Zdravá výţiva a zdravý ţivotní styl v současné společnosti

Bankovní institut vysoká škola, a. s. Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních sluţeb

Zdravá výţiva a zdravý ţivotní styl v současné společnosti Bakalářská práce

Autor:

Vlasta Kušová Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb

Vedoucí práce:

Praha

MUDr. Jan Karczmarczyk

Duben 2012

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Havířově, dne 20. dubna 2012

………………………………… Vlasta Kušová

Poděkování: Děkuji MUDr. Janu Karczmarczykovi za odborné vedení mé bakalářské práce.

ANOTACE Tato bakalářská práce na téma „Zdravá výţiva a zdravý ţivotní styl v současné společnosti“ má za cíl zjistit, jaký způsob ţivotního stylu a výţivy mají pracovníci ve veřejné správě. Práce je strukturovaná do dvou částí. První část představuje teoretické vymezení zkoumané problematiky. Zabývá se obecnou charakteristikou zdravého ţivotního stylu a vlivy na naše zdraví, které představují výţiva, pohyb, škodlivé návyky, stres a regenerace. Dále jsou zaznamenány změny ţivotního stylu v posledních desetiletích. Ve druhé praktické části byla zvolena forma průzkumného šetření prostřednictvím dotazníků, z jejichţ výsledků bylo zjištěno, zda se pracovníci ve veřejné správě zajímají o zdravou výţivu, jestli je pohyb součástí jejich ţivota a jaký význam má pro ně dodrţování zdravého ţivotního stylu.

ANNOTATION The aim of the thesis „A Healthy Nutrition and Healthy Lifestyle in the Contemporary society“is to examine the lifestyle of public service officers. The thesis is divided into two parts. The first part is theoretical and it deals with the characteristics of healthy lifestyle and its influence on our health, such as healthy diet, exercise, bad habits, stress and regeneration. The changes of lifestyle in the last decades are also mentioned. The second part includes the questionnaires which examined, whether the public service officers are interested in healthy lifestyle, if exercising is the part of their life and how important the healthy lifestyle is for them.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 7 1.

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ZDRAVÉHO ŢIVOTNÍHO STYLU .............. 8 1.1

Výţiva a její vliv na zdraví ..................................................................................... 8

1.1.1 1.2

Pohyb a jeho vliv na zdraví ................................................................................... 19

1.3

Škodlivé návyky .................................................................................................... 21

1.3.1

Vznik závislosti.............................................................................................. 21

1.3.2

Závislosti vyvolané poţitím látek .................................................................. 25

1.3.3

Závislosti vyvolané činností .......................................................................... 26

1.4

Podstata stresu................................................................................................ 27

1.4.2

Jak proţíváme stres ........................................................................................ 28

1.4.3

Jak se vyhýbat stresu...................................................................................... 29

Regenerace a relaxace ........................................................................................... 29

1.5.1

Způsoby regenerace ....................................................................................... 30

1.5.2

Způsoby relaxace ........................................................................................... 31

ZMĚNY ŢIVOTNÍHO STYLU V POSLEDNÍCH DESETILETÍCH ................. 33 2.1

80. a 90. léta 20. století ......................................................................................... 34

2.1.1

Metody k vylaďování duševní a tělesné kondice ........................................... 35

2.1.2

Změny ve stravování ...................................................................................... 38

2.2

21. století ............................................................................................................... 41

2.2.1

Rozvoj wellness ............................................................................................. 42

2.2.2

Makrobiotika .................................................................................................. 42

2.3

3

Stres ....................................................................................................................... 27

1.4.1

1.5

2

Psychogenní poruchy příjmu potravy a potravního chování ......................... 16

Ekonomický aspekt ............................................................................................... 43

2.3.1

Ekonomika rodiny a zdraví ............................................................................ 43

2.3.2

Ekonomické faktory volby potravin .............................................................. 44

2.3.3

Volba niţších nákladů .................................................................................... 45

VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ........................................................................................... 46 3.1

Cíl výzkumu .......................................................................................................... 46

3.2

Hypotézy výzkumu ............................................................................................... 46

3.3

Zkoumaný soubor.................................................................................................. 46

3.4

Výzkumná metoda ................................................................................................ 47

3.5

Sběr dat.................................................................................................................. 47

3.6

Výsledky šetření .................................................................................................... 47

3.7

Shrnutí a vyhodnocení hypotéz ............................................................................. 60

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 61 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................................ 2 SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK................................................................................. 7 SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŮ ...................................................................................... 8 PŘÍLOHY ............................................................................................................................. 9

ÚVOD Zdraví představuje od počátku lidské civilizace jednu z nejvýznamnějších hodnot pro kaţdého člověka, i kdyţ vnímání a hodnocení zdraví se můţe někdy i velmi podstatně lišit v různých populačních skupinách, neboť závisí na řadě okolností, mj. téţ na věku, pohlaví, vzdělání, zdravotním stavu a socioekonomickém statusu posuzovatelů (Gillernová, Kebza, Rymeš a kol., 2011). Současná hektická doba, ve které ţijeme, nutí čím dál víc lidí přemýšlet nad jejich způsobem ţivota ve snaze si jej co nejvíce prodlouţit. Je jiţ prokázáno, ţe biologický věk se nemusí shodovat s věkem kalendářním, ale to se neděje samo sebou. Záleţí na kaţdém z nás, na našem ţivotním stylu, na tom, jak předcházíme nemocem obecně a nejen nemocem vyplývajícím ze stárnutí organismu. Plnohodnotně ţít znamená být zdravý a o své zdraví komplexně pečovat (Klescht, 2008). Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala aktuální téma „Zdravá výţiva a zdravý ţivotní styl v současné společnosti“a cílem je zjištění způsobu ţivotního stylu a výţivy s důrazem na pracovníky ve veřejné správě. Bakalářská práce je strukturovaná do dvou hlavních částí – teoretické a praktické. V první kapitole teoretické části se zabývám obecnou charakteristiku zdravého ţivotního stylu a vlivy na naše zdraví, které představují výţiva, pohyb, škodlivé návyky, stres a regenerace. Ve druhé kapitole zaznamenávám změny ţivotního stylu v posledních desetiletích, a tuto část uzavírá ekonomický aspekt. Jako metodu jsem zvolila analyticko-syntetickou a vyuţila všech dostupných autorů. V praktické části jsem zvolila průzkumné šetření formou dotazníku zvoleného pro pracovníky ve veřejné správě, s cílem zjistit, zda se zajímají o zdravou výţivu, jestli je pohyb součástí jejich ţivota a jaký význam má pro ně dodrţování zdravého ţivotního stylu.

7

1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ZDRAVÉHO ŢIVOTNÍHO STYLU Zdravý ţivotní styl či zdravá ţivotospráva jsou pojmy, které v poslední době slýcháme velmi často. Co si však pod tímto přesně představit? Jednoduše způsob ţivota kaţdého jedince, který ovlivňuje naše fyzické i duševní zdraví. Je utvářen řadou faktorů, mezi něţ patří zejména způsob stravování, pohybová aktivita, uţívání návykových a stimulačních látek (alkoholu, nikotinu, kofeinu, léků, drog apod.), mnoţství spánku, udrţování optimální tělesné hmotnosti, schopnost relaxovat a aktivně odpočívat, mnoţství stresu, jemuţ jsme vystaveni a mnoho dalších. Ţivotní styl ovlivňuje zásadním způsobem naše zdraví a zejména výskyt všech, tzv. civilizačních nemocí. Jsou to choroby, které zaznamenaly zvýšený nárůst v posledních zhruba 200 letech, vyskytují se převáţně u obyvatel vyspělých zemí a způsob ţivotosprávy je klíčovým faktorem jejich vzniku. Výčet civilizačních nemocí je velmi rozsáhlý, jejich počet stále narůstá a objevují se nové, dosud neznámé nemoci. Nepatří sem jen známé kardiovaskulární nemoci (nemoci srdečně cévní jako je angina pectoris, srdeční infarkt, vysoký krevní tlak, mozková mrtvice, ischemická choroba dolních končetin), ale také řada nemocí koţních a plicních, revmatické choroby, diabetes mellitus, obezita, neurologické nemoci (jako je migréna, demence), ţaludeční vředy, ledvinové kameny, předčasné porody a potraty, ale také psychiatrické poruchy a jiné.1 „Biologická degenerace je průvodním jevem stárnutí, které je důsledkem působení vrozených (genetických) dispozic za spolupůsobení nevhodných stravovacích návyků, uţívání toxických látek včetně mnoha léků a důsledkem porušování ţivotosprávy (nadměrné mnoţství alkoholu, kouření a nezvládnutelný stres). V důsledku toho se nástup degenerace posunuje do stále mladšího věku“ (Fořt, 2005, s. 37).

1.1 Výţiva a její vliv na zdraví Výţivu lze bez nadsázky povaţovat za nosný pilíř ţivotního stylu, jelikoţ jíst musíme všichni, takţe výţiva se dotýká kaţdého z nás bez rozdílu. Odborníci zabývající se touto

1

http://www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl

8

oblastí se shodují v názoru, ţe za cca 85 % (některé prameny uvádí aţ 95 %) nemocí si člověk můţe sám a způsobuje si je špatným ţivotním stylem, ve kterém klíčovou roli hraje výţiva. V. Klescht (2008) uvádí, ţe aţ 70 % úmrtí (s výjimkou úrazů) je způsobeno z velké části nesprávnou výţivou. Dochází k trvalému nárůstu onemocnění civilizačními nemocemi, především kardiovaskulárního systému a úspěšně jim sekundují zhoubné nádory. Obezita je dnes čím dál tím větším počtem odborníků povaţována za celosvětový problém zejména ve vyspělých zemích. V nejchudších zemích světa, jako jsou africké státy, některé státy jihovýchodní Asie a Jiţní Ameriky, strádají opačným extrémem, tzn. podvýţivou. Autor cituje, ţe jiţ starořecký lékař Hippokrates v době zhruba 400 let před naším letopočtem pravil:“Člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vstupují s jídlem“. S. Fraňková (1996) chápe výţivu jako komplex biologických a sociálních faktorů, jako součást ţivotního stylu. Výţiva proniká celým ţivotem člověka, působí na něj od početí aţ po ukončení ţivotního běhu, proto bychom měli mít alespoň základní znalosti o vlivech výţivy na chování a psychiku a vědět, jak lze poznatků o výţivě vyuţít. „Výţiva (přesněji řečeno způsob stravování) je povaţována za jednu z moţných cest k dlouhověkosti – ale také k přesnému opaku. Jistěţe to nemusí nutně být cesta přímá, nicméně určitě jde o jeden z významných „podpůrných“ faktorů. Správná strava je tudíţ jakousi pojistkou před vznikem problémů“ (Fořt, 2008, s. 76). Výţiva: „Chápeme ji jako obecný pojem, pod kterým rozumíme souhrn látek (ţivin), nezbytných pro stavbu organismu a činnost jednotlivých buněk, orgánů, systémů. Tyto látky se dostávají do organismu zvenčí, potravou v tuhé nebo tekuté formě. Jsou více či méně sloţitou metabolickou cestou měněny tak, aby jich mohl organismus efektivně vyuţít pro okamţitou potřebu nebo je uloţit ve formě rezervy pro pozdější vyuţití. Některé z těchto látek se mohou rovněţ uplatňovat v zabezpečení ochrany (imunity) před některými negativními zevními vlivy, pomáhají zajišťovat přeţití a reprodukci jedince“ (Fraňková, 1996, s. 13). Výţivu jako celek řeší odborníci, kteří si říkají nutriční specialisté (někdy se setkáme s označením nutriční terapeut či nutricionista). V. Klescht (2008, s. 38) osvětluje: „Dieta – je stravovací reţim, při kterém úmyslně a cíleně nedodáváme tělu některé látky a sloţky, resp. dodáváme je v omezeném mnoţství. Dieta je „odnoţí“ výţivy, je to speciální výţiva, kterou se zabývají odborníci zvaní dietologové, a uţívá se více či méně v případě konkrétního onemocnění“.

9

Dieta: „ Jídla, záměrně komponovaná co do sloţení či kvantity, někdy upravovaná speciálními technologiemi. Výběr jednotlivých sloţek jídel se děje podle určitých pravidel a záměrů, např. dieta: neslaná, diabetická, redukční. Kromě selekce látek lze dietu sestavit podle energetických (kalorických) poţadavků. Dieta sportovce nebo horníka bude energeticky bohatší ve srovnání s dietou lidí se sedavým zaměstnáním nebo málo se pohybujících pacientů. V dietních reţimech by měly být respektovány také věkové faktory. Termín „dieta“ je nejčastěji spojován se zdravotním hlediskem, avšak pouţíváme jej i tehdy, chceme-li charakterizovat určitou specifičnost nebo ustáleností stravy jedinců, skupin apod. Tak hovoříme o dietě, dietních zvycích a zvyklostech rodiny, věkové skupiny, apod.“ (Fraňková, 1996, s. 14). Strava moderního člověka se významně liší od stravy našich předků. Člověk moderního typu je na zemi zhruba 60 tisíc let a v podstatě byl jeho jídelníček jednotvárný – zahrnoval potraviny dostupné v přírodě, jeţ byly upravovány a ochucovány opět jen dostupnými způsoby. Jídelníček našich předků se sestával převáţně z celozrnných obilovin, sezónní zeleniny a ovoce, luštěnin, semen, ořechů, příleţitostně masa a hlavním nápojem byla voda. Právě na takový druh stravy je naše tělo optimálně přizpůsobeno, proto se nelze divit, ţe reaguje vznikem nemoci, má-li se vypořádat s moderním způsobem stravování. Současná česká kuchyně obsahuje velké mnoţství masných, tučných, nadměrně slaných a sladkých jídel, vysoké mnoţství bílkovin a tuků ţivočišného původu, mléčných výrobků, pouţívání téměř výhradně bílé mouky. V přípravě jídel dominuje vaření a smaţení. V současnosti k nám pronikají i různé fast foodové speciality, zejména smaţené pokrmy, hranolky, hamburgery, pizzy apod. Navíc, potraviny, jak je zakoupíme v obchodě, jiţ často nemají mnoho společného s původní potravinou, jak se nachází v přírodě. Jsou různě upravovány, odstřeďovány, barveny, aromatizovány, ochucovány, konzervovány, mraţeny a jinak nepřirozeně upravovány. Obsahují taktéţ stopy toxických látek, které se do nich dostávají ze znečištěného ţivotního prostředí. Takové potraviny, byť hygienicky nezávadné, nemohou lidskému organismu prospívat.2 Přirozená strava je tedy základním kamenem, a proto by se měl kaţdý z nás zamyslet nad způsobem svého stravování a snaţit se upravit svůj jídelníček tak, aby byl v co největší moţné míře, podobný přirozené stravě, jakou konzumovali naši předci. Strava by měla obsahovat alespoň 50 - 60 procent sacharidové sloţky, tedy potraviny obsahující 2

http:// www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl

10

polysacharidy a vlákninu, které jsou hlavním zdrojem energie pro naše tělo. Mezi tyto potraviny patří např., rýţe, pohanka, kroupy, jáhly, kukuřice, brambory a obilí, které by měly být konzumovány v celozrnné formě a jako příloha.3 V. Klescht (2008) pod pojmem sacharidy pojmenovává cukry, ve starší literatuře např. karbohydráty, uhlovodany nebo karbovodany. Sacharidy mají velké mnoţství modifikací, které jsou odvozeny od jejich molekulové struktury a sloţitosti uhlíkových řetězců. Podle toho se dělí na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Nejznámějšími monosacharidy jsou glukóza a fruktóza, nám známý cukr řepný nebo třtinový je disacharid, resp. oligosacharid. V. Klescht (2008, s. 42) uvádí: „Čím jednodušší formy sacharidů jíme, tím horším následkům se vystavujeme.“ Lehké formy cukrů jsou lidem ve větší míře nepřirozené, jelikoţ klasický rafinovaný cukr je pro naše tělo škodlivý. Chová se jako volný radikál, ničí buňky a je zlodějem vápníku. Navíc cukr způsobuje nadváhu, ukládání tuků, podporuje růst plísní a mnoţení parazitů ve střevech. Dále výše uvedený autor uvádí, ţe nadměrná konzumace cukru způsobuje velké výkyvy hladiny cukru v krvi, vyvolává další chuť na sladké, spojenou s pocitem únavy, nepokoje a bolestí hlavy. Cukr v podobě jaké jej známe, není nezbytný pro ţivot, protoţe tělo dokáţe vyrobit glukózu, která je výţivou a energií buněk, ze stravy bez cukru. Taková strava ale musí obsahovat tzv. sloţité cukry (polysacharidy), které jsou obsaţeny zejména v obilovinách, zelenině a luštěninách. Ve stravě má být zastoupena bílkovinná sloţka, která by měla tvořit asi 25 procent přijímané potravy. Můţe ji tvořit luštěnina, maso teplokrevných ţivočichů nebo ryb, sojové produkty či mléčné výrobky.4 V. Klescht (2008, s. 39) pod pojmem bílkoviny (proteiny) uvádí, ţe „jsou základním stavebním materiálem našeho těla. Jsou tvořeny různě dlouhými řetězci aminokyselin. Ze všech aminokyselin je pro naše ţivotní funkce nezbytných 23. Z těchto si tělo 8 (v dětství 9) nedokáţe samo vyrobit, takţe mu je musíme dodávat v potravě.“ Důleţitější neţli mnoţství přijatých bílkovin je jejich poměr. (asi 70 na 30) ve prospěch bílkovin rostlinného původu, s nimiţ se do těla dostává celá řada vitaminů, minerálů a vlákniny. Převaha bílkovin ţivočišného původu v naší stravě přetěţuje náš trávicí systém, způsobuje nedostatek vápníku, hořčíku, zinku, a vyčerpává zásobu vitaminu řady B. Při jejich štěpení, vzniká mnoho

3 4

http://. www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl http:// www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl

11

odpadních látek a odebírá tělu mnoho energie. Vede také ke vzniku ţlučníkových a ledvinových kamenů a k odvápnění kostí. Tuky mají být ve stravě zastoupeny maximálně v 30 procentním mnoţství, přičemţ upřednostňujeme kvalitní rostlinné tuky, nízkotučné mléčné výrobky, libové maso a ryby. Ty obsahují vysoké mnoţství tělu prospěšných nenasycených mastných kyselin.5 Nejlepším způsobem příjmu omega-3 mastných kyselin je jejich konzumace v darech moře a co nejtučnějších rybách (kolektiv autorů, 2010). V. Klescht (2008, s. 46) pod pojmem tuky (lipidy) uvádí, ţe „jsou významnou sloţkou naší potravy, jsou nejkoncentrovanější formou energie pro lidské tělo a tvoří rezervu pohonných látek pro náš organismus“. V tucích rozpustné vitaminy (konkrétně A, D, E a K) by se bez tuku nedostaly do krevního oběhu. Různé tuky se štěpí na různé typy mastných kyselin. Tzv. nasycené vznikají štěpením tuků ţivočišného původu - máslo, sádlo, lůj, margaríny, kravské mléko a tzv. nenasycené vznikají štěpením rostlinných tuků - olivový, řepkový, arašídový, slunečnicový. Podstatnou část by na talíři měla zastupovat zelenina různě tepelně upravená i syrová. Doporučované denní mnoţství zeleniny je asi 400 gramů. Nebojme se zařadit také mořské řasy, které jsou velmi bohaté na vitaminy, minerály a stopové prvky. Měli bychom preferovat vţdy sezónní zeleninu, která právě roste a je sklízena. Totéţ platí pro ovoce, které je vhodné konzumovat v době, kdy právě dozrává. Upřednostňujeme ovoce, které roste v naší zemi, nikoliv tropické ovoce. Neocenitelným zdrojem vitaminů, minerálů, stopových prvků a esenciálních mastných kyselin jsou ořechy a semena, na které bychom ve stravě neměli zapomínat.6 V. Klescht (2008) upozorňuje na skutečnost, ţe mnoho lidí si za nemalé peníze nakupuje v lékárnách či supermarketech nejrůznější vitaminové prostředky, avšak je třeba si uvědomit, ţe jsou to převáţně syntetické kombinace izolovaných vitaminů a minerálních látek, které nejsou vázány na ţádné další látky, tzn., chybí k nim celá řada faktorů podporujících jejich správné vstřebávání. Jedině a pouze v přírodních potravinách (nebo přírodních preparátech či extraktech) jsou vitaminy a minerální látky vázány na přírodní komplexy proteinů, sacharidů a lipidů, které vstřebávání vitaminů regulují.

5 6

http:// www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl http:// www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl

12

S. Fraňková (1996, s. 120) uvádí, ţe „v roce 1912 vyslovil C. Funk teorii, podle které beri-beri, kurděje, pelagra a patrně také rachitis jsou způsobeny deficiencí nebo absencí speciálních látek organické povahy, pro které navrhl termín vitamíny. Jeho názory i termín byly dobře přijaty odbornou veřejností. Od té doby rychle narůstal počet studií, publikovaných výţiváři, fyziology, patology. Chemická syntéza a stanovení struktury většiny vitamínů se datuje od třicátých let.“ P. Fořt (2005, s. 296) definuje vitaminy jako „biologicky aktivní, nízkomolekulární, organické sloučeniny, ţivotně nezbytné pro organismus. Plní specifické funkce a jsou potřebné ve velmi malých mnoţstvích. Do organismu se dostávají s rostlinnou a ţivočišnou stravou. Nepřítomnost nebo nedostatek vitaminu ve stravě nebo porucha jejich vstřebávání způsobuje hypovitaminózu nebo ještě závaţnější avitaminózu. V dnešní době se kromě označení vitaminů písmeny pouţívají i slovní názvy, odpovídající jejich chemické stavbě nebo charakteristickým vlastnostem.“ Pokud jmenujeme výše uvedené vitaminy a minerály, je třeba se zmínit o jejich funkci v lidském organismu coby mikroţiviny, jak uvádí V. Klescht (2008, s. 52): „Vitaminy jsou esenciální látky, které spolu s bílkovinami, tuky a sacharidy patří k základním sloţkám lidské stravy“. Rozeznáváme 13 základních vitaminů, aţ na některé drobné výjimky si je lidský organismus nedokáţe vyrobit sám a musí je dostávat prostřednictvím stravy nebo umělým doplněním. Jsou nezbytné pro udrţení řady tělesných funkcí a výstavbu nových tkání, mají podstatnou roli v prevenci některých onemocnění, zpomalují degenerativní projevy stárnutí a jsou schopny posilovat imunitní reakce organismu. Vitaminy se dělí do dvou skupin, na rozpustné v tucích (lipofilní), kam patří A, D, E, K a rozpustné ve vodě (hydrofilní) kam řadíme C a skupinu vitaminů B-komplexu (vitamin B1, B2, B6, B12, niacin, kyselina pantotenová, kyselina listová a biotin). Některé vitamíny uplatňují svůj vliv na fyziologické procesy, jiné jsou důleţité pro vývoj organismu a morfogenezi nervové soustavy. Autorku (Fraňková, 1996, s. 120-121) zajímá hlavně jejich vztah k chování, psychické činnosti, výkonnosti při jejich nedostatku a nadbytku. Objevy jednotlivých vitamínů a rozpoznání jejich úlohy v činnosti organismu podnítily zájem experimentálních psychologů a také pro mnoho vitamínů platí, ţe změny v chování, proţívání či v náladě se projevují dříve, neţ se objeví masivní neurologické

13

poruchy nebo větší metabolické odchylky a onemocnění., která mohou být pro organismus fatální. Denní doporučená dávka vyjadřuje, kolik té které ţiviny (nebo vitaminu) musí obsahovat strava, aby bylo dosaţeno teoretické „jistoty“, ţe nedojde k onemocnění z nedostatku. Není to mnoţství „optimální nebo ideální“. Univerzální průměr pouţívaný ke stanovení DDD ignoruje fakt, ţe různé populační skupiny v závislosti na věku, pohlaví, zdravotním stavu a způsobu ţivota, včetně výţivy, se svými poţadavky na ţiviny liší zcela zásadně (Fořt, 2005). Autor zastává názor, ţe „ hodnoty DDD jsou v praxi k ničemu“ (Fořt, 2005, s. 118). Minerální látky si tělo nedokáţe vyrobit samo, ale ke svému fungování je nutně potřebuje. Hlavními prvky jsou makrobiogenní – jejich denní potřeba je poměrně vysoká, pohybuje se v řádech stovek miligramů – jsou to vodík, uhlík, kyslík a dusík (základní stavební jednotky organických sloučenin), vápník (podstatná sloţka kostí a zubů) a fosfor. Mikrobiogenními prvky jsou sodík, draslík, síra, chlór a hořčík – jejich denní potřeba je maximálně do 100 mg, ale spíš menší (Klescht, 2008). U stopových prvků – křemík, vanad, nikl, kadmium, arsen, hliník cín, bór nebyla denní potřeba přesně stanovena (Fořt, 2005). Přívod určitých minerálních látek je nezbytný pro zajištění normálního vývoje a činnosti organismu. Podobně jako pro vitamíny, tak pro mnohé minerálie platí, ţe se jejich narušená rovnováha můţe projevit změnami v chování mnohem dříve, neţ nastoupí klinické projevy (Fraňková, 1996). Důleţitý je také pitný reţim. Denně by měl dospělý člověk vypít asi 1,5 – 2 litry tekutin. Do tohoto mnoţství se započítává i voda v potravinách, např. polévkách. Nejlepším nápojem pro kaţdodenní pouţití je voda. Měli bychom preferovat nesycenou pramenitou vodu, která je získávána z přírodních pramenů. 7 V minerální vodě se nachází spousta příměsí, které není schopen organismus zpracovat, a některé minerály nejsou vylučovány vůbec, mohou se hromadit v kloubech a deformovat je. Proto je moţné pít minerální vodu po nějakou dobu, např. 2-4 týdny a pak je nutné udělat přestávku na 3-4 měsíce (Tombak, 2011).

7

http://. www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl

14

V kapitole o vodě Klescht (2008, s. 66) uvádí: „Mnoţství tekutin, které je nutné vypít, závisí na několika dalších okolnostech. Vnitřní činitelé jsou věk, hmotnost, námaha, zdravotní stav. Vnější činitele jsou teplota vzduchu, vlhkost, síla větru, roční období a třeba i nadmořská výška, ve které se právě nacházíme.“ „Při běţném typu stravování, kdy jídlo obsahuje hodně soli, chemie, toxických látek a také hodně masa a mléčných výrobků, které při svém metabolismu vytvářejí mnoho dusíkatých odpadních produktů, je třeba mnoho tekutin na to, aby všechny tyto látky nezůstaly v organismu, vyloučily se ven a nezatěţovaly naše ledviny a ostatní systémy. Velké mnoţství tekutin slouţí sice k důsledné očistě organismu, ale zároveň zvýší mnoţství tekutin v organismu, coţ zvýší nárok na srdce a ledviny. Při dlouhodobějším příjmu zvýšeného mnoţství tekutin tyto orgány trpí a postupně se opotřebovávají“ (Strnadelová, Zerzán, 2010, s. 85-86). B. Temelie (2002, s. 140) uvádí, „kdo se domnívá, ţe se přebytečná tekutina snadno vyloučí, aniţ by se tělo zatíţilo, je na omylu. Nadměrné pití zatěţuje ledviny, které vše vypité musí přefiltrovat a vyloučit. Tělo je navíc znečištěno velkou dávkou minerálů, které není schopno zpracovat.“ Opačný extrém při nedostatku tekutin, náš organismus rovněţ poškozuje. Přirozeně bychom měli pít nejvíce dopoledne, méně odpoledne a nejméně večer. Největší chybou, která se dělá běţně, je pít bezprostředně před jídlem, kdy trávení pak neprobíhá tak, jak by mělo. Taktéţ pití ihned po jídle není vhodné, neboť naředění potravy brání jejímu úplnému strávení. Nejvhodnější doba je nejdříve půl hodiny po jídle. (Strnadelová, Zerzán, 2010). M. Tombak (2011) uvádí, ţe podle mnoha vědeckých pramenů existuje 130 druhů vody a v buňkách našeho organismu se vyskytuje ve zvláštní formě, která se jmenuje „strukturovaná“. Dle autora je pro člověka a jeho zdraví tato voda nejpříznivější. V přírodě se setkáváme s takovou vodou v zelenině, ovoci, jeho šťávách a rozpuštěném ledu. Měli bychom zcela vynechat slazené limonády, kolové nápoje, energetické nápoje, vhodné nejsou ani černé čaje a slazené dţusy. Z ostatních nápojů lze doporučit ovocné a zeleninové šťávy, v přiměřeném mnoţství bez přídavku cukru, zelené, ovocné a bylinné čaje, minerální vody, ovšem platí, ţe hlavní přijímanou tekutinou by měla zůstat voda.8

8

http://. www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl

15

1.1.1

Psychogenní poruchy příjmu potravy a potravního chování

Příjem potravy a její vyuţití, mohou být narušeny vlivem různých vnitřních nebo vnějších příčin. Obě kategorie vlivů spolu úzce souvisejí. Z vnitřních příčin to mohou být genetické defekty, metabolické odchylky, důsledky poruch endokrinních funkcí, somatických či nervových onemocnění. Vnější faktory mohou zasahovat do potravního chování a příjmu potravy různými způsoby. Strachem dospívajících dívek z nadváhy a nadměrného energetického příjmu nebo předčasná vyspělost oproti jiným – děcky vypadajícím spoluţačkám a častým podnětem bývá srovnávání mezi sourozenci. Spouštěcí mechanismy bychom mohli shrnout takto: vývojové poţadavky, osamostatňování se, hledání vlastní identity, přijmutí ţenské role, narušené rodinné prostředí, ohroţení sebehodnocení. K poruchám výţivy můţe přispět spontánní hladovění, ale také mentální zaostalost a řada dalších vlivů, bránicích osvojení si správných nutričních návyků. Obecně lze říci, ţe k poruchám příjmu potravy a potravního chování můţe dojít: -

při nedostatečné výţivě,

-

při nadměrném přívodu ţivin,

-

při nesprávném poměru mezi důleţitými sloţkami diety.

V posledních letech těchto poruch dramaticky přibývá. Znamenají závaţný psychologický i lékařský problém zejména u mladých dívek a dospívajících ţen. Onemocnění můţe být dlouhodobé, v jeho průběhu se mění vztah k jídlu, potravní chování, ale i osobnost a sociální ţivot. Psychogenní poruchy příjmu potravy jsou často dávány do souvislosti s ţivotním stylem a hodnotovou orientací jedince (Fraňková, 1996).

Poruchy příjmu potravy při nedostatečném krytí energetických potřeb Poruchy příjmu potravy se vyskytují převáţně u dívek a mladých ţen a jejich nejčastějšími formami jsou mentální anorexie nebo mentální bulimie. Jde o poruchu, která spočívá v tom, ţe pacientky jsou nepřiměřeným způsobem zaměřeny na své tělo, hmotnost a příjem potravy. Cílem obou syndromů je štíhlost a hlavní příčinou je strach z tloušťky. 16

V případech mentální anorexie jde především o extrémní omezování příjmu potravy, u mentální bulimie o extrémní přejídání spojené s vůlí vyvolaným zvracením.9 V průběhu ţivota se můţe mentální anorexie a bulimie střídat. Jde o onemocnění, jehoţ výskyt se začal rozšiřovat přibliţně od poloviny 20. století. Jednotlivé případy byly sice popsány i dříve, avšak ke zvýšení výskytu došlo v posledních desetiletích. Otázkou je, s čím souvisí takový rozvoj onemocnění v naší době. Bývá dáván do souvislosti s relativním nadbytkem potravy, posunem ideálu krásného lidského těla směrem k větší štíhlosti a k tzv. západním ţivotním hodnotám, jako je výkon, úspěch a důraz na individualitu a sebekontrolu.10 Mentální anorexie byla popsána jiţ v roce 1684 anglickým lékařem Richardem Mortonem. Další poměrně přesné popisy se objevily v 19. století, kdy tuto poruchu zachytil William Gull a Charles Laséque.11 S. Fraňková (1996) povaţuje případy spontánního hladovění, jeţ mají dlouhodobý charakter za patologický projev, za poruchu regulace příjmu potravy a dochází při nich k poruchám vztahu k vlastnímu organismu. Mentální bulimie má v lékařské literatuře historii kratší. Jako specifický syndrom byla popsána Bernardem Russelem v roce 1979 a v roce 1980 se tento syndrom objevil v americké klasifikaci nemoci (DSM-III). Současná mezinárodní klasifikace nemoci (ICD10), kterou pouţíváme u nás, obsahuje syndrom mentální anorexie a mentální bulimie.12 S. Fraňková (1996) popisuje bulimii jako abnormální příjem potravy, jeţ je často paradoxním důsledkem pokusů o zhubnutí. Symptomatologie – jedná se o překotný příjem velkého mnoţství jídla v krátkém časovém období, opakující se hltavý příjem potravy („vlčí hlad“). Nemocní si vyvolávají zvracení, pouţívají projímací prostředky či diuretika, snaţí se o dodrţování reţimu přísného dietního omezení či spíše hladovění, provádějí vyčerpávající tělesná cvičení. Nápadná je koncentrace na vlastní tělesné rozměry a hmotnost, kdy se pacient i několikrát denně váţí (Fraňková, 1996).

9

http://zdravi.dama.cz/clanek.php?id=3120 http://zdravi.dama.cz/clanek.php?id=3120 11 http://zdravi.dama.cz/clanek.php?id=3120 12 http://zdravi.dama.cz/clanek.php?id=3120 10

17

Obezita jako porucha v důsledku nadměrného energetického přívodu Za hlavní příčinu obezity (otylosti) povaţuje S. Fraňková (1996) nadměrný příjem potravy, který dlouhodobě přesahuje energetické potřeby organismu. Obezita je chápána jako jeden z největších zdravotních a nutričních problémů průmyslově vyspělých společností. Většinou je důsledkem přejídání, avšak poruchy mohou být způsobeny i jinými příčinami, například v regulačních oblastech CNS, v metabolických procesech, probíhajících na buněčné úrovni, ale také projevy špatné funkce ţláz s vnitřní sekrecí a vedlejší účinky některých léků. Nelze opomenout ani genetické faktory. V. Klescht (2008, s. 102) uvádí, ţe „dědičnost jako faktor způsobující obezitu je předmětem neustálého zkoumání a doposud není zcela jasné (a tím méně potvrzené), kolika procenty se podílí na vzniku obezity. Nejčastěji je udáváno číslo 5 %, coţ by znamenalo, ţe 95 % připadá vliv nesprávné výţivy, na nemoci a poruchy orgánů.“ „Obezitě v dospělém věku velmi často předchází obezita ve věku dětském. Vinu, zejména v západním světě, nesou nejen fastfoody se svými supersize menu, ale i ţivotní styl většiny obyvatel a zejména katastrofální stravovací návyky, které má současná populace (a zejména děti) za vydatného přispění televizních reklam a reklamního průmyslu vůbec“ (Foršt, 2008, s. 56). U dětí narozených v USA v roce 2000 je celoţivotní riziko diagnózy diabetes odhadem 30 % u chlapců a 40 % u dívek, pokud se u nich obezita objeví. Děti ţijí ve společnosti, kde se obezita změnila v posledních třech desetiletích v epidemii. Mnohé ze změn, ke kterým patří práce rodičů mimo domov, delší pracovní doba obou rodičů, změny v prostředí školy, více jídel konzumovaných mimo domov spolu se změnami ve společnosti, mají často vliv na to, co děti jedí, kde a kolik toho snědí, mnoţství energie, kterou spotřebují ve škole a ve volném čase. Mladí lidé jsou také vystaveni riziku závaţné psychosociální zátěţe související s obezitou. S tím jsou spojeny značné ekonomické náklady. Národní výdaje na zdravotní péči související s obezitou a nadváhou u dospělých samotných se odhaduje v rozmezí od 98 do 129 miliard dolarů v roce 2004 (Koplan, Liverman, Kraak, 2005, s. 2).

18

Nesprávná výţiva je naprosto prokazatelně primární příčinou obezity. Poměr přijatých a spálených kalorií je sice důleţitý, ale záleţí na poměru výţivných látek ve zdroji potravy. Pokud jsou ve špatné kombinaci, nemusí se dokonale strávit a jdou na zásoby. Následně dochází ke vzniku obezity, rovněţ při nesprávném rozloţení potravy a její skladby během dne (Klescht, 2008). Zdravotní důsledky obezity jsou celkem všeobecně známy, ale rovněţ i všeobecně podceňovány a z tohoto důvodu autor (Klescht, 2008, s. 102) vyjmenovává: - obezita v dětství způsobuje obezitu v dospělosti, - většina obézních lidí má potíţe s vlastním sebevědomím, coţ nepřispívá k jejich psychické pohodě, - dochází k opotřebování kloubů, vzniku artrózy, artritidy, poškození chrupavek apod., - poškozuje oběhový systém – způsobuje křečové ţíly, aterosklerózu, zvýšený krevní tlak, předčasné opotřebení srdce, ischemickou chorobu srdeční, infarkt myokardu, mrtvici apod., - napomáhá tvorbě ţlučových kamenů, zánětů ţlučníku, ţaludku, obézní lidé jsou náchylnější na diabetes, dnu, při velké obezitě hrozí kolaps ledvin, špatná práce zaţívacího traktu se projevuje častými koţními problémy, - obezita obecně významně zkracuje ţivot a sniţuje jeho kvalitu.

1.2 Pohyb a jeho vliv na zdraví Ve své knize V. Klescht (2008) uvádí pozitivní zdravotní aspekty pohybu, kdy kromě svalů pohyb velmi výrazně ovlivňuje kardiovaskulární systém, tzn. srdce a cévy. Trénované srdce dosahuje vyšší výkonnosti, kaţdým stahem pak vypumpuje větší mnoţství krve, čímţ se sníţí mnoţství stahů a srdce pracuje uvolněněji, takţe se méně unaví. Navíc je silnější a výkonnější srdce mnohem lépe připraveno zvládnout i případné mimořádné situace, které nám ţivot přináší. Další součást kardiovaskulárního systému – cévy – si pohybem udrţují svou elasticitu. Pokud srdce pumpuje krev do krevního řečiště tvořeného elastickými cévami, nemusí vynaloţit takovou sílu, a tím v cévách nevzniká vysoký krevní tlak. Pohyb ovlivňuje

19

i sloţení krve tím, ţe zvyšuje produkci HDL (high density lipoprotein), coţ rovněţ redukuje riziko vzniku aterosklerotických plátů a tím sekundárně vznik kardiovaskulárních chorob. Pohyb zvyšuje schopnost dýchací soustavy vyuţívat přijatý kyslík tím, ţe zvyšuje vitální kapacitu plic a rovněţ posiluje svaly zabezpečující dýchání. Například jiţ po překročení 30. roku dojde u těch lidí, kteří nikdy nesportovali k významnému poklesu schopnost získat a vyuţít kyslík. V důsledku toho jsou důleţité tkáně ve stálé mírné hypoxii (nedostatek kyslíku). Situace se zhoršuje u kuřáků a více u ţen neţ u muţů (Fořt, 2008). Pohybovou aktivitou se zrychluje metabolismus a s jistou setrvačností pracuje nejen po dobu, po kterou se pohybujeme, ale i několik hodin po ukončení pohybové aktivity (Klescht, 2008). Po zhubnutí se tak můţe stát tělesná aktivita další zárukou stabilizace váhy a udrţování dobré kondice (Montignac, 1999). Jako nejlepší prevencí proti mnoha civilizačním chorobám vidí autor (Klescht, 2008) v doposud vyjmenovaných účincích pohybu, kdy u mnoha nemocí je jejich souvislost s pohybem patrná na první pohled, ale u většiny souvislost viditelná není. Takovým příkladem za všechny je osteoporóza (řídnutí kostí). Na tuto nemoc má pohyb prokazatelně nesmírně blahodárný vliv. Ač není mechanismus tohoto působení zatím zcela odhalen, je nezpochybnitelně prokázáno, ţe pohyb spolu s vyváţenou stravou bohatou na vápník, zvyšuje hustotu kostní dřeně, která je pak odolnější vůči mechanickému poškození. Dle výše uvedeného autora má pohyb silně pozitivní vliv i na naši psychiku, kdy odstraňuje z těla toxiny a dochází ke zvýšené produkci látky zvané beta-endorfin, která je nazývána také jako „droga štěstí“. „Z psychologického hlediska můţe být rozumné provozování nějakého sportu velice zdravé uţ jenom tím, ţe při něm člověk objevuje vlastní tělo a získává skutečný dojem jakéhosi mládí. Zpočátku je sport moţná pociťován jako závaží, ale výkony se rychle zlepšují, takţe se brzy stává skutečným zdrojem pohody“ (Montignac, 1999, s. 196). Významně podporováno pohybem je i sebevědomí tím, ţe se cítíme dobře, zdravě a bez kilogramů navíc i lépe vypadáme, coţ je jistě důvod k sebevědomému vystupování (Klescht, 2008).

20

I kdyţ se váha nemění, pracující sval nahrazuje postupně tuk, čímţ dochází k zeštíhlení siluety (Montignac, 1999). Všimněme si, ţe lidé, kteří hodně a rádi fyzicky pracují nebo sportují, mají lepší zdravotní stav, ačkoliv jedí tzv. moderní stravu. Pohybová aktivita je další velmi důleţitou sloţkou zdravého ţivotního stylu a dostatečný pohyb dokáţe částečně kompenzovat špatné jídelní návyky. Velmi vhodné jsou také procházky na čerstvém vzduchu, ze sportovních aktivit je vhodný kaţdý sport, který nám přináší potěšení a je přiměřený našemu zdravotnímu stavu a stavu pohybového aparátu. Za velmi vhodné sporty můţeme povaţovat pěší turistiku, plavání, cykloturistiku, běh na lyţích apod. Jsou to sporty, kde převaţuje přirozený pohyb nad extrémními výkony s vysokým zatíţením, doskoky a nárazy. Lidé s postiţením pohybového aparátu, kloubů, bolestmi zad apod. musejí dávat pozor na tyto sporty, kde jsou zejména klouby a páteř nadměrně namáhány. Takovými je např. volejbal, squash, aerobik, kolektivní míčové hry a jiné. Pohybová aktivita by měla být vykonávána kaţdodenně.13

1.3 Škodlivé návyky Jedním z největších nepřátel zdravého ţivotního stylu jsou závislosti. Zdůrazňovat škodlivost alkoholu (v nepřiměřeném mnoţství), kouření nebo dokonce drog, je zcela zbytečné, ale závislost si můţeme vypěstovat na spoustě věcí.14

1.3.1

Vznik závislosti

V. Klescht (2008, s. 156) uvádí definici závislosti dle Světové zdravotnické organizace (WHO): „Závislost je patologický vztah k některým náladám měnícím zážitkům, které mají škodlivé zdravotní nebo sociální následky“. Závislost je proces, který se vyvíjí postupně. Neurony, které mají ve svých výběţcích uloţeny váčky s látkou zvanou „dopamin“, coţ je přenašeč vzruchů a jsou látkou nebo činností nastartovány, začnou tento dopamin uvolňovat, coţ způsobí výrobu látek navozujících slastné pocity. Je to „trio hormonů štěstí“ – enforfin, serotonin nebo oxytocin.

13

http://. www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl

14

http://www.zdravi.doktorka.cz/desatero-zdraveho-zivotniho-stylu

21

Endorfin je opiát, který vzniká v našem těle a dokáţe sám o sobě kromě euforie a uvolňujících účinků vyvolat i stav opojení podobný po poţití drog (Klescht, 2008). Serotonin je biologicky aktivní látka obsaţená v krevních destičkách, v buňkách gastrointestinálního traktu a v menší míře i v centrálním nervovém systému. V našem mozku je serotonin produkován jako jeden z neurotransmiterů, který hraje důleţitou roli v tom, jak se kaţdodenně cítíme a jakou máme náladu. Mnoho lidí při sníţené hladině serotoninu pociťuje ve zvýšené míře bolest, stres, depresi a úzkost, případně poruchy spánku, podráţděnost aţ agresivitu, můţe být příčinou vzniku migrény a určitých psychických poruch. Činnost serotoninu souvisí s cyklem spánku a bdění, s příjmem potravy, s některými stránkami citového i sexuálního ţivota. Nedostatek serotoninu v krvi se dá upravit příjmem vyváţené potravy, jako jsou některé druhy sýrů, obsahujících bílkoviny bohaté na L-tryptofan, mléčné výrobky všeobecně, maso, listová zelenina a celozrnné pečivo a hlavně konzumace obilovin.15 Oxytocin aktivuje spojení buněk a to nejen v mozku, ale také směrem ven. Vytváří se při jemných dotycích či něţnostech (například u maminek výrazně stoupá hladina tohoto hormonu při kojení). Jakmile přestane působit na buňky primární podnět, uspokojení pomalu odeznívá. Pokud však podnětem (fyziologickým – látka nebo mechanickým – činnost), vyvolávajícím slastné pocity aktivujeme příliš často, dochází k dalším (a vesměs neţádoucím) fyziologickým změnám a hovoříme o závislosti. V případě, ţe se látky vyvolávající produkci dopaminu nedostává, reaguje mozek velmi bouřlivě, vznikají další nepříjemné fyziologické příznaky a tělo vyţaduje alespoň minimální dávku látky, na kterou je zvyklé, aby mohlo fungovat alespoň v rozumných mezích. Nastupují abstinenční příznaky, coţ vypovídá o tom, ţe vznikla závislost (Klescht, 2008). Závislost – je tedy stav, při kterém absence látky nebo jiného podnětu vyvolává v organismu fyzické nebo duševní obtíţe. Vzniká po opakovaném nebo chronickém uţívání určité látky (omamné drogy, alkoholu, nikotinu, léku), ale i při určité činnosti, která přináší nadměrné uspokojení (např. hra na hracích automatech). Vede k narušení osobnosti, ke sníţení výkonnosti a často i inteligence.

15

http://www.zdravi-vitaminy-doplnky.cz/vyzkumy/co-je-serotonin

22

Rozlišuje se: a) závislost psychická, která se projevuje neodolatelnou touhou nemocného látku trvale uţívat16 (rysy závislosti jsou poruchy spánku, úzkost, deprese, agresivita i autoagresivita, popř. sebevraţedné sklony),17 b) závislost fyzická, nastává tehdy, kdyţ jsou bez dalšího podání látky ohroţeny fyziologické

funkce

organismu

závislého

člověka,18

je

provázena

fyzickými

abstinenčními příznaky (třes, křeče, pocení zaţívací obtíţe, závratě apod.). Většinou je nezbytné odborné léčení.19 K příznakům závislosti patří: - touha (chuť, baţení neboli craving) po dané látce, - omezení aţ úplné vytěsnění dalších zálib (koníčky, přátelé), - uţívání látky, i kdyţ dotyčný ví, ţe mu to přináší rizika a nevýhody, - omezení pudu sebezáchovy ve vztahu k látce, - zvyšování tolerance – čím déle dotyčný látku uţívá, tím více ji pro dosaţení stejných - účinků potřebuje a tím více snese, - abstinenční příznaky po vysazení látky, na které můţe vzniknout fyzická závislost20 Nejtypičtější příznaky a projevy závislosti na nikotinu: a) Psychická závislost – člověk začíná kouřit vţdy ve stejných situacích nebo při setkání s dalšími členy kuřácké společnosti. Pokud si uţ začínající kuřák zapálí osamoceně, často to bývá jen jako lék na stres, osamělost anebo jiné vnější vlivy. Cigareta má přinést uklidnění, moţnost soustředit se na něco jiného, příjemnějšího. b) Fyzická závislost – průvodním jevem vzniku je, ţe se cigareta sama přihlásí a vytrhne kuřáka od nějaké jiné činnosti. Jakmile má potřebu tuto rozdělanou činnost přerušit a jít si zapálit, je to neklamným znakem závislosti fyzické. Ta se projevuje nervozitou, myšlenky se neustále stáčejí k cigaretě a kuřák vědomě dělá vše pro to, aby si konečně mohl zapálit.

16

http://www.mezdravi.cz/zdravi-a-nemoci/zavislost.html http://leccos.com/index.php/clanky/zavislost 18 http://www.mezdravi.cz/zdravi-a-nemoci/zavislost.html 19 http://leccos.com/index.php/clanky/zavislost 20 http://www.substitucni-lecba.cz/jak-se-zavislost-projevuje 17

23

Abstinenční syndrom se projevuje nezvladatelnou chutí na cigaretu, sníţenou schopností zvládat stresové a jiné zátěţové situace, špatnou náladou, depresí, podráţděností aţ agresivitou, úzkostí a frustrací.21 Mezi další projevy patří zvýšená chuť k jídlu, bolest hlavy, závratě, pokles krevního tlaku a tepové frekvence, únava, nevolnost na zvracení, zácpa, plynatost, brnění končetin a svalů aţ mírné křeče a pocity sníţené citlivosti končetin (hypestezie).22 Nejtypičtější příznaky a projevy závislosti na drogách: a) Psychická závislost – nepotlačitelná touha po droze, chování, které je zaměřeno výhradně na získání drogy a nezájem o vše, co s drogou nesouvisí.23 Psychologická a psychická závislost, kterou je neméně obtíţné léčit, vzniká často na látkách jako pervitin, kokain, marihuana apod.24 b) Fyzická závislost – tělo protestuje, pokud nedostane to, na co si zvyklo a nutnost neustále zvyšovat dávky drogy, aby bylo dosaţeno stejného účinku. Abstinenční syndrom se objevuje po vysazení nebo omezení některých látek (opiáty, barbituráty apod.), nepříjemnými příznaky, které nejsou způsobeny ţádným onemocněním. Jde o důsledek vysazení látky, na kterou závislost vznikla. Mohou se projevit následující projevy: bolesti, křeče, nevolnost, zvracení, průjem, zimomřivost, poruchy spánku, pocení, zrychlené bušení srdce, zastřené vědomí, zmatenost, halucinace, třes.25 Nejtypičtější příznaky a projevy závislosti na alkoholu: a) Psychická závislost – je charakterizována nepřekonatelnou touhou po alkoholu (craving) spojenou

se

ztrátou kontroly

nad

pitím.

Dochází

k zanedbávání

povinností,

upřednostňování pití alkoholu před ostatními zájmy a povinnostmi. Zpočátku dochází ke zvyšování tolerance, tj. ke snášenlivosti stále vyšších dávek alkoholu, které provází zvyšování vypitého mnoţství alkoholu. Časem pak dochází k vyrovnání tolerance a pak k následnému jejímu poklesu tak, ţe pacient jeví známky opilosti jiţ po malých dávkách alkoholu. V pití alkoholu ale pokračuje, přesto, ţe byl upozorněn na hrozící nebezpečí

21

http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/odvykani/odvykaci-abstinencni-priznaky http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/odvykani/odvykaci-abstinencni-priznaky 23 http://www.substitucni-lecba.cz/jak-se-zavislost-projevuje 24 http://www.ulekare.cz/clanek/zavislost-11554 25 http://www.ulekare.cz/clanek/zavislost-11554 22

24

nebo jiţ nastalé komplikace.26Projevuje se depresemi, panickými úzkostnými poruchami, obsesí, někdy můţe vzniknout i mentální anorexie.27 b) Fyzická závislost – epileptické záchvaty, poškození jater, selhání ledvin, poškození pankreasu, hypertenze, impotence, utlumení imunity aj. c) Abstinenční syndrom – při příleţitostné nadměrné konzumaci alkoholu vyvolá u člověka na druhý den většinou bolest hlavy a ţaludeční nevolnost. Kdyţ ale pijeme dlouhodobě a ve velké míře, můţe to vyústit do vzniku abstinenčních příznaků, které se v prvních 48 hodinách po odnětí alkoholu projevují neklidem, třesem, nespavostí, zvracením, někdy křečemi a halucinacemi. Za 2-3 dny dochází k další fázi, která se projevuje silným pocením, tachykardií, hypertenzí, horečkami, deliriem a halucinacemi. Stav je ţivot ohroţující.28

1.3.2

Závislosti vyvolané poţitím látek

Látky jako pivo, víno, káva, čokoláda mohou mít při uţívání v mírném mnoţství dokonce příznivé dopady na naše zdraví tím, ţe podporují fyziologické procesy probíhající v našem těle, ale i na nich můţe vzniknout závislost. „Pivo můţeme zásluhou kombinací různých sloţek, jeţ obsahuje, hodnotit jako fyziologický roztok, který tělo bez problémů přijímá“ (Klescht, 2008, s. 158). Zajímavé je, ţe pivo je kaloricky chudší neţ třeba mléko či různé kolové nápoje, ve srovnání s nimi je zcela jednoznačně i zdraví prospěšnější. Konzumaci deseti či více piv denně nelze v ţádném případě povaţovat za mírné mnoţství. Odborníci se vzácně shodují, ţe takovým mnoţstvím je pro muţe 0,5 – 1 l, pro ţeny 0,3-0,6 l piva denně. Víno – i zde je třeba ctít nějakou hranici, platí, ţe méně je více a na místě je důraz na kvalitu. Dá se říct, ţe z volně dostupných návykových látek je víno nejméně škodlivé, coţ ovšem neznamená, ţe je moţno vypít co hrdlo ráčí. Za takzvané „mírné mnoţství“ lze povaţovat 2-4 dl u muţů a 1-3 dl u ţen denně. Tvrdý alkohol (destiláty) – dávky alkoholu způsobující koncentraci 0,6-0,8 promile vyvolávají v psychice příjemné účinky, ale dávky nad 0,8 promile jiţ začínají vyvolávat různé 26

http://alkohol-alkoholismus.cz/psychicka-zavislost-na-alkoholu http://www.workoholici.unas.cz/alkohol_html 28 http://www.workoholici.unas.cz/alkohol_html 27

25

změny a problémy, jako je špatná koordinace pohybů, ztráta rovnováhy, ztráta sebeovládání apod. Za „mírné mnoţství“ je moţné povaţovat konzumaci 20-40 g alkoholu u muţů a 20-30 g alkoholu u ţen za den. Kofein - je další z volně dostupných látek, které mohou vyvolat závislost. Velké dávky kofeinu se vesměs projevují nespavostí, srdeční arytmií doprovázenou nepravidelným tepem, závratěmi, špatným trávením, ţaludeční nevolností a můţe dojít aţ ke stavům hraničícím s deliriem. Pochopitelně popsané stavy nepozná ten, kdo vypije 1-2 šálky kávy denně. Za „mírné mnoţství“ lze povaţovat cca 300 mg denně, coţ představuje asi 3 šálky kávy. Za smrtelnou dávku je povaţováno mnoţství kofeinu ve zhruba 50 šálcích kávy, tzn. asi 5 g kofeinu (Klescht, 2008, s. 159-161). P. Fořt (2005, s. 261) zařazuje kofein mezi stimulanty, „protoţe oddaluje únavu a zlepšuje koncentraci. Stimuluje také oběhový a respirační systém (srdce a dýchání). Tyto účinky se obecně povaţují za prospěšné. Na druhé straně odborníci i někteří angaţovaní laici tvrdí, ţe předávkování je rizikové, protoţe způsobuje zvýšené ztráty tekutin, tím pádem vyšší riziko dehydratace a údajně nelze vyloučit stimulaci vyplavování vápníku z kostí“. Nevyskytuje se pouze v kávě, ale v mnoha dalších výrobcích, které kávu obsahují – v čaji, kakau, čokoládě, kolových nápojích, ale také v kosmetických výrobcích Kofein také obsahují mnohé léky, např. přípravky na tišení bolesti, nosní kapky, léky proti alergiím a některé přípravky na hubnutí – celkem je to více neţ 1000 léků na předpis a k volnému prodeji (Diehl, Ludingtonová, 2007). Čokoláda – dokáţe způsobit zvýšenou produkci dopaminu, sama o sobě obsahuje fenyletylamin, který působí antidepresivně, zmírňuje pocit napětí a strachu. Pokud chceme udělat svému zdraví prospěšnou sluţbu, je třeba zvolit kvalitní čokoládu obsahující víc jak 70% kakaa (Klescht, 2008). Hořká čokoláda obsahuje značné mnoţství flavonoidů, antioxidantů bojujících proti nemocem. Obsaţené antioxidanty mohou významně zlepšit krevní tlak, bránit vzniku krevních sraţenin, zpomalit oxidaci LDL cholesterolu a omezit zánět (Kolektiv autorů, 2010).

1.3.3

Závislosti vyvolané činností

Slastné pocity nemusí vyvolávat pouze látky vpravované do těla, produkci dopaminu odstartuje i libovolná činnost. Závislost vypěstovaná na nějaké činnosti je aktivována snahou jedince uniknout ze stresující reality do jiného, často virtuálního světa. Moţnosti jak toho 26

dosáhnout jsou dány prostředím, výchovou, stupněm vědeckotechnického pokroku a rovněţ materiálními podmínkami, ve kterých jedinec ţije. Závislosti jako psaní sms, chatování, gamblerství apod. byly například před dvaceti lety technicky nerealizovatelné a tím pochopitelně zcela neznámé (Klescht, 2008).

1.4 Stres Stres je v současnosti velmi frekventované slovo, které se stalo běţným pojmem moderní doby. Statistiky uvádí, ţe kaţdý třetí dospělý Čech, se potýká s dlouhodobým stresem. Je nepopíratelným faktem, ţe stres je dnes čím dál tím větším civilizačním problémem. Jako ve všem, je i v této oblasti nejlepším řešením prevence. Neuvědomujeme si skutečnost, ţe pod vlivem dlouhotrvající stresové zátěţe můţe dojít nejen k duševní poruše, ale i k váţnému tělesnému onemocnění (Klescht, 2008). „Stres můţeme definovat jako souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými a představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Jinými slovy, jedná se o stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěţ-fyzickou nebo psychickou“ (Regenerace, 2010, s. 21). V. Klescht (2008, s. 21) dodává, ţe „na oslabení imunity organismu člověka, a tím na poklesu jeho odolnosti vůči virům a bakteriím, má největší podíl stres“. „Stres můţe být dlouhodobý i akutní. Dlouhodobý, kterému se náš organismus nedokázal přizpůsobit (nezvládl „adaptaci“), vyvolá dříve nebo později váţné poruchy zdraví. Akutní stres nás naproti tomu můţe zabít dost rychle. Přitom stres, který má takovou intenzitu, ţe vyvolá ţivot ohroţující situaci, můţe vzniknout také v důsledku působení pozitivních emocí“, uvádí P. Fořt (2008, s. 65). Lidé si stres spojují většinou s událostmi a záleţitostmi ryze nepříjemnými, ale jako zátěţ mohou působit i okolnosti na první pohled pozitivní (oslavy, cestování).29

1.4.1

Podstata stresu

Stres sám o sobě neexistuje, sám o sobě nevzniká. Je aţ důsledkem působení vnějších faktorů, tzv. stresorů. Kdybychom měli stres definovat, můţeme říct, ţe je to tělesná a duševní 29

http://www.ordinace.cz/clanek/stres

27

reakce na stresor. Vyjmenovat a charakterizovat stresory je velmi obtíţné, jelikoţ kaţdý vnější podnět působí na kaţdého jedince jinak. Jsou to dennodenní situace, se kterými se setkáváme. Rovnováţný stav našeho těla bývá označován jako homeostáza. K poruše rovnováhy dojde v okamţiku, kdy bylo tělem přijato mnoho hmoty, energie nebo informací, či uvnitř něj zasáhly jiné vlivy. Následkem toho se mobilizují systémy, které pracují na tom, aby se systém opět vrátil do rovnováhy a opět nastala homeostáza. Stavu, ve kterém jsou aktivovány obranné mechanismy, říkáme zátěţ. Poplachovou reakci známe pod označením stresová reakce, zatímco stresem nazýváme jen odezvu organismu na stresor, nikoliv poškození, ke kterému následkem působení stresoru v organismu došlo (Klescht, 2008). „Kdosi definoval zdraví jako schopnost vyrovnat se se stresem. Pokud tomu tak je, jsou zdravými lidmi ti, kteří si dokáţou po celý ţivot udrţet správnou míru stresu“ (Diehl, Ludingtonová, 2007, s. 142).

1.4.2

Jak proţíváme stres

Stres jsme schopni vnímat ve čtyřech rovinách - myšlení - emoce (nálada, pocity) - chování - tělesné příznaky Projevy stresu v myšlení se vyznačují negativním myšlením a katastrofickými představami. Nejsme schopni tyto myšlenky kontrolovat, brání nám v usínání, soustředění, spouštěčem je povětšinou nepříjemná zpráva nebo myšlenka na něco nepříjemného v budoucnosti nebo minulosti. Projevy stresu v emocích typickým emočním příznakem je pocit nepohody. Všechny emoční proţitky jako např. napětí, úzkost, strach, smutná nálada, rozmrzelost, pocit bezmocnosti, nepřirozené veselí, hlučnost, hněvivost aj., silně ovlivňují naše chování, soustředění a výkonnost směrem do negativní roviny. Projevy stresu v chování nejčastěji je to vyhýbání se nepříjemné činnosti oddalováním, poměrně častým projevem je agrese a rovněţ častý a nápadný projev bývá nervózní chování 28

Projevy stresu tělesnými příznaky takovými příznaky mohou být bušení srdce, bolesti hlavy, závratě, průjmy nebo zácpa, potíţe s dýcháním, svědění různých částí těla, návaly horka nebo chladna, mravenčení, ale také potíţe s močením, nechutenství k jídlu nebo naopak nadměrná chuť, pocity únavy, problémy se spánkem, třes rukou, nadměrné pocení, sucho v ústech a další. Tyto příznaky jsou velmi individuální (Klescht, 2008).

1.4.3

Jak se vyhýbat stresu

Tato otázka je v dnešní době problematická. Všichni máme více či méně stresující zaměstnání, jsme vystaveni neustálému návalu informací z médií, hluku, městské dopravě apod. Ţivot jiţ není poklidný a jednotvárný, jak tomu bývalo v dávných časech. Jistou výhodu mají lidé ţijící mimo velká města. Je vhodné, aby kaţdý našel svůj způsob relaxace a naučil se odreagovat od běţných starostí a stresu po svém. Pro někoho je ideálním odpočinkem čtení knihy nebo poslouchání hudby, pro jiného jóga, procházka nebo pobyt v sauně. Kaţdá taková aktivita je prospěšná a pomáhá se vypořádat s nároky, které dnešní doba na kaţdého z nás klade30. „Se znalostí podstaty stresu se nám budou lépe hledat vlastní cesty, jak se stresem naloţit. Existuje univerzální model přístupu ke stresovým situacím, který je více méně společný pro všechny lidi, je však třeba mít na zřeteli, ţe kaţdý si musí svůj přístup přizpůsobit konkrétní situaci, povaze, zkušenostem a moţnostem“ (Klescht, 2008, s. 32).

1.5 Regenerace a relaxace Pokud chceme opravdu ţít správným ţivotním stylem, je nezbytné kromě umění zvládat stres, naučit se správně stravovat, odpovídajícím způsobem se pohybovat, nepodlehnout škodlivým návykům, i umění „odpočinout si“. Pod pojmem relaxace a regenerace rozumíme jedním slovem odpočinek.31 Regenerace: je fyzikální proces, který probíhá v našem těle v jakémsi uzavřeném okruhu aţ do vypotřebování veškerých stavebních látek nebo do smrti. Jedná se o nahrazování odumřelých nebo opotřebovaných tkání novými a také plnou obnovu funkcí některého orgánu.32 http://www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl http://www.analyza-zdravi.cz/zdravi/regenerace-a-relaxace.html 32 http://www.analyza-zdravi.cz/zdravi/regenerace-a-relaxace.html 30 31

29

Rychlost regenerace závisí na mnoha faktorech, zejména na zdravotním stavu jedince, dostupnosti kvalitní potravy, nápojů, fyzické a psychické zdatnosti a rovněţ na moţnosti odpočinku v odpovídajícím prostředí. Proces regenerace můţe být urychlen zvýšenými dávkami konkrétních ţivin, aby byly obnoveny jednotlivé tělesné funkce a cílem je opětovné navození homeostázy (Klescht, 2008). Relaxace: je dílčí částí regenerace, ale týkající se pouze našeho mozku, resp. mozkových buněk – neuronů. Tím je dána i jeho jistá fyziologická odlišnost a specifika. Tyto dva procesy jdou spolu ruku v ruce, protoţe v procesu regenerace téměř vţdy dochází i k relaxaci33. „Relaxace je pokus o navození určitého stavu těla a mysli skrze vyvolání určitých mozkových vln. Meditace je proces, kdy se učíte být při tom, ať jste v jakémkoliv stavu těla, mysli, ducha. Tato „přítomná jsoucnost“ je základem hlubšího pochopení“ (Sachs, 1996, s. 126). Přirozená schopnost těla k tomu, aby se uvolnilo, vyladilo a zformovalo, a to pomocí snadno zvládnutelného způsobu cvičení – relaxace, coţ je kombinace pohybu, dýchání, vizualizace a smyslového sebeuvědomění. Relaxace přináší mnoho uţitku – od sníţení krevního tlaku a zvýšení ohebnosti těla aţ po klidnější, jasnější a rozhodnější mysl (Jacksonová, 1997).

1.5.1

Způsoby regenerace

Spánek – nejdůleţitější regenerace prováděna denně a zcela automaticky, kdy odpočívá především mozek, ale spolu s ním se tohoto procesu zúčastňují téměř všechny orgány. Spánku jsou dokonce přizpůsobeny biorytmy našeho těla, jakési biologické hodiny, podle kterých naše orgány pracují. V nočních hodinách je většina orgánů v útlumu. Potřebu spánku má kaţdý z nás jinou. Za standardní dobu, kterou tělo potřebuje pro regeneraci, je povaţováno 6-8 hodin souvislého spánku v noci. Doba spánku mezi 5-6 hodinami je pro zdraví méně škodlivá neţ spánek trvající devět a více hodin (Klescht, 2008). Zvyšování a sniţování potřeby spát můţe být ve spojitosti s metabolismem mozku. Čím je jeho činnost aktivnější, tím je potřeba spánku větší (Foster, 1993).

33

http://www.analyza-zdravi.cz/zdravi/regenerace-a-relaxace.html

30

Siesta – specifický, avšak účinný druh spánku, který nesouvisí pouze s velkými teplotami v jiţních zemích, ale je přirozeným obrazem našich vnitřních biologických hodin, kdy naše výkonnost mezi 12-14 hodinou rapidně klesá a většina energetického potenciálu jde na trávení. Odpočinek by neměl trvat víc jak půl hodiny. Je důleţité zůstat ve stavu pohybujícím se na pomezí bdění a lehkého spánku. Siestě by se měli vyhnout lidé trpící nespavostí, protoţe jejich potíţe by se tím jen zhoršily.34 Masáţ – nejstarší, nejznámější, nejrozšířenější a nejúčinnější metodou regenerace. Klasická masáţ je výborným prostředkem ke zmírnění bolesti, uvolnění ztuhlých svalů i odbourání stresu. Zlepšuje kloubní činnost, zvyšuje jejich pohyblivost, odstraňuje únavu a dokonale uvolňuje jednotlivé tělesné systémy. Masírovaná oblast se lépe prokrvuje, zlepšuje látková výměna, výţiva koţních buněk a jejich činnost. Pokoţka se stává pruţnější, pevnější, tvoří se méně vrásek a stává se odolnější vůči slunci, mrazu nebo dešti. Velmi rozšířenou a blahodárně působící je reflexní masáţ. Princip této masáţe spočívá

v ovlivňování správné funkce jednotlivých

tělesných orgánů stlačováním

specifických bodů, hlavně na chodidlech, zádech, rukou nebo uších. „Je prokázáno, ţe reflexní masáţ můţe být velmi účinnou prevencí proti chorobám různých orgánů“ (Klescht, 2008, s. 134). Oxygenoterapie – kyslíková terapie, důleţitá nejen pro dýchací cesty samotné, ale jejich zdraví přímo ovlivňuje fungování dalších tělesných orgánů a fyziologické procesy probíhající v našem těle. Čím více kyslíku dostáváme, tím víc máme energie.

1.5.2

Způsoby relaxace

Dech – „správným dýcháním, tzn. dýcháním hlubokým bráničním, můţeme velmi rychle a účinně uvolnit svalové napětí a tím zrelaxovat zejména po silném stresovém podnětu“ (Klescht, 2008, s. 147). Bránice reaguje velmi citlivě i na citové podněty – v případě stresu, strachu apod. se stahuje, a tím přímo ovlivňuje dýchání a následně další funkce. „Pokud by člověk celý ţivot dýchal bráničním způsobem, proces stárnutí by se zpomalil o 30-40 let a vyhnul by se většímu mnoţství nemocí“ (Tombak, 2011, s. 14).

34

http://www.zijemenaplno.cz/Clanky/a57-Siesta-Zdravy-odpocinek-nebo-nezdrave-lenoseni.aspxe

31

Jak dýcháme, na tom závisí, jak ţijeme a jakou máme radost ze ţivota. Nedostatečné dýchání přináší únavu, vyčerpání a deprese. Pokud na sobě některé z uvedených příznaků pozorujeme, zkusme dýchat hlouběji a více pouţívat břišní svalstvo (Foster, 1993). Sauna - ohřátí těla nad normální tělesnou teplotu je příjemné a relaxující. V sauně se uvolňují unavené svaly a zklidňuje stresovaný mozek, protoţe tělo do krve vyplavuje úlevu přinášející látky – endorfiny (Klescht, 2008). Finové vyuţívající saunu kaţdý den říkají, ţe „hněv a nenávist se spalují v sauně“, coţ znamená, ţe v sauně pociťujeme klid a jistý poţitek. Rozehřátí svalů a vnitřních orgánů zamezuje bolesti v kloubech a svalech. Zlepšuje se vnitřní pocit, zbavujeme se kaţdodenních starostí, tudíţ jsou teplotní změny nejlepším prostředkem odstraňující nervové napětí (Tombak, 2011, s. 90). „Pravidelné saunování je vynikajícím prostředkem relaxace, výrazně zlepšuje imunitní systém člověka a vylepšuje kvalitu ţivota, proto je velmi doporučováno“ (Klescht, 2008, s. 148). „Sauna je jedním z nejefektivnějších a příjemných způsobů pro očištění vnitřních orgánů a kůţe od jedů, které se dlouhá léta hromadily v našem těle“ (Tombak, 2011, s. 89). Kryoterapie – léčba mrazem, poměrně nová, zatím ne příliš rozšířená, ale velmi účinná metoda relaxace. Při této metodě je tělo postupně vystaveno extrémně nízkým teplotám (- 110 °C aţ - 160 °C), celková doba pobytu v kryokomoře je 2 - 3 minuty. Jelikoţ se jedná o celotělovou aplikaci, účinkuje chlad na tělo velmi intenzivně, aktivuje organizmus a pozitivně působí i na celkový zdravotní stav. Zatím se velmi osvědčilo blahodárné působení na bolesti zad, kloubů, celulitidu, lupénku, zánětlivá revmatická onemocnění, osteoporózu.35 Tato relaxační metoda patří mezi oblíbené mezi managery a vrcholovými sportovci, neboť působí účinně proti stresu, depresi, únavě, při přepracování či přetrénování (Klescht, 2008). Hippoterapie – jízda na koni je velmi přínosná, celkově regenerující, protoţe po celou dobu jsme nuceni vyrovnávat a vyvaţovat trup, hlavu, dolní i horní končetiny, abychom se na koňském hřbetu udrţeli. Rytmus pohybu člověka a koně je nutno sladit, coţ vyţaduje aktivní činnost svalstva. Tím dochází k uvolnění svalového spasmu a zlepšení svalového tonu u ochablých svalů (Klescht, 2008).

35

http://www.kryobrno.cz/cs/kryoterapie

32

2 ZMĚNY ŢIVOTNÍHO STYLU V POSLEDNÍCH DESETILETÍCH Od roku 1948, kdy zahájila svoji činnost Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, dále jen WHO), zahrnuje její základní dokument Constitution of the World Health Organization, mj. jedno ze základních přání světové populace vymezující nejvyšší dosaţitelný standard zdraví jako jedno ze základních práv kaţdé lidské bytosti. Autoři (Gillernová, Kebza, Rymeš a kol., 2011, s. 10) uvádějí, ţe „Zdraví bylo v rámci tehdejší definice WHO chápáno holisticky, celostně, jako stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a ne pouze jako absence nemoci nebo slabosti“. Holistické zdraví – zdraví je ideální rovnováhou mezi všemi hlavními součástmi bytí – tělem, myslí a duší – spolu s prostředím a vším a všemi, které potkáváme. Této celistvosti odpovídá řecké slovo holos, z něhoţ odvozujeme výraz holistický – celostní. Uzdravení je takovou celistvostí, ne však pouze tak, jak je vyjádřena a proţívána ve fyzickém ţivotě. Zahrnuje veškerou naši podstatu – fyzickou, emoční, duševní i duchovní. Nebrat na vědomí některý aspekt znamená oslabit své zdraví.36 P. Fořt (2008, s. 28) zastává názor, „ţe na to, aby preventivní medicína měla úspěch, musela by být holistická (to znamená „celostní“, kdy pacient je pojímán jako „celek“, nikoliv jako nosič potenciálně „nemocných orgánů“). Tento přístup by měl být pouţit jak po stránce diagnostické, tak terapeutické. Současně by medicína tohoto typu měla intenzivně pouţívat postupy komplementární medicíny („doplňující, kompletizující“). Měla by tudíţ pouţívat různé odborné postupy, převzaté z jiných, méně běţně pouţívaných lékařských oborů včetně naturopatie (přírodní medicína, vyuţívající jak alternativní diagnostické postupy, tak léčebné metody).“ Během následujících desetiletí se však postupně ukázalo, ţe očekávaný rozvoj úrovně zdraví nepokračoval tak, jak se v prognózách odborníků WHO původně předpokládalo. Bylo zřejmé, ţe k dosaţení cílů, vytyčených v ústavě WHO, bude zapotřebí nových cest, metod a přístupů. V roce 1977 byla stanovena nová strategie v péči o zdraví v podobě vize, shrnující celosvětově platné zásady, pravidla a podmínky dosaţení a udrţení nejvyšší moţné úrovně zdraví během lidského ţivota, nazvané Zdraví pro všechny (Health for All). 36

http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/6610713.stm

33

Tato strategie byla v roce 1999 doplněna a inovována pod názvem Zdraví pro všechny v 21. století (Health for All in the 2l st Century) ( Gillernová, Kebza, Rymeš a kol., 2011).

2.1 80. a 90. léta 20. století Důvody, jako růst nákladů na zdravotní péči, související nejen s rozvojem úrovně medicíny, ale téţ s jedním z jeho důsledků, tj. prodluţováním délky lidského ţivota, stárnutí populace, stoupající nároky, poţadavky a očekávání spotřebitelů zdravotní péče-pacientů a klientů, a další důvody – jako vývoj pojetí zdraví od nepřítomnosti nemoci po well-being, vedly od 80. let 20. století nejen ke vzniku některých nových psychologických disciplín jako např. psychologie zdraví, ale téţ k důrazu kladenému na některá relativně nová témata, stojící na pomezí psychologie a medicíny. Jedním z těchto relativně nových mezioborových témat se staly otázky kvality ţivota (Gillernová, Kebza, Rymeš a kol., 2011). Ţivotní styl se v devadesátých letech poněkud pozměnil, a to v souvislosti jak s transformací, tak i modernizací naší společnosti (Tuček a kolektiv, 2003). „Alternativa“ a „alternativní“ jsou dva výrazy, které se od 90. let minulého století u nás velice často objevují v pojednáních o ţivotním způsobu (stylu), a to jak na publicistické, tak odborné (sociologické) úrovni. Při bliţším zkoumání tématické podstaty této alternativnosti, se nejčastěji ukazuje souvislost s ţivotním prostředím („ekologický – alternativní - ţivotní styl“) a se zdravím („zdravý ţivotní styl“, eventuálně vazba na alternativní medicínu).37 Převzít zodpovědnost za sebe sama, znamená rozšířit svůj obzor a nalézt alternativní moţnosti, jak obnovit své zdraví a rovnováhu na všech úrovních. Takové alternativy nepůsobí vţdy „snadno a rychle“, provádíme-li je však správně, dokáţou velmi účinně odstranit symptomy i jejich příčiny. Vţdy je nějaká alternativa. Léčebných metod, terapií a léčivých prostředků známe mnoho. Je třeba najít tu metodu nebo kombinaci metod, která našemu energetickému systému, fyzickému i jinému, nejlépe vyhovuje. Někdy si musíme vypůjčit z několika postupů, abychom vytvořili syntézu účinnou právě pro nás. Důleţitým faktorem je nalézt takové spojení metod, které je pro nás v dané době, kdy je potřebujeme, nejprospěšnější.38

37

http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/sociologie-zivotnihostylu/Duffkova_zivotni_způsob_styl_variantnost_.html 38 http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/6610713.stm

34

2.1.1

Metody k vylaďování duševní a tělesné kondice

„Metody relaxace (uvolňování) a aktivace umoţňují dosaţení stavu optimálního klidu bez ovlivňování jinou osobou. Mohou slouţit jak k posílení zdraví, tělesné i duševní výkonnosti, sebeovládání, sebekontroly, zotavení a ovládání funkcí, obvykle „autonomních“, tak k zeslabování nebo odstraňování neţádoucích příznaků, včetně duševní nepohody“ (Gillernová, Kebza, Rymeš a kol., 2011, s. 93). Jóga - znamená spojení, sjednocení, rovnováhu a vyváţenost. Je známá po celém světě a uţívá se v mnoha významech. Označuje filosofii, duchovní nauku či náboţenství, pouţívá se pro tělesná a duchovní cvičení. Rozumí se pod ním i určitý způsob ţivota.39 Od 80. let minulého století působí v České republice jako vypracovaná metoda pro tělesné, dechové, relaxační a meditační cvičení pod názvem „Jóga v denním ţivotě“. Tento systém se vyučuje po celém světě v jógových střediscích, ve zdravotních zařízeních, sportovních klubech, rehabilitačních centrech a lázeňských domech. Je vhodný pro všechny věkové stupně, nevyţaduje ţádné akrobatické schopnosti a umoţňuje jógovou praxi netrénovaným, nemocným a postiţeným osobám nebo lidem v rekonvalescenci. Sám název ukazuje, ţe tento systém není omezen pouze na určitý aspekt bytí, nýbrţ se můţe a má vyuţívat v „denním ţivotě“. Byl sestaven pomoci poradců z řad lékařů, fyzioterapeutů a rehabilitačních pracovníků.40 Hathajóga – jóga fyzických cvičení, vyuţívající tzv. ásán – různých terapeutických poloh těla, které vitalizují celý organismus.41 „Správně prováděné ásány jsou neoddělitelně spjaty s ovládáním vědomí a s řádně prováděnými tělesnými cvičeními. Jogínská cvičení mají určité výhody v porovnání s některými sportovními činnostmi, které jsou prováděny bezmyšlenkovitě. Jogínské cviky vedou k lepším výsledkům proto, ţe je správně vyuţito moţností koncentrace a autosugesce při současném zpomalení pohybu“ (Gillernová, Kebza, Rymeš a kol., 2011, s. 94). Je to metoda tělesné a duševní kultury, jeţ je zaloţena na poznání ovlivnitelnosti duševních stavů tělesnými stavy a naopak. Je to jedna z metod získání dokonalého tělesného a duševního zdraví, usiluje o zachování rovnováţného stavu v organismu. Učí, jak ovládat

39

http://www.celostnimedicina.cz/joga-zpusob-ocistovani-a-otevirani-tela.htm? http://www.yogaindailylife.org/esystem/yoga/cs/010300/system-joga-v-dennim-zivote 41 http://www.celostnimedicina.cz/joga-zpusob-ocistovani-a-otevirani-tela.htm? 40

35

tělo, představy, city a myšlení, jak dosahovat a udrţovat duševní vyrovnanost (Dostálek, 1996). Pránajáma – jógové dechové techniky, spočívající ve vědomém regulování dechu. Východiskem všech jogínských cvičení je úplné jogínské dýchání, jeţ spojuje přednosti trojího druhu dýchání: břišního, hrudního a klíčního. Mantrajóga – slabiky, slova i věty vyslovované v duchu, potichu nebo nahlas, vyuţitelné pro autosugestivní působení, zejména zdravotního rázu (Gillernová, Kebza, Rymeš a kol., 2011). Schultzův autogenní trénink – metody, při nichţ se jedinec učí ovlivňovat pomocí svých představ intenzivněji činnost a rovnováhu svého organismu. Jakoţto soustředěná seberelaxace umoţňuje dosaţení blahodárného stavu klidu bez ovlivňování jinou osobou. Můţe slouţit jak k posílení zdraví a výkonnosti, tak k zeslabování nebo odstraňování duševní nepohody (Geist, 2004). Různá tělesná cvičení – kaţdé věkové období má svůj stupeň tělesné pohyblivosti, která bývá spjata s činností duševní, neboť mozek a sval jsou v úzkém vztahu. Pohybové aktivity je třeba provádět přiměřeně k věku a tělesné kondici, takto si lze prodlouţit aktivní ţivot. Uvolňovací cvičení- význam spočívá v uvolnění kloubních struktur, zlepšení prokrvení kloubů, nepřímo působí i na svaly kolem kloubů a tím i na jejich reflexní uvolnění. Protahovací cvičení – slouţí k obnově normální, fyziologické délky zkrácených svalů, k úpravě tonického napětí svalových vláken a k umoţnění plného rozsahu pohybu v kloubu. Posilovací cvičení – zvyšuje funkční zdatnost oslabených nebo k oslabení náchylných svalů, dochází k úpravě tonické nerovnováhy v příslušném pohybovém segmentu (Gillernová, Kebza, Rymeš a kol., 2011). Gymnastika – její vyuţívání pro udrţení zdraví, kondice, svěţesti a pěkného vzhledu má dávnou tradici. U nás vytvořil první tělovýchovný systém, v němţ měla gymnastika hlavní místo dr. Miroslav Tyrš (1832-1884). Pojetí gymnastiky se dál vyvíjelo a modernizovalo v souvislosti se společenskými a individuálními potřebami tak, aby intenzívně působila na všestranný rozvoj člověka. Na vytváření novodobých gymnastických směrů a metod se 36

podíleli tělovýchovní a taneční odborníci i lékaři. Stále více je ovlivňovaly a nadále ovlivňují nové poznatky z biologických, tělovýchovných, pedagogických a psychologických věd, z estetiky a dalších oborů. Sleduje se vliv cvičení na lidský organismus a upravují se metodické postupy a cvičební náplň. Specifika druhů gymnastiky: Základní gymnastika - všestranný tělesný rozvoj Kondiční gymnastika - ovlivňuje tělesnou a duševní výkonnost a odolnost Aerobní gymnastika - zaměřena na intenzívní ovlivňování funkce srdečně cévního systému a látkové přeměny, na rozvíjení vytrvalostních schopností Rytmická gymnastika - poskytuje hudebně pohybovou průpravu, rozvíjí rytmické schopnosti Dţezgymnastika - výrazový, spontánní, taneční pohybový projev, inspirovaný moderní hudbou Zdravotní gymnastika - vyrovnává určité zdravotní problémy Redukční gymnastika - upravuje vhodným výběrem a intenzitou cvičení tělesnou hmotnost a rozloţení tělesného tuku Kondiční kulturistika – tvaruje postavu pomoci propracovaných metod rozvoje svalstva Strečink – uplatňuje speciální metody protahování a uvolňování svalů (Jarkovská, 1990). Profesionální aerobik - od roku 1995 působí v České republice mezinárodní akademie fitness a aerobiku IFAA (International Fitness and Aerobic Academy), která profesionálně školí instruktory a je zprostředkovatelem nejnovějších poznatků a trendů.42 U nás nejznámější – mistryně světa a Evropy v aerobiku Olga Šípková.43 Spinning - jako tréninkový program vytvořil v 80. letech minulého století dálkový cyklista Johnatan Goldberg jako součást své přípravy na závod „Race Across America“.44 Je to nejmodernější druh skupinové aerobní zátěţe vhodné pro kaţdého bez ohledu na výkonnost či věk, jelikoţ nevyţaduje náročnou schopnost koordinace pohybů. Spinning je 42

http://www.ifaa.cz http://www.aerobik.cz 44 http://www.aerospiening.eu/dynamic-cycling-v-cem-je-jiny 43

37

jízda na stacionárním kole při motivující hudbě dle pokynů instruktora rozvíjející mentální, ale i fyzickou sílu.45

2.1.2

Změny ve stravování

Zdravotní stav české populace se v první polovině 90. let výrazně zlepšil, coţ do značné míry souviselo s ozdravěním jejího jídelníčku.46

Racionální vegetariánství – zdravá alternativa „Vegetariánství jako výţiva je známo odpradávna. Současný vědecký výzkum ukazuje, ţe je to způsob výţivy, který je nejblíţe přirozeným fyziologickým potřebám lidského organismu“(Kucharczyk, 1990, s. 3). Výraz „vegetariánství“ má kořeny v latinském „vegetus“, coţ znamená „čerstvý“, „čilý“, „zdravý“, i „ţijící“ a „ţivotný“.47 Vegetariánství není ovšem moderní stravovací alternativou, ale jednoznačně konvenčním, historickým způsobem stravování. Základy vegetariánské filosofie a vegetariánského způsobu ţivota v naši euroamerické kulturní oblasti leţí někde kolem středu 19. století, při začátcích neoreformního hnutí (hlavně v Německu), i kdyţ jednotlivci – vegetariáni jsou zde známi i ve středověku. Jeho zakladatelé hledali alternativy k nehumánním ţivotním způsobům, vznikajícím současně s počátky industrializace hlavně ve velkých městech. Krédem bylo jiţ starší volání po „návratu k přírodě“, coţ vše obvykle zahrnovalo i vegetariánské stravování (tehdy nazývané i „reformním“). Tento způsob byl jednoznačně schopen upevnit zdraví a prodlouţit ţivot v prostředí právě začínajícího intensivního znečištění ţivotního prostředí bouřlivě se rozvíjejícím průmyslem. Vegetariáni často jedí energeticky méně bohatou potravu, jsou mnohými důleţitými látkami zásobování lépe, neţ moderně se stravující většina obyvatel. K těmto důleţitým látkám počítáme látky balastní a vlákninu, dále tzv. „sekundární“ rostlinné produkty, kyselinu listovou, vitaminy B1, B6 a vitamin C, stejně tak jako hořčík. Zastánci tohoto stylu jen velmi 45

http://www.spinningolsanka.cz http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115-pyramida-zdravevyzivy.aspx 47 http://www.vegetarian-vegan.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2004100004 46

38

výjimečně trpí nadváhou, výjimečně mají problémy s látkovou výměnou tuků, či vysokým krevním tlakem – coţ vše mohou být rizikové faktory srdečních a oběhových onemocnění a podle mnohých vědeckých studií také niţší riziko onemocnění nádorových.48 Wisniewska-Roszkowska (1990, s. 11) uvádí, ţe „masité pokrmy vytvářejí procesy hniloby v tlustém střevě, odkud hniloba přechází do krve a otravuje celý organismus. To má velký význam především u lidí starších, u kterých čistící činnost jater a ledvin je jiţ značně slabší. Zvířecí tuk způsobuje vzrůst cholesterolu ve stěnách tepen. Maso se připravuje s větším mnoţstvím soli, coţ rovněţ škodí organismu. V úvahu je nutno brát i to, ţe maso zabitých zvířat obsahuje škodlivé produkty proměny hmoty, které za ţivota byly vylučovány ledvinami, coţ bylo překaţeno smrtí zvířete. Mimo to, pouţívá se vesměs maso zvířat tlustých a nemocných. Otylost zvířete, tolik ceněna výrobci masa, je přece nemocí, stejně jako otylost u lidí.“ Co má být namísto „masa“ předkládáno na jídelní stůl, to je ponecháno k výběru kaţdému jednotlivci. Největší část obyvatel našeho státu, stravujících se bez masitých pokrmů (kolem 250 aţ 300 tisíc lidí) patří k lakto-ovo-vegetariánům, kteří vedle ovoce, zeleniny, obilovin, luštěnin, ořechů apod., poţívají i vejce, mléko a mléčné produkty, případně i k laktovegetariánům, kteří nejedí maso a vejce. Vegani (také zvaní striktní vegetariáni) pak odmítají veškeré zvířecí produkty, často i med, jakoţ i uţitkové výrobky z částí zvířecích těl (kůţe, kosti, vlna…). U nás tímto nejednoduchým způsobem ţije jen velmi malá menšina, odhadem zhruba do dvaceti tisíc obyvatel.49 P. Fořt (2008) nedoporučuje veganství, kdy se nekonzumuje nic, co je ţivočišného původu. Naopak začínat nejjednodušší verzí, kterou je kvazi-vegetariánství, kdy se občas konzumuje bílé maso a ryby, pokračovat lakto-ovo-vegetariánstvím s jeho vybranými mléčnými produkty a vejci, ale jinak s ţádnými ţivočišnými produkty. Nezanedbatelný fakt je, ţe vegetariáni mají, ve srovnání s moderně (euro-americky) se stravující majoritní částí populace, i mnohem více informací o zdravém ţivotním stylu, neboť se o něj aktivně zajímají. Vědí mnohem více o zdravé výţivě, sportují a pouze velmi výjimečně kouří.50 Biopotraviny „jsou potraviny produkované bez pomoci chemických látek za přispění tzv. tradičního zemědělství, které je šetrné k ţivotnímu prostředí a také ke svým produktům. 48

http://www.vegetarian-vegan.cz/rservice.php?akce=tiskcisloclanku=200410004 http://www.vegetarian-vegan.cz/rservice.php?akce=tiskcisloclanku=200410004 50 http://www.vegetarian-vegan.cz/rservice.php?akce=tiskcisloclanku=200410004 49

39

Ke hnojení půdy se nepouţívají hnojiva s dusičnany, v boji proti plevelu nebo hmyzím škůdcům se nepouţívají pesticidy. Do biopotravin se nepřidávají aditiva, biopotraviny neobsahují emulgátory, kypřidla, konzervační látky, tedy většinu z „éček“ (s výjimkou seznamu aditiv povolených v bioprodukci)“ (Foršt, 2008, s. 58). Dále autor uvádí, ţe krmení zvířat v chovech neobsahuje antibiotika, a je-li nutné zvíře antibiotiky léčit, je vyřazeno z biochovu (Foršt, 2008). S biopotravinami se setkáváme uţ v 80. letech ve Francii, kdy jsou zakládány CountryLife v Paříţi. Se zdravým ţivotním stylem u nás po roce 1989 začal jako jeden z prvních Otakar Jiránek, který otevřel první obchod se zdravou výţivou a biopotravinami, vegetariánské občerstvení a později i vegetariánskou restauraci. Úspěšná nabídka toho, co tu dosud nebylo, například cizrnu, fazole mungo, adzuki, kuskus, mořské řasy, mořskou sůl nebo sójové produkty, část z toho v biokvalitě jsou importovány ze zahraničí a od roku 1992 vznikají vlastní ekologická hospodářství.51 Ekologicky pěstované bioprodukty a biopotraviny, které jsou nabízeny v obchodech se zdravou výţivou, představují dobrou alternativu k potravinám nabízeným v supermarketech, byť menšímu výběru především v zimě nebo vyšším cenám (Opitz, 2002). Kvalita našeho stravování je pro zdraví velmi důleţitá a můţeme se řídit jedním pravidlem: čím blíţe k přírodě, tím lépe. Měli bychom proto dávat přednost bioproduktům a takovým potravinám, které během transportu neztratily větší část své energie. Uţ jen z tohoto důvodu bychom měli jíst exotické plodiny a potraviny spíše okrajově a dávat přednost potravinám pocházejícím z regionu, ve kterém ţijeme. S potravinami, které zde rostou a vyskytují jenom sezónně, dostáváme se do souladu s přirozeným rytmem ročních období (Weidner, Dong, 2010). J. Foršt (2008, s. 69) cituje ve své knize názor odborníka, který říká: „Situace ve výţivě české společnosti je váţná, nikoliv však zoufalá. Kaţdý musí dát šanci sám sobě. Ignorance faktů o vlastních chybách v ţivotním stylu můţe být spojena s rizikem Kaţdý je odpovědný sám za sebe a svou rodinu. Funkční přírodní doplňky stravy vyráběné ekologicky jsou rozumnou moţností a alternativou syntetické a průmyslové fortifikované produkce. Zodpovědností státu jsou pak příslušné zákony a vyhlášky pro výrobce potravin. V České republice je 75 % úmrtí zapříčiněno srdečně cévními nemocemi a nádory, které mají přímou souvislost s výţivou a ţivotním stylem. Stoupá zátěţ volnými radikály, oxidačním stresem 51

http://www.profit.cz/clanekcountrylife-zivotni-filosofie-jako-byznys

40

a dalšími „produkty“ civilizace. Proto je vyváţený ţivotní styl rozumným programem pro kaţdého z nás“.

2.2

21. století Ještě před pár lety jsme se mohli chlubit skokovým prodlouţením délky ţivota, který

neměl ve světě obdoby. V roce 2002 se u nás lidé doţili průměrně o čtyři roky déle neţ před dvanácti lety. Významně poklesla úmrtnost na nemoci oběhové soustavy, na srdeční infarkt dokonce zemřelo v České republice o 30 % méně lidí. Poměrně brzy jsme se mohli přiblíţit průměrné úrovni vyspělých zemí Evropské unie.52 Poslední

měření

Institutu

klinické

a

experimentální

medicíny

(provádí

se

v pravidelných intervalech na celé populaci a sleduje rizikové faktory pro vznik kardiovaskulárních chorob a diabetu) z let 2000 a 2001 však dokazuje, ţe pozitivní trend vývoje našeho zdravotního stavu ustal: průměrná tělesná hmotnost české populace se zvyšuje, mírně stoupá průměrná hladina cholesterolu v krvi a zastavil se pokles krevního tlaku. Problémem číslo jedna se stala obezita a zvyšující se frekvence výskytu cukrovky. Rovněţ se v některých parametrech zastavilo ozdravování českého jídelníčku nebo se dokonce i zhoršuje. Poměr spotřeby rostlinných a ţivočišných tuků se mění zpět ve prospěch tuků ţivočišných, pomaleji roste spotřeba zeleniny a ovoce, konzumujeme málo ryb.53 Fórum zdravé výţivy (FZV) reaguje na tento aktuální zdravotní a výţivový stav české populace a vytvořilo doporučení ve formě potravinové pyramidy. Při její tvorbě vyuţilo veškeré poznatky o vlivu diety na kardiovaskulární a nádorová onemocnění. Současný názor na zdravou výţivu se trochu posunul ve srovnání před deseti lety. Smyslem doporučení je předejít zdravotním rizikům, která ze současného výţivového chování české veřejnosti vyplývají, pomoci obyvatelstvu, aby se jeho zdravotní stav dále nezhoršoval, ale naopak se vrátil k pozitivnímu vývojovému trendu.54 V roce 2002 schválila česká vláda dokument Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století, zkráceně Zdraví 21. Program postihuje zejména okruhy: solidarita ve zdraví v evropském regionu, spravedlnost ve

52

http://www.fzv.cz/fzv/aktivity/vyzva-lekaru/41-vyzva-lekaru.aspx http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115-pyramida-zdravevyzivy.aspx 54 http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115-pyramida-zdravevyzivy.aspx 53

41

zdraví, zdraví mladých, zdravé stárnutí, zdravé a bezpečné ţivotní prostředí, zdravý ţivotní styl, financování zdravotnických sluţeb a rozdělování zdrojů. Český plán zdraví vychází ze stejnojmenného programu WHO Health 21, který byl schválen, na 51. Světovém zdravotnickém shromáţdění roku 1998. Dokument formuluje základní politické principy péče o zdraví v nejširších společenských souvislostech.55

2.2.1

Rozvoj wellness

Pojem wellness se u nás silněji zabydluje aţ v několika posledních letech.56 V. Klescht (2008, s. 11) jej definuje jako „komplexní ţivotní styl představující preventivní snahu o udrţení vysoké úrovně fyzického i duševního zdraví, a tím i ţivotní pohody“. Základním kamenem, ze kterého se také wellness vyvinulo, je fitness a s ním související péče o fyzickou sílu, kondici a ve velkém měřítku i krásu. Spektrum jeho prostředků je však poměrně širší. Od kvalitní vyváţené stravy, dostatečného spánku nebo třeba kosmetiky, aţ po sauny, lázně, exotické masáţe a další prostředky pro dokonalou relaxaci těla i duše. Bez správné a odborné péče o tělo strádá i naše duše a bez dostatečné relaxace a regenerace psychických sil nás dnešní uspěchaná doba převálcuje. Lázeňská, hotelová i fitness zařízení se „novému“ trendu přizpůsobují velmi rychle a mají z toho uţitek jak ony, tak hlavně zákazníci, kteří si mohou dopřát úplnou péči.57

2.2.2

Makrobiotika

Je to ţivotní styl, který se snaţí poznat potřeby organismu a adekvátně je uspokojit. Makrobiotika bývá povaţována jen za léčebnou stravu, ale opak je pravdou. Tento ţivotní styl je vynikající prevencí nemocí či nesnází v ţivotě. Protoţe nemoci vznikají z disharmonie, často právě zharmonizování organismu pomocí stravy, cvičení a jiných metod můţe vést i k ústupu nemoci a ozdravení organismu. Zatímco současná věda je analytická a směřuje ke stále větším detailům, lékaři-filozofové šli cestou syntézy. Nerozlišovali jednotlivé nemoci či syndromy, ale chápali organismus jako celek, ve kterém koluje energie zvaná ČCHI, a hledali, kde je blokáda, neboť podle starých čínských tradic je zdravý ten, kdo má ve svém těle rovnováhu dvou protikladných sil JIN a JANG (Strnadelová, Zerzán, 2005, s. 11-34).

55

http://www.mvcr.cz/aktualit/sdeleni/2003/zdravi21.html http://welnessvikend.cz/ 57 http://welnessvikend.cz/ 56

42

„Makrobiotickou (převáţně rostlinnou) stravou je zajištěna rovnováha kyselin a zásad, tj. optimální pH (7,4). Dále je zajištěna rovnováţná – a pro naše klima přiměřená a fyziologická – skladba přijímaných minerálů. Vitaminy jsou dodávány v dostatečném mnoţství pouze z přírodních zdrojů. Enzymů je dost v syrových zeleninových salátech a hlavně v potravinách fermentovaných, kvašených,“ uvádějí J. Průchová a J. Průcha (2004, s. 63-64).

2.3 Ekonomický aspekt Pro ochranu a zlepšení zdraví obyvatel má velký význam poznání faktorů ovlivňujících zdraví, stejně tak zjištění, zda se zdravotní stav a faktory, mění v čase. Lidský věk a zdraví nejsou dány pouze náhodou, ale jsou výsledkem působení mnoha navzájem se ovlivňujících okolností. Patří k nim vrozené dědičné dispozice, ţivotní styl, výţiva, také kvalita mezilidských vztahů, společenské zařazení a ekonomické zázemí. Výsledky studie v letech 1998-2002 potvrdily, ţe vzdělanější, ekonomicky aktivní a finančně lépe zabezpečení občané mají méně zdravotních obtíţí.58

2.3.1

Ekonomika rodiny a zdraví

Člověk proţívá první část svého ţivota pod dohledem rodičů, kteří jej vychovávají, ţiví a chrání. V další etapě přebírá zodpovědnost sám za sebe, připravuje se k zaloţení vlastní rodiny, je sexuálně a psychicky zdravý, ale to samo nestačí, aby mohl zodpovědně o rodinu pečovat. Hovoříme o tzv. ekonomické zralosti. Pokud není splněna tato podmínka, často se to projeví také na zdraví. Existenční stresy jsou velmi silné – způsobí neléčitelné nemoci. V mladé rodině se to projeví na zdraví dětí. Aby mohla rodina fungovat, matka je nucena nastoupit do práce, dítě umístit do školky. Místo toho, aby se starala o dítě, zajistila mu péči a jistotu, kterou mu můţe dát jen matka, dítě strádá psychicky a později i fyzicky, kdyţ jeho imunita selhává, dítě je často nemocné. Bludný kruh ekonomické nepohody se prohlubuje. Náklady na léčbu se zvyšují, stresy spojené s nemocností rostou. Nemocnost dítěte se v takovém případě týká evidentně celé rodiny a hlavně její ekonomické nezralosti a nepřipravenosti v případě, kdyţ rodina vznikla příliš brzy.

58

http://www.zupu.cz/index.php?pid=211

43

Ekonomika rodiny je dostatečná, ale za cenu příliš velkého úsilí. Děti jsou jiţ velké, navštěvují školu a to je velká zátěţ. Jeden z rodičů nebo oba pracují bez přestání, berou si další práci, aby děti udrţeli na studiích. Péči o sebe odsouvají na vedlejší kolej. Jejich zdraví chátrá, potřebují vysadit a odpočinout si. Kdyţ to neudělají, onemocní. Nemoc jedné osoby v rodině se týká všech. Je nutno nastavit rodinné priority, navzájem se podepřít, a pokud je rodina kompletní, zaloţena na dobrém základě lásky, pak tuto situaci zvládne.59 Autoři (Gillernová, Kebza, Rymeš a kolektiv, 2011, s. 58) upozorňují, ţe „dalším závaţnějším faktem je přibývání neúplných rodin. Dochází k rozpadu tradičního uspořádání rodinných vztahů. Dítě je často vychováváno jen jedním z rodičů. To můţe zhoršovat ekonomické podmínky a sniţovat kvalitu stravování.“

2.3.2

Ekonomické faktory volby potravin

Faktory ovlivňující výběr potravin nejsou zaloţeny pouze na osobních preferencích, ale jsou ovlivňovány i společenskými, kulturními a ekonomickými okolnostmi. Populační studie prokazují, ţe existují zřetelné rozdíly mezi sociálními skupinami vzhledem k příjmu potravin a ţivin. Především skupiny s nízkými příjmy mají větší tendenci k nevyrovnané stravě a nízkému příjmu ovoce a zeleniny. Tento způsob vede na jedné straně k podvýţivě kvůli deficitu důleţitých mikroţivin a k nadvýţivě na druhé straně díky nadbytečnému příjmu energie s výsledkem nadváhy a obezity. Rovněţ lze pozorovat vyšší výskyt chronických onemocnění ve srovnání se skupinami na vyšší sociálně-ekonomické úrovni, které se vyznačují vyšší úrovní vzdělání i zaměstnání. Skupiny s nízkým ekonomickým příjmem: v rámci těchto skupin lze jen obtíţně zajistit vyrovnanou a zdravou stravu. Jsou často označovány jako skupiny s nedostatečným příjmem vhodných potravin. Tento nedostatek je ovlivňován mnoha aspekty, avšak tři hlavní vlivy jsou: cena, dostupnost a znalosti. Úroveň vzdělání a výše příjmů určují výběr potravin i chování a mohou nakonec vést k vzniku nemocí způsobených nevhodným stravováním.60

59 60

http://symbinatur.com/Ekonomika-rodiny-a-zdravi-clanek-1010.html http://www.zubrno.cz/studie/kap05.htm

44

2.3.3

Volba niţších nákladů

„Cena ekologických výrobků je asi o 25 - 30 % vyšší neţ cena běţných potravin, přesto nás vycházejí daleko levněji, neţli konvenční potraviny. Od poloviny minulého století byli zemědělci podporováni ve „výrobě“ obrovského mnoţství jídla s co nejmenšími náklady. To si vyţádalo zásahy do zemědělství v podobě umělých hnojiv, růstových hormonů a jiných chemických přípravků. Následovala řada problémů a ekologických katastrof (BSE, znečišťování vodních zdrojů). Jejich odstraňování je placeno z našich daní, ale nepromítá se do ceny konvenčních potravin“, uvádí J. Foršt (2008 s. 59) o výhodě biopotravin. Ekonomický aspekt vegetarismu je „především zlepšení zdraví obyvatel a obrovské sníţení výdajů na zdravotní sluţbu, na léky, nemocnice, invalidní důchody. Nesprávné stravování se zase naopak spojuje s velkým plýtváním potravin. Samotné „očišťování“ přírodních potravinářských výrobků se rovná odhazování značné části výţivných prvků a pouţívání takovýchto pokrmů s pikantními přípravky zvyšuje spotřebu, a to dosti značně, zatímco

plnohodnotné

a

přírodní

pokrmy

nasytí

jiţ

ve

značně

menším

mnoţství.“(Wisniewska-Roszkowska, 1990, s. 69). Autorka dále uvádí, ţe „vegetariáni operují důleţitým argumentem ekonomickým. Je vypočítáno, ţe 1 ha půdy můţe uţivit 7 vegetariánů, zatímco masojed pro svou obţivu potřebuje 2 ha půdy (zahrada, louka, pole). Na výrobu 1 tuny hovězího masa je zapotřebí 1020 tun vysoce hodnotného krmiva. Zrno, nutné k vykrmení jednoho vepře, vystačilo by člověku na mnohem delší dobu neţ maso tohoto zvířete. Bohuţel, u nás je silně zakořeněna tradice „dobrého“ a tučného jídla a „prohýbajících se stolů“, které nutí k velkému chovu dobytka a mrhání zrním“ (Wisniewska-Roszkovska, 1990, s. 34). Z pohledu makrobiotiky lze říci, ţe je nejekologičtější stravovací systém z těch, jaké jsou z minulosti a v současnosti známy. Nezatěţuje ovzduší masovou dálkovou dopravou základních potravin z jednoho konce světa na druhý. Chrání přírodní prostředí odmítáním chemie, není náročná na spotřebu elektřiny (nepotřebuje mrazírny, mrazicí boxy v domácnostech, elektrické přístroje atd.). Znečišťování ovzduší se také sniţuje proto, ţe ve stravě nejsou uzeniny a nekonzumují se konzervy běţného typu. Nejekonomičtějším systémem je převáţně rostlinná makrobiotika proto, ţe odpadají nejdraţší potraviny, neboť se konzumuje strava převáţně z prvního stupně potravinového řetězce - bez zásahu velkého potravinářského průmyslu (Průchová, Průcha, 2004).

45

3 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ 3.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu je zjistit, jaký ţivotní styl mají konkrétně pracovníci ve veřejné správě, zda se zajímají o zdravou výţivu, jestli je pohyb součástí jejich ţivota a jaký význam má pro ně dodrţování zdravého ţivotního stylu.

3.2 Hypotézy výzkumu Na základě stanoveného cíle byly vysloveny hypotézy, které budou v této části práce ověřeny. Hypotéza č. 1: Uţívané látky jako káva, alkohol a cigarety jsou u této skupiny dotazovaných v normě. Hypotéza č. 2: Zaměstnanci si udrţují normální hmotnost, případně mají mírnou nadváhu. Hypotéza č. 3: Ve větší míře se respondenti zajímají o zdravou výţivu, není jim lhostejná, případně dodrţují alternativní způsob stravování (avšak pouze malá skupina), a vybírají si především kvalitní potraviny. Hypotéza č. 4: Vzhledem k převáţně sedavému způsobu ţivota, vyhledávají pravidelný pohyb, který se stává součástí jejich ţivotního stylu. Hypotéza č. 5: Dodrţování zdravého ţivotního stylu má pro nadpoloviční většinu pracovníků ve veřejné správě význam z důvodu péče o své zdraví, ale nezanedbatelný fakt má i ekonomický dopad v případě finančně znevýhodněné nemocenské.

3.3 Zkoumaný soubor Respondenti výzkumu byli zaměstnanci Magistrátu města Havířova, Finančního úřadu v Havířově, Ţivnostenského úřadu, Katastrálního úřadu - detašované pracoviště Havířov, Sociálních sluţeb města Havířova a Úřadu práce v Karviné. Celkem odpovídalo 134 ţen (85,35 %) a 23 muţů (14,65 %) ze 157 dotazovaných (100 %).

46

3.4 Výzkumná metoda V praktické části bakalářské práce byla zvolena metoda kvantitativní formou výzkumu prostřednictvím anonymního dotazníkového šetření. Dotazník vlastní konstrukce (viz Příloha č. 1) obsahuje 12 otázek. První tři otázky upřesňovaly základní demografické charakteristiky, kdy bylo zjišťováno pohlaví, věk a dosaţené vzdělání respondentů. Otázky č. 4, 5, 6 byly zaměřeny na konzumaci látek a kouření, otázka č. 7 posouzení vlastní hmotnosti, otázky č. 8 a č. 9 se týkaly výţivy v ţivotě dotazovaných a otázka č. 10. mapovala, zda je pohyb součástí ţivotního stylu. V 11. otázce se projevilo řešení dotazovaných v případě vlastního lehčího onemocnění a ve 12. otázce byl zjištěn význam dodrţování zdravého ţivotního stylu. Pouze v této poslední, byla moţnost volné odpovědi s uvedením jiného významu, předchozích 11. uzavřených otázek nabízelo alternativní odpovědi.

3.5 Sběr dat Výzkum byl uskutečněn v lednu 2012 na úřadech veřejné správy, kam byly dotazníky osobně předány zastupující osobě, která garantovala zpětný sběr. Po vzájemné dohodě byly do sedmi pracovních dní navráceny v plném počtu, tzn. 157 kusů. Vyplněny byly kompletně, ţádný dotazník nebyl vyřazen.

3.6 Výsledky šetření Data byla zpracována do grafické podoby a tabulek pomocí programu Microsoft Excel 2003 a doplněna textovým komentářem.

47

1. Pohlaví Z celkového počtu oslovených zaměstnanců veřejné správy vyplývá, ţe mezi dotazovanými odpovídalo 134 ţen (85 %) a 23 muţů (15 %), coţ se shoduje se skutečností, ţe ţeny převaţují v celkovém sloţení této cílové skupiny (viz tabulka č. 1 a graf č. 1). Tabulka č. 1: Pohlaví zaměstnanců ve veřejné správě. Pohlaví Ţeny Muţi

počet

Počet (%)

134 23

85 15

Graf č. 1: Pohlaví zaměstnanců ve veřejné správě.

15%

ženy muži

85%

Zdroj: vlastní vypracování

48

2. Věk Věkové zastoupení zjištěné u tohoto vzorku ukazuje převahu osob ve středním věku 46-60 let v počtu 47 %, následuje věková kategorie 31-45 let v počtu 37 %, nejmladší skupina ve věku 18-30 let je zastoupena počtem 11 % a senioři nad 61 let pouze 5 %. Výsledky jsou patrny v tabulce č. 2 a grafu č. 2. Tabulka č. 2: Věk zaměstnanců ve veřejné správě. Věk zaměstnanců 18-30 31-45 46-60 61 a více

počet

Počet (%)

17 58 74 8

11 37 47 5

Graf č. 2: Věk zaměstnanců ve veřejné správě.

5%

11%

18-30 31-45 46-60 47%

37%

Zdroj: vlastní vypracování

49

61 a více

3. Dosaţené vzdělání Polovina zaměstnanců (50 %) má středoškolské vzdělání, následuje 44 % s vysokoškolským vzděláním, 4 % dosáhla vyššího odborného vzdělání a pouze 2 % mají jen základní vzdělání (viz tabulka č. 3 a graf č. 3). Tabulka č. 3 – otázka: Vaše dosaţené vzdělání? Dosaţené vzdělání Základní Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské

počet

Počet (%)

3 78 6 70

2 50 4 44

Graf č. 3: Dosaţené vzdělání zaměstnanců ve veřejné správě.

2% 44%

základní středoškolské 50%

4%

Zdroj: vlastní vypracování

50

vyšší odborné vysokoškolské

4. Mnoţství konzumovaných káv denně Celkem 72 % respondentů konzumuje denně 1 aţ 2 kávy, zatímco 8 % tři kávy a více. Naopak 20 % nepije kávu vůbec (viz tabulka č. 4 a graf č. 4). Tabulka č. 4 - otázka: Kolik vypijete denně káv? Denní mnoţství káv 1 aţ 2 3 a více Nepiji vůbec

počet

Počet (%)

113 12 32

72 8 20

Graf č. 4: Mnoţství konzumovaných káv denně.

20% 8%

1 až 2 3 a více nepiji vůbec 72%

Zdroj: vlastní vypracování

51

5. Konzumace alkoholu Většina oslovených respondentů (77 %) konzumuje alkohol příleţitostně, několikrát týdně odpovědělo 16 %, denně přiznalo 1 % a vůbec nepije 6 % z celkového počtu. Údaje o tomto stavu jsou zachyceny v tabulce č. 5 a grafu č. 5. Tabulka č. 5 – otázka: Konzumujete alkohol? Konzumace alkoholu Denně Několikrát týdně Příleţitostně Nepiji vůbec

počet

Počet (%)

2 25 121 9

1 16 77 6

Graf č. 5: Konzumace alkoholu.

6%

1%

16% denně několikrát týdně příležitostně nepiji vůbec

77%

Zdroj: vlastní vypracování

52

6. Kouření Většina zaměstnanců jsou nekuřáci (87 %), pouze 13 % se zařazuje do skupiny kuřáků. (viz tabulka č. 6 a graf č. 6). Tabulka č. 6 – otázka: Kouříte? Kouření Ano Ne

počet

Počet (%)

21 136

13 87

Graf č. 6: Kouření.

13%

ano ne

87%

Zdroj: vlastní vypracování

53

7. Hodnocení vlastní hmotnosti V této otázce byli respondenti vyzváni, aby objektivně zhodnotili svou hmotnost. Zhruba k průměrné hodnotě se blíţí osoby s normální váhou (43 %) a 35 % se řadí do kategorie s mírnou nadváhou. Mezi obézní jedince se zařadilo 19 %, naopak podváhu vnímají pouze 3 % dotazovaných. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 7 a na grafu č. 7 Tabulka č. 7 – otázka: Jak byste zhodnotili vlastní hmotnost? Vlastní hmotnost Podváha Normální váha Mírná nadváha Obezita (aţ otylost)

počet

Počet (%)

4 68 55 30

3 43 35 19

Graf č. 7: Hodnocení vlastní hmotnosti.

19%

3%

43%

podváha normální váha mírná nadváha obezita (až otylost)

35%

Zdroj: vlastní vypracování

54

8. Význam zdravé výţivy v ţivotě V této otázce měli respondenti odpovídat, zda má zdravá výţiva nějaký význam v jejich ţivotě. 75 % uvedlo, ţe se snaţí jíst zdravě a zajímají se o ni, zatímco 11 % uvedlo, ţe je pro ně výţiva lhostejná a stejný počet (11 %) jí dokonce nezdravě a nepravidelně. Z celkového počtu 157 oslovených se k vegetariánství či makrobiotice hlásí pouze 3 % (viz tabulka č. 8 a graf č. 8). Tabulka č. 8 – otázka: Jaký význam má zdravá výţiva ve vašem ţivotě? Význam zdravé výţivy v ţivotě Zajímám se o ni, snaţím se jíst zdravě Dodrţuji alternativní způsob výţivy Je pro mě lhostejná Jím nezdravě a nepravidelně

počet

Počet (%)

117 4 18 18

75 3 11 11

Graf č. 8: Význam zdravé výţivy v ţivotě.

zajímám se o ni,snažím se jíst zdravě

11% 11%

dodržuji alternativní způsob výživy

3%

je pro mě lhostejná 75%

Zdroj: vlastní vypracování

55

jím nezdravě a nepravidelně

9. Výběr potravin při nákupu Nákup potravin souvisí se zdravou výţivou v ţivotě člověka, a proto byla tato otázka poloţena respondentům. Příznivá informace je, ţe větší polovina (54 %) si vybírá pouze kvalitní produkty, naopak 23 % volí finančně výhodné potraviny v akcích a slevách, 19 % oslovených se o výběr potravina nezajímá a pouze 4 % nakupují biopotraviny či produkty ve zdravé výţivě (viz tabulka č. 9 a graf č. 9). Tabulka č. 9 – otázka: Jaké potraviny si při nákupu vybíráte? Výběr potravin při nákupu Ty nejlevnější, v akcích a ve slevách Vybírám si kvalitní produkty Pouze výběrové bez ohledu na cenu-biopotraviny, ve zdravé výţivě apod. Nezajímám se o to

počet

Počet (%)

36 84 6 31

23 54 4 19

Graf č. 9: Výběr potravin při nákupu.

ty nejlevnější, v akcích a ve slevách 19%

23%

vybírám si kvalitní produkty

4% pouze výběrové bez ohledu na cenu-biopotraviny,ve zdravé výživě apod. 54%

nezajímám se o to

Zdroj: vlastní vypracování

56

10. Cvičení a pravidelný pohyb Vzhledem k převáţně sedavému způsobu ţivota této cílové skupiny lze předpokládat, ţe bude pohyb součástí jejich ţivotního stylu. 52 % odpovědělo kladně, 43 % se pohybu věnuje jen zřídka a 5 % se pohybové činnosti nevěnuje vůbec (viz tabulka č. 10 a graf č. 10). Tabulka č. 10 – otázka: Je cvičení a pravidelný pohyb součástí vašeho ţivotního stylu? Cvičení a pravidelný pohyb Ano,pravidelně sportuji nebo se pohyb. činnosti věnuji Velmi zřídka Vůbec se pohybové činnosti nevěnuji

počet

Počet (%)

82 67 8

52 43 5

Graf č. 10: Cvičení a pravidelný pohyb.

5% ano,pravidelně sportuji nebo se pohyb.činnosti věnuji velmi zřídka 52%

43%

vůbec se pohybové činnosti nevěnuji

Zdroj: vlastní vypracování

57

11. Řešení lehčího onemocnění U této otázky měli respondenti na výběr ze tří moţných odpovědí v případě, jak řeší lehčí onemocnění. Docela vysoké zastoupení (74 %) dál chodí do zaměstnání, nezohledňují svůj zdravotní stav a nemoc přecházejí, 23 % řeší situaci vyuţitím dovolené či jiného způsobu volna a léčí se doma, pouze 3 % vyhledá lékaře a vyuţívá nemocenskou. Znázorněno v tabulce č. 11 a na grafu č. 11. Tabulka č. 11 – otázka: Jak řešíte případ lehčího onemocnění? Řešení lehčího onemocnění Dál chodím do zaměstnání, přecházím jej Vezmu si dovolenou, případně jiný způsob volna a léčím se sám doma Okamţitě vyhledám lékaře a vyuţiji nemocenskou

počet

Počet (%)

116 36 5

74 23 3

Graf č. 11: Řešení lehčího onemocnění.

dál chodím do zaměstnání, přecházím jej

3% 23%

vezmu si dovolenou, případně jiný způsob volna a léčím se sám doma 74%

Zdroj: vlastní vypracování

58

okamžitě vyhledám lékaře a využiji nemocenskou

12. Význam dodrţování zdravého ţivotního stylu Tato poslední otázka měla zmapovat, jaký význam má pro pracovníky ve veřejné správě dodrţování zdravého ţivotního stylu a zda vůbec? Nadpoloviční většina (60 %) svým způsobem a ţivotním stylem pečuje o své zdraví a má z toho dobrý pocit, nelze však opomenout, ţe pro 21 % je důvodem ekonomický dopad, kdy nemocenské dávky jsou znevýhodněné a pracovníci tak přicházejí o své finance. 13 % se přizpůsobuje současnému trendu a 6 % uvedlo jiný význam. V této skupině pro 8 respondentů dodrţování zdravého ţivotního stylu nemá ţádný význam (nedodrţují jej), jedna dotazovaná osoba uvedla „lehčí průběh stávajícího onemocnění“ a další svůj význam rozvedla, jako „způsob kvalitnějšího proţívání kaţdého dne (fyzicky i psychicky), vklad do budoucnosti a moţnost jak zpomalit stárnutí a předcházet onemocnění.“ Tabulka č. 12 - otázka: Jaký význam má ve vašem ţivotě dodrţování zdravého ţivotního stylu? Význam dodrţování zdravého ţivotního stylu Dobrý pocit z péče o své zdraví Ekonomický dopad (finančně znevýhodněná nemocenská) Přizpůsobuji se současnému trendu Jiný význam (uveďte jaký)

počet 94 33 20 10

Počet (%) 60 21 13 6

Graf č. 12: Význam dodrţování zdravého ţivotního stylu.

13%

dobrý pocit z péče o své zdraví

6%

ekonomický dopad (finančně znevýhodněná nemocenská) 21%

60%

přizpůsobuji se současnému trendu jiný význam (uveďte jaký)

Zdroj: vlastní vypracování

59

3.7 Shrnutí a vyhodnocení hypotéz Hypotéza č. 1: Uţívané látky jako káva, alkohol a cigarety jsou u této skupiny dotazovaných v normě. Tato hypotéza byla potvrzena. Zvlášť kladně lze hodnotit zjištění, ţe aţ 87 % dotazovaných jsou nekuřáci, zbývajících 13 % se dosud své závislosti nezbavilo. Hypotéza č. 2: Zaměstnanci si udrţují normální hmotnost, případně mají mírnou nadváhu. Tato hypotéza byla rovněţ potvrzena. Moţná alarmující je skutečnost, ţe 35 % má díky mírné nadváze sklon k obezitě a dokonce 19 % jí stvrdilo, coţ přináší potencionální rizika civilizačních onemocnění. Hypotéza č. 3: Ve větší míře se respondenti zajímají o zdravou výţivu, není jim lhostejná, případně dodrţují alternativní způsob stravování (avšak pouze malá skupina), a vybírají si především kvalitní potraviny. Tato hypotéza byla potvrzena. Respondenti se ve větší míře zajímají o zdravou výţivu, vybírají si kvalitní potraviny, avšak dle mého názoru pouhá 4 % nakupujících ve zdravé výţivě či bioprodukty je velmi málo. O tom, ţe tato skupina osob není dostatečně ekonomicky silná, svědčí i fakt, ţe 23 % nakupuje potraviny pouze nejlevnější, v akcích a ve slevách. Hypotéza č. 4: Vzhledem k převáţně sedavému způsobu ţivota, vyhledávají pravidelný pohyb, který se stává součástí jejich ţivotního stylu. Hypotéza byla potvrzena zčásti, neboť větší polovina (52 %) sice pravidelně sportuje nebo se pohybové činnosti věnuje, ale skupina pohybující se velmi zřídka či vůbec je docela velká. Hypotéza č. 5: Dodrţování zdravého ţivotního stylu má pro nadpoloviční většinu pracovníků ve veřejné správě význam z důvodu péče o své zdraví, ale nezanedbatelný fakt má i ekonomický dopad v případě finančně znevýhodněné nemocenské. Hypotéza potvrzena. Pro většinu pracovníků je významné dodrţování zdravého ţivotního stylu z důvodu péče o své zdraví, ale také ekonomické znevýhodnění případné nemocenské je pro 21 % podstatný a nezanedbatelný fakt.

60

ZÁVĚR Zdravý ţivotní styl je způsob ţivota kaţdého jedince ovlivňující fyzické i duševní zdraví. Faktory, které jej utvářejí, byly popsány v teoretické části, při jejímţ zpracování byla pouţita metoda analyticko-syntetická. Při studiu literatury bylo zajímavé zjištění, jak velký význam má pro člověka jeho stravování a výběr potravin. Rčení „jste to, co jíte“platí obzvláště, protoţe jídlo ovlivňuje naše zdraví a můţe značně sníţit či zvýšit pravděpodobnost, ţe se rozvinou nebo naopak neobjeví závaţné zdravotní potíţe, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, cukrovka a řada nádorových onemocnění. Zaujala mne autorka knih o energetické medicíně a makrobiotice Jarmila Průchová (2006) která uvádí, ţe vyuţití tohoto způsobu stravování nedovolí degeneraci, ale naopak umoţní regeneraci všeho, co je v člověku poškozeno. Poradní sbor pro rakovinu, součást aparátu Státního výboru pro celostní a alternativní medicínu, jehoţ členové prověřovali řadu pacientů s nejtěţšími případy rakoviny, uznali korektně uplatňovanou makrobiotiku za vědecky prověřenou a byla oficiálně začleněna jako metoda léčby mezi ty, které byly jiţ dříve oficiálně schváleny. „Samozřejmě, ţe tato strava bez masa savců, bez cukru, mléka a mléčných výrobků narazila na odpor velkého počtu občanů z řad odborníků i laiků. To bylo před šedesáti lety – a v průběhu celých dalších padesáti let. V posledních deseti letech se ovšem vlivem nejnovějších vědeckých výzkumů dala do pohybu doslova, a teď je makrobiotika „hitem“ současnosti. Věda ji doporučuje takřka kompletně, jen asi v deseti procentech se některá vědecká doporučení od ní dosud odchylují. Za těmi odchylkami je ovšem většinou v pozadí strach z vládců masného a mlékárenského průmyslu“ (Průchová, 2006, s. 16). Věda jiţ také poznává hodnotu vegetářské výţivy a doporučuje ji jako prospěšnou zdraví (Kucharczyk, 1990). Existují tedy cesty a způsoby k vyléčení, záleţí na kaţdém jedinci, jak se rozhodne. Změna ţivotního stylu se můţe někomu zdát sloţitější neţ pravidelné uţívání léků, ale základy zdravého ţivotního stylu jsou jednoduché a zaloţené na několika klíčových principech. Léčiva mohou být nebezpečná nebo mít neţádoucí vedlejší účinky a předepisují se obvykle aţ po rozvinutí zdravotního problému. Naproti tomu změna ţivotního stylu takovýmto problémům předchází a má mnohem širší dopad a delší trvání. 61

Stejně jak to dokázal razantní úpravou svého ţivotního stylu Vladimír Klescht, autor knihy „Pět pilířů zdravého ţivota“ – jak být trvale zdráv díky wellness (2008), která byla stěţejním dílem při čerpání materiálu v teoretické části. Cílem této bakalářské práce bylo zjištění způsobu ţivotního stylu a výţivy v současné společnosti se zaměřením na pracovníky ve veřejné správě, neboť především osoby v produktivním věku mají pochopitelně snahu si svůj ţivot co nejvíce prodlouţit. V praktické části bylo formou kvantitativního výzkumu prostřednictvím dotazníku zjišťováno, zda se pracovníci ve veřejné správě zajímají o zdravou výţivu, jestli je pohyb součástí jejich ţivota a jaký význam má pro ně dodrţování zdravého ţivotního stylu. Zároveň bylo vytyčeno pět hypotéz, z nichţ čtyři byly potvrzeny zcela, jedna částečně. Po zhodnocení výzkumné části mohu konstatovat, ţe cíl bakalářské práce byl splněn a hypotézy potvrzeny. Přínosem této bakalářské práce je ucelení faktů a informací k dané problematice a zároveň můţe slouţit jako podnět pro zaměstnavatele v organizacích veřejné správy pro lepší péči o zdraví svých zaměstnanců. Buď ve formě zavedení preventivních lékařských prohlídek, ale motivací ke zlepšení zdraví by mohlo být vyhrazení části zdrojů z Fondu kulturních a sociálních potřeb na masáţe, solné jeskyně, permanentky na různá cvičení, či podporu sportu vůbec, neboť jak vyplynulo z výzkumu, je tato skupina osob ohroţena obezitou a problémy pohybového ústrojí díky sedavému zaměstnání. Nemalou roli hraje stres, který působí při kaţdodenním jednání s klienty, proto i relaxace a regenerace je důleţitá. Samozřejmě záleţí i na manaţerech těchto organizací, zda jsou schopni zorganizovat společné aktivity spojené s pohybem, které utuţují nejen zdraví, ale i kolektiv, jak to bývá v soukromých firmách prostřednictvím teambuldingu. Na závěr bych citovala slova Sagena Ishizuka: Základem světa je zdravý národ. Základem zdravého národa je rodina. Základem rodiny jsou zdravá těla. Základem zdravého těla je zdravý duch. Základem zdravého ducha je zdravá potrava.

62

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. DIAMOND, M.; SCHNELL, D. Fit pro rok 2000. Praha : Kniţní klub, 1998. 256 s. ISBN 80-7176-810-3. 2. DIEHL, H.; LUDINGTONOVÁ, A. Umění žít zdravě. Praha : Advent-Orion, 2007. 182 s. ISBN 978-80-7172-056-0. 3. DOSTÁLEK, C. Hathajóga. Praha: Karolinum, 1996. 80 s. ISBN 80-7184-214-1. 4. FORŠT, J. Bio & dítě, Bio i

nebio zdravá výživa.

Český Těšín: IFP

Publishing&Engineering, 2008. 159 s. ISBN 978-80-903997-1-6. 5. FOŘT, P. Zdraví a potravní doplňky. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2005. 400s. ISBN 80-249-0612-0. 6. FOŘT, P. Mládněte jídlem i po 50! Brno: Computer Press, 2008. 256 s. ISBN 978-80251-2148-1. 7. FOSTER, V. Nový začátek. Kniha o zdravém životním stylu. Praha: Advent-Orion, 1993. 229 s. ISBN 80-7172-000-3. 8. FRAŇKOVÁ, S. Výživa a psychické zdraví. Praha: ISV – nakladatelství, 1996. 271 s. ISBN 80-85866-13-7. 9. GEIST, B. Autogenní trénink duševních sil. Praha: Vodnář, 1998. 88 s. ISBN 80-7198349-7. 10. GILLERNOVÁ, I.; KEBZA, V.; RYMEŠ, M., aj. Psychologické aspekty změn v české společnosti. Člověk na přelomu tisíciletí. Praha: Grada Publishing, 2011. 256 s. ISBN 978-80-247-2798-1. 11. JACKSONOVÁ, J. Tajemství zdraví a pohody. Bratislava: PRÍRODA, 1997. 95 s. ISBN 80-07-01020-3. 12. JARKOVSKÁ, H.; WÁLOVÁ. Z. Gymnastika pro moderní ženu. Praha: OLYMPIA, 1990. 280 s. ISBN 00-004-0000-0. 13. KLESCHT, V. Pět pilířů zdravého života. Jak být trvale zdráv díky wellness. Brno: Computer Press, 2008. 176 s. ISBN 978-80-251-2149-8. 14. Kolektiv autorů. Jídlo léčí. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2010. 352 s. ISBN 978-807406-107-3. 15. KOPLAN, J.; LIVERMAN, C.; KRAAK, V.Preventing childhood obesity. Health in the balance. Washington, DC: National Academies Press, c2005. 414 s. ISBN 0-30909196-9. 16. KUCHARCZYK, J. Příručka vegetariána. SALVO, 1990. 60 s. ISBN 80-85236-03-6.

17. MARBER, I. Cesta ke štíhlé linii. Praha: Euromedia Group – Ikar, 2005. 144 s. ISBN 80-249-0575-2. 18. MONTIGNAC, M. Jím, tedy hubnu…a natrvalo. Praha: PRAGMA, 2001. 246 s. ISBN 80-7205-728-6. 19. OPITZ, Ch. Výživa pro člověka a Zemi. Praha: AVIKO INVEST, 2002. 158 s. ISBN 80-903085-0-3. 20. PRŮCHOVÁ, J.; PRŮCHA, J. Není jiné cesty – uvedení do energetické medicíny. Hradec Králové: ATD, 2004. 311 s. ISBN 80-86358-09-7. 21. PRŮCHOVÁ, J.; PRŮCHA, J. Chudáci děti a jak je chránit. Energetická medicína – revoluce nejen ve výživě. DOBRA, 2006. 200 s. ISBN 80-86459-46-2. 22. PRŮCHOVÁ, J. Energetická medicína jako východisko. Hradec Králové: Svítání, 2006. 264 s. ISBN 80-86198-39-1. 23. PRŮCHOVÁ, J. Zbytečné choroby. Hradec Králové: Svítání, 2007. 201 s. ISBN 8086198-42-2. 24. SACHS, R. Zdraví pro život. Tajemství tibetské ájurvédy. Bratislava: EVOS, 1996. 191s. ISBN 80-8888-1-00-5. 25. SHARON, M. Moderní výživa od A do Z. Praha: EUROMEDIA, 1998. 225 s. ISBN 80-902502-1-1. 26. STRNADELOVÁ, V.; ZERZÁN, J. Radost z jídla. Nejen makrobiotika očima lékaře a pacienta. 4. doplněné vydání. Jihlava: ANAG, 2005. 175 s. ISBN 80-7263-302-3. 27. STRNADELOVÁ, V.; ZERZÁN, J. Radost ze zdravých dětí. Preventivní i léčebná strava pro celou rodinu. 2. rozšířené vydání. Jihlava: ANAG, 2010. 416 s. ISBN 97880-7263-620-4. 28. TEMELIE, B. Výživa podle pěti elementů. Bratislava: EUGENIKA, 2002. 190 s. ISBN 80-88913-93-4. 29. TOMBAK, M. Je možné žít 150 let? Vendryně: Beskydy, 2011. 255 s. ISBN 978-8087431-08-5. 30. TUČEK, M. a kol. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Slon, 2003. 428 s. ISBN 80-86429-22-9. 31. WISNIEWSKA-ROSZKOWSKA, K. Vegetariánství. Brno: Osvětová agentura Salvo, 1990. 79 s. ISBN 80-85236-02-8. 32. WEIDNER, CH.; DONG, S. X. Doktor Feng-šuej. Komplexní léčba a udržení zdraví podle tradiční čínské medicíny. Olomouc: FONTÁNA, 2010. 140 s. ISBN 978-807336-615-5.

Programy: 1. MZ ČR. Zdraví 21 – Zdraví do 21 století. Praha: 2001. ISBN 80-85047-19-5. 2. MZ ČR. Zdraví 21 – Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva v ČR. Praha: 2003. ISBN 80-58047-99-3.

Časopisy: 1. SEDLÁČEK, P. Stres komplikuje hojení ran. Regenerace, 2010, ročník XVIII, č. 9, s. 21. ISSN 1210-6631.

Legislativa: 1. Zákon č. 242/2000 Sb. Parlamentu ČR o ekologickém zemědělství 2. Vyhláška č. 53/2001 Sb. Ministerstva zemědělství, kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství

Internetové zdroje: 1. Zdravý ţivotní styl [on-line]. Aktualizováno 8. 7. 2010 [cit. 2011-11-11] Dostupný z WWW: < http://www.lekari-online.cz/vnitrnilekarstvi/novinky/zdravy-zivotni-styl 2. Anorexie a bulimie [on-line]. [cit. 2011-11-13] Dostupný z WWW: < http://zdravi.dama.cz/clanek.php?id=3120 3. Zdraví [on-line]. Aktualizováno 26. 7. 2011 [cit. 2011-11-11] Dostupný z WWW: < http://www.zdravi.doktorka.cz/desatero-zdraveho-zivotniho-stylu 4. Co je serotonin? [on-line]. Aktualizováno 2.12.2010 [cit. 2012-02-13] Dostupný z WWW: < http://www.zdravi-vitaminy-doplnky.cz/vyzkumy/co-je-serotonin 5. Co je to závislost? [on-line]. [cit. 2012-02-13] Dostupný z WWW: < http://www.mezdravi.cz/zdravi-a-nemoci/zavislost.html 6. Závislost [on-line]. [cit. 2012-02-13] Dostupný z WWW: < http://leccos.com/index.php/clanky/zavislost 7. Jak se závislost projevuje? [on-line]. [cit. 2012-02-13] Dostupný z WWW: < http://www.substitucni-lecba.cz/jak-se-zavislost-projevuje 8. Abstinenční příznaky-nikotin-nejčastější projevy abstinence u kuřáka [on-line]. [cit. 2012-02-13] Dostupný z WWW: < http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/odvykani/odvykaci-abstinencnipriznaky

9. Závislost [on-line]. Aktualizováno 8.4.2011 [cit. 2012-02-13] Dostupný z WWW: < http://www.ulekare.cz/clanek/zavislost-11554 10. Psychická závislost na alkoholu [on-line]. [cit. 2012-02-13] Dostupný z WWW: < http://alkohol-alkoholismus.cz/psychicka-zavislost-na-alkoholu 11. Alkohol – vrah pevnej vole [on-line]. [cit. 2012-02-26] Dostupný z WWW: < http://www.workoholici.unas.cz/alkohol_html 12. Mám toho dost [on-line]. [cit. 2012-02-27] Dostupný z WWW: < http://www.ordinace.cz/clanek/stres 13. Regenerace a relaxace [on-line]. [cit. 2012-02-27]Dostupný z WWW: < http://www.analyza-zdravi.cz/zdravi/regenerace-a-relaxace.html 14. Ortorexie – posedlost zdravým ţivotním stylem [on-line]. [cit. 2011-11-06] Dostupný z WWW: < http://www.zijemenaplno.cz/Clanky/a57-Siesta-Zdravy-odpocinek-nebonezdrave-lenoseni.aspxe 15. Kryoterapie [on-line]. [cit. 2012-02-27] Dostupný z WWW: < http://www.kryobrno.cz/cs/kryoterapie 16. Průvodce léčitele [on-line]. [cit. 2012-02-07] Dostupný z WWW: < http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/6610713.stm 17. Ţivotní způsob/styl a jeho variantnost [on-line]. Aktualizováno 1.5.2006 [cit. 2011-1113] Dostupný z WWW: < http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/sociologiezivotniho-stylu/Duffkova_zivotni_způsob_styl_variantnost_.html 18. Jóga – způsob očišťování a otevírání těla [on-line]. Aktualizováno 27.10.2009 [cit. 2012-02-29] Dostupný z WWW: < http://www.celostnimedicina.cz/joga-zpusobocistovani-a-otevirani-tela.htm? 19. Systém „Jóga v denním ţivotě“ – Nauka o těle, mysli, vědomí a duši [on-line]. [cit. 2012-02-07] Dostupný z WWW: < http://www.yogaindailylife.org/esystem/yoga/cs/010300/system-joga-v-dennim-zivote 20. Profesionální aerobik [on-line]. [cit. 2012-01-28] Dostupný z WWW: < http://www.ifaa.cz 21. Profesionální aerobik [on-line]. [cit. 2012-01-28] Dostupný z WWW: < http://www.aerobik.cz 22. Spinning [on-line]. [cit. 2011-11-06] Dostupný z WWW: < http://www.aerospiening.eu/dynamic-cycling-v-cem-je-jiny 23. Co je spinning? [on-line]. [cit. 2012-03-01] Dostupný z WWW: < http://www.spinningolsanka.cz

24. Fórum zdravé výţivy [on-line]. [cit. 2011-11-13] Dostupný z WWW: <

http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdravevyzivy/115-pyramida-zdrave-vyzivy.aspx 25. Racionální vegetariánství – zdravá alternativa [on-line]. Aktualizováno 3.10.2004 [cit. 2012-03-01] Dostupný z WWW: < http://www.vegetarianvegan.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2004100004 26. CountryLife: Ţivotní filozofie jako byznys [on-line]. Aktualizováno 20.10.2010 [cit. 2011-11-06] Dostupný z WWW: < http://www.profit.cz/clanekcountrylife-zivotnifilosofie-jako-byznys 27. Výzva lékařů [on-line]. [cit. 2012-02-07] Dostupný z WWW: < http://www.fzv.cz/fzv/aktivity/vyzva-lekaru/41-vyzva-lekaru.aspx 28. Hledání cest ke zdraví v globalizovaném světě [on-line]. [cit. 2012-03-01] Dostupný z WWW: < http://www.mvcr.cz/aktualit/sdeleni/2003/zdravi21.html 29. Jak je na tom wellness u nás? [on-line]. [cit. 2012-02-07] Dostupný z WWW: < http://welnessvikend.cz/ 30. Studie o zdraví, ţivotním stylu a prostředí HELEN 2005 [on-line] [cit. 2012-02-23] Dostupný z WWW: < http://www.zupu.cz/index.php?pid=211¨ 31. Ekonomika rodiny a zdraví [on-line]. [cit. 2012-02-23] Dostupný z WWW: < http://symbinatur.com/Ekonomika-rodiny-a-zdravi-clanek-1010.html 32. Výţiva a její vliv na zdraví [on-line]. [cit. 2011-11-13] Dostupný z WWW: < http://www.zubrno.cz/studie/kap05.htm

SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK Tabulka č. 1 - Pohlaví zaměstnanců ve veřejné správě. Tabulka č. 2 - Věk zaměstnanců ve veřejné správě. Tabulka č. 3 - otázka: Vaše dosaţené vzdělání? Tabulka č. 4 - otázka: Kolik vypijete denně káv? Tabulka č. 5 - otázka: Konzumujete alkohol? Tabulka č. 6 - otázka: Kouříte? Tabulka č. 7 - otázka: Jak byste zhodnotili vlastní hmotnost? Tabulka č. 8 - otázka: Jaký význam má zdravá výţiva ve vašem ţivotě? Tabulka č. 9 - otázka: Jaké potraviny si při nákupu vybíráte? Tabulka č. 10 - otázka: Je cvičení a pravidelný pohyb součástí vašeho ţivotního stylu? Tabulka č. 11 - otázka: Jak řešíte případ lehčího onemocnění? Tabulka č. 12 - otázka: Jaký význam má ve vašem ţivotě dodrţování zdravého ţivotního stylu?

SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŮ Graf č. 1: Pohlaví zaměstnanců ve veřejné správě. Graf č. 2:Věk zaměstnanců ve veřejné správě. Graf č. 3: Dosaţené vzdělání zaměstnanců ve veřejné správě. Graf č. 4: Mnoţství konzumovaných káv denně. Graf č. 5: Konzumace alkoholu. Graf č. 6: Kouření. Graf č. 7: Hodnocení vlastní hmotnosti. Graf č. 8: Význam zdravé výţivy v ţivotě. Graf č. 9: Výběr potravin při nákupu. Graf č. 10: Cvičení a pravidelný pohyb. Graf č. 11: Řešení lehčího onemocnění. Graf č. 12: Význam dodrţování zdravého ţivotního stylu.

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník pro pracovníky ve veřejné správě

Dotazník Váţení respondenti, prosím Vás o vyplnění anonymního dotazníku. Jmenuji se Vlasta Kušová a studuji obor Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb na Bankovním institutu vysoké školy, a.s. Praha. V současné době píši závěrečnou bakalářskou práci na téma „Zdravá výţiva a zdravý ţivotní styl v současné společnosti“ (se zaměřením na pracovníky ve veřejné správě) a vaše odpovědi mi poslouţí jako podklad k mé práci. Prosím, zakrouţkujte vţdy pouze jednu odpověď. Předem děkuji za Váš čas.

1. Pohlaví a) ţena b) muţ 2. Věk a) b) c) d)

18-30 31-45 46-60 61 a více

3. Vaše dosaţené vzdělání? a) b) c) d)

základní středoškolské vyšší odborné vysokoškolské

4. Kolik vypijete denně káv? a) 1-2 b) 3 a více c) nepiji vůbec 5. Konzumujete alkohol? a) b) c) d)

denně několikrát týdně příleţitostně vůbec nepiji

6. Kouříte? a) ano b) ne 7. Jak byste zhodnotili vlastní hmotnost? a) b) c) d)

podváha normální váha mírná nadváha obezita (aţ otylost)

8. Jaký význam má zdravá výţiva ve vašem ţivotě? a) b) c) d)

zajímám se o ni, snaţím se jíst zdravě dodrţuji alternativní způsob výţivy (např. vegetariánství, makrobiotika apod.) je pro mě lhostejná jím nezdravě a nepravidelně

9. Jaké potraviny si při nákupu vybíráte? a) b) c) d)

ty nejlevnější, v akcích a ve slevách vybírám si kvalitní produkty pouze výběrové bez ohledu na cenu – biopotraviny, ve zdravé výţivě apod. nezajímám se o to

10. Je cvičení a pravidelný pohyb součástí vašeho ţivotního stylu? a) ano, pravidelně sportuji nebo se pohybové činnosti věnuji b) velmi zřídka c) vůbec se pohybové činnosti nevěnuji 11. Jak řešíte případ lehčího onemocnění? a) dál chodím do zaměstnání, přecházím jej b) vezmu si dovolenou, případné jiný způsob volna a léčím se sám doma c) okamţitě vyhledám lékaře a vyuţiji nemocenskou 12. Jaký význam má ve vašem ţivotě dodrţování zdravého ţivotního stylu? a) b) c) d)

dobrý pocit z péče o své zdraví ekonomický dopad (finančně znevýhodněná nemocenská) přizpůsobuji se současnému trendu jiný význam (uveďte jaký) _______________________________________________