Zpracování a propagace díla Matyáše Bernarda Brauna.
Zpracování a propagace díla Matyáše Bernarda Brauna Bakalářská práce
Romana Vašáková
Vysoká škola polytechnická v Jihlavě Katedra cestovního ruchu
Vedoucí práce: ak. mal. Vladimír Netolička
Stupeň odborné kvalifikace: bakalář
Jihlava 2009
Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří mi byli během zpracování bakalářské práce nápomocni a poskytli mi potřebné informace a především děkuji panu Vladimíru Netoličkovi, vedoucímu mé práce, za jeho pomoc, cenné rady a odborné informace.
Copyright © 2009 Romana Vašáková
Abstrakt VAŠÁKOVÁ, Romana: Zpracování a propagace díla M. B. Brauna. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce ak. mal. Vladimír Netolička. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2009. 76 str.
Tato bakalářská práce pojednává o jednom z nejúspěšnějších českých barokních sochařů – Matyáši Bernardu Braunovi a jeho sochařském díle. Stručně je zde rovněž shrnuto baroko a barokní sochařství jako celek. Hlavním cílem mé práce bylo vytvořit zájezd, který by se stal zcela novou nabídkou pro cestovní kanceláře nebo agentury a případné zájemce o něj seznámil s dílem tohoto sochaře. Teoretickou část tvoří stručná charakteristika období baroka a barokního sochařství, světového i českého. Tato část je také věnována zejména životu Matyáše B. Brauna a jeho obsáhlé tvorbě, nacházející se na řadě míst České republiky. Praktická část se týká již zmíněného zájezdu. Je zde vytvořen jeho celkový popis, časový harmonogram a kompletní kalkulace cen celého zájezdu. V závěru je zájezd nabídnut cestovním kancelářím a agenturám na území kraje Vysočina. Klíčová slova: Baroko. Barokní sochařství. Socha. Matyáš Bernard Braun. Zájezd. Cestovní kancelář.
Abstract VAŠÁKOVÁ, Romana: Work of sculptor M. B. Braun and its promotion. Bachelor work. College of Polytechnic Jihlava. Department of tourism. The work supervisor ak. mal. Vladimír Netolička. Degree of professional qualification: bachelor. Jihlava 2009. 76 pages.
This bachelor work is about one of the most successful Czech baroque sculptors – Matyáš Bernard Braun and his work. There is also short summary of barocco and baroque statuary as a whole. The main objective of my work was create a tour which would become a new offer for tour operators or travel agencies and possible interested persons would introduce with work of this sculptor. The theoretical part is consists of short characterization of baroque period and baroque statuary, international and czech. This part is also about life of Matyáš Bernard Braun and his large creation which is situated in many places of The Czech republic. In the practical part there is create a tour. There is its over-all description, chronological harmonogram and complete price calculation of whole tour. In the end of this work is tour offered to tour operators and travel agencies in Vysočina region. Key words: Barocco. Baroque statuary. Sculpture. Matyáš Bernard Braun. Tour. Tour operator.
Předmluva Zadání mé bakalářské práce zní „Zpracování a propagace díla jednotlivého sochaře“ Toto téma mě zaujalo již zpočátku, při jeho výběru a za sochaře jsem si zvolila barokního sochařského mistra Matyáše Bernarda Brauna. Historie a vše co je s ní spojeno včetně výtvarného umění mě zajímalo a určitým způsobem přitahovalo už od raných školních let. I to bylo jedním z důvodů proč jsem si vybrala toto téma. A proč právě Matyáš Bernard Braun? Jeho jméno mi v mysli utkvělo díky dějepisu již na základní škole, kdy však informace o něm a jeho díle byly shrnuty do několika stručných vět. Postupem času se mé poznatky o tomto umělci rozvíjely, ale i přesto pro mne během zpracování této práce bylo překvapením, jak obsáhlá jeho tvorba je a kde všude je na našem území k nalezení. Česká republika skýtá celou řadu kulturních a historických památek, které jsou dle mého názoru mnohdy opomíjeny. Většina cestovních kanceláří svou nabídku směřuje do pobytových destinací nebo za poznáním nejvíce propagovaných památek v domácím i zahraničním prostředí. V zastoupení naší země je to např. Praha. Proto jsem se prostřednictvím této práce rozhodla potencionálním domácím popřípadě i zahraničním turistům tuto nabídku rozšířit o zájezd směřovaný i do méně vyhledávaných míst, která zájemcům přiblíží české barokní umění. Za raritu v tomto ohledu můžeme v našich končinách považovat právě Matyáše Brauna. Část z jeho velkolepé a ojedinělé tvorby jsem zahrnula do programu svého zájezdu nazvaného „Po stopách M. B. Brauna“. Má bakalářská práce se skládá ze dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části se věnuji obecně období baroka, světovému i českému baroknímu sochařství a zejména životu Matyáše Brauna a jeho dílu, čítajícímu nespočetné množství soch a plastik, jenž jsou na našem území k nalezení. Praktická část je tvořena poznávacím zájezdem, kde je celý zájezd popsán, je zde vytvořen časový harmonogram zájezdu a propočtena celková kalkulace cen celého zájezdu. Zájezd je třídenní a za cíl má účastníky seznámit nejen s dílem tohoto sochařského mistra, ale s barokním uměním vůbec.
Obsah ABSTRAKT...............................................................................................................................6 ABSTRACT ..............................................................................................................................7 PŘEDMLUVA...........................................................................................................................8 OBSAH......................................................................................................................................9 SEZNAM ILUSTRACÍ, TABULEK A MAP........................................................................11 ÚVOD.......................................................................................................................................12 1 TEORETICKÁ ČÁST .........................................................................................................13 1.1 BAROKO..................................................................................................................................13 1.2 BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ...............................................................................................................13 1.2.1 SVĚTOVÉ BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ .................................................................................................14 1.2.2 ČESKÉ BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ....................................................................................................14 1.2.2.1 Matěj Václav Jäckl........................................................................................................15 1.3 ŽIVOT MATYÁŠE BERNARDA BRAUNA.........................................................................................16 1.3.1 RODINA..................................................................................................................................16 1.3.2 POČÁTKY ...............................................................................................................................16 1.3.3 CESTA DO ITÁLIE ....................................................................................................................17 1.3.4 NÁVRAT DO TYROL .................................................................................................................18 1.3.5 ŽIVOT V ČECHÁCH...................................................................................................................19 1.3.6 SROVNÁNÍ S F. M. BROKOFEM..................................................................................................21 1.4 DÍLO MATYÁŠE B. BRAUNA.......................................................................................................22 1.4.1 PRAHA...................................................................................................................................22 1.4.1.1 Karlův most....................................................................................................................22 1.4.1.2 Clam-Gallasův palác......................................................................................................25 1.4.1.3 Černínský palác..............................................................................................................26 1.4.1.4 Socha sv. Judy Tadeáše..................................................................................................27 1.4.1.5 Kostel sv. Klimenta .......................................................................................................28 1.4.1.6 Náhrobek hraběte Šlika v Chrámu sv. Víta.....................................................................29 1.4.1.7 Vrtbovská zahrada..........................................................................................................29 1.4.1.8 Thunovský palác.............................................................................................................31 1.4.1.9 Královská zahrada..........................................................................................................31 1.4.1.10 Velkopřerovský palác................................................................................................32 1.4.1.11 Dům č.p. 727 v Dlouhé třídě.....................................................................................32 1.4.1.12 Dům č.p. 592 v Celetné ulici.....................................................................................33 1.4.2 KUKS.....................................................................................................................................33 1.4.2.1 Blahoslavenství..............................................................................................................34 1.4.2.2 Alegorie náboženství......................................................................................................35 1.4.2.3 Alegorie Ctností a Neřestí..............................................................................................35 1.4.2.4 Další díla v Kuksu ........................................................................................................37 1.4.3 BETLÉM U KUKSU....................................................................................................................37 1.4.3.1 První skupina plastik ...................................................................................................38 1.4.3.2 Druhá skupina plastik.....................................................................................................39 1.4.4 LYSÁ NAD LABEM.................................................................................................................40 1.4.5 STARÁ BOLESLAV.................................................................................................................41 1.4.6 CÍTOLIBY ............................................................................................................................41 1.4.7 TEPLICE...............................................................................................................................43 1.4.8 DUCHCOV............................................................................................................................44 1.4.9 HLAVENEC...........................................................................................................................45 1.4.10 JAROMĚŘ............................................................................................................................46 1.4.11 LITOMYŠL..........................................................................................................................47 1.4.12 LIBEREC............................................................................................................................48
1.4.13 PLASY...............................................................................................................................48 1.4.14 KLADRUBY........................................................................................................................49 1.4.15 KONOPIŠTĚ .......................................................................................................................50 1.4.16 VALEČ..............................................................................................................................51 2 PRAKTICKÁ ČÁST.............................................................................................................53 2.1 PROGRAM ZÁJEZDU....................................................................................................................53 2.1.1 UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ......................................................................................55 2.1.2 DOPRAVA...............................................................................................................................56 2.2 HARMONOGRAM ZÁJEZDU...........................................................................................................57 2.3 KALKULACE ZÁJEZDU.................................................................................................................60 2.3.1 NEPŘÍMÉ NÁKLADY NA CELOU SKUPINU........................................................................................60 2.3.2 PŘÍMÉ NÁKLADY NA 1 ÚČASTNÍKA..............................................................................................63 2.4 NABÍDKA PRO CK.....................................................................................................................65 ZÁVĚR.....................................................................................................................................66
CITOVANÁ LITERATURA........................................................................................67 BIBLIOGRAFIE...........................................................................................................68 PŘÍLOHY......................................................................................................................71
Seznam ilustrací, tabulek a map Obr. 1: Obr. 2: Obr. 3: Obr. 4: Obr. 5: Obr. 6: Obr. 7: Obr. 8: Obr. 9: Obr. 10: Obr. 11: Obr. 12: Obr. 13: Obr. 14: Obr. 15: Obr. 16: Obr. 17: Obr. 18: Obr. 19: Obr. 20: Obr. 21: Obr. 22: Obr. 23: Obr. 24: Obr. 25: Obr. 26:
Podobizna M. B. Brauna ………………………………………………… 16 Sv. Luitgarda ……………………………………………………………. 22 Sv. Ivo …………………………………………………………………… 23 Sv. Ludmila s Václavem ………………………………………………… 24 Triton ……………………………………………………………………. 25 Herkulové na průčelí paláce …………………………………………….. 26 Sv. Ambrož ……………………………………………………………… 28 Ceres v salle tereně ………………………………………………………. 30 Atlas na bráně zahrady …………………………………………………… 30 Sousoší Noci …………………………………………………………….. 31 Průčelí kostela Nejsvětější Trojice v Kuksu …………………………….. 34 Statečnost ………………………………………………………………… 35 Víra ……………………………………………………………………….. 35 Obžerství …………………………………………………………………. 36 Galliotický trpaslík ………………………………………………………. 37 Jan Garin v Betlémě ……………………………………………………… 38 Anděl Gloria ……………………………………………………………… 39 Únor, zámecký park Lysá n/Labem ………………………………………. 40 Chronos …………………………………………………………………… 42 Statue Nejsvětější Trojice, Teplice ……………………………………….. 43 Průčelí zámku s Braunovými sochami ……………………………………. 44 Pomník Karla VI., Hlavenec ……………………………………………… 45 Náhrobek Anny Miseliusové ……………………………………………... 46 Krucifix s Ukřižovaným ………………………………………………….. 49 Hlavní oltář kostela Nanebevzetí P. Marie ……………………………… . 50 Pomník hraběte Šporka …………………………………………………… 51
Mapa 1: Trasa Havlíčkův Brod – Kuks …………………………………………….. 56 Mapa 2: Trasa Hradec Králové-Lysá n/L-Hlavenec-Stará Boleslav-Praha…………. 57 Mapa 3: Trasa Florenc-Pražský hrad………………………………………………… 58 Tab. 1: Sazby mýtného pro dálnice a rychlostní silnice……………………………… 60
Úvod Z mého pohledu je sochařská tvorba, ať už jako samostatné dílo nebo jako dekorativní prvek různých staveb, mnohdy opomíjena. Tato skutečnost má několik důvodů. Jednak ne příliš velký zájem lidí způsobený z části nedostatečnou propagací tohoto umění a jednak orientace cestovních kanceláří na masivní nabídku pobytových zájezdů v zahraničních letoviskách a poznávacích zájezdů za nejpreferovanějšími památkami a místy jakými jsou metropole Paříž, Londýn nebo Řím. V České republice je tento trend zaměřen převážně na lokalitu Prahy, Jižních Čech, Západočeského lázeňského trojúhelníku a památek světového dědictví UNESCO. A i přesto, vezmeme-li např. právě Prahu, řada turistů, českých i zahraničních, procházejících po Karlově mostě a míjejících zdejší sochy nemá pravděpodobně ponětí, že právě stojí před dílem pocházejícím z rukou velikánů Brauna, Brokofa či Jäckla. Největší pozornost turistů je soustředěna zpravidla na prvotně viditelná díla, např. historické stavby, a až poté je jejich zrak zaměřen na bližší detaily v podobě malířské a sochařské výzdoby. Přičemž malba v porovnání se sochami často vítězí, neboť malířské ztvárnění nabízející obrovskou škálu barev je pro pozorovatele snazší k porozumění „co tím chtěl vlastně básník říci.“ U sochařského díla málokdy narazíme na barevné provedení, které již samo o sobě v divákovi vyvolá jisté emoce. Vyjádření významu sochy je omezeno pouze na tvary, které jí její autor svým dlátem dal. Proto celkové pochopení tohoto významu může být pro člověka těžší než např. u již zmiňované malby. Proto jsem se v teoretické části snažila zmapovat a popsat čtenářům této práce převážnou většinu děl pocházejících od Matyáše Bernarda Brauna, právem nazývaného mistrem českého barokního sochařství a přiblížit nejdůležitější a klíčového okamžiky jeho života. Na základě toho jsem v praktické části navrhla poznávací zájezd, který je situován do několika míst České republiky spojených s Matyášem Braunem a jeho tvorbou. Zájezd nazvaný „Po stopách M. B. Brauna“ je třídenní a mou snahou bylo do něj zahrnout nejpodstatnější část Braunovy práce. Případné zájemce seznámí s jeho dílem např. v Kuksu, nedalekém Betlémě, Staré Boleslavi a v neposlední řadě v Praze. Tento zájezd je mým původním a originálním dílem.
1 Teoretická část 1.1 Baroko Baroko je umělecko-kulturní směr, který panoval v Evropě v letech 1600-1750. Vznikl v Itálii, kde centrem veškerého umění byl Řím, a postupně pronikl do celé Evropy. Charakteristické je stírání hranic mezi architekturou, sochařstvím a malířstvím za účelem vzniku jednotného společného účinku. Výrazným prvkem barokního umění je pohyb. Baroko je dynamické a ideálem je ovál a elipsa. Typické jsou asymetrické formy, vyklenutá a vydutá zaoblení, nadsazené proporce, prostorově rozvinutá gesta. Charakteristická je osovost. [např. a, 2009] Význam baroka měl být u nás anulován a zneužit jako symbol protireformace. Baroko neznačilo pouze umělecký sloh, předposlední univerzální a jednotný v celé Evropě, ale i způsob života.
1.2 Barokní sochařství Barokní sochařství je přímým protikladem sochařství renesance. Opustilo tvarově vyrovnaný střízlivý ideál renesanční krásy. Bylo úzce vázáno na architekturu, neboť plastiky a skulptury sloužily architektuře především jako dekorační prvek. Nejčastěji se objevovaly jako ozdoba
barokních budov, mostů, kostelních interiérů i exteriérů,
hradních nádvoří, jako součást fontán a kašen měly své místo uprostřed náměstí a samozřejmě zdobily barokní schodiště, galerie a zahrady. Obvyklými náměty byly sochy světců, alegorie a náboženské náměty plné dramatického vzruchu, obestřeny kouzlem vzrušení. „Sochy byly zachyceny s monumentální nadsázkou vnitřní citovosti, jakoby zbavené existence v tomto světě, kdy se ve tváři zračí zanícenost a duše vyobrazených postav se upíná vzhůru ke stavu mystické extáze. Celé dílo pak působilo svou nadnesenou dynamičností a divadelní vznešeností. K ještě většímu efektu neklidu a dramatické citovosti byla často přidána hra světla a stínu v záhybech rozevlátých rouch a drapérií.“ [b, 2008] V lidovém umění baroko představovaly kapličky, křížové cesty, mezníky a milníky. Velmi časté jsou také monumentální plastiky, mariánské a morové sloupy.
Největší snaha barokních sochařů spočívala ve snaze co nejpřesvědčivěji zachytit duševní stavy svých postav – bolest, radost, překvapení, strach, soustřední – a přiblížit je divákovi.
1.2.1
SVĚTOVÉ BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ
Gian Lorenzo Bernini (1598 – 1680) italský sochař, malíř a architekt je takřka synonymem světového barokního sochařství. Svým slohotvorným významem prakticky závazně určil podobu barokní sochy. Na něj do jisté míry navazují téměř všichni ostatní barokní sochaři, včetně Matyáše Bernarda Brauna a Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. „V Berniniho tvorbě je soustředěna barokní energie, exaltovanost a robustnost. Sochy výjimečně věrně zachycují povrch drapérie i lidské kůže, pohyb lidského těla i vnitřní emoce.“ [c, 2007] V sochařských dílech prohluboval individuální charakteristiku, pohyb, dramatičnost a výraz. Charakteristické je spojení s prostorem, odstranění soklu a jednopohledovost. Jeho prací je např. Náhrobek hraběnky Matyldy Toskánské v bazilice sv. Petra v Římě, Svatý Longinus, Apollon a Dafné, David, Fontána Barcaccia, Náhrobek Urbana VIII., Fontána čtyř řek, Vidění sv. Terezie z Avily a celá řada dalších skvostných děl. Dalšími světovými barokními sochaři byli Francouzi Francois Giardon, který se podílel na sochařské výzdobě Louvru, Pierre Puget, jenž byl představitelem berninovské linie nebo Antoine Coysevox. Mezi španělské zástupce barokního sochařství patří Gregorio Fernandez, Juan Martinéz Montanés a Pedro de Mena, kteří vytvářeli polychromované dřevěné sochy silně působící na city.
1.2.2
ČESKÉ BAROKNÍ SOCHAŘSTVÍ
Barokní sochařství začalo do Čech pronikat v první polovině 17. století v podobě řezbářských děl ve velkých hlavních oltářích a italských štukatur souvisejících s architekturou. Postupně se rozvíjelo a raný barok v českém sochařství je spojen se jménem Jan Jiří Bendl. V 70. a 80. letech 17. století ovládal jeho vážný a střízlivý realismus pražskou plastiku a dostal se i mimo Prahu v podobě děl jeho žáků. Mezi jeho díla patří např. sochy na průčelí kostela sv. Salvátora v Klementinu, řada apoštolských figur uvnitř
téhož kostela a další. Mnoho raně barokních figurín se dochovalo v kostelech českého venkova. Po roce 1680 nahrazují Bendlův odkaz nové podněty, přicházející do Prahy z různých stran a v různé intenzitě a přinášející římský vrcholný berniniovský barok. Popis byl nahrazen výrazem, pohybové ztvárnění soch bylo důrazně oživeno a začalo se používat prostorové otevření figurální skladby. Sochaři tohoto období byli Jan Brokof, jenž jako první získal zakázku na první sochařské práce na Karlově mostu, dále Jan Oldřich Mayer, František Preiss, Matyáš Hueber a další. Významným sochařem byl Matěj Václav Jäckl.
1.2.2.1 Matěj Václav Jäckl Matěj Václav Jäckl (1655 – 1738) nepřímo, ale velmi blízce, od svého učitele poznal Berniniho styl a prostřednictvím svých děl Prahu s tímto uměním seznamoval. Založil velkou dílnu proslulou velkou produkcí a je považován za uměleckého předchůdce Matyáše Bernarda Brauna. Těžištěm jeho tvorby byla dřevěná plastika, nevyhýbal se ale ani kamenným sochám. Typický je pro něho měkký pohyb a malebná drapérie. „Oltáře, které vytvořil pro pražský kostel křižovníků, ukazují nové, divadelní a iluzivní uspořádání; nástavec hlavního oltáře zde byl, poprvé v barokní Praze, proměněn v jedinou pohnutou scénu nebeského vidění, jejímž hledištěm je celý kostel.“ (Blažíček,1967, str. 64) Jeho dalšími pracemi jsou např. sv. Anna, skupina dominikánů a skupina sv. Bernarda na Karlově mostě, výzdoba kostela v Břevnově, Broumově a v Chotěšově.
1.3 Život Matyáše Bernarda Brauna 1.3.1
RODINA
Matyáš Bernard Braun, sochař a řezbář tyrolského původu, jeden z nejvýznamnějších představitelů české vrcholně barokní plastiky, se narodil
24. února 1684
v Sautensu, malé vsi nedaleko obce Oetz, na panství cisterciáckého kláštera ve Stamsu u Insbrucku. Druhého dne byl pokřtěn na jméno Matěj, Matyáš. Stal se pátým z devíti dětí kováře a sedláka Jakuba Brauna a Magdaleny rozené Neureuterové. Braunova rodina byla výtvarně nadaná – mladší
Obr. 1: Podobizna M. B. Brauna Zdroj: [14]
Matyášův bratr Dominik byl malířem a jeho synovec Antonín byl rovněž sochařem. Jejich umělecký talent má pravděpodobně původ z rodu matky Neureuterové, jejíž synovec Michal vynikl jako výtečný umělecký zámečník. Z otcovi strany zdědil Matyáš manuální zručnost, schopnost ovládat dláto i kladivo, což mu později usnadnilo zpracování tvrdého českého pískovce. (např. Poche, 1986, str. 11)
1.3.2
POČÁTKY
„Matyášovu osobnost, životní poslání a dílo formovalo i prostředí, v němž prožil své útlé mládí a jinošství. Vysoké hory ze všech stran uzavíraly jeho obzor, v němž permanentní vnímání rozporů mezi výškou a hloubkou utvářelo vyhraněné prostorové cítění. To pak určovalo i jeho přístup k přetváření plastické hmoty. Terénní situace a protiklady sluncem ozářených a zastíněných hor předurčovaly jeho optický modelační názor, jeho smysl pro iluzionistickou působivost sochařského projevu.“ (Poche, 1986, str. 11) Na jeho sklon k sochařské tvorbě měla bezesporu vliv exploze řezbářské činnosti v rakouských zemích v průběhu 17. století. Nová vlna náboženské horlivosti vyžadovala nové výstavby a přestavby klášterních svatyň zároveň s masivním vybavováním
původních církevních objektů novým zařízením. To vše znamenalo nezvyklé množství sochařské tvorby. Braunovy Tyroly by však zůstaly v oboru sochařské práce značně sterilní, nebýt řezbáře Ondřeje Thamasche (1639 – 1697) a jeho díla. Thamasch vynikal prostorovostí a hybností sochařského objemu a schopností vtělovat do tváří i gest věrodatný výraz duševního rozpoložení. Mladému Braunovi bezpochyby neušla krása Thamaschovy sochařské výzdoby vévodské
krypty
v kostele,
jehož
byl
častým
návštěvníkem.
Je
velkou
pravděpodobností, že Braun u tohoto umělce získával předpoklady a zkušenosti pro svou budoucí profesi. Již ve 14 letech chápal pokrokové základy umění tohoto mistra a naučil se tyto zásady uvádět v život.
1.3.3
CESTA DO ITÁLIE
Setkání s římsky školenými umělci ho nejspíše přimělo k rozhodnutí následovat jejich příkladu a prohloubit poznatky nabyté u Thamasche a r. 1699 nastoupil putování do Itálie. Díky svému nadání a zřejmě i pověsti Thamaschova žáka získal pro svou cestu podporu opatské vrchnosti Delší čas strávil především v severní Itálii, kde ze zdejšího sochařství získal zásobu tematických i kompozičních motivů, které později uplatnil při nejrůznějších úkolech samostatné sochařské práce. Nejvíce získal v Benátkách, které byly hlavní přestupní stanicí postupu Berniniho slohu na cestě do ostatní Evropy. Samotný Bernini tu nezasáhl, jeho směr tu rozšířili jeho žáci. Jejich plastiky Braunovi umožnily setkat se s rozvinutou tradicí Berniniho umění, která se pak odrazila v odvážných figurálních scénách jeho budoucí oltářní výzdoby. Pobyt zde mu také pomohl rozvinout jeho modelační princip získaný u Thamasche a naučil ho, jak působivě komponovat pohyby, gesta i mimiku figur. Ve Veroně viděl působivost sochařských portrétů v antikizujících úborech, v Benátkách poznal typologii některých světců (např. sv. Jeronýma a sv. Šebestiána), ze zahradních figur v Montagnanu odvodil i koncepci své zahradní plastiky. Na své cestě navštívil také Florencii, kde se střetnul s díly slavného Michelangela a mohl zde poznat i první práce svého středoevropského kolegy Berniniovce Balthasara Permosera.
„Z prací Michelangela vypozoroval a odvodil dynamismus výrazu i monumentální sochařskou prostorovost a pevný kompoziční řád. Jeho dílo naučilo Brauna sochařské přímočarosti a technické solidnosti a dlouho ho chránilo před imitativností a povrchností, velkým nebezpečím sochařského iluzionizmu.“ (Poche, 1986, str. 16) Dokonalého naplnění svých tužeb dosáhl ale až v Římě, kde mohl zrakem i rukou vnímat dokonalou krásu postav stvořených Berniniho dlátem. Vliv na mladého Brauna měla zajisté i poberniniovská iluzivní plastika. V obdivu stanul také před díly Berniniho francouzských následovníků.
1.3.4
NÁVRAT DO TYROL
Vyzbrojen bohatými zkušenostmi a hlavně prohloubeným poznáním směru římského sochařství se kolem roku 1704 vrátil do své vlasti. Po svém návratu spoléhal na to, že po Thamaschově smrti vzhledem ke svému školení v Itálii a podpoře od kláštera ve Stamsu získá zaměstnání na dalším sochařském díle v rozestavěném areálu stamského klášterního komplexu. Zažil ovšem zklamání při zjištění, že tomu tak nebude z důvodu nutnosti šetřit k ozdravení klášterního hospodářství. Jinak tomu nebylo ani jinde v okruhu jeho rodné krajiny. Pro pokračování ve stavební a umělecké činnosti neměl tedy ani prostředky a ani smysl. Nezbývalo mu proto nic jiného, než se ohlížet po existenčních možnostech jinde, v čemž mu pomohli dva kněží stamského kláštera, kteří oceňovali jeho nadání a schopnost náročných sochařských úkolů a zprostředkovali mu možnost práce u českých cisterciáků. Proto téměř pětadvacetiletý Matyáš opouští v polovině prvního desetiletí 18. století svůj rodný kraj a nastupuje cestu do Čech, aby zde už natrvalo zakotvil. Cestou své výtvarné vzdělání nepochybně doplnil i pobytem u významných berniniovců v rakouských zemích. Zavítal do Salcburku, který byl v druhé polovině 17. století jakýmsi centrem italské barokní kultury na severu od Alp. Zde mohl rozšířit své zkušenosti v řezbářství i práci s mramorem a zároveň blíž poznat principy sochařské práce v kameni. Významným přínosem salcburské iluzivní plastiky k Braunově poznání byl i zdejší modelační systém, který je později jasně vidět v jeho dílech – příznačný modelační přístup, tvárné, v obrysech oblé zpracování tvarů, vyznačující se jen jasnými polotóny s bohatou škálou prostupujících se světel a stínů, které rozechvívají plochy těl i drapérií. (např. Poche, 1986 str. 20)
1.3.5
ŽIVOT V ČECHÁCH
Matyáš Bernard Braun jako mladý a neznámý umělec přišel do Čech roku 1708 na pozvání opata plaského kláštera Evžena Tittla. Do roku 1710 pobýval v Plasech a poté v domě čp. 22 v Široké ulici na Novém Městě pražském. Po usídlení v Praze založil svou vlastní dílnu, která se během následujících patnácti let stala se šesti tovaryši největší sochařskou dílnou v Praze s nejvyššími zisky. V roce 1710 vytvořil své první známé, velkolepé dílo – sousoší sv. Luitgardy. Péče, kterou sousoší sv. Luitgardy věnoval, byla násobena úmyslem, že je prováděl jako svůj mistrovský kus. Měla se stát doporučením k přijetí do cechu pražských řezbářů i dokladem k žádosti o udělení pražského měšťanství a otevřít mu tak možnost volného výtvarného působení v Čechách. Udělení měšťanského práva dne 21. ledna 1711 na Novém Městě pražském a zakoupení rodinného domu čp. 671 na Dobytčím trhu na Novém Městě r. 1714 Brauna natrvalo připoutalo k nové vlasti, která ho s uznáním přijala a poskytla mu nejširší pole působení. Málokterý ze zahraničních umělců, kteří se v českých zemích usadili, dosáhl takového úspěchu a hmotných zisků jako právě on. Mimo domu na Dobytčím trhu Braun vlastnil po Praze několik dalších, např. dům U Tří lilií a dům U Stoličkářů v Široké ulici, dům na Zderaze a dům Na Zbořeni na Novém Městě pražském. Mezi pražskými měšťany Braun získal v brzké době dobré přátelé, např. malíř Petr Brandl a architekt František Maxmilián Kaňka, kteří se tehdy nezkušeného přistěhovalce ujali a pomáhali mu při jeho další životní cestě v nové vlasti. S Kaňkou ho pojilo obzvlášť věrné přátelství, jehož důkazem je i to, že Kaňka téměř po 25 let Matyáše prosazoval jako sochaře na svých stavbách. Také s Janem Jindřichem Dienebierem, vedoucím stavby Clam-Gallasova paláce, později stavebním písařem Pražského hradu, ho pojilo přátelství. Od počátku byl Braun též v dobrých vztazích s několika českými šlechtickými rody, které příbuzenskými vztahy nebo majetkem souvisely s jeho vlastí. Do let 1712 – 1713 je datováno Braunovo první setkání s hrabětem Františkem Antonínem Šporkem, kdy pro něho vytvořil prvé práce. Od té doby se pak vztah mezi těmito dvěma význačnými osobnostmi českého baroka stal již trvalým a v dějinách umění je známo málo případů, kdy soudržnost mezi uměleckým zákazníkem a výtvarníkem byla tak pevná a nepřetržitá jako právě ta jejich. Ale nejen vztah umělce a
zákazníka tyto dva pojil. Špork Brauna učinil svým dvořanem a důvěrníkem. Braun do Šporkových sídel nejezdil pouze jako sochař, ale také jako host. Zde se setkával s velice zajímavými lidmi, mezi nimi skladatel J. S. Bach, rytci Rentz a Montalegre, architekt Alliprandi, různí básníci a mnoho dalších osobností, které v té době měli ve společnosti své jméno. Roku 1718 se tehdy pětatřicetiletý Matyáš na jedné ze svých cest do Kuksu seznámil v Jaroměři s mladou Marií Alžbětou Miseliusovou, svou budoucí ženou. Ke sňatku došlo 9. října 1719 v Jaroměři a během života spolu počali pět dětí – Marii Markétu, Františka Josefa, Marii Josefu, Josefa Václava a Jana Františka. Roku 1725, tehdy dvouletá, dcera Marie Markéta zemřela. Žádné z dětí nezdědilo otcův talent a nevěnovalo se sochařskému řemeslu. Z údajů o Braunových honorářích a i z rozsahu jeho díla, které převyšovalo práci ostatních sochařů v českých zemích, vyplývá, že to byl umělec na jiné zámožný, o čemž také svědčí i výše zmiňované vlastnictví několika domů. Většina Braunových domů byla však v průběhu let zbořena a jediný dodnes stojící je dům čp. 671 na Dobytčím trhu na Novém Městě pražském, kde Braun pobýval až do své smrti. „Starosti o toto značné jmění a neutuchající zájem o trvalý hospodářský prospěch dílny a o práci, jíž se dílna zabývala, což obojí bylo jistě v přední míře podloženo péčí o rodinu, dávaly Matyášovi zapomínat na trudný tělesný stav.“ (Poche, 1986, str. 293) Již od roku 1727 mu život ztrpčovala obvyklá nemoc sochařů a kameníků – souchotiny (tuberkulóza), která ho postupně vzdálila od činné tvůrčí práce. Pozemský osud Matyáše Bernarda Brauna se naplnil dne 15. února 1738, kdy předčasně, ve věku 54 let, zemřel ve svém rodinném domě „U Kamenného stolu“. Pohřeb se konal den nato a Braun byl pohřben ve společné kryptě kostela sv. Štěpána. O šest týdnů později zemřel Braunův dávný mecenáš hrabě František Antonín Špork. Braunovu dílnu zdědil jeho synovec Antonín Braun, kterému však osud nepřál, aby se stal strýcovým pokračovatelem. Antonín Braun zemřel roku 1742. „Antonínovým úmrtím se uzavřela i sochařská dílna obou Braunů, jejíž třicetileté působení znamenalo nejvyšší vypětí výtvarné vůle na poli českého sochařství 18. století, vypětí, jež dosáhlo mezinárodní úrovně a pověsti a které zároveň nejpočetnějším dílem obohatilo obsah naší barokní plastiky.“ (Poche, 1986, str. 294)
1.3.6
SROVNÁNÍ S F. M. BROKOFEM
Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokof, to dvě z nejvýznamnějších tváří českého barokního sochařství. Jejich dílny mezi sebou soupeřily o zakázky v Praze, ale pojetí soch každého z nich je naprosto odlišné. Brokof tesal sochy mohutné, působící klidným a vyrovnaným dojmem, avšak plné vnitřního napětí, jenž vyjádřil umírněným gestem. Jeho dílo se jeví jako dílo sochaře vyrovnaného a objektivního ve výrazu, upřednostňujícího krásu zjevu před vyjadřováním psychických konfliktů. Brokof reprezentuje spíše klasičtěji chápané sochařství. Naproti tomu Braunovy sochy vyzařují neklid. Z jejich tváří lze vyčíst každé hnutí mysli, těla se zdají být v pohybu, vypjaté okamžiky jsou zdůrazněny vypjatými divadelním gesty a bohatým řasením šatu, a ona gesta dotváří dokonalou iluzi života. Brokof mohl Braunovu umění konkurovat pouze absolutní formální dokonalostí díla a ušlechtilou vyvážeností vnitřní i vnější dokonalostí formy.
1.4 Dílo Matyáše B. Brauna 1.4.1
PRAHA
Po Praze nalezneme celou řadu soch a plastik pocházejících z rukou Matyáše Brauna. Mezi nimi sochy na Karlově mostě, sochařská výzdoba kostela sv. Klimenta, ClamGallasova paláce, Vrtbovské zahrady a mnoho dalších. 1.4.1.1 Karlův most
1.4.1.1.1 Sousoší sv. Luitgardy Sousoší bylo provedeno roku 1710. Svědčí o tom nápisy
na
podstavci
navrženém
Františkem
Maxmiliánem Kaňkou. Jedná se o Braunovu první známou práci a zároveň o výtvarně nejkvalitnější dílo Karlova mostu. Originál je dnes umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a kopii vytvořil Jiří Novák a Bořivoj Rak v roce 1995. Pro Prahu bylo toto dílo opravdovým zjevením. Svým slohovým zaměřením předstihlo nejen tři slohově příbuzné mostní skupiny Matěje Václava Jäckla, ale i sousoší sv. Františka Borgiáše, které téhož roku na dalším mostním pilíři tesal Ferdinand Maxmilián Brokof.
Obr. 2: Sv. Luitgarda Zdroj: vlastní
„V sousoší je zachycena pravá mentalita vrcholně barokního člověka ve vší čistotě obsahu i formy. V ní se Praze ukázal s veškerou dokonalostí sloh, který v té době ovládal sochařství okolních kulturních center.“ (Poche, 1986, str. 28) Námět sousoší pravděpodobně stanovil opat Tyttl, jakožto objednavatel. Braunovo téma se však shoduje s námětem obrazu Petra Jana Brandla na bočním oltáři cisterciáckého kostela v Sedlci u Kutné Hory z roku 1729. Sousoší stejně jako Brandlův obraz zachycuje epizodu z legendy Luitgardy, slepé řeholnice, žijící ve 13. století ve Francii.
Podle legendy se Luitgardě ve snu zjevil Ukřižovaný, objal její rámě a dal jí políbit svůj probodnutý bok. „Braun zde dokázal vyjádřit myšlenkou formu, která zaujme svou dramatičností – žádný tvar není v klidu, i pohyby záhybů mají velký zdvih. Nejde o pouhou ilustraci události, ale o její výtvarné zhodnocení a vyjádření autorova uměleckého prožitku.“ (Dvořák, 2003, str. 78) Barokní úsilí zmocnit se výtvarným dílem smyslů diváka zde vyvrcholilo do svých ideových i technických mezí. Matyáš k tomuto cíli soustředil veškerý svůj talent, představivost i vynikající kamenickou techniku. Materiální podmínky a okolnosti této jeho práce nasvědčují tomu, že sv. Luitgardu tesal sám a přímo na Karlově mostě. Sousoší bylo přijato s plným uznáním. Také opat Tyttl byl nadmíru spokojen a zaplatil Braunovi honorář 1200 zlatých, což byla částka, která vysoce převyšovala odměny, jež se v té době platily za sochařské práce tohoto druhu. Sousoším svaté Luitgardy bylo do srdce Evropy importováno to nejčistší a nejryzejší z italského baroka - a navíc přetvořeno do nové, umělecky vyšší podoby. [d, 2009]
1.4.1.1.2 Sousoší sv. Iva Sousoší sv. Iva, patrona právníků, si roku 1711 u Brauna
objednala
právnická
fakulta
Pražské
univerzity. Originál dnes nalezneme v lapidáriu Národního muzea, kde bylo po snesení z mostu znovu sestaveno roku 1909, a nahrazeno kopií od Františka Hergesela. Toto dílo už nemá takový výtvarný dopad jako Sen sv. Luitgardy. Kompozice sousoší postrádá dějovou vázanost, která by ji plnila přesvědčující životností, jakou se vyznačuje sv. Luitgarda. Plastickou jednotu zde vytváří pouze symbolický obsah, který se váže k historii
Obr. 3: Sv. Ivo Zdroj: [15]
sv. Iva, faráře ve francouzském Losaneku, advokáta chudých, vdov a sirotků. (např. Poche, 1986, str. 36)
Sousoší se skládá ze čtyř postav, ústřední figury světce, za nímž v pozadí stojí alegorie Spravedlnosti se zavázanýma očima, avšak je krutá, drží v ruce meč. Z druhé strany je umístěna skupina matky s dítětem a starcem. Matka, obdarovaná žena, je symbolem těch, kteří se obraceli k tomuto svatému právníkovi o pomoc. Symbolický ráz sousoší, provedeného pravděpodobně podle kresby Petra Brandla, určil i jeho pojetí. Nedostatek psychické dynamiky a spojitosti postav je vyrovnán jejich osobitou duševní soustředěností. Každá odděleně prožívá svůj životní úděl - konejšivá jistota ve výrazu světce, odevzdanost a důvěra v postavě matky a starce a ušlechtilá lidskost ve figuře Spravedlnosti. „Kamenické provedení není však stejnoměrné, veškerá pečlivost se soustředí na postavu sv. Iva, která je z celého díla nejdůsledněji zpracovaná … Ostatní sochy již postrádají modelační iluzívnost.“ (Poche, 1986, str. 36)
1.4.1.1.3 Sv. Ludmila s malým Václavem Na místě, kde dnes sousoší sv. Ludmily s malým Václavem stojí, se od sklonku 17. století původně nacházela socha sv. Václava jako vítěze mezi dvěma anděly od italského sochaře Ottavia Mosta. Ta se ale během povodní roku 1784 zřítila do Vltavy a byla nahrazena Braunovou sochou sv. Ludmily s malým Václavem, která původně stála na Pražském hradě. Přesné datum vzniku sochy však není znám, datuje se po r. 1720. V současné době je originál sv. Ludmily umístěn ve vyšehradské Gorlici a na mostě stojí pouze kopie od Jiřího a Marceli Kačerových z roku 1999. Obr. 4: Sv. Ludmila s Václavem Zdroj: vlastní
Socha znázorňuje sv. Ludmilu se závojem v levé ruce, jímž byla uškrcena, pravou rukou ukazujíce do bible, v níž se učí malý Václav číst. Psychickou souvztažnost obou postav vyjadřuje mistrná, učitelská póza, v níž je Václavova babička podána. Je zde znázorněna s poutavou přesvědčivostí a jak se starostlivou péčí upozorňuje chlapce na obsah knihy. Na reliéfu podstavce je pak vyobrazeno Václavovo usmrcení.
1.4.1.2 Clam-Gallasův palác Výstavba paláce probíhala v letech 1713 – 1722. Hlavním architektem byl Jan Bernard Fischer z Erlachu, slavný architekt salcburských arcibiskupů. Braunovo přizvání ke spolupráci na tomto díle bylo pro mladého, ještě ne příliš známého umělce, vyznamenáním a zvlášť výrazným dokladem toho, jaké naděje byly do jeho schopnosti stavebníkem i architektem vkládány. V roce 1716 proběhlo osazování volné plastické dekorace, kterou Braun se svou dílnou postupně prováděl už od počátku roku 1714. Celé průčelí paláce je plné plastických děl a ani nádvoří a palácové schodiště nezejÍ prázdnotou. Clam-Gallasův palác je nejbohatěji plasticky zdobenou
Obr. 5: Triton Zdroj: vlastní
civilní barokní stavbou v Praze. Nejvýraznějším plastickým dílem paláce jsou dvojice Herkulů po stranách obou portálů paláce, jež na svých bedrech drží kladí a postamenty s dekorativními vázami. Zde můžeme být svědky nahrazení abstraktního architektonického článku konkrétní lidskou figurou, což je dosažení zásadních snah baroka o ztělesnění životnosti a pohybu v architektuře. Silná ohnutá těla Herkulů, hrající napjatými svaly, která Braun dokázal proporčně odlišit, oživují prázdný přízemek paláce. V podrobnostech ale kamenické zpracování těchto figur zaostává za kvalitou prvých Braunových pražských prací. Matyášovi kameníci se s největším úsilím snažili přiblížit mistrově představě, avšak pouze díky jeho osobní bedlivosti a retuším jeho dláta se Herkulové nestali statickými podpěrami, jakými podobné náměty architektonické plastiky bývají. Vynikající složkou plastické výzdoby paláce jsou reliéfní výplně na podstavcích Herkulů, na soklu váz a v kartuších nad okny. Znázorňují výjevy z báje o Herkulovi a další scény z antické mytologie. Znamenají nový mimořádný přínos v obsahu české barokní plastiky. Již zde se Braun ukázal, nepochybně sám kameník reliéfů, jako znamenitý mistr reliéfní sochařské práce. Dalším dílem Braunovým v Clam-Gallasově paláci je socha Tritona, jenž byla před rokem 1716 umístěna ve výklenku kašny palácového nádvoří.
Další prací Braunovy dílny určené k ozdobě atiky paláce bylo třináct soch antických bohů a bohyň, které byly však roku 1880 z bezpečnostních důvodů sneseny a přitom z větší části zničeny. Zachováno bylo pouze sedm figur Jupiter, Venuše, Merkur, Minerva, Vulkán, Apollón a neurčitelná figura, většinou v torzálním stavu, a různé zbytky. Každá z postav má určitý specifický výraz Jupiter představuje symbol rozšafné moudrosti, Apollón fyzické i duševní harmonie, Venuše je emotivním ztělesněním ženského sexu, Vulkán pracovního nadšení, Merkur vychytralé poslušnosti. Podle tří nejzachovalejších postav, Jupitera, Venuše a Merkura, byly vytvořeny kopie, jež byly na atice znovu postaveny a stojí zde dosud. (např. Poche, 1986, str. 65) Obr. 6: Herkulové na průčelí paláce Zdroj: vlastní
Zachované originály byly, pokud to šlo, znovu sestaveny a roku 1964 převedeny do sbírek Národní galerie v Praze. 1.4.1.3 Černínský palác Černínský palác na Hradčanech vznikal mezi lety 1669 – 1697, postrádal však náležitě reprezentační schodiště, kterým se vykazovaly mladší palácové stavby z počátku 18. století. Z tohoto důvodu se roku 1717 hrabě František Josef Černín rozhodl palác schodištěm obohatit a zároveň přistoupil k výzdobě reprezentačních komnat piana noble. Zřejmě Kaňkovou zásluhou, současně se složitou sochařskou prací na průčelí ClamGallasova paláce, převzal Braun úkol vyzdobit prostor nového schodiště Černínského paláce, jehož autorem byl právě Kaňka. V prostoru schodiště, pod monumentální freskou Pád Gigantů od Václava Vavřince Reinera, vytvořil Braun a jeho dílna pozoruhodné plastiky, které patřičně pozdvihly dojem ústřední palácové komunikace. Své dílo pro palác začal roku 1718, kdy ke konci tohoto roku jeho dílna vytesala pro zábradlí schodiště čtyři dvojice puttů-světlonošů, jež následujícího roku proložila čtyřmi ozdobnými kamennými vázami. Téhož roku 1719 Braun vyzdobil vstupní prostor schodiště velkolepou skupinou Merkura, Androniky a
Kupida. Mimo to stejného roku Braunova dílna provedla čtvero puttů na vyřezávaný rám zrcadla ve velké jídelně paláce. Veškerá výzdoba Černínského paláce bohužel beze stop zanikla již v 18. století. První škody se na ní podepsaly během francouzské okupace Prahy roku 1742, kdy byl palác vydrancován, a úplně zašla za obléhání Prahy Prusy roku 1757. 1.4.1.4 Socha sv. Judy Tadeáše Původ této sochy není doložen. Braun jí pravděpodobně vytvořil v letech 1712 – 1718 pro kostel Panny Marie Na louži v Praze I. Kostel byl však roku 1784 zrušen a jeho zařízení rozprodáno neznámo kam. Socha sv. Judy byla přemístěna do Klementina stojícího naproti kostelu. Vznik sochy v Braunově dílně zcela stvrzuje její sloh. Po sv. Luitgardě se jedná o Braunovo nejkrásnější, nepochybně vlastnoruční, dílo, v němž dostoupil hranic výtvarných možností, které určovala Berniniho sochařská dogmatika. „Sv. Juda je plnokrevným ztělesněním dynamické extatiky, projevem vášnivého citu bytosti planoucí duševním nadšením. Je to strhující improvizace náhlého výbuchu lidského citu, který se prolíná do všech pórů těla i roucha, uváděje vše do pohybu a víru. Přitom není tento pohyb bez řádu, zvládá ho vědomí vysoké ideje mravního estetického obsahu. Na první pohled je vidět vyšší cíl než plastické vytvoření konkrétní bytosti apoštola.“ (Poche, 1986, str. 40)
1.4.1.5 Kostel sv. Klimenta Výstavba kostela sv. Klimenta probíhala v letech 1712 – 1713 a roku 1715 začalo umělecké vybavování. Sochařskou výzdobou byl pověřen Matyáš Braun pravděpodobně opět zásluhou architekta Kaňky. Jeho autorství je zde archiválně doloženo pouze v případě kazatelny, avšak již František Martin Pelcl (1734 – 1801) mu v Braunově životopisu připsal veškerou zdejší sochařskou práci, což je až na několik případů zcela správné. Prvním Braunovým dílem pro tento kostel byly dvě čtveřice postav evangelistů a církevních otců v nikách kostelních pilířů a Vidění sv. Karla Boromejského v nástavci oltáře sv. Karla Boromejského.
Následovala
sochařská
výzdoba
kazatelny a řada dalších plastik. Výsledky Braunovy dílny v kostele sv. Klimenta, čítající na 200 plastik, se dělí do několika souborů. Kromě soch evangelistů a církevních otců (sochy sv. Ambrože, Augustina, Řehoře a Jeronýma) jsou to volně stojící plastiky na oltářích Očišťování Panny Marie
Obr. 7: Sv. Ambrož Zdroj: [16]
(sochy sv. Aloise, Stanislava Kostky, sv. Františka Xaverského), sv. Heraklia a sv. Josefa, dále plasticky tvarované nástavce pěti oltářů, postavy v menzách šesti bočních oltářů, figury na kazatelně a šest plastik na zpovědnicích. (např. Poche, 1986, str. 41) Dále Braun se svou dílnou vytvořil několik postav k výzdobě stříšek šesti zpovědnic. Jde o sochy kajícníků krále Davida, Marnotratného syna, sv. Maří Magdaleny, sv. Petra a sv. Dismase a sochu Dobrého pastýře. Figury krále Davida a Marnotratného syna patří k vrcholným dílům českého barokního řezbářství. Se vzájemným srovnáním zdejší obsáhlé a složité i časově nesourodé škály výtvorů Braunova ateliéru, vyplývá na povrch součinnost tří osobností, jež po svém a s různou výtvarnou jistotou, zájmem a dovedností uskutečňovaly Braunovy výtvarné ideje.
1.4.1.6 Náhrobek hraběte Šlika v Chrámu sv. Víta Návrh náhrobku hraběte Leopolda Šlika († 1723), polního maršálka a nejvyššího kancléře království českého provedl František M. Kaňka. Dohled na provedení děl měl generální stavební ředitel Pražského hradu hrabě Althan a stavební písař Jindřich Dienebier, Braunův přítel. (např. Poche, 1986, str. 140) Bezpochyby opět na návrh Kaňky a snad i Dienebierův byla sochařská výzdoba náhrobku svěřena Braunovi. Na architekturu ve tvaru obelisku na dvojitém soklu měl Braun za úkol vytvořit mramorovou bystu zesnulého hraběte, kamenné alegorické postavy Marta a Athény a dřevěnou sochu Fámy, sochu ležícího lva, dva putty, znak a atributy božstev. Dílo bylo hotovo roku 1725. Nejcennější částí náhrobku je samotná Šlikova bysta, výrazný realistický portrét vznešeného magnáta. Zbytek figurální stafáže náhrobku už nemá stejnou úroveň. Jedná se o práci dvou až tří pomocníků, projevujících různou čistotu a dokonalost výtvarné mluvy Braunovy dílny. „Jako celek působí sochařská výzdoba náhrobku divadelně a frázovitě. Není vázána na vyprávění o osobních ctnostech zesnulého hraběte, figury je symbolizují odloučeně, izolovaně.“ (Poche, 1986, str. 145) 1.4.1.7 Vrtbovská zahrada Vrtbovská zahrada byla vybudována v letech 1715 – 1720 u Vrtbovského paláce pro Jana Josefa hraběte z Vrtby, nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Nachází se na svahu Petřína na Malé Straně na rohu Karmelitské ulice a Tržiště. Jedná se o nemovitou kulturní památku I. stupně zapsanou na seznamu UNESCO v majetku Hlavního města Prahy. Zároveň je tato skvostná terasová zahrada italského typu považována za jednu z nejvýznamnějších a nejkrásnějších barokních zahrad. Autorem návrhu zahrady je František Maxmilián Kaňka, který pro hraběte z Vrtby nejprve přestavěl palác a následně vybudoval zahradu. „Vrtbovský palác, na rozdíl od zahrady, která si zachovala barokní stav bez zásadních změn, prošel výraznými úpravami.“ [e, 2005] Doba vzniku zdejších Braunových plastik je kolem roku 1725. Jeho dílo v zahradě je možno rozdělit do tří skupin. První tvoří sochy na vrcholu brány, která v prostoru domovního nádvoří otevírá vstup do zahrady. Jedná se o sochy Atlanta, Flóry a neurčené bohyně. Druhá je tvořena sochami Bakcha a Cerery v nikách interiéru sally
terreny a třetí jsou sochy antických božstev, skupina puttů a dekorativní vázy na pilířích zábradlí druhé zahradní terasy. Mimo to vytesala Braunova díla také deset malých váz pro terasu mezi postavy bohů Merkura, Jupitera, Minervy, Junony, Diany, Apollóna a Vulkána. Nejhodnotnějšími postavami z této sochařské stafáže jsou postavy Bakcha (Podzimu) a Cerery (Léta) v salle tereně. Jde o část nedokončeného souboru symbolických postav Čtyř ročních období, k jejichž úplnému zhotovení buď nedošlo, anebo se dvě zbývající sochy Venuše (Jaro) a Obr. 8: Ceres v salle tereně Zdroj: vlastní
Saturn (Zima) ztratily. (např. Poche, 1986, str. 171) Sochy jsou poměrně čisté a dobře dochované, jelikož jsou od
počátku chráněny umístěním v krytém prostoru. Ostatní sochy zahrady jsou velmi sešlé a ve smyslu Braunova náročného umění druhořadé. Mytologické sochy na terase zahrady byly vytesány někým, kdo se sice podřídil slohu a formální osobitosti Braunova umění, kdo ale nedokázal převést předobraz Braunova modelu v kámen ve vší slohové i umělecké důslednosti a čistotě. Přesto jsou tyto plastiky, ve smyslu Braunova umění sice konvenční, považovány za nejhodnotnější barokní zahradní plastiku v Praze. (např. Poche, 1986, str. 175) V podobném duchu jsou i plastiky portálu v nádvoří Vrtbovského domu. „Jejich výtvarný nedostatek je vynahrazen jinou hodnotou, jež spočívá v námětu postavy Atlanta na temeni portálového oblouku (jedná se Obr. 9: Atlas na bráně zahrady pouze o kopii, originál je umístěn v lapidáriu Národního
Zdroj: vlastní
muzea). Svým neobvyklým motivem ukazuje, že byl překomponován ze sochy Herkula, kterou v letech 1715-1719 pro vrchol tzv. Wallpavilonu drážďanského Zwingeru vytesal Balthasar Permoser.“ (Poche, 1986, str. 175) Také dekorativní kamenné vázy jsou význačným doplňkem figurální plastiky Vrtbovské zahrady. Vázy na schodišti zahrady jsou zdobeny tesanými maskarony a reliéfními postavami antických božstev.
1.4.1.8 Thunovský palác Thunovský, dříve Kolovratský, palác se nachází v Nerudově ulici na Malé Straně č. p. 193/III a od roku 1924 zde sídlí italské velvyslanectví. Palác je vrcholně barokní stavbou vybudovanou v letech 1716 – 1721. Zadní část paláce přiléhající k Zámeckým schodům (čp. 214/III) tvoří renesanční budova Paláce pánů z Hradce, zvaného též Slavatovský. Nejvýznamnější část komplexu, vrcholně barokní novostavba části paláce, byla postavena podle projektu architekta Jana Blažeje Santiniho a Braunova spolupráce na této stavbě byla pravděpodobně opět zprostředkována Františkem M. Kaňkou. Braunův podíl na zdejší sochařské výzdobě je omezen na vyznačení a zkrášlení hlavního portálu paláce, po jehož stranách se tyčí v úloze jakýchsi karyatid dvě mohutné orlice, rozepjatými křídly objímajíce jeho archivoltu a nesouce na svých hlavách úseky římsy, na nichž odpočívají figury boha Jupitera s orlem a bohyně Junony s pávem. Volba tématu výzdoby portálu měla symbolický obsah, jelikož orlice byla heraldickým znamením rodu Kolovratů, kteří tento motiv při nejrůznější příležitostech okázale uplatňovali. 1.4.1.9 Královská zahrada Královská zahrada byla založena roku 1534 králem Ferdinandem I. a nalezneme ji na Hradčanech. Zahrada je navržena v renesančním slohu a nachází se zde několik objektů: Letohrádek královny Anny, Vila Dr. Eduarda Beneše a Míčovna, před níž stojí sousoší z Braunovy dílny – Alegorie noci. Sousoší Alegorie noci bylo pro Královskou zahradu Pražského hradu vytvořeno roku 1733, umístěno před Míčovnu a zde ji nalezneme i dnes. Bylo provedeno jako protějšek sousoší Dne, které však již roku 1757 zničili Prusové při bombardování Prahy.
Obr. 10: Sousoší noci Zdroj: [17]
Obě sousoší alegoricky vyjadřovala přírodní cyklus střídání dne a noci. Alegorie noci je sousoší tvořeno dvěma postavami. Spící esovitě prohnutá sedící ženská postava zahalená melodicky traktovanou drapérií posetou hvězdami představuje noc. Žena sedí
na rozepjatých křídlech sovy a nad ní se ve zvláštním, jakoby tanečním gestu, „vznáší“ bdící mladík, vyjadřující právě vycházející měsíc. Jde o nejkrásnější a nejcennější pražskou zahradní plastiku, chybí tu však jímavé iluze vnitřního života, který navěky promlouvá v povrchu těl dřívějších děl Matyáše Brauna.. Předpokládá se, že sousoší bylo navrženo i vytesáno v Braunově dílně jeho synovcem Antonínem Braunem, ovšem pro nedostatek písemných pramenů to není možné spolehlivě doložit. (např. Poche, 1986, str. 254) V letech 1730 – 31 Braun do Královské zahrady dodal kromě těchto dvou děl ještě dvě sousoší lvů s putty držícím české koruny a dvě dekorativní barokní vázy.
1.4.1.10 Velkopřerovský palác Velkopřerovský palác nalezneme na Malé Straně a sochařská výzdoba, jenž Matyáš Braun pro palác vykonal, činí dvě kartuše s dietrichštejnskými znaky nad dvěma portály paláce, dekorativní vázy s portrétními reliéfními medailóny na jejich vrcholu a tři páry puttů jako světlonošů na zábradlí palácového schodiště. Dílo bylo provedeno roku 1727 a Braun se zde opět projevil jako obratný a pohotový dekoratér. Motivem pro putty-světlonoše byli putti z Braunovy výzdoby schodiště Černínského paláce. Námětem pro kamennou dekorativní vázu zdobící schodiště Velkopřerovského paláce se stala váza na terase Vrtbovské zahrady. Jsou zde zjevné tytéž tvary a tatáž alegorická reliéfní výplň.
1.4.1.11 Dům č.p. 727 v Dlouhé třídě Dalším pražským dílem z rukou Matyáše Brauna je socha sv. Jana Nepomuckého anděla a dvou puttů na průčelí barokního domu v Dlouhé třídě. Světec polokleče na mraku zdvihá v extázi pravici, která řídí i jeho pohled.
1.4.1.12
Dům č.p. 592 v Celetné ulici
Zde se jedná o madonu zdobící průčelí barokního měšťanského domu v Celetné ulici. Madona poměrně neorganicky stojí na konzole mezi okny prvního patra a pravděpodobně sem byla přenesena odjinud. Ze zeměkoule obtočené hadem vyrůstá křehká ženská postava vychýlená v půvabné křivce doprava, přičemž horní polovina těla se otáčí doleva a vyznívá v tělíčku Ježíška. Dílo jeví známky pozdního Braunova umění a dá se říci, že mimo sv. Huberta od Ferdinanda M. Brokofa na domě v Tomášské ulici, jde o umělecky nejcennější sochařské dílo na fasádě barokního měšťanského domu v Praze.
1.4.2
KUKS
Obec Kuks leží v Podkrkonoší, 145 km severovýchodním směrem od Prahy, na hlavním silničním tahu z Hradce Králové do Krkonoš. Při dnešní návštěvě Kuksu si lze jen těžko představit jeho podobu před 250 lety. Hospital s kostelem Nejsvětější Trojice na pravém břehu Labe jsou pouhým zlomkem velkolepého architektonického komplexu, který zde byl na počátku 18. století za hraběte Františka Antonína Šporka vybudován. Kolem léčivého pramene, náhodně objeveného nad labským údolím, se začaly od roku 1692 objevovat jednotlivé budovy. Během dvaceti let tak vyrostly lázně, zámek, špitál, závodiště, řada domů
pro hosty, divadlo, hostince, „dům filozofů“, hospodářské
budovy, stavení pro služebnictvo a spousta dalšího. „Avšak nad všechny ostatní vynikaly dvě dominanty stojící proti sobě na obou březích. Na levém dvoupatrová zámecká budova a na pravém špitál se špitálním kostelem a hraběcí hrobkou. Údolí mezi nimi bylo přeměněno v rozsáhlý park s bohatou sochařskou výzdobou.“ (Prošek, 1977, str. 11) Samotný špitál a špitální kostel nechal hrabě Špork vybudovat v letech 1707-1717 podle návrhu architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. V druhém desetiletí 18. století vstupuje do popředí druhá etapa sochařských prací v Kuksu a s ní nastupují místo konvenčních mytologických a alegorických témat tendenční náměty, připomínající ideály křesťanské víry a nabádající k jejich následování, nebo náměty karikující špatné lidské vlastnosti. V té době se právě otevírá prostor pro Braunův výtvarný talent a jeho dílnu a zároveň začíná několikaletá spolupráce mezi ním a hrabětem.
1.4.2.1 Blahoslavenství Prvou Braunovou zakázkou od hraběte se stala sochařská výzdoba terasy špitálu, kterou tvořilo osm soch Blahoslavenství datovaných do let 1712 – 15. Braun zpočátku nebyl nakloněn dávat své umění do služeb Šporkovy podivínské žádostivosti. Jeho pracovní závazky v Praze mu nedovolovaly odebrat se na delší dobu do Kuksu a zároveň nemohl uvolnit své dobře zapracované pomocníky na provádění tohoto díla. Úroveň souboru, který nezapře v základních rysech znaky Braunovy individuality, vede k závěru, že on sám dodal pouze skici a provedení Blahoslavenství přenechal místním, ještě ne úplně zkušeným, kameníkům.
Obr. 11: Průčelí kostela Nejsv. Trojice Zdroj: vlastní
V celku je Blahoslavenství tvořeno pěti ženskými a třemi mužskými postavami v nadživotní velikosti. Stojící v obloku zleva doprava – Blahoslavení lkající, Blahoslavení milosrdní, Blahoslavení mírumilovní, Blahoslavení chudí duchem, Blahoslavení, kteří lační po spravedlnosti, Blahoslavení, kteří trpí pro spravedlnost, Blahoslavení tiší a Blahoslavení čistého srdce. Po dokončení souboru Blahoslavenství, do doby po roce 1715, spadá také vznik soch v nadměrné velikosti Anděla Blažené smrti a Anděla Žalostné smrti (neboli také Anděla Života a Anděla Smrti), které uvádějí řadu Ctností a Neřestí. Tímto končila první etapa Braunovy a Šporkovy spolupráce.
1.4.2.2 Alegorie náboženství Touto alegorickou skupinou, stojící uprostřed terasy před špitálním kostelem, byla započata druhá fáze Matyášovy práce pro Kuks. Dílo bylo zhotoveno v letech 1715 – 17, pravděpodobně krátce před slavnostním vysvěcením kostela Největější Trojice. Socha znázorňuje mladou okřídlenou ženu, pravicí opírajíc se o kříž, levicí přidržujíc bibli, pravou nohou šlapouc na kostru jako symbol smrti a levou nohu má podepřenou na zeměkouli na znamení své moci nad světem. Tato alegorie je výrazem těsnějšího společenství mezi Šporkem a Braunem. Braun protváření tohoto díla věnoval plné úsilí a snažil se, aby i kamenické provedení bylo na úrovni jeho umění a pověsti, přesto se i zde zřetelně projevuje práce pomocníků.
1.4.2.3 Alegorie Ctností a Neřestí V rozmezí let 1718 – 1720 vzniká velkolepý soubor dvanácti postav Ctností a dvanácti postav Neřestí. Dodnes sochy stojí před oběma křídly kukského hospitalu, po obou stranách kostelního průčelí. Všechny jsou vytesané ze zdejšího tvrdého pískovce a původně byly kolorované, avšak pouze na některých plastikách se zachovaly zbytky barev, převážně podkladové červeně. „Zatímco Blahoslavenství ztělesňují postavy ženské i mužské, Ctnosti a Neřesti jsou bez výjimky vyjádřeny podobami ženskými. Tato jednotnost měla svůj výrazový smysl, Obr. 12: Statečnost teprve v ní vynikla jemná povahopisná odlišení, rozdíly věku,
Zdroj: vlastní
kroje, postoje i gesta.“ [f, 2002] V zadání tohoto díla šlo o to charakterizovat ve ztvárnění abstraktní obsah kladných i záporných vlastností postav. Odlišit podobu Neřestí bylo poněkud snazší než Ctností, jelikož hříchy lze charakterizovat s větší nadsázkou i dramatičtějšími prostředky, než je tomu u dobrých vlastností, které jsou skromné a neokázalé.
Obr. 13: Víra Zdroj: vlastní
Braun věnoval oběma cyklům těchto postav stejnou péči. Při práci mu pomáhala i znalost sochařských děl alegorického významu, se kterými se setkal v Rakousku a na své cestě severní Itálií a v Římě. Je více než jasné, že takové množství soch nemohl vytvořit sám, ale s vydatnou pomocí zkušených spolupracovníků jeho dílny. To však neubírá nic na tom, jaký význam tyto postavy pro dílo Matyáše Brauna mají. „Představily ho nejen jako vynikajícího tvůrce, nýbrž i jako energického sochařského podnikatele, který dovedl udržet několikačlenný kolektiv spolupracovníků na celkem vyrovnané linii svého slohu i na přiměřené výtvarné úrovni a technické úměrnosti.“ (Prošek, 1977, str. 17) Ctnosti před levým křídlem směrem od Anděla Blažené smrti představují: Víru, Naději, Lásku, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píli, Štědrost, Upřímnost a Spravedlnost. Před pravým křídlem směrem k západu od Anděla Žalostné smrti stojí Neřesti: Pýcha, Lakomství, Smilstvo, Závist,
Obžerství,
Hněv,
Lenost,
Zoufalství,
Lehkomyslnost, Pomluva a Lstivost. Jako celek patří sochařské dílo Ctností a Neřestí k nejznámější souborům české barokní plastiky a je prvým dokladem velkorysé české zahradní skulptury. V současné době originály Braunových Ctností a Neřestí Obr. 14: Obžerství Zdroj: vlastní
nalezneme v lapidáriu zřízeném v areálu špitálu, kam byly v osmdesátých letech minulého století postupně
přemísťovány a na kamenných soklech nahrazeny novodobými kopiemi. Stojí zde ale místo původních dvanácti soch z každé skupiny pouze jedenáct, jelikož alegorie Zdrženlivosti patřící k řadě Ctností je od roku 1754 umístěna ve špitálním nádvoří a alegorie Podvodu z řady Neřestí neznámo kdy zanikla a r. 1883 byla nahrazena sochou téhož námětu od sochaře Bernarda Seelinga.
1.4.2.4 Další díla v Kuksu K dalším Braunovým pracím v Kuksu patřil soubor čtyřiceti postav tzv. galliotických trpaslíků, které dal r. 1713 hrabě Špork postavit na obvod závodiště na louce na břehu Labe pod špitálem. Jednalo se o metr vysoké kamenné polychromované lidské
karikatury
z různého
společenského
prostředí
v dobových šatech. Trpaslíci byli rozestavěni po dvaceti ve dvou řadách proti sobě. K tomuto souboru byly v Braunově dílně r. 1719 dodatečně vytesány postavy Pravdy a Spravedlnosti, které
Obr. 15: Galliotický trpaslík Zdroj: [18]
stály na vrcholku závodiště a dvě zvířecí skupiny – medvěd štvaný psem a býk bojující s gryfem. Během povodně roku 1740 byl však tento kuriózní cirkus pobořen. Část z trpaslíků byla převezena do Nového Města nad Metují, kde zdobí zámeckou ohradní zeď. Do doby roku 1725 je datován vznik jedné z nejkrásnějších Braunových prací. Jde o kříž tvořící střed pohřební krypty pod kukským kostelem. „Dílo je anatomicky pečlivou studií nahého mužského těla, ve stylu Braunova nadsazeného výrazu, vtěsnaného do iluzivní hry napjatých svalů, šlach, zduřených žil a zauzlin.“ (Poche, 1986, str. 152) Přesto i při vší dramatičnosti výrazu je krucifix dílem klidným a ušlechtilým a bezpochyby i Braunovým vlastnoručním. Z roku 1720 pochází socha Herkomana, jež byla umístěna na terasu vedle kukského zámku před tehdejší hostinec U Zlatého slunce a kde přepracována na Goliáše stojí dodnes.
1.4.3
BETLÉM U KUKSU
Tato unikátní barokní sochařsko-krajinářská realizace leží přibližně tři kilometry severozápadně od Kuksu u obcí Žíreč a Stanovice. V současnosti je místo známé pod názvem Betlém, ale přesný název zní Nový les u Kuksu. Areál je od roku 2002 chráněn jako národní kulturní památka. Nový les, jehož zvláštností byly ze země různě vystupující balvany a pískovcové skalky, roku 1717 koupil hrabě Špork od města Dvora Králové. V roce 1718 zde nechal postavit a nákladně vybavit poustevnu sv. Antonína a Pavla
poustevníka. O několik let později, v roce 1724, se rozhodl dát přírodní útvary v lese opracovat v plastiky a plastické skupiny, k čemuž opět vyzval Brauna a jeho dílnu.
1.4.3.1 První skupina plastik Historie vzniku souboru je poněkud pohnutá a dramatická, neboť hrabě se při něm dostal do prudkého sporu s žírečskými jezuity, kteří s jeho záměrem nesouhlasili, jelikož část této plánované výstavby měla zasahovat na jejich pozemek. I přesto však Špork na jezuitské schválení nečekal a dal se do budování posvátné cesty a naléhal na provádění její plastické výzdoby. A tak v září roku 1726, kdy se v Novém lese
Obr. 16: Jan Garin v Betlémě Zdroj: [19]
sešla úřední komise, byly objeveny hotové kamenné plastiky klečícího sv. Onufria, ležícího Jana Křtitele, lezoucího Jana Quirina (Garina), ležící Maří Magdalény a reliéf Vidění sv. Huberta a dřevořezby ve stromech – polychromovaná skupina Krista pokoušeného ďáblem a krucifix s tělem. Jezuité požadovali odstranění Krista s ďáblem, Špork se však nedal, a tak vznikl šestiletý konflikt, během něhož byl hrabě prohlášen za kacíře. (např. Poche, 1986, str. 160) Po roce 1726 sochařské práce v lese pokračovaly, přičemž vznikla skupina Krista a Samaritánky u Jakobovy studny a zčásti kamenné plastické jesle zvané „Klanění pastýřů“. Jelikož však spory mezi Šporkem a jezuity neutichaly, byla v druhé polovině roku 1729 sochařská výzdoba v Betlémě úředně zastavena. Tím končí první etapa zdejší Braunovy práce, která je důsledně v linii jeho slohu. Ve figurách je dramatičnost, dynamičnost, životnost výrazu, ale přitom podřízenost přísnému řádu. Právem jsou proto tyto plastiky řazeny na špičku barokního sochařského tvoření v českých zemích.
1.4.3.2 Druhá skupina plastik Počátkem roku 1731 došlo k postupnému urovnání sporů mezi Šporkem a jezuity a tudíž i k obnovení práce v Betlémě. Ještě téhož roku Braun se svými pomocníky dokončil uskupení 26 figur Narození Kristovo s velkým andělem, devíti malými anděly, s andělem se svatozáří v klenbě jeskyně, postavou
Jezulátka
vyhotovenou
v reliéfu,
Marií,
Josefem, sedmi pastýři a dalšími čtyřmi anděly se svatozářemi rovněž pod klenbou jeskyně. Druhá etapa prací v lese byla opravdu čilá. Taktéž roku 1731 je vytesán reliéf Příchod sv. Tří králů se všemi služebníky, koňmi a velbloudy v životní Obr. 17: Anděl Gloria Zdroj: vlastní
velikosti, socha Panny Marie v Hubertově údolí s hraběcím znakem v podstavci, a dále tzv. malý „Křesťanský vojín“ – „Miles christianus“, symbolický Kristův bojovník za náboženskou pravdu a mravní čistotu, namířený proti všem, kdo zneužívají Kristovo učení ke svému prospěchu. Rok poté si Špork u Brauna objednal sochu vojína opět, avšak v kolosálních rozměrech. Obě sochy v současnosti nalezneme ve špitální zahradě, kam byly r. 1740 přestěhovány, stejně tak jako velký anděl Gloria z Narození Páně a sv. Jeroným. Tato druhá skupina Braunových plastik v Betlémě je považována za výtvarně poněkud slabší. Dnešní stav Betléma je politováníhodným torzem. Na vině stojí jednak čas, ale převážně lidská činnost, jež poškodila tento skvost, který by neporušený bezpochyby patřil k vrcholkům evropského barokního umění. Dnes v areálu lesa nalezneme pouze následující sochy: sousoší Kristus a Samaritánka u Jákobovy studny, poustevnu sv. Pavla, reliéf Narození Krista, reliéf Příchod sv. Tří králů, reliéf Vidění sv. Huberta, sochu Maří Magdalény, sochu svatého Onufria, sochu Jana Křtitele, jeskyni se sochou Juana Garina poustevníka, skálu s obrazem Útěk svaté rodiny do Egypta.
1.4.4
LYSÁ NAD LABEM
V 18. století se v celé Evropě velké oblibě těšilo zřizování pousteven, eremitáží, malých zahradních usedlostí s kaplí a obydlím pro poustevníka. K dílu ruku přikládali i sochaři a kameníci, neboť stavby byly obvykle sochařsky zdobené. Tento trend neunikl ani hraběti Šporkovi, jež ve na svém druhém panství v Lysé nad Labem nechal zbudovat též několik staveb tohoto typu. Mezi nimi např. poustevna sv. Františka Sarafínského, kaple sv. Šimona Stylity, eremitáž sv. Jeronýma, eremitáž sv. Václava a další. Důvodem pozvání Matyáše Brauna do Lysé se stalo právě budování poustevny sv. Jeronýma na Čihadlech. Poustevnu Špork založil roku 1716 a nechal ji umělecky bohatě vybavit. Nacházela se zde světcova kaple s dvěma postavami andělů a dvěma podstavci, nesoucími lebky a volně stojící sochy sv. Jeronýma a sv. Maří Magdaleny. K objektu náležel drobný letohrádek. Do dnešní doby se z plastické výzdoby pocházející z Braunovy dílny zachovaly sochy dvou andělů, jež se nacházejí
v Národní
galerii,
socha
sv.
Jeronýma,
rozkročeného polonahého šlachovitého starce s lebkou ve vztažených pažích, hledícího do nebes, dnes stojící na zdi před kostelem v Lysé a socha sv. Maří Magdaleny, vzhůru hledící polonahé ženy, sedící na skalisku, okolo něhož se plazí hadi, symbol hříchu,
v současnosti k nalezení
v zahradě Lysého zámeckého parku.
Obr. 18: Únor, zámecký park Lysá n/L Zdroj: [20]
Braun se svou dílnou pro Lysou nad Labem vytesal řadu soch, které zdobí především francouzskou zahradu zámeckého parku a ohradní zeď kostela. Převážná většina soch však pochází z rukou jeho žáku. Dílem Braunovým jsou pouze sochy sv. Jeronýma, sv. Řehoře, sv. Ambrože a sv. Augustina na zdi kostela.
1.4.5
STARÁ BOLESLAV
Ve Staré Boleslavi se Braun a jeho dílna postarali o sochařskou výzdobu hlavního oltáře v mariánském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Oltář je podle Kaňkova návrhu a sochařská výzdoba vznikala v Praze v letech 1717 – 1723. V oltáři Braun znázornil Asuntu, Nanebevzetí P. Marie, jehož ústřední skupina je Madona unášená anděly k Nejsvětější Trojici. Nyní je zavěšena nad prolomeným obloukem oltáře. Pod ní, u paty oblouku, stojí figurální stafáž jedenácti apoštolů a okolo po římsách a volutách oltáře jsou rozmístěny postavy andělů a českých patronů – sv. Václava, Ludmily, Kosmy a Damiána. Tento kostel není ve Staré Boleslavi jediný, kde nalezneme Braunovo dílo. Dalším je kolegiátní kostel sv. Václava, pro něhož Braun vytesal pomník na paměť zavraždění Václava, plastické znázornění martyria na místě, kde podle legendy Václav, zasažen mečem bratrovraha, skonal. Braun zde zobrazil klesajícího Václava, drže se za kruh chrámových vrat, nad ním se s mečem v ruce sklání jeho bratr Boleslav. Pomník vznikl pravděpodobně v roce 1729, v roce osmistého výročí smrti tohoto patrona české země. Vrábská kaple starobylé románské baziliky sv. Václava, toť další místo, kde Braun se svou dílnou přispěli svým uměním. V nástavci oltáře zhotovili dřevěnou kartuš s polychromovaným reliéfem Ukřižování Krista a s polychromovanými postavami Boha-Otce a dvou klečících andělů na jejím vrcholu. Poslední prací ve Staré Boleslavi pocházející pravděpodobně z Braunovy dílny je socha českého heraldického lva, stojící při zdi bývalého hřbitova za kolegiátním kostelem. Stojí na místě, o němž se říká, že se zde roku 1041 usmířil český kníže Břetislav I. s římským králem Jindřichem III.
1.4.6
CÍTOLIBY
Městys Cítoliby leží v Severozápadních Čechách, v Ústeckém kraji, v okrese Louny. Sochařská práce Braunovy dílny v Cítolibech spadající do období kolem roku 1718 se týká plastik ve zdejším kostele a zámku. Práci si u Brauna objednal hrabě Arnošt Schütze z Leypoldsheimu, jenž se rozhodl sochařsky vyzdobit vnějšek svého právě tehdy, r. 1717, stavěného zámku v Cítolibech. Práce probíhala ve dvou etapách – roku 1718 a 1725.
„V Braunových životopisech není o Cítolibech nikde zmínka. Poprvé jeho zdejší autorství zaznamenal Bohumil Matějka, který Braunovo dílo na cítolibském zámku zastihl ještě téměř úplné.“ (Poche, 1986, str. 106) Sochy se bohužel nezachovaly. Díky povětrnostním podmínkám a nedostatku lidské péče byly poničeny a zčásti odstraněny. Zbyly pouze galliotické figury, ale ty před první světovou válkou odvezli do zámku Neuwaldeggu v Rakousku. Jednalo se o šestnáct karikaturních postaviček, zhotovených zřejmě podle kukského vzoru, šestnáct sošek amoretů a devět mytologických a alegorických figur. Druhou prací z této doby je plastická výzdoba místního farního kostela. K nejstarším patří postavy andělů hlavního oltáře kostela, pochází z roku 1718. Celý oltář je proveden na téma andělské postavy a po vzoru oltářů Berniniho. Braun se svými pomocníky pod Reinerovým obrazem Kázání sv. Jakuba vytvořil v celém prostoru kněžiště kostela skutečné andělské divadlo. Andělé sedí na oltáři a tři páry tančí, držíce svícny tvaru hojnosti, tančí kolem něj. (např. Poche, 1986, str. 106) Obr. 19: Chronos Zdroj: [21]
Touto výzdobou byla ukončena první skupina prací Braunovy dílny v Cítolibech. Dalším dílem připisovaným Braunovi spadajícím do roku 1725 je statue Nejsvětější Trojice a P. Marie na náměstí a dvě plastiky umístěné na vrcholu zdi bývalého hřbitova při tamním farním kostele. Jedná se tedy o druhé působení Braunovo v Cítolibech. Architektura sloupu Nejsvětější Trojice je ve stylu vrcholného baroka a naznačuje jisté shody s architekturami F. M. Kaňky. Námětem pro ni se pravděpodobně stala mariánská statue v Jaroměři, avšak tato zdejší je vytříbenější. U paty obelisku na římsách soklu spočívají postavy Boha Otce a Krista, mezi nimi bývala zeměkoule a na vrcholu obelisku je připevněn symbol Ducha svatého. Přestože hlavní znaky plastik jsou braunovské,
ztvárnění
nešikovného
kameníka
charakteristické přednosti Braunova umění.
utlumilo
veškeré
jemnosti
a
Pololežící plastiky v nadživotní velikosti před farním kostelem představují postavy Chronose – vousatého polooděného starce, v rukou držícího přesýpací hodiny, a alegorie Víry – okouzlující ženu v dobovém kostýmu, v pravé ruce pozdvihující kalich. Obě sochy jsou bezpochyby dílem rozdílné ruky. Dílem kameníků, kteří z větší části předpracovali Braunův sochařský plán, jež on sám poté konečným zásahem dotvořil.
1.4.7
TEPLICE
Po Braunovu umění zatoužil i hrabě František Karel Clary-Aldringen. V době morové epidemie, r. 1713, dal slib, pokud tento nepříznivý čas zdárně přetrvá, nechá jako poděkování vystavět na zámeckém náměstí morový sloup Nejsvětější Trojice. Jedním z důvodu proč si k provedení tohoto náročného díla vybral právě Brauna, mohl být i fakt, že tento hraběcí rod byl již v dřívějšku ve stycích s rodinou Braunovou. Statue
Nejsvětější
konstruktivní
Trojice
odvahou
lze označit
svými za
rozměry
a
Braunovo
nejmonumentálnější dílo. S budováním se začalo v roce 1718, ihned po ujednání smlouvy o provedení díla. Realizaci hrubého kamenické díla prováděl místní kameník V. A. Bümel a plastickou dekoraci Braun se svým Obr. 20: Statue Nejsv. Trojice Zdroj: [22]
ateliérem. Právě sochařská výzdoba byla pravděpodobně z větší části zhotovena v Praze a v konečné fázi odeslána
do Teplic, kde r. 1719 proběhlo její sestavení a osazení. „Této skutečnosti nepřímo nasvědčuje Braunova signatura, která byla na vrcholku sloupu kdysi vytesána a zněla: M. BRAUN FEC. PRAGAE A. D. 1719.“ (Poche, 1986, str. 111) Signatura však byla při jedné z dvou velkých restaurací sousoší odstraněna. První restaurace proběhla roku 1718, kdy se odstranily a vyměnily celé části statue, a druhá v letech 1894 – 98, kdy se kopiemi nahradily sousoší Nejsvětější Trojice a socha sv. Pavla a originály umístily do městského muzea. Statue je rozměrné dvacet metrů vysoké dílo. Šestiboký sokl se třemi bazénky kašny nese trojboký obelisk na jehož vrcholu je na zemské kouli osazeno sousoší Nejsvětější Trojice. Obelisk je ověnčen množstvím mraků s putty a anděly. Obruby kašen a soklu zdobí patnáct reliéfních výplní s náměty ze starého zákona. Na šestiboké obrubě kašny jsou – na užších bocích Kristus a Samaritánka u studně, Rebeka u Studně, obraz ženy
s křížem jedoucí na jelenu, na širších bocích vždy po dvojici poprsí – Mojžíše a Izaiáše, sv. Matouše a Marka, Lukáše a Jana Evangelisty. Dále pak na spodním soklu za postavami morových patronů – Pesah Židů, Smrt prvorozenců, Uctívání zlatého telete. Další reliéfy jsou vytesány na plochách vrchního podstavce a jedná se o Abraháma a Melchiseda u Studně přísahy, Smíření Jakuba s Ezauem, Ježíše posílajíc slepého k rybníku Siloe. Nad prvním reliéfem je vyobrazen plastický znak dárce statue. (např. Poche, 1986, str. 111) Volnou plastiku sloupu představují figury morových patronů v dolních partiích piedestalu a jde o tyto sochy: sv. Karel Boromejský, sv. Šebestián a sv. Roch, a sv. Jan Křtitel, sv. František Borgiáš a sv. Pavel. Na provedení sloupu se podílelo několik Braunových pomocníků.
1.4.8
DUCHCOV
Město Duchcov leží v Severních Čechách, v Ústeckém kraji, v okrese Teplice. Město je známé pobytem Giacoma Casanovy, který zde pracoval jako knihovník, napsal paměti a také zde umřel. Matyáše Brauna s tímto severočeským městem spojují sochy tamního zámeckého kostela a sochy v zámecké zahradě, jež si u něho objednal vlastník zámku, hrabě Jan Josef z Valdštejna. Jako prvou práci pro tohoto mecenáše
Obr. 21: Průčelí zámku s Braunovými sochami Zdroj: [11]
umění se Braun postaral o sochařskou výzdobu hlavního oltáře v zámeckém kostele. Zakázku získal jistě i díky vlivu přítele Františka M. Kaňky, jež v kostele navrhl portálový retábl. Tato Braunova práce spadající do roku 1720 byla dosti skromná. Po straně Reinerova obrazu Zvěstování P. Marie, v Kaňkově portálovém retáblu, stály postavy sv. Václava a Jana Nepomuckého, v nástavci se pak nacházela sedící skupina Nejsvětější Trojice, kterou adorovali dva andělé. K realizaci tohoto díla Braun zřejmě použil nějakého místního řezbáře, jelikož styl práce v němž jsou plastiky provedeny je v rámci jeho tvorby ojedinělý.
Použití minulého času pro popis Braunovy výzdoby v duchcovském kostele je odůvodněné, neboť veškeré zařízení kostela včetně oltáře vzalo během požáru v roce 1945 za své. Druhá Braunova práce pro hraběte z Valdštejna je datována do let 1728-31, do doby nucené přestávky v kukském Betlémě. Jedná se o sochy v již zmíněném duchcovském zámku. Na atiku středního chrámového křídla špitálu byly umístěny čtyři alegorie Ctností, které Braun provedl již dříve v Kuksu. Jsou to transformace modelů kukské Víry a Naděje na vstupní straně špitálního kostela a na zadní straně Lásky a Trpělivosti. Dalším zdejším dílem připisovaným Braunovi jsou dvě plastiky v zámeckém parku. Konkrétně jde o postavu Fortuny, neboli také Niké, umístěnou v malém giardinettu po boku zámku a o mohutnou skupinu Únos Oreithyie situovanou do niky podesty zámeckého schodiště. Fortuna, křehké postavy, stojíc na okřídlené kouli, představuje půvabnou vidinu ženského zjevu. Pro zábradlí čestného nádvoří zámku Braun vytvořil čtyři mytologické postavy a na dvou ze šesti pilířů na dvou krajích dvě vázy s plastickými girlandami. Postavy ztělesňují Marta s Minervu a dvakrát Herkula – jednou zápasícího se saní a jednou bojujícího s nemejským lvem. Tyto sochy zdobí a vypravují, ale nic nehlásají, předvádějí jen sebe, ale už nic neříkají o nitru člověka. Důvodem této nastupující utichající Braunovy vitality sochařského projevu je nemoc, jež ho trápila od roku 1727.
1.4.9
HLAVENEC
Obec Hlavenec leží ve Středočeském kraji v okrese Praha-východ v sousedství města Brandýs nad Labem - Stará Boleslav. Dílo, které pro tuto obec Matyáš Braun na objednávku hraběte Šporka vykonal je pomník císaře Karla VI. Tomuto pomníku však předcházela Šporkova snaha o zhotovení pomníku Karla VI. na Karlově mostě, jež se však nedočkala kladného schválení. Braun provedl Obr. 22: Pomník Karla VI. Zdroj: [13]
pouze samotnou sochu císaře Karla VI. datující se do roku 1723 a jež o devět let později, roku 1732,
nechal k příležitosti císařovy návštěvy Prahy dopravit na Pražský hrad, kde se jí samotnému císaři odvážil nabídnout. Avšak Braunova snaha nesplnila svůj účel a portrét zůstal na Hradě až do roku 1838, kdy byl po letitém silném poškození opraven sochařem Josefem Maxem a zakoupen císařem Ferdinandem V. Umělecky pečlivé provedení i historie sochy nasvědčuje tomu, že se jedná o vlastnoruční Braunovu práci. Socha je jednou z nejkrásnějších prací barokního sochařství provedených v Čechách a zároveň cenná i proto, že je příkladem vzácného odvětví portrétní plastiky. Braun Karla VI. znázornil jako stojícího štíhlého muže v tradičním
působivém
„caesarském“
pojetí,
s dlouhou
alonžovou
parukou
s navrtávanými kudrnami a vzpaženou levicí držící korunovační jablko. Po neúspěchu s pomníkem na Karlově mostě se roku 1724 začalo s budováním pomníku v Hlavenci, proti němuž nebyly žádné námitky. Dílo bylo dokončeno a slavnostně odhaleno roku 1725. Jedná se o osm a půl metru vysoký baldachýn s vlajícími záclonkami, skupinou puttů se znakem na stříšku, skupinou Zjevení sv. Huberta na vrcholu pomníku – klečícího světce v extázi hledícího na jelena, a třemi vyprávěcími reliéfy na soklu pomníku, představující lovecké výjevy – lov na kance, zabití jelena a hostinu v přírodě. Samotná socha Karla VI. je zhotovena v životní velikosti a vznešený císař je oděn jako římský imperátor. Pomník je umístěn v krajině hlaveneckých polí, kde je vystaven nepříznivým povětrnostním podmínkám a nedostatečně chráněn proti ničícím zásahům lidské ruky. Toto všechno spolu s konzervačními zásahy setřelo jemnost plastického povrchu a z části odstranilo i charakter individuálního zpracování, avšak neutlumilo velkolepost provedení.
1.4.10
JAROMĚŘ
Město Jaroměř leží na řece Labi, při jeho soutoku s řekou Metují, asi 16 km severně od Hradce Králové. Město Jaroměř bylo rodné město Braunovy manželky Marie Alžběty Miseliusové, ale jaroměřští občané si Brauna vážili nejen jako člena vážené rodiny, ale i jako umělce. Obr. 23: Náhrobek Anny Miseliusové Zdroj: [23]
Proto úkol, o který byl r. 1722 tamními občany požádán, a sice o vytvoření mariánské statue pro Jaroměř, přijal jistě rád a s hrdostí. Plastická výzdoba sloupu vznikala v letech 1723-24. Nejdříve byly vytesány větší a složitější sochy spodní části statue, jež znázorňují sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého a sv. Ignáce, dále reliéfy dolního soklu, představující sv. Rodinu, výjevy z legendy sv. Mikuláše, jak obdarovává chudé děti, a putti na volutách soklu. Z roku 1724 pak pocházejí menší sochy horního soklu – sv. Štěpán, sv. Jan Křtitel a sv. Jakub, reliéfy s výjevy za života Panny Marie, a to Obětování Krista v chrámě a Navštívení a Nanebevzetí Panny Marie, dále alegorie Víry a socha Immaculaty tyčící se na vrcholu statue. Dnes tato statue tvoří dominantu jaroměřského náměstí. Z téže doby, kdy vznikal morový sloup, pochází z Braunovy dílny i náhrobek jeho tchyně Anny Miseliusové, jenž zemřela roku 1721. „Na hladké tumbě, v jejímž čele je vytesáno jméno a datum úmrtí zesnulé, se sklání lkající žena v hustém zřásněném rouchu.“ (Poche, 1986, str. 137) Náhrobek je od roku 1888 umístěn na zdejším městském hřbitově.
1.4.11
LITOMYŠL
Z děl v Litomyšli připisovaných Braunovy a jeho ateliéru se jedná především o sochařskou výzdobu exteriéru a interiéru kostela piaristů sv. Kříže a objektů příslušných k sousednímu zámku, v té době patřící rodu Trauttmansdorffů. Braun se roku 1721, opět pravděpodobně na přičinění Františka Kaňky, jenž rozestavěný kostel dokončoval, zavázal pro tento kostel zhotovit: na hlavní oltář dvě velké sochy sv. Petra a Pavla, dva andílky k tabernáklu, dvě poprsí, plastickou záclonu na spodní díl oltáře, dále k rámu obrazu hlavního oltáře dva velké a dva malé andílky a andílčí hlavy, záři okolo symbolu Ducha sv. a ornamentální výzdobu rámu. Na jeho hlavní římsu pak dva klečící anděly a skupinu Nejsvětější Trojice s třemi anděly, oblaky a andílčími hlavami. Do křížení chrámu na konzoly pilířů přislíbil ze dřeva vytesat postavy čtyř evangelistů se vším příslušenstvím. Na průčelí kostela, na atiku kamenné sochy sv. Prokopa a Václava. A v poslední řadě na římsy čtyř portálů osm kamenných puttů. Braunova dílna však provedla mimo sjednaný kontrakt ještě sochy Víry a Naděje na hlavní portál a sochu Koněvoda, jež byla umístěna na průčelí zámecké jízdárny.
Zhotovení této obsáhlé zakázky probíhalo od roku 1721 do 1726. V roce 1775 kostel zachvátil požár, při němž lehl popelem hlavní oltář a za své vzala i socha evangelisty Jana. Zachovaly se pouze tři evangelisté, sv. Matouš, Marek a Lukáš. Podle stylu provedení jsou sochy evangelistů přisuzovány jako práce sochaře Jiřího Františka Pacáka, který byl v Braunově dílně zaměstnán. K Braunovu okruhu se v Litomyšli hlásí ještě pět alegorických a mytologických plastik na zdi zámeckého parku. Ovšem sochy jsou značně poškozeny a pro své hrubé provedení nemohou být do přímé produkce Braunovy dílny začleněny.
1.4.12
LIBEREC
Matyáš Braun se svým sochařským uměním zavítal i do tohoto města v severních Čechách. Jde o statue Panny Marie. Autorství Braunovo této statue není archiválně doloženo, avšak přesvědčuje o něm vyhraněný sochařský sloh. Braunovi autorství připsal poprvé Karel F. Kühn. Morový sloup nechal postavit vrchní panský inspektor Karel Kristian Platz z Ehrentalu, jako poděkování Bohu, jež ho ušetřil smrti v době morové nákazy. Budování statue započalo v květnu roku 1719 a dokončeno bylo o rok později, v květnu 1720. Pojetí statue je zcela jednoduché. Na dvojitém osmibokém soklu se tyčí piedestal se sochou Madony stojící na zeměkouli, obklopené andílky. Na hranách soklu jsou předsazeny hranolové pilíře nesoucí sochy sv. Jana Nepomuckého, Floriána, Šebestiána a Rocha. Dnes morový sloup nalezneme v zahradě po levé straně hlavního vstupu do kostela Svatého Kříže, kam byla roku 1877 přemístěna z Novoměstském rynku.
1.4.13
PLASY
Plasy jsou město nacházející se v Plzeňském kraji, v okrese Plzeň-sever, 21 km severně od Plzně. Dílo, jenž v Plasech Braun zanechal, se týká části výzdoby tamního cisterciáckého kláštera. Plastiky pro plaský klášter, které jsou řazeny k nejlepší v jeho tvorbě, vznikaly v letech 1725 – 30 a Braunův zájem na jejich provedení byl zřejmě motivován pocity úcty a vděčnosti k opatu kláštera Evženu Tyttlovi, který ho od počátku v sochařské činnosti podporoval.
K prvním patří krucifix a dvě řezbářské skupiny z roku 1725 pro refektář v nové klášterní budově. Krucifix se vyznačuje přesnou znalostí anatomie mužského těla. Fyzické utrpení Ukřižovaného je zdůrazněno nejen bolestným výrazem tváře, ale i nadměrným napínáním svalů a šlach. Dnes krucifix nalezneme v Západočeském muzeu v Plzni a právem náleží k prvořadým dílům Braunovým. Dvě řezbářské skupiny z téže doby představují sousoší Kalvárie, stručně shrnuté do kompozice krucifixu, pod nímž, opřena o břevno kříže, stojí Bolestná Madona. Toto sousoší je také nazýváno Bolest Panny Marie. Skupina se vyznačuje vysoce citovou psychickou vazbou postav, kdy opuštěná matka v osamělé odloučenosti prožívá svůj bolestný
úděl,
výstižně
tvarovaný
v souzvuku
s dramaticko-melancholickým výrazem Kristova těla nad ní. (např. Poche, 1986, str. 165) Obr. 24: Krucifix s Ukřižovaným Zdroj: [24]
Třetím dílem provedeným současně s předchozími pro klášter v Plasech je skupina Zvěstování P. Marie, zvaná také Radost P. Marie. Na levé straně se tyčí nebesky sebevědomá postava anděla Gabriela s gestem v nadzdvižené paži, vévodící nad pozemsky pokorně skloněnou Madonou, která rozpažením rukou vyjadřuje odevzdanost a pozemskou poslušnost příkazu nadpřirozena. Dnes je sousoší rovněž umístěno v plzeňském muzeu.
1.4.14
KLADRUBY
Kladruby (někdy zvané Kladruby u Stříbra) jsou městem v západních Čechách v Plzeňském kraji, v okrese Tachov, 30 km západně od Plzně. Matyáš Braun v Kladrubech sochařsky vyzdobil zdejší klášterní chrám Nanebevzetí Panny Marie. K této práci ho přizval Jan Santini-Aichl, jež je autorem kladrubského chrámu. Braunovým úkolem bylo zhotovit dřevěné plastiky pro hlavní oltář pocházející z roku 1726, na vršek chórových lavic a po bok mauzolea Vladislava I. z roku 1728.
Na hlavním oltáři jsou to sochy sv. Benedikta, sv. Wolfganga, sv. Maura a Placida.
Na
chórových lavicích pak sochy sv. Ambrože, sv. Řehoře, sv. Benedikta a benediktinských světic - sv. Hermandolany a sv. Jany z Alois. Další
skupinou
řadící
se
k braunovské
sochařské výzdobě kladrubského kostela jsou alegorické postavy Víry a Naděje na náhrobku knížete Vladislava I.
Obr. 25: Hlavní oltář kostela Nanebevzetí P. Marie Zdroj: [12]
Rozbor sochařské výzdoby v Kladrubech poukazuje na práci několika členů Braunovy dílny, vedle samotného Brauna především Jiřího Pacáka a Řehoře Thény. V dnešní době je areál kláštera veřejnosti přístupný a nachází se zde několik zajímavých expozic, mezi nimi i lapidárium originálů braunových soch.
1.4.15
KONOPIŠTĚ
Konopiště je zámek ve stejnojmenné části Benešova ve středních Čechách, 40 km jihovýchodně od Prahy. Leží asi 2 km na západ od centra Benešova. Zámek byl od roku 1715 hlavním sídlem hraběte Jana Josefa Vrtby, pro něhož Matyáš Braun již provedl sochařskou výzdobu Vrtbovské zahrady. Na Konopiště si hrabě Brauna pozval s prosbou o sochařské vyzdobení hradní brány, jež byla zhotovena podle návrhu F. M. Kaňky roku 1725. Braun vytesal postavy Marta a Minervy, jež sedí na lukovitě prohnutých úsecích oblouku brány a pohlížejí na kartuš s tesaným vrtbovským znakem, který je osazen na nástavci nad středem a brány a je vyvršen soškami dvou puttů. Tvary a pózy soch jsou velmi podobné figurám na portálu Vrtbovské zahrady v nádvoří domu.
1.4.16
VALEČ
Obec Valeč se nachází v Karlovarském kraji, v okrese Karlovy Vary a i zde Braun se svou dílnou zanechal část svého umění. Jedná se o statue Nejsvětější Trojice, dekorativní plastiky v zámeckém parku a pomník hraběte Šporka. Prvním dílem pro Valeč se stala statue, jejímž objednavatelem byl Jan Kryštof Kager ze Štampachu a podnětem pro vystavění byla pravděpodobně potřeba plastickým dílem vyzdvihnout prázdný prostor
před
poutním
a
pohřebním
kostelem
Nejsvětější Trojice. Práce započala roku 1727 a vysvěcení sloupu proběhlo roku 1730. O autorství statue není v pramenech ani v literatuře žádná zmínka, avšak o svém původci mluví dílo samo. V koncepci statue dosahuje braunovská plastika a jeho tvůrčí záměry nejvyššího rozmachu a cílů. Z velké části však také ruku k dílu přiložil Braunův synovec Antonín Braun. Spodní sokl má představeny tři hranolové sokly se
Obr. 26: Pomník hraběte Šporka Zdroj: [25]
stojícími sochami sv. Ludmily, Vojtěcha a Prokopa. V horní části statue okolo soklu, na němž spočívá obelisk, se nachází druhé patro plastické výzdoby, jež je sloučena v plastický děj. Braun zde využil námět Trojice k rozvedení motivu Asunty. Na přední straně soklu sedí Madona a na římsách dolního soklu ji adorují klečící postavy sv. Václava a Víta. Do nebe jsou přijímáni Bohem Otcem a Kristem, jež sedí na římse horního soklu, a Duchem Svatým, symbolizovaným holubicí zavěšenou na obelisku. Sochy sv. Václava a Víta jsou na zadní straně spodního podstavce doplněny sochou klečícího sv. Jana Nepomuckého. (např. Poche, 1986, str. 191) Dalším dílem pocházejícím z Braunovy dílny je již zmíněný pomník hraběte Františka Antonína Šporka, nacházející se v zahradě valečského zámku. Dílo vzniklo roku 1733 nebo těsně poté a podnětem k jeho vystavení byla osobní Šporkova návštěva ve Valči. Pomník představuje hraběte v dobovém civilním úboru, spočívajícího v nenucené poloze na triumfálním voze taženým putty a zdvihaje levici, jíž se chápe alegorická postava Víry, tyčící se na ním a zastiňující ho svým štítem. (např. Poche, 1986, str. 256)
V myšlence pomníku je symbolicky vyjádřen Šporkův životní úděl – boj za pravdu a spravedlnost, avšak v jeho vlastním pojetí. Pomník patří k nejcennější dosud existující části sochařské výzdoby zdejšího zámeckého parku.
2 Praktická část Tato část obsahuje mnou navržený prodloužený víkendový zájezd nazvaný „Po stopách Matyáše Bernarda Brauna“. Jeho účastníky by měl seznámit s tvorbou Matyáše Brauna a celkově jim přiblížit české barokní dílo.
Termín zájezdu:
18. – 20. 9. 2009
Odjezd:
pátek 18.9.09, čas 7:30, Havlíčkův Brod
Příjezd:
neděle 20.9.09, čas cca 19:30, Havlíčkův Brod
Počet účastníků:
40
Typ zájezdu:
poznávací
Doprava:
autobus
Ubytování:
hotel ***
Stravování:
polopenze (snídaně v ceně ubytování, večeře za příplatek – již zahrnut v celkové ceně zájezdu)
2.1 Program zájezdu 1. den 7:30 odjezd z Havlíčkova Brodu do Kuksu, v dopoledních hodinách dorazíme do obce Kuks, následovat bude prohlídka obce, hospitalu, farmaceutického muzea, hraběcí hrobky, lapidária s originály Braunových soch. V odpoledních hodinách se autobusem přemístíme do nedalekého Betléma, kde si prohlídneme do skal tesané sochy. Tento den zakončíme v městě Jaroměř, kde se nachází statue Nejsvětější Trojice a náhrobek Anny Miseliusové. Odjezd na ubytování v podvečerních hodinách a ubytování v 3* hotelu Stadion v Hradci Králové.
2. den Po snídani odjezd do Lysé nad Labem, kde nás bude čekat prohlídka zámeckého parku se sochami Matyáše Brauna a jeho žáků. Následně spatříme pomník Karla VI. v nedaleké obci Hlavenec a poté se odebereme do Staré Boleslavi, kde si prohlédneme kostel Nanebevzetí Panny Marie se sochařskou výzdobou hlavního oltáře od M. B. Brauna a kostel sv. Václava s pomníkem na paměť zavraždění Václava. V pozdních odpoledních hodinách odjezd do Prahy a ubytování v 3* hotelu Jasmín 3. den Po snídani odjezd do centra Prahy, prohlídka Staroměstského náměstí, Clam-Gallasova palác s Braunovými Herkuly, kostela sv. Klimenta, Karlova mostu, Vrtbovské zahrady, kostela sv. Mikuláše se sochařskou výzdobou od Antonína Brauna, průčelí Thunovského paláce, Pražského hradu, chrámu sv. Víta, Královské zahrady se sousoším Noci. V podvečerních hodinách odjezd do Havlíčkova Brodu Cena zahrnuje: dopravu, 2x ubytování v dvoulůžkových pokojích, 2x snídaně a večeře, průvodce, vstup do Vrtbovské zahrady, pojištění Cena nezahrnuje: vstupy do jednotlivých objektů
2.1.1
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
Hotel Stadion * * * HOTEL STADION Komenského 1214 500 03 Hradec Králové www.hotel-stadion.cz Hotel Stadion je 3* hotel nacházející se v komplexu Zimního stadionu, v blízkosti historického centra Hradce Králové. Hotel Stadion nabízí pohodlné ubytování ve dvou-, tří- a čtyřlůžkových pokojích. Pokoje jsou vybaveny samostatným sociálním zařízením (WC, sprchový kout), TV a telefonem. Hotel poskytuje služby parkování před hotelem, informace na recepci, sekretářské služby, fit centrum v areálu Zimního stadionu, snídaně v ceně ubytování. Cena ubytování je 980Kč/dvoulůžkový pokoj.
Hotel Jasmín * * * Hotel Jasmín - Praha Skloněná 515, 190 00 Praha 9 www.hotel-jasmin.info Hotel Jasmín je 3* standardní turistický hotel v klidném prostředí Prahy vzdálený cca 15 minut jízdy autem od historického centra města. Hotel nabízí ubytování v jedno-, dvou- a třílůžkových pokojích s celkovou kapacitou 172 míst. Všechny pokoje jsou vybaveny koupelnou/WC, TV/SAT, rádiem a telefonem. Restaurace s kapacitou 72 míst je k dispozici pro stravování skupin a nabízí speciality české a mezinárodní kuchyně. Snídaně formou bufetového stolu je v ceně ubytování. V recepci je k dispozici směnárna a prodej upomínkových předmětů. Pro hosty jsou k dispozici parkovací místa. Cena ubytování je 1.053 Kč/dvoulůžkový pokoj.
2.1.2
DOPRAVA
TREDOS, spol. s r. o. Žďárského 221, 674 01 Třebíč www.tredos.cz Dopravu zajistí firma Tredos, spol. s r. o. autobusem BOVA FHD 12-380. Vybavení autobusu zahrnuje lednici, kávovar, WC, TV, Audio, DVD. Autobus je zároveň klimatizován.
2.2 Harmonogram zájezdu 1. den Kuks + Betlém + Jaroměř 7:30
odjezd z Havlíčkova Brodu od SPŠS (Stavební škola) trasa – HB, Ždírec nad Doubravou, Nasavrky, Slatiňany, Chrudim, Pardubice, Hradec Králové, Jaroměř, Kuks; 115 km, 2h 2 minuty
9:32
příjezd do Kuksu + prohlídka obce Kuks
10:30 - 12:10
prohlídka hospitalu, farmaceutického muzea, hraběcí hrobky, lapidária
12:10 - 13:30
osobní volno (možnost oběda v hostinci U Zlatého slunce)
14:00
odjezd do Betléma; 3,8 km, 10 minut
14:10 - 15:30
prohlídka Betléma, odjezd do Jaroměře; 11,6 km, 15 minut
15:45
příjezd Jaroměř
16:00 - 17:00
prohlídka jaroměřského náměstí – statue Nejsvětější Trojice
17:15 - 17:30
náhrobek Anny Miseliusové na městském hřbitově
17:45
odjezd na ubytování - hotel Stadion Hradec Králové
18:15
příjezd do hotelu, ubytování Mapa 1: Trasa Havlíčkův Brod – Kuks Zdroj: [28]
2. den Lysá nad Labem + Hlavenec + Stará Boleslav 9:00
po snídani odjezd do Lysé nad Labem; 88,2 km, 1 h 26 min
10:26
příjezd do Lysé n/Labem
10:45 - 12:00
prohlídka zámeckého parku
12:05 - 13:45
osobní volno
14:00
odjezd Hlavenec; 14 km, 22 minut
14:22
příjezd Hlavenec – pomník císaře Karla VI.
14:50
odjezd do Staré Boleslavi, 7,1 km, 10 minut
15:00
příjezd Stará Boleslav
15:15 - 16:15
prohlídka kostela Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Václava
16:15 - 17:00
osobní volno
17:00
odjezd do Prahy; 29,1 km, 35 minut
17:35
příjezd na ubytování - hotel Jasmín
19:00
večeře
Mapa 2: Trasa Hradec Králové-Lysá n/L-Hlavenec-Stará Boleslav-Praha Zdroj: [28]
3. den Praha 9:00
odjezd do centra Prahy
9:15
parkoviště autobusu Na Florenci
10:00 - 10:20
přesun na Staroměstské náměstí, odtud trasa po Braunových dílech
10:30 -10:50
Clam-Gallasův palác
11:00 -11:20
kostel sv. Klimenta
11:25 - 12:00
Karlův most
12:15 - 12:50
Vrtbovská zahrada
13:00 - 14:15
osobní volno
14:20 - 14:50
kostel sv. Mikuláše
15:05 - 15:10
Thunovský palác
15:25 - 15:40
Pražský hrad
15:45 - 16:15
chrám sv. Víta
16:30 - 17:25 Královská zahrada 17:40
parkoviště ulice Pohořelec, odjezd Havlíčkův Brod
19:34
příjezd Havlíčkův Brod
Mapa 3: Trasa Florenc-Pražský hrad Zdroj: [28]
2.3 Kalkulace zájezdu 2.3.1
NEPŘÍMÉ NÁKLADY NA CELOU SKUPINU
1) kalkulace cen dopravy a) náhrada za ujeté km sazba za ujeté km – 32 Kč/km celkem km – 425,8 km + 5% přístavné km 115 (HB – Kuks) + 3,8 (Kuks – Betlém) + 11,6 (Betlém – Jaroměř) + 21,8 (Jaroměř – HK) + 88,2 (HK – Lysá n/Labem) + 13,5 (Lysá n/L – Hlavenec) + 7,1 (Hlavenec – Stará Boleslav) + 29,1 (Stará Boleslav – Praha) + 4,4 (hotel Jasmín – parkoviště Na Florenci) + 5,4 (Na Florenci – parkoviště ulice Pohořelec) + 125,9 Pohořelec – HB) Výpočet: 425,8 * 0,05 = 21,29 km (425,8 km + 21,29 km) * 32 Kč = 14.306,88 Kč Celkem: 14.306,88 Kč b) náhrada za čekání celkem 22 h 25 minut čekání sazba 35 Kč/15 minut čekání Výpočet: (22 * 60)/15 = 88 * 35 Kč = 3.080 + 70 Kč = 3.150 Kč Celkem: 3.150 Kč c) náklady 2. řidiče tuzemský zájezd – pouze 1 řidič 0 Kč d) stravné řidičů stravné je zahrnuto v sazbě za 1 km
e) rozdíl v ceně nafty jedná se o tuzemský zájezd, tudíž rozdíl v ceně nafty není brán v potaz 0 Kč f) ostatní náklady ostatní náklady nejsou účtovány 0 Kč g) silniční poplatky autobus MERCEDES BENZ 0350 RHD – počet náprav 2, emisní třída Euro III celkem km po dálnicích a rychlostních silnicích – 200,5 km Tab. 1: Sazby mýtného pro dálnice a rychlostní silnice (Kč/km) Zdroj: [30]
Emisní třída Euro II
Emisní třída Euro III
Počet náprav 2
3
4<
2
3
4<
2,30
3,70
5,40
1,70
2,90
4,20
Výpočet: 200,5 km * 1,70 Kč = 340,85 Kč Celkem: 340,85 Kč h) parkovné Kuks - 30 Kč Jaroměř - 20 Kč/1 hod 20 Kč * 2h = 40 Kč Lysá nad Labem - 20 Kč/1 hod 20 Kč * 3,5 h = 70 Kč Stará Boleslav - 20 Kč/1 hod 20 Kč * 2 h = 40 Kč Praha – hotel Jasmín – 170 Kč, parkoviště Na Florenci – 450 Kč (50Kč * 9 h) Výpočet: 30 + 40 + 70 + 40 + 170 + 450 = 800 Kč Celkem: 800 Kč
Zdanění položek a) – f) 14.306,88 Kč + 3.150 Kč = 17.456,88 Kč + 19 % = 20.773,69 Kč DPH = 3.316,81 Kč Celkem náklady na dopravu: Výpočet: 14.306,88 + 3.150 + 340,85 + 800 + 3.316,81 = 21.914,54 Kč Celkem: 21.914,54 Kč
2) kalkulace nákladů na průvodce smluvená odměna pro průvodce činí 1.400Kč/den ubytování pro průvodce zajištěno zdarma (gratuity – na určitý počet lidí, jedno místo zdarma 40 účastníků – jedno místo zdarma) stravování – v ceně zájezdu zajištěna 2x snídaně a 2x večeře Výpočet: 1.400 Kč * 3 = 4.200 Kč Celkem: 4.200 Kč
3) akce za pevné ceny 0 Kč
Nepřímé náklady celkem: 26.114,54 Kč Výpočet: 21.914,54 Kč + 4.200 Kč
2.3.2
PŘÍMÉ NÁKLADY NA 1 ÚČASTNÍKA
1) ubytování a stravování 1. den Hotel Stadion, Hradec Králové Cena: 980 Kč/2 lůžkový pokoj, v ceně zahrnuta snídaně Příplatek: 100 Kč/večeře Výpočet: 980 * 20 = 19.600Kč + 100 * 41 = 4.100 Kč Celkem: 23.700 Kč 2. den Hotel Jasmín, Praha Cena: 1.053/2 lůžkový pokoj, v ceně zahrnuta snídaně Příplatek: 100 Kč/večeře Výpočet: 1.053 * 20 = 21.060 + 100 * 41 = 4.100 Kč Celkem: 25.160 Kč CELKEM: 48.860 Kč Ceny jsou uvedeny s DPH. 2) pojištění Pojištění je zahrnuto v celkové ceně zájezdu. 3) kurzové riziko Jedná se o tuzemský zájezd, tudíž kurzové riziko počítáme nulové. 0 Kč 4) realizace CK - přirážka ve výši 20% k ceně zájezdu Celkem: 21.914,54 Kč (doprava) + 4.200 Kč (průvodce) + 48.860 Kč (ubytování a stravování) = 74.974,54 Kč Marže 20 % 74.974,54 * 0,2 = 14.994,08 Kč
Přímé náklady celkem: 63.854,91 Kč Výpočet: 48.860 Kč + 14.994,08 Kč Vstupné: vstupné do Vrtbovské zahrady – 55 Kč/os. průvodce vstup zdarma Výpočet: 40 * 55 Kč = 2.200 Kč Celkem: 2.200 Kč
Celková cena zájezdu: 109.289,45 Kč Výpočet: 26.114,54 Kč + 63.854,91 Kč + 2.200 Kč = 92.169,45 Kč
Cena zájezdu na 1 účastníka: 2.304 Kč Výpočet: 92.169,45 Kč / 40 = 2.304 Kč
2.4 Nabídka pro CK Navržený třídenní poznávací zájezd „Po stopách Matyáše Bernarda Brauna“ jsem ve formě letáku prostřednictvím elektronické pošty zaslala a nabídla deseti cestovním kancelářím a agenturám nacházejících se na území kraje Vysočina. Již v úvodu jsem je informovala, že se jedná pouze o teoretickou nabídku zájezdu, která slouží pro účely mé bakalářské práce. Zároveň jsem je požádala o stručné vyjádření k mnou sestavenému zájezdu. Z těchto deseti oslovených subjektů se mi dostalo odpovědi a zhodnocení pouze od tří z nich, přičemž jejich odpovědi se v mnohém shodovali. Z jejich zkušeností vyplývá, že zájezd s takovýmto tématem lze na Vysočině těžce obsadit, aby nebyl pro cestovní kancelář či agenturu ztrátový. Daný zájezd by využili v případě, byl-li by nabídnut specifickému okruhu lidí – lidem se zájmem o tento druh umění, jelikož z náhodných klientů by se pravděpodobně nenaplnil.
Závěr Má bakalářská práce čítá dvě části, teoretickou a praktickou. Přičemž teoretická v počátku čtenáře uvádí do období baroka a barokního sochařství jako celku. Objasňuje klíčové okamžiky životní cesty Matyáše B. Brauna a především mapuje a seznamuje s jeho celoživotní sochařskou tvorbou. Tato část mi následovně byla podkladem pro navazující část praktickou. Z fotografií Braunovy sochy vypadají sice magicky, ale stát před nimi tváří v tvář v člověku vyvolá naprosto ojedinělý zážitek. Sama jsem tím byla svědkem, když jsem během vytváření této práce navštívila několik míst, kde Braun své umění zanechal. Proto jsem se snažila vytvořit takový zájezd, který by jeho účastníkům dopřál totéž a co možná nejvíce jim přiblížil barokní umění a představil dílo M. B. Brauna v celé své kráse. V konečné fázi jsem elektronickou formou oslovila několik cestovních kanceláří a agentur na území Vysočiny a sestavený zájezd jim představila jako teoretickou nabídku. Bohužel jsem se z jejich strany setkala s jistou ignorací a nezájmem, jelikož z deseti oslovených CK a CA se mi dostalo odpovědí pouze od tří z nich. Z jejich vyjádření jsem dospěla k následujícímu faktu. Zájezd tohoto typu, aby nebyl ztrátový a v lepším případě přinesl jistý zisk, by měl být nabízen specifickému okruhu lidí, okruhu lidí se zájmem o umění. Zájezd se pravděpodobně obtížně setká s úspěchem, bude-li nabízen klientům mezi jejichž priority během cestování nepatří poznávání sochařského umění. Daný zájezd by se případně mohl stát i doplňkovým programem pro jiný, vícedenní poznávací zájezd s širším zaměřením. Popřípadě by mohl být v nabídce např. pražských hotelů jako jednodenní výlet za sochami Matyáše Brauna v hlavním městě České republiky. Osobně bych navržený zájezd „Po stopách M. B. Brauna“ doporučila, jelikož díky této práci, jejíž je součástí, jsem na sochařské a plastické dílo začala nazírat zcela jiným pohledem než doposud.
Citovaná literatura BLAŽÍČEK, Oldřich J. Umění baroku v Čechách. 1. vyd. Praha: Obelisk, 1971. 195 s. ISBN 34-005-71 DVOŘÁK, František. Po Karlově mostě. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 115 s. ISBN 80-7106-653-2 POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun: Sochař českého baroka a jeho dílo. 2. vyd. Praha: Odeon, 1986. 339s. ISBN 01-521-86 PROŠEK, Josef. Kuks. 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1977. 124 s. [a] Wikipedie. Baroko. [online]. © 2009 [cit. 2009-05-04] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Baroko [b] ArtMuseum. Baroko. [online]. © 2008 [cit. 2009-04-30] Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=58 [c] Bernini. [online]. © 2007 [cit. 2009-05-04] Dostupné z: http://italy.wz.cz/bernini.html [d] Toulky českou minulostí. [online]. © 2009 [cit. 2009-03-16] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/praha/uslysime/_zprava/534140 [e]
Vrtbovská zahrada. [online]. © 2005 [cit. 2009-03-18] Dostupné z: http://www.vrtbovska.cz/
[f]
Ctnosti a Neřesti v Kuksu. [online]. © 2002 [cit. 2009-03-21] Dostupné z: http://www.reflex.cz/Clanek11021.html
Bibliografie BLAŽÍČEK, Oldřich J. Umění baroku v Čechách. 1. vyd. Praha: Obelisk, 1971. 195 s. ISBN 34-005-71 DVOŘÁK, František. Po Karlově mostě. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 115 s. ISBN 80-7106-653-2 JANUSOVÁ, Jana. Osudy a Lásky Matyáše Brauna. 1. vyd. Ostrava: Amonium servis, 1994. 144 s. ISBN 80-85498-10-3 NEUMANN, Jaromír. Český barok. 2.vyd. Praha: Odeon, 1974. 360 s. PIJOAN, José. Dějiny umění 7. 2 vyd. Praha: Odeon, 1985. 349 s. ISBN 01-501-85 POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun: Sochař českého baroka a jeho dílo. 2. vyd. Praha: Odeon, 1986. 339 s. ISBN 01-521-86 PROŠEK, Josef. Kuks. 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1977. 124 s.
[1] Alegorie Ctností a Neřestí. [online] [cit. 2009-03-30] Dostupné z: http://betlemari.hyperlink.cz/kuks/ctnosti.html [2] Alegorie Noci. [online]. © 2008 [cit. 2009-03-24] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alegorie_noci_(Pražský_hrad) [3] Alegori Noci. [online]. © 1996-2007 [cit. 2009-04-12] Dostupné z: http://foto.mapy.cz/15417-Alegorie-noci [4] Autobusová doprava. [online] © 2008 [cit. 2009-04-27] Dostupné z: http://www.tredos.cz/ [5] Barokní perly M. Brauna. [online]. © 2006-09 [cit. 2009-05-06] Dostupné z: http://ff.osu.cz/kcl/index.php?id=4567
[6] Fotogalerie. [online]. © 2007 [cit. 2009-05-06] Dostupné z: http://www.obec-citoliby.cz/fotogalerie/pamatky/?pageshowing=2 [7] Galerie obrázků. [online]. © 2006 [cit. 2009-05-03] Dostupné z: http://www.hrady.cz/?OID=831&PARAM=2 [8] Historie zámku Duchcov. [online]. © 2008 [cit. 2009-04-13] Dostupné z: http://www.zamek-duchcov.cz/historie/ [9] Hospital Kuks. [online]. © 2008 [cit. 2009-03-28] Dostupné z: http://www.hospital-kuks.cz/ [10] Hotel Jasmín. [online] © 2007-09 [cit. 2009-04-23] Dostupné z: http://www.euroagentur.com/cz/ea-hotel-jasmin [11] Hotel Stadion. [online]. [cit. 2009-04-23] Dostupné z: http://www.hotel- stadion.cz/ [12] Karlův most a Malá Strana. [online]. © 1996-2005 [cit. 2009-03-20] Dostupné z: http://www.autokopriva.org/most.html [13] Klášter Kladruby. [online] [cit. 2009-04-05] Dostupné z: http://kladruby.euweb.cz/pages/fotografie/fotointeriery.html [14] Kolovratský palác. [online]. © 2009 [cit. 2009-03-23] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolovratský_palác_(Praha,_Nerudova) [15] Mapy. [online] © 2005-08 [cit. 2009-04-28] Dostupné z: http://www.mapy.cz/ [16] M. B. Braun. [online]. © 2005 [cit. 2009-03-10] Dostupné z: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/braun_matyas_bernard [17] M. B. Braun. [online] [cit. 2009-05-05] Dostupné z: http://www.richtera.cz/betlemari/kuks/mbbraun.html [18] Morový sloup Nejsv.Trojice. [online]. © 2007 [cit. 2009-04-10] Dostupné z: http://www.teplice.cz/cz/informace-pro-turisty/turisticky-atraktivni-mista/sochy-aplastiky/?item=20 [19] Náhrobek A.Miseliusové. [online]. © 2007 [cit. 2009-05-06] Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gravestone_Anna_Miselius.jpg [20] Novy les. [online]. © 2006 [cit. 2009-05-05] Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Braun_Novy_les02.jpg [21] Památky obce Hlavenec. [online]. © 1998-2008 [cit. 2009-04-21] Dostupné z: http://www.hlavenec.cz/pamatky.html
[22] Pomníky a sochy v Praze. [online] [cit. 2009-03-20] Dostupné z: http://web.quick.cz/qliska/pomniky.sochy.v.praze/ [23] Sazby mýtného. [online] © 1998-2009 [cit. 2009-04-22] Dostupné z: http://business.center.cz/business/finance/dane/dalnice.aspx [24] Sochy a sousoší. [online]. © 2009 [cit. 2009-03-16] Dostupné z: http://www.opravakarlovamostu.cz/index.php? option=com_content&view=section&layout=blog&id=7&Itemid=60&lang=cz [25] Sochy v zámeckém parku. [online]. © 2007-09 [cit. 2009-05-02] Dostupné z. http://www.turistika.cz/foto-video/75980/lysa-nad-labem--1.html [26] sv. Ivo. [online]. © 2009 [cit. 2009-05-05] Dostupné z: http://www.pis.cz/cz/praha/fotogalerie/karluv_most [27] sv. Ludmila. [online]. © 2007 [cit. 2009-03-16] Dostupné z: http://www.atlasceska.cz/praha/sv-ludmila/ [28] Teplice. [online]. © 2006 [cit. 2009-05-06] Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Teplice_CZ_Holy_Trinity_column_TEPPEST. jpg [29] Trpaslík. [online]. © 2009 [cit. 2009-05-05] Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/yeussquai/349495914/ [30] Ukřižovaný Kristus. [online]. © 2001-09 [cit. 2009-05-06] Dostupné z: http://art.jib.cz/vuk/fotogalerie/zpc/sbirky/201eukrizovany-kristus201c/view [31] Užaslé baroko. [online]. © 2005 [cit. 2009-03-08] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/157353
Přílohy Příloha A Vysvětlivky …………………………………………………………… 72 Příloha B Popis Ctností a Neřestí ………………………………………………… 73 Příloha C Leták …………………………………………………………………… 75
Příloha A
Vysvětlivky Piano noble - česky vznešené patro, je označení pro zpravidla první patro šlechtických paláců a zámků, ve kterém je umístěna sestava reprezentativních prostor. Pojem piano nobile se používá především pro barokní architekturu. Kartuše - ozdobné orámování znaku, hesla, nápisu Putti - drobná nahá dětská postava doplňující architektonickou dekoraci Salla terrena - v renesančním a barokním stavitelství oblíbená velká palácová hala (přízemní sál) obvykle otevřená jednou stěnou s arkádami do zahrady Maskaron - je plastický zdobný motiv v podobě lidské (ženské i mužské) nebo zvířecí tváře, který je hojně využíván na fasádách, ale i v interiérech. Karyatida - plastika stojící postavy, obvykle ženské, nesoucí kladí Martyrium - mučednické utrpení; velké trápení Hagiografie - písemnictví s náměty životních osudů a činů světců Adorace - zbožné uctívání, zbožňování Retabulum resp. retábl - oltářní nástavec Baldachýn – kamenná stříška nad portálem, sochou Konzola - konstrukce vystupující ze zdi a podepírající část stavby Tumba - kamenný nebo kovový náhrobek nebo vyvýšená schránka na ostatky Tabernákl - svatostánek; baldachýnový přístřešek Refektář - společná jídelna mnichů v křesťanských klášterech nebo řeholních domech.
Příloha B CTNOSTI Víra - základní křesťanská ctnost. Dívka objímá kříž, jež je symbolem víry a u nohou má papežskou tieru, která je symbolem církve. Naděje - dívka hledí k nebi, odkud čeká spásu. Kotva připomíná dálavy, očekávání, naději. Láska – poslední ze základní trojice ctností, zobrazená jako láska mateřská. Tvoří jí sousoší tří osob. Matka a dvě její děti. Ženě se u nohou vine její starší dítě a na rameni zvědavě kouká mladší. Trpělivost – dívka hladí beránka na paměť rčení: „trpělivý jako beránek“. Též Kristus byl zobrazován jako beránek. Na reliéfu u nohou je vyobrazen symbol trpícího z Bible – Job. Moudrost – žena s třemi tvářemi, v nichž se zračí přístup moudrého člověka ke světu. Zadní tvář hledí do minulosti, z které čerpá ponaučení pro současnost, jež přestavuje přední obličej a třetí tvář v zrcadle vyjadřuje, že je třeba vždy mít na paměti i budoucnost. Had okolo ruky symbolizuje chytrost. Statečnost – žena v antické zbroji se opírá o torzo sloupu, symbolu stálosti. V levé ruce třímá maršálskou hůl. Cudnost – dívka má zakrytou tvář, neboť se vystříhává špatností kolem sebe. Hrdličky pod lemem pláště představují manželskou lásku a věrnost. Reliéf zobrazuje útěk cudného Josefa Egyptského před svůdnou Putifarkou. Píle – děvče kdysi držívalo ve vztyčené ruce železný kužel s přízí. Opírá se o úl, jelikož včela je symbolem pilnosti. Přesýpací hodiny připomínají, že pilní si váží svého času. U nohou zobe kohout, protože pilný člověk začíná svůj den časně zrána, po kohoutím kokrhání. Štědrost – dívka ze svého rohu hojnosti nabízí příchozím plody země. Upřímnost – dívenka se srdcem na dlani. Šlape po masce, protože upřímní lidé opovrhují přetvářkou. Holubice upozorňují na lásku a čistotu. Spravedlnost – tradičně znázorněná jako žena se zavázanými očima, neboť soudí podle toho, jako kdo jedná a ne vypadá. Ve zdvihnuté ruce držívala železné váhy k měření lidských skutků. Mečem trestá bezpráví.
Střídmost – děvče má svůj pohár naplněný až po okraj, protože střídmí lidé znají ve všem svoji míru. NEŘESTI Pýcha – žena v pyšném postoji, v bohatém oděvu, na čele si drží vějíř z pavích per. U nohou páv jako symbol pýchy. Lakomství – škaredá stařena chtivě hledí na měšce s penězi. V druhé ruce drží dlužní úpisy. Truhlu s poklady hlídá čert se dvěma rohy hojnosti. Na truhle je žába, neboť lakomí lidé sedí na svých penězích, jako právě ona na prameni. Vlk je nenasytný jako lakomci. Smilstvo – poloobnažená dívka se vzhlíží v zrcadle, v němž však nespatřuje sebe, nýbrž svoji pravou tvář – tvář opičí. Objímá opici, symbol chlípnosti. Šlape po knihách, protože opovrhuje vzděláním a náboženstvím. Za peníze rozsypané pod nohami prodává své tělo. Závist – vychrtlá stařena si závistí hryže vlastní jazyk, ujídá se. Okolo těla se jí pnou hadi nesoucí v sobě jed závistivosti. Pes, jako všichni žárlivci, je vzteklý. Obžerství – tlustá žena se zkaženými zuby mlsně hledí na mísu plnou lahůdek. U nohou je představitel vlastnosti – prase. Hněv – žena si zlostně strhává plášť z těla. Je oděna ve zbroji připomínající, že lidé ve vzteku jsou odolní vůči všemu přesvědčování. Pod nohama má rozzuřeného medvěda. Lenost – ospalá dívka se líně o osla – symbol lenosti a hlouposti. Zoufalství – žena si v zoufalé životní situaci vráží dýku do prsou. Na pařezu je další symbol sebevražedného života – provaz. Lehkomyslnost – tuto vlastnost vyjadřuje roztančená dívčina s tváří plnou smíchu a marnivosti. Je to jediná plastika bez jakýchkoliv atributů (předmětů či zvířat). Pomluva – děvče vystrkuje jazyk, jakoby zrovna o někom zle hovořilo. V rukou drží hořící snop slámy, neboť pomluva se šíří rychlostí ohně. U ramene jí sedí kavka, symbol klevetivosti. Na šatech má různé masky, které si mění podle toho, koho právě pomlouvá nebo komu pochlebuje. Umělá noha připomíná, že pomluva přese všechno daleko neodrazí. Lstivost – dívka ve škrabošce, protože nemůže být nikdy poznána její pravá tvář. V rukou nese ryby, slizké jako lstiví lidé. U nohou má lišku – symbol vychytralosti.
Příloha C
PO
STOPÁCH
MATYÁŠE
BERNARDA BRAUNA prodloužený víkendový poznávací zájezd Matyáš Bernard Braun, původem Tyrolan, jeden z nejúspěšnějších českých barokních sochařů. Autor několika soch na Karlově mostě a v Praze, alegorie skupiny Ctností a Neřestí v Kuksu, do skal tesaných soch v Betlémě u Kuksu a řady dalších pozoruhodných soch a plastik.
Termín:
18. - 20. 9. 2009
Cena:
2.304 Kč
Program zájezdu: 1. den
7:30 odjezd z Havlíčkova Brodu do Kuksu, prohlídka obce Kuks, hospitalu, farmaceutického muzea, hraběcí hrobky, lapidária s originály Braunových soch, v odpoledních hodinách prohlídka Betléma u Kuksu a města Jaroměř – statue Nejsvětější Trojice a náhrobek Anny Miseliusové, ubytování v 3* hotelu Stadion v Hradci Králové
2. den
po snídani odjezd do Lysé nad Labem – prohlídka zámeckého parku se sochami Matyáše Brauna a jeho žáků, Hlavenec – pomník Karla VI, Stará Boleslav – prohlídka kostela Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Václava, v pozdních odpoledních hodinách odjezd do Prahy a ubytování v 3* hotelu Jasmín
3. den
po snídani odjezd do centra Prahy, prohlídka Staroměstského náměstí, Clam-Gallasova paláce, kostela sv. Klimenta, Karlova mostu, Vrtbovské zahrady, kostela sv. Mikuláše, průčelí Thunovského paláce, Pražského hradu, chrámu sv. Víta, Královské zahrady, v podvečerních hodinách odjezd do Havlíčkova Brodu
Cena zahrnuje: dopravu, 2x ubytování v dvoulůžkových pokojích, 2x snídaně a večeře, průvodce, vstup do Vrtbovské zahrady, pojištění
