Prohlášení
Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci dne 11. 5. 2009
Petra Brychová
_____________________
3
Poděkování
Můj největší dík patří Mgr. Zuzaně Bubeníčkové za odborné vedení práce. Dále bych ráda poděkovala všem základním školám a jejich učitelům za vyplnění dotazníků do praktické části diplomové práce. V neposlední řadě děkuji rodině a přátelům za psychickou podporu nejen při psaní diplomové práce, ale i po celou dobu studia.
4
Zpěv dětí v mladším školním věku BRYCHOVÁ Petra
DP – 2009
Vedoucí DP: Mgr. Zuzana Bubeníčková
Resumé Diplomová práce je zaměřena na práci s dětským hlasem a přípravu dětí mladšího školního věku na zpívání. Činnosti dechové, hlasové a artikulační jsou nedílnou součástí každé vyučovací hodiny hudební výchovy, která je pro děti povinná. V práci jsou uvedeny i nejpoužívanější zpěvníky a práce s nimi. Cílem praktické části je pomocí průzkumu přiblížit přípravu na zpěv a způsob práce učitelů hudební výchovy na 1. stupni základní školy. Dále předkládáme příklady cvičení na činnosti uvedené v teoretické části. Klíčová slova: zpěv, dechová, hlasová a artikulační činnost
Singing in Early School Age Children
Summary The graduation theses focus on the work with the voice and preparation for singing in primary school children. Activities developing children´s breathing, voice and articulation are integral part of every compulsory class of music at primary school. This work deals also with the most widely used songbooks and the work with them. The objective of the practical part of the thesis is to describe the procedures of preparation primary school pupils for singing. Next some examples of exercises focusing on the activities described in the theoretical part of the thesis are presented. Key words: singing, breathing, voice and articulation activities
5
Kindergesang im Grundschulalter
Resumé Diese Diplomarbeit zielt auf die Arbeit mit Kinderstimme und auf die Gesangvorbereitung der Kinder im Grundschulalter. Atem-, Stimm- und Artikulationsübungen sind ein wichtiger Inhalt jeder Musikschulstunde, die für Kinder Pflicht ist. In dieser Arbeit sind die meistgebrauchten Gesangbücher aufgelistet und die Anleitung zu Iber Anwendung. In dem praktischen Teil dieser Arbeit versuchen wir ihnen die Gesangsvorbereitung und die Art der Arbeitsweise von Musiklehrern in der Grundschule uher zu Brixen. Zu dem theoretischen Teil der Arbeit legen wir Übungbeispiele bei. Schlüsselworte: Gesang, Atemtübung, Stimmübung und Artikulation
6
Obsah
ÚVOD ......................................................................................................... 9
1. Teoretická část 1.1 Mladší školní věk......................................................................................11 1.2 Hudební vývoj dětí v mladším školním věku.............................................12 1.3 Hudební výchova dětí v mladším školním věku ........................................13 1.3.1 Příprava na vyučovací hodinu hudební výchovy .................................13 1.3.2 Struktura vyučovací hodiny hudební výchovy ....................................14 1.4 Dechová činnost .......................................................................................14 1.4.1 Dechové ústrojí ..................................................................................15 1.4.2 Práce s dechem ..................................................................................15 1.4.3 Dechová cvičení.................................................................................17 1.5 Hlasová činnost ........................................................................................18 1.5.1 Hlasové ústrojí ...................................................................................18 1.5.2 Práce s hlasem ...................................................................................19 1.5.3 Hlasová cvičení ..................................................................................21 1.6 Artikulační činnost ...................................................................................22 1.6.1 Artikulační ústrojí ..............................................................................22 1.6.2 Práce s výslovností.............................................................................23 1.6.3 Artikulační cvičení .............................................................................24 1.7 Práce s písní..............................................................................................25 1.7.1 Výběr písní ........................................................................................26 1.7.2 Práce se zpěvníky...............................................................................27 1.7.3 Doprovody písní ................................................................................29
7
2. Empirická část 2.1 Cíle průzkumu ..........................................................................................33 2.1.1 Průzkumné problémy a hypotézy .......................................................33 2.1.2 Průzkumný vzorek .............................................................................35 2.2 Metoda průzkumu .....................................................................................35 2.3 Vyhodnocení dotazníku ............................................................................36 2.4 Výsledky průzkumných problémů a hypotéz.............................................49 2.5 Závěr z empirické části .............................................................................51 2.6 Cvičení .....................................................................................................54 2.6.1 Uvolňovací cvičení ............................................................................54 2.6.2 Dechová cvičení.................................................................................55 2.6.3 Hlasová cvičení ..................................................................................56 2.6.4 Artikulační cvičení .............................................................................59
ZÁVĚR .....................................................................................................61 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .....................................63
8
ÚVOD Hudba a zpěv jsou součástí života každého z nás. Vnímáme ji nejen aktivně prostřednictvím rádia či televizních hudebních programů, ale i pasivně, kdy nám navozuje atmosféru různých televizních scén. I když se na hudbu nesoustředíme, přesto může a dokáže ovlivnit naše nálady a pocity. Stejně tak nám napomáhá redukovat negativní emoce či podněcovat pozitivní cítění. Stává se i dobrým společníkem při různých rodinných setkáních, u táboráků a na výletech. Hudba přispívá k zachování si duševní rovnováhy a podněcuje představivost s fantazií, kterou zejména u dětí rozvíjíme například poslechem, různými hudebními hrami nebo povídáním si o skladbě. Děti si můžou při poslechu vymýšlet podle melodie příběh či pohádku nebo kreslit obrázky. Důležité je podporovat u dětí kladný vztah ke zpěvu a hudbě už od malička, neboť tím eliminujeme případné zábrany a ostych pěveckého projevu v budoucím životě. Tímto bychom mohli své potomky či svěřence ochudit o prožitek radosti, který v nás hudba vyvolává. Toto téma jsme si zvolili pro jeho zajímavost. Zároveň bychom byli rádi, kdyby tato diplomová práce pomohla současným i budoucím učitelům v jejich přípravách na hodiny hudební výchovy a současně vyučovací hodinu dětem zpestřila. Mnoho učitelů se tohoto krásného předmětu vzdává z obavy nebo ze strachu jejího dobrého vedení. Tato práce by se jim mohla stát inspirací pro kvalitní výuku. Cílem této práce je zaměření se na práci s dětským hlasem spojenou s přípravou dětí ke zpěvu tak, aby nedocházelo k chybám a poruchám hlasu. Zdrojem diplomové práce se staly různé učebnice a zpěvníky určené dětem mladšího školního věku. Dále jsme čerpali z odborných knih týkajících se hlasové, dechové a artikulační činnosti a v neposlední řadě literaturou zabývající se obecně správným přístupem a přípravou ke zpěvu. V praktické části se zaměříme na učitele hudební výchovy na 1. stupni ZŠ.
9
Po vyplnění a následném vyhodnocení dotazníků se dozvíme, jak učitelé připravují děti na zpívání, kolik času zpěvu ve vyučovací hodině hudební výchovy věnují, jaké učebnice či zpěvníky používají a na jaké nástroje děti při zpěvu doprovází.
10
1. Teoretická část 1.1 Mladší školní věk Toto období začíná vstupem do školy a končí pubertou, tj. 6 – 11 let. V mladším školním věku pokračuje pohybový a tělesný vývoj – růst do výšky, přibírání hmotnosti, dokončení růstu a dozrávání významných orgánů, stoupá tělesná výkonnost, rozvíjí se jemná motorika, pohyby začínají být ladné a koordinované. Důležitá je pro tento vývoj přiměřená možnost pohybu. Vnímání je už velice přesné, ale záleží na zapojování co nejvíce smyslů. Vstupem do školy jsou po dítěti požadovány vysoké nároky na pozornost. Dítě by mělo svou pozornost udržet alespoň patnáct minut. Na začátku tohoto období je paměť spíše konkrétní a názorná, na konci však převažuje paměť logická. Představa a fantazie jsou díky předchozím zkušenostem na vyšší úrovni. Potřebné je podnětné prostředí, do kterého v první řadě patří rodina, zájmové kroužky, mateřská a základní škola. Dítě se začíná zaměřovat více na detaily, což je zřejmé zejména v kresbě. Řeč se rozvíjí společně s myšlením. Pro žáky je důležitá komunikace s vrstevníky, s učitelem a rodinou. Děti začínají vyjadřovat svůj názor, uvědomovat si své povinnosti i práva. Při vstupu do školy mají žáci slovní zásobu kolem 3000 slov. Řečové schopnosti a dovednosti se zdokonalují. Kolem osmého a devátého roku se pak řečový vývoj stabilizuje. Hlavní činností v tomto období je učení. Významným působením je i nadále hra, díky které je pro děti snadnější přestup z mateřské školy na školu základní.
11
1.2 Hudební vývoj dětí v mladším školním věku Hudební vývoj je proces, který by měl být ve všech směrech aktivní. Hudbou rozvíjíme sluch, hlasivky i činnost mluvidel. Nejdůležitějším vývojem v tomto období prochází stavba sluchového analyzátoru. Děti v mladším školním věku mohou slyšet tóny, které dospělí už neslyší. Hudební vývoj není bezprostřední. Začíná se rozvíjet po narození dítěte. Důležité však je, aby dítě vnímalo hudbu prostřednictvím matky a celé rodiny. Podnětné prostředí napomáhá k hudebnímu rozvoji. Rychlost vývoje určuje nejen obsah, ale i tempo vyučování. Záleží na odborném vedení v mateřské i základní škole. U dětí si musíme dávat pozor na jejich rozsah při zpěvu a postupně jej rozšiřovat. Násilné rozšiřování, stejně jako nesprávné dýchání a zpívání, může vést k chybám a poruchám hlasu. Gutzmann stanovil rozsah dětí podle věku a pohlaví.
Tab. 1 VĚK
CHLAPCI
DÍVKY
6 let
d1 – a1
d1 – a1
7 let
d1 – h1
d1 – c2
8 let
d1 – h1
d1 – d2
9 let
d1 – d2
c1 – d2
10 let
c1 – d2
c1 – e2
11 let
h – d2
c1 – f2
Zpěv dětí i dospělých je založený na 3 aspektech – dechové, hlasové a artikulační činnosti. Všechny tyto činnosti popíšeme v následujících kapitolách.
12
1.3 Hudební výchova dětí v mladším školním věku Děti v mladším školním věku mají možnost zpívat hlavně v rámci předmětu hudební výchova. Ta je pro všechny děti na základní škole povinná. Hudební výchova by měla kromě teoretických základů obsahovat zpěv s hlasovým výcvikem, intonací, rytmem a hudební teorií, hru na hudební nástroje, improvizaci, hudebně pohybovou výchovu a v neposlední řadě poslech hudby. Zpěvu by měly být věnovány tři čtvrtiny vyučovací hodiny. (Daniel 1992)
1.3.1 Příprava na vyučovací hodinu hudební výchovy Každý předmět vyžaduje určitou přípravu učitele, hudební výchova by neměla být výjimkou. Společně s výtvarnou a tělesnou výchovou se bere jako oddychový předmět. Neznamená to ovšem, že bychom ho měli brát na lehkou váhu. Aby děti hudební výchova bavila, musí být rozmanitá, se střídajícími se činnostmi. Aby učitel dokázal děti zaujmout, musí mít hodinu co nejlépe naplánovanou. Ze všeho nejdříve je důležité stanovit si cíl hodiny. Poté si vybrat a připravit hudební materiál – noty, nahrávky k poslechu, písně či říkadla. Další bod přípravy by se měl týkat vzdělávacího aspektu díla, do kterého můžeme zařadit správné návyky při zpěvu – postoj, dýchání, artikulace, práce s hlasem, poznávací schopnosti – motivy, formy, tonalita dur a moll nebo nástupy jednotlivých stupňů stupnice. Neměli bychom zapomenout rozvrhnout si všechny činnosti časově, promyslet spojení částí hudby, co bude dělat učitel a co děti, promyslet aktivity a s nimi spojenou práci dětí. Příklad přípravy na hodinu hudební výchovy s nácvikem písně naleznete v příloze II.
13
1.3.2 Struktura vyučovací hodiny hudební výchovy Hodina vždy začíná úvodem, kde se s dětmi přivítáme a sdělíme jim cíl hodiny. Motivace je nedílnou součástí každé hodiny a můžeme ji rozdělit na hudební a mimohudební. K hudební motivaci poslouží nahrávka, samotné předvedení učitelem či DVD. Když děti motivujeme ústně, příběhem či povídáním si o daném tématu, mluvíme o motivaci mimohudební. Děti chválíme i za sebemenší pokrok. Poté následuje základní část, která je určena typem vyučovací hodiny. Záleží tedy na tom, jaký máme cíl výuky a čemu děti v té dané hodině učíme. Ta může být zaměřena jak na nácvik písně, tak na dechové, hlasové či artikulační činnosti, poslech, hru na rytmické nástroje, hudební teorii, nauku nebo celkové opakování. Těmto jednotlivým částem bychom měli poskytovat každou hodinu hudební výchovy. Rozdíl je v tom, jaký čas dané činnosti věnujeme. Například na dechovou činnost vymezíme větší část hodiny po dobu dvou měsíců, než se daná činnost zautomatizuje. Na závěr zhodnotíme celou hodinu a rozloučíme se s dětmi.
1.4 Dechová činnost Dýchání je pro mnohé z nás automatickou činností, kterou většinu času necháváme bez povšimnutí. Zpívání je velmi náročné na dýchání a nejen zpěváci by měli znát jeho správnost. Když se dýchá nosem, vzduch se díky nosní sliznici čistí, otepluje a zvlhčuje. Při zpěvu se však uplatňuje z nedostatku času dýchání pusou. Proto je nutné zpívat v nezávadném a čistém prostředí. Samotné dýchání ovlivňuje i duševní a fyzická rovnováha.
14
1.4.1 Dechové ústrojí Dechová soustava se podílí na tvorbě hlasu – řeči i zpěvu. Frekvence dechu v klidu u dospělých osob je 14-18 dechů/min. Při námaze dosahuje až 40 dechů/min, avšak nejvyšší hranice je 60 dechů/min. U dětí je po narození dechová frekvence stejná jako u dospělých osob při námaze, tedy 30-60 dechů/min. Hlavní částí dechového ústrojí jsou plíce, bránice a hrudní koš. V dutině hrudní se nachází plíce, které jsou elastické a mají sklon se smršťovat. Bránice odděluje dutinu hrudní a dutinu břišní, přičemž tento pohyblivý sval při nádechu klesá. Stejně jako každý sval by se i bránice měla posilovat. Nejjednodušším a nevědomím posílením bránice je smích. Hrudní koš je tvořen žebry a svaly mezi žebry (tj. mezižeberními svaly), které zajišťují pružnost hrudního koše při nadechování a vydechování.
1.4.2 Práce s dechem Jedním
z pravidel
správného
dýchání
je
uvolnění
celého
těla.
Před dechovým cvičením bychom měli jako jednu z částí artikulačního ústrojí uvolnit hlavně čelist, která vyžaduje při nadechování ústy rychlé otevření. Existují různé typy dýchání, mezi které řadíme dýchání svrchní, jež je velmi nežádoucí a nezdravé. Vzduch se dostává jen do horní části plic a nevyužívá celou kapacitu tohoto orgánu. Nádech je mělký a může vést až k nedomykavosti hlasivek. Při tomto typu dýchání se zvedají ramena a není pro zpívání vhodný. Je velmi krátký a rychle uniká. Druhým typem je dýchání kostální (žeberní), kde už se vzduch dostává níže do plic, avšak nezaplní nejspodnější části plic. Abdominální dýchání, tj. bránicové, břišní, je dýchání hluboké opírající se o bránici. Dýchání kostabdominální (žeberně-brániční) je pro zpěváka nejvhodnější
15
a nejúspornější. Mluvíme o hlubokém nádechu do šířky. Abychom se přesvědčili o správném dýchání, pomáháme si položením ruky nejen na břicho, ale i na pas a na bok. Všechny tyto tři části by se při nádechu měly mírně rozšiřovat, při výdechu naopak. Dýchání má při zpěvu tři fáze. Při nádechu hlídáme ramena, která se nesmějí zvedat. Jak jsme se již zmínili, je lepší nadechovat se nosem. Na začátku zpívané skladby či písně nebo při delší pomlce se lze nosem nadechnout. Nejenže je tento nádech hygieničtější a zdravější, ale také se stává pomalým a plynulým. Nádech pusou je rychlý, až zbrklý. Druhá fáze se nazývá moment zadržení dechu, kde se připravujeme a soustředíme na správný výdech a nasazení tónu. Pomocí výdechu tvoříme tón. Různá cvičení nás naučí s dechem při výdechu šetřit, což je důležité pro zpomalení výdechu, který pak trvá delší dobu. Přibližný poměr vdechu a výdechu u klidného dýchání je 3:2. Při mluvení nebo zpěvu se výdech prodlužuje. U běžné mluvy je poměr dechu a výdechu 1:7, u zpěvu až 1:12. (Sovák, Hála 1955)
16
1.4.3 Dechová cvičení Děti bychom měli učit dýchat bez teorie, tj. bez zbytečných teoretických pojmů, kterým nerozumí. Cvičení provádíme v určité poloze těla tak, aby se nám přirozenou cestou podařilo děti přivést ke správnému dýchání. To nenacvičujeme příliš dlouho, neboť by se dětem mohla začít točit hlava a být jim špatně. Střídání a obměňování činností je nutností, přičemž k dýchacímu cvičení můžeme využívat cvičení artikulační i hlasové. Dechově obtížná místa v dané skladbě či písni nacvičujeme zvlášť. Ze všeho nejdříve děti naučíme uvolnit celé tělo, které je jinak křečovité a snadno unavitelné. Příklady cviků na uvolnění těla naleznete v praktické části. Ze začátku můžeme začít s jednodušším dechovým cvičením. Pomalý nádech nosem a výdech ústy opakujeme vícekrát za sebou. Na navození příjemné atmosféry je možné pustit klidnou skladbu. Pokračujeme nádechem na 3 doby a výdechem na 1 dobu. Dáváme pozor, aby se děti při větším množství času na nádech nenadechly během dvou dob. Zbytek času by nadechovaly „naprázdno“, s pocitem stálého nadechování. To vede ke křečovitému stáhnutí hrdla. Poté můžeme výdechovou dobu prodlužovat. Později připojíme mezi nádechem a výdechem krátké zadržení dechu. Abychom zkontrolovali plynulý a pravidelný výdech, zařadíme cvičení s nádechem na 3 doby, zadržením dechu na 2 doby a výdechem na 6 dob na souhlásku „s“, kterou můžeme obměnit souhláskami „š“ či „f“. Podle L. Daniela není „syčení“ nejlepším způsobem cvičení výdechu. Děti podvádějí při snaze vydechovat co nejdéle. Lepší je pracovat s písní nebo říkadlem, které vyměníme za „syčení“. Stejně bychom měli pracovat s přídechem. Přídech využijeme u písní či skladeb, u kterých nemáme čas se zhluboka nadechnout. Abychom vydrželi další část nebo frázi dané skladby, musíme přidechnout. U dětí můžeme zařadit dobře známé písně jako „Pec nám spadla“ nebo „Prší, prší“. Píseň nejprve
17
zpomalíme, poté postupně zrychlujeme. Různá cvičení na posilování dechových svalů, plynulost a uklidnění dechu naleznete také v praktické části.
1.5 Hlasová činnost Lidská řeč je jedinečná a jen lidé mají možnost se tímto způsobem dorozumívat. Proto by si měl nejen zpěvák dávat pozor na své hlasové ústrojí. Každý se učí mluvit, proč by se nemohl naučit správně zpívat a tím nezatěžovat své hlasivky? Nedílnou součástí činnosti hlasové jsou činnosti dechové a artikulační. Bez těchto částí těžko dosáhneme správného zpívání. Individuální jsou pak u každého člověka vlastnosti lidského hlasu, což jsou výška, síla a barva.
1.5.1 Hlasové ústrojí Na přední straně krku se nachází hrtan, ve kterém je uložené hlasové ústrojí. Do něho patří chrupavky, které jsou u mužů vystouplejší a viditelnější (tzv. ohryzek), dále vazy, svalstvo a sliznice. V hrtanu se v hlasové štěrbině nalézají dva hlasové vazy, které společně s hlasovými svaly tvoří hlasivky. Ty mívají odlišnou délku podle věku a velikosti hrtanu. V období puberty se hrtan zvětšuje a hlasivky se u chlapců prodlužují až o 1 cm, u dívek o 3–4 mm. Hlasivky dospělého člověka dosahují 1,5–2,5 cm. Tlak proudění vzduchu při výdechu hlasivky roztahuje a jejich pružnost je pak vrací do původního stavu. Mezeru mezi hlasivkami a prostor kolem nich nazýváme hlasovou štěrbinou. „Střídavým rozvíráním a zavíráním hlasové štěrbiny se vytvoří střídavé (periodické) zhušťování a zřeďování vzduchu nad hlasivkami a tím zároveň hlas.“ (Sovák Miloš, Hála Bohuslav, Hlas – řeč – sluch, s. 47) Samotnou činností hlasivek vzniká nejprve tón základní, který neslyšíme. Podle odborníků jde o slabý, řezavý zvuk, který nepřipomíná lidský hlas. Slyšíme
18
ho až za pomoci rezonančních dutin, mluvidel a jeho vlastností – výškou, sílou a barvou. Výšku tónu určuje počet kmitů hlasivek za minutu. Při tónu a1 se hlasivky rozkmitají až na 435 kmitů/vteřinu. Záleží i na napjatosti hlasivek (čím více jsou napjaté, tím vyšší tón) a na tlaku vzduchu při výdechu. Důležité je také postavení hrtanu. Co se týče přibývajícího věku, děti mají hrtan postavený podstatně výše než dospělí. Při zpěvu hrtan mění polohu, čím vyšší tón, tím se hrtan zvyšuje. Polohu mění i při zpívání stejného tónu se změnou samohlásek. U každého je to však individuální. Výšku ovlivňuje také anatomická stavba hrtanu. Pokud je velký s dlouhými hlasivkami, hlas bývá hlubší. Naopak menší hrtan s kratšími hlasivkami vyluzuje hlas vyšší. Síla tónu je závislá na výdechovém proudu. Jeho výšku i sílu ovlivňuje anatomická stavba těla, zdravé plíce nebo průchodnost rezonančních dutin (nosní rezonance). Barva tónu je individuální. Určuje ji počet, výška a síla svrchních harmonických tónů. U jednotlivého zpěváka se může měnit v důsledku jeho zdravotního stavu (použití nosní dutiny), anatomie rezonančních dutin, psychického stavu (radost, smutek, unavenost apod.), přibývajícího věku, pohlaví i stavby těla. Barvu lze rozlišit i podle národnosti.
1.5.2 Práce s hlasem Máme tři různé druhy hlasových začátků. Měkký (jemný), dyšný a tvrdý (ostrý). První ze jmenovaných, měkký, je ze zdravotního hlediska nejvhodnější a nejvíce ohleduplný. Hlas vzniká nenásilně, plynulým postupným zesílením. Tento druh můžeme slyšet už u počátečního křiku novorozeněte. Dyšný se považuje za zvláštní formu začátku měkkého. Nazývá se také jako dechový šelest, kdy při výdechu uchází spousta výdechového proudu. Postupně se pak mění v hlas. Tento začátek velmi unavuje hlasivky. Tvrdému začátku
19
se při zpěvu vyhněme. Silné vyražení dechu způsobuje velkou spotřebu dechu, je nezdravé a může mít škodlivé důsledky. Zaměříme se také na hlasové rejstříky a rozsahy zpěvního hlasu. Rozlišujeme rejstřík prsní neboli spodní či rejstřík hrdelního basu, hlavový neboli horní či falset (u necvičených zpěváků se nazývá fistulí) a střední. Necvičený přechod mezi těmito rejstříky je velmi slyšitelný, nazývá se také jako hlasový zlom. Cvičením dosáhneme přechodu nenáročného a nepatrně slyšitelného. Střední rejstřík se nemusí vyskytovat u každého, většinou je to problém nezkušených zpěváků. Hlasový rozsah je rozdílný, a to hlavně s přibývajícím věkem a se zvětšujícím se hrtanem. Základními rozsahy od nejhlubšího po nejvyšší jsou bas (E-e1), baryton (G-g1), tenor (H-h1), alt (e-e2), mezzosoprán (g-g2) a soprán (h- 2). Už jsme se zmínili, jak moc záleží také na délce hlasivek. U zpěváka s rozsahem basu dosahují hlasivky délky 24-25 mm. U sopránu je délka 14-19 mm. Každý rozsah má kolem dvou oktáv. Existují však výjimky zpěváků, kteří vyzpívají až 3,5 oktávy. Rozsahy také dělíme na mužské (bas, baryton, tenor) a ženské (alt, mezzosoprán, soprán). Při zařazování dětí do těchto skupin dbáme na jejich opravdový rozsah, přepínáním může dojít k poškození hlasivek. Hudební paměť je způsobilost zapamatovat si tóny či hudební fráze. Dopomoci nám může představa grafického znázornění nebo pohyby rukou podle notového zápisu. Ne všichni lidé mají hudební hlasovou přesnost, pak mluvíme o falešném zpěvu. Lidé v tomto případě nedokážou ovlivnit své tvoření hlasu, slyší už jen pouze falešné tóny. Ale i když neumějí zpívat, mohou mít dobře vyvinutou hudební paměť. Pro vysvětlení máme pojmy expresivní a impresivní amuzie. U expresivní amuzie bychom děti měli osvobodit od zpěvu, ale díky jejich dobré hudební paměti je více zapojovat do vyučování hudební výchovy a hry na hudební nástroje. U dětí s impresivní amuzií může být osvobození od zpěvu úplné – provedené taktně a ohleduplně.
20
1.5.3 Hlasová cvičení Všechna cvičení bychom měli dělat vědomě. I z tohoto důvodu začínáme vždy od nejjednodušších cvičení a postupujeme k těm složitějším. Stejně tak od menšího rozsahu tónů po více tónovou řadu. Náležitý postoj či sed a správné dýchání je nutností. Jak vhodně dýchat jsme uvedli v předchozí kapitole. Správný postoj při zpěvu vyžaduje mírně rozkročené nohy, váha těla se opírá o chodidla, ruce visí uvolněně podél těla a hlava je vzpřímená. Pokud děti sedí, pak na okraji židličky, s nohama (koleny) mírně od sebe, záda vzpřímená a ruce položeny volně v klíně. Rozezpívání začínáme ve střední poloze daného hlasu. To nám slouží k uvolnění dechového, hrtanového i artikulačního svalstva. Cvičení bychom měli provádět v tóninách jak durových, tak mollových. Obměny děti uvítají. Můžeme měnit tempo cvičení, slabiky a jednotlivé tóny kombinovat. Nebojme se opravovat chyby. Děti se tak učí vybudování si správných návyků. Abychom své žáky dovedli ke správnému hlavovému tónu, začínáme cvičení od shora dolů a nejlépe v legátu (vázaně). Přiblížit děti k tomuto tónu můžeme napodobováním zvířat, kukáním nebo houkáním. Pro nasazení měkkého začátku si hrajeme se samohláskami. Začneme s „í“ a poté přidáváme „é“ a „á“. Vymýšlíme vhodná slova s těmito souhláskami (míní, méně, máňa apod.). Samohlásky „e“ a „i“ patří mezi světlé, používáme je k rozeznění hlásek. „A“ a „u“ jsou samohlásky tmavé. Dále zapojíme i dvojhlásky. Pro měkký hlasový začátek můžeme využít brumendo (zavřená pusa, zuby od sebe, pozvednutí měkkého patra – jako při zívání), které se postupně rozvine v samohlásku „o“ a poté se vrátí do počáteční polohy. Příklady cvičení najdete v praktické části.
21
1.6 Artikulační činnost Jak pracovat s mluvidly a hláskami se dozvíme v artikulační činnosti. Díky nacvičování
obtížnějších
hlásek
(koncové
souhlásky,
sykavky
apod.)
či rozmluvení mluvidel se přiblížíme k dalšímu správnému způsobu zpívání. Pojem artikulace je sladěním dýchacího (respiračního), hlasového (fonačního) a upravujícího (modifikačního) ústrojí.
1.6.1 Artikulační ústrojí Artikulační ústrojí pomáhá společně s hlasovým a dechovým ústrojím vytvářet hlásky. V ústní, nosní a hrdelní (hltanové) dutině se nacházejí tzv. mluvidla, do kterých patří rty, čelisti, zuby, tvrdé a měkké patro a jazyk. Před zpěvem je potřeba některá mluvidla – rty, čelisti a jazyk rozpohybovat. Rozsáhlou pohyblivostí se vyznačují rty, ke kterým patří i tváře (lícní svaly). V dutině ústní najdeme horní a dolní čelist, z nichž je pohyblivá jen čelist dolní. Díky žvýkacím svalům se dolní čelist otevírá a zavírá. Nejpohyblivější sval lidského těla je jazyk. Ten je nejdůležitější částí artikulačního ústrojí. Důležitá je jeho poloha při tvoření hlásek. U samohlásek se jazyk pohybuje celý. Nejlépe uvidíme pohyb jazyka v přehledné tabulce. Samohlásky „y, ý“ v ní nenajdete, neboť se vyslovují stejně jako „i, í“. U těchto samohlásek záleží na délce. Dlouhá „í, ý“ zní měkčeji než krátká.
22
Tab. 2
směrem svislým je jazyk nejvýše uprostřed
směrem vodorovným je jazyk nejvíce vpředu
vpředu uprostřed vzadu
i, í
nejvíce vzadu u, ú
e, é
o, ó
nejníže
a, á
rozevření úst nejmenší střední největší
U souhlásek záleží na pohybu nejpřednější části jazyka. Pak je rozdělujeme na obouretné (p, b ,m), retozubné (f, v), zadní dásňové (č, š, ž), přední dásňové (t, d, n, c, z, s, l, r, ř), předopatrové neboli tvrdopatrové (ť, ď, ň, j), zadopatrové neboli měkkopatrové (g, k, ch) a hrtanové (h).
1.6.2 Práce s výslovností Jako učíme děti srozumitelně vyslovovat při komunikaci s nimi, učíme je totéž při zpěvu. Když své žáky upozorníme na správnou výslovnost, snaží se přehnaně vyslovovat a tím mohou ztratit barvu vokálů. Cvičením jednotlivých samohlásek (vokálů) v různých kombinacích (různě spojených) dosáhneme stejné barvy hlasu. Při zpěvu jsou důležité pro srozumitelnost souhlásky. Některé z nich jsou problémové a věnujeme jim více času. Jedná se o sykavky, koncovky nebo slabikotvorné „r“ a „l“. Slova se dvěma „nn“ vyslovujeme při zpěvu jako by tam bylo „n“ jedno. U slabikotvorných souhlásek přidáváme tzv. neutrální vokál (krtek - na slabiku „kr“ volně spustíme čelist a bez konkrétní samohlásky zpíváme). Sykavky vyslovíme rychle a krátce, aby nedocházelo k „syčení“. Dáváme však pozor, aby na druhou stranu nedocházelo ani k šišlání. Koncovky nesmějí zaniknout, mohlo by dojít k jinému významu slov nebo zkomoleninám.
23
Také je nesmíme vyrazit, cvičíme zřetelné a lehké vyslovení koncových souhlásek. U dětí s poruchou řeči (která se samozřejmě vyskytuje i při zpívání) spolupracujeme vždy s logopedem. Důležité je zaměřit se na jednotlivé hlásky. Jde o spojení koncové hlásky v prvním slově a začátek hlásky ve slově následujícím. První typ, kdy končí slova na samohlásku a další slovo začíná na souhlásku, je bezproblémový (kočka leze). Potkají-li se tímto způsobem za sebou dvě odlišné souhlásky (skákal pes), nečiní to dětem takové potíže jako souhlásky stejné (konec cvičení, stůl leží). Pak je potřeba upozornit, že koncovku prvního slova zazpíváme lehce a druhé slovo zdůrazníme. U za sebou jdoucích odlišných samohlásek slova ze začátku oddělujeme. Po té se je naučíme spojovat (malý Emanuel). Stejné samohlásky musíme oddělovat, mohlo by dojít k jinému významu slov (malá Anna). Do artikulačních činností bychom mohli zařadit také artikulaci zpěvní, která se zabývá různým spojováním tónů. Tam řadíme legato (spojení tónů stejné výšky), portamento (spojení tónů různé výšky), glissando (sklouznutí z jednoho tónu na druhý), ripetuto (c1e1, e1g1 – na první z not je důraz, druhá je lehce odsazená), staccato (protiklad legata, délka not se zkracuje, musíme si dávat pozor, aby se děti před každou notou nenadechovaly), tenuto (dodržení délky noty s mírným důrazem) a vydržované tóny (=ligatura – delší trvání stejného tónu).
1.6.3 Artikulační cvičení Rozpohybovat artikulační ústrojí můžeme pomocí tzv. jazykolamů a různých cvičení na pohyb jazyka, čelisti a úst, která najdete v praktické části. Po úvodním cvičení začneme pracovat s textem nacvičované písně. U těžší písně začneme s přednášením textu pomaleji a s více důrazy. Postupně zrychlujeme a dáváme pozor na správné tempo a sílu hlasu. Stává se, že při zrychlování mají děti tendenci zvyšovat hlasitost. Text přednášíme různými
24
způsoby – vesele, smutně, potichu, nahlas apod. Spojit můžeme artikulační cvičení s hlasovým. Použijeme k tomu solmizační slabiky (c1-DO, d1-RE, e1-MI, f1-FA, g1-SOL, a1-LA, h1-SI, c2DO). S těmito slabikami vytvoříme spoustu cvičení. Melodii nové písně zpíváme nejprve na slabiky, předejdeme tím automatickému přeříkávání textu písně místo přednesu. Je důležité, aby se děti nejprve naučily melodii písně a až po jejím zvládnutí se zaměřily na text.
1.7 Práce s písní Mnohé z vyučovacích hodin hudební výchovy by měly obsahovat alespoň jednu píseň. Ať už jde o píseň lidovou či umělou, děti se musí naučit znát její melodii, rytmus, text a nakonec i celkový přednes i s hudebním doprovodem. Nácvik písně by se neměl urychlit, proto se ji nesnažme naučit během jedné vyučovací hodiny. Než začneme s nácvikem písně, měli bychom ji dětem nejprve zazpívat nebo pustit její nahrávku. Po ukázce začneme s melodií na slabiky (bez textu). Jednotlivé motivy melodie použijeme už v rozezpívání. Rytmus nacvičujeme nejprve v náročnějších úsecích, pak celou skladbu. Pokud zvládneme melodii a rytmus, zaměříme se na text. Ten se učíme po částech a poté celý recitujeme jako báseň. Dáváme pozor na obtížnější místa v artikulaci. Později text spojíme s rytmem a melodií. Ze začátku zpíváme po frázích. Nesmíme zapomenout upozornit děti na místa, kde se mohou nadechnout, a i na místa, kde to není vhodné. Nakonec se zaměříme na konečnou podobu písně. Dolaďujeme nepřesnosti (v rytmu, melodii, artikulaci) a podle dané písně udáváme správné tempo. Nezapomeneme ani na hlasitost. Některé písně či skladby mají tempo a hlasitost (tj. výrazové prostředky) předepsanou. Bývají napsané česky, ale setkáme se i s italskými názvy. Nejpoužívanější označení a zkratky uvádíme níže.
25
pianissimo (pp) – velmi tiše piano (p) – tiše, slabě forte (f) – silně fortissimo (ff) – velmi silně adagio – volně allegro – rychle, živě allegretto – poněkud rychle (tj. méně rychle než allegro) amoroso – milostně, zamilovaně andante – zvolna, krokem dolce – sladce, líbezně largo – široce legato – vázaně lento – zdlouhavě, volně maestoso – slavnostně meno mosso – méně pohyblivě moderato – mírně rubato – výrazové prostředky se během přednesu mění
S hudebním doprovodem počkáme až nakonec. Děti se totiž zprvu zaměřují na nástroje a nezpívají. Tyto body nácviku písně dodržujeme, přesto je můžeme dle náročnosti a dovednosti dětí obměňovat.
1.7.1 Výběr písní Při výběru písně se zásadně řídíme věkem dětí a s ním spojeným intervalovým rozsahem písně (tedy rozmezí mezi notou spodní a vrchní – tercie, kvinta, oktáva apod.). Dále písně vybíráme podle tématu teorie hudební výchovy.
26
Probíranou látku lze dětem názorně předvést na určité skladbě (takty, dur x moll, nástupy písně, noty, intonační či rytmický problém). Píseň můžeme využít také jako motivaci k jinému předmětu. Právě motivace a uvedení samotné písně je velmi důležité. Motivovat lze známým textem (básní), zajímavým vyprávěním učitele, možností tance či pohybové hry nebo příležitosti či situace daného období (Den matek, Vánoce, Velikonoce apod.). S výběrem písně souvisí i její rozbor. Při prvním pohledu na notový zápis písně zjistíme, v jaké tónině je napsaná, jestli v mollové nebo durové. Žáci by měli umět rozpoznat cítění mollové (smutné) a durové (veselé). Dále vidíme takt, který využijeme k nácviku dirigování. Na první pohled je zřejmý nejen intervalový rozsah písně, ale také rozsah podle výšky not vhodný dětem daného ročníku. Některé písně nám nemusí rozsahově vyhovovat, proto je nutná transpozice (např. z G dur do E dur). Zjistíme, na jakém stupni stupnice píseň začíná (Kočka leze dírou – 1. st., Maličká sú – 3. st., To je zlaté posvícení – 5. st.), a použijeme jako cvičení v rozezpívání. Jednotlivé části skladby nám pomohou vytvořit rytmická cvičení a později i doprovod. Nakonec se zaměříme na text, který se dětem předkládá v co nejvíce srozumitelné podobě. Vyhledáme slova, kterým by žáci nemuseli rozumět (zastaralá slova, nářečí) a vysvětlíme jejich význam. V neposlední řadě jim přiblížíme období vzniku písně. Rozbor písně Cib, cib, cibulenka naleznete v příloze II.
1.7.2 Práce se zpěvníky Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí učitele hudební výchovy je správná volba zpěvníku, který mu bude při jeho hodinách svým způsobem pomocníkem a inspirací. Důležité je ale mít na paměti, že zpěvníky k samotné výuce hudební výchovy neslouží. Fungují pouze jako doplněk k učebnicím. Z tohoto důvodu pro děti vybíráme písně zajímavé svou melodií, rytmem nebo textem. Každý
27
učitel má jiná kritéria, dle kterých se při výběru zpěvníku řídí. Méně zdatný hudebník by se měl zaměřit na zpěvníky s metodikou a případnými CD nahrávkami. Některé zpěvníky mají na svém konci uvedené přehledy hmatů a akordů pro kytaru, flétnu či klavír. Dále záleží na tom, pro jakou věkovou kategorii je zpěvník uspořádaný a jaké písně obsahuje (lidové, umělé, vážné, moderní, populární apod.). Mezi nejznámější zpěvníky se řadí čtyřdílný zpěvník Já, písnička rozlišující se barvami vazeb. První díl, zelený, je určen dětem prvního stupně na základních školách. Druhý díl, žluté barvy, dětem na druhém stupni ZŠ. Poslední dva díly zpěvníku Já, písnička jsou barvy modré a novější je červený. Oba jsou sestaveny pro studenty středních škol. Všechny tyto zpěvníky schvaluje MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). K prvním dvěma dílům (zelený a žlutý) lze pořídit i CD a také dělení písní je jednodušší. Nalezneme v nich jak písně lidové, tak umělé a koledy. Další dva díly se zaměřují na písně trampské, jazzové, pop-rockové, písně z operet, muzikálů, filmu a divadla a také hymny několika národů. Všechny písně v Já, písničce mají notový zápis doplněný o kytarové akordy se znázorněnými hmaty a doporučené doprovody (různé takty, podle druhu písně – pomalejší, rychlejší apod.). Přehledy těchto doprovodů a hmatů najdeme na konci zpěvníků. Mluvíme jen o kytarových doprovodech a hmatech. To nám napoví, že tyto zpěvníky doporučují doprovázet písně na kytaru a tím ji také dětem přiblížit. Pro nespecializované učitele hudební výchovy bychom doporučili zpěvníky Písnička 1 a 2 nebo Lidové písničky a hry s nimi. V druhém zmiňovaném nalezneme i metodiku, která nám poradí, jak učit děti zpívat, jak s nimi zpívat, jak transponovat a doprovázet. Dále se zabývá dýcháním, zpěvním hlasem a výslovností. Zpěvník je určen pro děti od tří let a jeho součástí je CD s melodiemi písní, které se dají využít jako karaoke. Navíc u každé písně autoři uvedli možnou dramatizaci, povídání si o písni s dětmi (obsah písně, podobné zážitky dětí) a hry či pohybové ztvárnění (tanec). Zpěvník Písnička I je pro žáky prvního stupně ZŠ, Písnička II pro žáky
28
druhého stupně ZŠ. Oba díly slouží jako doplněk k učebnicím. Každá píseň v prvním díle obsahuje notový zápis pro klavír, dvouhlasý doprovod pro flétny a akordové značky pro kytaru. Druhý díl má stejně jako první notový zápis a akordy pro kytaru. Přehledy kytarových hmatů společně s hmaty flétnovými a hlavně s notovým zápisem akordů na klavír nalezneme na konci zpěvníku. Už kvůli všem zobrazeným klavírním akordům bychom doporučili pořídit si tento druhý díl zpěvníku Písnička 2. S ním se pro mnohé učitele stane doprovod jednodušším. Některé písně kromě notového zápisu pro klavír obsahují i doprovody pro kytaru, flétnu nebo obojí. Ve zpěvníku najdeme i písně v dvouhlasé nebo tříhlasé úpravě. Protože tento zpěvník obsahuje písně z různých období, najdeme před každou z nich krátké povídání o historii (gotické období, středověk, klasicismus, lidová píseň apod.).
1.7.3 Doprovody písní Čím a jak doprovázet děti při zpěvu a jak se děti mohou podílet na hudebním doprovodu je pro nespecializované učitele hudební výchovy velmi obtížným úkolem. Nepoužívanějším nástrojem na základních školách je klavír, který je součástí vybavení každé hudební třídy. Tento nástroj neslouží jen k doprovodu, ale používáme ho na hlasová, intonační či rytmická cvičení. Můžeme také zapojit do hry děti i přesto, že na klavír hrát neumí. Stačí, když je naučíme základní tóny akordu a nasměrujeme k nižším tónům klaviatury. Tím hrají basy, které hudební doprovod zvýrazní. Některé základní školy z různých důvodů hudebními třídami nedisponují. Proto učitelé zůstávají ve svých kmenových třídách, které z většiny procent klavírem vybaveny nejsou. Jeho náhradou jim může být elektrické piano neboli keyboard. Je to nástroj, který se snadno přenáší, a pro děti i učitele bude vyučovací hodina hnedle zajímavější. Elektrické piano obsahuje různé efekty, sadu bicích a metronom, který využijeme při rytmických cvičeních. Děti mohou
29
rozeznávat sluchem různé druhy nástrojů. Doprovody se pro učitele stanou jednoduššími a dají se nahrát i do paměti. Tento nástroj má mnoho funkcí a stává se čím dál více oblíbeným. Dalším možným doprovodným nástrojem je kytara, která se musí před použitím správně a čistě naladit. Malé děti na tento nástroj mohou jen brnkat, neboť mají na vytvoření akordů příliš malou ruku. Oblíbeným, lehce dostupným a ovladatelným hudebním nástrojem je stále zobcová flétna. Na základních školách se používají zobcové flétny sopránové. Nejrozsáhlejšími melodickými a rytmickými nástroji na základních školách jsou nástroje Orffovy. Díky jejich snadnému ovládání, dostupnosti a množství na ně děti mohou hrát při každé písni. Do rytmických patří tamburíny, kastaněty, dřevěná tlukátka, dřívka, paličky, rumbakoule, chřestítka, řehtačky, triangly, činely, činelky, malé bubínky, drhla, dětské tympány a gongy. Dřívka:
Dřevěný blok:
Xylofony, metalofony a zvonkohry řadíme mezi Orffovy nástroje melodické. Metalofon:
„Dětské nástroje přinášejí podstatné obohacení hudebních činností, motivují zájem o hudební hru a vytvářejí daleko lepší předpoklady pro hudební vnímání než pouhý zpěv a poslech. Jsou mocným aktivizujícím prostředkem, naplňující touhu dětí po zvuku a činnosti.“ (Sedlák František, Hudební vývoj dítěte, s. 154)
30
Proč nevyužít dětí, které se učí hrát na hudební nástroje (housle, violloncelo, klavír apod.), oživí tím hodinu i doprovod, my jim pomůžeme k pozvednutí sebevědomí ve třídě i mimo ni a děti budou nadšené. Jakými nástroji doprovázet děti při zpěvu jsme si řekli. Pro učitele však bývá obtížnější doprovod uskutečnit. Nejzákladnějším melodickým doprovodem jsou akordy harmonických funkcí – tónika „T“ (základní akord na 1. stupni stupnice – 1. – 3. – 5. st.), subdominanta „S“ (na 4. stupni stupnice – 4. – 6. – 8. st.) a dominanta „D“ (na 5. stupni stupnice – 5. – 7. – 2. st. o oktávu výš). T, S a D poznáme podle tónu, který hrajeme. Začíná-li takt 1., 3. či 5. stupněm, hrajeme T, 4., 6. a 8. hrajeme S a 5., 7. a 2. D. Tyto akordy rozeznáme i sluchem a podle něho je měníme. Jednodušší písně si vystačí s T a D (Prší, prší - po taktech TTTTDTDT, Já do lesa nepojedu - TTDTTTDTDTDTTTDT). Naopak pro výraznější doprovod můžeme využít dominantního septakordu – D7 (rozšíření dominanty o malou tercii – 5. – 7. – 2. - 4. st.). Většina zpěvníků a učebnic má nad notovým zápisem uvedené značky akordů pro kytaru, které můžeme zahrát také na klavír. Jako doprovod lze použít rytmické a melodické ostinato, tj. stále se opakující rytmický nebo melodický úsek. Tyto úseky (motivy) vezmeme přímo z písně. Děti nemusí podle rytmického ostinata doprovázet jen na Orffovy nástroje, ale mohou použít hru na tělo (dupání, tleskání, plácání do stehen). Všechny rytmické úseky cvičíme v rytmickém cvičení. Stačí určit pro děti známou píseň a využít text, který dětem pomůže s rytmem. Níže uvádíme příklad na písni Kočka leze dírou.
31
Pro výraznější doprovod můžeme opět použít rytmické úseky, které se v písni neobjevují. Pro děti tyto doprovody budou složitější, musí si je nejprve důkladně nacvičit. U melodického ostinata se řídíme podle základních akordů. Pro jednodušší doprovod ubereme z akordu prostřední tón a necháme jen rozsah kvinty. Děti toho pak mohou využít na Orffových nástrojích melodických, na které je možné hrát dvěma paličkami současně nebo tóny rozložit. Ze začátku hraní na tyto nástroje se žákům nechají jen obdélníkové destičky, na které hrají. Zbytek odložíme stranou, aby je to nepletlo.
32
2. Empirická část 2.1 Cíle průzkumu 1. Na základě průzkumu týkajícího se hodin hudební výchovy na prvním stupni ZŠ zmapovat přístup učitelů na 1. stupni ZŠ a jejich způsob práce při hodinách hudební výchovy. 2. Provést průzkum zjišťující, na jaké nástroje učitelé na 1. stupni ZŠ své žáky v hodinách HV doprovází a určení kritérií, dle kterých učitelé vybírají svůj repertoár. 3. Dle průzkumu určit, kolik času v hodinách HV věnují učitelé zpěvu a jaké zpěvníky používají.
2.1.1 Průzkumné problémy a hypotézy Problém č. 1: Připravují učitelé hudební výchovy na 1. stupni základní školy děti na zpěv pomocí hlasové, dechové a artikulační činnosti? Hypotéza č. 1: Učitelé hudební výchovy na 1. stupni základní školy připravují děti na zpěv pomocí hlasové, dechové a artikulační činnosti. H (0): Učitelé hudební výchovy na 1. stupni základní školy nepřipravují děti na zpěv pomocí hlasové, dechové a artikulační činnosti. H (1): Učitelé hudební výchovy na 1. stupni základní školy připravují děti na zpěv pomocí hlasové, dechové a artikulační činnosti.
33
Problém č. 2: Jsou kritéria výběru písní učitelů na 1. stupni ZŠ vhodná pro děti daného ročníku? Hypotéza č. 2: Kritéria výběru písní učitelů na 1. stupni ZŠ jsou vhodná pro děti daného ročníku. H (0): Kritéria výběru písní učitelů na 1. stupni ZŠ nejsou vhodná pro děti daného ročníku. H (1): Kritéria výběru písní učitelů na 1. stupni ZŠ jsou vhodná pro děti daného ročníku. Problém č. 3: Doprovází učitelé své žáky při hodinách zpěvu na hudební nástroj? Hypotéza č. 3: Učitelé své žáky při hodinách zpěvu doprovází na hudební nástroj. H (0): Učitelé své žáky při hodinách zpěvu nedoprovází na žádný hudební nástroj. H (1): Učitelé své žáky při hodinách zpěvu doprovází na hudební nástroj. Problém č. 4: Věnují učitelé na 1. stupni ZŠ většinu hodiny HV zpěvu? Hypotéza č. 4: Učitelé na 1. stupni ZŠ věnují většinu hodiny HV zpěvu. H (0): Učitelé na 1. stupni ZŠ nevěnují většinu hodiny HV zpěvu. H (1): Učitelé na 1. stupni ZŠ věnují většinu hodiny HV zpěvu.
34
Problém č. 5: Používají učitelé na 1. stupni ZŠ v hodinách HV vhodné zpěvníky? Hypotéza č. 5: Učitelé na 1. stupni ZŠ používají v hodinách HV vhodné zpěvníky. H (0): Učitelé na 1. stupni ZŠ nepoužívají v hodinách HV vhodné zpěvníky. H (1): Učitelé na 1. stupni ZŠ používají v hodinách HV vhodné zpěvníky.
2.1.2 Průzkumný vzorek Dotazovanými byli učitelé vyučující hudební výchovu na 1. stupni základní školy. Z dvaceti oslovených základních škol spolupracovalo osmnáct a jednalo se hlavně o školy z Liberce (14), Libereckého kraje a Teplic. Výzkumný vzorek se skládá ze 71 učitelů, přestože oslovených učitelů bylo větší množství, než je konečný počet vyplněných dotazníků. Tento jev přisuzuje jak možné nevůli učitelů dotazník vyplnit, ale také neochotě učitelů tento předmět vyučovat. Dotazovaným bylo ponecháno čtrnáct dní, v některých případech i více, aby si dotazník mohli v klidu a bez nátlaku vyplnit.
2.2 Metoda průzkumu Pro náš průzkum jsme zvolili explorativní neboli dotazovací metodu, která je jednou z metod empirických (nepřímé pozorování, do kterého spadá studium pedagogické a jiné dokumentace). Vyznačuje se dostupností a možností oslovení
35
většího počtu respondentů. Negativní stránkou je validita (platnost). Dotazovaný nám sice otázky zodpoví, ale nemáme zajištěnou pravdivost jeho odpovědí. Také při větším počtu odpovídajících nemáme zaručeno, že každému z oslovených konkrétní forma dotazování vyhovuje. Mezi další explorativní metody patří anketa, autobiografie, rozhovor (interwiev) a beseda (Pelikán 1998). Učitele
jsme oslovili prostřednictvím vedení škol osobně
nebo
elektronickou poštou a to pomocí dotazníku čítajícího sedm pečlivě vybraných a seřazených otázek. Respondent na ně odpovídal písemně, a jak již bylo řečeno výše, na jeho vyplnění měl dostatek času. Nechtěli jsme učitelé přivádět do stresových a choulostivých situací, které by vyplnění dotazníku, konkrétně odpovědí, mohly negativně ovlivnit. I z tohoto důvodu byla zajištěna anonymita respondentů. V našem dotazníku (viz. Příloha I) bylo použito otevřených položek, vyznačujících se tím, že respondent nemá na výběr žádnou z předem připravených odpovědí. Na každou z otázek respondent odpovídá dle svých zkušeností a uvážení.
2.3 Vyhodnocení dotazníku V této části se zabýváme vyhodnocením všech otázek dotazníku, kdy ke každému vyhodnocení pro přehlednost přikládáme tabulku a k ní příslušný graf.
První dvě otázky dotazníku jsou informativní. Ptali jsme se na základní školu, ve které učitel pracuje a na ročník, ve kterém v současnosti hudební výchovu učí. Na některých základních školách prvního stupně je podle počtu tříd málo učitelů vyučujících hudební výchovu. Uvedené číslo
36
v závorce vedle vyjmenovaných škol znamená počet učitelů dané školy, kteří dotazník vyplnili. 1. ZŠ a ZUŠ Jabloňová, Liberec (3) 2. ZŠ Barvířská, Liberec (3) 3. ZŠ Broumovská, Liberec (5) 4. ZŠ Česká, Liberec – Vesec (7) 5. ZŠ Dobiášova, Liberec (3) 6. ZŠ Ještědská, Liberec (8) 7. ZŠ Lesní, Liberec (6) 8. ZŠ Oblačná, Liberec (3) 9. ZŠ Ostašov, Liberec (1) 10. ZŠ praktická Gollova, Liberec (2) 11. ZŠ Stráž nad Nisou, Liberec (5) 12. ZŠ ulice 5. května, Liberec (3) 13. ZŠ U školy, Liberec (3) 14. ZŠ Vratislavice nad Nisou, Liberec (9) 15. ZŠ Buzulucká, Teplice (3) 16. ZŠ Ivana Olbrachta, Semily (2) 17. ZŠ Nová Ves, Chrastava (1) 18. ZŠ T. G. Masaryka, Hodkovice nad Mohelkou (4)
37
V druhé otázce, jak jsme již zmínili, zjišťujeme, jaký ročník daný učitel učí. Chtěli bychom upozornit, že největší počet učitelů tohoto průzkumu učí v prvním a druhém ročníku. To může ovlivnit ostatní otázky, které se ptají na čas věnovaný zpěvu (v nižších ročnících bývá více zpěvu, než jiných činností), používané zpěvníky a kritéria při výběru písně. Někteří učitelé učí i více tříd, tedy i ročníků, než jen svou kmenovou třídu. Proto po sečtení učitelů vyučující jednotlivé ročníky se počet nerovná počtu učitelů, kteří dotazník vyplnili.
Tab. 3 Ročník
Počet učitelů
V%
1. ročník
23
32,39
2. ročník
21
29,58
3. ročník
18
25,35
4. ročník
14
19,72
5. ročník
17
23,94
celkem
93
Graf 1
Počet učitelů vyučujících daný ročník Počet učitelů (%) 32,39
29,58
25,35
19,72
23,94
1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník
38
Třetí otázku jsme zaměřili na projednávané téma v teoretické části – příprava na zpěv. Překvapily nás odpovědi čtyř učitelů, kteří své žáky rozezpívávají pouze výjimečně. V tabulce najdeme výčet nejvíce používaných činností k přípravě na zpěv. Rozezpíváním připravuje své žáky na zpěv 87,32% učitelů, dechová cvičení používá 50,7% a artikulační cvičení jen 14,08% učitelů. Dále učitelé připravují své žáky pomocí rytmického cvičení 22,54%, známé písně 19,72%, intonačního cvičení 11,27% a nácviku nové písně 4,23%. Čísla v následujících větách znázorňují počet učitelů, kteří odpověděli na dále zmíněné přípravy na zpěv. Dále zmíněnými jsou motivace (1), hra na tělo (1), používání Orffových nástrojů (1) a tanec (1). Je všeobecně známo, že rozezpívání předchází každému zpívání. Podle výsledků však vidíme, jak málo je používáno dechové cvičení a ještě o mnoho méně cvičení artikulační.
Všechny tři části přípravy na zpěv (hlasové, dechové a artikulační cvičení) jsou důležité a musí být navzájem propojené.
Tab. 4 Příprava na zpěv
Počet učitelů
V%
rozezpívání
62
87,32
dechová cvičení
36
50,70
artikulační cvičení
10
14,08
rytmická cvičení
16
22,54
známá píseň
14
19,72
intonační cvičení
8
11,27
nácvik nové písně
3
4,23
39
Graf 2
Příprava na zpěv Počet učitelů (%) 87,32 50,7 14,08 22,54 19,72 11,27 4,23
Podle jakých kriterií učitelé hudební výchovy vybírají písně, jsme se ptali v otázce čtvrté. Nejvíce přihlížejí k přání nebo zájmů žáků (32,39%), dále vybírají písně podle školních osnov (30,99%), náročnosti písně (26,76%), ročníku – věku (26,76%), situace – svátky, roční období, narozeniny (21,13%), textu písně (18,31%), tématu v ostatních předmětech (16,90%), lidových písní (12,68%) a médií – známé písně z televize, rádia, internetu (9,86%). Další zmíněná kritéria od učitelů jsou nabídky zpěvníků (5), rytmické nebo pohybové ztvárnění písně (5), oblíbené písně učitele (4), písně, které učitel umí na hudební nástroj zahrát (4), písně od skladatelů J. Uhlíře a Z. Svěráka (3), rozsah písně (3), písně k ohni (2), umělé (1), atraktivní (1), písně k poslechu (1), písně z repertoáru dětského pěveckého sboru Severáček (1) a ty, které učitelé naleznou na CD (1).
V teoretické části jsme uvedli, že výběr písní by se měl řídit zásadně podle věku dětí (ročníku) a rozsahu písně. Řídit se výběrem dle školních osnov (podle učebnic) je v pořádku. Zahrnují v sobě obě zásadní kritéria. Překvapilo nás však, že menší počet učitelů vybírá píseň na základě své
40
oblíbenosti nebo podle toho, kterou umí zahrát na hudební nástroj. Tito učitelé by se měli více ohlížet na vhodný výběr písní pro děti, ne pro ně samotné.
Tab. 5
Kritéria výběru písní
Počet učitelů
V%
přání, zájem dětí
23
32,39
osnovy
22
30,99
náročnost, obtížnost
19
26,76
podle věku (ročníku)
19
26,76
situace (svátky, roční období)
15
21,13
text písně
13
18,31
téma v jiném předmětu
12
16,9
lidové písně
9
12,68
média (známé písně)
7
9,86
Graf 3
Kritéria výběru písní Počet učitelů (%) 32,39 30,99
26,76 26,76
21,13 18,31 16,9 12,68 9,86
41
V páté otázce jsme se ptali, na jaký hudební nástroj doprovází učitelé děti při zpívání. Udivilo nás, že tři učitelé vyučující hudební výchovu neumí hrát na žádný nástroj. Bohužel jsme s touto variantou nepočítali a netázali se, zdali jsou výbornými hudebníky a pěvci, aby bez jakéhokoliv nástroje dokázali děti učit hudební výchovu a připravit je dobře na zpívání. Naopak nás potěšilo, že někteří učitelé používají nástroje netradiční. Mezi tyto nástroje patří housle, harmonium nebo syntetizátor (=syntetizér). Poslední dva zmiňované nástroje si představíme pomocí encyklopedie.
o Harmonium je jazýčkový alofon s klávesnicí, soustava průrazných kovových jazýčků (řady rezonančních trubic), rozezvučovaných vháněným nebo vysávaným vzduchem s nožních měchů (Barták, Bečvář 1995, s. 430).
42
o Syntetizátor je komplexní zvukový zdroj umožňující vytváření tónů a zvuků libovolných parametrů elektronickou cestou. Jednodušší syntetizátory jsou ovládány klaviaturou, složitější číselným kódem (Barták, Bečvář 1995, s. 228).
▪ Nejvíce učitelů doprovází žáky na klavír (78,87%), dále na klávesy (11,27%), kytaru (26,76%), flétnu (21,13%), Orffovy nástroje (19,72%) a housle (2,82%). Zmíněné také byly harmonium (2), syntetizér (1), CD (2), magnetofon (1) a žádný nástroj (3).
Tab. 6 Hudební nástroje
Počet učitelů
V%
klavír
56
78,87
klávesy
8
11,27
kytara
19
26,76
flétna
15
21,13
Orff. nástroje
14
19,72
housle
2
2,82
syntetizér
1
1,41
harmonium
2
2,82
43
Graf 4
Používané hudební nástoroje Počet učitelů (%)
78,87
11,27
26,76 21,13 19,72 2,82
1,41
2,82
V šesté otázce jsme zjišťovali, kolik minut z vyučovací hodiny hudební výchovy (45 minut) je věnováno zpěvu. V teoretické části je uvedeno, že bychom měli zpívat tři čtvrtiny vyučovací hodiny, tedy většinu. Tato otázka se stala pro učitele obtížnou. Někteří učí více ročníku a uvést jeden čas věnovaný zpěvu se nedá. Naopak někteří napsali čas jednoznačně. Pět učitelů si poradilo uvedením dvou časů podle struktury hodiny. Nejvíce učitelů tedy věnuje zpěvu 20-25 minut (30,99%), dále 30 minut (23,94%), 30-35 minut (21,13%), podle struktury vyučovací hodiny 10-15/25-35 minut (7,04%). 40 minut (7,04%), 45 minut – celou vyučovací hodinu (4,23%) a 15 minut (1,41%).
U učitelů, kteří věnují zpěvu 45 minut, je zřejmé, že nemají čas a tudíž neprovádí jiné činnosti týkající se hudební výchovy.
44
Tab. 7 Čas věnovaný zpěvu během vyuč. hodiny
Počet učitelů
V%
15 min
1
1,41
10-15/25-35 min
5
7,04
20-25 min
22
30,99
30 min
17
23,94
30-35 min
15
21,13
40 min
5
7,04
45 min
3
4,23
Graf 5
Čas věnovaný zpěvu Počet učitelů (%) 30,99 1,41
23,94 21,13
7,04
7,04
4,23
Poslední sedmá otázka se týká zpěvníků, které učitelé používají. Učitelé by měli látku hudební výchovy vyučovat podle daných osnov školy, jako v každém jiném předmětu. Tomu napomáhají učebnice, ve kterých je rozepsáno v jakém období se má určitá látka probírat (nauka, poslech apod.). Dotazovaní učitelé nejvíce používají právě učebnice pro daný ročník (77,46%). Stále oblíbená je Já, písnička 1 (63,38%) a Já, písnička 2 (33,8%). Z autorských zpěvníků používají učitelé nejvíce zpěvníky
45
J. Uhlíře a Z. Svěráka (18,31%). Učitelé vybírají písně i ze zpěvníků určených středním školám – Já, písnička 3 (12,68%) a Já, písnička 4 (9,86%). Místo zpěvníků někteří volí spíše vlastní zápisy získané při studiu (11,27) nebo písně nalezené na internetu (5,63%). Další zmíněné zpěvníky jsou: Malým zpěváčkům – Zpěvník pro MŠ – SPN (1), Hudební slabikář od Lenky Kyzlinkové (1), Fialenka modrá (1), Krásná pasačka (1), Zpěvník lidových písní od F. Mouryce a R. Posové (1), Hudba kamarád (1), zpěvníky od J. Nohavici (1), V. Redla (1), skupiny Čechomor (1), P. Nováka (1), P. Skoumala (1), dále Písnička 1 (3), Písnička 2 (1), zpěvník T. Houšky (2), L. Daniela – Pěnička (2) a Kukačka (2), Písničky z pohádek a dětských filmů (3), zpěvníky autorů K. Šípa a Z. Svěráka (1), J. Uhlíře a K. Šípa (1), M. Liškové a I. Hurníka (3) a nakonec učitelé používají i písně z dětských časopisů (2).
Tab. 8 Používané zpěvníky
Počet učitelů
V%
učebnice pro daný ročník
55
77,46
Já, písnička - zelená
45
63,38
Já, písnička - žlutá
24
33,8
Svěrák, Uhlíř
13
18,31
Já, písnička - modrá
9
12,68
vlastní zápis (z praxe)
8
11,27
Já, písnička - červená
7
9,86
internet
4
5,63
46
Graf 6
Používané zpěvníky Počet učitelů (%) 77,46
63,38 33,8
18,31 12,68 11,27 9,86 5,63
Používaná nakladatelství a zpěvníky dle průzkumu
Nakladatelství
V průzkumu zmínili učitelé pouze dvě nakladatelství. Těmi jsou nakladatelství Nová škola a SPN. o SPN – Státní pedagogické nakladatelství nabízí učebnice pro děti od první do deváté třídy řídící se školským vzdělávacím programem základní škola. Učitelé mají k těmto učebnicím k dispozici CD (ukázky určené k poslechu) a metodickou příručku (doporučení a náměty učitelům s prací učebnice). o Nová škola – obsahuje metodického průvodce (řazen po měsících i hodinách) a zpěvník vcelku. Dále CD s instrumentálním doprovodem k písním.
47
Zpěvníky o Čtyřdílné Písničky z pohádek a dětských filmů jsou už názvem zajímavé a pro děti známé. Zajímavostí je, že před některými písněmi jsou uvedená povídání o jejich vzniku, kde se objevily nebo kdo je zpívá. V těchto zpěvnících nalezneme i notový zápis a akordové značky pro kytaru. o Zpěvník – písničky Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka obsahuje 24 písní, které nalezneme na CD. Písně těchto dvou autorů by neměly chybět v repertoáru každé třídy prvního stupně základní školy. K notovému zápisu a akordovým značkám na kytaru je uvedená i melodie předeher, meziher a doher. Některé písně mají dvouhlasou úpravu a všechny jsou svým rozsahem vhodné pro děti na prvním stupni. o Zpěvník od Tomáše Houšky obsahuje 350 písní. Je určen pro žáky navštěvující 3. – 9. ročník a odpovídá pojetí hudební výchovy projektu Obecná škola. Na každé straně zpěvníku jsou znázorněny hmaty akordů pro kytaru, flétnu a klavír. Notový zápis je jako u většiny zpěvníků doplněn o akordové značky pro kytaru. U některých písní jsou uvedeny otázky týkající se období, z kterého píseň pochází. Kde je to zapotřebí, vysvětluje autor neznámá slova z textu písní. To vše kombinuje s úkoly, například poznat, co je to za píseň, nad uvedené akordy v notové osnově napsat, jak se jmenují či transponovat píseň do jiné tóniny. Právě transponování by mohlo být pro méně zdatné učitele problémem. Některé písně nejsou svým rozsahem vhodné pro děti na prvním stupni základní školy (např. píseň Jede, jede poštovský panáček s rozsahem od e1 do e2).
48
2.4 Výsledky průzkumných problémů a hypotéz
Problém č. 1: Připravují učitelé hudební výchovy na 1. stupni základní školy děti na zpěv pomocí hlasové, dechové a artikulační činnosti? H (0): Učitelé hudební výchovy na 1. stupni základní školy nepřipravují děti na zpěv pomocí hlasové, dechové a artikulační činnosti. Hypotéza č. 1 se nepotvrdila. Problém č. 2: Jsou kritéria výběru písní učitelů na 1. stupni ZŠ vhodná pro děti daného ročníku? H (1): Kritéria výběru písní učitelů na 1. stupni ZŠ jsou vhodná pro děti daného ročníku. Hypotéza č. 2 se potvrdila. Problém č. 3: Doprovází učitelé své žáky při hodinách zpěvu na hudební nástroj? H (1): Učitelé své žáky při hodinách zpěvu doprovází na hudební nástroj. Hypotéza č. 3 se potvrdila. Problém č. 4: Věnují učitelé na 1. stupni ZŠ většinu hodiny HV zpěvu? H (1): Učitelé na 1. stupni ZŠ věnují většinu hodiny HV zpěvu. Hypotéza č. 4 se potvrdila.
49
Problém č. 5: Používají učitelé na 1. stupni ZŠ v hodinách HV vhodné zpěvníky? H (1): Učitelé na 1. stupni ZŠ používají v hodinách HV vhodné zpěvníky. Hypotéza č. 5 se potvrdila.
50
2.5 Závěr z empirické části Na základě vyhodnocení dotazníku jsme došli k těmto závěrům:
Otázky jedna a dvě patří mezi informativní, z toho důvodu se k nim v této části diplomové práce vyjadřovat nebudeme.
U třetí otázky jsme se učitelů prvního stupně základní školy ptali:
„Jak připravujete děti na zpívání (zařazujete rozezpívání?)“ Na rozezpívání své žáky připravuje 87,32% učitelů, což je podle nás příjemně překvapující počet. Bohužel, jak již bylo řečeno výše, pouhé rozezpívání je na kvalitní přípravu na zpěv nedostačující. Což se negativně projevilo v dechové přípravě 50,7% a přípravě artikulační 14,08%. Rytmická cvičení a známá píseň se pohybují kolem dvaceti procent. Intonační cvičení používá 11,27% učitelů a nácvik nové písně zařazuje 4,23% učitelů prvního stupně. Je zarážející, že rytmická cvičení a známé písně používá v přípravě na zpěv více učitelů, než cvičení artikulační.
Čtvrtá otázka zněla:
„Podle jakých kritérií vybíráte písně?“ Učitelé se dle dotazníku nejvíce řídí přáním a zájmem dětí 32,39% a podle daných osnov 30,99%. Náročnost nebo obtížnost písně a věk dětí ovlivňuje stejný počet procent a to 26,76. Kolem dvaceti procent se pohubuje situace (roční období, narozeniny, svátky)
51
a text písně. Téma v jiných předmětech zaobírá 16,9%, lidové písně 12,68% a média 9,86.
Pátá otázka: „Na jaký hudební nástroj doprovázíte v hodinách HV zpěv dětí?“
Nejvíce používaný hudební nástroj v hodinách hudební výchovy je klavír 78,87%. Druhým nejvíce používaným nástrojem je s 26,76% kytara. Kolem dvaceti procent se pohybuje flétna s Orffovými nástroji. Klávesy používá 11,27% učitelů. Méně tradiční nástroje jako jsou housle a harmonium má k dispozici 2,82% učitelů, syntetizér pak 1,41% učitelů.
Šestá otázka: „Kolik času (minut) věnujete v hodinách HV zpěvu?“
Ideální čas, který by měl být v hodinách HV věnovaný zpěvu je přibližně 3035 minut. Tento čas mu dle našeho průzkumu věnuje 21,13% učitelů. Největší procento učitelů 30,99% poskytuje zpěvu v hodině HV 20-25 minut. Třicet minut zpěvu se věnuje 23,94%, patnácti minutám 1,41%, 10-15/25-35 minutám 7,04%. Není možné, aby se učitel v hodině hudební výchovy zaobíral 40-45 minut pouze zpěvem. Přesto se mezi dotazovanými poměrně nemalé procento nalezlo. Čtyřicet minut 7,04% učitelů a čtyřicet pět minut 4,23% učitelů
Poslední sedmá otázka zněla: „Jaký zpěvník/zpěvníky používáte v hodinách HV?“
Dvěma nejvíce používanými zpěvníky nám dle průzkumu vycházejí učebnice pro daný ročník 77,46% a Já, písnička 1 63,38%. 33,8% učitelů používá
52
Já, písničku 2, zpěvník Z. Svěráka a J. Uhlíře 18,31%. Já, písnička 3, vlastní zápisky z praxe a Já, písnička 4 se pohybují kolem jedenácti procent. Z internetu čerpá 5,63% učitelů.
53
2.6 Cvičení Pro představu uvádíme několik cviků k jednotlivým níže uvedeným tématům. Některé z těchto cvičení najdete v knihách Hlasová výchova v dětském sboru od A. Tiché nebo Základy dechové a hlasové činnosti od V. Kotvy. Viz seznam použité literatury.
2.6.1 Uvolňovací cvičení Cviky na uvolnění celého těla, u kterých je potřeba klidná atmosféra a pozitivní motivace: • setřásáme sníh – představa sněhu, který setřásáváme z ramen, zad, hlavy, boků, rukou apod. • máchání prádla – děti stojí, nohy mírně rozkročené, vrchní polovinu těla nechají přepadnout dopředu, poté volnými pažemi pohybují zleva doprava
Cviky na uvolnění křečovitého krku: • „ou“, „gou“ – na uvolnění hrtanu je nejlepší dvojhláska „ou“, k většímu uvolnění můžeme přidat souhlásku „g“ • kachna – jaký zvuk vyluzuje kachna? Ganga
Cviky pro správný pěvecký postoj: • strom ve větru – představa stromu, který se vinou větru klátí ze strany na stranu, ale nevyvrátí se, poté vítr ustává, hýbou se už jen větve (ruce) a nakonec jen koruna stromu (hlava) • loutka – můžeme cvičit ve stoje i v sedu, lepší je nejdříve předvést opravdovou loutku na provázcích pro představu. Hlava je vytažená, ale když loutku povolíme, tak spadne, uvolní se, pak opět napneme provázek.
54
Protažení zkrácených mezižeberních svalů: • napodobujeme sbírání jablek ze žebříku • při sedu na židličce nechají děti tělo v předklonu, s výdechem prohloubí protažení dolů, mírné povolení – nádech, při výdechu opět větší předklon
2.6.2 Dechová cvičení Posilování dechových svalů: • dýcháme na zamrzlé okno – dýcháme jako na okno, abychom rozehřáli kolečka, kterými se podíváme ven • smrkání nebo „popotahování“ – můžeme přikrčit nos
Navození dechové funkce: • dotknutí se s nádechem opěradla židličky – děti sedí na celé židli, zády mírně od opěradla, pomocí nádechu se pokouší bez hnutí dotknout opěradla • klepání koberce – uvolněný předklon, hlava i ruce volně spuštěné, volný nádech a výdech (pro kontrolu můžeme dát ruce na břicho)
Plynulost a rovnoměrnost výdechu: • kreslení po zádech spolužáka pomocí brčka v ústech • práce s textem – zvolíme si říkanku, rozdělíme ji do dvou frází, které říkáme s nádechem před oběma frázemi, poté celou říkanku na jeden dech (mezitím děti získají představu o tom, jak je říkanka dlouhá, aby vydržely až do konce)
Uklidnění dechu: • údiv, obdiv, oddychnutí pomocí slabik och, uch, ach napomáhají lehkému a měkkému vydechnutí
55
• odvedení pozornosti dětí na něco jiného dech uklidní (poslouchat, jestli někdo není za dveřmi apod.)
2.6.3 Hlasová cvičení • pro správné nasazení tónu „házíme“ malým míčkem a říkáme ke každému hodu „bom“ • pro navození měkkého hlasového začátku si představíme motýla, který nám dosedne na špičku nosu a hned se vznese do prostoru, nebo měkký pohyb – roztírání medu, hlazení kožíšku kočičky apod. • na začátek rozezpívání zařadíme brumendo
• na navození hlavového tónu vytvoříme cvičení seshora dolů (dobré slabiky jsou ja, je, ji, jo, ju nebo kuku)
• rezonanční cvičení na slabiky já, jé, jí, jó oooó
• cvičení můžeme prodloužit opakovanými tóny (la, si, ro, apod.)
56
• rozezpívání spojujeme s artikulací na slabiky mamemimomu (rareriroru apod.)
• dále na stejné slabiky ve více tónové řadě a v rychlejším tempu
• zatím všechna cvičení máme v legátu (vázaně), můžeme zařadit cvičení s prvními třemi takty v legátu, další tři takty ve staccatu (táááá – tatatatatatatá)
• další možné cvičení na staccato (vavavavavavavavavá)
• rozklady akordů (já, jé, jí, jó, jů)
• rozklad akordu můžeme zpívat seshora (ja-va, ji-vi)
57
• také zařadíme akord mollový (na, ne, ni, no, nu)
• při rozezpívání cvičíme i intervaly (kvarta – hoří)
• k rozezpívání můžeme použít i solmizační slabiky (DO-RE-MI-FA-SOL-LA-SIDO = stupnice 1. – 8. stupeň), DO-MI-SOL-SOL-LA-SOL-SOL-MI-DO
• děti rády zpívají píseň „Holka modrooká“, kterou, jak všichni známe, můžeme zpívat na jednu samohlásku Holko modrooko nosodovoj opotoko apod.
58
2.6.4 Artikulační cvičení Cvičení na rozpohybování mluvidel: • ohrnování horního a dolního rtu • samohlásky á, é, í, ó, ú – jen vyslovovat (bez hlasu), po několika opakování přidáme hlas, samohlásky můžeme spojit áéíóú, nebo vyslovovat krátce a e i o u • pohyby dolní čelistí dopředu, doprava, dolů, doleva > pak plynule dokola • pohyby jazyka v puse – nahoru, dolů, doprava, doleva - slabika LALA – rychle za sebou • špulení rtů (zavřená ústa) • přesná artikulace na různé spojení samohlásek – ou, ea, ia, au, ae, ui apod. • rychle za sebou opakovat GLOGLOGLO, CILILINK
Říkadla na předznamenání: • Fis, cis gis, dis, ais, máme doma špajz. Ta má v okně mřížku, podobá se křížku. Fis, cis, gis, dis, ais, je to prima špajz. • Notám diví se náš klouček, každá nota jako brouček, leze níž a leze výš, do ruky ji nechytíš.
Říkadla na jednotlivá písmena (děti mohou vymýšlet svá říkadla): • M – Nemelem, nemelem, nemelem sebrala nám voda mlejn. • Ř – Petře, neřezej přece kořen.
Jazykolamy (děti mohou vymýšlet své jazykolamy): • strč prst skrz krk
59
• nejkulaťoulinkatější • Ještě štěstí, že se nesešli. • Karel rozlil lavor. • Julie naolejuje koleje.
60
ZÁVĚR Každý učitel by měl být schopen rozvíjet žáky ve všech oblastech učiva. Z tohoto důvodu by všem předmětům měla být věnována maximální pozornost. Ač se může zdát, že se jedná o předmět jednoduchý a na přípravu nenáročný, klade na vyučující nemalé požadavky. Způsob, jakým učitel svým žákům prezentuje daný předmět, může ovlivnit budoucí vzdělání dítěte a jeho uplatnění v životě. Proto by se příprava na hodinu hudební výchovy neměla podceňovat a učitel by se měl neustále vzdělávat a nové poznatky využívat. Hudební výchova je předmět, který často učí i nespecializovaní učitelé, a tudíž i při pečlivé přípravě se může stát, že nedosáhnou požadovaného efektu. Zamysleme se nad tím, zda každý učitel věnuje tomuto předmětu náležitou pozornost a zda si k němu vytvořil kladný vztah. Zdali se nenabízí otázka zásadní změny pojetí hudební výchovy u každého z nás a našeho přístupu k ní. Cílem naší práce bylo zaměření se na práci s dětským hlasem v mladším školním věku, zvláště pak na dechovou, hlasovou a artikulační činnost, kterou jsme se snažili co nejvíce přiblížit jak v teoretické, tak v praktické části, ukázat její úskalí a předat doporučení vedoucí k pozitivní práci. Dále jsme uvedli kritéria vhodného výběru písní a s ním související výběr zpěvníků a práci s nimi. Dalším naším úkolem bylo zmapování přístupu učitelů na prvním stupni základní školy a jejich způsob práce při hodinách hudební výchovy, kterými jsme se zabývali v empirické části naší diplomové práce. Dle našeho průzkumu se ukazuje, že přibližně tři čtvrtiny z oslovených učitelů vedou hodinu hudební výchovy vhodným způsobem a přistupují k ní zodpovědně. Bohužel dotazovací metoda, kterou jsme v tomto průzkumu použili, nepoukazuje na učitelovo metodické podání učiva svým žákům. Toto by se mohlo stát rozšiřujícím tématem při dalším zkoumání.
61
Tato diplomová práce by mohla sloužit současným i budoucím učitelům hudební výchovy a být jim návodem a pomocníkem při výuce tohoto předmětu.
62
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.
BARTÁK, J.; BEČVÁŘ, J.; BECHYNĚ, M. a kolektiv. Ilustrovaná encyklopedie. Praha: Encyklopedický dům, spol. s.r.o., 1995.
2.
ISBN 80-901647-4-9
(A-J 1. díl)
ISBN 80-901647-6-5
(Q-Ž 3. díl)
BUBENÍČKOVÁ, Z. Hlasová příprava pro adepty učitelství. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 1994.
3.
DANIEL, L. Metodika hudební výchovy. Ostrava: MONTANEX, spol. s.r.o., 1992. ISBN 80-85300-98-2
4.
HÁLA, B.; SOVÁK, M. Hlas, řeč, sluch. Praha: Česká grafická unie, 1947.
5.
HŘÍCHOVÁ, M.; NOVOTNÁ, L.; MIŇHOVÁ, J. Vývojová psychologie pro učitele. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2000. ISBN 80-7082626-6
6.
KOTVA, V. Základní dechová a hlasová cvičení. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost Praha, 1974.
7.
NOVOTNÝ, I.; HRUŠKA, M. Biologie člověka. Praha: FORTUNA, 2003. ISBN 80-7168-819-3
8.
PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karlova univerzita, 1998. ISBN 80-7184-569-8
9.
SEDLÁK, F. Hudební vývoj dítěte. Praha: SUPRAPHON, 1974.
10.
TICHÁ, A. Hlasová výchova v dětském sboru. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2004. ISBN 80-7068-186-1
63
11.
VRCHOTOVÁ-PÁTOVÁ, J. Pěvecká příprava učitelů hudební výchovy pro studující PeF a PGS. Praha: SPN, 1976.
12.
http://www.hudebnishop.cz/hudebni-nastroje/perkuse.html
13.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Harmonium
14.
http://www.hudebnishop.cz/hudebni-nastroje/midi-klavesnicemasterkeyboardy/m-audio-keyrig-25.html?search=syntetiz%E9r
POUŽITÉ ZPĚVNÍKY: 15.
JÁNSKÝ, P. Já, písnička 1. Cheb: MUSIC CHEB, 1999. ISBN 80-8592501-X
16.
JÁNSKÝ, P. Já, písnička 2. Cheb: MUSIC CHEB, 1995. ISBN 80-8592502-8
17.
JÁNSKÝ, P. Já, písnička 3. Cheb: MUSIC CHEB, 1999. ISBN 80-8592503-6
18.
SVOBODOVÁ, M.; POLÍVKA, B. Písnička I. Praha: CESTY, 1999. ISBN 80-7181-303-6
19.
SVOBODOVÁ, M.; POLÍVKA, B. Písnička II. Praha: CESTY, 1999. ISBN 80-7181-414-8
20.
ŠIMANOVSKÝ, Z.; TICHÁ, A. Lidové písničky a hry s nimi. Praha: PORTÁL, 1999. ISBN 80-7178-323-4
21.
SUCHÝ, O. Písničky z pohádek a dětských filmů 2. Cheb: G+W spol. s. r. o., 1998. ISMN M-706509-12-9
22.
UHLÍŘ, J.; SVĚRÁK, Z. Zpěvník – písničky Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Praha: Euromedia Group k. s., 1997. ISBN 80-7176-626-7
23.
HOUŠKA, T. Zpěvník. Praha: JPM tisk, 1993. ISBN 80-900704-3-4
64
SEZNAM PŘÍLOH Příloha I – Dotazník určený učitelům hudební výchovy na 1. stupni ZŠ Příloha II – Ukázka přípravy na hodinu hudební výchovy s nácvikem písně
65
DOTAZNÍK PRO UČITELE HUDEBNÍ VÝCHOVY NA 1. STUPNI ZŠ
Dobrý den, Vážení učitelé, chtěla bych Vás poprosit o vyplnění tohoto dotazníku, který mi poslouží ke zpracování průzkumu v praktické části diplomové práce s názvem Zpěv dětí v mladším školním věku. Vaše odpovědi mi pomohou zmapovat přístup učitelů na 1. stupni ZŠ a jejich způsob práce při hodinách hudební výchovy. U otázek 3, 4, 5 a 7 můžete napsat i více možností. Mockrát Vám děkuji. Jakékoliv dotazy můžete zaslat na adresu
[email protected] a já Vám na ně ráda odpovím. 1. Uveďte prosím školu, ve které pracujete.
ZŠ…………………………
2. Uveďte prosím ročník, ve kterém učíte. ………ročník 3. Jak připravujete děti na zpívání (zařazujete rozezpívání)? ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… 4. Podle jakých kriterií vybíráte písně? ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… 5. Na jaký hudební nástroj doprovázíte v hodinách HV zpěv dětí? ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… 6. Kolik času (minut) věnujete v hodinách HV zpěvu? ……………… 7. Jaký zpěvník/zpěvníky používáte v hodinách HV? ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………
66
Příloha II – Příprava na hodinu hudební výchovy s nácvikem písně
Rozbor písně: Cib, Cib, Cibulenka • píseň je durová (C dur) • takt je 2/4 • první doba je přízvučná, druhá nepřízvučná • v písni se objevují čtvrťové a osminové noty (bez pomlk) • noty vytvářejí v písni tyto figury
• rozsah písně je kvintový (c1, d1, e1, f1, g1) • dáváme si pozor na nástup písně – 5. stupeň • je to optimální rozsah pro konec 1. třídy, 2. třídy • možnost transpozice maximálně o tón výš nebo níž (H, B, Cis, D dur) • píseň je napsaná v malé písňové formě dvoudílné (a – předvětí, závětí, b – předvětí, závětí) – dětem neříkáme vzorce formy, ale ukážeme na obrázcích • základním melodickým materiálem písničky je kvintakord • píseň můžeme rozdělit na jednotlivé motivy
67
• jednotlivé motivy opakujeme, možno zpívat ve skupinách – každá skupina zpívá jiný motiv, nebo skládat motivy dohromady • v písni se objevují harmonické funkce tónika a dominanta (po taktech TTTTDTDTDTDT)
1) cíl hodiny (1 min) • nácvik písně Cib, cib, cibulenka, nácvik 2/4 taktu 2) motivace (2 min) • hudební – učitel pustí nahrávku s touto písní, možno i videonahrávku (s tancem) • mimohudební – povídání o tom, jací jsme byli jako malí, jak budeme velcí 3) dechová cvičení (4 min) • nejprve se správně postavíme (nohy mírně rozkročené, uvolnění) • při dechových cvičeních dáváme pozor na zvedání ramen (špatné dýchání) • dáme si ruku na břicho a kontrolujeme nádech a výdech • zahrajeme si na hada – na 3 doby nádech, na 6 dob výdech na SSSR • mašinka – na 3 doby nádech, na 6 dob výdech na š š š š š š šššššššš 4) rytmická cvičení (4 min) • procvičujeme s dětmi 2/4 takt (možno i dirigování) • na cvičení použijeme rytmické figury písně (hra na ozvěnu – učitel tleská, děti opakují, poté mohou děti vymýšlet na jednotlivé figury slova)
68
5) artikulační cvičení (4 min) – práce s říkadlem • naučíme se rytmicky text písně – básně • k tomu učitel udává tempo na bubínek Cib, cib, cibulenka, mak, mak, makulenka, když jsem byla maličká, chovala mě matička. A teď už jsem veliká, musím chovat Jeníka. • tato slova můžeme říkat různými způsoby – přehnaná artikulace, pomalu, rychle, vesele, smutně, potichu, nahlas, líně, jako sloni… • můžeme zkusit rytmický kánon • nakonec k tomu přidáme rytmický doprovod, který můžeme použít i k písni
69
• poté můžeme přidat i hru na tělo
6) rozezpívání (5 min) • zaměříme se na nasazování tónu na pátém a třetím stupni • věnujeme se rozloženým intervalům (kvintakord, tercie)
7) melodie (10 min) • když už děti umí text i rytmus písně, přejdeme k melodii • pomocí imitace – děti opakují části písně po učiteli • podle notového zápisu – zpívání z not (jen jednoduché části písně) • po zvládnutí částí písně zpíváme píseň celou
70
8) doprovod k písni (10 min) • rytmický doprovod s Orffovskými nástroji a rytmický doprovod vytvořen hrou na tělo viz bod 5 • melodický doprovod: metalofon
zvonkohra
klavír
9) dramatizace (5 min) • na tuto píseň se dá vymyslet taneček – děti stojí v kruhu (nebo dvojice naproti sobě) a podle textu vymýšlejí různé figury tance
71