ZVÍŘATA V ŽIVOTĚ LIDÍ 2012 1. ročník SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ Z ODBORNÉ KONFERENCE
Organizátor konference:
Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o.s.
Editor:
Mgr. Zuzana Zajícová
Garant:
Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D.
Konference byla realizována za podpory města Třeboň.
Sborník neprošel jazykovou korekturou.
PROGRAM KONFERENCE ZVÍŘATA V ŽIVOTĚ LIDÍ 9. LISTOPADU 2012 9:00 – 9:30
registrace účastníků
9:30 – 9:40
zahájení konference (Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D.)
9:45 – 10:15
Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D. Činnost o.s. Hafík, aneb již 11 let Vám pomáháme
10:20 – 10:45
Mgr. Kateřina Kosová, Mgr. Lenka Maťhová Role zvířat v životě seniorů
10:50 – 11:15
Ing. Zuzana Štětková Zvířata ze záchranné stanice v environmentální výchově, vzdělávání a osvětě
11:20 – 12:00
Mgr. Juraj Ferko Pes ako partner cloveka a jeho postavenie v nasej spolocnosti
12:05 – 12:35
občerstvení – coffee break
12:40 – 13:05
Mgr. Eva Kadlecová Zvířata a lidé: psychologické, sociální a fyzické působení zvířete na člověka
13:10 – 13:35
MVDr. Jana Milotová Jak naši miláčci vidí nás a okolní svět (z pohledu oftalmologa)
13:40 – 14:05 Bc. Helena Fejkusová Moji psí parťáci 14:10 – 14:35 Linda Kubaštová Dysplazie kyčelního kloubu a její vliv na funkci psa v životě člověka
14:40 – 14:55
diskuse
15:00
ukončení konference
Hlavní pořadatel
Spolupracující organizace
Hlavní podporovatel
Obsah Činnost o.s. Hafík, aneb již 11 let Vám pomáháme Bicková Jaroslava ............................................................................................................ 2 Role zvířat v životě seniorů Maťhová Lenka, Kosová Kateřina ................................................................................... 3
Zvířata ze záchranné stanice v enviromentální výchově, vzdělávání a osvětě Štětková Zuzana................................................................................................................ 9
Pes ako partner cloveka a jeho postavenie v nasej spolocnosti Ferko Juraj ..................................................................................................................... 11
Zvířata a lidé: psychologické, sociální a fyzické působení zvířete na člověka Kadlecová Eva................................................................................................................ 17
Jak naši miláčci vidí nás a okolní svět (z pohledu oftalmologa) Milotová Jana................................................................................................................. 22
Moji psí parťáci Fejkusová Helena ........................................................................................................... 28
Dysplazie kyčelního kloubu a její vliv na funkci psa v životě člověka Kubaštová Linda ............................................................................................................ 41
1
Činnost o.s. Hafík, aneb již 11 let Vám pomáháme Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D. Souhrn Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík realizuje svou činnost již dvanáct let a důvodem založení organizace bylo profesionální zavedení canisterapie v ČR. V současné době realizuje sdružení pravidelný dobrovolnický program canisterapie a to po celé ČR. Klíčová slova Hafík – činnost- dobrovolník
Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík realizuje svou činnost již dvanáct let a důvodem založení organizace bylo profesionální zavedení canisterapie v ČR. Sdružení Hafík je od roku 2008 akreditovaným dobrovolnickým centrem a dále jako jediný český zástupce členem Evropské asociace (ESAAT) se sídlem ve Vídni. V současné době realizuje sdružení pravidelný dobrovolnický program canisterapie a to po celé ČR. Sdružení nyní zastřešuje 51 canisterapeutických týmů, kteří dochází do 36 zdravotně sociálních a školských zařízení po celé ČR. Dobrovolnické centrum Hafík si své dobrovolníky společně s jejich psi pro činnost v oblasti canisterapie připravuje, dále je koordinuje a superviduje. Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík realizuje dále jednorázové programy, které jsou zaměřeny na prožitkovou a preventivní aktivitu. Preventivní program je realizován ve školských zařízeních, kdy cílem programu je výchova dětí k zodpovědnému vztahu ke psům a prevence úrazů způsobený psem. Mez i další činnost patří realizace pobytových akcí se zaměřením na canisterapie. Konkrétně se jedná o týdenní canisterapeutické tábory, jež jsou určeny pro děti zdravé a děti s postižením a dále víkendové pobyty. Občanské sdružení dále realizuje vzdělávací semináře, konference a poradenství v oblasti canisterapie. V roce 2012 se podařilo sdružení kromě realizace canisterapie rozšířit svou činnost o aktivity s miniponíkem a želvami.
Kontakt: Mgr. Jaroslava Bicková,
[email protected]
2
Role zvířat v životě seniorů The Role of Animals in the Live of Seniors
Mgr. Lenka Maťhová, Mgr. Kateřina Kosová
Souhrn V první části článku se autorky zabývají stářím a procesem stárnutí (fyziologickým, psychickým, sociálním) v souvislosti s využitím zvířat při terapii a aktivitě se seniory. Druhá část článku je zaměřena na roli zvířat v životě seniorů. K terapii či aktivitě seniora se zvířetem jsou využívány především psi a kočky, ale i ptáci, králíci, drobní hlodavci jako jsou morčata a ostatní hlodavci či exotická zvířata jako například želvy. Klíčová slova role - zvířata - senioři - život - stárnutí - stáří
Summary In the first part of the article the authors deal with old age and the aging process (physiological, psychological, social) in connection with the use of animals in therapy and activities with seniors. The second part of the article is focused on the role of animals in the lives of seniors. Dogs and cats, but also birds, rabbits, small rodents such as guinea pigs and other rodents and exotic animals such as turtles are used in the therapy or senior activity with an animal.
Key words role - animals - seniors - live - ageing - old age
1. Stárnutí a stáří Stáří je poslední etapou v životě člověka, při které dochází ke změnám v celém organismu a provází ji mnoho životních zlomů a sociálních událostí. Počátek stáří se podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organisation, WHO) vymezuje na 60 let. WHO rozděluje stáří na rané stáří neboli senescenci, kdy člověk dosahuje věku 60- 74 let,
3
vlastní stáří neboli sénium 75 – 84 let, a posledním obdobím je dlouhověkost, při které člověk dosahuje 90 let a více (Gruberová, 1999). Stárnutí Zavázalová uvádí, že „stárnutí je proces, jehož výsledkem je různý stupeň stáří“ (2001, s. 11). Stančíková, Šabatová (2012, s. 32-33) uvádějí, že se stárnutím souvisejí: a) specifické potřeby; b) životní změny; c) změny zdravotního stavu; d) změny v oblasti seberealizace; e) změny v oblasti komunikace; f) změny v sociální oblasti; g) změna sociálních rolí – v rodině, ekonomická pasivita, nárůst pravděpodobnosti ztráty soběstačnosti, vyšší je i riziko osamělosti.
Stárnutí probíhá ve třech úrovních, podle kterých se rozděluje na fyziologické, psychologické a sociální stárnutí.
1.1. Fyziologické, psychické a sociální stárnutí Fyziologické stárnutí představují atrofické změny, jež zasahují orgánové soustavy v organismu. Tím dochází k poruchám kardiovaskulárního, respiračního, zažívacího, nervového, vylučovacího a endokrinního systému (Gruberová, 1999). Zvířata u seniorů pozitivně působí zejména u somatických a psychosomatických potíží. Interakce se zvířetem vede k lehkému snížení krevního tlaku a zpomalení srdeční akce. U některých seniorů dochází díky zvířeti ke snižování spotřeby léků (anxiolytika, hypnotika, antidepresiva). Obecně interakce se zvířaty podporuje soběstačný způsob života seniora, protože péče o ně a kontakt s nimi napomáhají pravidelnému pohybu (Tichá 2007). Psychologické stárnutí se vyznačuje změnami duševních funkcí. Dochází k poklesu kognitivních (poznávacích) funkcí a zpomaluje se psychomotorické tempo. Člověk se ve stáří také stává méně přizpůsobivým na změny, je konzervovanější a rigidnější ve svých názorech atd. Podle Tiché (2007) péče o zvíře dává seniorovi řád v životě a pravidelný režim, což má pozitivní vliv na jeho psychické zdraví. Zvířata poskytují pocit bezpečí a saturují citové potřeby seniora, představují motivací k činnosti a aktivitě ve stáří, dávají smysluplnost životu a podporují chuť do života. Zvířata také přispívají ke zvýšení pocitu přijetí, uznání a
4
pozornosti. Senioři při kontaktu s nimi zažívají pocit bezpodmínečné lásky, zvíře člověka nesoudí a nehodnotí. Sociální stárnutí provází životní změny, jako jsou odchod do důchodu, odchod dětí z domova, ztráta partnera, přestěhování do domova pro seniory apod. Člověk přestává pracovat a přijímá novou roli, roli důchodce (Haškovcová, 1990). Manželský pár ve stáří po odchodu dětí prožívá krizi, kterou mohou kompenzovat vnoučata nebo právě nově pořízené zvíře. Zvířata usnadňují navazování a doplnění dalších mezilidských vztahů. Zvíře se také může stát velkým pomocníkem při adaptaci na nový domov či domov pro seniory. Právě v zařízeních poskytující sociální služby seniorům přítomnost zvířat usnadňuje navazování mezilidských kontaktů s jinými obyvateli, pomáhá při komunikaci s personálem a usnadňuje rychlejší adaptaci seniora na nové prostředí (Hančlová, 2007).
2. Role zvířat v životě seniorů Zvířata v životě seniora zaujímala roli již od pradávna. Snad každá rodina doma chovala hospodářská zvířata, jako je skot nebo kur a právě senior byl často důležitou osobou při péči o ně. V dnešní době se starost o hospodářská zvířata přesunula spíše do oblasti domácích mazlíčků, jako jsou psi, kočky, andulky, drobní hlodavci apod. Často se setkáváme s tím, že právě pes nebo kočka jsou jediným společníkem v domácnosti seniora. Podle Hančlové (2007) zvířata ve stáří pomáhají při léčbě emoční izolace, jsou podporou a oporou v osamělosti a prožívání smutku. Pomáhají v sociální izolaci, senioři jsou nuceni více komunikovat se svým okolím, např. při venčení psů, návštěvě veterináře, nákupu krmení apod. Terapie nebo aktivity poskytované seniorům skrze zvíře mohou být důležitou součástí komplexní péče o seniora. K terapii či aktivitě se zvířetem se využívají především psi a kočky, ale mohou to být i ptáci, drobní hlodavci nebo exotická zvířata jako jsou želvy aj. Canisterapie jako jedna z forem aktivizačních činností u seniorů využívá pozitivní interakce mezi seniorem a psem.
Podle Stančíkové a Šabatové (2012) je využívána
především při aktivizaci seniora a hraje důležitou roli v motivaci. Pes vnímá člověka jako svého pána, stává se přítelem, hraje si, mazlí se, nechá se vycvičit a velmi zřetelně dává člověku najevo svůj vděk, radost aj. (Tichá, 2007). Canisterapie u seniora přispívá k ovlivnění citové, emoční dysbalance, přítomnost psa může seniora uklidnit, uvolnit, pomoci mu se otevřít, překonat komunikační bariéry a pomocí doteků při hlazení psa uvolnit i zadržované emoce. Canisterapie také přispívá k sociální
5
integraci, protože může být praktikována ve skupině seniorů, kdy je právě pes pojítkem v další komunikaci a navazování přátelských vztahů. Pes může působit také jako prostředek k motivaci v rehabilitaci, ke komunikaci pomocí procvičování slovní zásoby a k udržení kognitivních schopností seniora (Stančíková, Šabatová, 2012). Felinoterapie u seniorů využívá pozitivní působení mezi seniorem a kočkou. Kočky srozumitelně dávají najevo nelibost nebo libost, jsou velmi přítulné a rádi se mazlí (Tichá, 2007). Někteří senioři dávají přednost kočkám před psy a právě felinoterapie je pro ně vhodnou aktivitou. Kočka se pro seniora v domově pro seniora stává živou vzpomínkou na své vlastní zvíře. Kočky seniorům často prohřívají ruce a dotyk se srstí přináší hmatové stimuly, příjemné prožitky a uvolnění (Hypšová, 2007). Ornitoterapie u seniorů není příliš běžná, avšak při práci se seniorem vykazuje značné úspěchy. Papoušci mohou pomoci seniorům s Alzheimerovou chorobou, protože je orientují do současnosti. Slouží pro potěchu oka, je s nimi zábava, velmi hlasitě se projevují, lze je učit mluvit, mají bohaté životní projevy. Největších úspěchů v oblasti ornitoterapie bylo dosaženo pomocí papoušků právě u seniorů. Papoušci zlepšují duševní rovnováhu člověka a zmírňují negativní emotivní pochody. Zejména u seniorů, kteří ztratili blízkého člověka, se papoušek stává novým partnerem a dává seniorovi nový smysl života (Doležalová, 2007). Malá zvířata jako jsou králíci, morčata, činčily, fretky a ostatní hlodavci jsou u seniorů rovněž využívána. K terapii a aktivitě se seniory lze použít např. Teddyho králíčka, jehož dlouhou srst mohou senioři česat a hladit procvičovat si tak jemnou motoriku. K aktivizačním činnostem jsou vhodná i morčata (krátkosrstá, dlouhosrstá, bezsrstá), které jako domácí mazlíčky používali již Inkové. Podle Mahelky (2007) je předností morčete jeho malá tělesná velikost, nenáročnost chovu a výživy a snášenlivost k člověku i ostatním zvířecím druhům, a proto lze využít morče
při
koterapeutickém
nasazení
s domácím
králíkem. Suchozemská želva V rámci aktivizace mohou senioři suchozemské želvy brát do rukou, dotýkat se jich a hladit je, pokládat si je na klín, pozorovat je z blízkosti a zapojit se do péče o zvíře. Želvy mohou přispět k rozvoji a podpoře komunikace mezi seniory navzájem, seniory a personálem stacionáře či domova pro seniory. Želvy jsou velkým zpestřením při aktivitě či terapii než běžně používaná zvířata jako je pes či kočka. Senioři se mimo jiné takto seznamují se zvířaty exotického typu, což může být pro ně zdrojem nových informací a možností se dále vzdělávat.
6
Závěr „Zvířata dokáží lidem zcela nezištně a upřímně nabídnout přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti a respektování. Zvířata jsou totiž na člověku závislá a ten o ně musí pečovat. Starý člověk ve styku se zvířetem tak znovu přebírá zodpovědnost za jinou živou bytost. To může zvyšovat jeho sebevědomí, neboť tím získává důležitou náplň svého současného života. Stupeň důvěry mezi člověkem a zvířetem je opravdu jedinečný, nemůže ho nahradit ani partner nebo sourozenci a ani dospělé děti. Výjimkou jsou snad jen vnoučata v dětském věku, se kterými lze také zažít spontánní hry, uvolnění, tvořivost a radost. Dobrý vztah seniora ke zvířatům dovede zastoupit nejen chybějící úzké mezilidské vztahy, ale i posílit pocit spokojenosti, prožitek radosti a pocit subjektivního zdraví. Podle studií gerontologických odborníků po šedesátce je 80 % majitelů psů spokojeno se svým životem, oproti 55 % spokojených seniorů bez psa. Pozitivní úloha společenství se zvířaty v lidském stáří tkví především v ojedinělé variantě bezproblémového kamarádství, zvířata dávají člověku určitou jistotu – chovají se stále stejně a nejsou náladová“ (Život seniora se zvířecím mazlíčkem, 2012). Použitá literatura DOLEŽALOVÁ, A. Papoušci – ornitoterapie. In: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice: Dona, 2007. s. 295. ISBN: 978-80-7322-109-6. GRUBEROVÁ, B. Gerontologie. 2. vyd. Č. Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 1999. 97 s. ISBN 80-7040-364-0. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1.vyd. Praha: Panorama, 1990. 416 s. ISBN 601-22-825. HANČLOVÁ, S. Canisterapie u seniorů žijících v domově důchodců. In: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice: Dona, 2007. s. 295. ISBN: 978-80-7322109-6. HYPŠOVÁ, D. Felinoterapie. In: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice: Dona, 2007. s. 295. ISBN: 978-80-7322-109-6. MAHELKA, B. Malá zvířata. In: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice: Dona, 2007. s. 295. ISBN: 978-80-7322-109-6. STANČÍKOVÁ, M., ŠABATOVÁ, J. Canisterapie v teorii a praxi. 1. vyd. Opava: Gregor, 2012. s. 103. ISBN 978-80-87731-00-0. TICHÁ, V. Působení canisterapie. In: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice: Dona, 2007. s. 295. ISBN: 978-80-7322-109-6.
7
TICHÁ, V. Canisterapie v dětském věku a vliv psa na vývoj dítěte. In: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice: Dona, 2007. s. 295. ISBN: 978-80-7322109-6. ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. UK Praha: Karolinum, 2001. 97 s. ISBN 80-246-0356-8. ŽIVOT SENIORA SE ZVÍŘECÍM MAZLÍČKEM. Cit. [ 03. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.ceskyduchodce.cz/pro-seniory/zivot-seniora-se-zvirecim-mazlickem
Kontakt Mgr. Lenka Maťhová 1, 2 1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra sociální práce, Ústav zdravotní a sociální práce; Jírovcova 24, 370 04 České Budějovice, Tel. +420 389 037 664. E-mail:
[email protected] 2 Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o. s. , Klec 78, 389 01 Třeboň Mgr. Kateřina Kosová 1, 2 1 Městská charita České Budějovice, DOMINO – služba pro lidi s duševním onemocněním, Jizerská 4, 370 11 České Budějovice, Tel. +420 776 655 343, E-mail:
[email protected] 2 Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o .s., Klec 78, 389 01 Třeboň
8
Zvířata ze záchranné stanice v environmentální výchově, vzdělávání a osvětě (EVVO) Handicapped animals from our rescue station in Environmental Education
Ing. Zuzana Štětková
Helping injured or other way handicapped animals and their possible release to the wide open space again is the main objective of rescue stations. Returning to the wild nature can be sometimes impossible (e.g. animals with irreversible injuries or young individuals fixed on men after o long time of breeding). Such animal has to stay in our rescue station permanently and its other point can be in creating of a breed-couple in order to arise young individuals, which can be consequently released to the wide open space. On the other hand there are only a few handicapped animals appropriate for creating such a couple. Recently the importance of utilisation these handicapped animals in the environmental education within general public and school children grows up. That’s why our effort is to domesticate these animals with permanent injuries and get them used to various manipulations. Thereafter such animal can be an irreplaceable helpmate in the sphere of environmental education and consulting. But the animals are not only attraction. Thanks to the personal meeting with animal alive, children as well as adults are more receptive and attentive in communication. This uncommon experience can consequently lead to the position and behaviour change very soon (our short educational programmes lasts only two lessons, it means 1,5 hour) and also to easier memorisation of some new knowledge. This report is a practical demonstration of chosen animals, which help in environmental education on schools and the general public edification and introducing of educational programmes, where these animals help markedly.
Key words: purpose of rescue stations, environmental education and consulting, permanently handicapped animals
Cílem záchranných stanic je pomoc zraněným či jinak handicapovaným zvířatům z volné přírody a pokud to lze, vypustit uzdravené zvíře zpět do přírody. Často je však zpětné vypuštění zvířete nemožné (např. zvíře s nevyléčitelným zraněním či uměle odchované mládě
9
imprintované na člověka). Takové zvíře zůstává trvale v záchranné stanici. Význam dalšího chovu těchto zvířat ve stanicích může být při založení chovného páru v produkci mláďat, která mohou být následně vypouštěna do přírody. Vhodných trvalých handicapů k založení takového chovného páru je však velmi málo. V poslední době vzrůstá význam využití trvale handicapovaných zvířat pro environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu (EVVO) široké veřejnosti a dětí ve školách. Snahou naší záchranné stanice je vhodná, trvale handicapovaná zvířata ochočit a zvyknout na různé manipulace. Takové zvíře je nenahraditelným pomocníkem při EVVO. Zvířata zde nejsou pouhou atrakcí. Díky osobnímu setkání s živým zvířetem jsou děti i dospělí vnímavější a pozornější při sdělování informací. Nevšední zážitek z osobního setkání s živým zvířetem může v poměrně krátké době (krátké výukové programy trvají dvě vyučovací hodiny tj .1,5 hod.) vést ke změně postojů a chování k živému tvorovi a také ke snadnějšímu zapamatování si nových vědomostí. Příspěvek je praktickou ukázkou vybraných zvířat, která pomáhají při EVVO ve školách a při výchově a osvětě veřejnosti a seznámení se vzdělávacími programy, ve kterých tato zvířata výrazně pomáhají.
Klíčová slova: význam záchranných stanic, EVVO, trvale handicapovaná zvířata
Ing. Zuzana Štětková, Český nadační fond pro vydru, Jateční 311, 379 01 Třeboň,
[email protected], 775 588 932
10
Pes ako partner človeka a jeho postavenie v našej spoločnosti Dog as human partner and it´s status in our society Mgr. Juraj Ferko
Abstract: Author contributions presented in view of the position of the dog in the human society of the modern era, its uses, benefits and advantages of co-existence of man with a dog. Also offers the human impact on the dog and the dog's hierarchy of values, which can be set up by human.. Key words: dog, domesticated dog, model of behavior, the impact of man, companion dog, livestock, working dog, dog as machine
Abstrakt: Autor v príspevku predkladá pohľad na postavenie psa v ľudskom kolektíve modernej doby, jeho využitie, prínos pre človeka a prednosti spolunažívania so psom. Príspevok taktiež ponúka vplyv človeka na psa a hierarchiu hodnôt psa, ktoré vie zabezpečiť človek. Kľúčové slová: pes, domestikovaný pes, model správania, vplyv človeka, pes-spoločník, hospodárske zviera, pracovný pes, pes ako stroj
1. Úvod Pes bol po boku človeka už dávnych časov. V starovekom Egypte bolo pravidlom, že mal každý panovník svojich psov a títo boli často považovaní za polobohov, alebo až bohov. Ich boh Anubis mal ľudské telo a psiu hlavu. Vzťah bol až tak silný, že týchto psov pochovávali spoločne s panovníkom. V grécko-rímskej histórií nestáli psi po boku panovníkov, ale boli vyobrazovaní ako spoločníci bohov. Rímsku Dianu, podobne ako boha obchodu Merkúra, sprevádzajú lovecké psy. Lovec Oriona mal dvoch psov – Procyona a Síria. Sírius dal dokonca svoje meno najjasnejšej hviezde na oblohe. Grécky boh podsvetia Cerberus mal 3 psie hlavy. Aj Ikarios vlastnil psa menom Maira, ktorý doviedol jeho dcéru k jeho mŕtvemu telu.
V dnešnej dobe je pes situovaný po boku človeka najmä ako spoločenské, alebo pracovné zviera, ktoré prešlo takou silnou domestikáciou, že sa často krát stáva členom rodiny, čo pri iných zvieratách nepozorujeme v takej veľkej miere.
11
2. Vnímanie psa a jeho zaradenie v dnešnej spoločnosti Pre celkový pohľad na postavenie psa v našej spoločnosti je nevyhnutné poukázať na rôzne využitie psa, rôzne aktivity, ktoré pes po našom boku absolvuje a vykonáva, ale taktiež na aktivity, ktoré boli pre psa v minulosti prirodzené, ale postupnou domestikáciou sa vytrácajú. Okrem nižšie spomenutých kategórií je ešte jedna a tou je život psa vo svojom prirodzenom prostredí, pričom sa ale nedá hovoriť o domestikovanom psovi. Každý pes žijúci s človekom je svojim okolím zaradený do jednej z nasledujúcich kategórií: Spoločník, alebo až člen rodiny Pracovný pes určený na presnú aktivitu, ktorá ma rôznorodý prínos Armáda Polícia Zdravotníctvo Súkromný sektor (pastiersky, strážny, ...) Hospodárske zviera(najmä staršia generácia na vidieku) Stroj (množitelia, zbraň)
2.1. Pes spoločník Za spoločníka, alebo člena rodiny je považovaný každý pes, ku ktorému máme vybudovaný citový vzťah, ale zároveň takýto pes nemá ďalšie pracovné určenie za dosiahnutím nejakého cieľu. Nemáme pritom na mysli iba spoločenské plemená psov, ale taktiež všetky ostatné psi, či už čistokrvné, alebo krížené. Spoločenský pes sa stáva súčasťou nášho každodenného života bez toho, aby bol pre nás priamo prínosný pri práci. Pes spoločník nás ale napriek tomu sprevádza životom v situáciách, kde ešte v nedávnej minulosti bol pes ojedinelí, alebo až neprípustný. Mám na mysli absolvovanie dovolenky spoločne so psom, alebo keď si psa zoberieme do roboty, reštaurácie, prípadne na športovú, alebo umeleckú aktivitu. Samostatnou kategóriou sú tiež chovatelia psov, ktorí majú psa ako svojho spoločníka, ale zároveň je zdrojom ich príjmov, teda môžeme hovoriť o kombinácii spoločenského a pracovného psa.
12
2.2. Pracovný pes Ďalšou možnosťou zaradenia psa do našej spoločnosti je využitie psa ako pracovníka, teda v tomto prípade pes vytvára určité hodnoty, ktoré sú prínosom pre jednotlivca, alebo spoločnosť. Medzi najznámejších pracovných psov patria policajné psi, ktoré pomáhajú ochrancom zákona. Aktivity policajného psa sú presne špecifikované a rozdelené do rôznych kategórií počnúc stopárskym psom, drogovým psom až po psa, ktorý pomáha pri zásahoch policajných zložiek fyzicky ako obranár, alebo dokonca útočník, ktorý pomáha zvládať až davy neprispôsobivých ľudí. Okrem policajných zložiek je pes neodmysliteľnou súčasťou armádnych zložiek v ktorých zastáva podobnú úlohu ako pri policajtoch. Práve z týchto dvoch typov psov sa v minulosti vyvinul pes slúžiaci ako ochranca v súkromnom sektore, teda pes obranár, alebo profesionálny strážny pes súkromných bezpečnostných služieb. Za pracovných psov môžeme taktiež pokladať pastierskych psov, ktorí majú dve hlavné úlohy: ochrániť dobytok pre divou zverou, ktorá by ho mohla napadnúť, alebo inak poškodiť a taktiež majú za úlohu držať stádo pokope. Samostatnou kategóriou sú poľovné psi, ktoré často krát v sebe skĺbia spoločníka s pracantom a teda žijú s človekom v harmónii, ale zároveň sú využívané ako pomocníci pri love divej zvery. Ako v histórii, tak aj v dnešnej dobe je pes využívaný v zdravotníctve ako terapeutický pes, ktorý pomáha zlepšiť fyzický, psychický, alebo sociálny stav človeka. Už v časoch Inkov boli psi využívané ako liečitelia rôznych druhov ochorení. Pes pomáha taktiež nahrádzať zrak ako slepecký pes. V neposlednom rade je pes používaný ako nástroj diagnostiky, nakoľko dokáže odhaliť rakovinu, epilepsiu, cukrovku, ale aj parkinsonovu chorobu. Okrem mnohých ďalších treba ešte spomenúť asistenčných psov, ktorí svojou aktivitou podobne ako pri slepeckom psovi napomáhajú postihnutému človeku žiť plnohodnotný život.
2.3. Pes ako hospodárske zviera Ak sa vrátime v čase do čias socializmu, tak okrem pracovných psov sme najmä na vidieku pozorovali psa ako hospodárske zviera, ktoré bolo súčasťou statku a jeho úloha sa blížila k úlohe zvončeka na vstupných dverách. Jednalo sa síce o domestikovaného psa, ale ľudia s takýmto psom neutužovali vzťahy do takej miery ako pri ostatných spomenutých využitiach. Pes mal jednoducho byť na dvore, dostal nažrať a vodu a za odmenu mal hlásiť pohyb v okolí statku a prípadného neželaného návštevníka ponaháňať, aby sa už nevrátil. Pri
13
ponímaní psa ako hospodárskeho zvieraťa sa nedá hovoriť o cielenej aktivite za určitým cieľom, nakoľko človek psa nijak špeciálne necvičil, ani nepripravoval na konkrétne aktivity.
2.4. Pes ako stroj Keď sa vrátime ku chovateľom psov, tak je všetko v poriadku, kým má pes zabezpečené aspoň základné fyziologické potreby a dostáva kvalitné jedlo a čistú vodu. Toto ale žiaľ nie je pravidlom a mnoho chovateľov iba psa využíva a nedávajú mu ani len to minimum, ktoré by malo dostať každé živé stvorenie. V tomto prípade hovoríme o tzv. množiteľoch, ktorí používajú psa iba ako stroj na výrobu potomstva, ktoré následne so ziskom predávajú. Nepríjemné je že takéto jedince psov sú po psychickej stránke celoživotne poznačené, či už hovoríme o rodičoch, alebo šteniatkach, ktoré si aspoň chvála bohu nájdu iného majiteľa. Ako stroj je pes tiež využívaný v podobe zbrane, teda len s jediným cieľom a tým je zabiť človeka. Situácia vo Veľkej Británii sa vyhrotila až tak, že sa touto témou zaoberal jeden z najprestížnejších denníkov TheSun:
http://www.thesun.co.uk/sol/homepage/features/2887802/My-bull-terrier-could-kill-aman-in-minutes.html
Podobne vycvičené psi boli použité aj v niektorých vojenských konfliktoch, pri ktorých psom vyoperovali hlasivky a namiesto očných zubov dali zaostrené titánové, alebo kovové násady. Takto „upravených“ psov vypúšťali na protivníka v teréne, kde sa nevedeli inak dostať. Realita je však chvalabohu trošku iná, tieto zuby mali naháňať strach a neboli až tak efektívne, nakoľko často vypadávali, ale každopádne je to nehumánne.
2.5. Vplyv využitia psa na vnímanie psa spoločnosťou Ľudská spoločnosť prikladá veľký význam využitiu psa a pri tejto znalosti psa zaradzuje do svojho povedomia a podľa toho sa k nemu správa. Pri vnímaní psa ako bezpečného objektu si všímame u človeka buď neutrálne, alebo pozitívne správanie. Do tejto kategórie vieme zaradiť spoločenských psov, alebo psov pracovných, ktorí majú za sebou kvalitnú
14
socializáciu v ľudskom kolektíve. Štandardný prejav pozitívneho správania je úsmev, verbálny, alebo fyzický kontakt. Neutrálne správanie je spravidla prejavené ignoráciou.
3. hierarchia hodnôt psa Pes tak ako človek je vo svojom živote motivovaný na rôzne aktivity, pričom má v sebe pomyselnú hierarchiu hodnôt. Táto je podobná tej, ktorú zadefinoval Abraham Harold Maslow v roku 1943 pre ľudí. Základom pochopenia tejto hierarchie je, že pokiaľ nie je nižšie postavená hodnota dostatočne zabezpečená, tak motivácia psa vykonávať aktivity pre naplnenie vyššie postavenej hodnoty je v podstate nulová. Takže keď má pes zabezpečené fyziologické potreby, tak je jeho prioritou zabezpečiť bezpečie seba, alebo svojej svorky, tak sa od psa nedá vyžadovať napríklad kvalitná poslušnosť, ktorú by sme vedeli zaradiť do potreby sebarealizácie, nakoľko všetku svoju pozornosť a energiu venuje zabezpečeniu svojho okolia. Fyziologické potreby Hlad, smäd, dýchanie, spánok, vyprázdňovanie Bezpečie Bezpečné prostredie chovného priestoru a navštevovaných priestorov Zabezpečenie útočiska(búda, pelech, ...), správne nastavená hierarchia vo svorke Zabezpečenie nielen seba, ale aj celej svorky Sociálne potreby Kontakt vnútro druhový aj medzidruhový Potreba úcty Psa si treba vážiť a musí to vnímať Sebarealizácia Doplnkové aktivity pre psa – šport, poľovanie, CT, ...
4. Záver Od čias začiatkov domestikácie psov bol pes využívaný človekom na rôzne účely. Jednotlivé využitia psa majú následne silný vplyv na jeho správanie a celkové vystupovanie voči ľuďom a iným zvieratám. Je však nevyhnutné akceptovať podstatu psa a tak k nemu aj pristupovať, pričom základnými črtami podstaty psa je že pes je v prvom rade lovec a teda mäsožravá
15
šelma. No z druhého pohľadu môžeme hovoriť o extrémne empatickom zvierati, ktoré vie byť pre človeka prínosné aj bez využitia podstaty lovca. Je na svete mnoho ľudí, ktorí si nevedia predstaviť život bez psa a ja sa osobne radím medzi nich.
5. Literatúra APPELBAUM, Steaven. 2004. ABC Practical Guide to Dog Training. Wiley publishing, New Jersey, ISBN 0-7645-6722-5
BURNAM, John C. 2008. A soldiers best friend, Sterling Publishing, New York
FOGLE, Bruce. 2012 Veľká encyklopédia psov, Slovart, Bratislava
HILL, G. 2004. Moderní psychologie: hlavní oblasti současného studia lidské psychiky 1. vydanie Praha: Portál, s.r.o. Praha 2004. 280 s. ISBN 80-7178-641-1
MARSHALL THOMASOVÁ, Elizabeth, 2000. Společenský život psú. Rybka Publishers, Praha, ISBN 80-86182-48-7
RASKE, Roland. 2009. Študijný materiál DogCoacging-System, St. Veit Goelsen, Rakúsko
My-bull-terrier-could-kill-a-man-in-minutes. 2010 [online]. Aktualizované 2010. [cit. 10.1.2013]. Dostupné na WWW: < http://www.thesun.co.uk/sol/homepage/features/2887802/My-bull-terriercould-kill-a-man-in-minutes.html>.
National Dog Trainers Federation (NDTF). 2011 [online]. Aktualizované 2011. [cit. 2011-05-24]. Dostupné na WWW: < http://www.ndtf.net.au >.
Autor: Mgr. Juraj Ferko, Výcviková škola DOGGIE, Bratislava, Pezinok, Trnava, Nitra, Banská Bystrica, Poprad. H. Meličkovej 9, 84105 Bratislava, web: www.doggie.sk, e-mail:
[email protected], tel. +421-911-768-561.
16
Zvířata a lidé: psychologické, sociální a fyzické působení zvířete na člověka Animals and People: Psychological, Social and Physical Impact of an Animal on Human
Mgr. Eva Kadlecová
Souhrn Článek se zabývá konkrétními vlivy, které může mít přítomnost zvířete a interakce s ním na člověka, na základě rešerše zahraničních článků k danému tématu. První skupinou účinků je oblast psychologická: zvíře uklidňuje, působí jako attachmentová figura a dává nám řadu výhod, které připomínají situaci poradenství. V oblasti sociální je zvíře podporou zejména pro osamělé jedince, děti a seniory. Také po fyzické stránce má zvíře řadu přínosů – od uklidňování činnosti srdce až po zvyšování hladiny serotoninu v krvi. Přestože výzkumy použité v rešerši vykazují mnoho metodologických nedostatků, mnohdy se klienti i jejich lékaři shodli na tom, že kladné působení zvířete na člověka bylo jednoznačné.
Klíčová slova AAA, zooterapie, attachmentová figura
Summary The article deals with concrete effects that can presence of an animal and interaction with it have on a human. The article is based on a research of foreign articles dealing with this topic. The animal has many psychological benefits: it calms us, works as an attachment figure and the interaction with it resembles counselling situation. In a social field, the animal is significant support especially for lonely people, children and elderly people. The animals‘ benefit on the physical side of effects include calming the heartbeat to increasing serotonin levels in bloodstream. Although there are many methodological lacks in these studies, both clients and doctors agree that there is definite positive impact of the animal on human beings.
Key words Animal assisted activities, zootherapy, attachment figure
17
Přestože aktivity, vzdělávání a terapie za asistence zvířat si nacházejí již i u nás čím dál víc příznivců, mnoho lidí stále nevěří tomu, že by zvíře mohlo mít na člověka kromě subjektivních, pocitových účinků také nějaké účinky konkrétní, „skutečné“, či dokonce fyzické. Proto jsem se v tomto článku zaměřila na konkrétní účinky, které může mít zvíře na jednotlivé skupiny klientů v oblasti psychologické, sociální i fyzické. Jde o rozsáhlou rešerši zejména zahraničních článků a výzkumů, které se touto tématikou zabývají. Společným problémem většiny výzkumů, které se zabývají zooterapií a AAA, jsou potíže metodologické: obvykle příliš malé vzorky a nedostatečně náhodný výběr. Jde o problém způsobený komplexností celé oblasti a je na nás, abychom se s ním pokusili něco udělat.
Nejprve se podívejme na psychologické účinky zvířete na člověka, které asi nikdo nebude popírat. Někteří autoři10 kritizují skutečnost, že při aktivitách se zvířaty dochází u klientů jen ke krátkodobým změnám nálady, ne však ke změnám na psychice člověka. V tomto kontextu mě napadá otázka, jestli u starého, nemocného nebo těžce handicapovaného člověka není i ona „krátkodobá změna nálady“ cílem hodným našeho snažení; a zda „změny na psychice člověka“ v těchto případech nejsou trochu přehnaným požadavkem.
Podívejme se nyní na konkrétní účinky zvířete na člověka v jednotlivých oblastech. Pokud jde o oblast psychologickou, AAT se ve světě využívá k podpoření léčby mnoha psychických problémů, včetně schizofrenie, klinické deprese, úzkostných poruch, poruch příjmu potravy, ADHD, autismu či vývojových znevýhodnění. Interakce se zvířetem však může být přínosná i pro psychicky zdravého člověka. Proč? Ačkoliv důvody nejsou dosud zcela známé, zdá se, že interakce se zvířetem může pro některé lidi znamenat stejné psychologické výhody jako interakce s jinými lidmi, a někdy snad ještě něco navíc. Zvíře může fungovat jako attachmentová figura14, a proto je lze zvlášť doporučit lidem, kteří jsou nějakým způsobem osamělí. K psychickým přínosům interakce se zvířetem patří: -
emoční podpora
-
přenos koncentrace pryč od vlastních problémů
-
tendence jednat se zvířaty pomalu a klidně, což uklidňuje i nás samé
-
znaky podobné situaci poradenství: opravdovost, upřímnost, empatie, nesoudící přístup, podporující pocit důvěry; zvíře nepřerušuje, má pozitivní respekt k člověku, lze ho i objímat a hladit12
18
Mnoho výzkumů se snažilo prokázat vliv zvířete na člověka pomocí objektivních škál (např. škála deprese); tyto pokusy mají společné to, že podle škál nedošlo u klientů ke statisticky významnému zlepšení, ale lékaři se přesto shodovali, že u pacientů došlo jednoznačně ke snížení apatie a zlepšení nálady13. Podobně je tomu u pacientů s Alzheimerovou chorobou: pozorovatelé se shodli, že v přítomnosti psa nebo kočky byli mnohem klidnější a méně úzkostní, což dovolilo lepší práci na jejich kognitivních dovednostech5. Jednou z největších výhod je podle mě to, že soužití se zvířetem dělá z mnoha příjemců péče její poskytovatele, což má nedozírné kladné následky na lidskou psychiku.
Další skupinou účinků, které má soužití se zvířetem na člověka, jsou účinky sociální. V této oblasti spatřuji největší přínosy zvířete pro cílové skupiny dětských klientů a seniorů. Pro dítě může zvíře znamenat lekci o respektování a péči o jiného živého tvora. K dalším účinkům patří: efekt uklidňující a socializační, učení zodpovědnosti, což vede k větší sebeúctě a zlepšení sociálních dovedností; učení laskavosti, empatii a klidu, příjímání chyb jiných lidí i svých1. Zvíře navíc sloužívá dětem jako důvěrník, kterému se mohou svěřit bez rizika zrady15. Ve všech pobytových zařízeních, ať jde o dětský domov nebo domov pro seniory, může zvíře prolamovat ledy v sociálních interakcích komunity. Obyvatelé zařízení dlouhodobé péče i podle pozorování v přítomnosti zvířat víc mluví s jinými lidmi, častěji vzpomínají a jsou méně izolovaní3. Dokonce i u běžných partnerských vztahů může zvíře pomoci: u párů, které měly doma zvíře, byl zjištěn bližší vzájemný vztah, větší spokojenost v soužití a lepší reakce na druhého než u párů bez zvířete. Čím bližší vztah jednotlivce ke zvířeti, tím více interakcí měl tento jedinec se svým partnerem; navíc tyto páry vykazovaly celkově častější interakce vzájemné i s jinými lidmi11.
Poslední skupinou konkrétních účinků zvířete na člověka jsou účinky fyzické. Snad právě tato skupina účinků se v mnoha kruzích bere za jedinou směrodatnou, za jedinou, která může něco doopravdy znamenat. Nemusíme se ostýchat, protože i v této skupině účinků byly prokázány rozsáhlé výhody soužití či interakcí člověka se zvířetem, a to mnohdy pro obě strany. Největší výhodou, kterou nám společnost zvířete přináší, je patrně prevence i rozptylování stresu15. Dnes se již všeobecně ví, že stres je z mnoha důvodů naším skutečným nepřítelem, který škodí nejen naší mysli, ale na mnoha frontách i našemu tělu (hormony, krevní tlak, činnost srdce). Za přítomnosti zvířete může krevní tlak člověka, na rozdíl od interakce s jiným člověkem, výrazně klesat2,9. Podle řady výzkumů6 majitelé zvířat méně chodí k lékaři, prodělávají méně infarktů, a v případě, že je prodělají, zotavují se po nich rychleji a méně 19
často se u nich infarkt opakuje. Zvíře má na nás tak výrazné uklidňující účinky, že u lidí žijících se zvířetem se prokázal významně nižší krevní tlak, menší fyziologické reakce na stres a v případě stresových reakcí rychlejší návrat do normálu11. Většina zvířat navíc nutí člověka k pravidelnému pohybu, což výrazně přispívá k jeho zdraví. Některé výzkumy také prokázaly4, že po interakci se zvířetem dochází v krvi ke zvýšení hladiny serotoninu, látky používané při léčbě deprese. Abychom propojili fyzické účinky zvířete s účinky sociálními, podívejme se na tzv. „social support theory“: podle této teorie se síť sociálních vztahů váže na množství stresu v lidském životě. Tento stres pak působí na lidský kardiovaskulární a imunitní systém, takže člověk s propracovanější sítí vztahů k okolí je fyzicky zdravější9,11. Z tohoto pohledu je zvíře prostě dalším druhem sociální podpory člověka.
Vraťme se k počáteční otázce problémové metodologie výzkumů AAA a zooterapií. Zeptejme se stejně jako Gilbey et al.8: jak je možné, že při takovém množství výzkumů nejsou prokázány statisticky významné změny (na objektivních měřicích nástrojích), přestože klienti obecně vyjadřují vždy spokojenost a často jsou si i lékaři zcela jistí tím, že k pozitivním změnám skutečně došlo? Sami autoři jako odpověď nabízejí několik možných řešení: jedním je zaměřit se na takové podskupiny populace, kde je riziko osamělosti zvýšené, a kde by tudíž vliv zvířat mohl být lépe vidět. Další možností je neprovádět statistické rozbory velkých vzorků, nýbrž sledovat pocity jednotlivých klientů z širšího kontextu, narativním nebo diskurzivním přístupem: to by mohlo vést k odhalení kvalitativních změn, nezachytitelných „objektivním“ nástrojem. Pravdou zůstává, že kdyby zvířata neměla pro nás lidi tolik psychologických, sociálních i fyzických přínosů, nebyl by zájem o zooterapie čím dál větší – a koneckonců nikdy bychom se nesešli na této konferenci.
20
Použitá literatura 1. Abramovitz, M. Pets Can Help You GROW. Current Health 1, 2000, roč. 24, č. 1, s. 23. ISSN 0199-820X. 2. Allen, M. Purr therapy. Cats Magazine, 1998, roč. 54, č. 9, s. 32. ISSN 0008-8544. 3. Banks, M. R., Banks, W. A. The effects of group and individual animal-assisted therapy on loneliness in residents of long-term care facilities. Anthrozoos, 2005, roč. 18, č. 4, s. 396-408. ISSN 0892-7936. 4. Benefits of pet ownership on seniors explored in detail. DVM: The Newsmagazine of Veterinary Medicine, 2004, roč. 35, č. 4, s. 38. ISSN 00127337. 5. Boone, M. Pet therapy reviving flagging human spirits. The Gazette, 5. 12. 2001, s. A2. 6. Brodie, S., Biley, F. C. An exploration of the potential benefits of pet-facilitated therapy. Journal of Clinical Noursing, 1999, roč. 8, č. 4, s. 329-337. ISSN 0962-1067. 7. Gilbey, A., McNicholas, J., Collis, G. A Longitudinal Test of the Belief that Companion Animal Ownership Can Help Reduce Loneliness. Anthrozoos, 2007, roč. 20, č. 4, s. 345-353. ISSN 0892-7936. 8. Kollus, B. The Feline Gift. Cats Magazine, 1999, roč. 55, č. 10, s. 36. ISSN 00088544. 9. Lilienfeld, S. O., Arkowitz, H. Can Animals Aid Therapy? Scientific American Mind, 2008, roč. 19, č. 3, s. 78-79. ISSN 1555-2284. 10. Marcel, D. L. Couples who own cats or dogs have closer relationships, are more satisfied in marriage and... Dog World, 1998, roč. 83, č. 5, s. 10. ISSN 0012-4893. 11. McColgan, G., Schofield, I. The importance of companion animal relationships in the lives of older people. Nursing Older People, 2007, roč. 19, č. 1, s. 21-23. ISSN 14720795. 12. Motomura, N., Yagi, T., Ohyama, H. Animal assisted therapy for people with dementia. Psychogeriatrics, 2004, roč. 4, č. 2, s. 40-42. ISSN 1346-3500. 13. Sable, P. Pets, attachment, and well-being across the life cycle. Social Work, 1995, roč. 40, č. 3, s. 334-41. 14. Squires, S. Is Your Pet Good for Your Health? Dogs and Cats May Help Human Owners Cope With Illness and Stress. The Washington Post, 15. 9. 1987, s. z09.
Mgr. Eva Kadlecová - PedF UK a Hafík, o. s.,
[email protected]
21
Jak vidí naši miláčci nás a naše okolí (očima oftalmologa) MVDr. Jana Milotová
Souhrn: Veterinární medicína se neustále vyvíjí a na každé konferenci jsou přinášeny nové poznatky. Dříve se veterinární lékař nespecializoval na určitý obor. Ovšem vývoj nových diagnostických metod a operačních technik je tak rychlý, že se veterinární lékaři stále častěji specializují. A proto jsme dnes i u zvířat schopni odpovědět na velmi časté dotazy lidí: ,, Je pravda, že jsou psi barvoslepí?“,,, Jak to, že naše kočka vidí ve tmě?”,, A není ten náš miláček slepý?“ Samozřejmě, že odpovědi na tyto otázky nejsou zcela jednoduché, závisí na mnoha faktorech a druhu zvířete, ale následující přednáška by měla majiteli přinést alespoň základní přehled. Ve srovnání s lidmi mají zvířata horší barevné vidění, schopnost zaostřování a ostrost zraku. Na druhou stranu mají lepší noční vidění, detekci pohybů.
Klíčová slova: barevné vidění, noční vidění, ostrost, zorné pole, problém
Summary: Veterinary medicine is still improving and new diagnostic tools can now answer the frequently asked qustions. Are animals colorblind? Why our cat see more in the dark? Is our pet blind? Of course, the answers of every question are not that simple and depend on many factors and the animal species. Following talk should give the basic clue to the owner. In compering the human being with animal we can see a lot of differences in color vision, accomodation, visual acuity. On the other hand animals have much better night vision and movement detection.
Key words: color view, night vision, visual acuity, visual field, problem
22
Anatomie oka
Barevné vidění zvířat
Sítnice každého oka je složena z tyčinek a čípků. A čípky jsou právě ty, které zodpovídají za barevné vidění. Ačkoli si to spousta lidí myslí, zvířata nevidí pouze černobíle, ale mnohé druhy vidí dokonce barevněji než my. Barevné spektrum závisí na počtu druhů čípků, protože každý druh těchto buněk je schopen rozpoznat jinou barvu.
23
Lidé mají tři druhy čípků pro zelenou, modrou a červenou barvu. To jsou naše tři hlavní barvy, ostatní vznikají různým dopadem světla na více z nich. Některá zvířata mají pouze jeden druh čípků. Takovou sítnici nalézáme zejména u nočních živočichů. Psi mají dvě skupiny čípků a to pro červené a modro-fialové barvy. Nejsou tedy schopni rozeznat odstíny zelené. Podobně skot a koně mají čípky absorbující modré a zelené barvy a chybí jim spektrum červené. Z toho plyne, že býk není schopen vnímat červenou barvu látky používanou toreadory. Kočky mají tři druhy čípků jako člověk, nicméně stejné barvy jako my nevidí. Prokázalo se, že barvy absorbované těmito čípky jsou značně omezené. Z nejnovějších studií o výcviku psů tedy vyplývá, že mnohem lépe se psi učí s hračkami a pomůckami červené, oranžové a sytě modré barvy. Zelený míček vidí spíše v šedých odstínech a musí je spíše než barva upoutat samotný předmět a hra s ním. Pro starší psy už barva nehraje tolik roli, jsou již naučeni na různé tvary a ví, co s jednotlivými hračkami dělat. Na opačné straně barevné škály jsou ptáci. Ti mají na sítnici čípky pro čtyři druhy barev a mohou tak vytvářet daleko více barevných kombinací. Pro naši mysl, je velmi těžké si toto vidění představit. Navíc mají čípky, které absorbují UV světelné paprsky. Proto vidí i věci, kterých my si všimnout nemůžeme. U dravců je toto důležité při lovu, jelikož hlodavci vylučují v moči právě barvivo viditelné v ultrafialovém spektru, které dravci vidí i z velké výšky při letu. A i když zrovna svou oběť nevidí, ví, že v daném místě má smysl si počkat.
Noční vidění Jak to, že náš miláček vidí tak dobře v noci? Domácí zvířata mají velmi citlivé noční vidění. Je to dáno tvarem a velikostí rohovky a pupily, anatomií sítnice, ale také součástí oka, které nazýváme tapetum lucidum. Plocha rohovky určuje, kolik světla se dostane dovnitř oka k sítnici. Například u koček dopadne na sítnici až 6 krát více světla než u lidí. Jak již bylo zmíněno, sítnice obsahuje tyčinky a čípky. Tyčinky jsou citlivé na světlo a tmu. Zvířata mají daleko více tyčinek než lidé, proto zvířecímu oku stačí méně světla a stále vidí dobře.. Tapetum lucidum je odrazová vrstva oka mezi cévnatkou a sítnicí (viz obr. Anatomie oka). Světlo tedy dopadne na sítnici, poté na tapetum lucidum kde se odrazí zpět a vrátí se na sítnici. Takto se světelné paprsky na sítnici dostanou hned dvakrát. Nicméně tapetum znamená pro zvířata zároveň nižší ostrost vidění, jelikož odražené paprsky se rozptýlí v celém
24
oku a nezaostří se do jednoho bodu. Jinými slovy, tapetum umožňuje zvířatům (zejména šelmám) lepší vidění v noci za cenu menšího zrakového rozlišení za denního světla.
Jak ostře nás vidí zvířata Ostrost vidění je dána optickým vybavením oka a tvarem již zmiňované sítnice. U zvířat je velký rozdíl v koncentraci tyčinek a čípků na sítnici – tedy jejich počtem na ploše sítnice. S tím také souvisí počet nervových drah pro zpracování obrázku mozkem. Pes, kočka ani kůň tedy nevidí tak ostře jako my. Při zraku jaké mají tyto zvířata, by jistě člověk potřeboval korekční brýle. Ty mohou řešit buď krátkozrakost, kdy obrázek je zaostřen, ještě než dopadne na sítnici – tedy moc brzy, nebo dalekozrakost, kdy je obraz zaostřen až za sítnicí – tedy moc pozdě. Obě tyto vady pak vedou k tomu, že vidíme nejasně a rozmazaně. Brýle nebo čočky nám upravují vadu tak, že posunou obraz přímo na sítnici, kde ho vidíme nejlépe. U psů a koček je však u většiny plemen obraz zaostřován přímo na sítnici, takže i když nevidí úplně ostře, brýle těmto zvířatům nepomohou. Dokonce byl proveden test, kdy lékaři nasadili psům různé kontaktní čočky a sledovali, zda to psům pomůže rychleji najít vystřelený aport. Test prokázal, že naopak byli psi více dezorientovaní a rozhodně jim čočky ostrost zraku nelepší. Ale stejně jako u lidí, ani psi a kočky nejsou všichni stejní, existuje zvláště u psů predispozice k daleko či krátkozrakosti. Např. 20% labradorů, německých ovčáků a špringršpanělů je krátkozrakých. Naopak aljašský malamut trpí často dalekozrakostí. Tyto vady mohou být dány geneticky a také ovlivněny věkem, pohlavím a způsobem života. Těmto zvířatům by mohly z malé části brýle zlepšit zrak. Při porovnání jednotlivých druhů zvířat by to s ostrostí vidění tedy vypadalo takto. Aby všichni viděli objekt stejně ostře, musela by nejblíže sedět kočka, kousek dál pes, potom kůň a člověk by stál nejdále. Ovšem u těchto zvířat se ostrost zraku dokáže vykompenzovat větší zorné pole a pohybové vidění. Jako u barevného vidění i u ostrosti stojí za zmínku ptáci. Ti vidí ostřeji než kterýkoli jiný druh.
Zorné pole Rozsah zorného pole je dán postavením očí na hlavě. Největší zorné pole má kůň, jelikož má oči nejvíce po stranách hlavy. Je tedy schopen zachytit jak prostor před sebou, po stranách tak i z velké části oblast za hlavou. Jeho zorné pole je téměř 350 stupňů. Naproti tomu má nejmenší binokulární vidění (kdy vidí bod oběma 25
očima zároveň), takto může vidět obraz vzdálený nejméně jeden metr. Trochu menší záběr pak mají plemena psů dlouholebá (ohař, kokršpaněl). Nejmenší prostor pak vidí plemena krátkolebá (mops, buldoček) a kočky.
Baví mého miláčka dívat se s námi na televizi? Často je mi položena otázka, jestli má význam pouštět psovi televizi, když nejsme doma, a proč se pes na televizi nedívá večer s majiteli. Odpověď je celkem jednoduchá. Každé oko, vnímá televizi jako blikající světlo. Mezi jednotlivými záblesky se musí buňky v oku rychle zregenerovat na další. Jestliže záblesky přicházejí příliš brzy po sobě, nemají buňky čas si odpočinout. Lidské oko je schopné vnímat už frekvenci 45 Hz. Proto obraz vytvořený počítačem či televizí vnímáme jako kontinuální obraz. U zvířat k tomuto však dochází až při frekvenci 70 až 80 Hz, což znamená, že pokud sledují televizi, vidí pouze jednotlivé obrázky, které mezi sebou problikávají. Jestliže tedy chceme dopřát našemu miláčkovi večerní seriál, musíme si zakoupit nejnovější televizor, jenž má frekvenci 100-120 Hz.
Jak poznám, že má můj miláček s očima nějaký problém? Tak jako platí u každého oboru, tak i v oftalmologii je prevence základ. Už od štěněte by měly být oči pravidelně kontrolovány minimálně jednou ročně při prohlídce u vakcinace. Pokud se takto neděje, mohou být některé vývojové vady zjištěny pozdě. Jednou z prvních známek, že se něco děje, je většinou překrvení a zarudnutí spojivek a nadměrný výtok z očí. Může se objevit i zjevná bolest – mhouření a přivírání očí. Mezi velmi časté příznaky dále patří nastříknutí velkých cév v oku, výhřez třetího víčka, poranění, změna barvy rohovky či šednutí vnitřní části oka. Se všemi těmito problémy byste se měli obrátit na svého veterináře. Někdy počkat pár dní, jestli to nezmizí samo, může přivodit vašemu miláčkovi zbytečný stres z bolesti a v horším případě trvalé poškození zraku.
26
Literatura: Maggs D. J., Miller P. E., Ofri R. – Slatters Fundamentals of veterinary oftalmology, 4th edition Peiffer R., Petersen-Jones S. – Small animal oftalmology, 4th edition Riis R. C. – Small animal oftalmology secrets Vít P.J., Beránek J. – Praktická oftalmologie psa Kottman J., Raušer P., Kecová H., Trnková P., Krisová Š. – Veterinární oftalmologie
MVDr. Jana Milotová - Veterinární klinika za bránou Třeboň www.veterina-zabranou.cz/
27
Moji psí parťáci v canisterapii i v životě Bc.Helena Fejkusová
Canisterapii provádím od roku 1998 ( 1998-2000 pod Canisterapeutickou společností – předsedkyně paní Galajdová Od roku 2000 ( od 6.4.2000) jsem členkou organizace Podané ruce, o.s. 2000 Podané ruce, o.s.- Společnost pro canisterapii a osobní asistenci ( tento název v roce 2002 změněn na Podané ruce, o.s. 2001 – začala organizace poskytovat terénní sociální službu-
osobní asistenci pod názvem
projektu: Podané ruce, o.s. – Projekt OsA FM 2007- registrovaný poskytovatel osobní asistence dle zákona o sociálních službách 108/2006 Sb. 2009- změna názvu- vypuštění z názvu FM- nově Podané ruce o.s. – Projekt OsA ( důvod: Podané ruce, o.s.poskytují službu v MSK, JMK, OLK, ZLK a jméno města, kde má organizace sídlo, bylo pro uživatele i zájemce o službu matoucí)
28
Naše absolvované canisterapeutické zkoušky Canisterapeutické zkoušky- povahové testy canisterapeutických psů: 1999Canisterapeutická společnost s pobočkou v Brně • fenka KimiRongbo z Moravy a CasperSchaolin - oba plemene shih-tzu 2001Hafíko.s. Třeboň s německými lektorkami • fenka Jenny labradorský retrievr 2003 Podané ruce, o.s.- Společnost pro canisterapii a osobní asistenci 2005 Podané ruce, o.s. 2007 Podané ruce, o.s. 2009 Podané ruce, o.s. 2011 Podané ruce, os. • fenka Jenny- labradorský retrievr 2012 Podané ruce, o.s. • pes Waldemar Rongbo z Moravy – Shih-Tzu ( domáckyWalda) • fena Dolores Caritin sen – zlatý retrievr (domácky Dafné)
Moji psí parťáci
Walda
29
• Forma canisterapie: individuální i skupinová • Cílová skupina klientů: děti s poruchami autistického spektra a kombinovaným postižením Dospělí s mentálním, smyslovým a tělesným postižením • Četnost canisterapie : 2x měsíčně cca 60min. • Pozitiva použití malého dlouhosrstého psa: skladný, nenáročný na přepravu, klienti ho velmi dobře vnímají- milý vzezřením, děti se ho vesměs nebojí, klienti imobilní mohou mít úzký kontakt se psem- lůžko, mechanický vozík • Negativa: dlouhá srst je náročná na údržbu, na srst se zachytí všechny nečistoty, prach, alergeny. Pes je citlivý na horko, ve vyhřáté místnosti vydrží krátkou časovou jednotku, některé děti s poruchou autistického spektra mají ze psů malého vzrůstu obavy, které nejsou schopny pojmenovat, ale obtížně spolupracují
Polohování dítěte se psem malého plemene. Pes opisuje záda klientky, ohřívá ji, dítě vnímá jeho dech, pohyb, srst.
30
Netradiční poloha
Walda s pomůckami na canisterapii: balonky, kartáč,nádoba na pamlsky ( nácvik jemné i hrubé motoriky), kolega plyšák
31
nácvik jemné motoriky
aktivizace, komunikace, pozitivní emoční prožitek
32
Dafné: • Forma canisterapie: individuální i skupinová • Cílová skupina klientů: děti s poruchami autistického spektra a kombinovaným postižením Dospělí s mentálním, smyslovým a tělesným postižením • Četnost canisterapie : 2x měsíčně cca 60min. • Pozitiva použití středního dlouhosrstého plemene:velmi dobře vnímán klienty všech věkových kategorií. Světlá barva srsti je lépe přijímána. Má pro klienty čitelný výraz, vydrží delší kontakt s klienty než pes malého vzrůstu a krátkých nohou. • Negativa: dlouhá srst je náročná na údržbu, na srst se zachytí všechny nečistoty, prach, alergeny. ( Stejná negativa jako u malého plemene). Někteří klienti mají obavy z většího psa, z jeho síly, z toho, aby je nepovalil, aby o něj nezakopli, strach z kousnutí.
pes musí akceptovat i jiná zvířata
33
Jak vidí Dafné malí klienti
Výhody využívání malého i velkého psa současně: •
zajímavá variabilita pro klienty
•
psi se vystřídají v jedné jednotce canisterapie
•
doplňují se při jednotlivých aktivitách
•
pracují současně i jednotlivě
•
možnost zapojení více klientů
•
možnost srovnávání klienty ( velikost, srst,zvládnutí poslušnosti, cviků aj.)
•
možnost volby pro klienty
Různá plemena ko-terapeutů – takto většinou pracujeme na jednorázových ukázkových akcích
34
Dokumentace z canisterapie u dětí v mateřské škole ve třídě pro děti s poruchou autistického spektra
kartáčování psa děti baví (nácvik jemné motoriky, vytrvání u aktivity, uvolnění spasmů, splnění důležitého úkolu).
psí hlava krátkou chvíli na dítěti (úzký kontakt dítěte a psa,uvolnění spasmů, dítě se samo a dobrovolně psa dotýká, je spokojené, nepláče).
35
Holčička si ráda hrála s puzzle, ale o psa nejevila zájem. Negovala canisterapeutické aktivity.Snažila ze třídy odejít, schovat se do kouta, na psa ani nepohlédla. Pokud ji učitelka chtěla u psa přidržet, křičela a vztekala se. Zájem dítěte o puzzle mě inspiroval k tomu, že jsem ke hře dítěte pomalu přibližovala i psa. Nejdříve na větší vzdálenost, po několika úspěšných pokusech , ( v průběhu 4 canisterapeutických návštěv), jsem psa pokládala v co nejtěsnější dítětem akceptovatelné vzdálenosti. Po dobu dalších asi čtyř návštěv jsem psovi dávala části puzzle pod packy, pod břicho,na záda. Dívka byla nucena si pro dílky hry k psovi přijít, pokud chtělo puzzle zkompletovat. Dítě s poruchou autistického spektra je puzeno k ukončení činnosti. Na této skutečnosti a oblibě dívky k puzzle jsem terapeutický přístup postavila. A povedlo se. Začala se dotýkat srsti psa a zvíře ji začalo i zajímat. Další návštěvy už dítě aktivně pokládalo části puzzle na psa. Na packy, na záda, na hlavu. Pozorovala psa, vydržela krátkodobý oční kontakt. V tomto školním roce budeme s canisterapií u tohoto dítěte pokračovat a vše se opět bude dokumentovat. S výsledky canisterapie u holčičky byli seznámeni rodiče dítěte a zájem o psa, kontakt se srstí zvířete, její pozvolná spolupráce s canisterapeutickým týmem vnímají s nadšením a nadějí.
36
dívka pokládá části puzzle na psa, tím se ho i dotýká. Výsledek canisterapeutických návštěv po zhruba 6měsících.
dítěti dělá hra evidentně radost
37
dítě je při hře aktivní, samostatné,nejdříve psa ozdobí jednotlivými díly a pak je kompletuje do obrázku. Při této hře složí i pět kompletních obrázků. Není unaveno. Pedagog musí nenásilně hru ukončit zadáním jiného úkolu.
38
Třída pro děti s poruchou autistického spektra při MŠ a ZŠ Naděje ve FM( ukázka z dokumentace) Dne 20.4.2012 Počet dětí 6 Pes: Dafné zlatý retrievr Forma canisterapie : individuální -kontakt se psem výborný, soustřeďuje se na hlavu psa, oči ( nutno více hlídat, aby nedošlo k poškození psa), čumák, mordu, jazyk, zuby. Vše ohmatává, sleduje očima. Pes otočen a nabídnuta jiná část psa, ale dítě se opět vrací ke sledování hlavy. Krátce češe kartáčem, o házení balonku zájem nemá, nabídnuté vodítko pouští- nemá zájem. - skládá puzzle, psa se bojí, nechce přímý kontakt, akceptuje přítomnost psa při hře, akceptuje přítomnost hračky- psa při hře, ale psa do hry nevpouští. Po složení puzzle odchází z hracího prostoru do jiné části místnosti, aby neměla psa v blízkosti. - dnes dle sdělení plačtivý, jiné dítě v herně křičelo a Dominika rozplakalo. Nejdříve pozoruje psa u jiného dítěte, potom v přítomnosti učitelky posazen k psovi, začíná pasivně hladit, usmívá se, zklidňuje se a uvolňuje. Dobře spolupracuje. Dnešní canisterapie dítěti pomohla se zklidnit a pozitivně naladit. - spolupracuje, hází aport, podlézá psa, překračuje a češe kartáčem. Snaží se zapojit do hry se psem, i když už je pes u jiného dítěte. - po dvou měsících ve školce, ( byla v lázních). Canisterapie probíhá v přítomnosti učitelky, ta ji má na klíně. Pasivní hlazení psa levou i pravou rukou (střídání stran), pes intenzivně vylizuje dlaně dítěte i obličej, ( je nutno ho mírnit), dítěti to evidentně nevadí, usmívá se, uvolňují se spasmy, ruce v závěru canisterapie krásně uvolněné. Canisterapeutka přebírá dítě na klín a psa si pokládá na zem, Maruška sedí zčásti na psovi, opět se usmívá, rukama se pasivně dotýká psa, Je celkově uvolněná, spokojená, nekřičí, usmívá se. - spolupracuje, vodí psa za vodítko po místnosti, při házení míčku psovi se srdečně směje, opakovaně hází míček a tato činnost mu činí velké potěšení, podlézá psa velkou rychlostí a opět u této činnosti projevuje radost. Povídá si.
39
Závěr: Canisterapie bez psa není canisterapie. Pes by měl být ko-terapeutem rád a s radostí navštěvovat klienty. Jeho parťák-canisterapeut ho musí vnímat. Být mu stále nablízku. Být mu oporou i jistotou. Za celou dobu mé aktivní canisterapeutické činnosti jsem neměla jen psy, kteří se na tuto činnost hodili, těšilo je to. Ale byli schopni to zvládnout právě z lásky ke svému člověku, ke mně. To jsem ovšem nemohla po těch psech chtít. Na canisterapii mě doprovázejí pouze pejsci, kteří z této náročné práce mají radost a já se snažím zajistit jim spokojený aktivní psí život.
.
40
Dysplazie kyčelního kloubu a její vliv na důležitost psa v lidském životě The hip dysplasia and her influence on the importance of the dog in human life
Linda Kubaštová
Anotace: V tomto článku bych chtěla upozornit, jak důležitou roli hraje v našem životě pes. Proto bychom se o něj měli starat a předcházet nemocím, které ho mohou omezovat. V tomto článku je zabývám onemocněním nazývaném Dysplazie kyčelního kloubu. Ráda bych čtenáři vysvětlila, jaké jsou příznaky této nemoci, které části postihuje a v jaké nepříjemnosti může vyústit. Dále jsou zde uvedeny příčiny, které stojí za vznikem tohoto onemocnění, a v neposlední řadě jsem zde zmínila možnou prevenci, kterou můžeme nemoc alespoň částečně eliminovat. Na konci tohoto článku, naleznete metody, kterými lze případná dysplazie kyčelního kloubu léčit.
Klíčová slova: Dysplazie kyčelního kloubu, ortopedické problémy psů, výživa, funkce psa
Abstract: In this article I would like to advise of the important role of dogs in our lives dog. Therefore, we should take care of them and prevent diseases that may strike them. This article deals with the disease which is called hip dysplasia. I would like to explain what are the symptoms of this disease, which part affects and what other diseases may follow it. Furthermore, there are refer
the causes of this disease and last but not least I have to mention the possible
prevention, which can lead to the partially eliminate of this disease. At the end of this article, you will find methods which can be possible to treat hip dysplasia.
Keywords: Hip dysplasia, orthopaedic problems of dogs, dog’s nutrition, functions of dogs
41
Náš vztah se psy je mimořádný. S žádným jiným zvířetem si člověk nevybudoval takový vztah, žádné jiné zvíře na světě se nemůže chlubit přízviskem nejlepší přítel člověka, žádné jiné zvíře nás neprovází tak dlouho jako právě pes. Mnohdy se psi zacházíme jako se sobě rovnými. Sdílíme s nimi naše životy, domovy a dokonce i postele. Psi už nejsou pouze člen naší rodiny, psi jsou naše rodina, naši nejlepší přátelé. Téměř kdekoliv, kde se pohybují lidé, najdete s jistotou i psy. Vědci, ale i velké množství majitelů se domnívají, že naše pouto s těmito zvířaty je tak silné, protože psi se naučili velice efektivně rozpoznávat lidské emoce. Většina lidí se shoduje na tom, že jejich psi mají šestý smysl nebo zvláštní dovednost rozpoznat, jak se jejich majitel cítí. Nestalo se Vám někdy, že jste neměli zrovna dobrý den, přišel k Vám Váš pes a olízl Vám ruku? Nezdálo se Vám, že vypadá jako by říkal: „ Neboj se, všechno bude zase v pořádku“? Psi se za dlouhou dobu, po kterou nás po tomto světě provází, naučili s námi komunikovat. Tento zvláštní způsob komunikace však není jednostranný. Lidé umí rozeznávat různé druhy psího štěkání. Ostré rozzlobené štěkání, vysoké smutné kvílení nebo veselý hravý štěkot. Možná právě, to že si se psy přirozeně rozumíme, vede k tomu, že v dnešním životě má pes v lidském životě spoustu funkcí. Člověk v dnešní době psa využívá především jako domácího mazlíčka a parťáka na volnočasové aktivity. Dog frisbee, agility, obedience nebo jen obyčejný výcvik se stal náplní volných dnů už pěkné řady lidí. Tímto však role psa v našem životě zdaleka nekončí. Pes rozhodně není pouhý lidský společník. Pes se stal velkým a pro mnohé nepostradatelným pomocníkem. Nejlepšího přítele člověka upotřebíme i na poli pracovním. Naučili jsme je střežit náš majetek, udělali jsme z nich záchranáře, kteří za člověka položí bez rozmyšlení život. Stali se z nich nepodplatitelný a nesmlouvavý strážci pořádku. Pomáhají nám bojovat proti těžkým nemocem. Dokážou dopředu upozornit na epileptický záchvat nebo dokonce najít u člověka rakovinu. Co bych však chtěla nejvíce zdůraznit je největší a nejhezčí činnost, co pro nás naši psi dělají. Mnohým z nás nahradili asistenční psi oči, slouží svým pánům místo rukou, které je odmítají poslouchat. Jsou trpělivými terapeuty, kteří nám dokážou naslouchat a mají na člověka Téměř blahodárný vliv. Ráda bych zmínila například zvýšení hladiny fenyletylaminu v krvi, následkem kontaktu psa a člověka. Tato látka zvyšuje schopnost soustředění, zlepšuje náladu a vyvolává euforické stavy. Neméně důležité je také vyplavování endorfinu, hormonu štěstí. Díky canisterapeutickým týmům se pacienti zlepšují jak na stránce tělesné (zlepšení jemné motoriky, rovnováhy…), tak i po stránce psychické a sociální (empatie, redukce úzkosti a osamělosti, lepší schopnost soustředění). 42
Ať už je nazýváme psi, nejlepšími přáteli nebo rodinou, jsem jim hodně dlužni. Člověk k sobě psa jednoho dne připoutal a pes mu věrně slouží. Proto bychom se o ně měli starat a snažit se předcházet nepříjemným nemocem, které je postihují.
Jednou takovouto metlou psího
pokolení je dysplazie kyčelního kloubu, kterou bych se v tomto článku ráda zabývala. Dysplazie kyčelního kloubu je vývojové onemocnění kyčelního kloubu s polygenní dědičností. Polygenní dědičnost znamená, že tuto nemoc neovlivňuje jeden gen, ale celá skupina. Proto nemůžeme předem určit dysplastické jedince na základě genetického testu. Na vzniku dysplazie se podílí kromě genetických faktorů také vnější vlivy. Štěně se tedy narodí s naprosto zdravími kyčelními klouby, které se postupem času vyvinou buď v dysplastické, nebo zdravé, to záleží na genetických predispozicích a podmínkách ve kterých štěně vyrůstá. Toto onemocnění postihuje zejména psy velkých a obřích plemen v důsledku jejich velké hmotnosti, která může vést k přetěžování kloubů a rychlému růstu. Uvádí se, že u psů obřích plemen je padesátkrát a u velkých plemen dvacetkrát větší šance, že pes bude postižen. To ale neznamená, že se dysplazie projevuje pouze u nich. Co tedy toto často zmiňované onemocnění způsobuje? Kyčelní kloub tvoří hlavice stehenní kosti a kloubní jamka. U zdravého psa nasedá hlavice velmi pevně do jamky. U jedince postiženého dysplazií se ale projevuje tzv. laxnost neboli volnost. Díky nedostatečnému utváření kyčelní jamky se hlavice a acetabulum neshodují svým tvarem a kloub se stává nestabilním. Pokud je tedy kloub takto nestabilní, dochází při pohybu psa k podráždění kloubní chrupavky, pouzdra a vazů. Tento stav může vyústit až v degenerativní onemocnění kloubu, např. artrózy. Jako největší faktor ovlivňující vznik DKK se zdá být dědičnost. Podle statistiky byl nejmenší počet postižených potomků při páření dvou negativních rodičů. Průměrně je při tomto spojení 26% šance, že potomek bude mít později pozitivní nález. Bohužel, díky velmi složitému vzorci chování dysplazie, by bylo nejlepší, kdyby se uskutečňovali spojení jedinců, kteří mají minimální výskyt DKK v celém svém rodokmenu. Pes, který má negativní nález, může totiž fungovat jako jakýsi přenašeč. Proto by měli chovatelé i chovatelské kluby opravdu svědomitě volit jednotlivá spojení. Nezaměřit se pouze na vzhled nebo vlohy chovných jedinců, ale především na jejich zdraví. Ačkoliv je tato nemoc v dnešní době známá, donedávna existoval klub, kde byli vpuštěni do chovu i jedinci s nejvyšším stupněm dysplazie. Toto chování je podle mého názoru špatné. Nemocný a nešťastný pes, neudělá pána šťastnějším, i když to bude interchampion.
43
Když už jsem si, ale pořídili psa z nepříliš uváženého spojení, máme ještě šanci zmírnit stupeň DKK a to vnějšími vlivy. Především správnou potravou, regulací růstu a zátěží adekvátní k věku štěněte. Velmi diskutované téma mezi kynology je stravování psa. Mezi s sebou válčí dva tábory a to zastánci krmení čerstvými potravinami ( BARF) nebo lidé kteří krmí psa výhradně granulemi. Ať už patříte do té či oné skupiny, důležité je, aby strava pro psa byla vyvážená úměrně k jeho věku. Výživa velmi ovlivňuje například rychlost růstu. Rychlost růstu je tedy ovlivněna především obsahem energie, tedy hlavně tuků. Doporučená dávka pro rostoucího psa je zhruba kolem 17%. K tomu je třeba podávat také vhodné množství vápníku (28-30%). Rozhodně bychom ho ale neměli přidávat velká množství, jinak by mohlo dojít k předávkování a nadměrnou akceleraci růstu. Je však logické, že pes například v době nezubování bude štěně potřebovat větší dávku, takže se nemusíme bát trochu psovi přilepšit. Nakonec by měl být vápník ve správném poměru z fosforu (2-1,3:1) Co se týče kloubní výživy, kolagen štěněti nikdy nebude na škodu. Nadměrné zatěžování kostry má také negativní dopad na kyčelní klouby psa. Obecně se doporučuje nechodit s malý štěnětem dlouhé túry, vyvarovat se skákání (např. brzký výcvik agility) a chození do schodů. Štěněti postačí krátká procházka kolem domu s mladým psem už můžeme vyrazit i někam dál. Objevili se i názory, že štěně by se nemělo pouštět do jednoho roku života z vodítka. Dovolila bych si tvrdit, že tento názor je nesmyslný. Pes samozřejmě nesmí být přetěžován, ale adekvátní pohyb pomáhá k rozvoji svalů v oblasti stehna. Tyto svaly mají také vliv na správné držení kloubní hlavice v jamce, proto štěně úplně neomezujte. Dokonce i teplota okolního prostředí může mít vliv na rozvoj DKK. V tomto případě jsou ve výhodě psi, kteří jsou drženi v bytech. To ale neznamená, že psi, kteří jsou chování ve venkovních kotcích musí být nemocní. Podle mého názoru záleží na plemeni a také v jakých podmínkách psa venku chováme (zateplená bouda…) Ortopedické problémy a tím tedy i dysplazie se u psů pohybuje různým způsobem. Klinické příznaky mohou být: bolestivost po námaze, kolébavá chůze zádi, přenášení váhy na přední končetiny, odmítání chůze po schodech, vstávání atd. Tyto projevy se u postižených psů projevit mohou, ale nemusí. Jsou známi případy, kdy pes se silným stupněm dysplazie neprojevoval žádné příznaky. Naopak pes s velmi lehkým stupněm vykazoval výše uvedené známky onemocnění. Jediným možným způsobem jak zjistit, zda Váš pes tímto onemocněním trpí nebo ne, je podstoupit rentgenologické vyšetření. Snímek na DKK může zhotovit každý praktický lékař, za předpokladu že vlastní požadované vybavení a znalosti. Samotné vyhodnocení výsledků se 44
provádí na základě několika aspektů. Především se měří hodnota Norberg-Olsonova úhlu, dále se hodnotí tvar jamky a hlavice struktura kostí hmoty a věk zvířete. V České Republice se hodnota DKK posuzuje podle klasifikačního schématu FCI. Rozlišujeme pět stupňů dysplazie. První stupeň se značí číslem 0 nebo písmenem A a znamená negativní, druhý stupeň značíme písmene B nebo číslicí jedna a označuje hraniční stav kloubu (malé změny), třetí stupeň označujeme písmenem C nebo číslicí 2 a používáme ho pro lehký stupeň dysplazie. Třetí stupeň označujeme číslem 3 nebo písmenem D, znamená střední dysplazii a konečně čtvrtý stupeň se značí písmenem E nebo číslicí 4, ten se bohužel používá pro vysoký stupeň DKK. Jak už jsem na začátku článku zmínila, dysplazie kyčelního kloubu je choroba, která může vyústit v další degenerativní onemocnění kyčelního kloubu – artrózu. Proto bych kontrolní rentgenologické vyšetření doporučila všem, kteří vlastní velké nebo obří plemeno psa. Díky včasné diagnóze, mohou být provedeny šetrné zákroky, které zabrání dalšímu zhoršování nemoci. Jedná se především o léčbu konzervativní. Ta spočívá pouze v redukci váhy, přiměřené zátěži (velice doporučované je plavání), podávání chondroprotektiv neboli kloubní výživy nebo může veterinář při akutním zvýšení bolestivosti nasadit tzv. nesteroidní antirevmatika (léčiva s protizánětlivým, protibolestivým a protiartrotickým účinkem) V některých případech se však nemůžeme vyhnout chirurgickému zákroku. Tyto chirurgické metody dělíme na preventivní, které používáme pro zpomalení vývoje artrotických změn a jsou aplikovány především na mladé psy před ukončením růstu, a metody paliativní (záchovné), které jsou prováděny psům s vysokým a pokročilým stupněm artrózy. Mezi operativní postupy preventivní patří například Trojitá osteotomie pánve nebo Resekce hlavice stehenní kosti. Naopak mezi postupy záchovné můžeme zařadit denervaci kloubního pouzdra nebo totální endoprotézu. Doufám, že jsem Vám tímto článkem pomohla utvořit názor, jak nepříjemné onemocnění dysplazie kyčelního kloubu může být. Nejen že je pro psa často velmi bolestivá a nepříjemná, ale její léčba může být pro majitele finančně velice náročná. Proto prosím neberte výběr štěněte na lehkou váhu. Je sice možné ušetřit na celkové kupní cenně, krmivu nebo veterinární péči, ale to mnohdy vede k dlouhotrvajícím a nákladným problémům, nejen v oblasti ortopedických problému. Peníze a čas, který Vašemu čtyřnohému příteli obětujete Vám přece vrátí nezištnou a bezmeznou láskou, věrností a oddaností, jakou Vám může prokázat snad jenom pes. A takové šťastné zavrtění ocasem a láskyplné olíznutí je podle mého názoru k nezaplacení.
45
Seznam požité literatury a zdrojů
1) MVDR. K. SVOBODOVÁ. Dysplazie kyčelního kloubu – prevence a léčba. Pes - přítel člověka. 2010, roč. 55, č. 4.
2) KANDĚRA, Michal. Co Vás čeká?. Pes - přítel člověka. 2012, roč. 57, č. 11.
3) KUBÁT, MVDr.Marek. Dysplazie kyčelního kloubu. Pes- přítel člověka. 2008, roč. 18, č. 6.
4) DOSTÁL, Jaromír. Dysplazie kyčelních kloubů. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-104-1.
5) Veterinary Advice on Hip Dysplasia in Dogs. Lydney: Ringpress Books, 2003. ISBN 9781860542275.
6) Dysplazie. ROČKOVÁ, Vanda. Můj pes [online]. 2008 [cit. 2012-10-25]. Dostupné z: http://www.muj-pes.cz/zdravi-a-nemoci/dysplazie-282.html
7) Canine Hip Dysplasia Part I - VIII. CARGILL, John C. a Susan THORPEVARGAS.Woodhavenlabs [online].
2009
http://www.woodhavenlabs.com/chd8.html
Linda Kubaštová - Líbalova 1173, Třeboň 37901 Email:
[email protected] Tel: 603793429
46
[cit.
2012-10-25].
Dostupné
z:
Sborník vydalo Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o.s. Klec 78, 379 01 Třeboň www.canisterapie.org
1. vydání, rok vydání 2012 50 stran
47