I. Dostatečným podkladem pro zjištění skutečného stavu věci kontrolním orgánem není informací prostý záznam o přijetí osoby do protialkoholní záchytné stanice a stručný rozhovor s pracovníkem bez zdravotnického vzdělání. II. Má-li být kontrolou posouzena skutečnost mající základ v medicínském postupu, musí být během kontrolního procesu vyžádán názor lékaře.
V Brně dne 17. března 2014 Sp. zn.: 4018/2013/VOP/MJ
Závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě ve věci činnosti odboru zdravotnictví Krajského úřadu Plzeňského kraje ve věci kontroly Protialkoholní záchytné stanice
A - Závěry šetření Šetření bylo veřejným ochráncem práv uzavřeno s tím, že v kontrole postupu protialkoholní záchytné stanice spočívající v nahlédnutí do informačně prostého záznamu o přijetí zachyceného a stručným rozhovorem s pověřenou pracovnicí (nezdravotníkem) bez vyžádání názoru lékaře nelze spatřovat splnění povinnosti kontrolních pracovníků odboru zdravotnictví Krajského úřadu Plzeňského kraje zjistit při kontrole skutečný stav věci. Ochránce tedy dospěl k přesvědčení, že se odbor zdravotnictví Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále také „krajský úřad“) dopustil pochybení spočívajícího v tom, že: 1. nedostatečně stanovil předmět a rozsah kontroly, 2. neopřel se v průběhu celého kontrolního procesu o názor jiného odborníka s lékařským vzděláním – pokud možno v oblasti adiktologie, 3. kontrolu provedl povrchně a některá její zjištění chybně vyhodnotil.
B - Vyjádření úřadu Vyjádření ředitele Krajského úřadu Plzeňského kraje Mgr. Jiřího Leščinského ze dne 11. 11. 2013 Domníváme se, že odbor zdravotnictví jako kontrolní orgán stanovil předmět kontroly dostatečně, tj. kontroloval plnění povinností a podmínek tak, jak je uvedl v předmětu kontroly, a to v rozsahu právních předpisů tam uvedených. To, že bude kontrolovat zdravotnické zařízení protialkoholní záchytné stanice, a tedy i podmínky vyplývající ze zákona č. 379/2005 Sb., vyplývá ostatně z místa provedení kontroly.
Vymezený předmět kontroly kontrolním orgánem v uvedeném případě nečiní dle našeho názoru kontrolní protokol ze dne 11. 2. 2013 neplatný. Nicméně přesnější vymezení předmětu kontroly přispívá k lepší komunikaci mezi kontrolním orgánem a kontrolovanou osobou a odbor zdravotnictví se v budoucnu zaměří na přesnější vymezení předmětu kontroly. Kontrolu prováděli kontrolní pracovníci kontrolního orgánu v souladu s právními předpisy, ve kterých není stanovena podmínka, aby tito měli lékařské vzdělání. Z tohoto důvodu byli kontrolujícími úředníci odboru zdravotnictví a nedomníváme se, že by došlo ze strany odboru zdravotnictví k porušení právních předpisů. Kontrolní orgán v konkrétním případě vycházel z omezenějšího množství informací, než měl k dispozici veřejný ochránce práv. Odbor zdravotnictví neměl (ani nadále mít nebude) k dispozici informaci krajského ředitelství PČR ze dne 15. 1. 2013 o výsledku šetření ve věci podnětu pana S., kterou má veřejný ochránce práv, pro rozpor s ustanovením § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., ale i pro rozpor se zásadou přiměřenosti dle zákona o PČR. Navíc mu ani nepřísluší hodnotit, zda jednání policistů PČR mohlo být v rozporu s uvedenými ustanoveními, zejména pak v rozporu s citovaným ustanovením § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. Kontrolní orgán už vůbec nemůže vycházet z informací, které popisuje veřejný ochránce práv jako „informace“, které si nevyžádal přijímající lékař od policistů, totiž, že pan S. měl chování „ovládané“, pohyby „koordinované“, orientaci „normální“, postoj „jistý“, chůzi „jistou“ a řeč „normální“. Kontrolní orgán naopak měl k dispozici „záznam z PAZS“, kde je vyhodnocena lékařem chůze jako „nejistá“, řeč „setřelá“, zápach po alkoholu „ano“. Kontrolní orgán v konkrétním případě vychází navíc zřejmě z jiného výkladu ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. než veřejný ochránce práv, totiž z toho, že zjištění poskytovatele zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilému o tom, že osoba pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, se může opírat i o informace dané poskytovateli policisty, popř. jinými osobami, a nemusí se vztahovat k okamžiku podrobení se ošetření a pobytu v záchytné stanici. Pokud tedy osoba je pod vlivem alkoholu (nemáme potřebné informace a nejsme oprávněni k učinění závěru, že pan S. byl zachycen ve stavu blížícím se střízlivosti), což dostatečně potvrzuje záznam z PAZS, a pod tímto vlivem nekontroluje své chování (což lze usoudit z chování zachyceného při možném spáchání přestupku řízení vozidla pod vlivem alkoholického nápoje, když tato informace byla přijímajícímu lékaři podána – viz důvod dodání „jízda pod vlivem alkoholu“), a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek (to podnapilý řidič jistě činí), pak nelze učinit závěr, že pan S. byl umístěn do PAZS neoprávněně. Co se týká uvedené doby pobytu pana S. na PAZS (osm hodin), i tato se zdá kontrolnímu orgánu přiměřená vzhledem k provoznímu řádu PAZS, kde je v článku IV. „Propuštění“ uvedeno, že propuštění zachycených osob se provádí po vymizení alkoholického opojení, nejdříve však po 8 hodinách. Na základě těchto skutečností kontrolní orgán nepovažoval kontrolu za nedostatečně provedenou. Mgr. Jiří Leščinský uzavřel, že následná kontrola PAZS by nepřinesla žádné změny v šetření případu pana P. S., a konstatoval, že závěry šetření veřejného ochránce práv jsou pro krajský úřad důležitými informacemi, na které bude zaměřeno při dalších kontrolách, a budou rovněž projednány na pravidelných pracovních schůzkách zástupců krajského úřadu, protialkoholní záchytné stanice, Zdravotnické
2
záchranné služby Plzeňského kraje, Městské policie Plzeň i Policie ČR a lékařů Fakultní nemocnice Plzeň.
C - Závěrečné hodnocení Ač vítám, že si krajský úřad uvědomuje důležitost zjištění veřejného ochránce práv, nepovažuji opatření úřadu spočívající v obecném konstatování zaměření se na téma při budoucích kontrolách a projednání tématu na pracovních schůzkách dotčených subjektů za dostatečná, přičemž na původních zjištěních veřejného ochránce práv trvám. Vydávám proto závěrečné stanovisko podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Součástí stanoviska je návrh opatření k nápravě. C.1
Nedostatečně stanovený předmět a rozsah kontroly
Neztotožňuji se s názorem Mgr. Jiřího Leščinského, že byl předmět kontroly stanoven dostatečně, a to především z toho důvodu, že obsah podnětu ke kontrole byl jasně formulován – prošetření umístění pana P. S. na protialkoholní záchytnou stanici (dále také „PAZS“). Tento bod se však v předmětu kontroly kontrolního protokolu neobjevil. Domnívám se, že je-li kontrolní činnost krajského úřadu založena podnětem ke kontrole, tak jako tomu bylo v případě pana S., měl by se krajský úřad řídit právě skutečnostmi, které jsou v podnětu popsány a jdou k tíži zdravotnického zařízení. V opačném případě by totiž taková kontrola (z hlediska podaného podnětu) zcela postrádala smysl. Samozřejmě chápu, že kontrolní orgán není omezen pouze takovým podnětem a v rámci efektivity své činnosti může do předmětu kontroly zařadit i další skutečnosti – např. právě kontrolu materiálního vybavení stanice. Avšak pravidlo platící v případě stížnostní procedury, že tedy především musí být prošetřeny skutečnosti, které jsou ve stížnosti uvedeny, je nezbytné analogicky uplatňovat i pro kontrolní činnost správního orgánu, reaguje-li svojí kontrolou na podnět. Nicméně vzhledem k tomu, že se k přijetí pana S. na PAZS kontrola krajského úřadu, resp. její kontrolní protokol v části kontrolních zjištění, vyjadřuje, ač takový předmět kontroly nebyl stanoven, považuji v tomto případě nedostatečné definování předmětu kontroly pouze za formální pochybení. Bylo by však nadmíru vhodné, budou-li skutečně závěry veřejného ochránce práv krajským úřadem chápány jako důležité informace, na které bude zaměřeno při dalších kontrolách, aby na výše uvedené pravidlo krajský úřad ve svých metodických dokumentech upravujících svou kontrolní činnost pamatoval. Co se týká rozsahu kontroly, resp. metody kontroly spočívající v rozhovoru s asistentkou jednatele společnosti, a vyžádání záznamu PAZS ze dne 17. 2. 2012 o přijetí pana P. S., považuji i nadále takovou kontrolní metodu za postup, kterým nebylo možné zcela objektivně zjistit „stav věci, o němž nejsou důvodné
3
pochybnosti“.1 Absenci provedení rozhovoru se zdravotnickými pracovníky PAZS, tedy s těmi, kdo jsou v zařízení zodpovědní za přijetí osob na PAZS, považuji za odporující jak uvedenému zákonnému principu činnosti správního orgánu, tak i principu přesvědčivosti (jako jednomu z hlavních principů dobré správy).2 Jakákoli kontrolní činnost by měla vycházet z ověřování skutečností z co nejširších informačních zdrojů. Spoléhat se v případě kontroly PAZS pouze na informačně prostou dokumentaci a rozhovor s nezdravotnickým pracovníkem, který na PAZS nadto přímo nepracuje, považuji za podcenění kontrolní činnosti a nezbytně se musí projevit na kvalitě jejího výstupu. C.2
Absence jiného odborníka s lékařským vzděláním v kontrolní skupině
Ustanovení § 107 až § 109 zákona o zdravotních službách,3 jak již bylo ostatně uvedeno ve zprávě o šetření, výslovný požadavek na přítomnost odborníka s lékařským vzděláním v průběhu kontroly neobsahuje. Souhlasím tedy s tvrzením Mgr. Leščinského v tom směru, že tato ustanovení citovaného právního předpisu porušena nebyla. Na druhou stranu musím uvést, že kontrolní činnost není upravena pouze uvedenými třemi paragrafy. Vztahují se na ni, kromě předpisů upravujících státní kontrolu (viz výše zmiňovaný dřívější zákon o státní kontrole, nově potom kontrolní řád), i obecné principy správní činnosti4 a za použití analogie, která je více než namístě,5 i principy stížnostní procedury podle zákona o zdravotních službách (viz ve zprávě o šetření zmiňovaný § 94 odst. 4 zákona o zdravotních službách). Nadto, oprávněnost a současně nezbytnost přítomnosti odborníka v kontrolním procesu logicky zakládá i samotný zákon č. 379/2005 Sb.6 Jeho § 17 odst. 2 předpokládá existenci poskytovatele zdravotních služeb odborně a provozně způsobilého; odborně způsobilý poskytovatel tedy zjišťuje, zda ošetřovaná osoba splňuje indikační podmínky pro přijetí na PAZS. Předpokládá-li se tedy odbornost k posouzení, zda zachycená osoba splňuje indikační kritéria pro umístění na PAZS, bude logické, že ten, kdo bude činnost takového poskytovatele kontrolovat, bude rovněž odborníkem v dané problematice. V opačném případě lze stěží hovořit o přesvědčivosti kontrolního výstupu. Považuji tedy za nezbytné, aby pravidlo o přítomnosti odborníka v kontrolním procesu týkajícím se přijetí osoby na PAZS bylo zakotveno do metodických dokumentů krajského úřadu upravujících jeho kontrolní činnost. 1
Ustanovení § 3 správního řádu. Odkázat lze opět i na tehdy platný a účinný § 12 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. V podobném duchu je nastaven i nový kontrolní řád platný od 1. 1. 2014 [zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)], který v § 9 písm. a) ukládá povinnost kontrolujícího zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly (účelem kontroly mělo být zjištění, zda byl pan S. přijat na PAZS v souladu s právními předpisy) a v závislosti na povaze kontroly doložit kontrolní zjištění potřebnými podklady (tedy též zjištěními plynoucími z rozhovoru se zdravotníky). 2 Dostupné z: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/principy-dobre-spravy/. 3 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. 4 Viz ve zprávě zmíněný § 56 správního řádu. 5 Analogii logicky připouští i samotný zákon o zdravotních službách, který v § 94 odst. 3 stanoví, že „stížnost, kterou podala osoba, která není uvedena v § 93 odst. 1, příslušný správní orgán posoudí jako podnět k provedení kontroly“. Jinými slovy zákon sám předpokládá, že stížnostní procedura i kontrolní činnost iniciovaná na základě podnětu jsou postaveny na stejných či velmi podobných základech. 6 Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4
C.3
Chybné vyhodnocení některých kontrolních zjištění
Jsem si plně vědoma a ve zprávě o šetření to konstatoval i veřejný ochránce práv, že kontrolní orgán při svém hodnocení vycházel z výrazně omezenějšího množství informací, než jaké byly dostupné ochránci během jeho šetření. Tato skutečnost však nevylučuje, aby krajský úřad s nově získanými informacemi, které získal ve zprávě o šetření, nemohl dále pracovat. Vyjádření Mgr. Leščinského však zjevně nasvědčuje opaku, resp. vyjádřením je pouze obhajována naprostá bezchybnost kontroly. Souhlasím s tím, že krajskému úřadu nepřísluší hodnotit, zda jednání policistů, kteří pana S. na PAZS přivezli, bylo v rozporu s právními předpisy, či nikoli. Takové hodnocení však provedla policie sama a krajský úřad mohl tento závěr policie, poskytnutý ve zprávě ochránce o šetření, vzít v potaz při celkovém hodnocení kontroly. Údaj o čase zadržení pana P. S. policisty a prvního měření hladiny alkoholu v jeho krvi – v souvislosti s časovým okamžikem jeho přijetí na PAZS a dalším nepřeměřováním tohoto údaje ze strany personálu stanice – je v posuzování případu zásadní. Jsem přesvědčena o tom, že tyto skutečnosti poukazují na velmi laxní přístup lékařského personálu stanice,7 který je přímo zodpovědný za omezení pana S. na svobodě, a z toho plynoucí důsledky. Postoj krajského úřadu, že „nemá potřebné informace a není oprávněn k učinění závěru, že pan S. byl zachycen ve stavu blížícím se střízlivosti“, považuji, ve světle informací poskytnutých ochráncem ve zprávě o šetření, za vskutku překvapivý, postrádající byť alespoň stopu sebereflexe. S výkladem § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. krajského úřadu spočívajícím v tom, že splnění indikačních kritérií daných pro umístění osoby na PAZS se nemusí vztahovat k okamžiku podrobení se ošetření a pobytu na stanici, zcela nesouhlasím. Primární indikační kritérium opilost musí být naplněno právě v okamžiku ošetření a přijetí na stanici; to je nepochybné, ať jde o jakýkoli druh výkladu. K ostatním indikačním kritériím lze uvést, že i prostým gramatickým výkladem je nutné dojít k tomu, že musí být splněna právě v okamžiku přijetí na stanici, resp. musí jít o okolnosti platné k okamžiku přijetí: „… ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení.“ Jak vidno z textu zákona, zákonodárce měl užitím přítomného času na mysli, aby odpovědný pracovník poskytovatele záchytné služby zkoumal indikační kritéria k okamžiku přijímání na stanici, a nikoli k událostem proběhlým v minulosti (v takovém případě by jistě použil čas minulý); v opačném případě by pobyt na PAZS mohl představovat jistou formu postihu zachyceného, jeho účelem je však především odeznění intoxikace (která bývá příčinou právě závadného chování intoxikovaného). Pan S. možná mohl ohrožovat sebe či jiné osoby řízením motorového vozidla po požití menšího množství alkoholu (resp. existovalo takové podezření), avšak hodiny předtím, než se policisté rozhodli situaci řešit jeho odvozem na PAZS. 7
Skutečnost, že se lékaři PAZS spoléhají na autoritu policie, která zachyceného na PAZS přiváží, a že příliš nezkoumají samotná indikační kritéria pro přijetí osoby na PAZS, byla potvrzena i v rámci tzv. systematické a preventivní návštěvy PAZS Městské polikliniky Plzeň, spol. s r. o., kterou provedl veřejný ochránce práv v červnu 2013.
5
K hladině alkoholu v těle zachyceného musím v obecné rovině poznamenat, že je mi právě ze systematických a preventivních návštěv PAZS známa skutečnost, kdy v praxi záchytné stanice přihlížejí k jakési pomyslné hranici 1 ‰. Ač tato hladina není považována za jednoznačné a určující kritérium (lékaři PAZS ji vyslovují s velkou opatrností a zdůrazňují především a primárně důležitost klinického obrazu zachyceného v době přijetí), bývá ukazatelem, který zvyšuje pravděpodobnost přijetí zachyceného na PAZS. Ostatně právě vyšší míra intoxikace je původním důvodem vzniku záchytných stanic.8 Co se týká doby pobytu pana S. na PAZS, krajský úřad konstatoval, že osmihodinová doba plně odpovídá provoznímu řádu PAZS, který umožňuje propuštění zachycených nejdříve po 8 hodinách. Ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. nicméně hovoří o „době nezbytně nutné k odeznění akutní intoxikace“. Jak vidno, doba pobytu na PAZS musí být určována zdravotnickým personálem striktně individuálně, neboť každý zachycený vykazuje jinou míru intoxikace a každý se zbavuje alkoholu jinak rychle. Je nasnadě, že osoba se dvěma promile alkoholu v krvi pobude na PAZS skutečně osm i více hodin. Opět však upozorňuji, že pan P. S. měl v těle 0,58 ‰, a to v době zadržení policií. Vzhledem k tomu mám za to, že v případě délky pobytu pana S. na PAZS bylo hrubě porušeno výše citované ustanovení a kontrolní orgán v tomto směru pochybil, když se zaměřil na vnitřní organizační předpis PAZS a zcela zjevně nedbal zásadního ustanovení právního předpisu. Na závěr chci vyzdvihnout, že výrazným kontextem celého případu je omezení osobní svobody, tedy zásah do jednoho z práv člověka nejvýše postavených, které požívá vysokou míru ústavní ochrany.9 Každé zařízení, v němž je tzv. detence ze zákona připuštěna, musí tuto skutečnost reflektovat. Přijímání na PAZS proto musí být podrobeno skutečně důslednému a striktnímu posuzování. Důsledky např. případu Witold Litwa proti Polsku,10 jenž řešil Evropský soud pro lidská práva, jsou toho důkazem.11
8
„Policejní lékaři intervenovali u alkoholiků z příčin přerůzných. Šlo o bezvědomí, úrazy, sebevraždy, o zjištění příčetnosti, o nebezpečí zmrznutí… Podle své 23leté zkušenosti z komisariátu žižkovského odhaduji, že trestných i jiných činů, při nichž jsem intervenoval, nejméně 90 % mělo za podklad akutní neb chronický alkoholismus… Ošetření opilých je dodnes velmi nedokonalé. Alkoholikové nacházejí se v hlubokém bezvědomí, dopravují se do nemocnice, kam právem náležejí. Opilí však, které lze snadno vzbudit, aneb kteří se nacházejí ve stavu excitace, dopravují se na policejní strážnice, kde nemohou jinde být umístěni než ve vězení. Obojí tito opilí nepatří na strážnici…“ (Výroční zpráva za správní rok 1925, Knihovna archivu královského hlavního města Prahy, signatura 595, První pomoc Pražského dobrovolného sboru ochranného, Místní zdravotní a dopravní odbor Československého červeného kříže, str. 27). 9 Listina základních práv a svobod (usnesení ČNR č. 2/1993 Sb.) deklaruje právo na osobní svobodu hned za právem na život a osobní integritu. Totéž činí Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení FMZV č. 209/1992 Sb.). 10 Stížnost č. 26629/95, ze dne 4. dubna 2000. 11 Stěžovatel s velmi vážným postižením zraku byl na základě agresivního chování na poště, pod dojmem ovlivnění alkoholem, umístěn policií na záchytnou stanici. Přijímací lékař po vyšetření konstatoval „mírnou (střední)“ intoxikaci a rozhodl, že existuje důvod umístit stěžovatele na záchytnou stanici na dobu 6 hodin. Stěžovateli nebyl odebrán vzorek krve ani nebyla jinak zjišťována míra alkoholu v těle. Po 6 hodinách byl propuštěn s tím, že mu byla vyúčtována doprava na stanici a pobyt na ní. ESLP konstatoval, že detence je možná jen v případě, že osoba pod vlivem alkoholu představuje nebezpečí pro sebe nebo pro své okolí, o čemž lze v případě poloslepého stěžovatele v mírném stavu opilosti pochybovat. Nutno dodat, že Polsko bylo soudem odsouzeno k úhradě nemalé finanční částky.
6
D - Opatření k nápravě Postoj, který v závěru svého vyjádření zaujal krajský úřad ke zjištěním veřejného ochránce práv popsaným ve zprávě o šetření, považuji za žádoucí. Podle § 19 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, však upřesňuji a navrhuji, aby se krajský úřad vyjádřil k tomuto stanovisku, a dále aby: (A)
(B) (C)
(D)
(E)
přijal do svých metodických předpisů upravujících kontrolní činnost pravidlo, že předmětem kontroly budou všechny skutečnosti, které jsou uvedeny v podnětu ke kontrole; přijal do svých metodických předpisů upravujících kontrolní činnost princip ověřování skutečností z co nejširších informačních zdrojů; přijal do svých metodických předpisů upravujících kontrolní činnost v případech, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při poskytování zdravotních služeb dodržen správný postup, pravidlo o povinné přítomnosti odborně způsobilé osoby v kontrolním procesu; v rámci pravidelných pracovních a metodických schůzek uložil protialkoholní záchytné stanici, povinnost zavést do svých vnitřních předpisů pravidlo, aby se vždy a při hodnotách do 1 ‰ alkoholu naměřených zachycenému policií, příp. zdravotnickými pracovníky odesílajících zdravotnických zařízení, o to důsledněji pracovníci PAZS dotazovali toho, kdo zachyceného na PAZS přivezl, na dobu posledně provedené dechové zkoušky, a uplynula-li od takové doby delší časová prodleva v řádu hodin, aby byla zachycenému při přijímacím vyšetření do PAZS hladina alkoholu v těle povinně znovu přeměřena; v rámci pravidelných pracovních a metodických schůzek uložil protialkoholní záchytné stanici povinnost změnit provozní řád stanice ohledně doby pobytu zachyceného na stanici tak, aby odpovídala § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb.
Závěrečné stanovisko zasílám řediteli Krajského úřadu Plzeňského kraje a žádám, aby mi v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv sdělil, zda provedl navržená opatření k nápravě. Odpověď očekávám v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení stanoviska. Stanovisko zasílám také stěžovateli. Pokud ředitel Krajského úřadu Plzeňského kraje nepřijme navržená opatření k nápravě nebo jím provedená opatření nebudu považovat za dostatečná, podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv vyrozumím nadřízený úřad, případně mohu o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jmen osob oprávněných jednat jménem Krajského úřadu Plzeňského kraje.
Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (stanovisko je opatřeno elektronickým podpisem)
7
