Závěrečná zpráva o působení učitele u krajanů Školní rok: 2014/2015 Destinace (země, místo): Austrálie, Melbourne, Perth Jméno, příjmení: Mgr. Eliška Kyršová Statistika z roku 2011 uvádí, že češtinu používá v australských domácnostech 7 263 mluvčích1. V Melbourne se odhaduje pobyt okolo 2 0002 osob české národnosti, z neoficiálních zdrojů však vyplývá, že počet je vyšší. Krajanská komunita v Melbourne je velice různorodá. Tvoří ji především emigranti z dob politické nesvobody a jejich potomci, emigranti z devadesátých let a v současné době také univerzitní studenti nebo studenti bývalí, kteří se zde usadili dlouhodobě. Podstatnou část komunity tvoří maminky s dětmi mladšího školního a předškolního věku. V minulosti v Melbourne působily dvě české učitelky vyslané tehdejším Domem zahraničních služeb. Roku 2014 byla tradice vysílání učitelů obnovena. Život v Austrálii je pro Čecha, zvlášť pokud zde není zaměstnaný, velice finančně náročný. Na rozdíl od jiných evropských zemí, jejichž občané mohou využívat tzv. working holiday víza, kdy po odpracované části pobytu následuje dovolená, je většina Čechů pro svůj pobyt nucena zaplatit si školní docházku. Ta je nákladná, ale umožňuje studentům na základě přesně daných podmínek pracovat až 20 hodin týdně. Australská imigrační politika je velice komplexní (stanovuje celou řadu různých typů víz 3) a v posledních letech se velmi zpřísnila. Podmínky pro práci v zemi jsou jasně vymezené a jejich porušení může skončit deportací ze země. Řada Čechů žije v Austrálii také na tzv. partnerská víza (která zahrnují i nemanželské déle trvající vztahy) a většina z nich se snaží získat statut trvalého pobytu, který zajišťuje lepší podmínky pro život v Austrálii. KRAJANSKÁ KOMUNITA MELBOURNE V komunitě jsem působila od začátku února 2014 do konce června 2014. Sokol Melbourne Historie krajanského spolku sahá do roku 1950, kdy byla založena Tělocvičná jednota Sokol v Melbourne. Dnes spolek po řadě změn funguje pod názvem Sokol Melbourne4, vydává měsíčník Kvart a sídlí v budově Národního domu (nazývaného též Sokol), který 1 Viz sčítání lidu z roku 2011. Dostupné z: https://www.immi.gov.au/media/publications/statistics/immigrationupdate/people-australia-2013-statistics.pdf 2 Zmiňuje to například Čechoaustralanka Barbara Semenov v rozhovoru pro portál Krajané.net. Dostupné z: http://www.krajane.net/articleDetail.view?id=975 3 Přehledné informace lze získat na stránkách imigračního úřadu: http://www.immi.gov.au/. 4 Webové prezentace spolku: http://www.sokolmelbourne.com.au/ a příslušná skupina na Facebooku.
spolek vlastní a ve kterém je i rozsáhlá knihovna. V Národním domě se jednou za 14 dní v úterý konají obědy pro krajany v penzi, jednou za 14 dní probíhá výuka České školy Melbourne (která byla za mého pobytu zintenzivněna na každý týden), dále se zde konají příležitostné akce (koncerty, bály, mikulášská zábava a akce školy). Budova je také pronajímána na soukromé akce. V horní části budovy Sokola je rozsáhlá knihovna, jejíž obnovu jsem započala. Jednou za 14 dní tu probíhají pravidelné obědy pro seniory, pořádané rodinou Zlatých, kterých se účastnilo okolo 20–40 lidí. Sokol Melbourne vydává měsíčník Kvart, do kterého jsem přispívala titulní stránkou a občasnými příspěvky, především to bylo médium ke zveřejňování pozvánek. Na jednotlivé události jsem zvala i prostřednictvím několika skupin na Facebooku, emailem na adresy lidí, se kterými jsem navázala kontakt, vylepením pozvánek v Domově pro seniory a Národním domě. Propagace je pro návštěvnost zdejších akcí naprosto klíčová. Neexistuje médium, které by bylo jednotně využíváno celou komunitou – starší generace obvykle preferuje měsíčník Kvart, mladší více komunikují přes Facebook, ale zdaleka nejvíce se osvědčila osobní pozvání. Proto jsem se také účastnila setkání Češek a Slovenek, tzv. „Babince”, srazů maminek z komunitních skupin (playgroup), úterních obědů pro seniory; jinou skupinu lidí lze poznat v letovisku Šumava nebo na akcích slovenské komunity. Některé větší akce 15. 3. Maškarní bál 4. 5. Večer komorní hudby s Ivanou Snaidr 17. 5. Český kvízový večer 17. 9. Vepřové hody 7. 12. Mikulášská nadílka Nedělní besedy/workshopy V Národním domě a přilehlé Galerii jsem organizovala besedy a workshopy (převážně) pro dospělé. Proběhla beseda s workshopem ke Svátku matek, přednáška s promítáním o proměnách města Prahy, dvě cestovatelské přednášky s promítáním a přednáška o tradicích Velikonoc s vyráběním. Účastnilo se okolo 7 až 15 lidí. Domov Domov je společné bydlení pro Čechy a Slováky v seniorském věku, které vzniklo z iniciativy honorárního generálního konzula Milana Kantora. Budova Domova leží v těsné blízkosti Národního domu a jeho obyvatelé byli pravidelnými návštěvníky aktivit v Sokole a Galerii. Místní lidé byli velice společenští, často jsem je navštěvovala i ve volném čase. Díky spolupráci s Michaelem Hančinem vzniklo několik videí z komunitních akcí a jeho pomoc byla také neocenitelná při boji s technikou a různých úpravách a opravách v Národním domě. Letovisko Šumava Za tento pozemek mimo ruch velkoměsta vděčí krajané páteru Peksovi. Rozlehlý pozemek (společenská jídelna, kuchyně, sociální zařízení, několik pokojů, samostatná budova kuželny, dílna a venkovní prostory) leží asi 40 km od centra Melbourne a pravidelně se zde setkávají krajané z Čech i Slovenska. Tradičně se tu konají dětské tábory organizované paní Vlastou Šustek, ale také grilování, workshopy, pracovní setkání k údržbě pozemku. Událostí se často účastní rodiny s dětmi i mladší bezdětní jednotlivci. Řadu akcí organizuje slovenská komunita (Miro Dinka, Lucie Mikulová ad.). Jedinou
nevýhodou Šumavy může být její vzdálenost od centra města. Z Národního domu trvá cesta vlakem na Šumavu až 90 minut a z výstupní stanice je nutné mít zařízený odvoz. Cesta autem trvá přibližně hodinu. Během svého působení jsem se zde podílela na setkání účastníků tábora spojeném s táborákem (29. 3.) a Májových slavnostech (3. 5.). Česká škola Melbourne (ČŠM) Škola5 se postupně rozšířila z českého hudebního kroužku pro děti na letošní 4 školní třídy (2 třídy předškoláků a 2 třídy čtenářů). Organizovaná výuka probíhá od roku 2010, kdy byla škola založena Zuzanou Vasitch. Škola vlastní rozsáhlou knihovnu (dětské knihy a příručky v češtině), okolo 700 svazků. Budova školy Škola k výuce využívá prostory Národního domu a vedlejší Galerie, které si pronajímá. Galerii spravuje český honorární generální konzul Milan Kantor. Nevýhodou Národního domu je, že se veškeré materiály k výuce musí snášet z půdy a také příprava prostoru před výukou a následný úklid zabere učiteli spoustu času. V Národním domě je k dispozici projektor s plátnem, televize a klavírní křídlo. Výuka a metodika Výuku v době mého pobytu zajišťovala ředitelka školy, dobrovolnice Petra Dadds a Renata Hazenkopfová (také správkyně knihovny) a 3 další maminky dětí jako asistentky (Denisa Dlouhá, Leona Westbury, Vendula Sekker). Přehled sobotní výuky (1x měsíčně probíhala výuka v neděli): Zpívání a hry (1–7 let): 70 minut za účasti rodičů, nejvíce se jednalo o předškoláky. Děti se učily české říkanky a písničky prostřednictvím hudby a pohybu. Doprovázela je hudební nahrávka nebo učitelka zpěvem a hrou na kytaru. Děti si při každém zpívání zakládaly pracovní list do svého zpěvníčku. Předškolní výuka (4–6 let): výuka českého jazyka, prvouka a základy psaní podle sešitů Cestička do školy a Moje první psaní. Začínající čtenáři (6–7 let): výuka čtení ze slabikáře. Pokročilí čtenáři (7–12 let): český jazyk, matematika, prvouka, hudební a dramatická výchova. Ve škole také probíhala výuka hry na zobcovou flétnu a výuka hry na xylofon. Větší akce školy: Zapojení do MDVV Lidice (Chantelle Vasitch získala čestné uznání) 6. 4. Noc s Andersenem Velká akce především pro rodiče s dětmi, do které se zapojili Češi i Slováci. Na několika místech probíhal paralelní program v češtině, slovenštině nebo angličtině, uskutečnilo se několik divadelních představení, lampionový průvod, zpívali jsme a hrály se hry. 10. 4. Prázdninové workshopy Během prázdnin proběhly dva workshopy pro děti od 4 let. Jeden jsem věnovala rozvoji hudební tvořivosti a rytmiky, představovali jsme si různá zvířata a putovali po Africe. Druhý 5 Webová prezentace školy: http://czechschool.org.au/
workshop byl poštovní. Děti vyráběly vlastní dopisní obálky, pohledy a poštovní známky, povídali jsme si o poštovních holubech i potrubní poště. 25. 5. Slavnost slabikáře, Vernisáž výstavy Květy Pacovské Škola pasovala své první čtenáře, proběhlo velké vystoupení všech dětí a také byla otevřena výstava děl ilustrátorky Květy Pacovské. Pasování čtenářů se zúčastnil mj. konzul ČR Hani Stolina. 1. 6. Den dětí 14.–15. 6. Setkání českých škol v Austrálii a na Novém Zélandu ČŠM hostila již 2. setkání českých škol, na kterém se setkaly déle fungující i čerstvě vzniklé školy a podělily se o své zkušenosti. Sešlo se 20 zástupkyň z 8 škol. Na setkání účastnice přivítal také Milan Kantor a vicekonzulka Šárka Ponroy Vamberová – podporovatelé české komunity a vzdělávacích aktivit. Česká škola Perth představila a předala putovní projekt Birlibán. V květnu jsem vycestovala na dvoutýdenní návštěvu České školy Adelaide a místního Československého klubu. S pomocí školy a klubu bylo zrealizováno několik aktivit pro děti i rodiče (seminář pro rodiče, školní výuka, karneval, odpoledne s hudbou a divadlem, kvízový večer aj.) Kurzy pro dospělé V Melbourne vyučují kurzy pro dospělé Vlasta Šustek a Zuzana Vasitch. Vyučovala jsem dva kurzy pro dospělé, výuka probíhala obvykle v prostorách Galerie. V individuálním kurzu jsme pracovali s učebnicí Step by Step 2, za kterou vděčíme DZS. Po dohodě byla výuka zaměřena na rozvoj slovní zásoby a čtení. Druhý kurz (4 dospělí) zahrnoval studenty, kteří měli minimálně jednoho z rodičů českého (slovenského) původu. Největší problémy jim činilo čtení a psaní v češtině, které se nikdy formálně neučili. Zároveň postrádali porozumění struktuře a fungování českého jazyka. Výuka byla postavena nejčastěji na tématech, která byla pro studenty podstatná (rodina, moje profese a zaměstnání, bydlení), na diskuzích, při kterých jsme rozvíjeli slovní zásobu, a na čtení textů. Využívali jsme textů a cvičení z knihy Step by Step 2, učili se české písničky a pracovali s adaptovanými texty z českých médií. Pro studenty byly klíčové momenty, kdy například konečně porozuměli konceptu „tykání” a „vykání”. Podobné nadšení v nich vzbuzovalo osvětlování tajů českého hláskosloví a pravopisu. Studenti se účastnili výuky velice nepravidelně, prakticky nešlo zadávat domácí úkoly. Nejčastějšími důvody pro neúčast byly pobyt mimo město, účast na rodinné oslavě, dovolená/školní prázdniny nebo nemoc dětí. Výuka je nicméně velice bavila, na hodinách byla neuvěřitelně přátelská atmosféra a studenti by uvítali, kdyby v budoucnu probíhaly lekce každý týden. V rámci svého pobytu jsem také navštívila Českou školičku Bayside, kterou založila paní Vlasta Šustek, a Slovenskou dětskou besedu (školu), kterou vede paní Marta Kapustová. Oběma školám děkuji za pozvání a možnost zapojit se do programu. Spolek VodaFest Krajanský spolek6 byl založen skupinou mladších lidí a od roku 2011 propojuje Čechy a Slováky. Ti jsou nejen zastoupeni ve výboru, ale podílí se i na organizaci aktivit. Hlavní 6 Webové stránky VodaFestu: http://vodafest.org/
činností spolku je každoroční festival VodaFest – zřejmě největší krajanská událost v Melbourne s velkou návštěvností. V roce 2014 byl festival přeložen na pozdější datum, a proto jsem se nemohla zúčastnit, ale podařilo se alespoň spolupracovat na organizaci Májových slavností na Šumavě. Zde se propojily české a slovenské jarní tradice v podobě workshopů, zpěvu a her. Díky spolupráci s australským houslistou si dospělí nakonec mohli zazpívat lidové písně pod vysokou barevnou májkou. Czech and Slovak Film Festival Letos proběhl 2. ročník filmového festivalu, který se po loňské úspěšné premiéře v Sydney rozšířil i do Melbourne.7 Ubytování, doprava, podmínky pro život Přestože v Melbourne funguje městská doprava (vlaky, autobusy, tramvaje), nedosahuje pokrytím ani spolehlivostí úrovně české MHD. Pokud nicméně učitel nevlastní automobil, je to často jediný způsob, jak se dostat na místo. Pro použití MHD je zapotřebí tzv. Myki karta, kterou lze dobíjet. Vlastní automobil je výhodou k nezaplacení (obstojný lze zakoupit už okolo 2 000 AUD v závislosti na náročnosti a požadavcích kupujícího). Ubytování ve městě lze pořídit okolo 200 AUD na týden za samostatný pokoj ve sdíleném domě nebo bytě. V Melbourne jsem bydlela v pokoji za 150 AUD díky kontaktu ČŠM v přijatelné vzdálenosti od Národního domu ve čtvrti North Melbourne. Ceny služeb jsou výrazně vyšší než v ČR, podobně je to i s cenami potravin (mohou být 3x i vícekrát dražší, ale i kvalitnější). Zelenina, maso, lahůdky a jiné potraviny se nejlépe nakupují na trzích (např. Queen Victoria Market v blízkosti Národního domu). Melbourne je město kosmopolitní, plné obyvatel původem z celého světa, což se odráží v místním bohatém kulturním a kulinářském dění. Historii přistěhovalectví ve státě Victoria se věnuje poutavé Imigrační muzeum, kde se dozvíme i o přistěhovalectví Čechů/Čechoslováků. Zdravotní péče je v Austrálii pro cizince (který není registrován u místní zdravotní pojišťovny) drahá, cena za zubní ošetření se může snadno vyšplhat do tisíců dolarů. Nejrozumnější je navštívit všechny lékaře před odletem do země a nakoupit léky s sebou (je záhodno mít od lékaře potvrzení v angličtině, že máte uvedené léky pouze pro svou potřebu, aby nedošlo k nedorozumění při kontrole na letišti). Pro Austrálii platí i některá specifická pravidla vztahující se k dovozu produktů do země. Melbourne je pověstné svým vrtkavým počasím a místní bez nadsázky říkají, že se tu vystřídají všechna roční období v jednom dni. V době českého léta je v Austrálii zima, ale teploty neklesají zdaleka tak nízko jako v ČR. V zimě zde bývá průměrně okolo 13 až 15 stupňů, a naopak v létě nejsou výjimkou teploty okolo 40 stupňů. Ubytování s klimatizací (potažmo topením) je nezbytné. Většině australských domů chybí zateplení, na které jsme zvyklí z ČR, a to činí potíže v létě i v zimě. Přestože jsou místní zimy výrazně teplejší než v ČR, v domech, které jsou ve stínu a nemají topení nebo klimatizaci s podobnou funkcí, je mnohdy chladněji než venku. Úspěchy, neúspěchy, problémy, doporučení Velký kus práce se podařil v sokolské knihovně, i díky dobrovolníkům, kteří mi pomáhali. Původních odhadem 4 až 5 tisíc svazků bylo vytřízeno, ponechány byly jen knihy čisté a neponičené, knihovna byla vyčištěna. Osobně za největší úspěch považuji nalezení nové knihovnice, která je zárukou toho, že se obnovená knihovna nedostane do 7 Více informací na festivalovém webu: http://casffa.com.au/
původního stavu. Po dlouhých a náročných přípravách se podařilo ve spolupráci se Sokolem zorganizovat velký český kvízový večer, jenž byl postupně zrealizován také v Adelaide a Perthu a který pro mě představoval jeden ze způsobů, jak úspěšně propojovat krajanské generace. Následně mi spolek Vodafest nabídl moderování Vodafest Festivalu, který bohužel probíhal v době, kdy jsem působila v Perthu a nedostala jsem možnost nabídky využít. Nepodařilo se mi sehnat dostatek zájemců na otevření čtenářského klubu a ani zvětšit okruh pravidelných účastníků na nedělních aktivitách v Sokole. Moji práci negativně ovlivňovaly neshody a nejednotnost v rámci komunity dané generačními konflikty i osobními zájmy, malá podpora aktivit ze strany některých krajanských organizací a neochota hledat společná řešení. Dobré vztahy se podařilo navázat především s dětmi, dospělými studenty a maminkami z playgroup nebo školy, se kterými jsem se setkávala i mimo pravidelné aktivity. Přínosná spolupráce také probíhala s neuvěřitelně činorodou a osvěžující seniorskou komunitou z Domova. Několikrát jsem mohla promluvit do českého vysílání Rádia SBS. V budoucnosti bych rozšířila výuku češtiny pro dospělé, o kterou byl v době mého působení velký zájem, a případně ji přesunula do jiné oblasti Melbourne, aby měli šanci i studenti, pro které jsou prostory Galerie příliš vzdálené. KRAJANSKÁ KOMUNITA PERTH V komunitě jsem působila od poloviny července 2014 do poloviny ledna 2015. Stručná charakteristika První velká vlna Čechů se objevila v západní Austrálii v 50. letech, v roce 1953 vznikla první komunitní organizace – Sdružení lidí dobré vůle. V roce 2013 proběhla v Perthu velká výstava s Názvem 60 Year History of Czechs and Slovaks in Western Australia, ke které byla vydána informační brožura o místní krajanské komunitě a její historii i současnosti. Je zde sídlo Honorárního konzulátu ČR. Česká škola Perth (ČŠP) Škola funguje od roku 2009, řídí ji Jitka Smith. Škola je zastřešena Českou a slovenskou asociací v západní Austrálii, ke které se hlásí. Budova školy Vyučování probíhá v prostorách základní školy ve Woodlands, kterou si škola pronajímá. V budově jsou k dispozici čtyři třídy, hala a kabinet, o prostory se dělíme s výukou dospělých a začínající slovenskou třídou (škola se bude přestavovat a slovenská třída hledat vlastní prostory). Před školou je dětské hřiště s prolézačkami a velké fotbalové hřiště, kde děti tráví přestávku nebo hrají hry. Pomůcky (s výjimkou tabulí, stolů a židlí) má ČŠP vlastní, během roku jsou uloženy ve škole, případně u jednotlivých učitelek. ČŠP má vlastní českou dětskou knihovničku, které mohou rodiče a děti využívat. Výuka V současné době škola poskytuje pravidelnou školní výuku každou sobotu, několikrát ročně nabízí všem českým i slovenským dětem účast na workshopech. O prázdninách může na základě zájmu rodičů probíhat prázdninová výuka. Školu vede ředitelka Jitka Smith, která zároveň se dvěma dalšími českými kolegyněmi vyučuje. Počet dětí se během
roku mění, je ovlivněn odletem rodičů do Evropy (nejčastěji v době evropského léta a vánočních prázdnin), a může se v tomto období snížit i na polovinu. Veškerá výuka je fakultativní, děti platí školné. Na konci letošního školního roku bylo ve škole zapsáno 35 dětí, rozdělených do 3 tříd. Z toho bylo 19 dětí ve věku 3–6 let ve třídě předškoláků, 10 dětí ve třídě čtenářů začátečníků a 6 dětí ve třídě pokročilých čtenářů (děti do 10 let). Školní výuka probíhala od 9:30 do 12:15. Předškoláci se účastnili bloku zpívání a dvou výukových bloků po 45 minutách s přestávkou a náplní podobnou MŠ v ČR. Většina dětí dobře komunikovala v češtině. Třídu vedla stálá učitelka školy Kateřina Hnědkovská. Výuka pro čtenáře probíhala ve dvou blocích (2 x 60 minut) s přestávkou na svačinu a hry. Jeden blok byl věnován dramatické výchově s paní učitelkou Anetou Kopeckou, druhý blok obsahoval výuku čtení a psaní s ředitelkou školy Jitkou Smith. Třídy se během přestávky vystřídaly a absolvovaly tak oba učební bloky. Během svého působení jsem zastupovala ostatní učitelky v době jejich pobytu v Evropě (ředitelka školy se vrátila v září) a vyučovala předškoláky nebo čtenáře, zastupovala jsem také při výuce dospělých. Po celou dobu jsem vedla nový blok zpívání (25 minut) a podílela se na přípravě divadelního vystoupení společně s učitelkami dramatické výchovy a předškoláků. Výuka byla letos výrazně ovlivněna přípravou divadelního představení, které s dětmi několik měsíců připravovala učitelka Aneta Kopecká a vyžadovala aktivní účast mě i učitelky Kateřiny Hnědkovské. Výsledkem příprav bylo velké vystoupení Trnkova Zahrada na oslavách školy v listopadu – největší školní akci roku. V rámci oslav byla předána ocenění za MDVV Lidice a nejpokročilejší žáci byli pasováni honorárním konzulem ČR Zdeňkem Cihelkou na čtenáře. Metodika Výuka čtenářů probíhá v ČŠP genetickou metodou. Často jsme využívali tabulky na psaní a písmenkové skládačky, do výuky jsem zařazovala básničky, písničky a hádanky. Školáci jsou rozděleni do dvou skupin podle pokročilosti, ale v rámci každé skupiny jsou ještě minimálně dvě úrovně, proto výuka probíhala na principu malotřídky se zadáváním samostatné práce. Hlavní používané publikace pro čtenáře: Wagnerová, J., Noll, M. Učíme se číst. Praha: SPN, 2009. (učebnice) Wagnerová, J., Václavovičová, J. Učíme se číst. Praha: SPN, 2010. (pracovní sešit) Wagnerová, J. Čítanka pro prvňáčky. Praha: SPN, 2010. Při výuce předškoláků jsme se věnovali tématům podle českého RVP pro MŠ se zařazením australských reálií, dále grafomotorice a pohybové výchově. Pracovali jsme s lidovou pohádkou i moderními texty (Čapek, Mrázková, Březinová, Andersen). Díky daru DZS jsme mohli oživit výuku krásnými jazykovými publikacemi (Žvanda a Melivo, Mařenka už říká Ř ad.) Větší akce školy: Zapojení do MDVV Lidice (workshop s Alexandrou a Sentou Shand v lednu) Noc s Andersenem (duben) Účast na Konferenci českých škol v Austrálii a na Novém Zélandu (červen) Workshopy (několikrát za rok, účast okolo 30 dětí, otevřené pro celou česko-slovenskou
komunitu) 23. 11. Oslavy 5. výročí založení školy Škola oslavila 5 let, byli oceněni první školáci, kteří vytrvali, a ti byli pasováni na čtenáře. Součástí oslav bylo divadelní představení všech školáků a učitelek Trnkova Zahrada, vystoupení čtenářů a předání cen udělených na MDVV Lidice. Předávání se zúčastnil český honorární konzul Zdeněk Cihelka a výtvarnice Alexandra Shand. Nechyběly písničky, soutěže a narozeninový dort. 30. 11. Vánoční workshop Cílem workshopu bylo navodit v dětech vánoční atmosféru a vytvořit vánoční výrobky k prodeji na Mikulášské nadílce za účelem získat finance pro školu. Na přípravách se ve svém volném čase podíleli rodiče a všechny učitelky ČŠP; věřím, že se akce stane tradicí. Česká a slovenská asociace v Západní Austrálii (klub)8 Předsedkyní je Jitka Smith, o činnosti klubu a aktivitách učitele v rámci klubu také rozhoduje 12členný výbor, který se schází obvykle jednou měsíčně. Setkání klubu jsem se pravidelně účastnila. Klub nedisponuje vlastní budovou, většina akcí se koná ve spřátelených krajanských klubech (rakouský, maďarský, asijský ad.). V úterý a čtvrtek může klub využívat komunitní místnost v Maylands, kterou sdílí s Rusy, a kde se nachází i česko-slovenská knihovna. Řada velkých klubových akcí probíhá ve spolupráci se školou a naopak, obě organizace jsou propojené vedením i dalšími členy. Klub či škola vlastní mj. projektor a promítací plátno, laptopy, tablety, tiskárnu, audio přehrávač a kytaru. Většinu z těchto pomůcek jsem využívala, a nemusela jsem proto objednávat techniku přes DZS. Asociace vydává krajanský měsíčník Klokan, na němž jsem se výrazně podílela a jenž jsem v době pobytu spolueditovala, zásobovala texty a opatřovala dětskou přílohou. Šéfredaktorkou měsíčníku, se kterou jsem úzce spolupracovala, je Lucie Vrbská. Měsíčníky jsem odesílala příjemcům. Výuka českého jazyka pro dospělé Výuka funguje pod hlavičkou klubu a koordinátorem pravidelných kurzů je Ashley Ball. Lekce pro dospělé probíhají v sobotu a v úterý. V sobotu dopoledne v ZŠ ve Woodlands v době výuky dětí (letos 4 studenti) a v úterý večer v knihovně v Maylands (6 studentů). Pravidelně jsem vyučovala skupinu úplných začátečníků v úterý (90 minut), jednou za 14 dní jsem vyučovala velmi různorodou skupinu 3 studentů (120 minut) se zaměřením na gramatiku a rozvoj slovní zásoby. Výuka se střídala ob týden s konverzací, kterou vedl Milan Kučera. Jednou až dvakrát týdně jsem vyučovala individuální začátečnickou lekci (60/90 minut). Sobotní výuku vedla Zina Pacáková a Milan Kučera. Pravidelná výuka v době školních prázdnin neprobíhá, ale někteří studenti využili možnosti zaplatit si individuální lekci navíc. Během mého působení projevilo o výuku zájem několik Australanů, kteří by se mohli od nového roku zapojit. Úterní večerní skupina (3 studenti) funguje jako malotřídka a studenti jsou zvyklí na zadávání individuální práce. Vzhledem ke 3 úrovním pokročilosti a různým potřebám jednotlivých studentů byly přípravy na takovou výuku velmi náročné, ve výuce jsem se nemohla věnovat intenzivně ani jednomu a pokroky v gramatice byly minimální. Skupinu bych v příštím roce rozdělila a nejméně pokročilému studentovi nabídla individuální lekci 8 Webové stránky asociace: www.czechslovakwa.org
nebo ho připojila k jiné skupině podobné úrovně. Metodika Kopecká, Z.: Český jazyk: učebnice pro začátečníky. Praha: Německá škola, 2006. Holá, L.: New Czech Step by Step 1. Praha: Akropolis, 2012. Holá, L.: New Czech Step by Step 2. Praha: Akropolis, 209. Holá, L.: Staré pověsti české a moravské. Praha: Akropolis, 2012. Holá, L.: Povídky malostranské. Praha: Akropolis, 2013. Holá, L.: Pohádky. Praha: Akropolis, 2013. Větší akce klubu: 16. 8. Vepřové hody Asi nejpopulárnější společenská akce klubu, na které se především jí a pije, ale také přiláká všechny generace. Na přípravě tradičního českého jídla se podílí dobrovolníci z klubu, produkty na stoly dodává mj. český sládek, česká pekárna a české uzenářství. Letos byl program obohacen ukázkou tanga a zakončen diskotékou. Po dobu hodů jsme nainstalovali putovní výstavu Jiřího Trnky, ke které jsem připravila pro návštěvníky soutěž. 3. 9. Setkání s Bohemians Přivítání fanoušků FC Bohemians, kteří v Západní Austrálii navázali na výpravu fotbalistů Bohemians z roku 1927 do Austrálie. Kromě několika dárků na krajany čekalo pohoštění a především domácí dort se znakem klubu. 27. 9. Český kvízový večer (Quiz Night) Po úpravách původní verze soutěžního kvízu se podařilo zorganizovat další kvízový večer, kterého se zúčastnilo přes 50 lidí. Kromě Čechů, Slováků a Australanů se zúčastnil i jeden tým ruský a místní hráč na balalajku potěšil soutěžící svým vstupem. 28. 10. Czech National Day Zástupkyně klubu a školy Jitka Smith a Kateřina Hnědkovská se zúčastnily slavnostní recepce spojené s oslavami výročí 28. října na Velvyslanectví České republiky v Canbeře. 31. 10.–2. 11. Halloweenské kempování Kempování je jedna z pravidelných akcí klubu a tentokrát vyšlo na Halloween. Na program jsem připravila dýňový workshop, během kterého si děti vydlabaly vlastní strašidelné dýně, a hry. Odpoledne jsme strávili na různých plavidlech na řece, ale největší úspěch měla noční bojovka, na které se polekali i rodiče. Večer jsme seděli u ohně, pekli vuřty, povídali a zpívali. 9. 11. Festival In Unison Klub společně s českým honorárním konzulem panem Cihelkou reprezentoval ČR na akci připomínající výročí pádu Berlínské zdi. Zájem veřejnosti byl mizivý, ale podařilo se nám vytvořit propagační leták o historii a aktivitách Čechů v Západní Austrálii k budoucí propagaci komunity. 3. 12. Vystoupení FCM Radegast Na pozvání Jitky Smith přiletěla z Melbourne na 3 dny cimbálová kapela z ČR. Po úspěšném koncertu měli muzikanti díky krajanům nabitý program a poznávali krásy Západní Austrálie.
13. 12. Mikulášská nadílka Odpoledne pro rodiny s dětmi, jehož hlavní atrakcí je příchod čerta, Mikuláše a anděla, kteří každému dítěti darují balíček s dárečky. Letos mohly děti soutěžit se svým vánočním přáním, vyrobit si vánoční dekorace ve výtvarné dílničce nebo s rodiči nakoupit něco z výrobků, které vyráběly v rámci školní vánoční dílny. Děti z ČŠP vystoupily s krátkým programem. Kdo měl příliš energie, mohl si ji vybít ve skákacím hradu. Čtvrteční aktivity v knihovně: Během svého pobytu jsem se snažila oživit dění v knihovně. Knihovna je vždy první čtvrtek v měsíci otevřena pro krajany, proto jsem zaktualizovala knihovní seznam, roztřídila knihy podle žánrů a vytvořila v krajanském měsíčníku rubriku Knihovníkův pozdní sběr. Knihy jsem posléze nabízela při různých příležitostech. Počet lidí, kteří by přišli každý první čtvrtek do knihovny se příliš nezvýšil, ale při jiných akcích v knihovně byla řada knih vypůjčena. Jednou měsíčně jsem organizovala promítání filmů dovezených z ČR s úvodem o době, autorech a okolnostech vzniku filmu. Počet návštěvníků byl závislý na včasné intenzivní propagaci a počtu lidí, které jsem přímo oslovila a kteří si udělali v ten den čas. I s nutností rezervace byl konečný počet diváků nepředvídatelný a při nejvyšším dosaženém počtu 19 osob se někteří cítili v malé místnosti poněkud stísněně. Promítání měla u krajanů úspěch, oceňovali také přátelskou atmosféru. Později jsem v rámci otevřené knihovny přidala Čtení v knihovně, abych představila české autory a doporučila zajímavé knihy. Účast na akci byla vždy nízká (max. 5 lidí), ale našla si své pravidelné návštěvníky. K 17. listopadu jsem připravila přednášku k připomenutí výročí Sametové revoluce a obětí komunistického režimu. Česko-slovenská komunitní skupinka pro rodiče s dětmi (playgroup) Skupinku vede Helena Tipett. Do playgroup jsem dojížděla jednou týdně a vedla program pro děti (60 minut). Většina dětí byla ve věku do 2 let. Přípravu i program mi znesnadňovala nepředvídatelnost toho, kolik dětí a v jakém věku se zúčastní, někdy také nedostatečný zájem maminek, který je u práce s batolaty nezbytný. Situace se zlepšila změnou místa, času i složení účastníků. Obvykle se program skládal ze zpívání s kytarou nebo Orffovými nástroji, pohybových říkadel, jednoduchých her a pro starší děti (předškoláky) jsem připravovala výtvarné aktivity. Ubytování, doprava Zpočátku jsem platila za ubytování v soukromí, později jsem našla bydlení vlastní přes rozsáhlý australský portál GumTree, který nabízí inzerci zdarma. Byla také možnost pronajmout si pokoj v domě u někoho z krajanů. Možností ubytování v okolí je celá řada, ovšem k prohlídkám jednotlivých ubytování je potřeba (vlastní) automobil. Podobně jako v dalších australských městech je nejpohodlnější a bohužel i nejekonomičtější cestovat autem. MHD není příliš rozsáhlá ani spolehlivá. Na pravidelné aktivity jsem cestovala převážně MHD, průměrně jsem strávila dojížděním 6 a více hodin týdně. Úspěchy, neúspěchy, problémy a doporučení Počet dětí ve škole stále roste, což je výborná zpráva. Znamená to také, že škola bude potřebovat více personálu nebo dobrovolníky (např. někdo z rodičů). Třída předškoláků (děti od 3 let) by si zasloužila asistentku, s dětmi, z nichž některé vyžadují téměř
stoprocentní dohled a pozornost učitele, se v počtu okolo 15 dětí velmi těžko pracovalo. Je to důležité i z bezpečnostního hlediska při pobytu ve škole a venku během přestávky. Ve třídách čtenářů se společně učí děti na různých úrovních pokročilosti. I těmto třídám by prospěla asistentka nebo rozdělení do homogennějších skupinek dle úrovně. Zadávání individuální práce příliš nefunguje, protože děti často nejsou schopny samostatně pracovat nebo potřebují podporu učitele. Při společných aktivitách dostanou méně pokročilé nebo pomalejší děti díky svým ostatním spolužákům málo prostoru. Jako motivace funguje pro některé děti sbírání penízků, za které si mohou na konci roku nakoupit ve školním obchůdku. Zdaleka nejlépe ale slyší a spolupracují na slovo „čokoláda“. Dobře probíhala práce s psacími tabulkami, u většiny dětí i zadávání zábavných domácích úkolů. Na sobotní výuce mě rušilo, že se neustále měnila skupina, se kterou jsem pracovala (dospělí, čtenáři, předškoláci), bylo tak těžké pracovat na něčem dlouhodobějším, od září byla velká část výuky věnována nácviku na oslavy školy/Mikuláše. Z toho důvodu jsem neměla dost času vypozorovat, zda se např. genetická metoda čtení u žáků osvědčuje. Dobrá spolupráce probíhala s ostatními učitelkami, děti i rodiče mě dobře přijali. Škola i playgroup zde plní opravdu důležitou podpůrnou roli pro české rodiče s dětmi, vládnou přátelské vztahy. Podařilo se mi nastartovat systematickou výuku zpívání a pohybových her v playgroup i u předškoláků a věřím, že i zlepšit spolupráci dětí (a ochotu spolupracovat s ostatními dětmi). Zprovoznila jsem facebookové stránky ČŠP jako další způsob komunikace s rodiči a prezentace školy. Z důvodu nízkého zájmu rodičů, letních prázdnin a odjezdů do ČR se nepodařilo zorganizovat vícedenní tábor s přespáním. Dospělí studenti byli oproti mé zkušenosti z ČR velmi motivovaní, často jsme pracovali s českými reáliemi, o které jevili velký zájem. Někteří z nich měli však bohužel vzhledem k časově náročnému a nepředvídatelnému charakteru svého zaměstnání minimální čas věnovat se češtině mimo výuku a pokroky ve výuce byly malé. Podařilo se mi představit prostory česko-slovenské knihovny novým krajanům a přilákat je na nové aktivity; kolem knihovny se vytvořil okruh zájemců, kteří se akcí pravidelně účastnili. Výbor klubu se zdál být už v polovině roku přetížen množstvím organizovaných akcí a nepodařilo se mi členy přesvědčit, že má smysl zkoušet nové formáty akcí a nabízet více aktivit, byť by stály čas jen krajanského učitele. Úspěšně jsem pracovala s dobrovolnou editorkou Klokana a podle ohlasů čtenářů se nám podařilo zlepšit grafiku i obsah měsíčníku. Ne vždy jsem získala všechny texty předem a mohla provést korekturu. Závěrem Práce učitele je do velké míry ovlivněna dobrým fungováním klubového výboru a jeho spoluprácí se školou. Učitel by měl být také dostatečně předem informován o tom, jaké akce budou v nadcházejících měsících v komunitě probíhat a jakým způsobem by se na nich mohl podílet. Akce organizované učitelem je potřeba schválit výborem dostatečně dopředu, aby je mohl propagovat. V případě školy bych ocenila pravidelné porady všech učitelek o tom, jak budou následující měsíce probíhat, které aktivity budou realizovány a kdo bude za co zodpovědný. Děkuji české komunitě v Perthu za milé přijetí a věřím, že otevřenou komunikací, společným úsilím a vzájemnou podporou lze český jazyk i kulturu dál uchovávat a šířit i v nejizolovanější metropoli na světě.
