ZPŮSOBY HODNOCENÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK Ladislav Kavřík Anotace: Přes veřejné zakázky zadávané podle zákona je vynakládáno okolo 300 mld. Kč za rok. Tento objem představuje jeden z nejvýznamnějších typů výdajů, které jdou jedním zákonem upraveným způsobem. Hodnocení veřejných zakázek je pak nejdůležitější částí procesu výběru dodavatelů a existuje velké množství metod hodnocení jednotlivých nabídek. Na celé hodnocení je třeba nahlížet z několika úhlů. Nejdůležitějším pohledem je zajištění objektivního výsledku vzhledem ke zvoleným kritériím na základě podaných nabídek. Předmětem posouzení ale musí být také zajištění nestrannosti celého rozhodovacího procesu. Otázkou na závěr pak zůstane, jakým způsobem skloubit objektivní přístup s využitím zejména kvalitativních hodnotících kritérií a použitelnost celého systému v praktické aplikaci. Klíčová slova: Ekonomická výhodnost, hodnotící kritéria, objektivnost hodnocení
ÚVOD Problematika hodnocení veřejných zakázek je z pohledu procesu zadání veřejné zakázky tím nejdůležitějším. Přestože je v celém procesu množství podpůrných či dodatečných procesů hodnocení (např. splnění kvalifikace, splnění formálních náležitostí nabídky, splnění požadavků zadavatele na smluvní podmínky), je hodnocení podle zvolených hodnotících kritérií tím nejdůležitějším prvkem, který nám bude určovat, zda je dané plnění (ať již jsou to stavební práce, dodávky nebo služby) nakoupeno co možná nejvýhodněji. V zásadě se zde budu chtít zabývat několika následujícími oblastmi, do kterých lze problematiku hodnotících kritérií rozdělit, respektive oblastmi potenciálních chyb v procesu hodnocení. Jedná se zejména o problematiku výběru hodnotících kritérií (související s veřejnou zakázkou x nesouvisející s veřejnou zakázkou, respektive kritéria, která nejsou pro hodnocení zakázky důležitá), nastavení jejich vah před vyhlášením zakázky a zejména transparentnost, verifikovatelnost a vůbec možnost objektivního vyhodnocení zvolených kritérií. Na několika příkladech bych zde také chtěl demonstrovat způsoby využití některých obecných principů efektivnosti, které v praktickém použití nemají příliš velké uplatnění (respektive se uplatňují navzdory zásadě transparentnosti hodnotícího procesu).
POJETÍ EFEKTIVNOSTI Celý systém hodnocení vychází z potřeby efektivního vynakládání veřejných prostředků. Vždyť cílem zadání veřejné zakázky je uzavření smlouvy s dodavatelem a proces výběru (zadávací řízení) zde nahrazuje rozhodovací procesy soukromé sféry, která dokáže efektivního rozhodování dosáhnout i bez složitého řízení. Problémem je to, že v soukromé sféře hrají roli v rozhodovacím procesu preference1, výrazná informační převaha na straně 1
Dle § 50 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, se jedná o zakázanou oblast pro hodnocení nabídek – nutno podotknout, že s ohledem na veřejné prostředky oprávněně, neboť zde nepůsobí žádné brzdy,
kupujícího (oproti straně kupující ve veřejné sféře, nikoliv vůči straně nabízející, protože ta má informační převahu v obou případech, jen vůči soukromé sféře není tak výrazná) a potenciál jednání o nabídkách. V prvé řadě bych zde chtěl probrat otázku efektivnosti výdajů, jejich kontrolu a s tím související možnosti porovnání v okamžiku výběru nabídek. Efektivnost můžeme v zásadě rozlišit dle dvojí definice: a) Efektivní je dosažení požadovaného výstupu při minimálních nákladech vs. b) Efektivní je dosažení maximálního užitku při předem daných nákladech. Problémem s těmito dvěma možnými pojetími efektivnosti je v tom, že zákon o veřejných zakázkách je primárně nastavený na používání prvního pojetí (např. hodnotící kritérium nejnižší nabídková cena, povinnost mít cenu vždy součástí hodnocení, hodnocení kvantifikovatelných kritérií, apod.), nicméně umožňuje i využití druhého pojetí efektivnosti (například kvalitativní hodnotící kritéria apod.). Zákon o veřejných zakázkách nicméně nemá a nikdy neměl aparát, který by umožnil hodnotit kvalitativní kritéria transparentním a objektivním způsobem. Jediný pokus o stanovení hodnotícího aparátu byla vyhláška č. 240/2004 Sb., o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti, která ve svém § 8 upravovala jediný možný způsob hodnocení: „Hodnocení nabídek podle kritéria ekonomické výhodnosti se provádí bodovací metodou. Při hodnocení nabídek lze použít kromě dílčích kritérií uvedených v zákoně i další dílčí kritéria, která zadavatel stanoví s přihlédnutím k charakteru konkrétní veřejné zakázky. Dalšími dílčími kritérii pro hodnocení nabídek mohou být zejména doba provedení díla (u veřejných zakázek na stavební práce), doba dodání (u veřejných zakázek na dodávky), doba provedení požadované služby (u veřejné zakázky na služby), smluvní úprava záruky za jakost díla, dodávky, poskytnuté služby (zejména obsah a rozsah záruky a způsob poskytnutí záručního servisu), smluvní úprava zajišťovacích a sankčních instrumentů (zejména smluvní pokuty, bankovní záruky na zajištění nepeněžité pohledávky), zohlednění ekologických postupů při provádění díla, druh a rozsah pojištění předmětu veřejné zakázky. Pro hodnocení nabídek použije hodnotící komise bodovací stupnici v rozsahu 0 až 100. Každé jednotlivé nabídce je dle dílčího kritéria přidělena bodová hodnota, která odráží úspěšnost předmětné nabídky v rámci dílčího kritéria. Pro číselně vyjádřitelná kritéria, pro která má nejvhodnější nabídka maximální hodnotu kritéria, například doba záruky, výše smluvní pokuty, získá hodnocená nabídka bodovou hodnotu, která vznikne násobkem 100 a poměru hodnoty nabídky k hodnotě nejvhodnější nabídky. Pro číselně vyjádřitelná kritéria, pro která má nejvhodnější nabídka minimální hodnotu kritéria, například cena nabídky, doba provádění, získá hodnocená nabídka bodovou hodnotu, která vznikne násobkem 100 a poměru hodnoty nejvhodnější nabídky k hodnocené nabídce. Pro kritéria, která nelze vyjádřit číselně, sestaví hodnotící komise pořadí nabídek od nejvhodnější k nejméně vhodné a přiřadí které jsou v soukromém sektoru, a které omezují soukromé subjekty od bezbřehého utrácení (zejména nutnost dosáhnout zisku, respektive potřeba nejprve peníze získat a teprve poté investovat)
nejvhodnější nabídce 100 bodů a každé následující nabídce přiřadí takové bodové ohodnocení, které vyjadřuje míru splnění dílčího kritéria ve vztahu k nejvhodnější nabídce. Považuje-li hodnotící komise hodnotu jiného dílčího kritéria, než je cena, za zjevně nepřiměřenou, postup podle odstavce 3 nepoužije a nabídce v rámci tohoto kritéria přiřadí 0 bodů. Tento postup je hodnotící komise povinna odůvodnit ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek. Jednotlivým dílčím kritériím jsou zadavatelem stanoveny váhy v procentech podle jejich důležitosti pro konkrétní zadávací řízení tak, že jejich součet je celkem 100. Hodnocení podle bodovací metody provede hodnotící komise tak, že jednotlivá bodová ohodnocení nabídek dle dílčích kritérií vynásobí příslušnou vahou daného kritéria. Na základě součtu výsledných hodnot u jednotlivých nabídek hodnotící komise stanoví pořadí úspěšnosti jednotlivých nabídek tak, že jako nejúspěšnější je stanovena nabídka, která dosáhla nejvyšší hodnoty.“ Zavedení takto přesně definovaného postupu vedlo k výraznému zlepšení celého procesu hodnocení nabídek, a přestože i zde zůstalo několik nevyjasněných otázek, byla tato úprava tou nejpropracovanější z pohledu hodnotícího procesu. Jak je na uvedeném příkladu nicméně patrné, jedná se o hodnocení kvantifikovatelných hodnotících kritérií, která jsou uvedena číslem v nabídce uchazeče o veřejnou zakázku, a která se následně porovnávají mezi sebou. Problém nicméně zůstával a stále zůstává u pojetí efektivnosti dle písm. b), kdy je počítáno s maximalizací dosaženého užitku přes zakomponování kritéria hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti do zadávacího řízení. Tuto povinnost postupovat dle výše uvedených principů je nicméně možné přisoudit pouze zadavateli veřejné zakázky, např. v povinnosti použít tyto principy při stanovování předmětu veřejné zakázky2, ale není již možné tuto povinnost přenášet na dodavatele, neboť ten je v celém budoucím smluvním vztahu veden pouze základní potřebou, a to dosahováním ziskovosti v dlouhodobém měřítku (krátkodobě je možné se od tohoto cíle nepřímo odchýlit, např. snahou o zvětšení tržního podílu agresivní cenovou strategií, nicméně dlouhodobě půjde vždy o dosahování zisku). V případě hodnocení nabídek podaných do veřejné zakázky pak při přesunu těchto principů na stranu dodavatele narazíme na obtížnou či nemožnou vyhodnotitelnost takovýchto nabídek. V oblasti veřejných projektů dotovaných z fondů EU jsme již svědky začlenění těchto principů, nicméně stále dochází při jejich uplatňování spíše k formálnímu lpění na metodicky správném postupu dle příruček pro příjemce dotací a nikoliv na věcném hodnocení efektivity a hospodárnosti vynaložení veřejných prostředků. Zadávací řízení uplatňované při vynakládání veřejných prostředků navíc postrádá jednu naprosto zásadní vlastnost, která je dána u výběrů dodavatelů v soukromém sektoru. Tou vlastností je nemožnost vícekolového jednání o podaných nabídkách v základních typech zadávacích řízeních. Je až s podivem, proč toto tak běžné počínání není připuštěno a regulováno u základních typů řízení (pomineme oba druhy jednacího řízení, které jsou připuštěny jako výjimečné). V podstatě jde o to, že každá ze stran, tedy jak zadavatel tak uchazeč, má pouze jednu příležitost se k danému smluvnímu vztahu vyjádřit. Zadavatel ve formě tvorby zadávacích podmínek a uchazeč svou nabídkou. Přitom vyjednávání o podmínkách nabídky je v soukromém sektoru naprosto běžnou záležitostí. Navíc tato úprava 2
OCHRANA, F. Možnosti posílení kritérií hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti v zákoně o veřejných zakázkách. In Sborník příspěvků z 2. ročníku mezinárodní vědecké konference „Veřejné zakázky a PPP projekty – potřebnost změny právní úpravy v EU a v ČR“ – konané dne 15. – 16.5.2008. Brno. Provozně ekonomická fakulta, MZLU, 2008
existuje pro jednací řízení s uveřejněním a tudíž ani nic principielně nebrání nastavení podobného mechanismu i u otevřeného řízení. Tím by navíc uchazeči získali prostor zlepšovat svou nabídku ve vztahu k zadavateli, získali by tak více informací o celém průběhu rozhodování, neboť by byli jeho součástí, a zadavatel by získal výrazně lepší nabídku, neboť by měl páku na uchazeče, kteří by byli nuceni otevřeně licitovat s nabídkami.
HODNOTÍCÍ KRITÉRIA A JEJICH POJETÍ Proces hodnocení je ale postaven zejména na hodnotících kritériích a způsobu jejich vyhodnocení. Jak jsem již uváděl výše, systém hodnocení zde existoval upravený vyhláškou spolu se zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, a upravoval postup zadavatele při vyhodnocení hodnotících kritérií. V současné době je dáno zadavateli právo zvolit si systém hodnocení v zadávací dokumentaci3, popsat ho a pak podle něj hodnotit podané nabídky. Současná situace nicméně vede k tomu, že zadavatelé toto příliš nezvládají a volí často systémy hodnocení a kritéria hodnocení taková, která nevedou k úspěšnému vyhodnocení efektivní nabídky, ale jsou často i netransparentní. V zásadě se pak zadavatelé dopouštějí při hodnocení následujících systematických prohřešků. K vyhodnocení využívají z pohledu plnění veřejné zakázky nedůležitá hodnotící kritéria, přiřazují nesprávnou váhu jednotlivým hodnotícím kritériím a používají netransparentní hodnotící kritéria (respektive subjektivní hodnotící kritéria). Otázkou zůstává, jestli je možné těmto systémovým chybám nějak zabránit, a jestli restriktivní zavedení nějakého systému nevyvolá více problémů, které budou závažnějšího charakteru. Dle mého názoru je třeba zachovat zde volnost ve volbě hodnotících kritérií a vrátit se k jednomu způsobu jejich vyhodnocování s tím, že popis tohoto systému o povinnost jeho využití bude dána minimálně opět vyhláškou. V této fázi bych si dovedl dokonce představit stanovení jakési kvóty pro použití kvantitativních a kvalitativních hodnotících kritérií (kvalitativní hodnotící kritéria jsou z podstaty hodnocena subjektivně) např. ve formě povinného zastoupení kvantitativních kritérií alespoň ze 70 % na celkovém hodnocení. Volba nedůležitých kritérií je asi nejméně závažným problémem, který se vyskytuje s nejmenší četností, neboť je poměrně jednoduché jeho rozpoznání a případná náprava (často ještě před vyhlášením veřejné zakázky) je poměrně snadná. Použití nedůležitých kritérií často vychází pouze ze základní neznalosti hodnotících procesů. Takováto kritéria mohou být snadno zahrnuta do smluvních obchodních podmínek s požadavkem na minimální úroveň standardu, kterou musí uchazeč splnit a další soutěž o tyto hodnoty neprobíhá. Závažnějším problémem je stanovení nesprávné váhy hodnotících kritérií. Toto pochybení již není tak snadné odhalit, nejčastěji se projeví v okamžiku, kdy zadavatel otevře obálky s nabídkami a dosadí si nabízené hodnoty do systému hodnocení uvedeného v zadávacích podmínkách. Náprava v tento okamžik již není možná a zadavatel je pak v horším případě nucen tímto způsobem zvolenou nabídku přijmout, v lepším případě se mu podaří zadávací řízení zrušit a po úpravě vah hodnotících kritérií vyhlásit znovu. Těmto těžkostem jde přitom poměrně snadno zabránit, neboť stačí pečlivě propočítat a vyzkoušet hodnotící systém extrémními hodnotami, které se mohou v nabídkách objevit. Pokud zadavatel ošetří zvolená kritéria intervaly, ve kterých je možné se pohybovat (je to jedna ze základních možností), je možné dopočítat vliv jednotlivých extrémů vůči nabídkové ceně. V zásadě je to totiž cena za plnění veřejné zakázky, vůči které je třeba hodnoty ostatních hodnotících kritérií vztáhnout (např. úvahou kolik jsem ochoten zaplatit za delší záruční dobu, za vyšší smluvní pokutu v případě nedodržení termínu, za kratší délku plnění, za delší dobu splatnosti faktury, apod.). 3
§ 44 odst. 3 písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách
V pozici zadavatele takto lze dopředu dopočítat jednotlivé dopady i různé kombinace faktorů a je možné otestovat možné zneužití vah hodnotících kritérií. Je to již náročnější proces, nicméně stále v zásadě možný a proveditelný. Při nedostatcích v této fázi je navíc možno konstatovat, že se jedná opět o chybu pramenící z neznalosti nebo horší předvídavosti, přičemž je zde opět zřejmá snaha o její odstranění. Nejedná se zde o záměrný prohřešek proti transparentnosti a efektivnosti vynakládání veřejných prostředků. Největším problémem z pohledu zadávacího řízení je pak nastavení hodnotícího kritéria, které je netransparentní, respektive vyhodnotitelné pouze subjektivně hodnotící komisí. V současných právních podmínkách Úřad pro ochranu hospodářské soutěže již několikrát rozhodl, že je pouze a jen na hodnotící komisi, kolik bodů v těchto kritériích přidělení, pakliže si toto dokáže odůvodnit. Jinými slovy, pokud zachová hodnotící komise zvolený způsob hodnocení a nedopustí se procesního prohřešku proti nastaveným pravidlům, orgány dozoru nebudou rozporovat přidělené bodové ohodnocení. Zde bych si dovolil uvést dva příklady, jak může být pojato kvalitativní kritérium v hodnocení, jímž dle odůvodnění dosahuje zadavatel efektivního a hospodárného vynakládání veřejných prostředků, neboť volí variantu, která sice není nejlevnější, ale je kvalitativně výhodnější. Otázka jak je tato vyšší kvalita objektivně zjištěna z těchto kritérií již není možné odpovědět. Jde o nadlimitní veřejnou zakázku na služby s názvem Výběr organizátora veřejných zakázek vyhlášenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (předpokládaná hodnota zakázky 6 mil. Kč) a jedná se o kritérium „Kvalita, rozsah a úplnost nabízených služeb“ s váhou 40 %. Způsob hodnocení je pak stanoven následující: „V tomto kritériu bude zadavatel hodnotit komplexnost, rozsah a úplnost služeb nabízených uchazečem. Zadavatel preferuje co nejširší rozsah služeb, zahrnutý v nabídkové ceně. Komise seřadí nabídky od nejvhodnější k nejméně vhodné a přidělí jim počet bodu dle jejich pořadí podle tohoto kritéria. Nejvhodnější nabídka dle tohoto kritéria obdrží 100 bodů a každá další nabídka v pořadí obdrží počet bodů nižší o podíl hodnoty 100 a počtu hodnocených nabídek, vynásobený pořadím hodnocené nabídky zmenšený o 1. Nabídky tedy budou hodnoceny podle vzorce:“ Počet bodů kritéria
100 =
100 -
--------------------- * (pořadí nabídky – 1) počet nabídek
Druhý zadavatel k dané problematice přistoupil z jiného úhlu pohledu a uvedl poměrně detailní specifikaci toho, co bude předmětem hodnocení hodnotícího kritéria „Plán organizace zakázky“ s váhou 45 %. Jednalo se Ústecký kraj a nadlimitní veřejnou zakázku na služby s názvem ,,Získávání dotací z fondů EU“ (předpokládaná hodnota zakázky 200 mil. Kč) Předmětem této veřejné zakázky je poptávka služeb dotačního poradenství, poradenství s administrací projektů a řešením veřejných zakázek. Výše uvedené hodnotící kritérium bylo specifikováno následovně: „Předmětem hodnocení dílčího kritéria Plán organizace zakázky budou vybrané kvalitativní aspekty sledované v rámci jednotlivých sub-kritérií.
Pro účely hodnocení dílčího kritéria Plán organizace zakázky předloží dodavatel Vzorový plán poskytování služeb, tj. komplexně rozpracovaný plán postupu dodavatele při poskytování služeb dle článku 3. zadávací dokumentace, obsahující zejména obecný popis (tj. popis vztahující se k typovému projektu, nikoliv ke konkrétnímu Projektu): (a) (b) (c)
činností dodavatele při grantovém poradenství vedoucích k doporučení vhodného projektu pro Zadavatele, úkonů dodavatele při zpracování žádosti o spolufinancování projektu včetně přípravy všech souvisejících dokumentů dle požadavků poskytovatele dotace postupů využívaných dodavatelem v průběhu dohledu nad realizací projektu.
Dodavatel je dále povinen ve Vzorovém plánu poskytování služeb detailně popsat zejména jím používané metodické postupy, interní a externí způsoby komunikace a nástroje pro vyhledávání a odstraňování vzniklých chyb v rozsahu umožňujícím vyhodnocení níže uvedených sub-kritérií Kvalita metodického zázemí dodavatele, Úroveň komunikační vazby a Funkčnost kontrolního systému. Primárním účelem postupu dodavatele popisovaného v jím předloženém Vzorovém plánu poskytování služeb musí být zajištění maximální efektivity a minimálního nákladového zatížení Zadavatele při čerpání dotací na Zadavatelem zvolený typový projekt. Vzorový plán poskytování služeb bude přílohou Rámcové smlouvy a Vybraný uchazeč bude při plnění předmětu této veřejné zakázky povinen dodržovat principy, metody a postupy, které v tomto plánu uvedl. Při hodnocení sub-kritéria Kvalita metodického zázemí dodavatele bude v rámci přiloženého Vzorového plánu poskytování služeb hodnocena použitá metodika poskytování služeb s ohledem na: (i) vhodnost a úroveň detailu popisovaných metodických postupů, (ii) přehlednost, provázanost a synergii metodických postupů, a (iii) nástroje pro zajištění kvality poskytovaných služeb. Při hodnocení sub-kritéria Úroveň komunikační vazby bude v rámci přiloženého Vzorového plánu poskytování služeb hodnocena úroveň informačních propojení s ohledem na: (i) rychlost a funkčnost interních informačních toků a externích informačních toků ve směru k Zadavateli, (ii) druhy použitých komunikačních nástrojů, (iii) způsob zajištění přímé interakce pověřených pracovníků Zadavatele a dodavatele, (iv) způsob zajištění zpětné vazby na reakce Zadavatele, a (v) propojenost komunikační vazby Zadavatel <-> dodavatel <-> poskytovatel dotace Při hodnocení sub-kritéria Funkčnost kontrolního systému bude v rámci přiloženého Vzorového plánu poskytování služeb hodnocen: (i) způsob zajištění preventivního a průběžného monitoringu chyb a jejich odstraňování, a (ii) systém interních motivačních prvků zaměřený na předcházení vzniku chyb na straně dodavatele.
V rámci všech tří sub-kritérií dílčího kritéria Plán organizace zakázky bude dále hodnocena jednoznačnost a srozumitelnost hodnocených aspektů ve smyslu shora uvedeného.“ Z mého pohledu jako uchazeče o veřejnou zakázku pak není možné určit, jakým objektivním způsobem bude zadavatel hodnotit obě tato hodnotící kritéria. Vzhledem k tomu, že se zjevně nejedná o chybu zadavatele, ale o jeho záměrnou volbu hodnotícího kritéria, je otázka, jestli je zde vůbec účelné volat po nějaké nápravě, která by měla vycházet od zadavatele. Obě hodnotící kritéria pak jednoznačně přenášejí část specifikace plnění zakázky na uchazeče s tím, že celý proces vydávají za snahu dosáhnout kvalitativně nejlepšího plnění, což je nicméně možné posoudit až na základě auditu ex post a nikoliv při hodnocení nabídek. Pokud zde totiž nebude zajištění poskytované služby v deklarované kvalitě, tak i při sebeobjektivnějším hodnocení nebude možné dosáhnout na 100 % efektivního výsledku, neboť hodnocení bude vždy vycházet z hodnot a popisů uvedených uchazeči v nabídkách (pak nastupuje otázka verifikovatelnosti a zajištění a nabízených hodnot).
ZÁVĚR Vzhledem k výše uvedenému je proto mým doporučením směřovat celý systém hodnocení do situace, kdy bude zadavatel vycházet z principů hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti při stanovování předmětu veřejné zakázky, tedy bude zde povinnost zadavatele přesně vymezit předmět plnění veřejné zakázky a způsob jeho plnění spolu se smluvními podmínkami celého budoucího vztahu tak, aby bylo možné hodnotit podané nabídky podle kvantitativních hodnotících kritérií. Toto je totiž jediný způsob, jak se vyhnout problémům s neefektivností veřejných výdajů, která pramení v nedokonalém způsobu výběru dodavatelů u veřejných zakázek.
Seznam literatury Jurčík, R. Partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem (veřejné zakázky, kvazikoncese a koncese) – úvahy de lege lata a de lege ferenda ve vztahu ke zjednodušení právní úpravy. In Sborník příspěvků z 2. ročníku mezinárodní vědecké konference „Veřejné zakázky a PPP projekty – potřebnost změny právní úpravy v EU a v ČR“ – konané dne 15. – 16.5.2008. Brno. Provozně ekonomická fakulta, MZLU, 2008 Ochrana, F. Možnosti posílení kritérií hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti v zákoně o veřejných zakázkách. In Sborník příspěvků z 2. ročníku mezinárodní vědecké konference „Veřejné zakázky a PPP projekty – potřebnost změny právní úpravy v EU a v ČR“ – konané dne 15. – 16.5.2008. Brno. Provozně ekonomická fakulta, MZLU, 2008 Ochrana, F. 2004, Veřejné zakázky – Metody a metodika efektivního hodnocení a výběru, Praha: Ekopress, ISBN 80-86119-79-3 Peková, J. Veřejné finance – úvod do problematiky, Praha: ASPI Publishing, s.r.o., ISBN 8086395-19-7 Soukopová, J. 2005, Metody hodnocení veřejných projektů, Disertační práce, Brno: Provozně ekonomická fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zákon o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. Mgr. Ing. Ladislav Kavřík Ekonomicko-správní fakulta MU, Lipová , 602 00 Brno, e-mail:
[email protected]