Drazí farníci, P. Radoslav

Ř

Drazí farníci, poprvé se na Vás mohu obrátit nejen při kázáních a ohláškách v kostele sv. Stanislava, ale také prostřednictvím farního časopisu Studánka. Skončilo období prázdnin, během něhož jsme – Vy i já – doznali zásadních změn, které se velice úzce dotýkají našich životů. Nicméně každá změna otevírá nové možnosti, a tak tedy bych chtěl v této chvíli vyjádřit své přesvědčení, že také z našeho vzájemného poznávání se, soužití, setkávání a naslouchání vzejde mnoho dobrého. Děkuji touto cestou otci Przemkovi za jeho působení v bolatické farnosti, za jeho nasazení a starostlivost jak o svěřené duše, tak o krásu kostela a o hmotná dobra. Věřím, že do Vašich srdcí zasel mnoho dobrého a že po sobě zanechal farnost skutečně vzkvétající a živou. Myslím, že mu na těchto stránkách za nás za všechny mohu ještě jednou popřát Boží požehnání a vedení Ducha Svatého na jeho novém působišti, jímž se stala karvinská farnost.

Měsíc září s sebou přináší začátek nového školního roku a vlastně končí také dobu dovolených. Proto se také naše farnost vrací ke svému obvyklému pořádku bohoslužeb, úředních hodin a setkávání nejrůznějších společenství. Podrobnější informace bude možné nalézt na obvyklém místě Studánky. U příležitosti začínajícího školního roku přeji žákům, studentům, jejich učitelům a profesorům radost z objevování a poznávání nových skutečností. Římský řečník, filosof a spisovatel Cicero v jednom svém díle napsal: „Tempori cedere semper sapientis est habitum. Přizpůsobení se času bylo vždy považováno za vlastnost moudrého člověka.“ Ano, čas plyne a nezastaví se, staví před nás různé výzvy, jedno bere a jiné přináší. Kéž bychom svůj čas, který nám byl vyměřen na této zemi, dokázali dobře prožívat k větší cti a slávě Boží!

P. Radoslav

731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 1 - [email protected] [email protected]

U pramene důvěry Představme si situaci. Je nad ránem. Rozednívá se, ovšem viditelnost není dobrá. Moře je v důsledku nepříznivého větru rozbouřené. Po něm se plaví menší rybářská loď a v ní znepokojení učedníci. Tu k nim po mořské hladině kráčí Ježíš. Zprvu ho nepoznají, začnou se bát a křičet v domnění, že se jedná o přízrak. Náhle uslyší známý hlas, který je konejší: „To jsem já, nebojte se!“ Petr, jeden z učedníků, horlivě, možná i s příměsí nejistoty, vysloví: „Pane, jsi-li to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ Ježíš ho vyzve: „Pojď.“ Petr na okamžik váhá, ale pak z lodi vystoupí a vydá se po hladině k Ježíšovi. Vtom zpozoruje silný vítr, zmocní se ho strach a začne se topit. Vykřikne: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš mu podá ruku a pak se ho zeptá, proč zapochyboval. (srov. Mt 14, 24-33) V Petrově jednání vidíme odevzdanost i sebelásku, odvahu i strach, důvěru i pochybnost. Také Petr, na němž Kristus později neváhal vystavět svou Církev, byl člověk nedokonalý, měl své chyby, nectnosti, v životě se dopustil řady omylů… Jak ale hluboká musí být víra, naděje a láska v jeho srdci, když na výzvu „pojď“ odpoví vystoupením z lodi a rozhodne se jít po moři? Rozhodne se udělat něco, na co fyzikální zákony ani lidský rozum absolutně nestačí. Nezáleží na tom, že někde v hloubi svého nitra pochyboval. Koneckonců každou živou víru doprovází pochybnosti! Pochybnost je svým způsobem zápas s Bohem. Tomáš Halík říká, že zápasit s Bohem znamená prokázat mu nejvyšší uznání, protože tehdy je Bůh vzat vážně a že lhostejnost Boha uráží, neboť lhostejný člověk se chová, jako by Bůh nehrál významnou roli.

Víru v různé míře máme. A máme i důvěru? Třeba chabou, ale máme ji? Důvěra není nic jiného než odevzdání se do milosrdné náruče všemohoucího nebeského Otce. Pouze ten, kdo se plně odevzdá, otevře na Boží působení, může zakusit zásah Boží lásky, jen ten může být obdarován. Skrze důvěru se k nám dostává milost Božího Milosrdenství. „Milost z mého milosrdenství se nabírá z jediné nádoby, a tou je důvěra,“ říká Ježíš v jedné z vizí sv. sestře Faustyně Kowalské. „Čím více duše důvěřuje, tím více dostane.“ Pán Ježíš také vyzývá: „Nesmírné milosti toužím dávat duším, které důvěřují v Mé Milosrdenství.“ Co mne, jako člověka, často v projevu důvěry a svěření se do Boží péče brzdí, co mne svazuje, je strach. Strach, že mne Pán povede jinou cestou, než chci jít já, že odevzdání se prozřetelné Boží vůli mi připraví trny, rány bičem, možná i kříž. Strach, že něco může bolet, že mohu trpět, že dalším směrem může být Golgota… Plně se odevzdat Ježíši však znamená nechat se vést, neznepokojovat se, nemít úzkost, strach, nepropadat zoufalství, beznaději, stavům bezvýchodnosti… To ovšem neznamená dát ruce pryč, být laxní a zaujmout pasivní postoj, nýbrž činit skutky ve jménu důvěry, dobra a lásky. Vždyť On mne zná, On ví, jaké jsou mé potřeby, On ví, čím já – maličký – mohu udělat velké věci, On se mne ujímá na všech mých cestách! On mne přijímá navzdory tomu, že se tu a tam svým smýšlením, slovy i skutky od Něho vzdaluji! Věřím tomu? Důvěřuji Jemu? Jako vzor nám mohou posloužit první křesťané. Po tři sta let byli pronásledováni, považováni za sektu a museli se ukrývat na odlehlých místech či v katakombách. Byli vystavováni nelidskému způsobu zacházení, mučeni a popravováni, a přesto ve své víře


a důvěře vytrvali až do roku 313, do vydání Ediktu milánského, jímž císař Konstantin I. Veliký zrovnoprávnil v římské říši křesťanství s ostatními náboženstvími. Odhodlání a vytrvalost prvních křesťanů vzbuzuje údiv, avšak i vlnu otázek! Kdyby nás dnes někdo pronásledoval pod pohrůžkou smrti pro víru, vytrvali bychom? Nebyla by víra jako naplnění srdce to první, čeho bychom se ze strachu o svůj pozemský život zřekli? Nebyla by důvěra hned to druhé v pořadí, čeho bychom se vzdali? Nezaplavili bychom Ježíše vlnou výčitek? Neopustili bychom Ho v tu chvíli? Důvěra jako morální kredit je cenným pojítkem vztahu. Těžko se získává, lehce ztrácí a ještě hůř znovu obnovuje, pokud obnovit vůbec lze. Důvěra je vyjádřením našeho vztahu k Bohu nebo k druhému člověku. Když vím, že jsem Bohem přijímán, milován, když věřím tomu, že stojí při mně v časech dobrých i zlých, že se na

Něj mohu obrátit s vděčností i prosbou, že mne za mou nedokonalost neodsuzuje, ale zas a znovu mi odpouští, pozvedá mne a vede mé kroky, že naším vzájemným vztahem nejsem svázán a omezen, ale mohu v rámci něj svobodně realizovat svůj život, že před Ním mohu stanout takový, jaký opravdu jsem a mám jistotu, že mohu otevřít své srdce, aniž bych se obával, že bude zraněno, nemohu Mu přece nedůvěřovat! Totéž platí i o vztahu k druhému člověku. „Mám Tě rád,“ říká nám často Pán Ježíš. „Podívej, tady je cesta! Je jen na Tobě, zda se tou cestou rozhodneš jít. Nepovedu Tě jen prosluněným rájem, povedu Tě i houštím, pokud by to mělo být přínosem pro Tvou Věčnost. Mně stačí jen Tvé ano a Tvá důvěra.“

Pavlína Řehánková

Záchranný kruh Každé léto se v nás snaží navodit pohodovou atmosféru, pocit bezstarostné dovolené a odpočinku. Léto bývá spojené i s koupáním a vodou. Může se stát, že když plaveme daleko od břehu, tak nám dojdou síly a my se začneme topit. Tehdy doufáme, že nám někdo hodí záchranný kruh a pomůže nám z nesnází. Většinou se neutopíme… Ale nejde tady ani tak příliš o plavání někde v přírodě, spíše o přiblížení toho, že když se dostaneme do nejrůznějších životních obtíží, tajně doufáme, že nám někdo ten záchranný kruh hodí. Je naprosto přirozené, že na okolí se tváříme, že si vždy víme rady a žádat o kruh by nám přišlo pošetilé. Pošetilé však jen do té doby, dokud se v nějakém životním bahně nezačneme sami osobně topit. Není nic špatného na tom, aby nám někdo pomohl. I my sami dobře víme, že pokud jsme v situaci toho, kdo má házet, rádi pomůžeme. Není na místě se cítit trapně. Nejsme děti, abychom bláhově věřili jen na slunečné dny. Nežijeme v ulitě, kde je všechno dokonalé a úžasné. Nejsme imunní proti špatným dnům, zklamání ani prohře. Musíme vědět, že všechny bitvy nelze vyhrát. Mnohdy jsme přesvědčeni o tom, že máme starosti, velké starosti. Ovšem nezřídka se stává, že ty starosti, o kterých jsme si mysleli, že starostmi jsou, přebije ještě něco horšího. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 3 - [email protected] [email protected]

V porovnání s novým bahnem, nám to předcházející přijde ještě jako procházka rozkvetlou zahradou. Stává se to proto, jelikož jsme neměli s čím srovnat. Rád bych zakončil i toto zamyšlení nějak optimisticky, tak jako to dělám vždy. Dnes však ne. Některé věci prostě chtějí svůj čas, aby se rány opět zahojily. Tudíž i já si dám čas do některého z příštích zamyšlení, které ukončím s nadějí… Farník z Bolatic

Výběr jednotlivých částí mešních textů Mešní texty můžeme dle úvodu do římskokatolického misálu dělit na čtení, modlitby a zpěvy. V dnešním příspěvku se budeme věnovat zásadám výběru čtení. Při výběru textů různých částí mše je nutné se řídit následujícími zásadami. Pro neděle a slavnosti jsou určena tři čtení, totiž čtení z proroka, z apoštola a z evangelia. Je třeba používat právě tato čtení. V době velikonoční se podle starobylé tradice církve místo Starého zákona bere čtení ze Skutků apoštolů. Pro svátky jsou závazná dvě čtení. Stane-li se však svátek podle stanovených pravidel slavností, přidává se třetí čtení, které se bere ze společných textů. O památkách svatých, pokud nemají vlastní čtení, čte se zpravidla z feriálního (zjednodušeně všednodenního) lekcionáře. V některých případech se nabízejí čtení vybraná se zvláštním zřetelem na duchovní život nebo činnost světce. Ve feriálním lekcionáři jsou čtení rozložena na jednotlivé dny každého týdne po celý rok a tím poskytují nezbytnou návaznost. Pokud se však někdy přeruší souvislé čtení pro nějakou slavnost, svátek nebo zvláštní příležitost, je knězi dána možnost, aby s přihlédnutím k uspořádání čtení celého týdne buď vynechané části spojil s jinými, nebo se rozhodl, kterým dát přednost. Ve mších pro zvláštní shromáždění se knězi dává možnost číst ty texty, které lépe odpovídají účelu shromáždění. Musí však být vzaty ze schváleného lekcionáře. Tyto lekcionáře jsou sestaveny proto, aby byli věřící, vyslechnutím vhodně vybraného Božího slova, přiváděni k plnějšímu chápání tajemství, jehož se účastní, a byli tak vychováváni k větší lásce k Božímu slovu. Texty předčítané při slavení liturgie je tedy třeba určit se zřetelem na pastorační potřeby a podle dané možnosti výběru. Někdy se nabízí delší a kratší forma téhož textu. Při výběru mezi těmito dvěma formami je třeba brát ohled na schopnost posluchačů naslouchat s užitkem četbě delší nebo kratší. Kromě možností výběru některých vhodnějších textů, o nichž bylo pojednáno v předcházejících odstavcích, se dává biskupským konferencím oprávnění, aby za zvláštních okolností stanovily některé úpravy, pokud jde o čtení. V příštím článku se budeme věnovat zásadám výběru modliteb a zpěvů. Na základě Všeobecného úvodu k římskému misálu.

Za společenství podávajících svaté přijímání Marek Dominik 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 4 - [email protected] [email protected]

Kniha Jozue (6. kniha Mojžíšova) Kniha Jozue, je zařazena za Pentateuch, hebrejsky se jmenuje Jehošu'a, v křesťanských kánonech ji řadíme mezi knihy dějepisné. Dočteme se v ní o dobývání „Zaslíbené země“ a o následném rozdělení země na podíly (doba okolo 14. - 12. st. př. n. l.). Kniha Jozue je protějškem Exodu, respektive celé Tóry, kde se mluví o zaslíbení dědictví v zemi. Jozue líčí naplnění těchto zaslíbení na základě Božího jednání a poslušnosti Izraelitů. Knihu můžeme rozdělit na tři části. 1. část - Přijetí zaslíbené země (kapitoly 1-12) Začíná vysláním dvou zvědů do Jericha. Dále se v knize dočteme o zázračném přejití řeky Jordán. Poté nechal Jozue postavit dvanáct pamětních kamenů a slaví se svátek Pesach. V dalších kapitolách se dovídáme o dobytí města Jericha a Aje. Dozvídáme se o lsti Gibeoňanů a o zachování jejich města Gibeon. Dalšími dobytými městy jsou Makeda, Libna, Lachiš, Eglon, Hebron, Debir, Chacor a další. Jozue tak porazil s Boží pomocí vojska, která byla daleko silnější a početnější než Izraelité. Celkem porazil 31 králů. 2. část - Rozdělení země losem (13-19) V této části knihy Jozue je země rozdělena losem na podíly. Kmen Levi nedostává žádný územní podíl a Levité slouží pro celý Izrael jako kněží, učitelé a pomocníci ve věcech týkajících se uctívání. Prostředky k obživě mají částečně z desátků od ostatních kmenů. Levitům je vyhrazeno 48 sídelních měst. Šest z nich je označeno jako tzv. útočištná města a může v nich najít ochranu ten, kdo se stal předmětem krevní msty. 3. část - Směrnice pro život v zemi (20-24) Jozue pokorně připisuje zásluhu za vítězství Bohu. Vybízí Izraelity, aby dodržovali zákon, který dostali od Mojžíše. Varuje před falešnými bohy a před modlářstvím. Jozue umírá ve věku 110 let a je pohřben v Timnat-serachu. Zamysleme se nyní nad knihou Jozue a zkusme si říci, kterými rysy svého působení se Jozue podobá Mojžíšovi? 1) Oba měli důvěrné společenství s Bohem, měli k Němu důvěrný vztah. Setkávali se s Ním ve „svatyni“, znali Jej „tváří v tvář“. 2) Stali se vůdci-bojovníky. Chopili se vedení národa, protože věděli, že jim bylo dáno Bohem. 3) Přijali povolání od Boha, měli v něj důvěru. Jsou nástroji Božího díla. 4) Přijali vize, které se pro ně stali břemenem a pak Boží vášní. Což vedlo k námaze a různým obětem za Boží národ. 5) Chopili se vedení národa, protože věděli, že jim bylo dáno Bohem. 6) Unesli hněv některých svých bratrů, kteří si mohli jeho Bohem danou důvěru vykládat jako aroganci. 7) Shromáždili okolo sebe tým oddaných mužů a žen. 8) Odvaha je významným projevem jejich víry, dostalo se jim od Boha výrazného pomazání a smělosti. 9) Oba 40 let tráví na poušti. Příprava na Boží úkol v tichosti a zamyšlení.


10) Jsou zastánci slabších, zjednávají spravedlnost. Spravedlnost a obětavost je jim milejší než zajištění bezpečí a zázemí v cizí zemi. 11) Stáli po svém boku (Mojžíš a Jozue). Dokázali se vzepřít většině. 12) Jsou vzorem pro lid, který vedou. Motivují národ, aby nesloužil cizím bohům, ale Hospodinu. Ponoukají svůj národ, aby se distancoval od modloslužby. S přáním krásných a požehnaných dnů naplněných Slovem Božím!

Andrea Pavlíková

VÝUKA KŘESŤANSKÉ VÝCHOVY „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně, neboť takovým patří království nebeské.“ (Mt 19,14) I v letošním školním roce nás čeká výuka náboženství – křesťanské výchovy. Od 2. - 6. třídy je to volitelný předmět, což znamená, že rodiče se mohou rozhodnout mezi dvěma předměty. Na nižším stupni to bude z kombinace NÁBOŽENSTVÍ / ESTETICKÁ VÝCHOVA, v 6. třídě to bude NÁBOŽENSTVÍ / VÝCHOVNÝ PŘEDMĚT (např. sportovní hry). Výuka probíhá v průběhu běžného vyučování, takže žáci mají možnost navštěvovat po vyučování libovolné kroužky. Hodnocení tohoto předmětu se objeví také na vysvědčení. Vyšší ročníky budou mít výuku křesťanské výchovy v rámci nepovinných předmětů, tj. výuka bude následovat až po vyučování. A jak se přihlásit? Děti dostanou ve škole lístečky, které rodiče vyplní a žáci je přinesou zpět do školy.

PRACOVNÍ LISTY Pracovní listy používáme v 2. - 5. třídě. Jejich cena přesahuje většinou 60,- Kč. Po dohodě s panem farářem to bude stejně jako v minulých letech, tj. farnost uhradí polovinu a od rodičů budeme vybírat 30,- Kč. Věřím, že mnoho rodičů si určitě vzpomene na křest svého dítěte, při kterém dobrovolně slíbili, že ho budou vychovávat v křesťanské víře. Právě křesťanská výchova je pro ně a pro jejich dítě takovou malou pomocí, i když ten hlavní úkol zůstává pořad na rodičích. Ukázat svým životem, že Bůh je Někdo, kdo je pro ně velmi důležitý, koho máme rádi, a proto Ho rádi poznáváme. Ať je ta naše životní cesta s Bohem naplněná.

Farář se ptá na hodině náboženství dětí: „Kdo chce jít do nebe?“ Hlásí se všichni kromě Pepíčka. „Proč ty do nebe nechceš?“ „Protože maminka říkala, že mám jít ze školy rovnou domů!“

KAPKA HUMORU V ráji: Eva: „Miluješ mne?“ Adam: „A mám snad na výběr?“

Kosmonaut přiletí k nebeské bráně. Mává na svatého Petra a volá: „To je úžasné! To je neuvěřitelné! Vůbec jsem netušil, že nás naše expedice přivede až tak daleko!“ Svatý Petr mu také zamává: „Ale kdepak, nezdařil se vám start!“ J. Kubatková


Setkávání farních společenství:

Schola: .............................................. každá sobota v 13:00 hod. Ministranti: ............................ pátek 12.09. a 26.09. v 16:30 hod. Podávající sv. přijímání: .................. sobota 13.09. v 19:00 hod. Společenství matek: ........... čtvrtek 11.09. a 25.09. v 19:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“: středa 17.09. v 16:00 hod. Katecheze pro dospělé: ................... čtvrtek 04.09. v 19:00 hod. Farní klubko dětí: ............. neděle 14.09. a 28.09. ve 13:00 hod. Návštěvy nemocných: pátek 05.09.

ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Svobody, Hlučínská, Ratibořská.

pátek 03.10.

ul. Družstevní, Sokolovská, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická.

Významné slavnosti a svátky v měsíci září: 14. září – svátek Povýšení svatého Kříže 28. září – slavnost sv. Václava, mučedníka, patrona českého národa 29. září – svátek archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela

Adorace, pobožnosti: 1. čtvrtek v měsíci – 4. září, po večerní mši svaté eucharistická pobožnost za nová kněžská, řeholní a misijní povolání. 1. pátek v měsíci – 5. září, adorace tichá a možnost sv. zpovědi od 17:00 do 17:45 hod. Adorace ukončena společnou modlitbou litanií k Nejsv. Srdci Ježíšovu se sv. požehnáním. Po mši sv. možnost tiché adorace až do 20:00 hod. 3. pátek v měsíci – 18. září, pobožnost k Božímu Milosrdenství.

Ostatní události: Svaté přijímání pod obojí způsobou: sobota 06.09. a neděle 07.09. Měsíční sbírka farnosti na opravy: sobota 20.09. a neděle 21.09. Mše svatá na Borové: čtvrtek 25.09. v 18:00 hod.

Út 02.09. St Čt Pá So

03.09. 04.09. 05.09. 06.09.

18:00 - Za + Marii Harasimovou, manžela a syna a za + Roberta Lasáka, manželku, syna a dcery 06:30 - Za farníky 18:00 - Za + Bedřicha Wagu, rodiče z obou stran a za živé rodiny 18:00 - Za + Alfonse Kocura, Annu a Oskara Liškovy a rodiče 18:00 - Za + Helenu Postulkovou, padlého manžela, dvě dcery, syna a tři zetě a Annu Harazimovou


Ne 07.09.

08:30 - Na poděkování za dar života a za zemřelého manžela 14:30 - Na poděkování s prosbou o další Boží ochranu a požehnání, za živé rodiny a zemřelé rodiče

Út 09.09.

18:00 - Za + manžela, rodiče a sourozence z obou stran a za živou rodinu s prosbou o Boží požehnání 06:30 - Za farníky 18:00 - Za + Melanii Polákovou k 1. výročí úmrtí 18:00 - Na poděkování za dar života a provázení manželským životem s prosbou o Boží ochranu 18:00 - Za + Rudolfa Kubiše a rodiče z obou stran a za + Richarda Herudka 08:30 - Za + rodiče a sourozence 14:30 - Za + Annu Obrusníkovou, manžela a vnučku

St 10.09. Čt 11.09. Pá 12.09. So 13.09. Ne 14.09. Út 16.09. St Čt Pá So Ne

17.09. 18.09. 19.09. 20.09. 21.09.

Út 23.09. St Čt Pá So

24.09. 25.09. 26.09. 27.09.

Ne 28.09.

Út 30.09.

18:00 - Za + Arnoštu, Hildu, Annu Michalikovy, dvě sestry, bratra, příbuzenstvo a za živé rodiny 06:30 - Za farníky 18:00 - Za + rodiče Návratové a Slivkové a dceru 18:00 - Za + Františka Šoltyse, manželku a syna 18:00 - Za + Erharda Rinku a rodiče z obou stran 08:30 - Za + rodiče a duše v očistci 14:30 - Za + Jana Haferu, rodiče z obou stran, bratra Štefana a manželku 18:00 - Na poděkování Pánu Bohu za 95 let života s prosbou o Boží ochranu a požehnání a za zemřelého manžela 06:30 - Za farníky 18:00 - /na Borové/ Za farníky 18:00 - Na poděkování za 25 let manželství s prosbou o další Boží ochranu a vedení 11:00 - svatba: Roman Jarosz a Jana Ratajová 18:00 - Za + Andělu Dominikovou k nedožitým 100. narozeninám, zemřelého manžela a za živé rodiny 08:30 - Za + Josefa Kramáře, manželku a živé rodiny 14:30 - Za zemřelou Marii Řehořovou, manžela, dva syny, snachu a vnuka 18:00 - Za + Jiřího Fojtíka k 1. výročí úmrtí Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává:

Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice

Šéfredaktorka:

Mgr. Lucie Plačková

Uzávěrka příštího čísla:

14. 09. 2014

Edice:

Marek Blokeš

Příští číslo:

28. 09. 2014

Náklad:

800 výtisků

Evidenční číslo: MK ČR E 14902


Drazí farníci, P. Radoslav

Recommend Documents