Zápis ze setkání členů Entomologického klubu při Labských pískovcích dne v Restauraci U Málků v Děčíně

Zápis ze setkání členů Entomologického klubu při Labských pískovcích dne 11.12.2010 v Restauraci „U Málků“ v Děčíně Třináctého setkání našeho klubu se zúčastnilo 19 členů (pořadí dle prezenční listiny: Benda P., Šafránek O., Trýzna M., Ševčík V., Vonička P., Moravec P., Ritschel G., Lust Z., Černý J., Pokorný J., Moravec J., Malík L., Svadbík P., Čapek L., Michalega M., Kadlec J., Hofmeister Š., Blaţej L. & Rejl S.) a 8 hostů, které na tradičním místě v Restauraci „U Málků“ v Děčíně přivítal předseda klubu M. Trýzna. Řada nepřítomných členů byla omluvena kvůli řádivým nemocem či špatnému počasí, které jim znemoţnilo příjezd. Z hostů byli přivítáni kolegové K. Schön, P. Tyrner, J. Říha, P. Krásenský, J. Chvalkovský, M. Petrţelka, V. Klapka, T. Sýkora, kteří se představili a stručně přednesli o svých entomologických zájmech. Během kolování prezenční listiny bylo poţádáno o doplnění kontaktních údajů. Ani letošní setkání neproběhlo bez přijetí nových členů. Páni kolegové K. Schön a P. Krásenský byli po projevení zájmu jednomyslně přijati. Správnou poznámku z hlediska členství v našem EK vznesl P. Benda, která se týkala nutnosti spolupráce na výzkumu entomofauny Českého Švýcarska (Labských pískovců). Veškeré tyto poţadavky doposud všichni

členové splňují. Ing. K. Schön zmínil v této příleţitosti, ţe severočeská pobočka ČSE byla kvůli nečinnosti prohlášena za zrušenou. Z dalších tradičních bodů setkání následovaly Entodny EK, které L. Blaţej zhodnotil jako klasicky chladné, ale jako vţdy, s potěšujícím výsledkem. Při návštěvě 2 lokalit na Šluknovsku byla na kopci Hrazený konečně potvrzena přítomnost nosatců z rodu Acalles a Echinodera a odkázal na příslušnou stať v Entolistech. Z hlediska plánování následujících Entodnů EK byl podán návrh na oblast Podkrušnohoří (např. Kateřinský mokřad či Jezerka). P. Krásenský však v případě Jezerky upozornil na přehnanou návštěvnost této vysloveně dřevní lokality a nabádal k opatrnosti. V této NPR probíhá údajně poslední dobou devastace komerčními entomology. Dále zmínil, ţe Entomologické dny ČSE budou v roce 2011 soustředěny právě do Podkrušnohoří a Doupovských hor, coţ by mělo zajímavou vazbu na akce pořádané EK. P. Svadbík však k tomuto tématu dodal, ţe bychom se měli spíše věnovat „našemu“ území Českého Švýcarska, s čímţ bylo obecně souhlaseno. Vhodné však je také pohlíţet na problematiku řady druhů v nadregionálním kontextu (např. tesaříci v Českém Švýcarsku a navazujících areálech – Č. středohoří, Šluknovsko či výskyt střevlíka Carabus

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 11 (2011)

auratus). Obecně byl tedy odsouhlasen návrh soustředěný na podhůří Krušných hor. Program setkání se dále soustředil na novou literaturu. P. Voničkou byla představena publikace Příroda Frýdlantska s kompletním zpracovaním ţivé a neţivé přírody. Hymenopterologická základna EK L. Blaţej spolu s přítomným P. Tyrnerem představili průlomovou publikaci tohoto oboru – Atlas blanokřídlého ţahadlového hmyzu. L. Blaţej poděkoval autorům všech příspěvků a upozornil na nový design Listů EK počínající pouţitým fontem písma, po nový titulní obrázek zpracovaný P. Nesvadbou. Zároveň byli všichni členové vyzváni k publikování a byla jim nabídnuta maximální výpomoc ze strany redakční rady. Ze společně zpracovávaných témat byla dalším bodem aktualizace tesaříků. J. Kadlec na tomto místě apelovali na členy k dodání posledních údajů, jelikoţ je ruklopis v posledních fázích před odevzdáním k publikaci. L. Blaţej po několika letech slavnostně prohlásil stránky EK za funkční, kde byla doplněna fotogalerie o snímky z našich společných akcí a Entodnů. K nahlédnutí byly závěrečné zprávy z průzkumů provedených externími spolupracovníky na území obou správ. V rámci výzkumů V. Vrabce soustředěných na zdejší populace modrásků rodu Phengaris (syn. Maculinea) byla zprostředkována jeho ţádost o předání dílčích dat ze severních Čech. V části před přednáškou ještě P. Benda poděkoval redakční radě Entolistů, kterou označil jako významný tmel našeho kolektivu.

Následovala přednáška o ripikolní fauně dolního Poohří (Coleoptera: Carabidae, Staphylinidae) kolegů P. Krásenského a P. Moravce. Zapsal: V. Kopecký & L. Blaţej Entodny EK 2011 Národní park České Švýcarsko Lukáš Blažej I přes původní dohodu navštívit Krušné hory, v rámci výzkumu navazujícího území, jsme se letos přece jenom podívali na některé lokality v Národním parku České Švýcarsko (viz foto L.Blaţej). Důvodem bylo jednoduší ubytování a hlavně snazší organizace vozidel. V pátek 22.7. se sešlo 12 členů na Správě NP ČŠ v Krásné Lípě, kde bylo moţné se ubytovat a připravit na cestu do terénu v klasicky chladném a deštivém počasí. Po ranní organizaci se všichni odebrali do aut a zamířili na první dohodnutou lokalitu Vosí vrch. Auta byla ponechána v oblasti Na Tokání a všichni účastníci se pěšky vydali po značené stezce směrem k Vosímu vrchu. Tato lokalita je v pískovcovém okolí jedinečná svým krásným starým bukovým porostem. Cestou při entomologických diskuzích proběhly snahy o registrování specifického střevlíčka Bembidion nigricorne, ţijícího na odkrytém písčitém substrátu při cestách. Bohuţel zima střevlíky prakticky paralyzovala a tito se při uplácávání písčité půdy objevovali velmi neochotně. V těchto biotopech bylo zaregistrováno 5 druhů střevlíkovitých brouků (viz níţe uvedený seznamy), snahy o

2


zaregistrování drabčíka Stenus fossulatus dopadly nálezem jediného exempláře. Ačkoliv je v ČR tento druh relativně hojný, z území NP České Švýcarsko existuje pouze několik jednotlivých nálezů. Cestou bylo k vidění mnoţství bukových torz, kde v nedávné době byl objeven vzácnější křís kornatka Issus muscaeformis (viz faunistické střípky 2011, foto L. Blaţej).

velikánů, opadem starých suchých větví nejrůznější síly a silnou vrstvou hrabanky. Tyto mikrohabitaty jsou pastvou pro moţnosti entomologického sběru. Výsledek byl tedy i přes velmi chladné počasí perfektní. Vedle terikolních nosatců Acalles fallax byli zaznamenáni také anthribidi Platystomos albinus a Platyrhinus resinosus. Z prosevů se J. Kadlecovi nakonec ukázali zajímaví potemníčci Neomida haemorrhoidalis (Fabricius, 1787), které neznáme nejen z navazujíci oblasti Šluknovska, ale druh je novinkou také pro faunu regionu Českého Švýcarska (viz faunistické střípky 2011)! Druhý den naše skupina mířila do Zadních Doubic vyuţít moţnosti, které nabízela po loňských povodních řeka Křinice. Zde se na břehových strţích, písčitých náplavech a ploškách, často vzdálených od samotného koryta, vyskytovali klasicky hojně šídlatci Bembidion tibiale s mnoţstvím příbuzných druhů. Potvrzen byl také druh Amara gebleri, jejíţ nálezy z NP České Švýcarsko jsou soustředěny především do okolí Dolského Mlýna. Velkou radostí byl nález bizardního drabčíkovitho brouka Micropeplus porcatus, který je v ČR velmi vzácným druhem. Materiál zbylých ripikolních drabčíků není doposud determinován. Účastníci Entodnů se setkali u hraničního přechodu pro pěší, kde poblíţ na svahových strţích s porosty vzácných plavuní byl konečně zachycen v několika jedincích Stenus fossulatus. Vzhledem k výskytu zvláště chráněných plavuní i velmi zajímavého společenstva hmyzu na těchto strţích byla diskutována moţnost managementu a to především v podobě selekce hojného a velmi hustého smrkového zmlazení. Entomologické dny byly v letošním roce na výborné nálezy bohaté. Dosavadní výsledky uvedené dále v příloze v řadě případů významně posunuly poznání zdejší přírody. Nelze tedy jinak, neţ Entodny prohlásit za úspěšné a těšit se na ty příští s trochu více „entomologickým počasím“.

Při rozptýlení skupiny na svahu Vosího vrchu byla řada členů zaměřena na sledování přítomnosti saproxylických druhů hmyzu a na sběr larev tesaříkovitých pro domácí odchov. Xerotermní úpatí nezastíněné porostem, s otevřeným písčitým substrátem byl vynikající biotop pro vzácnější saranči Chorthippus pullus, kterých bylo spatřeno desítky kusů. Na stejném biotopu P. Moravec seznámil účastníky Entodnů s bizardním zástupcem pavoukovců, jehoţ pobytový znak se mu podařilo vyhrabat, se sklípkánkem hnědým (Atypus affinis). Tento velmi skrytě ţijící druh patří mezi reliktní obyvatele teplých svahů a hran skalních výchozů a rozhodně stojí za pozornost. Na základě tohoto nálezu byl zpracován příspěvek do zpravodaje NP ČŠ (BLAŢEJ 2011), na který tímto odkazuji. Z dalších významnějších zástupců hmyzu byl potvrzen výskyt vzácnějšího kvapníka Harpalus solitaris. S tímto druhem je moţné se obecně setkat na disturbovaných, sukcesně brţděných stanovištích. Samozřejmě nesmí v případě podobného habitatu a navíc na lokalitě s názvem „Vosí vrch“, chybět také zmínka o blanokřídlém hmyzu. V těchto místech je známá silná kolonie uzlatky Cerceris arenaria, které však nebylo moţné díky chladu pozorovat. Jelikoţ se jedná nejen o bionomicky velmi zajímavého zástupce kutilek, ale také výborný fotografický objekt, je to dvojí škoda vzhledem k účasti šikovného fotografa G. Ritschela. Převládajícím a prioritním biotopem Vosího vrchu byla však stará bučina s mnoţstvím doupných stromů, torz letitých

Literatura BLAŢEJ L. 2011: Sklípkani v Českém Švýcarsku? Zpravodaj Správy Národního parku České Švýcarsko, 10 (2): 6.

Příloha Výsledky Entodnů EK 2011 Pouţité zkratky: LB – Lukáš Blaţej, JČ – Jindřich Černý, ŠH – Štěpán Hofmeister, ZL – Zdeněk Lust, JK – Josef Kadlec, PM – Pavel Moravec, MT –

3

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 11 (2011) Cucullia lactucae, Xestia ditrapezium Lymantriidae Orgyia antiqua Arctiidae Eilema complanum

Miloš Trýzna. U motýlů platí J. Černý lgt., det. et coll., příp. observ., u střevlíkovitých brouků det. L. Blaţej nebo P. Moravec, u drabčíkovitých brouků platí det. P. Krásenský, u ostatních nálezů platí L. Blaţej rev.

Coleoptera Carabidae Amara gebleri – 1 ex. (JK) Amara familiaris – 1 ex. (LB) Asaphidion flavipes – 1 ex. (LB) Bembidion articulatum – 1 ex. (LB) Bembidion deletum – 2 ex. (MT) Bembidion femoratum – 1 ex. (JK), 1 ex. (LB) Bembidion guttula – 1 ex. (ZL), 3 ex. (LB) Bembidion lampros – 1 ex. (ZL), 12 ex. (MT) Bembidion quadrimaculatum – 1 ex. (LB) Bembidion tetracolum – 1 ex. (JK) Bembidion tibiale – 3 ex. (JK), 1 ex. (ZL), 7 ex. (LB) Clivina collaris – 1 ex. (LB) Harpalus rubripes – 2 ex. (LB) Notiophilus biguttatus – 3 ex. (MT) Paranchus albipes – 1 ex. (LB) Pterostichus oblongopunctatus – 1 ex. (JK) Tachyura parvula – 1 ex. (LB) Trechus (Epaphius) secalis – 1 ex. (ZL), 1 ex. (LB) Staphylinidae Micropeplus porcatus – 1 ex. (LB) Stenus fossulatus – 5 ex. (LB) Cerambycidae Anastrangalia sanguinolenta – 2 ex. (ZL) Gaurotes virginea – 1 ex. (ŠH) Pachyta quadrimaculata – 1 ex. (ZL) Pedostrangalia pubescens – 4 ex. (ZL), 4 ex. (ŠH) Scarabaeidae Trichius fasciatus – 1 ex. (ZL)

Lokalita: Doubice, Na Tokání - Vosí vrch, kv. 5152a, okolí cesty a bučina. Lepidoptera Nepticulidae Stigmella tityrella, S. hemargyrella, Ectoedemia septembrella Psychidae Dahlica triquetrella, Taleporia tubulosa, Psyche casta Gracillariidae Phyllonorycter maestingellus, P. ulmifoliellus Oecophoridae Harpella forficella Pyralidae Endotricha flammealis, Scoparia basistrigalis, S. ambigualis, Eudonia truncicolella, Catoptria falsella Geometridae Crocallis elinguaria, Hydriomena impluviata, Spargania luctuata Lymantriidae Orgyia antiqua, Lymantria monacha Coleoptera Carabidae Asaphidion flavipes – 1 ex. (JK), 1 ex. (LB), 1 ex. (PM) Bembidion deletum – 2 ex. (LB) Bembidion lampros – 2 ex. (JK), 7 ex. (LB), 13 ex. (PM) Carabus intricatus – 1 ex. (ZL) Harpalus latus – 3 ex. (PM) Harpalus solitaris – 11 ex. (PM) Loricera pilicornis – 1 ex. (ZL) Notiophilus biguttatus – 4 ex. (JK), 1 ex. (LB), 1 ex. (ZL) Notiophilus germinyi – 2 ex. (LB), 1 ex. (PM) Notiophilus palustris – 1 ex. (LB) Tachyta nana – 2 ex. (PM) Staphylinidae Stenus fossulatus – 1 ex. (LB) Tenebrionidae Neomida haemorrhoidalis – 5 ex. (JK) Trogositidae Thymalus limbatus – 1 ex. (ZL) Endomychidae Endomychus coccineus- 2 ex. (ZL)

Výsledky průzkumu za rok 2011 Střevlíkovití a drabčíkovití brouci PR Arba Pavel Krásenský & Lukáš Blažej Tato známá lokalita se nachází v obci Srbská Kamenice v nadmořské výšce 211 m n. m. a má rozlohu 3,98 ha. Součástí rezervace jsou porosty rákosí, malé vodní plochy a podmáčené louky s porosty rašeliníku, solitérní vrby a kosené sušší louky. V lese ve východní části rezervace jsou drobné baţinky s rašeliníkem a vrstvami listí. Předmětem ochrany jsou zde zachovalá společenstva rostlinných a ţivočišných druhů vázaná na podmáčené louky a prameniště. Na lokalitě roste celá řada velmi zajímavých rostlin jako např. vachta trojlistá, ostřice zobánková, prstnatec májový či bledule jarní. I fauna bezobratlých je zde velice zajímavá a ţije zde například asi 15 druhů váţek, zajímaví zástupci rovnokřídlého hmyzu, ale i velmi vzácná ţíţala Aporectodea limicola, která byla u nás zjištěna dosud jen na této lokalitě. Z obratlovců stojí za zmínku například skokan ostronosý, skokan skřehotavý, chřástal vodní nebo rákosník obecný. Doposud zde nebyl proveden ţádný systematický entomologický průzkum. Pro sběr předmětných skupin brouků bylo pouţito vyšlapávání mechu a trávy, individuální sběr v rákosí a kolem tůní, prosev vlhké trávy, listí a mechu, smyk vegetace. Sběry byly provedeny především na

Lokalita: Kyjov, Zadní Doubice, kv. 5052c, břehy řeky křinice, svahová strž nad cestou u hraničního přechodu. Lepidoptera Nepticulidae Stigmella sakhalinella, S. microtheriella, S. magdalenae, S. nylandriella, S. tityrella, S. floslactella, S. salicis, S. aurella, S. splendidissimella, S. hemargyrella, Ectoedemia septembrella Gracillariidae Eucalybites auroguttellus, Callisto denticulella, Parornix fagivora, P. petiolella, Cameraria ohridella, Phyllonorycter maestingellus, P. tenerellus, P. coryli, P. esperellus, P. ulmifoliellus, P. froelichiellus, P. nicellii, P. blancardellus, P. sorbi Gelechiidae Monochroa cytisella Tortricidae Aethes cnicana, Cnephasia alticolana, Epinotia tedella, Ancylis badiana Pyralidae Catoptria falsella Pieridae Pieris rapae, P. napi, Gonepteryx shamni Nymphalidae Araschnia levana Geometridae Crocallis elinguaria, Alcis repandata, Scopula immutata, Idea aversata, Catarhoe cuculata, Hydriomena impluviata, Perizoma didymatum Noctuidae

4


původních a nenarušených částech lokality (viz foto L. Blaţej) - v okolí rákosového ostrova, v okolí malých rybníčků, na podmáčené louce s porosty rašeliníku a v blízkosti vodních ploch na okraji lesa ve východní části lokality. Pro zhodnocení kvality zdejšího společenstva z hlediska bioindikace jednotlivých druhů byly vyuţity metodiky BOHÁČE et al. (2007), HŮRKY et al. (1996) a VESELÉHO (2002). Bioindikační skupiny u drabčíkovitých (Staphylinidae): R1 – relikty I. řádu; R2 – relikty II. řádu; E – expanzivní. Zařazení druhů do bioindikačních skupin u střevlíkovitých (Carabidae): R – reliktní druhy; A – adaptabilní druhy; E – eurytopní druhy. Nomenklatura u drabčíkovitých je podle ASSING & SCHÜLKE (2007) u střevlíkovitých podle HŮRKY et al. (1996). U druhů zařazených v Červeném seznamu (RDB) jsou za jmény druhu uvedeny kategorie: CR – kriticky ohroţení, EN – ohroţený, VU – zranitelný, NT – téměř ohroţený.

lesních potoků, na písčitých březích rybníků, ale i na vlhkých loukách, v listí a detritu. V ČR roztroušeně po celém území, na vhodných biotopech hojnější. Zranitelný druh (BOHÁČ et al. 2007). 15.6.2011, 2ex., ve vlhkém Sphagnum sp., P. Krásenský lgt., det. et coll. Stenus palustris Erichson, 1839 – R2 Stenotopní hygrofil. Ţije v mokřadech, zde v porostech ostřic a rákosu, ale i v mechu. U nás vzácněji po celém území. 29.7.2011, 1♂, ve vlhkém Sphagnum sp., P. Krásenský lgt., det. et coll.

Komentáře k významným druhům Acupalpus dubius Schilsky, 1888 – VU, R Druh vlhkých stanovišť bez zastínění, jako jsou rašeliniště, vřesoviště a kyselé půdy. V Čechách vzácný aţ velmi vzácný a velmi lokální, na Moravě nenalezen. Jde o první potvrzený výskyt tohoto druhu v severních Čechách! 17.8.2011, 1ex., ve vlhkém bahně, P. Krásenský lgt. et coll., P. Moravec det.

Quedius cf. boops (Gravenhorst, 1802) – VU, R1 Velmi podobný druhu Quedius boopoides od kterého se liší především tvarem aedeagu. Zařazení do skupiny R1 patří spíše druhu Q. boopoides, tento druh bude patřit do skupiny R2. U nás roztroušeně po celém území. Zranitelný druh (BOHÁČ et al. 2007). 29.7.2011, 1♀, v detritu u rybníčka, P. Krásenský lgt., det. et coll.

Olophrum fuscum (Gravenhorst, 1806) – VU, R1 Eurytopní hygrofil, fytodetritikol a humikol. Na rašeliništích, bahnitých březích vod a vlhkých loukách. V ČR vzácný. Zranitelný druh (BOHÁČ et al. 2007). 29.7.2011, 1♀, ve vlhkém Sphagnum sp., P. Krásenský lgt., det. et coll.

Atheta obtusangula Joy, 1913 – EN, R1 Stenotopní hygrofil, ţije ve vlhkém listí, u lesních tůní a v baţinách. V ČR jen málo faunistických údajů a dá se předpokládat, ţe půjde o vzácný druh. Ohroţený druh (BOHÁČ et al. 2007). 15.6.2011, 1♂, ve vlhkém detritu, P. Krásenský lgt., det. et coll.

Stenus kiesenwetteri Rosenhauer, 1856 – EN, R1 Je to stenotopní tyrfofil ţijící výhradně na rašelinných loukách v mechu a to v niţších nadmořských výškách. Jde o ohroţený druh (BOHÁČ et al. 2007). Rozšíření druhu v ČR popsal KEJVAL (2002). V severních Čechách se vyskytuje v okolí České Lípy a výskyt v PR Arba je prozatím jediný v Ústeckém kraji. 17.8.2011, 2♂♂ 3♀♀, ve vlhkém Sphagnum sp., P. Krásenský lgt., det. et coll.

Hygronoma dimidiata (Gravenhorst, 1806) – VU, R1 Stenotopní hygrofil ţijící v baţinách, na bahnitých březích toků, v rašeliništích apod. Nejčastěji na vodních rostlinách, v detritu či v mechu. V ČR poměrně vzácný. Zranitelný druh (BOHÁČ et al. 2007). 15.6.2011, více ex., ve vlhké trávě; 29.7.2011, více ex., ve vlhké trávě; 3.8.2011, více ex., ve vlhké trávě; vše P. Krásenský lgt., det. et coll.

Stenus nitidiusculus nitidiusculus Stephens, 1833 – VU, R1 Stenotopní hygrofil. Především v zachovalých biotopech, jako jsou břehy

V průběhu roku 2011 byl v PR Arba potvrzen výskyt 24 druhů střevlíků (Carabidae) a 76 druhů drabčíků

5


maurorufus, Tachyporus solutus, Atheta elongatula elongatula, Myllaena brevicornis, Myllaena intermedia, Ocyusa picina, Oxypoda elongatula, Thinomona atra. Ze vzácnějších a faunisticky zajímavých druhů pak Acupalpus dubius, Reichenbachia juncorum, Olophrum fuscum, Stenus geniculatus, Stenus kiesenwetteri, Stenus nitidiusculus nitidiusculus, Stenus palustris, Stenus picipennis, Atheta obtusangula, Holobus flavicornis, Hygronoma dimidiata. (Staphylinidae). Byl zjištěn výskyt několika druhů zařazených v Červeném seznamu (FARKAČ et al. 2005) a to: Acupalpus dubius (VU), Olophrum fuscum (VU), Stenus kiesenwetteri (EN) – viz foto P. Krásenský, Stenus nitidiusculus nitidiusculus (VU), Quedius boops (VU), Atheta obtusangula (EN) a Hygronoma dimidiata (VU). Zařazení druhu Xantholinus tricolor mezi ohroţené druhy (EN) je však neopodstatněné. I přesto, ţe byl prokázán výskyt několika vzácných a faunisticky zajímavých druhů, sběry byly ovlivněny špatným počasí v letním období, kdy zde poměrně často a intenzivně pršelo a lokalita byla velmi podmáčená. Například při návštěvě dne 15.6.2011 bylo pozorováno jen několik málo druhů, protoţe byl terén značně podmáčený a v místech, kde se dá běţně chodit, byla voda. Zajímavá je absence typických druhů rašelinišť: Tachyporus transversalis, Philonthus nigrita, zástupci rodu Gymnusa, nebo Myllaena kraatzi. Samozřejmě je zde jejich výskyt moţný, ale v průběhu průzkumu nebyl prokázán. Důvodem můţe také být nadmořská výška lokality, která je 211 m n. m. Výše uvedené druhy obývají častěji výše poloţená rašeliniště vrchovištního typu. Okrajové části rezervace jsou ovlivněny okolní pastvou hovězího dobytka. Nejcennějšími místy jsou podmáčené porosty rašeliníku a baţinaté okraje centrální rákosiny (Acupalpus dubius, Stenus kiesenwetteri, Stenus nitidiusculus nitidiusculus, Atheta obtusangula). Z charakteristických a běţných druhů lze jmenovat Brachygluta haematica, Pselaphus heisei, Lesteva longelytrata, Carpelimus rivularis, Stenus bimaculatus, Stenus humilis, Stenus solutus, Lathrobium fovulum, Lathrobium longulum, Erichsonius cinerascens, Gabrious trossulus, Gabrius breviventer, Philonthus quisquiliarius,Quedius

Přehled bioindikační statistiky zjištěné druhové skladby za rok 2011. R (R1) A (R2) E (E) Celk. čeleď N % N % N % Carab. 1 4,2 17 70,8 6 25 24 Staph. 6 8 44 58 26 34 76 celk. 7 7 61 61 32 32 100

Literatura ASSING V. & SCHÜLKE M. 2007: Supplemente zur mitteleuropäischen Staphylinidenfauna (Coleoptera, Staphylinidae). III. - Entomol. Blätter 102 (2006): 178. BOHÁČ J., MATĚJÍČEK J. & ROUS R. 2007: Check-list of staphylinid beetles (Coleoptera, Staphylinidae) of the Czech Republic and the division of species according to their ecological characteristics and sensitivity to human influence. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 56: 227-276. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.) 2005: Červený seznam ohroţených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. HŮRKA K., VESELÝ P. & FARKAČ J. 1996: Vyuţití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana, 32: 15-26. KEJVAL Z. 2002: Nálezy Stenus kiesenwetteri Rosenhaur 1856 (Coleoptera: Staphylinidae) na území České republiky. Erica, 10: 111–114. VESELÝ P. 2002: Střevlíkovití brouci Prahy (Coleoptera: Carabidae). Praha, 167 pp + CD ROM.

Inventarizační průzkumy motýlů v CHKO Labské pískovce v roce 2011. Jindřich Černý Také v letošním roce proběhly na dvou lokalitách v CHKO Labské pískovce v PR Arba a připravovaném ZCHÚ Louky u Kunratic inventarizační průzkumy motýlů. Svým způsobem navázaly na předchozí průzkumy v přírodních rezervacích Za pilou a Niva Olšového potoka. PR Arba a PR Za pilou nejsou od sebe příliš vzdálené. Přestoţe se v obou případech jedná o zamokřené louky, jsou svým

6


charakterem zcela odlišné. Zatímco PR Za pilou je celoplošně loukou více či méně zamokřenou, tak PR Arba, díky své poloze v blízkosti řeky Kamenice, je plošně rozrůzněná. Nacházíme zde louky podobného charakteru jako v první rezervaci s bohatou kvetoucí flórou, ale i typické litorální porosty rákosu a orobince a otevřenou vodní plochu. To vše doplňuje okrajový keřový a stromový porost s výsadním postavením olše Alnus glutinosa. Vzhledem k charakteru obou ploch je zastoupení motýlí fauny odlišné. V PR Za pilou se vzhledem k nepatrné rozloze louky a návaznosti na xerotermní svah objevuje širší spektrum motýlů od spíše příleţitostných hygrofilů (např. Micropterix calthella či Glyphipterix thrasonella) po druhy xerotermofilní (např. píďalky Rhodostrophia vibicaria a Lythria purpuraria). PR Arba je naproti tomu lokalitou s výskytem hygrofilů I. stupně, které doplňují druhy dosti bohatého okrajového porostu. Jednu věc však mají obě rezervace společnou. Díky bohatému výskytu kvetoucích bylin jsou významným zdrojem nektaru zejména pro denní motýli v širokém okolí. Geologické podloţí PR Arba tvoří druhohorní křídové kvádrové pískovce středního turonu, které zakrývají čtvrtohorní hlinitopísčité svahové sedimenty a náplavy říčky Kamenice. Pro region jsou charakteristické acidofilní bikové doubravy asociace Luzulo albidae-Quercetum petraeae (NEUHÄUSLOVÁ & MORAVEC 2001). Rezervace je tvořena několika plochami s různým stupněm zamokření. Většinu plochy zarůstají různé druhy ostřic Carex spp., rákos Phragmites australis, sítina Juncus sp. a méně orobinec Typha sp. nebo vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), z kvetoucích rostlin je to zejména kyprej Lythrum sp. a místy také pcháče Cirsium spp. Ve sporém stromovém patře je zastoupena vrba ušatá (Salix aurita) a olše lepkavá (Alnus glutinosa). V okrajových porostech má vedle olše zastoupení např. mléč (Acer platanoides), klen (A. pseudoplatanus), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) nebo líska (Corylus avellana). Celkem bylo registrováno 176 druhů motýlů v rozsahu celého řádu, coţ můţe být dle mého odhadu cca 70 % druhů skutečně na lokalitě ţijících. Z tohoto počtu je 25 (14%) hygrofilů I. stupně, které lze povaţovat za nejvýznamnější sloţku motýlí fauny rezervace. Významný vliv na jejich rozšíření má zejména výskyt porostů rákosu a orobince. Na tyto porosty jsou vázáni zejména zástupci čeledi můrovitých (Noctuidae), podčeledi blýskavky

(Xyleninae). Dřeňovka Caleana leucostigma nalétá za soumraku na kvetoucí rostliny. Housenky ţijí v lodyhách, stoncích a kořenech různých vlhkomilných rostlin, na lokalitě zejména rákosu a orobince. Na stoncích jsou patrné vstupní a výstupní otvory. Rákosnice Nonagria typhae je mohutná můra s rozpětím aţ 5 cm, coţ jí umoţňuje být rychlým letcem. Housenky minují v poloze hlavou dolů v orobinci a v této poloze se také kuklí. V orobinci nalezneme i housenky další rákosnice Archanara sparganii. Narozdíl od předchozí se tato kuklí hlavou nahoru ve spodní části vyhlodaných stonků a dává přednost rostlinám mimo vodu. O přítomnosti housenek uvedených druhů v napadených rostlinách napovídá naţloutlý list v srdíčku, často i ţloutnoucí lodyha. Fáze larvy neprobíhá v jedné rostlině. Housenky rostliny několikrát mění. Obývanou rostlinu poznáme podle toho, ţe ve stonku je pouze vstupní otvor. Významným hygrofilním druhem je také světlopáska Lithacodia uncula z podčeledi Eustrotiinae. Létá i za dne a housenka ţije na ostřicích Carex spp. Vedle těchto specifických mokřadních druhů je zde řada zajímavých obyvatel keřových a stromových lemů. Samotná olše lepkavá (A. glutinosa) jich hostí pěknou řádku. Z těch drobných to je např. druh podmáčených olšin chobotníček Bucculatrix cidarella. Housenka nejdříve vytváří v listu krátkou chodbovitou minu, později list skeletuje. Kuklí se v bílém zámotku na listu. Housenka nehojné variabilně zbarvené vzpřímenky Caloptilia elongella vytváří charakteristickou minu na líci listu a později minuje pod přehnutým okrajem. Na olši je vázána i ţlutohnědá krásněnka s dlouhýma zadníma nohama Stathmopoda pedella. Tento nepříliš hojný druh zachovalých podmáčených olšin se vyskytuje jednotlivě na řadě míst v Labských pískovcích. Naší krátké exkurzi do tajemství mikrolepidopter lemových částí

7


lokality zakončí lokální drobníček Stigmella magdalenae. Předtím, neţ se mu dostalo cti samostatného druhu, byl povaţován za varietu druhu S. nylandriella. Narozdíl od tohoto eurytopního druhu obývá spíše vyšší polohy a chladnější a stinná místa. Housenky minují listy jeřábu ptačího (S. aucuparia).

60 % druhů skutečně na lokalitě ţijících. Vzhledem k charakteru stanoviště je značná část motýlů vázána zejména na břízu Betula pendula, olše Alnus glutinosa a A. viridis, dub Quercus spp. a hloh Crategus spp. Z minujících motýlů je významný výskyt drobníčka Stigmella lapponica. Několik min bylo nalezeno na bříze. Mnohem zajímavější je však příbuzný druh Bohemannia pulverosella, který vytváří typické plošné miny s černým trusem na planých jabloních. Spolu s PR Za pilou jsou Kunratice zatím nejsevernějším místem nálezu tohoto druhu na Děčínsku. Z čeledi vzpřímenek (Gracillariidae) se vedle druhu Caloptilia elongella podařilo nalézt na olši minu vzácnějšího druhu této habituálně jednotvárné skupiny rodu Caloptilia – C. falconipennella. Housenky této čeledi vytvářejí specifické „rodové“ poţerky, coţ usnadňuje determinaci. Larvy rodu Parornix ţijí např. pod přehnutým okrajem listu ţivné rostliny. Parornix fagivora takto obývá listy buku (Fagus sylvatica). Řada drobných motýlů se ţiví mrtvou hmotou jako je trouch, odumřelé dřevo, opadané listí. Vedle některých molů (Tineidae) jsou to zejména zástupci čeledi krásněnek (Oecophoridae). Vedle nenápadných druhů jsou zde zastoupeni i motýlci velmi atraktivního vzhledu. Na lokalitě k nim patří např. Bisigna procerella s výraznou kresbou na červenohnědém pozadí. Další zástupce tohoto potravního „řetězce“ patří k čeledi Amphisbatidae, který byl dlouho součástí předchozí čeledi, a to větší, ale nenápadná Pseudatemelia josephinae. Housenka si vytváří vak z listu a ţiví se zbytky opadaného listí. Řada druhů je potravně vázána na duby. Zajímavým druhem je obaleč dubový (Tortrix viridana). Ještě před několika málo desítkami let obávaný škůdce dubových porostů je v současnosti na mnoha lokalitách druhem téměř vzácným. Atraktivní obaleč Ancylis mitterbacheriana, ač téţ vázaný na duby, je spíše k zastiţení v křovinatých porostech hlohu spolu s další obalečem Epinotia tenerana. Housenky ţijí na olši a lísce. Mezi spředenými listy dubu nalezneme larvy zavíječe Acrobasis consociella.

Louky u Kunratic (viz foto J. Černý) leţí na východním okraji CHKO Labské pískovce. Tento fakt přímo vybízí ke srovnání s nejzápadnější přírodní rezervací Niva Olšového potoka. Díky svojí poloze mají více společného se sousedními orografickými celky Luţickými a Krušnými horami, neţ s typickou krajinou Labské pahorkatiny. Pro obě lokality jsou typické podmáčené olšiny. Zde však podobnost končí. V případě přírodní rezervace se jedná o údolní přípotoční formace olšin. Druhou lokalitu naproti tomu tvoří pravidelně sečené louky se svahovými prameništi, které místy vytvářejí poměrně hustě zarostlé malé vodní plochy. Převládající keřové a stromové patro tvoří zejména olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba ušatá (Salix aurita). Druhová skladba bylinného patra je dosti chudá vzhledem k převaze kulturních trav. Nedostatečné zastoupení kvetoucích rostlin se odráţí v malé druhové diverzitě motýlů potravně závislých na nektaru. Na vrcholu je stanoviště ohraničeno doubravou s vysokým zastoupením lípy Tilia sp., s bohatým bylinným patrem a křovinným okrajem tvořeným trnkou Prunus spinosa. Převáţná část spodní části je tvořena olšinou a zbytky bučiny se zastoupením zejména dubu Quercus spp., habru (Carpinus betulus), lípy Tilia sp., klenu (Acer pseudoplatanus), buku (Fagus sylvatica) nebo lísky (Corylus avellana). Na okrajích převládá hloh Crataegus sp. a ostruţiník Rubus fruticosus. Bylinné patro je zde velmi chudé vzhledem ke značnému výskytu vysoké a černé zvěře. Značná různorodost stanoviště a dostatek kvetoucích křovin nahrazují nedostatek kvetoucích bylin a přispívají ke značné druhové diverzitě motýlí fauny. Během krátkodobého průzkumu bylo zjištěno 377 druhů motýlů, coţ je podle mého názoru cca

8


Křovinaté okraje lesa tvořené hlohem a ostruţiníky jsou domovem řady píďalek. Housenka ţlutě zbarvené Opisthograptis luteolata se ţiví listy hlohu, eurytopní píďalička Eupithecia subfuscata dává přednost ostruţiníku. Typickým obyvatelem zachovalých otevřených teplých strání s výskytem pryšců Euphorbia spp. je drobný šedavý motýlek Minoa murinata. Poletuje zejména v horních partiích lokality. Z xerotermofilních druhů lze za významný povaţovat nález lokální píďalky křovinatých okrajů lesů Hemithea aestivaria. V Labských pískovcích se nejedná o běţný druh. Na lokalitě se nachází také celá řada můrovitých (Noctuidae). Z mnoha druhů jsou to např. typičtí zástupci podmáčených olšin Acronicta alni nebo Parastichtis suspecta. Dlouhodobější průzkum by zcela jistě přinesl poznatky o dalších druzích motýlí fauny. Foto M. Trýzna

2011 jsem jej nacházel mnohem častěji. Objevil se především na hlinitopísčitých březích a na malých štěrkopískových ostrůvcích. Z ostatních významnějších druhů tohoto rodu zde byl registrován také B. stomoides – viz obr. L. Blaţej.

Literatura NEUHÄUSLOVÁ Z. & MORAVEC J. (ed.) 2001: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha, 341 pp + 1 mp.

Ripikolní brouci a povodně v Zadních Doubicích Pavel Krásenský V roce 2010 jsem provedl entomologický průzkum v meandrech Křinice, přesněji řečeno u bývalé Zadní Doubice. Průzkum byl zaměřen především na drabčíky (Staphylinidae) a střevlíky (Carabidae). Na počátku srpna roku 2010 však došlo na Děčínsku k silným povodním a povodňová vlna se prohnala i Kyjovským údolím. Došlo zde k narušení původního koryta Křinice a na řadě míst vznikly nové písčiny. Stejná místa jsem se tedy rozhodl navštívit také v roce 2011 s cílem zjistit, jak povodeň ovlivnila zdejší populace ripikolních brouků. Velmi zajímavým tématem pro mě bylo, zda po tak silné povodni stačily některé druhy nově vzniklá stanoviště osídlit. Při prvním sběru na větší písčině bylo jasné, ţe zástupci rodu Bledius neutrpěli ţádnou ztrátu, ba naopak. Na některých místech byly desítky aţ stovky zástupců Bledius subterraneus a znatelně pak Bledius defensus. Blediusové se objevili i na několika nových písčitých naplaveninách a byli jednoznačně dominantními drabčíky. Na zarostlých písčitých březích zůstala i početná populace drabčíka Ocalea rivularis, který je zařazen v Červeném seznamu (RDB) mezi ohroţené druhy (EN) a patří mezi reliktní druhy (BOHÁČ et al. 2007). Nárůst populace jsem zaznamenal i u střevlíčka Bembidion monticola. Zatímco v roce 2010 jsem nalezl pouze jediný exemplář tohoto druhu, v roce

K dalším druhům, které zde expandovaly, patří zástupci čeledi Dryopidae a kovařík Negastrius pulchellus. Nacházel jsem i větší mnoţství brouků ţ čeledi Hydrophilidae, kteří zde v roce 2010 byli spíše roztroušeně. Zda povodeň ovlivnila zdejší faunu ripikolních brouků bude jasné aţ po nějaké době. V kaţdém případě je zřejmé, ţe makropterní druhy jiţ rok po povodňových událostech osídlily nově vzniklé písčiny a obnaţené břehy. Literatura BOHÁČ J., MATĚJÍČEK J. & ROUS R. 2007: Check-list of staphylinid beetles (Coleoptera, Staphylinidae) of the Czech Republic and the division of species according to their ecological characteristics and sensitivity to human influence. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 56: 227-276.

Krátká zpráva o průzkumu motýlí fauny rašelinišť v Českosaském Švýcarsku Jindřich Černý & Miloš Trýzna Také v letošním roce pokračoval průzkum motýlí fauny na trojici rašelinišť v NP České Švýcarsko a NP a CHKO Saské Švýcarsko –

9


Pryskyřičný důl, Moorteich a PR Kachemoor. Jednalo o poslední, závěrečný akt celého projektu. Hlavním cílem letošní akce bylo doplnění jiţ získaných poznatků o podchycení kvantitativních dat k typickým druhům těchto lokalit. K tomu bylo vyuţito výhod přenosných lapáků (tzv. šumpicháků). Ty byly ponechávány na stanovištích několik dní. I přes často nepřívětivé počasí i technické problémy splnil tento způsob průzkumu svůj účel. Terénní práce jsou tak u konce a nyní bude následovat zpracování studií k jednotlivým stanovištím. Na závěr této krátké informace lze jiţ nyní konstatovat, ţe průzkum přinesl zajímavé výsledky o druhové skladbě jednotlivých lokalit, ovlivněné zejména charakterem přilehlých biotopů. Předběţný počet zjištěných druhů: Pryskyřičný důl – 120 druhů, německá rašeliniště – 320 druhů. Výsledky odpovídají typům rašelinišť. Pryskyřičný důl je inverzní roklí s druhově chudým porostem. Naproti tomu rašeliniště Kachemoor a Moorteich mají charakter spíše „krušnohorský“ s větší druhovou diverzitou rostlin. Obdobně je to i s výskytem tyrfofilních druhů motýlů. V „naší rokli“ tvoří asi čtvrtinu registrovaných druhů, na německých „vrchovištích“ více jak třetinu.

nebyly na české dosud zjištěny tři následující druhy – šídlo rákosní (Aeshna affinis), lesknice severská (Somatochlora arctica) a váţka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda). Na saské straně nebylo na rozdíl od české zjištěno 6 druhů – šidélko znamenané (Erythromma viridulum), šidélko širokoskvrnné (Coenagrion pulchellum), váţka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum), váţka ţíhaná (Sympetrum striolatum), váţka podhorní (Sympetrum pedemontanum) a váţka běloústá (Leucorrhinia albifrons). V letošním roce (2011) jsem dne 14.6. cíleně navštívil lokalitu Olešského rybníka u Staré Olešky. Tato lokalita je mimořádně atraktivní z hlediska výskytu váţek – dosud zde bylo zjištěno 26 druhů. Jedná se poměrně velký a mělký rybník s rozlohou cca 12 ha, v nadmořské výšce cca 250 m, s bohatými porosty litorální a vzplývavé vegetace a s pozvolným přechodem do lučních porostů nebo do lesa. Hned při prvním máchnutí entomologickou síťkou se mi podařilo chytit zcela nový druh pro naše i saské území, a to šídlo červené (Anaciaeshna isoscelens). Pak mě však zaujalo větší mnoţství výrazně svítivě červeně zbarvených váţek těsně a rychle poletujících nad hladinou. Jednalo se o další nový druh váţku červenou (Crocothemis erythraea) a záhy se mi podařilo chytit i další nový druh - šídlo tmavé (Anax parthenope). Opravdu plodná čtvrthodinka!!! Populace všech těchto tří druhů zde byly poměrně početné, zastoupena byla obě pohlaví a bylo pozorováno i páření. V jiţní části rybníka (z celkové plochy rybníka se jedná asi o 1/3) jsem odhadl početnost šídla červeného na min. 10 kusů, stejně tak u šídla tmavého, a u váţky rudé aţ na 50 jedinců. Toto zjištění bylo pro mne velmi překvapující, neboť tato lokalita patří k jedněm z nejprozkoumanějších lokalit v oblasti. Všechny tři druhy přitom patří ke druhům nápadným, které nelze přehlédnout a které by byly při předchozích průzkumech bezpochyby zjištěny. První prokázaný výskyt výše uvedených tří druhů lze patrně dát do souvislosti s vhodnými klimatickými podmínkami v tomto roce, resp. několika předchozích let, neboť všechny tři druhy patří k mediteránním faunistickým prvkům. Šídlo tmavé (Anax parthenope) – druh je euroasijský – východomediteránní faunistický element, šídlo červené (Anaciaeshna isoscelens) – euro-kaspický druh – atlantsko-mediteránní faunistický prvek a váţka

Tři nové druhy vážek pro Českosaské Švýcarsko Pavel Benda Řád váţky (Odonata) patří mezi velmi dobře prozkoumané skupiny hmyzu jak na české, tak i saské straně našeho zájmového území. Máme velmi dobrý přehled o jejich druhovém zastoupení, rozšíření, a to jak jednotlivých druhů, tak i společenstev. Dosud bylo na území Česko-saského Švýcarska zjištěno 49 druhů – 46 na české straně a 43 na straně saské. Na rozdíl od saské strany

Váţka červená (Crocothemis erythraea), foto P. Krásenský.

10


červená (Crocothemis erythraea) – mediteránně – afrotropický druh. Váţky jsou vynikajícími letci, kteří mohou velmi rychle a pruţně reagovat na změnu podmínek, a to jak klimatických, tak i biotopových. Proto je vhodné i dobře prozkoumané lokality navštěvovat opakovaně, neboť druhové zastoupení váţek se můţe velmi rychle měnit. V roce 2011 se tedy počet zjištěných druhů váţek (Odonata) pro oblast Českosaského Švýcarska zvedl na 52 druhů (z asi 75 druhů pro ČR), pro oblast Českého Švýcarska, resp. Labských pískovců na 49 a pro lokalitu Olešského rybníka u Staré Olešky na 29 druhů.

(COLEOPTERA, Lucanidae) Ceruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785) V ČR vzácný druh podhorského aţ horského zástupce čeledi roháčovitých s vývojem v trouchnivějícím smrkovém, příp. jedlovém dřevu (HŮRKA 2005). V území jsou pravidelně sledované populace prosperující také na dřevu listnatých stromů (bříza) s červeným typem rozpadu dřeva. Doubice, Vosí vrch, 22.vii.2011, 3 ex. in larvae v trouchu Betula sp., M. et R. Michalegovi lgt., det et coll. (COLEOPTERA, Cerambycidae) Necydalis major Linnaeus, 1758 V ČR vzácný druh s vazbou na odumírající dřevo listnatých dřevin (dub, buk, jírovec, olše, lípa a další), které je jiţ často silně postiţeno hnilobou. Druh luţních lesů, jejich okrajů, občas na kmenech solitérních stromů, na lesních polomech či mýtinách. Pojednání o dosavadních znalostech jeho výskytu v regionu podává HOFMEISTER et al. (2010). Rynartice, Na Potokách, kv. 5152b, 16.vii.2010, 1 ex., M. et R. Michalegovi lgt., det et coll.

Literatura DOLNÝ A., BÁRTA D., WALDHAUSER M., HOLUŠA O., HANEL L. & LÍZNER R. 2007: Váţky České republiky. Ekologie, ochrana a rozšíření. ČSOP Vlašim. 672 pp.

Faunistické střípky Lukáš Blažej, Mirek Michalega, Jindřich Černý & Igor Malenovský (COLEOPTERA, Carabidae) Bembidion stomoides (Dejean, 1831) Eurokavazský druh stěrkopískových břehů tekoucích vod, v ČR hojný aţ vzácný druh (HŮRKA 1996). Výskyt tohoto ripikolního šídlatce je v území na přirozených tocích relativně hojný. Uvedená lokalita ve Všemilech je zcela nová, jelikoţ se jedná o náplav vytvořený povodní v roce 2010. Všemily, náplavový břeh při objektu č.p. 65, 29.vii.2011, 2 ex., L. Blaţej lgt., det. et coll., ve společnosti dominantního druhu B. tibiale a dále B. tetracolum a B. femoratum.

Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758) – foto J. Černý. Vzácnější druh s vývojem na ovocnáčích a jiných listnáčích v teplejších částech republiky. Z oblasti Labských pískovců uvádí BENDA & VYSOKÝ (2000) dva starší nálezy z Děčína. Níţe podaný nález pochází z těsné blízkosti našeho regionu. Malšovice Hliněná, Sedmihoří, 9.vi.2011, foto J. Černý, L. Blaţej det.

Cicindela sylvicola Dejean in Latreille & Dejean, 1822 Středoevropský druh montáního sviţníka soustředěného do slunných lesů (HŮRKA 1996). Výskyt tohoto druhu na Šluknovsku byl dlouho diskutován. Po revizi materiálu v letošním roce, která vyvrátila původní lokalitu s výskytem na pískovně v zaniklé osadě Fukov (záměna s C. hybrida), však potvrdila výskyt na nedaleké lokalitě sienitového lomu. Šluknov-Roţany, Lom 1., 14.viii.2003, 2 ex., Z. Lust lgt. et coll., L. Blaţej det.; 17.viii.2003, 1 ex., L. Blaţej et Z. Lust lgt., L. Blaţej de tet coll.; Roţany, lom Harrachov, 24.v.2003, 1 ex., Z. Lust lgt. et coll., L. Blaţej det.

(COLEOPTERA, Tenebrionidae) Neomida haemorrhoidalis (Fabricius, 1787) Potemníkovitý brouk vázaný vývojem na choroš Fomes fomentarius. Druh často s lokálním výskytem v přírodě blízkých

11


(LEPIDOPTERA, Gracillariidae) Parectopa ononidis (Zeller, 1839) První nález vzpřímenky obývající suchá travnatá stanoviště na Děčínsku. Housenka vytváří v listech jetelů (Trifolium spp.) bílý vrchní ptychonom. Příbuzný druh Parectopa robiniella Clemens, 1863, který je potravně vázaný na akát, patří na území Čech mezi rychle se šířící introdukované druhy. Na Ústecku zjištěn nejblíţe u Církvic. Malšovice Hliněná, Sedmihoří, 21.vii.2010, 1 ex., na světlo, J. Černý lgt., det. et coll. (LEPIDOPTERA, Gelechiidae) Caryocolum leucomelanellum (Zeller, 1839) První nález této makadlovky, která obývá suché lesostepi a teplé okraje jehličnatých a smíšených lesů, na Děčínsku. Druh je hojně rozšířen pouze v jiţních oblastech střední Evropy. Housenky ţijí na hvozdících (Dianthus spp.), kohoutku lučním (Lychnis flos-cuculi) a kuřičkách (Minuartia spp.). Malšovice Hliněná, Sedmihoří, 25.vi.2010, 1 ex., J. Černý lgt., det. et coll. (AUCHENORRHYNCHA, Issidae) Issus muscaeformis (Schrank, 1781) Vzácnější zástupce ze dvou našich představitelů čeledi kornatkovitých (Issidae). Oba naše druhy jsou polyfágní na listnatých stromech. Na rozdíl od hojnějšího druhu I. coleoptratus má tento na spodku čela jasně vymezenou příčnou bílou pásku dobře viditelnou při pohledu zepředu a částečně zespod. I. coleoptratus má spodek čela sice o něco světlejší neţ zbytek hlavy, ale páska není příliš výrazná. Doubice, Hubertův buk env., 25.v.2011, 1 ex., na padlém kmenu buku lesního, L. Blaţej lgt. et coll., I. Malenovský det.

Kobylka Decticus verrucivorus je vzácnější obyvatel zachovalých pravidelně sečených luk, např. na Mikulášovicku, v okolí Mezné apod. Foto L. Blaţej.

bukových porostech. V současné době je nález J. Kadlece s velkou pravděpodobností první údaj o výskytu tohoto druhu v území Českého Švýcarska. Prosíme členy EK o případná další moţná data schovaná v soukromých sbírkách. Doubice, Vosí vrch, 22.vii.2011, 5 ex., prosev, J. Kadlec lgt. et det., J. Kadlec et L. Blaţej in coll. (COLEOPTERA, Curculionidae) Acalles fallax Boheman, 1844 Drobný zástupce významného bioindikačního rodu Acalles. Tito apterní, terikolní nosatci s vývojem na tvrdohoubách jasně indikují kontinualitu lesních porostů. Mapování těchto nosatců by mělo být základní snahou kaţdého entomologa-broučkaře jak při náhodných exkurzích, tak při dlouhodobém průzkumu. Mikulášovice, Davidův vrch, 17.vi.2011, 3 ex., L. Blaţej, P. Bauer et J. Phönix lgt., L. Blaţej det., Správa NP ČŠ in coll.

(HYMENOPTERA, Crabronidae) Crossocerus binotatus Lepeletier & Brullé, 1834 Crossocerus dimidiatus (Fabricius, 1781) Vzácnější zástupci početného rodu Crossocerus, jejichţ výskyt je soustředěn do lesnatých, nejčastěji podhorských oblastí. Uvedené nálezy jsou zajímavé tím, ţe se jedná o hnízdění obou našich představitelů podrodu Cuphopterus v jednom torzu smrku (ca 2 m vysoká spodní část kmene o průměru ca 80 cm, v pokročilejším stadiu rozpadu – jiţ drolící se dřevo) v bezprostřední blízkosti. Jelikoţ hnízdění zjištěním obsahu hnízdních prostor nebylo potvrzeno, je moţné, ţe se jednalo pouze o náhodné setkání samců obou druhů. Doubice-Kyjov, odbočka „U Doubice“, 25.vii.2008, od kaţdého z uvedených druhů byl zachycen 1 samec metodou odlovu podobně hnízdících druhů ţahadlových blanokřídlých, kteří při ústí poţerku, např. po

(COLEOPTERA, Cleridae) Trichodes alvearius (Fabricius, 1792) Vzácný teplomilný druh pestrokrovečníka s velmi podobnou bionomií hojněšímu T. apiarius. Následující nález spadá do klasického území v rámci regionu, kde je jeho výskyt soustředěn a několik let sledován. Kunratice u České Kamenice, v intravilánu obce, 20.v.2011, utopení jedinci v bílém kyblíku s vodou poblíţ zahrady, L. Blaţej, J. Hejduk et J. Patočka lgt., L. Blaţej det., Správa NP ČŠ in coll.

12

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 11 (2011) KULA E. & TYRNER P. 2003: Hymenoptera (Aculeata) in birch stands of the air-polluted area of Nothern Bohemia. Journal of forest science, 49 (4): 148-158. MACEK J., STRAKA J., BOGUSCH P., DVOŘÁK L., BEZDĚČKA P. & TYRNER P. 2010: Blanokřídlí České republiky I. Ţahadloví. Academia, Praha. 520. STRAKA J. 2005: Apoidea (včely), pp. 392-405 – In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohroţených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.

kůrovcích či častěji krascích a tesařících, přečkávají nepřízeň počasí, L. Blaţej lgt., det. et in coll. Crabro scutellatus (Scheven, 1781) Stenotopí druh s vazbou na otevřené teplé písčiny se sypkým pískem (MACEK et al. 2010). V Červeném seznamu ohroţených druhů bezobratlých ČR je řazen mezi ohroţené druhy (STRAKA 2005). Ze Sněţníku uvádí výskyt KULA & TYRNER (2003). V regionu Českého Švýcarska je rozšířen velmi lokálně. Na první uvedené lokalitě je druh pravidelně sledován po několik let. Mezná u Hřenska, pod restaurací „Na Vyhlídce“, 8.vii.2007, 1 samec, L. Blaţej lgt., det. et coll.; Chřibská, Na Potokách, 23.vi.2007, 1 samice, L. Blaţej lgt., det. et coll.; Doubice, Osmičky, 15.vi.2011, 1 samec, L. Blaţej lgt., det. et coll. (dalších 5 ex. observ., naletující na bukové dřevo sloţené na mýtině).

Poznámka: Jelikoţ je nashromáţděno jiţ větší mnoţství dat a materiálu ze skupiny kutilek (Hymenoptera: Apoidea, Spheciformes), bude v dohledné době zpracován faunistický příspěvek o zajímavějších druzích okresů Děčín a Ústí nad Labem. Prosíme tedy členy EK o sběr této skupiny v následujcí sezóně a předání zpreparovaného materiálu pro determinaci a evidenci L. Blaţejovi.

Tesaříci Labských pískovců Josef Kadlec, Lukáš Blažej & Miroslav Michalega V letošním roce byl odevzdán do tisku rukopis dodatku tesaříkovitých brouků v regionu České Švýcarsko. Příspěvek doplňuje naší první společnou práci publikovanou BENDOU & VYSOKÝM (2000): Tesaříci Labských pískovců. Od té doby se podařilo ve sledovaném území CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko shromáţdit údaje o 71 druzích tesaříkovitých brouků. Pro sledované území jsou 4 druhy zcela nové. Pro oblast NP České Švýcarsko bylo nově zjištěno 5 druhů a pro oblast CHKO Labské pískovce 4 druhy. Doposud je tedy pro CHKO LP dokladováno 97 druhů a pro NP ČŠ 63 druhů. Celkově je ze sledovaného území známo 103 druhů. Tato aktualizace (KADLEC et al. 2011) vyjde na přelomu tohoto roku ve Sborníku Mosteckého muzea.

Literatura BENDA P. & VYSOKÝ V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera: Cerambycidae). Albis international, Ústí nad Labem, 338 pp. HŮRKA K. 2005: Brouci České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín. 390 pp. HOFMEISTER Š., BLAŢEJ L. & MORAVEC J. 2010: Tesařík Necydalis maior (Linnaeus, 1758) v Labských pískovcích - shrnutí ekologických poznatků a nálezů za uplynulé 2 roky. Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 10: 9-11.

Kozlíček Acanthocinus reticulatus je velmi vzácný druh Českého Švýcarska. Obr. L. Blaţej. Poznámka: Výskyt tesaříkovitých (1. část: Prioninae – Lepturinae část) byl souhrnně zpracován také na Českolipsku (HONCŮ et al. 2011).

Kozlíček Saperda perforata je pro region novým druhem. Obr. L. Blaţej.

13


Literatura

individuálně se zaměřením na řád brouků. Po roce 2000 ke sledovaným skupinám přibyl také blanokřídlý hmyz (viz foto R. Drančák), jehoţ sběr byl prováděn navíc smykem vegetace a kvetoucích rostlin (zde především zlatobýlu kanadského) a několikrát také prostřednictvím moerickeho barevných misek. Veškeré sběry blanokřídlých byly soustředěny do období nejhojnějšího výskytu skupiny kutilek (Apoidea: Spheciformes), proto chybí veškeré údaje např. o rannějších druzích včel.

BENDA P. & VYSOKÝ V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera: Cerambycidae). Albis international, Ústí nad Labem, 338 pp. HONCŮ M., CHVALKOVSKÝ J., KADLEC J., KLAPKA V., MATUŠOVÝCH P., PETRŢÍLKA M., RAK J. & VŠETEČKA J. 2011: Tesaříkovití (Cerambycidae) Českolipska. Bezděz, 20: 327-368. KADLEC J., BLAŢEJ L. & MICHALEGA M. 2011: Dodatek k tesaříkům (Coleoptera: Cerambycidae) Labských pískovců. Sborník Okresního Muzea Most, Řada Přírodovědná, 33. (in print).

Ohrožená lokalita: pískovna Fukov Lukáš Blažej & Zdeněk Lust Výběţek na výběţku. Tak by se dala lokalizovat poloha bývalé osady Fukov na Šluknovsku. Je to jedno z nejseverněji poloţených míst České republiky, které je v současné době navštěvováno pouze rekreanty, zbloudilými turisty, přírodovědci a v současné době hrozí jiţ také zájem ze strany regionální politiky. V souhře nejrůznějších událostí jsme s kolegou Petrem Bauerem, botanikem CHKO Labské pískovce a velkým znalcem severních Čech, usoudili, ţe by bylo velmi přínosné shrnout naše přírodovědné znalosti o Fukově, dokud jsou zde ještě nějaké zajímavosti k vidění. Co by zde mohli přírodovědci v tak chladném regionu sledovat? Botanici v rámci mapování Šluknovska prolezli kaţdý metr tohoto výběţku a své výsledky v současnosti shrnují. Entomologové (resp. autoři), v trochu sloţitější pozici sledování pohyblivých tvorečků, se zaměřili na to nejzajímavější z Fukova – drobnou pískovnu ukrytou v polní kultuře trvale travnatých ploch. Tato pískovna byla těţena naším odhadem v 70. letech a ještě donedávna zde probíhala alespoň nelegální drobná těţba, která zamezovala vegetaci úplný zárůst otevřených písčitých ploch. Dle materiálu obsahujícím hojně pazourky a jiné různorodé minerální úlomky ve směsi s jemným pískem, lze snadno usuzovat na glaciální původ tohoto loţiska. Současný stav klíčových biotopů je spíš ţalostný. Z celého prostoru zbyla exponovaná písčitá stěna, na níţ se postupně uchytávají semenáčky břízy a zbylá plocha je z velké části jiţ souvisle porostlá ruderální vegetací a pionýrskými dřevinami. Část plochy si oblíbili vyznavači čtyřkolek a terénních motocyklů, coţ by mohlo být do budoucna jediným fungujícím managementem.

Determinací speciálních skupin ze získaného materiálu hmyzu se zabývali: Hymenoptera: Spheciformes – L. Blaţej, ostatní Hym., Aculeata – J. Straka, P. Tyrner a R. Franke, Coleoptera, Carabidae – L. Blaţej, Col., Staphylinidae – P. Krásenský, Col., Curculionidae – K. Schön, Ensifera – L. Blaţej. Výsledky Doposud bylo ve fukovské pískovně potvrzeno 112 druhů hmyzu. Ze skupiny ţahadlových blanokřídlých bylo na lokalitě prokázáno 45 druhů v 11 čeledích: Pompilidae (6), Eumenidae (1), Chrysidae (3), Tiphiidae (1), Mutillidae (1), Sphecidae (1), Crabronidae (20), Megachilidae (2), Apidae (2), Andrenidae (6), Colletidae (2). Sběr materiálu této skupiny byl však zaměřen na kutilky (Apoidea: Spheciformes), které z uvedeného počtu tvoří 47 %, tedy 21 druhů. Z řádu brouků (Coleoptera) se nám podařilo potvrdit 66 druhů ve třech čeledích: střevlíkovití (40), drabčíkovití (14) a nosatcovití (12). Vysoký počet střevlíkovitých brouků (61 %) vychází ze zaměření se na tuto skupinu při sběrech. Ostatní broučí čeledi byly sbírány spíš podruţně, anebo nejsou doposud zpracovány. Mimo uvedené skupiny je zahrnut v celkovém počtu druhů také nález kobylky (řád Ensifera) Phaneroptera falcata, který zmiňuje MARHOUL (2008).

Metodika průzkumu Veškeré sběry hmyzu zde probíhaly extenzivně a to náhodnými exkurzemi od roku 1988. Sběr byl prováděn především

14


Materiál, který je ještě připraven k determinaci, obsahuje především broučí čeledi: Staphylinidae, Chrysomelidae, Curculionidae a ploštice (Heteroptera) většina materiálu jsou zástupci čeledi Lygaeidae. Zatím úplným tabu jsou na lokalitě motýli (Lepidoptera), křísi (Auchenorrhyncha), dvoukřídlí (Diptera), saranče (Caelifera) a další.

Crabro peltarius (Schreber, 1784) Ojediněle sbíraný druh otevřených písčitých lokalit zařazený v Červeném seznamu ohroţených druhů bezobratlých ČR mezi zranitelné druhy (STRAKA 2005). Hnízdo zakládá v písčitém podloţí a zásobuje je různými dipterami MACEK et al. (2010). Ze Sněţníku uvádí výskyt KULA & TYRNER (2003). Zdejší výskyt je jediný potvrzený v severních Čechách.

Komentáře k významným druhům

Coleoptera, Carabidae: Amara equestris (Duftschmid, 1812) Druh sušších, stepních, disturbovaných či jinak sukcesně brţděných biotopů. Na Šluknovsku se jedná o velmi lokálně se vyskytující druh. Z nejbliţších nálezů lze jmenovat např. bývalé lesní školky v Bynovci (BLAŢEJ & STRAKA 2010).

Ensifera, Phaneropterinae: Phaneroptera falcata (Poda, 1761) Mediteránní a teplomilná kobylka exotického vzhledu, která v posledních letech expanduje na sever (MARHOUL 2008). Historicky klasické lokality v ČR byly donedávna v oblasti jiţní Moravy. Hymenoptera, Crabronidae: Alysson spinosus (Panzer, 1801) Pospolitě hnízdící druh s výskytem na písčitých lokalitách. Druh je MACKEM et al. (2010) hodnocen jako stenotopní a v ČR na vhodných místech hojný. Pro budoucí potomstvo zásobuje hnízdní komůrky nymfami křísů. Výskyt na fukovské lokalitě je jedinečný v rámci celých severních Čech. Doposud nebyl druh potvrzen v Labských pískovcích (absence vhodných biotopů), ale ani na Českolipsku či Kokořínsku (VEPŘEK 2006)!

Amara tibialis (Paykull, 1798) Na Šluknovsku je uvedený nález jediný tohoto stepního druhu. Nejbliţší hojný výskyt autoři znají např. na lokalitách Pastýřská stěna v Děčíně nebo na bývalých lesních školkách v Bynovci (BLAŢEJ & STRAKA 2010). Asaphidion pallipes (Duftschmid, 1812) V pískovně se druh vyskytuje ve velmi silné populaci na periodických louţích. Ze šluknovska další nálezy tohoto druhu neexistují. Z nejbliţších lokalit lze jmenovat Děčín či Bynovec (BLAŢEJ & STRAKA 2010). Bradycellus verbasci (Duftschmid, 1812) V ČR vzácnější, pouze lokálně hojný druh vyskytující se nejčastěji v pahorkatinách na otevřených suchých stanovištích (Hůrka 1996). BLAŢEJ & STRAKA (2010) uvádí v regionu Labských pískovců ojedinělý výskyt a mimo nález na Bynovci zmiňují také např. vrch Mlýny u Mezní louky.

Mimesa lutaria (Fabricius, 1787) Vzácnější druh hnízdící na písčitých nebo písčitohlinitých biotopech. Pro potomstvo loví a komůrku zásobí dospělými křísy z čeledi Cicadellidae BITSCH et al. (2001). Jediný potvrzený výskyt tohoto druhu na Šluknovsku.

Broscus cephalotes (Linnaeus, 1758) V ČR hojný druh na polosuchých aţ vlhkých stanovištích bez zastínění, v níţinnách aţ podhůří (HŮRKA 1996). Na Šluknovsku je pravidelně druh sledován na pískovně v Aloisově u Rumburka (Blaţej et Lust, nepublikováno). Ze sousední oblasti Labských pískovců druh uvádí BLAŢEJ & STRAKA (2010) z Bynovce.

Lindenius pygmaeus armatus (Vander Linden, 1829) Teplomilný psamofilní druh zařazený v Červeném seznamu ohroţených druhů bezobratlých ČR mezi zranitelné druhy (STRAKA 2005). Druh zásobí hnízdní komůrky různými drobnými blanokřídlými z řad chalcidek či lumků (MACEK et al. 2010). V regionu Českého Švýcarska se druh vyskytuje na nejteplejších písčitých lokalitách např. Bynovec (BLAŢEJ & STRAKA 2010) či na Pastýřské stěně (BLAŢEJ & STRAKA 2004).

Dyschirius intermedius Putzeys, 1846 – foto J. Šmucar. V ČR Vzácný Evropský druh jílovitých aţ hlinitopísčitých břehů vod bez nebo s částečným zastíněním (Hůrka 1996). Nejbliţší potvrzený výskyt tohoto střevlíka je

15


na Jetřichovicku a u Labe v Děčíně-Podskalí (Blaţej 2007).

Hymenoptera, Crabronidae: Tachysphex pompiliformis, Cerceris quinquefasciata, C. rybyensis, Nysson dimidiatus, N. maculosus, N. trimaculatus, Oxybelus trispinosus, O. uniglumis, O. bipunctatus, Alysson spinosus, Mellinus arvensis, Pemphredon inornata, Mimesa lutaria, Mimumesa unicolor, Philanthus triangulum, Crossocerus quadrimaculatus, Ectemnius dives, Lindenius albilabris, L. pygmaeus armatus, Crabro peltarius. Hymenoptera, Megachilidae: Anthidium oblongum, Osmia leucomelana. Hymenoptera, Apidae: Nomada flavoguttata, Epeolus variegatus. Hymenoptera, Andrenidae: Andrena sp., A. vaga, A. minutula, A. fulvida, Panurgus banksianus, P. calcaratus. Hymenoptera, Colletidae: Colletes cunicularius, Hylaeus gredleri. Coleoptera, Carabidae: Abax parallelepipedus, Agonum sexpunctatum, Amara aenea, A. apricaria, A. convexior, A. equestris, A. familiaris, A. plebeja, A. similata, A. tibialis, Asaphidion flavipes, A. pallipes, Bembidion deletum, B. femoratum, B. guttula, B. lampros, B. lunulatum, B. quadrimaculatum, B. tetracolum, Bradycellus verbasci, Broscus cephalotes, Carabus cancellatus, C. glabratus, Cicindela campetris, C. hybrida, Clivina fosfor, Cychrus caraboides, Dyschirius intermedius, D. tristis, Harpalus affinis, H. rubripes, Harpalus rufipalpis, Leistus ferrugineus, Microlestes minutulus, Notiophilus biguttatus, N. palustris, Panagaeus cruxmajor, Pseudoophonus rufipes, Stenolophus teutonus, Trechus obtusus. Coleoptera, Staphylinidae: Drusilla canaliculata, Bledius (Hesperophilus) sp., Olophrum assimile, Quedius mesomelinus, Stenus biguttatus, S. bimaculatus, S. clavicornis, S. fossulatus, S. juno, S. lustrator, S. similis, Tachyporus chrysomelinus, T. obtusus, Xantholinus sp. Coleoptera, Rhynchitidae: Deporaus mannerheimi. Coleoptera, Apionidae: Apion rubiginosum, Betulapion simile, Cyanapion gyllenhalii, C. spencii, Eutrichapion vitae, Exapion fuscirostre, Ischnopterapion loti, Perapion violaceum, Protapion fulvipes, P. apricans, Pseudostenapion simum.

Dyschirius tristis Stephens, 1827 V ČR hojný druh jílovitých aţ písčitých břehů vod bez zastínění (HŮRKA 1996). Jediný potvrzený nález tohoto druhu na Šluknovsku. Z nejbliţších lokalit lze jmenovat pouze letošní nález na Srbskokamenicku (Krásenský P., pers. comm.). Coleoptera, Rhynchitidae: Deporaus mannerheimi (Hummel, 1823) Vzácnější zobonoska s vazbou na břízy. Na Šluknovsku se jedná o lokální druh s ojedinělým výskytem. Poděkování: Za obětavou spolupráci děkujeme determinátorům a vzácným kolegům P. Krásenskému, R. Frankemu, J. Strakovi, P. Tyrnerovi a K. Schönovi.

Literatura BITSCH J., DOLLFUSS H., BOUČEK Z., SCHMIDT K., SCHMID-EGGER C., GAYUBO S. F., ANTROPOV V. A. & BARBIER Y. 2001: Hyménoptères Sphecidae d'Europe Occidentale. Volume 3. Faune de France 86. Fédération française des Sociétés de Sciences Naturelles, Paris. 459 pp. BLAŢEJ L. 2007: Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) nivy řeky Labe v CHKO Labské pískovce. Sborník Severočeského Muzea - Přírodní Vědy, Liberec, 25: 71 - 86. BLAŢEJ L. & STRAKA J. 2004: Dosavadní znalosti fauny ţahadlových blakřídlých Pastýřské stěny. Děčínské vlastivědné zprávy, XIII/4: 34-37. BLAŢEJ L. & STRAKA J. 2010: Výsledky monitoringu vybraných skupin hmyzu (Coleoptera: Carabidae; Hymenoptera: Aculeata) v bývalé lesní školce u Býnovce (CHKO Labské pískovce). Sborník Okresního Muzea Most, Řada Přírodovědná, 32: 23-42. MACEK J., STRAKA J., BOGUSCH P., DVOŘÁK L., BEZDĚČKA P. & TYRNER P. 2010: Blanokřídlí České republiky I. Ţahadloví. Academia, Praha. 520. MARHOUL P. 2008: Kobylka krídlatá (Phaneroptera falcata) v severních Cechách. Listy Entomologického klubu pri Labských pískovcích, 8: 18-19. STRAKA J. 2005: Apoiea (včely), pp. 392-405 – In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohroţených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. VEPŘEK D. 2006: Blanokřídlí (Hymenoptera) skupin Chrysidoidea-Chrysididae, Vespoidea, ApoideaSpheciformes CHKO Kokořínsko. Bohemia centralis, 27: 501-514.

Příloha Seznam zachycených druhů hmyzu Ensifera, Phaneropterinae: Phaneroptera falcata, (Marhoul, 2008). Hymenoptera, Pompilidae: Arachnospila trivialis, A. anceps, Anoplius nigerrimus, A. viaticus, Priocnemis fennica, Priocnemis sp. Hymenoptera, Eumenidae: Eumenes coarctatus. Hymenoptera, Chrysidae: Hedychrum rutilans, H. gerstaeckeri, H. niemelai. Hymenoptera, Tiphiidae: Tiphia femorata. Hymenoptera, Mutillidae: Myrmosa atra. Hymenoptera, Sphecidae: Ammophila sabulosa.

Preimaginální vývojová stadia roháčka Ceruchus chrysomelinus (Coleoptera: Lucanidae) Miroslav Michalega Během Entodnů 2011 pořádaných naším Entomologickým klubem jsem z lokality Vosí vrch dovezl 3 larvy, o nichţ jsem neměl tušení, co jsou zač. Do čtyř dnů se larvy v nádobě s původním trouchem zakuklily a dle 16


Návštěva Entomologického oddělení muzea v Londýně Miloš Trýzna Ve dnech 16. aţ 29. října t.r. jsem navštívil Entomologické oddělení muzea v Londýně (Natural History Museum) na Cromwell road, kde jsem se věnoval studiu brouků vázaných na rozkládající se mrtvé dřevo, především čeledi Anthribidae (větevníčkovití), na které se specializuji jiţ více neţ 15 let. V muzeu je uloţena největší sbírka brouků této čeledi čítající více neţ 2600 druhů (z celého světa je dosud popsáno 3817 recentních a 27 fosilních druhů). Více jak 1800 druhů je přitom zastoupeno typovým materiálem! Během dvou týdnů jsem stihl prohlédnout celou sbírku této čeledi a pořídit přes 6200 fotografií především primárních typů na digitální fotoaparát Nikon Coolpix S 8000 (viz foto M. Trýzna). Po celou dobu pobytu se o mne staral kurátor sbírky Coleoptera Dr. Maxwell V. L. Barclay, specialista na světové nosatcovité brouky. V rámci pobytu byla pronesena přednáška na téma “Národní park České Švýcarsko” (všeobecná prezentace zejména o přírodních poměrech).

morfologie pupy jiţ bylo poměrně dobře rozeznatelné, ţe se jedná o vzácného roháčka Ceruchus chrysomelinus. Bohuţel však nebyla zaznamenána přítomnost samčí kukly, coţ hodně ovlivnilo víkendový plán. Naše rodinka tak vyrazila znovu na lokalitu zkusit štěstí. Zde jsme zaznamenali nejen několik kukel samců i samic, ale také jedno samičí imago a mnoţství larev různých stadií vývoje. Larvy byly ponechány na lokalitě a ostatní jsem zařadil k pozorování do domácího chovu. Z kukel se okolo cca 2 aţ 3 týdnů vylíhla imága. Vývojová stadia roháčka byla fotograficky dokumentována. Foto M. Michalega

17


pobytu v Holandsku. Jirka se v cizině neztratil a pracoval jako vědecký pracovník v různých vědeckých ústavech nejdříve ve Wageningen a později v Delftu. Poprvé jsem se s ním setkal ještě v pozici zoologa Správy Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce na začátku 90. let 20. století. Tehdy jsme ještě sídlili v Děčíně v Dlouhé jízdě v areálu děčínského zámku. Byl jsem tehdy v kanceláři sám a znenadání vstoupil velmi decentně oblečený muţ, který se představil. Musím říci, ţe Jirka měl vţdy velmi elegantní vystupování. Řekl mi o svém hlubokém vztahu ke zdejšímu kraji, a ţe je moc rád, ţe můţe z Holandska opět navštěvovat svou starou vlast a ţe by velmi rád spolupracoval s nějakými regionálními přírodovědci. To jsem velmi ocenil, neboť v té době jsme s kolegy z CHKO Labské pískovce dávali dohromady „Poradní sbor pro Labské pískovce“. Musím říci, ţe Jirka byl opět velmi platným členem tohoto institutu. Později nám předával svoje vzpomínky, postřehy a zkušenosti, coţ jsme hltali s povděkem, neboť srovnání současného stavu se stavem v nedávné minulosti bylo pro naši práci klíčové. Jirka nám také nezištně předával velmi cenné a zajímavé publikace a separáty, které jsou ozdobou naší odborné knihovny. Jeho odchodem se bohuţel uzavřela jedna významná kapitola entomologických výzkumů v našem regionu a bude nám velmi chybět jeho čisté člověčenství.

Zemřel člen Entomologického klubu Jiří Gut Pavel Benda Dne 28.6.2011 zemřel v holandském Arnhemu významný člen našeho Entomologického klubu Jiří. Bohuţel po něm navţdy zůstane prázdné místo. Jirka byl velmi cenou spojnicí s minulostí entomologických výzkumů na Děčínsku se současností. Byl neocenitelnou studnicí znalostí o místních podmínkách, co kde ţilo, jak to zde vypadalo a také, kdo se v minulosti věnoval jakým výzkumům. Snad si i vzpomenete, ţe se i několikrát zúčastnil setkání našeho klubu, bohuţel méně neţ bychom si všichni přáli. Dojíţdění z jeho bydliště v Holandsku do staré vlasti bylo časově náročné, nicméně Jirka vţdy vyuţil kaţdé příleţitosti k tomu, aby Čechy a zejména severní Čechy navštívil a minimálně jedenkrát ročně jsme měli tu moţnost s ním posedět a pohovořit o současném stavu naší přírody a problémech, se kterými se potýkáme, ale také o celkové situaci v České republice a v Evropě. Musím zdůraznit, ţe Jirka byl vynikající společník s obrovským záběrem, se kterým jsme mohli odborně diskutovat prakticky o všem. Jeho znalost cizích jazyků byla obdivuhodná, kromě rodné češtiny a druhé mateřštiny holandštiny, mluvil plynně německy, anglicky a myslím, ţe také francouzsky a určitě ještě nějakými dalšími jazyky. Velmi se angaţoval v české politice, byl jedním ze zástupců zahraničních členů ve výboru České strany sociálně demokratické, takţe byl v úzkém kontaktu s vrcholnými politiky v naší zemi. Bohuţel byl dost českou politikou znechucen. Byl také velkým znalcem vín a váţné hudby. Byl velmi pohostinný a s manţelkou Marií, s níţ se seznámil při studiích na Libverdě, tvořili nádherný pár. Spolu také v roce 1968 emigrovali. Jejich pohostinnost jsem měl moţnost okusit i s rodinou při našem

Narozen: 30.4.1940 v Praze Zemřel : 28.6.2011 v holandském Arnhemu 1946-55 Základni škola (včetně měsťanky). 1955-59 ZTŠ Děčín-Libvera. 1959-64 Vysoká škola zemědělská - fakulta Agronomie. Diplomová práce: Vliv chemických prostředků na bioceonózu v polních kulturách. 1965 (leden-prosinec) vojenská sluţba. 1964 (srpen) – 1967 (leden) státní statek Krásná Lípa - agronom a mechanizátor. 1967 (leden) - 1967 (červenec) vedoucí Zemědělské letecké sluţby pro severní Čechy v Ústí nad Labem. 1967 (srpen) - 1968 (říjen) Ústav pro vědeckou soustavu hospodařeni Praha pobočka Ústi nad Labem - agronom pro zavádění nových technologických metod v zemědělství. 1968 (říjen) - emigrace: Rakousko (4 měsíce), Německo (4 měsíce). 1969 - 1975 Vědecký asistent Dr. D. Hille Ris Lambers (TNO) ve Výzkumném ústavu

18


z dalších skupin bezobratlých (pavouci, štíři, suchozemští korýši, stonoţky atd.). Většina těchto exemplářů pochází z vlastních sběrů autora z blízkého okolí Rumburka, příp. z Děčínska. Ve sbírce se rovněţ nachází zástupci hmyzu z ČR, SR, příp. jiţní Evropy, část sbírek pochází z tropů. Zmíněný materiál mořských bezobratlých pochází z cest pana R. Říhy do Bulharska, příp. do zemí bývalé Jugoslávie (Chorvatsko). Sbírka je zpracována na dobré úrovni. Všechny sběry jsou opatřeny lokalitními štítky, z toho motýli, váţky a rovnokřídlí jsou determinováni. Determinace chybí u některých skupin brouků, ploštic a většiny dvoukřídlých. Podobná situace je u zahraničních exemplářů (včetně mořských ulit), kde determinace většinou chybí. Lokalizaci u mořských druhů bude nutno doplnit (alespoň moře a stát). Všechny krabice jsou popsané a mechanicky ošetřené proti prachu a škůdcům. Sbírka je zaměřena především na motýly a brouky, ostatní řády hmyzu jsou zastoupeny méně početně. Především sbírka motýlů podává ucelený přehled o diverzitě Rumburska. Většina motýlů byla proto publikována v práci ČERNÉHO & ŘIHY (2007). Z hodnocení nálezů vyplývá, ţe v oblasti bylo nalezeno 912 druhů dokladovaných ve sbírce. Nejpozoruhodnější z faunistického hlediska je motýl Nascia cilialis z podčeledi Pyralidae (nový pro Čechy, doklad uloţený v předmětné sbírce). Sbírka obsahuje i druhy, které jiţ z české fauny vymizely, např. jasoň černenooký (Parnasius apollo). Z dalších výjimečných druhů jsou zastoupeny: jeskynní koník Troglophilus neglectus z Děčína, kobylka Pholidoptera aptera bohemica z Labských pískovců, z brouků střevlíci Carabus irregularis z Růţového vrchu a Carabus auratus z Děčínska, roháč Ceruchus chrysomeloides a tesaříci Pachyta lamed či Ergates faber z Labských pískovců a tesařík alpský (Rosalia alpina) z oblasti Bezdězu na Českolipsku atd. Kromě motýlů byli částečně publikováni i tesaříci (BENDA & VYSOKÝ 2000, KADLEC et al., in print) a váţky (údaje vyuţity do monitoringu kvadrátu 5053 (Rumburk) v práci DOLNÉHO et al. (2007). Ostatní řády hmyzu z tohoto území nejsou dosud publikovány. Sbírka byla doporučena k zakoupení do Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.

ochrany rostlin (IPO) ve Wageningen (přírodovědecký výzkum mšic). 1975 1979 Vědecký spolupracovník entomologického oddělení IPO institutu (Výzkumný ústav ochrany rostlin) taktéţ ve Wageningen (taxonomie mšic, výzkum populací mšic), elektroforese - metody pro determinaci populací, zejména výzkum resistence u mšice Mysus persicae. 1979 - 2005 Vědecký spolupracovník Ústavu pro aplikovaný přírodovědecký výzkum (TNO), oddělení chemie v Delftu. Výzkum feromonu u hmyzu a jejich aplikace. Od r. 1993 v invalidním důchodu. 2005 (duben) do úmrtí 28.6.2011 v penzi. Foto P. Bauer Sbírka Rudolfa Říhy v OVM v České Lípě Miroslav Honců V současné době byla Okresnímu vlastivědnému muzeu v České Lípě nabídnuta sbírka člena Entomologického klubu při Labských pískovcích, pana Rudolfa Říhy z Rumburka. Sbírka představuje 159 entomologických krabic, z čehoţ 148 krabic obsahuje zástupce skupiny hmyzu, 11 krabic ulity převáţně mořských měkkýšů, korýšů a hvězdic. Zbytek ulit mořských měkkýšů je uloţeno volně ve vitríně. V krabicích je cca 25.000 exemplářů hmyzu z 12 řádů, případně

Literatura BENDA P. & VYSOKÝ V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera, Cerambycidae). Albis International, Ústí nad Labem, 337 pp. ČERNÝ J. & ŘIHA R. 2007: Výsledky faunistického průzkumu motýlů (Lepidoptera) v okolí města Rumburk (Šluknovský výběţek, severní Čechy). Klapalekiana, 43: 125-161. DOLNÝ A., BÁRTA D., WALDHAUSER M., HOLUŠA O., HANEL L. & LÍZNER R. 2007: Váţky České republiky. Ekologie, ochrana a rozšíření. ČSOP Vlašim. 672 pp.

19

Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 11 (2011) KADLEC J., BLAŢEJ L. & MICHALEGA M. 2011: Dodatek k tesaříkům (Coleoptera: Cerambycidae) Labských pískovců. Sborník Okresního Muzea Most, Řada Přírodovědná, 33. (in print).

spodní strany zhotovíme z Ytongu nohu, pod kterou umístíme nádobku s vodou. Voda do hnízda vzlíná a je tak moţné potřebnou vlhkost doplňovat jednoduchým doléváním vody do nádobky. Ytongová hnízda doporučuji spíše takto vodorovně poloţená, kde je moţné pozorovat mravence shora. Kolmo stojící stěna vstřebává příliš mnoho vody a v hnízdě je pak příliš málo suchých míst. Naopak sádrová formikária se mi osvědčila jako svislé stěny, kde je sádra vlhčena shora injekční stříkačkou a mravence je tak moţné pozorovat z boku hnízda. Také korek je vhodným materiálem pro chov mravenců a to především pro druhy ţijící ve dřevě. Korkové desky, které je moţné zakoupit například v OBI, je však vhodné před pouţitím alespoň dva týdny máčet ve vodě, aby se z korku uvolnily látky, které jsou pro mravence škodlivé. Suchý korek přijme vodu aţ po několika dnech, ale pak se v něm voda udrţí velmi dlouho. V moţnostech je také vyuţití hnízda zemního, kde mezi dvě skla vzdálená od sebe většinou 1 cm se nasype zem. Nejvhodnější je zem písčitá, bez jehličí a jiných zbytků rostlin, které by mohly v uzavřeném prostoru snadno plesnivět. Také u tohoto typu formikária je třeba hlídat vlhkost, aby formikárium ani nepřeschlo, ale ani nebylo vlhké celé.

Chov mravenců Václav Skoupý - www.insectarium.cz K chovu mravenců slouţí zařízení nazývaná formikária (viz foto V. Skoupý). Mravence je moţné chovat více způsoby a pro vlastní hnízda je moţné pouţít různé materiály. Předem je nutné rozmyslet, jaký druh mravenců chceme chovat. Z našich mravenců jsou pro chov vhodné například některé druhy z rodů Lasius, Tetramorium, Myrmica, ale snadno chovatelné jsou i velcí mravenci rodu Camponotus, kteří mají také poměrně málo početné kolonie. Tyto mravence je však vhodné zimovat, a tak pokud nemáme pro zimování vhodné podmínky, můţeme zkusit mravence tropické. Tyto druhy se ale často těţko shánějí, a proto je pro začátek vhodnější zkusit chov mravenců našich, případně třeba jihoevropských. V mém chovu pouţívám několik typů formikárií. Vţdy je formikárium rozděleno na dvě části, a to vlastní hnízdo a část, která slouţí jako výběh ke vkládání potravy, tzv.

aréna. Do hnízdní části je moţné pouţít různé materiály. Nejčastěji je to sádra, korek, tvárnice Ytong nebo je hnízdní část vyplněna zemí. Vţdy je třeba udrţovat část vlastního hnízda vlhkou a část suchou, aby si mravenci mohli volit ideální vlhkost, jakou potřebují pro své potomstvo. Arénu je naopak třeba udrţovat suchou, aby se kolonie neusadila zde a v důsledku toho nebylo moţné pozorovat děje uvnitř hnízda. Z různých typů je praktické zejména formikárium Ytongové, především z důvodu, ţe materiál velmi dobře vstřebává vodu. Pokud tedy pouţijeme Ytongovou cihlu (v mém chovu o síle 7cm) z vrchní strany zhotovíme systém chodeb pro mravence, který překryjeme sklem a ze

V potravě je pro většinu druhů ideální kombinace masa (resp. krmného hmyzu) a medu s tím, ţe nejlepší je med medovicový. Dále je moţné mravencům dát občas kousek měkkého ovoce. Záleţí pak na druhu mravence a tak je třeba zkoušet a pozorovat co budou mravenci přijímat. Nespotřebované

20


zbytky potravy a odpad mravenců je třeba pravidelně odstraňovat, aby se na zbytcích nezačali mnoţit roztoči, kteří mohou být velmi nebezpeční, anebo se nerozbujely plísně. Jsou také druhy mravenců, které mají specifické nároky. Například pro mravence zrnojedy, které krmíme především směsí semen (proso, oves), je moţné pouţít ovesné vločky, travní semena apod. I těmto mravencům je však také třeba přidávat mrtvý hmyz. Dalšími mravenci s velmi specifickými nároky na potravu jsou tropičtí mravenci rodů Atta či Acromyrmex, kteří se ţiví pouze houbou, kterou sami pěstují ve svých komorách. Pro růst této houby je třeba mravencům podávat čerstvé listí. Mravenci Acromyrmex berou podle mých zkušeností nejochotněji listy ostruţiníku, šeříku a javoru. Při chovu mravenců přeji mnoho úspěchů.

(Bergroth, 1905). Rojení se u ploštic, alespoň pokud je známo, vyskytuje pouze u zástupců infrařádu Enicocephalomorpha, a to u obou čeledí Aenictopecheidae i Enicocephalidae. Tento, pro ploštice netypický etologický projev, dal koneckonců celé skupině české jméno – rojivky (ve starším pojetí, při existenci pouze jedné čeledi rojivkovití). K rojení u hmyzu dochází z potřeby rozmnoţit se, u většiny skupin dochází při rojení, nebo bezprostředně po něm k páření. Naproti tomu u rojivek jsou roje sloţeny většinou pouze ze samců (ŠTYS 1981, Baňař observ., Onore, pers. comm.) a tak tomu bylo i při rojení Euchelichir hymenaeus. Obě pohlaví v roji současně byla pozorována a věrohodně doloţena pouze ve dvou případech (BERG 1893, SCHUH 1970). Opakovaně byly pozorovány roje se samci více druhů najednou. USINGER (1945) zmiňuje přítomnost dvou druhů rodu Systelloderes

Pozorování rojení ploštice Euchelichir hymenaeus na Madagaskaru Petr Baňař

v jednom roji společně, WYGODZINSKY (1991) chytal v severní Argentině velký roj s nejméně třemi druhy Systelloderes sp. Někteří autoři (BERG 1893, KIRKALDY 1901, BRUNER 1924) zmiňují silné aroma doprovázející rojení. Rojení Euchelichir hymenaeus bylo pozorováno na hranici rezervace Ambohitantely, která se nachází v centrálním horkém masivu Madagaskaru v nadmořské výšce 1586 m. Rojení proběhlo ráno, přibliţně mezi 7 a 8 hodinou, po deštivé noci, vzduch byl velmi vlhký a chladný (cca 18 °C). Odehrávalo se v otevřeném travnatém terénu, s roztroušenými keříky, zhruba 300 metrů od lesa. Vlastní rojení začínalo shlukem asi 40 jedinců, neţ jsem přerušil ranní hygienu a doběhl pro entomologickou síťku, prakticky sloţenou naspodu batohu, roj se rozrostl na nejméně 100 aţ 150 jedinců. Roj byl štíhlého sloupovitého tvaru, ve výšce od 1 do nejméně 5 aţ 6 metrů. Po divokém odchytu asi poloviny jedinců se zdálo, ţe jsem roj rozehnal, bylo vidět pouze jednotlivé ploštice

Během letošní expedice na Madagaskar jsem měl mimořádnou příleţitost pozorovat rojení ploštice Euchelichir hymenaeus

21


krouţící vzduchem. Po asi 15 minutách došlo k dalšímu rojení (mechanismus agregace je dosud neznámý), ještě o něco mohutnějšímu. Po dalším odchytu rojících se jedinců se roj definitivně vytrácel. Po skončení rojení jsem nacházel samce jednotlivě sedící na vegetaci v blízkosti místa rojení (podobně jako na dřívějších expedicích v Ekvádoru a Malajsii). Pozorování rojení a odchyt zhruba 200 samců Euchelichir hymenaeus bylo pro mne, jako specialistu na taxonomii této skupiny, obrovským záţitkem. Často jsem od kolegů entomologů slýchával drobná, přátelsky míněná rýpnutí, ţe rojivky viděl ve vzduchu uţ téměř kaţdý, kdo vystrčil nos z Evropy, jen já je musím pracně prosívat z hrabanky. Svým způsobem pro mě padla další meta při studiu této krásné skupiny ploštic. Foto P. Baňař

Předmluva k CD příloze: Minující motýli Ústeckého kraje Váţení kolegové a přátelé, představujeme Vám naší společnou práci, kterou jsme za poslední léta odvedli s Jindrou Černým na minujících motýlech v Ústeckém kraji. Po zdravotních problémech, které mne potkaly, jsem rád přijal Jindrovu nabídku sbírat listy s minami motýlů, coţ byla věc, kterou jsem mohl podle momentálního zdravotního stavu provozovat různými procházkami spojenými se sběrem a následným sušením. Po té řadě let se nám nahromadily zajímavé údaje a to nejen kvantitativně, ale i kvalitativně. Proto jsme se rozhodli postupně uveřejnit některé nálezy, aţ nakonec došlo i k obrazové dokumentaci, kde byl jiţ první kámen úrazu. Naše společná větší práce o Nepticulách, která vyjde ve sborníku Mosteckého muzea, je ještě bez větších příloh. Vzhledem k tomu, ţe máme řadu vzácných obrázků min různých druhů motýlů i ţivných rostlin, domluvila se verze uveřejnění, která je přílohou právě letošních Listů Entomologického klubu při Labských pískovcích. Tato práce je z velké části pokračováním jiţ vydaných 4 CD a DVD o motýlech Ústecka, jenţ jsem zpracoval a vydal s kolegou Karlem Duchkem. Chtěl bych zde poděkovat především Jindrovi Černému, který mne několikrát psychicky podrţel a nadále spolupracoval v tomto našem společném oboru. Děkuji také pánům Ing. P. Bendovi a L. Blaţejovi, ţe na mne nezapomínají a posílají vţdy nové číslo Listů EK i s řadou upomínkových drobností. Jsem rád, ţe mám moţnost po letech zase dodat příspěvek do Listů EK a tímto způsobem i zdravím všechny členy klubu. Rád si

Literatura BERG C. 1893: Lebensweise von Henicocephalus. Berliner Entomologische Zeitschrift. 38: 362. BRUNER S. C. 1924: Una nueva especie de la familia Enicocephalidae (Hemiptera). Memorias de la Sociedad Cubana de Historia Natural ‘Felipe Poey’, 6: 53–59. KIRKALDY G. W. 1901: An addition to the Rhynchotal fauna of New Zealand (Henicocephalus maclachlani). Enomologist’s Monthly Magazine, serie 2. 12: 217219. SCHUH R. T. 1970: Swarming in an undescribed Enicocephalid (Hemiptera) from Costa Rica. Entomological News. 81(3): 66-68. ŠTYS P. 1981: Unusual sex ratios in swarming and lightattracted Enicocephalidae (Heteroptera). Acta Entomologica Bohemoslovaca. 78: 430-432. USINGER R. L. 1945: Classification of the Enicocephalidae (Hemiptera, Reduvioidea). Annals of the Entomological Society of America. 38(3): 321-342. WYGODZINSKY P. W. & SCHMIDT K. 1991: Revision of the New World Enicocephalomorpha (Heteroptera). Bulletin of the American Museum of Natural History, 200: 1–265.

Philonthus cf. decorus při uchvácení střevlíčka Lebia chlorocephala. Ilustrační záběr dokumentující dravost těchto drabčíků. Foto L. Blaţej.

22


Připravovaná akce EK: Mravenci ze sbírek pana Václava Vysokého Entomologický klub pořádá k příleţitosti 40. výročí vyhlášení Správy CHKO Labské pískovce a na počest svého spoluzakladatele pana Václava Vysokého expozici perokreseb L. Blaţeje nejbizardnějších zástupců mravenců z celého světa. Jednotlivé druhy mravenců pochází právě ze sbírek tohoto významného severočeského entomologa a dlouholetého pracovníka ústeckého muzea. Akce je určena všem členům EK i široké veřejnosti a uskuteční se v březnu 2012. Součástí expozice bude postershow na nejrůznější témata vztahujícím se k mravencům světa i Čech.

připomínám dobu, kdy jsme s Ing. P. Bendou během relativně krátké doby objeli všechny větší sbírky tesaříků soukromých sběratelů v děčínském regionu, vydali publikaci o těchto broucích a klub zaloţili. Přeji proto veškeré klubové činnosti dlouhou ţivotnost i bohatý rozvoj. Přeji poklidné prohlíţení výsledku naší práce, kterou Vám v dnešním čísle předkládáme. Vysoký Václav

Nový klubový web! www.entolabpis.wbs.cz

23


24


Aktualizovaný seznam členů Entomologického klubu při Labských pískovcích (k 11.12.2010) Jméno Petr Baňař

Bedl Petr Benda Pavel

Adresa Moravské zemské muzeum-Entomologie Hviezdoslavova 29a 627 00 Brno Teplická 257 405 05 Děčín 9 – Bynov Kladenská 13 405 01 Děčín 3

Kontakty gsm: 724 352 559 [email protected]

Hlavní specializace Heteroptera palearkt, Enicocephalidae world

tel. domů: 412 544 555

Coleoptera

tel. práce: 412 354 050 gsm.: 604 604 200 [email protected] tel. práce: 412 354 050 gsm: 739 089 629 [email protected] [email protected]

Odonata, Coleoptera: Cerambycidae Coleoptera: Carabidae, Hymenoptera: Spheciformes Perokresby hmyzu Coleoptera: Cerambycidae, Lepidoptera Lepidoptera

Blaţej Lukáš

Jarošova 2505 407 47 Varnsdorf

Čapek Ladislav

Dolní Podluţí 224 407 55

gsm: 607 609 120

Černý Jindřich

Košická 243 Děčín 9 – Bynov Mutěnínská 1734/16 155 00 Praha-Stodůlky

gsm: 720 361 770 [email protected] gsm: 737 549 686 [email protected]

Hofmeister Štěpán Jeremies Manfred Kadlec Josef

Bornweg 1 027 33 Köblitz Reisova 3239 407 47 Varnsdorf

Kopecký Vladislav

gsm: 724 524 976, e-mail: [email protected] [email protected]

Správa CHKO Labské pískovce Teplická 424/69 405 02 Děčín IV Krásenský Pavel Zahradní 5194 430 04 Chomutov

tel. práce: 412 518 202 gsm: 723 249 399 [email protected]

Lust Zdeňek

Roţany u Šluknova 75 407 77 Šluknov Růţová 234 Arnoltice u Děčína 407 14 Vlčí Hora 97 407 46 Krásná Lípa

gsm: 723 315 214

Michalega Miroslav

Palackého 623 407 21 Česká Kamenice Stebno 39 400 02 Ústí n. Labem

Moravec Jaroslav Moravec Pavel

Malík Leoš Marschner Rainer Matušových Petr

gsm: 602 976 216 [email protected]

Coleoptera: Cerambycidae, Buprestidae Obecná entomologie Coleoptera: Cerambycidae, Buprestidae, Scarabaeidae obecná entomologie

gsm: 737 003 739

Coleoptera: Carabidae, Staphylinidae Lepidoptera, Coleoptera Coleoptera: Carabidae

tel. domů: 601 275 562 gsm: 607 178 498

Lepidoptera, Coleoptera

gsm: 603547171 [email protected]

Coleoptera Coleoptera: Cerambycidae

Slovanská 31 405 02 Děčín 6

tel. domů: 417 633 172 gsm: 604 107 380 [email protected] gsm: 602 591 433 [email protected]

Jezuitská 6 412 01 Litoměřice

tel. práce: 416 574 615 [email protected]

Coleoptera: Carabidae, Staphylinidae

25

Coleoptera, Lepidoptera


Jméno Phoenix Jürgen

Adresa

Kontakty

Nationalparkverwaltung Sächsische Schweiz An der Elbe 4 01814 Bad Schandau

[email protected]

Pokorný Jan

M. Majerové 10 405 02 Děčín 6

Purchart Luboš

Šluknovská 934 407 53 Jiříkov

tel. domů: 412 535 307 gsm: 737 419 073 [email protected] gsm.: 606 400 901 [email protected]

Rejl Stanislav

Pohraniční 13 405 01 Děčín 1 Tylova 29, 407 77 Šluknov Praha

Ritschel Gerd Ryjáček Vít Říha Rudolf Schön Karel

Spruţina Jiří

Krásnolipská 64 408 01 Rumburk Valdštejnská 2108 436 01 Litvínov

Maková 2804/6 400 01 Ústí n. Lab. Svadbík Petr Teplická 345/40 405 02 Děčín 4 Šafránek Ondřej Tolštýnská 26 407 56 Jiřetín pod Jedlovou Ševčík Vladimír Na Pěšině 259 405 05 Děčín 9 – Bynov Trýzna Miloš Nálepkova 293 405 05 Děčín 5 – Bynov Vonička Pavel Ţitná 821 460 06 Liberec Zelinka Jiří Krásnolipská 1405/66 408 01 Rumburk

gsm: 732 450 726 [email protected] gsm: 607 603 473 gsm: 603 293 880 [email protected] gsm: 607 889 487 gsm: 723 004 622 [email protected]

gsm.: 606 364 144 tel. domů: 412 530 181 gsm: 737 284 505 [email protected]

Hlavní specializace Odonata

Coleoptera: Carabidae (Carabus), Cerambycidae Coleoptera: Carabidae ČR a SR, Tenebrionidae world Lepidoptera Lepidoptera, Orthoptera, makrofoto Coleoptera: Cerambycidae Lepidoptera, Coleoptera Coleoptera: Apionidae, Nanophyidae, Attelabidae, Rhynchitidae (Word) Lepidoptera Coleoptera: Chrysomelidae Coleoptera: (Cicindelidae world)

gsm: 731 462 177 [email protected]

Coleoptera

tel. práce: 412 354 050 gsm.: 737 276 845 [email protected] gsm: 721 212 352 [email protected] tel. práce: 412 334 582 tel. domů: 412 332 142 [email protected]

Coleoptera: Anthribidae world

26

Coleoptera: Carabidae Coleoptera, Lepidoptera

Zápis ze setkání členů Entomologického klubu při Labských pískovcích dne v Restauraci U Málků v Děčíně

Recommend Documents