Drazí farníci, P. Radoslav

Drazí farníci, ze starořímských pozdravů je znám obrat: „Unde venis et quo tendis? Odkud přicházíš a kam jdeš?“ A my jaksi přirozeně cítíme, že tato fráze nabírá svým obsahem větší dosah, než může být dosah pouhého zdvořilostního obratu. Vždyť celý život člověka je jedním velkým putováním, a tak tedy se plným právem můžeme ptát sami sebe, ptát se jeden druhého: „Odkud přicházíš a kam jdeš?“ Vyznání víry začíná slovy „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země“ - ano, vyšli jsme ze stvořitelských rukou Božích. A končí slovy „věřím… v život věčný“ – a směřujeme k věčnému životu, pro který jsme byli stvořeni. Velice pozoruhodně se této pravdy dotýká básník Josef Václav Sládek: V náručí Boží, odkud jsme vyšli, večer se všichni sejdeme zas, kdo by se děsil, kdo by se třás! Z Oteckých paží, z Otcova domu, byli jsme na mžik posláni v svět, kdo by se obával vrátit se zpět. Zamýšlíme se někdy nad touto skutečností? Možná, že ano, ale také možná, že ne,

neboť naše doba se způsobem života, který s sebou přináší, jako by nám nedopřávala prostoru pro hlubší zamyšlení o cíli pozemského života. Teprve setkání se smrtí nás donutí k tomu, abychom se na okamžik zastavili a zamysleli se, kam jdeme. Teprve při setkání se smrtí v celém jejím majestátě se nám ukazuje křehkost a pomíjivost celého našeho života a upozorňuje nás, že jen jedno je v životě důležité: ctít Boha a milovat Jej nade všechno a zachovávat Jeho přikázání, neboť právě skutečná a opravdová láska k Bohu přetrvává a je silnější než smrt a dovede nás až k věčnému přebývání s Bohem věčným a dokonalým, který nás stvořil, abychom skrze pozemský život dosáhli života bez konce. Právě měsíc listopad nás zvláštním způsobem vede k tomu, abychom se zamýšleli nad koncem našeho pozemského života, abychom se zamýšleli nad jeho smyslem a cílem, k němuž směřuje. Poctivé a hluboké zamyšlení nad těmito skutečnostmi pak vede k tomu, že jasněji rozpoznáváme, co je v našich životech opravdu důležité a podstatné.

P. Radoslav

731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 1 - [email protected] [email protected]

"Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království." Mt 5,3 - říjen 2014 Cíl:

 Poznávat chudobu nejen jako vnější či vnitřní nedostatek v životě, ale i jako možnost většího otevření se pro Boha a jeho obdarování.  Poznat, jak žil a hlásal chudobu Ježíš.

Úvod: Chudoba je situace člověka, který nemá podmínky pro důstojný život a postrádá základní lidské potřeby jako je zajištění potravy, ošacení a ubytování, přístup ke vzdělání a zdravotní péči. I přesto, že bohatství bylo ve Starém zákoně považováno za projev Boží přízně a požehnání, i chudoba měla své zvláštní místo. Právě o chudé, sirotky a vdovy měli Izraelité povinnost se starat. Chudoba, která může být i důsledkem nepořádnosti, lenosti a nedbalosti, existuje jak v materiální oblasti, tak i ve vnitřním životě člověka. Chudý člověk může být člověk nejen na peníze, ale také na lásku nebo jiné hodnoty. Chudí mají před Hospodinem zvláštní postavení: "Ubožák nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá." (Ž 9,19) Biblické texty: Gn 13,5 - 11 Ž 112,1-10 Př 30,7-9 Lk 15,13-18; Zj 3,13-19 1 Kor 2,6-10 Lk 10,41-42 Mt 6,31-34 Mt 19,27-30 Lk 12,32-34 Mt 13,44-46

Abram dává vybrat Lotovi území. Blaze muži, který se bojí Hospodina. O dvě věci tě prosím.... nedávej mi chudobu ani bohatství.... Nouze marnotratného syna a jeho staršího bratra Jsi bohatý a nevíš, že jsi ubohý. Ani oko nevidělo, co připravil Bůh. Marie si vybrala nejlepší úděl, který nepomine. Hledejte Boží království a vše bude přidáno. My jsme opustili vše, co za to budeme mít? Poklad v nebi Podobenství o pokladu a perle

Výklad Co vlastně znamená být "chudý v duchu?" Není to schválení nouze a bídy (Kristus nasycoval hladové), ale je to nový postoj k věcem: dobře jich užívat a být nad nimi, ne v jejich vleku. Člověk duchem chudý ví, jak je ve všem závislý na Bohu. Od Boha očekává celé své štěstí. Ti, kdo jsou duchem chudí, jsou už na cestě k největšímu bohatství: Bůh sám je jejich bezpečí a štěstí. (Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č. 25) V žalmech se často mluví o materiální chudobě, která je důvodem naléhavé prosby k Bohu. I když se v těchto textech nevyskytuje spojení "chudý v duchu", žalmista "vyznává svoji vnitřní chudobu, závislost" tím, že potřebuje Boha, volá k němu o pomoc. Také proroci často mluví o chudých, o "pokorných Hospodinových", kteří jsou odkázáni pouze na Boha: těm platí příslib "změny údělu", "Boží spásy". Iz 29,19: Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele. Ježíš a chudoba Ježíš vystupuje na veřejnosti jako Spasitel a Vykupitel chudých. Právě jim přišel hlásat radostnou zvěst, a jsou to především chudí, kdo jej následují. On sám je jeden z těch chudých. Betlém, Nazaret, veřejný život, kříž - to jsou různé podoby této dobrovolné a Ježíšem posvěcené chudoby. Kdo se chce stát Ježíšovým učedníkem, má si osvojit postoj člověka chudého v duchu, který je neoddělitelný od vědomí chudoby v náboženském smyslu, volající po Boží pomoci a který nestaví na vlastní soběstačnosti.


V Ježíšově pojetí není rozhodující samotná chudoba nebo bohatství, ale rozhodující je postoj rozumu a srdce. Chudým v duchu může být i bohatý člověk. Ježíšova slova o chudých v duchu nás učí pokoře. Podstatou pokory není umenšování sebe samého či sebeponižování, ale naopak pravdivý pohled na vlastní osobu. Chudý duchem je ten, kdo se ani nepřeceňuje, ani nepodceňuje, zná svou hodnotu, možnosti, ale i hranice. K pokornému pohledu na sebe patří objevení vlastní hodnoty a jedinečnosti. Člověk nemusí nic vlastnit, může být naprosto materiálně chudý, ale přesto má veliké bohatství, které mu nikdo nevezme - jeho lidskou důstojnost a jedinečnost. ....neboť jejich je nebeské království Co si představuji pod pojmem "Boží - nebeské království?" Člověk je zvyklý za všechno, co v životě udělá pro druhé, dostávat odměnu - mzdu, poděkování, ocenění. Je to přirozené. Ježíš to potvrdil slovy: "Dělník je hoden své mzdy!" Proto také u každého blahoslavenství najdeme dodatek v podobě příslibu: budou potěšeni, dostanou za dědictví zemi, budou nasyceni, dojdou milosrdenství, budou vidět Boha, budou nazváni "Božími dětmi." Tím nejcennějším darem je Boží království a člověk musí být ochoten dát vše, co má. Přesto si je nelze zasloužit jako nějakou mzdu nebo odměnu. Věřícímu je jasné, že tu nejde o vypočítavost člověka, jako by člověk mohl s Bohem obchodovat. Jde především o velkorysost Boží vůči nám. Bůh sám nám bude, a vlastně už tady na zemi je, odměnou, a to tou největší a nejlepší. Sv. Jan od Kříže říká: "Byť by nebylo pekla, nebe, přec budu milovat Tebe, Bože." 1 Kor 2,9: Ale jak je psáno: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují." Mt 6,31-33: Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především Jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Chudák Byla kdysi jedna šťastná a spokojená rodina, která žila v malém domě na předměstí. Jednoho večera seděli všichni u stolu, když uslyšeli klepání na dveře. Otec se zvedl a šel otevřít. Za dveřmi stál stařec v otrhaném kabátě bez knoflíků a rozervaných kalhotách. Nesl košík plný zeleniny. Ptal se, jestli si rodina nechce koupit nějakou zeleninu. Koupili ji hned, protože si přáli, aby už odešel. Za několik dní přišel stařec se zeleninou znovu a pak zase. Jak ubíhal čas, stařec a rodina se spřátelili. Muž přinášel zeleninu každý týden. Zjistili, že trpí šedým zákalem a že je skoro slepý. Ale byl tak milý, že pokaždé netrpělivě čekali na jeho návštěvu a vážili si jeho společnosti. Jednoho dne, zatímco jim předával zeleninu, řekl: "Včera jsem dostal velký dar! Před svým domem jsem našel koš s oblečením, které tam pro mě někdo nechal." Protože všichni věděli, jak šaty potřebuje, zaradovali se: "Zázrak, to je opravdu zázrak!" A slepý stařec odpověděl: "Ale nejzázračnější je, že jsem našel rodinu, která ty šaty opravdu potřebuje." (Bruno Ferrero: Pohlazení pro duši) Něco darovat je největší radost v životě. Skutečně chudý je jen ten, kdo ji nikdy nezakusil. Závěr My, lidé, toužíme všichni po štěstí. Víme, že štěstí nemůžeme vytvořit ani koupit. Ježíš nám ukázal cesty, jak se náš život zdaří. Blahoslavil ty, kteří jsou chudí před Bohem. Chudoby se ale lekáme. Chtěli bychom být spíše bohatí, přinejmenším si přejeme, abychom neměli ustavičné starosti s penězi, ale mohli žít spokojeně. Také však víme, že majetek může člověka posednout.


Ježíš od nás nežádá, abychom nic nevlastnili, ale abychom nelpěli na vnějších věcech. Bohatství, které hledáme vně, nás nikdy neuspokojí. Především pokud se budeme srovnávat s ostatními, nebudeme nikdy spokojeni s tím, co máme. (A.Grün: Důvěrná slova) Doporučené texty Katechismu katolické církve: 2544-7; 520; 544; 2544-47; 541-4, 2544-7; 2816 Ježíši, ty mluvíš o pokladu, který máme v nebi. Když Ty ve mně přebýváš, mám všechno, co potřebuji. Pak v sobě nacházím vnitřní bohatství. Když objevuji toto bohatství v sobě, pak tuším, co znamená štěstí. Daruj mi tento vnitřní poklad, ke kterému" se zloděj nedostane." Amen. ( Lk 12,33)

Za společenství seniorů La vie Montante Magda Jurášková

Mše za zemřelé Mše svaté se slaví k různým příležitostem. K těmto mším se řadí mše spojené s určitými obřady, mše za různé potřeby nebo k různým příležitostem a mše votivní (mše k uctění tajemství Páně nebo ke cti některého ze svatých). Zvláštní postavení mezi nimi zaujímá mše svatá za zemřelé. Ze mší za zemřelé patří první místo pohřební mši. Ta se může sloužit každý den s výjimkou slavností s povinnou účastí na mši, posledních tří dnů Svatého týdne, nedělí adventních, postních a velikonočních. Po přijetí zprávy o úmrtí nebo při konečném uložení (přenesení) tělesných ostatků anebo v den prvního výročí se může slavit mše za zemřelé i ve dnech v oktávu Narození Páně, ve dnech, na které připadá závazná památka nebo všední den kterékoli liturgické doby, výjimku tvoří jen Popeleční středa a Svatý týden. Ostatní mše za zemřelé (zvané „každodenní“) se mohou slavit ve všedních dnech liturgického mezidobí, pokud na ně připadá nezávazná památka, nebo se užívá textů z této liturgické doby; ovšem jen tehdy, jsou-li opravdu obětovány za zemřelé. Pohřební mše se koná obvyklým způsobem, homílie však má být krátká a bez jakýchkoli pohřebních chvalořečí. Je-li pohřební mše přímo spojena s pohřebním obřadem, vynechají se závěrečné obřady a hned po modlitbě po přijímání se vykoná obřad posledního rozloučení; to ovšem pouze tehdy, je-li přítomna rakev s tělem zemřelého. Je vhodné, aby měli věřící, zvláště příbuzní zemřelého, na eucharistické oběti přinášené za zemřelého, účast na svatém přijímání. Při uspořádání a výběru těch částí mše za zemřelé, které se mohou měnit (např. modlitby, čtení, přímluvy), je třeba, zvláště při pohřební mši, z pastoračních důvodů brát zřetel na zemřelého, jeho příbuzné a ostatní přítomné. V tomto ohledu mají brát duchovní správcové v úvahu také to, že se pohřbu účastní i nekatolíci nebo katolíci, kteří se nikdy nebo jen málokdy zúčastňují mše anebo snad i ztratili víru. Na základě Všeobecného úvodu k římskému misálu a zdroje z internetu.

Za společenství podávajících svaté přijímání Jan Pavlík 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 4 - [email protected] [email protected]

Kniha Rút (8. kniha Starého zákona) Kniha Rút, je zařazena v křesťanském kánonu mezi knihy dějepisné, podle židovského kánonu patří mezi Spisy. Hebrejsky se jmenuje Megilat Rut „Svitek Rút“. Židé tuto knihu řadí mezi pět svátečních svitků. Jedná se o pět relativně krátkých knih Bible, které jsou v židovské tradici čteny při různých svátcích (odtud jméno – sváteční), kniha Rút je čtena o Letnicích. V knize Rút, nazvané podle jedné z hlavních postav, je zachycen životní příběh tří žen, které ovdověly a musely hledat cestu dál. Centrem celého vyprávění se stává především jedna z nich – Rút moábská, pohanka, která je za svou věrnost obdařena Božím požehnáním a je názorným příkladem toho, že v Božích záměrech je i obyčejným lidem dána jedinečná šance. Kniha ukazuje, že je možné, aby příslušník cizího národa přijal víru v Boha Izraele a stal se členem vyvoleného lidu. Celý příběh je zasazen do doby asi tisíc let před naším letopočtem, kdy v zemi izraelské vládli soudci. Tehdy nastalo období sucha, neúrody a také velikého hladu, a tak se za lepšími životními podmínkami rozhodla odejít také jedna z izraelských rodin. Z Betléma odchází do Moábské země, pohanské země, která se rozprostírala východně od Mrtvého moře. Zde bylo možno získat všechno potřebné k slušnému živobytí. Rodině se daří dobře do doby, než otec rodiny vážně onemocní a zanedlouho zemře. Manželka Noemi zůstává sama s dvěma syny. Ti se časem oženili s Moábkami, jeden s Orpou, druhý s Rút. Zdá se, že se tak vyřešily jejich problémy, ale náhle umírají i oba synové, aniž by zanechali dědice. A tak všechny tři ženy, Noemi a její dvě snachy, ovdověly. Po čase se Noemi doneslo, že v její rodné zemi zavládly opět lepší časy a rozhodla se vrátit. Snad si myslela, že v Betlémě ještě najde své příbuzné, kteří jí pomohou. Na cestě zpět ji doprovázejí obě snachy. Když urazily společně kus cesty, poděkovala Noemi oběma snachám za jejich péči a lásku a začala je přemlouvat, aby se vrátily domů ke svým příbuzným. Orpa i Rút, se však daly do pláče a nechtěly Noemi opustit. Ta se jim však snaží vysvětlit, jak těžký život by je čekal v cizím prostředí. Orpa se nakonec vrací, ale Rút zaujme rozhodný postoj. Svoji tchyni nikdy neopustí, stará se o ni a celou svou bytostí se připojuje k Noemi a jejímu Bohu. A po celý svůj další život si Rút uvědomuje, jakou silou je v dobách soužení víra v Hospodina a jak jí Bůh žehná… Rútina tvrdá práce a nesobecká péče o Noemi přitáhla pozornost Boáza, bohatého vzdáleného příbuzného Noemi. Boáz se do Rút zamiloval a vzal si ji za manželku. Kniha končí tak, že Noemi drží v náruči Rútino dítě a spolu s betlémskými ženami chválí Pána, že se o ni tak dobře postaral skrze lásku a oddanost Rút. Zamysleme se společně nad knihou Rút a zkusme si odpovědět, na co ukazuje tento příběh. Lze Boáze „přirovnávat“ k Vykupiteli? Příběh o Rút ukazuje, co přináší věrnost ve vztazích, která je v dnešní době vzácná. Můžeme zde vidět posloupnost věrnosti, která přináší Boží požehnání: Noemi se odvolává v modlitbě na Boží smlouvu a vyprošuje Boží věrnost pro své snachy. Rút prokazuje věrnost, když zůstává věrná svému mrtvému manželovi a postará se o svou tchyni Noemi, Bóaz prokazuje věrnost Boží smlouvě a svému mrtvému příbuznému, když si bere Rút za ženu. Rút získala to, co by v Moábské zemi nikdy neměla: pravou vlast, bezpečnou ochranu, milovaného muže, život plný požehnání. Plným právem mohla říci: „Život se mi nakonec vydařil!“ Tak jako Bóaz se stal zastáncem a vykupitelem pro Rút a Noemi, které mu plně důvěřovaly, tak se může stát Ježíš dnes


Vykupitelem pro všechny, kteří mu svěří svůj život a v důvěře jej prosí o pomoc. Bez ohledu na to, v jak svízelné životní situaci jsou. Z Boží milosti a lásky mohou zakusit to, co vyznával královský potomek Bóaze a Rút, král David: „Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.“ S přáním stát se pokornějším člověkem a nechat se vést Božím hlasem.

Andrea Pavlíková

POMOC MISIÍM 2014 V neděli 19. 10. 2014 proběhla misijní neděle. Mysleli jsme na misionáře na celém světě. Pojem misií nám je blízký právě proto, že i jedna z místních rodaček, sestra Barbora, takto slouží potřebným v Paraquayi v Jižní Americe. Jako v předchozích letech jsme se do sbírky pro sestru Barboru zapojili na více frontách. Ve škole ve výuce křesťanské výchovy, v družinách, v Misijním klubíčku, které se schází na faře a přidala se i schola, která balila vynikající koláčky od rodiny Kramářovy. A co jsme všechno dělali? Zdobili svíčky voskem, pekli linecké cukroví, vyráběli drobná přáníčka, korálky, různé dárečky, podle toho, co kdo umí. Děti sice nevydělávají, ale přispěly právě svou prací a pílí, aby ti, kteří vydělávají a rádi by přispěli, si za svůj příspěvek odnesli domů něco na památku nebo na zub. Po všech „misijních“ mších svatých děti své výrobky nabízely. Zároveň si lidé mohli prohlédnout nástěnku s fotkami, jak to v současné době na misiích v Paraquay vypadá. Vybralo se 30 352,- Kč. Děkujeme všem, kteří se na organizaci sbírky jakýmkoli způsobem podíleli a hlavně všem štědrým dárcům. Mysleme i na to, že přispívat se dá nejen prací nebo finančně, ale také pravidelnou modlitbou.

J. K. Drazí spolufarníci, z celého srdce Vás zdravím z Centra Božího Milosrdenství v Paraguayi. Moc děkujeme Vám všem a každému zvlášť za finanční dary, které byly díky misijnímu prodeji darovány na naše potřeby. Peníze použijeme na stavbu dvou místností v Centru. Tyto místnosti se budou používat jen pro děti. Jedna místnost bude pro nejmenší děti, kde budou hračky a děti si tam budou moct hrát, když budou deštivé dny, nebo bude velká zima či velké horko. Další místnost bude tzv. tinglado otevřený prostor s přístřeškem. Časem se dostaví další místnost pro větší děti, která se bude používat jako třída. Celý tento areál bude ve tvaru obdélníku, časem přibude ještě další místnost pro největší děti. Děti, které sem docházejí, jsou různého věku, protože větší děti musí hlídat své malé sourozence. Proto je naším cílem pracovat s dětmi v menších skupinkách. Máme dobrou zkušenost, že když se s dětmi pracuje a věnujeme se jim, tak přicházejí skoro denně a pak se to odráží na jejich způsobu chování a máme naději, že v nich něco dobrého zůstane. Ještě jednou velké díky Vám všem a ať Pán odplatí každému z Vás za Vaši štědrost. Také my se za Vás modlíme každý den ráno při mši svaté.

sestra Barbora, Paraguay 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 6 - [email protected] [email protected]

Setkávání farních společenství:

Adorace, pobožnosti:

Schola: .............................................. každá sobota v 12:45 hod. Ministranti: ............................ pátek 14.11. a 28.11. v 16:30 hod. Podávající sv. přijímání: ........................... v listopadu se nekoná Společenství matek: ........... čtvrtek 13.11. a 27.11. v 18:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“: středa 19.11. v 16:00 hod. Katecheze pro dospělé: ...... čtvrtek 06.11. a 20.11. v 18:00 hod. Farní klubko dětí: ............. neděle 09.11. a 23.11. ve 13:00 hod. Návštěvy nemocných: pátek 07.11.

ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Svobody, Hlučínská, Ratibořská.

pátek 05.12.

ul. Družstevní, Sokolovská, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická.

Dne 1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den je možno při návštěvě kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě tří obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého Otce) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně a Vyznání víry. Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnění tří obvyklých podmínek denně plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé, v ostatních dnech lze takto získat odpustky částečné. Na neděli 16. listopadu připadá výroční slavnost posvěcení kostela sv. Stanislava (Krmáš). V neděli 23. listopadu bude slavnost Ježíše Krista Krále, je to poslední neděle církevního roku. Advent začíná v neděli 30. listopadu - při všech mších svatých (i v sobotu 29. listopadu) budou žehnány adventní věnce.

1. čtvrtek v měsíci – 6. listopadu, po večerní mši svaté eucharistická pobožnost za nová kněžská, řeholní a misijní povolání. 1. pátek v měsíci – 7. listopadu, adorace tichá a možnost sv. zpovědi od 16:00 do 16:45 hod. Adorace ukončena společnou modlitbou litanií k Nejsv. Srdci Ježíšovu se sv. požehnáním. Po mši sv. možnost tiché adorace až do 19:00 hod. 3. pátek v měsíci – 20. listopadu, pobožnost k Božímu Milosrdenství.

Ostatní události: Svaté přijímání pod obojí způsobou: sobota 08.11. a neděle 09.11. Měsíční sbírka farnosti na opravy: sobota 15.11. a neděle 16.11. Mše svatá na Borové: čtvrtek 27.11. v 17:00 hod.

Pozvánka na pletení adventních věnců Stejně jako jiné roky pořádá i letos naše farnost poslední sobotu církevního roku akci pletení adventních věnců. Bude se konat 29. listopadu od 13 hod. do 16 hod. ve společenském sále v hasičárně. Odborný servis bude zajišťovat Zahradnictví Mazal. Vyrobené adventní věnečky bude možno si nechat požehnat při večerní mši svaté. Všichni jste zváni!

Za farnost Karel, Edita, Pavel a Blanka Moravcovi


Út St Čt Pá So Ne

04.11. 05.11. 06.11. 07.11. 08.11. 09.11.

17:00 06:30 17:00 17:00 17:00 08:30 14:30 -

Za + Ericha Harasima, manželku a tři + syny Za farníky Za + rodičeRatajovy, tři syny a za + rodiče Kašné, syna a snachu Za + Josefa Theuera k 1. výročí úmrtí Za padlého Rudolfa Kollarczika, + manželku, rodiče z obou stran a za živé rodiny Za + Josefu Jiříkovou, manžela, vnuka a rodiče z obou stran Za + Josefa Ďurkáče k nedožitým 90. narozeninám, za + manželku a rodiče


11.11. 12.11. 13.11. 14.11. 15.11. 16.11.

17:00 06:30 17:00 17:00 17:00 08:30 -


18.11. 19.11. 20.11. 21.11. 22.11. 23.11.

17:00 06:30 17:00 17:00 17:00 08:30 14:30 -


25.11. 26.11. 27.11. 28.11. 29.11. 30.11.

17:00 - Za + Annu Vránovou, rodiče a za živou rodinu 06:30 - Za farníky 17:00 - /na Borové/ Za farníky 17:00 - Za + Danielu Ryckovou a rodiče 17:00 - Za + Josefa Dudu, syna, rodiče Dudovy a Nevřelovy 08:30 - Za + Josefa Labudu, rodiče a setru, za + Annu Dudovou, manžela a za živé rodiny 14:30 - Za + manžela, otce a sourozence

Za + manžela, rodiče a za duše, na které nikdo nepamatuje Za farníky Za + Františku Kupkovou, manžela, syna a dceru Za + Pavla Valentu k 1. výročí úmrtí Za + Ladislava Bӧhma k 1. výročí úmrtí a za + manželku Na poděkování za 60 let života s prosbou o Boží ochranu a požehnání za + sestru Marcelu Halfarovou k nedožitým 60. narozeninám, za + otce a živé rodiny 14:30 - Na poděkování za 50 let manželství s prosbou o další Boží ochranu a za + rodiče z obou stran Za farníky Za + Gertrud Tiede k 1. výročí úmrtí Za + Marii Jiříkovou a rodiče Za + Adolfa Rzehanka, manželku a za živou rodinu Za + Františku Kupkovou, manžela, dceru, syna a za živé rodiny Za varhaníky, zpěváky, scholu a hudebníky naší farnosti Za + Annu Sněhotovou, + manžela a za živé rodiny

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává:

Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice

Šéfredaktorka:

Mgr. Lucie Plačková

Uzávěrka příštího čísla:

16. 11. 2014

Edice:

Marek Blokeš

Příští číslo:

30. 11. 2014

Náklad:

800 výtisků

Evidenční číslo: MK ČR E 14902


Drazí farníci, P. Radoslav

Recommend Documents