O zvycích a tradicích při česko-polské hranici O zwyczajach i tradycjach przy granicy czesko-polskiej
Od adventu po Tři krále Od Adwentu po Trzech Króli
1
Ochrana a propagace lidové tvořivosti a uměleckých řemesel polsko-českého pohraničí vyky, tradice a lidová řemesla, to byla hlavní témata společného projektu příhraničních měst Krnova a Prudniku. Po tři roky Prudnik hostil na pravidelných jarních prezentacích stovky lidových tvůrců, kteří často přímo před zraky bezčetných návštěvníků vytvářeli své pozoruhodné výrobky. Pod zručnýma rukama kovářů, řezbářů, hrnčířů, šperkařů, paličkářek, vyšívaček i malířů porcelánu, ožívaly po staletí užívané materiály a dekorativní vzory, které se v dávných časech zrodily. Výstavní sál byl každoročně velkou přehlídkou polského i českého lidového umění a řemesla. Stal se také místem k setkávání autorů i odborníků, diskusí o smyslu uchovávání tradic a hodnotě paměti, o lidové kultuře v dnešním překotně spěchajícím a značně unifikovaném stylu života. Krnov společné téma uchopil s vazbou na pro každého z nás cennou část roku – advent a svátky vánoční. Čas, kdy se blízcí setkávají, kdy domovy voní vanilkou a skořicí, kdy dětské oči září očekáváním a i celoroční morous chce odložit, alespoň na krátký čas, své zlozvyky a nastavit vlídnou tvář. Spolupráce obou měst obohatila v Krnově trhy, ty navazují na tradici mikulášských trhů, které se ode dávna v městech konaly. Dnes již na nich nenakupujeme užitečné nářadí pro příští zemědělskou sezonu, ale mají připomenout stará řemesla i výrobky dekorativní a potravinářské, takové, které dýchají minulostí. České a polské tradice připomínají nejen ukázky hmotné kultury, ale návštěvníka provází také celodenní program plný koledníků, vánočních her i rozpustilých představení pro malé i velké.Mohlo by se zdát, že v této pohraniční části Slezska je téma uchovávání tradic snahou velmi diskutabilní. Vždyť lidové zvyklosti území odešly z českého i polského pohraničí po světové válce spolu s původními obyvateli a současní občané obou měst i širokého okolí v tak historicky krátké době ještě nemohou o žádných tradicích hovořit. Pravda je však ta, že bez ohledu na pohnuté osudy území, každý Polák či Čech, ať již přišel hledat nový domov z kteréhokoliv koutu země, přinesl s sebou zvyklosti své rodiny a svých předků. V této malé publikaci bychom rádi, alespoň v krátkosti, připomněli jak významné období roku a chvíle sváteční slaví Češi a jak Poláci. Vždyť celé tříleté snažení bylo věnováno vzájemnému poznávání kultury sousedů.
Z
© Město Krnov, 2012 2
Ochrona i promocja twórczości ludowej i rzemiosła artystycznego pogranicza polsko-czeskiego wyczaje, tradycje i rzemiosło ludowe były podstawowymi tematami wspólnego projektu miast przygranicznych Krnowa i Prudnika. Przez trzy lata, Prudnik gościł na regularnych prezentacjach wiosennych setki twórców ludowych, którzy często na oczach widzów tworzyli swoje, wyjątkowe produkty. Pod fachowymi rękami kowali, rzeźbiarzy, garncarzy, producentów biżuterii, koronczarek, hafciarek, i malarzy porcelany ożywały używane od wieków materiały i wzory dekoracyjne. Wystawa corocznie stawała się paradą polskiej i czeskiej twórczości ludowej i rzemiosła. Była miejscem spotkań twórców i specjalistów, rozmów o sensie zachowania w pamięci tradycji i wartości, a także kulturze ludowej w dzisiejszym, szybkim i w znacznym stopniu jednolitym stylu życia. Krnov powiązał temat z ważną dla każdego z nas częścią roku – adwentem i świętami Bożego Narodzenia. Czasem, kiedy spotykają się bliscy sobie ludzie, domy pachną wanilią i cynamonem, oczy dzieci błyszczą oczekiwaniem, i nawet największy maruda pragnie odłożyć na bok swe złe zwyczaje i ukazać lepsze oblicze. Współpraca obu miast wzbogaciła targi w Krnovie, nawiązujące do targów mikołajkowych odbywających się tutaj w przeszłości. Obecnie, w ich trakcie, nie kupuje się narzędzi niezbędnych w przyszłym sezonie rolnym, mają one prezentować rzemiosło, produkty dekoracyjne oraz spożywcze pachnące przeszłością. Czeskie i polskie tradycje ukazują nie tylko twórczość, uczestnikom towarzyszy program pełen kolędników, wesołych zabaw i przedstawień świątecznych dla małych i dużych. Może się wydawać, że w tej nadgranicznej części Śląska, temat zachowania tradycji jest kontrowersyjnym. Zwyczaje ludowe z tych terenów, z pogranicza polsko – czeskiego, odeszły po wojnie światowej wraz z pierwotnymi mieszkańcami. Obecni obywatele obu miast i ich okolic, w tak krótkim okresie historycznym, nie mogą mówić o jakichkolwiek tradycjach. Prawda jest taka, że bez względu na wzruszające losy tych obszarów, każdy Polak albo Czech, przychodząc tutaj szukać swego domu, z któregokolwiek zakątka kraju, przyniósł ze sobą zwyczaje swojej rodziny i swoich przodków. W tej małej książeczce chcemy, chociaż w skrócie, przypomnieć jak znaczący jest ten okres roku i jak czas świąteczny obchodzą Czesi i Polacy. Przecież nasze trzyletnie dążenia poświęcone były wzajemnemu poznawaniu kultury sąsiadów.
Z
1
České zvyklosti a tradice Advent slovo advent pochází z latinského adventus, tedy příchod. Doba adventní je počátkem liturgického, církevního roku a hraje v něm významnou roli, neboť je obdobím příprav na příchod Ježíše Krista. Od 4. století, kdy začaly být slaveny Vánoce, je to čas věnovaný přípravě na svátek Narození Páně. Advent zahrnuje čtyři týdny před Vánocemi a jeho počátek je pohyblivý, neboť vždy začíná v den pro křesťany sváteční, v neděli. Začíná tedy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. První adventní neděle je vždy blízká svátku svatého Ondřeje.
S
Adventní svátky a zvyky Adventní věnec ymbolem očekávání Vánoc se stal adventní věnec. Svůj původ má v Ně Německu, kde se poprvé vzpomíná v Hamburku v roce 1838. Byl dřevěný ěnýý ěn a upozorňoval na sbírku pořádanou ve prospěch opuštěných a chudých dětí.. Postupem času se rozšířil i do jiných zemí. Jeho základem jsou přírodní materiáteri te teri riáály, chvojí, šišky a suché plody. Nejdůležitější roli však hrají čtyři svíce, každá ssymym-ym bolizuje jednu ze čtyř adventních nedělí. Každou neděli se zapaluje další sv svíce, svíc í e, íc hoří-li všechny, svátky jsou za dveřmi. Barva svící by měla být fialová, stejně jněě jako jn jaako k mešní roucha tohoto období, pouze svíce třetí adventní neděle může být takéé růžová. růžo rů žová vá Věnec vyjadřuje lidské společenství, zelené větvičky jsou symbolem věčného života a světlo svící je vítězstvím Ježíše Krista nad temnotou.
S
Den svatého Ondřeje (30. listopad) Když na svatého Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží. vyky spojené se svátkem jednoho z apoštolů mají dlouhou tradici ještě v dobách pohanských a býval to den zasvěcený věštění. Svou budoucnost se snažila odhalit především neprovdaná děvčata. V českém prostředí se lidová magie a víra ve výjimečnou noc k poznání věcí budoucích přenesla, postupem času, na Štědrý den.
Z
Den svaté Barbory (4. prosinec) Po svaté Baruši, střez nosu i uší! ezadané dívky by neměly zapomenout si na svatou Barboru opatřit třešňovou nebo višňovou větévku a doma ji postavit do vázy s vodou. Pokud jim do Štědrého dne rozkvete, čeká je štěstí a láska.
N
2
Den svatého Mikuláše (6. prosinec) Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň tři měsíce z řeky. Mikuláši, Mikuláši, sníh se na tvé vousy snáší. Bílé vousy, bílý plášť, copak pro nás máš? ikuláš, biskup z Myry, je ochráncem námořníků, mlynářů i rybářů, ale díky své štědrosti, především dětí. V předvečer jeho svátku jsou děti obdarovány cukrovinkami, ovocem a perníky. Tradice nadílky je na českém území ustálena již od 13. století. Svatý Mikuláš děti nenavštěvuje sám, mívá doprovod, odvrácenou stranu lidského chování symbolizuje zlý čert, dobrotu a lásku něžný anděl. O každém dítěti si vede pečlivé záznamy, zná jeho poslušnost i všechny prohřešky. Těm hodným přináší dobroty, těm, kdo se musí polepšit, jen uhlí nebo nahnilé brambory.
M
Až přijde Mikuláš, řeknu mu Otčenáš, nastavím košíček, on mi dá jablíček, a já mu zazpívám, jako ten slavíček.
Mikulášské trhy e svátkem Mikuláše byly v každém městě spojeny trhy, které nabízely sladkosti pro děti, sušené ovoce a zdobené perníky. Hospodyňky si zde nakoupily věci potřebné do domácnosti a hospodáři zemědělské nářadí, pokud staré dosloužilo.
S
Den svaté Lucie (13. prosinec) Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. nes pozapomenutý svátek, který však ctíme, bez ohledu na Lucii, pořádným vánočním úklidem. Bíle oděné strašidelné ženské postavy mohly v tento den nezvány vstoupit do každé domácnosti, aby zkontrolovaly, zda se rodina připravila na svátek Vánoc. Každý nedostatek a nepořádek ztrestaly výpraskem metlou a počerněním nepořádníků sazemi.
D
3
Vánoce
S první zářící hvězdou na štědrovečerním nebi končí advent, začínají Vánoce. šechny kultury od pradávna ctily životodárnou sílu Slunce, v zimním období, kdy je dne tak málo, vzývaly svá božstva k jeho návratu. Svátek zimního slunovratu (21. prosinec) byl podle dávných představ důležitější, než slunovrat letní. Křesťanství přineslo pradávnému svátku nový význam, zrození nového světla spojilo s narozením Božího syna a Spasitele světa. S touto mimořádně významnou událostí jsou spojeny dva tisíce let naší kultury, podle ní dělíme také historii na události našeho letopočtu a události před ním. Křesťanství bylo uznáno státním náboženstvím římské říše v roce 313 a poprvé oficiálně slavili narození Krista v Římě, stalo se tak 25. prosince roku 354. Původ českého slova Vánoce je nejasný, snad je odvozeno od zimních vánic, ale pravděpodobnější je zkomoleninou staroněmeckého Winnahten, tedy svatá noc. Vánoce jsou významným obdobím církevního roku, avšak v moderním českém prostředí se staly svátky rodinnými a občanskými. Bez ohledu na víru jsou tradice spojené s kouzlem Vánoc drženy ve většině rodin. Jejich dnešní podoba se tvořila v městském prostředí 19. a 20. století, a přestože jsou dnes vnímány jako svátky rodinné soudržnosti, hojnosti, šťědrosti, lásky a splněných přání, jsou doprovázeny v myslích každého příběhem narození Syna Božího Ježíška.
V
Symboly Vánoc Jesličky …řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. (evangelium sv. Lukáše, 2. kapitola) etlémy, nazvané tak podle místa narození Ježíška, se staví již na počátku doby adventní. Znázorňují scénu narození Ježíše Krista ve městě Betlémě, ve chlévě, na seně. Postavení figur má své předepsané náležitosti. V centru scény jsou jesličky, Jezulátko se však do nich ukládalo až na Štědrý večer, napravo od jesliček stojí Panna Maria, opodál či nalevo svatý Josef. Za jesličkami mají své místo vůl a osel, zvířata, která novorozeně zahřívala svým dechem a která zároveň symbolizují jeho budoucí obětování. Nad scénou se vznáší anděl, drží oslavující nápis „Gloria“ (Sláva), často je latinský nápis nahrazen českým „Pokoj lidem dobré vůle“. Nesmí scházet ani hvězda, která zvěstovala onu mimořádnou událost. Vedle pastýřů, symbolizujících roli Krista jako pastýře pečujícího o své stádo, u jesliček nechyběly ani figury tří králů s doprovodem a dary. Tyto figury se v průběhu Vánoc přemísťovaly do blízkosti Ježíška, kde směly stanout až na svátek jim zasvěcený.
B
4
Podle velikosti betléma je základní sestava figur nejrůznějším způsobem doplňována a scéna zalidňována. Autorem prvních jesliček byl v roce 1223 svatý František z Assisi, první betlém v Čechách byl postaven jezuity v roce 1562. Betlémy zdobí kostely i domácnosti do svátku Tří králů. VÁNOČNÍ STROMEČEK ánoční stromek jako symbol vánoc pronikal do křesťanské tradice jen en ve vvelmi elm lmi p po pomalu. oma malu lu lu. u. Zvyk zdobit obydlí zelenými větvemi jehličnanů měli pohanští Keltové, Kel eltto tovéé, GerGeerG r máni i Slované, proto církev nahlížela na dodržování této tradice s nedůvěrou. edů ůvě věro věro rou u. Vánoční stromeček v podobě blízké jeho dnešnímu pojetí, byl poprvé ozdoben ozd zdoobben ben en cechovními mistry pro potěchu jejich dětí v roce 1570 v Brémách. Do českých eskkýc ých tradic se zařadil až v 19. století, asi poprvé ho pro své vánoční hosty vyzdoyzd doobil ředitel pražského Stavovského divadla Karel Liebich v roce 1812. Prodáodávat na trzích se začaly vánoční stromky až o třicet let později. Stromečky ečkky eč k bývaly zdobeny perníčky, jablky, ořechy, cukrovím a ozdobami ze slámy ám my a papíru, ozdoby z malovaného foukaného skla a figurky z čokolády, se obobbjevily až ve 20. století. I vánoční stromek má svou symboliku. Vyjadřuje ujjee prvotní hřích, vždyť na Štědrý den slaví svátek Adam a Eva. Je připomeenutím stromu poznání v ráji, býval zdoben jablky a ozdobné řetězy vyjadd dřují hada pokušitele. Věčně zelený jehličnan je také symbolem věčného života, ivo votaa, hořící svíce připomíná světlo víry, hvězda na špičce je vzpomínkou na h hvězdu vězzdu u betlémskou, která ohlásila narození Jezulátka.
V
ěěčně zelené rostlině, která se právě v prosinci začíná pyšnit bílými plody, byla přisuzována již starými Kelty a Slovany magická moc. Tradice byla přejata křesťanstvím a větvičky jmelí jsou stta nedílnou součástí vánoční výzdoby domácností. Větvičky, které hlava rodiny zavěsí na Štědrý n d ne den den nad sváteční stůl, přinesou do domu štěstí, odvahu a lásku. Ochraňuje rodinu před nečistými týý silami, je také symbolem plodnosti, právě proto je zvykem se pod jmelím líbat.
V
Vánoční cukroví tejně jako stromeček, tak i vánoční cukroví patří k svátečním chvílím až od 19. století. Jedinou výjimkou jsou perníky, kterými díky přístupu k drahému orientálnímu koření, proslula především hansovní města Evropy už mnohem dříve. České vánoční cukroví je výjimečné svou malou velikostí a velkou rozmanitostí. Je pozoruhodné, že i dnes, podle průzkumů, je připravováno doma podle tradičních receptur, děděných po generace. Podle tradice by na Štědrý den mělo být upečeno devět druhů, některé kuchařky ctí číslo dvanáct, jako je měsíců v roce.
S
5
Vánočka rvní zprávy o obřadním pečivu, které se dříve smělo připravovat výhradně o Vánocích, pocházejí ze 16. století. Směli jej péci pouze mistři pekaři a bylo nedílnou součástí vánočního stolu. Byli jimi obdarováváni služebníci i čeleď, ale i radní a vrchnost. Vánočka je čistě českou tradicí. V 18. století začaly hospodyně péci vánočky také doma, pro zdar pečiva plného mandlí a rozinek musely zachovávat určitá pravidla – obléci si bílou zástěru a bílý šátek, zásadně nemluvit při kynutí těsta a dodržovat další nezbytné rituály. Často se do vánočky zapékala mince, kdo ji našel, tomu přinesla štěstí.
P
Vánoční svátky a zvyky Štědrý den (24. prosinec) Na Štědrý večer hvězdičky - ponesou vajíčka slepičky. tědrý den ještě nepatří do období Vánoc, je posledním dnem adventu, bez ohledu na to, že právě tento den slavíme jako významný rodinný svátek. Jako takový je dnem postním, dnem přípravy na svátek Narození Páně, událost, ke které došlo v noci z 24. na 25. prosince. Podle starokřesťanské tradice nový den začíná s večerem a východem první hvězdy, sváteční chvílí je tedy až Štědrý večer. Se zvykem postit se na Štědrý den souvisí starý keltský zvyk spojený se svátky slunovratu. Kdo se postí, uvidí při východu první hvězdy také zlaté prasátko, neslibuje ani štěstí ani peníze, ale je viděním nadmíru cenným. Na Štědrý den se nedoporučuje prát prádlo, přináší to neštěstí a smůlu. Není šťastné ani psát milostné dopisy, určitě by přivodily nechtěný rozchod.
Š
Štědrovečerní večeře pustili jsme mnohé ze zvyků svých předků, ale štědrovečerní večeře si stále zachovává mimořádné postavení a tradiční obřadnost v našem rodinném životě. Jsou zvyklosti, které ctíme, ale mnozí netušíme jejich význam a smysl. K slavnostnímu stolu usedá celá rodina s východem první hvězdy, vše, co bude na stůl podáváno, musí být připraveno, neboť nikdo nesmí v průběhu večeře vstát od stolu, mohla by ho do roka potkat smrt. Tabule je připravena pro sudý počet stolovníků, je-li u stolu lichý počet, je nezbytné připravit ještě jeden prázdný talíř. Jen tak bude ochráněno na příští rok zdraví a život členů rodiny. Pod talíře jsou uloženy šupiny z kapra nebo penízky, aby se všem
O
6
blízkým dařilo v hojnosti. Tyto každý nosí po celý příští rok v peněžence. Záře svící na stole a na stromečku symbolizuje betlémské světlo, které ohlásilo světu narození Ježíška. K slavnostní večeři patří také hojnost předkládaných jídel. Tradice říká, že by jich mělo být devět, neboť toto číslo má svůj dávný symbolický význam. Stojí na konci číselné řady, obsahuje všechna ostatní čísla a je výrazem úplnosti. Některé rodiny ctí počet dvanácti, neboť tolik je měsíců v roce, apoštolů Kristových i dnů vánočních svátků. Štědrý den je dnem postním a i když se tradiční menu v průběhu času měnilo, venkovské se přizpůsobilo městskému, ve většině rodin se maso nepodává, hlavním chodem je ryba, v našem prostředí kapr. Ryba je nejen postním jídlem, ale zároveň od dob prvních křesťanů je symbolem Ježíše Krista. Sestaveni menu je dáno rodinnými i krajovými zvyklostmi. Dnešní štědrovečerní večeře, pomineme-li předkrm, zeleninu, dezerty, vánočku, cukroví a ovoce, se ve většině domácností skládá z rybí polévky, v některých rodinách je dávána přednost polévce hrachové či čočkové (hrášky a plody čočky, díky své početnosti na talíři, mají zajistit dostatek peněz na příští rok). Hlavním chodem je smažený kapr a bramborový salát. Úprava kapra smažením v trojobalu je relativně novou recepturou, převzatou až na konci 19. století z rakouské kuchyně. Podobnou novinkou, ale až z počátku 20. století, je studený bramborový salát. Tradiční českou úpravou hlavního štědrovečerního chodu, byl také kapr, či jiná sladkovodní ryba. Vařil se na černo, ve sladké omáčce z mandlí, ořechů, rozinek, strouhaného perníku, povidel a sladkého piva. Připravoval se prý celé tři dny a podávaly se k němu bramborové šišky nebo knedlíky. Další oblíbenou úpravou byla ryba namodro v rosolu. NADĚLOVÁNÍ DÁRKŮ o slavnostní večeři jsou již pod stromečkem dárky pro děti i dospělé. Dárky, na rozdíl od mnohých jiných zemí, nosí v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, sám Ježíšek. Obdarovávat své blízké, ale i chudé a potřebné, patří k dávným zvyků spojeným se zimním slunovratem. První zmínky o dárcích spojených s oslavou Božího narození u nás, pocházejí ze 14. století, obdarovanými byli tehdy jen vysoce postavení dospělí. Vánoční nadílka dětem se rozšířila až v 19. století.
P
MAGICKÝ VEČER Hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku! Cože komu dobrého neseš na památku? tradicích Štědrého večera se promítají dávné pohanské zvyky, trocha magie a rituály, které měly zajistit blahobyt i zdraví členů rodiny, otevřít taje budoucnosti. Některé z obřadů zimního slunovratu se prolnuly s křesťanskou oslavou Vánoc a přežily tak do dnešních dnů.
V
7
Jablko ymbolický plod odpradávna patří na sváteční stůl. Jíst společně jablka lkaa u štědrovečerního stolu zajistí soudržnost rodiny. Rozkrojíme-li po večee-ři jablko, podle tvaru a pravidelnosti jadřince určíme svůj osud. Pravidelnáá hvězda věští zdraví a štěstí, nepravidelnost problémy a křížek smrt.
S
Ořech Ořec odle zdraví jádra ořechu rozlousknutého na ŠtědŠtě tědd drý večer se bude ubírat i naše zdraví. Do skořápek ořáp oř ápek áp ek popo-staví st každý z členů rodiny svíčku, takto vyrobené lodičky umístíme do společné nádost by b s vodou. Cesta lodičky po vodě, je cestou životem, plamínek svíčky určuje jeho délku.
P
Olovo a vosk oztavené kousky olova nebo vosku se vlévají do studené vody a podle vzniklých tvarů se předpovídá budoucnost. Některé tvary vyžadují při výkladu fantazii, jjijiné in jsou dány - srdce značí lásku, čtverec harmonický život, kroužek peníze, půlkruh zradu… d … du
R
Střevíc
N
ezadaná dívka hodí za hlavu střevíc, pokud dopadne špičkou ke dveřím, čeká ji svatba a odchod z domova. Pokud je špička otočena směrem do domu, v příštím roce se vdavek nedočká.
Boží hod vánoční (25. prosinec) Když vánoce obílí stromy sněhem, tak je posype jaro květem. Veselé vánoční hody, zpívejte lidé koledy… tědrý večer s I. svátkem vánočním spojuje půlnoční mše. Ohlašuje ve slavnostně vyzdobeném kostele, že advent skončil a začaly vánoční hody. Mše, zasvěcená narození Syna Božího, je provázena kouzlem vánočních koled a pastorel.
Š
Tichá noc, svatá noc jala lid v blahý klid. Dvě jen srdce tu v Betlémě bdí, hvězdy při svitu u jeslí dlí, v nichž malé děťátko spí, v nichž malé děťátko spí.
Tichá noc, svatá noc. Co anděl vyprávěl, přišel s jasností v pastýřův stan, zní již z výsosti, z všech země stran: Vám je dnes spasitel dán přišel Kristus Pán. 8
Jak jsi krásné, neviňátko, vprostřed bídy nebožátko. Před tebou padáme, dary své skládáme.
A co mi ti nuzní dáme? Darovat ti co nemáme, my ti zadudáme, písně zazpíváme.
Já ti nesu dvě kožičky, by zahřály tvé nožičky. Já zas trochu mlíčka, by kvetla tvá líčka.
Pastuškové mu dudají, zvuky dud se rozléhají, slavně dudy dují, všichni prozpěvují.
Já ti nesu veselého, beránka ze stáda svého, s ním si můžeš hráti, libě žertovati.
Měj se dobře Jezulátko, přespanilé pacholátko, S tebou se loučíme, Bohu poručíme.
Boží hod je tichým svátkem, setkává se širší rodina a blízcí přátelé, aby si popřáli k vánocům vše dobré. Doba postní skončila a na svátečním stole se již předkládají masové pochoutky. Tradiční je vepřová pečeně nebo pečená husa.
Štěpán (26. prosinec) Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí. Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli, koledu mi snědli.
II. svátek vánoční byl tradičně spojen s koledou a také s ukončováním pracovních smluv ččeledínů. eelled dí ů Na Štěpána, není pána. bě zvyklosti vymizely, i když také dnes řada pracovních smluv končí s kalendářním rokem, ale důvody jsou jiné než tradice. Koledovat chodily nejen děti, ale i dospělí, sousedé, zaměstnanci obce, studenti a nejchudší. Koledníci si za svůj přednes vysloužili odměnu. Koledníci jsou většinou minulostí, ale koledy nám zůstaly jako cenné doklady lidové slovesnosti.
O
Já jsem malý koledníček, přišel jsem k vám pro trojníček. Trojníček mi dejte, nic se mi nesmějte. Budete-li se mi smát, musíte mi krejcar dát. Však já vozem nejedu, co mi dáte, to vezmu.
Dáte-li mi kus medu, ještě lépe pojedu. Pán Bůh vám to nadělí, na zahradě, na poli, v chlévě telátka, v maštali hříbátka, pod lavicí housátka. 9
Silvestr (31. prosinec)
Jak byl celý rok samá voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato. ujaré oslavy spojené s posledním dnem roku jsou no noovou záležitostí. Poprvé se velká oslava, doprovázenáá davovým odpočítáváním posledních vteřin roku starého a vítáním nového roku šampaňským, uskutečnila v roce 1899, byla spojena s oslavou nového století.
B
V dobách dřívějších se tento den nijak nevymykal z pravidel ostatních dnů Vánoc. Slavnostním jídlem na Silvestra, obdobně jako na Štědrý den, bývala večeře. V předvečerr Nového roku lidé chodili do kostela, aby vzdali díky za rok rook odcházející, o půlnoci se rozezněly všechny zvony. Ze starých zvyklostí platí doporučení, aby v noc na Nový rok rokk nezůstalo nez ezůs ůssta ů talo lo na šňůře viset žádné prádlo, příští období by přineslo jen samou amou am o ssmůlu. můlu. mů můlu lu u.
Nový rok (1. leden) Novoroční noc světlá a tichá, bez deště a větru, znamená dobrý rok Jak na Nový rok, tak po celý rok! očátek roku byl v různých historických obdobích určován různými daty. Za počátek nového roku byl 1. leden označován již v diplomatické korespondenci přemyslovských králů, ale s konečnou platností vstoupil na našem území do života až za císaře Ferdinanda II. (1578 – 1637), vedle uplatnění římského práva snad byla důvodem i zvyšující se oblíbenost tištěných kalendářů. Ve starých tradicích není 1. leden nijak zajímavým, v církevním kalendáři je to den Pojmenování Pána, od roku 1969 je svátkem Matky Boží. Teprve minulé století udělalo z Nového roku všeobecně ctěný sváteční den, kdy si lidé předávají přání všeho dobrého, darují si navzájem drobné dárky symbolizující štěstí a blahobyt – prasátka, čtyřlístky, podkovy a kominíčky.
P
10
Tři králové (6. leden) Tři králové mosty staví, nebo je boří.
a svátek Tří králů končí doba vánoční. Je třeba odstrojit stromeček a uklidit figurky betléma. Tento den připomíná tři východní mudrce, kteří vedeni světlem betlémské hvězdy, se vydali do Betléma, aby se poklonili Ježíškovi a předali mu dary – zlato, kadidlo a myrhu. Jejich prostřednictvím byla šířena po světě zpráva o narození Spasitele. Během středověku jim byla přisouzena jména Kašpar (lat. Caspar), Melichar a Baltazar. Lidové tradice byly spojeny s obchůzkami, které završovaly cyklus vánočního koledování. Obchůzky se týkaly jen chlapců, chodili ve trojici, v bílých pláštích, s papírovými korunami na hlavách, někdy s hvězdou upevněnou na holi. Navštívenou domácnost, po obdarování, označili na dveřích svěcenou bílou křídou požehnáním K ✝ M ✝ B ✝ a příslušným rokem. Písmena bývají považována za počáteční písmena jmen králů, jsou však zkratkou textu „Christus mansionem benedicat“, „Kristus ať požehná tomuto příbytku“, letopočet vyjadřuje naplnění přání pro celý rok. Tři křížky jsou symbolem Nejsvětější Trojice. Na tuto tradici navázala v roce 2001 Česká katolická charita, která pořádáním Tříkrálové sbírky pomáhá potřebným v regionu a podílí se na mezinárodní humanitární p pomoci. om mocci.i
N
My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka. Z daleka je cesta naše, do Betlému mysl naše. Nám třem se hvězda zjevila, která jak živa nebyla. Jak jsme tu hvězdu viděli, hned jsme si koně sedlali. Co ty, černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu? A já černej vystupuju a Nový rok vám vinšuju. A my také vystupujem a Nový rok vám vinšujem.
11
Polské zvyklosti a tradice o roku 1945 byly Hlubčicko (Głubczycko) a Prudnicko regiony, které obývali Němci, Poláci, Češi a Židé. Po II. světové válce se toto území stalo součástí Polska. Obyvatelé německé národnosti byli vysídleni do Německa, a do regionu byli přesídleni Poláci z Ukrajiny (oblast nazývaná Kresy), z Litvy a Lotyšska. V případě smíšených manželství, přišli také představitelé těchto národů. Usídlili se zde i obyvatelé z jiných polských regionů, například Horalé (Górale). Taková situace způsobila, že místní obyčeje byly zapomenuty a zároveň zvyky, které si přivezlo nové obyvatelstvo, se zredukovaly, díky jeho promísení. V podstatě se nerozvinuly tradice, které by sdílelo celé zdejší společenství. Advent a svátky Božího narození jsou pevně svázány s náboženstvím, a jen díky tomu se řada starých zvyků zachovala a byla rozvíjena dalšími generacemi. Nejvíce udržovaných tradic se týká kuchyně jednotlivých kulturních skupin obyvatel.
D
Advent - Adwent Kto ziemię w adwencie pruje, ta mu trzy lata choruje. Kdo v adventu v zemi ryje, tomu třii léta nemocná je. atinský název advent znamená „příchod“ a v křesťanských kostelech je too doba, jejíž počátek je vymezen čtvrtou nedělí před svátkem Božího narozeníí a trvá do 24. prosince. Symbolizuje čas očekávání na druhý příchod Ježíše (posledníí soud) a zároveň je vzpomínkou na jeho první příchod (narození). První adventní neděle zahajuje v katolickém kalendáři liturgický rok. Kněz sii na mši obléká fialový ornát (symbol času pokání a přípravy na svátky, smířeníí s Bohem i s lidmi). V kostele se zavěšuje věnec se čtyřmi svícemi, zapaluje se prv-ní svíce a při každé následující neděli, následuje zapálení další z nich. V katolic-kém chrámu se konají za svítání mše, zvané roráty (podle prvních písmen latinskéé podoby úvodní mešní písně „Rorate coeli…“, „Spuśćcie niebiosa z góry...“ „Rosu dejte nebesa…“). Děti přicházejí do kostela s lucernami. Také v protestantských chrámech se konají adventní bohoslužby. Advent je časem postním, nekonají se hlučné zábavy, nepodávají se hutná jídla a byl dobou, kdy byly zapovězeny polní práce, neboť „během adventu je země svatá“. Do oken se věšely adventní kalendáře se čtyřmi okénky, která symbolizovala čtyři adventní neděle.
L
Den svatého Ondřeje - Andrzeja Gdy święty Andrzej ze śniegiem przybieży, sto dni śnieg w polu leżi. Když svatý Ondřej se sněhem přiběhne, na sto dní sněhem pole zalehne. en svatého Ondřeje, neboli tak zvané ondřejky - andrzejki, bývají většinou před adventem a je to čas posledních tanečních zábav a zároveň věštění mladých děvčat na vdávání. Nejoblíbenější je věštění s pomocí roz-
D
12
topeného vosku litého přes ouško klíče, z kávové sedliny nebo pomocí kartiček s mužskými jmény, které jsou schovány pod polštář. Dívky v rodině také stavějí své střevíce vedle sebe, které bota první překročí práh, ta se provdá.
Den svatého Mikuláše - Mikołaja prosince jsou ve všech společenstvích děti obdarovány dárky (nejčastěji sladkostmi), ty jim přináší dospělý v úboru Mikuláše nebo je nacházejí pod polštářem.
6.
Vigilie - Wigilia (předvečer) – čas očekávání příchodu Krista (24. prosinec) Jakiś w Wigilię, takiś cały rok. Jak je na Vánoce, tak je v celém roce. minulosti v den Vigilií muži (Němci, Slezané i přesídlenci) strojili s dětmi stromeček. Nyní bývá zvykem strojit stromeček dříve. V některých domácnostech s ukrajinskou tradicí, se místo stromečku umísťuje ke stropu dekorace z větví jehličnanů. V polských domech se ještě navíc dodnes věší ke stropu jmelí („bez jmelí, dům holý“), které má zabezpečit dobré zdraví a dostatek rodině i dobytku. Nic dobrého však nevěstí, pokud jmelí zůstane až do Velikonoc. Ke stropu se zavěšovali také „pavouci“ (ozdoby ze slámy a barevného papíru, které připomínají lustr). Podle tradice z Kresů (oblast odkud byli Poláci přesídleni z Ukrajiny) postaví před večeří pán domu směrem ke kuchyni „Dziada“ (Děda - snop obilí, ovázaný na třech místech senem) a přeje „Pochválen buď…“. Na Nový rok ho první „rozsévač“ (první, kdo v domě vstane a sype hrst zrní na dvůr) vynáší před dům (blahobyt předaný vnějšímu světu). Společný a velmi dodržovaný je všemi kulturami zvyk, který zakazuje půjčovat si od někoho nebo půjčit někomu. Každá hospodyně se snaží, aby v ten den byl prvním hostem muž, neboť to zabezpečí prosperitu. Avšak během Vigilií není zvykem se vzájemně navštěvovat a pro ženy je celý den spojen s přípravou večeře.
V
VEČEŘE e společné večeři se sedá nejčastěji, když vyjde první hvězda. V německých a slezských rodinách večeří společně jen rodina nejbližší, naopak rodiny polské sdružují u svátečního stolu více generací. Před usednutím ke stolu (zvyklost z oblasti Kresů), jsou na chvíli otevřeny dveře a okna, aby mohly vejít duše mrtvých předků, nejstarší u stolu je zve slovy: „Vejděte babičko, dědečku, otče, matko, poobědvejte“. Prvním úkonem je společná motlitba za živé i zemřelé členy rodiny. Následuje symbolické dělení stolovníků bílým oplatkem, pokud není k dispozici nahrazuje ho chléb. Barevným oplatkem polský hospodář po večeři krmí zvířata, které podle zvyků mohou v tuto noc promluvit lidským hlasem. Slezskému a německému stolu vévodí ryby a perník (hlavním chodem je kapr smažený na másle), rybí polévka nebo polévka fazolová
K
13
či hrachová. Jako dezert se podávají makówki (houska namočená v mléce, s mákem m a medem) nebo moczki (perník namočený v zeleninovém vývaru s ořechy, mandlemi, mi, sušenými švestkami, rozinkami upravenými do hustoty pudinku – dříve bylo podávádáv ávááno s rybou). Na polský stůl se pokládá hromádka sena, v dřívějších dobách se na stůl položilo dobře o ře vytřeob vyttřeesené seno a teprve po té byl pokryt ubrusem. Po večeři hospodář vytáhl zpod ubrusu u jedno jed edno stéblo, stéébllo, a čím bylo stéblo delší, tím lepší měl být nadcházející rok. Na stole je prostřeno pro o jednoho stolovníka navíc, než je přítomných (pro nečekaného hosta, pro ty členy rodiny, kteří jsou daleko nebo pro ty, kteří odešli - zemřeli). Není dovoleno vstát od stolu dříve, než všichni stolovníci dojedí, tento zvyk činí velmi netrpělivými děti, kterým podle tradice andílek nebo Děťátko (Ježíšek) naděluje pod stromeček dárek. Podává se dvanáct jídel (dvanáct apoštolů), postních, bez masa. Hlavním chodem je polévka hrachová, fazolová, zelná s hrachem nebo s fazolemi, boršč s oušky (plněné taštičky z nudlového těsta). Následujícím chodem jsou pirohy plněné zelím a houbami nebo gołąbki (dušený zelný list plněný pohankovou kaší nebo strouhanými syrovými brambory, nyní také často bývá plněn rýží). Na stole jsou také nejrůznější ryby, smažené nebo v rosolu, kompot ze sušeného ovoce (švestky, jablka, hrušky) nebo omáčka k hlavním jídlům, uvařená z hub a sušených švestek (z oblasti Kresů). Jako dezert se podávají kutię (z oblasti Kresů) – tlučená vařená pšenice s medem, mákem, ořechy, mandlemi, rozinkami a sušeným ovocem nebo łamańce (krakovská tradice) – kluski (noky) s mákem, medem, a opět s ořechy, mandlemi, sušenými plody, další možností jsou śliżyki (přistěhovalci z území Litvy) – malinké knedlíčky z kynutého těsta ve velmi sladkém nálevu s mákem, sušeným ovocem a ořechy. Na svátečním stole převládají jídla, která symbolizují bohatství, připravená z plodin s velkým počtem zrn – mák, hrách, pšenice. Neodmyslitelnou součástí polského svátečního období jsou perníky s medem (název perník je odvozen od pepře, také starý český název pečiva byl peprník, pepř je přidáván s ostatním kořením do těsta). Perníky se pečou nejméně dva týdny před svátky, aby se uležely a provoněly kořením. Výrok „starý perník“ není zdaleka charakteristikou negativní. Ve všech rodinách se po večeři společně zpívají koledy. Podle litevské tradice nesmí být ze svátečního stolu nic uklizeno, až do návratu rodiny z Pasterki (půlnoční mše), je to projev úcty k zemřelým a zároveň hostina pro ně. V některých vesnicích (polský obyčej) vycházejí mladé dívky po večeři před dům a ťukají o sebe lžičkami, poslouchají, kde zaštěká pes, z té strany jim přijde příští manžel. Pokud zaštěká pes vlastní, pak dívka nemůže v příštím roce doufat v uzavření manželství. 14
Anioł pasterzom mówił: Chrystus się wam narodził w Betlejem, nie bardzo podłym mieście. Narodził się w ubóstwie Pan wszego stworzenia.
Chcąc się dowiedzieć tego poselstwa wesołego, bieżeli do Betlejem skwapliwie. Znależli dziecię w żłobie, Maryję z Józefem.
Bóg się rodzi, moc truchleje, Pan niebiosów obnażony! Ogień krzepnie, blask ciemnieje, ma granice Nieskończony. Wzgardzony, okryty chwałą, śmiertelny Król nad wiekami! A Słowo Ciałem się stało i mieszkało między nami.
Podnieś rękę, Boże Dziecię, błogosław Ojczyznę miłą! W dobrych radach, w dobrym bycie wspieraj jej siłę swą siłą. Dom nasz i majętność całą, i wszystkie wioski z miastami. A Słowo...
Půlnoční mše - Pasterka Na Pasterkę po wodzie, Alleluja po lodzie. Na půlnoční po vodě, Aleluja na ledě. půlnoci se zahajuje v kostelech mše nazývaná Pasterka, na ni se chystají všichni věřící. Poprvé v roce je možné si v kostele prohlédnout betlém, který upomíná na okolnosti narození Krista, zobrazuje biblický příběh i krajinu kolem. Jednotlivé postavy betléma jsou oděny do historických kostýmů.
O
Anioł pasterzom mówił: Chrystus się wam narodził W Betlejem, nie bardzo podłym mieście. Narodził się w ubóstwie Pan wszego stworzenia.
Bóg się rodzi, moc truchleje, Pan niebiosów obnażony! Ogień krzepnie, blask ciemnieje, ma granice Nieskończony. Wzgardzony, okryty chwałą, śmiertelny Król nad wiekami! A Słowo Ciałem się stało i mieszkało między nami.
Chcąc się dowiedzieć tego Poselstwa wesołego, Bieżeli do Betlejem skwapliwie. Znależli dziecię w żłobie, Maryję z Józefem.
Podnieś rękę, Boże Dziecię, błogosław Ojczyznę miłą! W dobrych radach, w dobrym bycie wspieraj jej siłę swą siłą. Dom nasz i majętność całą, i wszystkie wioski z miastami. A Słowo...
Z oblasti Kresů byl přivezen zvyk pořádat po mši závody saní. Hospodáři, který se první vrátil domů, tomu se v příštím roce dařilo. 15
Boží narození - Boże Narodzenie (25. 12.) Gdy w Boże Narodzenie pola są zielone, na Wielkanoc będą śniegiem przywalone. Když jsou na Boží narození pole zelená, na Velikonoce budou sněhem zavalená. den Božího narození se věřící účastní svaté mše. Je to den, kdy se navštěvují příbuzní a odpoledne si prohlížejí betlémy v kostelech v okolí.
V
Dzisiaj w Betlejem, dzisiaj w Betlejem wesoła nowina, że Panna czysta, że Panna czysta porodziła Syna.
Chrystus się rodzi, nas oswobodzi, Anieli grają, króle witają, pasterze śpiewają, bydlęta klękają, cuda, cuda ogłaszają.
Sv. Štěpána - Św. Szczepana (26. 12.) Na świętego Szczepana bywa błoto po kolana. Na svatého Štěpána bývá bláta po kolena. a druhý svátek, v den svatého Štěpána, se v kostele světí oves. Doma je přidáván k ovsu, který bude set na jaře. Posvěcený oves bývá také sypán na členy domácnosti, aby zajistil zdraví, štěstí a úrodu. Je to také svátek, při kterém je nezbytné myslet na sousedy a navštěvovat je. Domy obcházejí koledníci s jesličkami. Po obdarování se koledníci loučí slovy: „ Za pohostinnost děkujeme, zdraví, štěstí vinšujeme na ten nový rok“. Ve svátky Božího narození se v Polsku prezentují „Jesličky - Jasełka“ – představení s tématikou narození Ježíška a také „Novoroční betlém - Szopkę Noworoczną“ – kabaretní představení na téma narození Krista s odkazem na společenskou a politickou situaci v Polsku. Je to také oblíbené období svateb. Czy rok był suchy, czy było błoto, nigdy w Sylwestra nie będzie padało złoto. Ať byl rok suchý či bylo bláto, nikdy na Silvestra neprší zlato.
N
Tři králové - Trzech Króli (6. 1.) Na Trzech Króli słońce świeci wiosna do nas pędem leci. Na T Tři ři kkrále ři ráálee sslunce luunncce svít ssvítí, sv vít ítí,, jjaro a o see k nnám ar á kkva ám kvaltem valt va ltem em řít řřítí. ítí. ít tí.í. a den Tří králů je svěcena křída, byliny (sym-bol kadidla) a zlato. V minulosti se křídou psa-la na dveře příbytků počáteční písmena jmen Tří králů ů (K + M + B), která měla zajistit mír a přízeň osudu. Ten-to nápis nyní také zanechává kněz po té, co navštíví ro-dinu (koleda). Dříve také vážení hospodáři, přestrojenii za Tři krále, chodívali s koledou po staveních. Na Tři krá-le jsou naposledy zapáleny svíčky na stromečku, po té jee odstrojen a ozdoby jsou uloženy na příští svátky. Dziad d (Děd) je odnesen do stodoly. Na jaře je vymlácen a zrní z něj ěj je j přimícháno ř í há k setbě. ři bě Ze Z zbytku b k se peče č speciální chléb. Radostné svátky Božího narození končí 2. února na svátek Obětování Páně (svátek Matky Božíí Hromniční). V kostele jsou zapáleny hromnice (velké svíce), které mají chránit před smrtí a přírodnímii katastrofami (hromnice se zapaluje při svatém křtu i u rakve zemřelého, také se staví na parapet okna během bouřky).
N
16
Malá inspirace pro sváteční chvíle I. Z babiččiny české kuchařky Zázvorkyy ázvorky potřebují nejméně týden až dva, ale raději tři na odležení. Dokážou krásně provonět byt, a také proto bývají v mnoha domácnostech jasným důkazem toho, že Vánoce jsou opravdu za dveřmi. k Dobře odpočaté jsou nejlepší! D Také při jejich přípravě je lepší nespěchat. Než je dáte do trouby, nechte je chvíli T zdřímnout na plechu. z Suroviny: S 2 vejce, 3 žloutky, 250 g krupicového cukru, 280 g hladké mouky, 1 lžíci mletého zázvoru, asi 60 g škrobové moučky, půl sáčku kypřicího prášku do pečiva
Z
Postup: Vejce a žloutky s cukrem ušleháme šlehačem do pěny a do tohoto základu zamícháme mouku, škrobovou moučku, prášek do pečiva a zázvor. Vyklopíme na vál a vypracujeme hladké těsto, které vyválíme na 5 mm silný plát. Z plátu vykrajujeme typické tvary zázvorek.
Boží milosti Suroviny: 250 g polohrubé mouky, 2 vejce, polévková lžíce másla, citrónová kůra, rum, sůl,, vanilkový cukr na obalení, olej na smažení. Postup: Na vále si připravíme ze všech surovin těsto, které pečlivě vyválíme na tenkou plac-ku, z níž vykrajujeme různé tvary. Ty usmažíme v rozpáleném oleji a ještě teplé oba-líme ve vanilkovém cukru. Boží milosti jsou velmi křehké a chutné.
Rybí polévka s knedlíčky Suroviny: Rybí hlava a kůže, 100 g kořenové zeleniny – mrkev, celer, petržel, 20 g másla, 20 g hladké mouky. Knedlíčky: 300 g rybího masa vařeného, 1 – 2 vejce, 20 g rostlinného tuku, 1 žemle, 2-3 lžíce mléka, strouhanka podle potřeby, muškátový květ, sůl. Postup: Umytou hlavu z kapra zbavíme očí a žáber a s částí nastrouhané zeleniny uvaříme v osolené vodě do měkka. 17
Pokud máme k dispozici jikry nebo mlíčí, uvaříme je ve zvláštním hrnci také. Zbytek nastrouhané zeleniny osmažíme na másle, přidáme mouku a opražíme, zalijeme scezeným vývarem, vložíme povařené jikry či mlíčí, dochutíme a přidáme připravené knedlíčky. Knedlíčky Uvařené vykostěné rybí maso smícháme s máčenou žemlí, žloutky, rostlinným tukem a strouhankou. Osolíme, okořeníme muškátovým květem a nakonec lehce vmícháme sníh ušlehaný z bílků. Ze směsi vytvoříme malé knedlíčky a zavaříme je do polévky.
Kapr na černo Suroviny: 800 g kapra, 200 g kořenové zeleniny, 300 g sušeného ovoce, 50 g loupaných mandlí, 250 ml červeného vína, sůl, divoké koření, celá skořice, 60 g másla. Postup: Porce kapra osolte a nechte v chladu odležet. Krátce povařte červené víno s divokým kořením a skořicí. Na tenké nudličky nakrájenou kořenovou zeleninu, můžete použít i mraženou, překrájené sušené meruňky, švestky a jablka vložte do zapékací nádoby, zalijte vínem svařeným s divokým kořením a skořicí (odvar z koření a vína scedíme přes sítko a tím odstraníme koření). Vše v mírné troubě rozpečte, aby ovoce sced sc e íme ed íme p ím změklo. změkk Poté do směsi ovoce a zeleniny zatlačte porce kapra kůži navrch. Na každou zm porci dejte plátek másla a posekané mandle. Následně pečte v troubě při 180 stupp po ních n cca 8 – 10 minut, podle velikosti porcí.
Kapr na modro K 1 očištěný kapr s neporušenou kůží (hmotnost asi 1,5 kg), 2 l vody, 2 cibule, 2 mrkve, 1 malý celer, 1 malý pórek, kousek celerové natě, zelená petrželc ka, bílého vína nebo octa zředěného vodou, 1 bobkový list, 10 kuliček pepře, ka, 100 ml ka 1100 sůl,l citrónová sůl sů ciittró rónoo šťáva. Postup:Ve větším hrnci přivedeme vodu k varu a vložíme do ní oloupanou a na kolečka nakrájenou cibuli, očištěnou a drobně rozkrájenou mrkev, celer a pórek spolu s opranou petrželkou, celerovou natí a bobkovým listem. Osolíme, přidáme víno nebo rozředěný ocet, pepř a na mírném ohni 20 minut vaříme. Kapra opereme a dbáme přitom, abychom nepoškodili kůži, neboť jinak by se kapr nezbarvil pěkně do modra. Vnitřek kapra osolíme a zakapeme citrónovou šťávou. Vložíme jej opatrně do zeleninového vývaru a připravujeme 15 – 20 minut (nesmí se vařit, vývar udržujeme stále jen pod bodem varu). Měkkého kapra podáváme na nahřáté míse obloženého vařenými brambory.
Punč štědrovečerní Suroviny: 1 l vody, 1,5 l červeného vína, 50 g medu, 2 dcl citrónového džusu, 5 dcl višňového sirupu, pu, u 3 dcl koňaku. Postup: Vodu s medem, citrónovým džusem i višňovým sirupem přivedeme do varu. Smícháme hááme s vínem, koňakem, ještě přihřejeme a ihned podáváme. 18
II. Vánoční dobroty polských sousedů Pierniczki drobne – malé perníčky Suroviny: 500g hladké mouky, 200g medu, 200g moučkového cukru, 120g např. Hery, 20g tuku na vymazání plechu (nebo papír na pečení), 1 vejce, 10g jedlé sody, 1 sáček perníkového koření (vlastní směs připravíme v hmoždíři – pepř, hřebíček,, zázvor,, badyán, y , nové koření,, skořice).) Příprava: P Mouku smísíme se sodou a přesejeme na vál, uděláme v mouM ce c důlek, do kterého vlejeme med, nožem ho zapracujeme do d části mouky, aby nevytékal. Přidáme koření, cukr, tuk a nakonec vejce. Vypracujeme jednolité a hladké těsto. Těstu prospěje, když přes noc odpočívá v lednici. Těsto vyválíme p na n tloušťku 5 mm, vykrajujeme formičkami tvary, které klademe na plech vyložený pečícím papírem. Pečeme ve vyhřáté d troubě přibližně 10 minut. Po vychládnutí zdobíme polevou t z cukru a bílku nebo jen cukrovou polevou (300 g moučkového h cukru, několik kapek citrónové šťávy, voda podle potřeby, vše třeme do jednolité hladké masy, kterou perníčky potřeme a necháme polevu zaschnout). Perníčky je nejlépe uchovávat na chladném místě, v uzavřené nádobě po několika dnech zvlhnou.
Barszcz wigilijny – vánoční boršč Suroviny: 0,5 l kvašené šťávy z červené řepy, 1kg červené řepy, 60g sušených hříbků, zelenina – celer, petržel, mrkev, cibule, sůl, pepř, česnek, cukr. Příprava: Kvašená šťáva z červené řepy – musí být připravována 1 – 2 týdny dopředu. Očištěné řepy nakrájíme na tenké plátky, umístíme do kameninové nádoby, zalijeme asi 2 litry převařené teplé vody, přidáme kousek tmavého chleba s kůrkou a několik stroužků česneku. Takto připravenou řepu necháme stát v teplém místě. Jakmile prokvasí, slijeme šťávu do lahví, pořádně uzavřeme a uložíme do chladu. Příprava borče: Očištěnou zeleninu, s houbami, česnekem, solí a pepřem vaříme asi 20 minut. Přidáme očištěnou a na plátky nakrájenou řepu. Po dalších 20 minutách odstavíme, dochutíme a několik hodin necháme odstát, aby se chutě spojily. Po té přecedíme, přidáme kvašenou šťávu z řepy. Boršč podáváme s fazolkami nebo s oušky.
19
Uszka z grzybami do barszczu – Ouška s houbami do boršče Suroviny: 200g hladké mouky, žloutek, lžička másla, 100g sušených hub, 2 – 3 cibule, 3 lžíce olivového oleje, 2 lžíce strouhanky, 2 lžíce šlehačky nebo smetany, sůl, pepř Příprava: Nádivka - houby umyjeme, na hodinu namočíme a potom uvaříme do měkka ve vodě, ve které byly namočeny. Po vystydnutí je nadrobno nakrájíme nebo pomeleme. Cibuli najemno nakrájíme na kostičky a do růžova osmažíme na olivovém oleji, přidáme houby, šlehačku a chvíli společně dusíme, nakonec přidáme strouhanku. Pokud by masa byla příliš hustá, můžeme ji zředit vývarem z hub. Nádivku ochutíme solí a pepřem. Těsto – do prosáté mouky přidáme roztopené, ale vychládlé, máslo, žloutek a trochu vody. Zpracujeme tužší vláčné těsto. Na pomoučeném válu rozválíme na tenké pláty. Ty rozkrájíme na čtverce cca 4x4 cm. Do každého čtverce klademe nádivku a pevně spojíme kraje čtverce do podoby trojúhelníku, rohy základny trojúhelníku těsně přitiskneme k sobě a vzniklá ouška klademe na pomoučenou plochu. Vaříme krátce v osolené vodě. Po scezení pokapeme roztopeným ihned po uvaření. p nýým máslem, pe másl má slleem m, aby aby se ab se neslepila. nes esle lep piila la. Podáváme Pod Po Na talíře položíme ouška a zalijeme borščem. Na dno dno no každého k
Suroviny: S Asi A 1 kg kapra. Na vývar - 1,5 l vody, rybí vnitřnosti a hlava, 200g mrkve, 2 bobkové listy, 5 zrnek nového koření, sůl. Na aspik – ¾ vývaru, 1 lžička želatiny, k 1 lžička octa, 2 bílky. l Příprava: Přípprraa Př Kapra Kaaap K prra očistíme p o istí očis oč istím a nakrájíme na porce. Z hlavy, vnitřností, mrkve a koření uvaříme na mírném ohni Do teplého, přecezeného vývaru vložíme porce ryby a vaříme asi 15 – 20 minut. oohhnii vývar, výv ývar ar,, solíme s lílíme so me hhoo aažž nnakonec. aakkon onec e .D Rybu necháme ve vývaru, dokud nevystydne. Studenou rybu vyjmeme z vývaru, vytáhneme největší kosti a porce upravíme na podlouhlou misku nebo talíř. Z vývaru připravíme aspik a tím zalijeme porce ryby. Porce kapra můžeme před zalitím aspikem ozdobit vařenými vejci, okurkami, mrkví, zeleným hráškem nebo rajčaty. Po ztuhnutí se podává s ostrou studenou omáčkou.
Kutia – pecky Suroviny: 200g loupané pšenice, 150g máku, 5 lžiček medu, vlašské ořechy, rozinky, datle, fíky, cukr a výborná je také šlehačka. Příprava: Pšenici přes noc namočíme. Druhý den ji vaříme v malém množství vody do měkka, po té scedíme a necháme chladnout. Mák spaříme horkou vodou a necháme na plotně přikrytý vařit tak dlouho, až se dá rozetřít mezi prsty. Scedíme přes velmi husté sítko nebo plátýnko, následně mák pomeleme. Do pšenice s mákem přidáme ořechy, rozinky a ostatní plody, med, osladíme podle chuti. Nakonec můžeme přidat šlehačku. Hotový pokrm necháme několik hodin uležet v chladném místě. 20
Krnovský betlém eliká událost ve městě Betlémě inspirovala dva řezbáře ve městě Krnově. Čech Jiří Halouzka a Polák Franciszek Piecha se po tři léta, v čase adventu, setkávali na krnovském náměstí, aby před očima malých i velkých diváků, z voňavých kmenů lipových, nechali pod svými pilami, sekerami i dláty ožít slavnou scénu narození Ježíška. Tento betlém se zrodil ze spolupráce i přátelství Čechů a Poláků a každému, kdo se u něj zastaví, bude vyprávět příběh, bez kterého by nebylo kouzla Vánoc.
V
Jiří Halouzka J ezbář Jiří Halouzka žije v Jiříkově u Rýmařova, kde vytvořil jedinečnou „Pradědovu galerii U Halouzků“, která je evropským unikátem. Galerie se rozkládá na rozloze osmi hektarů. Během prohlídky návštěvník shlédne 450 vyřezaných plastik a hlavně chloubu autora - betlém v životní velikosti, který již čítá 236 soch a váží 20 tun. Betlém byl vystaven u příležitosti světového kongresu betlémářů v Hradci Králové, kde byl oceněn titulem „Největší betlém na světě, vyřezaný v životní velikosti“. Byl také oceněn Asociací betlémářů v Římě. V české knize rekordů je zapsáno osm soch z dílny řezbáře.
Ř
Franciszek Piecha ezbář Franciszek Piecha žije a tvoří v obci Dębieńsko, nedaleko města Rybniku.. Patří k nejznámějším řezbářům polského Slezska. Miluje místa kde žije, ostatněě mýty a legendy Horního Slezska jsou jednou z hlavních inspirací jeho tvorby. Je proslu-lým tvůrcem soch se sakrální tématikou, samozřejmě, že vánoční příběh narození Ježíškaa mu nebyl cizí. Sám je autorem několika betlémů. Účastnil se řady mezinárodních pro-jektů.
Ř
Poděkování Za povídání o tradicích v polském příhraničí děkujeme paní Barbaře Piechaczek, ředitelce Muzea Hlubčické země. Za doplňující informace o zvyklostech a svátečním jídelníčku patří poděkování paní Urszule Rzepiela, ředitelce Muzea Prudnické země.
Brožura je realizována v rámci projektu Ochrana a propagace lidové tvořivosti a uměleckých řemesel polsko-českého pohraničí, reg. číslo PL.3.22/3.2.00/09 01530.
