikož na vzniku svahovin, tedy i drolin, se podílí nejen gravitace, ale i atmosférické složky, je může být právě expozice svahu důležitým faktorem pro budoucí vývoj drolin.

66

7. ZÁVĚR Závěrem je možné konstatovat, že po podrobném seznámení se s literaturou o daném území a problematikou svahovin, byly provedeny terénní průzkumy ve vybraných lokalitách podél toků řek Jihlavy, Oslavy a Chvojnice. Tato bakalářská práce dokazuje, že v těchto lokalitách se nachází droliny (případně suťová pole či další svahové akumulace) v hojném počtu. Dohromady jich bylo nalezeno 32 (podél Jihlavy 16, podél Oslavy 14 a podél Chvojnice 2). Přesto je třeba uvést, že i přes veškerou snahu nebyly pravděpodobně zmapovány všechny droliny, především vzhledem k nepřístupnosti terénu. Byly popsány základní rysy nalezených drolin, jako jejich velikost, expozice, procento pokryvnosti mechem, dřeviny v bezprostřední blízkosti a byla zaznamenána jejich přesná poloha v zeměpisných souřadnicích. Tyto údaje byly dále zkoumány a porovnávány jejich vzájemné vazby. Droliny mají své charakteristické vlastnosti a jsou součástí přírodního ekosystému, proto by bylo vhodné je dále zkoumat, ať už kvůli jejich mikroklimatu a případné rostlinné vegetaci nebo z hlediska jejich dalšího vývoje, a tím i vývoje celého reliéfu krajiny. Tato práce poskytuje základní údaje o nalezených drolinách a může být zdrojem informace pro budoucí výzkumy.

67

8. SUMMARY In conclusion, after perusing the literature about the area and the issue of slope sediments, field research was carried out in a selected area along the rivers Jihlava, Oslava and Chvojnice. This work demonstrates that the boulder screes (and scree slopes or other slope accumulation) occur in the selected area in large numbers. Altogether there were found 32 boulder screes (along the Jihlava 16, along the Oslava 14 and along the Chvojnice 2). It is necessary to say that, despite all the efforts, not all of the boulder screes were probably mapped, mainly due to the inaccessible terrain. Basic features of the boulder screes found were desrcibed, as their size, exposure, percentage moss blanket and other vegetation. It was also recorded their exact position in geographic coordinates. These data were analysed and their interactions were compared. Boulder screes have their own characteristics and they are a part of the natural ecosystem. It would be appropriate to explore them whether because of their microclimate and potential plant growth or in terms of their future development, and thus the development of the landscape relief. This work provides basic information about boulder screes found and it can be a source of information for future research.

68

9. SEZNAM LITERATURY BABUŠKA, Václav a Miroslav MUŽÍK. Mineralogie, petrografie a geologie. 3., nezm. vyd. Praha: SNTL, 1981, 470 s. BÍNA, Jan a Jaromír DEMEK. Z nížin do hor: eomorfolo ické jednotky České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, 343 s. ISBN 978-802-0020-260. CULEK, Martin. Bio eo rafické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996, 347 s. CZUDEK, Tadeáš. Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Tišnov: SURSUM, 1997, 213 s. ISBN 21-033-86. DEMEK, Jaromír. Obecná eomorfolo ie. 1.vyd. Praha: Academia, 1987, 476 s. DEMEK, Jaromír, Peter MACKOVČIN a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Vyd. 2. Brno: AOPK ČR, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. CHÁB, Jan. Stručná eolo ie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu. Vyd. 1. Praha: Česká geologická služba, 2008, 283 s. ISBN 978-807-0757-031. KETTNER, Radim. Všeobecná eolo ie III. Praha: Československá akademie věd, 1954, 462 s. KUBÁT, K. a kol. Stony debris ecosystems. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2000, 202 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 80-704-4299-9. LOŽEK, Vojen. Po stopách pravěkých dějů: o silách, které vytvářely naši krajinu. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2011, 181 s. ISBN 978-80-7363-301-1.

LOŽEK, Vojen. Příroda ve čtvrtohorách. Vyd. 1. Praha: Academia, 1973, 372 s. LOŽEK, Vojen. Zrcadlo minulosti: česká a slovenská krajina v kvartéru. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2007, 198 s. ISBN 978-80-7363-095-9. NĚMEC, Jan, Josef HLADNÝ a Vladimír BLAŽEK. Voda v České republice. Praha: Pro Ministerstvo zemědělství vydal Consult, 2006, 253 s. ISBN 80-903482-1-1. PETRÁNEK, Jan. Malá encyklopedie eolo ie. České Budějovice: Nakladatelství JIH, 1993, 246 s. ISBN 80-900351-2-4. RAŠKA, Pavel. Paleo eomorfolo ický význam a environmentální změna kamenitých akumulací v Českém středohoří. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. RUBÍN, Josef a Břetislav BALATKA. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Vyd. 1. Praha: Academia, 1986, 385 s. RŮŽIČKOVÁ, Eliška a Miloš RŮŽIČKA a kol. Kvartérní klastické sedimenty České republiky: struktury a textury hlavních enetických typů. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2003, 68 s., 92 s. obr. příl. ISBN 80-707-5600-4. SÁDLO, Jiří: Skály a droliny. In: KOČÍ, Martin, Milan CHYTRÝ a Tomáš KUČERA. Katalog biotopů České republiky: interpretační příručka k evropským pro ramům Natura 2000 a Smaragd. 1.vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001, 304 s. ISBN 80-8606455-7.

69

SVOBODA, Josef. Encyklopedický slovník eolo ických věd A-M. 1.vyd. Praha: ČSAV, 1983, 916 s. ŠTEFÁČEK, Stanislav. Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Baset, 2008, 743 s. ISBN 978-807-3401-054.

Internetové zdroje DANČÁK, Martin. Ohrožení a ochrana ve etace České republiky: Nelesní biotopy. (online) citováno dne 28. 4. 2013. Dostupné z: . KOVÁŘ, Roman. (ed.) (2000): Jan Šimr, droliny a stepi Českého středohoří – a jejich malakofauna. Vzpomínka na léta spolupráce. (online) citováno dne 30. 4. 2013. Dostupné z: . GeoWeb. LONGLEY, Paul. Geographic information systems [online]. 3rd ed. Hoboken, NJ: Wiley, c2011 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: . VÍTEK, Jan. Kamenná moře. Vesmír .

76,

458,

1997/8.

Dostupné

z:

Přírodní parky jižní Moravy. [online]. 22. 1. 2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: .

Další zdroje ŠEBESTA, Jan a Petr HALAS. Plán péče o Přírodní rezervaci Velká skála na období 2012 2022. Brno: AOPK ČR, 2011. MATUŠKA, Petr. Přírodní park Střední Pojihlaví, informační tabule, zhotoveno pro Krajský úřad Vysočina, 2010 ČÚZK: Geoportál. Prohlížecí služba WMS - ZM 10 [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://geoportal.cuzk.cz/(S(34te5pyhi2l34gndkp5qdmb0))/Default.aspx?mode=TextMeta&side= wms.verejne&metadataID=CZ-CUZK-WMS-ZM10P&metadataXSL=metadata.sluzba&head_tab=sekce-03-gp&menu=3115

70

Droliny na jihovýchodních svazích Českého masívu

Recommend Documents