Drahelské listy Číslo: 1/2014 Ročník: 2
Občasník společnosti Příroda pro Drahelčice, o .p.s. Citát čísla: „V době všeobecného klamu říkat pravdu znamená revoluční čin.“ George Orwell
Úvodem Vážení čtenáři Drahelských listů, rádi bychom Vás i v tomto roce informovali o věcech minulých, současných a budoucích, vážných i nevážných, o věcech, které se dotýkají nejen naší obce, ale i našeho okolí. Doufáme, že nám zachováte svoji přízeň. Den před Štědrým dnem proběhl koncert v kostele v Hořelicích. Děkujeme Vám za finanční příspěvky, výtěžek z koncertu byl předán MŠ Fialka. Po Novém roce jsme začali cvičit i u nás, v místní tělocvičně, jógu. Cvičíme se zkušenou instruktorkou, slečnou K. Čermákovou. Prosím zájemkyně, aby sledovaly webové stránky: www.drahelcice-forum. cz, odkaz JOGA v Drahelčicích, je pravděpodobné, že z organizačních důvodů dojde k posunutí začátku jógy. Ve čtvrtek a v úterý jsme začali hrát ping-pong. Informace též budou na výše uvedených webových stránkách. Volná kapacita je ještě v úterý ve 20,45 hodin. Od 3. února spouštíme první kroužek pro děti, a sice „Zábavné čtení pro děti s obrázky“, od 17 hodin ve volební místnosti ve dvoře obecního úřadu. Omlouváme se, ale z organizačních důvodů dětské aktivity nešly zahájit dříve. V průběhu února dojde k otevření dalších aktivit pro děti. Spolu s občany jsme iniciovali dvě místní šetření v souvislosti se stavem Radotínského potoka. To, co nám velmi vadí, je stojatá zahnívající voda a hlavně její vysoká hladina, která též narušuje hydrogeologické poměry v okolí potoka. Nyní toto aktivně řeší správce toku, a sice Povodí Vltavy. Podařilo se nám získat několik finančních darů a sponzorských příspěvků. Moc za ně děkujeme! V blízké době máme v plánu zorganizovat turnaj v ping-pongu v naší tělocvičně. Dále bychom opět chtěli společně s Obecním úřadem Drahelčice uspořádat dětské divadelní představení, tentokrát o princeznách. V plánu máme koncert skupiny The Bugles – The Beatles Revival. V souvislosti s lokalitou Maxe Knížete plánujeme přednášku o hydrogeologických poměrech u nás v obci. Opět byl osloven pan Ing. J. Pavlásek, Ph.D. z České zemědělské univerzity ze Suchdola, kterého si možná z loňska pamatujete.
Drahelské listy
Petra Ďuranová Dostali jsme od Vás podněty na rozšíření aktivit v tělocvičně. A sice na jógu pro děti, cvičila by opět sl. Čermáková v pátek a bylo by to cvičení hlavně pro děti od 4-7 let, ale s maminkami. Další podnět byl tzv. body-styling čili kruhový trénink. D ále máme v plánu výpravu za pokladem pro děti či rodinnou výpravu za jezevcem. Pokud byste měli zájem o tyto aktivity, prosím, ozvěte se na e-mail:
[email protected]. V případě Vašeho zájmu lze tyto aktivity uskutečnit. Pro dětskou jógu je třeba cca 10 dětí a pro body styling cca 6 lidí. To, co se nám nepodařilo, je změna dopravního značení na silnici procházející naší obcí, ale o tom již článek uvnitř čísla. Dále se nám nepodařilo přesvědčit zastupitele o nutnosti mít na dětském hřištiv Ruči certifikované uzavíratelné pískoviště. Proto finanční prostředky alokované na zahájení sbírky budou použity pro děti jiným způsobem. Veškeré informace o blížících se aktivitách budou zatím k nalezení na www.drahelcice-forum.cz, zpravidla budou v odkazu AKCE. V případě jakýchkoliv dotazů můžete napsat i na výše uvedený e-mail či zatelefonovat (tel. číslo: 604 759 537). Na závěr Vám ještě dlužíme jména hokejistů z minulého čísla.
Fotografie byla pořízena pravděpodobně v roce 1953.
Na fotografii byli pánové, odspodu zleva: Paták M., Spálenka J., Kopecký B., Šrotýř O., Wermacht S., druhá řada zleva: Kotouč A., Konvalinka K., Janda, Kopecký V., Kopecký J., Janata F., Hříbal V..
Děkujeme pamětníkům za pomoc s objasněním!
Tancovačky, zábavy, plesy a bály Taneční zábavy bývaly na vesnici vítaným a oblíbeným zpestřením běžného života. Narušovaly každodenní stereotyp a i vzhledem k nedostatku jiných příležitostí byly hojně navštěvované. Lidé se na ně těšili a obzvlášť ženy velmi prožívaly především své oblečení. Téměř na každou zábavu si pořizovaly nové šaty. Šikovnější z nich si je dokázaly samy ušít. Bylo téměř nemyslitelné, aby některá měla stejné šaty dvakrát po sobě. K novým šatům patřil nezbytně i nový účes. Pánové si museli zase vyvětrat obleky a nablýskat střevíce. Sváteční oděv se tenkrát pokládal za naprosto samozřejmou věc. Na vesnické zábavy nechodili pouze mladí. Třeba babičky nebo ženy bez doprovodu sedávaly u stolů v okolí kamen. Měly tam přehled, pozorovaly dění, klábosily, a co si budeme povídat, hlavně drbaly. Hodnotily, jak to komu sluší, která z dam se trochu spravila, s kým kdo právě randí atd. atd. Jejich přítomnost ale nikomu nevadila, náležely ke koloritu těchto bálů, naopak kdyby tam chyběly, asi by je mnozí postrádali. Kdo nemohl nebo nechtěl jít dovnitř na sál, zůstal stát venku za okny na takzvané čumindě. Zvědavce kolikrát neodradil ani mráz ani jiná nepřízeň počasí. Pánové přicházeli do hospody večer tak na sedmou, aby zabrali stůl a drželi místo. Manželkám trvalo parádění podstatně déle, proto dorazily většinou až o hodinu později. Mezi chlapy byla ustálená hláška, že „ženský přijdou až po dojení“. V překladu to znamenalo, že jejich drahé polovičky musely nejdřív obstarat domácnost, děti, hospodářství a všechno kolem, než se konečně začaly věnovat sobě. V Drahelčicích se tancovalo v Hostinci U Drdů a do poloviny minulého století i v hospodě U Plódrů (dnešní tělocvična). Zábavy pořádaly zejména společenské organizace. Svůj ples v lednu nebo únoru mívali sportovci, hasiči, baráčníci, mládežníci, komunisté a jeden společný měli členové červeného kříže, svazu žen a svazu přátelství se Sovětským svazem. Tak to tehdy bylo. Řadu zimních plesů zakončoval maškarní bál. Zvlášť se dělával i odpolední pro děti. V březnu následovala josefská zábava, v květnu máje, v září posvícení a v prosinci mikulášská zábava pro dospělé i pro děti a den po Štědrém dni poslední leč myslivců. Kvalita zábavy zpravidla závisela na dobré hudbě. Většinou se zvaly kapely z blízkého okolí. Když se osvědčily, tak hrávaly opakovaně i několik let. Patřili mezi ně muzikanti pana Aldy z Úhonic, Šomka z Hořelic, Josefa Balabána z Chýně. Mladší generace si může pamatovat na MIKRO Gramofonových závodů Loděnice, které řídil pan Šmíd z Chrustenic a ve kterém účinkovali páni Jaroslav Janata a Josef Douša z Drahelčic. Později se této kapele říkalo JOUZOVANKA. Populární byl také INDEX pana Jaroslava Tenkráta. Výborná kapela dokázala uspokojit všechny přítomné. Spravedlivě střídala polku a valčík s modernějšími kousky. A pokud zahrála nějakou známou dechovku nebo lidovou písničku, lidé se rádi přidávali a zpívali spolu s ní. Dříve tvořilo kapelu na pódiu až osm muzikantů. Zpočátku si vystačili bez reproduktorů, a přesto hudbě nic nescházelo. Žádná tancovačka nebo bál se neobešly bez tomboly, stejně jako je tomu dodnes. Prodané lístky různých barev se většinou losovaly až po půlnoci a šťastlivci tak mohli vyhrát například celý dort, láhev s vínem, různé zákusky, šišku salámu, sklenici kyselých okurek, bonboniéru, porcelánový
Drahelské listy
-2-
Taťána Hamouzová hrneček, sadu mýdel apod. Podstatnou část výher do tomboly pořadatelé předem nakoupili, zbytek přinesli z domova. Zvlášť výjimečnou byla pokaždé tombola nimrodů. Myslivecká zábava, zvaná poslední leč, se konala pravidelně na první vánoční svátek 25. 12., a protože měli myslivci po honu, tak bylo možné v tombole získat například zajíce, bažanty anebo koroptve. Místní se dokázali vždycky na zábavách skvěle bavit. Určitě to bylo dané i tím, že se všichni navzájem znali. Muži se mezi tancem osvěžovali pivem a zvali na oplátku na panáky a ženy při popíjení vínka probíraly všechno možné. Když se zábava pořádně rozjela, přišla na řadu čumba. Domácí tento tanec jistě znají, protože se tancuje pořád, ale ostatním jeho podstatu vysvětlím. To se utvoří dva kruhy tanečníků, kteří se drží za ruce. Ženy jsou ve vnitřním kruhu a ve vnějším pánové. Kruhy se při hudbě točí opačným směrem. Když muzikant udeří na buben nebo dá jiné znamení, snaží se pánové popadnout k tanci partnerku, která jim je nejblíž. Když se nedostává mužů, tančí spolu klidně i dvě dámy. Po krátkém tanci se opět vytvoří dvě kola a pokračuje se ve stejném duchu dál. Společně se také tančíval letkis, finský lidový tanec. Na parketu se utvořil jakýsi had. Tanečníci se drželi v řadě za sebou oběma rukama v pase a podle hudby poskakovali najednou snožmo vpřed, vzad, a pak střídavě vyhazovali pravou a levou nohu jako při kankánu. Celý sál se tím dobře bavil. Někdy se zábava na sále rozproudila natolik, že se tancovalo na stolech. To platí doposud. Dost oblíbená byla dámská volenka.
Tancovačky, zábavy, plesy a bály ...... pokračování Některé tancovačky měly i něco navíc. Jako třeba maškarní ples. Každý rok si zdejší veselejší nátury a hračičkové připravovali masky, které potom na sále překvapovaly svou nápaditostí. Kostýmy se vyráběly a šily převážně doma. Na závěr byly voleny nejlepší masky večera a všichni dosud neodhalení museli ukázat svou tvář. K vyhlášeným šprýmařům, kteří nikdy nezklamali, patřili pan Josef Spálenka a pan Nedbálek. Další specifickou zábavou byly květnové máje. Odpoledne procházel průvod obcí, v čele s kapelou, a po jeho skončení následovala taneční zábava. Vzhledem k tomu, že k samotným májům se váže velká spousta zajímavostí a historek, rozhodli jsme se, že jim budeme věnovat celý článek v jednom z následujících čísel. Po létě se už všichni těšili na posvícení. To bylo zajímavé mimo jiné tím, že se jednalo o dvě tancovačky za sebou, posvícenskou zábavu v neděli a pěknou v pondělí. (Podrobně jsem o drahelčickém posvícení psala v Drahelských listech č. 2/2013.) A prosincová mikulášská zábava a poslední leč už zvěstovaly příchod zimy a vánočních svátků. Dlouhé zimní večery přímo vybízely ke společenským radovánkám. Ty pokračovaly převážně po Novém roce plesovou sezónou a byly ukončeny na začátku jara josefskou zábavou.
Sál býval na plesy a některé zábavy patřičně okrášlený. Maškarní ples zdobily nafouknuté balónky, papírové konfety, škrabošky a čepičky, máje břízky se stuhami z krepového papíru a poslední leč chvojí a zelené girlandy. Na první pohled to vypadá, že Drahelčice z plesů a zábav pomalu nevyšly. Bylo jich skutečně hodně, a lidé přesto neměli problém je všechny zvládnout. Mladým to obvykle nestačilo a chodili se bavit i na zábavy do okolních vsí. Byla jiná doba, odlišný způsob života, omezené možnosti, ale přesto nebo právě proto vzpomínáme na všechny tyto tancovačky, zábavy, plesy a bály s lehkou nostalgií a úsměvem. Byly pěkné, náležely k nám a dodávaly radost do našich všedních dnů. Dlužno dodat, že i v současné uspěchané době se pořád najdou organizátoři, kteří dokáží podobné bály a zábavy uspořádat. Už jich sice není tolik, ale na udržení tradice vesnických tancovaček to pořád ještě stačí. O pokračování maškarních bálů a posvícení se starají místní sportovci, máje pořádají baráčníci a svůj vlastní ples mají hasiči.
Taťána Hamouzová
Kdysi se takto jelo s trakařem pro opozdilce při posvícenské pěkné hodince... Vážení čtenáři, v minulém čísle jsme se vás ptali na jména drahelčických hokejistů ze staré fotografie. Teď by nás zajímalo, jestli si pamatujete, jak šly u nás za sebou všechny plesy či bály. Měsíc, kdy se konaly, a jejich název můžete zasílat na e-mail:
[email protected] nebo házet do schránky Na Návsi 49, Drahelčice. Za správnou odpověď bude pro dva vylosované v Hostinci U Drdů jedno pivo zdarma. Soutěž končí dne 15. 2. 2014.
Drahelské listy
-3-
Veliká, kulatá, reflexní, a naše … Petra Ďuranová Jeli jste autem či šli pěšky po silnici od Úhonic? Možná jste si všimli dopravní značky dovolené maximální rychlosti 60 km/hod pod dopravní značkou označující začátek obce Drahelčice. Možná jste chvíli doufali, že Vás snad šálí zrak, zavřeli jste oči, otevřeli, ale byla tam stále. Naše nová veliká, kulatá, reflexní „60tka“! V září 2013 zde došlo ke změně místní úpravy maximální rychlosti na vjezdu do obce. Zatímco většina obcí úzkostlivě dbá na dodržení běžného rychlostního limitu 50 km/hod či se snaží o jeho další snížení, ke značce začátku obce u nás přibyla dopravní značka „60tka“. Teď když se chcete dostat cestou směrem k bývalé vojenské vysílačce, musíte mít dobrou fyzickou kondici, abyste mohli včas uskakovat do příkopu před svištícími auty. Rodičům malých dětí se též budou hodit pevné nervy. Moje vlastní zkušenost začala páteční večerní procházkou s dětmi na hrušky právě ke zmiňované vysílačce. Vyrážíme, svítí sluníčko. S dětmi přecházíme silnici na návsi a míříme kolem tělocvičny ven z obce. U ulice Na Dráze si všímáme nové dopravní značky, obyčejné, nereflexní, kulaté „40tky“. Zvláštní, v opačném směru na Úhonice u tělocvičny nebyla, rychlost je v tomto úseku snížena pouze jednosměrně a ještě ve směru, kde je chodník. Selský rozum mi říká, že by byla asi lepší při druhé straně, kde lidé vstupují přímo do vozovky ze svých zahrad nebo ještě lépe obousměrně. Auta zde umí jet pěkně rychle, asi „cítí“, že potřebují do kopce přidat nebo se řidiči po sérii „drahelčických esíček“ již v duchu vidí za hranicemi obce. Pokračujeme dále, již po silnici, a ačkoliv by tady měla auta jezdit maximálně padesátkou, často se kolem nás proženou tak, že děti zaháníme do příkopu. Děti to berou jako dobrou hru, my nikoliv. Velmi rychlým přesunem se dostáváme k lípě. U ulice U Lípy si všímáme auta, které se snaží vyjet na silnici, trochu povystrčí kapotu, vidíme známou osobu, jak má vytaženou hlavu až na sklo a rozhlíží se vpravo vlevo. Říkáme si, proč tady není to schválené zrcadlo? Pravda, výjezd doopravdy není nic moc, od obce je špatně vidět, a v obou směrech auta sviští neuvěřitelně rychle. Vydáváme se dále a okoušíme tedy novinku na silnici, naší 60tku. Vlastně nám to dochází až nyní, zkusili jsme si tuto novinku i na silnici pod lípou. Křižovatka u lípy by totiž tu šedesátku měla zrušit, tak jak se o tom píše v pravidlech silničního provozu. Řidiči jezdí ale tak, jako by toto pravidlo vůbec neznali. Opět testujeme nejen naši fyzičku, ale i psychickou odolnost, a rychle překonáváme poslední metry do ulice Polní. Hurá, jsme zde, dosáhli jsme kýženého cíle. (Mimochodem i hrušky byly a byly dobré.) Ptáte se, jak jsme přišli k těmto novým dopravním značkám? V září jsme tuto novou místní úpravu dostali na vědomí od pana místostarosty. Byl prý vyjednán kompromis. Bylo jím žádáno o jednosměrnou „40tku“ a při té příležitosti, při místním šetření se zjistilo, že prý máme špatně osazen začátek obce. Bylo nám, zastupitelům, řečeno, že dle nové definice je začátek a konec obce vymezen zástavbou při obou stranách silnice. Což my nesplňujeme, a mohlo by se stát, že pokud bychom toto nerespektovali, tak by mohlo dojít k posunu cedule se jménem obce až k ulici Na Dráze. Tzn. až
Drahelské listy
-4-
tam by auta svištěla i „90tkou“. No to by nám lidé v ulici U Lípy příliš nepoděkovali. Mohu za sebe říci, že se mi to nezdálo. Proto jsme učinili první kroky a začali sbírat informace, a sice od obce a pak od MěU Černošice, kde sídlí náš silniční úřad. Nikdo z nás není odborník přes dopravní inženýrství, a tak jsme hledali odborníky na slovo vzaté. Obrátili jsme se i na středočeskou „dopravku“, přímo na jejího šéfa plk. JUDr. Holého. Získali jsme od něj vyjádření, že zástavbu není třeba mít po obou stranách a začátek obce může zůstat i tam, kde je nyní i bez „60tky“. Jeho vyjádření dokonce obsahuje, že snížení rychlosti např. na „60“ či „70“ se dá udělat už před vsí. Ale hlavně i to, že už od lípy může být „40tka“ a dokonce je vhodné obousměrné snížení rychlosti. Toto potvrdil i další policista, dopravní inženýr, kpt. Bc. Z. Řezáč, který nám navrhl konkrétní řešení. Toto technické řešení bylo obsahem žádosti občanů o změnu místní úpravy na silnici II/101. Dále bylo obsahem žádosti, že tato úprava se „40tkou“ bude platná do realizace chodníku od ulice Na Dráze k ulici U Lípy na straně, co je nyní zástavba. Naše společnost Příroda pro Drahelčice oslovila projektanta, který tento chybějící chodník už kreslí. Projekt bude brzo hotov a bude předložen obci. Žádost o změnu dopravního značení během krátké doby podepsalo 83 občanů obce. Moc jim děkujeme! Na počátku prosince byla žádost podána na silniční úřad na MěU Černošice. Po Novém roce jsme ovšem dostali pozdní, a nemilý „dárek“. A sice stanovisko silničního úřadu, že se naší žádosti po projednání s Obecním úřadem Drahelčice nevyhovuje, bez udání jakýchkoli odborných či formálních důvodů pro toto záporné stanovisko. Je s podivem, že na zasedání zastupitelstva v lednu se o naší žádosti vůbec nehovořilo. Obecní úřad tuto žádost zamítl sám bez diskuse se zastupiteli. Jak víme, dopravní značení, které jsme navrhovali, bylo dobré a bylo v souladu s předpisy. Můžeme se jenom dohadovat, že možným důvodem zamítnutí byl fakt, jak jsme se mohli dočíst v Drahelčickém informátoru před Vánoci, že se tvoří studie na zpomalení dopravy v obci. Možná bude ve studii navržena lepší úprava než ta námi navrhovaná. Otázkou ale zůstává, proč obec v září souhlasila s tou velkou, kulatou, reflexní „60tkou“ A tak nám závěrem nezbývá než konstatovat, že obrázek s „60tkou“ v naší obci není aprílem. A proto, buďte fyzicky zdatní při cestě k lesu, anebo si procházku za srnkou či muflonem nechte na lepší bezpečnější časy … Veškeré podklady, včetně petice a vyjádření z dopravní policie, můžete najít na diskusním foru: www.drahelcice-forum.cz odkaz FORUM, v diskusi: Podklady pro článek „60“. Pokud Vám chybí internet, lze po domluvě tyto materiály nahlédnout u mě. Telefon 604 759 537. Po redakční uzávěrce jsme se dozvěděli na silničním odboru MěU Černošice, že Obecní úřad Drahelčice zdůvodnil své zamítnutí tím, že bude v dohledné době chodník při pravé straně silnice směrem na Úhonice od ulice Na Dráze, a že občané mohou při cestě na náves použít ulice Slunečnou a Lípovou.
Tříkrálová sbírka v Drahelčicích - PODĚKOVÁNÍ Magda Tušlová
V neděli 5.1.2014 proběhla v Drahelčicích Tříkrálová sbírka. V celonárodním měřítku se tato sbírka konala již po čtrnácté, v Drahelčicích si připisuje teprve druhé pořadí. Tradiční součástí sbírky je také Tříkrálový koncert, který se uskutečnil v neděli 5. ledna a v přímém přenosu jej uvedla Česká televize. Celonárodně má výtěžek sbírky zvyšující se tendenci (jen za loňský rok se vybralo 76.972.556 Kč), zde v Drahelčicích díky vaší štědrosti částka také vzrostla. Letos Tři králové vykoledovali 9.346,Kč, což je o 3.481 Kč více oproti loňskému výtěžku. Jak už jsem zmínila v prosincovém článku, rozdělí Charita ČR peníze z letošní sbírky na následující projekty: 1. 2. 3. 4.
Azylový dům sv.Terezie v Praze 8 Pomoc potřebným rodinám Pomoc zdravotně postiženým Nemocnice v Ugandě
Ráda bych touto cestou poděkovala vám všem, kteří jste do kasiček vhodili jakoukoliv částku a projevili tak lásku a solidaritu s lidmi, kteří se nachází v těžkých životních situacích. Dále bych chtěla poděkovat paní starostce a P. Norbertu Vehovskému za součinnost při přípravě a finálním ukončení sbírky, Petře Ďuranové, Jarce Staňkové a Sandře Sopkové za čas, energii a výraznou pomoc při konání sbírky a dále všem dětem, které se na pár hodin proměnily za Tři krále a nadšeně vyrazily na koledu. Snad vám jejich zpěv a vinšování všeho dobrého přineslo radost a potěšení. S velkými díky a přáním požehnaného nového roku, Magda Tušlová.
Drahelčická kaple sv. Jana Nepomuckého Dovoluji si Vám předložit krátkou historii naší kapličky na návsi. Stavba kapličky byla povolena farním úřadem v Hořelicích s tím, že ji obec Drahelčice vystaví vlastním nákladem, jaká to podobnost s dnešní dobou, a také za podmínky, že obec, jak je psáno v místní kronice, „se postará o její udržování na věčné časy.“ Takže v roce 1840 byla stavba dokončena, jedná se o čtvercovou stavbu v historizujícím stylu napodobující, jak jinak, hořelický kostel s prvky Diezenhofrovské zdobnosti. Kaple je klenutá českou plackou, a to jak její spodní část, tak gotizující věžička se zvonem. Další zásadní událost se stala až za 44 let od jejího dokončení, kaple byla zasvěcena v červnu roku 1884 českému mučedníkovi Janu z Nepomuku. Zasvěcení se účastnil tehdejší rychtář Matěj Kotouč. V kapličce se zvonilo obvykle poledne a večer, navíc umíráček, pokaždé když někdo z obce umřel. Vyzvánět chodívala Alžběta Pankrácová, která za tuto službu obci dostala kousek obecního pole. Tento bohulibý zvyk se udržel kupodivu až do šedesátých let. Během okupace byl zvon snesen a uschován. V květnu roku 1950 byl zvon, díky místní obci baráčníků, vypátrán a vrácen na původní místo.
Tomáš Lubovský
Drahelské listy
-5-
Fotografie z šedesátých let.
Drahelčická kaple sv. Jana Nepomuckého - pokračování Moderní doba přinesla s sebou rekonstrukci kaple, původní historizující pilastry byly výrazně zjednodušeny a zakončeny falešným klenákem nad velmi zdařilou repasí dveří. Dobře a trvanlivě je také provedena nová střecha kaple. Naše obec má památek velmi málo, respektive ty cenné nemá žádné, a tak proto bychom měli mít v úctě i tento náš, byť jen historizující objekt, navíc zasvěcený patronu této země, patronu, který nás má ochraňovat před přírodními katastrofami a připomínat nám, co je osobní statečnost a jak je důležitá i v dnešní době relativní svobody.
Současný interiér kapličky.
Krtek obecný – Talpa Europaea Krtek je roztomilé, milé a hezké zvířátko. Tedy pokud jsou Vám tak tři, čtyři roky. Postupem let se mění krtek z roztomilého a milého zvířátka na „bestii“, „šmejda“ a další nepublikovatelná jména. Míra nenávisti se stupňuje se způsobem Vašeho bydlení. Majitelé zahrad a trávníků, které někdy tento hmyzožravý savec navštívil, jistě vědí své. Zároveň krtka považuji za mistra tunelování, i když v České republice mu směle vyrostla konkurence :-D. A tak, při svých procházkách se psem naší vesnicí, jsem při pohledu do nejedné zahrady, včetně té naší, usoudila, že krtek patří do našich životů a bohužel i do našich zahrad. Krtek obecný žije v Asii a po celé Evropě, s výjimkou Irska, Skandinávie, jižního Španělska a některých oblastí Itálie a Řecka. U nás se vyskytuje zhruba do nadmořské výšky 500 m. Krtek žije skoro výlučně v podzemí. Proto téměř nevidí. Má ale velmi vyvinutý čich. Je to drobné zvířátko vážící jen 100 gramů. Jeho tělo je podsadité, má malý ocásek a velké přední nohy otočené do stran. Ty jsou přizpůsobeny k hrabání. Na hlavě vyniká pouze růžový rypákovitý čenich, nemá ušní boltce. V tlamičce má řadu zubů, jimiž porcuje a žvýká potravu. Živí se červy, larvami a žížalami. Denně spořádá potravu téměř o polovině své hmotnosti. Jak jsme si už řekli, krtek se výhradně pohybuje v podzemí. Tam je jeho království. Je to důmyslná spleť chodeb s komorami a nechybí ani spižírna. To v rozsahu až 100 m. Velké, lopatovité přední končetiny hrabají a hrabají, zadníma nohama odhazuje vykopanou zeminu dozadu. To vše v
Denisa Pazderová hloubce asi 25 cm pod povrchem, někdy i hlouběji. Přebytečnou zeminu posunuje vzhůru a vznikají tak nenáviděné krtince. V určitých intervalech kontroluje chodby a přitom sbírá vše, co do nich mezitím stěnami napadalo nebo prolezlo. Potravu si ukládá do své zásobárny, a to hlavně na podzim. Aby mu žížaly neutekly, ukusuje jim hlavičky (za což má můj obdiv, protože dodnes nevím, na kterém konci hlavička je). Krtci se rozmnožují na jaře. Samice staví hnízdní komoru, která je bezpečně ukryta. Obyčejně v noci opouští noru a vychází na povrch, kde sbírá hnízdní výstelku. Většinou v dubnu či květnu přivádí na svět tři – čtyři drobná holá mláďata. Ta jsou i úplně slepá. Sají mateřské mléko. Po třech týdnech mladí krtci prohlédnou a po dalších třech si už sami loví potravu. Pokud neukončí život krtka některý z jeho přirozených nepřátel (sova nebo jiný dravec)nebo rozzuřený zahrádkář, může se dožít 3 až 5 let. Na závěr jistě čekáte zaručenou radu, jak se zbavit krtka a s ním i nevzhledných krtinců. „Zaručených“ způsobů je několik. Obchody jsou zásobeny plašícími zařízeními, pastmi, gely. Můžete také uspořádat velkou zahradní párty, doporučuji opakovat několik dnů za sebou. Vybetonovat zahradu a natáhnout umělý trávník. Nebo si pořídit psa, nejlépe norníka. Způsobů je několik, jen vybrat ten správný. A tenhle znáte? Vyleze krtek z nory ven …… a je mu to úplně jedno! Přeji příjemný lov!
Toto vydání pro Vás připravili:
autoři článků a dále : - Petra Ďuranová, výběr a redakce textů - Ivan Ďuran, redakce textů - Taťána Hamouzová, kontrola textů - Tomáš Lubovský, sesazení a grafická úprava
Fotografie jsou použity z archivu Tomáše Lubovského a občanů Drahelčic
29.1.2014 nákladem 250 vytisků
Drahelské listy
Děkujeme za Vaši pozornost a přízeň.
