Přehled ředitelů
Dr. Franz Eigl ve funkci ředitele od 1913 do 1937
Dr. Franz Peschl ve funkci ředitele od 1937 do 1939
Dr. Hans Schlögell ve funkci ředitele 1939
Erwin Lasota ve funkci ředitele od 1939 do 1945 chlapecká část školy
Bohuslav Fiala ve funkci ředitele od 1945 do 1954
Vladimír Decker ve funkci ředitele od 1954 do 1963
Věroslav Skýpala ve funkci ředitele od 1963 do 1970
Klára Kožuchová ve funkci ředitelky od 1976 do 1984
Josef Cenek ve funkci ředitele od 1984 do 31. 3. 1991
Michal Žitňanský ve funkci ředitele od 1. 4. 1991 dosud
10/Dějiny školy / přehled ředitelů
Dr. Eduard Scholler ve funkci ředitele od 1939 do 1945 dívčí část školy
Josef Zahradníček ve funkci ředitele od 1970 do 1976
Seznam jesenických studentů, kteří studovali na Gymnáziu Hof a na Gymnáziu Maxe Regera v Ambergu:
Několik postřehů absolventů studijního pobytu:
1998/1999 Kubíčková Dagmar, Veleba Jiří, Stružková Hana 1999/2000 Knapp Jiří, Halíčková Lucie, Šabo Petr 2000/2001 Schlemmer Martin, Mimrová Denisa, Navrátilová Helena 2001/2002 Kozáková Pavlína, Kubíček Jan 2002/2003 Hájková Hana, Smrček Martin 2003/2004 Alexová Veronika, Sejkorová Alena 2004/2005 Radová Markéta, Sigmundová Lenka 2005/2006 Fišera Viktor, Straka Josef 2006/2007 Vrbková Ivona, Bartoš Vojtěch 2007/2008 Filipčíková Hana, Pospíšil Tomáš 2008/2009 Halfarová Kristýna, Hájek Radek 2009/2010 Schindlerová Lenka, Lattenberk Lukáš 2010/2011 Uchytil Josef, Kunovský Lukáš, Šparlinková Soňa 2011/2012 Dvořák Daniel, Žitka Vladimír, Černohousová Kristýna 2012/2013 Kunovská Petra, Hálová Štěpánka, Kotková Veronika, Vrbovská Abigail
Soňa Šparlinková: Pobyt v německém Ambergu bych všem doporučila. Zlepšila jsem se nejen v němčině, ale osamostatnila jsem se od rodičů, potkala spoustu zajímavých a velmi přátelských lidí. Na konci pobytu jsem složila test DaF, díky kterému můžu studovat v Německu nebo mít v budoucnu větší šanci při získání práce. Lukáš Kunovský: Rok v Ambergu byl super zkušenost. Líbilo se mi tam hlavně kvůli spolužákům, kteří mě dobře přijali mezi sebe. Němčinu jsem si rozhodně dost zlepšil a taky jsem poznal jejich život. Určitě bych se tam rád vrátil. Josef Uchytil: Neexistuje lepší způsob, jak se naučit cizí jazyk, než strávit čas v té konkrétní zemi. Nejenže se naučíte plynně německy, ale poznáte i zajímavou kulturu, o které jste možná slyšeli jen z vyprávění. Zdaleka ale nejde jen o to. Jednoroční pobyt v zahraničí promění člověka i psychicky. Jednoduše řečeno – zocelí vás to. Celkově se stanete samostatnější. Mám-li shrnout – pokud o tom jen trochu uvažujete, zkuste to. Bude to stát za to a určitě nebudete litovat! Poděkování: Budování partnerských kontaktů není možné bez obrovského úsilí klíčových iniciátorů. Při organizaci studentských návštěv spolupracuje vždy několik nadšenců. Chtěla bych především poděkovat panu Herbertu Reineltovi, čestnému občanu města Jeseníku, za jeho podněty a diplomatický přístup při budování nových kontaktů, panu Gerhardu Pohlovi za dlouhodobou přízeň studentům Gymnázia Jeseník, panu Seppovi Engelovi za jeho úsilí o vznik výměnných kontaktů mezi mládeží partnerských měst Jeseník a Neuburg, panu Alexandru Weissovi za jeho péči, kterou věnuje dlouhodobě jesenickým účastníkům studijního ročního pobytu v Ambergu. Eva Jedličková
18/Partnerské vztahy
Obraz současného života školy Seznamovací kurzy Bungee jumping ze žebříku Stojím na žebříku, otočená zády ke studentům, a hrozně, hrozně se bojím. Místo a čas: Račí údolí, čtvrtek, září. Celé odpoledne se s fotoaparátem na krku ploužím po loukách a polích za svou novou třídou. Sleduji, jak se studenti 1. C vyrovnávají s úkoly, které pro ně přichystali organizátoři stmelovacího kurzu GO. Tentokrát se připravují na odlet na novou planetu. Země je totiž v ohrožení. Lidé si ji sami zničili. Naštěstí ze vzdálené planety přilétají přátelští mimozemšťané a do nového domova odvezou pár vyvolených. A tak se studenti musí nejprve naučit řeči UFO. Pak ze stromu „solovníku“ pracně získávají vzácnou sůl, pro kterou musí vytvořit z ryze přírodních materiálů (dřevo, kůra, listí,…) schránku. Dostatečně pevnou, aby vydržela přenášení, přehazování i pád z posedu. Žádná sůl se nesmí ztratit! Také je třeba sestavit pravidla a práva umožňující spokojený život v nové zemi. Obdivuji nápaditost organizátorů i zápal, s jakým se všichni vrhají na plnění úkolů. Všechny překážky jsou již překonány. Zbývá už jen vyskočit z létajícího talíře na novou planetu. V praxi to znamená přelézt asi dva metry vysoký žebřík, nahoře se otočit zády k ostatním a jako „prkno“ padat dolů do natažených a spojených rukou těch, kteří stojí dole. Hrozný úkol! Jen aby nějakého chytráka nenapadlo, že do nové země musím skočit i já. „Už se vystřídali všichni?“
26/Obraz současného života školy
„Ne, ještě paní profesorka neskočila,“ otáčejí se ke mně. „Děcka, to přece po mně nemůžete chtít!“ „Ale paní profesorkóóó, to nic není. Skočte!“ A tak odkládám na zem bundu, fotoaparát, mobil. Lezu na žebřík a tvářím se odhodlaně. Zvládli to ostatní, musím taky! Přece je nezklamu! Už jsem nahoře, překračuji obkročmo žebřík, slézám o pár příček dolů, stavím se zády. Hlavně to neprotahovat! A najednou se zaseknu. Úplně ztuhnu. Nemám strach, že mě dole nezachytí. Ale odjakživa se bojím výšek a nemám ráda takové ty „lítací, padací“ sny. Začnu dělat drahoty. Smlouvám. Chci slézt. Nebo aspoň sestoupit ještě o jednu příčku. Nenechají mě. Hlasitě mě povzbuzují.
Já to fakt nedokážu! A najednou padáááám. Srdce až v krku. Cítím mírný náraz do zad. To, jak mě zachytily ruce mých studentů. Zazní hlasité pochvalné zabručení i potlesk. Nádherný pocit! Překonala jsem se! Jsem ráda. Kvůli nim i kvůli sobě. Leona Bačovská
Sportovně turistické kurzy Po sametové revoluci se měnilo mnohé, a tak i do konce osmdesátých let probíhající branné kurzy studentů byly nahrazeny kurzy sportovně turistickými. Ty jsou na jesenickém gymnáziu pořádány vždy pro předmaturitní ročník školy a v posledních desetiletích se postupně utvářela jejich dnešní podoba. Nejprve si každá třída volila preferovanou obsahovou náplň, převážně turistickou či cyklistickou, střídala se místa týdenních pobytů, případně se volila forma pouze pětidenní bez společného ubytování. Několik tříd mělo dokonce díky dobré a mnohaleté spolupráci naší školy s partnerským gymnáziem v Piešťanech příležitost vyjet i na Slovensko. Z pedagogů se těchto kurzů nejčastěji jako vedoucí zúčastnili vyučující tělesné výchovy Ivana Zatloukalová, Hana Jurníková (Šubová) a Stanislav Jurník, v programové náplni se objevily i sporty jako vodní lyžování, fitness posilování, tenis, squash, kanoistika, plavání či turistika. V roce 1992 se tehdejší třída paní učitelky Marie Matějovské obrátila na Klub vodáků Jeseník s prosbou o zajištění vodáckého výcviku na řece Moravě. Vydařeným sportovním týdnem na vodě proběhnuvším pod vedením ing. Milana Touška tak byla zahájena tradice vodácko-cyklistických kurzů, která trvá a rozvíjí se až do dnešních dnů. V prvních letech studenti bydleli v Bartoňově sice přímo u řeky, ale ve velmi spartánských podmínkách – ve vlastních stanech, s vařením na ohni v kotlíku a s mytím studenou vodou v korýtku. Další zhoršování hygienických podmínek vedlo k přesunu akce do areálu koupaliště v Rudě nad Moravou, kde je ubytování i sportovní zázemí na daleko vyšší a potřebám kurzu mnohem lépe vyhovující úrovni. Vodácký výcvik vedl nejdříve ing. Jiří Bac, v pozdějších letech ing. Martin Neuwirth, vždy ve spolupráci s Milenou Královou. Výcvik si klade za cíl naučit studenty zvládnout základní záběry jak v kajaku, tak i v kánoi a osvojit si další potřebné dovednosti, návyky i vědomosti nutné nejen k bezpečnému splutí úseku řeky Moravy
mezi Hanušovicemi a Olšany, ale i dalších podobných či méně náročných toků. Zážitky z vody patřívají k těm nezapomenutelným. Cyklistická část kurzu začíná obávaným přesunem v sedlech kol z Jeseníku přes Ramzovské sedlo do Rudy nad Moravou a pokračuje každodenními postupně se prodlužujícími vyjížďkami do blízkého i vzdálenějšího okolí. K nejzajímavějším i nejnáročnějším cyklovýletům patří trasy „na zmrzlinu“ do Šumperka, svahem kopce Háje přes koupaliště ve Vlčím dole do bludovských lázní nebo třeba do Akrobat Parku Aleše Valenty ve Štítech. Tam máme pravidelně příležitost shlédnout tréninkové skoky našich i zahraničních lyžařských akrobatů z až 30m vysokých můstků do vody. Po celotýdenním sportování pak již zpáteční cesta do Jeseníku nepředstavuje pro účastníky kurzu žádný problém. Jako cyklističtí instruktoři na kurzu působili
Výuka na gymnáziu
/57
Denní režim vodáka Vít Hanulík, 3. C, 2009 Na vodáku v chatičce v potemnělé světničce hádáme se den co den s Karlem Buchtou, buranem. Než slunce ráno vyhoupne se, někdo vstává, helemese! Před obchodem každé ráno Zajíček Šimon, vystaráno! Když přiletí z nákupu, hlásí, chlapci, už jsem tu. Poté zařve, vstávat, děti! Zajdo, neruš, facka letí. Po vydatné snídani přešla mě chuť na spaní. Hurá, jdeme na kola! křičí všichni dokola.
a nadále působí učitelé gymnázia Emil Vodák, Jiří Pavelka, Hana Jurníková, Stanislav Jurník, Jitka Formánková, Šárka Hynková, Helena Tunysová a Marcela Mišunová. Poslední společnou akci třídy v průběhu studia na gymnáziu si studenti opravdu užívají a i po letech na řadu zážitků, a to včetně těch drsnějších, rádi vzpomínají. A tak když někdy náš absolvent zavře večer oči, tak mu rázem v uších zazní…. než dáte loď na vodu, vysypte z ní led!,… opravdu ten jez nebyl vůbec vidět!, … nebojte se, člověk vydrží pod vodou i dvě minuty!, … tudy na kole určitě nepojedeme, že, pane profesore?,…to se nedá vyjet (sjet, projet)!, ... vydržte, už nám zbývá jen posledních 44 kilometrů! ….a mnoho dalšího. Do budoucna si přejeme, aby ještě mnoho dalších generací gymnazistů mělo příležitost vychutnat si pořádný záběr pádlem do vody či opření se do pedálů kol. Milena Králová a Stanislav Jurník
58/Výuka na gymnáziu
Tondo, vstávat, co je ti, palec v botě drhne ti? Ale, hoši, nemám sílu, palec chorý, to je splínu. Vyrážíme na projížďku, tempo žádné, čtu si knížku. Šimon, ten zas stále fotí, ani tak se nezapotí. Vracíme se hladoví, co dnes bude, kdopak ví. Tondo, co jsi uvařil? Celé dopoledne propařil. To je zase ponorka, ta Tondova lenorka. Pomalu se odhodlává, voda vaří, ten si dává. Po obědě ležíme, do prázdna jen hledíme. Kde je Karel, někdo vznese, počtvrté dnes sprchuje se. Míla čeká na vodě, děcka, honem na lodě! Poslechli jsme bez váhání, už nás nikdo nenahání.
Přehled výsledků jesenických dětí v soutěži FIRST LEGO League v letech 2006–2012
2006/2007 Nanoteam: 1. místo, Mistrovství FLL ČR Praha 8. místo, Central Europe Final FLL Magdeburg, Německo (stříbrná medaile za Robotgame) 33. místo, celosvětový OEC FLL Bodo, Norsko 2007/2008 Yesteam: 1. místo, Mistrovství FLL ČR Praha 13. místo, Central Europe Final FLL Triberg, Německo 2008/2009 Yesteam: 2. místo, Mistrovství FLL ČR Jeseník Wormíci: 1. místo, Mistrovství FLL ČR Jeseník 9. místo, Central Europe Final FLL Curych, Švýcarsko (bronz Za nejlepší prezentaci výzkumu a pohár Za největší výdrž) 2009/2010 R.U.R.: 2. místo, Mistrovství FLL ČR Jeseník CO2: 1. místo, Mistrovství FLL ČR Jeseník 11. místo, Central Europe Final FLL Paderborn, Německo (zlato Za nejlepší týmovou práci) 2010/2011 R.U.R.: 1. místo, Mistrovství FLL ČR Praha 3. místo, Mistrovství FLL zemí Visegrádské čtyřky, Bratislava 17. místo, Central Europe Final FLL Paderborn, Německo CO2: 1. místo, Mistrovství FLL ČR Olomouc 1. místo, Mistrovství FLL zemí Visegrádské čtyřky Bratislava 3. místo, Central Europe Final FLL Paderborn, Německo (bronzová medaile Za nejlepší prezentaci výzkumu) 14. místo, celosvětový OEC FLL Delft, Nizozemí 2011/2012 R.U.R.: 3. místo, Mistrovství FLL ČR Olomouc CO2: 1. místo, Mistrovství FLL ČR Olomouc 1. místo, Mistrovství FLL zemí Visegrádské čtyřky a Bulharska, Gdaňsk, Polsko 11. místo, Central Europe Final FLL Chotěbuz, Německo 2012/2013 R.U.R.: 1. místo, Mistrovství FLL ČR Olomouc 4. místo, Mistrovství FLL zemí Visegrádské čtyřky a Bulharska, Žiar nad Hronom, Slovensko
68/Velké projekty
Členové jednotlivých týmů Nanoteam: Adéla Klárová, Petra Skácelová, Miroslav Pecina, Pavel Zacpálek, Vojtěch Malý, Tomáš Borovec, Filip Kaňa, Radoslav Sahánek (kouči Magda Dostálová, Antonín Javůrek) Yesteam: Adéla Klárová, Petra Kovaříková, Miroslav Pecina, Pavel Zacpálek, Vojtěch Malý, Štefan Mocko, Filip Kaňa, Radoslav Sahánek, Martin Morong, Reinhold Harnisch (kouči Magda Dostálová, Antonín Javůrek) Wormíci: Vojtěch Tomas, Adam Keppert, Jana Průšová, Pavel Koriťák, Petr Maceček, Michal Dobeš, Adam Štencl, Alexandra Zemanová, Kateřina Borovcová, Jakub Šarman (kouči Roman Chasák, Filip Worm) CO2: Jakub Nosek, Petr Barták, Karolína Macečková, Adam Dvorník, Adam Krytinář, Edita Koriťáková, Johana Horáčková, Filip Novotný, Marek Tunys, Ondřej Mach, Aleš Procházka (kouči Magda Dostálová, Antonín Javůrek) R.U.R.: Vojtěch Tomas, Michal Dobeš, Anežka Dostálová, Adam Keppert, Magdalena Kuchejdová, Petr Maceček, Veronika Pěčonková, Tomáš Procházka, Jana Průšová, Roman Chasák, David Žichovský, Michal Potěšil, Štěpán Bubík, Zuzana Trunečková, Matěj Nosek (kouči Roman Chasák, Filip Worm, Marek Dostál)
Velké projekty /69
Jiří Horčička Narodil se 2. března 1990 v Jeseníku, bydlí v obci Bělá pod Pradědem, momentálně studuje stavební inženýrství ČVUT. Jezdí za klub Dukla Liberec, od roku 2005 závodil za lyžařský klub Fenix ski team Jeseník. Ještě jako junior obsadil druhé místo v mužské kategorii na mezinárodních závodech ve Finsku. Pyšní se úspěchem celkového vítěze kontinentálního poháru Slavic cup 2012–2013, v letech 2011–2013 šestkrát zvítězil na závodech evropského poháru, obsadil také desáté místo v Novém Městě na Moravě v roce 2012 v rámci závodů světového poháru. Pětkrát se stal mistrem republiky. Je členem výběru pro zimní olympiádu v roce 2014 „TEAM SOCHI 2014“.
V jakých letech jste nastoupil gymnázium a kdy jste studium ukončil? Na gympl jsem nastoupil v roce 2001 a maturoval jsem 19. 5. 2009.
76/Dílky z pestré mozaiky našich absolventů
Bylo pro Vás studium náročné, kolik času jste věnoval přípravě? Závodně jsem začal lyžovat až v 15 letech, to znamená v kvintě. Do té doby jsem školu zvládal v pohodě a pak, když jsem byl hodně pryč na závodech a soustředěních, musel jsem hodně dohánět, ale také jsem to zvládal. Máte dobré vzpomínky na jesenické gymnázium? Určitě, bylo to skvělé období mého života, hned bych to vrátil zpět. Máte nějakou historku z gymnázia? Vzpomínám, jak jsem na slavnostním ukončení studia v kapli převzal vysvědčení od p. ředitele Žitňanského a šel si sednout na své místo. Otevřel jsem složku a ejhle, bylo to vysvědčení Alice Hájkové. Tato příhoda se mi vybavila nedávno. Vyhrál jsem letos seriál závodů, který končil v polském Zakopaném. Převzal jsem medaili a skleněný pohár zabalený v krabici. Na hotelu jsem ho rozbalil a k mému údivu bylo na skle vyleptáno 10 km ladies, přestože jsem jel 15 km za muže. Ten úřední šotek mě pronásleduje… Věděl jste, čemu se v budoucnu budete věnovat? V tomhle směru jsem měl a mám jasno. Moji dědečci byli a táta je stavební inženýr. Zachovávám rodinnou tradici a studuji na ČVUT v Praze stavební inženýrství. A se sportem to přišlo tak nějak samo. Co považujete za svůj největší životní úspěch? Samozřejmě maturitu na našem gymnáziu, co se týče vzdělání. Další vzdělávání mám před sebou. Co se týče sportu, je to teď momentálně účast na světovém poháru v lyžování ve švédském Falunu, kde jsem si mohl sám za sebe zazávodit s padesáti nejlepšími lyžaři světa (Northug, Colona, Lehkov...). Vidíte v závodění svou budoucnost, nebo se chcete věnovat něčemu jinému? Studuji stavařinu a ta mě baví. Jak se to bude vyvíjet ve sportu uvidíme, ale olympiáda je určitě velká výzva.
