Zápis ze setkání členů Entomologického klubu při Labských pískovcích dne v restauraci U Málků v Děčíně

Zápis ze setkání členů Entomologického klubu při Labských pískovcích dne 23.11.2013 v restauraci „U Málků“ v Děčíně Šestnáctého setkání našeho klubu se zúčastnilo 22 členů (pořadí dle prezenční listiny: Trýzna M., Blažej L., Benda P., Ševčík V., Vonička P., Moravec P., Ritschel G., Lust Z., Černý J., Pokorný J., Moravec J., Malík L., Svadbík P., Čapek L., Michalega M., Kadlec J., Marschner R., Říha R., Phoenix J., Matúšových P., Schön K. & Rejl S.) a 5 hostů (Tutková J., Honců M., Brůha P., Budský Fr. a Žemlička M.). Omluvu pro časovou zaneprázdněnost a lítost nad neúčastí zaslali kolegové L. Purchart, V. Kopecký, J. Spružina a Š. Hofmeister; M. Jeremies tou dobou předsedal na setkání německých entomologů a 3 členové našeho Klubu zaslali své pozdravy přímo z entomologické expedice z daleké Bolívie (P. Baňař, O. Šafránek a V. Ryjáček). Na již tradičním místě v Restauraci „U Málků“ v Děčíně přivítal místopředseda klubu L. Blažej všechny přítomné členy a poděkoval všem za hojnou účast.

Během kolování prezenční listiny bylo požádáno o aktualizaci a doplnění kontaktních údajů. Ani letošní setkání neproběhlo bez přijetí nových členů. Páni kolegové M. Honců a P. Brůha byli po projevení zájmu jednomyslně přijati. V současné době má tak EK již 36 členů. Správnou poznámku z hlediska členství v našem EK opětovně vznesl P. Benda. Ta se týkala nutnosti spolupráce všech členů EK na výzkumu entomofauny Českého Švýcarska (Labských pískovců). Zdůraznil, že jen díky aktivní činnosti jednotlivých členů EK na zájmovém území je náš Klub dynamickým a perfektně fungujícím sdružením. Veškeré tyto požadavky doposud všichni členové splňují. P. Benda v této souvislosti rovněž vyzval k oslovování dalších především mladších potenciálních členů a členek. M. Trýzna vyslovil velký až bezbřehý dík L. Blažejovi za editaci Listů EK při Labských pískovcích. Dodal, že bez nevšední obětavosti a píle by Listy nebyly tak skvěle vyvedené, jak se Lukášovi opětovně podařilo. Zároveň všechny členy vyzval k publikování a nabídl maximální výpomoc ze strany redakční rady. Tradičně se rokovalo nad přípravou příštích Entodnů EK. L. Blažej zhodnotil předešlé jako klasicky chladné, tentokrát opravdu s mizerným

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 14 (2014)

počasím, mizernějším než kdykoliv jindy, ale jako vždy, s potěšujícím výsledkem. Z hlediska plánování následujících Entodnů EK byly podány návrhy na uskutečnění přímo v NP České Švýcarsko a významných navazujících areálech a na Českolipsko. V hlasování nakonec převážil národní park v termínu přelom května a června. V závěru oficiální části setkání pronesli P. Benda a M. Trýzna velmi zdařilou prezentaci o entomologické výpravě na Madagaskar. Zapsal: M. Trýzna

První z lokalit opět poskytla skvělé možnosti sběru hmyzu, vč. květního. To v hojné účasti a v širokém pokryvu cílových skupin hmyzu vytvořilo hezký výčet zachycených druhů, jenž jsou přílohou tohoto příspěvku. Sběr byl soustředěn na kvetoucí okoličnaté s plejádou tesaříkovitých brouků (vč. Pachyta quadrimaculata a různé aberace Pedostrangalia pubescens), hymenopter (vč. zajímavých druhů kutilek Ectemnius rubicola a E. lituratus) a dipter. Carabidologická část exkurze se věnovala ripikolním broukům Křinice (nejvýznamnějším zachyceným druhem byl Bembidion monticola). Krátký přejezd k hraničnímu přechodu byl sice drobnou změnou lokality, ale zachycená diverzita byla prakticky stejná. Po přejezdu v době okolo oběda se účastníci sešli na vrchu Mlýny u Vysoké Lípy, kam dorazili také ostatní opozdilci M. Michalega, P. Brůha a M. Wisura (celkový počet účastníků Dnů EK tak vzrostl na rovných 20). Lokalita je známá především díky jedinečnému výskytu kobylky Pholidoptera aptera bohemica Mařan, 1953. Tato byla v desítce kusů, skoro rovnoměrném poměru pohlaví, zachycena fyzicky a dle hlasových projevů sledována v minimálně dvojnásobném množství. Ing. M. Trýzna poreferoval o výzkumech našich předních specialistů zaměřených na tento taxon a poté se účasníci EK opět rozběhli po svých zájmech. Přítomnost osluněných torz buků na okraji lesa vyzývala k sběru hymenopter a okolní porosty k prosevům a drobným dřevařským pracím. Před odjezdem litoměřické rodinky Moravců jsme provedli ještě kompletní společné foto. V těchto hodinách už se myšlenky všech chýlily ke kuloárním sběrům… Druhého dne, ve slunném a již velmi horkém ráně, se rozjížděla část exkurzantů vstříc rodinám a víkendům a zbytek se rozhodl pro schlazení v inverzních roklích Tiché soutěsky. Jelikož již pokročilá sezona, a horké počasí nepřálo hmyzu, byla exkurze provedena alespoň turisticky. V těchto

Entodny EK 2014 NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce Lukáš BLAŽEJ, Jindřich ČERNÝ, Pavel MORAVEC, Josef KADLEC, Zdenek LUST, Jiří PREISLER, Pavel VONIČKA & Matěj WISURA Výročním 10. Entodnům EK popřálo krásné počasí, což se odrazilo nejen na hojné účasti, ale také výsledcích zachycených druhů. Vše v souhře změn v organizaci (úplná eliminace L. Blažeje z jejich režie = hezké počasí) a odeslání pozvánky na poslední chvíli (uvést datumy odeslání pozvánky a termínu entodnů). V pátek 18.7. ráno se tedy na Správě NP České Švýcarsko v Krásné Lípě sešlo 10 členů a 4 hosté, kteří se již nevešli do malé zasedací místnosti, a proto se celé oficiální zahájení a organizační obřad u kávy sehrálo v zasedačce velké! Výběr lokalit byl celkově situován do území NP s zaměřením na snadné parkovací i rozptylové podmínky účastníků i možnosti v zachycení širokého spektra hmyzích skupin (okolí Brtnického mostu v Zadní Doubici a prostor okolo hraničního přechodu pro pěší), a na specifickou populaci kobylky Pholidoptera aptera bohemica na vrchu Mlýny.

2


Apatura iris (Linnaeus, 1758) Coenonympha pamphillus (Linnaeus, 1758) Aphantopus hyperantus (Linnaeus, 1758) Maniola jurtina (Linnaeus, 1758) Crambidae Crambus lathoniellus (Zincken, 1817) Agriphila straminella (Denis & Schiffermüller, 1775) Pleuroptya ruralis (Scopoli, 1763) Erebidae Callimorpha dominula (Linnaeus, 1758)

místech již Entodny opustili členové Bynovské sekce a odvážní šluknovští zamířili na poslední část dnů – exkurzi na zmijí farmu ve Varnsdorfu. Zde za zvuku bouracího kladiva a chlazeného lahvového piva byly letošní Entodny EK 2014 prohlášeny za velmi zdařilé. Foto L. Blažej Příloha I. Seznam zachycených druhů

Coleoptera Carabidae Agonum fuliginosum (Panzer, 1809) – JK (Lx det.), PM, PV Agonum viduum (Panzer, 1796) – PM, PV Asaphidion flavipes (Linnaeus, 1761) – PM Bembidion articulatum (Panzer, 1796) – PM, PV Bembidion bruxellense Wesmael, 1835 – JK (Lx det.), ZL (Lx det.), PM, PV Bembidion lunulatus (Geffroy in Fourcroy, 1785) - PV Bembidion mannerheimii (C.R. Sahlberg, 1827) - PV Bembidion monticola Sturm, 1825 – JK (Lx det.), PM, PV Bembidion tetracolum Say, 1823 - JK (Lx det.), ZL (Lx det.), PM, PV Bembidion tibiale (Duftschmid, 1812) - JK (Lx det.), ZL (Lx det.), PM, PV Clivina collaris (Herbst, 1784) – PM, PV Elaphrus cupreus Duftschmidt, 1812 - PV Harpalus latus (Linnaeus, 1758) – PM Loricera pilicornis (Fabricius, 1775) – JK (Lx det.), PM, PV Paranchus albipes (Fabricius, 1796) – JK (Lx det.), PV Platynus assimilis (Paykull, 1790) - PV Pterostichus melanarius (Illiger, 1798) - PV Pterostichus nigrita (Paykull, 1790) – PM, PV Trechus obtusus Erichson, 1837 - JK (Lx det.), ZL (Lx det.), PM, PV Trechus pulchellus Putzeys, 1846 – JK (Lx det.), PM, PV Trechus secalis (Paykull, 1790) – PM, PV Trechus splendens Gemminger et Harold, 1868 – PM, PV Trichotichnus laevicollis (Duftschmid, 1812) - PV Staphylinidae Bledius talpa (Gyllenhal, 1810) - PV Gabrius breviventer (Sperk, 1835) – PM Lathrobium longulum Gravenhorst, 1802 – PM, PV Lesteva punctata Erichson, 1839 – PM Omalium rivulare (Paykull, 1789) - PV Philonthus rotundicollis (Ménétriés, 1832) – PM

Použité zkratky: JČ – J. Černý, JK – J. Kadlec, Lx – L. Blažej, ZL – Z. Lust, MM – M. Michalega, PM – P. Moravec, JP – J. Preisler, PV – P. Vonička, MW – M. Wisura, VMG CL – Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, SČM LBC – Severočeské muzeum v Liberci. ·

Krásná Lípa – Kyjov, Kyjovské údolí, Zadní Doubice (ZaDo), Brtnický most (BrMo), 18.7.: Lepidoptera U všech nálezů platí JČ lgt. et det.

Nepticulidae Stigmella microtheriella (Stainton, 1854) Bohemannia pulverosella (Stainton, 1849) Gracillariidae Cameraria ohridella Deschja & Dimic, 1986 Phyllonorycter blancardella (Fabricius, 1781) Phyllonorycter froelichiella (Zeller, 1839) Phyllonorycter nicellii (Stainton, 1851) Phyllonorycter rajella (Linnaeus, 1758) Phyllonorycter geniculella (Ragonot, 1874) Argyresthiidae Argyresthia goedartella (Linnaeus, 1758) Pterophoriidae Pterophorus pentadactyla (Linnaeus, 1758) Tortricidae Celypha lacunana (Denis & Schiffermüller, 1775) Hesperiidae Ochlodes sylvanus (Esper, 1777) Pieridae Pieris brassicae (Linnaeus, 1758) Nymphalidae Araschnia levana (Linnaeus, 1758)

3

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 14 (2014) Quedius fuliginosus (Gravenhorst, 1802) – PV Quedius umbrinus Erichson, 1839 - PV Rugilus rufipes Germar, 1836 – PM Stenus bimaculatus Gyllenhal, 1810 – PM, PV Stenus boops Ljungh, 1804 – PM, PV Stenus humilis Erichson, 1839 – PM, PV Stenus picipes Stephens, 1833 – PM Tachinus signatus (Gravenhorst, 1802) – PM, PV Elateridae Hypnoidus riparius (Fabricius, 1792) – PM, PV

Lepidoptera Pokud není uvedeno jinak, platí u všech nálezů JČ lgt. et det. Hepialidae Pharmacis fusconebulosa (De Geer, 1778) Nepticulidae Stigmella tiliae (Frey, 1856) Stigmella ulmivora (Fologne, 1860) Stigmella tityrella (Stainton, 1854) Stigmella hemargyrella (Kollar, 1832) Gracillariidae Cameraria ohridella Deschja & Dimic, 1986 Phyllonorycter maestingella (Müller, 1764) Phyllonorycter joannisi (Le Marchand, 1936) Phyllonorycter schreberella (Fabricius, 1781) Oecophoridae Harpella forficella (Scopoli, 1763) Pieridae Pieris brassicae (Linnaeus, 1758) Pieris napi (Linnaeus, 1758) - MW Lycaenidae Lycaena phlaeas (Linnaeus, 1761) - MW Nymphalidae Araschnia levana (Linnaeus, 1758) – JČ et MW Maniola jurtina (Linnaeus, 1758) Pararge aegeria (Linnaeus, 1758) – MW Polygonia c-album (Linnaeus, 1758) – MW Vanessa atalanta (Linnaeus, 1758) – JČ et MW Geometridae Abraxas sylvatus (Scopoli, 1763) Camptogramma bilineatum (Linnaeus, 1758) Erebidae Hypena proboscidalis (Linnaeus, 1758)

Hymenoptera U všech nálezů platí Lx lgt. et det. Crabronidae Crossocerus barbipes (Dahlbom, 1845) - 0,1 (ZaDo) Ectemnius dives (Lepeletier & Brullé, 1834) - 2,0 (ZaDo) Ectemnius lapidarius (Panzer, 1804) - 6,5 (ZaDo); 10,8 (BrMo) Ectemnius lituratus (Panzer, 1805) - 4,1 (ZaDo); 1,0 (BrMo) Ectemnius rubicola (Dufour & Perris, 1840) - 3,2 (BrMo) Ectemnius ruficornis (Zetterstedt, 1838) - 4,1 (ZaDo); 9,0 (BrMo) Lestica clypeata (Schreber, 1759) - 1,0 (ZaDo); 0,1 (BrMo) Oxybelus argentatus debeaumonti P. Verhoeff, 1948 - 0,1 (BrMo) Diptera U všech nálezů platí JP lgt. et det. Heleomyzidae Suillia bicolor (Zetterstedt, 1838) Suillia fuscicornis (Zetterstedt, 1847) Suillia similis (Meigen, 1838) Eccoptomera pallescens (Meigen, 1830) Fanniidae Fannia armata (Meigen, 1826) Fannia coracina (Loew, 1873) Fannia polychaeta (Stein, 1895) Fannia postica (Stein, 1895) Fannia serena (Fallén, 1825)

·

Coleoptera Carabidae Tachyta nana (Gyllenhal, 1810) – PM Staphylinidae Gabrius splendidulus (Gravenhorst, 1802) - PM Tenebrionidae Bolitophagus reticulatus (Linnaeus, 1767) - PM Hymenoptera U všech nálezů platí Lx lgt. et det.

Jetřichovice – Vysoká Lípa, vrch Mlýny, kvota 475 m n. m., 18.7.:

Crabronidae Crossocerus barbipes (Dahlbom, 1845) - 0,1 Crossocerus cetratus (Shuckard, 1837) - 0,1 Ectemnius cavifrons (Thomson, 1870) - 0,1 Stigmus solskyi A. Morawitz, 1864 - 0,1 Trypoxylon kolazyi Kohl, 1893 - 7,21 Trypoxylon minus Beaumont, 1945 - 0,3

Ensifera Tettigoniidae Pholidoptera aptera bohemica Mařan, 1953 – celkem zachyceno ca 5,5 ex., 1,0 lgt. LB, VMG CL coll., 1,0 lgt. PV, SČM LBC coll.

Diptera U všech nálezů platí JP lgt. et det. Heleomyzidae Suillia notata (Meigen, 1830) Morpholeria ruficornis (Meigen, 1830) Fanniidae Fannia armata (Meigen, 1826) Fannia coracina (Loew, 1873) Fannia polychaeta (Stein, 1895)

·

Hřensko, Suchá Kamenice, 19.7.2014

Lepidoptera Pokud není uvedeno jinak, platí u všech nálezů JČ lgt. et det. Nepticulidae Stigmella nylandriella (Tengström, 1848) Stigmella tityrella (Stainton, 1854) Stigmella splendidissimella (Herrich-Schäffer, 1855) Stigmella hemargyrella (Kollar, 1832)

4

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 14 (2014) Bucculatricidae Bucculatrix bechsteinella (Scharfenberg, 1805) Gracillariidae Phyllonorycter maestingella (Müller, 1764) Phyllonorycter sorbi (Frey, 1855) Phyllonorycter geniculella (Ragonot, 1874) Lyonetiidae Lyonetia clerkella (Linnaeus, 1758) Momphidae Mompha terminella (Humphreys & Westwood, 1845) Pieridae Pieris brassicae (Linnaeus, 1758) Pieris napi (Linnaeus, 1758) – MW Pieris rapae (Linnaeus, 1758) – MW Nymphalidae Pararge aegeria (Linnaeus, 1758) – JČ et MW Geometridae Cabera pusaria (Linnaeus, 1758) Eulithis populata (Linnaeus, 1758) Idea biselata (Hufnagel, 1767)

západní silnicí, severní okrajem lesa a z východní strany odlišným typem lesního porostu. V cca středové části protéká lokalitou bezejmenná vodoteč s celoroční vydatností. Převažujícím typem lesa jsou kyselé bučiny na krušnohorské rule. Místy jsou v suťovém lese menší osluněné plošky po vývratech a tím porušením zápoje, kde je vyvinuto sporé bylinné patro a bukové zmlazení. V porostu jsou částečně zastoupeny také javor klen, jilm horský, bříza bělokorá, jasan ztepilý apod., v horní části jsou na slunci exponovaných skalních výchozech významně zastoupeny vzrostlé duby. V porostu je přítomno velké množství torz různých typů. Významným a druhově bohatým typem stanoviště jsou lesní okraje v přechodu ve velmi zachovalé louky. Dle pobytových znaků je lokalita silně navštěvována zvěří. Připravované MZCHÚ bučiny v Bělé se rozkládá nad osadou Bělá v Děčíně. Jedná se o suťovou bučinu na pískovcovém podloží s dvěma sklaními výchozy Faraon a Strážce Bělé. Vrchol 404m. n. m. nese v jednom mapovém podkladu název Havraní vrch. Celá lokalita je součástí poměrně úzkého údolí Bělského potoka, které jistě na mnoha místech vykazuje teplotní inverzi, typickou pro oblast Labských pískovců. Bukový porost připr. MZCHÚ je lemován smrkovou monokulturou, západní svah také kulturou borovice vejmutovky. Vrcholová část skokově přechází v kulturu borovice lesní. Velmi významným faktorem pro výskyt saproxylického hmyzu je přítomnost nejrůznějších typů bukových torz různého stáří stromů s korunovými zlomy a řady typů dutin. Řídký porost buků na jižním svahu předvrcholové partie propouští hodně slunečního záření a osluňuje kmeny několika vzrostlých stromů. Věž Faraon zde během doby průzkumu byla označena kvůli hnízdění sokola stěhovavého. Přítomnost ohniště a lezeckých tras vykazuje využívání lokality lidmi. Řada pobytových znaků (trus, stezky apod.) vykazuje silné využívání lokality zvěří.

Coleoptera Pokud není uvedeno jinak, platí u všech nálezů PV lgt. et det. Carabidae Agonum fuliginosum (Panzer, 1809) Asaphidion flavipes (Linnaeus, 1761) Bembidion lunulatus (Geffroy in Fourcroy, 1785) Bembidion tibialis (Duftschmid, 1812) Paranchus albipes (Fabricius, 1796) Trechus pilisensis sudeticus Pawlowski, 1975 Trechus splendens Gemminger & Harold, 1868 Dytiscidae Deronectes platynotus (Germar, 1834) Staphylinidae Deleaster dichrous (Gravenhorst, 1802) Geodromicus nigrita (Müller, 1821)

Bučiny západní části CHKO Lukáš BLAŽEJ, Josef KADLEC, Petr BRŮHA, Miroslav MICHALEGA & Pavel KRÁSENSKÝ Připravované MZCHÚ se nachází mezi obcemi Libouchec a Tisá. Jedná se o prostor kyselých bučin v jižní části ohraničený svozovou lesní cestou,

5


Metodika Na lokalitě v Libouchci bylo instalováno 23 ks a v Bělé 14 ks zemních pastí s octem (vnadící i konzervační medium) a cca jednoměsíční expozicí. Jejich rozmístění bylo provedeno rovnoměrně po ploše s ohledem na různé typy mikrostanovišť a přítomnost mrtvého dřeva. Ostatní sběrné metody byly soustředěny na individuální typ sběru na torzech stromů, dřevokazných houbách, prosevů a vysekávání. Vzhledem k přítomnosti okoličnatých bylin v lemu liboucheckého lesa byl sběr za slunečného počasí soustředěn i zde. V Bělé bylo využito také nočního lovu na světlo a individuálního nočního sběru na torzech stromů, který se v seznamu druhů velmi pozitivně odrazil skvělými nálezy.

původních ploch. E/E – eurytopní: druhy, které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy nestabilních, měnících se biotopů, stejně jako druhy, obývající silně antropogenně ovlivněnou a poškozenou krajinu. · Červený seznam ohrožených druhů bezobratlých ČR (VESELÝ et al. 2005): EX – vyhynulý, CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený · Zvláště chráněný druh podle přílohy III k vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb., v platném znění: KO – kriticky ohrožený druh, SO – silně ohrožený druh, O – ohrožený druh. · Další použité zkratky: BĚL – Bělská bučina, BK – buk lesní, LIB – Libouchecké bučiny, ZP – zemní past, JK – Josef Kadlec, PBr – Petr Brůha, MM – Miroslav Michalega, INDIV. – individuální sběr. Anthribidae Platyrhinus resinosus (Scopoli, 1763): R Významný terikolní, apterní druh indikující přirozené lesy. V regionu je navcházen v nejzachovalejších listnatých porostech (např. Holý vrch, Mayberk, Růžák, kaňon Labe – vše nepubl. data). Vývoj na tvrdohoubách jej situuje na stará torza. LIB: 9.5.2014, 1 ex., BK torzo na skalním výchozu, INDIV. Carabidae Amara brunnea (Gyllenhal, 1810): A Dle HŮRKY (1996) cirkumpolární druh v ČR vzácný a velmi lokálně hojný. V rámci Labských pískovců se jedná o 4 lokalitu s potrvzeným výskytem (Holý vrch, Vysoká Lípa a Janov – vše nepubl. data). BĚL: 27.5.-22.6.2014, 1 ex., ZP.

Pokud není uvedeno jinak, platí u všech nálezových dat L. Blažej lgt. et det., Vlastivědné muzeum a galerie Česká Lípa in coll. Některé obtížně determinovatelné čeledi byly předány našim specialistům, např. Elateridae det P. Brůha (Ústí nad Labem), Scarabaeioidea et Scolytinae J. Kadlec (Varnsdorf), Silphidae a Leioidae J. Růžička (Praha) apod. V současnosti jsou ještě některé skupiny na revizi, např. Staphylinidae, Nitidulidae, Curculionidae, Scydmaeninae apod. Nomenklatura střevlíkovitých brouků je převzata z LÖBLA & SMETANY (2003). V seznamu zjištěných druhů jsou čeledi řazeny abecedně.

Cicindela campestris Linnaeus, 1758: A, O Hojný eurytopní druh otevřených stanovišť. Na lokalitě soustředěn výskyt na otevřené xerothermní plošky na skalních výchozech. Zvláště chráněný druh. V regionu častý na lesních cestách, vřesovištích, v lesních školkách s nezapojeným porostem (např. Bynovec, Maxičky), stepní svahy (např. na ploše bývalé vinice na Pastýřské stěně) apod., prakticky všude na osluněných stanovištích s otevřeným substrátem. LIB: 9.5.2014, krovka, xerothermní ploška s duby na skalním výchozu, INDIV.

Komentáře k významným druhům V přehledu zaznamenaných druhů jsou za názvem druhu použity zkratky v tomto pořadí: · Bioindikační skupiny dle prací HŮRKY et al. (1996) a VESELÉHO (2002) v případě střevlíkovitých brouků a BOHÁČE et al. (2006) v případě drabčíkovitých brouků (za lomítkem): R/R1 – reliktní: druhy s nejužší ekologickou valencí, mající v současnosti namnoze charakter reliktů. Jedná se většinou o vzácné a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů. A/R2 – adaptabilní: druhy osídlující více nebo méně přirozené nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Vyskytují se i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti

Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792): R Středoevropský druh původních horských lesů (HŮRKA 1996). Dle BLAŽEJE (2014) jej lze pokládat za typický druh inverzních roklí. Z regionu je uváděn POKORNÝM (1985) jako vzácný druh bučin, dle BLAŽEJE (2014) je však znám z více lokalit včetně borových (Jetřichovice-Všemily) či smrkových porostů (Pryskyřičný důl, Soorgrund či Střelecká rokle). Bez konkrétní lokality uvádí od řeky Labe druh ŠUTERA et al. (2001). GEBERT (2006) jej uvádí ze sousedního Saska jako druh rozptýlený.

6


BĚL: 22.6.-10.8.2014, 2 ex., ZP; 27.5.22.6.2014, 2 ex., ZP; 27.5.-22.6.2014, 1 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 27.5.-22.6.2014, 5 ex., ZP; LIB: 22.6.10.8.2014, 1 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 2 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 3 ex., ZP; 22.6.10.8.2014, 3 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 2 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 27.5.-22.6.2014, 3 ex., ZP; 27.5.-22.6.2014, 1 ex., ZP; 27.5.-22.6.2014, 2 ex., ZP; 27.5.-22.6.2014, 2 ex., ZP; 9.-27.5.2014, 1 ex., ZP; 9.-27.5.2014, 1 ex., ZP.

Cleridae Opilo mollis (Linnaeus, 1758) První nález tohoto pestrokrovečníka v regionu Labských pískovců. Vyskytuje se na lokalitách s torzy starých stromů (jehličnanů i listnáčů), kde loví larvy dřevokazného hmyzu. BĚL: 22.6.2014, 1 ex., noční sběr. Colydiidae Synchita humeralis (Fabricius, 1792) Prvý nález druhu z regionu Labských pískovců. Vývoj probíhá v suchých větvích a pod kůrou listnatých sromů. BĚL: 27.5.2014, 1 ex., INDIV.

Harpalus solitaris Dejean, 1829: A Dle HŮRKY (1996) holarktický druh v České republice vzácný, soustředěný zejména do podhorských oblastí. Vyskytuje se na sušších otevřených stanoviších, na pastvinách a rašeliništích. Druh svým výskytem na libouchecké lokalitě reaguje velmi pravděpodobně na neustálé disturbance povrchu zvěří (viz foto skalního výchozu s duby na začátku příspěvku). V regionu se jedná o třetí potvrzenou lokalitu. Z okolních regionů je uváděn údaj ze Svádova (ŠUTERA et al. 1999a). Hojný výskyt je udáván z celého Saska (GEBERT 2006). LIB: 22.6.-10.8.2014, 7 ex., ZP; 2 ex. LB in coll, 5 ex. in coll. VMG CL; 27.5.-22.6.2014, 1 ex., ZP.

Synchita undata Guérin-Méneville, 1844: EN Prvý nález druhu z regionu Labských pískovců. Vývoj probíhá v suchých větvích a pod kůrou listnatých sromů. BĚL: 4.7.2014, 2 ex., noční sběr.

Molops elatus (Fabricius, 1801): A Středoevropský druh sušších stanovišť, v ČR ojediněle, pouze lokálně hojně (HŮRKA 1996). Výskytem soustředěn na teplé lesní okraje (v regionu znám z Děčínska a Českokamenicka – vše nepubl. data). Nový region s potvrzeným výskytem v rámci Labských pískovců. Nálezová data: 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 2 ex., ZP; 27.5.-22.6.2014, 2 ex., ZP; 27.5.-22.6.2014, 12 ex., ZP; 9.-27.5.2014, 1 ex., ZP; 9.-27.5.2014, 6 ex., ZP; 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP. Cerambycidae Anisarthron barbipes (Schrank, 1781) Velmi vzácný druh s dvouletým vývojem na listnatých stromech. Nejčastěji napadá plochy korunových zlomů. V regionu se jedná 4 známou lokalitu (BENDA & VYSOKÝ (2000) udávají lokality: Děčín, Petrovice a Mezní louka). LIB: 4.7.2014, 1 ex., plocha s čerstvě zříceným BK, INDIV., JK det. et in coll.

Bukové torzo na lokalitě v Bělé je biotopem mnoha zajímavých saprpoxylických druhů brouků. Za společné exkurze bylo několikrát za noc navštíveno s baterkou.

Prionus coriarius (Linnaeus, 1758) Významnější druh tesaříka s vývojem v bukových torzech, Lokality s jeho výskytem jsou většinou původní staré bučiny podhorských až horských poloh. Současný výčet lokalit v Labských pískovcích shrnuje BENDA & VYSOKÝ (2000). BĚL: 22.6.-10.8.2014, 4 ex., ZP; 22.6.10.8.2014, 1 ex., ZP.

Elateridae Agriotes pallidulus (Illiger, 1807): VU Druh řídkých listnatých lesů s travním a bylinným patrem. V ČR je velmi lokální s častějšími nálezy ze SZ Čech. LIB: 9.-27.V.2014, 1 ex., ZP, PBr det.; 9.27.5.2014, 1 ex., ZP, PBr det.

7


Athous zebei Bach, 1854: NT V ČR lokálně se vyskytující druh. Biotopem jsou listnaté podhorské lesy. BĚL: 27.5.2014, 1 ex., indiv.; LIB: 9.27.5.2014, 1 ex., ZP, PBr det. Brachygonus megerlei (Lacordaire, 1835): VU Vzácný a velmi lokální druh, jehož biotopem jsou především zachovalé, přírodě blízké listnaté porosty středních poloh a nižších poloh s vhodnými stromovými dutinami. V regionu nový čtverec s jeho výskytem (BRŮHA P., pers. comm.). BĚL: 4.7.2014, 5 ex., na světlo + noční sběr. Eucnemidae Melasis buprestoides (Linnaeus, 1761) Nejhojnější zástupce významné saproxylické čeledi s pravděpodobným vývojem na dřevokazných houbách (Polyporales). LIB: 9.-27.5.2014, 1 ex., ZP. Lucanidae Ceruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785): CR, KO Nejvýznamnější nález druhu, dle Vyhl. 395/1992 Sb. uvedeného v kategorii kriticky ohrožených druhů. Významný pralesní druh s vývojem na rozpadávajícím se dřevě jedlí. V regionu Labských pískovců nacházen především v torzech buků, bříz a smrků. Zřejmou prioritou vývojem je rozpad tzv. červenou hnilobou (viz foto spolu se samčím imagem a larvou 3. instaru). Z dalších lokalit v regionu lze jmenovat kaňon Labe, zbytky původních porostů v okolí Sněžníku a několik lokalit v NP České Švýcarsko. ĚL: 27.5.2014, 1 ex., INDIV.; 4.7.2014, 5 ex., INDIV., JK et MM lgt. et in coll. Scarabaeidae Gnorimus nobilis (Linnaeus, 1758): VU, SO Významný saproxylický druh s vývojem v tlejícím dřevě listnatých stromů. V regionu nacházen na květech okoličnatých lemujících zachovalé starší bukové porosty. Zvláště chráněný druh. LIB: 4.7.2014, 5 ex., OBSERV.; 4.7.2014, 1 ex., INDIV., MM in coll. Oxythyrea funesta (Poda, 1761): O Zvláště chráněný druh zlatohlávka s vývojem v trouchu listnatých dřevin. V území se jedná o hojný druh, často nacházený na pcháčích a okoličnatých. LIB: 4.7.2014, 1 ex., INDIV.

Batrisus formicarius Aubé, 1833: R2 Velmi nápadný lokální druh nalézený v torzu borovice poblíž ZP 4 v hnízdu mravence Lasius brunneus (Latreille, 1798). Jeho výskyt je soustředěn do přírodně bohatých původních lesů a starých parků teplých poloh. První údaj pro Labské pískovce. BĚL: 27.5.2014, 2 ex., INDIV.

Staphylinidae Batrisodes venustus (Reichenbach, 1816): E Významný druh žijící v mokrém dřevě, nejčastěji buků. Na lokalitě však nalezen spolu s následujícím druhem (a mnohými dalšími) v torzu borovice v hnízdu mravence Lasius brunneus (Latreille, 1798). Myrmekofilní vztah tento druh nemá. Náš největší zástupce podčeledi Pselaphinae. První údaj pro Labské pískovce. BĚL: 27.5.2014, 2 ex., INDIV.

Euryusa sinuata Erichson, 1837: R1, VU Myrmekofilní drabčík, nejčastěji nalézaný u mravence Lasius brunneus (Latreille, 1798). Na lokalitě nalezen v torzu borovice v hnízdu mravence

8


L. brunneus. Velmi pravděpodobně první údaje pro Labské pískovce. BĚL: 27.5.2014, 2 ex., INDIV.

Cerambycidae Cleridae Colydiidae Curculionidae Elateridae Erotylidae Eucnemidae Geotrupidae Leioidae Lucanidae Lycidae Monotomidae Mordellidae Mycetophagidae Nitidulidae Scarabaeidae Silphidae Silvanidae Staphylinidae Tenebrionidae Throscidae celkem

Ocypus macrocephalus (Gravenhorst, 1802): R2 – obr. L. Blažej Významnější podhorský až horský druh nacházený hlavně v zachovalých bučinách. V regionu několik typických lokalit: Růžák, kaňon Labe, v Lužických horách např. PR Spravedlnost. LIB: 22.6.-10.8.2014, 1 ex., ZP; 22.6.10.8.2014, 1 ex., ZP; 9.27.5.2014, 1 ex., ZP.

Tenebrionidae Corticeus bicolor (Olivier, 1790) V souvislosti s ubýváním vhodných biotopů dnes vzácně nalézaný druh (NOVÁK 2014). Žije pod kůrou, v chodbách kůrovců, v dutinách, na trouchnivějícím dřevě listnáčů a také na plodnicích dřevokazných hub (např. Fomes fomentarius). První údaje pro region i severní Čechy. BĚL: 4.7.2014, 3 ex., noční sběr. Prionychus melanarius (Germar, 1813): VU Vzácnější dutinný druh s vývojem na trouchnivém dřevě napadeném plísněmi a dřevokaznými houbami, nejčastěji na listnáčích dubech a bucích. NOVÁK (2014) uvádí ze současných lokalit souhrnně „Labské pískovce“, původní publikace není doposud autorovi známa. BĚL: 4.7.2014, 1 ex., noční sběr; 22.6.10.8.2014, 1 ex., ZP. Tab. 1: Souhrn zástůpců zachycených čeledí brouků Bělá 1 0 15

Libouchec 1 2 22

7 0 1 1 10 1 1 1 3 2 1 1 1 2 0 2 1 1 6 4 1 72

10 2 3 2 14 1 1 1 5 3 2 1 2 3 1 3 1 1 11 9 2 109

Závěr a diskuze V připravované PR Bučiny v Bělé bylo potvrzeno 64 brouků z 19 čeledí (viz tabulka 1). Ze zvláště chráněných druhů je v kategorii kriticky ohrožených druhů uveden roháček Ceruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785), z druhů uvedných v červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých ČR to jsou: téměř ohrožené taxony (NT): kovařík Athous zebei Bach, 1854; zranitelné taxony (VU): potemník Prionychus melanarius (Germar, 1813), drabčík Euryusa sinuata Erichson, 1837 a kovařík Brachygonus megerlei (Lacordaire, 1835); ohrožené taxony (EN): Synchita undata Guérin-Méneville, 1844 a kriticky ohrožené taxony (CR): roháček Ceruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785). Z bioindikačně významných druhů jsou to střevlík Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792) a některé myrmekofilní druhy drabčíků Batrisus formicarius Aubé, 1833, Euryusa sinuata Erichson, 1837 a Scydmaenus cf. hellwigii (Herbst, 1792). Krom uvedených jsou regionálně významné nálezy také Amara brunnea (Gyllenhal, 1810), Prionus coriarius (Linnaeus, 1758), Opilo mollis (Linnaeus, 1758), Synchita humeralis (Fabricius, 1792), Batrisodes venustus (Reichenbach, 1816), Batrisus formicarius Aubé, 1833, Scydmaenus cf. hellwigii (Herbst, 1792) a Corticeus bicolor (Olivier, 1790). V připravované PR Libouchecké bučiny bylo potvrzeno 72 brouků z 22 čeledí (viz tabulka 1). Ze zvláště chráněných druhů to jsou Cicindela campestris Linnaeus, 1758 a Oxythyrea funesta (Poda, 1761) uvedeni v kategorii ohrožených druhů a Gnorimus nobilis (Linnaeus, 1758) uvedený v kategorii silně ohrožených druhů. V červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých ČR jsou uvedeni v kategorii téměř ohrožené taxony (NT) kovařík Athous zebei Bach, 1854; zranitelné taxony (VU): kovařík Agriotes pallidulus (Illiger, 1807) a zdobenec Gnorimus nobilis (Linnaeus, 1758). Z bioindikačně významných reliktních druhů lze uvést větevníčka Platyrhinus resinosus (Scopoli, 1763) a střevlíka Cychrus attenuatus (Fabricius,

Scydmaenus cf. hellwigii (Herbst, 1792) Myrmekofil u mravence Lasius brunneus (Latreille, 1798). Na lokalitě nalezen v torzu borovice poblíž ZP 4 v hnízdu L. brunneus. První údaj pro Labské pískovce. Pozn.: sebrané dokladové exempláře jsou v současné době předány k revizi. BĚL: 27.5.2014, 16 ex., INDIV.

čeleď Anobiidae Anthribidae Carabidae

3 2 3 1 7 0 0 0 2 2 1 1 1 3 1 1 0 1 8 9 2 64

Celkem 1 2 28

9

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 14 (2014) LÖBL I. & SMETANA A. (eds.) 2003: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 1: Archostemata - Myxophaga - Adephaga. Apollo Books, Stenstrup, 819 pp. MALÍK L. 1982: Střevlíkovití města Děčína. Zprávy Československé společnosti entomologické, 18: 47–50. NOVÁK V. 2014: Brouci čeledi potemníkovití (Tenebrionidae) střední Evropy. Zoologické klíče. Academia, Praha, 418 pp. POKORNÝ J. 1985: Příspěvek k faunistice brouků tribu Carabini na Děčínsku (Coleoptera, Carabidae). Zprávy Československé společnosti entomologické, 21: 37–40. SMETANA A. 1958: Fauna ČSR. Svazek 12: Drabčíkovití – Staphylinidae. Nakl. ČSAV, 437 pp. VESELÝ P. 2002: Střevlíkovití brouci Prahy (Coleoptera: Carabidae). (Die Laufkäfer Prags (Coleoptera: Carabidae)). Praha, 167 pp. + CD ROM. VESELÝ P., MORAVEC P. & STANOVSKÝ J. 2005: Carabidae (střevlíkovití), pp. 407–411. In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758+2 pp. VYSOKÝ V. 1989: Střevlíkovití okresu Ústí nad Labem (Coleoptera: Carabidae). Příroda Ústecka II, Ústí nad Labem, 149 pp.

1792). Kromě jmenovaných jsou regionálně významné nálezy také střevlíci Harpalus solitaris Dejean, 1829 a Molops elatus (Fabricius, 1801), tesařík Anisarthron barbipes (Schrank, 1781), Melasis buprestoides (Linnaeus, 1761) a drabčík Ocypus macrocephalus (Gravenhorst, 1802). Celkem bylo zjištěno 109 druhů brouků v 24 čeledích. Na obou lokalitách lze očekávat ještě široké spektrum xylofágních (Anobiidae, Cerambycidae, Elateridae či Silvanidae) či kortikolních (Histeridae apod.) druhů brouků, stejně jako střevlíků, především druhů lesních okrajů (Molops spp., Trechus spp.), sukcesních stanovišť (Amara spp., Cicindela spp.) či arborikolních (Dromius spp.) a kortikolních (Tachyta nana) druhů. Literatura BLAŽEJ L. 2007: Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) nivy řeky Labe v CHKO Labské pískovce. Sborník Severočeského Muzea - Přírodní Vědy, Liberec, 25: 71–86. BLAŽEJ L. 2011: Entomologický pohled na nově vzniklou rezervaci NPR Kaňon Labe. Děčínské vlastivědné zprávy, 1/2011: 91– 95. BLAŽEJ L. 2014: Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) inverzních roklí v Národním parku České Švýcarsko. Bezděz 23: 195-212. BLAŽEJ L. & STRAKA J. 2010: Výsledky monitoringu vybraných skupin hmyzu (Coleoptera: Carabidae, Hymenoptera: Aculeata) v bývalé lesní školce u Býnovce (CHKO Labské pískovce). Sborník Okresního Muzea Most, Řada Přírodovědná, 32: 23–42. BOHÁČ J. & MATĚJÍČEK J. 2003: Katalog brouků Prahy, svazek IV. Drabčíkovití Staphylinidae. (Catalogue of the beetles(Coleoptera) of Prague, volume 4. Staphylinidae). Praha, 256 pp (in Czech, English summary). GEBERT J. 2006: Die Sandlaufkäfer und Laufkäfer von Sachsen. Teil 1 (Carabidae: Cicindelini – Loricerini). In: KLAUSNITZER B. & REINHART R. (eds.): Beiträge zur Insektenfauna Sachsens, Band 4. Entomologische Nachrichten und Berichte, Beiheft 10: 1–180. HŮRKA K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 pp. HŮRKA K. 2005: Brouci České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 390 pp. HŮRKA K., VESELÝ P. & FARKAČ J. 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana, 32: 15–26.

Připravovaná PR Eiland Ostrovská rašeliniště Lukáš BLAŽEJ, Jaroslav ŠŤASTNÝ & Petr BRŮHA Mokřady připravovaného MZCHÚ Eiland jsou v plošném údolí potoka Ostrovská Bělá. Lokalita je tvořena dvěma segmenty v osadě Ostrov u Tisé ležící na státní hranici s Německem. Tvoří ji sečené louky v okolí kempu, rybník, několik zrašelinělích tůní, zazemnělých a zarostlých vodních ploch a samotná niva toku s porostem olší. Území je celkově velmi chladné, v údolí je velmi častý inverzní stav. Na lokalitě bylo instalováno 22 zemních pastí s octem (vnadící i konzervační medium) a cca jednoměsíční expozicí. Jejich rozmístění bylo provedeno rovnoměrně po ploše s ohledem na různé typy mikrostanovišť. Sběr byl doplněn o noční smyk na podmáčených lučních biotopech, sběr

10


vodního hmyzu vyšlapáváním a s pomocí cedníku z břehů rašelinných jezírek a vodní nádrže vedle kempu, apod. Některé obtížně determinovatelné čeledi byly předány našim specialistům, např. Elateridae: P. Brůha (Ústí nad Labem), Scarabaeioidae, Scolitynae: J. Kadlec (Varnsdorf), Silphidae a Leioidae: J. Růžička (Praha) apod. Nomenklatura střevlíkovitých brouků je převzata z Löbla & Smetany (2003). V seznamu zjištěných druhů jsou čeledi řazeny abecedně.

označován za tyrfofilní druh (HŮRKA 1996). V severních Čechách na vhodných místech je poměrně hojný. Na rašeliništích bývá jeho zastoupení vzhledem k příbuzných druhům mnohem početnější. Zde byl zachycen pouze individuálním sběrem. Demetrias atricapillus (Linnaeus, 1758) Západopalearktický druh v Čechách vzácný a ojedinělý s výskytem na otevřených stanovištích (Hůrka 1996). Na lokalitě zaznamenán během večerního smyku louky přilehlé k tůni 1. V rámci regionu se jedná o druhou lokalitu s jeho výskytem. Poprvé chytán v kaňonu Labe (nepubl. data).

Seznam zjištěných druhů střevlíkovitých brouků V přehledu zaznamenaných druhů jsou Tučně vyznačeny druhy, které jsou dále komentovány.

Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 V ČR lokálně hojný druh, jenž je nacházen především na kyselých a zrašeliněných půdách (HŮRKA, 1996). Na sledované lokalitě patří jistě mezi dominantní druhy. V severních Čechách je P. rhaeticus sice souvisle rozšířeným druhem, i přesto je od souvislého rozšíření limitován přítomností rašeliníku Sphagnum sp. V místech kde tento mech chybí je P. rhaeticus střídán příbuzným druhem P. nigrita, jenž je mnohem rozšířenější a hojnější.

Acupalpus flavicollis (Sturm, 1825) Agonum fuliginosum (Panzer, 1809) Agonum gracile Sturm, 1824 Agonum micans (Nicolai, 1822) Agonum sexpunctatum (Linnaeus, 1758) Agonum viduum (Panzer, 1796) Amara communis (Panzer, 1797) Amara convexior Stephens, 1828 Amara lunicollis Schiödte, 1837 Bembidion articulatum (Panzer, 1796) Bembidion bruxellense Wesmael, 1835 Bembidion deletum Audinet-Serville, 1821 Bembidion doris (Panzer, 1796) Bembidion guttula (Fabricius, 1792) Bembidion lampros (Herbst, 1784) Bembidion lunulatum (Geoffroy, 1785) Bembidion mannerheimii C.R. Sahlberg, 1827 Bembidion obliquum Sturm, 1825 Bembidion octomaculatum (Goeze, 1777) Bradycellus harpalinus (Audinet-Serville, 1821) Carabus granulatus Linnaeus, 1758 Carabus hortensis Linnaeus, 1758 Carabus nemoralis O. F. Müller, 1764 Carabus violaceus Linnaeus, 1758 Cychrus caraboides (Linnaeus, 1758) Demetrias atricapillus (Linnaeus, 1758) Dyschirius globosus (Herbst, 1784) Elaphrus cupreus Duftschmid, 1812 Harpalus luteicornis (Duftschmid, 1812) Loricera pilicornis (Fabricius, 1775) Notiophilus palustris (Duftschmid, 1812) Oodes helopioides (Fabricius, 1792) Patrobus atrorufus (Stroem, 1768) Platynus assimilis (Paykull, 1790) Poecilus cupreus (Linnaeus, 1758) Pterostichus diligens (Sturm, 1824) Pterostichus melanarius (Illiger, 1798) Pterostichus minor (Gyllenhal, 1827) Pterostichus niger (Schaller, 1783) Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 Pterostichus strenuus (Panzer, 1796) Pterostichus vernalis (Panzer, 1796) Trechus secalis (Paykull, 1790) Trechus splendens Gemminger et Harold, 1868

Dytiscidae Hydroporus gyllenhalii Schiödte, 1841 – obr. L. Blažej Středo- a severoevropský druh, v ČR vzácný a lokální (častější v Čechách). Typickým stanovištěm tohoto druhu jsou lesní močály, obyčejně s porostem rašeliníku (BOUKAL et al. 2007).

Komentáře k významným druhům Carabidae Agonum gracile Sturm, 1824 V Čechách lokálně hojný druh, směrem na východ (Morava, SR) již mnohem vzácnější; preferuje rašeliniště a celkově kyselé půdy,

Agriotes Druh bylinným nálezy ze

11

Elateridae pallidulus (Illiger, 1807) řídkých listnatých lesů s travním a patrem. V ČR je velmi lokální s častějšími SZ Čech.


Staphylinidae Acylophorus wagenschieberi Kiesenwetter, 1850 V ČR znám pouze z Čech a to především z rybničnatých oblasti jižních Čech (SMETANA 1958). V rámci severních Čech je nález tohoto druhu velmi ojedinělý. Nejbližším výskytem je PR Břehyně – Pecopala na Českolipsku. Jeho preference rašelinných biotopů je soustředěná tedy pouze na velmi zachovalá a kvalitní rašeliniště. Míra indikace tohoto druhu je velmi vysoká. Bývá označován za druh sphagnikolní (SMETANA 1958).

Kromě sledované skupiny brouků byl zaznamenán bohatý výskyt kriticky ohrožené zmije obecné, silně ohrožených mokřadních modrásků Phengaris teleius a P. nausithous. V rámci červeného seznamu bylo na louce vedle kempu zachyceno saranče Stetophytma grossum, uvedené v kategorii téměř ohrožených druhů (NT). Lokalita je velmi významným mokřadem s bohatou druhovou skladbou, vč. specializovaných druhů. Specializované sphagnikolní druhy, vč. populace A. wagenshieberi, jsou soustředěny v rámci sledovaného území především do rašeliníkových břehů této tůně a jejího nejbližšího okolí. Zarůstáním břehu této podmáčené plotny směrem od louky především břízou hrozí zastínění tohoto mikrostanoviště, příp. následnou plošnou expanzi náletu, čímž budou ohroženy stávající podmínky. Vhodná demostrace úplného zástinu a dopadu na tůň je hned vedle směrem k Ostrovskému rybníku.

Zyras collaris (Olivier, 1795) Vzácnější druh zachovalých lučních porostů a mokřadů. Často v bultovitých porostech ostřic, ale také na totenových loukách. Tab. 1: Souhrn zástůpců zachycených čeledí brouků čeleď Buprestidae Carabidae Dytiscidae Noteridae Coccinellidae Elateridae Geotrupidae Chrysomelidae Leioidae Silphidae Staphylinidae Tenebrionidae Throscidae celkem

počet druhů 2 45 15 1 1 11 1 1 4 4 6 1 1 93

Závěr a diskuze V připravované PR Eiland bylo potvrzeno 93 brouků z 13 čeledí (viz tabulka 1). Čeledi Hydrophilidae, Staphylinidae a Curculionidae jsou ve fázi determinace. Ze zvláště chráněných druhů nebyl potvrzen žádný, z druhů uvedených v červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých ČR v kategorii zranitelné taxony (VU): kovařík Agriotes pallidulus (Illiger, 1807) a v kategorii kriticky ohrožené taxony (CR): drabčík Acylophorus wagenschieberi Kiesenwetter, 1850, který je zároveň reliktním a bioindikačně významným druhem. Z nejmenovaných, ale regionálně významných nálezů to jsou dále střevlíci Agonum gracile Sturm, 1824, Demetrias atricapillus (Linnaeus, 1758), Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 a drabčík Zyras collaris (Olivier, 1795). A. gracile, P. rhaeticus a A. wagenschieberi jsou typickými sphagnikolními druhy. Lokalita však vykazuje potenciál pro další významné druhy, vč. reliktních, např. střevlíci Bembidion humerale Sturm, 1825 (R), Bradycellus csikii Laczó, 1912 (E), Carabus menetriesi pacholei Sokolář, 1911 (R, KO, VU), Carabus nitens Linnaeus, 1758 (R, KO, VU), Elaphrus uliginosus Fabricius, 1792 (A, VU), Leistus terminatus (Panzer, 1793) (A), Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 (R), Trechus rivularis (Gyllenhal, 1810) (R) či další vzácné drabčíky, např. Stenus kiesenwetteri Rosenhauer, 1856.

Zarostlý rybník (viz foto) je v této sukesní fázi velmi zajímavý. Postup sukcese však nevylučuje nástup dřevin, které by již plochu kvalitativně znehodnocovaly. Zmokřelé a zbrázděné spodní části louky jsou druhově bohaté, během kosení určitě zachovávat alespon část porostu keřové vrby, jenž vytváří opadem mikrostanoviště pro specializované druhy (obecně především Pselaphinae, Hydrophilidae či Carabidae). Ve spodní části louka přechází v zrašelinělou nivu toku valem s ojedinělými porosty vřesu – mikrobiotop vhodný pro kriticky ohroženého Carabus nitens, jenž je v nedaleké oblasti recentně hlášen! Velmi zajímavá je zaplavovaná louka v sousedství kempu, na řadě míst se spodní vodou vystupující k povrchu (stanoviště saranče Stetophytma grossum) a místy s plotnami rašeliníku. Vhodné studie týkající se řešení této plochy by se mohla týkat zde přítomných modrásků rodu Phengaris. Příloha 1 Seznam vodních druhů brouků Dytiscidae Agabus affinis (Payk.)

12

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 14 (2014) VESELÝ P. 2002: Střevlíkovití brouci Prahy (Coleoptera: Carabidae). (Die Laufkäfer Prags (Coleoptera: Carabidae)). Praha, 167 pp. + CD ROM. VESELÝ P., MORAVEC P. & STANOVSKÝ J. 2005: Carabidae (střevlíkovití), pp. 407–411. In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758+2 pp. VYSOKÝ V. 1989: Střevlíkovití okresu Ústí nad Labem (Coleoptera: Carabidae). Příroda Ústecka II, Ústí nad Labem, 149 pp.

Agabus congener (Thunb.) Agabus melanarius Aubé Agabus sturmii (Gyll.) Graptodytes pictus (F.) Hydroporus gyllenhalii Schiödte Hydroporus incognitus Sharp Hydroporus neglectus Schaum Hydroporus obscurus Sturm Hydroporus palustris (L.) Hydroporus tristis (Payk.) Hydroporus umbrosus (Gyll.) Ilybius ater (De Geer) Platambus maculatus (L.) Rhantus suturalis (MacLeay) Noteridae Noterus crassicornis (O.F.Müll.)

Výsledky průzkumu motýlí fauny (Lepidoptera) rašelinišť NP Saské Švýcarsko v roce 2014

Literatura

Jindřich ČERNÝ & Miloš TRÝZNA

BLAŽEJ L. 2007: Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) nivy řeky Labe v CHKO Labské pískovce. Sborník Severočeského Muzea - Přírodní Vědy, Liberec, 25: 71–86. BLAŽEJ L. 2011: Entomologický pohled na nově vzniklou rezervaci NPR Kaňon Labe. Děčínské vlastivědné zprávy, 1/2011: 91– 95. BLAŽEJ L. 2014: Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) inverzních roklí v Národním parku České Švýcarsko. Bezděz 23: 195-212. BLAŽEJ L. & STRAKA J. 2010: Výsledky monitoringu vybraných skupin hmyzu (Coleoptera: Carabidae, Hymenoptera: Aculeata) v bývalé lesní školce u Býnovce (CHKO Labské pískovce). Sborník Okresního Muzea Most, Řada Přírodovědná, 32: 23–42. BOHÁČ J. & MATĚJÍČEK J. 2003: Katalog brouků Prahy, svazek IV. Drabčíkovití Staphylinidae. (Catalogue of the beetles(Coleoptera) of Prague, volume 4. Staphylinidae). Praha, 256 pp (in Czech, English summary). BOUKAL D. S., BOUKAL M., FIKÁČEK M., HÁJEK J., KLEČKA J., SKALICKÝ S., ŠŤASTNÝ J. & TRÁVNÍČEK D. 2007: Katalog vodních brouků České republiky. (Coleoptera: Sphaeriusidae, Gyrinidae, Haliplidae, Noteridae, Hygrobiidae, Dytiscidae, Helophoridae, Georissidae, Hydrochidae, Spercheidae, Hydrophilidae, Hydraenidae, Scirtidae, Elmidae, Dryopidae, Limnichidae, Heteroceridae, Psephenidae). Klapalekiana, 43 (Suppl.): 1-289. GEBERT J. 2006: Die Sandlaufkäfer und Laufkäfer von Sachsen. Teil 1 (Carabidae: Cicindelini – Loricerini). In: Klausnitzer B. & Reinhart R. (eds.): Beiträge zur Insektenfauna Sachsens, Band 4. Entomologische Nachrichten und Berichte, Beiheft 10: 1–180. HŮRKA K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 pp. HŮRKA K. 2005: Brouci České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 390 pp. HŮRKA K., VESELÝ P. & FARKAČ J. 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana, 32: 15–26. LÖBL I. & SMETANA A. (eds.) 2003: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 1: Archostemata - Myxophaga - Adephaga. Apollo Books, Stenstrup, 819 pp. MALÍK L. 1982: Střevlíkovití města Děčína. Zprávy Československé společnosti entomologické, 18: 47–50. POKORNÝ J. 1985: Příspěvek k faunistice brouků tribu Carabini na Děčínsku (Coleoptera, Carabidae). Zprávy Československé společnosti entomologické, 21: 37–40. SMETANA A. 1958: Fauna ČSR. Svazek 12: Drabčíkovití – Staphylinidae. Nakl. ČSAV, 437 pp.

Také v letošním roce pokračoval průzkum motýlů na rašeliništích NP Saské Švýcarsko v rámci projektu „Průzkum rašelinišť Labských pískovců (Moorerkundungsprojekt Elbesandsteingebirge)“. Mimo lokalit Hüllenschlüchte, Eisenhübelmoor a Schinksmoor již známé z loňského čísla Listů byl náš rádius rozšířen o další stanoviště a to v blízkosti obce Cunnersdorf nedaleko rybníku Fuchsteich na Liščím potoku. Na rozdíl od ostatních se jedná o rašeliniště na volném prostranství mimo lesní porost s přímým slunečním osvitem viz foto).

13


Naší hlavní metodou byl opět odchyt do přenosných lapáků. Zpočátku jsme podlehli klamavému pocitu, že letos budou výsledky mnohem lepší než v minulosti. Zejména když se naše vybavení zdvojnásobilo. Částečně vinou často nepříznivého počasí, ale hlavně díky nešikovnosti jednoho z účastníků jsme museli sezonu předčasně odpískat. Počet odchycených druhů je srovnatelný s loňskými údaji – 180 druhů. Ačkoliv výsledky nebyly zvlášť mimořádné, jsou některé druhy vhodné k připomenutí. Na rašeliništi Hüllenschlüchte nedaleko Zeughausu se podařilo opět potvrdit výskyt makadlovky Bryotropha boreella (Douglas, 1851). Na lokalitě Schinksmoor nás několikrát nepříjemně překvapila voda a vytopila nám nadobíčko. Přesto se podařilo opět chytit další makadlovku Monochroa servella (Zeller, 1839). Zajímavý je i nález trávníčka Elachista canapennella (Hübner, 1813). Tento druh, jehož housenka žije např. na medyňku (Holcus spp.), není ani u nás na Děčínsku příliš hojný. VÁVRA (2010) jej uvádí z okolí Vysoké Lípy a dále je znám pouze ze Šluknovska z pískovny Fukov. Docela zajímavě působí ona „nová“ lokalita. K významnjěším nálezům zde patřili zejména pouzdrovníček Coleophora taeniipennella HerrichSchäffer, 1855, makadlovky Sophronia semicostella (Hübner, 1813) nebo Brachmia blandella (Fabricius, 1798). Významným nálezem je také drobná píďalka vlhčích stanovišť Eupithecia plumbeolata (Haworth, 1809), jejíž housenky žijí na černýších (Melampyrum spp.). Další zajímavý druh se podařilo nalézt u rybníka Fuchsteich. V listech vrbovek (Epilobium sp.) minovaly housenky jak běžného vrbovníčka Mompha raschkiella (Zeller, 1839) tak vzácnějšího druhu Mompha locupletella (Denis & Schiffermüller, 1775).

kvalitními vodiči to neměl být problém, zejména když byla dispozici ještě nerozlučná Rainerova navigace „Pavlína“, a také nebyl. Ačkoliv již v Bautzenu na nás čekala nástraha v podobě dlouhé objížďky, „Pavlína“ nás dovedla téměř bez problémů až k cíli. Na místo ubytování v obci Reichwalde jsme dospěli v polední čas jako první a na dlouhou dobu jediní. Během krátkého oběda jsme si prohlédli areál, ve kterém jsme měli být ubytováni. Ten byl sám o sobě kvalitní lokalitou s řadou zajímavých biotopů. Poté jsme vyrazili do terénu na první obhlídku. Rybníky, které tvoří nejbližší okolí, přecházejí nejdříve v podmáčená stanoviště. Potom následuje krajina, která nejblíže připomíná Českolipsko, zejména okolí Máchova jezera. Obrovské rovinaté prostory s porosty mladých borovic s nejrůznějším podrostem od bříz po různé zahradní kultivary. Na první pohled to nebudilo dojem entomologicky zajímavé lokality, a také toho nebylo mnoho k vidění, alespoň co se týká motýlů. Jen několik okáčů, bělásků, baboček nebo otakárek fenyklový. Jistě k tomu přispělo i značné teplo. Vrátili jsme se na základnu a čekali na příjezd domácích. Po přivítání a ubytování jsme v podvečer vyrazili společně na obhlídku a vytipování míst, kde budeme svítit. Někteří z nás lovili, jiní fotografovali. Jako nejvhodnější místo se jevil jediný malý pahorek. Zároveň jsme vybrali i místo pro naše dva přenosné lapače. Zcela jednoznačně zvítězila hráz

Literatura VÁVRA J. 2010. Motýlí fauna Vysoké Lípy u Jetřichovic a okolí v CHKO Labské pískovce (II.). Fauna Bohemiae Septentrionalis 35, Suplementum 6: 64-168.

Entomologická exkurze v Horní Lužici (Oberlausitz) Jindřich ČERNÝ, Rainer MARSCHNER, Gerd RITSCHEL & Miloš TRÝZNA V loňském roce proběhla vydařená společná akce s kolegy z Horní Lužice, která spočívala v návštěvě několika lokalit v NP České Švýcarsko a vyvrcholila nočním lovem v PR Růžák. Na oplátku pozvali kolegové čtyři členy našeho klubu na exkurzi do Horní Lužice, konané ve dnech 27. – 29. června 2014. Pohodlné cestování pohodlným prostorným vozem Kia Sportage trvalo až do Vlčí hory. Po naložení veškerého Rainerova materiálu se vozidlo stalo méně prostorným. Téměř to vzbuzovalo obavu, zda se k nám ještě vejde poslední účastník zájezdu – Gerd. Nakonec vše dobře dopadlo a my vyrazili na další cestu. S dvěma

14


rybníka. S mírně klesající teplotou se objevovalo i více hmyzu. Vedle již výše zmíněných motýlů se podařilo vyrušit nejen hnědásky nebo modrásky ale také zajímavé pernatušky nebo obaleče. Noční lov byl zahájen ještě za šera. Na vybrané lokalitě se vytvořila tři stanoviště. Na úpatí u cesty, uprostřed kopce a na jeho vrcholu. My neznalí přírodních poměrů jsme si nechali vybrat to nejnižší stanoviště. V průběhu večera a po návštěvě zbylých míst jsme zjistili, že to bylo stanoviště nejchladnější a tím pádem i nejméně „výživné“. Přesto bylo i zde dosti zajímavých, ba nebojím se to říci, překvapivých úlovků (viz komentář). Druhý den po individuálním zpracování nasbíraného materiálu, prohlídce blízkého okolí nebo odpočinku, jsme odjeli na další lokalitu v blízkosti elektrárny Boxberg. Cestou jsme se zastavili na malém rašeliništi porostlém keříky rojovníku bahenního (Ledum palustre). Překvapivě se na několika lístcích nacházely chodby i s larvami drobníčka Stigmella lediella (Schleich, 1867). Samotná lokalita Boxberg má charakter travnatého vřesoviště s bohatým porostem kvetoucích bylin. Po kratší exkurzi jsme odjeli na základnu s tím, že se sem vrátíme na noční lov. Již za dne zde bylo k vidění několik zajímavých druhů motýlů, např. modrásci Cupido argiades (Pallas, 1771) a Plebejus argus (Linnaeus, 1758) nebo vřetenuška Zygaena ephialtes (Linnaeus, 1767), jejíž housenky žijí na čičorce. Při nočním lovu jsme lokalitu obklíčili ze tří stran za využití tří lamp a obou přenosných lapáků. Bohužel až pozdě jsme zjistili, že jeden z nich má vybitou baterii. Výsledek byl opět velmi bohatý. Nalétlo mnoho velkých motýlů např. lišajů, bourovců, hranostajníků, ale i jejich menších příbuzných, zejména zavíječů nebo obalečů. V neděli ráno jsme se sbalili a naložili zavazadla, poděkovali za skvělé ubytování a stravu a vydali se posíleni o Manfreda na cestu domů. Přestože nás chtěla „Pavlína“ vést co nejkratší cestou do Bautzenu, my se díky Manfredovi vydali raději k jeho bydlišti. Když jsme poté překročili hranici, skončilo příjemné počasí, které nás provázelo po celý pobyt, a začalo pršet. Jinak velice pozitivní zážitky narušila zpráva o těžké nemoci kolegy, významného odborníka na mikrolepidopteru, Hanse Leutsche. O týden později dorazila zpráva o jeho úmrtí… Závěrem bychom chtěli poděkovat hlavnímu organizátorovi celého setkání Dr. Dieteru Stöckelovi za pozvání a vřelé přijetí. Foto J. Černý

bohatou škálu druhů od xerotermofilních až po hygrofilní. Což je vzhledem k tomu, že se jedná z velké části o „umělou“ lokalitu překvapující. Potvrzuje to skutečnost, že řada náhradních biotopů, je často velmi kvalitní náhradou člověkem narušené přírody. Jak je z komentáře zřejmé, vyskytují se zde mnohé vzácné druhy motýlů. Pro porovnání je v komentáři u jednotlivým druhů uváděn i výskyt na území Děčínska a Šluknovska, a pro podobnost stanoviště i Českolipska. Nomenklatura podle LAŠTŮVKY & LIŠKY (2011). Použité zkratky: MUL – Muzeum Ústí nad Labem; PR – přírodní rezervace.

Bucculatrix cristatella (Zeller, 1839) Poměrně vzácný chobotníček xerotermních stanovišť je potravně vázán na řebříček (Achillea spp.). Z Labských pískovců je uváděn z okolí Vysoké Lípy (VÁVRA 2000, 2010). Z Děčínska je znám také z Českého středohoří (Černý nepublik.). Z Českolipska jsou známy jak historické nálezy J. Manna z počátku 19. století (např. ZELLER 1848) tak současné (VÁVRA et al. 1996). Blastobasis huemeri Sinev, 1993 V Německu je tento druh někdy nesprávně uváděn (např. na www. Lepiforum) jako B. glandulella (Riley, 1871), který žije v Americe. Tato drsnohřbetka byla v Čechách poprvé nalezena v roce 2008 u Kunětické hory a v Dobrušce (ŠUMPICH et al. 2009). U mnou chycených ex. byla podle genitálních armatur potvrzena příslušnost k B. huemeri. Jedná se o šířící se mediteránní druh s neznámou bionomií. Z Labských pískovců znám dosud nepublikovaný nález z roku 2013 ze Sněžníku. Hypatopa inunctella (Zeller, 1839) Housenky této nenápadné drsnohřbetky žijí na opadaném jehličí. Z Děčínska a Šluknovska ani Českolipska není dosud neuváděna. Luquetia lobella (Denis et Schiffermüller, 1775) Nehojná plochuška xerotermních křovin s potravní vazbou na trnku (Prunus spinosa). Z Labských pískovců známa z okolí Vysoké Lípy (VÁVRA 2010) a Sněžníku (KULA 2007). Z Děčínska je známa také z Českého středohoří (ČERNÝ nepublik.). Z Českolipska jsou známy pouze literární údaje – nálezy J. Manna (TREITSCHKE 1835) nebo J. Michela (STERNECK & ZIMMERMANN 1933). Depressaria daucella (Denis et Schiffermüller, 1775) Housenky této spíše vzácné plochušky žijí na mrkvovitých rostlinách (Daucaceae). Z Labských pískovců a Českolipska jsou známy současné nálezy (KULA 2007, VÁVRA et al. 1996).

Komentář k zajímavým druhům Lokalita Reichwalde je konglomerátem přírodě blízkých stanovišť (mokřiny, rybníky) a stanovišť uměle vytvořených na místech vytěžených pískových lomů (borové porosty s přirozeným podrostem i zahradními kulturami). Jak uvedeno výše, lze tuto lokalitu přirovnat k okolí Máchova jezera. Lokalitu u Boxbergu tvoří travnaté, bohatě kvetoucí xerotermní vřesoviště. Diverzita biotopů zejména první z lokalit má za následek poměrně

Depressaria badiella (Hübner, 1796) Vzácná plochuška s vazbou na bolševník (Heracleum sphondylium) a pastinák (Pastinaca

15


sativa). Z Děčínska a Šluknovska známy pouze staré nálezy Trekovala z roku 1954 (MUL) a z Českolipska ještě starší J. Manna (NICKERL 1908).

znám z Labských pískovců (např. VÁVRA 2000, KULA 2007). Z Českolipska známy údaje z 80. let minulého století (ČERNÝ 2014). Teleiodes flavimaculella (Herrich-Schäffer, 1854) Vzácná makadlovka zejména listnatých lesů s nejasnou bionomií. Živnou rostlinou jsou patrně stromy z čeledi Fagaceae. Z Děčínska a Šluknovska známy pouze údaje z okolí Vysoké Lípy (VÁVRA 2010) a nepublikované údaje ze Sněžníku.

Coleophora trifolii (Curtis, 1832) – foto G. Ritschel Pouzdrovníček ze skupiny druhů Coleophora frischella. Od příbuzných druhů C. alcyonipennella Kollar a C. frischella Linnaeus se dá spolehlivě odlišit podle genitálií. Housenka v rourovitém vaku minuje listy komonice (Melilotus spp.) na xerotermních stanovištích. Z Labských pískovců znám pouze z PR Za pilou. Z Děčínska a Šluknovska uváděn ještě z Rumburku (ČERNÝ & ŘÍHA 2007).

Chionodes lugubrella (Fabricius, 1794) Poměrně vzácná makadlovka, jejíž housenky žijí na různých vikvovitých (Fabaceae). Z Děčínska a Šluknovska je znám pouze soudobý ojedinělý nález z Rumburku (ČERNÝ & ŘÍHA 2007). Sophronia sicariellus (Zeller, 1839) Nehojná makadlovka xerotermních stanovišť. Housenka žije na různých složnokvětých rostlinách, např. řebříčku (Achillea spp.) nebo pelyňku (Artemisia campestris). Z Děčínska a Šluknovska jsou známy jak literární údaje z Děčína (STERNECK & ZIMMERMANN 1933) tak soudobé z MalšovicHliněné (ČERNÝ nepubl.). Z Českolipska pouze soudobý nález ze Starých Splavů (ČERNÝ 2014). Dichomeris marginella (Fabricius, 1781) Vzácná makadlovka xerotermních stanovišť s živnou rostlinou jalovcem (Juniperus communis). Z Děčínska a Šluknovska je známa pouze ze Sněžníku (KULA 2007). Z Českolipska je uváděn pouze literární údaj J. Manna (např. NICKERL 1908).

Coleophora mayrella (Hübner, 1813) Nehojný pouzdrovníček ze stejné skupiny jako předchozí druh, který se od ostatních liší ztlustlými kořeny tykadel. Housenka žije na jeteli (Trifolium spp.). Z Děčínska a Šluknovska pocházejí literární údaje ze Šluknova (STERNECK & ZIMMERMANN 1933), soudobé z Rumburku (ŘÍHA nepubl.), Sněžníku (KULA 2007) a z Českého středohoří (ČERNÝ nepubl.). Z Českolipska jsou známy staré nálezy J. Manna (např. ZELLER 1849).

Stenoptilia bipunctidactyla (Scopoli, 1763) Pernatuška tečkovaná je spíše nehojným druhem. Polyfágní housenka žije na květech např. hlaváče (Scabiosa) nebo zeměžluči (Centaurium umbellatum). Z Děčínska a Šluknovska jsou známy recentní nálezy ze Šluknova (RITSCHEL nepubl.) nebo z Českého středohoří (ČERNÝ nepubl.). Z Českolipska je uváděn pouze literární údaj J. Manna (např. NICKERL 1910).

Coleophora coronillae Zeller, 1849 Housenka tohoto vzácného pouzdrovníčka žije v rourovitém vaku na semenech čičorky (Coronilla spp.). Několik ex. přiletělo na světlo v lokalitě Boxberg. Z Děčínska a Šluknovska stejně jako z Českolipska jsou známy pouze historické nálezy z J. Manna z Mikulášovic a Zákup (např. NICKERL 1908).

Hellinsia didactylites (Ström, 1783) Housenka pernatušky bělošedé žije od podzimu do jara na jestřábníku (Hieracium spp.). Na místech výskytu je poměrně hojná. Z Děčínska a Šluknovska jsou známé jak literární – např. nálezy J. Fischera von Röslerstamm z Mikulášovic (ZELLER 1841), tak soudobé – z okolí Vysoké Lípy (VÁVRA 2010). Z Českolipska existují pouze staré údaje J. Manna (ZELLER 1841).

Coleophora taeniipennella Herrich-Schäffer, 1855 Poměrně vzácný drobný pouzdrovníček, jehož housenka žije na sítině (Juncus spp.). Z Děčínska a Šluknovska znám pouze soudobý nález z Rumburku (Říha nepubl.), stejně tak z Českolipska (Vávra et al. 1996).

Hellinsia lienigianus (Zeller, 1852) Pernatuška černobýlová je poměrně nehojným druhem suchých lokalit. Z Děčínska a Šluknovska je známa ze současných nálezů z Rumburku (ČERNÝ & ŘÍHA 2007), z Labských pískovců (VÁVRA 2000) a Českého středohoří (ČERNÝ nepubl.). Z Českolipska neuváděna.

Bryotropha similis (Stainton, 1854) Poměrně hojný, ale lokální makadlovka xerotermních stanovišť. Z Děčínska a Šluknovska

16


Hellinsia osteodactylus (Zeller, 1841) Pernatuška zlatobýlová je spíše hojnějším druhem s vazbou na zlatobýl (Solidago virga aurea) a starček (Senecio fuchsii). Housenky žijí v květech a semenech. Z Děčínska a Šluknovska je známa ze současných nálezů z Rumburku (ČERNÝ & ŘÍHA 2007), z Labských pískovců (KULA 2007) a Českého středohoří (ČERNÝ nepubl.). Z Českolipska neuváděna.

Lokální zavíječ velmi teplých xerotermních stanovišť. Housenka žije na různých travách. Z Děčínska a Šluknovska znám pouze historický údaj J. Fischera von Röslerstamm z Rumburku (TREITSCHKE 1832). Současné nálezy jsou uváděny pouze z Českolipska (VÁVRA et al. 1996). Friedlanderia cicatricella (Hübner, 1824) Lokální zavíječ vlhkých stanovišť. Housenka žije v lodyhách skřípiny (Scirpus lacustris). V České republice zjištěn pouze na Moravě.

Celypha flavipalpana (Herrich-Schäffer, 1851) Poměrně vzácný obaleč vřesovišť. Z Děčínska a Šluknovska je známo pouze několik údajů z Labských pískovců – Sněžník (KULA 2007). Z Českolipska neuváděn.

Agriphila deliella (Hübner, 1813) Lokální a vzácný travařík suchých a písčitých stanovišť. V Čechách zjištěn dosud pouze v termofytiku.

Thiodia citrana (Hübner, 1799) Nehojný úhledný obaleč xerotermních stanovišť. Housenky žijí na různých složnokvětých rostlinách, např. pelyňku (Artemisia campestris) nebo řebříčku (Achillea millefolium). Z Děčínska a Šluknovska jsou známy jak literární – nálezy J. Fischera von Röslerstamm z Mikulášovi (TREITSCHKE 1830), tak současné – Sněžník (KULA 2014) a Českého středohoří (ČERNÝ nepubl.). Stejně tak z Českolipska známe literární (STERNECK & ZIMMERMANN 1933) i soudobé nálezy (VÁVRA et al. 1996).

Agriphila poliellus (Treitschke, 1832) Žije na stejných stanovištích jako předcházející druh, především v jehličnatých lesích. V Čechách zjištěn dosud pouze v termofytiku. Platytes cerussella (Denis et Schiffermüller, 1775) Lokální a nehojný druh teplých a písčitých stanovišť. Znám pouze z Českolipska (VÁVRA et al. 1996). Pyrausta aerealis (Hübner, 1793) Vzácný zavíječ známý ze střední Evropy pouze z Německa, Rakouska a Polska. Žije na suchých a písčitých stanovištích. Housenky žijí mezi spředenými kořenovými listy např. protěže (Gnaphalium spp.), pelyňku (Artemisia spp.) nebo krtičníku (Scrophularia spp.).

Epinotia cruciana (Linnaeus, 1761) Vzácný nenápadný obaleč s vazbou na jívu (Salix caprea) je znám z Děčínska a Šluknovska zejména z literárních pramenů. Jedná se o nálezy J. Fischera von Röslerstamm z Mikulášovic (TREITSCHKE 1830) a Lipové (STERNECK & ZIMMERMANN 1933). Recentně byl výskyt potvrzen na Sněžníku (KULA 2007). Z Českolipska neuváděn.

Literatura ČERNÝ J. 2014: Mikrolepidoptera Českolipska 2. část (Coleophoridae – Choreutidae). (Microlepidoptera of the district of Česká Lípa. Part II. (Coleophoridae – Choreutidae). Bezděz 23: 171-193. ČERNÝ J. & ŘÍHA R. 2007: Výsledky faunistického průzkumu motýlů (Lepidoptera) v okolí města Rumburk (Šluknovský výběžek, severní Čechy). (Results of faunistic research of Lepidoptera in town Rumburk and its environs (Šluknovský výběžek region, Northern Bohemia). Klapalekiana 43: 125161. KULA E. 2007: Motýli porostů náhradních dřevin v imisním území Sněžníku. (Die Schmetterlinge der Ersatzbaumarten im Immissionsgebiet Schneeberg). Lesnická práce Kostelec nad Černými Lesy, 107 pp. LAŠTŮVKA Z. & LIŠKA J. 2011: Komentovaný seznam motýlů České republiky. Annotated checklist of moths and butterflies of the Czech Republic (Insecta: Lepidoptera). Biocont Laboratory, Brno, 148 pp. NICKERL O. 1908: Beiträge zur Insekten-Fauna Böhmens. VI. Die Motten Böhmens (Tineen). Prag, 161 pp. NICKERL O. 1910: Beiträge zur Insekten-Fauna Böhmens. VII. Die Federmotten Böhmens (Pterophoridae und Orneodidae). Prag, 13 pp. STERNECK J. & ZIMMERMANN F. 1933: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II (Mikrolepidoptera). Selbstverlag, Karlsbad, 168 pp. ŠUMPICH J., LIŠKA J., JAKEŠ O., SITEK J., SKYVA J., FEIK V., MAREK J., VÁVRA J., LAŠTŮVKA Z., VÍTEK P., BARTAS R., ČELECHOVSKÝ A., DOBROVSKÝ T., DVOŘÁK I., MARŠÍK L., MIKÁT M., ŠAFÁŘ J., VODRLIND B., ŽEMLIČKA M., DVOŘÁK M. & HULA V. 2009: Faunistic records from the Czech Republic – 287. Lepidoptera: Nepticulidae, Tineidae, Gracillariidae, Yponomeutidae, Oecophoridae, Elachistidae, Coleophoridae, Blastobasidae, Gelechiidae, Cossidae,

Salebriopsis albicilla (Herrich-Schäffer, 1849) Lokální zavíječ lesních světlin. Housenky žijí mezi listy různých stromů a keřů. Na Děčínsku a Šluknovsku zjištěn pouze v okolí Vysoké Lípy (VÁVRA 2000, 2010). Selagia argyrella (Denis et Schiffermüller, 1775) Vzácný zavíječ xerotermních stanovišť. Na Děčínsku a Šluknovsku ani Českolipsku dosud nezjištěn. Glyptoteles leucacrinella Zeller, 1848 Zavíječ rozšířený v olšových porostech; housenka se živí detritem. Z Děčínska a Šluknovska uváděny literární údaje z Děčína (STERNECK & ZIMMERMANN 1933) a současné z Labských pískovců (VÁVRA 2010). Z Českolipska neuváděn. Nyctegretis lineana (Scopoli, 1763) Housenka zavíječe velmi teplých xerotermních stanovišť žije na různých bylinách, např. pelyňku (Artemisia campestris) nebo jehlici (Ononis). Na Děčínsku a Šluknovsku nalezen pouze na Sněžníku (KULA 2007). V Čechách jinak pouze v termofytiku. Anerastia lotella (Hübner, 1813)

17

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 14 (2014) Tortricidae, Epermeniidae, Pyralidae, Crambidae, Geometridae, Noctuidae, Nolidae, Lymantriidae. Klapalekiana, 45: 267–279. TREITSCHKE F. 1830: Die Schmetterlinge von Europa (Fortsetzung des Ochsenheimer´schen Werks). Achter Band. Erste Abtheilung. Leipzig, 312 pp. TREITSCHKE F. 1832: Die Schmetterlinge von Europa (Fortsetzung des Ochsenheimer´schen Werks). Neunter Band. Erste Abtheilung. Leipzig, 272 pp. TREITSCHKE F. 1835: Die Schmetterlinge von Europa (Fortsetzung des Ochsenheimer´schen Werks). Zehnter Band. Dritte Abtheilung der Supplemente. Leipzig, 303 pp. VÁVRA J. 2000: Motýlí fauna Vysoké Lípy u Jetřichovic a okolí v CHKO Labské pískovce. (Lepidopteran fauna (Lepidoptera) of Vysoká Lípa near Jetřichovice and surroundings in the Labské pískovce Landscape Protected Area). Sborník Okresního Muzea v Mostě, řada přírodovědná 22: 87-106 + pls 1-[16]. VÁVRA J. 2010: Motýlí fauna Vysoké Lípy u Jetřichovic a okolí v CHKO Labské pískovce (II.). Fauna Bohemiae Septentrionalis 35, Suplementum 6: 64-168. VÁVRA J., NOVÁK I., LIŠKA J. & SKYVA J. 1996: Motýlí fauna přírodní rezervace „Hradčanské rybníky“ u Mimoně (Lepidoptera). Lepidopteran fauna of the nature reserve „Hradčanské rybníky“ near Mimoň (Lepidoptera). Klapalekiana, 32: 89-121. ZELLER Ph. Ch. 1839: Versuch einer naturgemässen Eintheilung der Schaben. Isis von Oken, 3: 167-220. ZELLER Ph. Ch. 1841: Vorläfer einer vollständigen Naturgeschichte der Pterophoriden, einer Nachtfalterfamilie. Isis von Oken, 5: 755-794, 827-893. ZELLER Ph. Ch. 1848. Die Gattungen der mit Augendeckeln versehen blattminirenden Schaben. Linnaea Entomologica 3: 248-344. ZELLER Ph. Ch. 1849: Beitrag zur Kentniss der Coleophoren. Linnaea Entomologica, 4: 191-416.

Phyllonorycter joannisi (Le Marchand, 1936), miny na A. platanoides. Phyllonorycter harrisella (Linnaeus, 1761), miny na Q. robur. Phyllonorycter sagitella (Bjerkander, 1790), miny na Populus tremula. Phyllonorycter schreberella (Fabricius, 1781), miny na Ulmus sp. Phyllocnistis labyrinthella (Bjerkander, 1790), miny na P. tremula. Yponomeutidae Yponomeuta evonymella (Linnaeus, 1758) Cedestis subfasciella (Stephens, 1834) Argyresthiidae Argyresthia retinella Zeller, 1839 Argyresthia conjugella Zeller, 1839 Blastobasidae Blastobasis phycidella (Zeller, 1839) Blastobasis huemeri Sinev, 1993 Hypatopa inunctella (Zeller, 1839) Oecophoridae Metalampra cinnamomea (Zeller, 1839) Borkhausenia minutella (Linnaeus, 1758) Elachistidae Luquetia lobella (Denis et Schiffermüller, 1775) Agonopterix propinquella (Treitschke, 1835) Depressaria daucella (Denis et Schiffermüller, 1775) Coleophoridae Coleophora trifolii (Curtis, 1832) Coleophora mayrella (Hübner, 1813) Coleophora ibipennella Zeller, 1849 Gelechiidae Exoteleia dodecella (Linnaeus, 1758) Teleiodes flavimaculella (Herrich-Schäffer, 1854) Gelechia muscosella Zeller, 1839 Chionodes lugubrella (Fabricius, 1794) Aroga velocella (Duponchel, 1838) Neofriseria peliella (Treitschke, 1835) Dichomeris marginella (Fabricius, 1781) Pterophoridae Stenoptilia pterodactyla (Linnaeus, 1761) Stenoptilia bipunctidactyla (Scopoli, 1763) Oxyptilus chrysodactyla (Denis et Schiffermüller, 1775) Hellinsia didactylites (Ström, 1783) Hellinsia lienigianus (Zeller, 1852) Hellinsia osteodactylus (Zeller, 1841) Tortricidae Agapeta hamana (Linnaeus, 1758) Agapeta zoegana (Linnaeus, 1767) Cochylidia implicitana (Wocke, 1856) Acleris notana (Donovan, 1806) Cnephasia stephensiana (Doubleday, 1849) Epagoge grotiana (Fabricius, 1781) Clepsis spectrana (Treitschke, 1830) Endothenia quadrimaculana (Haworth, 1811) Lobesia abscisana (Doubleday, 1849) Eucosma hohenwartiana (Denis et Schiffermüller, 1775) Eucosma cana (Haworth, 1811) Eucosma metzneriana (Treitschke, 1830) Gypsonoma dealbana (Frölich, 1828) Epiblema foenella (Linnaeus, 1758) Notocelia uddmanniana (Linnaeus, 1758) Dichrorampha petiverella (Linnaeus, 1758) Pammene aurita Razowski,1991 Cossidae Cossus cossus (Linnaeus, 1758) Pyralidae Endotricha flammealis (Denis et Schiffermüller, 1775) Sciota hostilis (Stephens, 1834) Selagia argyrella (Denis et Schiffermüller, 1775) Glyptoteles leucacrinella Zeller, 1848 Crambidae

Příloha I. Seznam zjištěných (ulovených) druhů ·

Reichwalde 27.6.2014

Eriocraniidae Eriocrania sparrmannella (Bosc, 1791), miny na Betula pendula. Nepticulidae Stigmella betulicola (Stainton, 1856), miny na B. pendula. Stigmella tiliae (Frey, 1856), miny na Tilia sp. Stigmella microtheriella (Stainton, 1854), miny na Corylus avellana. Stigmella aceris (Frey, 1857), miny na Acer platanoides. Stigmella ulmivora (Fologne, 1860), miny na Ulmus sp. Stigmella desperatella (Frey, 1856), miny na Malus sylvestris. Stigmella salicis (Stainton, 1854), miny na Salix aurita. Stigmella perpygmaeella (Doubleday, 1859), miny na Crataegus sp. Stigmella basiguttella (Heinemann, 1862), miny na Quercus robur. Tischeriidae Tischeria ekebladella (Bjerkander, 1796), miny na Q. robur. Bucculatricidae Bucculatrix ulmella Zeller, 1848, miny na Q. robur. Bucculatrix thoracella (Thunberg, 1794), miny na Tilia sp. Gracillariidae Parectopa robiniella Clemens, 1863, miny na Robinia sp. Callisto denticulella (Thunberg, 1794), miny na M. sylvestris (domestica). Parornix devoniella (Stainton, 1850), miny na C. avellana. Macrosaccus robiniella (Clemens, 1859), miny na Robinia sp. Phyllonorycter coryli (Nicelli, 1851), miny na C. avellana. Phyllonorycter blancardella (Fabricius, 1781) 1 ex. ex l. (mina na M. domestica). Phyllonorycter roboris (Zeller, 1839), miny na Quercus petraea.

18

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 14 (2014) Scoparia basistrigalis Knaggs, 1866 Friedlanderia cicatricella (Hübner, 1824) Chrysoteuchia culmella (Linnaeus, 1758) Crambus pascuella (Linnaeus, 1758) Crambus lathoniellus (Zincken, 1817) Crambus perlella (Scopoli, 1763) Agriphila deliella (Hübner, 1813) Agriphila straminella (Denis et Schiffermüller, 1775) Agriphila poliellus (Treitschke, 1832) Catoptria permutatellus (Herrich-Schäffer, 1848) Schoenobius gigantella (Denis et Schiffermüller, 1775) Elophila nymphaeata (Linnaeus, 1758) Acentria ephemerella (Denis et Schiffermüller, 1775) Nymphula nitidulata (Hufnagel, 1767) Ostrinia nubilalis (Hübner, 1796) Udea prunalis (Denis et Schiffermüller, 1775) Nomophila noctuella (Denis et Schiffermüller, 1775) Sphingidae Deilephila elpenor (Linnaeus, 1758) Geometridae Peribatodes rhomboidaria (Denis et Schiffermüller, 1775) Idaea fuscovenosa (Goeze, 1781) Idaea humiliata (Hufnagel, 1767) Erebidae Paracolax trisateles (Fabricius, 1794) Nolidae Nola aerugula (Hübner, 1795) Meganola albula (Denis et Schiffermüller, 1775) Noctuidae: Charanyca ferruginea (Esper, 1785) Dypterygia scabriuscula (Linnaeus, 1758) Trachea atriplicis (Linnaeus, 1758) Helotropha leucostigma (Hübner, 1808) Mythimna turca (Linnaeus, 1761) Mythimna pallens (Linnaeus, 1758)

·

Agapeta hamana (Linnaeus, 1758) Acleris ferrugana (Denis et Schiffermüller, 1775) Acleris notana (Donovan, 1806) Eana derivana (La Harpe, 1858) Cnephasia stephensiana (Doubleday, 1849) Hedya salicella (Linnaeus, 1758) – foto G. Ritschel

Celypha rufana (Scopoli, 1763) Celypha flavipalpana (Herrich-Schäffer, 1851) Celypha lacunana (Denis et Schiffermüller, 1775) Piniphila bifasciana (Haworth, 1811) Lobesia abscisana (Doubleday, 1849) Thiodia citrana (Hübner, 1799) Epinotia cruciana (Linnaeus, 1761) Epiblema graphana (Treitschke, 1835) Notocelia uddmanniana (Linnaeus, 1758) Lathronympha strigana (Fabricius, 1775) Pammene argyrana (Hübner, 1799) Limacodidae Apoda limacodes (Hufnagel, 1766) Zygaenidae Zygaena ephialtes (Linnaeus, 1767) Lycaenidae Cupido argiades (Pallas, 1771) Plebejus argus (Linnaeus, 1758) Polyommatus icarus ((Rottemburg, 1775) Pyralidae Endotricha flammealis (Denis et Schiffermüller, 1775) Salebriopsis albicilla (Herrich-Schäffer, 1849) Dioryctria abietella (Denis et Schiffermüller, 1775) Glyptoteles leucacrinella Zeller, 1848 Nyctegretis lineana (Scopoli, 1763) Anerastia lotella (Hübner, 1813) Crambidae Scoparia basistrigalis Knaggs, 1866 Eudonia lacustrata (Panzer, 1804) Eudonia mercurella (Linnaeus, 1758) Chrysoteuchia culmella (Linnaeus, 1758) Crambus pascuella (Linnaeus, 1758) Crambus perlella (Scopoli, 1763) Catoptria pinella (Linnaeus, 1758) Catoptria margaritella (Denis et Schiffermüller, 1775) Platytes cerussella (Denis et Schiffermüller, 1775) Platytes alpinella (Hübner, 1813) Acentria ephemerella (Denis et Schiffermüller, 1775) Parapoynx stratiotata (Linnaeus, 1758) Pyrausta aerealis (Hübner, 1793) Udea prunalis (Denis et Schiffermüller, 1775) Lasiocampidae Malacosoma neustria (Linnaeus, 1758) Geometridae Ascotis selenaria (Denis et Schiffermüller, 1775) Macaria liturata (Clerck, 1759) Hydria undulata (Linnaeus, 1758) Acasis viretata (Hübner, 1799)

Boxberg 28.6.2014

Nepticulidae Stigmella salicis (Stainton, 1854) Bucculatricidae Bucculatrix cristatella (Zeller, 1839) Gracillariidae Phyllonorycter sagitella (Bjerkander, 1790) Glyphiperigidae Glyphipterix thrasonella (Scopoli, 1763) Blastobasidae Hypatopa inunctella (Zeller, 1839) Oecophoridae Metalampra cinnamomea (Zeller, 1839) Elachistidae Depressaria badiella (Hübner, 1796) Coleophoridae Coleophora trifolii (Curtis, 1832) Coleophora alcyonipennella (Kollar, 1832) Coleophora coronillae Zeller, 1849 Coleophora taeniipennella Herrich-Schäffer, 1855 Coleophora argentula (Stephens, 1834) Cosmopterigidae Limnaecia phragmitella Stainton, 1851 Gelechiidae Isophrictis anthemidella (Wocke, 1871) Metzneria ehikeella Gozmány, 1954 Eulamprotes unicolorella (Duponchel, 1843) Bryotropha similis (Stainton, 1854) Exoteleia dodecella (Linnaeus, 1758) Sophronia sicariellus (Zeller, 1839) Anacampsis blattariella (Hübner, 1796) Acompsia cinerella (Clerck, 1759) Pterophoridae Gillmeria ochrodactyla (Denis et Schiffermüller, 1775) Tortricidae

19

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 14 (2014) Eupithecia subfuscata (Haworth, 1809) Chloroclystis v-ata (Haworth, 1809) Idaea rufaria (Hübner, 1799) Idaea fuscovenosa (Goeze, 1781) Idaea humiliata (Hufnagel, 1767) Idaea aversata (Linnaeus, 1758) Idaea straminata (Borkhausen, 1794) Idaea deversaria (Herrich-Schäffer, 1847) Rhodostrophia vibicaria (Clerck, 1759) Scopula nigropunctata (Hufnagel, 1767) Scopula rubiginata (Hufnagel, 1767) Notodontidae Clostera pigra (Hufnagel, 1766) Erebidae Lymantria monacha (Linnaeus, 1758) – foto G. Ritschel

Mythimna impura (Hübner, 1808) Axylia putris (Linnaeus, 1761) Diarsia brunnea (Denis et Schiffermüller, 1775)

Potemníkovití brouci Českého Švýcarska a Šluknovska (Coleoptera, Tenebrionidae) Lukáš BLAŽEJ Jelikož se za poslední roky podařilo potvrdit v našem společném území řadu zajímavých druhů potemníkovitých brouků (např: Corticeus bicolor a Prionychus melanarius – v příspěvku výše o bučinách západní části CHKO, či Neomida haemorrhoidalis (BLAŽEJ et al. 2011), navíc se jedná převážně o skupinu saproxylických brouků a naše území je v převaze lesnaté, rozhodl jsem se tuto skupinu v rámci oblasti do budoucna sepsat.

Lithosia quadra (Linnaeus, 1758) Eilema depressum (Esper, 1787) – foto G. Ritschel Paracolax tristalis (Fabricius, 1794)

V následující sezóně 2015 tak členy klubu prosím o evidování zástupců této čeledi, vč. hojných druhů – např. Lagria hirta, Corticeus unicolor – viz foto L. Blažej: populace v torzu bukové větve na lokalitě v Bělé, Bolitophagus reticulatus, příp. také druhů synantropních – např. rod Tribolium, Tenebrio molitor a stejně tak nepřehlížení materiálů bývalé čeledi Alleculidae, která se stejně jako měkkokrovečníci (Lagridae) stala součástí potemníkovitých brouků. Pro zájemce mohu vřele doporučit čerstvou publikaci z edice zoologických klíčů nakladatelství Academia - NOVÁK V. 2014: Brouci čeledi potemníkovití (Tenebrionidae)střední Evropy.

Laspeyria flexula (Denis et Schiffermüller, 1775) Nolidae Meganola albula (Denis et Schiffermüller, 1775) Nycteola revayana (Scopoli, 1772) Noctuidae Herminia tarsicrinalis (Knoch, 1782) Deltote bankiana (Fabricius, 1775) Deltote pygarga (Hufnagel, 1766) Heliothis viriplaca (Hufnagel, 1766) Elaphria venustula (Hübner, 1790) Charanyca ferruginae (Esper, 1785) Apamea oblonga (Haworth, 1809) Apamea sublustris (Esper, 1788) Oligia latruncula (Denis et Schiffermüller, 1775) Parastichtis suspecta (Hübner, 1817) Lacanobia thalassina (Hufnagel, 1766)

20


z průzkumu půdní fauny inverzních roklí. Jedná se o první údaje z regionu. Hřensko, Ferdinandova soutěska, 14./16.10.2008-23.6.2009, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, 253 m n. m.; Jetřichovice, Dolský mlýn, 28.7.-6.10.2009, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, 328 m n. m., 6.10.2009-23.6.2010, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, 328 m n. m.; Zadní Jetřichovice, Zlé díry, 25.6.-14./16.10.2008, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, 318 m n. m., vše K. Tajovský et V. Pižl lgt., P. Kment det., Správa NP České Švýcarsko coll.

Faunistické střípky 2014 Lukáš BLAŽEJ, Jindřich ČERNÝ, Jaroslav ŠŤASTNÝ, Stanislav REJL, Petr BAŇAŘ, Petr BRŮHA, Josef KADLEC & Pavel VONIČKA (HETEROPTERA: Aradidae) Aradus mirus Bergroth, 1894 – EN – kresba L. Blažej, vlevo. Vzácná podkornice reliktních borů. Tak jako většina zástupců čeledi saje na myceliích dřevokazných hub (fungifág), čímž tvoří analogii saproxylickým broukům mezi v řádu ploštic. Uvedena v Červeném seznamu v kategorii ohrožených taxonů. Zde předložený údaj je první pro region Českého Švýcarska. Zachycení exempláře v nivě řeky je zřejmě po silnějších větrnostních událostech. Odpovídajícím stanovištěm druhu jsou totiž bory na skalní hraně kaňonu řeky. Děčín-Podskalí, niva řeky Labe, 21.9.2006, 1 ex., J. Strejček lgt., P. Kment det., Správa NP České Švýcarsko coll.

Derephysia foliacea (Fallén, 1807) Relativn hojný, suchomilný druh. Předložený údaj je první pro region. Jelikož nemá tato síťnatka vztah k inverzních údolím, kde byly pasti pracovníků Ústavu půdní biologie instalovány, lze předpokládat, že její přirozené stanoviště budou řídké porosty bylin na skalních hranách. Hřensko, Ferdinandova soutěska, 25.6.14./16.10.2008, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, 253 m n. m., K. Tajovský et V. Pižl lgt., P. Kment det., Správa NP České Švýcarsko coll. Physatocheila smreczynskii China, 1952 Bionomicky se jedná o jedinečný, relativně hojný druh síťnatky s výskytem na dřevnatých zástupcích čeledi růžovitých. Od ostatních druhů je tedy arborikolní. První údaj pro region. Hřensko, Ferdinandova soutěska, 14./16.10.200823.6.2009, 2 ex., zemní past v inverzní rokli, 253 m n. m., K. Tajovský et V. Pižl lgt., P. Kment det., Správa NP České Švýcarsko coll. (Coleoptera: Carabidae) Leistus montanus kultianus Farkac & Fassati, 1999 Reliktní druh suťových biotopů, proto lokálně rozšířený v regionu i v ČR. Uvedený údaj je novou lokalitou v rámci regionu atypický stanovištěm. Mezná, Pravčická brána, 25.10.2014, 1 ex., na okraji písčité cesty pod pískovcovou skalní stěnou pod listím, P. Vonička lgt., det. et coll.

Aradus depressus (Fabricius, 1794) – kresba L. Blažej, vpravo. Polyfágní podkornice nacházená na břízách, javorech, ale i různých ovocnáčích. Nepříliš často chytaný druh. Údaj je první pro region. Labská Stráň, hřbitov env., 15.6.2013, 1 ex., L. Blažej lgt., P. Kment det., Správa NP České Švýcarsko coll.

(COLEOPTERA, Dytiscidae) Oreodytes sanmarkii sanmarkii (C. R. Sahlberg, 1826) Lokálně rozšířený druh, hojnější na vhodných biotopech. Uvedený údaj pochází z materiálu pracovníků Ústavu půdní biologie, z průzkumu půdní fauny inverzních roklí. Hřensko, Ferdinandova soutěska, 25.6.16.10.2008, 1 ex., Zemní past, Tajovský et Pižl lgt., J. Šťastný det., Správa NP ČŠ coll.

(HETEROPTERA: Tingidae) Acalypta musci (Schrank, 1781) V opadance žijící lesní druh. Díky skrytému způsobu života často přehlížený, i když zřejmě v ČR obecně rozšířený. Veškeré uvedené údaje pochází z materiálu pracovníků Ústavu půdní biologie,

21


(COLEOPTERA, Lucanidae) Ceruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785) – kresba P. Nesvadba V ČR vzácný druh podhorského až horského zástupce čeledi roháčovitých s vývojem v trouchnivějícím smrkovém, příp. jedlovém dřevu (HŮRKA 2005). V území jsou pravidelně sledované populace prosperující také na dřevu listnatých stromů (bříza) s červeným typem rozpadu dřeva. Krom uvedeného údaje z Vosího vrchu (cf. BLAŽEJ et al. 2011) jsou následující dalším doplněním výskytu tohoto kriticky ohroženého druhu v regionu. Jeden z údajů pochází z materiálu pracovníků Ústavu půdní biologie z průzkumu půdní fauny inverzních roklí. Hřensko, Tetřeví stěny, 30.9.2002, 4 ex., M. Trýzna lgt. et det., Správa NP ČŠ coll.; Hřensko, ústí Kachního potoka, 263 m n. m., 24.6.28.7.2009, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, K. Tajovský et V. Pižl lgt., L. Blažej det., Správa NP ČŠ coll.

Agoliinus nemoralis (Erichson, 1848) Řídce se vyskyrtující druh, vázaný na lesní porosty po celé ČR, zde v trusu zvěře (jelení, dančí apod.). Převážně časně jarní druh březen až duben a řidčeji červenec až srpen. Hřensko, ústí kachního Kachního potoka, 14./16.10.2008-24.6.2009, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, K. Tajovský et V. Pižl lgt., J. Kadlec det., Správa NP ČŠ in coll. Limarus zenkeri (Germar, 1813) Řídký druh vyskytující se v Čechách (na Moravě jej nahrazuje příbuzný L. maculatus). Druh s výskytem od července do října, v lesních porostech v trusu zvěře, ale i koní či krav. Znám z Českolipska (obora Vřísek) i Děčínska (Kytlice, Česká Kamenice) – vše KADLEC nepubl. Vysoká Lípa env., Hauschengrund, 6.10.201029.6.2011, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, K. Tajovský et V. Pižl lgt., J. Kadlec det., Správa NP ČŠ in coll. Melinopterus sphacelatus (Panzer, 1798) Méně hojný druh vyskytující se roztroušeně po celé ČR od jara do podzimu v trusu, často společně s M. prodomus. Z Dečínska je známo více nálezů. Hřensko-Mezná, Mezní Louka, 25.10.2014, 1 ex., P. Vonička lgt., det. et coll.; Krásná Lípa-Kyjov, 26.10.2014, 12 ex., P. Vonička lgt., det. et coll. Gnorimus variabilis (Linnaeus, 1758) Vzácný zdobenec uvedený ve vyhl. č. 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh. Výskyt je soustředěn do podhorských až horských lesů, kde se larvy vyvíjejí v trouchnivém dřevě především buků HŮRKA 2005). Druh byl uveden také z Vysoké Lípy (BLAŽEJ et al. 2013). Hřensko, Malinový důl, 12.7.2001, 1 ex., P. Benda lgt., L. Blažej det., Správa NP ČŠ coll.; Vysoká Lípa, Mlýny, 26.6.1993, 1 ex., R. Marschner lgt., L. Blažej det., Správa NP ČŠ coll.

(COLEOPTERA: Scarabaeidae) Aegialia (Psammoporus) mimicus Pittino, 2006 Nedávno oddělený druh od druhu A. sabuleti (Panzer, 1797). Psamofilní druh vyskytující se na písčitých březích vodních toků. V ČR vcelku vzácný, vázaný na písčité náplavy na březích řek s neupravovaným tokem. Larvy se živí nejspíše zbytky rostlin v zemi. Imága většinou zahrabána v písku, vyskytují se nejvíce na jaře (duben až květen). Uvedený nález je novým pro severní Čechy, nejbližší známou lokalitou je střední tok Jizery mezi Mnich. Hradištěm a Železným Brodem (např. Spálov u Železného Brodu, zde hojnější a čato sbírán). Uvedený údaj pochází z materiálu pracovníků Ústavu půdní biologie, z průzkumu půdní fauny inverzních roklí – viz také další druhy hnojníků. Hřensko, Ferdinandova soutěska, 14./16.10.2008-24.6.2009, 3 ex., zemní past v inverzní rokli, K. Tajovský et V. Pižl lgt., J. Kadlec det., Správa NP ČŠ in coll.

(COL.: Elataeridae) Sericus subaeneus (W. Redtenbacher, 1842) Uvedené údaje pochází z materiálu pracovníků Ústavu půdní biologie, z průzkumu půdní fauny inverzních roklí – viz také další druhy hnojníků. Hřensko, ústí Kachního potoka, 5.10.200922.6.2010, 1 ex., zemní past v inverzní rokli, K. Tajovský et V. Pižl lgt., P. Brůha det., Správa NP ČŠ in coll. (COLEOPTERA: Melandryidae) Xylita laevigata (Hellenius, 1786) Larvy s vývojem na plodnicích stromových hub. V rámci regionu významný nález sporadicky sbírané čeledi. Děčín - Čertova Voda, 30.4.2014, 1 ex., pod kůrou smrkového pahýlu, P. Brůha leg. et coll., T. Růžička det. (LEPIDOPTERA: Adelidae) Adela croesella (Scopoli, 1763)

22


Drobná adéla, jejíž housenka nejdříve minuje na listech ptačího zobu (Ligustrum vulgare) a později žije na detritu na zemi v „domečku“ ze zrnek písku. Motýli poletují za slunečního svitu okolo keřů. Z Děčínska jsou známé pouze staré nálezy F. Zimmermanna z okolí Děčína (STERNECK & ZIMMERMANN 1933). Děčín, Horní Oldřichov (5250), 12.6.2013, 2 ex., J. Černý lgt., det. et coll.

celé řadě bylin z čeledi složnokvětých (Compositaea) , např. škardě (Crepis spp.) nebo bodlácích (Carduus spp.). Druh je na Děčínskou znám ze starých údajů F. Zimmermanna z Děčína a W. Würla z Podmokel (Bodenbach) (STERNECK & ZIMMERMANN 1933). Würlův dokladový ex. je uložen v ústeckém muzeu s lokalitou Popovický vrch: Pfaffenberg, 20.5.1932. Malšovice, PR Bohyňská lada (5250), 30.4.2014, 1 ex., J. Černý lgt., det. et coll.

(LEPIDOPTERA: Ypsolophidae) Ypsoloha vitella (Linnaeus, 1758) Čeleď blízce příbuzná předivkám (Yponomeutidae). Housenky žijí na listech pod průhledným předivem. U toho druhu jsou živnými rostlinami listnaté stromy např. jilm (Ulmus spp.). Z Děčínska jsou známé pouze staré nálezy J. Michela z Benešova nad Ploučnicí a F. Zimmermanna z Děčína (STERNECK & ZIMMERMANN 1933). Vilémov (5051), 21.9.2013, 1 ex., S. Rejl lgt. et coll., J. Černý det.

Literatura BLAŽEJ L., MICHALEGA M., ČERNÝ J. & MALENOVSKÝ I. 2011: Faunistické střípky. Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 11: 11-13. BLAŽEJ L., BRŮHA P., MICHALEGA M. & TRÝZNA M. 2013: Faunistické střípky. Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 13: 19-20. HŮRKA K. 2005: Brouci České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 390 pp. NOVÁK I., LIŠKA J., ELSNER G., JAROŠ J., PETRŮ M., SKYVA J., SPITZER K., ŠPATENKA K., VÁVRA J. & WIEDENHOFFER Z. 1997: Katalog motýlů (Lepidoptera) Čech. Katalog der Falter (Lepidoptera) Bőhmens. Catalogue of the Bohemian Lepidoptera. Klapalekiana, 33 (Supl.): 1-159 (in Czech and German, English introduction). STERNECK J. & ZIMMERMANN F. 1933: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II (Mikrolepidoptera). Selbstverlag, Karlsbad, 168 pp. SUTTER R. 1994: Beiträge zur Insektenfauna Ostdeustchlands: Lepidoptera – Scythrididae. Beiträge zur Entomologie 44: 261-318.

(LEPIDOPTERA: Elachistidae) Elachista humilis Zeller, 1850 Housenky tohoto trávníčka minují od podzimu do jara v listech různých trav a ostřic. Z Děčínska jsou známé pouze staré nálezy ze Šluknova (J. Maschke) a Děčína (F. Zimmermann) (STERNECK & ZIMMERMANN 1933). Děčín, Horní Oldřichov (5250), 2.-15.6.2014, 20 ex., J. Černý lgt., det. et coll.

Inventarizační průzkumy motýlů v maloplošných chráněných územích v CHKO České středohoří v letech 2011 – 2013

(LEPIDOPTERA: Scythrididae) Scythris potentillella (Zeller, 1847) Zástupce dosud nepříliš prozkoumané čeledi drobných a nenápadných motýlů. Housenky žijí většinou v zápředku nebo ve spletených listech na živných rostlinách. Jedná se o stenotopní druh xerotermních stanovišť se sukcesními porosty. Larvy tohoto druhu žijí na zemi v zámotkové rource podél stonku šťovíku menšího (Rumex acetosella). Imaga létají od května do srpna (SUTTER 1994). Jeden samec chycen při společné akci s německými kolegy. První nález na Děčínsku. Z Čech poprvé uváděn J. Liškou – Stará Boleslav, 1996 (NOVÁK et al. 1997). Vysoká Lípa, PP Hofberg (5152), 17.8.2013, J. Černý lgt., det. et coll.

Jindřich ČERNÝ, Miroslav ŽEMLIČKA & Jiří SPRUŽINA V rámci implementace soustavy Natura 2000 v územích v péči Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a jejich monitoringu probíhaly v letech 2011 – 2013 také inventarizační průzkumy motýlů v následujících maloplošných chráněných územích v Chráněné krajinné oblasti České středohoří: NPP Březinské tisy, NPP Vrkoč, NPP Boreč, NPR Oblík a NPP Kamenná slunce. Koordinátorem akce byla Univerzita J. E. Purkyně (vedoucí Doc. Karel Kubát).

(LEPIDOPTERA: Gelechiidae) Mirificarma lentiginosella (Zeller, 1839) Lokální makadlovka lesostepí a xerotermních trávníků. Housenky žijí na různých motýlokvětých rostlinách; na uváděné lokalitě na kručince barvířské (Genista tinctoria). První nález na Děčínsku. Malšovice, Hliněná (5250), 25.8.2013, 10 ex., J. Černý lgt., det. et coll. (LEPIDOPTERA: Totricidae) Cochylis dubitana (Hübner, 1799) Stenotopní obaleč lesostepí a teplých křovinných okrajů listnatých lesů. Housenka žije na

23


Akce je příkladem spolupráce našeho klubu s AOPK. Průzkum byl prováděn za použití běžných metod sběru během celého vegetačního cyklu, zejména však odchytem dospělců na zdroj umělého světla. Běžné a snadno determinovatelné druhy byly určovány přímo v terénu. Sporné druhy byly odchytávány a určovány zpravidla podle kopulačních orgánů, příp. srovnáváním se sbírkovým materiálem a uloženy ve sbírkách autorů. Nálezová data byly vložena do databáze NDOP AOPK ČR. O NPP Boreč byla otištěna informace J. Spružiny v loňských Listech. Pro úplnost proto následuje krátké představení ostatních lokalit.

píďalku zelenopláštíka dubového Comibaena bajularia (Denis & Schiffermüller., 1775). Z poměrně blízkých Valkeřic pochází historický údaj z 30. let 20. století (MICHEL 1940). NPP Vrkoč Lokalitu tvoří vypreparovaná žíla olivinického čediče obklopená suťovým lesem v údolí Labe v ústecké městské části Vaňov. Předmětem ochrany je geologický jev „odlučnost čediče“ a ochrana populací ohrožených druhů rostlin a živočichů (tařice skalní, mlok skvrnitý a poštolka obecná). Lokalita je součástí rozsáhlého komplexu suťových lesů údolí Labe.

NPP Březinské tisy Lokalita se rozkládá na skalnatém a suťovém svahu vrchu Velký Chlum (okrsek Benešovské středohoří) spadajícího do údolí Ploučnice. Předmětem ochrany jsou zde původní porosty tisu (Taxus baccata) v přirozených listnatých lesích a významné paleontologické naleziště Bechlejovice. Fytogeograficky náleží do mezofytika, okres Verneřického středohoří, podokres Lovečkovické středohoří (HEJNÝ & SLAVÍK 1988). Pro region jsou charakteristické květnaté bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum) a dubohabřiny asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum (NEUHÄUSLOVÁ et al. 2001). Zkoumané území zahrnuje květnaté a acidofilní bučiny, suťové lesy s bohatým keřovým a bylinným patrem a nepůvodní smrkové porosty. Významnou vegetační složkou jsou také pozůstatky sadů s ovocnými stromy. Na lokalitě nebyl dosud prováděn žádný průzkum zaměřený na motýly. Historické i současné literární zdroje uvádějí pouze údaje z bližšího okolí Benešovského středohoří (např. MICHEL 1938 nebo CHOCHEL 2003). Krátkodobým průzkumem bylo zjištěno 470 druhů motýlů, převážně mezofilních druhů listnatých nebo smíšených lesů. K zajímavým druhům patří např. někteří v Českém středohoří méně frekventovaní zástupci čeledi drobníčkovitých (Nepticulidae) preferující spíše xerotermní stanoviště. Jde o druhy jako Stigmella assimilella (Zeller, 1848) s vazbou na mladé osiky (Populus tremula) nebo Stigmella aeneofasciella (Herrich-Schäffer, 1855) a Ectoedemia agrimoniae (Frey, 1858), jejichž housenky minují v listech řepíku lékařského (Agrimonia eupatoria). Druhý z nich není hojný ani v jižních částech Českého středohoří (ČERNÝ & VYSOKÝ 2011). Za významné lze považovat také další dva zástupce této čeledi: Bohemannia pulverosella (Stainton, 1849) a Ectoedemia intimella (Zeller, 1848). První z nich je potravně vázán na jabloně (Malus sp.), druhý na jívu (Salix caprea). Z Českého středohoří je známo několik málo nálezů ze severní části okrsku Ústecké středohoří (ČERNÝ & VYSOKÝ 2011). Z velkých motýlů je zcela jistě zajímavá můrovka panenská Eucarta virgo (Treitschke, 1835). Jedná se o invazní xerotermofilní druh, který se šíří z jihu na sever. Přehlédnout nelze ani poměrně vzácnou nápadnou

Spadá do fytogeografické oblasti termofytikum, okres Lounsko-labské středohoří, podokres Labské středohoří (HEJNÝ & SLAVÍK 1988). Pro region jsou charakteristické dubohabřiny asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum (NEUHÄUSLOVÁ et al. 2001). Zkoumané území zahrnuje skalní a suťová společenstva, dubohabřiny a suťové lesy s poměrně bohatým keřovým patrem.

24


Z lokality jsou dosud známy pouze současné údaje o čeledi Nepticulidae (ČERNÝ & VYSOKÝ 2011) a o některých čeledích „větších“ motýlů z okolí Vaňova (VYSOKÝ, KLÍR & FUKSA 1987). V rámci stávajícího krátkodobého průzkumu v NPP Vrkoč bylo zjištěno 256 druhů motýlů. Převažují mezofilní druhy listnatých lesů. Významně jsou zde zastoupeny stenotopní druhy suťových lesů a xerotermních skalnatých stanovišť. K těm prvním patří např. druhy potravně vázané na lísku (Corylus avellana) nebo habr (Carpinus betulus) jako jsou Stigmella floslactella (Haworth, 1828) a Stigmella carpinella (Heinemann, 1862). Významný je i nález vzpřímenky Caloptilia semifascia (Haworth, 1828), jejíž housenka žije na babyce (Acer campestre). Z Českého středohoří je znám pouze historický údaj z okolí Děčína od F. Zimmermanna (STERNECK & ZIMMERMANN 1933) a jediný recentní údaj z NPP Bílé stráně (ŽEMLIČKA 2011). Stigmella catharticella (Stainton, 1853), nenápadný drobníček minující v listech řešetláku (Rhamnus cathartica), patří mezi typické obyvatele xerotermních skalních výchozů. Na druhovou pestrost má svůj vliv také břehový porost potoka se zastoupením olše lepkavé (Alnus glutinosa) ale i popínavého chmele (Humulus lupulus), což umožňuje výskyt poměrně nehojných druhů jako jsou vzpřímenka Caloptilia fidella (Reutti, 1853) nebo klíněnka Phyllonorycter stettinensis (Nicelli, 1852).

quadripunctaria (Poda, 1761), Watsonarctia casta (Esper, 1765), Chazara briseis (Linnaeus, 1764), Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758), Papilio machaon Linnaeus, 1758, Hyles euphorbiae (Linnaeus, 1758), Melitaea aurelia Nickerl, 1850, Zygaena laeta (Hübner, 1790), Pseudophilotes vicrama (Moore, 1865), Spialia sertorius (Hoffmannsegg, 1804), Pyrgus carthami (Hübner, 1813), Aporia crataegi (Linnaeus, 1758), Scolitantides orion (Pallas, 1771), Glaucopsyche alexis (Poda, 1761), Pyralis perversalis (HerrichSchäffer, 1849), Hyles gallii (Rottemburg, 1775). Mimo výše uvedené se zde vyskytuje řada dalších stenotopních druhů. Vzácný drobníček Parafomoria helianthemella (Herrich-Schäffer, 1860) minuje v listech devaterníku Helianthemum spp. spolu s dalším nehojným drobným motýlem – Mompha miscella (Denis & Schiffermüller, 1775). Významně jsou zde zastoupeny např. xerotermofilní makadlovky jako jsou Caryocolum schleichi (Christoph, 1872) nebo Dichomeris rasilella (Herrich-Schäffer, 1854). NPP Kamenná slunce Čedičová brekcie v křídových usazeninách s maloplošnou stepí se nachází v podcelku Milešovské středohoří, okrsku Chožovské středohoří (DEMEK 1987). Předmětem ochrany je geologický jev „kamenná slunce“ a populace ohrožených druhů rostlin. Jedná se o významné refugium pro udržení místních teplomilných stepních druhů. Spadá do fytogeografické oblasti termofytikum, okres Lounsko-labské středohoří, podokres Lounské středohoří (HEJNÝ & SLAVÍK 1988). Pro region je charakteristická černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum) (NEUHÄUSLOVÁ et al. 2001). Suchá stepní společenstva třídy FestucoBrometea jsou obohacena poměrně pestrou teplomilnou květenou, např. Linum austriacum, Anthericum liliago, Astragalus exscapus, Stachys recta, Silene otites či Reseda lutea. Na lokalitě byl již prováděn průzkum denních motýlů a vřetenušek (HAVELDA 2005), při kterém bylo zaznamenáno 23 druhů denních motýlů a 3 druhy vřetenušek. V rámci našeho krátkodobého průzkumu bylo zjištěno 144 druhů motýlů v rozsahu celého řádu. Z ohrožených druhů podle FARKAČE et al. (2005) zde byly nalezeny dva druhy: Zygaena laeta, Thymelicus acteon. Vedle nich se zde vyskytuje celá řada stenotopních vzácných druhů. Patří k nim např. trávníček (čeleď Elachistidae) Elachista heringi Rebel, 1899 vázaný na kavyl Stipa joannis. Široké spektrum tvoří mediteránní druhy např. makadlovka (čeleď Gelechiidae) Mirificarma maculatella (Hübner, 1796), obyvatel zejména písčitých stepí (Elsner et al. 1999). Dalšími stenotopními druhy jsou také travařík (čeleď Crambidae) Xanthocrambus saxonellus (Zincken, 1821), zavíječ Anania crocealis (Hübner, 1796), píďalky Isturgia arenacearia (Denis & Schiffermüller, 1775), Thetidia smaragdaria (Fabricius, 1787), Cataclysme riguata (Hübner, 1813), Idea rusticata (Denis & Schiffermüller,

NPR Oblík Lokalitu tvoří čedičový suk se stepními formacemi a nepůvodním lesem a křovinami na severním svahu. Nachází se v podcelku Milešovské středohoří, okrsku Chožovské středohoří (DEMEK 1987). Předmětem ochrany jsou suchomilná stepní společenstva, výskyt zvláště chráněných druhů rostlin, výskyt unikátní fauny bezobratlých a výskyt 81 druhů obratlovců. Je součástí evropsky významné lokality v rámci Natura 2000. Spadá do fytogeografické oblasti termofytikum, okres Lounsko-labské středohoří, podokres Lounské středohoří (HEJNÝ & SLAVÍK 1988). Pro lokalitu je charakteristická perialpidská bazofilní teplomilná doubrava (Quercion pubescenti-petraeae) (NEUHÄUSLOVÁ et al. 2001). Nejvýznamnější stanoviště tvoří úzkolisté suché stepní trávníky, které náleží zejména ke dvěma základním asociacím: Erysimo-crepidifolii-Festucetosum valesiacae a Carici humilis-Festucetum sulcatae. Nepůvodní les je řazen do habrové javořiny, která má místy charakter suťového lesa. Údaje o motýlí fauně Oblíku (a přilehlých kopců) publikovali STERNECK A ZIMMERMANN (1933), POVOLNÝ & GREGOR (1952) nebo GREGOR et al. (1986). Podrobný průzkum motýlů zde byl prováděn v nedávné době ŠUMPICHEM et al (2013). V rámci našeho krátkodobého průzkumu bylo zjištěno celkem 424 druhů motýlů. Byl potvrzen výskyt celé řady chráněných a významných druhů podle Natura 2000, vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (FARKAČ et al. 2005): Euplagia

25


1775) nebo můra Oria musculosa (Hübner, 1808). Překvapivý je nález píďalky Scopula incanata (Linnaeus, 1758), obyvatele výslunných skalních stanovišť zejména ve vyšších polohách.

Chov tesaříka Callidium (Palaeocallidium) coriaceum (Paykull, 1800) aneb jak sobě udělat radost a ze dřeva udělat šrot

Literatura ČERNÝ J. & VYSOKÝ V. 2011: Výsledky faunistického průzkumu čeledi Nepticulidae (Lepidoptera) Ústeckého kraje (severní Čechy). (Results of faunistic research of family Nepticulidae (Lepidoptera) in the Ústí Region (northern Bohemia). Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 33: 27-38 (in Czech, English abstract). DEMEK J. (ed.) 1987: Zeměpisný lexicon ČSR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp. ELSNER G., HUEMER P. & TOKÁR Z. 1999: Die Palpenmotten (Lepidoptera, Gelechiidae) Mitteleuropas. Bestimmung – Verbreitung – Flugstandort – Lebensweise der Raupen. F. Slamka, Bratislava, 208 pp. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. (in Czech and English). GREGOR F., LAŠTŮVKA A., LAŠTŮVKA Z. & MAREK J. 1986: Doplňky k faunistice druhů rodu Coleophora v Československu (Lep., Coleophoridae). (Beitrag zur Faunistik der Coleophora-Arten on der Tschechoslowakei (Lep., Coleophoridae). Zprávy Československé Společnosti Entomologické při ČSAV, 22: 33-46 (in Czech, German summary). HAVELDA Z. 2005: Inventarizační průzkum NPP Kamenná slunce z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera). Msc., depon. Správa CHKO ČS, Litoměřice, 8pp. + přílohy (in Czech). HEJNÝ S. & SLAVÍK B. 1988: Květena České socialistické republiky 1. Academia, Praha, 557 pp. (in Czech). CHOCHEL M. 2003: Lišajové Labských pískovců a okolí. Děčínské vlastivědné zprávy, 13 (2): 45-47 (in Czech). MICHEL J. 1938: Jahresbericht des Entomologenbundes für die Tschechoslowakische Republik für das Jahr 1936. Entomologische Zeitschrift (Frankfurt a.M.), 51: 349-351, 360-362, 366-368. MICHEL J. 1940: Jahresbericht des Sudetendeutschen Entomologenbundes über die Jahr 1938 und 1939. Entomologische Zeitschrift (Frankfurt a.M.), 54: 77-80, 8184, 89-92. NEUHÄUSLOVÁ Z. & MORAVEC J. (ed.) 2001: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. (Map of potential natural vegetation of the Czech Republic). Academia, Praha, 341 pp + 1 mp (in Czech, English summary) POVOLNÝ D. & GREGOR F. 1952: Pátý příspěvek k fauně motýlů ČSR. (Materialy baboček k fauně Čechoslovakii, časť V.). Časopis České Společnosti Entomologické, 49: 237-239 (in Czech, Russian summary). STERNECK J. & ZIMMERMANN F. 1933: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II (Mikrolepidoptera). Selbstverlag, Karlsbad, 168 pp. ŠUMPICH J., ŽEMLIČKA M. & DVOŘÁK I. 2013: Příspěvek k fauně motýlů (Lepidoptera) severních Čech – I. (On the lepidopteran fauna (Lepidoptera) of northern Bohemia I). Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, Liberec, 31: (in press.) (in Czech, English summary). VYSOKÝ V., KLÍR J. & FUKSA M. 1987: Motýli okresu Ústí nad Labem. (Lepidoptera of the district Ústí nad Labem in North Bohemia). Přírodovědecký Sborník (Ústí n.L.), 1986 (I): 1-93 (in Czech). ŽEMLIČKA M. 2011: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní památce Bílé stráně v CHKO České středohoří. Results of inventury survey of butterflies and moths (Lepidoptera) in the Bílé stráně National Nature Monument in the České středohoří Protecte Landscape Area. Sborník Severočeského muzea, Přírodní vědy, Liberec, 29: 149-182 (in Czech, English summary).

Štěpán HOFMEISTER Callidium coriaceum je druh vyskytující se na území ČR v horských oblastech se zastoupením smrku, který je jeho živnou rostlinou. Zdá se, že v těchto polohách nahrazuje po celém území široce rozšířený druh C. aeneum případně C. violaceum. C. coriaceum je z hlediska dosažitelnosti vzácným druhem a to zejména proto, že nalézt imaga je téměř nemožné. Snad jedinou výjimkou je složené dřevo např. u cest v lese nebo spíše drobné dřevěné stavby v lese (např. krmelce), na které brouci nalétají a čile po nich pobíhají. Samice kladou vajíčka do odumřelých částí stromů, zdá se však, že v ležícím dřevě se brouk nevyvíjí. Dle mých zkušeností samice kladou pouze do odumřelých kmínků, které ještě stojí v lese. Tato samotná skutečnost dost omezuje rozšíření tohoto druhu, neboť mrtvé stojící dřevo v lese není u nás zas tak častým jevem. Nalezené napadené stromy byly středních dimenzí, kmínky cca 10 – 20 cm, vždy jsem požerky nalezl pouze v samotném kmeni, nikdy ve větvích nebo směrem ke špici stromu. V Národním parku České Švýcarsko, v oblasti Na Tokání, se díky méně intenzivnějšímu lesnímu hospodaření (management s ohledem na poslání NP) vyskytuje

26


v lese mnoho příhodného materiálu pro vývoj tohoto zajímavého druhu. Společně s ním se zde z tesaříků vyskytovaly larvy druhu Acmaeops septentrionis a Rhagium inquisitor. Samice C. coriaceum kladou vajíčka do záhybů kůry, pod šupinky smrkové borky. Larva se zakouše pod kůru, kde na rozhraní dřeva a kůry žere po celou dobu svého vývoje, který trvá nejčastěji 2 roky. Na konci vývoje se jako praepupa zakouše oválným otvorem do dřeva, kde si vytvoří klasickou hákovitou kukelní komůrku. Na jaře následujícího roku dokončí vývoj a již jako dospělý brouk vyleze stejným otvorem ven. Samotný požerek je svým způsobem obdobný jako u jiných druhů rodu Callidium a také larva na první pohled vypadá stejně. Nějaké rozdíly tam ale přeci jen jsou: 1. Na rozdíl od C. aeneum není požerek C. coriaceum tak plošný, v přirozeném prostředí vyžírá spíše širokou klikatou chodbu obdobně jako C. violaceum (foto na předchozí straně), 2. Závrt do dřeva není uprostřed požerku, ale výlučně vždy na jeho konci, či alespoň okraji, 3. Zatímco u C. aeneum nebo C. violaceum má závrtový otvor vždy prázdný a samotná zátka z drtinek je až těsně před kukelní komůrkou, C. coriaceum má dle mých nálezů závrt vždy ucpaný. Tato ucpávka je někdy rozdělená na dvě části, čímž kukelní komůrku od závrtu odděluje jakýsi hluchý prostor. Uvedené rozdíly ve tvaru požerků se smazávají při domácím chovu, zvlášť když má brouk při kladení k dispozici mnohem slabší dřevo. Taktéž závrtové otvory jsou v domácích podmínkách cca z poloviny ucpané až k povrchu a z poloviny jsou prázdné. Z praepup nalezených v přírodě se během jednoho měsíce vylíhla imaga, která není problém tzv. otočit, tedy nechat opět rozmnožit. Samice kladly do jednoho týdne po kopulaci. Mladé larvy o sobě daly vědět vyhazováním drtinek cca 3-4 měsíce od nakladení vajíček. Obdobně jako ostatní druhy rodu Callidium larvy velmi mohutně vyhazují drtinky a trus z požerku a to tím výrazněji, čím jsou starší a macatější. Z původní netknuté větve mi zbyl o mnoho subtilnější suk zbavený kůry a sežraného lýka, po jehož obvodu byly zjevné závrty s larvami, které již měly uvnitř vytvořené kukelní komůrky (foto 2 a 3). Přestože v přirozených podmínkách je vývoj dvouletý, v domácích podmínkách se dá zkrátit na 1 rok, přičemž doba od nakladení vajíčka po vytvoření kuklení komůrky je cca 6-8 měsíců. Po zazimování (proběhnutí diapauzy) mi na jaře začali po větvích pobíhat brouci, často ještě mohutnější, než jací se dají najít volně v přírodě (největší samice měla 21 mm). Původní počet v přírodě nalezených kusů se mi tímto podařilo zdesateronásobit. Při větším množství brouků lze také pozorovat odlišnosti v barvě krovek, která se mění od měděné po čistě fialovou (foto 4 a 5).

27


Larvy zkonzumují v podstatě jakékoliv smrkové dřevo, které mají k dispozici za předpokladu, že je na něm ještě kůra, pod kterou mohou provádět svůj žír (smrkové dřevo na vykladení, které jsem měl k dispozici, pocházelo z teplých poloh středních Čech). Dřevo s larvami není třeba ani vlhčit, za předpokladu, že jde o dostatečně silný materiál. Chov tohoto brouka je naprosto bezproblémový a lze ho tedy doporučit i naprostým začátečníkům. Foto Š. Hofmeister

českého entomologa vidět tohoto motýla živého v jeho přirozeném prostředí. Zejména z tohoto důvodu mi termín expedice vyhovoval. Lokalitu pobytu – ryze českou vesničku Gerník vytipoval Jirka Hájek. Vzhledem k celkovému rozsahu mých poznámek se omezím pouze na několik dnů našeho týdenního pobytu, které se mi s odstupem času jeví jako nejpodstatnější. 17. 5. 2014 Vyjíždíme již brzy ráno o půl páté ze Žatce dvěma auty v šesti lidech, kromě mé maličkosti samý renomovaný entomolog – Jirka Hájek, Pavel Imríšek, Jirka Plechač, Tonda Trmal a Míla Šanda. Brzký odjezd je odůvodněn nutností dojet ještě za světla. Ubytování máme zajištěno u ředitele místní české školy Josefa Boudy a já dodnes vidím na netu jeho poslední vzkaz: „Když se spolehnete na GPS, ten vás povede jinudy a ta cesta je katastrofa. Ani ta, co vám radím, není růžová, ale dá se přejet.“ Čeká nás cesta 1200 km dlouhá, kterou plánujeme zvládnout za 13 hodin. Až do maďarského Szegedu jedeme po dálnici a cesta rychle ubíhá, jakmile však překročíme hraniční přechod Kiszombor - Cenad, silnice klesá na úroveň naší 2. třídy a za Temešvárem na úroveň okresky. Pavel jedoucí ve své oktávce přede mnou, se po té hrbolaté silnici mimo obec řítí hodně přes 100 km/h. Přesto do Moldova Noua, městečka na břehu Dunaje, který zde nad Železnými vraty tvoří 150 m širokou soutěsku, přijíždíme hodinu před setměním. Odbočujeme vlevo do kopců. Již tady je cesta samá díra, ale zaplať pánbůh aspoň asfaltka. Potom registruji, že Pavel vjíždí do nějakého lomu, kde ho zavřená brána posléze vrací zpět. Chvíli stojí (zřejmě Jirka Hájek studuje mapu i GPS) a pak zahýbá vpravo do prudkého kopce. Nevěřím vlastním očím, hliněná lesní cesta, která snad kdysi bývala asfaltkou, je plná děr velikosti kráterů po granátu zaplněných vodou po nedávném dešti a ostrými serpentinami se zařezává do vápencového podloží. Ty bílé šutry vykukují snad u každé louže. Můj silniční sedan Mitsubishi, byť je to již stará šunka, zažívá na sklonku své kariéry neskutečný očistec. Tam, kde by i terénní auto mělo problémy, kličkuji mezi dírami hlubokými přes 30 cm a zoufale se deru vzhůru do kopce, který nemá konce. Ulevuji si v autě tak jadrnými nadávkami, že je nelze publikovat a pochopitelně to nejvíc odnáší náš trasolog Jirka Hájek. S hrůzou sleduji, jak mi stoupá teplota v motoru až ke kritické hranici a pérování a tlumiče neskutečně kvílí. Konečně jsme nahoře na kopci a v blátě zastavujeme. Můj auťák zmizel oblékl maskáče okrové barvy. Necelých 13 km jsme zdolali za hodinu a dvacet minut, to hovoří za vše. Po cestě proti nám se promenáduje stádo ovcí i s ovčákem a my si tento první doušek venkova fotíme jako typičtí pražští mastňáci. Do Gerníku se trmácíme ještě další čtvrthodinu, sice z kopce po částečně asfaltové cestě, ale plné ještě větších děr. Jediný rovný vyasfaltovaný plac, alespoň vzdáleně připomínající civilizovanou komunikaci, se tak nachází až dole u hospody na návsi, do níž se vzápětí všichni žízniví a zdecimovaní přesouváme.

ZÁPISKY Z TERÉNNÍHO DENÍKU Banát 17. - 24. 5. 2014 Jiří SPRUŽINA Letos v květnu mi zavolal kolega Míla Šanda, zda bych s partou coleopterologů nejel do rumunského Banátu. V této souvislosti jsem si vzpomněl na nedávnou revizi v entomologickém depozitáři našeho muzea, kdy se mi dostalo do rukou několik exemplářů martináče trnkového (Saturnia spini). Podstatné je, že motýli, sbírání ještě v padesátých letech minulého století, nesli na lokalitních štítcích název Banát. Tento bájný motýl je desítky let vymizelý na území ČR a neskutečně rychle mizí i z celé střední Evropy. Je snem každého

28


Lehám si do bláta, abych zjistil škody na spodku auta, protože nevěřím, že tu křížovou cestu přežilo bez úhony. Hauptna nad motorem je rozpálená jako tál plotny a vzhledem k pokročilému soumraku nejsem schopen zjistit podrobnosti. Ubytováni jsme v malém jednopatrovém domku, před nímž protéká křišťálově čistý, poměrně vodnatý potok. Přístup zajišťuje malý betonový můstek. Později jsem zjistil, že vyvěrá z podzemí, z jeskyně, necelých 200 m nad námi a prostřednictvím silných hadic zásobuje vodou prakticky celou vesnici.

je slyšet na každé mezi. Přicházím na rozcestí s božími mukami, kde mne již z dáli upoutává tmavá hrouda uprostřed cesty. Je to koňský trus obalený motýly čeledi modráskovitých a soumračníky. Když se přiblížím do bezprostřední blízkosti, náhle vzlétá bleděmodrý oblak čítající desítky, možná stovky jedinců. Nemám síťku, dnes jsem se rozhodl pouze pozorovat a tak žádný motýlí život není zmařen. V tom pekle na slunci již nelze déle vydržet a tak se po krátké úvaze rozhoduji sejít dolů do údolí k potoku. Cestou v neuvěřitelně příkrém svahu míjím polorozpadlý buk nesoucí neklamné známky „práce broukařů“. U staré oplocenky převracím velký kus borové kůry, když tu mě do očí udeří zlatavý záblesk. Zprvu se domnívám, že je to krajník pižmový (Calosoma sycophanta) ale jedná se o nádherný exemplář střevlíka ullrychova, navíc ve svém endemitním poddruhu (Carabus ullrichi ssp. fastuosus). Krovky brouka ve slunečních paprscích hrají všemi barvami, od zlaté přes zelenou do všech odstínu mědi. Neskutečný zážitek a nic mi nevadí, že mám prsty potřísněny jeho charakteristickým pižmem. Do Gerníku se dovlékám polomrtvý, ale stíhám večeři na 18. hodinu. Moji parťáci zde již jsou a vesele se osvěžují v místní hospodě. Na můj dotaz jaké zažili entomologické žně, však odpovídají poněkud rozpačitě. Přijeli sem hlavně na střevlíky a chrobáky a dobře vím, jaká je to nevděčná práce za dvě hodiny zakopat 80 plastových kelímků a druhý den zjistit, že do nich napadali pouze tři střevlíci. Proto se jim u piva musím pochlubit uloveným ullrycháčem. Ovšem, neodpustím si u toho škodolibý dovětek: „Hoši, to nechce živelně zakopávat kelímky, nejprve se musí pár dní rekognoskovat terén a teprve pak máte žeň. Vy máte zatím akorát mozoly na prackách a ve smrtičkách kulový. Je mi líto, že motýlkář musí poučovat broukaře, ale vo tom to je!“ Byla to pochopitelně z mojí strany jenom sranda, ale aspoň jsem se jim pomstil za to noční chrápání. Kluci se chtějí zahojit při nočním lovu na světlo. Po včerejší zkušenosti zásadně odmítám použít na zdejší komunikace svoje auto a tak se v šesti lidech tísníme v oktávce Pavla Imríška. Mně nezbylo než se spolu s vercajkem a elektrocentrálou nacpat do

18. 5. 2014 Vstávám nevyspalý a celý rozlámaný. To, že chrápe Míla Šanda, přezdívaný „Náměstek“, vzhledem k jeho funkci dosažené v minulosti u policie, jsem za ta léta věděl, ale nečekal jsem, že mu budou tak zdatně sekundovat další dva členové naší sestavy. U učitele máme zajištěnu polopenzi a tak se na osmou přesouváme na snídani do jeho domu po proudu potoka kousek od hospody. Voříšek na dvorku nepříčetně štěká na vetřelce v jeho království slepic, ale po úplatku v podobě kousku salámu vrtí ocasem a nechává se podrbat za ušima. Po sbalení „vercajku“ vyrážíme konečně do terénu. Počasí je nádherné, slunečno a modrá obloha v nás iniciují představy o entomologických žních heliofilního hmyzu, bohužel každý sólo. Zatímco panáčci se na vytipované lokality přesouvají autem, já zůstávám věrný své trempské mentalitě a pohybuji se výhradně pěšky. Úvozová polní cesta se vine panenskými mezemi a loukami přerušenými jen tu a tam obdělávanými políčky místních. Lidskou přítomnost prozradí zpravidla „zaparkovaný“ koňský povoz. Motýli sice poletují všude, ale já jim nevěnuji přiměřenou pozornost. Jsem uchvácen přírodními scenériemi, které se otevírají za každým zákrutem polní cesty. Kvetoucí louky, na nichž travertinové solitérní balvany z dáli svítí jako rozhozené bílé korálky, sprašové sedimenty o několikametrové tloušťce osídlené koloniemi vlh s charakteristickými hnízdními otvory, hluboká údolí zarývající se do zalesněných kopců se šumícími potoky kdesi na dně krasových kaňonů… Matně si vzpomínám, kdy naposledy jsem v naší civilizací zdevastované krajině slyšel křepelku. Tady

29


Padina Matei, s blátivou silnicí, bezprizorními dětmi a všudypřítomným nepořádkem, jímž se potuluje smečka toulavých psů nejrůznějších ras. Na návsi musíme téměř hodinu čekat, než od kostela přejde pohřební průvod. Necelé dva kilometry pod obcí potok lemující „hliněnou silnici“ vytváří desetimetrový vodopád. Zde odstavujeme auta a každý se vydáváme po svých. Voda padající z několika skalních stupňů se třpytí ve slunečních paprscích barvami duhy. Všude kolem se vznášejí bělopásci hrachoroví (Neptis sapho), motýlí klenoty, u nás již bohužel dávno vyhynulí v důsledku změn lesního hospodaření. Nikdy jsem jej živého neviděl a připadám si jako v motýlím ráji. S vynaložením značného úsilí se mi daří vylézt okrajem vodopádu až na terénní zlom, kde potok pokračuje přilehlou nivou. Cestou narážím na Jirku Plechače, který zde kontroluje zakopané kelímkové pasti na brouky. Chci se napít z potoka, ale Jirka mne varuje, že kdybych viděl, jakým smeťákem hned za dědinou protéká, žízeň by mne přešla. Kluci mají konečně zasloužené žně. V některých kelímcích, zakopaných poblíž potoka, nacházejí i šest velkých střevlíků. Z rodu Carabus tu zaregistrovali 7 druhů: Carabus ullrichi, C.coriaceus, C.obsoletus, C.violaceus, C.convexus, C.scheidleri, C.cancellatus, to vše v mnoha barevných aberacích. Vracíme se zpět do Gerníku, kde je úlovek ze zemních pastí vysypán na bílé plátno. Krovky střevlíků ve slunečních paprscích září jako drahokamy, až oči přecházejí. Nezbývá, než žebrat u kluků, aby mi pár brouků věnovali, když už nic jiného, tak za to, že jsem jim umožnil sbírat na můj světelný lapač. Je to pro mne ponižující, ale nakonec jsem vděčný, že mi kluci milostivě dali celkem 14 střevlíků ve třech druzích. Pochopitelně, ten nejlepší materiál si ponechali. Takže pokud hodnotím úlovky, ze všech „účastníků zájezdu“ jsem vyšel nejhůře, protože motýli prostě nešli. Pravda, kluci mají plné entomologické krabice a mozoly na rukách, já jen neskutečné zážitky z nedotčené přírody a dobrých, prostých lidí.

kufru. Vyjíždíme jen kousek za dědinu nad místní fotbalové hřiště. Kluci mi musí pomoci vylézt z auta, připadám si jako krab, tak mi za tu chvíli jízdy ztuhly túrou unavené nohy. Na ovcemi vypasenou louku instaluji světelný lapač stanového typu a Pavel spouští centrálu. Zůstávám u světelného zdroje, zatím co kluci se rozptylují do okolí. Jejich přítomnost prozrazují pouze světélka čelových svítilen, jako-by se kolem vyrojily pohádkové světlušky. Kolem půlnoci teplota padá pod 6 stupňů C. a plátno je téměř prázdné. Kluci se ptají, co mi přilétlo a já odpovídám stylově: „Kulový chlapci, kulový, samej běžnej šunťák. Je moc zima!“ Panáčci se zcela jistě všemi silami snažili napravit nepříznivý stav z denního lovu. O jejich neochvějné víře a zarputilém úsilí svědčí špinavá kolena a ruce od hlíny, jak zapojili „přední náhon“ při dolování chrobáků a vrubounů z jejich nor. V této souvislosti si neodpustím škodolibou poznámku. Dva dny takto hrabali v zemi kvůli pár broukům, a když se pak oteplilo, nalétávaly nám jich na osvícené plátno desítky. Poměrně hojně Odonteus armiger, Geotrupes mutator a ve vůbec největší kvantitě Copris lunaris. Následující dny mám poměrně dost pokažené. Jednak v noci na plátno z motýlů téměř nic nepřilétá, jednak mne znechutili čeští čtyřkolkáři, kteří si ze zdejší nedotčené přírody udělali autodrom. Pronásledují mne na všech stezkách a není před nimi úniku. Není divu, na 50 čtverečních kilometrů je zde jediný policajt a místní ty šmejdy kryjí, protože z nich mají peníze za ubytování. Kluci zase pro změnu doplatili na své motorizované přesuny po zdejších lesních cestách, když se jim podařilo o šutr prorazit olejovou vanu. Oprava je stála 4 tisíce.

Vivat entomologia!

23. 5. 2014 Nastává předposlední den našeho pobytu v rumunském Banátu. Kluci mne konečně ukecali, abych vytáhl týden zaparkované auto a jel s nimi na „lokalitu lokalit“, kterou včera objevili u potoka, cca o 300 výškových metrů níže podél té děravé silnice k Dunaji. Projíždíme typickou rumunskou vesnicí

30

Zápis ze setkání členů Entomologického klubu při Labských pískovcích dne v restauraci U Málků v Děčíně

Recommend Documents