ZE ŽIVOTA ROSTLIN Mé milé léto, cos nám přineslo? Kvítí pěkného, modrého, bílého i červeného. lidová poezie
1
ZELENÉ PÁTRÁNÍ My lidé si odjakživa stromů vážíme a zkrášlujeme si jimi prostředí, ve kterém žijeme. Stromy nám mohou připomínat významné události, narození dítěte či nám jenom svou přítomností mohou oživovat okolí a vnitřek našich příbytků. Všimli jste si někdy, kde všude se s nimi potkáváme? Namalujte nebo okopírujte mapu vaší obce (města) nebo jeho části (např. okolí školy) a vypravte se na průzkumy. Zakreslete do mapy, kde se ve vašem okolí nachází zeleň (stromy, keře, parky, trávníky...).
Myslíte si, že je množství zeleně ve vaší obci/městě dostatečné? …………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. Změnili byste něco?
………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………………... Zajímavost Víte, že nejvíce alejí vzniklo za vlády Marie Terezie a Josefa II., kdy se začaly vysazovat také ovocné aleje? Měly chránit pochodující vojska před sluncem a před okem nepřítele a zásobovat je ovocem.
2
Metodika a řešení k tématu: Zelené pátrání Cíl: Žáci si uvědomí, jaké množství zeleně se nachází v blízkosti jejich bydliště či školy. Dokážou nakreslit zjednodušenou mapu a naučí se vyhledávat informace týkající se pozemků. Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis, Zeměpis), Umění a kultura (Výtvarná výchova), Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka, pastelky, mapa obce (města), internet Postup: Žáci si nejprve vytvoří mapu vaší obce (města) či jeho části. Mapu mohou sami nakreslit, okopírovat z tištěných materiálů, nebo ji vyhledat na internetu. S žáky lze vést diskusi o tom, zda by věděli, kde ve vaší obci (městě) rostou stromy, keře, kde se nachází parky a trávníky. Zda si myslí, že je u vás dostatečné množství veřejné zeleně. Mohou podávat návrhy, kde by bylo vhodné místo pro další výsadbu. Poté se vypravte do terénu, kde budou žáci do svých map zakreslovat zeleň ve vaší obci (městě). Tato aktivita také může být inspirací k zasazení nějakého vlastního stromku – nejlépe na pozemku školy či školní zahradě (jinak byste totiž museli shánět povolení od vlastníka pozemku). Důležité je také uvědomit si, jaký druh stromu by se na vybrané stanoviště hodil (každý druh má jiné nároky např. na vláhu, druh půdy, množství živin či zastínění).
3
OKÉNKO DO MINULOSTI V dávné historii byla většina území České republiky pokryta lesy. Člověk však brzy začal les využívat a ovlivňovat. Poskládejte zpřeházený text a přečtěte si o historii lesů na Vysočině: 1) pivovarnictví. Do 18. století, kdy se začalo používat uhlí, bylo dřevo hlavním zdrojem energie. Používalo se hlavně dřevěné uhlí z dubu a buku, které v milířích 2) Žďár. Lesní půdu bylo nutno zbavit kořenů (třebit) a nakypřit (hákovat). Od dnes již nepoužívaného slova třebit půdu je pravděpodobně odvozeno i jméno města Třebíče. Roku 1101 byl založen Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským, knížaty 3) Proto vlastníci začali své lesy postupně uměle obnovovat vysazováním rychlerostoucích dřevin, které poskytovaly kvalitní dřevní hmotu, především borovice a smrku. Od 40. let 19. století byla většina lesů na Vysočině přeměněna na smrkové monokultury – porosty tvořené pouze smrkem. 4) pálili uhlíři. Lesa postupně ubývalo a v některých oblastech byl v 16. a17. století velký nedostatek dřeva. 5) pralesy. Při prvním osídlování kraje, které postupovalo od východu údolím řeky Jihlavy a jejích přítoků, vznikaly na vhodných místech první osady. Jejich obyvatelé 6) z moravské větve Přemyslovců třebíčský benediktýnský klášter, jemuž patřily i tyto lesy. Ve 14. století začínají lidé potřebovat více dřeva pro rozvíjející se sklářství a dolování stříbra a zlata na Jihlavsku, ale i pro stavebnictví, zpracování kovů a 7) se živili především lovem zvěře, les jim poskytoval obživu, palivo a stavební materiál. S rozvojem zemědělství lidé lesy klučili a žďářili (vypalovali). Od toho jsou odvozeny i názvy obcí Klučov a 8) Život na Českomoravské vrchovině byl od nepaměti spojen s lesem. V dávné minulosti se zde rozkládaly husté bukové a jedlobukové
Zjistěte v textu, jak se kdysi říkalo těmto činnostem: Získávání zemědělské půdy pomocí vypálení částí lesa. Poté se semena rostlin vysela do popela a lehce zavláčela ………………………………. Ostraňování pařezů vykopáváním pomocí motyk (klučovnic), rýčů, sochorů a jiných nástrojů………………………………………………… Zbavování lesní půdy kořenů …………………………. Nakypření lesní půdy po odstranění stromů, pařezů a kořenů …………………………………
4
Dodnes nám vzpomínka na tyto nelehké začátky osídlování zůstala v názvech některých obcí a měst. Zapátrejte v mapách a vypište jména některých obcí a měst kraje Vysočina, která mají ve svém názvu připomínku těchto činností. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. Zajímavost Jedním z nejstarších stromů na českém území a v celé střední Evropě je tis červený v obci Vilémovice u Ledče nad Sázavou? Jeho stáří se odhaduje na 1500 až 2000 let.
5
Metodika a řešení k tématu: Okénko do minulosti Cíl: Žáci si procvičí práci s textem, vyhledávání informací, seznámí se s počátky osidlování na Vysočině, uvědomí si souvislosti mezi historií osidlování a dochovanými názvy obcí. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura), Člověk a jeho svět, Člověk a společnost (Dějepis), Člověk a příroda (Přírodopis, Zeměpis), Informační a komunikační technologie Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, úryvky textu, mapa, internet Postup a řešení: Žáci seřadí nakopírované úryvky textů v logickém sledu a text přečtou. Dále vyhledají názvy obcí a měst, které souvisí s historií osídlování – některé názvy jsou obsažené přímo v textu, jiné mohou najít v mapách či na internetu. Pořadí úryvků: 8-5-7-2-6-1-4-3 Život na Českomoravské vrchovině byl od nepaměti spojen s lesem. V dávné minulosti se zde rozkládaly husté bukové a jedlobukové pralesy. Při prvním osídlování kraje, které postupovalo od východu údolím řeky Jihlavy a jejích přítoků, vznikaly na vhodných místech první osady. Jejich obyvatelé se živili především lovem zvěře, les jim poskytoval obživu, palivo a stavební materiál. S rozvojem zemědělství lidé lesy klučili a žďářili (vypalovali). Od toho jsou odvozeny i názvy obcí Klučov a Žďár. Lesní půdu bylo nutno zbavit kořenů (třebit) a nakypřit (hákovat). Od dnes již nepoužívaného slova třebit půdu je pravděpodobně odvozeno i jméno města Třebíče. Roku 1101 byl založen Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským, knížaty z moravské větve Přemyslovců, třebíčský benediktýnský klášter, jemuž patřily i tyto lesy. Ve 14. století začínají lidé potřebovat více dřeva pro rozvíjející se sklářství a dolování stříbra a zlata na Jihlavsku, ale i pro stavebnictví, zpracování kovů a pivovarnictví. Do 18. století, kdy se začalo používat uhlí, bylo dřevo hlavním zdrojem energie. Používalo se hlavně dřevěné uhlí z dubu a buku, které v milířích pálili uhlíři. Lesa postupně ubývalo a v některých oblastech byl v 16. a17. století velký nedostatek dřeva. Proto vlastníci začali své lesy postupně uměle obnovovat vysazováním rychlerostoucích dřevin, které poskytovaly kvalitní dřevní hmotu, především borovice a smrku. Od 40. let 19. století byla většina lesů na Vysočině přeměněna na smrkové monokultury – porosty tvořené pouze smrkem. Zjistěte v textu, jak se kdysi říkalo těmto činnostem: žďáření, klučení, třebení, hákování Názvy měst a obcí na území kraje Vysočině spojené s historií osídlování: okres Jihlava: Zhoř, Rozseč, Panenská Rozsíčka, Rosice, Střítež okres Žďár nad Sázavou: Žďár nad Sázavou, Stránecká Zhoř, Nová Zhoř, Holubí Zhoř, Zadní Zhořec, Frankův Zhořec, Jimramovské Paseky, Roženecké Paseky, Rozseč, Dolní Rozsíčka, Horní Rozsíčka, Rosička, Střítež okres Třebíč: Klučov, Střítež, Třebenice okres Havlíčkův Brod: Veselý Žďár, Ždírec nad Doubravou, Zhoř, Spílavá, Velká Paseka, Dolní Paseka, Kladruby okres Pelhřimov: Zhořec, Střítež
6
Doplňující informace: Současná podoba, druhové složení a stav lesů na našem území je dáno dlouhodobým působením a vzájemným ovlivňováním vyvíjejících se přírodních a kulturních podmínek. Lesy střední Evropy prošly velmi složitým a dlouhým vývojem. Již před čtyřmi tisíci let byly lesy v klimaticky nejpříznivějších krajinách kolem řek pod tlakem neolitického zemědělce. Nejdříve u nás docházelo k rozsáhlému odlesňování v moravské části Panonské pánve, v Dyjskosvrateckém úvalu, Polabí, dolním Povltaví a Poohří. Teprve až od 11. století, a zvláště intenzivně od poloviny 13. století, začíná v našich zemích docházet k výraznému rozšiřování výměry zemědělské půdy a zakládání nových sídlišť i v méně příznivých středních polohách a v podhorských oblastech. Tato kolonizace u nás probíhala především na úkor lesů. Velice výrazně změnila tvář krajiny a podepsala se i v pojmenování místních částí. Ve starších kolonizačních vlnách převládalo rozšiřování zemědělské půdy na úkor lesa jeho vypalováním (ždářením, žďárováním). Žďáření však nebylo jen tak jednoduchou činností. Les se k němu připravoval již v zimě nebo na jaře. Příprava spočívala v osekání pásu kůry při patě stromů tzv. klučovnicemi, aby les přes léto uschl na stojato. Když stromy dostatečně zaschly, což se stávalo zpravidla až po několika měsících, začalo se, nejčastěji až na jaře následujícího roku, se samotným žďářením. Řídili jej zkušení žďářoví mistři, kteří ovládali techniku zakládání ohně a práci s protiohněm tak, aby se žádoucím směrem uvedl do chodu tzv. korunový požár, při kterém dochází k šíření ohně přeskakováním z jedné koruny na druhou. Oheň pak musel být usměrňován žádoucím směrem a musel postupovat vhodnou rychlostí, aby bylo dosahováno dokonalého spalování dřevní hmoty, s co nejmenším množstvím nespálených zbytků. Optimálně tak, aby již po žďáření mohlo být semeno vyseto na široko do popela a jen lehce zavláčeno. Výsledky tohoto tzv. žárového zemědělství byly v prvých dvou až třech letech obhospodařování, v porovnání s plochami odlesněnými tzv. klučením, až překvapivě příznivé. Žďáření se však mohlo uplatňovat jen v dobách dostatku půdy, protože nová pole se rychle vyčerpávala a zaplevelila, po dvou až třech kolletech využívání se půda nechávala ležet ladem od tří do dvaceti let. To vedlo ke žďáření dalších ploch nebo k posunu osady. Žďáření bylo nepochybně vůbec nejplýtvavějším způsobem odlesňování. Proto zcela převládalo jen v nejstarších dobách kolonizace. Při pozdějším klučení se již značná část dřevní hmoty nějakým způsobem zužitkovala. Stromy se ale při něm stále podsekávaly sekerami proto zůstávaly poměrně vysoké pařezy, které se navíc musely pracně dobývat. Klučení v původním významu znamenalo nejenom mýcení lesa, ale zároveň i dobývání pařezů i s kořeny. Až teprve mnohem později se při těžbě dřeva začala používat i pila, která umožňovala hospodárné snížení výšky pařezů. Mýcení bylo dalším ze způsobů získání zemědělské půdy z lesa. Používala se převážně sekera, pila se prosadila až mnohem později. Takto vzniklá půda se někdy nazývala podle místního nářečí kopaninou. Vymýcený kus lesa se překopal motykou (klučovnicí). Druhý rok na jaře se pozemek osel a uvláčel branami taženými většinou člověkem.
7
KRASOTINKY Květiny nás nepřestávají překvapovat svojí barevností, vůní a vůlí k životu. Jen díky ní dokáže třeba taková smetánka vyrůst mezi betonovými spárami chodníku. Ani v lese to rostliny nemají jednoduché. Začínají kvést brzy zjara, kdy k nim přes neolistěné koruny může proniknout dostatek slunečních paprsků a vláhy. Pokuste se rozluštit popletené názvy několika jarních bylin. Ke správným názvům nakreslete obrázek této rostliny. Obrázky květin si můžete vybarvit. Použijte učebnici, atlas rostlin či nějakou jinou knížku, která vám napoví.
KAPRVNOSE = ………………..
ŽENASNĚK = ………………..
LEDUBLE = ………………..
MNIVKADY = ………………..
KVATŘICE = ………………..
8
NASKASA = ………………..
Proč v jehličnatém lese většinou chybí bylinné patro? ………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... Zajímavost Pouze květy rostlin, které opyluje hmyz, vydávají vůni. Musí ho totiž přivábit. Rostliny, které opyluje vítr, nemusí nikoho lákat, a proto nevydávají žádnou vůni. I jejich květy jsou proto jednodušší a méně nápadné.
9
Metodika a řešení k tématu: Krasotinky Cíl: Žáci porozumí pojmu jarní aspekt a dokážou ho vysvětlit, naučí se poznávat několik nejběžnějších jarních bylin. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura), Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis), Umění a kultura (Výtvarná výchova) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka, pastelky, atlas rostlin Postup a řešení: Úkolem žáků je rozluštit přesmyčky – přeskládat písmenka tak, aby získali názvy jarních bylin. Mohou to nejprve zkusit samostatně, pokud by to pro ně bylo příliš těžké, dáme jim k dispozici atlasy a knihy, kde si příslušné rostliny mohou vyhledat podle obrázku. Rostliny si na závěr podle obrázků vybarví. Při jarní procházce můžete také tyto květiny hledat v okolní přírodě. KAPRVNOSE - prvosenka LEDUBLE – bledule KVATŘICE – křivatec ŽENASNĚK – sněženka MNIVKADY – dymnivka NASKASA – sasanka Doplňující informace: Les je společenstvo, které se vyznačuje výraznou patrovitostí, která se projevuje nejenom viditelně nad zemí, ale i v rozložení kořenového systému. Les blízký původnímu složení je obvykle několikapatrový. Má zpravidla vyvinuté nízké patro mechorostů a lišejníků, patro bylinné tvořené kapraďorosty a krytosemennými rostlinami, dále patro křovinné a konečně stromové. Pro každý typ lesa jsou typické některé rostliny bylinného patra. V bučinách, jedlinách a v suťovém listnatém lese je bylinné patro mnohem pestřejší. Rozdíl je však mezi listnatým lesem na jaře a v létě. Je to dáno především tím, že listy stromů nejsou v jarních měsících ještě vyvinuty a sluneční paprsky a vláha mohou pronikat až k rašícímu podrostu a půdě (tzv. jarní aspekt bylinného patra). Společným znakem jarních rostlin jsou zásoby živin nahromaděné v hlízách, oddencích a cibulích. Jen proto mohou tyto rostliny tak časně vyrůst, vykvést a vytvořit plody. Brzy kvetoucí druhy většinou potřebují vlhkou půdu lužních lesů nebo na živiny bohaté lesy listnaté. Než se stromy zazelenají, stačí jarní rostliny vykvést a pomalu ukončit své asimilační období. Listy i stonky začnou pomalu zasychat a život se z nich opět přesune do podzemní části, aby se zjara příštího roku mohl vegetační cyklus opět opakovat. Mezi tyto jarní druhy patří například: jaterník podléška, plicník lékařský, kopytník evropský, orsej jarní, sněženka podsněžník, bledule jarní, devětsil lékařský, křivatec žlutý, sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, česnek medvědí, prvosenka jarní, prvosenka vyšší, dymnivka dutá a mnoho dalších.
10
RŮZNÉ PODOBY LESA Lesy nerostou všude stejné. Ať už budete na horách, v nížinách nebo ve skalách, pokaždé se setkáte s trochu odlišnou podobou lesa. Je to dáno nadmořskou výškou a rozdílnými podmínkami k životu. Podle toho se rozlišují tzv. vegetační stupně. Vyznačte v nákresu, ve kterém vegetačním stupni (podle nadmořské výšky) se nachází les v místě vaší školy, popř. bydliště.
Myslíte si, že druhová skladba lesa v blízkosti vaší školy/bydliště odpovídá zastoupení druhů příslušného vegetačního stupně? ……………………………………………………………… Pokud ne, co by mohlo být příčinou? …………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………………..
11
Metodika a řešení k tématu: Různé podoby lesa Cíl: Žáci se seznámí s vegetačními stupni, uvědomí si vliv nadmořské výšky na vzhled krajiny. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka Postup: Žáci v nákresu označí vegetační stupeň, ve kterém se nachází les v místě vaší školy, popř. bydliště. Doplňující informace: Vegetační stupňovitost v daném území je podmíněna změnou klimatu, zejména teplot a srážek s měnící se nadmořskou výškou terénu. Se zvyšující se nadmořskou výškou stoupá intenzita slunečního záření, ale teplota klesá a množství srážek se zvyšuje. Tyto změny zapříčiňují rozdílné životní podmínky pro vegetaci, což se projevuje na její druhové skladbě. Největší podíl na množství a druhové skladbě lesů má člověk. V současnosti pokrývají lesy zhruba 1/3 území České republiky a na většině území mají odlišné složení než by měly bez zásahů člověka. Již v době neolitu začal člověk měnit tvář krajiny, když s postupným osidlováním nejúrodnějších oblastí započal s odlesňováním krajiny, aby získal zemědělskou půdu. Doba železná je spojena s první výrobou dřevěného uhlí v milířích, které bylo potřeba hlavně pro zpracování železa. K výraznějšímu ubývání lesů dochází ve 12. a 13. století, kdy panovníci podporovali zakládání nových osad. Lesy jsou mimo jiné poškozovány pastvou dobytka. Ve středověku se také začíná rozvíjet sklářský a kovářský průmysl, což mělo za následek zvýšenou spotřebu dřeva a další odlesňování. Velké nároky na dostatek dřeva vedly k vysazování rychle rostoucích jehličnanů, zvláště borovice a smrku. V roce 1900 bylo již téměř 90% našich lesů jehličnatých. Smrkové a borové monokultury jsou daleko více náchylné na různé kalamity a často jsou napadány škůdci. Proto se v posledních letech opět usiluje o navracení k přirozené skladbě lesa. Druhy lesa: lužní lesy – nížiny kolem vodních toků, jsou složeny ze stromů, které ke svému růstu a životu vyžadují dostatek vody a kterým nevadí občasné záplavy. Nejčastějšími zástupci jsou vrby, topoly, jasany, lípy, javory, jilmy a duby. Patří sem také olše, která se vyskytuje v blízkosti vodních toků od nížin do hor. Nenajdeme zde žádné přirozeně se vyskytující jehličnany. doubravy – listnaté lesy v nížinách a pahorkatinách. V druhové skladbě převažuje dub, dále se zde vyskytují jasany, habry, lípy, javory, jeřáby a břízy smíšené lesy – na pahorkatinách a vrchovinách, převážně listnaté stromy s příměsí jehličnanů. V druhové skladbě převažují buky, jedle, lípy, javory, objevují se i smrky. Hlavní listnatou dřevinou vyšších poloh jsou buky. jehličnaté lesy horských oblastí - přirozeným místem výskytu smrku jsou horské oblasti, kde dobře odolává nepříznivým podmínkám a nemocem. Zbytky borových lesů se vyskytují od nížin do hor.
12
kleč – nad tzv. horní hranicí lesa. Kleč neboli kosodřevina je zakrslý druh borovice, který je schopen snášet drsné vysokohorské podnebí. V České republice se pásmo kleče vyskytuje v nejvyšších polohách Krkonoš. alpinský stupeň – na nejvyšších partiích hor již žádné stromy nerostou, vyskytují se zde pouze horské byliny, mechy, lišejníky a tráva. Izolovaná území tohoto stupně se vyskytují v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a na Kralickém Sněžníku. Ještě výše jsou pouze skalnaté štíty hor. Ty bychom našli například v Tatrách. Lesní vegetační stupně 0. lesní vegetační stupeň – bory – přirozená stanoviště borovic, většinou jen borovice lesní, v některých oblastech i borovice blatka. V příměsi jsou zastoupeny dub zimní, buk lesní, ojediněle smrk ztepilý. Na vodou ovlivněných stanovištích se objevuje jedle bělokorá, bříza pýřitá, bříza bělokorá a smrk ztepilý. 1. lesní vegetační stupeň – dubový (do 350 m n. m.) – v dřevinné skladbě převažuje dub zimní a jasan úzkolistý. Význačně chybí buk lesní, který může být přítomen ojediněle ve vlhčích polohách. Z dalších dřevin jsou zastoupeny habry, jilmy, topoly, lípy, břízy, vrby a olše. 2. lesní vegetační stupeň – buko-dubový (350 – 400 m n. m.) – převládá dub zimní s příměsí buku lesního a habru obecného. Na suchých exponovaných místech lze nalézt dub pýřitýšípák a dub cer. V pařezinách, kde vymizel buk lesní, převládl habr obecný. 3. lesní vegetační stupeň – dubo-bukový (400 – 550 m n. m.) – ve skladbě lesů převládá buk lesní nad dubem zimním, v příměsi se dále vyskytuje habr obecný. Při výmladkovém způsobu hospodaření pak ve vzniklých pařezinách buk lesní a dub zimní potlačuje habr obecný. Vodou ovlivněné půdy obsadily dub letní a jedle bělokorá. Na stanovištích chudých na živiny se objevuje borovice lesní. 4. lesní vegetační stupeň – bukový (550 – 600 m n. m.) – výskyt jiných dřevin než buku lesního je spíše sporadický – dub zimní, javor mléč, javor klen, lípy a jilmy, z jehličnanů jedle bělokorá. Čisté nesmíšené bučiny se velkoplošně vyskytují v karpatské oblasti. 5. lesní vegetační stupeň – jedlobukový (600 – 700 m n. m.) – podle místních rozdílů převažují buď buk lesní, nebo jedle bělokorá. Přirozeně se zde vyskytuje také smrk ztepilý. Zcela chybí dub zimní. 6. lesní vegetační stupeň – smrkobukový (700 – 900 m n. m.) – hlavní dřeviny jsou zde smrk ztepilý, jedle bělokorá a buk lesní. Na stanovištích ovlivněných vodou chybí buk lesní, živinově chudší stanoviště doprovází borovice lesní. 7. lesní vegetační stupeň – bukosmrkový (900 – 1050 m n. m.) – ve směsi dřevin smrk ztepilý, jedle bělokorá a buk lesní ustupuje buk do pozadí. 8. lesní vegetační stupeň – smrkový (1050 – 1350 m n. m.) – smrk ztepilý zcela dominuje, kdežto buk lesní a jedle bělokorá chybí nebo jsou zakrslé. Na živných půdách je v příměsi javor klen, horní hranice lesa přechází do skupin s borovicí klečí.
13
9. lesní vegetační stupeň – klečový (nad 1350 m n. m.) – výskyt keřovitých porostů borovice kleče nad horní hranicí lesa. Z ostatních dřevin se vyskytuje keřovitá příměs jeřábu ptačího, vrby slezské, břízy pýřité a břízy karpatské.
14
JARNÍ ZÁZRAKY Listnaté stromy a keře u nás na zimu opadávají a zůstanou holé až do jara, kdy z pupenů začnou rašit listy a květy. Dokázali byste k sobě správně přiřadit větvičku s pupeny a list stejného stromu/keře? Spojte čarou vždy větvičku a list: buk lesní
sycamore
jasan ztepilý
dog rose
dub zimní
javor klen
beech
růže šípková
birch
15
ash
šeřík obecný
oak
bříza bradavičnatá
lilac
Metodika a řešení k tématu: Jarní zázraky Cíl: Žáci se naučí rozeznávat nejběžnější druhy listnatých stromů a keřů podle pupenů. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace (Cizí jazyk), Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka, popř. klíče na určování stromů podle pupenů Postup: Úkolem žáků je přiřadit k sobě větvičku s pupeny a list stromů a keřů. Nápovědou jsou jim doplněné názvy stromů v českém a anglickém jazyce. Větvičky můžete zkusit podle obrázků najít i v přírodě. Doplňující informace: buk lesní (beech) – střídavé postavení pupenů na větvičce, skořicově hnědé, úzké a špičaté pupeny, odstávající od větvičky jasan ztepilý (ash) – vstřícné postavení pupenů na větvičce, vyvinutý vrcholový pupen, velká listová jizva pod pupeny, pupeny černé dub zimní (oak) – střídavé postavení pupenů na větvičce, zřetelné listové jizvy pod pupeny, na konci větviček několik pupenů pohromadě javor klen (sycamore) – vstřícné postavení pupenů na větvičce, vyvinutý vrcholový pupen (na konci větvičky jeden větší se dvěma menšími pupeny na každé straně), barva pupenů zelená růže šípková (dog rose) – střídavé postavení pupenů na větvičce, zahnuté trny na větvičce šeřík obecný (lilac) – vstřícné postavení pupenů na větvičce, vrcholový pupen není vyvinut, pupeny odstávající s více šupinami. bříza bradavičnatá (beech) – střídavé postavení pupenů na větvičce, tenké prutovité větvičky, na vrcholech větviček bývají 2-3 jehnědy
16
OSMISMĚRKA V osmisměrce je ukryto 13 názvů dřevin. Najdete je?
J B Á Ř E J A A
K U R O C E Ď L
Á D A V I Š E Ň
Š A K V V L H E
E P I V O O A Š
Ř Í S P R C B E
O L O E O B R Ř
Í T K U B M A T
Písmena, která jste nepřeškrtli vám dají rodový a druhový název statného opadavého listnatého stromu. Jedná se o strom, který je u nás nepůvodní, byl k nám dovezen z balkánského poloostrova. Může dorůst výšky až 36 metrů, má kulovitou mohutnou korunu a kmen o průměru kolem dvou metrů. Pěstuje se jako okrasná dřevina, jeho plody slouží jako krmivo pro lesní zvěř. Název stromu: ………………………………… Které stromy v osmisměrce patří mezi ovocné? …………………………………………………. Jeden listnatý strom, jehož plody jsou malé šištičky a roste u vody, je také ukryt v naší osmisměrce. Který to je? ………………………
Zajímavost Víte, že i stromy mají svoje narozeniny? Připadají na 20. října, kdy se slaví Den stromů.
17
Metodika a řešení k tématu: Osmisměrka Cíl: Žáci si procvičí orientaci v textu, označí dřeviny a vyberou ovocné stromy. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura), Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka Postup a řešení: Žáci v osmisměrce vyhledají 13 názvů stromů a ze zbylých písmen složí tajenku: vodorovné řady: ořešák, lípa, dub, osika, borovice, olše, habr, třešeň svislé řady: jeřáb, višeň, buk úhlopříčné řady: vrba, topol Tajenka: jírovec maďal Které z ukrytých stromů patří mezi ovocné? (třešeň, višeň) V osmisměrce se skrývá jeden listnatý strom, jehož plody jsou malé šištičky. Který to je? (olše)
18
LESNÍ BLOUDĚNÍ Stěží najdeme někoho, kdo by nechodil rád do lesa. Pro někoho je les místem relaxace, je tam příjemné ticho, klid, spousta zeleně. Pro jiné je to příležitost najít něco dobrého k snědku a mnozí z nás chodí do lesa proto, že je to místo, kde se dá zažít plno dobrodružství. Přejeme vám, abyste v tom našem lese nezabloudili a zdárně vyluštili tuto šifru, psanou Morseovou abecedou.
Znění zprávy: ………………………………………………………………………………… Na co se používá čaj z květů této rostliny? …………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………….. Nakreslete její list a květ:
Zajímavost V Rakousku-Uhersku byla první telegrafní linka zbudována v roce 1847 a císař František Josef I. udělil Morseovi zlatou císařskou medaili? Revoluční vynález elektrického telegrafu se postupně ujal po celém světě.
19
Metodika a řešení k tématu: Lesní bloudění Cíl: Žáci se seznámí s Morseovou abecedou, rozluští zašifrovaný text, procvičí si dlouhé a krátké slabiky. V odborném textu si vyhledají informace k vyřešené zprávě, které zapíšou a zakreslí. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura), Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis), Umění a kultura (Výtvarná výchova) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka, popř. morseova abeceda Postup a řešení: Žáci rozluští zprávu zašifrovanou v Morseově abecedě. Pokud se s ní nikdy nesetkali, měli by alespoň poznat systém šifry (malý i velký strom znamená různé znaky, skupinka stromů je jedno slovo). Morseovu abecedu jim můžete nakopírovat a rozdat (zde si již dohledají příslušná písmena) nebo mohou využít „pavouka“, kde stačí postupovat po různých liních (kroužek znamená tečku, čtvereček čárku) či barevnou převodní tabulku. Šifra:
-./.-/…/../--// -./.-/.-./---/-../-./../--// …/-/.-./---/--/./--// .---/.// .-../../.--./.-// Znění zprávy: Naším národním stromem je lípa. Na co se používá čaj z květů této rostliny? Při chorobách z nachlazení, při křečových bolestech v oblasti trávicího ústrojí a močových cest a při narušené funkci žlučníku. Podporuje pocení, má mírný uklidňující a močopudný účinek. Často se kombinuje s květem černého bezu, heřmánkem a listy maliníku. Doplňující informace: Morseova abeceda (Morseovka) je speciální abeceda, kterou tvoří různé kombinace dvou znaků – dlouhého, značeného čárkou a krátkého, značeného tečkou. Jedná se o způsob převodu písmen a znaků na sekvenci dvou signálů (dlouhý a krátký) tak, aby se dala zakódovaná zpráva jednoduše převést pomocí telegrafního systému. K přenosu zprávy zakódované pomocí morseovky je možné použít jak akustický signál (píšťalka), tak i elektrický signál (telegraf) nebo optický signál (praporky, záblesky světla). Dlouhý znak slyšíme jako dlouhý tón a vidíme jako dlouhý záblesk světla, krátký znak jako krátký tón a krátký záblesk. Morseovu abecedu vymyslel vynálezce, sochař a malíř Samuel Morse. Původní abecedu zdokonalil v roce 1918 Philips, který v podstatě vytvořil současnou podobu abecedy a sjednotil tehdy americkou a anglickou verzi kódu. Učení morseovky nám můžou usnadnit pomocná slova, která začínají stejným písmenem jako je převáděné písmeno a počty jejich slabik odpovídají počtu znaků (krátká slabika – tečka, dlouhá – čárka).
A B C D E F
.-… -.-. -.. . ..-.
AKÁT BLÝSKAVICE CÍLOVNÍCI DÁLAVA ERB FILIPÍNY
G H CH I J K 20
--. …. ---.. .---.-
GRÓNSKÁ ZEM HRACHOVINA CHLÉB NÁM DÁVÁ IVAN JASMÍN BÍLÝ KRÁLOVSTVÍ
L M N O P Q R S
.-.. --. --.--. --..-. …
LUPÍNEČEK MLÁDÍ NÁCHOD Ó NÁŠ PÁN PAPÍRNÍCI KVÍLÍ ORKÁN RARÁŠEK SOBOTA
T U V X Y W Z
..…-..-.-.---..
TRÁM UČENÝ VYUČENÝ XÉNOKRATÉS ÝGAR MÁVÁ WAGÓN KLÁD ZNÁMÁ ŽENA
K šifrování lze také použít pomocného pavouka – kroužek znamená tečku, čtvereček čárku. Postupujeme od rohového znaku uprostřed horní řady. Dejme tomu, že chceme rozluštit kód
..První znak je tečka, začínáme tedy v horní řadě u středového kroužku (E), další znak je opět tečka, postupujeme k nejbližšímu kroužku (I), třetí znak je čárka – postoupíme k nejbližšímu čtverečku (U). Hledaným znakem je písmeno U.
21
Existuje také barevná převodní tabulka pro luštění Morseovy abecedy, se kterou se pracuje velmi jednoduše:
E
T
I S H
A U
R
N W
D
M K
G
O
V F Ü L Ä P J B X C Y Z Q Ö CH
Návod:
.--.
Dejme tomu, že chceme dešifrovat kód Postupujeme zleva doprava. Tečky jsou šedé, čárky bílé. První je tečka, spadá tedy pod pole E. Teď vybíráme z polí, které jsou pod E. Dalším znakem je čárka, čárka je bílá, takže vybereme A. Další znak je zase čárka – vybereme W. Posledním znakem je tečka, vybereme tedy písmeno P. A je to – kód .--. opravdu odpovídá písmenu P.
22
STROM, STROMEK, STROMEČEK Se stromy to bývá jako s lidmi. Na první pohled může člověk zaujmout vzhledem, chůzí, výrazem tváře, očima. Strom, a zvláště vzrostlý a věkovitý, dokáže člověka přimět k zastavení a zamyšlení – kdo jej zde zasadil a proč, co má připomínat, co asi zažil během svého života? Vyberte si strom, který je podle vás zajímavý, a lépe se s ním seznamte: Druh stromu (rodové i druhové jméno): …………………………………………………………………………………………………...
Vykreslete siluetu vašeho stromu a zakroužkujte správné odpovědi.
Jehličnatý strom jehlice
přirostlé jednotlivě ve svazečku nebo v přeslenu, počet jehlic
Listnatý strom listy
jednoduché
jednoduchý list přirostlé střídavě přirostlé vstřícně
kůra
složené
dlanitě složené zpeřeně složené
struktura
drsná hladká
barva
šedá, hnědá, bílá …
okraj listů hladký okraj listů pilovitý okraj listů hladký okraj listů pilovitý
vstřícné postavení listů
23
složený list
střídavé postavení listů
A nyní zjistěte, jak je váš strom veliký a starý: Obvod kmene: …………… cm Obejměte strom. Kolik je vás k tomu potřeba? ……………………… Výšku stromu změřte alespoň dvěma způsoby, případný rozdíl se pokuste zdůvodnit. Při měření se poraďte s paní učitelkou nebo panem učitelem. Výšku zaokrouhlete na jedno desetinné místo a zapište v metrech: ………………………………….. m ………………………………….. m Odhadnout věk stromu je jednoduché, je-li uříznutý. Spočítají se letokruhy od středu směrem ke kraji pařezu. Jejich počet pak odpovídá stáří stromu.
Kolika let se strom dožil? ………………………………………. Které letokruhy jsou starší – ty uvnitř kmene nebo pod kůrou? ………………………………. Proč nejsou všechny letokruhy stejně silné? …………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... Doplňte do obrázku průřezu stromu čísla s událostmi, které jej během života potkaly: 1) trvá delší období sucha, růst stromu je omezen 2) začíná klíčit semínko 3) stromek je poraněn při těžbě dřeva, rána postupně zarůstá 4) sousední strom vyvrátila vichřice 5) stromek roste relativně rychle, má dostatek vláhy a slunce
24
U jehličnatých stromků může být věk odhadnut podle přeslenů. K tomuto počtu je třeba ještě připočítat 3-5 let, kdy stromek klíčí ze semínka a netvoří tak výrazné přesleny. Zkuste najít jehličnatý stromek, který je stejně starý jako vy a nakreslete jej:
Jak se říká stromkům, které nebyly v lese vysázeny, ale vyrostly v podrostu samy? …………. Jak ale odhadnout stáří stromu, když strom stojí? Změřte obvod ve výšce 130 cm nad zemí a vydělte ho třemi. Tak dostanete přibližný věk stromu (2,5 až 3cm je přibližný přírůstek stromu za jeden rok). Stáří vašeho stromu: …………………… Nyní již víte, jak je váš strom asi starý. Napište, jaké události strom během svého života zažil, co se událo ve světě lidí (v historii lidstva nebo třeba ve vaší obci, městě …). Zjistěte, zda se k němu neváže nějaká legenda či pověst. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….…………………………………..
25
……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. ……………………………………………………………….………………………………….. Vraťte se zpět k mapce vesnice nebo okolí školy a dokreslete do ní polohu vašeho stromu. Zajímavost O Žižkově dubu v Náměšti nad Oslavou se vypráví, že pod ním tábořil hejtman Jan Žižka, když husitské vojsko dobývalo zdejší hrad? To má historické opodstatnění. Tento památný dub však není jen tak ledajakým stromem - je největší na Moravě. A ani pověst není obyčejná. Stromů, pod nimiž podle pověstí Žižka odpočíval, je několik desítek, například v nedaleké Oslavičce, ale jenom o tomhle se vypráví, že k němu slavný vojevůdce přivázal koně!
26
Metodika a řešení k tématu: Strom, stromek, stromeček Cíl: Žáci se seznámí s určovacími znaky, podle kterých lze určit druh stromu, naučí se zjišťovat výšku a stáří stromů, porovnají délku lidského života se životem stromu. Na příkladu letokruhů si uvědomí, jak strom reaguje na vlivy prostředí. Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace, Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura), Člověk a jeho svět, Člověk a společnost (Dějepis), Člověk a příroda (Přírodopis), Umění a kultura (Výtvarná výchova) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka, provázek, metr, pravítko, hůlka Postup a řešení: Žáci si vyberou strom, nejlépe stojící o samotě, určí jeho druh, zda se jedná o listnatý či jehličnatý strom a popíšou jeho vzhled. Dále určí jeho obvod, výšku, stáří. Na obrázku průřezu kmene spočítají jednotlivé letokruhy (můžou si při tom pomoci špendlíkem) a doplní do obrázku čísla s událostmi, které strom během života potkaly. Nakonec zjistí, zda se k jejich stromu váže nějaká pověst či legenda, popř., co strom během svého života mohl zažít. Při procházce mohou také zkusit nalézt jehličnatý stromek, který je stejně starý jako oni. Kolika let se strom dožil? přibližně 31 let Které letokruhy jsou starší – ty uvnitř kmene nebo pod kůrou? (uvnitř kmene) Proč nejsou všechny letokruhy stejně silné? Růst stromu ovlivňuje mnoho faktorů, například jaké je počasí (suchý nebo vlhký rok), jestli je strom zdravý nebo je napadený nějakými škůdci, zda vyrůstá v hustém lese či má kolem sebe dostatek místa a prostoru…
1) trvá delší období sucha, růst stromu je omezen – letokruhy jsou tenčí a hustší 2) začíná klíčit semínko 3) stromek je poraněn při těžbě dřeva, rána postupně zarůstá – letokruhy jsou v místě poranění přerušené 4) sousední strom vyvrátila vichřice – letokruhy jsou na jedné straně větší a řidší (je to v místě, kde se uvolnil prostor po sousedním kmenu, díky tomu měl strom více slunce a vláhy) 5) stromek roste relativně rychle, má dostatek vláhy a slunce – letokruhy jsou pravidelné a široké Jak se říká stromkům, které nebyly v lese vysázeny, ale vyrostly v podrostu samy? (nálet)
27
Doplňující informace: Na stromech můžeme pozorovat různé části, které jsou vodítkem při druhovém rozlišování. Listy mají charakteristický tvar pro různé druhy stromů a i z větviček vyrůstají určitým způsobem (jehličnaté a listnaté stromy, listy složené a jednoduché, uspořádání vstřícné a střídavé.). Stejně tak barva a struktura kůry, tvar a rozmístění pupenů či samotný habitus stromu nám může pomoci při jeho určování. Při zjišťování velikosti a stáří stromů nám pomáhají některé údaje: Obvod kmene – měří se v tzv. výčetní tloušťce, tedy 130 cm od země. Použít můžeme provázek nebo krejčovský metr (u stromů s obvodem do 150 cm). Protože průřez kmene netvoří přesný kruh, provádí se měření vícekrát (alespoň 3x, pokaždé ve stejné výšce, ale vždy z jiné strany). Z naměřených hodnot se pak spočítá aritmetický průměr (všechny hodnoty se sečtou a vydělí počtem měření). Výška stromu – při určování výšky lze použít několik způsobů měření. Nejspolehlivěji výšku zjistíme pomocí výškoměru, ale i při použití jednoduchých pomůcek se dá zjistit přibližná výška stromu: 1) Dílcová metoda – žák, který zná svou výšku, se postaví ke stromu. Druhý žák si stoupne do vzdálenosti 25 m od stromu – výšku spolužáka nanáší na výšku stromu (tzn., počítá, kolikrát se postava spolužáka „vejde“ do výšky stromu – toto číslo pak vynásobí výškou spolužáka).
2) Za slunného dne lze změřit výšku stromu tak, že se porovná délka našeho stínu s délkou stromu. Výška stromu se pak spočítá ze vzorečku: výška stromu = (délka stínu stromu * výška žáka) : délka stínu žáka.
28
3) Využití pravítka - jeden žák se postaví ke stromu, druhý drží v natažené ruce pravítko a couvá tak dlouho, až se horní a dolní hrana pravítka kryje s vrškem a spodkem stromu – v tento okamžik si poznamená, kde se vršek hlavy spolužáka stojícího u stromu objevuje na pravítku (např. v 5 cm). Poměr poznamenaného čísla a délky pravítka odpovídá poměru výšky stojícího žáka a celého stromu. Výška stromu se pak spočítá ze vzorečku: výška stromu = (délka celého pravítka *výška žáka) : naměřená hodnota.
4) Využití hůlky – žák si najde hůlku, jejíž délka se rovná délce jeho natažené paže od ramene ke konečkům prstů. Poté se postaví tak, aby hůlka zakrývala strom (vršek hůlky se kryje s vrcholem stromu a spodek hůlky s kořeny). Při měření musí být paže s hůlkou natažená. Vzdálenost, která žáka dělí od stromu, je totožná s jeho výškou.
Stáří stromu – pokud se jedná o stojící strom, velmi přibližný odhad stáří stromů se dá vypočítat ze síly kmene. Změří se obvod ve výšce 130 cm nad zemí a vydělí se třemi (což je přibližný přírůstek obvodu stromu za jeden rok v cm). Přesněji lze stáří stromu určit spočítáním letokruhů na pařezu nebo na uříznutém kmeni ležícím v lese. Stromy začínají růst na jaře za prvních teplých dnů, kdy je dostatek vláhy. Pod vrstvou kůry a lýka začne narůstat širší vrstva světlého dřeva. V létě je tepleji, ale ubývá vláhy. Vrstva dřeva, která naroste v tomto období, je tmavší a tenčí. Za jeden rok tak uvnitř kmenu naroste jeden světlý a jeden tmavý kroužek – dohromady tvoří jeden letokruh. V době, kdy má strom příznivé podmínky, narůstají širší letokruhy, pokud je zastíněný nebo má málo vláhy, budou se letokruhy tvořit blíže u sebe. Dojde-li k nějakému poranění, projeví se to přerušením letokruhu.
29
U jehličnatých stromků může být věk odhadnut podle přeslenů. K tomuto počtu je třeba ještě připočítat 3-5 let, kdy stromek klíčí ze semínka a netvoří tak výrazné přesleny.
Obnova lesa může být přirozená nebo umělá. Přirozená obnova probíhá samovolně – ze semen vzejdou mladé stromky – semenáčky. Takovýmto stromkům, které v lese nikdo nevysázel, ale rozšířily se samovolně, se říká nálet. Asi v deseti letech se stromky vyřezávají na vánoční. V hospodářském lese se pouze vybrané kusy dožívají tzv. mýtního věku – asi 100 let, kdy jsou káceny a zpracovány. Svého stáří se dožijí jen výjimky – památné stromy, stromy v pralese, stromy v parcích… Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které připomínají historické události nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje. V současnosti je v České republice registrováno téměř 23 000 památných stromů.
30
MOHOU ROSTLINY CHURAVĚT? I rostliny mají své nemoci, které je trápí. Za řadu z nich může člověk, který svým chováním a činností způsobuje, že jsou stromy oslabené a tudíž i více náchylné ke zranění či poškození. Zkuste přijít na to, co je příčinou těchto poranění stromů: 1) Při procházce jste narazili na smrk, který na první pohled vypadá nemocně – ztrácí svoji svěží zelenou barvu, usychá a na některých místech se mu dokonce loupe kůra a opadává na zem. Když jste si ji prohlédli podrobněji, všimli jste si, že jsou na její spodní straně vyvrtány spousty drobných rozvětvených chodbiček.
2) Vypravili jste se s dědou do lesa na houby. Za chvíli jste měli již plný košík úlovků. Dědeček hledal zvláště houby, které rostly na pařezech a na spodních částech kmenů u země. Těšil se, jak mu z nich babička uvaří výborný guláš. Při sbírání jste si všimli, že spousta pařezů je shnilých a stojící stromy mají kmeny nad zemí rozšířené.
31
3) Zima přišla letos brzy, napadla spousta sněhu a teplota nepřesahuje nulu. Jste rádi, protože aspoň můžete vyzkoušet ty nové běžky, co jste dostali pod stromeček. Vydali jste se s kamarády na výlet. Stezka začíná hned za vaší zahradou a pak vede lesem. Ale po příjezdu do lesa jste narazili na překážky – na zemi je spousta ulámaných větví a vršků stromů, jiné jsou zase ohnuté až k zemi.
4) Konečně je to tady! Léto a prázdniny. Už jste se nemohli dočkat, ale teď sedíte ve vlaku a jedete za tetou na chalupu. Cestu si krátíte tím, že pozorujete krajinu kolem sebe. Právě projíždíte velkým městem, na jehož okraji stojí tepelná elektrárna, kde se spaluje hnědé uhlí. Po silnicích jezdí spousta aut, z komínů se kouří. Za chvíli vjíždíte do lesa. Ale co to? Některé smrky mají úplně žluté jehličí a jiné jsou zase hodně proschlé.
Zajímavost Nejkyselejší déšť byl naměřen v roce 1974 ve Skotsku. Jeho pH (stupnice kyselosti a zásaditosti) mělo hodnotu 2,4, což se téměř rovná pH octa (osmiprocentní kyselina octová).
32
Metodika a řešení k tématu: Mohou rostliny churavět? Cíl: Žáci se seznámí s nejběžnějšími nemocemi stromů a naučí se je jednoduše rozeznávat. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura), Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka Postup a řešení: Úkolem žáků je přečíst si texty, které popisují určitou nemoc či poškození stromů a z tajenek vyluštit jejich názvy. Aktivitu můžete zrealizovat také tak, že nejprve necháte žáky vyluštit tajenky a potom jim rozdáte okopírované kartičky s popisem – žáci je pak zkouší přiřazovat k daným nemocem. Při procházce si mohou žáci všímat stromů okolo sebe a toho, zda u nich nepozorují nějaké známky nemocí či poranění a co by mohlo být jejich příčinou. 1) lýkožrout smrkový 2) václavka obecná 3) sníh a námraza 4) jedovaté látky v ovzduší Doplňující informace: I stromy mají své nemoci. Nejsnáze jim podléhají stromy, které rostou v nepříznivých podmínkách – ať již přírodních nebo v důsledku lidské činnosti (znečištěné ovzduší, vysazování nepůvodních druhů, zakládání monokultur..). Například dřevokazné houby napadají přednostně nemocné stromy, ale pokud člověk strom poraní, houba vnikne do rány a napadne i zdravý strom. Václavky se množí na smrcích v nižších polohách, kde smrk není původní, ale byl zde druhotně vysazen, stejně tak kůrovcové kalamity jsou především důsledkem vytváření smrkových monokultur. Nejčastější příznaky nemoci stromu: - nápadně silně prosychá - ronění pryskyřice (strom zaceluje své rány a brání se proti nepřátelům) - mladé větve vyrůstají metlovitě - u jehličnanů je jen málo ročníků jehlic – koruna je řídká - na kmenu nebo na větvích vyrůstají plodnice hub - listy mají neobvyklý tvar nebo barvu či jsou na nich skvrny - kůra se loupe, na kmeni jsou pod kůrou viditelné chodbičky Nejčastější příčiny nemoci stromu: - špatná výživa a špatné životní podmínky - poranění stromu, do rány pronikla infekce (houbová onemocnění) - virová onemocnění - parazitismus Dřevokazné houby Rostou nejčastěji pod kůrou starých nebo slabých stromů. Zdravým stromům většinou neublíží, jsou však velmi důležité pro rozklad dřeva odumřelých stromů. Na povrchu kmene prorostlého houbovými vlákny často nalezneme jejich plodnice – choroše. Václavka obecná – často se vyskytuje ve smrkových lesích v nižších polohách. Její podhoubí ničí dřevo i zdravých smrků. Přítomnost václavky prozrazuje zbytnělá pařezová část kmene,
33
bílá vlákna podhoubí pod kůrou, hniloba dřeva s černými čarami a ronění pryskyřice ve spodní části kmene. Savý hmyz Většinou se živí rostlinnými šťávami, jejich činností vznikají na listech nebo pupenech hálky (útvary, ve kterých přebývají larvy) – např. dutilka topolová, klíněnka jírovcová, bejlomorka, korovnice, žlabatky… Dřevokazný hmyz Lýkožrout smrkový – larvy brouků vyžírají lýko pod kůrou stromů a vytváří síť rozvětvených chodbiček. Běžně tito brouci napadají jen staré nebo oslabené stromy, mají-li však příhodné podmínky, rozmnoží se natolik, že se vrhají i na zdravé stromy. Dále sem patří např. mravenci dřevokazi, lýkohub menší, bekyně mniška, klikoroh borový, tesařík smrkový. Býložravci Srnci, mufloni a jeleni s oblibou ohryzávají kůru na stojících stromech, často okusují i mladé stromky. Parazitismus V korunách stromů lze nalézt kulovité útvary parazitických rostlin – na jehličnatých stromech parazituje jmelí, v korunách dubů je to pro změnu ochmet. Tyto rostliny mají přísavné kořeny, kterými získávají z hostitelské rostliny živiny. Jedovaté látky v ovzduší Průmyslové exhalace z továren a automobilové dopravy – především SO2 (oxid siřičitý), NOx (oxidy dusíku), NH3 (amoniak), O3 (ozon), HF (kyselina fluorovodíková, ) chemicky narušují pletiva stromu a ucpávají dýchací póry. Oxidy reagují se vzdušnou vlhkostí a ve formě kyselého deště dopadají na zem, kde snižují pH půdy. V důsledku okyselení dochází ke ztrátám důležitých živin, především vápníku a hořčíku, na jejichž místo se dostávají ionty vodíku a hliníku, které negativně působí na půdní mikroorganismy a kořeny dřevin. Příznakem je změna barvy jehličí, zpomalený růst stromu a opad velkého množství jehličí. Klimatické podmínky Silný vítr dokáže natropit velké škody zvláště ve smrkových porostech, protože smrky mají kořeny mělké a málo ukotvené. Přijde-li vichřice, vyvrátí smrk i s kořeny. Sníh a námraza – námraza se tvoří z mlhy a vzdušné vlhkosti při teplotě pod 0oC. Kapičky vody začnou přimrzat na větvích stromků. Větve se obalí vrstvou ledu, který je těžký a dokáže strom polámat. Sníh je nebezpečný zejména, pokud je mokrý a těžký. Nejčastějším důsledkem těžkého sněhu a námrazy jsou ulámané větve a vrcholky stromů, ohnuté a vyvrácené stromy. Vítr – největší škody dokáže napáchat ve smrkových monokulturách, protože smrky mají mělký kořenový systém a bez opory jiných stromů nedokáže odolat silnému větru.
34
CO ZE MNE MŮŽETE VYROBIT Bez rostlin by nebylo života na Zemi a není to jenom tím, že všem živým organismům poskytují kyslík k dýchání. Rostliny slouží od pradávna jako úkryt, zdroj potravy i léků. S rostlinami či výrobky z nich se setkává dennodenně každý z nás. Rostliny mají také nezanedbatelnou estetickou funkci - zkrášlují naše příbytky i zahrady, používáme je jako dárek pro naše blízké… Rozmotejte zapletená klubíčka a přiraďte k sobě rostliny a výrobky z nich: rostlina
výrobek
bříza
…………….
žito
…………….
len
…………….
smrk
…………….
levandule …………….
35
dub
…………….
jahodník
…………….
vrba
…………….
měsíček
…………….
broskvoň
…………….
Zajímavost Víte, že všechny druhy koření jsou rostlinného původu? Používají se různé části rostlin – kůra (skořice), listy (majoránka, bobkový list), blizny květů (šafrán), plody (paprika) i semena (kmín).
36
Metodika a řešení k tématu: Co ze mne můžete vyrobit Cíl: Žáci si uvědomí širokou škálu možností využití rostlin. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka Postup a řešení: Žáci k sobě přiřazují rostlinu a výrobek z ní – napomohou jim k tomu zamotané šňůrky. bříza - šampon žito - chléb len - látka smrk - sešit levandule - parfém dub – sud jahodník - čaj vrba - košík měsíček - mast broskvoň - kompot Doplňující informace: Několik příkladů využití rostlin: - potraviny – jídlo, koření, oleje, bylinné octy, likéry, sirupy… - léky – bylinné čaje, masti, obklady, přísady do léčiv… - kosmetika (parfémy, masti, pleťové krémy a masky, oleje, mýdla..) – potpourri, aromatické olejíčky - dekorace – aranžmá, kytice, voňavé polštářky … - papírenský průmysl - textilní průmysl (len, konopí, bavlník..), barvení látek (cibule, černý bez, boryt barvířský…) … Dřevo je důležitá surovina pro rozmanité odvětví průmyslu (stavebnictví, papírenský průmysl, nábytkářství..). Každý druh stromu má odlišné vlastnosti a hodí se proto k různým účelům. Zde uvádíme pouze pár příkladů: smrk – dobré vlastnosti pro všestranné použití - krovy, lešení, vnitřní okna, nábytek, papír, zápalky borovice – železniční pražce, sruby, nábytek, vodní stavby, vnější okna a dveře, důlní dříví dub – pevné a tvrdé dřevo - sudy, parkety, lodní stavitelství, vrata, prahy, dlažební kostky buk – po napaření se snadno ohýbá – nábytek, železniční pražce, sudy, čluny, dřeváky, knoflíky, lodní stavby lípa – dobře se opracovává - řezbářství, modely, tužky, kuchyňské předměty, pravítka, rýsovací prkna, úly a včelařské potřeby modřín – obkládání stěn, nábytek akát – tvrdé a houževnaté dřevo - klíny, násady, dětské prolézačky, mostní stavby javor – hudební nástroje (basy, čela, violy, housle, kytary) bříza – deštníky, dřeváky, hračky, košťata, louče, smyčce jedle – letectví, stěžně, mostní stavby tis – luky, umělecký nábytek, dechové nástroje, intarzie a dýhy
37
PAPÍR Každý den se s ním setkáváte, papír je všude kolem vás. Určitě víte, z čeho se v továrnách vyrábí. Papír si také můžete udělat sami doma nebo ve škole. Stačí vám k tomu staré noviny, voda a chuť do práce. Až budete mít hotovo, vyberte jeden vzorek vašeho ručního papíru a přilepte jej do pracovního listu: Postup výroby: • Roztrhejte noviny na malé kousky, namočte do vody a rozmixujte na kaši. (Pro lepší rozmočení lze nechat noviny namočené přes noc, ale není to podmínkou.). • Vezměte dva rámečky – jeden má na sobě připevněnou síťku, na něj se položí druhý rámeček. Do vzniklého otvoru se nalije naběračkou rozmixovaná kaše. Kaše se rovnoměrně rozprostře po celé ploše rámečku. • Sundejte horní rámeček, na papírovinu položte list novin a vše překlopte na stůl (novinami dolů). • Pomocí houbičky odsajte přebytečnou vodu (přes síťku rámečku). Rámeček zvedněte a papír nechte uschnout. Papír lze také usušit pomocí žehličky (žehlíme přes noviny!). • K výrobě rámečku stačí 4 latičky a síťka do okna proti hmyzu, kterou napnete pomocí rýsováčků nebo malých hřebíčků. Papír lze vyrobit i bez rámečků – na stůl položíte savou látku (např. utěrku), na ni vrstvu novin a na ně balicí papír. Z papíroviny vymačkáte přebytečnou vodu a rozprostřete na balicí papír do tvaru archu. Na arch položíte noviny a přejedete válečkem. Nakonec usušíte. Usušený arch lze z balicího papíru lehce sloupnout. Pokud by se zkroutil, můžete jej přes vrstvu novin přejet napařovací žehličkou. Ruční papír se dá také barvit - k novinám se na kousky natrhá barevný papír nebo krepový papír (pozor po namočení barví ruce) nebo zdobit – do papíroviny se přimíchají kousky natrhaných rostlin, koření (levandule, paprika, skořice..), bavlnek atd.
Na co lidé psali a kreslili před vynálezem papíru? ……………………………………………. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. Z čeho se dříve vyráběl pergamen? ……………………………………………………………
38
Metodika a řešení k tématu: Papír Cíl: Žáci se seznámí s předchůdci papíru a naučí se vyrábět ruční papír. Vzdělávací oblast: Umění a kultura (Výtvarná výchova), Člověk a svět práce (Práce s drobným materiálem) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Staré noviny, barevné plakáty, krepový papír, mixer, lavor, dřevěné rámečky se sítkem, voda, houbičky, naběračka, žehlička, savá látka, balicí papír, váleček Postup: Žáci si vyzkouší výrobu ručního papíru. Jeden vzorek nalepí do pracovního listu. Doplňující informace: Vznik papíru je úzce spojen se vznikem písemnictví. Předchůdcem dnešního papíru bylo mnoho různých materiálů. Obrazce a znaky byly ryty do plochých kostí, tesány do kamene (Egypt), škrábány do hliněných destiček (Mezopotámie), používaly se dřevěné tabulky potažené voskem nebo sádrou. Později se začaly používat lehčí materiály. V Číně se psalo na hedvábí, Mayové a další kmeny Latinské Ameriky na amatl (vyráběný z lýka, např. z agave nebo fíkovníku). V Egyptě používali papyrus (vyráběný z druhu rákosí Cyperus papyrus L. už ve 3. tisíciletí před Kristem), z něhož vyráběli svitky i několik metrů dlouhé. Později ho nahradil pergamen (vyčiněná, ohlazená a nakřídovaná kůže oslů, ovcí, telat či koz), který vznikl v Turecku (asi 250 let před Kristem) a rozšířil se i do Evropy. Vynález papíru je v pravém slova smyslu je připisován Číně. Uvádí se letopočet 105 po Kristu (tedy našeho letopočtu). Jeho objev je připisován dvornímu úředníku Cchaj Lunovi, který použil vlákna lýka a kůry morušovníků, bambusových výhonků, rýžové slámy a konopí, které dlouhým máčením rozložil, a pak rozmělnil. Kaše zředěná vodou se čerpala formou, která byla tvořena rámem s jemnou rohoží. Takto vyrobený papír se vylisoval, sušil a nakonec klížil. Tajemství vynálezu bylo chráněno přes 600 let. Teprve v 7. století recept získali Arabové a rozšířili ho po celé islámské říši. Jejich prostřednictvím se s výrobou papíru seznámili během 11. století i Evropané. V Evropě vznikly první ruční papírny v průběhu 12. až 13. století. Ve středověkých papírnách byla rostlinná vlákna nahrazena starými hadry - rozřezané hadry se vyčistily, polily vodou a nechaly několik týdnů zahnívat. Pak se ručně roztloukaly a vzniklá kaše se ředila vodou a nabírala do forem. Teprve v 19. století se začíná vyrábět papír ze dřeva. V dnešní době jsou základní surovinou pro výrobu papíru vlákna jehličnatých stromů.
39
LÉKÁRNA PŘÍMO PŘÍRODNÍ V přírodě se setkáváme se spoustou rostlin, které nás umí potěšit svou krásou a vůní, ale navíc umí vyléčit různé neduhy. Naši předkové hojně využívali znalostí babek kořenářek, ale i dnes, v moderní době, by bylinky neměly zůstat zapomenuty. Rozluštěte, jaké bylinky se skrývají v sáčcích, a dopište, jaké léčí potíže:
…………………………………………….…………………………………………………… ……………………………………………..…………………………………………………… ……………………………………………..…………………………………………….……… …………………………………………………………………………………………..……… ………………………………………………………………………………………………….
Zajímavost Víte, že třezalkový olej má červenou barvu? Třezalka sice kvete žlutě, ale z květů naložených v oleji se uvolní silice, které zbarví olej do červena.
40
Metodika a řešení k tématu: Lékárna přímo přírodní Cíl: Žáci vyluští názvy léčivých rostlin a v odborném textu si vyhledají jejich účinky. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura), Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, tužka, literatura Postup a řešení: Žáci složí z rozházených písmenek názvy léčivých rostlin a dopíšou k nim neduhy, které příslušné rostliny léčí (popř. si mohou tyto údaje vyhledat v literatuře nebo na internetu). mateřídouška kostival borůvka jitrocel třezalka Doplňující informace: Mateřídouška úzkolistá – sbírá se nať, má silně antiseptické a dezinfekční působení, lze podávat zevně i vnitřně proti nejrůznějším zánětům. Oblíbená součást kloktadel a výplachových prostředků. Používá se pro dezinfekci horních cest dýchacích. Kostival lékařský – sbírá se kořen, jako náhrada se používá i list. Kostival velmi dobře podporuje hojení (zevně i vnitřně). Zevně se aplikuje na pohmožděniny a nehojící se rány. Droga též pomáhá vykašlávání. Borůvka černá – sbírá se list nebo zralý plod, listy se používají hlavně při léčbě diabetu, plody jsou známým lidovým prostředkem proti průjmu. Působí také protibakteriálně. Příznivě ovlivňuje cévní stěny, působí také příznivě na regeneraci oční sítnice. Jitrocel kopinatý – sbírá se především list a dále semeno. Jitrocel tlumí kašel a má i protizánětlivé účinky. Působí také jako antibiotikum. Zevně léčí rány všeho druhu. Třezalka tečkovaná – sbírá se kvetoucí nať, působí jako antibiotikum, podporuje látkovou výměnu, působí protizánětlivě. Třezalkový olej se zevně používá pro regeneraci ran, pohmožděnin, zlomenin, plotének.
41
MALÍŘI BEZ ŠTĚTCE Krajina kolem nás je velice pestrá a rozmanitá. Jistě jste už někdy žasli nad pestrou paletou podzimního listí, jehož barvy by leckdy nedokázali namíchat ani ti nejlepší malíři, či nad obrazy, které dokáže vykouzlit námraza na okenních tabulích. Vyberte si přírodniny se zajímavou strukturou a vytvořte jejich otisky, tzv. frotáže. Postačí vám k tomu měkká tužka nebo voskovka a tenký papír. Můžete takto vytvořit otisky listů, kamenů, kůry…. Nejzdařilejší či nejzajímavější výtvory nalepte do pracovního listu:
42
Malovat se dá i bez barev a štětce, stačí nám k tomu pouze to, co najdeme v přírodě. Jistě všichni znáte, jak dokážou barvit borůvky prsty a jazyk do fialova nebo že tráva umí udělat na vašich kolenou zelené skvrny. Vyberte si různé přírodniny a vyzkoušejte, jakou umí zanechat barevnou stopu (můžete použít např. trávu, listy, okvětní plátky bylin, hlínu…). Přírodními barvičkami pak naplňte malířovu paletu a k jednotlivým barvám dopište, jakou přírodninu jste použili:
43
Metodika a řešení k tématu: Malíři bez štětce Cíl: Žáci poznají charakteristickou strukturu přírodnin a naučí se vytvářet jejich otisky. Uvědomí si barevnost rostlin. Vzdělávací oblasti: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda (Přírodopis), Umění a kultura (Výtvarná výchova) Průřezové téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, měkká tužka nebo voskovka, papír, přírodniny Postup: Žáci nasbírají přírodniny se zajímavou strukturou a vytvoří jejich otisky pomocí frotáže. Dále si vyzkouší, jak které přírodniny barví papír – můžou použít listy, bobule, hlínu… - na malířskou paletu vytvoří škálu „přírodních“ barev. Doplňující informace: Frotáž je výtvarná technika, která velmi usnadní práci, chceme-li nakreslit objekty s hrubou strukturou. Potřeba je k tomu pouze obyčejná tužka, nejlépe měkká, a tenký papír, např. kancelářský. Na přírodninu s hrubou strukturou (kůra, kámen, listy…) se položí papír a voskovkou nebo křídou položenou naplocho či měkkou tužkou se přejíždí přes papír. Tam, kde je kůra vystouplá, bude voskovka malovat, jinde zůstanou místa bílá.
44
Použitá literatura a další zdroje: Blanka Ponížilová: Krabice jehličí, Rezekvítek Blanka Ponížilová-Juříčková: Lesní čarování I, Rezekvítek, Brno 1998 Blanka Ponížilová-Juříčková: Lesní čarování II, Rezekvítek, Brno 1999 Blanka Ponížilová-Juříčková: Lesní čarování III, Rezekvítek, Brno 2001 Claude Lux: Mladý zálesák, Knižní klub, Praha 1997 D. Aichele, M. Golteová-Bechtleová: Co tu kvete?, Euromedia Group, k.s., 2005 Dr. Jiří Čihař a kolektiv: Příroda v ČSSR, Práce vydavatelství a nakladatelství ROH, Praha 1988 Gabriela Havlíčková: Ruční výroba papíru, Computer Press, Brno 2004 Hana Klonfarová: Stromeček, stromek, strom, Základní článek Hnutí Brontosaurus EVANS, Praha 1999 http://starestromy.cz/ Ing. Iva Maršíková, Mgr. Lenka Winterová, Veronika Dvořáková: Les ve škole - Škola v lese, Tereza, Praha 2005 Jiří Janča, Josef A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin II, Eminent, Ostrava 1995 Jiří Janča, Josef A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin III, Eminent, Ostrava 1995 Jiří Janča, Josef A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin V, Eminent, Ostrava 1997 Jiří Janča, Josef A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, Eminent, Ostrava 1994 Klára Nejezchlebová: Dekorování papíru, Computer Press, Brno 2004 Kol. autorů: Hurá z lavic do přírody, Chaloupky 2001 Kol. autorů: Hurá z lavic III, Chaloupky, Kněžice 2006 Kol. autorů: Pojďme na to od lesa, Správa NP a CHKO ve Vimperku, Vimperk 2003 Lesley Bremnessová: Bylinář, Fortuna Print, Praha 2003 Luděk Hora: Od semínka po výrobek, Naučné středisko ekologické výchovy Kladno-Čabárna o.p.s., 2006 M. Tintěrová, V. Bidlová: Ruční papír vlastnoručně, Tereza, Praha 1999 Naučná stezka Bažantnice, Lesy České republiky, s. p., Třebíč RNDR. ing. Luděk J. Dobroruka, RNDr. Zdenka Podhajská, doc. Jaroslav Bauer, CSc.: Pestrá příroda, Albatros, Praha 1988 SHOCart, spol. s.r.o.: Vysočina, turistická mapa, 2008 Vladimír Kubeš: Táboříme! Stručně a přehledně, Albatros, Praha 2003 Zdeněk Vašků: Vývoj základních systémů exploatace krajiny, 2001 http://www.1188.cz http://www.cuzk.cz http://www.mapy.cz http://www.mezistromy.cz http://www.morseovka.pitevna.cz http://www.muzeumpapiru.cz http://www.pamatnestromy.cz http://www.rucnipapir.com
45
