35 „Sed taceamus et auscultemus!“ Tamtéž, s. 22. 36 Tamtéž, s. 40.
37
Est igitur aliquid in rei musicae natura, quod turbat concordantiam, quod non admittit puram diatoniam, quod vult secari et dividi.“ Tamtéž, s. 40.
38 Tamtéž, s. 41.
rých Řeků, výklad doplňuje schematickými obrazy nebeských soustav podle názorů Cicerona, Boethia, Tychona (Brahe) a Koperníka. Z jeho komentářů už vysvítá jistá opatrná skepse. Je pochopitelné, že z pohledu znalostí své doby si může dovolit mnohé kritické připomínky, dokonce i mírně provokativní otázky. Pokud zaznívají nebeská tělesa (tedy zejména planety), co by bránilo, aby se nová hudba ozývala i ze zvířetníkových a dalších souhvězdí? Vždyť na rozdíl od dřívějších dob je naše hudba chromaticko-diatonická, říká Vogt. Další otázky už si sám zakazuje.35 Dále následuje jeho podrobný výklad dobové hudební teorie. Jako vzdělaný hudebník a teoretik se nevyhýbá řešení hudebního paradoxu (sám tento termín používá)36 s komaty. Naráží na něj v kapitole o čistém ladění (An detur pura concordatio), kde mu nezbývá než konstatovat, že „v povaze hudby je něco, co narušuje ladění, co nedovoluje čistou diatoniku, co chce být řezáno a děleno“.37 Co však Bůh činí, dobře činí a dokonalé je dílo Boží. Proto snad až na nebesích, při hudbě ke slávě boží, budeme tyto proporce schopní lépe vnímat a chápat.38
Závěr Pro hudebně teologické výklady tento hudební paradox představoval dost tvrdý oříšek. Navržená vysvětlení byla různá. V době, kdy se používalo pythagorejské ladění, to nepředstavovalo zas až tak velký problém; nový výklad byl zapotřebí s příchodem každé zásadní změny. Po přijetí středotónového ladění nabízí Kepler názor, že jde o dílo boží, jehož dokonalost však dokážou vnímat v celistvosti jen hypotetičtí obyvatelé Slunce. Vynálezce cyklických temperatur Werckmeister už za tím vidí ďábla. Pro Vogta jde stále o záměr Boží; nedokonalý člověk bude toto dílo schopen vnímat až na nebesích. Jediný, kdo přináší konkrétní řešení i pro hudební praxi, je Werckmeister: temperatury, které nově navrhuje, až propagačně označuje za duchovní a dobré (Wohltemperierung) a jejich podstatu vykládá teologicky. Máme tak k dispozici svědectví, že i na počátku 18. století byla problematika hudebního ladění natolik závažná a aktuální, že bylo třeba se jí zabývat i z pohledu teologie.
Petr Koukal je vedoucím muzikologického pracoviště Slezského zemského muzea v Opavě, dále pracuje jako organolog Národního památkového ústavu. Zabývá se hudbou 17.–19. století na Moravě a ve Slezsku. Jeho hlavní specializací jsou dějiny varhanní kultury a problematika restaurování historických varhan. V posledních letech pracuje na výzkumu dějin hudebního ladění na našem území.
28 ~29
STUDIE stdie
Summary The issue of musical tuning used to be such a serious topic that it even touched the fields of contemporary philosophy and theology. The theses on the divine Harmony of the Spheres are nothing else but an applied interpretation of mathematical fundamentals of musical tuning. However, the notorious discrepancy appeared between perfect musical intervals and the possibility to organize them into a harmonic system within the octave. On one hand, there was this strong belief in the universal divine harmony of the system of celestial objects, on the other hand, the mathematical fundamentals of musical tuning had been known since the classical era and therefore it was necessary to find and define the compliance of both the systems. It was also the main objective of Johannes Kepler's work, the discovery of his three laws of planetary motion was only an incidental result. Also outstanding musical theoreticians of the Baroque times, like Athanasius Kircher and Andreas Werckmeister, dealt with a similar problem from the theological point of view. In this country, Mauritius Vogt dealt with the theme. It is obvious that the issue of musical tuning was of a fundamental importance still during the 18th century.
opus musicum 1/2013
AAntonín ntoninIIgnác gnac Stamic S tamic (1686–1765)
30 ~31
STUDIE stdie
JITKA BASTLOVÁ
d
Dosavadní stamicovské bádání je zaměřeno převážně na osobu Jana Václava. Necháme pro tentokrát stranou nejslavnějšího Stamice a seznámíme se s jeho otcem Antonínem Ignácem, německobrodským varhaníkem a zakladatelem slavného hudebního rodu.1
Antonín Ignác Stamic se narodil jako druhý ze čtyř dětí v Pardubicích 25. září 1686.2 Byl synem jircháře a později městského radního Martina Stamice a Alžběty Kuhové. Dětství strávil v Pardubicích na Pernštejnském náměstí, kde Stamicovi vlastnili dům č. p. 56. Antonín Stamic získal první vzdělání ve svém rodném městě. Pardubice měly od poloviny 16. století dvě školy, českou a latinskou. Do které z nich chodil, není známo. Miroslav Hanuš se domnívá, že od roku 1692 navštěvoval českou školu v Bartolomějské ulici, která patřila k chrámu sv. Bartoloměje, a následně studoval v letech 1698–1700 na latinské koleji s prohloubeným vzděláním.3 Doklady k této domněnce však neexistují. Je však pravděpodobné, že Antonín Stamic musel za vyšším vzděláním do nedalekého Hradce Králové, kde byla roku 1636 založena kolej s gymnáziem. Seznamy studentů jezuitského gymnázia se bohužel nedochovaly. Čím se Antonín Stamic zabýval, než se stal varhaníkem v Německém Brodě, s určitostí nevíme. V publikaci Miroslava Hanuše se můžeme dočíst, že v roce 1703 byl v Pardubicích kantorem na místní škole, varhaníkem v chrámu sv. Bartoloměje a že se uplatňoval jako výborný regenschori. Tato informace však není podložena a navíc odporuje Sakařovým Dějinám Pardubic, ve kterých se píše: „V letech 1700–1721 vychovával žáky pardubské Caspar Kozelius, jinak Kůzlovský, kantor. Pomocníkem jeho byl Adam Záborský, rodem z Nové Paky a Vít Kelský, který r. 1715–1717 nazýval se již také kantorem.“4 Z počátku 18. století známe jména varhaníků působících v Pardubicích. Jednalo se o varhaníka Samuela Michala Gutmanna, který na varhanické místo nastoupil po Rudolphu Uhlíkovi v roce 1688. Po Samuelu Michalu Gutmanovi pokračoval ve varhanické tradici syn Samuel, který v Pardubicích působil až do svého skonu v roce 1752. Mladý Stamic mezi varhaníky uveden není. Je možné, že byl pouze varhanním pomocníkem. Otázkou však nadále zůstává, zda vůbec působil v Pardubicích, než mu děkan Seidl nabídl varhanické místo v Německém Brodě. Z dochovaných přímých pramenů o tom nemáme žádné záznamy. Kdyby vypomáhal ve škole nebo při městském kostele, dochovaly by se pravděpodobně o jeho osobě alespoň drobné zmínky. Rok příchodu Stamice do Německého Brodu není přesně znám. Jisté však je, že se děkan Seidl hodně snažil, aby varhanické místo získal právě Antonín
opus musicum 1/2013
1
Studie vychází z autorčiny magisterské práce. Viz Bastlová, Jitka: Antonín Ignác Stamic, působení hudebního rodu Stamiců a děkana Seidla v Německém Brodě. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2011.
2
Nejstarším synem byl Bernard Stamic, u kterého se také projevilo hudební nadání. V litoměřickém archivu se dochovala jeho píseň. Po Antonínovi Ignáci Stamicovi se narodily ještě dvě dcery, Kateřina a Anna.
3
Hanuš, Miroslav: Český muzikant Jan Václav Stamic (1717–1757). Východočeské muzeum a Historický klub, Pardubice 1997, s. 14.
4
Sakař, Josef: Dějiny Pardubic nad Labem. I–IV díl. Pardubice 1927, s. 140.
5
Pospíšil, Antonín: Kolem Jana Václava Stamice. Havlíčkův Brod 1947, s. 20.
6
Tamtéž, s. 20.
7
Tamtéž, s. 22.
8
Tamtéž, s. 23.
9
Petr, František: Stamitzové. Zprávy Městského musea v Německém Brodě. Německý Brod 1922/23, s. 68.
10
Štědroň, Bohumír: Český kůrový inventář z roku 1768 v Havlíčkově Brodě. Hudební nástroje 1972, roč. 9, č. 6, s. 194.
11
Pospíšil, op. cit., s. 31.
12
Státní okresní archiv Havlíčkův Brod (SOkA HB), fond Stamic Jan Václav, nezpracovaný fond.
13
Portrét Kateřiny Barbory Kobzinové, portrét děkana Seidla a dva protějškové obrazy.
Stamic z Pardubic.5 Okolo roku 1710 prosadil děkan Seidl svým vlivem jeho ustanovení varhaníkem při brodském kostele.6 První čtyři roky pobytu v Německém Brodě bydlel Stamic v naturálním bytě pod hlavním kostelem společně se zvoníkem, kostelníkem a hrobníkem.7 V roce 1714 se oženil s Rozinou Klarou Boëmovou. Nevěsta byla ze šlechtického rodu a její nevlastní matka společně s nevlastním otcem patřili k nejzámožnějším rodinám ve městě. Uzavřením sňatku se stal Stamic měšťanem Německého Brodu, v městských knihách a matrikách je nazýván urozeným pánem.8 Varhanické místo zastával nejméně deset let po tom, co se stal měšťanem, patrně do roku 1725. V tu dobu byl zvolen do městské rady.9 Funkci městského radního plnil po dobu čtyřiceti let (1725–1765) až do své smrti. Bohumír Štědroň se domnívá, že byl Stamic varhaníkem až do roku 1730, tedy do doby, kdy koupil kupecký Podle bádání Antonína Pospíšila se manželé Stamicovi krám.10 rok po sňatku přestěhovali do domu Rejnovského, č. p. 160 na německobrodském náměstí.11 Dům patřil záduší děkanského kostela a děkan Seidl byl ke Stamicovým velice vstřícný. V domě bydleli dříve, než byla schválena kupní smlouva ze strany církevních a světských vrchností. Smlouva o koupi domu byla sjednána až 20. března 1719: „Antonín Steimicz měštěnín a varhaník královského města Brodu Německého kupuje sobě, Rozině manželce, dědicům a budoucím svým [...] grunt na Rynku [...] s várečným a jiným vším právem [...] od záduší hlavního chrámu Páně.“12 Dům stál 500 kop míšeňských. 300 kop Stamic zaplatil a 200 kop splatil ve třech letech. V roce 1730 Stamicovi dům prodali za 725 zl. r., protože Rozina Klara Stamicová zdědila po své maceše Kateřině Kobzinové nárožní dům na německobrodském náměstí č. p. 48 v ceně 800 zl. K domu náležel kupecký krám s bohatým skladem zboží za 1500 zl. 46. kr., který spláceli po 300 zl. r. ročně. Kromě funkce v městské radě se tedy začal Antonín Stamic od roku 1730 věnovat i kupecké činnosti. V roce 1732 zakoupil po Kateřině Kobzinové pole a louky za 1260 zl. r. K těmto pozemkům připojil pozemky odkázané paní Rozině Klaře. Toto polní hospodářství se stalo největším ve městě. Kromě výše uvedených činností se Stamic věnoval i malířství. První zmínka o jeho malířské činnosti je dochována z roku 1715, kdy domaloval fresku klášterní lékárny. Dochovalo se několik obrazů, které jsou dnes uloženy v depozitáři havlíčkobrodského muzea.13 Zachovány jsou i jeho fresky zdobící kostely v Havlíčkově Brodě i okolí. Počátkem ledna 1735 zemřela Rozina Klara Stamicová. Vdovec Antonín Stamic zůstal se sedmi dětmi sám. Nejstaršímu synovi Janu Václavovi bylo sedmnáct let a studoval první ročník filozofie v Praze. Josef František byl patnáctiletý a končil studia v Jihlavě. Antonínu Tadeášovi bylo třináct let a navštěvoval gymnázium v Jihlavě. Jedenáctiletý Václav Jan navštěvoval v době
32 ~33
STUDIE stdie
matčina úmrtí německobrodskou partikulární školu. Dceři Rozině bylo šest let, Marii byly necelé čtyři roky a Anna neměla ještě ani dva roky. Je zřejmé, že Antonín Stamic potřeboval po smrti manželky výpomoc v rodině. Dá se předpokládat, že neutěšenou situaci ve svém domově zachraňoval i nejstarší syn Jan Václav, který kvůli tomu nedokončil Dva a půl roku po smrti Roziny Stamicové se pražská studia.14 Antonín Stamic oženil podruhé. Jeho manželkou se stala Voršila Meantová, příbuzná děkana Seidla. Finanční poměry rodiny se po druhém sňatku značně zhoršily, neboť sedm dospívajících dětí silně ovlivnilo rozpočet rodiny. Antonín Stamic svým potomkům zřejmě vycházel vstříc a chtěl pro ně jen to nejlepší. Studium synů zajisté nebylo levné. Tíživou finanční situaci se Stamic snažil řešit půjčkami z kostelních fundací. V gruntovní knize města jsou zapsány dvě jeho obligace na 1700 zl. uzavřené 15. ledna 1750. Obligace na 100 zl. je ze dne 16. října 1750 a v roce 1751 si vypůjčil ještě 60 zl. Situace došla tak daleko, že roku 1756 rozprodal část polí a luk. Antonín Stamic zasedal v hospodářském direktoriu města, které kontrolovalo německobrodské finanční a hospodářské záležitosti. Jeho podpis nalezneme například na zápisu z jednání 19. října 1737.15 V padesátých letech 18. století se stal inspektorem účtů kostela sv. Vojtěcha. V knize příjmů a vydání jmenovaného kostela nalezneme jeho podpisy od roku 1751 do roku 1759. Od roku 1757 se začal podepisovat jako „Antonín Hinek“, jméno Ignác si tedy počeštil. V tomto ohledu je nutné dodat, že počešťování jména Ignác v druhé polovině 18. století nebylo obvyklé a otázkou zůstává, proč tak učinil. Antonín Ignác Stamic zemřel ve vlastním domě 19. prosince 1765 ve věku 79 let. Čtvrtého dne byl pochován na hřbitově u děkanského kostela vedle své první manželky. Zůstaly po něm dluhy z vypůjčených kostelních fundací a dlužnou částku splatili po jeho smrti dědicové.
14
Jan Václav studoval v Praze na dvouleté filozofii. Do prvního ročníku prokazatelně nastoupil ve školním roce 1734/1735 (viz Sochr, Jiří: Jan Václav Stamic život a dílo, 1717–1757. Okresní vlastivědné středisko-muzeum a Okresní archiv, Havlíčkův Brod 1967, s. 15.). Ve školním roce 1735/1736 a v seznamu graduovaných studentů v roce 1736 však jméno Jana Václava nefiguruje. (viz Klíma, Stanislav Václav: K výročí hudebníka Jana Václava Antonína Stamice (1717–1757). Vlastivědný sborník Havlíčkobrodsko sv. 14. Okresní vlastivědné muzeum, Havlíčkův Brod 1998, s. 59).
15
Protokoly jsou uloženy ve Státním okresním archivu Havlíčkův Brod v knize protokolů hospodářského direktoria (Hanuš, op. cit., s. 26).
16
SOkA Havlíčkův Brod, fond Archiv města Havlíčkův Brod, AM 43, kn. 43.
Závěť Desátého prosince 1765 sepsal Antonín Stamic poslední vůli. Závěť je napsána česky, devět dnů před jeho smrtí. Opis testamentu se nalézá ve Státním okresním archivu v Havlíčkově Brodě v knize závětí Liber Testamentorum na stránkách 236–243 a je zapsán německou novogotickou kurzívou. „Kšaft nebožtíka Pana Antonína Ignáce Stamice – radního“ byl prezentován v městské radě před dědici 13. ledna 1766. Pod závětí je podepsán Antonín Ignác Stamic a dožádaní svědkové s připojenou pečetí: Jan Leopold Čermák, František Jan Straka a Jan NepoV závěti se dočítáme, že žádá být pohřben vedle muk Wentzl.16 nebožky manželky Roziny v hrobce rodiny Neuwirtovy. Dozvídáme se
opus musicum 1/2013
17
SOkA Havlíčkův Brod, fond Děkanský úřad Havlíčkův Brod, Fú 8/1, č. 3, fol. 274r.
18
NA Praha, I. oddělení, fond ČG, sign. ČG Publ. 1765–73. Převod pozůstalosti Antonína Ignáce Stamice, fol. 2–5, 10–11.
rovněž, že druhá manželka Voršila (Uršula) má dožít v malém pokojíčku (na výminku) v domě, který odkazuje synu Václavovi. Kdyby se Václav nechtěl domu ujmout, připadá dům synu Josefovi. V testamentu je psáno, že každé z dětí získalo mateřský podíl 100 zlatých. Stamic dále zakládá fundaci na pět čtených mší, rozděluje peníze, připomíná, co zaplatit, aj. Poslední strana testamentu je věnována rozdělení hmotného majetku a věcí. Manželce Voršile odkázal krucifix svého zemřelého bratra Bernarda a jím (Antonínem Ignácem) namalovaný obraz. Manželku žádá, aby na něj vzpomínala modlitbou. Ostatní věci a obrazy mají být spravedlivě rozděleny. V německobrodské pamětní knize Matrix Ecclesiae nalezneme k úmrtí Antonína Stamice zápis Instrumentum fundationis Stamitziana (N 48).17 Jedná se o založení věčné fundace na pět čtených mší podle jeho závěti. Fundace je zapsána česky a podepsána německobrodským děkanem a synem zesnulého Antonínem Tadeášem Stamicem. Datováno do roku 1767, dva roky po smrti Antonína Stamice. Z listin, které se vztahují k závěti Antonína Stamice, se v Národním archivu v Praze dochovaly tři pramenné dokumenty. Prvním je žádost kurfiřtského vládního rady v Mannheimu ze dne 30. května 1769 o převod pozůstalosti po zemřelém do Mannheimu, druhým je přípis Kurfiřtského hudebního štábu s podpisy Františky Stamicové, Karla Stamice a Antonína Stamice datovaný ve Schwetzingenu 9. května 1769. Třetím pramenem je přípis krajského úřadu v Čáslavi zemskému guberniu v Praze ze dne 27. července 1769 ve věci převodu pozůstalosti po Antonínu Stamicovi do Mannheimu.18
Varhaník a člen literátského kůru
19
SOkA Havlíčkův Brod, fond Stamic Jan Václav, nezpracovaný fond.
20 O německobrodském děkanovi Janu Křtitelovi Seidlovi bude napsána samostatná studie. 21
Sochr, Jiří; Sochrová, Marie: Havlíčkův Brod a okolí. Gradat, Havlíčkův Brod 1992, s. 27.
S jistotou víme, že Antonín Stamic byl varhaníkem. V dochovaném opisu trhové smlouvy je uveden jako „[...] varhaník královského města Brodu Německého [...] z ohledu věrné při témž chrámu Páně varhanické služby [...]“.19 Do Německého Brodu přišel na pozvání děkana Seidla, který byl velikým milovníkem hudby a ve svém působišti chtěl provozovat hudební produkce na vyšší úrovni. Za jakých okolností poznal děkan Seidl Stamice, nevíme. Možná při návštěvě Pardubic, nebo na doporučení třetí osoby.20 Varhaníkem byl Stamic v Německém Brodě patrně od roku 1710. Přesné datum jeho příchodu z Pardubic není známo. Současně s ním byl podle Jiřího Sochra přítomen v Německém Brodě varhaník Jan Tám, který v roce 1712 zemřel.21 Uvážíme-li, že Stamic byl varhaníkem nejspíše do roku 1725,22 zjistíme, že varhanické místo zastával téměř patnáct let. Podívejme se na situaci kůru děkanského kostela v Německém Brodě z organologického
34~35
STUDIE stdie
hlediska. Nacházely se zde dvoumanuálové varhany s pozitivem z roku 1641, které postavil pražský varhanář Pavel Rosol. Druhý kůr, literátský, byl osazen varhanami v roce 1720. V inventáři kůru německobrodského kostela z roku 1768 je pod číslem 39 napsáno: „Libellus tonorum ad hac Cantionalia pro Organista.“ Podle Bohumíra Štědroně23 jde patrně o rukopis, který vypracoval některý z německobrodských varhaníků jako pomůcku pro hru na varhany. Zda byl autorem knížky Antonín Stamic, se už nedozvíme, neboť se rukopis nedochoval. Z liturgických knih se na kůru za jeho působení nacházel jeden misál, breviář a český kancionál.24 Plat varhaníka Antonína Stamice se dozvídáme ze zprávy sepsané v roce 1713 děkanem Seidlem: „[...] varhaník 60 fr. služby, 6 korců žita.“ Stamic na literátském kůru pravděpodobně vypomáhal jako varhaník od roku 1720.25 Doklady o jeho činnosti na literátském kůru v době působení v děkanských službách však neexistují. Kdy se stal členem bratrstva, nelze z pramenů zjistit. První přímá zmínka o Stamicovi jako členovi bratrstva pochází až z roku 1758, kdy probíhala volba rektora, respektive obnova představenstva bratrstva. Antonín Stamic získal v bratrstvu funkci druhého asistenta. V zápisu jsou uvedena i jména varhaníků. Druhý varhaník je totožný s varhaníkem působícím na figurálním kůru. Z toho vyplývá, že varhaník figurálního kůru bratrstvu vypomáhal. Stamic jako vypomáhající varhaník nebyl za služby na literátském kůru placený. V knihách příjmů a vydání organista figuruje až od roku 1749. Antonín Stamic je společně se svým synem Antonínem Tadeášem zapsán také jako člen bratrstva Anděla strážce v Úsobí.26 Do bratrstva vstoupil 15. června 1747.
22 Od roku 1725 je psán jako městský radní. V 18. století jsou zprávy o varhanících v Německém Brodě s četnými mezerami. Víme, že před Antonínem Ignácem působil Jan Tám. Varhaníkem z let 1749–1750 je uváděn Karel Schön, který pravděpodobně nastoupil na varhanické místo po Stamicovi. Z šedesátých let 18. století je znám Václav Doubrava. Z konce 18. století a počátku 19. století stojí za pozornost jméno Karolo Stross, od kterého se dodnes dochovalo několik chrámových kompozic.
Kantor, učitel hudby a regenschori
26 V roce 1715 vybudoval nad Úsobím vlastním nákladem farář D. Dvořák kapli Andělů strážných, při které vzniklo zmiňované bratrstvo. Výnosem císaře Josefa II. byla kaple v roce 1783 zrušena. (Sochr, Jiří: K otázce datování německobrodské cesty J. V. Stamice. Vlastivědný sborník Havlíčkobrodsko sv. 7. Okresní vlastivědné muzeum, Havlíčkův Brod 1993, s. 12).
V literatuře se první nepřímá zmínka o Antonínu Stamicovi nachází v hudebním cestopise Charlese Burneyho. Burney cestoval 16.–18. září roku 1772 po císařské silnici z Vídně do Prahy a dále do Drážďan. Cesta vedla přes Německý Brod, kde Burney navštívil triviální školu. Burney byl velikým obdivovatelem Jana Václava Stamice a blíže v cestopise uvedl: „Čas od času se v těchto venkovských školách objeví skutečný genius, jako např. v Německém Brodě, v rodišti slavného Stamice. Jeho otec byl kantorem při městském kostele a Stamic, později tolik proslavený jako houslista i skladatel, byl vychován v obyčejné obecné škole mezi chlapci průměrně nadanými, kteří žili a umírali neznámi.“27 V roce 1713 byla sepsána Janem Křtitelem Seidlem tabella německobrodského děkanství, která je v přepisu uvedena J. Borovičkou. O stavu školství se ve zprávě píše: „Školy, jež mistrem školním zaopatřené jsou a jak? 1
opus musicum 1/2013
23 Štědroň, Bohumír: Český kůrový inventář z roku 1768 v Havlíčkově Brodě, op. cit., s. 194. 24
SOkA HB, fond Děkanský úřad Havlíčkův Brod, Fú 8/60, Fú 8/25, č. 62, č. 117.
25 V tomto roce byly na literátský kůr instalovány varhany (Myška, Rudolf: Varhany v okrese Havlíčkův Brod. Vlastivědný sborník Havlíčkobrodsko sv. 13. Okresní vlastivědné muzeum, Havlíčkův Brod 1997, s. 56).
27
Burney, Charles: Hudební cestopis 18. věku. Státní hudební vydavatelství, Praha 1966, s. 279.
28 Borovička, J.: Stav děkanství Německobrodského na začátku XVIII. století. Zprávy Městského musea v Německém Brodě. Německý Brod 1916, s. 61.
29 Tamtéž, s. 67. 30 Trojan, Jan: Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 2000, s. 78.
31
Klíma, Stanislav Václav: K výročí hudebníka Jana Václava Antonína Stamice (1717–1757). Vlastivědný sborník Havlíčkobrodsko sv. 14. Okresní vlastivědné muzeum, Havlíčkův Brod 1998, s. 54.
32 Narozen ve Vysoké u Německého Brodu v roce 1708. 33 Dlabačovo tvrzení není podloženo, zmínka o Lukáši Lorenzovi nebyla v německobrodských pramenech nalezena. Mohl být školním rektorem po Janu Jelínkovi. V Pamětech kantora Jelínka se objevuje jméno Václava Lorence (rodáka německobrodského, měšťana čáslavského), který byl kmotrem Jelínkovu synovi
škola, mistrem školním zaopatřena jest, též dvouma mládenci k cvičení mládeže [...] Školy aneb školní mistr: Školní mistr má služby 30 fr., od obce na svou potravu 30 fr., 3 strychy žita, každého týdne 2 pecny chleba ze špitále, dva mládenci jeden každej 32 fr., 1 pecen chleba do týPodle výše uvedené hodne, varhaník 60 fr. služby, 6 korců žita.“28 zprávy z roku 1713 nelze s jistotou tvrdit, zda byl Stamic někdy kantor ve smyslu učitele na triviální škole. Od roku 1708 až do roku 1716 je znám jako německobrodský kantor Jan Jindřich Jelínek. Kdo nastoupil na učitelské místo po Jelínkovi, není známo. Antonín Stamic v dochovaných pramenech není nikdy jmenovitě zapsán jako kantor, ale jen jako varhaník nebo urozený pán. S největší pravděpodobností se při německobrodském děkanství nacházeli čtyři lidé starající se o školu. Mistr, dva mládenci a varhaník. Následující zpráva toto dokazuje: „Školní mistr: Nětco málo od funusu, poněvadž na štiry díly se rozděluje [...] Při městském kostele je dobře vystavěná škola, kde bydlí kantor s dvěma mládenci, a mládež se v ní vyučuje psaní, čtení a musice.“29 Jiří Sehnal zastává názor, že varhaník jen výjimečně vyučoval.30 To však nevylučuje případný podíl varhaníka na řízení liturgické hudby. Za pravdu lze dát Klímovi, který ve svém článku k Antonínu Stamicovi uvádí: „Byl to muž několika povolání a mnohostranných zájmů: hudebník, varhaník, regenschori, kantor (tj. řídící kostelního zpěvu, nikoli učitel či rektor školy, jak uvádějí někteří lexikografové pravděpodobně chybnou interpretací povolání „kantora“), malíř a kupec.“31 V období baroka bylo v menších českých městech obvyklé, že školní mistr nebo mládenec zastával i funkci varhaníka. V Německém Brodě to však mohlo být díky Janu Křtiteli Seidlovi jinak. Svojí pravomocí mohl Stamice zbavit povinnosti školské služby a ustanovit ho varhaníkem a vedoucím kůru. Mohl na škole působit pouze jako učitel hudby. Antonín Stamic vyučoval hudbě při děkanském kostele. Jeho žákem byl pravděpodobně i Jiří Čart, jemuž Stamic poskytl základy hudebního vzdělání a hry na housle, které si Čart později prohloubil v Praze.32 V Dlabačově slovníku je u hesla Hudební vzděo Jiřím Čartovi uveden jako učitel Lukáš Lorenz.33 lání poskytl Antonín Stamic i svým potomkům. Nejstarší Jan Václav byl houslistou a u otce získal i základy komponování. Janovy první skladby byly církevního rázu a odrazil se v nich patrně otcův vliv. Antonín Tadeáš se učil hře na violoncello a nejmladší Václav Jan hrál na housle. U syna Josefa Františka převládl malířský talent, přestože nepochybně i on získal základy hudební vzdělání od svého otce. Synové Jan Václav a Antonín Tadeáš prohloubili své hudební znalosti v Jihlavě na jezuitském gymnáziu. Václav Jan navštěvoval nově založenou latinskou školu v Německém Brodě, v níž se o výuku staral řád bosých augustiniánů. Antonín Stamic byl, jak se zdá, dosti všestranným hudebníkem. Vyučoval nejen hru
36 ~37
